ORGANISACE RODINNÉHO SKAUTINKU

|aáků~3kauiů československých. Číslo 13. Rediguje Ani. B. i

Svojiík.

B * II

TABORHICKA PŘÍRUČKA ORGANISACE RODINNÉHO SKAUTINKU NAPSAL

ED.

STORCH

S 13 vyobrazeními.

V PRAZE 1911. Četké lidové iaühkapecrri a anttkrarlái (Joief Springer)» Praha K, íiliélka Ba KrAL Vinohradech. - TUkl „Čeiko*L. Kompot" akc gpol. Fraha-Smichor.

Knihovna

jimáků-skautů československých. Rediguje Ant. B. Svojsík.

Číslo 13.

TÁBORNICKÁ PŘÍRUČKA O R G A N I S A C E RODINNÉHO

SKAUTINKU

NAPSAL

ED. Š T O R C H

V P R A Z E 1921. České lidové knihkupectví a antikvariát (Josef Springer Praha filiálka na Kr. Vinohradech. — Tiskem „Ceskoslov. Kompasu", akc. spol. Praha-Smíchov.

I. Tábornictví. Mocné heslo: »Žíti ve volné přírodě!« vábí tisíce probudilých obyvatelů měst, ale málo k o m u je možno podle něho se říditi. Cítíme, .kterak naše zdraví se podrývá uzavřením v městských* zdech, naše nervy slábnou, tělo pozbývá pružnosti a rozmanité nemoci na nás dorážejí. Jak rádi b y c h o m se osvěžili pobytem ve volné přírodě, v lesích, u řek a jezírek! Obvyklé letní byty na venkově málokdy nás opravdu uspokojí. Bývají jednak drahé, jednak neposkytnou nám dosti přírody a volnosti, p o které toužíme. Vždyť i v osadách horských a o d světa odloučených »honí se paráda« a při stravování se v hostinci zbývá pro přírodu jen chvíle dopoledne a několik hodin odpo­ ledne. Nejkrásnější doby, jako jitro a večer obyčejný letník promeškává a vůbec jich v přírodě nezažije. A přijde-li nepohoda, je uvězněn v dusné jizbě a kouše se n u d o u . T o naše mládež je na tom již lépe. Má svůj skautink. V desíti letech velice se u nás rozšířil a je už velmi populární. Není divu. Skautink má tolik vzácných pů­ vabů pro mládež, že se hrne p o d vlajku, vztyčenou u nás zakladatelem jeho, prof. A . B. Svojsíkem. Naši čiperní studenti již přišli skautinku na chuť a o prázd­ ninách na sta táborů rozžehá ohně po našich vlastech. K d o nezakusil, neuvěří, kterak táboření v lese oplývá krásami a vzácnými dojmy a jak je zdravé tělu i duši. Osmahlí a veselí vracejí se naši skauti z táborů a d o m a naplní dlouhé večery vypravováním o lesním táboře. Už dávno rozplašeny jsou starosti maminek a tetiček o zdraví h o c h o v o , už nebojí se, že se na­ studí, ani že skauti v lese hlady zahynou. Ukázalo se, že tábory ve volné přírodě jsou velice zdraví pro-

spěšné, že posilují plíce i nervy, zahánějí revma a jak žaludek slouží, o tom byste měli slyšet neuvěřitelné historie! Při tom ubíhají dny v čilé práci a veselých hrách, takže se slzami v očích loučí se skauti-junáci po měsíci se svým milým tábořištěm. Je v lidské přirozenosti, že všem nám — jestliže nejsme blaseovanými panáky a zachovali jsme si svěží krev — líbí se život v lesích, stranou od světa, kde můžeme se stati tlupou svobodymilovných Indiánů, nebo smečkou ostražitých vlků . . . Dítě je vlastně malý divoch a má prožiti svá léta divošská — nejkrásnější dobu to celého života. Skautink vede mládež do volné přírody, avšak ne jako divokou smečku, nýbrž jako ukázněné, spořádané družiny. Není pochyby, že naše mládež, vedena skautskou výchovou, zkrášlí si svá léta tak, jak nám, dospělým, se ani nezdálo. Můžeme říci, že, co skaut, to zdravý, čistý, veselý junák. Hlavní prostředek skautinku, táboření v přírodě, je něco tak zajímavého a zdravého, že vynutí si přístup i do řad osob dospělých. V Americe už zcela se vžilo táboření v přírodě (camping) u městského obyvatelstva. V sobotu odpoledne rozjíždějí se rodiny všemi směry do lesů a tam v klidu a kráse volné přírody přenocují ve stanech a na zdravém v z d u c h u stráví celou neděli. Osvěženi vracejí se večer do města k týdenní práci. Takto umějí v Americe »užíti neděle«. Zajisté i u nás táboření zapustí kořeny, neboť půda je dobře připravena skautinkem. Táboření dospělých osob a celých rodin stane se nutnou potřebou měst­ skému obyvatelstvu. A k d o jednou zkusil nedělní tá­ boření, ten pak i svou letní dovolenou nestráví jinak, nežli v lesním táboře. Ostatně o chuť by u nás ani nebylo, ale hůře je s praktickým prováděním. Není nikoho, kdo by našeho měšťáka nebo jeho rodinu uvedl d o táborové prakse, není výstroje, není zkušeností . . . Leckdo začal a z nevědomosti špatně dopadl, takže už nechce o tá­ boření v přírodě ani slyšeti. Někde zase začali »skau­ tovat^ lidé sprostí a suroví, jen zvábeni jsouce ro­ mantikou a touhou po originálnosti. Tito pak neumějí se chovati, ničí přírodu, zapalují nebezpečné ohně,

kradou dříví a brambory a plodí jen ostudu — i když navléknou si skautské košile. N a mnohých panstvích už proto zakázali vstup do lesů takovýmto pochybným živlům a povolují vstup jen na legitimaci skautskou nebd turistickou. Je jasno, že táboření v přírodě nemůže býti pone­ cháno bez pomoci a bez dohledu. Je nutno organisovati přátele volné přírody, poskytovati jim rady i pomoci a bojovati proti »divokému táboření« nezodpovědných živlů. Takováto organisace se již utvořila a to jako samo­ statný o d b o r při Svazu čs. skautů, p o d jménem » T á b o r n í c i « . Z d e spojují se dospělí lidé i celé rodiny, aby v známých kroužcích (družinách) tábořili v pří­ rodě. Utvořené družiny vykazují již letos úspěšnou činnost a dokonalý zdar. N a neděle a svátky podni­ kány jsou menší výlety, o prázdninách pak odebral se celý I. oddíl Táborníků na společný pobyt k moři. Zde, u známých lázní na Bašce, rozbili stany na samém krásném pobřeží a plných pět neděl zde strávili. B y l i tu dospělejší studenti, úředníci, učitelé, profesoři, svo­ bodní i celé rodiny. * Tento prvý rodinný tábor ukázal výhody, které účastníkům podává: B y l i ve dne v noci na zdravém v z d u c h u a vždy ve veselé společnosti, kde nádherné koupání, hry a zpěvy nedovolily vzniknouti dlouhé chvíli, a při tom finanční náklad b y l velice skrovný. Celý tábor, i s cestou, vyžádal si asKtisíc kor. nákladu na o s o b u ! A to b y l 5 nedělní pobyt v mořských lázních! Tato zkušenost ukázala, že tábornictví bude míti veliký význam zejména pro tak zvané střední vrstvy, úřed­ nictvo, učitelstvo a p o d . , jimž bude umožněno, neve­ likým nákladem dopřáti si krásné a zotavující dovolené ve společném táboře. Svobodní jednotlivci, starší než 18 let, nemohou již býti .členy skautských oddílů, nicméně mnozí z n i c h by velice rádi skautink provozovali. Těm právě Tá­ borníci podávají přátelskou ruku. A ještě větší význam má tábornictví pro rodiny. Z d e za malý náklad může celá rodina pobyti v lesním táboře a užije tak všech darů přírody mnohem více, než v sebe lepším a dra­ hém letním bytě. Však víme, že pro m n o h o u matku

nebývá letní pobyt ďobou oddechu a osvěžení! C o tu mívá starostí s kuchyní, s místními společenskými poměry a s dětmi! Otec pak čeká, až bude moci s matkou společně si vyjiti do lesa a tak se dostane ven až někdy pozdě odpoledne, a tu pak, aby zase hned pospíchal domů, neboť se musí připravovat večeře. V táboře je to jiné. Všichni tvoří dohromady velikou rodinu, práce je rozdělena, všichni se střídají a tak rodina může bezstarostně si vyjiti, nebo se baviti spo­ lečnou hrou. Drobné děti mají v táboře rajský život. Běhají nahé, hrají si ve vodě, dívají se na hry dospě­ lých a — nezlobí; jsouť miláčky celého tábora. A tak rodina, která by mohla třeba jen 14 dní stráviti na letním bytě, užije pobytem v táboře několikanásobně více, neboť je tu nepřetržitý pobyt na volném vzduchu, úplné pohodlí a volnost jako nikde. Není divu, že již tolik rodin přihlašuje se s nadšením do řad tábornických. V programu tábornickém jest i pěstování tělovýchovy a sportů, všeho, co prospívá zdraví a udržuje pruž­ nost a sílu, jakož i bodrou mysl. Pravý táborník pe­ čuje tedy o své zdraví uvědoměle a plánovitě. Je turista, plavec, rád hraje na volném vzduchu hybné hry, zejména míčové, rád koná tělesnou práci, nevy­ hýbá se jí a nestydí se za ni, pěstuje tělocvik, omezuje se v požívání alkoholu a nikotinu, otužuje se a je vždy vesel. K o m u možno, jezdí na kole, veslaři, nebo jiný sport provozuje (jízda na koni, šerm, zápas). Špatně by rozuměl tábornictví, kdo by si předsta­ voval, že je v činnosti jen v létě. Nikoliv, táborník má co dělati po celý rok. Vždyť v zimě čekají ho nádherné zimní s p o r t y ! Bruslaření je krásné, sáňkování ještě krásnější a — lyžařství, toť přec nejkrásnější sport vůbec! Vše to provozuje se v družné společnosti známých členů a je tudíž splněno základní udržovadlo všech sportů — příjemná, veselá společnost. Jak pěkné po­ dívání na rozjařené sáňkaře a na veselostí zářící lyžaře! A poněvadž je tu udržován rodinný ráz ve všem pod­ nikání, vzrůstá přítomností mládeže půvab a .intimita

sportů velice, takže všichni účastníci se členy jediné, veliké rodiny.

bezděky

stávají

Bývají to nezapomenutelné dny čistých rozkoší v o l ­ ných lidí . . . Předpokládá se ovšem, že členy tábornické družiny jsou veskrze známé a inteligentní osoby, které s čistou

Zimní krajina.

myslí vstupují do kruhu společného. Přítomnost i je­ diného člověka pochybné kvality nebo věčného o p o sičníka a karatele jiných, rozbíjí v brzku důvěrný kruh a ničí radostnou náladu. Proto je v tábornickém řádu na to pamatováno, aby sešly se vždy jen o s o b y har­ monicky sladěné. Nežli je nový člen přijat, je podroben tajnému hlasování členů družiny a již jediný hlas ne­ příznivý znemožní jeho přijetí. T o t o ustanovení jest nutné ve společnosti rodin, mladíků a dívek, jako obrana, aby mezi ně nevnikla snad o s o b a nehodná. Spojujef všecky právě jen úplná důvěra a mravní charakter všech členů. D o tábornické organisace vstupují i družiny, spon­ tánně k d y s i vzniklé a trvající až i deset let. Je to důkaz, kterak společný sport lidj trvale sbližuje a spo-

juje přátelstvím na vždy. Táborníci budou tedy organisací lidí spřátelených a tábornický odznak — zářící slunce — je jejich symbolem. Povedou své členy na slunce se opálit, na vzduchu okřát, do vody se osvěžit, do lesa si odpočinout. Však toho potřebujeme. Ze zdravých jedinců skládá se zdravý národ! Táborníci nechť stanou se Sokolstvem volné přírody! Sokolská kázeň, sokolské nad­ šení a sokolská čestnost povedou nás v bratrské spolu­ práci. Českoslovenští Turisté najdou v nás souběžně pracující milovníky přírody. Naši sportovci uvidí, že v řadách tábornických nalézají největší pochopení a přátelství. Ostatně — k čemu sliby do budoucna? Naše skutky budou mluviti za nás!

II. Organisační řád. (Schválen Náčelnictvem Svazu čs. skautů dne 17. června 1921.)

1. » T á b o r n í c i « tvoří odbor Svazu skautů rep. čsl. 2. Účelem »Táborníků« je pěstovati a propagovati skautink a tělovýchovu (sporty) způsobem rodinným. 3. Prostředky k tomu odpovídají všeobecně řádům svazovým, jehož pravidly se odbor spravuje. 4. a) Členem »Táborníků« může býti každá bez­ úhonná osoba, která přijme skautské zásady a pravidla v úpravě zde vytknuté a je přijata do některého oddílu »Táborníků«. Z a členy m o h o u se hlasití rodiny i jednotlivci. Tito nerodinní čle­ nové m o h o u býti přijímáni nejvýše do třetiny celkového počtu členů oddílu. b) Nový člen, p o k u d je ve věku 8—18, vysvětlí vůdci oddílu, ze kterých důvodů m u není možno býti vlčetem (šotkem), nebo skautem (skautkou). Uzná-li vůdce platnost těchto důvodů, přijme nováčka, jinak ho odkáže na příslušnou organisaci skautskou, nebo ho po případě odmítne. Přihlášku musí spolupodepsati aspoň dva orga­ nizovaní členové Svazu. Nežli se vyhlásí přijetí, musí se nový člen podrobiti tajnému hlasování členů družiny, do které má býti přikázán. Jediný hlas nepříznivý znemožní zápis nového člena. c) Nováček je přijat na tři vycházky' na zkoušku; pak složiv tábornický slib stává se řádným členem, obdrží odznak a smí nositi kroj. d) Ztráta členství nastává v týchž případech jako u skautů. 5. Povinnosti členů jsou stejné s povinnostmi skautů yůbee.

