OTTO KAI S E R ODKAZ ALEXANDRI J SKÝCH ŽIDŮ
OTTO KAI S E R
ODKAZ ALE XAN D R I J S KÝCH
ŽIDŮ ÚVOD DO DE UTE ROKANONICKÝCH KNIH STAR É HO ZÁKONA
VY Š E H R A D
Na p¯ebalu: V˝¯ez mozaiky objevenÈ poblÌû kibucu Kissufim v oblasti Negevu. ÿeck˝ n·pis ÑDÌlo Alexandrovoì patrnÏ vyjad¯uje ohlas Ëin˘ Alexandra VelikÈho.
© Otto Kaiser, 2000 Translation © Ji¯Ì HoblÌk, 2006 ISBN 80 -7021-592-5
OBSAH
Seznam Ëasto citovan˝ch dÏl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 O autorovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 ⁄VOD
DeuterokanonickÈ knihy neboli apokryfy ñ svÏdkovÈ ûidovstvÌ helÈnistickÈho vÏku . . . . . . . . . . . . . . . 17 Pozv·nÌ k jejich ËetbÏ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 D E U T E R O K A N O N I C K ¡ D Ã J E P R AV N ¡ D Õ L A
1. a 2. kniha Makabejsk· . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 1. kniha Makabejsk· . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 2. kniha Makabejsk· . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 3. Ezdr·ö . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 D E U T E R O K A N O N I C K ¡ V Y P R ¡V Ã N Õ
Kniha TÛbit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 Kniha J˙dit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 P¯Ìdavky k ¯eckÈ knize Ester . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 P¯Ìdavky k ¯eckÈ knize Daniel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 DEUTEROKANONICK… PROROCK… KNIHY
Kniha B·ruk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 List Jeremj·ö˘v . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 Dodatek: K apokalyptick˝m spis˘m . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 DEUTEROKANONICK… A POBIBLICK… éALMY
PozdnÌ biblick· a pobiblick· ûalmov· tvorba . . . . . . . . . . 109 ApokryfnÌ neboli SyrskÈ ûalmy 151ñ155 a Modlitba Menaöeho . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 éalmy äalomounovy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113
DEUTEROKANONICK… MUDROSLOVN… KNIHY
SÌrachovec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 Kniha Moudrosti (Moudrost äalomounova) . . . . . . . . . . 141
Literatura k ËeskÈmu vyd·nÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165
S E Z N A M » A S TO C I T O VA N › C H D Ã L
O. Eiflfeldt, Einleitung in das Alte Testament unter Einschlufl der Apokryphen und Pseudepigraphen sowie der apokryphen und pseudepigraphenartigen Qumran-Schriften, T¸bingen 19643 = 19764 (p¯etisk) = Eiflfeldt, Einleitung3/4 O. Kaiser, Der Gott des Alten Testaments. Theologie des AT 1: Grundlegung, UTB 1747, Gˆttingen 1993 = GAT I t˝û, Der Gott des Alten Testaments. Werden und Wirken. Theologie des AT 2, UTB 2024, Gˆttingen 1998 = GAT II W. O. E. Oesterley, An Introduction to the Books of the Apocrypha (1935), London 1958 = Introduction L. Rost, Einleitung in die alttestamentlichen Apokryphen und Pseudepigraphen einschliefllich der groflen Qumran-Handschriften, Heidelberg 1971 = Rost, EinlApo E. Sch¸rer, The History of the Jewish People in the Age of Jesus Christ (175 B.C. ñ A.D. 135). A New English Version, rev. and ed. G. Vermes, F. Millar, M. Black, IñIII/2, Edinburgh 1973 ñ1987 (p¯etisk) = Sch¸rerñVermes IñIII E. Zenger, Hg., Einleitung in das Alte Testament, KStTh 1/1, Stuttgart aj. 19983 = E. Zenger, vyd., Einleitung, 19983
OstatnÌ zkratky se zpravidla drûÌ seznamu S. M. Schwertnera: Abk¸rzungsverzeichnis der TRE, Berlin ñ New York 19942. DalöÌ zkratka: NSK.AT = Neuer Stuttgarter Kommentar. Altes Testament, vyd. Chr. Dohmen.
9
O A UTO R O V I
Akademickou obcÌ s oblibou naz˝van˝ Kaiser Otto der Grofle (ÑcÌsa¯ Otto Velik˝ì), vöestrann˝ biblista bez pr·va na skromnost a s hrdostÌ bez p˝chy se narodil 30. listopadu 1924 v Prenzlau na sever od BerlÌna. Po absolvov·nÌ gymn·zia byl povol·n do arm·dy. V·leËn· lÈta 1943 ñ1945 proûil zË·sti jako student medicÌny a zË·sti na v˝chodnÌ frontÏ, kde vÏtöinou slouûil v polnÌch nemocnicÌch. Hr˘zy v·lky na nÏho silnÏ zap˘sobily, takûe po propuötÏnÌ z americkÈho zajateckÈho t·bora v Ëervnu 1945 p¯estoupil z medicÌny na teologii, aby se namÌsto lÈËenÌ symptom˘ vÏnoval spÌöe zanedban˝m p¯ÌËin·m. Mezi lety 1946 a 1960 byl na univerzitÏ v T¸bingen nejprve jako student (teologie, filosofie, psychodiagnostiky a egyptologie), poslÈze jako uËitel. S·m se jako ke sv˝m uËitel˘m hl·sÌ k teolog˘m Helmutu Thielickemu, Gerhardu Ebelingovi a Hannsi R¸ckertovi, filosofu Wilhelmu Weischedelovi, ke znalc˘m starovÏkÈ historie a jazyk˘ Hellmutu Brunnerovi, Ottovi Rˆsslerovi a Walteru F. Ottovi. Ze staroz·konÌk˘ pak k Ernstu W¸rthweinovi, Karlu Elligerovi a Arthuru Weiserovi. Od roku 1961 aû do svÈho emeritov·nÌ 1993 p˘sobil jako profesor (od roku 1963 jako ¯·dn˝ profesor) na PhilippovÏ univerzitÏ v Marburgu. Z toho celkem pÏt let jako dÏkan evangelickÈ teologickÈ fakulty. ⁄ctu i oblibu si zÌskal svou erudicÌ, pedagogickou schopnostÌ, pozornostÌ v˘Ëi student˘m, ale i odvahou, s jakou kritizoval öpatnÈ biblickÈ v˝klady, byù zaötÌtÏnÈ zvuËn˝mi jmÈny (nap¯. Karla Bartha). Otto Kaiser je osobnostÌ encyklopedickÈho rozhledu, db· na tv·¯ svÈho oboru a p¯itom v nÏm nenÌ uzamËen. Je d˘vÏrnÏ obezn·men s antikou i se svÏtem starÈho Orientu. (ProdÏkan marburskÈ teologickÈ fakulty prof. Dietrich Korsch jej proto ned·vno oznaËil jako ÑpoutnÌka mezi JeruzalÈmem, Ba-
