OSTNY A TRNY! Mo?e je plné úžasných tvor?, i když jejich popis bývá v?tšinou výsledkem p?íliš bujné fantazie. N?kte?í jsou tak velcí, že vyvolávají hr?zu, a p?itom se ve skute?nosti chovají k ?lov?ku klidn? a p?ív?tiv?. Z mo?ských nebezpe?í jsou ur?it? nejznám?jší žraloci navzdory skute?nosti, že lidem uškodí málokdy. Mnohem ?ast?ji jsou to malí a neškodn? vyhlížející živo?ichové, kte?í však vlastní velmi ú?inné zbran?, nap?. ostny a trny, kterými vst?ikují jed.
Fotograf po?izující podmo?ské snímky, který p?i pohybu dozadu narazil na shluk mo?ských ježk?, nebo potáp??, který se dotknul rukou dokonale zamaskovaného bodloka (scorpionfish) sice na svá zran?ní asi nezem?ou, ale ur?it? ur?it? budou mít po ur?itou dobu zna?né problémy. V tomto ?lánku se budeme zabývat podobnými st?ety podrobn?ji a diskusi omezíme pouze na zran?ní zp?sobená živo?ichy vybavenými ostny a trny. Ostny a trny Ostny a trny si živo?ichové uzp?sobili k r?zným ú?el?m: zpravidla je používají k obran?, i když n?které speciální druhy ostn? slouží k zachycování a shromaž?ování ko?isti. Ostny a trny mohou být skryté, nebo naopak výrazn? viditelné, ?ezavé nebo bodavé, jedovaté nebo nejedovaté. N?které jsou k?ehké, velikostí i ostrostí podobné jehle, jiné jsou velké, silné a zubaté. N?které ?eledi mo?ských živo?ich? vlastní ostny, které sice fungují podobn?, ale liší se umíst?ním, velikostí, silou jedu a stupn?m nebezpe?í pro potáp??e. Za?neme n?kterými bezobratlými a budeme zkoumat jejich charakteristické rysy a funkce ostn?, které jsou pro n? typické. Ostnatí bezobratlí Ostnokožci jsou paprskovit? symetri?tí živo?ichové obvykle s p?ti chapadly, nebo-li paprsky a s vícemén? pevnou kostrou zasazenou do t?lesné st?ny. Do této ?eledi pat?í mo?ské hv?zdice a mo?ští ježci, z nichž n?kolik druh? má pro potáp??e ur?itý význam. Mo?ské hv?zdice Existují dva známé druhy jedovatých mo?ských hv?zdic: Acanthaster planci (s trnovou korunou) a Acanthaster ellisi vyskytující se v Indickém a Tichém oceánu, p?ípadn? v oblasti východního Pacifiku. Jejich povrch pokrývají dlouhé ostré trny, které jsou vápenaté povahy a p?i vbodnutí se lámou, p?i?emž se jejich úlomky odstra?ují velmi obtížn?. Mo?ští ježci Mo?ští ježci jsou vybaveni ostny, které se druh od druhu od sebe zna?n? liší. N?které druhy mají ostny dlouhé, duté, štíhlé a ostré jako jehly. Tato ostrost jim umož?uje snadné probodnutí a poté se díky své k?ehkosti zlomí. U n?kteréch druh? jsou ostny napln?né jedem a bodnutí má za následek okamžité pálení, z?ervenání, otok a bolest postiženého místa. K dalším p?íznak?m pat?í znecitliv?ní a ochrnutí. B?žným následkem je také infekce. Nebezpe?ných mo?ských ježk? existuje pom?rn? dost druh? a jejich bodnutí vyvolává podobné p?íznaky. K typickým druh?m pat?í: Toxopneustes pileolus, což je mo?ský ježek vypadající jako by nosil plst?nou ?epi?ku a vyskytuje se v oblastech Indického a Tichého oceánu.
