speciál
chov koní Pastevní způsob chovu je vhodný pro všechna plemena koní.
O pastevním
USTÁJENÍ
Ještě v nedávné době byl pojem „PASTEVNÍ USTÁJENÍ“ synonymem poněkud divokého způsobu chovu koní, který je možný jen pro některá plemena.
T
ěmito plemeny byli myšleni takzvaní odolnější koně (huculové apod.) a tím „možným“, že to tito koníci jsou schopni vydržet. V žádném případě nebylo pastevní ustájení považováno – v lidské mysli – za vhodné pro všechny koně. Nyní už je obecně známo, že tento způsob chovu nejen že „vydrží“ všechna plemena koní, ale je pro ně naopak i vhodnější, snesitelnější a hlavně zdravější jak z fyzického, tak psychického hlediska.
10 / prosinec 2013
www.jezdectvi.cz
Přizpůsobování dnešku na úkor délky a kvality života Argumenty hovořící pro pastevní ustájení koní vycházejí jak z etologie koní obecně, tak z funkcí jejich organismu. Kůň je v přírodě býložravec a kořist, na rozdíl od nás lidí – dravců. Jako kořist potřebuje pocit volného prostoru, v němž může stále vše sledovat a včas utéct před nebezpečím. Denní cyklus koně je 24hodinový, neodlišuje jako my, lidé, den a noc, s příslušným rozdělením činností (viz grafy). Jeho organismus je nastaven na průběžný
pohyb. S takovým režimem počítá jak pohybový aparát, tak trávicí trakt, kardiovaskulární systém, dýchací soustava, kopytní mechanismus a další spolu působící orgány těla včetně účinné termoregulace. Volně žijící koně permanentně migrují za potravou a vodou, a to ve stádě, které má svoji nezastupitelnou ochrannou, výchovnou a sociální úlohu, a kůň v něm svoji pozici, bezpečí a jistotu. Koně se konvečnímu chovu musí přizpůsobovat, čímž ovšem klesá jejich přirozená
Text Hana Bubalová a Tomáš Langer Foto archiv autorky
Podíl
graf 1: jak tráví čas kůň ve volné přírodě
60%
sháňka po potravě a vodě, příjem potravy
20%
stání a postávání
10%
ležení
10%
ostatní
Podíl
graf 2, pro srovnání: jak tráví kůň čas v uzavřeném boxu s potravou v dávkách
16%
příjem potravy
68%
stání
16%
ležení
0%
ostatní
Jaký prostor potřebujeme?
K ZAMYŠLENÍ Uvádí se, že v přírodě se koně dožívají 30-50 let. Data ze statistiky České republiky: počet koní v ČR k 2012 79 000 (2009: 72 000) průměrný věk 9,8 roku (2009: 10,2 roku) rok 2012 313 porážek koní (průměrný věk 14,7 roku) 725 úhynů (průměrný věk 14,8 roku) příčiny porážek, úhynů a utracení nejsou evidovány Zdroj: za poskytnutí statistických dat pro článek o koních děkujeme ÚEK.
pohoda a následně fyzická a psychická odolnost. Důsledkem toho se snižuje délka a kvalita jejich života a využitelnost člověkem – život mnohých koní končí i v současné moderní době předčasně utracením či úhynem a to nejčastěji kvůli problémům s pohybovým aparátem, trávicím traktem či kardiovaskulárním systémem. Díky osvětě široké veřejnosti se zájem chovatelů obrací ke způsobu chovu koně přirozeným způsobem. V současnosti není tento způsob chovu „zapovězen“ žádnému plemeni, spíše se roz-
děluje podle zaměření práce s koněm (rekreace/sport), kde je ovlivněn lidskou potřebou pohodlí a zažitými zvyklostmi při péči o koně.
„Pastevko“ není žádná hurá akce V představách mnohých lidí se však pastevní ustájení stále rovná ohrazenému kusu louky, kam se koně vyženou, na zimu se přidá seno, nějak se zařídí voda a o nic další se netřeba starat. Někteří také považují pastevní ustájení za cosi vhodného pouze pro koně na důchod nebo pro hříbata.
