MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ
Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií Obor Evropská studia
Současná britská debata o vystoupení z EU Bakalářská práce
Anna Dvořáková
Vedoucí práce: PhDr. Zdeněk Sychra, Ph. D. UČO: 219752 Obor: Mezinárodní vztahy - Evropská studia (kombinované studium) Imatrikulační ročník: 2009 Brno, 2013
Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci „Současná britská debata o vystoupení z EU“ vypracovala samostatně, pouze s vyuţitím uvedených pramenů a literatury.
Brno, duben 2013
Anna Dvořáková
1
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu své bakalářské práce PhDr. Zdeňku Sychrovi, Ph.D. za jeho podnětné komentáře. Svému manţelovi Martinovi bych ráda poděkovala za vynikající zázemí, které mi poskytoval po celou dobu mého studia.
2
OBSAH ÚVOD .............................................................................................................................. 4 1. VELKÁ BRITÁNIE A EVROPA ....................................................................................... 7 1.1 Euroskepticismus ve Velké Británii..................................................................... 9 2. MOŢNOST VYSTOUPENÍ Z EU .................................................................................... 11 2.1 Moţnost vystoupit z EU daná Lisabonskou smlouvou ...................................... 12 2.2 Dopad zařazení klauzule do primárního práva .................................................. 13 3. BRITSKÁ DEBATA O VYSTOUPENÍ Z EU ..................................................................... 14 3.1 Otázka referenda o vystoupení........................................................................... 14 3.2 Vnitropolitické souvislosti ................................................................................. 16 3.3 Důvody britských úvah ...................................................................................... 17 3.3.1 Politická integrace Evropy ......................................................................... 17 3.3.2 Důvody související s finanční krizí ............................................................. 18 3.4 Postoj politických stran ...................................................................................... 20 3.4.1 Konzervativní a unionistická strana ........................................................... 20 3.4.2 Liberálně demokratická strana ................................................................... 22 3.4.3 Labouristická strana ................................................................................... 25 3.4.4 Strana nezávislosti Spojeného království .................................................... 27 3.5 Postoj britské veřejnosti ..................................................................................... 29 3.6 Kampaně týkající se EU..................................................................................... 33 4. MOŢNOSTI PŘEHODNOCENÍ VZTAHŮ VB A EU .......................................................... 35 ZÁVĚR .......................................................................................................................... 38 POUŢITÁ LITERATURA ................................................................................................... 40 Primární zdroje......................................................................................................... 40 Sekundární zdroje .................................................................................................... 42
3
ÚVOD Debata o moţném vystoupení z Evropské unie byla ve Velké Británii vedena hned v prvních letech po vstupu země do Společenství. V posledních letech se však, především v souvislosti s řešením finanční a hospodářské krize a s prohlubující se evropskou integrací, znovu dostává mezi tamní hlavní politická témata a Spojené království je k opuštění EU nejblíţe ze všech členských států. Do Společenství vstupovalo z ryze ekonomických důvodů, neboť to pro něj v tu dobu bylo tou nejlepší moţností, a politickou spolupráci bralo jen jako nutnou součást tohoto kroku. Debata dosud vyvrcholila dvěma událostmi. V roce 2011 členové dolní komory britského parlamentu hlasovali o uspořádání referenda, ve kterém by Britové mohli svůj názor na opuštění EU vyjádřit. Referendum poţadovali sami občané – Britové jsou podle průzkumů veřejného mínění k EU velmi kritičtí a členství v EU povaţuje za pozitivní jen třetina lidí,1 přičemţ polovina Britů by v současnosti hlasovala pro vystoupení z organizace.2 Návrh uspořádat referendum nebyl přijat, nicméně poukázal na rozštěpení politické scény v otázce evropské integrace. Hlasovala pro něj totiţ také část Konzervativní strany, kterou však její předseda, premiér David Cameron, vyzval k opaku. Bude mě proto zajímat i to, do jaké míry jsou Cameronovy postoje ovlivněny právě rozkolem v jeho straně. Druhou významnou událostí, která se týkala debaty o pokračování britského zapojení do evropské integrace, byl Cameronův projev z ledna 2013. V něm slíbil uspořádání referenda o setrvání v EU po příštích parlamentních volbách a učinil tak z Evropské unie zásadní volební téma. Tato bakalářská práce se bude zabývat právě současnou debatou vedenou ve Velké Británii. V první kapitole popíše problematický vztah Velké Británie a Evropy, druhá kapitola seznámí s moţností vystoupení z Unie, kterou poprvé výslovně upravuje Lisabonská smlouva. Další kapitoly se budou zabývat samotnou britskou diskusí. Budou analyzovány důvody, proč se ve Velké Británii o opuštění Unie mluví. Práce se bude věnovat ekonomickým příčinám, které jsou jako důvod zmiňovány nejčastěji. V argumentech euroskeptiků často zaznívá rovněţ kritika přesunu
1
Eurobarometer. Europeans two years before the 2014 European UK elections. červen 2012. PICKARD, J. Only one in three wants UK to stay in EU. FT.com [on-line]. 17. 2. 2013 [cit. 19. 2. 2013]. 2
4
pravomocí z národní na nadnárodní úroveň – vystupují proti hlubší politické integraci, ke které Unie směřuje kvůli řešení finanční krize. I tato problematika proto bude zmíněna, a to v podkapitole týkající se politických argumentů kolem moţného odchodu. Rozebrány budou také postoje politických stran, konkrétně Konzervativní a unionistické strany, Liberálně demokratické strany, Labouristické strany a Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP). Jde o tři tradičně nejsilnější britské strany a o stranu, která vznikla v roce 1993 s cílem bojovat za odchod Británie z EU. V posledních letech přitom UKIP výrazně posiluje, v roce 2009 získala ve volbách do Evropského parlamentu 16,5 procenta hlasů a skončila tak druhá za Konzervativní stranou.3 Podle průzkumů získává tato strana voliče právě na úkor konzervativců a její podpora dále roste. V šetření z ledna 2013 uţ získala větší podporu voličů neţ Liberálně demokratická strana.4 V práci se budu zabývat také tím, do jaké míry jsou názory vládní Konzervativní strany ovlivňovány právě ztrátami voličů a posilováním UKIP. Práce se kromě toho bude věnovat názoru veřejnosti a důvodům, proč lidé chtějí, nebo naopak nechtějí vystoupení země z EU. Lze totiţ předpokládat, ţe nebudou zcela totoţné s postojem vrcholných politiků, neboť občané hodnotí spíše přímé dopady členství na svůj ţivot neţ výsledky politických jednání. Práce si klade za cíl zjištění odpovědí na čtyři výzkumné otázky: 1.
Jaké argumenty předkládají politické strany při prosazování vystoupení z Unie nebo naopak setrvání v ní?
2.
Proč má moţné vystoupení z EU tak velkou podporu britské veřejnosti?
3.
Jsou argumenty veřejnosti pro vystoupení VB z EU nebo setrvání v ní totoţné s postoji politických stran?
4.
Jaké
přehodnocení
vztahů
VB
a EU
by
pro
Británii
bylo
nejvýhodnější? Otázky práce zodpoví analýzou odborné literatury a dále stranických programů a zpravodajských článků. Při studiu dokumentů a odborné literatury 3
European Election 2009: UK Results. BBC News [on-line]. 8. 6. 2009 [cit. 23. 4. 2013]. DOMINICZAK, P. Tory voters switching to Ukip, poll finds. The Telegraph [on-line]. 16. 1. 2013 [cit. 16. 3. 2013]. 4
5
shromáţdím dostupné faktografické údaje, ze kterých poté budu odvozovat závěry odpovídající na poloţené výzkumné otázky. Zdroje této bakalářské práce tvoří prameny a česká a zahraniční odborná literatura. Za prameny chápu mimo jiné Lisabonskou smlouvu, která upravuje moţnost vystoupení členského státu z EU, programová prohlášení jednotlivých britských politických stran, dokumenty Evropské unie a například také zákony přijaté Velkou Británií týkající se EU. Všechny tyto dokumenty jsou zveřejněny on-line a jsou volně dostupné. Téma vztahu Velké Británie k Evropské unii a evropské integraci celkově je v odborné literatuře velmi dobře zpracováno. Při psaní práce budu pracovat především se zahraniční literaturou, a to v anglickém jazyce. Čerpat budu například z knihy Davida Bakera a Davida Seawrighta Britain for and against Europe, která mapuje postoj hlavních britských stran k evropské integraci. Jako zdroj také pouţiji odborné články, například text Davida Rennieho The Continent or the Open Sea, který zkoumá jak postoj britských politických stran k EU, tak vztah veřejnosti. Bojana Perisic se v textu Britain and Europe: A History of Difficult Relations zabývá vývojem začleňování Británie do Společenství, a proto článek vyuţiji pro popis vývoje vzájemných vztahů. Z české odborné literatury budu vycházet předně z publikací, jejichţ autory jsou pracovníci Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Jde především o knihu Evropská unie od Petra Fialy a Markéty Pitrové a Rozšiřování ES/EU, na které se podílel kolektiv pracovníků FSS MU. Jako zdroj poslouţí také česky psané odborné články. Vyuţiji kupříkladu článek Jana Vášky Srovnání britského konzervativního euroskepticismu a independentismu. Vzhledem k tomu, ţe téma bakalářské práce je velmi aktuální – debata o vystoupení z EU ve Velké Británii stále probíhá, budu při psaní vyuţívat do velké míry také zpravodajské články. Primárně budu čerpat z internetových stránek BBC (news.bbc.co.uk) a The Daily Telegraph (telegraph.co.uk) a dále serverů, které se zabývají evropskou problematikou – Euroskop (euroskop.cz) a Euractiv (euractiv.cz).
6
1. VELKÁ BRITÁNIE A EVROPA Vztah Velké Británie a Evropy byl vţdy komplikovaný. Kromě ostrovní polohy, která Velkou Británii od evropského kontinentu izolovala, ochránila ji před válkami a s nimi spojenými devastacemi země, ovlivnila přístup VB k Evropě především historická epocha britského impéria. Od konce 16. století začala Anglie budovat první kolonie a postupně se stala nejvýznamnější koloniální mocností s drţavami na kaţdém kontinentu. Ve dvacátém století se britské impérium dostalo do úpadku a následkem dekolonizace se také rozpadlo, vznikl však Commonwealth, který sdruţuje 54 nezávislých států více či méně loajálních ke Spojenému království. A právě proto, ţe Británie několik století v podstatě vytvářela světové dějiny, se nyní podle některých odborníků tato země dívá na zbytek Evropy shora.5 Právě vznik Commonwealthu a také nadstandardní vztahy se Spojenými státy americkými umoţnily britským vládám po roce 1945 inklinovat k izolacionismu a odmítnout účast na začátcích evropské integrace. Výsledkem však bylo oslabení role a moci Spojeného království v Evropě po druhé světové válce. Důvody, proč Británie změnila svůj přístup ke Společenství, byly čistě ekonomické – tyto země hospodářsky rostly, především ve srovnání se státy Evropského sdruţení volného obchodu (EFTA), které Británie spoluzaloţila jako alternativu k ES.6 Britské členství od počátku komplikoval fakt, ţe se země neúčastnila budování základů Společenství. Zakládající státy si proto do jisté míry mohly nastavit základní pravidla, která pro ně nebudou zcela nevýhodná. Naproti tomu země, které se k organizaci připojily později, se těmto pravidlům musely přizpůsobit.7 VB přitom měla několik příleţitostí k zapojení se do integračních snah evropských států. Před projektem společného trhu s uhlím a ocelí a budováním uţších evropských vazeb však Británie upřednostnila těsnou spolupráci s USA. Fiala a Pitrová to vysvětlují jednak jako důsledek britsko-amerického válečného spojenectví a jednak jako důsledek odlišných politických a ekonomických akcentů, neţ jaké měly země na kontinentu. Významnou roli hrály také vztahy s Commonwealthem, které pro Británii znamenaly jistotu surovinových zdrojů a trhu, a přesvědčení o nevýhodnosti
5
PERISIC, B. Britain and Europe: a History of Difficult Relations. Berlin: Institute for Cultural Diplomacy, 2010. s. 3. 6 WOOLF, S. Britain and Europe Off-shore or On-board? History Today, 1999. s. 11. 7 PERISIC, B. Britain and Europe: a History of Difficult Relations. s. 3.
7
nadnárodního sjednocení.8 Posléze Británie měla svého zástupce ve Spaakově výboru, který měl formulovat cíle nových organizací v oblastech celkového ekonomického rozvoje a jaderného výzkumu. Tehdejší britská konzervativní vláda sice jednala o podpisu, nicméně nakonec ho odmítla, neboť jí cíle organizace připadaly příliš ambiciózní.9 Postoj Británie k evropskému integračnímu procesu se však postupně začal měnit. Vliv mělo jak slábnutí Churchillova modelu Británie jako klíčového prvku mezi Evropou, Commonwealthem a USA či Suezská krize v polovině 50. let, tak jiţ zmíněná dekolonizace.10 Svoji roli sehrála také zhoršující se hospodářská situace, kdy si Británie začala uvědomovat, ţe přichází o výhody kontinentálního obchodu. VB nakonec musela uznat, ţe EHS je úspěchem a ţe země členstvím víc získá, neţ ztratí.11 Kromě ekonomických důvodů byly britské motivy pro vstup do EHS také politické. USA na Británii tlačily, aby navázala uţší vazby s Evropou a především s Francií.12 Británie do Společenství vstoupila v roce 197313 po ročních přístupových vyjednáváních. Británie poţadovala, aby ES akceptovalo její preferenční obchodní vztahy s Commonwealthem a také zohlednila specifika britského zemědělství. Británie potraviny dováţela, pravidla společné zemědělské politiky by na ni proto měla zcela zásadní dopad. Uţ rok po vstupu do ES podala labouristická vláda Harolda Wilsona ţádost o opakované projednání podmínek vstupu. Důvodem byla vysoká částka, kterou musela Británie přispívat do rozpočtu ES – po pěti letech měla činit 18,92 % z celkového rozpočtu Společenství.14 Změnám rozpočtových pravidel se bránily především Francie a Německo. Pravým důvodem bylo to, ţe by francouzští zemědělci získali méně financí z fondů ES a ţe by se zvýšil podíl SRN na odvodech do rozpočtu.15 Na jednáních se sice obě strany shodly, ţe britské závazky jsou nevýhodné, nicméně 8
FIALA, P., PITROVÁ, M. Evropská unie. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2010. s. 52-53. 9 PERISIC, B. Britain and Europe: a History of Difficult Relations. s. 4. 10 SYCHRA, Z. První rozšíření: Velká Británie, Irsko, Dánsko. In: FIALA, P., PITROVÁ, M. (eds.). Rozšiřování ES/EU. Brno: Mezinárodní politologický ústav, MU, 2003. s. 34. 11 Tamtéţ, s. 35. 12 FIALA, P., PITROVÁ, M. Evropská unie. s. 86. 13 Británie ohlásila úmysl připojit se ke Společenství uţ v roce 1961 a poté znovu v roce 1967, nicméně v obou případech bylo rozšíření Společenství zmrazeno vetem francouzského prezidenta Charlese de Gaulla. 14 FIALA, P., PITROVÁ, M. Evropská unie. s. 102. 15 SYCHRA, Z. První rozšíření: Velká Británie, Irsko, Dánsko. In: FIALA, P., PITROVÁ, M. (eds.). Rozšiřování ES/EU. s. 47.
