Obsah
Před první debatou Úvod Debata Pravidla chování
První debata Debata formou „Trial“ Příprava obžaloby a obhajoby Realizace debaty
Druhá debata Naslouchání a záznam Analýza argumentu Vady argumentu - vyvracení
Třetí debata Křížový výslech Vady důkazů - vyvracení Dobrý debatér a ne až tak dobrý debatér
2
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
Před první debatou Úvod Tato příručka vznikla v rámci projektu „Naplánuj naši budoucnost“, jehož součástí je modul rozvoje kompetencí formou hraní rolí - debatou. Cílem modulu je připravit žáky na druhou část aktivity, hru „TUR nanečisto“. Příprava by měla splnit následující: a/ připomenout či vysvětlit žákům základní principy racionální diskuse a chování během takové diskuse, b/ prohloubit významné kompetence nezbytné pro úspěšné vedení diskuse. Modul předpokládá cca šest hodin vzdělávání pedagogů v rámci DVPP a práci s žáky zhruba ve stejné délce. Za šest hodin se dají vysvětlit základní principy debatování včetně zásad chování a žáci zvládnou i první cvičnou debatu. Za šest hodin se dá leccos naučit, kompetence však neprohloubí nikdo žádné. Debatování jako metoda rozvoje kompetencí „funguje“. Funguje mj. proto, že předpokládá dlouhodobou a cílevědomou práci s žáky. Debata dokáže rozvíjet prakticky všechny klíčové kompetence RVP - není to ale otázka hodin, týdnů či měsíců. Bavíme se o letech. Debatování je mimo jiné i o používání jazyka, a to způsobem, který je pro mnoho dětí a mladých lidí cizí. A u cizího jazyka se nedá předpokládat, že jej žák zvládne „přes noc“. Většina našich pedagogů se s debatováním v jeho vzdělávací podobě dosud nesetkala. Mnoho z kolegů má zkušenost s různými žákovskými aktivitami a soutěžemi, které obsahují prvky argumentace a prezentace. Drtivá většina těchto aktivit však kompetence nerozvíjí, předpokládá, že dovednosti buď tak nějak padají shůry nebo že jimi žáky dostatečně vybavuje škola. Nezdá se, že by jedno či druhé bylo tak úplně pravda. V konečném důsledku jsme tedy při psaní tohoto textu museli vycházet z předpokladu, že vzdělávací forma debatování je pro vás, učitele, vcelku neznámá. Následující text je proto delší a rozhodně zahrnuje více informací, doporučení a cvičení, než je potřeba k šestihodinovému bloku školení / práci s žáky. (Pro tento úkol bohatě vystačíte s úvodem a kapitolou „první debata“.) Pokud jste se skutečně se vzdělávací debatou dosud nesetkali, potřebujete i pro realizaci oněch 6 hodin hlubší porozumění základům debaty - a to vám nabízí další text. Naším cílem je inspirovat vás pro další práci s žáky, ať již v přípravě na akci „Naplánuj naši budoucnost“ nebo jako její pokračování. Proto jsme text doplnili o cvičení a návody, jak postupně prohlubovat znalost předmětu a realizovat „druhou“ a „třetí“ debatu. To ovšem předpokládá pravidelnou práci v kroužku či klubu debatování. Možná, že by nebylo od věci, aby kromě kroužku kopané, florbalu a divadla vznikl ve vaší škole, vzdělávací instituci, i kroužek prohlubující vzdělání. Na mnoha školách v zahraničí a některých školách u nás se to již stalo a počet zapojených žáků občas překvapivě převyšuje i onu kopanou. Je naší skrytou motivací, aby tento text přispěl k tomu, že tak tomu bude i ve vaší škole. Než začnete debatovat Nejjednodušším způsobem, jak se naučit debatovat a využívat tak výhod, které debatování přináší, je debatovat. Pouhým čtením knih se ještě z nikoho dobrý debatér nestal. Bez informací to ale také nejde. Navrhujeme, abyste si před svou první debatou přečetli následující odstavce, které stručně vysvětlí co je debata, přiblíží její obsah a cíle a také nastíní pravidla chování při debatě. Debata Debata, také soutěžní, akademická či předmětová debata, je svébytnou vzdělávací formou, využívanou v prostředí formálního i neformálního vzdělávání. Jako způsob uspořádání činností vedoucí k vytčenému vzdělávacímu cíli je debata vyučovací metodou. Takto chápaný význam slova vychází ze zúžené definice, která soutěžní, akademickou debatu vymezuje vůči šíře pojatému konceptu debaty jako ekvivalentu diskuse nebo rozhovoru a příbuzným aktivitám. Charakteristickými rysy debaty je motivace soutěží, předpokládaný vzdělávací efekt a prostředí neformálního vzdělávání - byť je většina debatních klubů organizována při školách a v podobě „předmětových debat“ se debata využívá i jako metoda formálního vzdělávání. Definice debaty obsahuje mnoho slov a je zapotřebí mnoha vět, aby tato slova nabyla smyslu. V tuto chvíli považujeme za vhodnější nabídnout znaky, jak „debatu“ poznat a rozlišit ji od jiných, zdánlivě příbuzných aktivit.
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
3
Debata má: $ Cíle. Nejvyšším cílem debaty je vždy vzdělávání - rozvoj dovedností, prohloubení znalostí, formování osobnosti člověka. $ Pravidla. Pravidla určují co se v debatě má, smí, nesmí a musí. $ Kontroverzní tezi. Teze určuje obsah debaty. Její kontroverznost spočívá v tom, že uznáváme, že v dané věci se v současnosti nelze dobrat univerzálně platného závěru. $ Břemena. Břemenem se myslí úkol týmu. Rozpoznáváme břemeno důkazu a břemeno vyvracení. Břemeno důkazu znamená, že ti, kteří něco tvrdí, musí svá tvrzení dokázat. Břemeno vyvracení znamená, že kritici musí zneplatnit tvrzení obhájců. Nést to či ono břemeno - splnit úkol týmu v debatě, vylučuje kompromis i konsenzus. $ Kritéria úspěšnosti. Pravidla určují, jak poznáme vítěze. Základním kritériem úspěšnosti je obsah, nikoliv forma. V rámci obsahu má racionalita přednost před emocemi. $ Rovnovážnou strukturu. To znamená, že všechny strany dostávají férový prostor k vyjádření. $ Rozhodnutí a hodnocení. Každá debata je rozhodnuta - na základě pravidel arbitr oznámí, který z týmů lépe splnil svůj úkol v debatě. Současně je nabídnuta zpětná vazba a doporučení účastníkům, která směřují k naplnění vzdělávacích cílů. Obsah je tedy nadřazen formě (na rozdíl od prezentačních / recitačních soutěží), jde o hledání cest vedoucích k pravdě, ne o konsenzus či dokonce kompromis (na rozdíl od aktivit participace mládeže), cílem je vzdělání, ne vítězství či drahé ceny pro vítěze (na rozdíl od marketingových akcí maskovaných za žákovskou soutěž), a konečně etická stránka debatování - jak vysvětlíme dále - je pro nás základní normou (na rozdíl od soutěže, která učí argumentačním trikům a fíglům). Tradice vzdělávání debatou „Debatování“ splňující uvedené znaky, tedy jako vzdělávací forma a metoda, má v novověku více než dvě stě let starou tradici - pravděpodobně prvním novověkým „debatním klubem“ byla Historická společnost Trinity College v Dublinu, založená v roce 1770. Na počátku 19. století vznikly debatní společnosti na univerzitách v Cambridge a Oxfordu. Můžeme odhadovat, že v dnešní době se debatuje ve většině zemí světa. Zejména v bývalých zemích britského impéria má debatování ve vzdělávání na středních a vysokých školách tradiční a významné místo. Vezmeme-li v úvahu, že tyto státy zahrnují i tak lidnaté země jako jsou (z první desítky států podle počtu obyvatel) Indie, USA, Pákistán, Bangladéš a Nigérie a že mimo Británii samotnou (také vcelku lidnatá země) má debatování tradici i v kontinentální Evropě, probíhá v Rusku a zapouští kořeny v Číně, potom není nereálný odhad, že počet mladých lidí, kteří se v té či oné formě kdy zapojili do debatování, převyšuje stovku milionů. Pokud vezmeme sto milionů debatérů jako minimum a pro počet jimi absolvovaných debat použijeme příklad České republiky, kde soutěžní debatéři absolvují za svoji kariéru průměrně cca 50 debat (v maximu ale až 150), potom lze dojít k závěru, že celosvětově již proběhlo ne méně, než 5 miliard vzdělávacích debat. Můžeme dovodit, že debatování má ve výchově a vzdělávání solidní praxi. Čísla z České republiky jsou nepochybně skromnější – přesto, nejstarší vzdělávací aktivita formou debatování soutěž Debatní liga, byla založena v roce 1994 a v době psaní tohoto textu se tak blíží 20 letům nepřetržité existence a z ní vyplývajících zkušeností. Debatování „funguje“ Vzdělávání formou debatování zřejmě má tradici a zkušenosti. Z jednoduché - byť argumentačně nepříliš silné úvahy, že „tolik lidí a v tolika různých prostředích by nevěnovalo tolik energie na něco, co nepřináší výsledky“ lze usoudit, že debatování má i (vzdělávací) výsledky. Tuto konstrukci podporují i vědecké studie. Nejnovější shrnutí nabídla syntéza „Debating the Evidence“1 vycházející z cca 800 článků a studií publikovaných během posledních 20 let, která, ve stručnosti, konstatovala, že „existují důkazy, že debatování funguje“. (Tzn., že „přináší pozitivní výsledky ve vzdělávání.“)
1
CfBT Education Trust: Debating the Evidence, Reading 2011, ISBN 978-1-907496-55-4
4
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
Pravidla chování při debatě Pravidla chování účastníků debaty - debatérů, diváků, rozhodčích a dalších funkcionářů vychází ze zvyku, Etického kodexu, obecných zásad slušnosti a pravidel debaty. Až překvapivě se podobají standardům, na které jsme zvyklí na koncertech „vážné“ hudby: $ Debatéři a rozhodčí jsou společensky oděni. $ V době, kdy „hudebníci hrají“ (= debatéři vystupují), publikum mlčí. $ Na konci jednotlivých „vět“ (= vystoupení jednotlivých řečníků) se obvykle netleská a zatímco „hudebníci tiše ladí“ (= debatéři se polohlasem radí o dalším postupu), publikum v sále rovněž maximálně polohlasem lehce šumí, aby se okamžitě při zahájení další věty opět zcela ztišilo. $ Výjimečné sólové výkony obecenstvo odmění spontánním potleskem. $ Na závěr obecenstvo zatleská všem účinkujícím. $ ...a zatímco po koncertu si ruku podají jen dirigent s prvním houslistou, v debatě si rukou potřesou všichni debatéři - na znamení toho, že spory v debatě byly jen spory v debatě a na přátelství to nic nemění. Po zdůvodnění verdiktu potřese debatérům rukou i rozhodčí. Také prostor je uspořádán obdobně: debatéři - „hudebníci“ sedí v čele sálu, tak aby na ně bylo dobře vidět a aby byli dobře slyšet. Debatéři také mají své „noty“ - připravené poznámky. Debatéři sedí za stolky (v průběhu debaty si musí psát její zápis a poznámky) čelem k publiku. Vystupující řečník se postaví doprostřed, tak aby jej dobře slyšelo jak obecenstvo a rozhodčí, tak oponenti - není tedy vhodné stát příliš vpředu a oponentům ukazovat záda. Vystupující řečník může mít k dispozici řečnický pult, zkušení debatéři však dávají přednost pouhému stolku na poznámky. Ti nejlepší mají nejraději prázdný prostor (poznámky mají v podobě tzv. indexových karet v ruce). V průběhu křížového výslechu stojí debatéři v pohodlné vzdálenosti od sebe (metr až dva), jsou natočeni šikmo do sálu, tak aby jejich otázky a odpovědi směřovaly jak k oponentovi, tak k rozhodčím a publiku. Debatéři si nejčastěji vykají a oslovují se křestními jmény, ve třetí osobě využívají role mluvčích v debatě („...jak vysvětlil můj první mluvčí...“, „váš druhý mluvčí tvrdil, že...“, „třetí mluvčí obhajoby se mýlil, když říkal...“). Soutěžní debatéři jsou zásadně oblečeni formálně. Debatu nejčastěji moderuje (hlavní) rozhodčí, který sedí v publiku čelem k debatérům. I on má k dispozici stolek, aby si mohl pohodlně vést zápis. V publiku sedí i časoměřič, který sleduje čas výstupů a jeho plynutí oznamuje debatérům (viz „první debata - funkcionáři debaty). Funkcionáři soutěžních debat, zejména rozhodčí, jsou rovněž oděni formálně. Etický kodex V soutěžních debatách organizovaných Asociací debatních klubů, o.s., se všichni účastníci zavazují dodržovat etický kodex, který je základním, všem ostatním nadřazeným dokumentem a normou chování: 1. Dosahování dlouhodobých cílů debaty (v rovině výchovné, vzdělávací a společenské) je důležitější než vítězství v debatě. 2. Respektuj obecné etické zásady a vědomě je neporušuj. Chovej se čestně, cti a rozšiřuj zásady fair play, slušného chování a džentlmenství. 3. Sebevědomí při pronášení vlastního projevu kombinuj s pokorou při naslouchání projevům druhých. 4. Auditur et altera pars - naslouchej názorům druhých a respektuj je i tehdy, nesouhlasíš-li s nimi. 5. Akceptuj presumpci poctivosti. 6. Nedopouštěj se záměrně nekorektní, nečestné, eristické argumentace. 7. Netoleruj záměrně nekorektní, nečestnou, eristickou argumentaci ostatních účastníků debaty. 8. Argumentace vedená v rámci debatních soutěží střídavě z názorově protikladných pólů tě nedovede k pokrytectví ani k oportunistickému pragmatismu. Má formativní charakter - vede účastníky debaty k rozvoji kritického myšlení, k dokonalejšímu sebepoznání a především k odkrývání pravdy. 9. Bude-li tvé myšlení pozitivní, nálada vstřícná a chování přátelské, pak (podle zákona akce a reakce) můžeš totéž očekávat též od ostatních účastníků debaty. 10. Naslouchej, mysli, zůstaň člověkem. Jak kdo argumentuje, takový je.
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
5
První debata Poslední zásadní informací, kterou je třeba sdělit předtím než se pustíte do nejnáročnější ze všech debat, totiž té první, je oprava mylného dojmu. Mylný dojem spočívá v představě, že v debatování jedna strana vystupuje z pozice „ano“ a druhá z pozice „ne“. Tak tomu není. Ve skutečnosti je tomu tak, že jedna strana vystupuje z pozice „ano“ a druhá strana z pozice „vaše ano není (dobře) dokázáno a nelze je proto přijmout“. To je zásadní rozdíl, který z diskuse hluchých, ve které si každý vede svou, činí skutečnou debatu. Pro první debatu použijte formu „Trial“. Podstatné jméno „trial“ má v angličtině několik významů - dva z nich jsou „soudní přelíčení“ a „zkouška, pokus“. A přesně o to v této debatě půjde. Jejím cílem je vyzkoušet si jak debata funguje a v praxi si „osahat“ některé základní principy. Její forma se inspirovala soudní pří, vystupují v ní žalobci, obhájci a soudce a půjde o to prokázat, že někdo nebo něco je něčím vinen. Slovo „trial“ v češtině navíc vyvolává představu číslovky 3. V debatě formou „Trial“ vystupují na straně žaloby i obhajoby tři žáci. Debata formou „Trial“ byla vyvinuta pro projekt „Naplánuj naši budoucnost!“ jako metodický nástroj pro snazší seznámení začátečníků (žáků i učitelů) s debatováním. Předpokládá se, že po absolvování dvou či tří debat formou „Trial“ žáci přejdou na jinou formu debatování. „Trial“ není vhodná forma pro organizované soutěže v debatování. Pravidla debaty, která společně s pracovními listy najdete jako přílohu této brožury, současně fungují jako metodický návod, jak v debatě postupovat. K první debatě ale cesta není až tak přímočará - nejdříve bude třeba naznačit, jak se na debatu připravit, vysvětlit základní procesy a ustanovit pravidla. 1. Debata formou „Trial“ 1.2 Obecný rámec „Trial“ je debata formou hraní rolí - simulací soudu. Její základ nevychází z nějaké konkrétní soudní procedury u nás či ve světě, nemá ani nic společného s pravidly oblíbených forem debatování studentů právnických fakult „Moot court“ či „Mock trial“. Pro pochopení podstaty formy postačí, když budeme vycházet z obecné představy, že u soudu vystupují žalobci, kteří něco či někoho žalují, obhájci, kteří hledají v obžalobě slabá místa, a soudce, který na závěr sdělí verdikt. 1.3 Pravidla chování, procesy a cíl Se soudem si obvykle spojujeme i základní pravidla chování, procesy a cíl: Slovo uděluje (a odebírá) soudce, mluvčí během svého výstupu stojí, všechny strany v debatě vystupují důstojně, snaží se o kultivovaný projev. V průběhu vystoupení mluvčích druhá strana nehovoří, pečlivě naslouchá a zapisuje si, co kdo řekl. Zápisky si dělá i soudce (v debatě nebude mít k ruce stenografa). Všimněte si - a do debaty přeneste - i dalšího jednání postav soudu: jak obžaloba tak obhajoba jsou připraveny, mají písemné poznámky. Obžaloba dokonce může mít připravenou celou zahajovací řeč. Obžaloba své argumenty opírá o důkazy a svědectví. Kolem nich formuluje argumenty na podporu žaloby. Obhajoba hledá slabiny v argumentech i v jejich důkazech. Formuluje závěry o tom, že vina žalovaného nebyla prokázána. Cílem obžaloby je dokázat, že žalovaný (viz pravidla) je vinen. Cílem obhajoby je žalobu zpochybnit. Rozhodnutí o úspěšnosti snažení žaloby i obhajoby vynese soudce. Ve svých vystoupeních se strana žalobců a obhájců střídají. 2. Postup cvičení Seznamte se s pravidly formy „Trial“, která naleznete v příloze. Seznamte žáky s debatou formou „Trial“ - jejím obecným rámcem, dále bodem 1, 2 a 3 pravidel a úkoly prvního žalobce (bod 5 pravidel, odstavec „Ž1“). Vysvětlete, že prvním krokem přípravy je společná příprava obžalovací řeči prvního žalobce. Jednotlivé fáze této přípravy předveďte (za aktivní spolupráce žáků) na případu „Lid vs. školní uniformy“.
6
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
2.1 Příprava na první debatu 2.1.1 Formulace „skutků“ 1/ Proveďte brainstorming na téma „Školní uniformy“. Nápady zaznamenejte na tabuli. Brainstorming by mohl přinést například tyto výsledky: $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $
Kouše to Příslušnost ke skupině jinak - mobil, hodinky, účes Drahé Nemoderní Nehezké Elegantní a nadčasové Bez ranního přemýšlení co na sebe Stírá sociální rozdíly Konec anonymity Anonymita Hloupé machrování penězi rodičů Školy vyžadují bezvadný stav Děvčata nenávidí Triky s délkou sukní V zimě, v létě stejné - nepohodlí Omezují kreativitu Omezují svobodu Omezují vyjádření osobnosti Podporují vyjádření osobnosti jinak - dovednosti, znalosti, záliby Hrdost na školu Reprezentace školy Rivalita mezi školami
2/ V tuto chvíli hledáme negativa - odstraňte z výsledků brainstormingu pozitivní nápady. Pro ukázku uvádíme, jak by takový výběr mohl vypadat u našich hypotetických výsledků: $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $
Kouše to Příslušnost ke skupině jinak - mobil, hodinky, účes Drahé Nemoderní Nehezké Elegantní a nadčasové Bez ranního přemýšlení co na sebe Stírá sociální rozdíly Konec anonymity Anonymita Hloupé machrování penězi rodičů Školy vyžadují bezvadný stav Děvčata nenávidí Triky s délkou sukní V zimě, v létě stejné - nepohodlí Omezují kreativitu Omezují svobodu Omezují vyjádření osobnosti Podporují vyjádření osobnosti jinak - dovednosti, znalosti, záliby Hrdost na školu Reprezentace školy Rivalita mezi školami
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
7
3/ Ze zbývajících odstraňte divné, zjevně pomýlené a nevýznamné: $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $ $
Kouše to Příslušnost ke skupině jinak - mobil, hodinky, účes Drahé Nemoderní Nehezké Anonymita Školy vyžadují bezvadný stav Děvčata nenávidí Triky s délkou sukní V zimě, v létě stejné - nepohodlí Omezují kreativitu Omezují svobodu Omezují vyjádření osobnosti Rivalita mezi školami
4/ Duplicitní spojte, co lze slučte na základě nějakého společného jmenovatele. Této technice můžete říkat „pytlování“. Jde o to vytvořit několik „pytlů“ nápadů, v každém „pytli“ budou nápady, které mají něco společného. $ Pytel 1 (Peníze) N Drahé N Školy vyžadují bezvadný stav $ Pytel 2 (Vlastnosti) N Nemoderní N Nehezké N (V zimě, v létě stejné) - nepohodlné N Vrátit do hry nápad s nevhodným materiálem - „kouše to“? $ Pytel 3 (Omezení) N Omezují kreativitu N Omezují svobodu N Omezují vyjádření osobnosti N Děvčata nenávidí $ Pytel 4 (Samostatně stojící - ostatní) N Příslušnost ke skupině jinak - mobil, hodinky, účes N Anonymita N Rivalita mezi školami 5/ Nyní je třeba se pečlivěji zamyslet nad společným jmenovatelem jednotlivých skupin nápadů. Snahou je společného jmenovatele formulovat pomocí maximálně stručné a maximálně výstižné věty. Tomuto procesu můžete říkat „štítkování“ - nápady jsou v „pytlích“, abychom věděli co pytle obsahují, každý opatříme „štítkem“, ať je na první pohled jasné, co obsahuje: $ $ $ $
Pytel 1 - Peníze: „Školní uniformy jsou drahé.“ Pytel 2 - Vlastnosti: „Školní uniformy nesplňují nároky na odívání.“ Pytel 3 - Omezení: „Školní uniformy jsou omezující.“ Pytel 4 - Samostatně stojící - ostatní: „Školní uniformy - další důvody proti.“
„Štítky“ jsou ve skutečnosti výstižná tvrzení o tom, čeho se žalovaný údajně dopustil. Jinými slovy, právě jste vyřešili úkol a) mluvčího Ž1.
8
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
Obvykle se takto podaří vygenerovat cca 3 - 4 tvrzení, skutků, kterých se žalovaný měl dopustit. Většinou při tom některé nápady zůstanou nevyužity. I tyto „zbytky“ však mohou být základem významných argumentů. Takto zformulovaný skutek je vlastně hypotézou. Nyní je potřeba tuto hypotézu ověřit. 6/ Následuje úkol b) - prokázání, že skutek skutečně spáchal žalovaný, že tvrzení a) skutečně platí. Osvědčeným způsobem jak úkol b) vyřešit je každé tvrzení a) zadat skupince žáků (2 - 4) a požádat je, aby se pokusili vysvětlit, proč by toto tvrzení mělo platit. Žáci většinou nemají problém tvrzení vysvětlit a zdůvodnit. Většinou však (ne nezbytně, záleží na povaze tvrzení) nemohou svá slova nijak dokázat. Chybí jim odborné znalosti, data, fakta, čísla ... proto: 7/ Požádejte žáky, aby ostatním přednesli svá zdůvodnění. Zeptejte se, co by chtěli nebo potřebovali dokázat, aby bylo jejich zdůvodnění co nejpřesvědčivější. Případně můžete vyzvat posluchače, aby v projevech svých kolegů hledali tvrzení, která by šla posílit důkazem, odkazem na vnější zdroj. Na závěr této části obvykle žáky požádám, aby si rozdělili úkoly, každý vybral jednu nebo dvě oblasti, pro které bude hledat důkazy a aktivitu přeruším.