6. Správa o d b o r u : a) O d b o r táborníků je řízen T á b o r n i c k o u r a d o u šesti osob, které jsou každoročně jmenovány Svazem po slyšení vůdců »Táborníků«. V jed­ notlivých okresích vede »Táborníky« okresní vůdce, jemuž ku pomoci jsou vůdcové všech oddílů jeho obvodu. b) Tábornická rada volí ze sebe předsedu, místo­ předsedu, jednatele a pokladníka; povoluje zřizo­ vání oddílů, jmenuje vůdce okresní a oddílové a dohlíží na činnost vůdců a jejich prostředninictvím na činnost a hospodářství oddílů. c) Vůdcem oddílu může býti osoba, která má vůdcovskou kvalifikaci o d Svazu skautů nebo Tábornické rady. V pozoruhodných případech může býti vůdcovství přiznáno osobám, které i bez zkoušek zabezpečují náležité vědomosti, zkuše­ nosti a schopnosti. d) Tábornická rada může k d y k o l i oddíl rozpustiti, nebo vůdce sprostiti jeho funkce, neosvědčí-li se. e) Oddíly »Táborníků« jsou samosprávné a samy ustanovují si své měsíční příspěvky. Kromě jme­ novaného v ů d c e volí si potřebné f u n k c i o n á ř e (pokladníka, hospodáře a pod.). Vůdce oddílu ustanoví si svého z á s t u p c e . Každá družina zvolí si vedoucího r á d c e . Tito funkcionáři tvoří o d ­ dílovou radu. f) Každý oddíl odvádí Svazu ročně za každého člena nerodinného (jednotlivce) 10 Kč, za rodinného člena*) 5 Kč, za dítě starší 10 let 2 Kč, nejméně však 50 K č ročně. Z toho polovina připadá tábornické radě na správní výdaje. g) Oddíl má 2 až 4 družiny; družina čítá asi 10 až 15 členů (3 až 5 rodin). 7. Vycházky a tábory. Společné vycházky a tábory nejsou dovoleny jinak, nežli jsou-li osobně řízeny odpovědným vůdcem, nebo jeho zástupcem (rádcem), který bdí nad pořádkem a zachováváním skautských zásad a svazových pravidel, *) Rodinný člen =

otec, matka, děti,

Společných táborů, spojených s noclehováním, m o h o u se zúčastniti nerodinní členové pouze tehdy, jestliže byli na d o b u tábora přijati do ochrany a odpovědnosti některé rodiny. T o t o ustanovení netýká se s v o b o d ­ ných osob dospělých, majících samostatné postavení. Tito jsou sami za sebe zodpovědní. Vůdce tábora může jednotlivce nebo rodinu poslati kdykoliv z tá­ bora domů. Členové náčelnictva a zpravodajové Svazu mají právo kontroly všech podniků a hospodářství »Táborníků« a jejich pokynů musí býti uposlechnuto. 8. Zřízení » Táborníků « je bratrské, proto členové říkají si »bratře (sestro)« beze všech jiných civilních titulů. Případné spory soudí vyšší instance a konečně rozhodčí soud, do něhož jmenují strany p o d v o u členech. M i m o to jsou členy jeho dva členové Tábor­ nické rady. Předsedá delegovaný člen Náčelnictva Svazu. 9. K r o j »Táborníků« je turistický s použitím skautské košile (blůzy) a opasku. Vůdce má právo nositi vůdcovský kroj Svazu. Odznakem »Táborníků« je zářící slunce, žlutě vyšité na levém rukávě košile, po případě kovové v knoflíkové dírce kabátu. Příslušnost ke Svazu vyjadřuje se svazovým odznakem a přeskou opasku. Vedoucí funkcionáři nosí úplné kroje příslušných skautských funkcionářů, doplněné odznakem t á b o r ­ níků*. Stužky družinové, ani značení let se nenosí. Číslo oddílu vyšito je na rukávě p o d obrazem slunce; na př. T . 12., t. j. táborník oddílu dvanáctého. 10. Jmění zaniklých nebo rozpuštěných oddílů,při­ padá Svazu.

III. Tábornický oddíl. Tábornická organisace je o b d o b o u organisace skaut­ ské. Jsou tu družiny a rádcové, oddíly a jejich vůd­ cové, okresní a župní zpravodajové. Tito dva poslední funkcionáři jsou společní skautům i táborníkům až do té doby, kdy potřeba vyvolá si jmenování zvláštních zpravodajů tábornických. Jak založiti a do života uvésti t á b o r n i c k ý o d d í l ? Kdekoliv najde se aspoň 5 přátel tábornické my­ šlenky, může se počíti s ustavením družiny. N a spo­ lečné schůzce zvolí si rádce a pokladníka. R á d c e má býti informován o tábornictví nebo 0 skautinku a jest osoba, k níž všichni členové mají důvěru. Řídí tuto malou tábornickou družinu. Oznámí okresnímu zpravodaji tato data o všech členech družiny: 1. Jméno. 2. Věk. 3. Zaměstnání. 4. Stav rodinný. 5. Zdali byl skautem (jak dlouho a kde). 6. Které sporty pěstuje. Okresní zpravodaj, připojiv své dobré zdání, odešle tento výkaz do Prahy ústřední T á b o r n i c k é r a d ě (Svazová kancelář), která buď schválí nebo neschválí založení organisace. Jestliže družina obdrží schválení, může zahájiti činnost. Rádce předloží okresnímu zpravodaji tábornický slib, podepsaný všemi členy družiny (po př. může se složití 1 ústně), načež obdrží o d něho legitimace a odznaky pro všecky členy. Vystouplý nebo vyloučený člen vrátí legitimaci i odznak bez náhrady. Zaplatí příslušný roční poplatek Svazu. (Okr. zpravodaj jej odešle ústředí.) O d té chvíle družina je členem tábornické organisace. T á b o r n i c k ý s l i b zní: 1. »Jsem přítel přírody a volnosti a slibuji, že budu přírodu chránit a volnosti nezneužívat.« 2. »Budu pěstovati tělesná cvičení, hry, sporty a tělesnou práci a to p o k u d možno ve volném vzduchu.« 3. »Budu pracovati ke zdaru tábornické myšlenky a všem táborníkům budu bratrem (sestrou).«

Rozumí se, že táborníci vyhovují i slibu skautské mládeže (uveden v kap. IX.), neboť jeho platnost se u dospělých táborníků předpokládá. Družina pak ihned stará se o potřebnou tábornickou výstroj a zahájí programovou činnost. Dobré návody naleznou se ve skautském časopise »Vůdce«. Noví členové skládají slib zpravidla u táborového ohně (na vycházce). P o provedeném příznivém hlaso­ vání o přijetí nového člena vůdce promluví krátce, ale vážně o tábornické myšlence a přednese tři o d ­ stavce slibu ve fdrmě otázek k nováčkovi. Nový člen odpoví pokaždé: A n o ! N a to vůdce, podávaje m u ruku, pozdraví jej jako bratra (sestru) a vítá d o dru­ žiny (oddílu). Nový člen podá ruku všem přítomným spolubratrům. Nakonec zazpívá se tábornická píseň. Členové scházejí se na př. jednou týdně a besedují o tábornictví, referují o výletech, cestách a výpravách a probírají skautskou literaturu. Cvičí se ve skautských dovednostech (uzly, signály, mapování a čtení map, orientace, první p o m o c a j.) a připravují nové v y ­ cházky a tábory. K d e je příležitost, pěstují sporty a tělocvik. Navazují styky s oddíly skautskými a spolky a kluby tělovýchovnými. Pořádají přednášky skautské, turistické, tělovýchovné, sportovní. N a úhradu výloh vybírají si vlastní, družinový pří­ spěvek. Rádce podává dvakrát do roka zprávu o čin­ nosti družiny okresnímu zpravodaji, který ji s vlastním posudkem odešle tábornické radě. Nově se hlásící členové přijímají se podle ustanovení § 4. řádu tábornického.*) Jestliže počet členů družiny *) H l á s í c í m s e . t á b o r n í k ů m : V místech, kde není posavad tábornické brganisace a žádných známých nemáš, přihlásíš se u místního skautského vůdce, nebo u předsedy Místního sdružení skautského, nebo u okr. zpravo­ daje skautského, o němž ti poví každý skaut, kterého potkáš. Onen funkcionář vyčká, až bude míti několik 'takových přihlášek a svolá vás pak k společné schůzce, kde se seznámíte a zařídíte další, podle tohoto článku. Kde již tábornický oddíl je, tam odevzdej přihlášku jeho vůdci, nebo kterémukoliv skautovi, aby ji doručil. V Praze pak, neznáš-li adres táb. vůdců, pošli svou přihlášku do Svazové kanceláře: Kancelář Svazu čs. skautů, Staré město, Rytířská ul. č. 404. (Stará ryciua.)

vzrostl aspoň na 15, rozdělí se družina na dvě a obě zvolí si vlastní rádce. O tom dá se ihned zpráva okres­ nímu zpravodaji a připojí se návrhy vhodných osob, které by mohly býti pověřeny funkcí vůdcovskou. O k r . zpravodaj odešle zprávu se svým doporučením radě, kteráž prohlásí ony dvě družiny za t á b o r n i c k ý o d d í l , ustanoví jeho číslo a jmenuje pro tento oddíl v ů d c e na d o b u 1 roku. Tento vůdce spravuje oddíl, stará se o rozkvět jeho činnosti a dohlíží na n i , řídí vycházky a tábory, při­ jímá nové členy a jejich slib podle řádových usta­ novení, vydává jim legitimace a odznaky. Oddílového vůdce může zastupovati jím ustanovený rádce. Každý oddíl zvolí si pokladníka, který vybírá oddílové pří­ spěvky, na nichž se členové sami usnesou. Další vzrůst družin spadá již do pravomoci vůd­ covy. Zpravidla nemají býti v oddíle více než 4 dru­ žiny. Stoupne-li počet členstva ještě více, ohlásí, vůdce okresnímu zpravodaji rozdělení členstva na dva oddíly a současně navrhne v h o d n o u osobu pro funkci vůd­ covskou ve druhém oddíle. O k r . zpravodaj podá o tom zprávu radě, která nový oddíl schválí, očísluje a jme­ nuje mu vůdce. Někdy vzroste mezi družinami těsné společenství tak, že dvě tři družiny splývají dohromady, čemuž vůdce nepřekáží. A n o , časem z celého oddílu vytvoří se jediná, přátelská družina. Vůdce sestavuje výroční zprávu o činnosti oddílu a odešle ji s výkazem členstva radě prostřednictvím okr. zpravodaje. Podobně oznamuje každý větší podnik, zejména tábor delší než tři dny. V ý k a z č l e n s t v a sestavuje vůdce podle těchto rubrik: Číslo legitimace (oddílové). Jméno člena. Z a ­ městnání. Bydliště. Rodinný stav a věk. Které sporty provozuje. K d y b y l přijat. A b y veden byl soupis členstva jednotně a přehledně, založí si oddílový pokladník dva seznamy (třeba v jedi­ ném sešitu). Jsou to: A . S o u p j s č l e n s t v a . . . . o d d í l u . Obsahuje tyto rubriky: Číslo legitimace, j m é n o člena. Zaměstnání. Bydliště. K d y b y l přijat. Svazový příspěvek r. 1921, 1922, 1923.

B. O d d í l o v é p ř í s p ě v k y . Obsahuje tyto rubriky: Číslo legitimace. Jméno. Zápisné. Příspěvek, rozdělený podle měsíců: L Ú B D K Č Č c S Z Ř L P a Úhrn. (Je dobře, připraviti si toto aspoň na tři léta.) Oddíl založí si o d b o r n o u k n i h o v n u , sbírku map a pomůcek. K tomuto cíli spojí se i několik oddílů nebo spolčí se s místními kluby a spolky příbuznými. Podle možnosti zřídí si oddíl i k l u b o v n u , místnost, kde koná své schůzky, a dílnu, kde vyrábí a spravuje tábornické . a sportovní potřeby. V tomto směru poskytne poho­ stinství místním skautským organisacím a podle mož­ nosti je podporuje. Skautské prodejny opatřují různé potřeby táborníkům za stejné ceny jako skautům. Kterak táborníci uplatňují se ve správě Svazu čs. skautů, řídí se jeho stanovami. O výročních shromážděních Svazu vysílá každý oddíl delegáta, který má hlasovací právo při věcech, týkajících se tábornictví, nebo při ideových věcech, společných skaufinku i tábornictví. Jinak tábornická rada svolává podle potřeby s j e z d y t á b o r n i c k é , při nichž hlasovací právo má za každý oddíl volený jeho delegát a vůdce. N a odůvodněné přání aspoň p ě t i n y oddílů musí rada svolati zvláštní tábornický sjezd delegátů a vůdců. Oddílům je volno svolávati — po ohlášení ústřední radě — pracovní sjezdy okresní a župní. Oddíly jsou nápomocny radě vyhledáváním schop­ ných osob za vůdce a navrhují Svazu členy ústřední rady tábornické. Všecky oddíly mají oznamovati své zkušenosti, přání a návrhy radě, aby se organisace zdokonalovala. K d e je založeno Místní sdružení Svazu skautů nebo klub O l d skautů, tam zavedeme těsnou spolupráci, kde místního sdružení není, tam převezme tábornický oddíl zatímně jeho úkol, p o k u d stačí. Podle potřeby zvolí si oddíl ještě některé funkcionáře, na př. hospo­ dáře, knihovníka, zapisovatele, tajemníka, cvičitele (spor­ tovního), pořadatele zábav a přednášek a p o d . V zimě oddíl pěstuje zimní sporty a vedle toho koná tyto práce: Pravidelné schůze s programem tábornickým, spor­ tovním nebo vzdělávacím. Přednášky. K u r s y o první

pomoci, kursy fotografické, kursy vůdcovské a p. Spisuje se kronika oddílová, kopírují se letní fotografie a dělají alba a diapositivy. Čte se .odborná literatura. Připravují se cesty a tábory na n o v o u sezonu. Práce v dílně. Propagace skautinku a tábornictví. Výchova a cvičení skautského dorostu. Nemysleme si, že zima nás donutí býti pořád doma a zanechati vycházek! Zimní turistika je velice vděčná. M n o h o záleží na osobě vůdcově. M n o h d y oddíl stojí i padá s vůdcem. Má to býti osoba, požívající vážnosti a důvěry všech členů a při tom má míti do­ statek zkušeností praktických o táboření, o skautinku a rozličných sportech. Zejména také má býti dobrým znatelem lidí, aby dovedl svěřený oddíl udržeti v sou­ ladu a říditi tábor, sdružující osoby rozmanitého věku a zaměstnání, děti, muže a ženy. Nejlépe hodí se k tomu bývalí skauti, turisté, sportovci. Je nutno, aby měl dosti vychovatelského taktu, nepočínal si pánovitě, nýbrž aby celou společnost vedl jako otec, takže nikdo ani necítí, že je veden. Členové pak mají spolu jednati jako opravdoví přátelé, bratři, snášeti mínění jiných, nevybuchovati v nakvašení hned ostrými slovy, míti ohled na tělesné i duševní disposice ostatních členů a především potlačovati všecko malicherné a nechutné. Očisfovati se a povznášeti se v přírodě, vnímati veliké její krásy a ne utápěti se v malichernostech. Nechť si také připamatují, že úloha vůdcova není tak snadná, jak by se zdálo a že všichni členové mají býti vůči němu loyální a uznalí. K d e však ukázaly by se odůvodněné žaloby na vůdce málo schopného, nebo nedbalého, tam mají členové povinnost, obrátiti se o zakročení, po p h odvolání vůdce k okr. zpravodaji a k radě. T o u d o b o u jsou v Praze již ustaveny tři tábornické oddíly a členských přihlášek dochází tolik, že bude* nutno hned zříditi oddíly další.