8
ţádná změna rozpočtových pravidel přijata nebyla. Britský premiér poté vyhlásil referendum o setrvání v ES, ve kterém se však Britové 5. června 1975 vyjádřili většinou 67,2 % pro setrvání ve Společenství.16 Ačkoliv se občané vyslovili pro setrvání v ES, je jejich rezervovaný a kritický přístup patrný aţ do současnosti. Integrace se totiţ týká i zásadních otázek, jako je legislativa, ekonomika a politické priority. Jak upozorňuje Patrick Minford, je pro Brity neakceptovatelná další centralizace moci, a to jak v oblasti daní, obrany, zahraniční politiky, tak v problematice práva.17 Britové jsou rovněţ celkově zdrţenliví k další měnové i sociální integraci a upřednostňují mezivládní spolupráci před tou supranacionální. Supranacionalita je však klíčovým rysem Evropské unie, tzn. ţe v některých oblastech, jako například v zemědělství nebo obchodu, členské státy postoupily svoji moc (vzdaly se suverenity) institucím Unie, které tak rozhodují a vydávají závaznou legislativu.18 Pro Británii je tento evropský rys velmi problematický. Především kvůli obavám ze ztráty suverenity se proto nepřipojila k evropské integraci hned v jejích počátcích. V řadě oblastí si také Británie vyjednala výjimky z evropského práva. Pro případ vstupu do eurozóny má tzv. opt-out ze třetí etapy Hospodářské a měnové unie. Není tedy zavázána přijmout jednotnou evropskou měnu jako většina ostatních členských zemí. VB také nikdy nepřistoupila k Schengenským úmluvám a na Schengenu se podílí pouze v oblasti policejní a justiční spolupráce.19
1.1 Euroskepticismus ve Velké Británii Vztah Británie a Evropské unie je do velké míry ovlivňován silným britským euroskepticismem. Tento termín je moţné definovat jako rezistenci vůči evropské integraci a vůči tomu, kam směřuje. Příčinou odmítání Evropské unie je například přesvědčení o hospodářské nevýhodnosti evropské integrace či nedůvěra ke vzdáleným centrům, která jsou povaţována za nedemokratická a příliš vzdálená občanům.20 Obecně se euroskeptické formace začaly objevovat aţ v 80. a 90. letech, a 16
FIALA, P., PITROVÁ, M. Evropská unie. s. 103. MINFORD, P. Should Britain Leave the EU?. Cheltenham, UK; Northampton, MA: Edward Elgar in association with the Institute of Economic Affairs, 2005. s. 5. 18 GEDDES, A. The European Union and British Politics. Basingtoke: Palgrace, 2004. s. 11. 19 ZENKNER, P. Velká Británie. Euroskop.cz [on-line]. [cit. 15. 3. 2013]. 20 KANIOK, P. Reflexe stranického euroskepticismu. Rigorózní práce. Brno: Masarykova univerzita, 2006. s. 12. 17
9
to v souvislosti s prvními volbami do EP v roce 1979, důrazem na politickou integraci ES/EU a také s nárůstem členů ES/EU, který měl za následek více třecích ploch.21 Velká Británie bývá často povaţována za místo původu opozice vůči evropské integraci. Jak uvádí Jan Váška, pochází samotný termín „právě z britského kontextu, kde se etabloval na přelomu 80. a 90. let jako charakteristika postoje Konzervativní strany vůči evropské integraci.“22 Paradoxně to přitom byla právě vláda Konzervativní strany, která jako první oznámila úmysl připojit se k ES, druhou přihlášku podpořila jako opoziční strana a znovu za její vlády VB do Společenství vstoupila. V souvislosti s britským postojem zmiňuje Kaniok pozici vymezenou po druhé světové válce Winstonem Churchillem. Britskou zahraniční politiku měly definovat: vazba na USA (Atlantický svět), Commonwealth a západní Evropu, a to v tomto pořadí.23 Británie sice aktivně spolupracovala na budování některých západoevropských struktur, jako například Severoatlantické aliance nebo Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, nicméně vţdy šlo o mezivládní seskupení. Ne zcela nadšený přístup k ES je přitom patrný nejen u Konzervativní strany, ale i u Labouristů. Jak píše Anthony Forster, projevilo se to například tím, ţe strana na jednání o konceptu Rady Evropy vyslala jednoho z největších odpůrců integrace, ministra financí Hugha Daltona.24 Vlny euroskeptického myšlení se pravidelně objevují uţ od prvního podání přihlášky do Společenství – nejviditelněji v letech 1974 aţ 1976, kdy byli u moci Labouristé, stejně jako v letech 1979 aţ 1984, 1988 aţ 1990 a výrazně také v letech 1992 aţ 1997 za vlády Konzervativců.25
21
KANIOK, P. Reflexe stranického euroskepticismu. s. 57. VÁŠKA, J. Srovnání britského konzervativního euroskepticismu a independentismu. Praha: Fakulta sociálních věd, UK, 2006. s. 6. 23 KANIOK, P. Reflexe stranického euroskepticismu. s. 106. 24 FORSTER, A. Euroscepticism in Contemporary British Politics. New York: Routledge, 2002. s. 13. 25 GEDDES, A. The European Union and British Politics. s. 22. 22
10
2. MOŽNOST VYSTOUPENÍ Z EU V Británii v posledních letech stále častěji zaznívá moţnost vystoupit z Evropské unie. Ta je přitom v unijním právu novinkou. Postup při vystoupení členského státu z Evropské unie poprvé26 výslovně upravovala Smlouva o Ústavě pro Evropu v článku I-60 „Dobrovolné vystoupení z Unie“. Po odmítnutí Ústavy byl tento článek zaveden do nově vytvořené Lisabonské smlouvy jako čl. 50. S výjimkou Smlouvy o zaloţení Evropského společenství uhlí a oceli, jeţ byla uzavřena na 50 let a v roce 2002 vypršela, byly všechny zakládací smlouvy Evropských společenství a poté Unie uzavřeny na neomezenou dobu, ovšem bez postupu jednostranného odstoupení ze strany státu či kolektivního vypovězení. Jak ale Evropský parlament ve své zprávě o Lisabonské smlouvě z ledna 2008 upozornil, bylo i přesto, ţe neexistovala specifická ustanovení, teoreticky moţné dobrovolně opustit Unii uţ dříve.27 Poslanci EP uţ však blíţe neuvádějí, jakým způsobem mohl stát organizaci opustit, a ani odborníci se v této problematice neshodnou. Podle některých by v případě, ţe by se členská země rozhodla Unii opustit, bylo velmi nepravděpodobné, ţe by EU mohla tomuto kroku zabránit, neboť nedisponuje ţádnými donucovacími nástroji a navíc by ani nebyla ochotná silově zasáhnout.28 Často se v otázce vystoupení z EU zmiňuje Vídeňská úmluva o smluvním právu, konkrétně článek 56 „Výpověď nebo odstoupení od smlouvy, která neobsahuje ustanovení o zániku, výpovědi nebo odstoupení“. Podle něj je moţné od takové smlouvy odstoupit jen za předpokladu, ţe je potvrzené, ţe „bylo úmyslem stran připustit moţnost výpovědi nebo odstoupení“, nebo lze právo smlouvu vypovědět či od ní odstoupit „vyvodit z povahy smlouvy“.29 Ani jedna z těchto moţností však zřejmě nelze na zakládací smlouvy ES a EU uplatnit, neboť záznamy z vyjednávání o
26
Důvodů, proč nebylo vystoupení ze Společenství nijak upraveno, je podle odborníků několik. Příčinou mohl být například předpoklad, ţe tato moţnost zvýší pravděpodobnost, ţe k vystoupení dojde, či snaha vyhnout se náročné debatě při vyjednávání přesných podmínek tohoto kroku. Viz SCOTT, H. When the Euro Falls Apart. International Finance, 1998. s. 215. 27 Evropský parlament. Zpráva o Lisabonské smlouvě. 29. 1. 2008. s. 49. 28 ZBÍRAL, Robert. Vystoupení z Evropské unie ve světle evropského a mezinárodního práva. Právník, 2008, roč. 147, č. 7, s. 4. 29 Vídeňská úmluva o smluvním právu. 1969. čl. 56.
11
podobě SES a SEU nikdy nebyly plně zveřejněny a ani z povahy smluv závěr o moţném vystoupení nevyplývá.30 Odborníci nicméně moţné způsoby vystoupení z organizace zmiňují – Wolf Schäfer mluví o integrační teorii, podle které je vystoupení opačným procesem ke vstupu do EU,31 Phoebus Athanassiou hovoří o suverenitě státu, který vzhledem ke své svrchovanosti můţe vypovědět své mezinárodní závazky.32 Dále lze v souvislosti z moţným vystoupením zmínit také souhlasné vystoupení, které předpokládá jednomyslný souhlas všech členských států. Tento případ by byl zřejmě tou nejméně kontroverzní moţností, protoţe „naprostá většina odborníků se domnívá, ţe členské státy mají svobodnou vůli změnit charakter organizace i její sloţení, jestliţe se tak stane jednomyslně.“33
2.1 Moţnost vystoupit z EU daná Lisabonskou smlouvou Problematice vystoupení z Evropské unie se věnuje článek 50 Smlouvy o Evropské unii (konsolidované znění), podle kterého se pro dobrovolné vystoupení z EU můţe rozhodnout kterýkoliv členský stát.34 Svůj záměr poté oznámí Evropské radě, která musí toto oznámení přijmout. Poté se situace můţe vyvíjet dvěma směry. První moţností je uzavření smlouvy mezi Unií a vystupujícím státem o podmínkách ukončení členství a také o uspořádání budoucích vztahů státu s Evropskou unií. Za EU smlouvu uzavírá Rada EU poté, co obdrţí souhlas Evropského parlamentu. Rada poté rozhoduje kvalifikovanou většinou. Zástupce členského státu se na jednání ani rozhodování Evropské rady ani Rady EU o podmínkách vystoupení a uspořádání budoucích vztahů nepodílí.35 Druhým moţným scénářem je případ, kdy se smlouvu nepodaří uzavřít, uplyne dvouletá lhůta od oznámení záměru státu vystoupit a Unie se s vystupujícím 30
ZBÍRAL, Robert. Vystoupení z Evropské unie ve světle evropského a mezinárodního práva. Právník. s. 17. 31 SCHÄFER, W. Withdrawal Legitimised? On the Proposal by the Constitutional Convention for the Right of Secession from the EU. Intereconomics. Hamburg: Jul/Aug 2003. Vol. 38, Iss. 4; pg. 182. 32 ATHANASSIOU, P. Withdrawal and Expulsion from the EU and EMU: Some Reflections. European Central Bank, 2009. s. 11. 33 ZBÍRAL, Robert. Vystoupení z Evropské unie ve světle evropského a mezinárodního práva. Právník. s. 7. 34 Vyloučení státu z Unie Lisabonská smlouva, ani ţádná jiná smlouva primárního práva, neupravuje. 35 Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie. Úřední věstník Evropské unie, 2012.
12
členským státem nedohodne na prodlouţení této lhůty. Po tomto datu tedy stát z Unie vystupuje.36
2.2 Dopad zařazení klauzule do primárního práva Je otázkou, nakolik je vystoupení státu z EU reálné. „V kontextu současných ústavních debat je nepravděpodobné, vzhledem k souvisejícím politickým a ekonomickým nákladům, ţe by jedna ze zemí skutečně dobrovolně vystoupila z EU.“37 Organizaci můţe stát opustit pouze dobrovolně, nemůţe být vyloučen nebo k vystoupení jinak donucen. Vystoupení „problémového“ státu, tedy toho, který například odmítá ratifikovat smlouvu primárního práva, by na jednu stranu ulehčilo přijetí základních zákonů, na druhou stranu by ale především uškodilo a oslabilo Unii. „Například vystoupení Velké Británie by bylo významnou překáţkou snahám v oblasti evropské bezpečnostní a obranné politiky, a tím také pro budoucí význam EU v multipolárním světovém uspořádání.“38 Nebezpečí rozdělení Evropy by hrozilo v případě, ţe by EU opustilo několik původních členů a ti by se rozhodli zaloţit vlastní organizaci. Tomu by podle Emmanoulidise bylo moţné zabránit jen tím, ţe by tyto státy s Unií i nadále úzce spolupracovaly. Zařazení klauzule o vystoupení z EU do Smlouvy o EU má několik praktických dopadů. Hrozba opuštění EU se stává vyjednávacím nástrojem při diskusi o významných evropských záleţitostech. Jak například poznamenává Robert Zbíral, není oznámení vystoupení, a můţe jít například jen o jeho náznaky v kuloárech, spojené s ţádnou „sankcí“ a je moţné ho kdykoliv vzít zpět. Podle Zbírala „je přitom zřejmé, ţe určité pro integraci nepostradatelné státy hrají v tomto směru s vyššími kartami neţ státy menší nebo ty nacházející se na geografickém okraji Unie.“39
36
Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie. Úřední věstník Evropské unie, 2012. 37 EMMANOUILIDIS, J. Withdrawal or Creation of a New Union – A Way Out of the EU’s Constitutional Dilemma? Spotlight Europe, 2007/2. s. 3. 38 Tamtéţ, s. 3. 39 ZBÍRAL, R. Jednostranné vystoupení z EU v Lisabonské smlouvě jako poslední pojistka suverenity národních států? IN: GERLOCH, A., WINTR, J. (eds.) Lisabonská smlouva a ústavní pořádek ČR. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 147-154.
