Opravdu nás Bůh miluje? Opravdu nás Bůh miluje?

Opravdu nás Bůh miluje?


1


2


Opravdu nás Bůh miluje? Rozpor? „Bůh je láska“ 1. Janova 4,16. Mnozí lidé znají tento text z dopisu učedníka Jana a často bývá také citován v kázáních. Když ale přírodní katastrofa způsobí obrovskou živelnou pohromu se ztrátami na životech nebo když v důsledku tragické nehody nebo nemoci

3


přijdeme o milovanou osobu, ptáme se sami sebe: „Jak může láskyplný Bůh dovolit, aby se takové věci staly?“ Stejně rozporuplné myšlenky nás napadají, když srovnáváme rozzlobeného a trestajícího Boha ve Starém zákoně s popisem Ježíšovy povahy v Novém zákoně. Zatímco ve Starém zákoně

nacházíme

podrobné

informace

o zničení Božích nepřátel, v Novém zákoně nás Ježíš vyzývá, abychom milovali své nepřátele a prokazovali dobro těm, kdo nás nenávidí. (viz Lukáš 6,27.) Zdánlivý rozpor přivedl některé lidi k závěru, že Ježíš je milovaný Syn, který Otce uklidňuje, jak to jenom jde, ne vždy však dokáže zabránit výlevu hněvu rozzuřeného Boha. Víme opravdu, jaký Bůh skutečně je? Máme o něm, na něhož se můžeme vždy spolehnout, správnou představu? A existuje nějaké řešení pro tento zdánlivý rozpor? 4


Jako příklad si vezměme dobře známý příběh ze Starého zákona. Po několika stoletích egyptského otroctví je Izraelitům konečně zaslíbeno vysvobození. Bůh žádá faraóna, aby dovolil jeho lidu odejít – jinak na zemi dolehnou jeho rány. Dokud faraón odmítá uposlechnout, Bůh sesílá na Egypt a jeho obyvatele stále tvrdší a tvrdší rány, až jsou nakonec přinuceni se vzdát. Tak se většina lidí dívá na tento příběh. Jaký je pak ale rozdíl mezi tímto jednáním a jednáním a taktikami mafie? Mafie také používá hrozby a násilí k dosažení svých cílů. „Náš drahý Otče“ Ježíš takové metody nepoužíval; přesto však zcela jasně prohlásil: „Já a Otec jsme jedno.“ Jan 10,30. Také svým učedníkům řekl, že se svým nebeským Otcem mohou mluvit tak, jako děti mluví se svými pozemskými otci. „Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli 5


strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: ‚Abba, Otče!‘“ Římanům 8,15. „Abba“ je aramejské slovo, které je používáno k vyjádření úzkého vztahu

plného

lásky mezi dítětem a

jeho

otcem.

Když čteme tato slova v kontextu, Ježíš

jimi

dává

jasně najevo, že v tomto vztahu neexistuje strach. Můžeme mít takový vztah, když se musíme mít neustále na pozoru před výlevem hněvu, který by nám přivodil okamžitou smrt? Je opravdu možné milovat někoho, koho se bojíme?

Přesná kopie Boha Poté, co po staletí působil hřích, je naše chápání Boha naprosto odlišné od toho, jaký Bůh ve skutečnosti je. Bůh sám říká: „Mé úmysly 6


nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje.“ Izajáš 55,8. A to byl důvod, proč Bůh na tento svět poslal svého Syna. Přišel, aby nám ukázal, jaký je Bůh ve skutečnosti. Ježíš opakovaně potvrdil, že to je jeho poslání – například, když odpověděl na žádost učedníků, aby jim ukázal Otce: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce?“ Jan 14,9. Při jiné příležitosti jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn.“ Jan 5,19.

7


Nejenže Ježíš dělal to, co Otec, ale dělal vše stejně jako On. Jako učeň napodobuje svého mistra, aby dosáhl stejných výsledků, tak i Kristus napodoboval metody a způsoby jednání svého Otce. Jinými slovy, pokud chceme skutečně vědět, jaký je Otec, musíme se podívat na Kristův život a jeho učení.

Krutý Spasitel? . V žádné zprávě o Ježíšově životě nenajdeme nikde zmínku o tom, že by Ježíš použil jakoukoliv formu násilí. Naopak, i když ho k tomu naváděli, ukázal, že tento způsob jednání je mu zcela cizí. Jednou se například stalo, že chtěl zůstat v samařské vesnici. Její obyvatelé

ale

žárlili

na

to,

že

míří

do Jeruzaléma, a proto odmítli vyhovět jeho prosbě. „Když to uviděli učedníci Jakub a Jan, řekli: ‚Pane, máme přivolat oheň z nebe, aby je zahubil, jako to učinil Eliáš?‘ Obrátil se a pokáral 8


