Památky Prahy: mezi Starým a Novým městem. Ing. arch. Karel Prager

Univerzita 3. věku ČVUT- Fakulta dopravní ak. rok 2014/2015

Ing. Jindřiška Karásková

Památky Prahy: mezi Starým a Novým městem

Ing. arch. Karel Prager

semestrální práce

1



OBSAH I.

Osobnost

1) 2)

Mládí a studijní léta Přehled zaměstnání a společenských aktivit

II.

Dílo

1) 2) 3)

Nová scéna ND Další významné stavby arch. Karla Pragera Rodinná vila v Praze na Dobešce

III. Použitá literatura

2


I.


Osobnost 1. Mládí a studijní léta Ing. Arch. Karel Prager se narodil 24.8.1923 v Kroměříži a zemřel 31.5.2001 v Praze.

Své dětství prožil střídavě v Kroměříži a v Brně, podle toho kam jeho otec - důstojník, byl přidělován. K architektuře tíhl od mladých let , přestože na obecné škole bojoval s počty, kreslením

a psaním a ani všeobené vzdělání na měšťance ho příliš nebavilo. Z rýsování však měl vždy výbornou. Chodil do skautu a vštěpoval si jeho zákony. Od r. 1939 se učil v Kroměříži na zedníka u 3



stavitele Josefa Slezáka a v r.1940 se přestěhoval s rodiči do Brna, kde začal studovat vyšší průmyslovou školu - odbornou školu stavitelskou. Po maturitě se vrátil do Kroměříže a získal své první místo u stavební firmy. Tam dělal své první práce - drobné projekty a studie, dnes už nikdo neví, zda k realizaci něčeho z toho vůbec došlo. Sám se k tomu vyjadřoval poněkud skepticky a za svou první realizaci považoval návrh láhve pro palírnu pana Garduláka. Jakmile skončila válka, ihned se vydal na studia na ČVUT v Praze, obor

architektura a pozemní stavitelství, absolvoval v r. 1949. Jeho vysokoškolský index svědčí o tom, že byl vynikající student, který našel svůj životní obor.

2. Přehled zaměstnání a společenských aktivit. 1950 – 1967:

Stavoprojekt Praha

1967 – 1969:

Sdružení projektových ateliérů, ředitel Ateliéru GAMA

1970 – 1990:

projektový ústav Výstavby hl.m. Prahy, vedoucí Ateliéru GAMA

1990 – 1993:

ředitel Architektonického ateliéru GAMA

1994 – 2001:

ředitel Architektonického studia GAMA 4



od r. 1949:

člen Mánesa

1950 – 1970:

člen Svazu československých architektů

do r. 1970:

člen redakční rady časopisu Architektura ČSR, grafik časopisu Architektura ČSR

1967 :

spoluzakladatel Československého střediska výstavby a architektury

1968 – 1970:

člen předsednictva Svazu architektů ČSSR

1988:

člen Nové skupiny

1989:

iniciátor a předseda Bloku architektů a výtvarníků

od r. 1989:

člen Obce architektů

1990:

spoluzakladatel Nadace Pangea

2001:

ocenění – Cena Osobnost české architektury Obce architektů

Ing. Arch. Karel Prager byl jednou z nejvýraznějších osobností české architektury 2. poloviny 20. století. Začínal v období historismu tzv.socialistického realismu, v 2.polovině 50. let navázal na tradice funkcionalismu a mezinárodního stylu, postupně vypracoval svůj vlastní rukopis v duchu technologické moderny. Důraz kladl na komplexnost řešení architektonického díla při vyrovnanosti otázek konstrukčních, dispozičních a výtvarných. Velkou pozornost věnoval hledání nových konstrukcí a nových materiálů. Zúčastnil se mnoha soutěží, prvotní pro něj však byla realizovaná stavba, a to včetně důsledného dozoru při provádění. Řada původně schválených projektů nebyla dovedena do realizace – tzv.zmařené projekty

5


II.