13
3. BRITSKÁ DEBATA O VYSTOUPENÍ Z EU Moţnost vystoupení z Evropské unie se začala ve Velké Británii zmiňovat po prohloubení dluhové krize a hledání moţností, jak ji vyřešit.
Hlavní problémy,
kterým Británie a Unie v současnosti čelí, jsou podle premiéra Davida Camerona „problémy
eurozóny,
které
zásadně
mění
Evropu,
krize
evropské
konkurenceschopnosti, zatímco jiné národy po celém světě postupují kupředu, a zatřetí propast mezi EU a jejími občany, která se v posledních letech ještě prohlubuje a která reprezentuje nedostatek demokratické odpovědnosti a souhlasu.“40 Unie je podle něj v Británii viděna spíše jako něco, co se lidem děje, neţ něco, co pracuje v jejich zájmu. Lidem také vadí, ţe je řada rozhodnutí činěna v Bruselu, tedy někde mimo zemi. V souvislosti s řešením krize se v Evropě objevují snahy o znovuotevření unijních smluv a prohloubení integrace, čehoţ se Británie nechce účastnit. Poţaduje to většina zemí v čele s Německem. Sdílením suverenity by v podstatě vznikla federalizovaná eurozóna s centrální vládou, jeţ by měla nad 17 a více zeměmi výsadní rozhodovací práva v oblastech veřejných financí a zdanění.41 Německo přitom navrhlo rozšíření sféry spadající do federálních kompetencí z ekonomiky i na zahraniční a obranné politiky, přičemţ se na tom tamní ministr zahraničí dohodl s ministry dalších deseti členských států.42 Tento krok však pro Británii opět nepřichází v úvahu a země by se tak odsunula dále do ústraní. Následující podkapitoly přiblíţí důvody, proč se v Británii o odchodu z Unie mluví, a také postoj jednotlivých politických stran a veřejnosti.
3.1 Otázka referenda o vystoupení Debata dosud vyvrcholila dvěma událostmi, které se obě týkaly otázky referenda, v němţ by Britové rozhodli o přehodnocení vztahů s EU. Nejprve v říjnu 2011 členové dolní komory parlamentu hlasovali o uspořádání referenda o odchodu z Unie, případně o podmínkách setrvání v ní. Hlasování zákonodárců se konalo na
40
CAMERON, D. EU speech at Bloomberg. Number 10 [on-line]. 23. 1. 2013 [cit. 19. 2. 2013]. TRAYNOR, I. The cross-Channel gap is becoming too wide to bridge. The Guardian [on-line]. 19. 9. 2012 [cit. 21. 4. 2013]. 42 Tamtéţ. 41
14
základě petice, jiţ podepsalo přes sto tisíc lidí.43 Výsledek tohoto referenda by pro britský kabinet nebyl závazný, jasně by však ukázal, co si veřejnost přeje. Konání referenda, ve kterém se mělo rozhodnout o setrvání VB v EU, vystoupení z organizace nebo přehodnocení vzájemného vztahu, bylo zamítnuto – hlasovalo pro něj 111 poslanců, proti bylo 483 poslanců.44 Zamítnutí konání referenda se všeobecně očekávalo, nicméně výsledek znamenal potvrzení rozkolu v Konzervativní straně. Premiér David Cameron před rozhodováním nařídil poslancům vládní koalice hlasovat proti návrhu, přesto se pro referendum vyslovilo mimo jiné 81 poslanců Konzervativní strany nebo Liberální demokracie. Další se zdrţeli. Ukázalo se, ţe je Konzervativní strana kvůli evropským záleţitostem v rozkolu, stejně jako tomu bylo na počátku 90. let, kdy v jejím čele stál John Major.45 Hlasování přitom odpovědělo na tři otázky, které v Británii v té době byly a i nyní stále jsou aktuální. Šlo o pozici Davida Camerona v Konzervativní straně, přičemţ se ukázalo, ţe jeho pozice není příliš silná. Opoziční Labouristé například výsledek nazvali „zesměšněním premiéra“.46 Hlasování poukázalo také na spory mezi koaličními stranami, kdy liberální demokraté jsou výrazně proevropští a konzervativní strana euroskeptická. Druhou otázkou byl postoj parlamentu k voličům. Členové dolní komory hlasovali na popud petice veřejnosti, nicméně všechny tři hlavní strany vyzvaly své straníky, aby hlasovali proti. Voliči tak zůstali nevyslyšeni. Poslední otázkou byl vztah Británie a Evropské unie. Ten se po tomto hlasování nijak nezměnil, nicméně je jasné, ţe se v budoucnu promění. Druhou událostí týkající se referenda, ve výsledku ještě důleţitější neţ hlasování v dolní komoře parlamentu, byl projev premiéra Davida Camerona ze dne 23. ledna 2013. V něm předseda vlády slíbil přehodnocení vztahů EU a VB a jakmile bude nové uspořádání dojednané, budou mít Britové moţnost v referendu rozhodnout, zda chtějí v EU za těchto podmínek zůstat, nebo odejít. Hlasování by se mělo uskutečnit po příštích volbách do dolní komory parlamentu. Slib tedy závisí na vítězství Konzervativní strany ve všeobecných volbách v roce 2015. EU podle 43
Politici sice ze zákona museli konání referenda projednat, i v případě, ţe by byl návrh přijat, by to ale neznamenalo, ţe by se hlasování skutečně uspořádalo. Rozhodnutí dolní komory totiţ není v těchto případech závazné. 44 EU referendum: Rebels lose vote in Commons. BBC News [on-line]. 25. 10. 2011 [cit. 3. 1. 2013]. 45 Euroskop. Britští poslanci odmítli referendum o vystoupení z EU. Euroskop.cz [on-line]. 25. 10. 2011 [cit. 3. 1. 2013]. 46 Tamtéţ.
15
Camerona potřebuje zásadní změnu, jinak hrozí, ţe „Evropa selţe a britský lid bude směřovat k odchodu.“47 David Cameron tak ze vztahů Británie s Unií učinil zřejmě jedno z největších témat příštích všeobecných voleb a pokusil se pojistit si tak hlasy pravicových voličů. Otázkou však je, zda mu to pomůţe. Podle průzkumu ComRes z 28. ledna 2013 totiţ 35 procent lidí, kteří v roce 2010 volili konzervativce, uvedlo, ţe je slib referenda k opětovné podpoře strany nepřesvědčil.48
3.2 Vnitropolitické souvislosti Slib Davida Camerona uspořádat v příštím volebním období referendum o setrvání v EU do velké míry souvisel s vnitropolitickou situací. Konzervativní a unionistická strana je totiţ navenek proevropská a také Cameron několikrát uvedl, ţe si vystoupení z Unie nepřeje.49 Jednou z příčin jeho slibu byl sílící rozkol ve straně – mezi tvrdými euroskeptiky a zbytkem konzervativců. V červnu 2012 ho téměř sto členů strany dopisem vyzvalo, aby připravil zákon, který by v následujícím volebním období umoţnil uspořádat referendum o EU. Otázkou by přitom nemělo být setrvání v Unii, nýbrţ povaha vzájemných vztahů. Autor dopisu John Baron jako jeden z argumentů pro referendum uvedl také to, ţe ţádný Brit mladší 55 let neměl šanci vyjádřit se k členství v EU a dále zmínil, ţe by vyhlášení všeobecného hlasování pomohlo zvýšit důvěru lidí v politiky, kteří neplní sliby.50 Další manifest pak v lednu 2013 vydala skupina nazvaná Fresh Start Group51. Poţadovala v něm návrat pravomocí v oblasti práce a sociálních věcí zpět na národní úroveň, britskou výjimku ze všech evropských opatření týkajících se vnitřní bezpečnosti a trestního práva a zavedení záchranné brzdy pro jakoukoliv budoucí evropskou legislativu, která by zasáhla finanční trhy. Zároveň chce sníţit částku, kterou Británie odvádí do rozpočtu EU.52 47
CAMERON, D. EU speech at Bloomberg. Number 10 [on-line]. 23. 1. 2013 [cit. 19. 2. 2013]. Volební průzkum ComRes. 28. 1. 2013. 49 Např. také v CAMERON, D. EU speech at Bloomberg. Number 10 [on-line]. 23. 1. 2013 [cit. 19. 2. 2013]. 50 BARON, J. EU Referendum. 27. 6. 2012. 51 Jde o seskupení konzervativních členů dolního parlamentu, kteří chtějí setrvání VB v EU, nicméně by se podle nich měla v souvislosti s dluhovou krizí přehodnotit hlubší ekonomická a politická integrace. 52 THE FRESH START PROJECT. Manifesto for Change: A New Vision for the UK in Europe. Leden 2013. 48
16
Druhým důvodem byl úbytek voličů Konzervativní strany, přičemţ pravicoví voliči začali podle průzkumů přecházet ke Straně nezávislosti Spojeného království. Podle průzkumu Ipsos Mori, který byl zveřejněn dva dny před Cameronovým projevem, by 8 procent voličů, kteří v roce 2010 volili Konzervativní stranu, nyní dalo hlas UKIP.53 V březnu to však bylo uţ 21 procent.54 Současně dlouhodobě klesá podpora konzervativců – v březnu 2013 aţ pod 30 procent – strana by získala 28 procent hlasů. UKIP naproti tomu získala 17procentní podporu.55 Tento přechod má přitom dva následky – kromě samotného úbytku voličů Konzervativní strany jde také o to, ţe rozdělení pravicových voličů by pomohlo Labouristické straně. Většinový volební systém „first-past-the-post“ totiţ ztěţuje stranám s menší podporou získat zastoupení v dolní komoře parlamentu. Vzestup UKIP tak výrazně sniţuje šanci konzervativců zvítězit v příštích všeobecných volbách takovým poměrem, aby mohli sami sestavit vládu. Premiér David Cameron potřeboval i kvůli tomuto odchodu voličů změnit politiku a přilákat je zpět. Nejprve proto přiznal, ţe současný stav, ve kterém se Británie v Evropské unii nachází, je nepřijatelný,56 a připustil uspořádání referenda, „aţ bude ta správná chvíle“,57 a v lednu 2013 slíbil konání referenda po přehodnocení vztahů Británie a EU v dalším volebním období.
3.3 Důvody britských úvah
3.3.1 Politická integrace Evropy Nejvýznamnější důvody, proč se v Británii hovoří o vystoupení z Evropské unie, jsou politické. VB nesouhlasí se stále se prohlubující politickou integrací států. Z tohoto důvodu odmítla také přijmout euro, neboť tento krok je podle ní spojen právě s hlubší integrací. Británie se obává ztráty suverenity a vadí jí přesun pravomocí do Bruselu. Premiér David Cameron několikrát vyzval k menší evropské
53
Ipsos MORI Political Monitor. 16. 1. 2013. Volební průzkum ComRes. 17. 3. 2013. 55 Tamtéţ. 56 David Cameron tells MPs EU „status quo not acceptable“. BBC News [on-line]. 2. 7. 2012 [cit. 17. 2. 2013]. 57 David Cameron „prepared to consider EU referendum“. BBC News [on-line]. 1. 7. 2012 [cit. 16. 2. 2013]. 54
17
integraci58 a on i další politici poţadují návrat některých kompetencí zpět na národní úroveň. Britové také nesouhlasí s evropským byrokratickým aparátem a jeho vyhláškami, nařízeními a regulacemi.59 Kvůli rozšiřování pravomocí EU zadal v roce 2012 ministr zahraničí William Hague rozsáhlý audit evropského práva. Řekl, ţe audit bude představovat nejdůkladnější a nejdetailnější analýzu moţného rozsahu pravomocí EU a poskytne cenné materiály pro budoucí zákonodárce. Je podle něj potřeba, aby vztah VB a EU zahrnoval méně byrokracie, niţší náklady a méně vměšování do národních záleţitostí.60 V souvislosti s postupující politickou integrací byl v Británii v roce 2011 přijat Zákon o Evropské unii (The European Union Act 2011), podle kterého musí kaţdý transfer pravomocí britské vlády nebo parlamentu do Bruselu odsouhlasit občané v referendu. Kromě toho má všeobecné hlasování proběhnout v případě, ţe se bude schvalovat nová unijní smlouva nebo se budou provádět zásadní úpravy ve stávajících smlouvách.61
Přijatý
zákon
je
však
také
kritizován,
protoţe
v případě
„nevýznamných“ změn, totiţ můţe vláda od referenda upustit.
3.3.2 Důvody související s finanční krizí Další příčiny britské debaty můţeme hledat v hospodářské oblasti. Velká Británie vstoupila do Společenství především z ekonomických důvodů, a proto se vţdy snaţila, aby pro ni členství bylo co nejvýhodnější. V roce 2009 se však v EU začala šířit dluhová krize, která postupovala rychle mimo jiné i kvůli celosvětové hospodářské krizi, jeţ vypukla o rok dříve v USA. Nejpostiţenějším státem se stalo Řecko – ukázalo se, ţe falšovalo ekonomické statistiky ve svůj prospěch. Výsledkem bylo, ţe v Řecku ubylo investic, neboť investoři odmítali poskytovat další peníze, a problémy země se dále prohlubovaly. V únoru 2010 se situace vyhrotila – náklady na splácení řeckých dluhů začaly neúnosně narůstat a poprvé se také sešla mimořádná
58
Viz např. WINNETT, R. European Union debt crisis: Britain must help rescue eurozone, say Germans. The Telegraph [on-line]. 15. 11. 2011 [cit. 16. 3. 2013]. 59 VALENTÍK, M. Británie bude mít méně důvodů zůstat v Evropské unii. „Brexitu“ ale bude chtít zabránit Berlín. iHNED.cz [on-line]. 4. 2. 2013 [cit. 5. 2. 2013]. 60 William Hague launches full „audit“ of EU law and the UK. BBC News [on-line]. 12. 7. 2012 [17. 2. 2013]. 61 European Union Act 2011.
