PikettyKor2
4/22/15 11:58 AM
Stránka 19
ÚVOD
Rozdûlení bohatství je jednou z nejÏivûj‰ích a nejãastûji probíran˘ch otázek dne‰ka. Ale co víme o v˘voji tohoto rozdûlení z dlouhodobého hlediska? Vede hromadûní soukromého kapitálu nevyhnutelnû ke stále vy‰‰í koncentraci bohatství a moci v rukou nûkolika jedincÛ, jak se domníval Karel Marx v 19. století? Nebo zaãínají ve vyspûlej‰ích fázích v˘voje pÛsobit harmonizaãní faktory rÛstu, konkurence a technického pokroku, které povedou k samovolné a rovnomûrné stabilizaci, jak se domníval ve 20. století Kuznets? Co víme o v˘voji rozdûlení pfiíjmÛ a majetku od 18. století a jaké ponauãení si z nûj máme vzít pro století jednadvacáté? To jsou otázky, na nûÏ se snaÏí odpovûdût na‰e kniha. Hned na zaãátku je tfieba fiíct, Ïe odpovûdi, které pfiiná‰í, jsou nedokonalé a neúplné. Vycházejí ov‰em z mnohem rozsáhlej‰ích souborÛ historick˘ch a komparativních dat neÏ v‰echny pfiede‰lé publikace. Zahrnují tfii století a více neÏ dvacítku zemí a vycházejí z aktuálního teoretického základu, kter˘ umoÏÀuje lépe pochopit trendy a mechanismy, které jsou ve hfie. Moderní rÛst a ‰ífiení vûdomostí sice umoÏnily vyhnout se marxistické apokalypse, ov‰em nijak zásadnû nezmûnily strukturu kapitalismu a nerovnosti, alespoÀ ne natolik, jak se dalo pfiedpokládat v optimistick˘ch desetiletích po druhé svûtové válce. Dokud budou v˘nosy z kapitálu trvale pfievy‰ovat rÛst v˘roby a pfiíjmÛ, coÏ platilo aÏ do 19. století, a velmi pravdûpodobnû se znovu stane normou ve století souãasném, bude kapitalismus automaticky generovat neudrÏitelnou a zcela nahodilou nerovnost, která zásadním zpÛsobem zpochybÀuje meritokratické hodnoty, na nichÏ stojí na‰e dne‰ní demokratická spoleãnost. Ov‰em existuje nûkolik moÏností, jak zajistit, aby demokracie a vefiejn˘ zájem pfieváÏily nad kapitalismem a soukrom˘mi zájmy a zároveÀ byly vylouãeny protekcionistické a nacionalistické snahy. Tato kniha se pokou‰í pfiinést nûkolik návrhÛ, jak toho dosáhnout. Vychází pfiitom z historick˘ch zku‰eností, jejichÏ v˘klad tvofií základní osu díla.
19
PikettyKor2
4/22/15 11:58 AM
Stránka 20
K A P I TÁ L V 2 1 . S T O L E T Í
NepodloÏená debata? Intelektuální a politická debata o rozdûlení bohatství vycházela velice dlouho z celé fiady pfiedsudkÛ a jen málo pracovala s fakty. Samozfiejmû, bylo by chybou podceÀovat v˘znam intuitivních vûdomostí t˘kajících se pfiíjmÛ a majetku, kter˘mi disponuje kaÏd˘ z nás bez jakéhokoli teoretického základu a reprezentativních statistick˘ch údajÛ. Jak dále uvidíme, kinematografie a literatura, pfiedev‰ím román 19. století, pfiímo pfiekypují velmi konkrétními informacemi ohlednû Ïivotní úrovnû a bohatství rÛzn˘ch spoleãensk˘ch skupin, zejména hluboké struktury nerovnosti, jejích pfiíãin a dopadu na Ïivot jednotlivce. Pfiedev‰ím romány Jane Austenové a Honoré de Balzaka nám pfiedkládají poutavá svûdectví o rozloÏení majetku ve Velké Británii a ve Francii v letech 1790–1830. Oba romanopisci dÛvûrnû znají majetkovou hierarchii své doby. DokáÏou uchopit její skryté hranice, zcela jasnû chápou její neúprosn˘ dopad na Ïivot sv˘ch muÏsk˘ch i Ïensk˘ch postav, na jejich sÀatkové strategie, nadûje i trápení. Vyvozují z ní závûry s pfiesností a evokativní silou, které se Ïádná statistika ani vûdecká anal˘za nevyrovná. Otázka rozdûlení bohatství je opravdu pfiíli‰ v˘znamná na to, abychom ji pfienechali jen ekonomÛm, sociologÛm, historikÛm a dal‰ím filozofÛm. Zajímá v‰echny, coÏ je jedinû dobfie. KaÏd˘ z nás vidí kolem sebe konkrétní a Ïivou realitu nerovnosti, která zcela pfiirozenû vede k utváfiení vyhranûn˘ch a rozdíln˘ch politick˘ch názorÛ. Zemûdûlec i ‰lechtic, dûlník i prÛmyslník, sluha i bankéfi – kaÏd˘ vidí ze své pozice dÛleÏité aspekty Ïivotních podmínek, mocensk˘ch vztahÛ a dominance mezi rÛzn˘mi sociálními skupinami, a utváfií si vlastní úsudek o tom, co je spravedlivé a co ne. Otázka rozdûlení bohatství bude mít vÏdy tuto v˘sostnû subjektivní a psychologickou dimenzi, je ze své podstaty politická a konfliktní, a Ïádná rádoby vûdecká anal˘za ji nedokáÏe uspokojivû vyfie‰it. Na‰tûstí demokracii nikdy nenahradí republika odborníkÛ. Ov‰em právû proto si tato otázka zasluhuje pfiesn˘ a metodick˘ pfiístup. Bez konkrétních dat, metod a pfiesnû definovan˘ch pojmÛ lze tvrdit prakticky cokoli. Na jedné stranû stojí názor, Ïe nerovnost se stále prohlubuje a svût je tím pádem stále nespravedlivûj‰í. Proti tomu stojí pfiesvûdãení, Ïe nerovnost se pfiirozenû sniÏuje nebo se spontánnû vyvíjí smûrem k pfiirozené rovnováze, coÏ bychom nemûli naru‰ovat Ïádn˘mi zásahy zvenãí. Proti tomuto dialogu hluch˘ch, v nûmÏ oba
20
PikettyKor2
4/22/15 11:58 AM
Stránka 21
Ú VO D
tábory ospravedlÀují svou intelektuální lenost leností druhé strany, stojí moÏnost systematického a metodického, byÈ ne zcela vûdeckého v˘zkumu. Vûdecká anal˘za nikdy nedokáÏe ukonãit násilné politické konflikty, které nerovnost vyvolává. V˘zkumná práce v oblasti sociálních vûd vÏdy je a bude klopotná a nedokonalá. Neklade si za cíl pfiemûnit ekonomii, sociologii ãi historii v exaktní vûdy. Ov‰em trpûliv˘m shromaÏìováním faktÛ, vyhledáváním pravidelnû se opakujících zákonitostí a uváÏlivou anal˘zou ekonomick˘ch, sociálních a polick˘ch mechanismÛ, které nám pomáhají si tyto zákonitosti uvûdomit, mÛÏe pfiispût k pouãenûj‰í a lépe zacílené demokratické debatû. MÛÏe napomoci k neustálému zpfiesÀování pojmÛ, k demaskování jednou provÏdy dan˘ch fale‰n˘ch jistot a tvrzení, ke stálému zpochybÀování a kritickému pohledu. To je podle mého názoru role, kterou by mûli ve spoleãnosti zastávat pfiedstavitelé akademické obce, zejména badatelé z oboru sociálních vûd, ktefií jsou obãany jako v‰ichni ostatní, ale navíc mají to ‰tûstí, Ïe si mohou dovolit strávit hodnû ãasu v˘zkumem (nûktefií z nich jsou za to dokonce placeni, coÏ je nesporná v˘hoda). Odborné v˘zkumy zamûfiené na rozdûlení bohatství se totiÏ velmi dlouho zakládaly na relativnû malém mnoÏství skuteãnû ovûfien˘ch faktÛ a vycházely z fiady ãistû teoretick˘ch spekulací. Pfiedtím neÏ vyloÏím, jaké zdroje jsem se pokusil shromáÏdit pro napsání této knihy, bude uÏiteãné krátce se podívat na historii úvah o na‰í otázce.