IV. Výstroj a potřeby. Táborník i tábornice vystrojí se na cestu účelně' t. j. jednoduše a prakticky. Použije se tu zkušeností skautských, turistických a sportovních. Volíme oděv praktické barvy- a z látky co nejlepší. V zimě oděv tmavomodrý, nebo černý. Střih je turistický. Dosti "kapes a to velkých a zapínacích. Kalhoty máme dvojí: 1. letní, sahající sotva ke koJenům, skautské, sportovní. 2. zimní, dlouhé, ale na lýtkách a dole těsně přiléhající, se šněrováním. T y t o se nám dobře hodí k zimním sportům. K letním kal­ hotám nosíme punčochy, nad lýtkem ohrnuté, takže kolena zůstanou holá. K d e možno, chodíme ovšem bosi. K zimním nosíme holeně, kamaše nebo ovinky. D o sněhu osvědčují se kožené holeně. (Jednoduše spínací, nikoliv s řemeny, nebo množstvím knoflíčků.) O b u v je důkladná a pohodlná. Okování není u nás potřebí. P r o případ lezení po strmých skalách a trá­ vnících a po zmrzlém sněhu připneme si k podpat­ kům lezecká železa. V Tatrách jsou evokované boty v létě i nebezpečny. N a cesty několikadenní neseme s sebou reservní střevíce, v zimě bačkory. Varujme se bot těsných, nebo příliš volných. Nehleďme na modu a vybírejme obuv takového tvaru, který sou­ hlasí s tvarem nohy (široké špičky). Podpatky buďtež nízké, široké. Podrážka silná, v zimě dvojitá. Opasek Qsvědčil se skautský; šle nejsoi Košile buď výhradně jen skautská, zr s kapsami. P o d ní nosíváme lehkou s í ť k o / v zimě svetr. Kabátu ani vesty není skautská košile stačila nám i v zimě na| případ nepohody a odpočinku máme s v e t r a kabát, nejlépe nepromokavý 0

Pokrývky na hlavu není obyčejně potřebí. Jen za úpalu nebo nepohody vezmeme si jednoduchou, turi­ stickou čepici. V zimě máme s sebou ve vaku ještq* kuklu (na hlavu) proti mrazivému větru. K d o chce, nosí jednoduchou, dlouhou vázanku, po př. skautský šátek — podle usnesení družiny.

Sestry tábornice přizpůsobují se úboru mužskému. Skautská košile nahradí jim halenu (blůzu); stačí jen malá úprava. Kalhoty mají dvojí: letní a zimní (lyžař­ ské), střihu sportovního. Při chůzi osadami a ve vlaku oblékají na ně ještě lehké, krátké sukénky. T á b o r n i c k ý o d z n a k , zde vyobrazený ve skutečné velikosti, zhotoví se takto: Z tenké látky, zlatové barvy (v zásobě pro celý oddíl), vystřihneme kolečko, veli­ kosti dvouhaléře a přišijeme je žlutou nití na košili, na levý rukáv, p o d rameno. Pak si nakreslíme 8 pa­ prsků 12 cm dlouhých a mezi ně tolikéž paprsků dlouhých 0*8 cm a to tak, aby se slunce nedotýkaly. N a to si je vyšijeme žlutou nití.

Touže nití vyšijeme p o d obraz slunce číslo svého oddílu ve velikosti 1*5 cm. (T = táborníci, 3 — číslo oddílu). ~ S v a z o v ý o d z n a k , bronzová lilie se psí hlavou na štítku uprostřed, spojuje mezinárodní skautskou lilii se znakem (od M i k . Alše) českých Chodů — Psohlavců. Jest dvojí: velký a malý. Velký nosíme při­ pevněný na skautské košili, nad levou kapsou (na

Odznak Svazu skautů.

srdci); jinak, než takto, není dovoleno jej nositi. N e ­ nosíme jej tedy na civilním obleku, ale jen tehdy, jsme-li oblečeni po tábornicku. Malý odznak připevníme na civilním kabátě a můžeme jej nositi stále. Při slav­ nostních příležitostech a při výpravách do ciziny p o d ­ kládáme velký odznak stužkou ve státních barvách. Proč zavádíme u táborníků jakousi jednotnost oděvu a odznak, má své dobré důvody. Nejen, že lišíme se tím o d neorganizovaných »divokých« zálesáků a trampů, ale hlavně zavádíme tím ve svých řadách bratrskou rovnost všech i zevnějškem. Mizí stavovské rozdíly, není příležitosti uplatfiovati okázalost, nádheru a »toilety«. V táboře je dokonce nutno, aby všichni byli přibližně stejně oděni, neboť jinak by se trapně rušil soulad. (Na jednom táboře na dalmatském ostrově pořídili jsme si všichni lehký řecký oděv (chitony) a velmi se nám osvědčil.) Konečně i při společném vystupování na ce­ stách, na drahách, v městech atd. ukazuje se, že jakási uniformita je praktická a žádoucí, jak poznali všichni účastníci větších výprav. N e poslední důvod je i v tom, že stejnokroj ukládá nositeli i vědomí zodpovědnosti. Táborník s odznakem nemůže se v přírodě nikdy cho2*

•o

vati nenáležitě, neboť za jeho skutky odpovídá celá organisace. Tábornický kroj nezáleží tak v jednotlivostech, jako v slohovém souladu oděvu celého oddílu. Individuální různost jest při tom dostatečně respektována. Fran­ couzská toileta dámy, nebo dlouhé kalhoty a tvrdý klo­ bouk muže a pod., přece jen ruší^kupinovou harmonii. Jaké klobouky nebo čepice nositi, o tom si oddíl učiní časem vhodné usnesení. Zejména naše sestry b u d o u přemýšleti o praktické pokrývce hlavy. P o skautském vzoru má i každý tábornický oddíl v l a j k u . Je pro všechny oddíly stejná. Vztyčuje se na shromaždištích a v táborech. Slouží i k signalisování. Vyrobí se takto: Z tenké zelené látky (barva volné pří­ rody) vystřihneme rovnoramenný trojúhelník, dlouhý 60 cm a široký 40 cm. D o rohů přišijeme tkanice na přivazování. Vlajku vyzdobíme obrazem slunce, koleč­ kem ze žluté látky (průměr 10 cm). K tomuto vyši­ jeme ještě 16 paprsků a to střídavě paprsek delší* a kratší, aby nedotýkaly se samého slunce. Potřeby tábornické: Legitimace a odznak. Nůž skautský; silný, s vývrtkou, otvíračem konserv, sídlem a p o d . Zavěsíme jej k pasu, kde jej máme stále při ruce a neztratí se. Hůl (tyč) skautská, dlouhá 1V2 m. Okování není nutno. Stačí obyčejná lísková, jasanová, vrbová nebo olšová. Poslouží při stoupání do hor a při mnoha pří­ hodách, hlavně, aby držela stan při táboření. Sekyrka, neveliká, ale nikoliv zas jen hračka. Zastr­ čena v pouzdře zavěšena je k pasuí Píšťala skautská, pronikavá. Připevněna na šňůrce. Pískáme na ni signály a v případě potřeby přivoláme ppmoc. Zápisník s tužkou. Hodinky. Vak důkladný, veliký, s širokými popruhy. M a p a , kompas a cestovní »Průvodce«. Jízdní řád. Provázek a šňůry, řemínek a res. šněrovadla. Zápalky, svíčka, lucernička, elektrická svítilna. Vařič, kotlík.

Šálek s miskou na jídlo. Plechový hrneček a talířek. (Hliník.) Jídelní příbor. Solnička a cukřenka. Hliníková krabice na potraviny. Hliníková krabička na máslo. Šitíčko; nůžky, jehly, nitě, špendlíky (i spínací!), knoflíky, záplaty, náprstek. Potřeby toiletní; mýdlo v krabičce, hřeben, zrcátko, kartáček na zuby, holicí přístoj, žínka, kapesník (1 res.), ručník. Plavky, koupací oblek, koupací plášť a střevíce. Dalekohled, aneroid. Potřeby ke hrám; míč, šňůra, šachy. Potřeby psací; tužka (obyčejná, inkoustová, červenomodrá), křída, pero, kalamářík kapesní, korespondenční lístky, papír a obálky, známky, pečetní v o s k ; potřeby kreslicí, "malířské. Lepidlo. Fotoaparát s příslušenstvím. Polní láhev (na čaj nebo na kávu). Příruční lékárnička. Knížka ke čtení (noviny). Reseryní prádlo a střevíce lehké. Lihovárek nebo petrolejový vařič; líh, petrolej. Stan a kolíky. Pokrývky dvě k přenocování, po př. spací pytel. Plášť do deště. Slamník a polštářek, prázdné povlaky. Nádoba na v o d u a na mléko, bandaska. Vojenská lopata — rýč. Vlajka. Zbraň. Sportovní potřeby; lyže, loďka, kolo . . . Hudební nástroje příruční. Pomůcky vědecké; lupa, botanický klíč a torba, geo­ logické kladívko, napínací prkénka, krabice na hou­ senky a p o d . Potraviny; chléb, housky, buchty, vánočka, sušenky,] perník. " O v o c e ; sušené švestky, ořechy a kfíjtfjfe ze­ jména v zimě. Salám, uzenáče. Smažené ř í z k y / r o t t e ^ drůbež. Vejce na tvrdo. C u k r , čokoláda, b o n b o p yf cips^g

M o u k a , brambory, rýže, hrách, krupice. Konservy, čaj, kakao, káva, máslo. Pytlík na chleba, pytlík na jiné potraviny. , Potřeby k vaření; sběračka, poklička, kastrolek, čajové vajíčko, mlýnek na kávu, vařečka, utěrka. Jíška, zele­ nina, koření, sůl, sušené houby, ceres, povidla, cibule, ocet, omastek. N a delší tábor rozmnoží se přiměřeně nástroje (pilka, hřebíky, kleště a. t. d.) i kuchyňské nářadí (kuchyňský nůž, struhadlo, pánev, vál a váleček, prkénko na krá­ jení atd.). N a denní výlet učiníme ovšem výběr potřeb nejnutnějších. Všecky věci máme poznamenané vlastní značkou.

V. Vycházky.

T

Rozmanitost zaměstnání táborníků nedovoluje zpra­ vidla pořádati vycházky jindy, nežli v neděli nebo ve svátek. V týdenní schůzce oddílu nebo družiny ustanoví se program vycházky, cíl cesty a sraz. Vedení náleží vůdci, po př. rádci, nebo také vůdce pověří vedením vycházky některého člena, který se dobře vyzná v krajině, po př. vědeckého odborníka, který bude míti příslušný výklad. V e schůzce také d o h o d n o u se účastníci o potřebné výstroji, rozdělí naezi sebe stany, kotlíky, nástroje, lékár­ ničku a j. věci, aby byli rovnoměrně zatíženi. Ujedná se, co se bude vařiti a co k d o k tomu zaopatří a přinese. Oznámí se přibližný náklad peněžní. Jde-li o neznámou krajinu, pojedná se o p o z o r u h o d ­ nostech zamýšlené cesty, o jejích krásách přírodních, o památných znamenitostech, o významných podnicích technických, o zajímavostech vědeckých a j. Nezapomíná se na turistiku vodní! Před vycházkou každý člen ví, za jakým účelem ji koná. Dobře je, přečisti si příslušné partie z Průvodce a nezbytno je prostudovati předem mapu, odhadnouti vzdálenosti a terén. Neurčujme si nikdy předem veli­ kých pochodů, pamatujme i na slabší chodce. (Avšak nic nám nevadí, abychom při dobré kondici neušlapali pět — šest mil.) Z a to vždy reservujme několik hodin na táboření v lese, kde si odpočineme, kde se najíme a kde se pobavíme hrami a cvičením na volném v z d u c h u . Nelekejme "se zachmuřeného počasí, ani zmoknutí. Veselá společnost v přírodě nic si z toho nedělá. Jen při počasí beznadějně ošklivém odložíme vycházku. Před deštěm dobře se ochráníme i stanovým plátnem. Program stanovené vycházky není Písmo svaté, nýbrž může se měniti pod\e počasí, podle zajímavosti těch kterých míst a podle nálady účastníků. Pamatujme, že

cílem vycházky je tělesné i duševní osvěžení a nikoliv třicetikilometrový pochod. Při schůzce na nádraží vůdce sepíše si účastníky, prohlédne jejich výstroj, zkontroluje, neschází-li něco a zakoupí společně lístky.*) Jmenuje zapisovatele pro tuto vycházku a odevzdá m u zápisníček. Drobné spo­ lečné výdaje, jako na př. převoz, zpropitné průvodčím a pod., platí se ze společné pokladny.

L ů ž k o v lese.