18
Evropská rada.62 Nakonec Řecko dojednalo půjčku 110 miliard eur od Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu. Dosavadní Pakt stability a růstu se po vypuknutí krize ukázal jako nefunkční a začalo se tedy uvaţovat o jiných moţnostech regulace. V prosinci 2011 se země eurozóny dohodly na obrysech Smlouvy o rozpočtové odpovědnosti, tzv. Fiskálního paktu, která má prostřednictvím uţší spolupráce signatářských států zabránit dluhovým krizím, přičemţ zbylých deset členských zemí EU nevyloučilo, ţe se k němu také přidají. Uvaţovalo se o tom, ţe by měl pakt vzniknout změnou Lisabonské smlouvy, ale to se vzhledem k následujícím událostem nestalo.63 Premiér Cameron Fiskální pakt odmítl podpořit. Vyjádřil znepokojení nad tím, jak by evropské instituce dodrţování paktu vymáhaly a především poţadoval výjimku pro londýnskou finanční čtvrť City, protoţe by podle něj toto světové finanční centrum doplatilo na novou regulaci a daň z finančních transakcí.64 Británie však s tímto zdaněním nesouhlasí a argumentuje jeho nesmyslností a tím, ţe je škodlivé, pokud nebude zavedeno globálně.65 VB by navíc tato daň velmi zasáhla, neboť z obchodů na finančních trzích v City generuje téměř 30 procent svého hrubého domácího produktu.66 Po odmítnutí této výjimky Německem a Francií Británie dohodu vetovala a pakt tak zůstal na úrovni mezivládní dohody, přičemţ ho přijalo 25 členských zemí (odmítly Velká Británie a Česká republika). Krize v eurozóně přitom přiměla Německo uvaţovat o změnách unijních smluv, které by Camerona donutily ustoupit v jeho poţadavcích a podílet se na řešení problémů.67 Kvůli dopadům na londýnské City Británie odmítala rovněţ omezení odměn bankéřů, které uţ nebudou moci přesáhnout jejich základní mzdu. VB se obávala, ţe by kvůli nařízení mohlo dojít k poklesu významu finančního centra, kde pracuje asi 90 procent těch, na koho by omezení dopadlo, a banky by mohly začít ze City odcházet.68 Nařízení bylo nicméně i přes nesouhlas Británie přijato 21. března 2013.
62
BYDŢOVSKÁ, M. Kořeny a průběh krize eurozóny. Euroskop.cz [on-line]. [cit. 21. 4. 2013] TOMAN, K. Praktický průvodce krizí eurozóny: Fiskální kompakt, druhá rychlost Evropy. Aktuálně.cz [on-line]. 12. 3. 2012 [21. 4. 2013]. 64 Tamtéţ. 65 KUCHYŇKOVÁ, P. Nejisté perspektivy finanční perspektivy 2014-2020. Euroskop.cz [on-line]. 29. 11. 2012 [cit. 16. 3. 2013]. 66 WINTOUR, P. Eurozone crisis stokes tension between Britain and Germany. The Guardian [online]. 16. 11. 2011 [cit. 21. 4. 2013]. 67 Tamtéţ. 68 ČT24. Británie bojuje za odměny svých bankéřů. Česko to schvaluje. ČT24.cz [on-line]. 5. 3. 2013 [cit. 22. 4. 2013]. 63
19
Problematické bylo kvůli dopadům krize také schvalování finančního rámce na roky 2014-2020, neboť britská vláda byla zásadně proti navyšování evropského rozpočtu v době, kdy kvůli krizi musí státy samy šetřit. Návrh Evropské komise však počítal s navýšením rozpočtu na roky 2014-2020 o 4,8 procenta oproti nynějšímu finančnímu rámci, tedy o 1,025 miliardy eur.69 Británie přitom poţadovala, aby bylo navyšování rozpočtu zmraţeno na úroveň inflace. Ta se dlouhodobě pohybuje okolo 2 procent. Předseda vlády David Cameron v souvislosti se schvalováním finančního rámce prohlásil, ţe „nepřistoupí na dohodu, pokud nebude výhodná pro britské daňové poplatníky.“70 Platební strop byl postupně během jednání opravdu sníţen, a to na 908,4 miliardy eur, coţ je částka, kterou Cameron poţadoval.71 Návrh nicméně stále nebyl schválen, neboť se pro něj musí vyslovit také Evropský parlament, a to se dosud nestalo.
3.4 Postoj politických stran Všechny tři hlavní britské politické strany oficiálně podporují setrvání Británie v EU a chtějí v ní být vůdčím státem. Británie je podle nich nejsilnější právě ve spojení s Evropou. Naopak Strana nezávislosti je největším zastáncem vystoupení z Unie. Následující podkapitoly prozkoumají postoje jednotlivých analyzovaných politických stran.
3.4.1 Konzervativní a unionistická strana Konzervativní a unionistická strana (dále jen Konzervativní strana) v minulosti patřila mezi největší zastánce britského členství v Evropském společenství. V roce 1975, kdy Britové v referendu rozhodovali o setrvání v Evropském společenství, vedli Konzervativci v čele s Margaret Thatcherovou, která v jejich čele stála od roku 1975 do roku 1990, kampaň proti vystoupení. V druhé 69
Závazky rozpočtu měly po roce 2013 klesnout na 1,05 % HND oproti současným 1,12 %, očekávané platby však měly oproti současnému sedmiletému rozpočtu vzrůst z 926 miliard euro na 972 miliard. In: European Commission. Communication from the Commission to the European Parliament, the Council, the European Economic and Social Committee of the Regions: A Budget for Europe 2020. 70 EURACTIV. Vyjednávání o rozpočtu EU se přiostřují, dnes se schází Cameron s Merkel. Euractiv.cz [on-line]. 17. 11. 2012 [cit. 16. 3. 2013]. 71 Co bude dál s návrhem rozpočtu EU na příštích sedm let? Euractiv.cz [on-line]. 13. 2. 2013 [cit. 16. 3. 2013].
20
polovině 80. let se však strana posunula do zřetelně euroskeptické pozice. Následkem bylo rozštěpení toryů v otázce evropské integrace.72 Spory mezi proevropským a eurokritickým křídlem strany pod vedením nástupce M. Thatcherové Johna Majora (1990-1997) vedly aţ k paralýze evropské politiky Konzervativní strany a postupnému rozkladu vztahů mezi Británií a ostatními členskými státy.73 Zásadní spory ohledně evropské integrace a s tím spojené rozštěpení strany byly také nejdůleţitějším faktorem při debaklech konzervativců ve všeobecných volbách v letech 1997 a 2001.74 Euroskeptici v Konzervativní straně v devadesátých letech posilovali i díky tomu, ţe jejich představitelé zastávali významné posty v kabinetu – například ministři Michael Portillo a John Redwood – či se po odchodu strany do opozice stali jejími předsedy – to platí pro Williama Haguea, Iaina Duncana Smithe a Michaela Howarda.75 Jak připomíná Jan Váška, neprosazoval ani jeden z nich vystoupení Spojeného království z EU, ale ve svých projevech všichni vystupovali velmi kriticky proti směřování evropské integrace po vzniku EU a vyzývali k jeho fundamentálnímu přehodnocení.76 Ve svém současném programu se Konzervativní strana zavazuje k sehrání vůdčí úlohy v EU a k ochraně národních zájmů Velké Británie. Evropská unie podle ní potřebuje reformu, aby dokázala řešit problémy konkurenceschopnosti, stability eurozóny a demokracie.77 Podle programu by nemělo dojít k dalšímu rozšiřování moci EU bez souhlasu britského lidu a ţádná budoucí vláda by neměla mít moţnost předat EU některou pravomoc, případně přijmout společnou měnu euro, bez předchozího schválení tohoto kroku v referendu. Tento bod se straně podařilo splnit přijetím dříve zmíněného Zákona o EU. Konzervativci uvádějí, ţe zasahování EU do záleţitostí státu došlo aţ příliš daleko a Unie potřebuje reformu. Ještě před přijetím Lisabonské smlouvy David Cameron oznámil, ţe země potřebuje „masivní, rozsáhlou, radikální redistribuci moci. Od státu k občanům, od vlády k parlamentu, od vládní administrativy ke komunitám,
72
BAKER, D., SEAWRIGHT, D. Britain for and against Europe. Oxford: Clarendon Press, 1998. s. 31 73 VÁŠKA, J. Srovnání britského konzervativního euroskepticismu a independentismu. s. 13. 74 GEDDES, A. The European Union and British Politics. s. 11. 75 VÁŠKA, J. Srovnání britského konzervativního euroskepticismu a independentismu. s. 13. 76 Tamtéţ, s. 13. 77 The Conservative Party. Policy: Where we stand: Europe. Conservatives [on-line]. [cit. 5. 1. 2012]
21
od EU k Británii…“78 Současná vláda konzervativců a liberálních demokratů deklarovala, ţe bude chtít získat zpět „klíčové pravomoci v zákonem stanovených právech, trestním soudnictví a sociální a pracovní legislativě.“79 Právě tyto problematiky podle ní nenáleţí EU, ale Británii. Konzervativní členové parlamentu také sestavili seznam poţadavků na vrácení pravomocí Británii. Členové tzv. Fresh Start Group poţadují pro Británii právo veta v regulaci finančních sluţeb EU, rozsáhlou reformu společné zemědělské politiky, ochranu britských rybářských lodí a kontroly, které by zabránily nadměrnému rybolovu, výjimky z nepřijatelné sociální a pracovně-právní legislativy, limity pro migranty přicházející do EU, odstranění výhod pro nelegální přistěhovalce, bojkot obranných iniciativ, které duplikují plány NATO, a limit pro navyšování evropského rozpočtu.80 Ze stranického programu je zřetelné, ţe Konzervativní strana je navenek proevropská. Přestoţe předseda vlády Cameron přislíbil referendum, odchod z Unie si nepřeje, nebyl by v nejlepším zájmu země. Konzervativní strana argumentuje pro setrvání tím, co EU udělala pro rozšíření demokracie v Evropě, a ekonomickými aspekty. Evropské země musejí podle konzervativců pracovat společně, aby nastartovaly ekonomický růst a dokázaly bojovat s chudobou.81 Odchod by se výrazně podepsal na britském hospodářství, protoţe více neţ 50 procent tamního exportu směřuje právě do členských zemí EU.
3.4.2 Liberálně demokratická strana Druhá koaliční strana, Liberální demokracie, je nejvíce proevropskou britskou stranou. Podpora evropské integrace má u této strany dlouhou a konzistentní tradici. „Zdědila“ ji po svém předchůdci – Liberální straně, která rovněţ podporovala evropskou integraci. Jedním z důvodů je podle Bakera a Seawrighta také snaha odlišit se od ostatních politických stran a získat větší vliv a moc, neboť na národní úrovni se strana stala aţ třetí nejsilnější. Naproti tomu Evropa nabízela mnoho moţností pro 78
CARSWELL, D., HANNAN, D. David Cameron must hand power to the people before it’s too late. The Telegraph [on-line]. 8. 6. 2011 [cit. 10. 2. 2013]. 79 Invitation to Join the Government of Britain. The Conservative Manifesto 2010. s. 113. 80 Tory MPs set out demands for return of powers from EU. BBC News [on-line]. 10. 7. 2012 [cit. 17. 2. 2013]. 81 Invitation to Join the Government of Britain. The Conservative Manifesto 2010. s. 113.