Dva jeho blízce p?íbuzné druhy jsou Toxopneustes elegans nacházející se v Japonském mo?i a Toxopneustes roseus ve východním Tichém oceánu. B?žný mo?ský ježek Diadema setosum s dlouhými ostny se vyskytuje v indickotichomo?ské oblasti a kolem Antil. Tento druh si svýma nohama nabírá chaluhy, mušle a oblázky a pokrývá se jimi. To sice m?že plnit ú?el maskování proti predátor?m a chrán?ní se proti slunci, ale také láká potáp??e k bližšímu prohlédnutí, což bývá p?í?inou mnoha zran?ní. MO?SKÉ HV?ZDICE Kožní žlázy t?chto tvor? produkují jed, který u lidí zp?sobuje prudké zán?tlivé reakce. Pr?vodními jevy jsou zrudnutí, znecitliv?ní a otok postiženého místa, ale i zvracení. V n?kterých – i když vzácných – p?ípadech mohou zran?ní zp?sobené mo?skými hv?zdicemi zap?í?init i ochrnutí. MO?ŠTÍ JEŽCI Ostny mo?ských ježk? sice nemohou zp?sobit tak velká zran?ní jako ostny rejnok?, ale p?esto se jedná o dlouhodobá bolestivá postižení, pokud se neošet?í a nelé?í správným zp?sobem. P?i zbavování se ostn? je t?eba dbát na to, aby se odstranily i jejich zbytky/úlomky, ostny jsou totiž velmi k?ehké a snadno se lámou. I když se však poda?í vyjmout z rány veškerá cizí t?lesa a ?áste?ky, z?stane k?že kolem postiženého místa nep?irozen? zabarvená, což p?sobí tzv. “tetovacím” efektem.
Všeobecn? platí, že jestliže neustoupí silná bolest a otok do 48 hodin, z?staly pravd?podobn? v rán? n?jaké zbytky ostn?. V takovém p?ípad? je pot?eba vyhledat profesionální pomoc. A jestliže v?zí ostny v kloubech nebo v jejich blízkosti, obzvlášt? na ruce nebo na chodidle, stojí za úvahu vyhledat profesionální ošet?ení ihned po zran?ní. I když t?lo ?asto vypudí úlomky samo od sebe, existuje mnoho p?ípad?, kdy ?ásti ostn? z?staly v rán? a tam ztvrdly (zkalcifikovaly), což pak p?sobilo v kloubech a jejich blízkosti zna?né komplikace. Jsou známy i p?ípady, kdy n?jací “odborníci” doporu?ili zbytky ostn? pod k?ží rozdrtit. O TO SE NIKDY NEPOKOUŠEJTE. Takový postup m?že mít za následek velmi vážné komplikace. Mohlo by se totiž “poda?it” zatla?it tyto cizorodé ?áste?ky hloub?ji a poranit další ?ásti t?la, nap?. tepny, žíly, nervy a šlachy (nemluv? o tom, že takový postup musí být i velmi bolestivý). Jestliže zran?ní není natolik vážné, aby vyžadovalo profesionální ošet?ení a pé?i, použijte shora doporu?ený ?isticí postup. Rejnoci a má?ky skvrnité Rejnoci se vyskytují v tropických a teplých mo?ích. S oblibou sídlí v pís?itých mo?ských m?l?inách nebo v m?lkých vodách u ústí ?ek. Leží na písku (nebo jsou do n?j zavrtaní) a lze jim vid?t jen o?i, žaberní št?rbiny a ocas. Jejich bodavý trn je sou?ástí ocasu. Samotný trn je velmi tvrdý a po obou stranách opat?ený ostrými zuby ohnutými sm?rem dozadu. Na dolní stran? trnu se nacházejí hluboké žlábky vypln?né jedovými žlázami. Celý trn je potažen krycí pochvou, která chrání bodavou ?ást. K v?tšin? zran?ní dochází náhodou, ne po cíleném útoku. Ob?? ?asto stoupne na nic netušícího rejnoka ležícího v písku a jeho obranný pohyb zp?sobí zran?ní. Takové zran?ní za?íná bodnutím, když trn prorazí k?ži, a poté dochází ke zv?tšení rány, nebo? trn se vytahuje a jeho dozadu zak?ivené zuby pro?ezávají k?ži kolem p?vodního bodnutí. B?hem shora popsaného pohybu trnu dovnit? a ven se do rány vst?ikuje jed. ?ásti ochranné pochvy v rán? z?stanou, takže se tam pak nacházejí cizí ?áste?ky, jed a vážn? poran?ná tká?, navíc zde nevyhnuteln? dochází k bakteriální kontaminaci. Následkem je komplikované zran?ní vyžadující rozsáhlou lé?bu s pom?rn? dlouhou dobou pot?ebnou pro úplné vylé?ení. Byla zaznamenána i úmrtí, hlavn? když trn pronikl do hrudi nebo do b?icha, což se stalo d?tem, které
