Radostného dárce miluje Bůh

dvouměsíčník 2. ročník

Radostného dárce miluje Bůh Nedávno se, mohu-li tak říci, celá farnost bavila na téma „zabíjačka“. Tato akce se ve farnosti uskutečnila poprvé. Možná tedy vznikly menší nedorozumění, za která se omlouvám, ale většina asi pochopila, že jde o sbírku pro chudé na Haiti a pro českého misionáře, který tam působí, o. Romana Musila. Díky ochotě a oběti některých starších biřmovanců se akce velmi zdařila. Ale zároveň v krátké době po „tříkrálové sbírce“ ukázala na velkorysou štědrost vás farníků, za což chci upřímně poděkovat. Vybralo se celkem neuvěřitelných 40.127,- Kč, díky vám. Obnos bude předán přes farnost Blatnice, která organizuje pomoc tomuto misionáři. Zde je dopis, který zaslal o. Roman do farnosti Blatnice. Drazí bratři a sestry, milí přátelé! V minulých dnech se na mě obrátil otec Roman Musil, který je misionářem na Haiti, s tímto dopisem: Zdravím všechny srdečně a přeji vše dobré! Abych vám poslal tento e-mail, musel jsem se dostat, po čtyřhodinové velice náročné cestě, do krajského města, Port-de-Paix, a to ještě děkuji Bohu, že tu internet funguje. Chci vám napsat, abych vám trochu přiblížil situaci na Haiti po čtyřech cyklonech, které se tu přehnaly. Baie-de-Henne se nachází na Číslo 10

1

severozápadním cípu Haiti. Poslední dva zmiňované cyklony prakticky zcela ochromily život ve třetím největším městě, ve kterém jejich důsledkem zahynulo cca 800 lidí, poničily tu většinu cest a prakticky odřízly sever ostrova od plynulého zásobování. Jelikož veškerá humanitární pomoc se logicky soustředila do tohoto města, na odlehlé vesnice se skoro zapomnělo. Naše chudá Zátoka slepic (Baie de Henne) je právě jednou z nich.

02/2009-03/2009

Důsledkem špatného zásobování, které jsem vám výše popsal, je v naší i v okolních vesnicích spousta lidí, kteří trpí nedostatkem potravin. Ke mně na faru každodenně přicházejí děti, které si lehnou na beton a brečí hlady. Situace ve škole není o nic lepší – děti mají hlad a důsledkem toho se jen velice těžko učí a únava je nutí ke spánku. Některé nemají ani sílu se do školy dostat. Chtěl bych vás tedy úpěnlivě požádat o nákladní automobil, který by byl pro nás opravdovým požehnáním. Mohli bychom nakoupit cca 100 pytlů rýže a utišit tak hlad, který nás tu všechny velice trápí. Já sám nemám srdce na to, abych odmítal děti, které mi brečí na faře s tím, že nemám jídlo čím přivézt. I po tak dlouhém dožadování stále

věřím, že snad přeci jenom zvítězí lidské srdce. S pozdravem a v naději, že se v naší nelehké situaci něco zlepší, zdraví P. Roman Musil, OMI Otec Roman nás prosí o pomoc, protože se nachází ve farnosti, kde děti skutečně trpí hladem. Spolu s Vámi chceme uskutečnit několik akcí, které by pomohly spolufinancovat projekt pomoci na Haiti do konkrétní farnosti, která se jmenuje Beie-de-Henne. Tuto akci můžete podpořit dobrovolným příspěvkem. Telefonujte na 732 659 439. Vítáme každou další pomoc. Děkuje P. Zdeněk Stodůlka a farnost Blatnice pod Svatým Antonínkem

CHLÉB pro Haiti představuje  Nákladní automobil Praga V3S  Náhradní díly  Přeprava V3S do Hamburku  Přeprava lodí z Hamburku na Haiti  Celní náležitosti Celkové náklady přibližně: 190.000,-Kč Ještě jednou díky vám všem! Kéž se na nás jednou naplní Pánova slova. „Pojďte požehnání mého Otce, přijměte jako úděl Království, které je pro vás připravené od stvoření světa. Neboť jsem měl hlad a dali jste mi najíst...“ otec Stanislav

Číslo 10

2

02/2009-03/2009

DIÁŘ FARNOSTI  Co už je za námi:

 25. 2. - Popeleční středa, začátek postní doby

 5. 12. Mikulášská nadílka

 28. 2., 9:00 – příprava biřmovanců (skupinka mladších)

 24. 12. Otvírání betléma  25. 1. 2009 Dětský karneval (více str. 5)

 21. 3., 9:00 – příprava biřmovanců (skupinka mladších)

 31. 1. 2009 Farní ples

 18. 4., 9:00 – příprava biřmovanců (skupinka mladších)

 Co je před námi:  7. 2., 9:00 - příprava biřmovanců (skupinka mladších)

 !!! 3. 5. 2009 – udělování svátosti biřmování!!!