22
zisk vlivu.82 Souvisí to s filozofií strany – základem liberalismu jsou práva a svoboda jedince. Stát by se měl snaţit poskytovat svým občanům řád, bezpečnost a mír, čímţ bude chránit jejich individuální svobodu, aby se mohli svobodně realizovat.83 Z těchto předpokladů pramení podpora liberálních demokratů (a předtím liberálů) volnému obchodu a internacionalismu. Hospodářská prosperita podle nich můţe odstranit nejvýraznější zdroje ekonomické nespokojenosti a navíc rostoucí hospodářský provázanost národů pomáhá předcházet válkám.84 Proevropské zaměření strany dokládá několik událostí týkajících se Británie a Unie, ve kterých liberálové sehráli rozhodující roli. Vzhledem k rozštěpení konzervativců i labouristů ohledně evropských záleţitostí to byly právě hlasy liberálních členů parlamentu, které rozhodovaly o vstupu země do Společenství.85 Druhým momentem bylo přijímání Maastrichtské smlouvy. Klíčovou roli strana hrála také v roce 1975 při proevropské kampani předcházející referendu o setrvání ve Společenství.86 Unie je pro liberály prvním krokem k dalšímu politickému a ekonomickému sdruţování. Výhody britského členství v EU vidí Liberální demokracie ve třech věcech: posílení zaměstnanosti a růstu, poskytování spravedlnosti a bezpečnosti a řešení moderních globálních výzev, jako je boj proti chudobě nebo změně klimatu. Liberální demokraté uvádějí, ţe „vědí, ţe EU zdaleka není dokonalá, ale věříme, ţe nejlepším způsobem, jak dosáhnout reformy, je spolupráce s ostatními zeměmi na zlepšení efektivity, transparentnosti, flexibility a demokratické zodpovědnosti EU.“87 Strana na členství v Unii vyzdvihuje ekonomické aspekty, Británie má díky němu přístup do obří zóny volného obchodu, coţ podporuje její růst, láká zahraniční investory a poskytuje moţnosti obchodování po celém světě. Jak poznamenává, odehrává se více neţ polovina britského obchodu právě se členskými zeměmi EU, a to v hodnotě 450 miliard liber ročně, a navíc je 3,5 milionu britských pracovních míst, tedy asi 10 procent všech britských pracovních míst, na obchodě s EU závislých.88
82
BAKER, D., SEAWRIGHT, D. Britain for and against Europe. s. 88. Tamtéţ, s. 91. 84 Tamtéţ, s. 91. 85 Tamtéţ, s. 89. 86 Tamtéţ, s. 90. 87 LIBERAL DEMOCRATS. Our Policy on... Europe. s. 1. 88 Tamtéţ, s. 1. 83
23
Kromě toho vidí strana pozitiva ve spolupráci s dalšími členskými státy, která můţe pomoci řešit zásadní problémy 21. století: organizovaný zločin, energetickou bezpečnost, globální chudobu a prosazování lidských práv. Pokud by Británie zůstala osamocená, znamenalo by to pro ni podle Liberálních demokratů oslabení jak mezinárodní, tak domácí – silnější země v současném globalizovaném světě bude, pokud bude pracovat s ostatními.89 Liberální demokraté jsou tedy jednoznačně proti vystoupení z Evropské unie, naopak chtějí integraci ještě prohloubit: „Musíme se snaţit dostat z EU co nejvíc, místo abychom se snaţili se dostat z ní. Poslední věcí, kterou bychom měli udělat, je zradit svoji historii a tradici otočením se dovnitř a izolováním se od okolního světa.“90 Referendum ohledně vystoupení z EU podle Liberální demokracie není tím správným řešením a debata ohledně něj podle ní souvisí především s vnitřním rozdělením konzervativců. V roce 2008 nicméně předseda strany Nick Clegg sám vyzval ke konání hlasování, neboť „uţ dvě generace Britů neměly moţnost se vyjádřit ke členství v EU“.91 Clegg tak chtěl především ukončit „bláznivou debatu“, která se v Británii rozhořela kvůli Lisabonské smlouvě.92 V současné době liberální demokraté zastávají názor, ţe existující legislativa, která počítá s referendem pokaţdé, kdyţ je zvaţováno převedení suverenity z VB do EU, je podle strany „citlivým způsobem přístupu k tématu referenda“.93 Nick Clegg premiéra Camerona před konáním referenda několikrát varoval. Debata o moţném uspořádání hlasování v budoucnu podle něj posiluje nejistotu, a to především v obchodních vztazích. Uvedl, ţe vláda by měla být opatrná vzhledem k tomu, ţe se britská ekonomika stále vyrovnává s dopady hospodářské krize. Nejistota je podle něj „nepřítelem růstu a zaměstnání“, coţ jsou přitom priority kabinetu.94 I z těchto důvodů Clegg negativně ohodnotil projev Davida Camerona, který ohlásil uspořádání referenda v příštím volebním období. Moţné budoucí vystoupení z EU podle předsedy liberálů odrazuje od investic a brzdí vznik pracovních míst.95
89
LIBERAL DEMOCRATS. Our Policy on... Europe. s. 1. Clegg warns Tory Eurosceptics over jobs. BBC News [on-line]. 31. 10. 2011 [cit. 14. 2. 2013]. 91 WATT, N. Clegg calls for EU referendum to end „crazy“ debate. The Guardian [on-line]. 25. 2. 2008 [cit. 24. 3. 2013]. 92 Tamtéţ. 93 David Cameron „prepared to consider EU referendum“. BBC News [on-line]. 1. 7. 2012 [cit. 16. 2. 2013]. 94 Nick Clegg warning to PM over EU referendum. BBC News [on-line]. 15. 1. 2013 [cit. 19. 2. 2013]. 95 Nick Clegg says Cameron’s EU goal „wholly implausible“. BBC News [on-line]. 24. 1. 2013 [cit. 19. 2. 2013]. 90
24
3.4.3 Labouristická strana Opoziční Labouristická strana je dlouhodobě proevropská. Přístup se ale v desetiletích po druhé světové válce měnil. Po prohraných volbách v roce 1979 se postoj výrazně zhoršil a vyvrcholil poţadavkem na vystoupení ze Společenství v roce 1983. Změna nastala po nástupu Neila Kinnocka do čela strany ve stejném roce, kdy uţ labouristé prosazovali spíše aktivní přístup, kterým chtěli dosáhnout také reformy ES. Příčiny této změny lze hledat v několika oblastech. Šlo například o odštěpení některých členů strany, jejich zformování Sociálně-demokratické strany a vzhledem ke spolupráci s liberálními demokraty moţné potíţe v dalších volbách, příklon odborů k podpoře integrace, selhání socialismu ve Francii či posun klíčových postav strany k proevropskému názoru.96 Dalším důvodem bylo zdůrazňování sociálního aspektu jednotného trhu, který byl obsaţený i v Protokolu o sociální politice připojeném k Maastrichtské smlouvě. Zatímco labouristé kladli důraz právě na ekonomickou a sociální spolupráci, vláda konzervativců vyjednala z protokolu výjimku. Proces modernizace strany urychlil nástup Tonyho Blaira do jejího čela. Blair jej povaţoval za nutný krok k úspěchu ve všeobecných volbách, protoţe se „New Labour“ prezentovala jako alternativa ke konzervativcům, jejichţ obliba mezi voliči v 90. letech klesala. Jako premiér Blair v roce 1997 podepsal Sociální chartu, čímţ zvrátil dřívější rozhodnutí konzervativního předsedy vlády Johna Majora neúčastnit se sociální politiky, a v roce 2005 se Blair vzdal pětiny britského rabatu výměnou za změnu SZP, coţ byl ale v podstatě jen neurčitý slib, za který si vyslouţil ostrou kritiku.97 Také Lisabonskou smlouvu předseda strany Gordon Brown podepsal navzdory předchozímu slibu, ţe její předchůdkyně – Smlouva o Ústavě pro Evropu, bude přijímána v referendu. K němu však nakonec nedošlo. Britové se poté domáhali referenda i při přijímání Lisabonské smlouvy, nicméně ani k němu nedošlo. Přístup labouristů k evropské integraci je tak i podle těchto kroků v posledních desetiletích proevropský. Labouristé si cení toho, ţe Británie v Evropě opět hraje vůdčí roli. Země je podle nich ve světě silnější, kdyţ je silná i Evropská unie, a Británie by měla vést Evropu a určovat agendu ke změně.98 Prioritou Evropy by podle
96
BULMER, S. New Labour, New European Policy? Blair, Brown and Utilitarian Supranationalism. Parliamentary Affairs. Vol. 61, No. 4, 2008. s. 598. 97 VÁŠKA, J. Bez změn v zemědělské politice Britové na zrušení rabatu nepřistoupí. Euractiv.cz [online]. 22. 11. 2010 [cit. 28. 3. 2013]. 98 The Labour Party Manifesto 2010: A future fair for all. s. 10:4.
25
nich mělo být posílení konkurenceschopnosti. Odmítají však „jakýkoliv pokus k opětovnému projednávání a rozštěpení sociálních práv britského lidu a věří, ţe hospodářská síla a sociální ochrana jdou ruku v ruce – moderní EU musí pozvednout konkurenceschopnost a růst a současně garantovat bezpečnost a rovná práva v práci.“99 Labouristé jsou pro posílení spolupráce s evropskými partnery v boji proti zločinu a mezinárodnímu terorismu. Protievropské postoje konzervativců labouristé odmítají s tím, ţe jen podkopávají britský vliv ve světě.100 Rovněţ Labouristé nechtějí přijmout euro bez souhlasu Britů v referendu, za stěţejní povaţují reformu rozpočtu EU, podporují rozšíření EU o Chorvatsko a současně jsou toho názoru, ţe by všechny státy západního Balkánu měly zahájit vyjednávání o přistoupení.101 Unie by ve své zahraniční politice měla hrát klíčovou roli v řešení konfliktů a prosazování bezpečnosti a měla by při dosahování svých cílů spolupracovat s mocnostmi v kaţdém regionu. Podle stínového ministra zahraničí Douglase Alexandera EU potřebuje zásadní reformu, především v oblasti výdajové stránky rozpočtu. Labouristé podle něj chtějí bránit existující výjimky z práva EU a zváţit současné rozdělení pravomocí mezi Bruselem a Westminsterem. V tom se strana shoduje se snahami většiny konzervativců a několika liberálních demokratů.102 Podle předsedy labouristů Eda Milibanda Británie potřebuje zůstat členem EU právě proto, aby mohla prosazovat reformu rozpočtu, imigrace a úsporných opatření.103 Také Labouristická strana řeší otázku návratu některých pravomocí Británii a odchodu Británie z EU. Podle stínového ministra obrany Jima Murphyho by téměř všichni členové strany bojovali za setrvání v Unii.104 Strana nicméně souhlasí s premiérem Cameronem, ţe nyní není pro hlasování ten správný čas. Lídr velšských labouristů Carwyn Jones například uvedl, ţe by referendum Británii poškodilo a
99
The Labour Party Manifesto 2010: A future fair for all. s. 10:4. Tamtéţ, s. 10:4. 101 Tamtéţ, s. 10:4. 102 Labour would consider split of powers between UK and EU. BBC News [on-line]. 14. 11. 2011 [cit. 14. 2. 2013]. 103 Ed Miliband backs „hard-headed“ approach to EU reform. BBC News [on-line]. 18. 11. 2012 [cit. 17. 2. 2013]. 104 Labour conference: EU referendum on cards, says Murphy. BBC News [on-line]. 1. 10. 2012 [cit. 17. 2. 2013]. 100
26
dostalo by ji pod tlak.105 K otázce pravomocí se vyjádřil předseda strany Ed Miliband tak, ţe je potřeba jejich přesun, aby EU fungovala více pro Británii. Uvedl, ţe Evropská unie se musí stát flexibilnější a zodpovědnost v oblastech jako je průmyslová strategie, by se měla vrátit členským státům. Budoucí labouristická vláda by proto podle něj uspořádala referendum v této otázce.106 Členství v EU je podle labouristů důleţité i kvůli vztahu s USA. Podle stínového ministra zahraničí Douglase Alexandera se vztah Británie a Spojených států členstvím v EU posílil. Pro BBC uvedl, ţe členství Británii „dává vliv na největší světový jednotný trh, ale rovněţ posiluje vztah s USA a zesiluje vliv VB ve světě, kde se jak ekonomická, tak politická moc přesouvá na východ.“107
3.4.4 Strana nezávislosti Spojeného království Ani jedna z výše uvedených stran oficiálně nedeklaruje, ţe by Británie měla opustit Evropskou unii. Přestoţe připouštějí potřebu určitých reforem, dívají se na členství spíše pozitivně. Naopak Nezávislá strana, která ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2009 obdrţela 16,5 procenta hlasů a získala tak 13 mandátů, má velmi radikální postoj.108 Velkou Británii vnímá jako hráče s globálním osudem, nikoliv jako regionální stát existující v rámci „Spojených států evropských“. Prosazuje proto vystoupení z Evropské unie a navázání obchodních vztahů s evropskými sousedy podobných švýcarskému modelu spolupráce. To je podle strany spojení, ke kterému se Britové v 70. letech zavázali. Británie se podle UKIP nemá stát „provincií evropského superstátu. Místo toho chceme přátelskou a vzájemně výhodnou obchodní a kulturní spolupráci s našimi sousedy z EU.“109 Vystoupení z EU by podle Nezávislé strany Británii stimulovalo, neboť by se otočil poměr částek, které VB z EU plynou a které VB do EU posílá. Obchod a pracovní místa by se podle ní zachovaly a země by těţila „z útěku ze zmrzačující
105
EU referendum could „imperil UK“, Carwyn Jones warns. BBC News [on-line]. 8. 11. 2012 [cit. 17. 2. 2013]. 106 Ed Miliband „backs return of EU powers“ but warns PM over strategy. BBC News [on-line]. 18. 1. 2013 [cit. 19. 2. 2013]. 107 Nick Clegg: UK „valuable“ to US partly because of EU. BBC News [on-line]. 10. 1. 2013 [cit. 19. 2. 2013]. 108 European Election 2009: UK Results. BBC News [on-line]. 8. 6. 2009 [cit. 23. 4. 2013]. 109 UK INDEPENDENCE PARTY. UKIP Policies. Foreign Affairs and International Trade. 12. 4. 2010 [cit. 25. 1. 2013].
27
regulace.“110 Cílem Strany nezávislosti je také obnovit britské nevyuţité místo ve Světové obchodní organizaci, odkud by „vláda UKIP mohla sledovat britské národní zájmy. Při současné situaci není Británie schopná přímo vyjednávat vlastní obchodní dohody, protoţe ţivotní národní zájmy jsou zahrnuty ve společném postoji EU, který často reflektuje zájmy Francie a Británie.“111 Členství v EU stojí Británii podle Nezávislé strany 50 milionů liber denně. Výhody jsou údajně malé a velmi těţko zdůvodnitelné. UKIP například uvádí, ţe si země půjčuje peníze, aby si zaplatila členství.112 Dále strana argumentuje například tím, ţe členství v Unii znamená niţší mzdy, menší kontrolu imigrace113, útoky na britský finanční kapitál nebo omezení práv a svobody. Britové podle strany nechtějí být v EU, a proto by měli dostat moţnost rozhodnout v referendu.114 Nezávislá strana by se podle svého programu především více zaměřila na spolupráci s Commonwealthem, který byl podle jejího politického programu posledními kabinety přehlíţen, přestoţe tyto země „sdílejí společný jazyk, právní a demokratické systémy, účet za třetinu světové populace a čtvrtinu jejího obchodu.“115 Politici Nezávislé strany se vyslovují pro referendum o vystoupení z EU. Původní návrh konzervativců, ţe by předmětem hlasování mělo být jen přehodnocení vztahů s Unií, byl podle nich nedostatečný. Lídr strany Nigel Farage například uvedl, ţe „pokud budeme mít jen nesmyslné referendum o tom, jestli zůstaneme, nebo budeme pokračovat, pak to nestačí.“116 UKIP proto velmi ocenil, kdyţ premiér Cameron oznámil pořádání referenda v dalším volebním období. Toto prohlášení se podle něj stalo mezníkem, kdy se debata o Evropě změnila, konání referenda označil za doposud největší vítězství Nezávislé strany a začal mluvit o „Brexitu“ – Británii a exitu.117 110
UK INDEPENDENCE PARTY. UKIP Policies. Foreign Affairs and International Trade. 12. 4. 2010 [cit. 25. 1. 2013].. 111 Tamtéţ. 112 UKIP. The Truth about the EU. UK Independence Party [on-line]. [cit. 29. 1. 2013]. 113 Právě problém imigrace zmiňovali politici a příznivci Nezávislé strany nejčastěji v průzkumu odborníků z univerzity v Leicesteru, ve kterém měli uvést největší problém Velké Británie. Druhým a třetím největším problémem podle nich byly ekonomika a Evropská unie. In: RENNIE, D. The Continent or the Open Sea. Does Britain have a European Future?. Londýn: Centre for European Reform, 2012. s. 29. 114 UKIP. The Truth about the EU. UK Independence Party [on-line]. [cit. 29. 1. 2013]. 115 UK INDEPENDENCE PARTY. UKIP Policies. Foreign Affairs and International Trade. 12. 4. 2010 [cit. 25. 1. 2013]. 116 Liam Fox urges government to issue „quit EU“ ultimatum. BBC News [on-line]. 2. 7. 2012 [cit. 17. 2. 2013]. 117 ŠEK. Britové řeknou sbohem EU uţ za pár let, předpovídá euroskeptik Farage. iDNES.cz [on-line]. 29. 1. 2013 [cit. 22. 2. 2013].