Malthus, Young a Velká francouzská revoluce Na konci 18. a na zaãátku 19. století, kdy ve Velké Británii a ve Francii zaãínala vznikat klasická politická ekonomie, stála jiÏ otázka rozdûlení bohatství ve stfiedu zájmu v‰ech anal˘z. Bylo v‰eobecnû jasné, Ïe nastávají radikální promûny, zejména vysok˘, do té chvíle nepoznan˘ demografick˘ rÛst, hromadné opou‰tûní venkova a prÛmyslová revoluce. Jak˘ dopad mûly tyto zmûny na rozdûlení bohatství, strukturu spoleãnosti a politickou rovnováhu evropsk˘ch státÛ? Thomas Malthus, autor Eseje o principu obyvatelstva z roku 1789, má ve vûci jasno: nejvût‰í hrozbu pfiedstavuje pfielidnûní.1 Data, která má k dispozici, nejsou sice pfiíli‰ rozsáhlá, ale snaÏí se je vyuÏít co nejlépe. Thomas Malthus (1766–1834) byl anglick˘ ekonom, povaÏovan˘ za jednoho z nejv˘znamnûj‰ích pfiedstavitelÛ „klasické“ ‰koly spolu s Adamem Smithem (1723–1790) a Davidem Ricardem (1772–1823). 1
21
PikettyKor2
4/22/15 11:58 AM
Stránka 22
K A P I TÁ L V 2 1 . S T O L E T Í
Je ovlivnûn pfiedev‰ím anglick˘m agronomem Arthurem Youngem, kter˘ v letech 1787–1788, tûsnû pfied Velkou francouzskou revolucí, putoval po francouzském království. Pro‰el je od Calais aÏ k Pyrenejím, pfies BretaÀ a Franche-Comté. Jeho zápisky z cest jsou svûdectvím o bídû francouzského venkova. Youngovo fascinující vyprávûní je v mnoha ohledech pravdivé. Francie byla tou dobou zdaleka nejlidnatûj‰í evropskou zemí a jako taková pfiedstavovala ideální objekt v˘zkumu. Kolem roku 1700 Ïilo ve francouzském království více neÏ 20 milionÛ obyvatel, zatímco Spojené království ãítalo necel˘ch 8 milionÛ (samotná Anglie zhruba 5 milionÛ). Poãet obyvatel ve Francii rychle rostl po celé 18. století, tj. od konce vlády Ludvíka XIV. aÏ do vlády Ludvíka XVI., takÏe v osmdesát˘ch letech osmnáctého století dosahoval 30 milionÛ. V‰echno nasvûdãuje tomu, Ïe takto dynamick˘ demografick˘ v˘voj, v pfiedcházejících staletích zcela nepfiedstaviteln˘, reálnû pfiispûl ke stagnaci platÛ zemûdûlcÛ a k nárÛstu pozemkové renty v desetiletích pfied explozí roku 1789. AniÏ bychom v nûm vidûli jedin˘ dÛvod Velké francouzské revoluce, zdá se zcela jasné, Ïe mohl jedinû pfiiÏivit rostoucí nepopularitu aristokracie a panujícího politického reÏimu. ZároveÀ je v‰ak Youngovo vyprávûní, které vy‰lo tiskem v roce 1792, zatíÏené nacionalistick˘mi pfiedsudky a nepfiesn˘m srovnáváním. Velk˘ agronom je hrubû nespokojen s hostinci, kde pfiespává, i s obleãením slouÏících, ktefií mu nosí jídlo, a ve své knize to reflektuje s nelibostí. Má tendenci vyvozovat ze sv˘ch ãasto triviálních a podruÏn˘ch pozorování v‰eobecnû platné závûry. Nejvíce mu dûlají starost politické excesy, k nimÏ by zbídaãení mas mohlo vést. Young je pevnû pfiesvûdãen, Ïe jedinû politick˘ systém anglického typu, v nûmÏ aristokracie a tfietí stav zasedají v oddûlen˘ch komorách a ‰lechta má právo veta, mÛÏe zaruãit harmonick˘ a pokojn˘ v˘voj, v jehoÏ ãele budou stát zodpovûdní lidé. Francie, která v letech 1789–1790 souhlasila s tím, aby oba stavy zasedaly bok po boku v jednom parlamentu, se podle nûj nepochybnû fiítí do záhuby. Nepfieháním, fieknu-li, Ïe vût‰inu jeho názorÛ diktuje strach z francouzské revoluce. V úvahách o rozdûlení bohatství nejsme nikdy pfiíli‰ daleko od politiky a ãasto b˘vá obtíÏné oprostit se od dobov˘ch pfiedsudkÛ a tfiídních zájmÛ. Je‰tû radikálnûj‰í neÏ Young je ve sv˘ch závûrech reverend Malthus, autor slavného Eseje z roku 1798. Stejnû jako jeho krajan je silnû znepokojen nov˘mi politikami pfiicházejícími z Francie. Nemají-li se takové excesy jednoho dne dostat i do Spojeného království, je podle
22
PikettyKor2
4/22/15 11:58 AM
Stránka 23
Ú VO D
nûj nutné zru‰it v‰echny systémy pomoci chud˘m a pfiísnû kontrolovat jejich porodnost. Jinak svût ãeká pfielidnûní, chaos a bída. Chmurnost Malthusov˘ch prognóz, byÈ pfiehnanou, nemÛÏeme správnû pochopit, nevezmeme-li v potaz strach, kter˘ se v devadesát˘ch letech 18. století zmocnil velké ãásti evropsk˘ch elit.