Vycházky účastní se buď pouze Jediná družina, nebo několik družin, nebo celý oddíl. Účast je povinná pro členy, kteří mají právě volno. N a vycházce táborníci na sebe zbytečně neupozorňují, vlajku vyvěšují jen tehdy, k d y jest jí potřebí k označení shromaždiště (na nádraží, ve vlaku, v táboře a pod.). N i k d y nesmí dojiti k hlučným scénám, vždy Skauti, organisovaní ve Svazu skautů republiky Československé, mají na d r a h á c h 50% slevy, jede-li aspoň 6 osob, na průkaz sníženkou, Svazem vydanou. (Rozhodnutí ministerstva železnic ze dne 28. února 1919, č. 1.805-111/3, obnovené rozhodnutím té­ hož ministerstva ze dne 17. srpna 1921, č. 45.763-111/3.) Na parnících nutno slevu předem vyjednati. Poskytuje se pouze pro všední dny. Jen v zimní sezoně možno žádati i v neděli o slevu.

zachováme vážnost a i při veselé bujarosti pravou míru. V lese i jinde nepokřikujeme, zbytečně nepí­ skáme, nerušíme klid přírody. Signálů bez potřeby nepoužíváme, Ječ jen k d y a pokud právě nutno. P o ­ kynů vůdcových poslouchejme bez zbytečného reptání. Všichni táborníci, jakéhokoliv věku a zaměstnání, bratři i sestry, jsou si rovni v povinnostech i právech. Vedoucí osoba je od prací osvobozena. Rozumí se, že vůdce ukládá jednotlivcům práce, přiměřené jejich silám a dovednostem. Uloženou práci koná. táborník ochotně a rád. N a vycházce všímáme si všeho, co nám může posloužiti k zábavě, osvěžení, nebo k poučení. Leckdy se zastavíme a některý z účastníků promluví o zají­ mavém úkazu geologickém, o floře, o historické pa­ mátce, o vodní stavbě, o národopisné zvláštnosti, 0 kráse krajiny a p o d . Jindy provedeme cestou některé skautské cvičení (měření a j.), po př. hru. D o pochodu si zazpíváme. C e s t o u udržujeme se pohromadě, v h o u f u ; nikdy se nerozbíháme, nezůstáváme zbytečně pozadu. N i k d o se n e v z d á l í na d e l š í d o b u b e z v ě d o m í v ů d c e . Své věci neseme si sami; o přispění požádáme jen v případě nevolnosti, poranění a p o d . Při chůzi lesem a mezi skalami dbáme toho, a b y c h o m se neztratili; v případě potřeby dorozumíváme se sig­ nály. Přední účastníci označují cestu zadnějším, je-li toho potřebí v houštinách a j., rozličnými znameními, na př. ohýbají větvičky křoví, nebo stébla rákosu a travin, ve směru cesty, jindy srovnají několik kamenů do řady, ukazující směr, jindy křídou na skále, na stromě, na pěšině označí, kudy se dáti na rozcestí. P o c h o d urychlíme t. řeč. ^skautským krokem«, t. j. střídáme 20 kroků chůze a 20 běhu. Při koupání nutno dbáti veliké opatrnosti. Neznámé koupaliště prozkoumají nejprve dobří plavci a ohraničí přípustné místo pro neplavce. N i k d o se nesmí k o u pati samoten. Mrazí-li nás, vystupme hned z vody. Svítí-li slunce, nelekejme se studené v o d y ; osvěží nás, 1 když se jen opláchneme.

2tf

Dó hostinců nechodíme, leč v případě nouze. Okrá­ dáme se tím o vzácný pobyt ve vplné přírodě. Tábor­ níci mají právě velikou přednost před, obyčejnými turisty a sportovci, že jsou v přírodě volni, neodvislí od hostinců i nocleháren. C o starostí a času stojí obyčejného turistu opatření si noclehu! Jak omezován je noclehem a hostincem ve volném cestování! Tá­ borník o podobných překážkách ani neví a může opravdu všechen čas věnovati přírodě. Podporujme abstinentství a získávejme mu stoupence. Není pravda, že doušek slivovice je nutným posilněním na cestu. Omezujme se i v kouření až k úplnému nekuřáctví; je škoda, kaziti si čistý, zdravý vzduch kou­ řem. V uzavřené místnosti netrpme kuřáků; kdo už si chce zakouřiti, nechť tak učiní venku. Při odpočinku na tábořišti nezahálíme. Hledáme v o d u , léčivé byliny, byliny vhodné na domácí čaj (listí jahodové, ostružinové, malinové, lipový květ a j.), pozorujeme zvířata, krajinu a povětrnost, posloucháme ptactvo, určujeme světové strany, kreslíme, malujeme, fotografujeme, ledacos hrajeme a cvičíme. Najdeme-li někde škodu, hlásíme ji hajnému nebo hlídači, dopadneme-li škůdníky při činu, zaplašíme je, po př. zjistíme a udáme. V případě potřeby, prokážeme-li se tábornickou legitimací, vyžádáme si zakročení a přispění četníka nebo policie.

*

Oheň rozděláme ovšem vždycky jen tak, aby ne­ hrozilo nebezpečí. U ohniště musí býti strážce stále přítomen. V kotlíku vaříme tak, že ze dvou kamenů sestavíme ohniště a na ně položíme nádobu. N e b o v mezi vykopáme úzký průkop a kotlík postavíme na něj. P o odpočinku sesbíráme všecky odložené papíry a odpadky, aby zanecháno bylo místo čisté, neposkvr­ něné. Oheň pečlivě uhasíme. N a pochodu i v táboře rádi si zazpíváme. Práší-li se cestou, nebo nechceme-li se brzo unaviti, zpíváme »beze slov« pouze mručením zavřenými ústy. "

N a vycházce budiž veselo; podporujme veselou náladu. Veselá mysl — půl zdraví. Počínejme si při-

rozené, volně, jsme tu v kruhu přátelském. Nemluvme zbytečně o svém denním zaměstnání, zanechme vzá­ jemně zbytečné etikety, titulování, rukulíbání. Družiny, které vícekrát podnikly vycházky nebo táboření, zave­ dou si u svých členů i demokratické tykání. Dobře se osvědčují i rozmanité přezdívky, pseudonymy, zvláštní jména tábornická. Znamená to, že táborník zapomíná ve volné přírodě na -své civilní zaměstnání a starosti, i na - své jméno a žije tu volným životem zálesáka. Zanikají takto všecky rozdíly stavovské, všickni se cítí rovnými bratry. T y t o přezdívky jsou praktické i proto, že neprozrazují zvědavému publiku pravých jmen a zaměstnání táborníků. Není na př. příjemno těm kterým osobám, volá-li se na ně ve vlaku, nebo jinde v četném zástupu cizích lidí: »Pane berní správce!« nebo »Slečno o d ­ borná učitelko!« — Takové zvolání je jako protržení se z hezkého snu a pak neuvědomělým lidem dává se příležitost, aby posuzovali výstroj pana rady X , nebo »chození po výletech« profesora Y . Jak hezky naproti tomu zní: »Bratře, podej mi vak!« nebo: » Sá­ cheme, pojď si sednout!« Táborník chová se na "cestách jako zkušený turista, kdežto začátečníka, zeleného bařtipána, neklamně po­ známe podle těchto známek: 1. Je křiklavě oblečen. Uplatňuje m o d u i nemístně. Má plné ruce balíků a v nich m n o h o zbytečných věcí. 2. N a nádraží je ho všude plno. K d e k o h o zastavuje a vyptává se na vlaky, na spojení. Yolá na známé přes celou dvoranu a vykládá, kam jede. V * poslední chvíli shánu své balíky, neboť neví, kam si je položil. 3. D o vlaku se žene zuřivě. Když se protlačí a bez­ ohledně si vybojuje místo, doví se, že usedl do faleš­ ného vlaku. 4. Sotva se vlak hne, začne rozbalovat svá zavazadla a nic nemůže nalézti. Dá sě tedy do jídla. Nabízí sousedům kousek salámu na noži a doušek z láhve slivovice. 5. H n e d vykládá spolucestujícím, co je, o d k u d je, jaký má o b c h o d nebo úřad, kam jede, co veze. Z a to jízdní lístek někam si založil a nemůže jej nalézti.

*

6. Začátečnice učitelka rozkládá, jaké trápení má ve škole, co jí říkal pan řídící, že má strýčka a ten že jí pomůže do Prahy. Mistr krejčí jmenuje své zákazníky a poví, jak dlouho jim šije. Cestuje-li začátečník ve společnosti, volá na každého plným jménem i titulem a dotazuje se ho na rodinné záležitosti. 7. Dojde-li mu řeč, hvízdá si a vymýšlí vtipy, kte­ rými chce společnost baviti. Zasmějí-li se m u , je po­ sazen na koně a začne si dobírati některého prostého venkovana, nebo mladé děvče.

8. Ať se v kupé mluví o čemkoliv, do všeho se plete. Rád vyvolává hlučné hádky o místa ve voze, pro otevřená okna, nebo s 'průvodčím, na něhož je sprostý, nebo se spolucestujícími, na něž si troufá podle kabátu. 9. Jde-li společnost pěšky, přejímá úlohu vůdcovu, neustále se plete do jeho řízení, vykládá, že se jde špatně, a že se mělo jít tamtudy, vůdce že ničemu nerozumí a vícekrát že nepůjde. Nesmí jiti okolo hos­ tince, aby si tam nezaskočil. Potká-li pocestného, »vystřelí« si z něho vtipem. C e s t o u vesnicí všemu se hla­ sitě posmívá. Je přesvědčen, že je duší výpravy a zejména všecky dívky že touží výhradně po jeho spo­ lečnosti a že je povinen je bavit. Vyhledá-li vůdce odpočinek nebo tábořiště, není jím spokojen. N a stanovišti nestará se o rfic, nežli aby napsal pohled­ nice, že zdráv a bez nehody dojel do C h u c h l e . 10. Nejde po pěšině, nýbrž zabíhá do lučin a polí. Trhá vše, co je mu na dosah, nebo aspoň otlouká holí. Zápalky odhazuje do jehličí. N a skály, stromy, zdi, pomníky píše nebo ryje své vzácné jméno. Při

dešti kleje, že na sobě všecko zkazí a vykládá, co ho výstroj stála. Prohlíží-li si společnost památku, nebo kochá-li se vyhlídkou, vyrušuje všecky povídáním o té čupr dívce a oskřípané patě. Zazpívá-li někdb ze spo­ lečnosti písničku, hned »usazuje« ho poznámkou o vepřovém hlase a otravě. 11. V noci baví se hlučně do půlnoci a napomenut odsekne, že mu nemá kdo poroučet. Ráno nechce vstávat. Když se má vyrazit, teprve dělá toiletu, shání mýdlo na holení a knoflík ke kalhotům. N a tábořišti má věci rozházené a při o d c h o d u vždy něco zapo­ mene a musí se vrátit. Jeho mluva je velmi »odborná«. Neřekne jinak, než »esšálek«, »celta«, »lágr«, »feldflaška* — což pochytil od bývalých vojáků. 12. Při návratu jde z nádraží r o v n o u do hostince a tu vykládá, jakou báječnou cestu vykonal, kdo všecko tam byl a jaká dobrodružství se přihodila. Končí slovy: »Nebýt mne, nevím jak by to b y l o d o p a d l o ! . . . « »Dobrý vítr!«

(pozdrav sportovců, zejména lyžařů).

6. Začátečnice učitelka rozkládá, jaké trápení má ve škole, co jí říkal pan řídící, že má strýčka a ten že jí pomůže do Prahy. Mistr krejčí jmenuje své zákazníky a poví, jak dlouho jim šije. Cestuje-li začátečník ve společnosti, volá na každého plným jménem i titulem a dotazuje se ho na rodinné záležitosti. 7. Dojde-li mu řeč, hvízdá si a vymýšlí vtipy, kte­ rými chce společnost baviti. Zasmějí-li se m u , je po­ sazen na koně a začne si dobírati některého prostého venkovana, nebo mladé děvče.

8. Ať se v kupé mluví o čemkoliv, do všeho se plete. Rád vyvolává hlučné hádky o místa ve voze, pro otevřená okna, nebo s 'průvodčím, na něhož je sprostý, nebo se spolucestujícími, na něž si troufá podle kabátu. 9. Jde-li společnost pěšky, přejímá úlohu vůdcovu, neustále se plete do jeho řízení, vykládá, že se jde špatně, a že se mělo jít tamtudy, vůdce že ničemu nerozumí a vícekrát že nepůjde. Nesmí jiti okolo hos­ tince, aby si tam nezaskočil. Potká-li pocestného, »vystřelí« si z něho vtipem. C e s t o u vesnicí všemu se hla­ sitě posmívá. Je přesvědčen, že je duší výpravy a zejména všecky dívky že touží výhradně po jeho spo­ lečnosti a že je povinen je bavit. Vyhledá-li vůdce odpočinek nebo tábořiště, není jím spokojen. N a stanovišti nestará se o ríic, nežli aby napsal pohled­ nice, že zdráv a bez nehody dojel do Chuchle. 10. Nejde po pěšině, nýbrž zabíhá do lučin a polí. Trhá vše, co je m u na dosah, nebo aspoň otlouká holí. Zápalky odhazuje do jehličí. N a skály, stromy, zdi, pomníky píše nebo ryje své vzácné jméno. Při

dešti kleje, že na sobě všecko zkazí a vykládá, co ho výstroj stála. Prohlíží-li si společnost památku, nebo kochá-li se vyhlídkou, vyrušuje všecky povídáním o té čupr dívce a oskřípané patě. Zazpívá-li někďo ze spo­ lečnosti písničku, hned »usazuje« ho poznámkou o vepřovém hlase a otravě. 11. V noci baví se hlučně do půlnoci a napomenut odsekne, že mu nemá kdo poroučet. Ráno nechce vstávat. Když se má vyrazit, teprve dělá toiletu, shání mýdlo na holení a knoflík ke kalhotům. N a tábořišti má věci rozházené a při o d c h o d u vždy něco zapo­ mene a musí se vrátit. Jeho mluva je velmi »odborná«. Neřekne jinak, než »esšálek«, »celta«, »lágr«, »feldflaška* — což pochytil od bývalých vojáků. 12. Při návratu jde z nádraží r o v n o u do hostince a tu vykládá, jakou báječnou cestu vykonal, k d o všecko tam byl a jaká dobrodružství se přihodila. Končí slovy: »Nebýt mne, nevím jak by to bylo d o p a d l o ! . . . « »Dobrý vítr!«

(pozdrav sportovců, zejména lyžařů).