28
3.5 Postoj britské veřejnosti Britská společnost se k Evropské unii staví velmi negativně. Dlouhodobě to ukazují průzkumy veřejného mínění. Podle šetření Eurobarometer z jara 2013 Unii nevěří 75 procent Britů, přičemţ více, 79 % občanů, Unii nevěří jen v Řecku,118 které má od roku 2009 velké finanční problémy. Kvůli pomoci od Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu se zavázalo k řadě reforem, které tamní veřejnost nepřijímá pozitivně. Podpora členství v EU se v Británii pohybuje na poměrně nízké úrovni dlouhodobě. Uţ v roce 1973, kdy VB do Společenství vstoupila, povaţovalo 36 procent občanů členství za špatnou věc a v posledních letech je tento poměr velmi podobný – podíl Britů s tímto názorem se pohybuje okolo 30 procent. Vývoj ukazuje graf č. 1 sestavený z dat interaktivní stránky Eurobarometeru:119 Graf č. 1 – Členství své země v Evropském společenství považujete za...
Stejně tak šetření, které zkoumalo veřejné mínění v červnu 2012, tento výsledek potvrdilo. Za dobrou věc označilo členství 33 procent Britů, za špatnou 30 procent a za ani dobrou, ani špatnou 34 procent. Celoevropský průměr je přitom zcela
118 119
Public Opinion in the EU. Standard Eurobarometer 77. Květen 2012. s. 90. Stránka je přístupná z tohoto odkazu: http://ec.europa.eu/public_opinion/cf/index.cfm?lang=en.
29
odlišný – polovina občanů EU nahlíţí na členství své země pozitivně a jen 16 procent negativně.120 Mezi Brity, kteří na členství hledí negativně, převaţují lidé starší 55 let a lidé s niţším stupněm vzdělání.121 Právě ve věkové skupině nad 55 let převaţují podle průzkumu společnosti ComRes voliči Konzervativní strany (ve věkové skupině 55-64 let jde o 31 procent, u voličů nad 65 let jde o 34 procent).122 Naopak nejpozitivněji vidí členství v Unii mladí lidé do 24 let, kteří stále studují. To odpovídá voličům Labouristické strany, kteří tvoří ve věkové skupině do 24 let 50 procent.123 Negativní pohled veřejnosti na prohlubující se evropskou integraci reflektuje skepsi ohledně výhod, které členství v EU Britům přináší. Britské vlády zastávají od počátku pragmatický přístup a uvádějí, ţe je pro VB výhodnější být uvnitř Společenství neţ mimo něj, nicméně u veřejnosti převaţuje názor, ţe má členství více nevýhod. Kdyţ měli Britové vyjmenovat deset věcí, které mají spojené s EU, převaţovaly negativní asociace (viz graf č. 2). Téměř polovina lidí uvedla byrokracii, 41 procent ztrátu národní moci, necelá třetina plýtvání penězi, 28 procent nedostatečné zabezpečení hranic a 27 procent korupci. Z pozitivních aspektů byla nejčastěji zmiňována moţnost studovat, pracovat a ţít kdekoliv v EU – uvedla ji čtvrtina respondentů. 124
120
Eurobarometer. Europeans two years before the 2014 European UK elections. červen 2012. Eurobarometer. Flash Eurobarometer Attitudes towards the EU in the United Kingdom. Červenec, 2009. s. 12. 122 Volební průzkum ComRes. 17. 3. 2013. 123 Tamtéţ. 124 KNIGHT, J., NIBLETT, R., RAINES, T. Hard Choices Ahead: British Attitudes Towards the UK’s International Priorities. The Chatham House–YouGov Survey 2012. Červenec 2012. s. 10. 121
30
Graf č. 2 – Deset nejčastějších asociací spojených s EU
Kdyţ byli Britové dotázáni přímo na výhody členství, druhou nejčastější odpovědí (42 procent) byla snadná moţnost pracovat kdekoliv v Evropě. Nicméně současně 60 procent dotazovaných uvedlo jako nevýhodu, ţe do Británie přijíţdí za prací příliš mnoho lidí z jiných členských států.125 Příčiny negativního přístupu britské veřejnosti k Evropské unii můţeme hledat v neinformovanosti a neznalosti. Britové podle průzkumů například vůbec neznají evropské instituce. V šetření Eurobarometer byli poţádáni o uvedení názvů tří institucí EU a 63 procent z nich neuvedlo ani jednu a například Evropský parlament, do nějţ jsou poslanci voleni kaţdých pět let, zmínilo jen 22 procent lidí (viz graf č. 3).126
125
KNIGHT, J., NIBLETT, R., RAINES, T. Hard Choices Ahead: British Attitudes Towards the UK’s International Priorities. The Chatham House–YouGov Survey 2012. Červenec 2012. s. 11. 126 Eurobarometer. Europeans two years before the 2014 European UK elections. Červen 2012.
31
Graf č. 3 – Můžete vyjmenovat tři evropské instituce, které znáte?
Další neznalost se týká výše britského příspěvku do rozpočtu EU. Podle průzkumu společnosti YouGov o něm nemá většina Britů ani přibliţnou představu a jeho výši několikanásobně nadhodnocují. Zatímco britský čistý příspěvek do rozpočtu EU činil pro rok 2011 11,273 miliardy eur127, průměr z odpovědí dotazovaných byl 74 miliard, tedy téměř sedmkrát více. Medián z odpovědí v průzkumu činil 27 miliard.128 Tyto odpovědi pak korespondují se zjištěním, ţe necelá třetina Britů si myslí, ţe členství v Unii znamená plýtvání penězi. Rovněţ můţeme najít spojitost s tímto zjištěním v nesouhlasu veřejnosti s tím, aby Británie pomohla zemím eurozóny s řešením finanční a hospodářské krize, a to i přes propojení britské ekonomiky a ekonomik zemí eurozóny. Podle stejného průzkumu si 62 procent Britů myslí, ţe by se země na opatřeních finančně podílet neměla a měla by se zaměřit na vlastní problémy. Jen pětina lidí má zájem se řešení krize účastnit (viz graf č. 4). Současně se ukázalo, ţe se veřejnost domnívá, ţe
127
European Commission. EU Budget 2011: Financial Report. 2012. s. 32. KNIGHT, J., NIBLETT, R., RAINES, T. Hard Choices Ahead: British Attitudes Towards the UK’s International Priorities. The Chatham House–YouGov Survey 2012. Červenec 2012. s. 11. 128
32
problémy eurozóny jsou dalším důvodem, proč by si Británie měla udrţovat určitou míru nezávislosti na EU. Uvedlo to 68 procent lidí.129 Graf č. 4 – Měla by Británie pomoci eurozóně?
Vzhledem k výše uvedeným zjištěním o veřejném mínění v Británii není překvapivé, ţe Britové poţadují referendum o budoucích vztazích s Unií. Není však jasné, jak by dopadlo. Záleţí i na tom, zda by se Británii podařilo vyjednat vrácení některých pravomocí z Bruselu na národní úroveň, přičemţ by šlo především o problematiku imigrace a justice. Nicméně 41 procent Britů nyní rozhodnutých hlasovat pro ukončení členství by údajně názor nezměnilo za ţádných okolností. Celkově by se podle průzkumu agentury Harris Interactive z února 2013 pro odchod z Unie vyslovila polovina Britů a jen třetina by byla pro setrvání.130
3.6 Kampaně týkající se EU Negativní přístup veřejnosti je způsobený také nedostatkem pozitivní, proevropské kampaně. Naopak převaţují kampaně za vystoupení z EU, které upozorňují na nevýhodnost členství. Jednou z nich je Better Off Out, která vznikla 129
KNIGHT, J., NIBLETT, R., RAINES, T. Hard Choices Ahead: British Attitudes Towards the UK’s International Priorities. The Chatham House–YouGov Survey 2012. Červenec 2012. s. 9. 130 Financial Times/Harris Poll. Britain and the EU. 26. 2. 2013.
33
v roce 2006 a bojuje právě za odchod z Unie. Stojí za ní zájmová skupina The Freedom Association, jenţ se prezentuje jako nestranická středopravicová skupina. Má vazby na Konzervativní stranu, jejím patronem je například Lord Norman Tebbit, jedna z výrazných osobností strany a ministr za vlády Margaret Thatcherové. Kampaň argumentuje ztrátou suverenity – Británii podle ní vládnou nevolení představitelé EU. VB by tak měla jít příkladem ostatním a Unii opustit. Pak by údajně země měla moţnost dojednat lepší obchodní smlouvy, lépe chránit své hranice a také zachovávat tradiční zvyky.131 Další kampaní, ovšem jinak zaměřenou, je The People’s Pledge – politicky nezávislá kampaň, jeţ vznikla kvůli poţadavku uspořádat referendum, ve kterém by se občané vyjádřili, jaký vztah s Evropou preferují.132 Kampaň si klade za cíl, aby byli v příštích volbách zvoleni jen členové parlamentu, jiţ se zavázali hlasovat pro uspořádání referenda. Významný je tento projekt především proto, ţe ho podpořilo uţ přes 130 tisíc lidí a připojilo se k němu 92 členů parlamentu. Podporu má i proto, ţe se nevyslovuje pro ani proti odchodu z Unie, nýbrţ jen apeluje na uspořádání referenda. Přestoţe ho zaloţili euroskeptici, nachází podporu v celém politickém spektru – řada příznivců jsou „unijní nadšenci“, kteří nicméně souhlasí s tím, ţe by mělo proběhnout všeobecné hlasování.133 Hnutí řídí novinář Mark Seddon, dřívější redaktor labouristického deníku Tribune a člen výkonného výboru strany. Tento post opustil poté, co nesouhlasil s britským angaţmá ve válkách v Iráku a v Afghánistánu. Ke kampani se připojila řada členů parlamentu, odborářů nebo například spisovatelů. Významným podporovatelem kampaně je londýnský starosta Boris Johnson, který se tak v té době stal nejvýše postaveným představitelem Konzervativní strany, jenţ otevřeně podpořil konání referenda.134 Proevropská kampaň v Británii v podstatě chybí, dá se však očekávat, ţe se objeví v případě, ţe skutečně bude rozhodnuto o konání referenda a politické strany podporující setrvání v Unii budou chtít přesvědčit své příznivce o výhodách členství. Z výše uvedeného vyplývá, ţe by se kampaně měly zaměřit mimo jiné na informování o Unii, neboť Britové o ní mají často minimální znalosti. 131
10 Reasons to Leave. Better Off Out [on-line]. [cit. 18. 3. 2013]. Our Case. The People’s Pledge [on-line]. [cit. 19. 2. 2013]. 133 SEDDON, M. A referendum on Europe is long overdue. The Telegraph [on-line]. 15. 3. 2011 [cit. 19. 2. 2013]. 134 BARRET, M. Boris signs the People’s Pledge for an In/Out EU referendum. The Tory Diary [online]. 25. 3. 2013 [23. 4. 2013]. 132
34
4. MOŽNOSTI PŘEHODNOCENÍ VZTAHŮ VB A EU Odchod Británie z Evropské unie si sice přeje velká část veřejnosti a někteří krajně euroskeptičtí politici, proti jsou však nejvyšší představitelé hlavních politických stran a například také Spojené státy americké, se kterými VB vţdy udrţovala nadstandardní vztahy.135 Vystoupení nechtějí ani někteří euroskeptici z Konzervativní strany, kteří si přejí jen návrat pravomocí na národní úroveň. Odchod z Unie by nebyl z ekonomického hlediska příliš výhodný uţ z toho důvodu, ţe v Británii má základnu řada světových firem, například některé automobilky, které by se v případě odchodu VB z Unie přesunuly jinam a jejich zaměstnanci by tedy pravděpodobně přišli o práci. Stejně tak by se sníţil objem zahraničních investic. Národní institut pro ekonomický a sociální výzkum spočítal, ţe vystoupení z Unie by sníţilo britský HDP o 2 procenta ročně.136 Moţnosti uspořádání vztahů s Unií po vystoupení z organizace shrnula studie britského think-tanku Open Europe, který se zabývá moţnostmi reforem EU. Je zastáncem jednotného trhu a svobody pohybu, nicméně je proti zásahům Unie do dalších oblastí. Ve studii jsou nastíněny čtyři scénáře moţných budoucích vztahů Británie a Unie. První moţností je tzv. norská varianta, která počítá se členstvím VB v Evropském hospodářském prostoru, jako je tomu právě u Norska, coţ by umoţňovalo volný pohyb zboţí, osob, sluţeb a kapitálu. Při pohybu zboţí však musejí být dodrţována pravidla původu, která jsou administrativně náročnější neţ v případě členství v Unii. Stejně tak musí být dodrţovány závazky týkající se sociálního zabezpečení lidí, kteří do země přicházejí, nebo další sociální a pracovní legislativa, například směrnice o pracovní době, kterou státy musejí přijmout.137 Nečlenské státy EU přitom nemají moţnost se samy podílet na vytváření předpisů, ale přijmout je musejí. Tato varianta by pro Británii znamenala také osvobození od společné zemědělské politiky, politiky rybolovu, azylové politiky, Schengenu, zahraniční či 135
Americká administrativa například upozornila, ţe odchod z Unie vztahy Británie a USA neposílí, jak argumentují někteří britští euroskeptici. Pro USA je důleţité, aby měla VB silný hlas v Unii, ne mimo ni. In: PICKARD, J, PARKER, G., MCGREGOR, R. Stay at heart of Europe, US tells Britain. FT.com [on-line]. 10. 1. 2013 [22. 4. 2013]. 136 VOLKERY, C. Analysis of Economic Benefits of Britain’s EU Membership. Spiegel online [online]. 6. 2. 2013 [cit. 23. 3. 2013]. 137 BOOTH, S., HOWARTH, C. Trading places: Is EU membership still the best option for UK trade? Londýn: Open Europe, 2012. s. 30.