10
bylÛnem a AthÈnamiì.) P¯i tom vöem je v˝razn˝m syntetikem, kter˝ öpiËkov˝m a historicko-kriticky vyhranÏn˝m zp˘sobem shrnuje dosavadnÌ b·d·nÌ. O tom se lze p¯esvÏdËit p¯ednÏ v ⁄vodu do StarÈho z·kona (Einleitung in das Alte Testament, 1969, 19845) a stejnÏ tak v didakticky koncipovanÈm trojsvazkovÈm dÌle Z·kladnÌ n·rys ˙vodu do kanonick˝ch a deuterokanonick˝ch spis˘ StarÈho z·kona (Grundriss der Einleitung in die kanonischen und deuterokanonischen Schriften des Alten Testaments, 1ñ3, G¸tersloh 1992ñ1994). Z·bÏr Kaiserova liter·rnÏ-kritickÈho a redakËnÏ-kritickÈho b·d·nÌ se rozprost¯el na vöechny t¯i Ë·sti StarÈho z·kona. Zvl·ötnÌ z·jem o profÈtii dokl·dajÌ jeho koment·¯e Kniha proroka Izaj·öe (Das Buch des Propheten Jesaja Kapitel 1ñ12, ATD 17, Gˆttingen 19815) a Prorok Izaj·ö (Der Prophet Jesaja Kapitel 13 ñ39, ATD 18, Gˆttingen 1973, 19833) a o mudroslovnou literaturu zase knihy »lovÏk pod osudem. Studie k dÏjin·m, teologii a k v˝znamu moudrosti pro p¯Ìtomnost (Der Mensch unter dem Schicksal. Studien zur Geschichte, Theologie und Gegenwartsbedeutung der Weisheit, BerlÌn 1985) a Pokyny ke zda¯ilÈmu, poûehnanÈmu a vÏËnÈmu ûivotu. ⁄vod do pozdnÏ biblick˝ch mudroslovn˝ch knih (Anweisungen zum gelingenden, gesegneten und ewigen Leben. Eine Einf¸hrung in die sp‰tbiblischen Weisheitsb¸cher, Forum Theologische Literaturzeitung 9, Lipsko 2003). K tomu doplÚme jeötÏ koment·¯ ke knize Pl·Ë (Klagelieder, in: H.-P. M¸ller/O. Kaiser/J. A. Loader, Spr¸che, Klagelieder. Das Buch Esther, Gˆttingen 19924). V letech 1993, 1998 a 2003 postupnÏ vydal trojsvazkovou teologii StarÈho z·kona (Theologie des Alten Testaments). Z dalöÌch publikacÌ zmiÚme Mytick˝ v˝znam mo¯e v EgyptÏ, Ugaritu a Izraeli (Die Mythische Bedeutung des Meeres in ƒgypten, Ugarit und Israel, BZAW 78, BerlÌn 1959, 19622); Kr·lovsk˝ sluûebnÌk: tradiËnÏdÏjinn· exegetick· studie o PÌsnÌch o HospodinovÏ sluûebnÌku u Deuteroizaj·öe (Der kˆnigliche Knecht: Eine traditionsgeschichtlich-exegetische Studie ¸ber die Ebed-Jahwe-Lieder bei Deuterojesaja, FRLANT 70, 1959,
11
19703); ⁄vod do exegetick˝ch metod (Einf¸hrung in die exegetischen Methoden, s G. Adamem a W. G. K¸mmelem, Mnichov 19796); Smrt a ûivot (Tod und Leben, s E. Lohsem, Stuttgart 1977); Ideologie a vÌra: OhroûenÌ k¯esùanskÈ vÌry na staroz·konnÌm p¯Ìkladu (Ideologie und Glaube. Die Gef‰hrdung christlichen Glaubens am alttestamentlichen Beispiel aufgezeigt, Stuttgart 1984). Existenci·lnÌ zaujatost, kter· je z naposledy zmÌnÏnÈho titulu patrn·, je p¯Ìtomna i v jednom z poslednÌch dÏl, navÌc s veskrze aktu·lnÏ znÏjÌcÌm titulem Mimo nihilismus: K¯esùansk· existence po postmodernÏ (Jenseits des Nihilismus: Christliche Existenz nach der Postmoderne 2004). Zde se v˝raznÏji dost·v· ke slovu autor˘v filosofick˝ z·jem. Kaiserovy kratöÌ studie jsou shrnuty v publikacÌch O v˝znamu StarÈho z·kona pro souËasnost. SebranÈ spisy k hermeneutice a dÏjin·m redakce, k jeho 60. narozenin·m 30. listopadu 1984 (Von der gegenwartsbedeutung des Alten Testamentes. Gesammelte Studien zur Hermeneutik und zur Redaktionsgeschichte, zu seinem 60. Geburtstag am 30. November 1984, vyd. V. Fritz aj., Gˆttingen 1984 s bibliografiÌ), Moudrost boûÌ a lidsk·: SebranÈ spisy (Gottes und der Menschen Weisheit: Gesammelte Aufs‰tze) a Studie k liter·rnÌm dÏjin·m StarÈho z·kona (Studien zur Literaturgeschichte des Alten Testamentes, Forschung zur Bibel 90, W¸rzburg 2000). Se zamϯenÌm knihy ÑOdkaz alexandrijsk˝ch éid˘ì je koneËnÏ sp¯ÌznÏn soubor studiÌ Mezi AtÈnami a JeruzalÈmem: Studie k ¯eckÈ a biblickÈ teologii, jejich svÈr·zu a jejich vztahu (Zwischen Athen und Jerusalem. Studien zur griechischen und biblischen Theologie, ihrer Eigenart und ihrem Verh‰ltnis, BerlÌn ñ New York 2003), jakoû i speci·lnÌ edice knihy SÌrachovec Moudrost pro ûivot: Kniha JeûÌö SÌrach (Weisheit f¸r das Leben: das Buch Jesus Sirach, Stuttgart 2005). Otto Kaiser takÈ z·sadnÏ inicioval a organizoval odbornou diskusi. Mezi lÈty 1982 a 1992 byl editorem Ëasopisu Zeitschrift f¸r die alttestamentliche Wissenschaft a kniûnÌ ¯ady Beihefte zur Zeitschrift f¸r die Alttestamentliche Wissenschaft (do roku 2005, resp. 2004 pak spolueditorem). D·le
12
sv˘j v˝razn˝ podÌl vloûil do v˝znamn˝ch vÏdeck˝ch projekt˘, jako je klasick· ¯ada koment·¯˘ Das Alte Testament deutsch a edice text˘ ze StarÈho Orientu Texte aus der Umwelt des Alten Testaments. Dodejme jeötÏ, ûe odborn˝ svÏt mu vyj·d¯il svou ˙ctu a vdÏËnost hned v pÏti jubilejnÌch sbornÌcÌch z let 1989, 1994, 1999, 2001 a 2004. NeobyËejn· preciznost, jÌû se Kaiserova teologick· pr·ce vyznaËuje, se projevila i v ˙Ëasti a vst¯Ìcnosti p¯i vzniku publikace Odkaz alexandrijsk˝ch éid˘. Kniha, vydan· mezitÌm takÈ roku 2004 v anglickÈm p¯ekladu, vznikla dÌky z·sadnÏ novÈmu zpracov·nÌ p¯Ìsluön˝ch paragraf˘ v˝öe uvedenÈho ÑZ·kladnÌho n·rysuì, kterÈ autor jeötÏ rozö̯il o ˙vodnÌ kapitolu.