Možná jste právě vyřešili úkol b) mluvčího Ž1. A možná budou žáci potřebovat čas, aby našli důkazy. 8/ Na příští schůzce - obvykle s týdenním odstupem - žáky požádám, aby mi přednesli své důkazy a teze argumentů znovu vysvětlili a zdůvodnili - tentokrát již s důkazy. 9/ Typickým výstupem předchozího bodu je, že žáci zjistí, že některá tvrzení nejsou schopni dokázat. Může k tomu dojít ze dvou důvodů - i) jejich neschopnost vhodné důkazy najít, ii) neexistence takových vhodných důkazů. K tomu může dojít mj. i proto, že pravda je prostě někde jinde! Skutečně - velmi často se v krocích 5 a 6 dostaneme k tvrzením, o kterých si myslíme, že jsou dobrá anebo pravdivá. Když potom porovnáváme naše domněnky s realitou, často zjistíme, že skutečnost je jiná, než jsme si mysleli! 10/Žáci proto musí tvrzení a) přehodnotit. Ta z nich, která nejsou schopni dokázat, vyloučí úplně. Ta, která lze dokázat jen částečně, přeformulují. Velmi často zjistí, že mají málo materiálu a vrátí se ke kroku 5, aby použili nápady, které předtím vyloučili. Někdy se dokonce musí vrátit až ke 3. kroku. Vyberou nové (nebo přeformulované) teze a v postupu znovu provedou kroky 6, 7 a 8. Protože jejich práce je již poučenější (více rozumí problematice) v drtivé většině případů u kroku 8 skončí - mají zformulované argumenty, které zvládnou dokázat. Výjimečně se musí vrátit až ke kroku 1 a celý proces začít znovu. Naopak se může stát, že žáci mají více argumentů („skutků“) než mohou ve vymezeném čase přesvědčivě prezentovat. Tehdy musí uvážit, které argumenty jsou nejvýznamnější a ty méně významné odložit.
Nyní již jistě máte vyřešený úkol b) mluvčího Ž1. 2.1.2 Příprava prezentace obžaloby Žáci odhalili spáchané skutky, pojmenovali je a ví, jak je dokázat - nyní je velmi snadné připravit prezentaci ve tvaru, který vyžaduje forma „Trial“. Tento tvar totiž naprosto přesně odráží způsob, jak k argumentům dospěli. Jediným dalším prvkem a dodejme, že prvkem velmi významným, formulačně však jednoduchým, je závěr a dopad argumentů na platnost teze debaty. Příklad: V průběhu procesu přípravy argumentů se žáci rozhodli v debatě žalovat dva skutky. Tvrzení prvního skutku zní: „Školní uniformy omezují osobnost žáků“, teze druhého skutku zní: „Školní uniformy jsou zátěží pro sociálně slabé rodiny“. Pomocí pracovního listu si první žalobce připraví prezentaci žaloby podle zadané struktury (viz pravidla - role mluvčích Ž1): První žalovaný skutek: Úkol a): Oznámení podstaty skutku - co zlého žalovaný spáchal nebo páchá. Řešení: „ŠU omezují osobnost žáků.“
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
9
Úkol b): Prokázání, že skutek skutečně spáchal žalovaný. V prokázání by neměly chybět faktické důkazy (citace odborníků a jejich studie, svědectví, data a čísla) a vysvětlení, které spojí žalovaného s důkazy o jeho vině. Řešení: „Každý člověk je jedinečnou bytostí. Má své zájmy, preference a averze. Dále je z naší každodenní zkušenosti zřejmé, a odborníci tuto zkušenost potvrzují, že svoji osobnost prezentujeme navenek mimo jiné i oblékáním. Tvrdí to mj. paní Mary Hartleyová na straně 19 knihy „Řeč těla v praxi“, vydané nakladatelstvím Portál v roce 2005. Naproti tomu uniforma zakládá uniformitu - předepisuje a nařizuje jaký typ oděvu, jaké barvy, střihu, velikosti a materiálu musí žák nosit. Z uvedeného vyplývá, že ŠÚ brání individuálním projevům osobností žáků a tím je omezuje.“ Úkol c): Vyvození závěru o vině žalovaného. Řešení: „Dokázali jsme, že ŠU omezují osobnost žáků a jsou proto vinny.“
Formulace závěru (dopadu) c) je velmi jednoduchá! Úkoly mluvčího Ž1 jsou vyřešeny. Druhý žalovaný skutek by - pro ilustraci - mohl vypadat takto (neuvádíme již zadání jednotlivých úkolů): „ŠU jsou zátěží pro sociálně slabé rodiny.“ „Zahraniční zkušenosti ukazují, že školní uniformy nejsou levnou záležitostí. Potřebujete minimálně košili, kalhoty nebo sukni, kravatu a sako. Košili i kalhoty si žáci občas převlékají, sako občas ušpiní. Takže vše několikrát. Některé školy vyžadují jednu uniformu pro běžné nošení, jinou pro slavnostní příležitosti a další do tělesné výchovy. Dále - děti mají tu vlastnost, že rostou, a to často velmi rychle. Jinými slovy, vše vyjmenované je třeba minimálně jednou ročně kupovat znovu. Aby toho nebylo málo, uniformy se nezřídka prodávají jen ve specializovaných obchodech a v menších sériích - na jedné straně tak má prodejce garantované zákazníky, na druhé mu chybí konkurence - výrobce ani prodejce v zásadě nic nenutí snažit se prodávat levně. A nakonec uniforma nenahradí běžné oblečení. Na volný čas, víkendy a prázdniny žáci tak jako tak potřebují „civilní“ oblečení. Veškeré uvedené informace vycházejí z prostého pozorování skutečností a autentických výpovědí účastníků elektronické diskuse Yahoo Answers: „Arguments for and against School Uniforms“. „Pokud tedy řečené shrneme - uniformy jsou výdajem navíc. Výdajem, který (jak jsme vysvětlili), nemusí být zrovna zanedbatelný a pro sociálně slabé rodiny je zátěží.“ „Ve druhém bodu obžaloby jsme dokázali, že ŠU jsou zátěží pro sociálně slabé rodiny a přinesli jsme tak další důvod, proč jsou školní uniformy vinny.“ Pro tuto chvíli je jedno, jakou formou si žák svoji řeč připraví, pokud zajistí, že se vyjádří k oběma žalovaným skutkům a u obou dodrží předepsanou strukturu (tvrzení - vysvětlení a důkaz - dopad). Může se svoji řeč naučit nazpaměť a později ji recitovat jako básničku, může si ji, slovo po slovu, napsat na pracovní list a poté ji přečíst, může si poznamenat hlavní body na lísteček a hovořit spatra. (Zásady přesvědčivé prezentace se nám do tohoto textu nevešly, pokud ale chcete vědět více, není problém je případně dohledat v dostupné literatuře.) Pro tuto chvíli by nicméně členové týmu obžaloby měli po svém prvním žalobci chtít jediné - a to, aby poté, co společně zformulovali argumenty, jim jejich první mluvčí nahlas a ve vymezeném čase předvedl, jak jejich společnou práci „prodá“. 2.1.3 Příprava obhajoby V předchozí části jsme ukázali, jak se může žaloba připravit na debatu a jak má vypadat řeč prvního žalobce. Následuje vysvětlení role prvního obhájce a s ní i postup, jak se celá obhajoba může připravit na debatu. Obhajoba vystupuje jako opozice - zopakujme, že rolí opozice v debatě formou „Trial“ je zabývat se obžalobou. Cílem je zpochybnit úspěšnost žaloby. Celá debata tedy bude o žalovaných skutcích (argumentech) obžaloby. Na rozdíl od skutečného soudního procesu obhájci dopředu neví, jaké skutky budou žalobci obviněnému klást za vinu. Z toho plyne pro obhájce nepříjemný závěr - jejich vyvracení bude do značné míry improvizací. To není problém pro zkušeného debatéra
10
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
(protože ví, jak se tvoří argumenty a kde jsou jejich slabiny), je to však problém pro začínajícího debatéra, protože tyto dovednosti se učí právě debatou! Tak trochu uzavřený kruh - nemohu dobře debatovat, protože neumím dobře debatovat - se dá „rozetnout“ dvěma způsoby. Za prvé - improvizaci se pokud možno vyhnout, a za druhé - bez bázně debatovat a dovednosti si postupně osvojit. 1/ Odhalení žalovaných skutků Jednodušší je začít prvním naznačeným způsobem - tedy vyhnout se improvizaci. Té se lze vyhnout pokud obhájci vědí, jaké skutky budou žalovány. Žalobci jim to předem neřeknou, proto na to musí obhájci přijít sami. Jak? Prostě tak, že se sami vžijí do role žalobců a budou postupovat úplně stejně jako žalobci - tedy podle postupu popsaném v bodě 2.1.1 „Formulace žalovaných skutků.“ Důležité je, aby obhájci skutečně prošli všechny kroky žalobců, včetně kroků 6, 7, 8 a 9. Co tím získají? $ Velmi pravděpodobně odhalí minimálně jeden, spíše však dva i tři skutky, které žalobci nakonec skutečně použijí. $ Budou přesně vědět o jaké důkazy a jaká vysvětlení a důkazy se jednotlivé skutky opírají. $ V procesu eliminace (kroky 9 a 10 postupu „Formulace bodů obžaloby“) dojde k tomu, že některá tvrzení jsou vyloučena - protože je nelze dokázat, případně fakta říkají, že pravda je někde jinde. Pokud je přesto žaloba použije, bude obhajoba velmi přesně vědět, co je v těchto tvrzeních špatně! $ Obhájci porozumí věci - pokud obžaloba použije nějaký nový, nečekaný skutek, budou moci kvalifikovaně dovodit, že tento skutek je nevýznamný. (Nevýznamnost je také důvodem kritiky.) 2/ Vyvracení obžaloby V průběhu hledání důkazů na podporu obžaloby se debatéři nezbytně setkávají s argumenty, tvrzeními a důkazy, které podporují druhou stranu. Debatér musí číst, hodnotit a případně si zaznamenávat důkazy a argumenty pro i proti! V přípravě na debatu tedy nejde o to najít důkazy jen pro jednu stranu, jde o to pochopit problematiku, a to nelze bez znalosti protiargumentů a jejich důkazů. Poté, co odhalí žalované skutky, by příprava obhájců měla pokračovat tím, že si zkusí vyvrátit / zpochybnit všechny skutky, o kterých si myslí, že by mohly být použity. Velmi prostě někdo odprezentuje skutek jakoby byl žalobcem a ostatní společnými silami vyvrací. Většinou mají z fáze hledání důkazů dost materiálu proti všem rozumným bodům obžaloby. Někdy se může stát, že důkazy chybí. Tehdy nezbývá, než opakovat kroky 7 a 8 postupu popsaném v bodě 2.1.1. 3/ Příprava „improvizace“ Pro tuto chvíli je zbytečné rozsáhle řešit možné vady argumentace (budeme se jimi podrobněji zabývat v přípravě na 2. a 3. debatu). V pravidlech a pracovních listech nabízíme stručnou pomoc - chyby lze mj. hledat v následujících oblastech: $ V platnosti obžaloby To znamená, že obhájci se snaží dokázat, že obžaloba je neplatná. Poměrně jednoduchým způsobem, jak dojít k závěru o neplatnosti žaloby, je najít chybu důkazu nebo vysvětlení, časté například je, že důkaz nebo vysvětlení ve skutečnosti nedokazují co by měly dokazovat. $ V přesvědčivosti obžaloby To znamená, že obhájci ukazují, že obžaloba je nepřesvědčivá. Typické je, že chybí důkaz a obžaloba po nás chce, abychom jí prostě „věřili“. $ Ve významnosti žalovaného skutku Žalobci mají pravdu, žalovaný je v dané věci skutečně vinen - obhájci ale namítají, že skutek je nevýznamný. 4/ Ukázka řešení obhajoby Pravidla debaty formou Trial stanovují prvnímu obhájci přesné úkoly. V následující části nabídneme ukázku jejich řešení. Nejdříve zopakujme úkol mluvčího, tak jak jej popisují pravidla, bod 5, odstavec O1: „Jeho úkolem je zabývat se skutky, které představil 1. žalobce. Jeho cílem je prokázat, že dosažené závěry neprokazují vinu žalovaného nebo jsou nevýznamné . Ve své řeči sleduje tento postup:
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
11
a/ Oznámí, kterým skutkem se právě zabývá. b/ Vysvětlí, proč považuje prokázání závěru o vině žalovaného v tomto skutku za nedostatečné nebo nevýznamné. Napadá důkazy obžaloby a vysvětlení, které spojuje žalovaného s důkazy o jeho vině. Může připustit platnost bodu žaloby, tehdy se ale snaží dokázat, že tento bod je nevýznamný. c/ Ze své řeči vyvodí závěr o neplatnosti nebo nevýznamnosti závěru žalobců ve věci viny žalovaného v daném skutku. Postup a) - c) opakuje pro všechny žalované skutky. Ve své řeči se snaží využít odpovědi oponentů z předchozího křížového výslechu. Po skončení své řeči (a čase na přípravu) odpoví na otázky mluvčího Ž3.“ Případ: Lid vs. školní uniformy. První žalovaný skutek:
Vyvracení obhajoby: Úkol a/ Oznámí, kterým skutkem se právě zabývá.
„Školní uniformy jsou vinny, protože omezují osobnost žáků.“
V této části obhajoby se budeme zabývat prvním žalovaným skutkem, který tvrdil, že školní uniformy omezují osobnost žáků.
Úkol b/ Vysvětlí, proč považuje prokázání závěru o vině žalovaného v tomto skutku za nedostatečné nebo nevýznamné. Napadá důkazy obžaloby a vysvětlení, které spojuje žalovaného s důkazy o jeho vině. Může připustit platnost bodu žaloby, tehdy se ale snaží dokázat, že tento bod je nevýznamný. „Každý člověk je jedinečnou bytostí. Má své zájmy, preference a averze. Dále, z naší každodenní zkušenosti je zřejmé, a odborníci tuto zkušenost potvrzují, že svoji osobnost prezentujeme navenek mimo jiné i oblékáním. Tvrdí to mj. paní Mary Hartleyová na straně 19 knihy „Řeč těla v praxi“, vydané nakladatelstvím Portál v roce 2005. Naproti tomu uniforma zakládá uniformitu - předepisuje a nařizuje jaký typ oděvu, jaké barvy, střihu, velikosti a materiálu musí žák nosit. Z uvedeného vyplývá, že ŠU brání individuálním projevům osobností žáků a tím je omezuje.“
„Závěr žaloby je zřejmě přehnaný a argumentace tento závěr nepodporuje. Co vlastně žaloba prokázala? Prokázala to, že v jistém ohledu a v blíže neurčené míře školní uniformy skutečně brání individuálním projevům žáků. Právě ona blíže neurčená míra je problém. Žaloba totiž svůj závěr prezentuje absolutně, vyvozuje, že školní uniformy zcela brání individuálním projevům osobností žáků. Nic takového ale ve své argumentaci nedokazuje! Ostatně nejen naše zkušenost, ale i citovaná kniha paní Hartleyové ukazují, že svoji osobnost prezentujeme navenek mnoha jinými způsoby, oděv je jen jedním z nich. A žádnému z těchto jiných způsobů prezentace školní uniformy zřejmě nebrání.“
Úkol c/ Ze své řeči vyvodí závěr o neplatnosti nebo nevýznamnosti závěru žalobců ve věci viny žalovaného v daném skutku. „Dokázali jsme, že ŠU omezují osobnost žáků a jsou proto vinny.“
„Ve svém vyvracení jsme ukázali, že závěr obžaloby byl přehnaný a argumentace toto přehnané tvrzení nepodporovala. Máme tedy zato, že obžaloba platnost závěru neprokázala a v tomto bodě se jí nepodařilo prokázat, že by školní uniformy byly vinny.“
Druhý žalovaný skutek: Náš druhý žalovaný skutek zní: Školní uniformy jsou vinny, protože jsou zátěží pro sociálně slabé rodiny.“
12
„Nyní se budu zabývat druhým žalovaným skutkem.“
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
„Zahraniční zkušenosti ukazují, že školní uniformy nejsou levnou záležitostí. Potřebujete minimálně košili, kalhoty, nebo sukni, kravatu a sako. Košili i kalhoty si žáci občas převlékají, sako občas ušpiní. Takže vše několikrát. Některé školy vyžadují jednu uniformu pro běžné nošení, jinou pro slavnostní příležitost a další do tělesné výchovy. Dále - děti mají tu vlastnost, že rostou, často velmi rychle. Jinými slovy, vše vyjmenované je třeba minimálně jednou ročně kupovat znovu. Aby toho nebylo málo, uniformy se nezřídka prodávají jen ve specializovaných obchodech a v menších sériích - na jedné straně tak má prodejce garantované zákazníky, na druhé mu chybí konkurence - výrobce ani prodejce v zásadě nic nenutí snažit se prodávat levně. A nakonec - uniforma nenahradí běžné oblečení. Na volný čas, víkendy a prázdniny žáci tak jako tak potřebují „civilní“ oblečení. Veškeré uvedené informace vycházejí z prostého pozorování skutečností a autentických výpovědí účastníků elektronické diskuse Yahoo Answers: „Arguments for and against School Uniforms“. „Pokud tedy řečené shrneme - uniformy jsou výdajem navíc. Výdajem, který, jak jsme vysvětlili, nemusí být zrovna zanedbatelný a pro sociálně slabé rodiny je zátěží.“
„Žaloba svůj závěr postavila na pěti dílčích tvrzeních: 1/ Uniformy sestávají z mnoha kusů oděvů. 2/ Tyto kusy je potřeba pravidelně dokupovat. 3/ Uniformy jsou drahé. 4/ Uniformy jsou extra položkou rodinného rozpočtu. 5/ Nevysloveným předpokladem argumentace žaloby bylo, že vše je nakupováno nové. Slabinu obžaloby vidíme ve dvou bodech: a) ve svém pátém předpokladu uvažuje v zásadě extrémní situaci, a za b) zjevně chybí jakýkoliv důkaz, proč bychom měli věřit třetímu předpokladu. Nejdříve k chybějícímu důkazu třetího předpokladu: Žaloba říká, že uniformy jsou drahé - nedává však ani absolutní ani relativní srovnání cen. Jak tedy máme poznat, že jsou skutečně drahé? Na vysvětlení nám předkládá k uvěření těžko akceptovatelný „fakt“, že v daném segmentu neexistuje tržní prostředí. Ve své další argumentaci zřejmě vychází ze zkušeností ze Spojeného království, Austrálie a USA. Nedává nám však jediný důvod k tomu, abychom pochybovali, že v těchto zemích s dlouhou tradicí svobodného obchodu trh nefunguje. A odkud vzali tvrzení o „menších sériích“? V Anglii či USA může mít střední škola klidně i tisícovky žáků. Navíc mnoho uniforem se liší jen našitým znakem na saku. Košile jsou všechny stejné, kalhoty většinou také, tak jaké malé série? Celé tvrzení je hodně diskutabilní a bez jasných důkazů je prostě nemůžeme přijmout. Za významnější však pokládáme následující: Ve svém pátém, nevysloveném předpokladu, nám žaloba podsouvá představu, že vše musí být nové. Jenže žaloba se baví o sociálně slabých rodinách. A tyto rodiny z definice nenakupují ve značkových buticích - ať již civilní oblečení nebo uniformy. Fiktivním, avšak ilustrativním příkladem, může být rodina Weasleyových v sérii o Harrym Potterovi. Dále - drahé části uniformy, právě proto, že nepodléhají módě - se běžně dědí mezi sourozenci, někdy dokonce z otce na syna, prodávají se v second handech a v levných obchodech. Školní uniformy zde nejenže nejsou vinny,ale naopak přispívají dobré věci: sociálně slabé rodiny nemusí řešit problém značkových tenisek, trik a džínsů, které navíc ruku v ruce s módním marketingem mění každého čtvrt roku kolekce, takže loňské drahé triko na sebe dítě nevezme! Jistě, Ronův společenský hábit byl odrbaný, rozhodně však Weasleyovým přišel levněji, než kdyby měli neustále kupovat „in“ oblečení.“
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
13
„Ve druhém bodu obžaloby jsme dokázali, že ŠU jsou zátěží pro sociálně slabé rodiny a přinesli jsme tak další důvod, proč jsou školní uniformy vinny.“
„Ve své řeči jsem Vám ukázala, že minimálně jeden z předpokladů závěru obžaloby nebyl dokázán a je navíc hodně pochybný. Také jsem ukázala, že další z předpokladů byl zcela mylný a ve skutečnosti nedával důvod k tomu, abychom věřili ve vinu žalovaných uniforem, ale přesně naopak. Závěr založený na jednom nedokázaném a pochybném a druhém neplatném předpokladu nemůžeme přijmout. Žaloba v tomto bodě vinu žalovaných uniforem neprokázala.“
Dalším krokem je již samotná realizace debaty. Dosud však zaznělo velmi málo o jednom významném procesu debaty - křížovém výslechu. Doporučujeme, aby se učitel dopředu seznámil s textem třetí kapitoly, strany 27-30. Bylo by v tuto chvíli zbytečné a asi i kontraproduktivní tuto věc s žáky nějak podrobněji rozebírat. Doporučujeme ale upozornit na to, co zaznělo v dosavadním textu, respektive je v pravidlech.To shrnuje odstavec „Co zatím zaznělo“ na straně 27. Učitel by měl obsah tohoto odstavce stručně debatérům připomenout ať již před debatou, nebo v jejím průběhu (před křížovým výslechem). Pokud někteří žáci nebudou schopni klást otázky, nevadí, v tom případě můžete jejich křížový výslech předčasně ukončit. 2.2 Realizace debaty 1/ Oznamte (anebo nechte žáky vybrat si z vámi vytvořené nabídky) „případ“ debaty. Případ je vždy vyjádřen tak, aby bylo jasné kdo je žalován, přitom ale nebylo jasné co se mu klade za vinu. „Žalovaným“ může být osoba, skupina osob, věc, jednání ..., vlastně cokoliv, na čem dokážeme najít nějaké zlo. Typická formulace případu zní: „Lid versus x“. Podle věku a zájmu žáků a také podle času, který chcete aby žáci věnovali přípravě, můžete volit případy relativně jednoduché: $ $ $ $ $ $ $
Lid vs. Lady Gaga Lid vs. graffiti Lid vs. školní uniformy Lid vs. počítače Lid vs. počítačové hry Lid vs. Hollywood Atd.
Volit lze i případy složité: $ $ $ $ $ $
Lid vs. státní protidrogová politika Lid vs. ekologismus Lid vs. městská policie Lid vs. multikulturalita Lid vs. rozvojová pomoc Atd.
Případ můžete zvolit z bezprostředního okolí žáků: $ $ $ $ $ $ $
Lid vs. dopravní situace před naší školou Lid vs. možnosti žáků naší školy na trávení času o přestávkách Lid vs. obsah zimního výcvikového kurzu na naší škole Lid vs. nabídka volnočasových aktivit na naší škole Lid vs. ŠVP Lid vs. naše školní jídelna Atd.
U jednodušších případů si lze představit vcelku smysluplnou debatu i po kratší přípravě na místě - složité případy pochopitelně vyžadují delší a hlubší přípravu. V „obecném rámci“ jsme vysvětlili, že cílem žaloby je „dokázat“.