35
obranné politiky. Například Norsko však s EU uzavřelo zvláštní dohody, ve kterých některé tyto oblasti upravuje, a ve výsledku má s EU nejbliţší vztah ze všech nečlenských států. Vzhledem k tomu, ţe Británie uznává jiné modely finanční, sociální a pracovně-právní regulace neţ EU, nebyl by vztah s Unií v případě VB tak blízký. V Norsku jsou totiţ tyto oblasti kvůli menšímu finančnímu odvětví méně důleţité.138 Otázkou zůstává, zda by Británie i nadále přispívala do unijního rozpočtu. Open Europe upozorňuje, ţe pokud bychom vycházeli z Norska jako příkladu, pravděpodobně by VB určitým způsobem přispívala, například prostřednictvím rozvojového fondu, ovšem částka by byla niţší neţ nyní.139 Druhou moţností budoucích vztahů VB a EU je tzv. švýcarská varianta. Ta by znamenala dohodu o volném obchodu a řadu dalších bilaterálních smluv, které by britským firmám umoţnily v určitých oblastech přístup na jednotný trh. V případě Švýcarska jsou klíčovými oblastmi dohody o technických překáţkách obchodu včetně testování a vpouštění zboţí na evropský trh, volný pohyb osob, přístup na trh s veřejnými zakázkami, odstraňování cel na některé zemědělské produkty a přístup odborníků k unijním výzkumným projektům.140 V tomto případě by Británie neměla moţnost ovlivňovat rozhodovací procesy v EU, protoţe na rozdíl od členů EHP nemá Švýcarsko ani status pozorovatele v příslušných evropských agenturách nebo výborech. Británii by v tomto případě vyhovovalo, ţe by nedocházelo k přesunu pravomocí na nadnárodní úroveň. Švýcarsko se můţe samo rozhodnout, jakou evropskou legislativu implementuje, a země se například řídí pouze svou vlastní sociální a pracovní legislativou. Výhodou by v tomto případě bylo také opuštění SZP, politiky rybolovu či evropské regionální politiky.141 Třetí variantu nazývá Open Europe tureckou, v rámci které by Británie vyjednala účast v celní unii s EU mimo rámec unijních smluv a institucí. Mezi VB a EU by stále existoval volný pohyb zboţí, Británie by se však, stejně jako je tomu nyní u Turecka, musela řídit unijními ustanoveními o technických bariérách obchodu a regulacemi zboţí. Turecko muselo přijmout i pravidla týkající se hospodářské soutěţe a státní pomoci. Jednotnými pravidly pro zboţí by se země musela řídit i v případě, ţe 138
BOOTH, S., HOWARTH, C. Trading places: Is EU membership still the best option for UK trade? s. 31. 139 Tamtéţ, s. 34. 140 Tamtéţ, s. 35. 141 Tamtéţ, s. 40.
36
by produkty nebyly určeny k vývozu. Další nevýhodou této varianty je, ţe by Británie neměla moţnost ovlivnit rozhodovací proces při tvorbě nařízení.142 Výhodami turecké varianty je neúčast v SZP, politice rybolovu a regionální politice a také moţnost uzavírat dohody o sluţbách nezávisle na EU. Británie by také nemusela přispívat do rozpočtu EU a mohla by sama regulovat trh práce a finanční sektor. Poslední moţností, o které Open Europe hovoří, je tzv. varianta Světové obchodní organizace (WTO varianta). Počítá s úplným odchodem VB z evropských struktur, přičemţ by Británie mohla zcela svrchovaně rozhodovat o svých obchodních dohodách. Současně by se vyvázala ze SZP, politiky rybolovu, regionální politiky EU a sociální a pracovně-právní regulace a nemusela by přispívat do rozpočtu. Velkou nevýhodou by však byla vysoká cla, která by VB musela platit při vstupu na jednotný trh EU i na trhy dalších států. Think-tank také upozorňuje, ţe britští producenti by zajisté tlačili na to, aby Británie zavedla cla na zboţí dováţené jak z EU, tak z jiných zemí, coţ by zvedlo jeho ceny pro konečné spotřebitele.143 Ani jedna z těchto variant není podle Open Europe pro Británii výhodná a nejlepším řešením by tak bylo přehodnocení vztahu v rámci členství. Přístup na volný trh je pro zemi vzhledem k objemu britského obchodu s EU ţivotně důleţitý a Británie těţí také ze zahraničního obchodu EU. K nevýhodám členství think-tank řadí účast v SZP a politice rybolovu, přispívání do rozpočtu EU, a také ztrátu suverenity kvůli rozhodování kvalifikovanou většinou, při kterém můţe být Británie snadno přehlasovaná.144 Mezi nejvýznamnější benefity je řazena moţnost ovlivňovat politické a ekonomické dění v Evropě – v hospodářské oblasti jde například o prosazování liberalizace obchodu, v politické pak například o vyjednávání rozšiřování EU. Navíc můţe Británie ovlivňovat vztahy Evropy se zbytkem světa.145 V rámci EU je tak pozice VB ve světě silnější. Kromě toho patří mezi výhody členství moţnost volně cestovat, pracovat a ţít po celé Evropě – podle odhadů ţije v ostatních zemích EU téměř 750 tisíc Britů.146
142
BOOTH, S., HOWARTH, C. Trading places: Is EU membership still the best option for UK trade? s. 41. 143 Tamtéţ, s. 45. 144 Tamtéţ, s. 27. 145 Tamtéţ, s. 28. 146 CHU, B. What if Britain left the EU. The Independent [on-line]. 3. 7. 2012 [cit. 13. 3. 2013].
37
ZÁVĚR Vztah Velké Británie a Evropské unie je zásadně ovlivněný historií, polohou i kulturou. VB je postkoloniální mocností a její vazby k ostatním anglicky mluvícím zemím jsou velmi silné. Jak píše list The Financial Times, spočívá vzájemné nepochopení mezi Británií a Evropou v jednom hlavním rozdílu v pohledu na věc: „zatímco Velká Británie se na členství v EU dívá z ekonomického hlediska, Francie a Německo [...] Evropskou unii vnímají jako politický projekt uhnětený z popela druhé světové války.“147 Ukončení přesunu pravomocí na evropskou úroveň je proto jeden z hlavních argumentů pro vystoupení z Unie, které v britské diskuzi zaznívají. Další jsou ekonomické, spojené s hospodářskou krizí, která v posledních letech eurozónu suţuje. Hospodářství je také hlavním argumentem politických stran v debatě. Nezmiňují ho nicméně jako negativum, ale naopak jako kladnou stránku členství v Unii – pro Británii je ekonomicky výhodnější členství v EU neţ opuštění organizace. Konzervativní a unionistická strana, Liberálně demokratická strana a Labouristická strana vyzdvihují přístup do rozsáhlé zóny volného obchodu a vliv na ni, který posiluje vliv Británie ve světě. Konzervativci a labouristé se nicméně shodují v tom, ţe Unie potřebuje reformu – Konzervativní strana se soustředí především na otázku distribuce moci, přičemţ by se podle ní měly některé pravomoci začít vracet na národní úroveň, Labouristická strana hovoří spíše o reformě rozpočtu. Británie by měla zůstat členem EU uţ jen proto, aby se na tomto procesu mohla podílet. Jedinou stranou, která výslovně podporuje odchod z Unie, je Strana nezávislosti Spojeného království. Proti členství podle ní hovoří finance – členství údajně Británii stojí 50 milionů liber denně. Vystoupením by země ušetřila na platbách a nemusela by se řídit unijními regulacemi. Vzrostly by platy, VB by se mohla soustředit na vztahy s dalšími státy, především se zeměmi Commonwealthu, a nemusela by přispívat na diplomatické mise EU, které podle UKIP pouze duplikují velvyslanectví členských států. Navíc, a to především, by se Británie stala opět nezávislou a svrchovanou zemí, která by se nemusela dělit o své pravomoci s Bruselem, a v neposlední řadě by například získala kontrolu nad imigrací. Strana rovněţ připomíná, ţe by měli rozhodnout sami Britové.
147
FINANCIAL TIMES. Ztracené iluze o Evropě. PressEurop.eu [on-line]. 14. 1. 2013 [cit. 9. 4. 2013].
38
Názoru veřejnosti se týkaly dvě výzkumné otázky – je názor veřejnosti totoţný s názorem politických stran a proč má vystoupení z EU tak velkou podporu občanů? Ukázalo se, ţe názory lidí a stran se mírně liší. Zatímco v případě stran (s výjimkou UKIP) zaznívají spíše argumenty pro setrvání v Unii, veřejnost je protievropská. Třetina lidí povaţuje členství v EU za špatné a polovina Britů uvádí, ţe by v referendu hlasovala pro opuštění Unie. Příčinou můţe být zmiňovaná výrazná převaha protievropských kampaní, které EU popisují jako něco finančně nevýhodného, co o Británii rozhoduje a bere jí suverenitu. Z dalších průzkumů přitom vyplývá, ţe důvody pro negativní postoj veřejnosti k EU se s názory stran shodují jen málo. Britové, stejně jako všechny sledované partaje, uvádějí ztrátu národní moci a stejně jako UKIP také finance – EU je podle veřejnosti ztrátou peněz. Navíc ale zaznívají argumenty týkající se byrokracie, niţší bezpečnosti na hranicích a ničení národní kultury. Těmto problematikám se strany nevěnují. Pro občany jde však o záleţitosti z běţného ţivota – je pro ně podstatnější spíše vlastní bezpečnost neţ vysoká politika. Důvodem negativního postoje britské veřejnosti k EU je moţné vidět také ve velké neznalosti. Britové o EU nemají téměř ţádné znalosti a jejich představy jsou často zkreslené. Ani v ostatních členských zemích nejsou znalosti stoprocentní, nicméně například u zmiňované otázky na znalost evropských institucí nedokázalo ani jednu vyjmenovat průměrně 33 procent Evropanů – tedy poloviční mnoţství neţ v Británii.148 Autoři průzkumu výsledek nazývají ignorací Evropské unie. Příčinou je podle mého názoru britská mentalita – tamní občané nevidí v Unii výraznou přidanou hodnotu, povaţují se předně za Brity – obyvatele svrchovaného ostrovního státu a cítí se být blíţ spíše zemím Commonwealthu, se kterými sdílejí jazyk a kulturu, neţ evropskému kontinentu. Nemají proto potřebu se o EU zajímat. Poslední výzkumná otázka se týkala variant uspořádání vztahů VB a EU. Jako nejvýhodnější moţnost se jeví setrvání v Unii a přehodnocení vzájemných vztahů. Británie potřebuje přístup na evropský trh, ovšem uţ nutně nepotřebuje (a také odmítá) společnou zemědělskou politiku či politiku rybolovu. Pokud tedy dojde v souvislosti s řešením dluhové krize k otevření unijních smluv, bude mít Británie šanci si některé změny vyjednat.
148
Eurobarometer. Europeans two years before the 2014 European UK elections. Červen 2012.
39
POUŽITÁ LITERATURA Primární zdroje BARON, J. EU Referendum. 27. 6. 2012. Dostupné z WWW: < http://www.scribd.com/doc/98539590/EU-Referendum-II>. BOOTH, S., HOWARTH, C. Trading places: Is EU membership still the best option for UK trade? Londýn: Open Europe, 2012. Dostupné z WWW: < http://www.openeurope.org.uk/Content/Documents/ Pdfs/2012EUTrade.pdf>. CAMERON, D. EU speech at Bloomberg. Number 10 [on-line]. Dostupné z WWW: < http://www.number10.gov.uk/news/eu-speech-at-bloomberg/>. Eurobarometer. Europeans two years before the 2014 European UK elections. Červen 2012. Dostupné z WWW:
. Eurobarometer. Flash Eurobarometer Attitudes towards the EU in the United Kingdom. Červenec, 2009. Dostupné z WWW: < http://ec.europa.eu/public_opinion/flash/fl_274_en.pdf>. European Commission. EU Budget 2011: Financial Report. 2012. Dostupné z WWW: . European Commission. Communication from the Commission to the European Parliament, the Coucil, the European Economic and Social Committee of the Regions: A Budget for Europe 2020. 29. 6. 2011. Dostupné z WWW: < http://ec.europa.eu/budget/library/biblio/documents/fin_fwk1420/ MFF_COM-2011-500_Part_I_en.pdf>. European Union Act 2011. Dostupné z WWW: . EVROPSKÝ PARLAMENT. Zpráva o Lisabonské smlouvě. 2008. Dostupné z WWW: . Financial Times/Harris Poll. Britain and the EU. 26. 2. 2013. Dostupné z WWW: < http://www.harrisinteractive.com/uk/NewsRoom/HarrisPolls/ 40
FinancialTimesHarrisPolls/tabid/567/ctl/ReadCustom%20Default/mid/1802/ ArticleId/1159/Default.aspx>. Invitation to Join the Government of Britain. The Conservative Manifesto 2010. Dostupné z WWW: . Ipsos MORI Political Monitor. 16. 1. 2013. Dostupné z WWW: < http://www.ipsosmori.com/Assets/Docs/Polls/ipsos-mori-political-monitor-tables-january2013.pdf>. KNIGHT, J., NIBLETT, R., RAINES, T. Hard Choices Ahead: British Attitudes Towards the UK’s International Priorities. The Chatham House–YouGov Survey 2012. Červenec 2012. Dostupné z WWW: < http://www.europarl.org.uk/ressource/static/files/hard-choices-ahead.pdf>. Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie. Úřední věstník Evropské unie, 2012. Dostupné z WWW: . LIBERAL DEMOCRATS. Our Policy on... Europe. Dostupné z WWW: . Our Case. The People’s Pledge [on-line]. Dostupné z WWW: < http://www.peoplespledge.org/about_us>. Public Opinion in the EU. Standard Eurobarometer 77. Květen 2012. Dostupné z WWW: < http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/eb/eb77/ eb77_publ_en.pdf>. The Conservative Party. Policy: Where we stand: Europe. Conservatives [on-line]. Dostupné z WWW: . THE FRESH START PROJECT. Manifesto for Change: A New Vision for the UK in Europe. Leden 2013. Dostupné z WWW: < http://www.eufreshstart.org/downloads/manifestoforchange.pdf>. The Labour Party Manifesto 2010: A future fair for all. Dostupné z WWW: < http://www.labour.org.uk/uploads/TheLabourPartyManifesto-2010.pdf>. UK INDEPENDENCE PARTY. UKIP Policies. Foreign Affairs and International 41
Trade. Dostupné z WWW: < http://www.ukip.org/content/ukip-policies/1536foreign-affairs-and-international-trade-ukip-policy>. UKIP. The Truth about the EU. UK Independence Party [on-line]. Dostupné z WWW: < http://ukip.org/page/the-truth-about-the-eu>. Vídeňská úmluva o smluvním právu. 1969. Dostupné z WWW: < http://smsjm.vse.cz/wp-content/uploads/2008/10/mp5.pdf >. Volební průzkum ComRes. 17. 3. 2013. Dostupné z WWW: < http://www.comres.co.uk/polls/SM_IoS_Political_Poll_ 17_March_2013.pdf>. Volební průzkum ComRes. 28. 1. 2013. Dostupné z WWW: < http://www.comres.co.uk/polls/Independent_Political_Poll_ 29_January_2013.pdf>. 10 Reasons to Leave. Better Off Out [on-line]. Dostupné z WWW: .