RicardÛv princip vzácnosti S ãasov˘m odstupem je samozfiejmû snadné se tûmto neblah˘m prorokÛm vysmívat. Musíme si ov‰em uvûdomit, Ïe ekonomické a sociální zmûny, které probíhaly na konci 18. a na zaãátku 19. století, byly zcela objektivnû ohromující a skuteãnû mohly vzbuzovat obavy. Vût‰ina dobov˘ch svûdkÛ – nejen Malthus a Young – vidûla dlouhodob˘ v˘voj rozdûlení bohatství a sociální struktury stejnû chmurnû, ne-li pfiímo katastroficky. To je pfiípad pfiedev‰ím Davida Ricarda a Karla Marxe, dvou pravdûpodobnû nejv˘znamnûj‰ích ekonomÛ 19. století. Oba pfiedpokládali, Ïe nevyhnutelnû dojde k tomu, Ïe si malá spoleãenská skupina pfiivlastní stále vût‰í ãást v˘roby a pfiíjmÛ, u Ricarda to mûli b˘t majitelé pÛdy, u Marxe prÛmysloví kapitalisté.1 Ricardo, jehoÏ Principy politické ekonomie a daní vy‰ly v roce 1817, vidí základní problém v dlouhodobém v˘voji ceny pozemkÛ a v˘‰e pozemkové renty. Stejnû jako Malthus nemá k dispozici témûfi Ïádné pofiádné statistické údaje, coÏ ov‰em neznamená, Ïe dÛvûrnû nezná tehdej‰í kapitalismus. Jako potomek Ïidovské rodiny finanãníkÛ portugalského pÛvodu má zfiejmû ménû politick˘ch pfiedsudkÛ neÏ Malthus, Young ãi Smith. Je ovlivnûn Malthusov˘m modelem, ale své úvahy dovádí dál. Zajímá ho pfiedev‰ím logick˘ paradox spoãívající v tom, Ïe v momentû, kdy zaãne trvale rÛst v˘roba, zaãíná b˘t pÛda v porovnání s jin˘mi statky stále vzácnûj‰í. Zákon nabídky a poptávky by mûl vést k trvalému zvy‰ování ceny pozemkÛ a renty vyplácené majitelÛm pÛdy. Ti dostávají v koneãném dÛsledku stále vût‰í ãást národního dÛchodu, zatímco zbytek obyvatelstva ãást stále men‰í, coÏ naru‰uje sociální rovnováhu. Pro Ricarda je jedin˘m logick˘m a politicky uspokojiv˘m fie‰ením neustálé zvy‰ování sazby danû z pozemkové renty. 1 Existuje samozfiejmû také liberální, optimistiãtûji zaloÏená ‰kola. Sem patfií Adam Smith, kter˘ si otázku divergence rozdûlení majetku v dlouhém období vÛbec neklade. Stejnû tak Jean-Baptiste Say (1767–1832), kter˘ také vûfií v pfiirozenou harmonii.