14
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
To nepůjde bez důkazů - čím méně důkazů (a kratší příprava nedává mnoho možností k jejich vyhledání), tím méně „munice“ a tím plytčí výsledek. Případy z okruhu bezprostředního okolí a zkušeností žáků mají tu výhodu, že důkazy jsou „po ruce“. 2/ Vytvořte dva tříčlenné týmy. (Během přípravy může být v týmu i více žáků, v debatě však vystoupí jen tři z nich.) Vylosujte, který tým bude zastávat roli „žalobců“ a který „obhájců“. 3/ Rozdejte žákům pracovní listy a seznamte je s jejich obsahem. Požádejte žáky, ať se rozhodnou, kdo bude zastávat jakou roli ve svém týmu. 4/ Zopakujte / připomeňte postup přípravy obžaloby a obhajoby a požádejte žáky, aby se připravili na debatu. Vymezte dostatek času na přípravu. Může se jednat o hodinu nebo týden - záleží na vás, motivaci vašich žáků a náročnosti případu. V této fázi vám ale nedoporučujeme čas delší než právě týden. Nemá moc smysl řešit skutečně náročné případy a na vyhledání důkazů pro ty méně náročné týden bohatě stačí. 5/ Uspořádejte prostor podle popisu v první kapitole (str. 5 - Pravidla chování při debatě). 6/ Uskutečněte debatu podle pravidel formy „Trial“, ve které budete rozhodčí, moderátor a možná i časoměřič. 3. Funkcionáři debaty 3.1 Moderátor Jako moderátor budete žákům oznamovat kdo je „na řadě“ s výstupem a udělovat slovo jednotlivým řečníkům. Zde vám poslouží pravidla debaty, kde v bodě 4 naleznete přehled jednotlivých výstupů. Tato pravidla si určitě vytištěná vezměte s sebou! Roli moderátora můžete delegovat na vybraného žáka. 3.2 Časoměřič Úkolem časoměřiče je sledovat délku řečí, tak aby mluvčí nehovořili přes vymezený čas. Časoměřič také oznamuje řečníkům kolik jim zbývá času do vypršení limitu. Obvykle se to děje tak, že vždy po minutě časoměřič zvedne ruku nad hlavu a na prstech ukazuje, kolik minut zbývá do konce. Pochopitelně si můžete připravit i vytištěné karty s číslovkami a zbývající čas vždy po minutě signalizovat zvednutím příslušné karty. Zvykem je 30 vteřin před vypršením časového limitu vydat zvukový (např. úder gongu, klepnutí do lavice) a vizuální signál (zvednutá paže, palec a ukazovák tvoří symbol písmene „C“ anebo karta s vytištěnou číslovkou 30''). Po vypršení časového limitu časoměřič opět vydá zvukový a vizuální signál. Běžně dva údery gongu / dvě klepnutí do lavice, zdvižená paže se zaťatou pěstí, karta s vhodným symbolem. Posledním úkolem časoměřiče je sledovat čas na přípravu - sleduje, aby žádný tým nepřekročil stanovených 30 sekund. Zastávat roli časoměřiče současně s dalšími rolemi je vcelku náročné. Rozhodně vám proto doporučujeme, abyste tuto roli delegovali na vybraného žáka. Bude potřebovat (minimálně) stopky (mobilní telefon), něco, čím bude dávat zvukový signál (gong, propisku) a případně i karty s výraznými číslicemi „2“, „1“, „30“ a „konec“. 3.3 Rozhodčí Pokud je „první debata“ i pro vás první v roli rozhodčího, postačí držet se následujících zásad: a/ V debatě je vzdělávací cíl nadřazen jakýmkoliv jiným cílům, včetně vítězství v debatě. Mějte to na paměti kdykoliv dojde k situaci, se kterou byste si nevěděli rady. b/ Rozhodnutí je významnou vzdělávací příležitostí - využijte ji! c/ Významnou rolí rozhodčího je pomáhat vytvořit příjemné, přátelské a motivující vzdělávací prostředí. Při svém rozhodnutí a zdůvodnění tohoto rozhodnutí se držte bodu 7 pravidel. Používejte pracovní list rozhodčího a snažte se psát co nejpodrobnější zápis a poznámky. Po skončení debaty si nechte dostatek času (v soutěžních debatách to bývá nezřídka hodina) na pročtení svých poznámek, uspořádání myšlenek a dosažení verdiktu. Pro první debatu není třeba, abyste vypisoval List rozhodčího. Stačí ústní zpětná vazba, ve které oznámíte výsledek a zdůvodníte jej (vaše argumentace musí vycházet z bodu 7 pravidel). Nezapomeňte pochválit vše co se dá. Kritikou šetřete anebo se jí vyhněte úplně. Po první debatě, nejlépe několik okamžiků po jejím skončení, není od věci se žáků zeptat na jejich pocity, co jim působilo potíže, kde se naplnila či naopak nenaplnila jejich očekávání. Veřejně obhajovat výsledky vlastní duševní činnosti není vůbec jednoduché a s mnoha žáky po skončení první debaty emoce přímo vibrují - promluvit si o tomto zážitku pomůže emoce zklidnit a dále přispěje k navození přátelské atmosféry.
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
15
4. Výstup a opakování „první debaty“ „První debata“ je praktickou zkouškou a nezbytným předpokladem pro další rozvoj a pochopení „o co v debatě jde“. O kompetencích lze jistě číst, bez jejich praktického nácviku je to ale čtení v zásadě zbytečné. Proto vám doporučujeme, aby „první debatou“ prošli všichni žáci vašeho kroužku, semináře či klubu. Můžete přitom debatovat na stejné téma, nebo případy měnit - což je zábavnější. Při opakování „první debaty“ vám doporučujeme dbát na to, aby žáci pečlivě pracovali s pracovními listy - poctivě a po celou debatu si psali zápis. Tuto činnost můžete kontrolovat tak, že po skončení debaty všechny účastníky požádáte, aby vám ukázali své vyplněné pracovní listy - pochopitelně, že půjdete příkladem a jako vzor sám žákům ukážete svůj vlastní pečlivě vyplněný pracovní list. Druhým doporučením je důsledně dbát na to, aby žáci skutečně vždy splnili úkoly, které jim pravidla kladou (a ke kterým je pracovní listy vedou), včetně a hlavně úkolu formulovat závěry a z nich vyvozovat dopad na (ne)platnost obžaloby! Postupy a pravidla „první debaty“ byly v některých ohledech zjednodušující - proto vám nedoporučujeme tuto debatu organizovat více než třikrát - i za cenu toho, že někteří žáci si ji nevyzkouší. Pasivní zážitek bude v tuto chvíli muset stačit. Závěr Před první debatou se žáci dozvěděli co je debata, kdo jsou její účastníci a co je jejím cílem. Debatu si na vlastní kůži „osahali“: vyzkoušeli si její přípravu - brainstorming a moderovanou tvorbu argumentů obžaloby i obhajoby, v praxi si vyzkoušeli základní procesy - tvrzení, vyvracení a rehabilitaci. Pracovní listy je vedly ke strukturovanému zápisu a kázni a organizaci ve stavbě argumentu. Uplatňovali zásady „debatního“ chování. Všechny tyto zkušenosti se jim budou hodit v dalších debatách a jsou dobrým základem pro budoucí rozvoj významných kompetencí prohlubovaných debatou.
16
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
Druhá debata V „první debatě“ se žáci seznámili s technikou přípravy na debatu a debatu si vyzkoušeli. Některé postupy byly cílevědomé (strukturovaná příprava a argumentace), jiné intuitivní. Ve druhé debatě půjde o posílení již získaných dovedností a převedení některých intuitivních postupů do kategorie těch cílevědomých. To se týká zejména techniky psaní poznámek, analýzy argumentace a vybraných nástrojů vyvracení / slabin argumentace. 1. Naslouchání a záznam Ze zběžné analýzy struktury debaty, jak jsme ji představili v bodě 4 pravidel, vyplývá zajímavý aspekt debatování. Debatéři netráví větší část času tím, že hovoří. Většinu času tráví nasloucháním. A naslouchání, dodejme okamžitě, neznamená čekání až na mne dojde řada s projevem. Úspěch týmu závisí na tom, jak dobře tým naslouchá. Opakujeme – „jak dobře tým naslouchá“ nikoliv zda vůbec. Bez naslouchání - a záznamu slyšeného, se debatovat prostě nedá. Je tomu tak proto, že: $ Zapamatovat si podrobnosti desítek minut více či méně hlubokomyslné argumentace je prostě fyzicky nemožné. $ V debatě se nediskutuje o „říkali jste něco jako...“ či „zaslechli jsme něco ve smyslu...“ ale o tom, co skutečně zaznělo. $ Psaním poznámek se naslouchání stává aktivním, pomáhá lépe vnímat a pochopit, co bylo řečeno. $ Bez písemného záznamu si lze jen těžko představit analýzu argumentace. $ Ve světě soutěžního debatování platí princip, že mlčení znamená souhlas. Jestliže jeden tým přijde s tvrzením a druhý tým se nepokusí na toto tvrzení odpovědět či je napadnout, potom se má zato, že tvrzení platí. Zápis významně pomáhá vyhnout se této chybě a také ji u oponentů okamžitě odhalit. $ Zkušenější debatéři jsou schopni v zápise ihned odhalovat slabiny řeči oponentů a plánovat reakce. $ Záznam je způsobem, jak i debatér, který se právě nechystá vystoupit, spolupracuje a pomáhá úspěchu týmu: ihned po projevu oponenta musí dát debatéři hlavy dohromady a doslova porovnat svoje poznámky. Během několika okamžiků bude jeden z členů týmu muset vstát a začít následující část debaty. Během času na přípravu mu jeho kolegové musí sdělit své nápady a navrhnout strategii pro nadcházející část. Nejsou-li členové týmu schopni během času na přípravu pracovat efektivně, více než pravděpodobně se debata stane dílem jednotlivců – rozhodčí ovšem sledují týmovou práci! Ve štafetovém běhu je jedno, jak rychle běží jednotlivci pokud nejsou schopni předávky. Stejně je tomu i v debatě. Záznam debaty vytváří prostor pro „předávku“. 1.1 Záznam (zápis) debaty Praxí ověřenou formou záznamu je tzv. „záznamový list“ - list papíru, obvykle orientovaný na šířku, vertikálně rozdělený na sloupce - kolik hlavních „řečí“, tolik sloupců. Řeč se zaznamenává do sloupce. (Do stejného sloupce, avšak graficky odlišně, se obvykle zaznamenávají okamžité reakce a další poznámky pisatele.) Do vedlejšího sloupce (leváci zváží takto zaznamenávat debatu zprava doleva) se přiřazují reakce k jednotlivým bodům řečeného. Díky tomuto systému nezůstane žádné tvrzení přehlédnuto či opomenuto, protože by tak ve vedlejším sloupci zůstal nápadně prázdný prostor. Když tuto formu záznamu používají v debatě všichni, výsledkem je, že se skutečně diskutuje o prezentovaných problémech, že tyto jsou probrány oběma stranami do hloubky a argumentace se rozvíjí. Standardní způsob záznamu řeči - tedy chronologicky tak, jak plyne oponentovi z úst, a vlastních poznámek pod tento záznam, obvykle ústí v chaos a nespojitost argumentace. V horším případě není výjimkou, že významný argument je opomenut. Pro debaty formou „Trial“ používejte pro zápis „pracovní list“. V budoucnu budou vaši žáci používat jeho zjednodušenou verzi, tak jak je popsána v předchozím odstavci. 1.1.1 Rady debatérům pro psaní poznámek $ Mějte připravena dvě pera kontrastních barev. Jedno pro záznam řeči, druhé pro vaše vlastní poznámky a komentáře. Neprohloupíte, když budete mít i zvýrazňovač. $ Veďte záznam debaty po celou dobu jejího průběhu. Pokud jste týmem obžaloby, můžete si do prvního sloupce předem vepsat řeč vašeho prvního mluvčího. I tehdy ale řeči naslouchejte – velmi často se stane, že řeč nezazní přesně tak, jak byla připravena!
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
17
$ Snažte se zapisovat obsahově přesně – nikdy ale nezaznamenáte vše. Snažte se zapisovat řeč doslova (člověk nikdy neví, co z řečeného nakonec bude důležité), častěji však budete zaznamenávat obsah a vyjádřené ideje. Někdy jsou tyto myšlenky komplikované a vy tak budete zaznamenávat vlastní parafrázi slov oponentů. V debatách se některé situace pravidelně opakují - velmi vám pomůže když se pro takové situace naučíte používat nějaké zkrácené symboly / způsoby záznamu. Já běžně používám tyto:
N N N N N N N N N N N
„(toto je) přesná citace” - standardní zápis, bezpříznakový záznam „(toto je) moje parafráze řeči” - text v lomených závorkách „(toto je) citace vnějšího zdroje” - text příp. zdroj citace v hranatých závorkách „(toto je) můj komentář“ - zápis perem odlišné barvy „(toto je) důležité!“ - text označený zvýrazňovačem, podtržení perem odlišné barvy, zarámování, vykřičníky... „z toho vyplývá“, „vede k“ - dvojitá šipka „protože“ - tři tečky tvořící trojúhelník „zvyšuje / více “ - šipka nahoru „snižuje / méně“ - šipka dolů „nepravda“, „faktická nepřesnost“ - křížek „odporuje si“, „protimluv“ - spojení domnělých protimluvných výroků čárou a křížek přes toto spojení „tady něco nesedí“, „nechápu“ - otazník perem odlišné barvy „tady něco chybí“ - symbol Æ „platí pro všechny“ - symbol „platí alespoň pro jednoho“, „existuje nějaký“ - symbol E „to už tady bylo, opakuje řečené a nic nového nepřináší“ - vlnovka u textu, zkratka RPT A
N N N N N
$ Používejte zkratky: N ustálené zkratky a běžná zkratková slova (např., tzn., mj., PČR, PS PČR ...) N zkracujte slova, která se týkají dané problematiky a jejichž význam je v daném kontextu jasný zkracujte prostřednictvím prvních písmen (ZL pro Základní listinu lidských práv a svobod, JSM pro John Stuart Mill, IPCC pro Intergovernmental Panel on Climatic Change, GMO pro geneticky modifikované organismy...) anebo vynecháním některých hlásek - typicky samohlásek, někdy i vybraných souhlásek (nmc = nemoc, govt = government, sprv = spravedlnost)... N Okamžité nápady (možnou reakci na řečené, odhalení chyb) ihned zaznamenejte na místo, ke kterému se vztahují. Pokud přitom vynecháte část záznamu, musíte se při doplnění spolehnout na kolegy v týmu. Váš okamžitý komentář ale může být cenný. N Čleňte a značte všechna tvrzení na záznamovém listu tak, jak je člení a značí ve své řeči řečník! Debatérům velmi pomůže dovednost přehledně, úplně a přesně zaznamenávat řečené. Tyto dovednosti je třeba záměrně procvičovat. Doporučujeme je procvičovat debatou. Učitel může po debatě kontrolovat úplnost a přehlednost zápisu a doporučovat debatérům zlepšování v tomto směru. 2. Analýza argumentu I. Mezi „novinky“ na které se zaměřuje „druhá debata“ patří (jak jsme uvedli v úvodu této kapitoly) i vybrané nástroje vyvracení / slabiny argumentace. Aby žáci mohli účinně vyvracet, musí nejdříve vědět jak odhalit slabiny argumentace. Ty zase nelze odhalit, pokud neví, co to vlastně je argument, z čeho se skládá a k čemu slouží. Zkrátka - je třeba nejdříve pochopit, jak analyzovat argument. 2.1 Co není argument Otázka, zvolání, přání či rozkaz nejsou argumenty. Dále v debatě za argument nepovažujeme ani tvrzení, které spíše než na rozum působí na city. („Kdo neskáče není Čech. Hop, hop, hop.“) 2.2 Co je argument Argument je oznamovací věta - tvrzení, kterým prokazujeme pravdivost jiného tvrzení. Argument tvoří posloupnost tvrzení obvykle strukturovaná do dvou částí: předpokladů (premis) a závěru. Příklad: Premisa 1: Kde je kouř, je i oheň. Premisa 2: Vidím kouř. Závěr: Hoří.
18
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
Spojením premis vzniklo něco „nového“ - z dříve známých skutečností (premis) jsme se dostali k něčemu, co jsme dříve nevěděli - závěru. V debatování je ale myšlenkový (a zhusta i prezentační) směr tohoto postupu obrácený. Debatéři nejdříve předkládají tvrzení a poté se je snaží dokázat. Argument v debatě má proto typicky tuto formu: Teze argumentu (něco, co chci dokázat): Hoří Premisa 1 (první důvod, proč mi máte věřit): Vidím kouř Premisa 2 (druhý důvod, proč mi máte věřit): Kde je kouř, je i oheň. 2.3 Co je účelem argumentu 1) Ukázat myšlenkový postup, jímž jsme od tvrzení, která považujeme za pravdivá (premisy), dospěli k tvrzení, jehož pravdivost chceme ustavit (závěru), 2) umožnit kontrolu logické správnosti takového myšlenkového postupu a 3) dodat přesvědčivé důvody pro tvrzení, které je tezí argumentu tím, že se ukáže logická závislost mezi závěrem a premisami. Všechny tři uvedené body vlastně mluví o tomtéž - o přesvědčivosti. Účelem argumentu je přesvědčit. Přesvědčivost argumentu potom „... souvisí též s tím, nakolik jsou zřejmé jeho premisy. (...) Jeho premisy by měly být jasnější, snáze pochopitelné a zřejměji pravdivé, než je jeho závěr.” 2 2.4 Pravdivost závěru I. (dedukce) V zásadě se dají rozlišit dva typy argumentace. Ta první je taková, kde pravdivost závěru vyplývá ze zákonů logiky. Nazývá se „dedukce“. Takovou argumentací se dostaneme k nutně pravdivému závěru tenkrát, když jsou premisy pravdivé a závěr je v premisách obsažen. Proto nebyl pravdivý závěr uvedeného argumentu „Hoří“ - premisy nebyly pravdivé. Stejně tak není pravdivý závěr následujícího argumentu: Ve středověké Evropě byly dominantními jazyky vzdělanců latina a řečtina. Francouzština, stejně jako další románské jazyky, je silně ovlivněna latinou. Angličtina je také ovlivněna řečtinou. Proto má Kanada dva oficiální jazyky. Tentokrát jsou premisy pravdivé, není však splněna druhá podmínka - závěr není v premisách obsažen a proto ani tento závěr není pravdivý. 2.5 Toulminův model argumentu V debatování se žáky snažíme vést k tomu, aby při analýze argumentu uvažovali v souladu s modelem, který v roce 1958 představil britský filozof Stephen Toulmin. Toulmin si mj. všiml zajímavé vlastnosti premis - že totiž mají povahu „zdůvodnění“ (warrant) a „důkazu“ / „opory“ (grounds). „Zdůvodnění“ má charakter (univerzálního) principu, stojí v centru argumentu a spojuje důkaz se závěrem (tezí argumentu). Toulmin zdůrazňuje, že samotné zdůvodnění je nutné dokázat a nelze je považovat za dané, což se podle něj děje když mluvčí použije zdánlivě neutrální termíny „hlavní premisa“ a „vedlejší premisa“. Toulmin tedy tvrdí, že samotné premisy musí být dokázány. Např. není samozřejmou pravdou, že „kde je kouř, je i oheň“. To si mluvčí pouze myslí a posluchač s tím může souhlasit, ale jde stále o diskutabilní tvrzení. Ostatně totéž lze říci o zdánlivém faktu „vidím kouř“ (mohu např. vidět mlhu).
Opora, důkaz, pozorování (grounds)
Zdůvodnění, teorie (warrant) Teze argumentu, tvrzení (claim)
Kde je kouř, je i oheň.
Vidím kouř.
Hoří. Stanovisko, které chce mluvčí dokázat.
2
Hodnota, princip, zákon, teoretické zdůvodnění, které podporuje tezi argumentu. Je také diskutabilní.
Toto tvrzení je s tezí argumentu spojeno zdůvodněním. Jde o pozorovanou skutečnost, lze je dokázat fakty.
KOLÁŘ, Petr. Argumenty filosofické logiky. Praha: Filosofia, 1999. Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
19
2.6 Doporučená struktura argumentu V souladu s Toulminovým modelem učíme debatéry sestavovat argumenty sledující schéma „TZDD“. TZDD je zkratka vytvořená z počátečních písmen slov tvrzení, zdůvodnění, důkaz a dopad. Význam T, Z a D je uveden v předchozím grafu. Dopad je vysvětlení, jakým způsobem se tvrzení vztahuje / ovlivňuje problém debaty, či, chcete-li, jakým způsobem argument podporuje (ne)platnost obžaloby a jednotlivých žalovaných skutků. Příklad argumentu podle schématu TZDD. (Teze debaty zněla: „Lid vs. válka na Blízkém východě“, obžaloba dokazovala, že mír na Blízkém východě nemá budoucnost).
Tvrzení: Intifáda Palestinců nikdy neskončí.
Zdůvodnění: Neustále dochází k teroristickým akcím.
Důkaz: O víkendu zabil sebevražedný atentátník 15 návštěvníků diskotéky v ...
Dopad: Protože intifáda Palestinců nemá konce, nemá mír na Blízkém východě budoucnost.
2.7 TZDD a úkoly debatérů formy „Trial“ Všimněte si, že pravidla debaty formou „Trial“ debatérům přímo nařizují tvořit své argumenty podle tohoto schématu: Úkolem prvního žalobce je „žalovat - představit nejméně dva skutky (...), kterých se žalovaný údajně dopustil“. To znamená přednést argumenty proč obžaloba platí. Každý bod obžaloby musí být zřejmě strukturován do 3 částí: a/ Oznámení podstaty skutku - co zlého žalovaný spáchal nebo páchá. To není nic jiného než tvrzení teze argumentu. b/ Prokázání, že skutek skutečně spáchal žalovaný. V prokázání by neměly chybět faktické důkazy (citace odborníků a jejich studie, svědectví, data a čísla) a vysvětlení, které spojí žalovaného s důkazy o jeho vině. Zde se do jednoho úkolu slučuje povinnost přinést zdůvodnění a důkaz. c/ Vyvození závěru o vině žalovaného. Což znamená vyvodit dopad, tedy vysvětlit jak se celý argument vztahuje k problému debaty, jak platnost argumentu problém debaty ovlivňuje. Pro ukázku jsme použili povinnosti mluvčího Ž1. Co do struktury argumentace stejné povinnosti má však i O1 a vlastně všichni mluvčí debaty. Cvičení 1 - Rozpoznej části argumentů. (viz Přílohy) Cvičení 2 - Rozpoznej části argumentů a argumenty doplň. (viz Přílohy) Cvičení 3 - Vytvoř hypotézu. (viz Přílohy) 3. Vyvracení I - někde něco chybí Debatování má pravidla. Některá jsou psaná, jiná z nich vyplývají a další jsou zvyková. Všechna společně vytvářejí jakési základní principy, kterých je zhruba patnáct. Seznamte se se třemi z nich: „Kdo mlčí souhlasí a co nebylo vyvráceno platí“. Z této základní zásady vyplývá, že nevěnovat se tvrzení oponentů je kritická chyba. Přehlédnout, ignorovat, nezaznamenat nebo z důvodu špatného nakládání s časem se nedostat k reakci na tvrzení oponentů znamená, že toto tvrzení bude posuzováno jako oponenty obhájené. Když někde něco chybí, je to závažná chyba! Takže - nic nepřehlédnout, věnovat se každému tvrzení! „Rozhodčí hodnotí jen to, co slyší“, „Chyby odhalují oponenti“. Spojíte-li tyto dva principy, vyplývá z nich jasná povinnost oponujícího týmu nahlas říci kde se stala chyba. Stejnou povinnost mluvčím ukládají i pravidla: Pokud
20
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
se O1 (Ž2, O2) k některému bodu obhajoby nevyjádřil, Ž2 (O3, Ž3) na tento nedostatek upozorní. Nesplnit tuto povinnost potom znamená, že chyby se dopouští ten tým, který si nevšiml anebo nepoukázal na skutečnost, že „oponentům něco chybí“. Takže - když oponenti něco přehlédli, některému tvrzení se nevěnovali, druhý tým na to musí upozornit a pomocí stručné argumentace vysvětlit dopad na debatu! Následující cvičení bude velmi nenáročné jak na odhalení chyby, tak na její vysvětlení a splnění formálních požadavků tohoto vysvětlení. Cvičení 4 Odhal chybu v argumentaci oponenta (nápověda - bavíme se o chybě typu „někde něco chybí“). Uvaž tuto situaci: Mluvčí Ž1 představil dva body obžaloby, u obou splnil povinné požadavky struktury.
Mluvčí O1 se „rozpovídal“ o prvním bodě obžaloby. Na druhý bod mu nezbyl čas.
Jsi mluvčím Ž2. Úspěšně jsi rehabilitoval první bod obžaloby. Kde je chyba ve druhém bodě obžaloby?
4. Vyvracení II. Ve „druhé debatě“ se žáci mj. zaměří na vyvracení / hledání chyb v argumentaci oponentů. Již víme, že závěr deduktivního argumentu není pravdivý tenkrát, když buď není platná některá jeho premisa anebo premisa není obsažena v závěru (závěr tak není závěrem, ale další premisou). V tuto chvíli by žáci měli být schopni premisy rozpoznat. V přípravě na druhou debatu se nebudeme zabývat pravdivostí premis - ostatně zkušenost říká, že po absolvování přípravy na debatu dokáží žáci chyby v pravdivosti premis odhalovat intuitivně. Zaměříme se na druhou možnost (premisa není obsažena v závěru). Tuto chybu nejdříve rozšíříme do podoby „někde něco chybí“ a vysvětlíme, že nepřítomnost něčeho dává v debatě formální důvody k odmítnutí tvrzení oponentů. Poté vysvětlení opět zúžíme na závěry deduktivních argumentů a ukážeme, jak odmítnout tvrzení oponentů i z věcných a logických důvodů. Nakonec představíme induktivní argumentaci a poukážeme na slabinu induktivních premis deduktivních argumentů. 5. Analýza argumentu II - a co to má společného s vyvracením Zjistili jsme tedy, že v debatě občas chybí celý argument a že je to chyba. Co dále může chybět? Pochopitelně některá z částí argumentu, jak se s nimi žáci seznámili v odstavci o analýze argumentu. To je chyba z formálního hlediska - pravidla formy Trial stanovují v této věci jisté povinnosti. Je to ale chyba i věcná? Má chybějící část nějaký dopad na pravdivost nebo nepravdivost argumentů? O tom bude několik následujících odstavců a stran. „Zkrácený“ argument - formální chyba Zatím jsme měli za to, že argument má vždy tyto části: tezi argumentu (která je totožná se závěrem) a premisy zdůvodnění a důkaz. K tomu jsme navíc přidali požadavek vysvětlení dopadu. Tak to ale nemusí být nutně. Argument může být „zkrácen“ - typicky tak, že mluvčí nahlas nevysloví premisy. Má totiž zato, že posluchač premisy zná a sám si je doplní. Argument může mít pouze jedinou premisu: - „Výstavba 1 km dálnice v ČR stojí mnohem více, než v sousedním Německu. Z toho vyplývá, že dálnice jsou předražené.“ Argument může mít i formu pouhého tvrzení (aserce): „Obchvat Příbora je nebezpečný“, „XY je zloděj!“, „Zítra vyjde slunce“. Zajímá nás situace kdy „něco chybí“. Zjistili jsme, že když chybí reakce na celý argument (bod obžaloby) je to špatně, protože to odporuje pravidlům. Z pravidel dále vyplývá, že špatně je i to, když chybí některá z následujících částí: a) tvrzení, b) zdůvodnění a/nebo důkaz c) dopad na debatu. Pokud tedy v argumentu „něco chybí“ je to vždy proti pravidlům. Současně to může ale nemusí (v případě „zkráceného“ argumentu) znamenat i závažnou věcnou chybu. Úkolem týmů v debatě je právě takové chyby vyhledávat a vysvětlovat, co je špatně.