Z MATRIKY Rozloučili jsme se s těmito farníky: Marie Toflová Marta Kozová Julie Němcová Jana Mališová

V naší farní rodině přibyly tyto děti: Gabriele Ciro Kubuzio

Kéž se jednou všichni zase sejdeme v nebi! Vítej v našem farním společenství!

ŽIVOT VE FARNOSTI  Statistika za rok 2008 Svatby: Svátost manželství si udělilo 11 párů. (Kozlovice 9, Myslík 1, Lhotka 1) Křty: Svátost křtu přijalo 27 dětí. Z toho bylo 15 chlapců a 12 děvčat.

Číslo 10

3

02/2009-03/2009

(Kozlovice 22, Myslík 1, Lhotka 0, trvalé bydliště jinde 4) Pohřby: V loňském roce nás opustilo 39 osob. Z toho 16 mužů a 23 žen. (Kozlovice 26, Myslík 7, Lhotka 6) Podaných svatých přijímání Hotovost farnosti k 31. 12. Půjčka Konečný stav

24 tisíc 57.702,- Kč 100.000,- Kč – 42.298,- Kč

 Hospodaření farnosti Nájemné Prodej maj., úrok z term. vkl. a ostatní "zdaňované" příjmy Sbírky Příjmy za církevní úkony a činnosti Dary fyzických a právnických osob - tuzemské i zahraniční Úroky z vedení běžného účtu Příspěvek z diecéze Příspěvek obecní, okresní a státní Náhrady škod Ostatní příjmy Příjmy c e l k e m Výdaje (vč. daní), související se zdaňovanými příjmy Mzdy a ostatní srážky Daň z příjmů zaměstnanců Sociální a zdravotní pojištění zaměstnanců Bohoslužebné výdaje Režijní výdaje Opravy památek Opravy ostatní Odeslané sbírky a příspěvky diecézi Dary a charitativní výdaje Záloha na daň z příjmu (i z úroků term. vkladů) Daň z příjmů práv. osob, z nemovitostí, převodu nemovitostí Nákupy dlouhodobého majetku Ostatní výdaje Číslo 10

4

8 700,00 0,00 335 730,00 0,00 517 800,00 105,36 0,00 100 000,00 0,00 0,00 962 335,36 2 400,00 0,00 0,00 0,00 10 579,00 279 523,00 0,00 0,00 110 900,00 242 649,00 0,00 188,00 509 611,00

02/2009-03/2009

Výdaje c e l k e m Rozdíl příjmů a výdajů daného období

1 155 850,00 -193 514,64

 Výsledky tříkrálové sbírky Kozlovice Myslík Lhotka

2007 57 243,5 Kč 10 625,5 Kč 17 710 Kč

2008 45 355 Kč 11 949 Kč 19 570 Kč

2009 48 764 Kč 12 564 Kč 23 971 Kč

Charita děkuje za Vaši štědrost!

 Dětský KARNEVAL Byla neděle 25.1.2009. Sál OÚ Kozlovice se zaplnil dětmi a jejich rodiči a prarodiči. Začíná Šmoulí mega párty!!!! Hned u vstupu jsme do „banánovek“ mohli odložit přinesené školní potřeby, budou předány dětem, které se nemají tak dobře jako ty naše. Parket se velice rychle zaplnil nejmladšími tanečníky, přidávali se i starší a tak mnozí ani nepostřehli, že se na pódiu něco děje….zlomyslný Gargamel se snažil přelstít a pochytat Šmouly….vůbec se mu nedařilo! Děti fandily Šmoulům. Hudba hraje, tanec začíná!!!!!!!!!!!!!!! Šmoulinka byla nejvyhledávanější spolutanečnicí pro princezny a taťka Šmoula měl nejblíže