je: ‚Nevíte, jakého jste ducha. Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit.‘ A šli do jiné vesnice.“ Lukáš 9,54-56. Když chtěli Ježíše zatknout v Getsemanské zahradě, stalo se, že, „jeden z těch, kdo byli s ním, sáhl po meči, napadl veleknězova sluhu a uťal mu ucho. Ježíš mu řekl: ‚Vrať svůj meč na jeho místo; všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou.‘“ Matouš 26,51-52. A aby správnost této zásady ještě zdůraznil, při rozhovoru s Pilátem jasně ukázal, že jeho království je založeno na zcela jiných základech než na násilí. „Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud.“ Jan 18,36. Ani při svém ukřižování nevyhrožoval svým mučitelům pomstou, ale řekl slova, která 9


vyjadřovala hlubokou touhu jeho srdce: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ Lukáš 23,34. Místo aby usmrtil své pronásledovatele, dovolil, aby oni zabili jeho. Pod tíhou všech těchto důkazů musíme připustit, že Bůh Otec, kterého nám Ježíš představil, je stejně tak plný lásky jako jeho Syn.

Příčina smrti Jestli je tomu tak, pak je na místě otázka: „Pokud Bůh nezabíjí, co je tedy příčinou smrti a zkázy?“ Abychom

si

na

ni

odpověděli,

musíme

přemýšlet nad mocí přírodních živlů. Jako příklad si vezměme elektřinu, která přináší lidstvu mnoho výhod. Můžeme díky ní vařit, pracovat na počítači, používat různé přístroje, atd. Pro člověka ze Západu by bylo těžké představit si život bez ní. 10


Co se ale stane, když se neřídíme, ať úmyslně nebo neúmyslně, bezpečnostními předpisy? Následky mohou být smrtelné. Co nás může ochránit před těmito následky, když porušíme zákony,

které

drží

tyto síly? Bůh nám dal i jiné zákony,

Vysoké napětí

pro

které náš

jsou život

prospěšné a které nás mají ochránit před nebezpečím. Pokud je však neber eme

v ážně

n ebo

je

v ěd o mě

přestupujeme, co nás pak může ochránit?

Je nátlak řešením? Bůh si přeje jedině poslušnost z lásky. „Milujete -li mne, budete zachovávat má přikázání.“ Jan 14,15.

Kdyby

Bůh

používal

násilí

nebo

kdybychom mu sloužili, protože bychom se báli 11


trestu, byli bychom schopni mu sloužit z lásky? Pád komunismu a situace v Iráku jsou jenom dva z mnoha příkladů, které ukazují, že násilí nepřináší kýžené výsledky. Bůh poslal svého Syna na tuto zem, abychom mohli vidět, jak velmi nás miluje, a to je jediný způsob, jak může získat naše srdce. Kdyby řešením bylo násilí, pak by problém hříchu mohl být vyřešen už mnohem dřív. Bůh ale nechce jenom, abychom viděli jeho lásku, ale přeje si také, abychom nenáviděli hřích pro jeho samotnou podstatu. Jedině to zaručí, že se hřích znovu neobjeví.

12


Shrnutí Kristův život a jeho smrt na kříži ukazují, že Bůh nás nechce trestat, ale zachránit. Byl to hřích, který způsobil Kristovu smrt a je to hřích, který je zodpovědný za všechno utrpení, nemoci a smrt existující na tomto světě. „Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ Římanům 6,23. Bůh neničí, ale dává život. Za svého života tady na zemi nám Ježíš ukázal cestu života a každému, kdo po tom opravdově touží, dává věčný život. Nikdy nikomu neublíží. Kristus nám dal příklad nejen proto, abychom při pohledu na něj žasli, ale abychom jej mohli následovat a projevili jeho charakter v našich vlastních životech. Takto stále více lidí uvidí, že „Bůh je láska“ 1.Janova 4,16.

13


“Poznal jsem jiného Boha” Bylo mi šestnáct let a účastnil jsem se letního kurzu na univerzitě v Anglii, abych se naučil anglicky. Jednou přišel na návštěvu mladý člověk. Řekl, že už nevěří v Bibli. Zarmoutilo mě to a zároveň i zaskočilo. „Bůh je láska; je vševědoucí a všemohoucí – a nakonec zničí všechny zkažené. Tak to stojí v Bibli. To nejde dohromady.“ Udeřil hřebíček na hlavičku. Vzpomínám

si,

že

později

vedl

debatu

s několika studenty teologie. Jeho výroky byly jasné a věcné, kdežto jejich byly komplikované