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
21
5.1 Co je špatně na argumentech, kde „něco chybí“? Věcné chyby. 5.1.1 Chybí teze argumentu Pokud chybí teze argumentu, nevíme co se vlastně mluvčí snaží dokázat. Zopakujme, že teze argumentu je tvrzení. Oznamovací věta. Srozumitelná věta. Věta, která sděluje něco, co může být buď pravdivé nebo nepravdivé. „Obchvat Příbora je nebezpečný.“, „XY je zloděj!“, „Zítra vyjde slunce.“ jsou příklady správně formulovaných tezí argumentů. Spojení „ekonomický dopad“ není vhodnou tezí argumentu - a teze argumentu zde chybí. „Náš první žalovaný skutek se týká ekonomického dopadu“ sice je oznamovací věta a můžeme zkoumat její pravdivost - je nám ale jasné, že budeme zkoumat pouze to, jestli se první bod obžaloby skutečně týká anebo netýká ekonomického dopadu. Nebude to mít nic společného s platností tvrzení „Měli bychom zavést povinné nošení školních uniforem.“ Teze argumentu zde tedy opět chybí a platí, že u takového argumentu nevíme, co nám chce mluvčí vlastně dokázat. 5.2.2 Chybí premisy Pokud chybí premisy, nevíme jak se mluvčí dostal k tezi argumentu, kterou chtěl dokázat. A možná, že když odhalíme jak se k dokazovanému tvrzení dostal, ukáže se, že tento postup nebyl správný a že dokazované tvrzení neplatí. Jak už jsme řekli „zkrácený“ (odborně se mu říká entymematický) argument nemusí být nutně špatný nebo nepravdivý. Ostatně málokdo z nás v běžné situaci argumentuje jinak. Uvažte argument, který se skládá pouze z tvrzení: „Zítra vyjde slunce“. Ze znalosti látky ZŠ chybějící premisy hravě doplníme. Poznámka: Při zápisu entymematického argumentu je zvykem uvádět doplněné premisy do hranatých závorek. Doplněné premisy uvedeného tvrzení nejspíš zní: [„Střídání noci a dne způsobuje otáčení Země kolem své osy. Nic nenapovídá tomu, že by se do zítřka Země měla přestat otáčet či Slunce přestat svítit.“] Premisy jsou pravdivé, závěr je v premisách obsažen, argument je pravdivý - i když jsme premisy museli doplnit sami. Uvažte další entymematický argument: „Obchvat Příbora je nebezpečný“. Zde je situace složitější - toto tvrzení nemusí dokazovat příborští mezi sebou, jako skupina totiž sdílí jisté znalosti - premisy tohoto tvrzení. Ostatní se asi s pouhou asercí nespokojí, a pokud všichni debatéři nejsou z Příbora, budou oponenti argumentovat tím, že u takového tvrzení nelze poznat jestli je pravdivé nebo nepravdivé. A to je z pohledu debaty velmi výrazné mínus týmu, který takto argumentuje. Uvedené příklady ukázaly dvě věci: 1/ Entymematický argument může být věcně naprosto v pořádku, 2/ Mluvčí musí uvážit, kdo bude posluchačem (čtenářem) jeho argumentace a podle toho přizpůsobit argumentaci. V debatě se mluvčí vždy snaží premisy uvádět. Na dalším příkladu si ukážeme postup, jak rekonstruovat entymematický argument, abychom zjistili pravdivost jeho závěru. „Princezna z Albany jistě nesla gen pro chorobnou srážlivost krve - hemofilii. Bylo tomu tak proto, že její otec trpěl hemofilií.“ Analýze argumentu pomůže, když si jej zapíšeme „standardní formou“ Poznámka: Zápis „standardní formou“ vypadá přesně tak jak uvádíme - každá část argumentu se napíše do nového řádku, nejdříve premisy, poslední premisa je podtržena a pod ní je závěr. Premisa: Otec princezny z Albany trpěl hemofilií. Závěr: Princezna z Albany jistě nesla gen pro hemofilii. Kdybychom měli zjistit povahu premisy, zjistili bychom, že se zjevně jedná o oporu / důkaz. Na první pohled nám tedy chybí zdůvodnění. Jak zní? Pokusme se je zrekonstruovat ze závěru. Pokud má totiž být závěr pravdivý, musí v něm být premisy obsaženy. Je zřejmé, že v závěru uvedeného příkladu je toho více než uvádí premisa. V závěru se tvrdí, že princezna jistě nesla gen pro hemofilii. Premisa ale neříká jak se k ní dostal! To by mohlo mít souvislost i se zmiňovanou „jistotou“. Chybí nám tedy premisa, která spojí otce - a jeho hemofilií, s dcerou - a jejím genem pro hemofilii. Tou premisou by mohlo být ... [„Dcery otců, kteří trpí hemofilií, v sobě vždy nesou gen pro hemofilii.“] To je ale pěkná ukázka Toulminova „warrantu“ - zdůvodnění, (obecného) principu, zákona, který spojuje tvrzení a jeho důkaz.
22
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
Takže - analýzou jsme zjistili, že argumentu „něco chybí“. Podívali jsme se na závěr argumentu a zjistili jsme, že obsahuje něco, co není v premisách. Tuto chybějící premisu jsme zrekonstruovali. Argument nyní vypadá takto: Premisa (důkaz): Otec princezny z Albany trpěl hemofilií. [Premisa (zdůvodnění):Dcery otců, kteří trpí hemofilií, v sobě vždy nesou gen pro hemofilii.] Závěr: Princezna z Albany jistě nesla gen pro hemofilii. Velmi pěkný argument! Co bude následovat? Pochopitelně ověření pravdivosti entymematické premisy. („Argument je pravdivý pokud jsou premisy pravdivé...“). Protože jsme debatéři a na debatu o tragickém prokletí rodu Sasko-Gobursko-Gothského jsme se připravovali, víme, že: a) Genetické informace se předávají prostřednictvím chromozomů, b) Hemofilie se přenáší prostřednictvím chromozomu X, c) Dcery vždy dědí chromozom X svého otce. Jinými slovy - námi objevená premisa „Dcery otců, kteří trpí hemofilií, vždy v sobě nesou gen pro hemofilii “ je pravdivá. Obě premisy jsou pravdivé, závěr je v premisách obsažen, závěr je proto pravdivý! Uvedené příklady ilustrovaly entymematické argumenty, které - použity pro správnou skupinu posluchačů (myslících bytostí v prvním případě, příborských občanů v případě druhém a znalců medicíny v případě třetím) jsou po věcné stránce zcela bez vady. Mnohé argumenty však bez vady nejsou a tuto svoji slabinu skrývají právě tak, že mluvčí záměrně anebo z neznalosti či nedbalosti „něco“ vynechá. Zde přichází na řadu pečlivá analýza argumentu, a to právě tak, jak jsme to provedli v uvedeném případě princezny Alice. Uvažte tento argument: „Marihuana prospívá zdraví. Lékařské studie dokazují, že užití marihuany zmírňuje tlak v oční bulvě a ulevuje tak od bolesti pacientům s šedým zákalem.“ Určíme jednotlivé části argumentu a argument zapíšeme standardní formou. Premisa (důkaz): „Užití marihuany ulevuje od bolesti pacientům s šedým zákalem (zmírněním tlaku v oční bulvě).“ Závěr: „Marihuana prospívá zdraví.“ Na první pohled se zdá, že z naší známé struktury chybí zdůvodnění (a dopad). Situace je tedy zatím velmi podobná argumentu o hemofilii. Postupujme stejně a podívejme se jestli to, co chybí, nenajdeme v závěru. Tedy jestli v závěru není něco navíc, než je v premisách. A - ano, je! Možná to ale v tuto chvíli nevidíte. Zkuste na to tedy jít obráceně a podívat se, jestli naopak v premisách je něco, co není v závěru. A to je vidět na první pohled v premisách se zjevně hovoří o pacientech s šedým zákalem - v závěru ale o šedém zákalu není vůbec nic, naopak se závěr tváří, že marihuana prospívá zdraví obecně - všem lidem! (To je to, co je v závěru „navíc“ „všichni lidé“! Odhalili jsme tedy chybějící premisu - je to důkaz, který tvrdí: „všichni lidé trpí šedým zákalem“. (Pokud jde o zdůvodnění, to pravděpodobně znělo: „To, co ulevuje od bolesti, prospívá zdraví.“) Premisa (důkaz): „Užití marihuany ulevuje od bolesti pacientům s šedým zákalem (zmírněním tlaku v oční bulvě).“ [Premisa (důkaz): „Všichni lidé trpí šedým zákalem.“] [Premisa (zdůvodnění): To, co ulevuje od bolesti, prospívá zdraví.“] Závěr: „Marihuana prospívá zdraví.“ Stejně jako u příkladu s hemofilií nyní ověřte pravdivost entymematických premis. Nemusíte být zrovna odborníky ve zdravovědě, abyste došli k závěru, že odhalený důkaz je zjevně nepravdivý a zdůvodnění je diskutabilní. A protože argument je pravdivý tehdy, když (současně) je závěr obsažen v premisách (což se nám novými premisami podařilo) a premisy jsou pravdivé (což v tomto případě neplatí), docházíme k závěru, že tento argument, respektive jeho závěr, není pravdivý. Pokud chybí premisy, nevíme jak se mluvčí dostal k tezi argumentu, kterou chtěl dokázat. V debatě jde o formální chybu (pravidla říkají, že mluvčí je povinen své premisy představit). Současně však chybějící premisy mohou zakrývat obsahovou vadu argumentu. Jejich odkrytí může vést opoziční tým k přesvědčivému vyvrácení závěru argumentu. 5.2.3 Chybí dopad Pokud chybí dopad, nevíme proč vůbec mluvčí mluvil, čeho chtěl dosáhnout a čeho dosáhl. Zde je třeba se vrátit k samotnému cíli debaty formou „Trial“. Cílem je - v této i dalších formách debaty - zvítězit. Pravidla tento cíl pro každý tým upřesňují v bodě 3: „Cílem strany žaloby je odhalit, co zlého žalovaný spáchal nebo páchá a dokázat, že skutek (skutky) skutečně spáchal nebo stále páchá.
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
23
Cílem strany obhajoby je zpochybnit argumentaci žalobců a prokázat, že důkazy žaloby nestačí k tomu, abychom žalovaného za daný skutek (skutky) odsoudili.“ Cílem žaloby tedy není prokázat, že platí „každé slovo“. Cílem je dokázat, že žalovaný skutečně spáchal (páchá) daný skutek. Ať žaloba řekne co řekne - na prokázání žaloby, na kritiku obhajoby, na rehabilitaci žaloby, při závěrečném shrnutí - každý úsek řeči musí směřovat k jedinému a konečnému cíli: přesvědčit rozhodčího, že žalovaný je vinen. Samotní žalobci musí vědět proč cokoliv říkají a musí to dát vědět i rozhodčímu, divákům a oponentům. A k tomu slouží vysvětlení dopadu jednotlivých úseků řeči. Totéž platí pro obhajobu. Cokoliv a kdykoliv obhájci říkají, říkají to s cílem „zpochybnit argumentaci žalobců“. A i pro ně platí, že nám musí ukázat jak každým slovem, úsekem řeči, argumentem tento svůj cíl naplňují. I oni nám musí vysvětlovat dopad svých slov. V předchozím oddíle jste se naučili následující: $ Někdy se stane, že oponenti úplně zapomenou na celý argument (bod vyvracení). Vaše reakce: Pomocí vlastní argumentace (TZDD) a také odkazem na pravidla vysvětlíte, že takto se oponenti ke svému cíli v debatě nedostanou. $ Někdy se stane, že oponenti nedodrží povinnou strukturu řeči tak jak ji vyžadují pravidla. V jejich řeči „něco chybí“. Vaše reakce: Pomocí argumentace (TZDD) a také odkazem na pravidla vysvětlíte, že takto se oponenti ke svému cíli v debatě nedostanou. $ Někdy se stane, že oponentům chybí část argumentace - ať již teze argumentu, premisy nebo dopad. Vaše reakce: Analyzujte argument. Pokuste se zjistit co přesně v argumentu chybělo. Zjistěte, jestli ona chybějící část byla pravdivá. Pokud ne, pomocí vlastní TZDD argumentace vysvětlete a dokažte podstatu chyby a vyvoďte dopad na naplnění cíle vašimi oponenty. Cvičení 5 - odhal chybějící části argumentů (viz Přílohy) Cvičení 6 - odhal chybějící nepravdivou premisu (viz Přílohy) Cvičení 7 - odhal chybu argumentu (viz Přílohy) 6. Pravdivost závěru II. (indukce) Bod 2.4 této kapitoly nesl podnadpis „Pravdivost závěru I. (dedukce)“. V textu daného odstavce jsme řekli, že v zásadě se dají rozlišit dva typy argumentace a že tou první je taková, kde pravdivost závěru vyplývá ze zákonů logiky. Pro takovou argumentaci se užívá název dedukce. Veškerý následující text a cvičení se zabývaly právě tímto typem argumentace. Nyní ještě stručně představíme druhý typ. Říká se mu indukce. I tato argumentace má premisy a závěr. Rozdíl oproti dedukci je v tom, že mezi premisami a závěrem není logický vztah v tom smyslu, že by závěr vyplýval z premis a byl proto nutně pravdivý. Premisy induktivního argumentu jsou nějaké konkrétní pravdy („důkazy“) - z jejich množství, úplnosti a přesvědčivosti se dostáváme k více či méně přesvědčivému a více či méně pravdivému obecnému závěru. Závěr induktivního argumentu tak v zásadě není o pravdivosti, ale o pravděpodobnosti. Premisa 1 (důkaz): Zahradník Lorda Brenta nenáviděl. Premisa 2 (důkaz): Té noci, co Brent zemřel, okopával zahradník tuřín pod okny lordovy pracovny. Premisa 3 (důkaz): Vražedná kulka byla ráže .45 Premisa 4 (důkaz): Zahradník vlastní colt Magnum .45. Závěr: Vrahem byl zahradník. Tento induktivní závěr vypadá vcelku pravděpodobně. Doplněním premis (zdůvodnění) „Vrahem mohl být pouze ten, kdo měl motiv, zbraň a příležitost“ a „Jediným, kdo měl motiv, zbraň a příležitost byl zahradník“ by se argument stal dedukcí. První premisa je ale zřejmě nepravdivá a o pravdivosti druhé by se dalo diskutovat, proto bude asi rozumnější argumentovat induktivně. Závěr není zřejmě nepravdivý (což by byl v případě dedukce) a pravděpodobnost se mluvčímu zdála asi lepší, než zřejmá nepravdivost.
24
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
Premisa 1 (důkaz): X.Y. je dlouholetý politik a zaměstnanec rozpočtové sféry. Premisa 2 (důkaz): Politici mají stran své poctivosti ošklivou pověst. Premisa 3 (důkaz): X.Y. má obrovský majetek. Premisa 4 (důkaz): Zvídaví novináři spočítali, že X.Y. daný majetek rozhodně nemohl získat ze své mzdy. Závěr: X.Y. krade. 6.1 Vyvracení III. - slabiny induktivních argumentů Slabinou induktivních argumentů je pochopitelně to, že jejich závěry jsou jen pravděpodobné. Premisy jsou dobrými indiciemi, ale jistotu nemáme - uvažte chudáka zahradníka. Colt Magnum .45 má kdekdo a Lorda Brenta nenávidí všichni, ne jen zahradník. A koneckonců má alibi - té noci přece okopával tuřín - dělal tedy něco úplně jiného než vraždění! Stejně tak nás indicie (konkrétní fakta) v případě politika X.Y. mohly vést k zobecňujícímu závěru, že X.Y. krade. Jenže ani zde jsme neuvážili další fakta - například to, že jeho manželka je geniální investorka a zemědělská půda, kterou před lety za pakatel koupila, se změnou plánu územního rozvoje mnohonásobně zhodnotila. Také mohl ve skříni zesnulého otce najít nečekané dědictví - v krabici od bot uschovaný milion dolarů v hotovosti. Anebo má hodného strýce, který, ač sám nemajetný, neváhá a synovci 3/4 milionu půjčí. Také mohlo jít o omyl - když se s přáteli domlouval, že mu darují „sedmičku“, netušil, že v krabici od vína bude místo vína 7 milionů. Neuvážili jsme ani přítele z Hong Kongu Pepu (ten má tu vlastnost, že v igelitových taškách převáží miliony, vždy ochotný přátelům v nouzi pomoci). Možností je mnoho a ve většině případů si nikdy nemůžeme být jisti, že jsme uvážili všechny. A to je základní slabina, vlastní (téměř) všem induktivním argumentům. 6.2 Vyvracení IV. - slabiny deduktivních argumentů Deduktivní argumenty jsou přirozeně silné - nejednou zde zaznělo, že za splnění jistých podmínek, mezi které patří pravdivost premis, je závěr deduktivního argumentu nutně pravdivý. Již jsme naznačili, kde mohou debatéři hledat slabá místa těchto argumentů - zatím jsme hovořili o chybějících částech argumentu a zjevně nepravdivých premisách. Deduktivní argument má ale slabých míst více. Jedním z nich je pravdivost „pravdivých“ premis. Stephen Toulmin říká, že premisy nemáme brát za automaticky pravdivé. Zpochybňovat se dají „fakta“ - důkazy. O tom v další kapitole. Podívejme se na premisu, kterou Toulmin nazývá „zdůvodněním“ (v literatuře ji najdete i jako „teorie“). Tato premisa je totiž nezřídka sama závěrem nějaké jiné, dřívější (a nám většinou skryté) argumentace. Jejím problémem je potom to, že tato argumentace byla v mnoha případech indukcí! A protože výsledek indukce je spíše pravděpodobný než nutně pravdivý, potom se může snadno stát, že premisa deduktivního argumentu není až tak úplně pravdivá a proto z ní nevyplývá až tak nutně pravdivý závěr. Cvičení 8 Projděte si zpětně libovolné příklady deduktivních argumentů uváděných jak v tomto textu, tak ve cvičeních. Najděte jejich premisu - „zdůvodnění“. Uvažte, zda tato premisa náhodou není závěrem nějaké předchozí argumentace. Snažte se zrekonstruovat argument, který k tomuto závěru vedl. Byl tento argument deduktivní nebo induktivní? Co to říká o pravdivosti závěru původního argumentu? A byly všechny premisy zrekonstruovaného argumentu pravdivé? Není mezi nimi některá, kterou byste chtěli, aby vám oponenti dokázali, dříve než jejich argumentaci přijmete? 7. Neděste se! Ve snaze vysvětlit některé postupy vyvracení jsme se nemohli vyhnout pojmům jako „argument“, „premisa“, „analýza“ a „rekonstrukce“ argumentu, „entymematický“, „dedukce“, „indukce“ atp. Nemohli jsme se vyhnout jisté dávce teorie a osmi cvičením. Obáváme se, že dokonce mohl vzniknout dojem, že debatování je nějaká sofistika a šermování logikou. Není tomu tak (až na výjimky). Jistěže debatéři logiku používají (a záleží nám na rozvoji dovednosti logicky myslet a argumentovat) - logiku však používáme všichni, více či méně vědomě. Málokterý debatér se dostane tak daleko, že je schopen argumentovat čistě a výhradně logikou. A osvojení této dovednosti jde ruku v ruce s rozvojem v dalších oblastech - včetně prosté lidské moudrosti a nadhledu. Neznalý debatér slovíčky a logikou moc „šermovat“ neumí - a znalý toho nemá zapotřebí. Dále - debatování, na rozdíl od jiných „vzdělávacích“ „argumentačních“ soutěží si skutečně klade za cíl rozvoj dovedností a znalostí. Nejsou to pro nás prázdné fráze. Cestou k dobrému debatování je učení - respektive učení se je jediným důvodem, proč vůbec debatovat. Nenechte se - ani žáky - odradit náročností této kapitoly. Slibujeme vám, že dále už to bude jen snazší, protože to nejnáročnější máte právě za sebou.
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
25
Závěr V úvodu kapitoly jsme slíbili, že v rámci teoretické průpravy na druhou debatu postavíme některé intuitivní postupy na pevnější základ. Týkalo se to dvou oblastí. Tou první byl význam naslouchání a zápisu - zde jsme ustavili klíčový význam cílevědomého naslouchání a představili vám techniky, jak slyšené co nejefektivněji zapsat. Druhou oblastí bylo vyvracení. Zde jsme stanovili co je argumentace a co je jejím cílem a ukázali jsme některé postupy jak poznat, že cíle argumentace nebylo dosaženo. Cvičení 9 Uspořádejte druhou debatu formou „Trial“. Při přípravě a realizaci debaty dodržujte postup z kapitoly „první debata“, kde najdete i inspiraci pro výběr vhodného případu. Před debatou žákům zopakujte význam pečlivého zápisu - jejich pracovní listy (zápisy) po debatě zkontrolujte a pochvalte úplné a přehledné zápisy. Sama buďte vzorem a svůj úplný a přehledný zápis žákům po debatě ukažte jako vzor. Požádejte žáky, ať se v průběhu debaty pokouší analyzovat argumenty oponentů a hledat chyby i na základě poznatků o možných slabých stránkách argumentů. Chvalte logicky správné závěry.