Číslo 10

5

k batolatům  Těžkým oříškem se pro Šmouly stala chvíle vyhlašování nej masek, vždyť medaili by zasloužily všechny děti. Vidět jsme mohli krásné princezny, draky, vodníky, kašpárky, čaroděje, víly, berušky a berušáky, čerty a dokonce i konkurenci – Šmoulu. Sladkou odměnu mohly děti „vysoutěžit“ nejen přímo na sále, ale také v soutěžích pod pódiem – házení do šmoulího koše, nenápadné plížení ke Gargamelovi, kimovka - co si zapamatuješ, třídění mincí poslepu…. Na parketu to vřelo. Začala velká šmoulí akce: Šmoulové se učili tancovat Makarenu, a když už jim to šlo, stali jsme se jejich žáky my. Šmoulinka se ukázala jako tanečně 02/2009-03/2009

nadaná, mezi Šmouly si vybrala tanečníka Kutila a společně se všemi dětmi to pak roztočili ještě při „ptačím tanečku“. A že to byl náročný tanec, to potvrdil i Kutil . Po tanečním maratónu se začaly tvořit prapodivné řady na parketu…ANO!!! Začaly se prodávat losy do tomboly. Není divu, že šly na „dračku“, vždyť kdo by si rád nepochutnal na dortu. Majitele rodinných bazénů měli zálusk na výhry v podobě nafukovacích lehátek, delfínů a jiné zvířeny. I někteří dospěláci zatoužili po výhře, „dělali si chutě“ na teplé ponožky se zvířecími hlavami :o). Cen bylo mnoho, takže snad každý odcházel s malou výhrou, anebo alespoň s nějakým tím bonbónem navíc – na konci Šmoulí mega párty se totiž najednou otevřela opona a začaly pršet či sněžit bonbony… Prostě zážitků jsme ve šmoulí říši zažili tolik, že ani nebylo divné, když někteří domů odcházeli trochu namodralí, „nakažení“ šmoulí barvou .

Taťko Šmoulo, Šmoulinko, Kutile, Koumáku, Siláku, Fešáku, Nešiko i nešmoulové děkujeme!!! karnevalové maminky

Šmoulové děkují všem zúčastněným dětem za podporu v unikání Gargamelovi. A velký dík patří i rodičům za dárky – školní potřeby i finance. Co s nimi bude? Poputují na Ukrajinu. Předání dětem, které tam žijí v chudobě, zprostředkuje Středisko humanitární pomoci Diecézní charity ostravsko-opavské, které tam má už řadu let několik projektů na pomoc lidem v nouzi. Podrobnější informace, včetně možnosti adoptovat svým dětem nějakého brášku či sestru, případně babičku či dědečka , najdete na http://www.shp-ukrajina.cz Organizační šmoulí tým

 Termíny setkání Maminek „na mateřské“ Setkání jsou každou sudou středu v měsíci. Na faře od 8:30. 4. 2. Sněhové kreslení pro děti a s dětmi (pokud máte, přineste si zmizík) 18. 2. Další nápady s mechovou pryží :o) (potřebovat budete nůžky-menší i větší a nějakou tu korunku na materiál) 4. 3. Soutěžní středa

Číslo 10

6

02/2009-03/2009

(šikovné maminky, prosím, připravte si nějakou krátkou soutěž pro děti, třeba i s odměnou :o) ) 18. 3. Papírové vystřihovánky nejen do oken (pokud máte doma nějakou vystřihovánku v zásobě, přiberte ji–budeme kopírovat) 1. 4. Jarní květinové větvičkování (s sebou ostrý nůž – modelářský) Magda Strakošová

 Naše adoptivní dcera Juliet z Ugandy V prosinci nám přišel dopis z Ugandy, s datem 14. 9. 2008. Juliet nás všechny srdečně zdraví a děkuje za dopisy a drobné dárečky (nálepky, pohlednice, přání). Daří se jí dobře, momentálně má prázdniny a čeká ji poslední semestr v tomto roce. Moc se snaží, aby ve studiu dosáhla dobrých výsledků. Připomíná Velikonoce a doufá, že jsme je dobře oslavili.

V Ugandě je momentálně (září 08) slunečně a deštivo, což je dobré pro zemědělské práce, kterých si od začátku prázdnin užili až moc :-) Přeje nám všem pěkné prožití vánočních dnů a nového roku 2009. „Mnoho pozdravů všem. Myslím na Vás, Vaše s láskou Juliet Naliyinza“. PS: Škoda, že na výzvu „přáníčko k Vánocům pro Juliet“ reagovala jen jedna rodina :-( Pavla a František Mičulkovi

 Prodej knih před Vánocemi 10% na misie Koupili jste si v předvánočním prodeji křesťanské literatury u nás v kostele nějakou knihu? Knihkupectví Jakub dodatečně poskytlo na knihy 10% slevu. Výnos z prodeje jsme přidali do sbírky na misie. Snad vás, či vaše blízké knihy potěšily a stejně tak i to, že jste nevědomky i tímto způsobem podpořili dobrou věc!