Dobrá zpráva: do budoucna je místa pro koně dost, v současné době je v ČR evidováno cca 79 000 koní. K tomu zde máme cca 1 000 000 ha „travnatých porostů“ v různých dotačních programech, kde se pro další část koní jistě místo může najít. Dle oficiálních přepočtů přes tzv. dobytčí jednotku se předpokládá potřeba přibližně 1 ha na koně, což znamená zajištění celoročního prostoru i potravy. Dobré pastevní ustájení vyžaduje především organizaci mnoha okolností. Pozemků, smluv, přihlášení hospodářství, evidence, hlášení, územní řízení a povolení, aj. (ale to je na samostatný článek).
Zbořme mýty! Ovšem pozor, moderní pastevní ustájení je promyšlená záležitost, která počítá jak s potřebami koní a specifickou péčí o ně, tak s krajinou, terénem, rostlinami a mnoha dalšími okolnostmi. Na pastevní ustájení není dokonce potřeba mít desítky či stovky hektarů, protože je lze zrealizovat na menších plochách. www.jezdectvi.cz prosinec 2013 /
11
speciál
chov koní V moderním pastevním ustájení jde zejména o to, aby kůň měl celoročně možnost pohybu a hlavně motivaci k němu (!), různorodý terén simulující ten, po němž se pohybuje v době práce s člověkem, v sezoně dostatek pastvy a stálý přístup k senu a k vodě. V době mokra – dešťů a tání sněhu – kůň také potřebuje zpevněný prostor, kde má možnost se pohybovat mimo bahno. Navíc nezbytně nutné jsou přístřešky, bonusem přírodní úkryty mezi stromy a volný přístup k potoku nebo řece. V pastevním ustájení jde také o to, aby koně měli naplněné potřeby stran své existence ve funkčním stádě a následně do-
statečné pracovně-dějové vyžití při práci s člověkem. Pokud chybí motivace k pohybu, účast ve funkčním stádě a „pracovní náplň“, získáme nudící se koně, bezcílně se pohybující prostorem (koně se samozřejmě nudí i v boxech, ale není na ně tolik vidět).
Pečlivá péče o pastviny Prostor, kde se realizuje pastevní ustájení, nemusí být extra velký, dle počtu koní jde o to, nakolik jim v sezoně zajistí pastvu a nakolik se budou muset dokrmovat senem (nezapomeňme rozlišovat význam „pastviny“ a „výběh“ – ten je i v pastevním ustájení potřeba, ale jeho úloha je jiná).
Pastviny je potřeba smysluplně a plánovitě rozdělit a střídat podle vypasení a podle počasí (bahnité pastviny koně velmi rychle zlikvidují). Dále je potřeba z pastvin odklízet koňské koblihy – kdo tak nečiní, má pastvinu za chvíli zničenou. Na první pohled může být až krásně zeleně šťavnatá, ale koně se tím zrovna krmit nebudou. Koně nežerou tam, kde kálejí a močí, mají-li možnost volby. Na pastvinách je potřeba dosekávat nedopasky (nebo spásat za pomoci ovcí a koz a zbytek dosekat), nedělá-li se to, nejpozději za pár let bude pastvina plná plevelných travin, které opět koně nežerou (pokud nejsou zvláště vyhladovělí). Po sezoně je potřeba
Malá odbočka – seno ad libitum?
Ad libitum je v posledních letech fenoménem inzerátů na ustájení, vyzdvihované coby silné pozitivum. Majitelé koní si představují, že tak o jejich miláčka bude nejlépe postaráno. Koňský organismus je však uzpůsoben na téměř neustálý (24hodinový) pohyb a průběžný (24hodinový) přísun objemového krmiva. Sena ad libitum (tedy sena co hrdlo ráčí a neustále) je patrně odpovědí na konvenční způsob chovu koní v boxech, kde se povětšinou krmí 2-3 x denně nějakou kupou sena. Tím vznikl druhý extrém. Ani jedno není pro koně zcela vhodné a vychází v obou případech z personifikace jejich potřeb. V případě sena ad libitum je to 24hodinová kachna s osmi knedlíky . Pro nudící se koně bez programu a bez pohybu je to dost průšvih. Proto tu, snad prvně v historii, máme obézní koně. Přitom místa se senem se dají řešit různými „udělátky“ (sítě, rošty, různá místa, kde se seno objevuje v různý čas...) tak, aby koně žrali postupně a v průběžných stálých malých dávkách. Jako kdyby se pohybovali volně v přírodě na denní trase, kde ne všude roste cosi k sežrání.