26
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
Třetí debata Debaty formou „Trial“ jsou přípravné. Mimo jiné jde o to, aby se žáci seznámili se základními procesy debatování. Po druhé či třetí debatě již žáci chápou o co v zásadě jde, jaké jsou role týmů i jednotlivců. Další rozvoj vyžaduje přesnější a obsáhlejší pravidla a tedy i jinou formu debaty. Proto bude třetí debata poslední, kterou vám a vašim žákům doporučujeme vést touto formou. V přípravě na tuto debatu se budeme věnovat třem oblastem. Za prvé to bude proces debaty, kterému jsme se zatím nevěnovali - křížový výslech. Za druhé prohloubíme dovednosti vyvracení tím, že se podíváme na možnou slabinu premis - důkazů, a konečně za třetí představíme zajímavý výsledek průzkumu, ve kterém se autoři Snider a Schnurer pokoušeli zjistit, jaké charakteristiky sdílí „dobří“ a „ne až tak dobří“ debatéři. 1. Křížový výslech Co zatím zaznělo Během prvních dvou debat žáci mj. podrobovali své kolegy - oponenty v debatě křížovému výslechu. Pokud bylo vše v pořádku, řídili se přitom informacemi a pokyny, které k této věci zatím zazněly. Co tedy zaznělo? Zhruba čtyři věci: 1/ V první kapitole se popisuje obvyklé postavení debatérů v průběhu křížového výslechu: „V průběhu křížového výslechu stojí debatéři v pohodlné vzdálenosti od sebe (metr až dva), jsou natočeni šikmo do sálu, tak aby jejich otázky a odpovědi směřovaly jak k oponentovi, tak k rozhodčím a publiku.“ 2/ V pravidlech, v bodě 6 se vysvětluje účel křížového výslechu: „Účelem křížového výslechu je: a/ objasnit řeč předchozího řečníka, b/ pomoci odhalit a ukázat slabost argumentace opozičního řečníka, c/ připravit prostor pro argumentaci vlastní strany.“ 3/ Opět v pravidlech a opět v bodě 6 se pro křížový výslech stanovují pravidla: „Tazatel se ptá, tázaný odpovídá. Otázky a odpovědi musí být stručné a jasné.“ 4/ A opět v pravidlech, v bodech 4 a 5, se dočtete kdo a kdy klade otázky a kdo na ně odpovídá a také doporučení, která s výjimkou prvního žalobce platí pro všechny debatéry: „Ve své řeči se snaží využít odpovědi oponentů z předchozího křížového výslechu.“ Na vysvětlení Křížový výslech není jen oživujícím interaktivním prvkem v debatě a výborným cvičením produktivních kompetencí v cizím jazyce. Má svůj účel a zkušení debatéři s jeho pomocí dokáží významným způsobem ovlivnit výsledek debaty. Stojí za to věnovat mu jistou pozornost. V následujícím textu vysvětlíme výše uvedené čtyři body („co zatím zaznělo“) a dáme vám několik základních rad jak rozvíjet dovednosti potřebné pro účinný křížový výslech v debatě. Ad 1/, 3/ a 4/ Chování a role tázaného a tázajícího Platí obecné pokyny k chování v debatě o džentlmenství, slušnosti a zdvořilosti. Dialogický charakter výstupu někdy svádí k prudší výměně názorů, někdy i ke zvedání hlasu. Je třeba zdůraznit, že v křížovém výslechu nejde o výměnu názorů! Tázající se ptá, tázaný odpovídá. To není výměna názorů! Typickou chybou začátečníků je, že tázající vysvětluje, argumentuje, přesvědčuje - a to vede k emocím. Jeho rolí je však ptát se! A to se dá zvládnout i s úctou, klidem a nadhledem, nezřídka i s humorem. V křížovém výslechu vystupují mluvčí určení pravidly. Ostatní účastníci debaty - kolegové debatéři, rozhodčí a obecenstvo do křížového výslechu nezasahují, pouze poslouchají a dělají si poznámky. I v této části se debatéři snaží přesvědčit rozhodčí a publikum, že pravda je na jejich straně. Debatéři si vlastně až tak nevšímají svého partnera v křížovém výslechu - všímají si obsahu otázek a odpovědí a tyto z větší části adresují publiku a rozhodčím. Debatéři se dívají do publika a otázky i odpovědi jakoby adresovali jemu. Proto i stojí tak jak stojí tedy částečně natočeni k sobě, částečně k publiku. Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
27
Ad 2/ Účel křížového výslechu V soutěžní debatě plní křížový výslech tři odlišné funkce. Za prvé má pomoci objasnit soupeřovu pozici v debatě. Pokud byla argumentace nejasná, vágní, nesrozumitelná, dává křížový výslech debatérům šanci žádat po soupeři upřesnění či objasnění. Dokud debatéři jasně nepochopí, co oponent říká, nebudou schopni vyvracet jeho argumentaci. Za druhé, debatér, který vede křížový výslech (tázající), má možnost najít a demonstrovat slabiny v soupeřově argumentaci. Pomocí vhodně volených otázek může odhalit protimluvy, nepravdivé premisy či závěry a další vady argumentace. Jeho snahou přitom je, aby odpovídající musel připustit chybu nebo aby bylo posluchačům z odpovědí zřejmé, že chyba existuje. A za třetí má debatér možnost získat od oponentů jisté ústupky, které podpoří jeho vlastní argumentaci. Ad 4/ Využití odpovědí Pravidla debatérům ukládají pokusit se odpovědi oponentů využít v následující řeči. Tento úkol přímo vybízí debatéry k týmové práci, neboť řečník, který vede výslech, není totožný s řečníkem, který po něm vystoupí se svou hlavní řečí. Když použijeme analogii ze sportovního prostředí, dá se zjednodušeně říci, že úkolem tazatele je přihrát a úkolem následujícího řečníka je dát gól. Rady pro tazatele Tazatel by si měl pamatovat, že tento čas není vyhrazen pro další monolog, ale pro kladení otázek oponentovi: „Vy tedy tvrdíte, že školní uniformy brání individuálnímu vyjádření žáků, ano?“ $ Tréma a karty Pomocí debatování se účastníci učí zacházet s trémou. Jednou z nejúčinnějších technik, jak se s trémou vyrovnat, je mít písemnou přípravu. Proto rozhodně doporučujeme, aby tazatelé měli své otázky (nebo většinu z nich) napsané. Velmi oblíbenou - a účelnou technikou je mít otázky napsané na kartičkách velikosti hracích karet (tvrdší papír, dají se koupit v papírnictví), na každé kartičce jednu. Takto může tázající vždy letmo pohlédnout na kartu a „neztratit nit“. Poté, co je otázka položena, tazatel kartu zařadí dospod balíčku. Kartičky mají i tu výhodu, že tázající může snadno vyřadit otázky, které se mu nehodí (zařadí dospodu balíčku) a nahoru zařadí otázky, které chce klást. Pokud má tým některé otázky připravené předem, což by měl, může balíček s připravenými otázkami sdílet celý tým - debatéři si balíček předávají a tázající si z balíčku vybírá ty vhodné právě pro něj. $ Připravené otázky V průběhu přípravy se debatéři seznamují s problematikou předmětu debaty. Nacházejí slabá místa a úskalí možných směrů argumentace. Tato znalost, tj. porozumění předmětu debaty, je nezbytná pro formulaci platných argumentů i přípravu protiargumentace. Doporučujeme, aby si již v procesu přípravy debatéři budovali „zásobárnu“ slabých míst argumentace. Odtud je již jen krok k tomu, aby si na karty připravili otázky, pomocí kterých na toto slabé místo upozorní. (Příklad: Z přípravy je jasné, že jedním ze směrů argumentace může být cena školních uniforem. Debatéři vědí, že zde je háček - uniforma není o nic dražší, spíše naopak, než běžný „civilní“ oděv. Na kartičkách budou otázky typu: „Kolik stojí taková školní uniforma?“ „Kolik stojí značkové triko?“ „Jak dlouho se dá nosit sezónní značkové triko?“ atp. Možná, že na argumentaci o penězích vůbec nedojde a otázky tak budou vyřazeny, tehdy se ale použijí jiné připravené otázky.) Slabinou připravených otázek je, že zejména začínající debatéry svádí klást je bez rozmyslu. Debata je však dynamická a nikdo nikdy neví, kam přesně se vyvine – cíle dotazování jsou tak z významné míry určovány právě průběhem debaty. Používat pouze připravenou sadu otázek, a to zejména v situacích, které v očích publika přímo volají po vysvětlení, působí až komicky a rozhodně není důkazem, že by tým rozuměl debatovanému problému. $ Nepřipravené otázky V průběhu debaty si všichni debatéři zaznamenávají všechny řeči svých kolegů i oponentů do pracovního listu. Je dobré mít k ruce pero odlišné barvy a do záznamu si okamžitě zaznamenávat nápady, kritiku. Během přípravného času před křížovým výslechem tým tyto poznámky porovná a pomůže svému tazateli zformulovat vhodné otázky. Ten si je poznačí na karty a v křížovém výslechu zařadí na vhodné místo. V průběhu křížového výslechu bude muset tázající pohotově reagovat na odpovědi oponenta a své další otázky formulovat právě podle toho, co oponent řekl. Tyto otázky jsou skutečně nepřipravené a nelze si je dopředu napsat. Přesto v průběhu křížového výslechu často dochází k některým typickým situacím, na které je možné se předem připravit. $ Typické situace a jejich řešení Strategií odpovídajícího je odpovídat tak, aby svému týmu neublížil a oponentům nepomohl. Nezřídka se snaží mlžit a kličkovat a přímé odpovědi se tak vyhnout. Tehdy je rozumné otázku zopakovat. „Kolik zhruba, řádově, stojí značkové triko?“ „To samozřejmě záleží na materiálu, pochopitelně také na značce, musíte uvážit ...“.
28
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
„Děkuji za odpověď. Moje druhá otázka zní: Kolik zhruba, řádově, stojí značkové triko?“ „Inu, butiky jsou různé, samozřejmě jiná je cena v centru velkého města a jiná na vesnici ...“ „Děkuji. Moje třetí otázka zni: „Kolik zhruba, řádově, stojí značkové triko?“ Někdy se stane, že se dotazovaný takzvaně „zazdí“, tedy všemožně se vyhýbá odpovědi na otázku. Není to zrovna chytré, ale stává se to. Pak je rozumnější neztrácet čas s přesvědčováním oponenta k odpovědi a je lépe raději pokračovat jinou otázkou. Debatér může například říci: „Vidím, že na tuto otázku se odpovědi od vás nedočkám, proto přejdu k další otázce.“ Pokud odpovídající mlží, snažte se jej přimět ke konkrétní a přesné odpovědi. To se zejména týká číselných vyjádření, ale také časového a geografického vymezení, rozsahu škody atp. „Školní uniformy tedy, jak tvrdíte, brání ve vyjádření osobností žáků, ano?“ „Správně.“ „A oblečení je jediný způsob, jak vyjádřit vlastní osobnost, ano?“ „Ééé.“ Strategií odpovídajících je často pomocí bezobsažných slov a vět „natahovat čas“ tak, aby tázající stihl položit co nejméně otázek. Pokud cítíte, že odpovídající takto záměrně svoji odpověď prodlužuje, nebojte se jej zdvořile přerušit a položit další otázku. „Děkuji, smysl vaší odpovědi jsem pochopila, položím další otázku.“ Oblíbeným trikem odpovídajících je odpovídat protiotázkou: „Kolik zhruba, řádově, stojí značkové triko?“ „No, nevím, kolik myslíte vy, že takové triko stojí?“ V takovém případě na otázku neodpovídejte. Zdvořile vysvětlete, že toto je váš křížový výslech a otázky v něm kladete vy. Oponenti budou mít příležitost příště. $ Jak se ptát Klaďte krátké otázky formulované tak, abyste dostali krátké odpovědi. „Kolik škol v ČR přikazuje školní uniformy?“ Uvádějte předmět, ke kterému se vaše otázka vztahuje. „Ve věci ceny uniforem - kolik podle vás stojí jedna sada?“ Nepokládejte osobní otázky. „Máte ráda uniformy?“ (Odpověď na takovou otázku by možná něco vypověděla o vaší oponentce, těžko by ale ustavila nějaký obecný princip.) Buďte vždy zdvořilí a uctiví. Současně ale trvejte na přímých a jasných odpovědích na otázky. Vaše otázky mohou být jak uzavřené, zjišťovací (takové, na které je odpověď pouze ano - ne), tak otevřené, doplňovací. Jakou otázku zvolíte, záleží na tom, jakou chcete slyšet odpověď. $ Cíle tazatele Je velmi dobré znát cíl dotazování. Nejeden právník tvrdí, že v soudní síni položí otázku pouze tehdy, když na ni dopředu zná odpověď. Tazatel by měl mít konkrétní představu o tom, co chce od dotazovaného slyšet. Tomu odpovídá i forma otázky, případně celé série otázek. Závěrem je třeba podotknout, že tazatel by se neměl bát vhodně výslech ukončit i před uplynutím jemu vymezeného časového limitu. (Někdy se naopak stane, že se tazateli času nedostává – proto není příliš taktické nechávat si nejdůležitější otázky na konec.) Pokud se tazatel již dozvěděl vše potřebné před uplynutím limitu, je rozumné ukončit výslech a posadit se. Je chybou pokračovat v pokládání slabých otázek bez cíle. Rady pro odpovídající Odpovídající by měli být během křížového výslechu opatrní a pozorní, ale to neznamená, že by měli být zbabělí. Odpovědi by měly být přímé a přesné. Koneckonců do debaty vstoupili s jednoznačným postojem a neměli by z něj ustupovat. Otázky by měly být plně zodpovězeny, odpověď by ale neměla říkat více, než chtěl tazatel vědět. Je dobré obohatit odpověď tím, co by mohlo upevnit pozici dotazovaného, např. zopakováním předneseného argumentu. Tato taktika je vhodná při otázkách zjišťovacích, které vyžadují odpověď ano – ne. I když se tazatel pokusí přerušit rozvláčnější odpověď, je dobré pro takovou zjišťovací otázku alespoň vytvořit kontext širší odpovědi. Je v pořádku, když dotazovaný upozorní na nefér položené otázky. Tazatel může položit dotaz poskytující respondentovi jen dvě varianty odpovědi, nicméně dotazovaný může stále přijít s alternativou třetí, pokud se ovšem jen nesnaží dovedně vyhnout odpovědi na nepříjemnou otázku. „Chcete po mně odpověď ano anebo ne. To ale v tomto případě nevyčerpává všechny možnosti, je to totiž tak, že ...“ Totéž platí pro komplexní otázky takové, které kladou více otázek současně. „Souhlasíte s námi v názoru, že uniformy jsou drahé a rodiny jejich nositelů nemajetné? Odpovězte prosím ano - anebo ne?“ Takové otázky je třeba zdvořile odmítnout s odkazem na jejich nejasnost. Je tedy v pořádku požádat o vysvětlení otázek, které jsou nejasné nebo špatně zformulované. Je však nešťastné a často velmi okaté, když se dotazovaný tváří, že nerozuměl, aby se tak účelově vyhnul odpovědi na nepříjemnou otázku. „Je běžnou součástí školní uniformy sako?“ „Nezlobte se, vaší otázce nerozumím ...“
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
29
Není příliš férové mlžit - debata má být o diskuzi a zainteresovanosti v problémech, nikoli o chytračení a vyhýbání se odpovědi. Pro oponující tým je ostatně velmi snadné využít předstíranou nevědomost nebo mlčení odpovídajícího v dalších řečech ve svůj prospěch („Je zřejmé, že naši oponenti nechtěli otázku zodpovědět a je také zřejmé proč: poukazuje na základní slabinu celé jejich obžaloby!“ „Obhajoba tvrdila ... bohužel, jak se ukázalo v křížovém výslechu, neví ..., nejsou si příliš jisti ani ...”). Znovu zopakujeme, že odpovídající by neměli být zbabělí. Není v zásadě nic špatného na tom, když dotazovaný připustí nevědomost. Nezřídka neznalost odpovědi na nějakou otázku v debatě nic neřeší. Samozřejmě, pokud je to nevědomost ve významné věci, odpovídající svému týmu moc nepomůže. Pořád je to ale lepší - a působí lépe, než trapné vytáčky. Sebevědomí a suverenitu v odpovědích potom přináší jediné - důkladná příprava na debatu a porozumění jejímu obsahu. Cvičení 10 - proplétaná Cvičení 11 - křížový výslech s tajným cílem 2. Vyvracení V. - slabiny důkazů V předchozí kapitole se žáci seznámili s argumentem, jeho účelem, strukturou a podmínkami pravdivosti. Ustavili jsme základní podmínku pravdivosti jak deduktivních, tak induktivních argumentů - jejich premisy musí být pravdivé. Zabývali jsme se velmi náročnou problematikou vad „zdůvodnění“ a absence premis. V této kapitole tuto oblast rozšíříme o velmi jednoduchou oblast - vady důkazů. Důkaz - pozorovaná skutečnost, je klíčovou premisou všech argumentů. I kdyby nebyl vysloven nahlas (v případě entymematických argumentů), je vždy přítomen. Důkaz dokazuje. Zdůvodnění spojuje důkaz se závěrem. Kdykoliv debatér argumentuje bez důkazů, měli by oponenti okamžitě zbystřit - a klást sami sobě, nejlépe však i oponentům, otázku: „Proč vám máme věřit?“ V debatě (nejen) formou Trial jde o prokázání platnosti žaloby. Pravdivý a přesvědčivý závěr - který se bez důkazu prostě neobejde - má v debatě vždy přednost před závěrem nepravdivým a nepřesvědčivým. Co se dá na důkazech napadat? Jejich absence. Pokud oponenti nenabídnou důkaz, není důvod jim věřit. Možná, že jejich závěr je pravdivý a možná není. Úkolem mluvčích je prokázat, že závěr pravdivý je. Faktická pravdivost. Začínající debatéři, protože neumí vyhledávat zdroje a jsou učeni věřit médiím, nezřídka použijí důkaz, který je věcně nepravdivý. Rozsah toho, co vlastně dokazují. Důkazy nezřídka dokazují o něco méně, než z nich debatéři vyvozují. V příkladu s šedým zákalem a marihuanou jsme viděli, že důkaz skutečně dokazuje, že užívání marihuany je zdraví prospěšné. Důkaz ale rozhodně nepodporuje závěr, který na něm mluvčí vystavěla - totiž že marihuana je zdraví prospěšná pro všechny. Rozsah důkazu byl menší. Vztah k tvrzení. Není výjimkou, že důkaz je sice pravdivý a platný, nemá však s tvrzením nic společného. Příkladem byl projev poslance, který argumentoval v neprospěch marihuany tím, že nám přednesl důkaz o uživatelích tvrdých drog. Tento důkaz neměl s údajnými neblahými účinky marihuany společného vůbec nic. Aktuálnost. Obecně platí, že čerstvější důkazy jsou lepší než důkazy staršího data. V závislosti na kontextu debaty je však důležitá aktuálnost u některých důkazů a ne tolik u jiných. Konkurenční důkazy o touze lidí po tom být milováni a váženi nebudou rozhodnuty na základě toho, že jeden je o šest měsíců starší než ten druhý. Aktuálnost může být významná, není to však neotřesitelný standard vyvracení důkazů. Hodnověrnost zdroje. Důvodem používání důkazů v debatě je podpora argumentace pozorovanou skutečností. Může se jednat o přímou zkušenost debatérů, taková ovšem jen zcela výjimečně ustaví obecně platný závěr (viz slabina spočívající v rozsahu tvrzení důkazu). Běžně používáme názory odborníků a fakta, která pozoroval a zaznamenal někdo jiný. Oponentura takových důkazů může spočívat v ověření zdroje - jaká je kvalifikace daného odborníka, z jakého zdroje údaje pochází. „Můžete nám prozradit, z jakého zdroje jste informaci získali?“ „Četli jsme to na internetu.“ Protistrana potom v situaci, kdy dojde ke sporu důkazů žádá hodnotitele, aby dali přednost jejich, z ověřených zdrojů pocházejícím důkazům, před neověřenými důkazy oponentů. Bez základního bibliografického údaje (jméno autora, kdy a kde otištěno, přesný zdroj internetového odkazu) není důkaz příliš přesvědčivý. Nedá se říci, že informace z bulvárního časopisu je automaticky nepravdivá (např. zpráva o počasí nebo výsledek sportovního utkání se mohou skutečně zakládat na realitě), debatéři však ve svém vlastním zájmu používají zřejmě hodnověrnější zdroje. Prestižní vědce a odborníky ve svých oborech, nevládní mezinárodní instituce, oficiální internetové prezentace organizací ...
30
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
Předpojatost zdroje. Problémem hodnověrnosti zdroje může být i jeho předpojatost. Často ti, kdo píší o významných tématech, jsou horliví zastánci jistého přístupu k danému sporu. Některé zdroje mají nezadatelný zájem na přednášení jistých tvrzení („Tibet byl vždy součástí území Číny,“ tvrdí představitel ČLR. „Vědecké studie potvrzují, že geneticky modifikované organismy jsou zcela bezpečné,“ tvrdí Monsanto, firma podnikající v oblasti GMO). Ne každý, kdo zastává nějaký názor, je automaticky zaujatý a předpojatost nějakého zdroje dává jen zřídka dostatečně silný důvod k tomu, aby byl důkaz zcela odmítnut. Na závažnou zaujatost je však vhodné poukázat a význam takového důkazu (a následně i závěru a dopadu) tak bude snížen. Citace důkazu. Mnoho akademických zdrojů velmi uvážlivě hodnotí formulaci svých závěrů a bere v úvahu všechna významná tvrzení. Nezřídka autoři používají „ohrazení“, „výhradu“ ve kterých vysvětlí za jakých specifických podmínek jejich závěry platí či neplatí. Debatéři často takové zdroje citují v upravené podobě, tak, jakoby autoři podporovali závěry jedné strany a bezvýhradně. Je velmi užitečné činit si během přípravy výpisky (příp. fotokopie významných pasáží), tato ohrazení znát a zpochybňovat sílu důkazu právě na základě ohrazení samotného autora pozorování! Cvičení 12 - chyby důkazů 3. Dobrý debatér a ne až tak dobrý debatér Jedním z účinných způsobů jak předat základní teorii debaty, je prostý výčet praktik, které určují dobrého debatéra. V knize Mnoho stran – debatování napříč osnovami nabízí autoři výsledek svého průzkumu, charakteristiky „dobrého“ a „ne až tak dobrého“ debatéra. Dobrý debatér $ Je milosrdný vítěz a zdvořilý poražený. $ Dává průkazní síle svých argumentů i silné rétorické základy. $ Staví prostřednictvím svých argumentů do středu pozornosti potřeby a přínos týmu, namísto aby se soustředil na svůj vlastní debatní triumf. $ Argumentuje za pomoci vynikajících důkazů, ale do středu pozornosti vždy staví tvrzení, ne důkazy. $ Používá na podporu svých tvrzení důkazy a nepředpokládá, že obecenstvo samo rozpozná význam jeho argumentace. $ Debatuje živě, s entuziasmem a zápalem. $ Vidí širší obraz, je si vědom toho, jak se ideje vzájemně ovlivňují a používá tyto vztahy aby pozvedl analýzu v debatě na vyšší úroveň. $ Zná cenu široké znalostní základny. Chápe, že neexistuje náhrada za porozumění tomu, o čem se debatuje. $ Chápe potřebu organizace za účelem odhalení zásadních bodů zvratu v debatě. $ Dává obraz inteligentního člověka, který hledá porozumění a odhalení pravdy. Ne až tak dobrý debatér $ Je zklamán, když se úspěch v debatě nedostavuje snadno či automaticky a pro nedostatek vůle ztrácí výhody, které debatování přináší. $ Naříká, že všichni jsou proti němu: rozhodčí, situace, ostatní týmy, osud. $ Není schopen prokazovat úctu ostatním účastníkům - soupeřům, rozhodčím, publiku, organizátorům. $ Hovoří z pozice zvláštních výhod – chce, abyste mu věřili a dávali přednost jeho názorům před názory ostatních, aniž by dokázal proč. $ Není schopen v debatě činit spojení mezi problematikou kauzy a argumenty. $ Hovoří pouze v obecné rovině nebo naopak pouze v přílišném detailu a nechápe, že jak velký obraz, tak i detaily jsou důležité po celou dobu. $ Debata mu ať již z důvodu příliš vysoké soutěživosti nebo nezájmu není zábavou. $ Není schopen či ochoten dávat v průběhu hodnocení a zdůvodnění rozhodnutí debaty rozhodčím bedlivý pozor a nepoučí se tak ani z vítězství, ani z porážky. $ Není schopen se před blížící se debatou soustředit. Rozptyluje se vnějšími událostmi. V této kapitole jsme prohloubili znalost procesů debaty v oblasti křížového výslechu. Metoda „křížového výslechu“ učí kázni a pohotovému myšlení, prohlubuje dovednosti logického myšlení, naslouchání
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
31
a porozumění mluvenému slovu. V neposlední řadě učí sebedůvěře a posiluje sebevědomí. Tyto dovednosti jsou významné jak pro debatu samotnou, tak zejména pro rozvoj osobnosti mladého člověka. Dále jsme se zabývali vadami důkazů argumentace - žáci si mj. uvědomili, že zdroje informací mají různou hodnotu a získali zdravou skepsi k pravdivosti a úplnosti informací v masmédiích. To je dobré východisko pro budoucí rozvoj dovednosti vyhledávat informace a tyto informace hodnotit. Konečně třetí oblastí této kapitoly byl návrat k chování debatérů a posílení mravních východisek zdravé soutěžní debaty. Procvičte nově získané znalosti ve třetí debatě! Cvičení 13 Zorganizujte 3. debatu, ve které žáci uplatní znalosti o správně vedeném křížovém výslechu, budou hledat chyby argumentů i v chybách důkazů a budou se chovat podle zásad „dobrého debatéra“.
Závěr Rozsah tohoto textu zřejmě přesahuje časovou dotaci aktivity v rámci projektu Naplánuj naši budoucnost. Jak jsme však již řekli - vysvětlit některé základní principy debatování a realizovat první cvičnou debatu lze i v tomto omezeném čase několika hodin. K tomu je ovšem potřeba, aby učitel - debatní začátečník, přeci jen věděl o věci více, než jen obsah školení DVPP. Tomuto porozumění měl text napomoci. Současně jsme vyjádřili naději, že vás aktivita zaujme, že rozpoznáte její výchovný a vzdělávací potenciál a budete v ní, spolu se svými žáky, chtít pokračovat. K tomu budete pochopitelně potřebovat další texty a zejména praxi v účasti na debatních soutěžích Asociace debatních klubů, o.s. Rádi vás a vaše žáky na těchto soutěžích přivítáme.