na tohoto živo?icha spadly. P?íbuznou rejnoka je má?ka skvrnitá, která je rovn?ž vyzbrojena velmi ú?inným obranným systémem. O ostnaté má?ce skvrnité (Squalus acanthias) se ví již dlouho, že lidem zp?sobuje zran?ní. Dokonce se o ní zmi?uje jedna ?ecká báse? z roku 200 našeho letopo?tu: “Ostnem z pichlavého kruný?e vbodne má?ka strašný jed, což d?lá puchý?e”. Tito tvorové sídlí v Severním Atlantiku a v severní ?ásti Tichého oceánu. Má?ky mají jeden osten na p?edním okraji každé ze dvou h?betních ploutví. Když osten pronikne pokožkou, vst?ikne se do rány jed z jedové žlázy nacházející se v horní ?ásti každého ostnu. Chiméry, sume?kovití a ostnatci Chiméry (Chimaera) jsou skupinou ryb chrupav?itých. Mají dv? h?betní ploutve a v první z nich se v p?edním okraji nachází ostrý trn. Z této první ploutve se také dopravuje jed. Chiméry up?ednost?ují chladné vody a vyskytují se od hladiny až do hloubky kolem 3 000 metr?. Tito živo?ichové zp?sobují velmi bolestivá bodnutí, p?i?emž se bolest dostavuje okamžit?. Nejd?íve se intenzita bolesti po n?jakou dobu stup?uje, poté se pozvolna sníží, ale p?etrvává po ?adu dní. Oblast kolem rány znecitliví, zmodrá a je patrná silná zán?tlivá reakce. Sume?kovitých existuje mnoho druh?, z nichž v?tšina jsou ryby sladkovodní, jen n?kolik druh? žije v mo?i. Sume?kovití mají jeden silný a jako jehla ostrý trn umíst?ný na p?edním okraji h?betní a prsní ploutve. Trn je pokryt ochrannou pochvou, která obsahuje jedové žlázy. N?kolik druh? má na trnu zak?ivené zuby, které ránu zv?tšují pro?ezáváním. Tím se zesiluje vst?ebávání jedu a zvyšuje pravd?podobnost infekce. Dva b?žné sladkovodní druhy žijící ve ve Spojených státech jsou ryba nazývaná prost? “sume?ek” (Galeichths felis) a karolinský sume?ek zb?silý (Noturus furiosus). Mo?ský sume?ek (Bagre marinus) žije u východního pob?eží obou amerických kontinent?, od Nové Anglie až po Brazílii. Ostnatci jsou malé a p?itažliv? vypadající mo?ské ryby, které jsou však dosti agresivní a navíc jsou vybaveny velmi ú?inným jedovým ústrojím. Pro potáp??e mohou p?edstavovat skute?né nebezpe?í. Ostnatci se zavrtávají do m?kkého písku a odtud vyrážejí k rychlým útok?m. Jejich h?betní trny obsahují jedové žlázy produkující jed s vlastnostmi podobnými neurotoxin?m a hemotoxin?m. Bolest po bodnutí ostnatcem se dostavuje okamžit? a zesiluje až na hranici snesitelnosti. I bez ošet?ení však b?hem 24 hodin zeslábne, i když úplné zotavení m?že trvat n?kolik dn? až m?síc?. Byly zaznamenány i velmi t?žké p?ípady a dokonce úmrtí. Rejnoci V roce 1608 p?istál mo?eplavec kapitán John Smith se svou lodí v ústí ?eky Rappahanock ve východní Virginií a chystal se prozkoumat zátoku Chesapeake (Chesapeake Bay). Když ?ekal na p?íliv, aby mohl odrazit od b?ehu, rozhodl se ulovit n?jaké platýse, a sice tak, že namísto harpuny použije me?. Pod vodou spat?il n?co velkého a plochého, tak to – i když nev?d?l, o co jde – me?em probodl a vyhodil z vody. Když z me?e stahoval uloveného rejnoka, dostal do záp?stí bodnutí z ocasního trnu. Jed m?l na Smithe takový ú?inek, že byl p?esv?d?en, že toto zran?ní nep?ežije. Za?aly p?ípravy na jeho skon, dokonce mu námo?níci již vykopali hrob. Ošet?ení horkým olejem však p?ineslo zna?nou úlevu a posléze si kapitán nechal rejnoka p?ipravit k ve?e?i. Od té doby se místo této nehody nazývá Ostrov rejnok? (Stingray Isle). Kapitán Smith nebyl prvním ani poslední ?lov?kem, kterého v Severní Americe bodnul rejnok. Odhady se pohybují na 1500 zran?ní ro?n? jen ve Spojených státech. Po?etná skupina žabohlavcovitých (Batrachoididae) je tvo?ena malými rybkami plovoucími u dna ve v?tšin? teplých pob?ežních oblastí celého sv?ta. Jsou velmi ošklivé (snad s výjimkou pro jiné
žabohlavcovité), mají širokou sraženou hlavu a velký ústní otvor. Vlastní dva h?betní trny s jedovými žlázami a další trn je umíst?n na sk?elích. ?astými ob?tmi bodnutí se stávají rybá?i, když se snaží sejmout rybu z há?ku lanka rybá?ské udice.