12 / prosinec 2013
www.jezdectvi.cz
Pro bosé koně je též optimální pohybovat se na povrchu, který tak nějak připomíná ten, na němž s koněm venku jezdíme
pastevní pozemky, a to i za předpokladu, že se uklízí bobky, posekat a ještě lépe navrch zbránovat a také dosít. Dosívat je dobré směsí travin vhodnými pro koně, ne vysokovýživným jetelem pro krávy. Na zimu je pak potřeba pastviny, které mají sloužit opravdu jako pastviny, před koňmi„zavřít“, aby si půda po sezoně a péči odpočinula a traviny mohly příští rok prospívat. Koně tam lze pustit proběhnout pouze tehdy, když je louka pod vyšším sněhem a půda pod ním zmrzlá. Nejen na takové období je dobré mít pro koně další prostor, který je aspoň z části zpevněný (aby nestáli či nechodili jen v bahně), a to navíc řešený tak, aby koně měli důvod se pohybovat. Takový zpevněný prostor je potřeba mít k dispozici i v pastevní sezoně, kdy je mokro a bahno.
Motivace k pohybu a různorodý terén Pokud se podaří získat několik hektarů a vypustí-li se tam koně volně, budou se tu – zvědavě – pohybovat pár dní. Pak jako když utne. Nebudou-li mít dále nějaký důvod k pohybu, budou se popásat co nejblíže třeba stinnému místu, vodě, případnému dokrmování senem nebo u cesty, kde se aspoň občas něco děje. Sem-tam se budou pošťuchovat, případně vedoucí jedinci budou pár dní prohánět nově příchozího koně. Aby bylo reálné na velké i malé pastvině docílit pohybu koní, je potřeba ji nápaditě
rozdělit (POZOR: jiný úhel pohledu, než je klasické dělení kvůli vypásání a možnosti dorůstání nové trávy!) a různě přehradit za účelem obcházení. Na více místech takto připravené pastviny pak umístit zdroj/e vody (pokud není potok – to je zase jiná kapitola), dokrmuje-li se během sezony senem, tak i seno. Využít různá místa a různou denní dobu. Na jiném místě se pak odehrává krmení jádrem. Optimální jsou i koridory lemující základní pastviny, ovšem s vchody a východy na rozdílných stranách. Pro bosé koně je též optimální pohybovat se na povrchu, který tak nějak připomíná ten, na němž s koněm venku jezdíme. Kameny, zpevněné plochy (zámková dlažba, gumy, aj.), hladký asfalt i štěrk, kořeny, nerovnosti, písek. Takové „vychytávky“ je dobré koním připravit právě do koridorů nebo tradičních cestiček, nezbytně nutně u přístřešků a v nich (pevné, hladké, čistitelné!). Vedle kamenů různé velikosti (frakcí) lze používat i drcenou suť z pálených tašek a další alternativní materiály slučitelné s přírodou, bezpečností a estetikou. I za předpokladu, že máme koně motivovaného k pohybu uzpůsobením pastvin, nikdy nezapomínejme na to, proč jsme si ho pořídili, jak rád je s námi v kontaktu a při tom, čemu my, lidé, říkáme „práce s koněm“…
Koně a funkční stádo Vztahy mezi koňmi se zabývá celý vědní
obor – etologie. K pochopení základních principů nám však postačí pozorně sledovat stádo, které má možnost chovat se svým přirozeným způsobem. Brzy poznáme hlavní zákonitosti, jimiž se stádo řídí. Stádo je schopno fungovat jako celek, přičemž umožňuje každému ze svých členů žít svůj život a samostatně se rozhodovat. Každý člen stáda si může zvolit způsob života ve stádě a to, jakých výhod stáda bude využívat a jak se bude podílet na jejich udržování. Účast ve stádě poskytuje koni bezpečí, větší šanci najít vodu a jídlo, mít potřebné sociální kontakty a v neposlední řadě možnost rozmnožování.