23
PikettyKor2
4/22/15 11:58 AM
Stránka 24
K A P I TÁ L V 2 1 . S T O L E T Í
Uvidíme, Ïe tento temn˘ pfiedpoklad se nepotvrdil: pozemková renta zÛstávala sice dlouhou dobu na vysoké úrovni, ale hodnota zemûdûlské pÛdy vÛãi ostatním formám bohatství nakonec nevyhnutelnû poklesla s tím, jak se postupnû sniÏoval podíl zemûdûlství na tvorbû národního dÛchodu. Ricardo, kter˘ psal své knihy ve dvacát˘ch letech 19. století, samozfiejmû nemohl tu‰it, jak rychl˘ technick˘ pokrok a prÛmyslov˘ rÛst v tomto století nastanou. Stejnû jako Malthus a Young si nedokázal pfiedstavit, Ïe lidé jednoho dne uÏ nebudou muset obdûlávat pÛdu, aby si zajistili obÏivu. Ov‰em jeho úsudek ohlednû ceny pÛdy je zajímav˘. „Princip vzácnosti“, z nûhoÏ vycházel, mÛÏe potenciálnû vést k tomu, Ïe se ceny nûkter˘ch komodit ustálí po nûkolik dlouh˘ch desetiletí na extrémních hodnotách. To mÛÏe velmi snadno naprosto destabilizovat celou spoleãnost. Systém cen hraje v dne‰ní globální ekonomice nezastupitelnou úlohu pro koordinaci ãinnosti milionÛ ãi dokonce miliard lidí. Problém je v tom, Ïe nezná ani omezení ani morálku. Bylo by chybou pfiehlíÏet v˘znam principu vzácnosti pfii anal˘ze svûtového rozdûlení bohatství v 21. století – staãí nahradit cenu zemûdûlské pÛdy v Ricardovû modelu cenou nemovitostí ve velk˘ch metropolích nebo cenou ropy. Bude-li trend zaznamenan˘ v letech 1970–2010 pokraãovat i nadále, zpÛsobí do roku 2050 ãi 2100 znaãnou ekonomickou, sociální a politickou nerovnováhu, a to jak na mezinárodní úrovni, tak v jednotliv˘ch státech, tedy v˘voj, kter˘ není Ricardovû apokalyptické pfiedpovûdi pfiíli‰ vzdálen˘. Samozfiejmû, existuje prost˘ ekonomick˘ mechanismus, kter˘ umoÏÀuje uvést cel˘ proces do rovnováhy. Je jím pÛsobení nabídky a poptávky. Je-li nabídka urãitého druhu zboÏí nedostateãná, pfiípadnû je-li jeho cena pfiíli‰ vysoká, poptávka po nûm poklesne, takÏe se situace uklidní. Jin˘mi slovy, budou-li ceny nemovitostí a ropy stále rÛst, staãí se odstûhovat na venkov nebo zaãít jezdit na kole (pfiípadnû obojí). Vedle toho, Ïe to mÛÏe b˘t ponûkud komplikované, mÛÏe zároveÀ trvat nûkolik desítek let, neÏ se nabídka a poptávka znovu vyrovnají. Mezitím mohou majitelé nemovitostí a ropy nashromáÏdit vÛãi zbytku populace tak vysoké pohledávky, Ïe jim bude patfiit v‰echno kolem, vãetnû venkova a kol.1
Dal‰í moÏností je samozfiejmû zv˘‰it nabídku, napfi. objevem nov˘ch nalezi‰È (ãi nov˘ch zdrojÛ energie, pokud moÏno ekologick˘ch), ev. zhu‰tûním mûstské zástavby (napfi. v˘stavbou vy‰‰ích budov), coÏ s sebou nese jiné problémy. V kaÏdém pfiípadû to mÛÏe trvat je‰tû nûkolik desítek let. 1
24
PikettyKor2
4/22/15 11:58 AM
Stránka 25
Ú VO D
Jako vÏdy, nemusí b˘t hned nejhÛfi. Zatím je pfiíli‰ brzy na to oznamovat ãtenáfii, Ïe v roce 2050 bude muset platit nájem katarsk˘m emírÛm. Tuto otázku budeme fie‰it, aÏ pfiijde ãas, a odpovûì na ni, byÈ bude znepokojivá, nemusí b˘t zcela jednoznaãná. Je ov‰em tfieba uvûdomit si, Ïe pÛsobení nabídky a poptávky tuto moÏnost zcela nevyluãuje, tj. skuteãnû mÛÏe dojít k zásadní a trvalé divergenci v rozdûlení bohatství spojené s extrémním nárÛstem nûkter˘ch relativních cen. To je základní smysl Ricardova principu vzácnosti. Není tfieba si házet kostkou.