- VI. Tábor. Společný tábor nutno dobře připrayiti. Hned v zimě probírá se na oddílových schůzkách otázka letního tábora. Vůdce sepíše si všecky členy, jednotlivce i rodiny, které hlásí se na tábor. -Zvolí se doba všem nejpříhodnější, kdy členově mají prázdniny nebo dovo­ lené. M n o h o starostí dá nalezení vhodného tábořiště. Zvolené místo má míti tyto vlastnosti: 1. Jest ve volné, krásné přírodě, kde je zdravý vzduch, klid a jistá odloučenost o d světa. P o k u d možno, buď obklopeno l e s e m . N a blízku buď v o d a pitná i k o u ­ paliště. Tábor sám buď s u c h ý a slunce mějž do něho přístup. 2. Doporučuje se zvoliti prostranství dosti veliké, travnaté, kde by se stany mohly dobře rozestavili a kde by ještě zbylo místo na hřiště. Nebuď vystaveno příliš větru. Buď stranou od užívaných cest. Pozor na komáry a mravence! 3. Nebudiž vzdáleno více než 3 km od nejbližších obydlí, kde možno nakoupiti mléka, vajec a j. aprovisace. Rozhodneme-li se již pro to které tábořiště, vyjed­ náme si včas svolení majetníka pozemku, po př. i svo­ lení ke sbírání suchého klestí na oheň, ke sbírání jahod, hub- a p o d . Dobře je, zamluviti si předem i do­ dávku aprovisace ve vsi, abychom věděli, co musíme si přivézti s sebou. P o příjezdu ohlásíme se na obec­ ním úřadě, na poště, na četnické stanici, po případě u správy velkostatku a v myslivně. Připravujeme si s t a n y a jiné potřeby. Dobře se osvědčují vojenské (rakouské) stany, které skládají se ze dvou kosočtvercových pláten a poskytnou úkrytu dvěma osobám, v nouzi i třem. Proto obyčejně každý

člen nese jedno plátno a na tábořišti složí se z nich stany. Je-li potřebí, možno z těchto pláten složití i dvojnásobný i trojnásobný, veliký stan (rodinný). Jednoduchý stan ze d v o u pláten složíme tak, že obě kosočtvercová plátna k sobě připevníme podle obrázku-.

V bodě e je vrchol stanu a podepřeme jej tyčí. R o h y a-b-c-d rozestavíme d o čtverce na zemi. Dvojitý stan složíme ze čtyř pláten takto:

B o d y a-b jsou vrcholové rohy stanu a podepřeme je tyčemi. Plátno a-b-ďc je podélná stěna stanu, plátno a-b-f-g je druhá stěna. Zbývající plátna tvoří přední a zadní část stanu, jehož půdorys je:

Tečky uvnitř označují místa, kde jsou zapíchnuty tyče. Malý stan drží jedna tyč, velké stany dvě i více tyčí. Plachty upevněny jsou k zemi kolíky. N a konec vykopáme kolem stanu okapovou stružku. Při kratším pobytu vysteleme si lože ve stanu čím možno, rákosím, chvojím; suchou travou, suchým

listím, pískem a přikryjeme nepromokavým plátnem nebo novinami. P r o kyčle vyhloubíme dolíček. Jednu pokrývku pak rozprostřeme p o d sebe, druhou se při­ kryjeme. N a delší pobyt zbudujeme si z kolíků a latí primitivní, nízkou postel, aby nám při deštivém počasí lože nevlhlo. Dobře se osvědčují slamníky. Přineseme s sebou prázdný povlak (2 m X 80 cm) a v táboře si jej nacpeme slámou, nebo suchou travou. Pohodlí získáme ve stanu, vystavíme-li si »podsadu« z prken, nebo z lepenky, nebo z rozpáraných pytlů a pod., asi V2—1 m v y s o k o u a na tu teprve při­ pevníme staří, jako střechu. Polštář p o d hlavu si při­ pravíme, vycpeme-li si nějaký pytlík travou. Z a příznivého počasí nespíme ve stanu, nýbrž slo­ žíme si ze stanového plátna spací pytel, vyložíme jej pokrývkou a spíme krásně pod hvězdnou oblohou. Stany rozestavíme, aby tvořily na tábořišti ladnou skupinu. N a význačném místě postaven je vůdcovský stan, před ním na kůlu je »návěstní tabule«, kde vydce oznamuje »úřední zprávy«, pracovní program, hlídky atd. Najde se vhodné místo i pro sluneční hodiny. V c h o d do tábora vyznačíme jako bránu. Jinak tábor uzavřeme ohradou. Důležito je zbudování kuchyně. Je-li možno, přive­ zeme s sebou železná kamna (sporák), nebo aspoň pláty a komín. K a m n a si pak postavíme a vymažeme hlinou sami. Kuchyň postavíme ve stínu, nebo ji za­ kryjeme velikou plachtou proti palčivému slunci. Někdy nutno i proti větru postaviti ochrannou stěnu. Záchod vykopáme sto kroků o d tábora po větru. Jáma je dosti hluboká a denně se zasypává popelem a hlinou. Tábořiště nutno udržovati v pořádku. Nesmí se povalovati rozházené věci, odhozené papíry, zbytky jídel a p o d . Táborníci věnují pozornost i okolí svého tábora a upraví si cestu, zbudují můstek, schody, vy­ plení trní, kopřivy a p o d . Nejlépe je, má-li každý vlastní stan, nebo aspoň vlastní plátno. V nouzi možno se obrátiti na skaut­ skou organisaci, kteráž za mírný poplatek stany za­ půjčí.

N a společných schůzkách radíme se o nákupu tábornických potřeb, rozhodneme, co se zakoupí z oddílo­ vých peněz jako věci společné a co musí každý účastník si obstarati sám. Poněvadž to jsou vesměs věci prakti­ cké a trvalé, každý si je rád koupí. (Počítejme jen, co obyčejný turista utratí do roka za noclehy a kolik táborník ušetří výhodami na dráze!) V o l m e věci jen nejlepší jakosti a osvědčených druhů, varujme se titěrnůstek a l u x u s u . N a schůzkách a vycházkách poznají se členové do­ statečně, takže sami rozeskupí se na jednotlivé tábo­ rové společnosti. O s o b a , která by se necítila dosti volna v tom kterém kruhu, může včas přestoupiti, nebo o d tábora u p ^ t i t i . Jeť nadmíru dúležito, aby tábořící společnost tvořila harmonickou jednotu. N e ­ doporučuje se přijímati na tábor o s o b y neznámé, nebo v poslední chvíli přihlášené. Jsou mnozí lidé, kteří nedovedou se podříditi společnosti a cit solidarity a bratrství je jim neznámý. Jiní zase s v o u nervosou,, popudlivostí a »rejpalstvím« rozvracují soulad. A jsou i lidé zhýčkaní, samolibí, kterým je proti mysli trochu pracovat, nebo se podřídit vůdcovskému vedení. Takoví do tábora nepatří! Vůdce musí nezbytně všecky účastníky po delší d o b u znáti a nehodící se osoby odmítne. A b y se takovému vylučování předešlo, je dobře hned při při­ jímání nového člena do oddílu jej posouditi, zdali b y se dobře hodil do společného tábora. Nejlepší počet osob v táboře je 20—25; nejméně 15, nejvýše 30 o s o b . O b ě pohlaví buďte rovnoměrně zastoupena, dětí ne­ buď více než 20°/o. Veliké opatrnosti je potřebí, nežli se dá svolení k táboru mladým, svobodným osobám. Nezbytný je tu přísný požadavek mravní povahy a ryzí čestností. Nesmí se dopustiti, aby na některém táboře byla dobrá pověst táborníků poskvrněna. Posavadní zkuše­ nosti ukázaly, že není závady ve společném táboření, jen když účastníci jsou spolehlivých charakterů. Vůdce JDOstupuje podle ustanovení tábornického řádu a přijme jen tu dívku, nebo toho mladíka, který bude přijat na dobu tábora pod ochranu některé rodiny. Tato rodina pak zodpovídá za jeho chování. V případě nepřísluš-

ného chování vudce vyloučí provinilce z tábora, po př. vůbec z organisace. Styk obou pohlaví je přirozeně prostý a přátelský, čemuž napomáhá sám přirozený a prostý život v pří­ rodě. Pikantní, dvojsmyslné řeči se mezi táborníky s díky a rázně odmítají. Po bezvýsledném napomenutí následuje ihned vyloučení provinilého. Život v táboře plyne velmi rychle a vesele. Ranní stráž zatopí a uvaří snídani. Táborníci vylezou na slunce, zacvičí si a vykoupají se. Pak je snídaně a vůdce při tom dá denní rozkaz. Někteřr jdou obsta­ rávat nákup (mléko, brambory . . . ) , jiní jdou na dříví, skupina, která má službu, pracuje v kuchyni. Ostatní se baví, zaměstnávají se spravováním, praním a když slunéčko již připaluje, jdou se koupat a cestou sbírají jahody a houby. Vrátí se k obědu. P o obědě je o d ­ počinek, na to svačina a vycházka do lesa, nebo na koupání. Pozůstalí v táboře provádějí rozmanité hry až do večeře. Pak při táborovém ohni se vypravují denní příhody, zpívá se a zdravý smích naplňuje tábor. H o u s l e , nebo jiný hudební nástroj vítány. V 10 hodin vše uléhá, jen stráže obcházejí tábor. Tyto hlídky střídají se po dvou hodinách, v 1 0 - 1 2 - 2 - 4 hodiny. Obyčejně jsou ustanoveni dva hlídači. Stará hlídka budí n o v o u hlídku, hlásí jí raport a odevzdá zbraň a ele­ ktrickou lampičku. Hlídky jsou krásné. Je noc, ticho v lese. Hvězdy svítí, potok bublá — a tu je chvíle k duševnímu o d ­ dechu, k přemýšlení a očišťování se. Když pak zora začne na východě o b l o h u barvit a ptáci potichu, pak hlučněji a hlučněji se rozezpívávají — tu člověk cítí krásu přírody až do dna duše a prožívá blaženou chvíli, o jaké se obyvateli města ani nesní. P o stránce hospodářské je tábor zřízen rodinně — vše je společné. Před nastoupením tábora každý člen složí vypočítanou částku a tím získá se dostatečný kapitál pro celý tábor. Z těch peněz zakoupí se, co je potřebí pro kuchyň a uhrazují se i denní výlohy. Pokladník zapisuje příjmy i vydání, vůdce dohlíží na řádné vedení knih a členstvo žije úplně bez starosti. P o táboře předloží se účty a výkazy členům a zbytek peněz se vrátí.

Dobře je, máme-li v táboře lékaře, nebo medika. Není-li ho, pocvičme se včas v prvé pomoci a dbejme, a b y příruční lékárnička byla v pořádku a zásobena. Před nastoupením tábora musí každý člen hlasití vůdci svůj zdravotní stav a případné nedostatky nebo c h o - . r o b y . N i k d o s nakažlivou, nebo o d p o r n o u c h o r o b o u nesmí se d o tábora přihlásiti. P o skončení tábora uvedeme své stanoviště opět o d původního pořádku. Odstraníme všecky zbytky a odpadky, jámy zasypeme, kplíky vytaháme. Vychází-li nám místní obyvatelstvo vstříc, hledíme se m u odvděčiti třeba i d r o b n o u pomotí na zahradě nebo na poli. Nikterak si nehrajeme na pány, nýbrž jednáme s. lidem přívětivě, ochotně si s ním popoví*dáme a nedotýkáme se jeho utkvělých zvyků a cítění náboženského nebo politického. Nikde nezpůsobíme škody, naopak opravíme lávku, vyzdíuie studánku, sbíráme housenky, stromky přivá­ žeme ke kolům a pod. S ohněm zacházíme opatrně, vždy ať je p o d dohledem a před o d c h o d e m jej u d u ­ síme. Lesní hajní všude již znají skauty, že škody ne­ robí a s ohněm že dovedou zacházeti; udržme tuto d o b r o u pověst. Tábor — nejkrásnější chvíle v životě, doba nezapo­ menutelných dojmů, nálad a r a d o s t í . . .

VII. Z prakse. Pozdrav. T á b o r n í c i pozdravují se navzájem i se skauty světovým pozdravem skautským: Pravá ruka zvedne se do výše hlavy (k okraji klo­ bouku) a při tom opřeme palec o malíček, takže pro­ střední tři prsty jsou vzhůru vztyčeny. Při důvěrném (tajném) pozdravu zvedne se ruka jen do výše p r s o u . Tři vztyčené prsty znamenají tři sliby, malíček s pal­ cem znamenají, že silný má podpírati slabého. Z n a č e n í cesty. M n o h d y jde část výpravy, nebo posel, napřed a ostatní následují pozadu. A tu je v neznámé krajině potřebí označiti správný směr cesty, aby všichni dobře došli. Činí se to rozmanitými značkami: 1. Občas postavíme tři kameny na sebe. 2. Vyrýváme na cestě šipku a číslo oddílu. 3. Připevňujeme na křoviny a na větve útržky papíru. 4. N a rozcestí buď: a) zahradíme nepravou stezku řádkou kamenů; b) na nepravé cestě vyryjeme ležatý kříž; c) pravou cestu označíme šipkou a to buď v y ­ rytou, nebo nakreslenou křídou, nebo nasy­ panou z hlíny; d.) na nepatrné stezce položíme přes falešnou odbočku prut a ve směru pravém ohýbáme větvičky a trousíme papírky. Musíme-li odejiti se stanoviště, oznámíme to tak, že tu vyryjeme, nebo křídou nakreslíme kroužek a uprostřed zabodneme proutek; není-li ho, tedy udě­ láme jen tečku do prostřed. Je-li potřebí, připojíme k tomu i šipku, která ukazuje, kterým směrem jsme odešli. Pó př. vyryjeme tu i číslici, která udává, v kolik hodin jsme toto místo opustili* 4

v

Někdy je potřebí zanechati na místě delší zprávu písemnou a takový případ oznámíme tak, že tu na místě dobře patrném vyryjeme čtverec a ú něho šipku, která udává směr, ve kterém jsme — nejdále na 10 kroků — uschovali dopis. Rozkazník, křídou nakreslený, znamená: »Sem vstupte!« — kdežto ležatý křížek: »Varuj se!« Obrázek pohárku znamená pitnou v o d u a připsané číslo vzdálenost v krocích. Hustá řada teček znamená: »Pospěšte si!« — řídká řada teček znamená: »Dost času!«. Tato znamení bývají výpravám na cestách velmi prospěšná. Snadno je děláme v zimě ve sněhu. Signály. Na dálku v lese dorozumíváme se signály z v u k o ­ vými nebo viditelnými. Značky jsou dvojí: tečky (krátké) a čárky (dlouhé). Z nich skládáme všecka potřebná znamení. Můžeme je buď pískati ná píšťalku, nebo je máváme pažemi, nebo vlajkou, světlem a j. T u pak vodorovná osmička nad hlavou znamená b o d , šikmá osma, vedená vpravo k zemi, znamená čárku. Pro pamatování si znamení užíváme pamětných hesel, u nichž podkládáme tečku krátkou slabikou, čárku dlouhou slabikou. Každý člen může míti jinou píšťalku, aby se její hlas dal o d jiných rozeznati. Význam.