ZA HUMNY

Číslo 10

7

02/2009-03/2009

 Ostrava - biskupství: Modlitba tancem a písněmi Ježíšova lidu  21. 2., 9:00 – 14:30, workshop izraelských tanců a duchovních písní, vedou manžele Byrtusovi. Více info: 731 625 612

 Stará Ves nad Ondřejnicí - Středisko pro mládež: Postní noční bdění  27. 2., 19:00 – 28. 2. 6:00 v kostele sv. Jana Křtitele

 Frýdek: Frýdecké ekumenické večery chval (písně chval, modlitby, duchovní slovo)  v roce 2009 vždy 3. neděle v měsíci v 19:00  15.3., 17.5., 20.9., 15.11. - Farní kostel sv. Jana Křtitele, ul. Farní č. 1  15.2., 19.4., 21.6., 18.10., 20.12. - U-kryt – nízkoprahový klub v krytu pod 11. ZŠ, ul. Jiřího z Poděbrad 3109  Na přípravách se podílí církev římskokatolická, apoštolská církev a církev bratrská, info: www.skupinahrozen.cz tel.:604 163 568

 Hradec nad Moravicí – Církevní ZŠ: Postní duchovní obnova  7. 3. Téma: Láska nemůže být bez bolesti: MUDr. Jitka Krausová. Začátek v 8:45 a ukončení v 18:00. Program: přednášky, sdílení ve skupinkách, možnost sv. smíření, rozhovoru s přednášející, mše. sv., zajištěn je oběd i občerstvení. Cena 300 Kč/pár  Přihlášky do 3.3.2009, info: Jana Dostálová, 731 625 617, 553 616 723

STŘÍPKY Z FARNÍ KRONIKY Rok 1904 „V tomto roce jest zaznamenati veliké sucho, které panovalo od polovice května do začátku srpna. Sena bylo o polovičku méně než jiná léta, otavy nebylo skoro žádné, neboť co narostlo za pozdních dešťů, to nebylo lze sklidit, to shnilo na poli. Za těch podzimních ustavičných dešťů pak začaly zemáky znovu se zelenat a růsti, bylo jich

Číslo 10

8

velice mnoho, ale nedozralé a kopaly se již namnoze ve sněhu. Rok 1905 byl však rok úrodný, ačkoliv v mnohých krajinách panovalo veliké sucho; ve zdejší krajině se obilí a pícniny dobře podařily, obzvláště zemáků taková hojnost se urodila, že není pamětníka takové hojnosti a takové láce. Následkem velikých zásob krmiva choval se dobytek všecek,

02/2009-03/2009

hovězí i vepřový, čímž sobě mnozí rolníci značně pomohli.“ Rok 1906 „Po dlouhých sporech a vyjednáváních, když dosavadní správce (učitel) školy František Hostaša byl přeložen do Lhotky, přikročila obec Myslík ještě v roce 1905 ku stavbě školní budovy pro druhou a třetí třídu. Budova ta byla v letních měsících dokončena a dne 16. září 1906 P. Fr. Pavlíčkem vysvěcena a svému účelu odevzdána. Ihned byla otevřena II.třída a od 1.listopadu t. r. zřízena pobočka. Prvním řídícím

učitelem jmenován Augustýn Hrnčárek, učitelem II. Třídy Emil Smrž a slečna Žofie Chýlková a učitelkou ručních prací sl. Marie Matulová z Klokočova. V měsíci listopadu se konaly volby do sněmu na základě nového volebního řádu, jako kandidát strany národníkatolické vystoupil na schůzi zdejší vážený rolník František Kahánek. Zvítězil však kandidát agrarnický Josef Mčasek, t. č. školní inspektor a ředitel měšťanské školy v Zábřehu.“

Z farní kroniky vybrala Božena Kubečková

Farník se ptá farníků ... 1. Čím je pro Tebe (Vás) postní doba? 2. Volíš(te) si postní předsevzetí (nějakou újmu, zřeknutí se něčeho, nějaký úkol) na postní dobu? Pokud ano, jaký? 1. Vím, že se nechodí na zábavy, nejí se maso a sladkosti. 2. Ne chlapec 11let 1. Velkým ztišením a možná i dobou více smutnější. 2. Ano, každý den se modlím růženec. žena 73let 1. V postní době jsou dny většinou stejné jako každé jiné, ale je tam větší snaha o modlitbu a čtení z Písma a všeho, co by mohlo člověka duchovně obohatit.

Číslo 10

9

2. Předsevzetí si volím, ale protože vím, že nejsem schopna velkých činů jako nejíst sladkosti nebo si odepřít kávu, volím si většinou duchovní četbu apod. žena 35let 1. Čím více se budou blížit Velikonoce, tak snahou žít více „duchovněji“ (více modlitby, více čtení písma, více odpouštění, více ..) – hlavně pak poslední týden. Ale ne vždy se to po celou postní dobu daří.