Bolest je podobná té, kterou zp?sobuje ropušnice, a dostavuje se rychle s pr?vodním z?ervenáním, otokem a pálením. Nejsou zaznamenána žádná následná úmrtí a p?íznaky mizí po n?kolika dnech. Bodlokovití (Acanthuridae), kterým se rovn?ž ?íká ryby-chirurgové, mají po stranách trny podobné skalpel?m. Cítí-li se tato ryba v ohrožení, vysune trny a švihá ocasem. Kontakt s trnem mívá za následek hlubokou a bolestivou ?eznou ránu. Trn však neobsahuje žádný jed. Existují i další druhy ryb s jedovatými trny, které dokáží zp?sobit potáp???m nep?íjemná zran?ní. Pat?í k nim letuchovití (Dactylopterus volitans), kohouti mo?ští (Trigla lyra), drá?ata (Callionumus lyra); králí?kovci ?árkovaní (Siganus doliatus), kaložroutovití (Scatophagidae sp.), nebehledkovití (Uranoscopus sp.) a kranasovití (Carangidae sp.). Ropušnice Ropušnice (Scorpaenidae) se nacházejí po celém sv?t? v tropických a mírných pásmech. D?lí se na t?i hlavní skupiny: perutýny (Pterois); ropušnice skvrnité (Scorpaena); a odrance (Synanceia). Perutýny, známé rovn?ž pod anglickými jmény turkeyfish nebo lionfish, jsou krásné a ozdobné korálové ryby, které žijí v m?lké vod? nad r?znými proláklinami v korálových útesech nebo spo?ívají na n?jakém pevném p?edm?tu. Jsou nebojácné a když se setkají se stejn? nebojácným potáp??em, který se jich dotkne, bývá výsledkem mimo?ádn? bolestivý zážitek. Ropušnice (Scorpaena) a odranci (Synaceia) p?ebývají v m?lkých vodách a zdržují se u píse?ného dna, na skalách nebo na korálových útesech. Kv?li maskovacímu zbarvení je velmi nesnadné je spat?it a rozpoznat, proto jsou st?ety s nimi pom?rn? ?asté.
Trny ryb t?chto t?í skupin se sice r?zní, ale všechny vst?ikují jed. Nejnebezpe?n?jší jsou odranci, nebo? jejich trny jsou velmi silné a dokáží probodnout i botu a dopravit do místa v bodnutí prudký jed. Na bodnutí odrancem jsou hlášená i úmrtí. S výjimkou bodnutí od odranc? jsou p?íznaky po bodnutí všemi druhy ropušnic vícemén? stejné. I když bývá ur?ení konkrétního druhu (“úto?níka”) tém?? nemožné, p?íznaky a následky bodnutí se od sebe moc neliší. Jsou to okamžitá bolest, která sílí, a namodralá rána, která z?stává stejná po n?kolik hodin a poté za?íná ustupovat. Bodnutí odrancem zp?sobuje tém?? nesnesitelnou bolest a n?kdy dokonce dojde až k ochrnutí kon?etiny. Dále se mohou dostavit p?íznaky srde?ního selhání, blouzn?ní, mrtvice a potíže s dýcháním. I když ne p?íliš ?asto, p?esto je n?kdy následkem bodnutí odrancem i smrt. BODNUTÍ ODRANCEM Ke klinickým p?íznak?m bodnutí odrancem pat?í: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.
místní bolest zvyšující se po n?kolik minut a ustupující až po n?kolika hodinách; jedna nebo dv? bodné rány; necitlivá oblast místa bodnutí; zanícené a namodralé místo bodnutí; velmi citlivé okolí rány, navíc bledé a oteklé; citlivé až bolestivé místní lymfatické uzliny; p?íznaky mohou být n?kdy velmi prudké a vyvolávají stav velké úzkosti;
8. 9. 10. 11. 12.