13
DeuterokanonickÈ knihy neboli apokryfy ñ svÏdkovÈ ûidovstvÌ helÈnistickÈho vÏku Pozv·nÌ k jejich ËetbÏ DEUTEROKANONICK… KNIHY »ILI APOKRYFY Deuterokanonick˝mi knihami neboli staroz·konnÌmi apokryfy rozumÌme ûidovskÈ spisy, kterÈ vznikly mezi 3. stoletÌm p¯. Kr. a 1. stoletÌm po Kr. a kterÈ byly za¯azeny uû jen do ¯eckÈ, ne vöak do hebrejskÈ bible.1 Jsou to knihy J˙dit, Moudrost äalomounova, kniha TÛbij·ö Ëi TÛbit, kniha SÌrachovec, kniha B·ruk s Listem Jeremj·öov˝m, 3. Ezdr·ö, 1. a 2. kniha Makabejsk·, dodatky k ¯eckÈ knize Ester a dodatky k ¯eckÈ knize Daniel v podobÏ vypr·vÏnÌ o ZuzanÏ a o Danielovi, o BÈlovi a draku v BabylÛnÏ, Azarj·öovy modlitby, PÌseÚ t¯Ì muû˘ a koneËnÏ pozdnÌ Menaöeho modlitby. T¯i k¯esùanskÈ cÌrkve k tÏmto knih·m aû dodnes zaujÌmajÌ odliön· stanoviska.
Z·padnÌ, ¯Ìmskokatolick· cÌrkev je na sv˝ch synod·ch v Hyppu v roce 393, v Kart·gu v roce 397 (Denzinger36 179) a 419 prohl·sila za kanonickÈ. Toto rozhodnutÌ pak potvrdil florentsk˝ unijnÌ koncil roku 1442 (Denzinger36 1335) a obnovil je tridentsk˝ koncil na svÈm 4. zased·nÌ (Denzinger36 1501ñ1505),2 p¯iËemû 3. a 4. Ezdr·ö, é 151 a list Laodicejsk˝m byly nad·le tradov·ny v dodatku za Nov˝m z·konem. PodobnÏ se rozhodla pravoslavn· cÌrkev na koncilu v JeruzalÈmÏ roku 1672, kdyû ROZHODNUTÕ TÿÕ VELK›CH KÿESçANSK›CH CÕRKVÕ
1
Ve starÈ cÌrkvi rozliöoval nap¯. Athanasios ve 39. velikonoËnÌm listu mezi knihami hebrejskÈ bible jakoûto knihami kanonick˝mi, mezi knihami dochovan˝mi jen v ¯eËtinÏ jakoûto heteroia biblia toutÙn exÙten, tj. jin˝mi, vnÏ tÏchto se nach·zejÌcÌmi, ale ke ËtenÌ urËen˝mi, a mezi Apokryfy, dnes oznaËovan˝mi jako Pseudepigrafy, srov. k tomu H.-P. R¸ger, TRE 3, 1978, s. 291n. 2 Podle toho platÌ, ûe cÌrkev Ñomnes libros tam Veteris quam Novi Testamenti, cum utriusque unus Deus sit autorÖ pari pietatis affectu ac reverentia suscipit et veneratur.ì
17
apokryfy uznala za knihy stejnorodÈ s PÌsmem boûÌm a kromÏ spis˘ v˝öe jmenovan˝ch do nich zahrnula ”dy a 3. knihu Makabejskou.3 Na synodÏ v Konstantinopoli v tomtÈû roce bylo toto usnesenÌ v˝slovnÏ potvrzeno a bylo stanoveno, ûe Star˝ z·kon obsahuje 33 knih.4 Jinak se rozhodla cÌrkev lutersk· a reformovan·. Luther nepokl·dal apokryfy za rovnocennÈ jin˝m knih·m PÌsma svatÈho a vy¯adil je proto z k·nonu. V jeho vyd·nÌch bible z roku 1534 a 1545 vyöly jako p¯Ìdavek pod titulem: Apocrypha: Das sind B¸cher so der heiligen Schrift nicht gleich gehalten, und doch n¸tzlich und gut zu lesen sind (Apokryfy: To jest knihy PÌsmu svatÈmu za rovnÈ nepovaûovanÈ, a p¯ece k uûiteËnÈ a dobrÈ ËetbÏ urËenÈ).5 Nejinak se rozhodli reformovanÌ v Confessio Belgica Ël. 6 z roku 15626 a anglik·nsk· cÌrkev rovnÏû v Ël. 6 v Thirty-nine Articles of Religion z tÈhoû roku.7 TÌm apokryfy ztratily v protestantismu sv˘j v˝znam pro cÌrkevnÌ uËenÌ a zvÏstov·nÌ a nanejv˝ö slouûily, odhlÈdneme-li od vÏdeck˝ch zkoum·nÌ, kter· se na nÏ zamϯila, soukromÈmu vzdÏl·v·nÌ a vyuËov·nÌ, p¯iËemû aû do druhÈ poloviny 20. stoletÌ z˘staly do znaËnÈ mÌry v zapomnÏnÌ. DEUTEROKANONICK… SPISY A NAPÃTÕ MEZI éIDOVSTVÕM A HE-
VÏcnÏ vzato nem˘ûe b˝t pochyb o tom, ûe pro L…N I S M E M v˝öe uvedenÈ spisy je oznaËenÌ deuterokanonickÈ nejvhodnÏjöÌ, protoûe p¯edpokl·dajÌ platnost Z·kona a Prorok˘ a p¯itom uûÌvajÌ tehdy jeötÏ vznikajÌcÌ a rozhodnÏ ne uzav¯eSrov. text in: A. P. Chastoupés, EisagÛgé, 1981, s. 560n. Chastoupés, s. 561n. 5 WA.DB 12, 1961, s. 2n., p¯iËemû Luther ve sv˝ch p¯edmluv·ch k jednotliv˝m knih·m kromÏ B·ruka, kterÈho nep¯eloûil a kter˝ byl proto p¯evzat dodateËnÏ z jinÈho p¯ekladu, a 3. Ezdr·öe, kterÈho stejnÏ jako 4. Ezdr·öe vynechal (srov. ibid. s. 290n), pÌsemnÏ potvrdil vöechnu jejich uûiteËnost pro vÌru a ûivot k¯esùana, srov. ibid. s. 290n. 6 Srov. W. Niese, Bekenntnisschriften und Kirchenordnungen der nach Gottes Wort reformierten Kirche, Z¸rich 19392, s. 121.10 ñ30, cit·t tÈû u H.-P. R¸gera, TRE 3, 1978, s. 294. 7 Text tamt. 3 4
18
nou sbÌrku KetûbÓm neboli Spisy.8 UmoûÚujÌ n·m proto nahlÈdnout, jak ûidovstvo, zejmÈna palestinskÈ, ale i diaspornÌ, ûijÌcÌ zejmÈna v EgyptÏ a v z·padnÌ Asii, uprost¯ed st·le vÌce helÈnizovanÈho svÏta vyd·valo poËet z vÌry, ûe je Bohem vyvoleno, a spolu s tÌm ze z·vazku posluönosti v˘Ëi TÛ¯e neboli p¯Ìkazu svÈho Boha, a p¯itom novÏ probÌralo star· biblick· tÈmata vËetnÏ boûÌho dÏjinnÈho vedenÌ a p˘sobenÌ. P¯itom oËek·v·nÌ soudu nad n·rody, kter˝ mÏl s koneËnou platnostÌ zmÏnit ˙dÏl exilnÌho Izraele, se promÏnila v oËek·v·nÌ soudu nad svÏtem a d·le v oËek·v·nÌ poslednÌho soudu nad ûiv˝mi i mrtv˝mi. V oËek·v·nÌ soudu byly koneËnÏ ñ byvöe zast¯eöeny nezpochybniteln˝m poûadavkem naprostÈ posluönosti Z·konu ñ spojeny prorockÈ a mudroslovnÈ tradice, zprvu p¯ed·vanÈ a p¯ejÌmanÈ oddÏlenÏ. Tento proces se odrazil uû jen dÌlem v nejmladöÌch redakcÌch prorock˝ch knih a v ûalmech a oslabenÏ takÈ v mudroslovn˝ch spisech, pozdÏji zahrnut˝ch do hebrejskÈ bible.9 Vliv helÈnistickÈho okolÌ m˘ûeme najÌt dokonce i v konzervativnÌch kruzÌch, kterÈ se drûely TÛry a kterÈ vöechna oËek·v·nÌ nad r·mec jejÌch zaslÌbenÌ a hrozeb pokl·daly za nadbyteËn·. Jak si lze vöimnout u mudroslovÌ JeûÌöe SÌracha, p˘sobÌcÌho nÏkdy mezi lÈty 195 a 185 p¯. Kr., souvislost mezi obecnou moudrostÌ, rozö̯enou mezi vöemi n·rody, ûidovskou TÛrou a v˝rokov˝m mudroslovÌm, kterÈ slouûilo zejmÈna pedagogick˝m ˙Ëel˘m, si û·dala rozumnÈho za¯azenÌ. SÌrachovec k nÏmu dospÏl tÌm, ûe P·na prohl·sil za p˘vod vöÌ moudrosti a TÛru oznaËil za souhrn boûÌ moudrosti a nevyËerpatelnÈ z¯Ìdlo moudrosti, jejÌû respektov·nÌ vedlo lidi k b·zni
8
Dnes jsme o rozsahu ûidovskÈ n·boûenskÈ literatury, kter· vznikala v dobÏ helÈnistickÈ a ¯ÌmskÈ, nad r·mec znalosti pseudepigraf˘, za¯azen˝ch do jednotliv˝ch rukopis˘ Septuaginty, lÈpe neû d¯Ìve informov·ni dÌky n·lez˘m spis˘ v jeden·cti jeskynÌch Kumr·nu a v JudskÈ pouöti; srov. k tomu J. C. VanderKam, Qumranforschung, UTB 1998, s. 49 ñ91. 9 Srov. k tomu nap¯. O. H. Steck, Abschlufl der Prophetie, BThSt 17, 1991, a k procesu v˝kladu, kter˝ je ukryt v redakcÌch, O. H. Steck, Prophetenb¸cher, 1996, s. 145 ñ186, pop¯. O. Kaiser, GAT I, 1993, s. 231ñ262.
19
p¯ed Bohem a takÈ k dodrûov·nÌ pravidel rozumnosti, kter· poskytovala zkuöenostnÌ moudrost, zakotvenou v lidskÈ stvo¯enosti. NavÌc Ëerpal ze stoick˝ch koncept˘ boûskÈ proz¯etelnosti neboli providence a kr·sy a smysluplnosti celku, jehoû je kaûd· jednotlivina nutnou souË·stÌ, aby tak podpo¯il vÌru v dokonalost dÏl a tajemstvÌ boûÌ moudrosti. TRANSCENDENCE BOHA IZRAELE, JEHO JEDINOST A VÕRA
Kdyû se nynÌ podÌv·me na deuterokanonickÈ knihy, m˘ûeme si vöimnout, jak se vzhledem k boûÌ st·le z¯etelnÏjöÌ vyv˝öenosti a s nÌ spojenÈ dalekosti v˘Ëi lidskÈmu svÏtu rozvÌjÌ ¯Ìöe mezi nebem a zemÌ dÌky andÏl˘m jako boûÌm posl˘m, kte¯Ì v obou smÏrech prost¯edkujÌ mezi vzd·len˝m a ve svÈ svatosti nep¯Ìstupn˝m Bohem a mezi ËlovÏkem.10 V knize TÛbit se setk·v·me s vÌrou v archandÏly, kte¯Ì majÌ neust·l˝ p¯Ìstup k Bohu, kte¯Ì p¯ed nÏho p¯in·öejÌ modlitby lidÌ a kterÈ B˘h sesÌl· k modlÌcÌm se lidem jako pr˘vodce a pomocnÌky, v jejÌ nejp˘vabnÏjöÌ podobÏ. Z·roveÚ si m˘ûeme vöimnout praktickÈ z·konickÈ zboûnosti, kter· se odvol·v· na zlatÈ pravidlo a cÌtÌ se zav·z·na ke skutk˘m milosrdenstvÌ ñ sytit hladovÈ, odÌvat nahÈ a poh¯bÌvat mrtvÈ. I za pron·sledov·nÌ trv· tato zboûnost na posluönosti boûÌ v˘li, svϯuje jÌ ûivot i smrt, a proto m· podivuhodnÈ osudy. Pod vlivem helÈnistickÈho ducha doch·zÌ i tady k systematizaci a hierarchizaci.11 Velmi ûivÏ to nap¯Ìklad ukazuje Kniha str·ûc˘ v 1Hen 1ñ36: Proti Ëty¯em, pop¯. sedmi archandÏl˘m tu stojÌ andÏlÈ, kte¯Ì se rozhodli smÌsit s lidsk˝mi dcerami a kte¯Ì uËÌ lidi vöem ökodliv˝m dovednostem, plodÌ s nimi povÏstnÈ obry a jsou uvÏznÏni aû do poslednÌho soudu. ArchandÏl˘m jsou p¯itom p¯ipisov·ny urËitÈ ˙lohy, kterÈ se zË·sti p¯ekr˝vajÌ. Z kumr·nsk˝ch spis˘ se m˘ûeme dozvÏdÏt, jak se zmnoûuje nebesk˝ z·stup, jak proti knÌûeti svÏtla s jeho vojskem je postaven andÏl V PROSTÿEDNICTVÕ ANDÃLŸ
10 11
Srov. k tomu tÈû O. Kaiser, GAT II, 1998, s. 152ñ160. Srov. k tomu M. Hengel, Judentum, WUNT 10, (1968) 19883, s. 422ñ 427.
20
tmy s jeho vojskem12 a jak zboûn· fantazie skl·d· hymny, kterÈ andÏlÈ v nebi zpÌvajÌ p¯i obÏtech.13 PokojnÏjöÌ, v z·vÏru vöak nemÈnÏ z·zraËn· jsou diaspornÌ vypr·vÏnÌ o ZuzanÏ a chytrÈm Danielovi a o BÈlovi a draku, kter· podobnÏ jako p¯ÌbÏhy z Da 2ñ 6 dosvÏdËujÌ poklidnÈ vztahy s pohanskou vrchnostÌ a souËasnÏ nekompromisnÌ vÏrnost prvnÌmu p¯ik·z·nÌ. P¯itom jiû mlad˝ Daniel prokazuje uv·ûlivost coby obh·jce neviny k¯ivÏ obvinÏnÈ panny a B˘h se projevuje jako ten, kdo vyslyöÌ modlitbu nevinn˝ch. Kdyû se jej jako svÈho dvo¯ana persk˝ kr·l K˝ros II. dotazuje, proË odmÌtl p¯istoupit na proskynÈzi p¯ed BÈlovou sochou, aËkoli BÈl je ûiv˝m bohem, Daniel vzdoruje bludu svÈho p·na tÌm, ûe usvÏdËuje knÏze z podvodu. Jako by byl Ëetl pseudepigrafnÌ List Jeremj·ö˘v urËen˝ Judejc˘m deportovan˝m do BabylÛna, v LutherovÏ bibli p¯ipojen˝ jako 6. kapitola, v nÏmû prorok svÈ adres·ty vyz˝v·, aby nemÏli strach z nÏmÈ, lidmi zhotovenÈ modly. Kdyû ho kr·l vyzve, aby draka vz˝val jako ûivÈho boha, prokazuje jeho nicotnost tÌm, ûe ho otr·vÌ a drak pukne. PotÈ, co jej za to kr·l ke svÈ lÌtosti nechal na nalÈh·nÌ lidu vhodit do lvÌ j·my, peËoval tam o nÏho prorok Abakuk, kterÈho za tÌm ˙Ëelem p¯enesl andÏl z Judska do BabylÛna. JeötÏ z·zraËnÏjöÌ rysy m· Azarj·öova modlitba a vypr·vÏnÌ, kterÈ tvo¯Ì r·mec PÌsnÏ t¯Ì muû˘, v nÏmû andÏl v ohnivÈ peci peËuje o to, aby plameny Danielovy p¯·tele uöet¯ily, zato vöak sp·lily jejich muËitele. Naproti tomu v pr˘bÏhu vypr·vÏnÌ o J˙dit, kterÈ nese rysy helÈnistickÈho erotickÈho rom·nu, jsou lidÈ odk·z·ni na sebe a na Boha. ZmÌnÏn· poËestn· a p¯itom kr·sn· vdova dÌky svÈ neot¯esitelnÈ d˘vϯe v Boha p¯ipravÌ o hlavu vojev˘dce Holoferna, kter˝ se chyst· zniËit jeruzalÈmsk˝ chr·m a prosadit Neb˙kadnesar˘v n·rok st·t se jedin˝m bohem na zemi, a tak se uk·ûe, ûe jedin˝m Bohem je Hospodin. 12 Srov. k tomu H. Stegemann, Essener, 19965, s. 280 ñ284, pop¯. J. J. Collins, Apocalypticism, 1997, s. 38 ñ 51. 13 Srov. k tomu J. J. Collins, tamt., s. 136 ñ143, pop¯. J. C. VanderKam, tamt., s. 82n.