02/2009-03/2009

2. V jednom z posledních čísel Katolického týdeníku byl tématem hlad v tzv. rozvojovém světě v protikladu k bohatství západního světa – za krajní mez pro přežití je považována hranice jednoho dolaru – nejen na jídlo - na den. Chci o

postní době jeden den v týdnu jíst a pít za maximálně jeden dolar. muž 42let 1. Postní doba pro mě znamená to, že se dokážu něčeho vzdát. 2. Odřeknu si sladkosti. dívka 11let

MYŠÍ STRÁNKA

Číslo 10

10

02/2009-03/2009

Předškoláci: Nakresli obrázek, co si myslíš, že dělají myšky v zimě. 1. stupeň: Kde vykonal Pán Ježíš první zázrak? 2. stupeň: Kolik roků měl Ježíš, když se ztratil v Jeruzalémě a kolik dní ho rodiče hledali? Odpovědi se svým jménem a věkem vhazujte do schránky Farníku do 22.3.2009. Schránku najdete v zadní části kostela. Maruška tentokrát neměla s losováním moc práce. Přišly totiž jen dvě odpovědi, zato ale správné a tak velmi ráda posílá odměnu: Amálce Kozubíkové (5 let) a Štěpánce Pustkové (8let) Správné odpovědi z minulého čísla Farníku: Předškoláci: 4 1.stupeň: příchod 2.stupeň: Jáchym a Anna Myší stránku tvoří Eliška Toflová

Sv. Pavel známý-neznámý Jaký byl apoštol Pavel Pavel byl ke své apoštolské práci dobře vybaven. Zdá se, že tělesně nebyl sice silný a zdraví neměl příliš pevné, ale jeho mocný duch tak držel toto chatrné tělo, že přestál námahy a utrpení, které by jinak snesl jen člověk tělesně silný a zdravý. Nedbal na nic a šel pevně za svým cílem. Když se dostavovala duševní utrpení i skleslost ducha, byla to pro něj příležitost, aby si stále uvědomoval, že může něco dělat jen pomocí nadpřirozené síly v Číslo 10

11

sobě: Všechno mohu v tom, který mi dává sílu. I když proto na některém místě zažil pronásledování až k smrti, kamenování, bičování, věznění, byl vždycky ochoten znovu se tam vrátit pro spásu lidí. Od apoštolského cestování neustoupil, ani když několikrát ztroskotal, den a noc strávil na širém moři, když byl v nebezpečí od lupičů, trpěl hladem a zimou. A když byl ve vězení spoután, ani tehdy

02/2009-03/2009

nepřestal hlásat Krista. Píše Timotejovi: Boží slovo spoutáno není! Co ho v životě sílilo a vedlo, byla hlavně láska. Sv. Jan Zlatoústý o něm říká: Srdce Pavlovo bylo srdce Kristovo. Všechny lidi miloval v Bohu a Boha v nich. Proto se s nimi dělil o utrpení i o práce a pomáhal jim v bídě mravní i hmotné. Bývalo mu těžko, když se musel s věřícími loučit. A když byl od nich daleko, stále vzpomíná v modlitbě, jak to ve svých listech často říká. Právě láska k věřícím a starostlivost o ně ho také přiměla k tomu, že jim psal. Mnoho a mnoho jich pochopilo Pavlovo velké srdce. Co však nejvíce dodávalo Pavlovi odvahy a síly, bylo jeho tajemné spojení s Kristem. Na něho nepřestal myslet a být mu zcela oddán od té chvíle, kdy ho uviděl u Damašku. Stal se jeho následovníkem, chtěl být živým obrazem svého Mistra. Jeho spojení s Ježíšem bylo tak pevné, že nic na světě je nemohlo pokazit. Pavel byl svým založením člověk velkorysý, určený k tomu, aby položil

základy, na kterých pak druzí mohli dál budovat. Proto by stěží mohl zaujímat v apoštolátě jen podřadné místo. Měl spolupracovníky, ale ti mu museli být v práci plně oddáni, chtěl-li něco udělat. Jinak by ani Pavel nebyl vykonal tak ohromné dílo: rozšíření křesťanství mezi pohany, a to v necelém čtvrtstoletí. Přitom však uznával nejvyšší autoritu Petrovu, k němu se šel představit po svém obrácení. Byl si dobře vědom, že kdyby šel bez Petra a ostatních apoštolů, že by pracoval naprázdno, a proto si dal od nich svůj apoštolát ověřit. I to, že se postavil v Antiochii proti Petrovi (asi roku 53/54), přispělo nakonec k potvrzení nejvyšší autority prvního apoštola. Při všech svých darech, při své nepopiratelné genialitě v poznání i v činech, zůstával Pavel pokorný před Bohem i před věřícími. Nezapomínal, že za všechno vděčí Bohu a Kristově církvi, kterou kdysi pronásledoval. Velkou vděčnost projevoval také vůči všem, kdo mu čímkoli přispěli (např. Filipanům). http://signalyapostolapavla.signaly.cz