Sekundární zdroje ATHANASSIOU, P. Withdrawal and Expulsion from the EU and EMU: Some Reflections. European Central Bank, 2009. Dostupné z WWW: < http://www.ecb.int/pub/pdf/scplps/ecblwp10.pdf>. BAKER, D., SEAWRIGHT, D. Britain for and against Europe. Oxford: Clarendon Press, 1998. BARRET, M. Boris signs the People’s Pledge for an In/Out EU referendum. The Tory Diary [on-line]. Dostupné z WWW: < http://conservativehome.blogs.com/ thetorydiary/2012/03/boris-johnson-signs-the-peoplespledgeeu-for-aeuropean-referendum.html>. BULMER, S. New Labour, New European Policy? Blair, Brown and Utilitarian Supranationalism. Parliamentary Affairs. Vol. 61, No. 4, 2008. BYDŢOVSKÁ, M. Kořeny a průběh krize eurozóny. Euroskop.cz [on-line]. Dostupné z WWW: < https://www.euroskop.cz/9026/sekce/koreny-a-prubeh-krizeeurozony/>. CARSWELL, D., HANNAN, D. David Cameron must hand power to the people before it’s too late. The Telegraph [on-line]. Dostupné z WWW: 42
< http://www.telegraph.co.uk/news/politics/8564650/David-Cameron-musthand-power-to-the-people-before-its-too-late.html>. CHU, B. What if Britain left the EU. The Independent [on-line]. Dostupné z WWW: < http://www.independent.co.uk/news/world/europe/what-if-britain-left-theeu-7904469.html>. Clegg warns Tory Eurosceptics over jobs. BBC News [on-line]. Dostupné z WWW: < http://www.bbc.co.uk/news/uk-politics-15518955>. Co bude dál s návrhem rozpočtu EU na příštích sedm let? Euractiv.cz [on-line]. Dostupné z WWW: < http://www.euractiv.cz/ekonomika-a-euro/clanek/cobude-dal-s-navrhem-rozpoctu-eu-na-pristich-sedm-let-010605>. ČT24. Británie bojuje za odměny svých bankéřů. Česko to schvaluje. ČT24.cz [online]. Dostupné z WWW: < http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ ekonomika/217612-britanie-bojuje-za-odmeny-svych-bankeru-cesko-toschvaluje/>. David Cameron „prepared to consider EU referendum“. BBC News [on-line]. Dostupné z WWW: < http://www.bbc.co.uk/news/uk-politics-18659072>. David Cameron tells MPs EU „status quo not acceptable“. BBC News [on-line]. Dostupné z WWW: < http://www.bbc.co.uk/news/uk-politics-18677336>. DOMINICZAK, P. Tory voters switching to Ukip, poll finds. The Telegraph [online]. Dostupné z WWW: < http://www.telegraph.co.uk/news/politics/9806603/Tory-voters-switchingto-Ukip-poll-finds.html>. Ed Miliband backs „hard-headed“ approach to EU reform. BBC News [on-line]. Dostupné z WWW: < http://www.bbc.co.uk/news/uk-politics-20385121>. Ed Miliband „backs return of EU powers“ but warns PM over strategy. BBC News [on-line]. Dostupné z WWW: < http://www.bbc.co.uk/news/uk-politics21056610>. EMMANOUILIDIS, J. Withdrawal or Creation of a New Union – A Way Out of the EU’s Constitutional Dilemma? Spotlight Europe, 2007/2. EU referendum: Rebels lose vote in Commons. BBC [on-line]. Dostupné z WWW: < http://www.bbc.co.uk/news/uk-politics-15425256>. EU referendum could „imperil UK“, Carwyn Jones warns. BBC News [on-line]. Dostupné z WWW: < http://www.bbc.co.uk/news/uk-wales-politics20241311>. 43
EU summit: UK and Czechs refuse to join fiscal compact. BBC News [on-line]. Dostupné z WWW: < http://www.bbc.co.uk/news/world-europe-16803157>. EURACTIV. Vyjednávání o rozpočtu EU se přiostřují, dnes se schází Cameron s Merkel. Euractiv.cz [on-line]. Dostupné z WWW: < http://www.euractiv.cz/ekonomika-a-euro/clanek/vyjednavani-o-rozpoctueu-se-priostruji-dnes-se-schazi-cameron-s-merkel-rozpoctovy-ramec010372>. Euro crisis „opportunity for UK“ to reclaim power – PM. BBC News [on-line]. Dostupné z WWW: < http://www.bbc.co.uk/news/uk-politics-15730084>. European Election 2009: UK Results. BBC News [on-line]. Dostupné z WWW: < http://news.bbc.co.uk/2/shared/bsp/hi/elections/euro/09/html/ ukregion_999999.stm>. EUROSKOP. Britští poslanci odmítli referendum o vystoupení z EU. Euroskop.cz [on-line]. Dostupné z WWW: < https://www.euroskop.cz/8953/19794/clanek/ britsti-poslanci-odmitli-referendum-o-vystoupeni-z-eu/ >. FIALA, P., PITROVÁ, M. Evropská unie. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2010. FIALA, P., PITROVÁ, M. (eds.). Rozšiřování ES/EU. Brno: Mezinárodní politologický ústav, MU, 2003. FINANCIAL TIMES. Ztracené iluze o Evropě. PressEurop.eu [on-line]. Dostupné z WWW: < http://www.presseurop.eu/cs/content/article/3266241-ztraceneiluze-o-evrope>. FORSTER, A. Euroscepticism in Contemporary British Politics. New York: Routledge, 2002. GEDDES, A. The European Union and British Politics. Basingtoke: Palgrace, 2004. GERLOCH, A., WINTR, J. (eds.) Lisabonská smlouva a ústavní pořádek ČR. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009. KANIOK, P. Reflexe stranického euroskepticismu. Rigorózní práce. Brno: Masarykova univerzita, 2006. Konzervativci dál tlačí na Camerona, chtějí změnit postavení Británie v EU. Euractiv.cz [on-line]. Dostupné z WWW: < http://www.euractiv.cz/evropadnes0/clanek/konzervativci-dal-tlaci-na-camerona-chteji-zmenit-postavenibritanie-v-eu-010540>. KUCHYŇKOVÁ, P. Nejisté perspektivy finanční perspektivy 2014-2020. 44
Euroskop.cz [on-line]. Dostupné z WWW: < https://www.euroskop.cz/9047/21619/clanek/nejiste-perspektivy-financniperspektivy-2014-2020/>. Labour conference: EU referendum on cards, says Murphy. BBC News [on-line]. Dostupné z WWW: < http://www.bbc.co.uk/news/uk-politics19790050>. Labour would consider split of powers between UK and EU. BBC News [on-line]. Dostupné z WWW: < http://www.bbc.co.uk/news/uk-politics15724919>. Leaving the EU would raise more questions than answers. Open Europe [on-line]. Dostupné z WWW: < http://www.openeurope.org.uk/Article/Page/en/ LIVE?id=8913&page=PressReleases>. Liam Fox urges government to issue „quit EU“ ultimatum. BBC News [on-line]. Dostupné z WWW: < http://www.bbc.co.uk/news/uk-politics-18669230>. MINFORD, P. Should Britain Leave the EU?. Cheltenham, UK; Northampton, MA: Edward Elgar in association with the Institute of Economic Affairs, 2005. Nick Clegg says Cameron’s EU goal „wholly implausible“. BBC News [on-line]. Dostupné z WWW: < http://www.bbc.co.uk/news/uk-politics21177614>. Nick Clegg: UK „valuable“ to US partly because of EU. BBC News [on-line]. Dostupné z WWW: < http://www.bbc.co.uk/news/uk-politics-20969380>. Nick Clegg warning to PM over EU referendum. BBC News [on-line]. Dostupné z WWW: < http://www.bbc.co.uk/news/uk-politics-21024123>. PERISIC, B. Britain and Europe: a History of Difficult Relations. Berlin: Institute for Cultural Diplomacy, 2010. Dostupné z WWW: < http://www.culturaldiplomacy.org/pdf/case-studies/cs-bojana-perisic.pdf>. PICKARD, J. Only one in three wants UK to stay in EU. FT.com [on-line]. Dostupné z WWW: < http://www.ft.com/intl/cms/s/0/cb2057fc-7917-11e2-b4df00144feabdc0.html#axzz2LNfrm2MC>. PICKARD, J, PARKER, G., MCGREGOR, R. Stay at heart of Europe, US tells Britain. FT.com [on-line]. Dostupné z WWW: < http://www.ft.com/ intl/cms/s/0/36314b08-5a70-11e2-bc9300144feab49a.html#axzz2RkFvp2CT>. 45
PRITCHARD, M. We're fed up with Europe, so give us a vote. The Telegraph [online]. Dostupné z WWW: . RENNIE, D. The Continent or the Open Sea. Does Britain have a European Future? London: Centre for European Reform, 2012. SCHÄFER, W. Withdrawal Legitimised? On the Proposal by the Constitutional Convention for the Right of Secession from the EU. Intereconomics. Hamburg: Jul/Aug 2003. Vol. 38, Iss. 4. SCOTT, H. When the Euro Falls Apart. International Finance, 1998. SEDDON, M. A referendum on Europe is long overdue. The Telegraph [on-line]. Dostupné z WWW: http://www.telegraph.co.uk/news/newstopics/ eureferendum/8384260/A-referendum-on-Europe-is-long-overdue.html>. ŠEK. Britové řeknou sbohem EU uţ za pár let, předpovídá euroskeptik Farage. iDNES.cz [on-line]. Dostupné z WWW: < http://zpravy.idnes.cz/britanieodejde-z-eu-za-par-let-predpovida-sef-ukip-farage-pew/zahranicni.aspx?c=A130129_194231_zahranicni_pps>. TOMAN, K. Praktický průvodce krizí eurozóny: Fiskální kompakt, druhá rychlost Evropy. Aktuálně.cz [on-line]. Dostupné z WWW: < http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/grafika/2012/03/12/fiskalni-paktdruha-rychlost-evropy/#4>. Tory MPs set out demands for return of powers from EU. BBC News [on-line]. Dostupné z WWW: < http://www.bbc.co.uk/news/uk-politics-18778151>. TRAYNOR, I. The cross-Channel gap is becoming too wide to bridge. The Guardian [on-line]. Dostupné z WWW: < http://www.guardian.co.uk/world/ 2012/sep/19/cross-channel-gap-analysis>. TUČEK, F. Přehled politických think-tanků na EU. Euroskop.cz [on-line]. 26. 6. 2012. Dostupné z WWW: < https://www.euroskop.cz/46/20946/clanek/ pohled-britskych-think-tanku-na-eu/>. VALENTÍK, M. Británie bude mít méně důvodů zůstat v Evropské unii. „Brexitu“ ale bude chtít zabránit Berlín. iHNED.cz [on-line]. 4. 2. 2013 [cit. 5. 2. 2013]. Dostupné z WWW: < http://byznys.ihned.cz/analyzy-a-komentare/c159211410-britanie-bude-mit-mene-duvodu-zustat-v-evropske-unii-brexitu-alebude-chtit-zabranit-berlin>. VÁŠKA, J. Bez změn v zemědělské politice Britové na zrušení rabatu nepřistoupí. 46
Euractiv.cz [on-line]. Dostupné z WWW: < http://www.euractiv.cz/ budoucnost-eu0/clanek/jan-vaska-bez-zmen-v-zemedelske-politice-britove-nazruseni-rabatu-nepristoupi-008131>. VÁŠKA, J. Srovnání britského konzervativního euroskepticismu a independentismu. Praha: Fakulta sociálních věd, UK, 2006. Praţské sociálně vědní studie. Teritoriální řada. VOLKERY, C. Analysis of Economic Benefits of Britain’s EU Membership. Spiegel online [on-line]. Dostupné z WWW: . WATT, N. Clegg calls for EU referendum to end „crazy“ debate. The Guardian [online]. Dostupné z WWW: < http://www.guardian.co.uk/world/2008/feb/25/ eu.liberaldemocrats>. William Hague launches full „audit“ of EU law and the UK. BBC News [on-line]. Dostupné z WWW: < http://www.bbc.co.uk/news/uk-politics18810566>. WINNETT, R. European Union debt crisis: Britain must help rescue eurozone, say Germans. The Telegraph [on-line]. Dostupné z WWW: < http://www.telegraph.co.uk/news/politics/david-cameron/8892920/ European-Union-debt-crisis-Britain-must-help-rescue-eurozone-sayGermans.html>. WINTOUR, P. Eurozone crisis stokes tension between Britain and Germany. The Guardian [on-line]. Dostupné z WWW: < http://www.guardian.co.uk/ business/2011/nov/15/eurozone-crisis-britain-germany-tension>. WOOLF, S. Britain and Europe Off-shore or On-board? History Today, 1999. ZBÍRAL, Robert. Vystoupení z Evropské unie ve světle evropského a mezinárodního práva. Právník, 2008, roč. 147, č. 7. Dostupné z WWW: < http://www.pf.upol.cz/fileadmin/user_upload/PFkatedry/politologie/Vystoupeni_z_Unie_do_Pravnika.pdf>. ZENKNER, P. Velká Británie. Euroskop.cz [on-line]. Dostupné z WWW: < https://www.euroskop.cz/397/sekce/velka-britanie/>.
47