21
1. kniha Makabejsk· ve svÈ oslavÏ Ëin˘ Makabejc˘ ñ Matitj·öe a jeho syn˘ Judy MakabejskÈho, JÛnatana a äimeÛna a jeho vnuka Jana Hyrk·na ñ z˘st·v· u prost¯edk˘ klasick˝ch biblick˝ch dÏjepravn˝ch p¯ÌbÏh˘ a z¯Ìk· se jak˝chkoli z·zraËn˝ch prvk˘. Nov· zboûnost se ale projevuje ve v˝kladech vöech vÌtÏzstvÌ jako boûÌch odpovÏdÌ na p¯edch·zejÌcÌ modlitby hrdin˘. V tomtÈû duchu zpracovatelÈ knihy Ester a Daniel vloûili sv˝m hrdin˘m Mordokajovi a Ester, pop¯. Azarj·öovi a vöem t¯em Danielov˝m p¯·tel˘m, kdyû mÏli uËinit rozhodujÌcÌ krok anebo kdyû byli v nouzi, do ˙st modlitby k Hospodinu. Docela jinak tomu je ve 2. knize MakabejskÈ, kter· je jedin˝m svÏdkem ûidovsko-helÈnistickÈho dÏjepisectvÌ. Tato kniha tÏûÌ ze z·liby souËasnÈho helÈnistickÈho dÏjepisectvÌ ve zjevenÌch nebeöùan˘ a v jejich z·sazÌch do pozemsk˝ch z·leûitostÌ. ZbijÌ nap¯Ìklad kanclȯe Seleuka IV. HÈliodÛra, kter˝ svÈvolnÏ vnikl do chr·mu, aû jej ranÌ mrtvice.14 A p¯ed sv˝m rozhodujÌcÌm bojem proti vojev˘dci DÈmÈtriovi I. NÌk·nÛrovi se Judovi ve snu zjevÌ veleknÏz Oni·ö jako p¯Ìmluvce Izraele a prorok Jeremj·ö mu p¯ed· posv·tn˝ meË ze zlata, jÌmû Oni·ö rozdrtÌ svÈ nep¯·tele.15 P¯ed bitvou p¯ipomÌn· Bohu, jak jeho andÏl zachr·nil Chizkij·öe p¯ed SancherÌbovou p¯esilou, a prosÌ jej, aby i nynÌ vyslal dobrÈho andÏla, kter˝ by nep¯·tel˘m nahnal hr˘zu.16 MusÌme mÌt na pamÏti, co znamenaly vzestupy a ˙stupy oËek·v·nÌ zboûn˝ch, kte¯Ì po vÌtÏznÈm taûenÌ Alexandra VelikÈho Ëekali soud nad svÏtem, kdyû namÌsto soudu nad svÏtem, kter˝ by skoncoval s cizÌ nadvl·dou, se vl·dy nad JeruzalÈmem a Judou chopil pouze jin˝ vl·dce, jin· dynastie Ëi jin˝ n·rod. Z boj˘ mezi diadochy vzeöly t¯i velkÈ helÈnistickÈ monarchie: kr·lovstvÌ Antigonovc˘ v ¯ecko-maDÃJINN… POZADÕ
14 15 16
2Mak 3,23 ñ39. 2Mak 15,12ñ16. 2Mak 15,22ñ23.
22
kedonskÈ vlasti, Seleukovc˘ v Asii a Ptolemaiovc˘ v EgyptÏ. Oproti v˘li vÌtÏz˘ v rozhodujÌcÌm boji proti poslednÌmu gener·lovi Antigonovi Monofthalmovi, JednookÈmu, kter˝ usiloval o vöechnu moc, a jeho synovi DÈmÈtriovi PolyorkÈtovi, Dobyvateli mÏst, obsadil Ptolemaios I. roku 301 KoiliÈ v S˝rii a Foinikii (vËetnÏ Palestiny). Proto se Seleukovci, kte¯Ì byli p¯ipraveni o Ë·st svÈ ¯Ìöe, pokusili v pÏti syrsk˝ch v·lk·ch mezi lÈty 274 a 200 prosadit sv˘j mocensk˝ n·rok a zÌskat zpÏt provincii KoiliÈ v S˝rii a Foinikii, coû se poda¯ilo aû Antiochovi III. v poslednÌ z tÏchto v·lek. Ovöem potÈ, co byl ÿÌmany poraûen a p¯ipraven o sv· maloasijsk· ˙zemÌ, odk·zal sv˝m dÏdic˘m b¯emeno v·leËn˝ch dluh˘, kterÈ mÏli odv·dÏt vÌtÏz˘m. TÌm byla p¯ipravena p˘da pro neöùastn˝ obchod s ˙¯adem jeruzalÈmskÈho veleknÏze, kter˝ p¯imÏl poko¯enÈho kr·le Antiocha IV., jemuû ÿÌmanÈ p¯ik·zali p¯eruöit vÌtÏznou öestou syrskou v·lku (170 ñ168), v nÌû dospÏl aû p¯ed br·ny Alexandrie, aby trval na svÈm veleknÏzi Menelaovi, jehoû zboûnÌ odmÌtali, a aby vydal neblah˝ n·boûensk˝ edikt, kter˝ mÏl za n·sledek vÌtÏznÈ povst·nÌ Makabejc˘. ZatÌmco ¯Ìöe Seleukovc˘ se za znaËnÏ distancovanÈho, avöak ˙ËinnÈho p¯ispÏnÌ vl·dc˘ z Pergamonu a v neposlednÌ ¯adÏ ÿÌman˘ postupnÏ rozkl·dala, Hasmoneovci, kte¯Ì se dostali k veleknÏûskÈmu ˙¯adu, ve vztahu k prav˝m i podstrËen˝m n·slednÌk˘m tr˘nu obratnÏ kliËkovali, aû v roce 141 zÌskali form·lnÌ nez·vislost a od konce 2. stoletÌ se ve styku s jin˝mi mocnostmi oznaËovali jako kr·lovÈ a opravdu vl·dli ¯Ìöi, kter· za ¯ÌöÌ kr·le Davida nezaost·vala, pokud ji p¯Ìmo nep¯ekon·vala. Kdyû se jejich d˘m v rozep¯Ìch mezi bratry rozpadl, ÿÌm prost¯ednictvÌm Pompeia vzt·hl na zemi svou nemilosrdnou ruku, Pompeius roku 63 p¯. Kr. dobyl JeruzalÈm a deportoval do ÿÌma ËinorodÈho Aristob˙la II., kter˝ svÈho bratra vypudil z ˙¯adu veleknÏze a s·m se prohl·sil kr·lem. Jeho bratr Hyrk·n II. p¯enechal moc svÈmu edÛmskÈmu stratÈgovi AntipatÈrovi, kter˝ nemÈnÏ zruËnÏ neû pozdÏji jeho syn Herodes dok·zal ¯Ìdit lodiËku judskÈho st·tu p¯es nepokoje ¯ÌmskÈ
23