Když se řekne... „pod obraz“ S novým rokem nová rubrika. Budeme si v ní objasňovat některá ustálená rčení, která mají původ v Bibli. A jelikož plesová sezóna je v plném proudu a může se stát, že o někom uslyšíme: „Byl pod obraz Boží…“, objasníme, co se za tím vlastně skrývá. Je-li někdo „pod obraz“, či „pod obraz Boží“, pak je „zřízený namol“, „opilý Číslo 10

12

02/2009-03/2009

do němoty“. V takovém stavu má opici, podobá se spíše čtvernožci než pánu tvorstva. Za tímto rčením bychom asi sotva hledali biblické pozadí, a přece je zde souvislost s Biblí. Ne pokud jde o tu opilost, ale pokud jde o obraz.

„Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím.“ (Gen 1,27). Co to znamená? Člověk zaujímá zvláštní místo ve stvoření. Je součástí stvoření, avšak ne jako zvířata ve vodě, na souši, ve vzduchu. Jenom člověk je obrazem svého Stvořitele. Hodně se uvažovalo, jak se má tato podobnost chápat. Tělesně? Duchovně? To asi je důvod, proč výtvarníci zpodobňovali nezpodobnitelného Boha jako člověka, jen většího, staršího, mocnějšího. O to zde však nejde. Člověk je bytost, která odpovídá svému Stvořiteli, která mu je odpovědná. Je něco jako Boží protějšek. Jako Bůh je Pánem nad stvořením, tak je člověku svěřena

správa nad tímto světem. Jako Bůh určuje, co je dobré a co je zlé, tak se bude člověk rozhodovat mezi dobrem a zlem. V tom stojí výše než ostatní stvoření, v tom je podobný Stvořiteli. Člověk však může tuto podobu zastřít, a to tam, kde se vymkne Božímu nároku a odpovědnosti před Bohem, kde si půjde svou cestou. Tento krok označuje Bible jako hřích. A rčení „pod obraz“ vlastně na tuto skutečnost upozorňuje. Co je „pod obraz Boží“, je špatné, protože to neodpovídá tomu, co Bůh chtěl, nepodobá se to Bohu. Takové zastření obrazu však není zastřením definitivním. Bible mluví o Spasiteli, který přišel jako Zachránce. Lidem, kteří Boží obraz ztratili, je nyní zvěstováno: “Jsme proměňováni k Božímu obrazu ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně.“ (2.Kor 3,18). Takže už ne „pod obraz“, ale „k obrazu Božímu“. Vybráno z knihy Začněme u Adama aneb okřídlená rčení Vilém Schneeberger, Návrat Domů 2003

ZADÁNO PRO ... tentokrát pro dříve narozené Dívám se tady na kalendář a vidím 2.února svátek má Nela a vy přicházíte s tím, že 2.2. mají svátek důchodci?! V tom mém karmelitánském je Nela taky. Ale kromě ní tam je ještě

Číslo 10

13

Uvedení Páně do chrámu. Starší posluchači tenhle svátek možná znají spíše pod názvem Hromnice. Anebo aspoň vědí, že skutečně platí „na Hromnice, o hodinu více“. To všechno je pravda, ale taky je pravda, že i já 02/2009-03/2009