Signál.

Pamětné

Volání. (Haló! Slyšte! Při­ pravte se!)

Vás volám

Slyším. (Vidím, rozumím, udělám)

Slys/7/z.

Stát! (Pozor! Co?)

Stát!

Jdu. ( H n e d , dobře) Sraz! (Nastoupit všichni!)

Jdu. Srazit!

heslo. halo!

Význam. K u předu! (Rychle!) K vůdci! (Pospěšte sem!) Omyl. (Zmatek, chyba) Nebezpečí! (Pomoc!) Konec. (Návrat) H otovo! (Jsme připraveni, vše v pořádku) Zůstat! Opakovat! Počkat! Pomalu! Přestávka.

Signál.

Pamětné Dál,

heslo_

dál!

Pospěšte k

nám!

Omyl, omyl . . . Šest stejných z n a ­ ček jakýchkoliv. K o n e c vofó se. Náš

po/vídek.

Zůstaň na -////stě! Opakovat! / P o c i t e trochu! \Nemůžeme teď! Pomalu, nepospí­ chejte! Z/řstaňte trochu stát!

Příklad signálové r o z m l u v y : Hledáme v lese ztraceného a voláme: — • — • — Odpoví: — M y : • • • — O n : — a po malé pře­ stávce: • • • • M y : • • • — O n : • — M y : - - — On: — . . — . M y : • — O n : • *) Při signálech trubkou, nebo dvojtónovou píšťalkou, je dlouhá doba o tercii výše než krátká. M o r s e o v a abeceda. K signalisování zpráv používáme M o r s e o v y abecedy (telegrafické). Pro snadnější zapamatování značek z v o ­ leno je pro každé písmeno pamětné slovo, které začíná touž hláskou a v němž krátká slabika znamená tečku a dlouhá slabika čárku. *) Rozluštění: Voláme: Haló! Odpoví: Slyším! My: Pojďsemí On: Co? a po malé přestávce: Opakovat! My: Pojď sem! Oni Rozumím! My: Tož, pojď rychle! On: Zůstaňte tam! My: Uči­ níme tak! O n : Tak je dobře!

yikát ' Zílýskavice Cítil ránu Démanty Erb filiálka Gól dáme //olubice C/Yléb nám schází /van / a s m í n bílý Království Levá ruka Mává

Národ

Ň

o-ó-ó

Papírníci Rukávy Sobota 7rám í/zenář Kyvolený Ý tvrdé ý Zpíváme si W

České hlásky měkké (č, š, ř . . .) nahrazujeme tím, že zdvojíme hlásku tvrdou (cc, ss . ..). Podobně dlouhé samohlásky značíme zdvojením samohlásky krátké. Však obyčejně toho ani nebývá potřebí a smysl roz­ luštíme přece dobře. Při signalisování používá se pro stručnost ustálených mezinárodních signálů: Haló! Počkat! Omyl Konec Pomalu Rozumím Nerozumím

těchto

Klíč, podle kterého rozřešíme zprávy napsané M o r seovou abecedou:

Podle klíče A hledáme značky, počínající t e č k o u (písmeno e) a pak postupujeme po větvích klíče po­ dle- teček i čárek. Podle klíče B hledáme znaky, počí­ nající č á r k o u (písmeno ť).

t. j. »Táborníci jsou vyznavači slunce!«

Semafor. Jednodušší soustava proti Morseově je semaforová, při níž pro každé písmeno je pouze jediná značka. Ale zde jsme odkázáni jen na viditelná značení (vlaj­ kami, pažemi) a píšťalkou jich podávati nelze. Svislá čárka značí člověka, signalisujícího vlajkami. Značky prvého řádku podávají se jedinou vlajkou, ilruhá jě v klidu (spuštěna k zemi). Uzly. Nacvičíme rozmanité vázání uzlů, na, př. jak při­ vážeš stan ke kolíku, jak nastavíš provázek nebo řemí­ nek, jak přivážeš houpací síf ke stromu a j. Hry. N a schůzkách možno Se pobaviti i rozmanitými skautskými hrami. Uvedeme zde aspoň tyto, které možno hráti v místnosti, ve vlaku i v táboře. 1, K i m . Vyložíme 12 drobných věcí. Hráč dívá se na ně po 12 vteřin a pak odvrátiv se, vypočítává je. O d počtu správně uhodnutých předmětů odečte se

počet falešně udaných a výsledek se zapíše. Vítězí „Kim" (čestné jméno po znamenitém indickém hochu) největším počtem bodli z celého oddílu.

Značky semaforové.

Varianta: H r a S e t o n o v a . Předměty umístí se na šachovnici a hráč má si zapamatovati jejich rozestavení.

2. P r s t e n . Vylosovaný hráč je detektivem Sherlockem Holmesem a poodejde. Ostatní hráči vyvolí zlo­ děje, jemuž dají prsten. Zloděj přikáže pak všem ně­ jaké stejné znamení, na př. sevření levé ruky v pěst (nebo: usednout, číst, hledět oknem a pod.). H o l m e s se vrátí a hádá zloděje; pozná jej podle toho, že ne­ činí, co všichni ostatní. Neuhodl-li, připočítá se mu tolik bodů, kolik je svědků a hraje z n o v u . U h o d l - l i , jde »k soudu udat zloděje«, totiž poodejde stranou. Zatím prozrazený zloděj někde prsten ukryje. Zavolaný detektiv pak prsten hledá. Nesmí se však ničeho dotknouti. Smí se pouze vyptávati pořadem všech svědků. Tito nesmějí odpověděti jinak, než-li buď »Ano !« nebo »Ne!«. Zloděj počítá otázky detektivovy a když je prsten objeven, zapíše detektivovi počet otázek Všichni hráči vystřídají se jako detektivové. Vítězí, k d o má nejméně bodů.

VIII. Péče o tělo. Denní cvičení. Zvykněme si věnovat! ráno - deset minut tělocviku v pokoji (Müller!). Je-li možno, cvičíme bez o d ě v u a při otevřeném okně. Není-li nám více možno, učiňme ráno v pokoji bosi aspoň několik poskoku na místě do výše Vi m a to tak, aby dopadu nebylo téměř slyšeti. (Výborné cvičení!) V táboře můžeme cvičiti vše­ stranněji. Dobře se nám hodí s k a u t s k é c v i k y * ) , po př. sami si sestavíme vhodný výběr. A. C v i k y p ř í p r a v n é . I. : 1. Rozpažením (dlaňová poloha) vzpažit (palcová poloha). 2. Rozpažením připažit. II. : 1. Skrčit rozpažmo (ruce i lokty ve výši ramen, mimo to lokty vzad). 2. Napnout rozpažmo. prsa v e n ! III. : Stoj rozkročný poskokem, ruce v týl a točitý záklon v levo, v právo. IV. : 1. Výpon, předpažit. 2. Dřep, rozpažit. V . : 1: Výpad levou vpřed zevnitř, skrčit připažmo (lokty k tělu, dlaně k ramenům). 2. Trčit do vzpažení, zpět. — Totéž v právo. B. C v i č e n í r o v n o v á h y (každý cvik 3 X ) . I. : 1. Skrčit levonož, skrčit připažmo. 2. Trčit levonož stranou, trčit vzpažmo. Pravonož. II. : 1. Přednožit levou — předpažjt. 2. O b l o u k e m zanožit — vrchním obloukem zapažit, taktéž zpět. Pravou. Ní.: 1. Skrčit levonož a skrčit rozpažmo. 2. Zanožit levou, podřep pravou, váhu předklonmo — rozpažmo. C. C v i cení t r u p u . I.: 1. Stoj rozkročný — rozpažit. 2. Záklon hlavou a rameny, ruce v týl. 3. Vzpříma vzpažit. 4. Hluboký předklon — předpažit. *)

Skautská příručka

str.

35.

II. : 1. Stoj rozkročný, rozpažit. 2. Úklon v levo — vzpažit pravou, zpět, v právo; levou. III. Leh na zádech a vzpažit ruce v před. 1. R o z pažením připažit. 2. Vzpažit předem. IV. Ruce v týl. 1. Prohnout tělo oporem pat, hlavy a loktů (v lehu). < V . : V lehu se vzpažením: Z v o l n a přednóžit, zvolna nohy spustit zpět. V I . : V lehu s připažením: Přednóžit (nohy poněkud od sebe, kroužit nohama) dovnitř i zevnitř. VII. : 1. V z p o r dřepmo a hned ležmo zánožmo. 2. K l i k ležmo. (Několikrát.) D. L e h k á a t l e t i k a . I. Zvedání a nošení druha. II. Běh. III. Skok. IV. V r h kamenem a tyčí. (Cvičit obě ruce!) V . Plování. P o cvičení se vykoupáme, nebo aspoň omyjeme studenou v o d o u a do sucha se otřeme. Oddílový cvičitel zapisuje si docílené výkony jed­ notlivců. Někdy možno uspořádati i závody o přebornictví oddílu. Měřítkem mohou-býti tyto výkony: Běh — 100 m za 16 vteřin, 500 m za 1 m i n . 40 vteřin. P o c h o d — za 1 hodinu 7 k m , za 1 h . 40 min. 10 k m , za 4 hod. 20 k m . Skok — vysoký s místa 0*80 m, s rozběhem 1 m. Skok — daleký s místa 2 m, s rozběhem 3*50 m . V r h — kamenem 7V4 k g na 6 m. Plovati — 100 m za 3 m i n . ; potopiti se na 10 vteřin. Skočitt do hloubky 2 /2 m na tvrdou zem, 3 m do měkké země, 4 m ze svisu. Přeskočiti metem (dohmatem jednoruč nebo souruč) v o d o r o v n o u kládu přiměřeně v y s o k o u . Naložiti si a přinésti z lesa do tábora bezvládného druha. Vynésti z hloubky 3 m kámen 5 k g těžký. Vynésti tonoucího. Rozběhem vyskočiti na stupeň 1 1 0 m vysoký. J

Cvičíme též běh rozestavný (štafetový), zápas, šerm, boxování a zejména i krásnou lukostřelbu. Pro dívky a ženy vybíráme ovšem cviky jim přimě­ řené. H o j n o u zásobu cviků najdeme ve skautských příručkách. D o b r é pokyny. 1. Umývej denně celé tělo. 2. Užívej vzduchové lázně. 3. Choď bos. 4. Užívej slunečních lázní. 5. Oděvu nos co nejméně. 6. Neboj se průvanu ani špatného počasí. 7. Boj se uzavřeného vzduchu (v příbytcích). 8. Ošetřuj zuby, oči, nos. Q. Vystříhej se kouření a alkoholu. 10. Varuj se jídel silně kořeněných, příliš horkých, nebo studených. Hry. Nemysleme si, že hry jsou jen pro mládež! Hřejme až do nejvyššího stáří a to podle možnosti na v o l ­ ném v z d u c h u . 1. K o p a n á a její varianty: h á z e n á a p á l k o v a č k a . Při kopané se míč nohama kope, při házené rukama hází a při. pálkovačce jednou rukou se nad­ hazuje a druhou odpaluje. Jinak je při všech princip stejný: dvě strany bojují proti sobě a snaží se dostati míč do branky protivníkovy. Pro táborníky hodí se více házená a zejména pálkovačka, nežli vlastní kopaná, už tírň, že jsou vhodné i pro ženy, že nejsou nebezpečné a stačí jim i malý míč. 2. Český p a s á k , známá hra míčová. 3. N a r o h a. Hráči v kruhu trefují míčem pobíhají­ cího uvnitř hráče. K d o chybí, nastoupí na jeho místo. 4. W o l l e y - b a l l . Šňůra (síť), napnutá ve výši 2 m odděluje dvě družiny, které přehazují míč přes šňůru, aby nepadl k zemi. Míč nesmí se držeti. 5. P l í ž e n á . Zvolený hráč rozhlíží se a ostatní hráči se k němu z dálky potajmu přibližují. K o h o zahlédne, je zajatcem. Vítězí, k d o se nejvíce přiblížil. 6. P o s l o u c h a n á . Hráč má zavázané oči a hlídá klobouk, pověšený na holi. Ostatní hráči potichu se v

přibližují a snaží se zmocniti klobouku. Uslyší-li někoho hlídač a ukáže-li naň správně prstem, je ctopadený zajat. 7. N a s c h o v á v a č k u . 8. N a h o n ě n o u . 9. N a t ř e t í h o . 10. K o č k a a m y š . 11. S l e p á b á b a . Varianta: Slepá bába má dva kaménky, kterými tluče o sebe. Druhý hráč má také dva kaménky, kterými odpovídá. Ostatní hráči drží se okolo nich za ruce. 12. M e d v ě d o b i j c e . Zabodneme tyč a na ni p o věsíme noviny nebo nějaký cár — to je medvěd. Hráč postaví se k medvědu, vezme si do ruky oštěp, zaváže si oči a učiní 10 kroků vpřed, otočí se a jde • nazpět medvěda probodnouti. 13. N a l i š k u . Vyznačí se fiščí doupě a o b v o d hřiště. Zvolený hráč, stará liška, Vyběhne z doupěte a chytá »zvěř«. Chytne-li někoho, ubíhají oba do d o u ­ pěte. Ostatní hráči je při tom bijí do zad pešky. N a to stará liška s chyceným hráčem drží se za ruce a vyběhnou na lov. Jakmile se pustí, mají hráči právo biti je do zad a zahnati do doupěte, rovněž, chytí-li někoho. Chycený připojí se v doupěti k dřívějším liškám a tak vybíhá pak celý řetěz lišek, držících se za ruce. Poslední hráč na svobodě je vítězem a začíná n o v o u hru.