32
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
Přílohy
Debata formou Trial - pravidla Pracovní listy 1 - 7 Cvičení 1 - zadání, postup, řešení Cvičení 2 - zadání, postup, řešení Cvičení 3 - zadání, postup, řešení Cvičení 5 - zadání, postup, řešení Cvičení 5 - zadání Cvičení 6 - zadání, postup, řešení Cvičení 6 - zadání Cvičení 7 - zadání, postup, řešení Cvičení 7 - zadání Cvičení 10 - zadání, postup, řešení Cvičení 11 - zadání, postup, řešení Cvičení 12 - zadání, postup
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
I
Debata formou Trial: Pravidla 1/ Účastníci debaty V debatě vystupují dvě strany: „žaloba“ a „obhajoba“. Každá strana má 3 členy - 1. žalobce (Ž1), 2. žalobce (Ž2) a 3. žalobce (Ž3); 1. obhájce (O1), 2. obhájce (O2) a 3. obhájce (O3). Role žalobců / obhájců je určena losem v dostatečném předstihu před debatou. 2/ „Případ“ a „žalovaný“ Obsah debaty je dán předem oznámeným „případem“. „Případ“ je vždy vyjádřen tak, aby bylo jasné kdo je žalován, přitom ale nebylo jasné, co se mu klade za vinu. (Případ: Lid vs. zimní výcvikový kurz. Případ: Lid vs. cenzura.) „Žalovaným“ může být osoba, skupina osob, věc, jednání... vlastně cokoliv, na čem dokážeme najít nějaké zlo (zimní výcvikový kurz, cenzura, graffiti, reforma školství atp.). 3/ Cíle stran (týmů) Cílem strany žaloby je odhalit co zlého žalovaný spáchal nebo páchá a dokázat, že skutek (skutky) skutečně spáchal nebo stále páchá. Cílem strany obhajoby je zpochybnit argumentaci žalobců a prokázat, že důkazy žaloby nestačí k tomu, abychom žalovaného za daný skutek (skutky) odsoudili. 4/ Průběh debaty Mluvčí obou stran se v debatě střídají. $ $ $ $ $ $ $ $ $ $
Debatu zahajuje mluvčí Ž1, jeho řeč trvá maximálně 3'. Následuje křížový výslech, ve kterém Ž1 odpovídá na otázky O3. Křížový výslech trvá maximálně 1'. Následuje mluvčí O1, jeho řeč trvá maximálně 3'. Následuje křížový výslech, ve kterém O1 odpovídá na otázky Ž3. Křížový výslech trvá maximálně 1'. Následuje mluvčí Ž2, jeho řeč trvá maximálně 3'. Následuje křížový výslech, ve kterém Ž2 odpovídá na otázky O1. Křížový výslech trvá maximálně 1'. Následuje mluvčí O2, jeho řeč trvá maximálně 3'. Následuje křížový výslech, ve kterém O2 odpovídá na otázky Ž1. Křížový výslech trvá maximálně 1'. Následuje závěrečná řeč obžaloby, přednese ji Ž3, jeho řeč trvá maximálně 90“. Následuje závěrečná řeč obhajoby, přednese ji O3, jeho řeč trvá maximálně 90“.
Po skončení každého výstupu mají oba týmy 30“ čas na přípravu. Průběh debaty graficky: Ž1
max. 3 min.
O3 × Ž1 O1 Ž3×O1 Ž2 O1׎2 O2 Ž1×O2 Ž3 O3
max. 1 min. max. 3 min. max. 1 min. max. 3 min. max. 1 min. max. 3 min. max. 1 min. max. 1,5 min. max. 1,5 min.
po skončení řeči: čas na přípravu: max. 30” čas na přípravu: max. 30” čas na přípravu: max. 30” čas na přípravu: max. 30” čas na přípravu: max. 30” čas na přípravu: max. 30” čas na přípravu: max. 30” čas na přípravu: max. 30” čas na přípravu: max. 30”
5/ Role mluvčích (v pořadí výstupů) Ž1 Žaluje. Představí nejméně dva „skutky“. „Skutkem“ se myslí zlo, kterého se žalovaný údajně dopustil, které jeho jednání nebo samotná existence přináší. Představení každého skutku se musí skládat z těchto 3 částí: a/ Oznámení podstaty skutku - co zlého žalovaný spáchal nebo páchá. b/ Prokázání, že skutek skutečně spáchal žalovaný. V prokázání by neměly chybět faktické důkazy (citace odborníků a jejich studie, svědectví, data a čísla) a vysvětlení, které spojí žalovaného s důkazy o jeho vině. c/ Vyvození závěru o vině žalovaného. Po skončení své řeči (a čase na přípravu) odpoví na otázky mluvčího O3.
II
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
O1 Jeho úkolem je zabývat se skutky, které představil 1. žalobce. Jeho cílem je prokázat, že dosažené závěry neprokazují vinu žalovaného nebo jsou nevýznamné. Ve své řeči sleduje tento postup: a/ Oznámí, kterým skutkem se právě zabývá. b/ Vysvětlí, proč považuje prokázání viny žalovaného v tomto skutku za nedostatečné nebo nevýznamné. Napadá důkazy obžaloby a vysvětlení, které spojuje žalovaného s důkazy o jeho vině. Může u daného skutku připustit vinu, tehdy se ale snaží dokázat, že tento skutek je nevýznamný. c/ Ze své řeči vyvodí závěr o neplatnosti nebo nevýznamnosti závěru žalobců ve věci viny žalovaného v daném skutku. Postup a) - c) opakuje pro všechny žalované skutky. Ve své řeči se snaží využít odpovědi oponentů z předchozího křížového výslechu. Po skončení své řeči (a čase na přípravu) odpoví na otázky mluvčího Ž3. Ž2 Jeho úkolem je odmítnout kritiku O1 a dokázat, že obžaloba je stále platná. Ve své řeči sleduje tento postup: a/ Oznámí, kterým skutkem se právě zabývá. b/ Vysvětlí, proč nesouhlasí s námitkami obhajoby. Vysvětlí, proč žaloba stále platí. c/ Ze své řeči vyvodí závěr o neplatnosti obhajoby a vině žalovaného v daném skutku. Postup a) - c) opakuje pro všechny skutky. Nesmí přinášet nové skutky. Jednotlivé skutky může podpořit novými důkazy a zdůvodněními. Vyjadřuje se ke všem námitkám obhájců. Pokud se O1 k některému skutku nevyjádřil, Ž2 na tento nedostatek upozorní. Ve své řeči se snaží využít odpovědi oponentů z předchozího křížového výslechu. Po skončení své řeči (a čase na přípravu) odpoví na otázky 1. obhájce. O2 Jeho úkolem je odmítnou tvrzení Ž2 a podpořit námitky, které proti platnosti žaloby vznesl O1 (viz role O1). Ve své řeči sleduje tento postup: a/ Oznámí, kterým skutkem se právě zabývá. b/ Vysvětlí, proč nesouhlasí s argumentací Ž2. Vysvětlí, proč je žaloba v daném skutku stále neplatná. c/ Ze své řeči vyvodí závěr o neplatnosti žaloby a vině žalovaného v daném skutku. Postup a) - c) opakuje pro všechny skutky. Nesmí přinášet nové argumenty proti platnosti žaloby. Již přednesená tvrzení zpochybňující žalobu smí podpořit novými důkazy. Pokud se Ž2 nevyjádřil k některé námitce obhajoby, O2 na tento nedostatek upozorní. Ve své řeči se snaží využít odpovědi oponentů z předchozího křížového výslechu. Po skončení své řeči (a čase na přípravu) odpoví na otázky mluvčího Ž1. Ž3 (shrnutí) Jeho úkolem je shrnout výsledky debaty. Nepřináší žádná nová tvrzení ani důkazy - dívá se na to, co v debatě zaznělo, porovná, čí závěry byly lépe zdůvodněné. Snaží se zdůraznit význam těch závěrů, které obžaloba prokázala. Z těchto závěrů vyvodí dopad o prokázání viny žalovaného. Ve své řeči se snaží využít odpovědi oponentů z předchozího křížového výslechu. Pokud se obhájci k některému skutku nevyjádřili, Ž3 na to upozorní. O3 (shrnutí) Jeho úkolem je shrnout výsledky debaty. Nepřináší žádná nová tvrzení ani důkazy - dívá se na to, co v debatě zaznělo, porovná, čí závěry byly lépe zdůvodněné. Snaží se zdůraznit význam těch závěrů, které obhajoba zpochybnila. Z těchto závěrů vyvodí dopad o pochybnosti prokázání viny žalovaného. Ve své řeči se snaží využít odpovědi oponentů z předchozího křížového výslechu. Pokud se žalobci k některému skutku nevyjádřili, O3 na to upozorní. 6/ Křížový výslech Účelem křížového výslechu je: a/ objasnit řeč předchozího řečníka, b/ pomoci odhalit a ukázat slabost argumentace opozičního řečníka, c/ připravit prostor pro argumentaci vlastní strany. Tazatel se ptá, tázaný odpovídá. Otázky a odpovědi musí být stručné a jasné.
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
III
7/ Vítězství v debatě U každého skutku rozhodčí určí, zda se žalobě podařilo prokázat vinu žalovaného anebo naopak obhajobě podařilo žalobu dostatečně zpochybnit. Každý prokázaný anebo vyvrácený skutek má hodnotu 1 bodu. Vítěze debaty dá prostý součet takto prokázaných skutků. Ten tým, který prokáže / zpochybní více skutků, se stane celkovým vítězem debaty. (Debata tak může skončit třeba 1:0, 1:2 atp.) Pokud žalobci představili sudý počet skutků a podařilo se jim prokázat pouze polovinu z nich, nastává remíza (1:1, 2:2). Pokud se obhájcům nepodařilo u některého skutku zpochybnit vinu žalovaného, ale podařilo se jim prokázat, že provinění je nevýznamné, rozhodčí tento skutek ohodnotí 0,5 body a přičte je obhájcům. Rozhodčí hodnotí pouze to, co slyšel, nedomýšlí závěry ani dopad argumentace. Rozhodčí vystupuje z pozice „průměrně inteligentního, ve věci obsahu debaty poučeného člověka“.
IV
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
V
Debata formou Trial - pracovní list: 1. obhájce
Jak reagoval O2?
Zde si připrav poznámky ke své řeči:
Jak rehabilitoval Ž2? Jak reagoval O2?
Zde si připrav svůj závěr (o platnosti Jak zněl závěr Ž2? vlastního vyvracení) a dopad na závěr žalobce. Toto je výsledek tvého snažení
Jak zněl závěr O2?
• Pokud Ž1 žaloval více skutků, vyvracej všechny! Ve své řeči se snaž využít odpovědí Ž1 z předchozího křížového výslechu.
Zde si zapisuj významné odpovědi oponentů z křížového výslechu / nápady na otázky pro křížový výslech.
Úkol žalobce c/: Vyvodit závěr o vině obžalovaného. Zde si poznač, jak zněl žalobcův závěr:
c/ Ze své řeči vyvoď závěr o neplatnosti nebo nevýznamnosti závěru žalobců ve věci viny žalovaného v daném skutku.
Úkol žalobce b/: Prokázat, že skutek skutečně spáchal obžalovaný. Zde si poznač, jak žalobce řešil tento úkol - co říkal:
b/ Vysvětlí, proč považuje prokázání viny žalovaného v tomto skutku za nedostatečné nebo nevýznamné. Napadá důkazy obžaloby a vysvětlení, které spojuje žalovaného s důkazy o jeho vině. Může u daného skutku připustit vinu, tehdy se ale snaží dokázat, že tento skutek je nevýznamný.
Úkol žalobce a/: Oznámit podstatu Zde si připrav řešení svého prvního Jak rehabilitoval Ž2? skutku - co zlého žalovaný spáchal. úkolu: Zde si poznač, jak žalobce řešil tento úkol - co říkal:
a/ Oznámí, kterým skutkem se právě zabývá.
Poznámky.
Shrnutí a závěry žaloby
Shrnutí a závěry obhajoby.
Vystupuješ jako druhý v pořadí. Tvým úkolem je zabývat se skutky, které představil 1. žalobce. Tvým cílem je prokázat, že dosažené závěry neprokazují vinu žalovaného nebo jsou nevýznamné. Ke každému skutku, který žalobci žalovali, musíš splnit všechny tři následující úkoly:
VI
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
Debata formou Trial - pracovní list: 2. obhájce
Vysvětlit, proč považuje prokázání viny žalovaného v tomto skutku za nedostatečné nebo nevýznamné. Proč?
Vysvětlit, proč nesouhlasí s námitkami obhajoby. Vysvětlit, proč žaloba stále platí. Co řekl? Vysvětli, proč nesouhlasíš s argumentací Ž2. Vysvětli, proč je žaloba v daném skutku stále neplatná. Tvé poznámky:
• Výše uvedené schéma použij pro všechny žalované skutky! Ve své řeči se snaž využít odpovědi oponentů z předchozího křížového výslechu!
Zde si zapisuj významné odpovědi oponentů z křížového výslechu / nápady na otázky pro křížový výslech.
Vyvodit závěr o vině žalovaného. Jak Vyvodit závěr o neplatnosti nebo 1/ Říci, proč nepřijímá závěr O1. Vyvoď závěr o závěr o tom, že skutek zněl jeho závěr? nevýznamnosti závěru Ž1. 2/ Přednést svůj závěr o vině nebyl obžalovanému prokázán. Jak zněl její závěr? žalovaného. Co řekl? Tvé poznámky:
c/ Závěry. Tvoji předřečníci měli tyto úkoly:
Prokázat, že skutek skutečně spáchal obžalovaný. Co řekl?
b/ Prokázání viny. Tvoji předřečníci měli tyto úkoly:
Poznámky.
Oznámit podstatu skutku - co zlého Oznámit, kterým skutkem se právě Oznámit, kterým skutkem se právě Oznam, kterým skutkem se budeš Shrnutí a závěry žaloby. žalovaný spáchal. Co řekl? zabývá. Co řekl? zabývá. Co řekl? nyní zabývat. Tvé poznámky:
a/ Podstata skutku. Tvoji předřečníci měli tyto úkoly: Shrnutí a závěry obhajoby.
Tvým úkolem je odmítnou tvrzení Ž2 a podpořit námitky, které proti platnosti žaloby vznesl tvůj první mluvčí. Hlavním cílem tvého snažení je dobrat se závěrů, že navzdory rehabilitaci Ž2 je žaloba stále neplatná nebo nevýznamná. Vyvracíš / zpochybňuješ argumentaci a závěry Ž2. Nesmíš přinášet nové argumenty proti platnosti žaloby, můžeš však přinést nové důkazy. Pokud se Ž2 k některému bodu kritiky nevyjádřil, na tento nedostatek upozorni!
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
VII
Debata formou Trial - pracovní list: 3. obhájce
Vysvětlit, proč považuje prokázání viny žalovaného v tomto skutku za nedostatečné nebo nevýznamné. Proč?
Vysvětlit, proč nesouhlasí s námitkami obhajoby. Vysvětlit, proč žaloba stále platí. Co řekl? Vysvětlit, proč nesouhlasí s argumentací Ž2. Vysvětlit, proč je žaloba v daném skutku stále neplatná. Co řekl?
• Výše uvedené schéma použij pro všechny žalované skutky! Ve své řeči se snaž využít odpovědi oponentů z předchozího křížového výslechu!
Zde si zapisuj významné odpovědi oponentů z křížového výslechu / nápady na otázky pro křížový výslech.
Vyvodit závěr o vině žalovaného. Jak Vyvodit závěr o neplatnosti nebo 1/ Říci, proč nepřijímá závěr O1. Vyvodit závěr o závěr o tom, že skutek zněl jeho závěr? nevýznamnosti závěru Ž1. 2/ Přednést svůj závěr o vině nebyl obžalovanému prokázán nebo Jak zněl její závěr? žalovaného. Co řekl? je nevýznamný. Co řekl?
c/ Závěry. Tvoji předřečníci měli tyto úkoly:
Prokázat, že skutek skutečně spáchal obžalovaný. Co řekl?
b/ Prokázání viny. Tvoji předřečníci měli tyto úkoly:
Poznámky.
Oznámit podstatu skutku - co zlého Oznámit, kterým skutkem se právě Oznámit, kterým skutkem se právě Oznámit, kterým skutkem se právě Shrnout debatu, zdůraznit prokázané žalovaný spáchal. Co řekl? zabývá. Co řekl? zabývá. Co řekl? zabývá. Co řekl? skutky a neplatnost závěrů obhajoby. Co řekla?
a/ Podstata skutku. Tvoji předřečníci měli tyto úkoly: Shrnutí a závěry obhajoby. Zde si připrav své poznámky: proč si myslíš, že se žalobcům nepodařilo prokázat vinu žalovaného?
Tvým úkolem je shrnout výsledky debaty. Nepřinášíš žádná nová tvrzení ani důkazy - díváš se na to, co v debatě zaznělo, porovnáš čí závěry byly lépe zdůvodněné. Snažíš se zdůraznit význam těch závěrů, jejichž prokázání se vám podařilo zpochybnit. Z těchto závěrů vyvodíš dopad o nedostatečnosti prokázání viny žalovaného anebo nevýznamnosti této viny. Ve své řeči se snaž využít odpovědi oponentů z předchozího křížového výslechu. Pokud se žalobci k některému skutku nevyjádřili, upozorni na to.
VIII
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
Debata formou Trial - pracovní list: 1. žalobce
Jak rehabilitoval Ž2?
Jak reagoval O2?
Jak reagoval (kritizoval) O1?
Jak rehabilitoval Ž2? Jak reagoval O2?
Zde si zapisuj významné odpovědi oponentů z křížového výslechu / nápady na otázky pro křížový výslech.
Připrav si závěr, který vyplývá z tvé Jak reagoval (kritizoval) O1? Jaký Jak rehabilitoval Ž2? Jaký závěr Jak reagoval O2? Jaký závěr vyvodil? předchozí argumentace: závěr vyvodil? vyvodil?
c/ Vyvození závěru o vině žalovaného.
Připrav si poznámky k řešení úkolu (b):
b/ Prokázání, že skutek skutečně spáchal žalovaný. V prokázání by neměly chybět faktické důkazy (citace odborníků a jejich studie, svědectví, data a čísla) a vysvětlení, které spojí žalovaného s důkazy o jeho vině.
Připrav si poznámky k řešení úkolu (a): Jak reagoval (kritizoval) O1?
a/ Oznámení podstaty skutku - co zlého žalovaný spáchal nebo páchá.
Poznámky.
Shrnutí a závěry žaloby.
Shrnutí a závěry obhajoby.
Žaluje. Představí nejméně dva „skutky“. „Skutkem“ se myslí zlo, kterého se žalovaný údajně dopustil, které jeho jednání nebo samotná existence přináší. Představení každého skutku se musí skládat z těchto 3 částí:
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
IX
Debata formou Trial - pracovní list: 2. žalobce
Vysvětlit, proč považuje prokázání viny žalovaného v tomto skutku za nedostatečné nebo nevýznamné. Proč?
Vysvětlit, proč nesouhlasí s námitkami obhajoby. Vysvětlí, proč žaloba stále platí. Tvé poznámky: Jak reagoval O2?
• Výše uvedené schéma použij pro všechny žalované skutky! Ve své řeči se snaž využít odpovědi oponentů z předchozího křížového výslechu!
Zde si zapisuj významné odpovědi oponentů z křížového výslechu / nápady na otázky pro křížový výslech.
Vyvodit závěr o vině žalovaného. Jak Vyvodit závěr o neplatnosti nebo 1/ Řekni, proč nepřijímáš závěr O1. Jak reagoval O2? zněl jeho závěr? nevýznamnosti závěru Ž1. 2/ Přednes svůj závěr o vině Jak zněl její závěr? žalovaného. Tvé poznámky:
c/ Závěry. První žalobce a první obhájce měli tyto úkoly:
Prokázat, že skutek skutečně spáchal obžalovaný. Co řekl?
b/ Prokázání viny. První žalobce a první obhájce měli tyto úkoly:
Oznámit podstatu skutku - co zlého Oznámit, kterým skutkem se právě Oznam, kterým skutkem se zabýváš. Jak reagoval 02? žalovaný spáchal. Co řekl? zabývá. Co řekl? Zde si připrav své poznámky:
a/ Podstata skutku. První žalobce a první obhájce měli tyto úkoly:
Poznámky.
Shrnutí a závěry žaloby.
Shrnutí a závěry obhajoby.
Tvým úkolem je odmítnout kritiku O1 a dokázat, že obžaloba je stále platná. Pozor! Do debaty nesmíš přinášet nové skutky, můžeš však přinést nové důkazy a vysvětlení. Vyjadřuj se ke všem skutkům, které obhájci napadli. Pokud se O1 k některému skutku nevyjádřil, upozorni na tento nedostatek.
X
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
Debata formou Trial - pracovní list: 3. žalobce
Vysvětlit, proč považuje prokázání viny žalovaného v tomto skutku za nedostatečné nebo nevýznamné. Proč?
Vysvětlit, proč nesouhlasí s námitkami obhajoby. Vysvětlit, proč žaloba stále platí. Co řekl? Vysvětli, proč nesouhlasíš s argumentací Ž2. Vysvětli, proč je žaloba v daném skutku stále neplatná. Co řekl?
• Výše uvedené schéma použij pro všechny žalované skutky! Ve své řeči se snaž využít odpovědi oponentů z předchozího křížového výslechu!
Zde si zapisuj významné odpovědi oponentů z křížového výslechu / nápady na otázky pro křížový výslech.
Vyvodit závěr o vině žalovaného. Jak Vyvodit závěr o neplatnosti nebo 1/ Říci, proč nepřijímá závěr O1. Vyvodit závěr o tom, že skutek nebyl zněl jeho závěr? nevýznamnosti závěru Ž1. 2/ Přednést svůj závěr o vině obžalovanému prokázán nebo je Jak zněl její závěr? žalovaného. Co řekl? nevýznamný. Co řekl?
c/ Závěry. Tvoji předřečníci měli tyto úkoly:
Prokázat, že skutek skutečně spáchal obžalovaný. Co řekl?
b/ Prokázání viny. Tvoji předřečníci měli tyto úkoly:
Poznámky.
Oznámit podstatu skutku - co zlého Oznámit, kterým skutkem se právě Oznámit, kterým skutkem se právě Oznámit, kterým skutkem se právě Shrnutí a závěry žaloby. žalovaný spáchal. Co řekl? zabývá. Co řekl? zabývá. Co řekl? zabývá. Co řekl? Zde si připrav své poznámky: proč si myslíš, že se žalobcům podařilo prokázat vinu žalovaného? Proč nemá rozhodčí spíše uvěřit obhájcům?
a/ Podstata skutku. Tvoji předřečníci měli tyto úkoly: Shrnutí a závěry obhajoby.
Tvým úkolem je shrnout výsledky debaty. Nepřinášíš žádná nová tvrzení ani důkazy - díváš se na to, co v debatě zaznělo, porovnáš, čí závěry byly lépe zdůvodněné. Snažíš se zdůraznit význam těch závěrů, které obžaloba prokázala. Z těchto závěrů vyvodíš dopad o prokázání viny žalovaného. Ve své řeči se snaž využít odpovědi oponentů z předchozího křížového výslechu. Pokud se obhájci k některému skutku nevyjádřili, upozorni na to.
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
XI
Debata formou Trial - pracovní list: rozhodčí
Vysvětlit, proč nesouhlasí s námitkami obhajoby. Vysvětlit, proč žaloba stále platí. Vysvětlit, proč nesouhlasí s argumentací Ž2. Vysvětlit, proč je žaloba v daném skutku stále neplatná.
Vyvodit závěr o neplatnosti nebo 1/ Říci, proč nepřijímá závěr O1. Vyvodit závěr o závěr o tom, že skutek nevýznamnosti závěru Ž1. 2/ Přednést svůj závěr o vině nebyl obžalovanému prokázán nebo žalovaného. je nevýznamný.
Vysvětlit, proč považuje prokázání viny žalovaného v tomto skutku za nedostatečné nebo nevýznamné.
• Výše uvedené schéma použijte pro všechny žalované skutky! Doporučujeme mít pro každý skutek jeden pracovní list.
Zde si zapisuj významné odpovědi oponentů z křížového výslechu / nápady na otázky pro křížový výslech.
Vyvodit závěr o vině žalovaného.
c/ Závěry. Mluvčí měli tyto úkoly:
Prokázat, že skutek skutečně spáchal obžalovaný.
b/ Prokázání viny. Mluvčí předřečníci měli tyto úkoly:
Poznámky.
Oznámit podstatu skutku - co zlého Oznámit, kterým skutkem se právě Oznámit, kterým skutkem se právě Oznámit, kterým skutkem se právě Shrnout debatu, zdůraznit prokázané žalovaný spáchal. zabývá. zabývá. zabývá. skutky a neplatnost závěrů obhajoby.
a/ Podstata skutku. Mluvčí měli tyto úkoly:
Úkolem rozhodčího v debatě je (mimo jiné) rozhodnout debatu. To nelze bez důkladného a pečlivého zápisu debaty. Mluvčí měli v debatě níže uvedené úkoly, poznačte si, co kdo řekl!
Shrnout debatu, ukázat, proč se žalobcům nepodařilo prokázat vinu obžalovaného.