jsem měla předevčírem svátek. Tenhle svátek mě naučil slavit jeden můj dobrý známý. Je o 17 roků starší než já a tak ho už slaví řadu let. Poslední dva roky si už blahopřejeme navzájem. Vysvětlím vám, jak to celé vzniklo musím začít od toho pojmu Uvedení Páně do chrámu, který je v tom mém kalendáři. Takhle se samozřejmě nikdo z nás nejmenuje, ale v tento den, 2. února, si křesťané připomínají událost, kdy Josef s Marií přinesli poprvé malého, sotva šestitýdenního Ježíška do chrámu, aby za něj poděkovali. A v té chvíli se u toho nachomýtli dva mimořádně dobří, skromní, zbožní a moudří lidé: 84letá vdova Anna a stařec Simeon. Tuhle scénu zachytili i světoznámí malíři - je docela možné, že se teď mnohému posluchači vybavil obraz znázorňující starce Simeona, jak drží v náručí děťátko, ve kterém rozpoznává budoucího Spasitele a zpívá svůj slavný chvalozpěv. Simeon ho rozpoznal a Anna (zřejmě měla nohy zdravější než Simeon), tuhle zprávu rozšířila do světa. Oba tihle starci vešli do dějin. Lidé o nich vědí i ve 3. tisíciletí, no a najdou se i takoví, kteří s nimi sdílejí tu radost tím, že si soukromě slaví svátek důchodců. Tak takové vysvětlení bych věru nečekala. Ale když se někdo dobrovolně hlásí k svátku důchodců a nezapírá svůj věk a ani, když dovolíte, tu a tam stříbrný vlas, tak tím vlastně říká, že mu stáří nevadí. Že ho přijímá a možná je za něj i vděčný. Vděčnost je tu určitě na místě. Stačí se projít po kterémkoliv hřbitově a číst si Číslo 10

14

data na náhrobcích a člověk zjistí, kolik lidí se nedožilo ani středního věku, natož stáří. Já samozřejmě jako lékařka moc dobře vím, že ke stáří patří i spousta nesnází. I když pomineme choroby, i tak toho těžkého ještě zbude dost. Úbytek sil, snadnější unavitelnost, všechno už jde pomaleji, zrak a sluch slábne, člověk si musí zvyknout na státní zuby, no a pak to nešťastné zapomínání… O tom všem vím a rozhodně to nepopírám. Jenže mě vždycky zlobí, když někdo vidí stáří vytržené z celku života a ještě z něj dělá soukromou tragédii. Zlobí mě, když někdo zredukuje člověka na starce a celý lidský život na jednu z životních kapitol. To, že si člověk ve stáří nemůže dovolit to, co mohl v mládí, není ještě důvodem k tomu, aby si zoufal. Naopak. Stáří méně obtěžkané nepodstatnými věcmi mládí může dokonce znamenat svým způsobem nejsvobodnější fázi života. Člověk má příležitost přemýšlet nad životem s větším odstupem a díky životním zkušenostem dokáže lépe rozlišit hodnoty trvalé od těch pomíjivých. Krása stáří, to je taky název jedné z kapitol v knížce Ladislava Kubíčka Život, největší umělecké dílo. Začíná slovy: „Stáří a s tím i smrt a bolest - to jsou asi nejtěžší zkoušky každého světového názoru, ale také nejtěžší zkoušky kvality každé osobnosti, každého člověka….“

02/2009-03/2009

Opravdu to o čemsi vypovídá, jestli starý člověk dovede prožívat a vychutnávat radost ze zdánlivých drobností kolem sebe, třeba z ptáčků v krmítku, z jíní na keřích, z rozkvetlé louky, z kvetoucí sedmikrásky, z toho, že se babičce povedly škubánky, nebo že si náhle vzpomněl na jméno, které v paměti doloval už týden - anebo naopak - jestli je mrzout a svým mrzoutstvím otravuje život i lidem okolo sebe. Na tom, jaký je člověk ve staří, pracoval celý život a tudíž je za to taky osobně zodpovědný. A nelze se vymlouvat na zlou dobu, na nepříznivé okolnosti. Ty byly vždycky. A přesto tu vždycky byli i lidé radostní a příjemní, kteří se tou zlou dobou nenechali otrávit. Ona to dokonce není ani otázka povahy. Na tu se mnozí taky rádi vymlouvají. Já si myslím, že je to spíše otázka vůle. Buď chci nebo nechci. A když chci, tak se i ve stáří dá ještě leccos na sobě vylepšit. Možná by nebylo marné, udělat si každý sám pro sebe takový malý test a zjistit, jak na tom vlastně jsme. Nic nemusíme psát na papír, nikomu nemusíme říkat, jak jsme dopadli, ale získáme aspoň trochu představu o tom, co by se dalo vylepšit. Stačí si v duchu

poctivě a pravdivě zodpovědět pár otázek, například: Snažím se mít pochopení pro druhé, i když jsou o hodně mladší? Snažím se chápat i ty, kdo se ode mě hodně liší svou povahou? Snažíme se být nahraditelný? Dokáži se zasmát vlastním slabostem, své zapomnětlivosti? Dokáži se přizpůsobovat nepředvídaným situacím? Umím se těšit z drobných radostí, z přírody, z pohody? Umím se usmát, i když mi zrovna není akorát? Umím se usmát, i když je na mě někdo nepříjemný? Starých lidí, kteří jsou staří rádi, je mezi námi hodně. Jeden kněz prozradil, jak se denně modlí jeho 92letá maminka: „Milý Bože, jsem připravena, chceš-li mě dnes odvolat ale co se mě týče, zas tak příliš nespěchám.“ Vybráno z knihy „Jak to vidí Marie Svatošová“