?asto se dostavuje pocit nevolnosti, nauzea, zvracení, pocení, blouzn?ní; zvýšená teplota; kardiovaskulární šok; dýchací potíže; m?že nastat smrt.
Vylé?ení m?že trvat mnoho m?síc?. Na bodnutí odrancem existuje protijed od Commonwealth Serum Laboratories v Melbourne, Australia CSL Limited: www.CSL.com.au Ošet?ení a lé?ba zran?ní Rány zp?sobené r?znými živo?ichy s jedovatými trny se vyzna?ují n?kterými spole?nými rysy. Zpravidla se jedná o bodné rány rozší?ené následným pro?ezáním nebo natržením, p?i?emž uvnit? z?stávají cizí ?áste?ky, jed a bakteriální zne?išt?ní. Po úvodním vyšet?ení a stabilizaci zran?né osoby je pot?eba postupovat podle následujících základních pravidel: co nejrychleji zbavit poran?ného ?lov?ka bolesti (nebo ji alespo? zmírnit) a vy?istit ránu od veškerého cizího materiálu použitím – pokud je to možné – sterilních pom?cek. Jestliže v rán? z?stanou n?jaké cizí ?áste?ky, bude probíhat lé?ba déle nebo hojení v?bec neza?ne. Výplachem rány se odstraní jed i úlomky ochranné pochvy, sliz i písek. Mnohé druhy jedu jsou citlivé na teplo (bu? se teplem zni?í nebo zm?ní), proto zkuste poran?né místo pono?it do horké vody (alespo? 45 °C) – nebo do tak horké, jakou lze snést – po dobu 30-90 minut. Není-li horká voda k dispozici (nebo zran?ní na nevhodném míst?), použijte obklady nebo n?jaké horké podušky. Postup p?i ošet?ení t?chto zran?ní lze shrnout do následujících bod?: 1. poran?ná oblast se umístí do zvýšené polohy; 2. rána se pono?í do horké vody na dobu 30-90 minut nebo do doby, než ustoupí bolest a již se nevrací; 3. pro úlevu bolesti se nepoužívá epinefrin (adrenalin); 4. analgetika nebo narkotika jsou zapot?ebí pouze z?ídka; 5. m?že být nutná resuscitace; 6. rána se ošet?uje b?žným zp?sobem, n?kdy je pot?eba nasadit antibiotika; 7. z rány a jejího okolí se musí odstranit cizí t?lesa. N?které rány bývají závažn?jší bu? kv?li velikosti (od rejnoka), nebo ú?inkem jedu (od odrance). Rána od rejnoka m?že vyžadovat léka?ské vyšet?ení a odborné odstran?ní cizích t?les i poškozené tkán?. V p?ípad? zran?ní odrancem bývá zapot?ebí protijedu, což m?že být nebezpe?né samo o sob?. Ob?ti shora uvedených zran?ní by m?ly být ošet?eny v místním zdravotním za?ízení, ale jeho vybavenost a odborná p?ipravenost na podobné p?ípady se bude lišit podle p?íslušné potáp??ské oblasti. DAN m?že posloužit radou, jak v daném okamžiku postupovat, a také odkazem na vhodná zdravotní st?ediska. (?lenové DAN mohou být zdarma evakuováni, jestliže to zdravotní stav vyžaduje.) Prevence Nejlepší prevencí proti zran?ním tohoto druhu je vyhýbat se kontakt?m s nebezpe?nými živo?ichy. To se se sice lehko ?ekne, ale tak jednoduché to není, protože potáp?? ?asto zápolí se špatnou viditelností, silnými proudy, malým prostorem a jinými omezeními typickými pro danou oblast.
Potáp??i by se nikdy nem?li pokoušet manipulovat, dráždit, krmit ani provokovat žádného mo?ského živo?icha. Pátrání v n?jaké št?rbin? nebo rozsedlin? rukou je jedním z nejjist?jších zp?sob?, jak si p?ivodit zran?ní od skrytého živo?icha, který tam sídlí a pouze se brání.
Nedovolte, aby vás proud zanesl a p?itla?il na n?jaký pevný p?edm?t, který m?že být pokryt r?znými živo?ichy. Velmi d?ležitý je ochranný od?v. Ješt? p?ed ponory se pokuste zjistit/p?edvídat, jací živo?ichové se mohou vyskytovat v oblasti vašeho plánovaného potáp?ní, a seznamte se s jejich charakteristickými rysy i s typickými místy, kde se vyskytují a skrývají.