obËanskÈ v·lky, dosahujÌcÌ aû do Palestiny, a p¯itom se staËil ubr·nit pokus˘m Aristob˙la II. a jeho syn˘ Alexandra a Antigona o znovuzÌsk·nÌ ztracenÈ koruny. Nemilov·n ûidovsk˝m lidem, z˘stal Herodes Velik˝ kr·lem z ¯ÌmskÈ milosti (37). Navzdory rozsahu svÈ ¯Ìöe a privilegiÌm, kter· mu udÏlili CÈsar a Augustus, byl bÏhem svÈ vl·dy suûov·n vÌce Ëi mÈnÏ od˘vodnÏnou ned˘vÏrou ke svÈmu mladÈmu a oblÌbenÈmu övagrovi Aristob˙lovi III., vnukovi Hyrk·na II. a bratru jeho ûeny Mariamne, kter˝ zast·val ˙¯ad veleknÏze, k zest·rlÈmu dÏdovi obou a koneËnÏ i k jeho vnukovi a jeho syn˘m Alexandrovi a Antigonovi, takûe je vöechny postupnÏ zlikvidoval. Kdyû sedm dnÌ p¯ed svou smrtÌ dal otr·vit dokonce i milovanÈho syna z prvnÌho manûelstvÌ AntipatÈra, byla vnit¯nÌ pohroma jeho navenek tak ˙spÏönÈho ûivota dokon·na. P¯esto kdyû um¯el, zanechal za sebou promÏnÏnou zemi: Novostavba chr·mu, kterou zah·jil, jeho pal·ce, ok·zale znovu zaloûen· mÏsta a jeho mauzoleum nazvanÈ Herodeion, leûÌcÌ vysoko v hor·ch, dodaly zemi lesku. Jeho ¯Ìöe byla podle jeho z·vÏti rozdÏlena mezi jeho t¯i syny Archelaa, Heroda Antipu a Filipa. P¯esto se v srdci zboûn˝ch, kterÈ dÏsila pohansk· osobnost jejich vl·dce, nadÏje na p¯Ìchod boûÌ vl·dy a boûÌho pomazanÈho od poloviny 2. stoletÌ p¯. Kr. z jiskry zmÏnila ve st·le ho¯ÌcÌ plamen.17 R O Z V I N U T Õ é I D O V S K … E S C H AT O L O G I E Kniha B·ruk ukazuje, jak i v helÈnskÈm ûidovstvÌ nad·le ûilo klasickÈ oËek·v·nÌ n·vratu vyhnan˝ch a rozpt˝len˝ch k SijÛnu a n·dhery novÈho
17 K helÈnistick˝m a ¯Ìmsk˝m dÏjin·m danÈ epochy srov. struËnÏ, avöak p¯ehlednÏ H.-J. Gehrke, Hellenismus, OGG 1A, M¸nchen 1990, a p¯Ìsluönou kapitolu u J. Bleickena, Rˆmische Republik, OGG 2, 19924, k ûidovsk˝m dÏjin·m srov. lÌËenÌ W. O. E. Oesterleyho, History III, 1932 (1957), kterÈ je i p¯es svÈ st·¯Ì uûiteËnÈ pro pochopenÌ politick˝ch dÏjin, souhrnnÈ pojedn·nÌ, pokr˝vajÌcÌ vöechny aspekty W. D. Daviese a L. Finkelsteina, CHJ II: Hellenistic Age, 1989, a aktu·lnÌ, pokaûdÈ vöak jen dÌlËÌ oblast pojedn·vajÌcÌ dÌlo M. Hengela, Judentum, (1968) 19883, pop¯. Sch¸rerañVermese I, 1973 (1987), anebo p¯Ìsluönou kapitolu u A. H. J. Gunnewega, Geschichte, ThW 2, 1989 6; J. Maiera, Testamente, NEB.EAT 3, 1990 nebo u H. Donnera, Geschichte II, ATD.E 4/2, 19952.
24
JeruzalÈma v d˘sledku poko¯enÌ jeho nep¯·tel. Touha po uzn·nÌ Hospodina vöemi n·rody svÏta, kter· s tÌm mÏla b˝t spojena, se zrcadlÌ v tom, ûe AmÛnovec Achior/AchÌkar p¯estoupil k ûidovstvÌ18 a nep¯Ìmo se kr·li Artaxerxovi ve v˝nosu, kter˝ odvol·val p¯edchozÌ na¯ÌzenÌ vyz˝vajÌcÌ k vraûdÏnÌ éid˘ a kter˝ je v SeptuagintÏ za¯azen za Est 8,12, p¯izn·v· k Bohu sv˝m prohl·öenÌm, ûe vöevl·dn˝ B˘h jim den zniËenÌ promÏnil v den radosti (E v. 22 ). BoûÌ ml˝ny vöak melou pomalu a rozhodnÏ ne tak, aby vÌra v boûÌ spravedlnost uprost¯ed pozemskÈho dÏnÌ byla pro kaûdÈho p¯esvÏdËiv·. Ve vÏku, kdy mÏsta a st·teËky p¯iöly o svou moc, muselo dojÌt k depolitizaci, individualizaci a introspekci. To se zrcadlÌ i v ˙stupu zboûn˝ch ze svÏta, v nÏmû spravedlivÌ jen p¯Ìliö Ëasto trpÌ a bezboûnÌ niËemovÈ triumfujÌ.19 Na ot·zku, proË nep¯iöel zaslÌben˝ obrat ke sp·se, se pokusil jeden z poslednÌch zpracovatel˘ knihy Izaj·ö jiû na prahu helÈnismu Ëi za nÌm odpovÏdÏt, ûe ruka P·nÏ nenÌ kr·tk·, aby nemohla zachraÚovat, ale je to lidsk· vina, co ËlovÏka dÏlÌ od Boha.20 ZboûnÌ si tedy vytv·¯ejÌ zprvu voln· a nejpozdÏji v polovinÏ 70. let 2. stoletÌ p¯. Kr. uûöÌ organizovan· spoleËenstvÌ, jejichû cÌlem bylo vÏrnostÌ Z·konu a zboûnostÌ usm̯it vinu Izraele. P¯esto vöak p¯Ìchod sp·sy na sebe st·le nech·val Ëekat. A tak se zboûnÌ uû bÏhem 3. stoletÌ p¯. Kr. otev¯eli poselstvÌ ¯eck˝ch helÈnistick˝ch mysteriÌ o soudu nad mrtv˝mi a promÏnili je v oËek·v·nÌ soudu nad svÏtem, nad ûiv˝mi i nad mrtv˝mi. Jedni pak mÏli b˝t zatraceni k vÏËnÈ hanbÏ, zatÌmco druzÌ urËeni k vÏËnÈmu ûivotu anebo vzk¯Ìöeni z prachu a jejich duöe mÏly nakonec vystoupit do nebeskÈho svÏtelnÈho svÏta. Tato oËek·v·nÌ byla ohlaöov·na jako novinka v Knize str·ûc˘ 1Hen 1ñ36 a jako ˙tÏcha zboûn˝ch v HenochovÏ listu 1Hen 95 ñ105 a odr·ûejÌ se nap¯. v Da 12,1ñ3.