Cvičení 1 Zadání: a) U uvedených argumentů (žalovaných skutků) urči, o kterou část argumentu se jedná: tvrzení (teze argumentu), zdůvodnění, důkaz nebo dopad? b) Seřaď jednotlivé části argumentů tak, aby se daly prezentovat. Postup: $ Rozdělte třídu do skupin po dvou až třech. Nastříhejte jednotlivé části argumentů (viz dále). Pro každou skupinu připravte jednu sadu tj. celkem 20 lístečků. Silně doporučujeme každou kategorii (tvrzení skutku = teze argumentu, zdůvodnění, důkaz, dopad a případ) vytisknout na papír jiné barvy - budete tedy potřebovat papíry pěti barev. $ Požádejte žáky, aby z rozstříhaných lístečků sestavili 4 argumenty (skutky) pro 3 „případy“ (jeden případ tedy bude mít dva skutky, ostatní po jednom. $ Zkontrolujte řešení. $ Požádejte žáky, aby se postavili a s pomocí lístečků prezentovali jednotlivé argumenty. Někdy je vhodné nejdříve uvést důkaz, jindy zdůvodnění. Požádejte žáky, aby věty na lístečcích spojili vhodnými jazykovými prostředky tak, aby prezentovali celek, ne nesouvislé věty. Řešení: Lid vs. trest smrti Skutek 1 Tvrzení: Je morálně špatné popravovat vězně. Důkaz: Vězni, kteří jsou popravováni, jsou neozbrojeni a neohrožují okolí. Zdůvodnění: Je morálně špatné popravovat lidi, kteří jsou neozbrojeni a neohrožují okolí. Dopad: Trest smrti je tedy v tomto bodě vinen. Skutek 2 Tvrzení: V případě omylu nelze vykonaný trest smrti vzít zpět. Důkaz: „Genetickým advokátům [v USA] zabývajícím se přezkoumáváním rozsudků se od roku 1992 podařilo díky novým vědeckým postupům a zejména analýzám DNA dostat z vězení přes dvě stě třicet lidí. Sedmnáct z nich sedělo v cele smrti.“ Zdroj: Genetik Daniel Vaněk, Reflex, únor 2009. Zdůvodnění: Omyly v soudních síních se stávají. Dopad: I v tomto bodě obžaloby je tedy trest smrti vinen. Lid vs. školní uniformy Skutek 1 Tvrzení: Školní uniformy omezují osobnost žáků. Důkaz: Svoji osobnost prezentujeme navenek kromě jiných způsobů i oblékáním. Tvrdí to mj. odbornice na komunikaci, paní Mary Hartleyová, na straně 19 své knihy „Řeč těla v praxi“, vydané nakladatelstvím Portál v roce 2005. Zdůvodnění: Uniformy znemožňují žákům prezentovat jejich osobnost. Dopad: Dokázali jsme, že ŠU omezují osobnost žáků a jsou proto vinny. Lid vs. boj proti globálnímu oteplování Skutek 1 Tvrzení: Náklady na boj s přírodou jsou neúměrné výsledkům. Důkaz: „Máme-li jít dále, jak mnozí navrhují, a usilovat o omezení emisí na úroveň roku 1990, pak by čistý náklad pro společnost prudce eskaloval na zhruba čtyři biliony dolarů – to je téměř srovnatelné s nákladem samotného globálního oteplování. Dohoda na omezení růstu teploty na určitý limit by pak stála něco mezi třemi až 33 biliony dolarů navíc.“ Zdroj: Björn Lomborg, Skeptický ekolog (citováno na scienceworld.cz) Zdůvodnění: Vydávat byť i jen jedinou korunu, o biliónech dolarů nemluvě, na něco, o čem nevím, jaké výsledky to přináší, je ekonomický nesmysl. Dopad: Žalovaný skutek proto považujeme za prokázaný. Boj proti globálnímu oteplování je v tomto bodě vinen.
XII
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
Cvičení 1, barva 1 (případy)
Lid vs. trest smrti
Lid vs. trest smrti
Lid vs. trest smrti
Lid vs. trest smrti
Lid vs. trest smrti
Lid vs. trest smrti
Lid vs. boj proti globálnímu oteplování
Lid vs. boj proti globálnímu oteplování
Lid vs. boj proti globálnímu oteplování
Lid vs. boj proti globálnímu oteplování
Lid vs. boj proti globálnímu oteplování
Lid vs. boj proti globálnímu oteplování
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
XIII
Cvičení 1, barva 1 (případy)
XIV
Lid vs. školní uniformy
Lid vs. školní uniformy
Lid vs. školní uniformy
Lid vs. školní uniformy
Lid vs. školní uniformy
Lid vs. školní uniformy
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
Cvičení 1, barva 2 (důkazy)
„Máme-li jít dále, jak mnozí navrhují, a usilovat o omezení emisí na úroveň roku 1990, pak by čistý náklad pro společnost prudce eskaloval na zhruba čtyři biliony dolarů – to je téměř srovnatelné s nákladem samotného globálního oteplování. Dohoda na omezení růstu teploty na určitý limit by pak stála něco mezi třemi až 33 biliony dolarů navíc.“ Zdroj: Björn Lomborg, Skeptický ekolog (citováno na scienceworld.cz)
„Máme-li jít dále, jak mnozí navrhují, a usilovat o omezení emisí na úroveň roku 1990, pak by čistý náklad pro společnost prudce eskaloval na zhruba čtyři biliony dolarů – to je téměř srovnatelné s nákladem samotného globálního oteplování. Dohoda na omezení růstu teploty na určitý limit by pak stála něco mezi třemi až 33 biliony dolarů navíc.“ Zdroj: Björn Lomborg, Skeptický ekolog (citováno na scienceworld.cz)
„Máme-li jít dále, jak mnozí navrhují, a usilovat o omezení emisí na úroveň roku 1990, pak by čistý náklad pro společnost prudce eskaloval na zhruba čtyři biliony dolarů – to je téměř srovnatelné s nákladem samotného globálního oteplování. Dohoda na omezení růstu teploty na určitý limit by pak stála něco mezi třemi až 33 biliony dolarů navíc.“ Zdroj: Björn Lomborg, Skeptický ekolog (citováno na scienceworld.cz)
„Máme-li jít dále, jak mnozí navrhují, a usilovat o omezení emisí na úroveň roku 1990, pak by čistý náklad pro společnost prudce eskaloval na zhruba čtyři biliony dolarů – to je téměř srovnatelné s nákladem samotného globálního oteplování. Dohoda na omezení růstu teploty na určitý limit by pak stála něco mezi třemi až 33 biliony dolarů navíc.“ Zdroj: Björn Lomborg, Skeptický ekolog (citováno na scienceworld.cz)
„Máme-li jít dále, jak mnozí navrhují, a usilovat o omezení emisí na úroveň roku 1990, pak by čistý náklad pro společnost prudce eskaloval na zhruba čtyři biliony dolarů – to je téměř srovnatelné s nákladem samotného globálního oteplování. Dohoda na omezení růstu teploty na určitý limit by pak stála něco mezi třemi až 33 biliony dolarů navíc.“ Zdroj: Björn Lomborg, Skeptický ekolog (citováno na scienceworld.cz)
„Máme-li jít dále, jak mnozí navrhují, a usilovat o omezení emisí na úroveň roku 1990, pak by čistý náklad pro společnost prudce eskaloval na zhruba čtyři biliony dolarů – to je téměř srovnatelné s nákladem samotného globálního oteplování. Dohoda na omezení růstu teploty na určitý limit by pak stála něco mezi třemi až 33 biliony dolarů navíc.“ Zdroj: Björn Lomborg, Skeptický ekolog (citováno na scienceworld.cz)
„Genetickým advokátům [v USA] zabývajícím se přezkoumáváním rozsudků se od roku 1992 podařilo díky novým vědeckým postupům a zejména analýzám DNA dostat z vězení přes dvě stě třicet lidí. Sedmnáct z nich sedělo v cele smrti.“ Zdroj: Daniel Vaněk, genetik, Reflex, únor 2009.
„Genetickým advokátům [v USA] zabývajícím se přezkoumáváním rozsudků se od roku 1992 podařilo díky novým vědeckým postupům a zejména analýzám DNA dostat z vězení přes dvě stě třicet lidí. Sedmnáct z nich sedělo v cele smrti.“ Zdroj: Daniel Vaněk, genetik, Reflex, únor 2009.
„Genetickým advokátům [v USA] zabývajícím se přezkoumáváním rozsudků se od roku 1992 podařilo díky novým vědeckým postupům a zejména analýzám DNA dostat z vězení přes dvě stě třicet lidí. Sedmnáct z nich sedělo v cele smrti.“ Zdroj: Daniel Vaněk, genetik, Reflex, únor 2009.
„Genetickým advokátům [v USA] zabývajícím se přezkoumáváním rozsudků se od roku 1992 podařilo díky novým vědeckým postupům a zejména analýzám DNA dostat z vězení přes dvě stě třicet lidí. Sedmnáct z nich sedělo v cele smrti.“ Zdroj: Daniel Vaněk, genetik, Reflex, únor 2009.
„Genetickým advokátům [v USA] zabývajícím se přezkoumáváním rozsudků se od roku 1992 podařilo díky novým vědeckým postupům a zejména analýzám DNA dostat z vězení přes dvě stě třicet lidí. Sedmnáct z nich sedělo v cele smrti.“ Zdroj: Daniel Vaněk, genetik, Reflex, únor 2009.
„Genetickým advokátům [v USA] zabývajícím se přezkoumáváním rozsudků se od roku 1992 podařilo díky novým vědeckým postupům a zejména analýzám DNA dostat z vězení přes dvě stě třicet lidí. Sedmnáct z nich sedělo v cele smrti.“ Zdroj: Daniel Vaněk, genetik, Reflex, únor 2009.
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
XV
Cvičení 1, barva 2 (důkazy)
Vězni, kteří jsou popravováni, jsou neozbrojeni a neohrožují okolí.
Vězni, kteří jsou popravováni, jsou neozbrojeni a neohrožují okolí.
Vězni, kteří jsou popravováni, jsou neozbrojeni a neohrožují okolí.
Vězni, kteří jsou popravováni, jsou neozbrojeni a neohrožují okolí.
Vězni, kteří jsou popravováni, jsou neozbrojeni a neohrožují okolí.
Vězni, kteří jsou popravováni, jsou neozbrojeni a neohrožují okolí.
Svoji osobnost prezentujeme navenek kromě jiných způsobů i oblékáním. Tvrdí to mj. odbornice na komunikaci, paní Mary Hartleyová, na straně 19 své knihy „Řeč těla v praxi“, vydané nakladatelstvím Portál v roce 2005.
Svoji osobnost prezentujeme navenek kromě jiných způsobů i oblékáním. Tvrdí to mj. odbornice na komunikaci, paní Mary Hartleyová, na straně 19 své knihy „Řeč těla v praxi“, vydané nakladatelstvím Portál v roce 2005.
Svoji osobnost prezentujeme navenek kromě jiných způsobů i oblékáním. Tvrdí to mj. odbornice na komunikaci, paní Mary Hartleyová, na straně 19 své knihy „Řeč těla v praxi“, vydané nakladatelstvím Portál v roce 2005.
Svoji osobnost prezentujeme navenek kromě jiných způsobů i oblékáním. Tvrdí to mj. odbornice na komunikaci, paní Mary Hartleyová, na straně 19 své knihy „Řeč těla v praxi“, vydané nakladatelstvím Portál v roce 2005.
Svoji osobnost prezentujeme navenek kromě jiných způsobů i oblékáním. Tvrdí to mj. odbornice na komunikaci, paní Mary Hartleyová, na straně 19 své knihy „Řeč těla v praxi“, vydané nakladatelstvím Portál v roce 2005.
Svoji osobnost prezentujeme navenek kromě jiných způsobů i oblékáním. Tvrdí to mj. odbornice na komunikaci, paní Mary Hartleyová, na straně 19 své knihy „Řeč těla v praxi“, vydané nakladatelstvím Portál v roce 2005.
XVI
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
Cvičení 1, barva 3 (zdůvodnění)
Vydávat byť i jen jedinou korunu, o biliónech dolarů
Vydávat byť i jen jedinou korunu, o biliónech dolarů
nemluvě, na něco, o čem nevím, jaké výsledky to přináší,
nemluvě, na něco, o čem nevím, jaké výsledky to přináší,
je ekonomický nesmysl.
je ekonomický nesmysl.
Vydávat byť i jen jedinou korunu, o biliónech dolarů
Vydávat byť i jen jedinou korunu, o biliónech dolarů
nemluvě, na něco, o čem nevím, jaké výsledky to přináší,
nemluvě, na něco, o čem nevím, jaké výsledky to přináší,
je ekonomický nesmysl.
je ekonomický nesmysl.
Vydávat byť i jen jedinou korunu, o biliónech dolarů
Vydávat byť i jen jedinou korunu, o biliónech dolarů
nemluvě, na něco, o čem nevím, jaké výsledky to přináší,
nemluvě, na něco, o čem nevím, jaké výsledky to přináší,
je ekonomický nesmysl.
je ekonomický nesmysl.
Uniformy znemožňují žákům prezentovat jejich osobnost.
Uniformy znemožňují žákům prezentovat jejich osobnost.
Uniformy znemožňují žákům prezentovat jejich osobnost.
Uniformy znemožňují žákům prezentovat jejich osobnost.
Uniformy znemožňují žákům prezentovat jejich osobnost.
Uniformy znemožňují žákům prezentovat jejich osobnost.
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
XVII
Cvičení 1, barva 3 (zdůvodnění)
Je morálně špatné popravovat lidi, kteří jsou neozbrojeni a neohrožují okolí.
Je morálně špatné popravovat lidi, kteří jsou neozbrojeni a neohrožují okolí.
Je morálně špatné popravovat lidi, kteří jsou neozbrojeni a neohrožují okolí.
Je morálně špatné popravovat lidi, kteří jsou neozbrojeni a neohrožují okolí.
Je morálně špatné popravovat lidi, kteří jsou neozbrojeni a neohrožují okolí.
Je morálně špatné popravovat lidi, kteří jsou neozbrojeni a neohrožují okolí.
Omyly v soudních síních se stávají.
Omyly v soudních síních se stávají.
Omyly v soudních síních se stávají.
Omyly v soudních síních se stávají.
Omyly v soudních síních se stávají.
Omyly v soudních síních se stávají.
XVIII
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
Cvičení 1, barva 4 (skutek, teze argumentu)
Náklady na boj s přírodou jsou neúměrné výsledkům.
Náklady na boj s přírodou jsou neúměrné výsledkům.
Náklady na boj s přírodou jsou neúměrné výsledkům.
Náklady na boj s přírodou jsou neúměrné výsledkům.
Náklady na boj s přírodou jsou neúměrné výsledkům.
Náklady na boj s přírodou jsou neúměrné výsledkům.
Je morálně špatné popravovat vězně.
Je morálně špatné popravovat vězně.
Je morálně špatné popravovat vězně.
Je morálně špatné popravovat vězně.
Je morálně špatné popravovat vězně.
Je morálně špatné popravovat vězně.
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
XIX
Cvičení 1, barva 4 (skutek, teze argumentu)
V případě omylu nelze vykonaný trest smrti vzít zpět.
V případě omylu nelze vykonaný trest smrti vzít zpět.
V případě omylu nelze vykonaný trest smrti vzít zpět.
V případě omylu nelze vykonaný trest smrti vzít zpět.
V případě omylu nelze vykonaný trest smrti vzít zpět.
V případě omylu nelze vykonaný trest smrti vzít zpět.
Školní uniformy omezují osobnost žáků.
Školní uniformy omezují osobnost žáků.
Školní uniformy omezují osobnost žáků.
Školní uniformy omezují osobnost žáků.
Školní uniformy omezují osobnost žáků.
Školní uniformy omezují osobnost žáků.
XX
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
Cvičení 1, barva 5 (dopad)
Dokázali jsme, že školní uniformy omezují osobnost žáků a jsou proto vinny.
Dokázali jsme, že školní uniformy omezují osobnost žáků a jsou proto vinny.
Dokázali jsme, že školní uniformy omezují osobnost žáků a jsou proto vinny.
Dokázali jsme, že školní uniformy omezují osobnost žáků a jsou proto vinny.
Dokázali jsme, že školní uniformy omezují osobnost žáků a jsou proto vinny.
Dokázali jsme, že školní uniformy omezují osobnost žáků a jsou proto vinny.
Trest smrti je tedy v tomto bodě vinen.
Trest smrti je tedy v tomto bodě vinen.
Trest smrti je tedy v tomto bodě vinen.
Trest smrti je tedy v tomto bodě vinen.
Trest smrti je tedy v tomto bodě vinen.
Trest smrti je tedy v tomto bodě vinen.
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
XXI
Cvičení 1, barva 5 (dopad)
I v tomto bodě obžaloby je tedy trest smrti vinen.
I v tomto bodě obžaloby je tedy trest smrti vinen.
I v tomto bodě obžaloby je tedy trest smrti vinen.
I v tomto bodě obžaloby je tedy trest smrti vinen.
I v tomto bodě obžaloby je tedy trest smrti vinen.
I v tomto bodě obžaloby je tedy trest smrti vinen.
Žalovaný skutek proto považujeme za prokázaný. Boj proti globálnímu oteplování je v tomto bodě vinen.
Žalovaný skutek proto považujeme za prokázaný. Boj proti globálnímu oteplování je v tomto bodě vinen.
Žalovaný skutek proto považujeme za prokázaný. Boj proti globálnímu oteplování je v tomto bodě vinen.
Žalovaný skutek proto považujeme za prokázaný. Boj proti globálnímu oteplování je v tomto bodě vinen.
Žalovaný skutek proto považujeme za prokázaný. Boj proti globálnímu oteplování je v tomto bodě vinen.
Žalovaný skutek proto považujeme za prokázaný. Boj proti globálnímu oteplování je v tomto bodě vinen.
XXII
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
Cvičení 2 Úkol: U uvedených vět, které se vztahují k případům „Lid vs. boj proti globálnímu oteplování“ a „Lid vs. držení krátkých střelných zbraní“: a) urči, ke „kterému případu“ se vztahují, b) které jednotlivé věty (části argumentu) spolu tvoří logický celek a vytváří tak jeden argument (žalovaný skutek), c) o kterou část argumentu se jedná: tvrzení (teze argumentu), zdůvodnění nebo důkaz? d) k jednotlivým bodům obžaloby zformuluj vhodný dopad, e) jednotlivé věty a vytvořené dopady seřaď tak, aby se výsledný tvar dal bez problémů prezentovat, f) za použití spojek, prostředků větné návaznosti a případně dalších vysvětlujících vět argumenty přednes nahlas, tak aby celek tvořil kompaktní, přesvědčivý argument. Postup: Postupujte stejně jako u Cvičení 1. Příprava (stříhání lístečků) je o dost jednodušší! Na bílý papír nakopírujte potřebný počet kopií (podle počtu skupin) částí argumentů (viz následující stranu). Oproti cvičení 1 je úkol náročnější v tom, že žákům nepomohou barvy, chybí také „dopad“, který žáci musí sami zformulovat. Řešení: Tvrzení: Tzv. „globální oteplování“ odvádí pozornost médií od palčivějších problémů. Důkaz: Každý den čteme, slyšíme a vidíme v médiích diskusi o globálním oteplování. O plnění rozvojových cílů tisíciletí OSN, mezi které patří i boj s chudobou světa, se nedozvídáme vůbec nic. Zdůvodnění: Priority dnes nevytvářejí události, ale média. Dopad: Žáci doplní vhodný dopad - např. „Proto je boj s globálním oteplováním v tomto bodě vinen.“ Tvrzení: Krátké střelné zbraně jsou smrtícím nástrojem neplánovaných zločinů. Důkaz: V roce 2009 bylo 67 % vražd v USA spácháno střelnou zbraní, drtivou většinu, přes 70 % z tohoto počtu, tvořily vraždy spáchané krátkou zbraní. Více než 30 % vražd spáchaných krátkou zbraní lze přitom charakterizovat jako zločiny v afektu. Zdroj: Výroční zpráva Uniform Crime Report, Federal Bureau of Investigation (FBI), USA. Zdůvodnění: Lidé v afektu použijí jakoukoliv zbraň a nepřemýšlejí o následcích. Pokud mají k dispozici střelnou zbraň, nezřídka ji použijí. Dopad: Žáci doplní vhodný dopad - např. „Naše argumentace prokázala, že krátké zbraně jsou v tomto bodě vinny a měly by být odsouzeny.“ Tvrzení: Krátké střelné zbraně jsou hrozbou pro rodinu majitele. Důkaz: „V USA každoročně umírá více než 500 dětí na následky nehody při neopatrné manipulaci se zbraní.“ Zdroj: www.momlogic.com, srpen, 2008. Zdůvodnění: Zbraně se často dostávají do rukou dětí majitele, které s nimi neumí zacházet a dochází tak k neštěstí. Dopad: Žáci doplní vhodný dopad. Tvrzení: Školní uniformy jsou zátěží pro sociálně slabé rodiny. Důkaz: Školní uniformy jsou nákladné a výdajem navíc, říkají účastníci elektronické diskuse Yahoo Answers: „Arguments for and against School Uniforms“. Zdůvodnění: Výdaje, které jsou nákladné a navíc jsou zátěží pro sociálně slabé rodiny. Dopad: Žáci doplní vhodný dopad. Společně s předchozím cvičením nyní mají žáci k dispozici významnou část zahajovacích řečí žaloby pro 4 případy. (Každá řeč obsahuje žalobu dvou skutků.) Jako další cvičení můžete požádat žáky, aby s pomocí těchto argumentů prezentovali celou úvodní řeč žaloby.
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
XXIII
Tzv. „globální oteplování“ odvádí pozornost médií od palčivějších problémů.
Školní uniformy jsou zátěží pro sociálně slabé rodiny.
Krátké střelné zbraně jsou hrozbou pro rodinu majitele.
Výdaje, které jsou nákladné a navíc jsou zátěží pro sociálně slabé rodiny.
Lidé v afektu použijí jakoukoliv zbraň a nepřemýšlejí o následcích. Pokud mají k dispozici střelnou zbraň, nezřídka ji použijí.
Priority dnes nevytvářejí události, ale média.
Školní uniformy jsou nákladné a výdajem navíc, říkají účastníci elektronické diskuse Yahoo Answers: „Arguments for and against School Uniforms“.
V roce 2009 bylo 67 % vražd v USA spácháno střelnou zbraní, drtivou většinu, přes 70 % z tohoto počtu, tvořily vraždy spáchané krátkou zbraní. Více než 30 % vražd spáchaných krátkou zbraní lze přitom charakterizovat jako zločiny v afektu. Zdroj: Výroční zpráva Uniform Crime Report, Federal Bureau of Investigation (FBI), USA.
Každý den čteme, slyšíme a vidíme v médiích diskusi o globálním oteplování. O plnění rozvojových cílů tisíciletí OSN, mezi které patří i boj s chudobou světa, se nedozvídáme vůbec nic.
Zbraně se často dostávají do rukou dětí majitele, které s nimi neumí zacházet a dochází tak k neštěstí.
„V USA každoročně umírá více než 500 dětí na následky nehody při neopatrné manipulaci se zbraní.“ Zdroj: www.momlogic.com, srpen, 2008.
Krátké střelné zbraně jsou smrtícím nástrojem neplánovaných zločinů.
XXIV
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
Cvičení 3 Úkol: a) Ke každému uvedenému „případu“ doplň alespoň dva „žalovatelné“ (v duchu debaty formou Trial) skutky (= tvrzení, teze argumentu). b) Ke každému skutku, který jsi uvedl, nabídni zdůvodnění (možná i více, než jedno). c) Zvaž, jaký bys potřeboval důkaz(y), aby tvůj argument platil a byl přesvědčivý. Případy: Lid vs. věková hranice trestní odpovědnosti. Lid vs. soukromé vlastnictví zdrojů pitné vody. Lid vs. organizace školního roku v ČR. Postup: Žáci pracují ve skupinách po dvou až třech (debata je vždy týmová práce!). Vysvětlete, že příprava na každou debatu začíná formulací hypotéz - skutků, o kterých si myslíme, že je žalovaný spáchal. Úkolem žáků je zformulovat právě takové hypotézy a podepřít je zdůvodněním - tedy vysvětlit, proč vlastně žáky napadlo, že by žalovaný měl být vinen. Dále požádejte žáky, aby uvedli, jaký ideální důkaz by potřebovali najít, aby jejich argument byl pravdivý a přesvědčivý. Na závěr můžete s žáky diskutovat, kde by takový důkaz našli a jak by ho hledali. Můžete pochopitelně dodat další „případy“ - ať již takové, které jsou blízké vašim žákům nebo naopak takové, které jsou blízké vám a žákům tak budete v jejich řešení moci účelně pomáhat. Řešení: Řešení mohou být různá. Například: (bez nároku na platnost argumentů, jde o hypotézy) Lid vs. věková hranice trestní odpovědnosti. T: Pevná věková hranice trestní odpovědnosti svádí k jejímu zneužívání. Z: Kdo není postižitelný, může volně páchat trestnou činnost. D: Nějaký příklad, kdy dítě páchá trestnou činnost protože ví, že nebude postiženo? T: Pevná věková hranice trestní odpovědnosti nerespektuje individuální vývoj dítěte. Z: Každé dítě dospívá jindy a proto si i jindy plně uvědomuje důsledky svých činů. D: Výsledky lékařského / psychologického výzkumu? Lid vs. soukromé vlastnictví zdrojů pitné vody. T: Z: D: D: D:
Závislost lidí na pitné vodě vede vlastníky jejích zdrojů ke zneužívání této situace. Absolutní závislost vede ke zneužívání. Voda je základní životní prostředek, lidé jsou na ní absolutně závislí. Lidé musí zaplatit cokoliv, aby vodu měli. Nějaký příklad státu, regionu, města, kde soukromý vlastník raketově šroubuje ceny? Česká republika?