Dílo

1.

Nová scéna ND ( 1981 – 1983)


Osmesátá léta pro Karla Pragera znamenala jednak další léta urbanistického plánu nového Smíchova, ale především Novou scénu Národního divadla. Původně neměl v úmyslu se dostavbě okolí Národního divadla jakkoliv věnovat. Dostavba ND se však dostala do zvláštní situace. Rekonstrukce a především zástavba sousední proluky po Chourových domech vybouraných v r.1959, se měla provádět podle vítězného návrhu ze soutěže v r. 1964, jehož autorem byl Bohuslav Fuchs a jeho kolektiv. Po zpracování studií v r. 1966 však architekt Fuchs zemřel a zbytek týmu se práce vzdal. Nakonec volnou kapacitu nabídl Projektový ústav hl. m.- Prahy – Ateliér Gama -tedy tým arch. Karla Pragera. O Nové scéně ještě vůbec nebyla řeč – budova obrácená do Národn í třídy neměla být původně divadlem, ale stavbou společenského obsahu. Teprve po dostavbě Paláce kultury nad nuselským údolím, vznikla myšlenka využít rozestavěný prostor jako komorní scénu k ND. Úkolem proměnit rozestavěnou původní společenskou budovu na divadelní objekt byl tedy pověřen arch. Karel Prager, mj. proto, že jako jediný z architektů nezpochybnil termín dokončení. Měl na to půldruhého roku.

6



Konstrukci budovy využil, ale ve směru k historické budově ND ji zkrátil o jedno pole a od úrovně druhého podlaží ji rozšířil do ulice o 40 cm a do piazetty o 240 cm. Kvůli odhlučnění divadelního prostoru od dopravou vytížené Národní třídy zvolil pro plášť neobvyklou kombinace prvků. Na lehké fasádě byl zavěšen těžký kamenný obklad ze zeleného kubánského “mramoru“ a navrch ještě přišel obklad z více než 4000 vyfoukaných skleněných tvarovek. Za tím účelem vyzval Prager ke spolupráci sklářské výtvarníky, s nimiž pracoval již na budově Federálního shromáždění. Jejich výsledná podoba byla ovlivněna možnostmi výroby skláren v Sázavě. Z časových důvodů už se nedal realizovat záměr, že duté skleněné “obrazovky“ budou podsvíceny a vedle historické budovy ND bude zářit světelný objekt.

7



Kromě vztahu k historické budově se musela budova Nové scény srovnat i s barokním klášterem sv. Voršily na druhé straně. Půdorys Nové scény sleduje původní zakřivení ulice, proto foyer nové budovy oproti jevišti a hledišti mírně ustupuje dozadu, v přízemí přesně lícuje s kláštěrním objektem.

Nová scéna – jedna z nejkontroverznějších staveb osmdesátých let v centru Prahy svědčí o tom, že se zde architekt razantně a ne zcela eticky naboural do rozpracovaného projektu. Kubánský mramor, normalizační umění a originální, leč podivné televizní obrazovky na fasádě působí humpolácky. Dnes již chápeme tuto fasádu jako výraz doby, hodný památkové ochrany. Hned po dokončení Nové scény Národního divadla se začala v Pragerově ateliéru připravovat jedna z mála jeho mimopražských staveb – přístavba k rekreačnímu zařízení Federálního shromáždění v Harrachově. K dřevěné stavbě s prvky lidové architektury (D.Jurkovič) byl přiřazen zcela kontrastní kuželovitý objekt obložený šindelem a na čtyřech místech prolomen více než půlkruhovými vystupujícími útvary, resp. arkýři, které jsou obloženy plechy, v nichž jsou balkony a okna vždy dvou pokojů. Špička kužele je prosklenná a kovová. Přízemí ustupuje dozadu, takže kolem stavby vede krytý ochoz.