18 19 20
J˙d 14,5 ñ10. Srov. é 39,2; 73,1nn. a Iz 57,1n. Iz 59,1nn.
25
Kolem poloviny 2. stoletÌ se zaËÌnajÌ vytv·¯et t¯i n·boûenskÈ strany, jejichû oznaËenÌ dob¯e znajÌ Ëten·¯i NovÈho z·kona: Jednota esejc˘ jakoûto nejp¯ÌsnÏjöÌ uskupenÌ, zavazujÌcÌ se ke knÏûskÈ ËistotÏ a svatosti,21 farize˘,22 kte¯Ì byli oproti nim velkorysejöÌmi vykladaËi TÛry, a saduce˘.23 DÌky svÈmu p˘vodu ze spoleËenstvÌ zboûn˝ch, chasid˘, sdÌleli esejci a farizeovÈ jejich eschatologicko-apokalyptick· oËek·v·nÌ. Ta byla podnÌcena pron·sledov·nÌm a pobitÌm mnoha zboûn˝ch za dn˘ n·boûenskÈho pron·sledov·nÌ, vyhl·öenÈho Antiochem IV. na popud veleknÏze Menelaa.24 RovnÏû dalöÌ veleknÏz Alkimus se dopustil nejmÈnÏ jednoho p¯ehmatu v˘Ëi vÏtöÌmu poËtu zboûn˝ch (1Mak 7,13 ñ18; srov. 2Mak 14). NejprudöÌ rozmÌöka ale propukla mezi farizei a kr·lem Alexandrem Jannaiem, o nÏmû Flavius Josephus vypravuje, ûe p¯i jednom sv·tku st·nk˘ p¯epadl a pobil 6000 poutnÌk˘ (éidovskÈ staroûitnosti XIII, 373 ñ374) a pozdÏji po svÈm koneËnÈm vÌtÏzstvÌ nad Seleukovcem DÈmÈtriem III. Eukairem (95 ñ 88 p¯. Kr.), ˙dajnÏ do zemÏ povolan˝m jeho nep¯·teli z podnÏtu farize˘, nechal uk¯iûovat 800 sv˝ch protivnÌk˘, potÈ co povraûdil jejich ûeny a dÏti (éidovskÈ staroûitnosti XIII, 379 ñ383), coû mÏlo za n·sledek ˙tÏk tisÌc˘ éid˘ do ciziny. Proto kdyû Pompeius roku 63 p¯. Kr. (jak se dozvÌd·me ze éäal 8) uËinil konec hasmoneovskÈmu kralov·nÌ, jevilo se to zboûn˝m jako boûÌ soud za nepr·vem p¯isvojenou moc, jeho vlastnÌ konec vöak jako zaslouûen˝ trest za znesvÏcenÌ chr·mu (éäal 2). Pro pÌsnÏ, kterÈ byly editov·ny brzy po jeho smrti (48 p¯. Kr.), je oËek·v·nÌ vÏËnÈho ûivota, kter ˝ Ëekal spravedlivÈ, a vÏËnÈho zatracenÌ, kterÈ mÏlo postihnout svÈvolnÌky, natolik samoz¯ejmÈ, ûe tu staËilo toto mytologumenon jen zmÌnit. 21 Srov. k jejich dÏjin·m a uËenÌ H. Stegemann, Essener, s. 194 ñ291, pop¯. Sch¸rerñVermes II, 1979 (1986), s. 555 ñ 590, nebo J. Maier, Testamente, NEB.EAT 3, 1990, s. 272ñ283. Podle Hartmuta Stegemanna (˙stnÌ sdÏlenÌ) se za znalci Z·kona v evangeliÌch skr˝vajÌ esejci. 22 Srov. k nim Sch¸rerñVermes II, s. 381ñ 403, pop¯. J. Maier, tamt., s. 268 ñ272. 23 Srov. k nim Sch¸rerñVermes II, s. 404 ñ 414, pop¯. J. Maier, tamt., s. 257ñ259. 24 Srov. k tomu K. Bringmann, Reform, AAWG.PH III/132, 1983.
26
P¯itom éäal 17 ukazuje, ûe p¯i tÈto individu·lnÌ nadÏji nebyla kolektivnÌ nadÏje zapomenuta: Bohu je v nÏm totiû adresov·na prosba, aby vzbudil Izraeli kr·le z Davidova domu, kter˝ by potrestal nep¯·tele Izraele, JeruzalÈm oËistil a ve v˝hledu k vÏËnÈmu boûÌmu kr·lovstvÌ spravedlivÏ vedl sv˘j lid. Jak jedno oËek·v·nÌ spojit s druh˝m, o tom se nic nedozvÌd·me. PatrnÏ b·snÌci, kte¯Ì pat¯ili k farize˘m, natolik vÏzeli v aspektu·lnÌm myölenÌ, ûe si problÈmu nepovöimli. S jakou samoz¯ejmostÌ se tato oËek·v·nÌ, doloûen· p¯edevöÌm v pseudepigrafnÌch apokalyps·ch, rozö̯ila i v alexandrijskÈm ûidovstvu, dosvÏdËuje Moudrost äalomounova, kter· patrnÏ vznikla v ranÈm augustovskÈm obdobÌ. Kdyû se ohlÈdneme k ûivÈmu vypr·vÏnÌ o dvou TobijadovcÌch ñ Josefovi a jeho synu Hyrk·novi ñ jako vzorech ˙spÏönÈ ûidovskÈ asimilace s modernÌ kulturou a sm˝ölenÌm, s jeho kontrastnÌ postavou konzervativnÌho veleknÏze Oni·öe,25 k tomuto vypr·vÏnÌ, kterÈ patrnÏ vzniklo kolem poloviny 2. stoletÌ v Alexandrii a dochovalo se u Flavia Josepha (XII. 160 ñ234), rozpor jiû nemohl b˝t vÏtöÌ: autor Moudrosti mohl sice u sv˝ch Ëten·¯˘ p¯edpokl·dat nezbytnÈ biblickÈ a helÈnistickÈ vzdÏl·nÌ, kdyû svÈ poselstvÌ pod·v· s pomocÌ vöech prost¯edk˘ pozdnÏ helÈnistickÈ rÈtoriky a spisovnÈho jazyka. Avöak kulturnÌ optimismus mezitÌm opadl a svÏt potemnÏl. StÌny pron·sledov·nÌ zboûn˝ch od dob Antiocha IV. aû po Alexandra Jannaia dosahovaly, jak se zd·, aû do Alexandrie, takûe autorovi se zd·lo, ûe nastal Ëas, kdy proti bezcÌlnÈmu a z·roveÚ nihilistickÈmu hÈdonismu svÈ doby musÌ postavit poselstvÌ o spravedlnosti, zaloûenÈ na dodrûov·nÌ TÛry, jako p¯edpokladu nesmrtelnosti, a o p¯ehodnocenÌ vöech tradiËnÌch ûivotnÌch hodnot ve svÏtle poselstvÌ o vysvobozenÌ duöÌ spravedliv˝ch z podsvÏtÌ, o jejich p¯ijetÌ do nebeskÈho svÏtelnÈho svÏta a o straölivÈm konci bezboûn˝ch, doporuËit jim pravou, Bohem prop˘jËovanou moudrost a zboûn˝m jako ˙tÏchu poskytnout d˘kaz z PÌsma, jak prospÏön· je moudrost a jak spravedlivÏ B˘h jednal 25
Srov. k nÏmu M. Hengel, Judentum, WUNT 10, s. 498 ñ 494.