%

14. P ř e t a h o v á n í l a n a . Přetahování rukou. D v a hráči rozkročí se proti sobě, podají si pravé ruce. Vítězí, kdo protivníkem pohne s místa, nebo vytlačí jej z vymezeného kruhu. 15. B u v o l . K l o b o u k y (jamky) v řadě. Hráč hází d o nich míčem. Majitel k l o b o u k u vybere míč a vzkřikne: Stát! P o někom hodí. Trefí-li, dostane zasažený ka­ mínek do k l o b o u k u , netrefí-li, tedy o n sám. K d o d o ­ stal kamínek, hází dp klobouků. Hraje se do 5 ka­ mínků. K d o je má, je buvol a ostatní ho honí. 16. H a d í k r u h . Hráči vyryjí kruh (2 m v prům.). Spojí se za ruce a snaží se vytlačit někoho z kruhu. Ten je uštknut a ustoupí stranou. Poslední je hadem a dá všem hráčům »žihadlo«.

17. V y r á ž e n á z k r u h u . 20—30 hráčů v kruhu. Hráč uprostřed snaží se vyhnati míč z kruhu. K d o propustí míč ven, musí do kruhu. 18. S á z e n í b r a m b o r . Závodí dvě družstva stejně početná. V e vzdálenosti asi 50 m vyhrabe každé druž­ stvo dolíček. Pak postaví se do řad. Prvý hráč je sedlák, druhý zloděj, třetí sedlák, čtvrtý zloděj a t. d. Soudce dá znamení a prví sedláci obou družin v y ­ běhnou vsadit brambor (hodí jej do dolíčku) a rychle se vrátí. Plácnou vedlejšího zloděje, který utíká bramboru ukrást. Vrátí se s ní a podá ji dalšímu sedlákovi, který utíká ji vsadit. Vítězí družina, která je dříye hotova. 19.' K l e p a n á , Dvě stejně četná družstva v řadách za sebou, asi 50 m o d mezníku. První hráči maji hole a na znamení utíkají k mezníku a třikráte naň zakle­ pají. Běží nazpět, podají konec hole druhému hráči, sehnou se a držíce hůl vodorovně proběhnou proti družstvu, které je nuceno hůl přeskakovati. N a to druhý hráč běží klepat a t. d. Která družina je dříve hotova, zvítězí. ( H r u možno ztížit překážkami, na př. cestou k mezníku oběhnout strom a pod.) 20. L a š k o v a č k a . Dvě družiny proti sobě na 50 m. Jeden hráč vyjde naproti k družině, kde všichni mají natažené ruce vpřed. Některého plácne do ruky, načež ihned utíká domů. Uhozený hráč ho pronásle­ duje. Chytí-li ho, vrátí se oba a protější družina vy­ sílá nového laškovače. Nechytí-li ho, musí laškovat u cizí družiny. Veliký výběr her najdeme ve skautských příručkách. Která z nich se nám zalíbí, poznamenejme si ji. Příruční lékárna. 1. T i n k t u r a j o d o v á v lahvičce se skleněnou zátkou. D o krvácející rány, odřeniny, na bodnutí hmyzem. Při zánětu lůžka zubního natři dáseň. (Příliš silná Jeptá kůži. 2. Č p a v e k v lahvičce se skleněnou zátkou. N a bodnutí hmyzem. Čichati při mdlobě. 3. J o d o f o r m o v ý z á s y p na hlubší, znečištěné rány, mokvavé odřeniny.

4. S o d a jídelní. Proti pálení žáhy, při plném žaludku. 5. D e r m a t o l o v ý z á s y p na mokvající rány, po­ vrchní odřeniny, opruzení, puchýře po spálení, vlhké lišeje. 6. O e t a n h l i n i t ý v pastilkách. Rozpuštěný na ob­ klady opuchlin, otoků, spálenin. 7. B o r o v á v a s e l i n a na spáleniny, lišeje, popra­ skané rty a kůži, hojící se rány. 8. S a l y c i l o v ý l ů j na odřené nohy, opruzeniny a puchýře na nohou. 9. K y s e l i n a b o r o v á v šupinkách. Roztok k vy­ mývání ran a bolavých očí. 10. A s p i r i n v tabletách při bolení hlavy, při ho­ rečce, při bolestech zubů. 11. A n g i n o l v tabletách při bolení v krku, při angině. 12. N o v o p u r é n , projímadlo (Medica). 13. Tanalbinové nebo tanningenové tablety (Medica) proti průjmům. 14. J o d o f o r m o v ý a hydrofilový gáz (mull), chrá­ něný před znečištěním. N a vymytou čistou ránu hydrof. gáza, pak vata a obvaz. N a znečištěnou ránu jodoformový gáz. 15. Vata. 16. O b v a z , obínadlq, špendlíky, náplast, nůžky. Vše složeno v krabičce, nebo v koženém pouzdře. N a vycházkách sbíráme l é č i v é b y l i n y , které se nám leckdy dobře hodí. N a př.: Proti k a š l i : Devětsil, podběl, divizna, plicník, lipový květ, sléz. Proti š p a t n é m u t r á v e n í : Pelyněk, zeměžluč. Proti p r ů j m u : Dubová kůra, kaštany, trnky. Ž a l u d e č n í u ž í v á n í : Rozstrouhané zelené jed­ lové šišky vař půlhodiny s medem, až zhoustne. N e b o povař med s cibulí. K l o k t a d l o : máta, mateřídouška, šalvěj lékařský. První pomoc. K r v á c e n í : Pevný obvaz nad ranou směrem k srejci? Rána se ováže č i s t ý m mulem. Nevyíéká-li krev z rány, stačí pevně přiložený a stažený, obvaz na ráně.

Z l o m e n ý úd. Přiložímesobou stran dlahy (prkénka, hole, desky) a přivážeme, aby zlomená kost se nehýbala. S p á l e n i n a . Ránu pomažeme máslem, yaselinou, borovou vaselinou. S l u n e č n í ú p a l . Nemocného položíme do stínu, přikládáme studenou vodu (led) na hlavu, prsa i údy, nebo ho položíme do studené lázně. Dáváme piti studenou vodu. B e z v ě d o m í . Položit hlavu o n ě c o níže než tělo. Uvolnit oděv. Studené, obklady. Čpavek k nosu. Při probuzení podáváme dráždící nápoje. Při mrtvici polo­ žíme hlavu výš než tělo. O t r a v a . Vyvoláme zvracení. Nezbytno je řádně se poučiti o prvé pomoci. Pořá­ dejme o tom kursy a praktická cvičení (obvazování, přenášení raněných, zachraňování tonoucích atd.) za vedení odborníků. v

Sebeobrana. N a každé vycházce cvičme se chvíli v zápase obran­ ném. Úkolem je učiniti útočníka neschopným boje. Cvičiti lze rozmanité metody (džiu-džitsu) a triky (de­ tektivní).

IX. Tábornictví a skautink. Tábornictví spojuje se skautinkem společná idea — láska k přírodě a demokratické občanství. O b ě tyto stránky myšleny jsou opravdově. Není ještě láskou k přírodě, utrhneme-li si kytičku a doma ji opatrujeme a není pravým občanstvím, hleděti si svého zaměstnání a pasivně přihlížeti ke všemu, co se kolem děje. Znamenitý americký spisovatel E r n e s t T h o m p s o n S e t o n napsal před dvaceti lety knihu o zálesáctví (Woodcraft), ve které ukazuje, kterak nestačí přírodu * platonicky milovati, ale ve volné, divoké přírodě žiti. Roku 1902 založil sdružení mládeže »Indian Boys« a s těmito svými hochy odebral se do pralesů tábořiti. N a vlastní síly odkázáni žili tu volně, po způsobu indiánských" domorodců. Tento život ukázal se tak přitažlivým, že v desíti letech vzrostlo sdružení hochů na počet 300.000 a přivábilo i dívky k podobnému táboření. Tak vznikl americký skautink. Současně vznikl v A n g l i i po burské válce skautink občanský, jehož zakladatel je plukovník B a d e n - P o ­ w e l l . Roku 1903 založil chlapecké sdružení »Boys Scouts« (hoši skauti) a pak i pro dívky »Girl Guides«. Tito skauti měli pěstovati občanské cnosti, čestnost, pracovitost, účinlivost, vlastenectví. Brzo počítalo se anglických * skautů na statisíce a anglický král jest jejich protektorem. Skautink rychle se šířil p o světě a přičiněním prof. A . B. Svojsíka stal se záhy známým i u nás. O b a směry, Setonův i B. Powellův, se krásně d o ­ plňují, proto všude přijímá se skautink spojený — život ve volné přírodě — i občanská výchova. U nás byly zakládány vedle hlavní skautské organisace (Spo­ lek »Junak český skaut« v Praze) i zvláštní, odlišující se organisace skautské (Děti Živeny (i jiné Děti). Skauti

socialističtí, Skauti řemeslných besídek, Skauti práce, Psohlavci, Skauti Baden-Powellovi a j.), v nichž uplat­ nili se jako propagátoři skautinku JDrof. Miloš Majxner, prof. M i l . Seifert, prof. Boř. Miiller, i n g . Jar Štych, prof. AI. Batěk, řed. Halaburda a j . A b y sjednocen byl čs. skautink, založen byl S v a z s k a u t ů r e p . č e s k o s l o v e n s k é , ale přes to někteří skauti, organisovaní třídně a politicky, založili si zvláštní F e d e ­ r a c i č s . s k a u t ů . Poněvadž je nemístno zatahovati do ušlechtilého hnutí skautského politiku a třídní nebo osobní zájmy, jest si přáti v zájmu věci, aby v nejbližší době všecky skautské organisace přistoupily do Svazu a zbudovaly tak ústřední mohutnou organisaci. P r o t e k t o r e m Svazu čs. skautů je pan pres. čs. republiky, T. O . Masaryk, s t a r o s t o u je gen. insp. dr. J. S. Machar, n á č e l n í k e m prof. A . B. Svojsík. Prof. Svojsík dovedl seskupiti ve Svazu dobré a nad# š e n é skautské pracovníky, z nichž dlužno uvésti aspoň některé, jako j s o u : Jan Novák, zástupce náčelníkův, Jaroslav Novák, tajemník Svazu, L a d . V y s t y d , pokladník a horliví členové náčelnictva: dr. Josef Šimánek, V l a d . Podobský, Vlad. V i l d m a n a . E. Milčicová, náčelnice skautek. Z venkovských vynikají zejména župní zpra­ vodajové V l a d . Tetinek (Plzeň), Václav Melichar (Kutná Hora), Jbs. Nebeský (Brno), Jos. Friedl (Olomouc) a jiní ještě, jejichž jména b u d o u spojena s historií českého skautství. Svazová k a n c e l á ř nalézá se v Praze na Starém městě, blízko »Můstku«, v Rytířské u l . č. 404 (»Stará* rychta«) II. p. Z d e úřaduje i Tábornická rada. Vlastní skautink organisuje mládež ve věku 12—18 let (skauti, skautky), kdežto dorost mezi 8—12 lety tvoří organisaci »vlčat« a »šotků.« Současně se skautinkem vzniklo u nás i tábornictví. Před 10 léty bylo založeno v Praze VII. sdružení přátel skautinku, které provozovalo americký camping j tělo­ výchovu. R. 1913 podniklo toto sdružení (»Rackové«) i společný tábor u moře, na ostrově Pašmanu a roku 1914 na ostrově Uljanu (Dalmácie). Válkou b y l í čin­ nost porušena, ale neustala. R. 1921 bylo již i z širo­ kých vrstev obecenstva voláno po organisaci rodin­ ného skautinku, proto Ed.- Štorch vypracoval organi-

sační řád tábornický, který byl náčelnictvem Svazovým schválen 17. června 1921. Zatímním vedením táborni­ cké organisace byli pověřeni uč. E d . Štorch a min. taj. Fr. Daneš. H n e d na to I. oddíl táborníků vyjel pod vedením E d . Štorcha na pětinedělní tábor k moři, na ostrov K r k . T o jsou skrovné počátky hnutí tábornického u nás. Již tyto počátky vzbudily veliký zájem mnohých přátel přírody a lze doufati v brzký utěšený rozvoj tábornické organisace. Ustavující valná hromada odboru Táborníku konala se dne 15. září 1921 za ve­ liké účasti hlásících se členů. Půda je připravována skautinkem a tábornictví může dobře použiti mnohých osvědčených zřízení skaut. ských. Prvá ústřední T á b o r n i c k á takto:

rada

ustavena

byla

Předseda: E d . Štorch, odb. uč. a red. v Praze I. (Bílkova ul., č. . . .). Jednatel: Josef K u t i l , mag. úř. v Praze II. (Štěpánská 37). Pokladník: A l o i s Ježek, revident z. soudu v Praze II. (Dittrichova ul., 2). Členové: Fr. Daneš, m i n . taj., C . Ringesová, Vlad. Müller, profesor. Kancelář je společná se celáří. v

Vůdcové I. II. III. IV.

oddíl: oddíl: oddíl: oddíl:

svazovou skautskou

kan­

oddílů,: E d . Štorch, předseda Táb. rady. Fr. Daneš (Nusle, Jaromírova u l . 19). V l a d . Müller (Praha VII. Letenská u l . 9). Jos. K u t i l , jednatel T. r.