8



Původní objekt vystavěl pro svoji potřebu prof. MUDr. Rudolf Jedlička a odkázal ji v závěti postiženým dětem. V období socialismu byla změněna v rekreační středisko poslanců a zaměstnanců parlamentu, a tomuto účelu slouží dodnes.

2.

Další významné realizované stavby arch. Karla Pragera 1953

Výzkumný ústav A.S.Popova v Praze na Novodvorské

1957

Polské kulturní a informační středisko v Praze – zrušeno v devadesátých letech

1960 – 1964

Ústav makromolekulární chemie v Praze na Petřinách

1967 – 1970

areál rodinných domů pro výtvarníky v Praze Braníku

1967 – 1974

budova bývalého Federálního shromáždění v Praze (dnes budova Národního muzea)

1968

vlastní dům v Praze na Dobešce

1969 – 1973

areál Projektového ústavu Výstavby hl.m. Prahy v Emauzích

1970

projekt hotelového areálu v Porto conte na Sardinii – Itálie 9



1977 – 1992

banka v Praze na Smíchově

1978

nástavba vlastního rodinného domu v Praze na Dobešce – kompletně přestavěno v r.2011

3.

1978

úprava zahradní fasády domu U Dubu v Praze Braníku

1981 – 1983

interiéry restauračního objektu ND v Praze

1986 – 1987

rekonstrukce divadla Komedie v Praze

1990 – 1992

rekonstrukce Rudolfína v Praze – Stavba roku 1993

1993 – 1994

rekonstrukce domu U Černé Matky Boží v Praze

1996 – 1999

obytný soubor U Kříže Praze Jinonicích – Stavba roku 1999

1998 – 2000

nákupní centrum s multikinem v Praze Hostivaři

2000

objekt Univerzity Karlovy v Praze Jinonicích

Pragerova vila ze 70. let 20. století Jednalo se nejen o výjimečnou stavbu, ale i o jedinečné místo, které díky orientaci svahu

nabízelo exkluzivní výhled na Prahu a přitom zaručovalo potřebnou míru soukromí. Přísná a přesná kostka se strohou elegancí z ulice vyhlížela nenápadně. Byla původně navržena pro rodinu architekta a jak se měnila rodina, měnila se i vila. Původní otevřené přízemí bylo obezděno, ocelové sloupky, které podpíraly podlaží, byly zazděny do obvodového zdiva. Vznikla tak strohá dvoupodlažní kostka se dvěma samostatnými byty. V okamžiku, kdy se rodina rozrostla o další členy, bylo nutno stavbu rozšířit. Tohoto úkolu se zhostil Ing. arch. Jan Louda – manžel Heleny Loudové, roz. Pragerové. Na původní stavbu osadil půlený smaltovaný válec - dřívější konstrukce 10



silážní věže, a tak vznikla dvě nezávislá obytná podlaží obklopená vlastní terasou, tj. jakoby dům na domě.

V roce 2007 vila změnila majitele a ten dům v letech 2008 – 2010 zrekonstruoval. Dvougenerační vilu, kde původně žily 3 rodiny,obývá rodina stávajícího majitele. Smaltované plechy půlválcové nadstavby byly vyměněny za nové, stejné barvy. Původní keramický obklad obytné kostky nahradila odvětrávaná fasáda v červené barvě. Vnitřní dispozice byly přizpůsobeny nárokům nového majitele.

11


III,


Použitá literatura a materiály

Radomíra Sedláková – KAREL PRAGER – vydalo Nakladatelství Titanic, s.r.o v r. 2013 Galerie Orlovna a Galerie Portál města Kroměříže – Pocta architektu Karlu Pragerovi – výstava k 10. výročí úmrtí Ing. arch. Karla Pragera Dvouměsíčník Obce architektů – Architekt 03/2011 Magazín Bydlení – 11/96 Fotografie z rodinných alb, zapůjčených dcerou Karla Pragera , Ing. arch. Heleny Loudové.

12

Památky Prahy: mezi Starým a Novým městem. Ing. arch. Karel Prager

Recommend Documents