K ZAMYŠLENÍ Byla černá noc, tak černá, jako nikdy předtím. Venku nebyl ani človíček, všichni se báli vyjít z domu, aby je tma Číslo 10

15

nepohltila. Tak tomu bylo před dvěma tisíci lety. Mnozí lidé tmu nevnímali, ale přesto se báli Božího trestu... 02/2009-03/2009

Jednoho dne se však nebe začalo rozjasňovat, protože je prosvětlila neskutečná láska a čistota, ale ne láska lidská, protože ta má jen nepatrný rozsah, ale láska Boží - nekonečná jako vesmír. Nad ztemnělým obzorem se rozlila nevýslovná záře, velmi jasná, ale prolínající se s nachovou – láska prosycená krví. Tato záře byla jaksi zamlžena, vycházela z ní i lidská nenávist. Nenávist, která si myslela, že navždy zničila lásku, avšak ta nad ní zvítězila. A v šedavé dálce vystupovalo rudé slunce, zář Kristovy tváře zrosené krví... Jak podobný je nynější svět tomu starozákonnímu! Lidé očekávali Spasitele, však když k nim přišel, tak ho nepoznali, nebo poznat nechtěli. A v dnešní době, kdy se svět potácí tmou snad ještě větší než tehdy, dokáže - nás pár jednotlivců být natolik zapálených Kristovým ohněm jako byli kdysi apoštolové? To asi není ani možné. Asi nikdy nepřivedeme tolik lidí k Pánu jako oni,

důležité je však, aby na nás bylo vidět, že jsme Jeho. A od toho je tu právě doba postní. Doba tak nevyzpytatelná, skrývající v sobě tolik smutku, ale i radosti, krásy a tajemství... Představme si, že kráčíme po poli, nekončících lánech suché rozorané hlíny. Takto nezáživně se snad může jevit postní doba. Je to půda našeho srdce, Bůh jí posílá světlo, teplo, vláhu a my se o ni musíme dobře starat, abychom o Velikonocích mohli přivítat zmrtvýchvstalého Ježíše a přinést úrodu. On pro nás šel cestou křížovou, zemi naplil světlem a tímto přemohl celý náš svět. Dobrem překonal zlo. Když jsem byl mladší, připadala mi postní doba taková dlouhá a příliš nudná, ale hlavně strašně smutná. Posléze jsem ale pochopil, jak je důležitá, jakou opravdovou radost v sobě skrývá, i když nedokážu dost dobře popsat všechny ty pocity, kterými mě oblažuje. Její tajemství totiž musí zakusit každý sám. Autor neznámý, Taizé

FTÍPKY Přijde starý manželský pár do nebe a svatý Petr je tam provází. Všechno je naprosto úžasné, žena je nadšená, říká, že se jí o něčem takovém ani nesnilo. Když to všechno vidí její muž, zoufale se rozpláče a pak se vztekle pustí do své ženy: „Za to všechno můžeš ty! To byla pořád samá makrobiotika, cvičení, žádnej alkohol a cigarety, krémy s UV filtrem - vidíš, vidíš, Číslo 10

16

kdybys s tím nejančila, mohli jsme tu být o patnáct let dřív!“ „Pane Bože, co je to pro tebe tisíc let?“ „Chvilička...“ „A Pane Bože, co je to pro tebe tisíc eur?“ „Penízek...“ „Pane, prosím tě, dej mi penízek.“ „Jistě, počkej chviličku.“ 02/2009-03/2009

Babička vezme vnuka poprvé do kostela a všechno mu ukazuje. Pak se zastaví před svatostánkem a modlí se. Malého zaujme červená barva věčného světla. Dlouho se na ně dívá a nakonec se zeptá: „Babi, kdy tam konečně naskočí zelená, abychom mohli jít dál?“

„Markétko, proč tvoje mladší sestra brečí?“ Ptá se teta neteře. „Protože jsem jí pomáhala.“ „A jak si jí pomáhala? “ „Pomáhala jsem jí sníst její čokoládu.“

**************************************************************************** Uzávěrka příštího čísla je 22. 3. 2009. Schránka Farníku je umístěna v zadní části kostela. Nápady a připomínky, nabídky spolupráce: o. Stanislav Kotlář – [email protected] nebo Věrka Kociánová – [email protected]

Číslo 10

17

02/2009-03/2009