Osobní zkušenost

a vyhýbavé. Poté, co odešel, studenti nadále o té věci diskutovali, ale nikdo nenašel odpověď. Tato událost nejenže zaměstnala mé myšlenky na několik dalších měsíců, ale i v dalších letech jsem měl v této věci velký otazník. Často jsem se na to ptal druhých – mladých lidí, laiků, 14


duchovních vůdců, rodičů – ale setkal jsem se se stejně nejasnými a vyhýbavými odpověďmi, které jsem už slyšel od svých přátel v Anglii. „Starý zákon není tak důležitý jako Nový zákon.“ „Nezabiješ znamená nezavraždíš.“ „Bůh není svázán svými zákony,“ atd. Ale obraz Boha zůstal stejný: zatímco ve Starém zákoně je to velký a mocný Bůh plný autority, který se chová jako tyran a strašný utlačovatel faraóna a schvaluje, aby muži, ženy a děti byli bez

milosti zabíjeni, v

Novém zákoně

vystupuje jako milující Ježíš, jenž nám odpouští a dělá pro nás všechno. To se považuje za druhou stranu mince Božího strany je autoritativní a tyranský, a z druhé strany starostlivý a laskavý. Je to náš Bůh? Docela chápu toho mladíka, který se zřekl svého náboženského přesvědčení. O necelých deset let později jsem o své víře mluvil se svým přítelem. Když hledal v Bibli 15

Osobní zkušenost

charakteru. Jakého Otce pak vidíme? Z jedné


určitý text, narazil na obrázek archanděla Michaela, jak ve své ruce drží kopí, jímž probodává satana. Ten byl na obrázku zobrazen jako temný, zlý a padlý anděl. Když můj přítel řekl: „Nejraději bych ten obrázek vytrhl z této knihy,“ znovu mi v mysli vyvstaly všechny otázky týkající se Božího charakteru.

To

bylo přesně to,

Osobní zkušenost

čemu

v

kře-

sťanském světě věříme

–

ať

v horší či lepší podobě. Svému příteli jsem začal klást jednu otázku za druhou. Odpovědi, které jsem dostal, byly jednoduché a logické a naplnily mě

16


hlubokou vděčností. „Bůh zachovává svůj zákon, neboť jeho zákony jsou vyjádřením jeho

charakteru.

Jsou

základem

jeho

království. Není lhář, a proto nikdy nelže. Není ani vrah, z toho důvodu nikdy nezabíjí. Je stejný v Novém i Starém zákoně, neboť se nemění (Jakub 1,17). Je to hřích, který přináší smrt, a ne Bůh. Katastrofy a utrpení jsou výsledkem působení hříchu, oddělením od Boha. Bůh je pouze dárcem života (Římanům 6,23).“ Právě

proto,

že

lidé nepochopili Boží

charakter, poslal Bůh svého Syna na tuto

Osobní zkušenost

zemi. Ježíš nám ukazuje, jaký jeho Otec ve skutečnosti je (Jan 5,19). Dělal pouze to, co Otec, a dělal to naprosto stejným způsobem. V

celém

svém

životě

zjevoval

svého

nebeského Otce. Nikdy nebyl tyranem, který zabíjí hříšné lidi. Právě naopak: Lidé se mu posmívali, plivali na něj, bili ho a nakonec jej

17


usmrtili tím nejvíce ponižujícím způsobem. Ne, Bůh nezabíjí, naopak, sám dovoluje, aby byl zabit. V té době jsem měl ještě stále mnoho otázek, ale pochopil jsem jednu věc: Kristův život a obzvláště jeho smrt na kříži ukazují, kým Bůh doopravdy je – milujícím Otcem, který pečuje

o

každého

jednotlivce,

avšak

nepřikrývá hřích, nýbrž dělá vše pro to, aby jej odstranil. Dnes, o mnoho let později, jsem více než kdy jindy přesvědčen o tom, že Bůh neničí, nezabíjí

ani

nesesílá

soudy

takovým

Osobní zkušenost

způsobem, jakým si to lidé představují. Poznal jsem úplně jiného Boha.

Joachim Schwarz

18


Pro lepší pochopení tohoto tématu doporučujeme:

F.T. Wright Myslím jako člověk Když nás potká neštěstí nebo utrpení, když jsme zasaženi přírodní katastrofou nebo se v naší zemi rozpoutá válka, máme sklon věci hodnotit z určitého pohledu. Cítíme se ohroženi, zaskočeni nebo jsme zarmouceni. Ať už je to jakkoliv, naše myšlenky jsou ovlivněny naší vlastní představou o tom, jakou úlohu v těch všech událostech hraje vyšší – Boží moc. Je Všemohoucí rozzuřený a trestá lidstvo za jeho neposlušnost? Je jeho trpělivost

u

konce

a

používá

svou

všemohoucnost, aby urychleně ukončil zlo? Nebo se mu celá situace jednoduše vymkla z rukou?

19


Vydalo: Adventní společenství sobotního odpočinutí Zámrsky 112 753 01 Hranice Česká republika Email: [email protected] www.aso-online.info Červen 2010 Zdroj obrázků: www.sxc.hu

20

v. 001

Opravdu nás Bůh miluje? Opravdu nás Bůh miluje?

Recommend Documents