Zakládány b u d o u i oddíly p o venkově; zatím do­ cházejí přihlášky z Bratislavy, z Brna, z L o u n a jiných měst. Jako stálé tábořiště a cvičiště získán b y l pro tá­ borníky a skauty příhodný pozemek na libeňském ostrově. Z d e bude i koupaliště, hřiště, přístav našich člunů a východisko vodní turistiky. Veliká přednost

tohoto krásného místa je blízkost Prahy, takže bude ho moci býti i všedního dne používáno. Každý táborník nechť zná s k a u t s k ý z á k o n : 1. Skaut je pravdivý, jeho slovo je svaté. 2. Skaut je čestný, není v něm falše a uskoku. 3. Skaut je účinlivý a ochotně pomáhá bližním, kde­ koliv může. 4. Skaut je přítelem každého člověka dobré vůle a bratrem všech skautů. 5. Skaut je zdvořilý a úslužný. 6. Skaut je přítel zvířat. 7. Skaut je poslušný.8. Skaut je vždy dobré mysli a usměvavý i v nouzi. 9. Skaut je hospodárný a šetrný. 10. Skaut je čisté mysli. Světové h e s l o skautské jest: »Buď připraven!« (By prepared!). S k a u t s k ý s l i b zní: Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe: 1. milovati vlast svou, rep. Čs. a sloužiti jí věrně v každé době; 2. plniti povinnosti vlastní a zachovávati zákony .skautské; 3. duší i tělem býti hotov pomáhati bližním. S k a u t s k á h y m n a ; slova od Fr. S. nápěv o d K . Kovařoviče:

Procházky,

Junáci, vzhůru, volá den> luh květem kývá orosen, sluníčko blankytem pílí, před námi pout vede k cíli. Junáci, vzhůru, volá d e n ! T o n y prvého verše tvoří československý skautský signál. Podrobněji o skautinku poučí se čtenář v těchto spisech: A . B. Svojsík, Z á k l a d y j u n á c t v í (J. Sprin-

ger, 1912). Str. 724. Svaz skautů, S k a u t s k á * p ř í r u ­ č k a (F. Topič, 1920). Str. 72. C e n a 4 4 0 Kč. B. Miiller, S k a u t č e s k o s l o v e n s k ý ; praktická příručka (O. V o leský, 1920). Str. 368. Z a 18*60 K . / P r v n í k r o k y v e s k a u t i n k u (Tiskový odbor č. B. P. skautu). A n t . B . Svojsík a Jan Novák, Z á k l a d o v é s k a u t i n k u (Čs. obec sokolská). Část 1., 1920. Část II., 1921. B. Halaburda, P ř í r u č k a s k a u t u D T J . (Svaz D . T. J. 1921.) Fr. Č a d a , V ý c h o v n ý v ý z n a m s k a u t i n k u . 40 h. A . B. Svojsík, P o l n í h r y . Z a 3 K . M U D r . K l i k a , S k a u t i n k s h l e d i s k a l é k a ř e . 60 h. D r . Weigner, S k a u t i n k v r á m c i t ě l e s n é v ý c h o v y . 60 h. Každý oddíl tábornický odebírá svazové časopisy, kteréž obsahují organisační zprávy, vítané články z prakse, návody a p o k y n y : v

» J u n á k « , časopis pro skautskou mládež. » V ů d c e « , časopis pro skautské vůdce (Orgán náčelnictva). Obdržeti je možno, jakož i legitimace, odznaky, sníženky a rozličné tábornické potřeby ve s k a u t s k é p r o d e j n ě ve Vladislavově ul. č. 18., vedle »Měšťanské besedy«, v suterénu.

X. U táborového ohně. Tábor nicka: 1. My plujem dál a dál a dál v zelené lesy, my plujem dál v zelené lesy. (Refr.:) My plujem dál v zelený háj, háj, háj, my plujem dál v zelený les. 2. My plujem dál a dál a dál tichou voděnkou, my plujem dál malou loděnkou! (Refr.) 3. My plujem dál a dál a dál v rákosí tmavé, kde vlnka s vlnkou laškovně si hraje. (Refr.) A čí je to studýnka\ Ach, synku, synku, A já su synek z Polanky Aj, padá, padá rosička Aj, ty svatý Vavřínečku Andulko, mé dítě Andulko šafářova Anička, dušička, kde si bola Aničko, dzevečko, poviez mk» Až já pojedu přes ten les Bejvávalo dobře Bodej by vás, vy mládenci Boleraz, boleraz Boleslav, Boleslav Bude vojna, bude #

Bývali Čechové Co pak ti naši dělají Což ten panský mostek Černá vlna ha bílém beránku Černé oči, jděte spat. Červená modrá fiala— Čtyři koně ve dvoře Dievča, dievča, čo že to máš Dobru" noc, má milá Ej, musel by to chlap byť Ej, škoda ťa, šuhajko Hej, hore, háj Hej, zapadaj, slnečko Hoj, vzhůru, pestrý sokole Holka modrooká

Hore Hronom Horo, horo, vysoká jsi Hory, doly, černý les Hory, hory zelené Hradecký panenky Chodzila Manská Chovejte mne, má matičko Chodíval k nám, chodíval Ide Marina do cintorina. Jaků sem si frajérenku Jaké je to hezké Janko, Janko, zle gazduješ Jano, Jano, kto fa rubal Já som bača velmi starý Jedou huláni od Bílé Hory Jeníčku, bloudíš Jenom ty mne, můj koníčku Ještě dnes Kamarádi moji Katolík, katolík Kde si bola, Anulienka Kde ty jedeš, můj Janíčku Kdybych já věděl Kdybys měla, má panenko Když jsem já k vám chodívával Když jsem já ty koně pásal Když jsem k vám chodíval Když jsem plela len Keď ja smutný pójdem Keď sa Janko na vojnu bral Kerá je tá, hvězdička má Kolíne, Kolíne, Košulenka tenká Koupala se Frídolinka Kudy, luidy cestička Kysúca, Kysúca Letěla husička Limbora, Hmbora Lúčka zelená Lví silou Maměnko, maměnko

Má zlatá Mařenko Medzi horama lipka zelená Měj mě, Jeníčku Měla jsem holoubka Měl jsem, měl jsem Meltě Adam sedm synů Měsíček svítí Moravo, Moravo, Mý zlatý rodiče Na Bílé Hoře. Nad Berounkou Na Královej holi Na tom našem dvoře Na veleckých lukách Na zelenej lučke Nechoď, Janku, přes Polanku Nejsi, nejsi Není muže nad kováře Neplačte, mamičko Nestůjte, mládenci, pod okny Nešťastný šafářův dvoreček Nevydávaj sa ty, dievča, ešte Nic nedbám Okolo Libice Oliva, oliva Otče, otče, otče náš O, Velvary Pásla husy pode dvorem Pásol Jano tri voly Pijťí chlapci, pijú* Pod tým naším okeneckem Po valašsky od zeme Přídi, Janík, premilený Přídi ty, šuhajko, ráno k nám Proč jsi k nám nepřišel Prší, prší, len sa leje Převez, převez, prevozníčku Přijde jaro, přijde Ráda, ráda, můj zlatý Rostou, rostou, rostou konopě Sivá holuběnko Slovan jsem

Smutné časy nastávajú Stojí hruška v širém poli Stojí Jano pri potoce Šlo děvčátko pro vodu Šly panenky silnicí Tancuj, tancuj, vykrtícaj Teče voda proti vodě Teče voda shora Teče voda, teče Těžko mě matička vychovala Tovačov, Tovačov Tráva neroste Třeba som já rychtářova céra Ty bechyňské zvony

Týnom, tánom U panského dvora Už je slunko z tej hory ven Už mou milou V borovince, při pěšince V černém lese Vrť sa dievča Vždycky mně matička Zahučaly hory Zakukala žežulička Zelení hájové Zofali brezu Žalo děvče, žalo trávu Žežuližko, kde jsi byla

OBSAH. Str.

I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X.

Tábornictví . . . Organisaění řád . O tábornické organisaci . Výstroj a potřeby . . Vycházky . . . . Tábor Z prakse . . . . Péče o tělo . . . Tábornictví a skautink U táborového ohně .

-

-3 » 9 . 12 -17 .23 • . 36 • 44 • 51 . 56 3 0

. • • .

Knihovna JuntíKů (skautů) československách

obsahuje: 1. í e s k ý s k a u t . Úvodem k nové národní instituci. Napsal A. B. Svojsík. 2. vydání. Praha 1919. 8° (16 str.) Kč l ' - . 2. Tábořeni. Praktický rádce k bydlení ve volné přírodě. Napsal A. B. Svojsík. S 43 obr. Praha 1912. 8° (110 str.) Kč 6"—. 3. V p ř í r o d ě . S příspěvky B. Baušeho, Dra Em. Faita a Dra Fr. Smotlacha, napsal A. B. Svojsík. S 35 obrazy. Praha 1912. 8° (151 str.) Kč 750. 4. Uměni p o z o r o v a t i . Praktický návod, jak pozorovati. a kryti se. Dle sira Rob. Baden-Powella, napsal A. B. Svojsík. S 24 obrazy, Praha 1912. 8° (77 str.) Kč 5'—. 5. Základy junáctvl. Návod pro výchovu české mládeže na základě systému sira R. Baden-Powella Scouting a za laskavého přispění četných odborníku napsal A. B. Svojsík. V tisku nové vydání. 6. Význam skautování. Rozprava o výchovné hodnotě skautingu. Napsal Fr. Čada. Praha 1913. 8 (24 str.) Kč 1—. 7. D e n v táboře j u n á k ů . Český skauting v praxi slovem i obrazem. S 52 obrázky. Napsal A. B. Svojsík. Praha 1913. 8° (56 str.) Kč 2*50. 8. Názor lékaře o skautováni. S 3 obrázky. Napsal MUDr. Čeněk Klika. Praha 1915. 8° (16 str.) Kč V—, 9. Polní h r y . Se 40 obrázky, náčrty a tabulkami. Napsal A. B. Svojsík. Praha 1916. 8° (120 str.) Kč 6—. 10. S k a u t i n g v rámci tělesné výchovy. Dr. K. Weigner. S 5 obrázky. Praha 1919. 8° (16 str.) Kč 1*50. 11. Výchova občana r e p u b l i k y skautováním. Napsal A. B. Svojsík. S 18 obrázky. Praha 1920. 8° (40 str.) Kč 450. 12. O r g a n i s a c e . Sestavil Ant. B. Svojsík. Se 143 vyobraze­ ními. Praha 1921. 8° (112 str.) K 9*—. 13. Tábornická příručka organisace r o d i n n é h o skau­ tinku. Napsal Ed. Štorch. S 13 vyobr. Praha 1921. 14. D r u l í n o v á s o u s t a v a , příspěvek k prohloubení skautské prakse napsal Jan Novák. Kovařovic K. Junácká. Věnováno prvním českým skautům. Slova napsal F. S. Procházka. Pró 4 hlasy. Praha 1912.8° (3 str.) 40 h. (Sv. 2., 3., 4. jsou rozšířené otisky hlavní knihy: Sv. 5. Základy junáctví.) Svazek

Právě vyšlo:

Pospíšil-Nauman, Písně svobody, zpěv s prův. klavíru Kč9*—. Písně svobody, zpěv bez prův. klavíru Kč 240. Písně doby, zpěv s prův. klavíru Kč 1080. Písně doby, zpěv bez prův. klavíru Kč 3*—. » Písně junácké, zpěv s prův. klavíru Kč 15*—. » Písnějunáckě, zpěv bez prův. klavíru Kč 4*50. N a s k l a d ě ve v š e c h k n i h k u p e c t v í c h .

České lidové knihkupectví a nakladatelství

(J. S p r i n g e r ) v Praze I., nároží Jilské (čís. 24) a Karlovy ulice. Fi 1 i á 1 k a: Král. Vinohrady, Purkyňovo nám. >Na Valdeku<.

Knihovna JundKú (skontu) íeskoslovenskýcli

Svazek obsahuje: 1. Český s k a u t . Úvodem k nové národní instituci. Napsal A. B. Svojsík. 2. vydání. Praha 1919. 8° (16 str.) Kč 1 —. 2. Tábořeni* Praktický rádce k bydlení ve volné přírodě. Napsal A. B. Svojsík. S 43 obr. Praha 1912. 8° (110 str.) Kč 6'—. 3. V p ř í r o d ě . S příspěvky B. Baušeho, Dra Em. Faita * Dra Fr. Smotlacha, napsal A. B. Svojsík. S 35 obrazy. Praha 1912. 8° (151 str.) Kč 7'50. 4. Uměni p o z o r o v a l i . Praktický návod, jak pozorovati a kryti se. Dle sira Rob. Baden-Powella* napsal A. B. Svojsík. S 24 obrazy, Praha 1912. 8° (77 str.) Kč 5—? 5. Základy junáctvf. Návod pro výchovu české mládeže na základě systému sira R. Baden-Powella »Scouting« a za laskavého přispění četných odborníků napsal A. B. Svojsík. V tisku nové vydání. 6. Význam skautováni. Rozprava o výchovné hodnotě skautingu. Napsal Fr. Čada. Praha 1913. 8 (24 str.) Kč V—. 7. D e n v t á b o ř e Junáků. Český skauting v praxi slovem i obrazem. S 52 obrázky. Napsal A. B. Svojsík. Praha 1913. 8° (56 str.) Kč 2*50. 8. Názor lékaře o skautováni. S 3 obrázky. Napsal MUDr. Čeněk Klika. Praha 1915. 8° (16 str.) Kč V — . 9. Polní h r y . Se 40 obrázky, náčrty a tabulkami. Napsal A . B. Svojsík. Praha 1916. 8° (120 str.) Kč 6-—. 10. S k a u t i n g v rámci tělesno výchovy. Dr. K. Weigner. S 5 obrázky. Praha 1919. 8° (16 str.) Kč 150. 11. Výchova o b t e n a r e p u b l i k y skautováním. Napsal A. B. Svojsík. S 18 obrázky. Praha 1920. (40 str.) Ke 4*50. 12. O r g a n i s a c e . Sestavil Ant. B. Svojsík. Se 143 vyobraze­ ními. Praha 1921. 8° (112 str.) K 9*—. 13. Tábornické příručka organisace r o d i n n é h o skau­ tinku. Napsal Ed. Štorch. S 13 vyobr. Praha 1921. 14. D r u i l n o v á s o u s t a v a , příspěvek k prohloubení skautské prakse napsal Jan Novák. Kovařovic K. Junácká. Věnováno prvním českým skautům. Slova napsal F. S. Procházka. Pro 4 hlasy. Praha 1912.8° (3 str.) 40 h. (Sv. 2., 3., 4. jsou rozšířené otisky hlavní knihy: Sv. 5. Základy jimáctví.)

Právě

vyšlo:

Pospíšil-Nauman, Písně svobody, zpěv s prfiv. klavíru Kč 9"—. » » Písně svobody, zpěv bez pru v. klavíru Kč 2'40. » > Písně doby, zpěv s pruv. klavíru Kč 10*80. » » Písně doby, zpěv bez pruv. klavíru Kč 3'—-. » .. *• Písně junácké, zpěv s prův klavíru Kč 15'—. » » Písně junácké, zpěv bez pruv. klavíru Kč 4'50. N a s k l a d ě ve v š e c h k n i h k u p e c t v í c h . ;

České lidové knihkupectví a nakladatelství

(J. S p r l n g e r ) v Praze 1., nároží Jilské (čís. 24) a Karlovy ulice. F i l i á 1 k a : Král. Vinohrady, Purkyňovo nám. »Na Valdeku*.