T: Soukromé vlastnictví zdrojů pitné vody brání jejich účinné ochraně. Z: Nelze účinně chránit to, co mi nepatří. D: Příklady dokládající, že majitel nechrání dostatečně? Lid vs. organizace školního roku v ČR. T: Organizace školního roku brání podnikání. Z: Bez klientů služby nekvetou. Z: Letní prázdniny soustředěné do dvou měsíců vedou k tomu, že po zbytek roku mají podnikatelé v cestovním ruchu málo klientů. D: Citace nějakého hostinského? Citace nějaké asociace podnikatelů v cestovním ruchu? T: Organizace školního roku nepodporuje účinné vzdělávání. Z: Když jsou prázdniny příliš dlouhé, žáci zapomínají učivo. D: Psychologická studie o zapomínání v čase?
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
XXV
Cvičení 5 - pro učitele Úkol: a) Analyzuj uvedené argumenty - urči premisy a závěr (typ premisy určovat nemusíš). b) Odhal chybějící části argumentů. (Někdy chybí premisa, jindy závěr.) c) Argumenty zapiš standardní formou, doplněné části uveď v hranaté závorce. Postup: Rozdělte žáky do skupin po dvou až třech. Nakopírujte neúplné argumenty (viz následující strana) - tolik kopií, kolik skupin. Požádejte žáky o vyřešení úkolů. Řešení: (V řešení uvádíme i typ premisy. O typu premisy můžete s žáky po vyřešení úkolu diskutovat, nemyslíme si však, že je nutné, aby to byl úkol cvičení.) Premisa 1 (zdůvodnění): Vrahem mohl být jen ten, kdo měl motiv, zbraň a příležitost. [Premisa 2 (důkaz): Zahradník měl motiv, zbraň a příležitost.] Závěr: Vrahem je zahradník. Premisa 1 (důkaz): Sekal je nebezpečný udavač - již dva sousedy poslal na smrt. Premisa 2 (důkaz): Je více než pravděpodobné, že Sekal bude udávat dál. Premisa 3 (zdůvodnění): Ochranou před nebezpečným udavačem je jeho fyzická likvidace. [Závěr: Je třeba zabít Sekala.] Premisa 1 (důkaz): Kousnutí kobry je velmi nezdravé. Premisa 2 (důkaz): Podrážděné kobry koušou. Premisa 3 (důkaz): Holou kůži nohy kobra snadno prokousne. Premisa 4 (zdůvodnění): Není dobrý nápad dělat něco, co je potenciálně velmi nezdravé. [Závěr: Dráždit kobru bosou nohou není dobrý nápad.] Premisa 1 (důkaz): Těžké prvky jako je zlato se tvoří v extrémních podmínkách exploze supernovy. Premisa 2 (důkaz): Výbuchem supernovy se její hmota rozptýlí do okolního vesmíru. Premisa 3 (důkaz): Vesmírná tělesa, včetně naší Země, vznikají z vesmírného prachu rozptýleného ve vesmíru. [Premisa 4 (důkaz): Vaše náušnice jsou ze zlata.] Závěr: Máte v uších pozůstatek supernovy. [Premisa 1 (důkaz): Včelí žihadlo má zpětné háčky - pokud včela bodne, žihadlo zůstane v oběti, vytrhne se z těla včely a ta většinou umírá.] Premisa 2 (důkaz): Cílem organizmu je předat své geny budoucím generacím. Premisa 3 (důkaz): Včela (dělnice) je sterilní - sama své geny nikdy předat nemůže. Premisa 4 (zdůvodnění): Svojí obětí ale může pomoci ochránit roj, jehož geny sdílí a přispět tak k naplnění cíle. Závěr: Včelí kamikadze dává smysl. Premisa 1 (zdůvodnění): Škola by měla organizovat jen takové aktivity, které vedou k rozvoji znalostí a významných dovedností žáků. [Premisa 2 (zdůvodnění): Dovednost sjet kopec na sjezdových lyžích není významná.] Premisa 3 (důkaz): Obsahem zimního výcvikového kurzu je výuka sjezdového lyžování. Závěr: Není důvod, proč by škola měla organizovat zimní výcvikový kurz.
XXVI
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
Cvičení 5 - pro žáky Úkol: a) Analyzuj uvedené argumenty - urči premisy a závěr (typ premisy určovat nemusíš). b) Odhal chybějící části argumentů. (Někdy chybí premisa, jindy závěr.) c) Argumenty zapiš standardní formou, doplněné části uveď v hranaté závorce. Protože vrahem mohl být jen ten, kdo měl motiv, zbraň a příležitost, je jasné, že vrahem je zahradník. (Na setkání sousedů - statkářů za protektorátu) Soused 1: „Chlapi, ten Sekal je nebezpečný udavač - již dva z nás poslal na smrt.“ Soused 2: „A to vám povídám, ten bude udávat dál.“ Soused 3: „Všichni víme, že jedinou ochranou před nebezpečným udavačem je jeho fyzická likvidace!“ Sousedi sborem: „...!“ Kobry mají několik zajímavých vlastností: když je podráždíte, koušou a jejich kousnutí je velmi nezdravé. Holou kůži na noze prokousnou jedna dvě. Budete se mnou souhlasit, že dělat něco, co je potenciálně velmi nezdravé není dobrý nápad. Proto: ........ ! „Hvězdičko moje jasná, máš v ouškách kousíčky supernov!“ „Opravdu?“ „Ó zcela jistě! Jak jistě víš, těžké prvky jako je zlato se tvoří v extrémních podmínkách exploze supernovy, výbuchem supernovy se její hmota rozptýlí do okolního vesmíru a všechna vesmírná tělesa, včetně naší Země, vznikají z vesmírného prachu rozptýleného ve vesmíru.“ Cílem organizmu je předat své geny budoucím generacím. Včela (dělnice) je sterilní - sama své geny nikdy předat nemůže. Svojí obětí ale může pomoci ochránit roj, jehož geny sdílí a přispět tak k naplnění cíle. A proto včelí kamikadze dává smysl. Není důvod, proč by škola měla organizovat zimní výcvikový kurz. Obsahem zimního výcvikového kurzu je výuka sjezdového lyžování a škola by měla organizovat jen takové aktivity, které vedou k rozvoji znalostí a významných dovedností žáků.
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
XXVII
Cvičení 6 - pro učitele I v tomto cvičení chybí části argumentů - premisy. Zatímco však předchozí cvičení uvažovala v zásadě pravdivé argumenty, v tomto cvičení se objeví argumenty, jejichž závěry budou nepravdivé. Ve všech případech bude problém v tom, že nevyslovená premisa je zjevně nepravdivá. Úkol: a) Doplň chybějící premisu. b) Odhal její zřejmou nepravdivost. c) Vyvoď závěr o neplatnosti závěru daného argumentu. Postup: Rozdělte žáky do menších skupin, nakopírujte pro každou skupinu zadání (viz další stranu), požádejte žáky o řešení úkolů. Úkol c) žáci řeší ústně - veďte je k jednoduchým, zřejmým a výstižným vysvětlením a dopadu. I poté, kdy již ví v čem je chyba, není úplně snadné chybu a její dopad na platnost závěru jednoduše vysvětlit. Můžete požádat několik žáků, aby postupně vysvětlili stejnou chybu - a vést je tak k přesnému, stručnému a přitom výstižnému vyjadřování. Řešení: Premisa 1 (důkaz): Jean-Pierre je Francouz. [Premisa 2 (zdůvodnění): Všichni Francouzi jedí žáby.] Závěr: Jean-Pierre jí žáby. Premisa 1 (důkaz): Jak dokládá rozbor inspekce MŠMT ČR, kapacita menz a vysokoškolských kolejí je naplněna. [Premisa 2 (zdůvodnění): Počet studentů závisí na kapacitě menz a vysokoškolských kolejí.] Závěr: (Proto) nelze zvýšit počet studentů přijímaných k řádnému dennímu studiu na VŠ. (Skutečný argument převzatý z dobového tisku, cca rok 2004.) Premisa 1 (důkaz): Kamzík je v Jeseníkách nepůvodní zavlečený druh. [Premisa 2 (zdůvodnění): Všechny nepůvodní živočišné druhy jsou pro ekosystém škodlivé.] Závěr: Kamzík by měl být v Jeseníkách vyhuben. [Premisa 1 (důkaz): Počet lidí na Zemi se snižuje.] Premisa 2 (zdůvodnění): Pokud se snižuje počet obyvatel Země, potom by podle zákona nabídky a poptávky měly klesnout ceny potravin. Závěr: Ceny potravin by měly klesnout. [Premisa 1 (důkaz): Nový zákon o využívání alternativních zdrojů energie šetří peníze daňových poplatníků.] Premisa 2 (zdůvodnění): Co šetří peníze daňových poplatníků, je v jejich zájmu. Nový zákon o využívání alternativních zdrojů energie je v zájmu daňových poplatníků. Premisa 1 (důkaz): Stevardka mi donesla kávu. Premisa 2 (důkaz): Letadlo se dostalo do turbulence. [Premisa 3 (zdůvodnění): Letadlo se dostane do turbulence vždy, když letuška podává kávu.] (Rogersův zákon.) Závěr: Káva podávaná v letadle způsobuje vzdušné víry. (Davisův výklad Rogersova zákona.) Premisa 1 (důkaz): Ve stepi Olonbulag čelili čínští pastevci častým útokům vlků na svoje stáda. Premisa 2 (důkaz): Útoky vlků snižují hospodářský výnos z pastevectví. Premisa 3 (zdůvodnění): Jediný účinný způsob, jak zabránit útokům vlků na ovce a koně pastevců je vyhubení predátora. [Premisa 4 (zdůvodnění): S výjimkou škod na dobytku a koních nemá vlk v ekosystému stepi žádnou roli.] Závěr: Vyhubení místní populace mongolského vlka ve stepi Olonbulag mělo pozitivní dopad na hospodářský výnos z pastevectví. Poznámka: Tím, že Čínská lidová armáda přehlédla 4. premisu a nezvážila její pravdivost, přeměnila step v poušť. Místní pastevci ztratili obživu zcela. Zdroj: Ťiang Žung: Totem vlka.
XXVIII
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
Cvičení 6 - pro žáky I v tomto cvičení chybí části argumentů - premisy. Zatímco však předchozí cvičení uvažovala v zásadě pravdivé argumenty, v tomto cvičení se objeví argumenty, jejichž závěry budou nepravdivé. Ve všech případech bude problém v tom, že nevyslovená premisa je zjevně nepravdivá. Úkol: a) Doplň chybějící premisu. b) Odhal její zřejmou nepravdivost. c) Vyvoď závěr o neplatnosti závěru daného argumentu. Premisa 1 (důkaz): Jean-Pierre je Francouz. [Premisa 2 (zdůvodnění): .....................................................] Závěr: Jean-Pierre jí žáby. Premisa 1 (důkaz): Jak dokládá rozbor inspekce MŠMT ČR, kapacita menz a vysokoškolských kolejí je naplněna. [Premisa 2 (zdůvodnění): ............................................................................................] Závěr: (Proto) nelze zvýšit počet studentů přijímaných k řádnému dennímu studiu na VŠ. (Skutečný argument převzatý z dobového tisku, cca rok 2004.) Premisa 1 (důkaz): Kamzík je v Jeseníkách nepůvodní zavlečený druh. [Premisa 2 (zdůvodnění): .............................................................................] Závěr: Kamzík by měl být v Jeseníkách vyhuben. [Premisa 1 (důkaz): ...............................................................] Premisa 2 (zdůvodnění): Pokud se snižuje počet obyvatel Země, potom by podle zákona nabídky a poptávky měly klesnout ceny potravin. Závěr: Ceny potravin by měly klesnout. [Premisa 1 (důkaz): ...................................................................................................] Premisa 2 (zdůvodnění): Co šetří peníze daňových poplatníků, je v jejich zájmu. Nový zákon o využívání alternativních zdrojů energie je v zájmu daňových poplatníků. Premisa 1 (důkaz): Stevardka mi donesla kávu. Premisa 2 (důkaz): Letadlo se dostalo do turbulence. [Premisa 3 (zdůvodnění): ....................................................................................................] (Rogersův zákon.) Závěr: Káva podávaná v letadle způsobuje vzdušné víry. (Davisův výklad Rogersova zákona.) Premisa 1 (důkaz): Ve stepi Olonbulag čelili čínští pastevci častým útokům vlků na svoje stáda. Premisa 2 (důkaz): Útoky vlků snižují hospodářský výnos z pastevectví. Premisa 3 (zdůvodnění): Jediný účinný způsob, jak zabránit útokům vlků na ovce a koně pastevců je vyhubení predátora. [Premisa 4 (zdůvodnění): ...........................................................................................................] Závěr: Vyhubení místní populace mongolského vlka ve stepi Olonbulag mělo pozitivní dopad na hospodářský výnos z pastevectví. Poznámka: Tím, že Čínská lidová armáda přehlédla 4. premisu a nezvážila její pravdivost, přeměnila step v poušť. Místní pastevci ztratili obživu zcela. Zdroj: Ťiang Žung: Totem vlka.
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
XXIX
Cvičení 7 - pro učitele Cvičení je posledním a nejnáročnějším ze sady cvičení na podporu dovednosti analyzovat deduktivní argument a vyhledávat jeho možné chyby. Tyto chyby vždy měly základ v tom, že „někde něco chybělo“. Stejně jako v předchozím cvičení jsou i tentokrát závěry argumentů nepravdivé. Možným důvodem je nepravdivá premisa (která ovšem svoji nepravdivost skrývá tím, že zcela chybí) anebo skutečnost, že premisy nejsou obsaženy v závěru. Úkol: a) Odhal chyby argumentů. b) Vysvětli, v čem chyba spočívá. Postup: Rozdělte žáky do menších skupin, nakopírujte pro každou skupinu zadání (viz další stranu), požádejte žáky o řešení úkolů. Stejně jako v předchozím cvičení poté, kdy je zřejmé v čem chyba spočívá, požádejte žáky, aby ji stručně a výstižně vysvětlili. Opět můžete požádat několik žáků, aby postupně vysvětlovali stejnou chybu a dobrat se tak k nejjednodušším a nejjasnějším vysvětlením. Premisa 1: Za posledních 100 let dosáhlo feministické hnutí významných úspěchů na poli zrovnoprávnění pozice ženy a muže. Premisa 2: Za posledních 100 let vzrostla rozvodovost manželství o desítky procent. Závěr: Feminismus způsobuje krizi rodiny a krach manželství. Řešení: Závěr nevyplývá z premis, protože v nich není obsažen (je novou premisou). Premisa 1: Ve většině rozvádějících se manželství se vede spor o majetek manželů. [Premisa 2: Obsah sporu je jeho příčinou.] Závěr: Majetkové spory jsou nejčastější příčinou rozvratu manželství. Řešení: Chybí zřejmě nepravdivá premisa. Mohla by znít: „Obsah sporu je jeho příčinou.“ Premisa 1: Neustále dochází k akcím palestinských teroristů. Premisa 2: Například jen o minulém víkendu došlo k tragédii ve městě X, kde sebevražedný atentátník zabil 15 návštěvníků diskotéky. Závěr: Intifáda Palestinců nikdy neskončí. Řešení: Závěr nevyplývá z premis, protože v nich není obsažen (je novou premisou). Premisa 1: Nejčastěji prezentovanou zpěvačkou v českých tištěných médiích je Iveta Bartošová. [Premisa 2: Nejčastěji prezentovaná zpěvačka v tištěných médiích je nejoblíbenější zpěvačka.] Závěr: Iveta Bartošová je nejoblíbenější českou zpěvačkou. Řešení: Chybí zřejmě nepravdivá premisa. Mohla by znít: „Nejčastěji prezentovaná zpěvačka v tištěných médiích je nejoblíbenější zpěvačka.“ „Jsem pevně přesvědčen, že tzv. měkké drogy by neměly být legalizovány. Důvod je velmi prostý. Jejich konzumace takřka nevyhnutelně vede k přechodu na „tvrdé“ drogy - kokain, pervitin, heroin. Statistiky mluví jednoznačně: více než 70 % závislých na tvrdých drogách začínalo hašišem či marihuanou.“ Poznámka: Tento argument, který jsme převzali z reálného projevu poslance PS PČR, je poněkud obtížný. Pokud vám dělá potíže, zkuste nejdříve tento: „Jsem pevně přesvědčen, že mateřské mléko by mělo být postaveno mimo zákon. Důvod je velmi prostý. Jeho konzumace takřka nevyhnutelně vede k přechodu na „tvrdé“ drogy - kokain, pervitin, heroin. Statistiky mluví jednoznačně: více než 98 % závislých na tvrdých drogách začínalo mateřským mlékem.“ Premisa 1 (zdůvodnění): Je takřka nevyhnutelné, že kdo zneužívá měkké drogy, bude zneužívat i tvrdé. Premisa 2 (důkaz): 70 % závislých na tvrdých drogách začínalo hašišem či marihuanou. Závěr: Měkké drogy vedou k užívání tvrdých drog. Řešení: Závěr není pravdivý, protože druhá premisa v něm není obsažena. (Závěr je tak novou premisou.) Jakkoliv se tak tváří, druhá premisa ve skutečnosti neříká vůbec nic o tom, kolik procent konzumentů marihuany a hašiše přešlo na tvrdé drogy! Správně by tedy měla znít: „70 procent uživatelů marihuany přechází na tvrdé drogy“. Tato „správná“ formulace je ovšem zřejmě nepravdivá! (V případě zjednodušení s mateřským mlékem by „správná“ formulace premisy musela znít již zcela absurdně: „98 % těch, kteří byli kojeni mateřským mlékem, přechází na tvrdé drogy.“)
XXX
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
Cvičení 7 - pro žáky Cvičení je posledním a nejnáročnějším ze sady cvičení na podporu dovednosti analyzovat deduktivní argument a vyhledávat jeho možné chyby. Tyto chyby vždy měly základ v tom, že „někde něco chybělo“. Stejně jako v předchozím cvičení jsou i tentokrát závěry argumentů nepravdivé. Možným důvodem je nepravdivá premisa (která ovšem svoji nepravdivost skrývá tím, že zcela chybí) anebo skutečnost, že premisy nejsou obsaženy v závěru. Úkol: a) Odhal chyby argumentů. b) Vysvětli, v čem chyba spočívá. Premisa 1: Za posledních 100 let dosáhlo feministické hnutí významných úspěchů na poli zrovnoprávnění pozice ženy a muže. Premisa 2: Za posledních 100 let vzrostla rozvodovost manželství o desítky procent. Závěr: Feminismus způsobuje krizi rodiny a krach manželství. Premisa 1: Ve většině rozvádějících se manželství se vede spor o majetek manželů. Závěr: Majetkové spory jsou nejčastější příčinou rozvratu manželství. Premisa 1: Neustále dochází k akcím palestinských teroristů. Premisa 2: Například jen o minulém víkendu došlo k tragédii ve městě X, kde sebevražedný atentátník zabil 15 návštěvníků diskotéky. Závěr: Intifáda Palestinců nikdy neskončí. Premisa 1: Nejčastěji prezentovanou zpěvačkou v českých tištěných médiích je Iveta Bartošová. Závěr: Iveta Bartošová je nejoblíbenější českou zpěvačkou. „Jsem pevně přesvědčen, že tzv. měkké drogy by neměly být legalizovány. Důvod je velmi prostý. Jejich konzumace takřka nevyhnutelně vede k přechodu na „tvrdé“ drogy - kokain, pervitin, heroin. Statistiky mluví jednoznačně: více než 70 % závislých na tvrdých drogách začínalo hašišem či marihuanou.“ Poznámka: Tento argument, který jsme převzali z reálného projevu poslance PS PČR, je poněkud obtížný. Pokud vám dělá potíže, zkuste nejdříve tento: „Jsem pevně přesvědčen, že mateřské mléko by mělo být postaveno mimo zákon. Důvod je velmi prostý. Jeho konzumace takřka nevyhnutelně vede k přechodu na „tvrdé“ drogy - kokain, pervitin, heroin. Statistiky mluví jednoznačně: více než 98 % závislých na tvrdých drogách začínalo mateřským mlékem.“
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
XXXI
Cvičení 10 Postup: Rozdělte třídu na dvojice. Každá dvojice dostane za úkol připravit si prokázání jednoho skutku. (Můžete všem zadat stejný případ nebo různé případy, nechat na žácích, aby si sami zvolili skutek anebo prokazovali skutek, který jim zadáte. Doporučujeme spíše skutky zadat a to ideálně takové, které nejsou náročné na přípravu.) Jeden z dvojice přednese řeč - pokusí se prokázat vinu žalovaného v daném skutku. Po krátké přípravě ostatních bude odpovídat v křížovém výslechu. Určete pořadí žáků. V určeném pořadí žáci kladou otázky křížového výslechu. Vždy, když tázajícímu dojdou otázky, posadí se a otázky klade další v pořadí. Tak dlouho, dokud tázající kladou smysluplné otázky. Ten mluvčí, který nebude schopen položit smysluplnou otázku, dostane za úkol přednést další řeč a celý proces se opakuje. Cvičení 11 Postup: Cvičení je pokračováním předchozího. Poté, co žáky přestane cvičení 10 bavit, změňte úkol. I tentokrát žák přednese argumentaci, ostatní si však během přípravy na papír napíší „tajný cíl“ - tedy to, k čemu se v průběhu křížového výslechu chtějí dostat, co chtějí od odpovídajícího slyšet. Po každém křížovém výslechu tazatel ukáže svůj cíl a řekne, jestli se mu jej podařilo dosáhnout. Protože nepřipravená argumentace je většinou velmi krátká, na jednom odpovídajícím se mohou „vystřídat“ maximálně 2 - 3 tazatelé. Není proto příliš účelné žáky střídat jako u „proplétané“ - spíše postupně vyvolávejte ty, na které se u proplétané nedostalo. Varianta: Cvičení dává mnohem více prostoru, když je výchozí argumentace delší a složitější. Použijte zápis některé z vydařených řečí první a druhé debaty a požádejte žáky, aby jako východisko pro křížový výslech tuto řeč znovu přednesli.
Cvičení 12 Úkol: Urči možné chyby následujících důkazů. „Pane, váš nový kotel nefunguje tak dobře proto, že nemáte pokojový termostat. Servisní technik plynových kotlů, 2011. (Pokračoval takto: „Naštěstí vám mohu několik typů termostatů nabídnout.“) „Používání platebních karet je velmi bezpečné.“ [Online] [cit. 2012-27-07] http://www.gemoney.cz/ge/cz/1/platebni-karty/bezpecnost „Zbili mne neznámí mladíci romské národnosti.“ Patnáctiletý Petr z Břeclavi, duben 2012 Vynálezcem elektromagnetického snímání zvuku v Evropě byl pan Ladislav Kořán. Piana pana Kořána. Cyklus ČT „Zašlapané projekty”, ČT 2009. Srovnej knihu Guštar, M.: Elektrofony. Uvnitř, 2007. (Nápověda: Walther Nernst, Oskar Vierling.) „Ameriku objevil Kryštof Kolumbus.“ „Každý den vymírá jeden živočišný druh.“
XXXII
Manuál debatování pro učitele - projekt NNB
Použitá literatura BICKENBACH, Jerome E. a Jacqueline M. DAVIES. Good reasons for better arguments: an introduction to the basic skills and values of critical thinking. Toronto: Broadview Press, 1996. ISBN 1-55111-059-8 1. BRINDA, René. Debatování snadno a rychle: vádemékum soutěžní debaty pro začátečníky, © 2007. DRISCOLL, William. Discovering the World through Debate: A Practical Guide to Educational Debate for Debaters, Coaches, and Judges. IDEA Press, 2000. ISBN 9780970213006. KOLÁŘ, Petr. Argumenty filosofické logiky. Praha: Filosofia, 1999. SNIDER, Alfred a Maxwell SCHNURER. Many Sides: Debate Across the Curriculum. IDEA Press, 2006. ISBN 0-9702130-4-2.