Stádo jako šance na přežití Kůň žije mimo stádo jen zcela výjimečně a krátkodobě. V divoké přírodě, kde ve stejném prostoru žijí dravci, je stádo jedinou šancí na přežití. Osamocené zvíře dravec snadno uloví. Kůň je sice velmi dobře vybaven pro neustálé sledování prostoru před nebezpečím, jenže sledovat může pouze tehdy, pokud neodpočívá. Stádo mu poskytuje ochranu ve chvílích oddechu. Kůň je také dobře vybaven pro útěk, jenže na osamocené zvíře se dravec snadno zaměří. Pokud dravec útočí na stádo, musí se rozhodovat, který kus bude pronásledovat. Snaží se od stáda oddělit jedince, protože jít pro úlovek doprostřed stáda je obtížnější a nebezpečné. Osamocené zvíře však může dlouho sledovat a zaútočit na něj ve chvíli nepozornosti nebo www.jezdectvi.cz prosinec 2013 /
13
speciál
chov koní Pobyt koní ve stádě pomůže i nám, lidem. Foto Christiane Slawik
únavy. Stádo je pro koně klíčové pro přežití – je to základ jeho existence. Koně žijící v méně pohostinných krajích, než jsou ty naše, mohou najít dostatek potravy i po několika dnech pochodu. Při hledání potravy se hodí předchozí zkušenosti, kde potrava obvykle bývá. Osamělý jedinec nemá obvykle tolik zkušeností, kde potravu nebo vodu hledat, jako stádo vedené starším, zkušeným koněm. Zejména při nedostatku vody je zkušenost stáda obrovskou výhodou, neboť bez vody se dá žít jen pár dní.
Potřeba sociálního kontaktu Bezpečí a dostatek potravy jsou v našich podmínkách snadno dosažitelné, přirozené nepřátele u nás kůň nemá a zeleného krmení je v krajině taky dostatek. Většina výhod stáda tedy spočívá v sociální sféře. Jako pro každého tvora (včetně člověka) je i pro koně důležité rozmnožování. Jakmile si zabezpečí základní potřebu přežití sama sebe (bezpečí, potrava), je další potřebou přežití svého druhu, tj. rozmnožování. Aby se dva jedinci mohli domluvit na rozmnožování, musí docházet k sociálním kontaktům. Koně si vytvářejí dvojice či skupinky vzájemně sympatických jedinců. Tyto sympatie pak rozhodují též o páření. Nezřídka vidíme říjící klisnu, která nevybíravým způsobem odhání nápadníky, zatímco jinému se naopak
14 / prosinec 2013
www.jezdectvi.cz
podbízivě nastavuje. I mimo říji a bez ohledu na pohlaví si koně projevují náklonnost nebo naopak nesympatie, žerou spolu s hlavami těsně u sebe, vzájemným postavením si pomáhají čelit vichru a dešti, ve volných chvílích si navzájem čistí nepřístupné partie na krku a šíji.
Kouzlo koňské hierarchie Jak se v těchto složitých vztazích udržuje pořádek? Jak je možné, že stádo dokáže v mžiku odcválat jako jeden celek do dáli, pokud vycítí nebezpečí? Odpověď má jméno „hierarchie“. Hierarchie v koňském stádu je neustále udržovaný „seznam“ vztahů mezi jednotlivými koňmi, kdy je vždy jeden kůň v pořadí nad druhým. Seřazením těchto pořadí vznikne hierarchie, počínající vůdcem stáda na jejím vrcholu, konče posledním hříbětem za jeho submisivní matkou. Kouzlo koňské hierarchie spočívá v tom, že ačkoliv dochází k častým sporům či soubojům o vyšší místo v hierarchii, vítězný kůň nezískává jen více výhod, ale s posunem v hierarchii dostává více zodpovědnosti. Každý kůň ve stádě totiž zodpovídá za bezpečí koní, kteří jsou v hierarchii pod ním. Každá příčka výše tedy znamená i větší výdej energie na zajištění své zodpovědnosti za podřízené koně. Proto se výše postavení koně dostanou dříve ke žrádlu (výhoda), aby měli dostatek ener-
gie k ochraně koní pod nimi (zodpovědnost). V každou chvíli je tedy ve stádě každému koni jasné, které koně poslouchá a kterým koním naopak velí. Všichni však neustále sledují vůdčího koně (obvykle nejzkušenější klisnu). Pokud ta zavelí k útěku, všichni ji okamžitě následují – to zkracuje reakci na nebezpečí. Kdyby každý sledoval jen svého souseda v hierarchii, byla by reakční doba příliš dlouhá. Vůdčí klisna je tedy nejdůležitější člen stáda. Druhou nejdůležitější „osobou“ je hřebec. Nejenže se stará o rozmnožování, stará se spolu s vedoucí klisnou o pořádek ve stádě.