27
v dÏjin·ch Izraele. NynÌ uû nejde o p¯izp˘sobenÌ, n˝brû o to, aby ti, kdo se vnÏjönÏ p¯izp˘sobili, z˘stali vnit¯nÏ ûidy. Ti ovöem znajÌ apokalyptick· oËek·v·nÌ konce Ëas˘ tak dob¯e, ûe pro jejich uvÏdomÏnÌ postaËujÌ struËnÈ nar·ûky. Z·roveÚ s vyuûitÌm vlastnÌch znalostÌ filosofie, a to zejmÈna st¯ednÌ cesty mezi stoickou a platÛnskou teologiÌ, jak· je doloûena u Poseidonia, se snaûÌ dok·zat, ûe Izrael zn· pravÈho Boha.26 Moudrost JeûÌöe SÌracha a Moudrost äalomounova tak sv˝m zp˘sobem dosvÏdËujÌ, ûe poË·tky teologie majÌ apologetickou povahu. Tento charakter si teologie ponech·v·, pokud ch·pe, co to znamen·, ûe vÌra je ohroûen· vÌra, kter· se nesmÌ schovat do ulity p¯ed duchem svÈ doby, n˝brû smÌ doufat, ûe v rozhovoru s nÌ dojde ujiötÏnÌ ñ doufat, ne zn·t, protoûe vÌra je duchovnÌm darem. L I T E R AT U R A :
Na ˙vod: H.-P. R¸ger, Ël. Apokryphen I: Die Apokryphen des Alten Testaments, TRE 3, 1978, s. 289 ñ316 (s p¯edstavenÌm spis˘, kterÈ se poËÌtajÌ ke staroz·konnÌm apokryf˘m). K diskusi: W. O. E. Oesterley, A History of Israel II: From the Fall of Jerusalem, 586 B.C. to the Bar-Kokhba Revolt, A.D. 135, Oxford 1932 (1957); tent., An Introduction to the Books of The Apocrypha (1935), London 1958; M. Hengel, Judentum und Hellenismus. Studien zu ihrer Begegnung unter besonderer Ber¸cksichtigung Pal‰stinas bis zur Mitte des 2. Jh.s v. Chr., WUNT 10, T¸bingen (1968) 19883; E. Sch¸rer, The History of the Jewish People in the Age of Jesus Christ (175 B.C.-A.D.135). A New English Version, vyd. G. Vermes, F. Millar a A.Black, IñIII/2, Edinburgh 1973 ñ1987 (p¯etisk); A. P. ChastoupÈs, EisagogÈ eis tÈn Palaian DiathÈkÈn, Athen 1981; K. Bringmann, Hellenistische Reform und Religionsverfolgung in Jud‰a. Eine Untersuchung zur j¸disch-hellenistischen Geschichte (175 ñ163 v.Chr.), AAWG.PH III/132, Gˆttingen 1983; P. Sch‰fer, DÏjiny éid˘ v Antice. Od Alexandra VelikÈho po arabskou nadvl·du, Praha 2003 (orig. Geschichte der Juden in der Antike. Die Juden Pal‰stinas von Alexander dem Groflen bis zur arabischen Eroberung, Neukirchen-Vluyn/Stuttgart 1983); O. Kaiser, Der Mensch unter 26
Mdr 13,1ñ9.
28
dem Schicksal. Studien zur Geschichte, Theologie und Gegenwartsbedeutung der Weisheit, BZAW 161, Berlin ñ New York 1985; tent., Der Gott des Alten Testaments. Theologie des Alten Testaments I: Grundlegung, UTB 1747, Gˆttingen 1993; tent., Der Gott des Alten Testaments. Wesen und Wirken. Theologie des Alten Testaments II, UTB 2024, Gˆttingen 1998; tent., Gottes und der Menschen Weisheit, BZAW 261, Berlin ñ New York 1998; W. D. Davies und L. Finkelstein, vyd., The Cambridge History of Judaism II: The Hellenistic Age, Cambridge/U.K., 1989; A. H. J. Gunneweg, Geschichte Israels. Von den Anf‰ngen bis Bar Kochba und von Theodor Herzl bis zur Gegenwart, ThW 2, Stuttgart aj. 19896; J. Maier, Zwischen den Testamenten. Geschichte und Religion in der Zeit des Zweiten Tempels, NEB.EAT 3, W¸rzburg 1990; H.-J. Gehrke, Geschichte des Hellenismus, OGG 1A, M¸nchen 1990; O. H. Steck, Der Abschlufl der Prophetie im Alten Testament. Ein Versuch zur Frage der Vorgeschichte des Kanons, BThSt 17, Neukirchen-Vluyn 1991; tent., Die Prophetenb¸cher und ihr theologisches Zeugnis. Wege der Nachfrage und F‰hrten zur Antwort, T¸bingen 1996; J. Bleicken, Geschichte der rˆmischen Republik, OGG 2, M¸nchen 1992 4; H. Donner, Geschichte des Volkes Israel und seiner Nachbarn in Grundz¸gen II: Von der Kˆnigszeit bis zu Alexander dem Groflen. Mit einem Ausblick auf die Geschichte des Judentums bis Bar Kochba, ATD.E 4/2, Gˆttingen 19952; H. Stegemann, Die Essener, Qumran, Johannes der T‰ufer und Jesus, Herder Spektrum 4128, Freiburg i.Br. 19965; J. J. Collins, Apocalypticism in the Dead Sea Scrolls, London und New York 1997; tent., Jewish Wisdom in the Hellenistic Age, Louisville/KY 1997 (= Edinburgh 1998); J. C. VanderKam, The Dead Sea Scrolls Today, Grand Rapids 1994; J. H. Hayes / S. R. Mandell, The Jewish People in Classical Antiquity. From Alexander to Bar Kochba, Louisville/KY 1998.
29
EDICE TEOLOGIE
OTTO KAI S E R ODKAZ ALEXANDRI J SKÝCH ŽIDŮ ÚVOD DO DE UTE ROKANONICKÝCH KNIH STARÉ HO ZÁKONA Z nÏmeckÈho origin·lu Die alttestamentlichen Apokryphen (Eine Einleitung in Grundz¸gen), uspo¯·danÈho autorem roku 2000 pro ËeskÈ vyd·nÌ p¯eloûil Ji¯Ì HoblÌk Typografie ZbynÏk KoËvar Vydalo nakladatelstvÌ Vyöehrad, spol. s r.o., roku 2006 jako svou 741. publikaci Vyd·nÌ prvnÌ. AA 12. Stran 168 OdpovÏdn˝ redaktor Jaroslav Vrbensk˝ Vytiskla tisk·rna Finidr, s. r. o. DoporuËen· cena 228 KË NakladatelstvÌ Vyöehrad, spol. s r. o. Praha 3, VÌta NejedlÈho 15 e-mail: info@ ivysehrad.cz www.ivysehrad.cz ISBN 80-7021-592-5