Stádo pomáhá i nám Kůň žijící ve stádě je tak stádem přirozeně vychováván k dodržování základních principů, na nichž stojí vztahy ve stádě a komunikace mezi jeho členy. Pokud koni tuto zkušenost odebereme tím, že jej oddělujeme do boxů nebo do příliš malých skupinek ve výbězích, připravujeme ho o možnost tyto vztahy budovat a rozvíjet. Takový kůň je pak problematický, kdykoliv se potká s jinými koňmi, neboť neví, nezná, jak se k nim chovat. Výsledkem jsou nebezpečné situace, kdy se cizí koně napadají, i když mají u sebe jezdce, a může tak dojít i ke zranění lidí. Pobyt v přirozeném stádě, nejlépe už od malého hříběte, koně na takové situace připraví a pro člověka je pak
mnohem jednodušší takového koně získat pro vzájemnou spolupráci. Celkově dobře vedené pastevní ustájení poskytuje koním přesně to, co fyzicky a psychicky potřebují. Bonusem pro člověka je tedy celkově prospívající zvíře. Pastevní koně většinou netrápí časté neduhy tradičně chovaných koní. Některé nemoci dokonce po přechodu z tradičního do pastevního chovu mizí.
Proč jsou koně chováni i konvenčním způsobem? Jako zastánci chovu koní co nejblíže jejich biologickým a mentálním potřebám stěží můžeme být objektivními posuzovateli výhod konvenčního (boxového) chovu. Ale můžeme se pokusit tyto výhody pro člověka pojmenovat (z našeho úhlu pohledu) ryze pragmaticky. Záměrně uvádíme „výhody pro člověka“, protože jak vyplývá z etologie a následně koňských potřeb a funkcí jejich organismu, koňské tam nejsou žádné. V prvé řadě, boxový způsob chovu koně odpovídá lidským představám a potřebám stran pohodlí (základního komfortu). Tím se myslí dům či místnost se střechou nad hlavou, s vytápěním, s režimem dne rozděleným na aktivitu a spaní (den a noc, činnost a klid, pohyb a ležení, atd.) a s nárazovým a časově ohraničeným stravovacím programem (sní-
daně – svačina – oběd, atd.). I organizace práce a péče okolo koní je tak lépe přizpůsobena lidskému nastavení. Další výhodou konvenčního držení koně je nezpochybnitelný fakt, že kůň ve stáji je blízko po ruce a relativně čistý – když chce člověk pracovat s koněm, nemusí „lovit“ na pastvině mnohdy bahnitého hrocha. (Ale: v dobrém pastevním ustájení vám zajistí i řešení tohoto problémku.) Mnohé sportovní disciplíny s koňmi (asi s výjimkou endurance a voltiže) ve své podstatě a po celém světě i využívají „nadupanost“ či „nabušenost“ koní chovaných v boxech. Pokud by jeden chovatel změnil ideálně ve prospěch koní systém chovu, byli by jeho svěřenci vlastně znevýhodněni oproti ostatním – proto koňští sportovci odpočívají pocházením po pastvině jen mimo závodní sezonu. Pak je potřeba myslet i na takový „detail“, jako je přirozené koňské sezonní osrstění – pro některé disciplíny je zcela nepraktické a neestetické. Dalším a často uváděným důležitým aspektem je bezpečnost koní z úhlu pohledu možných zranění při „jezdcem nekontrolovaném pohybu koně“. Tento náhled je bludný kruh, vzniklý z praxe tradičních chovatelů, zejména drahých sportovních koní. Koně, chovaní v boxech a neznající chování
ve funkčním stádě, jsou v dobré vůli chovatelů vypuštěni do výběhu nebo na pastvinu. Následně může dojít k úrazu buď právě nekontrolovaným pohybem při juchání a vypouštění nashromážděné energie, nebo díky konfliktu mezi jednotlivými koňmi. Tím se zpětně upevňuje přesvědčení chovatele, že je lépe koně ne(vy)pouštět. Z výše uvedeného lze usoudit, že kvalitní pastevní chov skutečně lépe vyhovuje potřebám koní, ale méně vyhovuje potřebám a režimu lidí, zejména provozujících jezdecký sport. Je jen na rozhodnutí majitele, jakým způsobem bude řešit chov svého koně. INZERCE
MODERNÍ PASTEVNÍ USTÁJENÍ PRO AKTIVNÍ KONĚ A JEZDCE, chov koní přirozeným způsobem
www.zeusov.cz www.jezdectvi.cz prosinec 2013 /
15