MarxÛv princip nekoneãné akumulace KdyÏ v roce 1867, tj. pfiesnû pÛl století po vydání Ricardov˘ch PrincipÛ, vychází první díl Marxova Kapitálu, ekonomická i sociální realita je uÏ naprosto odli‰ná. UÏ nejde o to, zda zemûdûlství dokáÏe nasytit stále poãetnûj‰í obyvatelstvo, nebo zda cena pÛdy bude i nadále stoupat, ale spí‰ o to pochopit dynamiku prÛmyslového kapitalismu, kter˘ je ve fázi plného rozkvûtu. Nejmarkantnûj‰ím znakem doby je zbídaãení prÛmyslového proletariátu. Navzdory rÛstu, nebo snad ãásteãnû i kvÛli nûmu, a navzdory masivnímu exodu venkovského obyvatelstva, za nímÏ stojí jednak stále vy‰‰í poãet obyvatel a jednak zvy‰ující se produktivita v zemûdûlství, se dûlníci tísní v brlozích. Pracovní doba je dlouhá a platy velice nízké. Rozvíjí se nová mûstská bída, viditelnûj‰í a zcela otfiesná, v nûkter˘ch ohledech i extrémnûj‰í neÏ venkovská bída starého reÏimu. Germinal, Oliver Twist ani Bídníci nejsou pouh˘m v˘plodem fantazie literátÛ a stejnû tak nejsou vymy‰lené francouzské zákony z roku 1841, které zakazují práci v továrnách dûtem mlad‰ím osmi let, ãi britské zákony z roku 1842, které zakazují práci v dolech dûtem mlad‰ím deseti let. Obrázek fyzického a morálního stavu dûlníkÛ zamûstnan˘ch v továrnách, kter˘ ve Francii vydal v roce 1840 dr. Villermé a kter˘ v následujícím roce inspiroval zdrÏenlivou legislativu, popisuje stejnû neutû‰enou realitu jako Situace dûlnické tfiídy v Anglii, kterou vydal ve Spojeném království v roce 1845 Bedfiich Engels.1 V‰echna historická data, která máme dnes k dispozici, ukazují, Ïe na zv˘‰ení kupní síly námezdnû pracujících bylo tfieba poãkat aÏ do druhé Bedfiich Engels (1820–1895), kter˘ se stal pfiítelem a spolupracovníkem Karla Marxe, udûlal s pfiedmûtem svého studia osobní zku‰enost: v roce 1842 se usadil v Manchesteru, kde fiídil továrnu patfiící jeho otci. 1
25
PikettyKor2
4/22/15 11:58 AM
Stránka 26
K A P I TÁ L V 2 1 . S T O L E T Í
poloviny, nebo spí‰e do tfietí tfietiny 19. století. V období 1800–1810 aÏ 1850–1860 se mzdy dûlníkÛ drÏely na velice nízké úrovni, v nûkter˘ch pfiípadech dokonce klesaly. Dlouhá fáze stagnace mezd, kterou vidíme ve Spojeném království i ve Francii, je o to pÛsobivûj‰í, Ïe ve stejném období docházelo ke zrychlení ekonomického rÛstu. V první polovinû 20. století narÛstá v národním dÛchodu obou státÛ v˘raznû podíl kapitálu, konkrétnû prÛmyslov˘ch ziskÛ, pozemkové renty a pfiíjmÛ z pronájmu ve mûstech – samozfiejmû do té míry, do jaké nám to umoÏÀují odhadnout nedokonalé historické prameny, které máme k dispozici.1 V posledních desetiletích 19. století se potom mírnû sniÏuje, protoÏe mzdy ãásteãnû dohánûjí skluz. Údaje, které jsme shromáÏdili, nicménû vypovídají o tom, Ïe pfied první svûtovou válkou nedo‰lo ve svûtû k Ïádnému strukturálnímu sníÏení nerovnosti. V období 1870–1914 se nerovnost stabilizovala na extrémnû vysoké úrovni a v urãitém ohledu se ustavila v nekoneãné spirále, která s sebou nese pfiedev‰ím stále silnûj‰í majetkovou koncentraci. Je velmi obtíÏné odhadnout, kam by tento v˘voj pokraãoval bez velk˘ch ekonomick˘ch a politick˘ch otfiesÛ, které pfiinesly roky 1914–1918 a které se v rámci historické anal˘zy s dne‰ním odstupem jeví jako jediné síly, jeÏ vedly ke sníÏení nerovnosti od prÛmyslové revoluce. V kaÏdém pfiípadû platí, Ïe prosperita kapitálu a prÛmyslov˘ch ziskÛ byla v letech 1840–1850 ve srovnání se stagnací pfiíjmÛ z práce tak oãividná, Ïe si jí byli v‰ichni vûdomi i bez reprezentativních národních statistik. Právû v tomto kontextu se zaãala rozvíjet první komunistická a socialistická hnutí. Ústfiední otázka zní jasnû: jak˘ smysl má rozvoj prÛmyslu, ve‰keré technické inovace, dfiina a opou‰tûní venkova, pokud je je‰tû po padesáti letech prÛmyslového rozkvûtu situace mas stále natolik Ïalostná, Ïe je tfieba zakazovat dûtem mlad‰ím osmi let pracovat v továrnách? Neúspûch ekonomického a politického systému je zcela evidentní. A stejnû evidentnû se nabízí i otázka: co lze fiíct o dlouhodobém v˘voji tohoto systému? Úkolu najít na tuto otázku odpovûì se ujímá Karel Marx. V roce 1848, v pfiedveãer „jara národÛ“ uÏ vydal svÛj Komunistick˘ manifest,
Historik Robert Allen nedávno pfii‰el s návrhem naz˘vat toto období mzdové stagnace „Engelsova pauza“. Viz R. ALLEN, „Engels’ pause: a pessimist’s guide to the British industrial revolution“, Oxford University, 2007. Viz také R. ALLEN, „Engels’ pause: technical change, capital accumulation, and inequality in the British industrial revolution“, Explorations in Economic History, 2009.
1
26
PikettyKor2
4/22/15 11:58 AM
Stránka 27
Ú VO D
krátk˘ a údern˘ text, kter˘ zaãíná slavnou vûtou „Evropou obchází stra‰idlo – stra‰idlo komunismu1“ a konãí neménû slavnou revolucionáfiskou tezí: „Rozvoj velkého prÛmyslu podemílá burÏoazii pod nohama základnu, na níÏ vystavûla svÛj systém v˘roby a pfiivlastÀování si jeho v˘sledkÛ. BurÏoazie produkuje pfiedev‰ím své vlastní hrobafie. Její zánik je stejnû nevyhnuteln˘ jako vítûzství proletariátu.“ Ve dvou následujících desetiletích se bude Marx vûnovat sepisování objemného pojednání, které by mûlo tento jeho závûr vysvûtlit a ustanovit vûdeckou anal˘zu kapitalismu a jeho zhroucení. Dílo ov‰em zÛstane nedokonãeno – první díl Kapitálu vychází v roce 1867, ale v roce 1883 Marx umírá, aniÏ by dokonãil dva následující svazky. Ty vyjdou aÏ po jeho smrti, zásluhou jeho pfiítele Engelse, kter˘ je sestaví na základû fragmentÛ rukopisu, nûkdy dost nejasn˘ch, které po sobû Marx zanechal. Stejnû jako Ricardo se Marx ve své práci vûnuje anal˘ze vnitfiních logick˘ch rozporÛ kapitalistického systému. Chce se tak odli‰it jak od burÏoazních ekonomÛ (ktefií vidí trh jakoÏto samoregulující systém, tj. systém schopn˘ sám o sobû dosahovat stavu rovnováhy bez vût‰í divergence, po vzoru Smithovy „neviditelné ruky“ a Sayova „zákona trhu“), tak od utopick˘ch socialistÛ a proudhonovcÛ, ktefií se podle jeho názoru spokojují s poukazováním na bídu dûlníkÛ, aniÏ by pfiicházeli se skuteãnû vûdeck˘m zkoumáním ekonomick˘ch procesÛ, které k ní vedou.2 Souhrnnû lze fiíct, Ïe Marx vychází z ricardovského modelu ceny kapitálu a principu vzácnosti a dále rozvíjí anal˘zu dynamiky kapitálu. UvaÏuje o svûtû, v nûmÏ jiÏ neexistuje pfieváÏnû pozemkov˘ kapitál, ale kapitál prÛmyslov˘ (stroje, zafiízení atd.), kter˘ lze potenciálnû neomezenû hromadit. Hlavním závûrem jeho úvah je to, Ïe existuje princip, kter˘ lze oznaãit za „princip nekoneãné akumulace“, tj. nevyhnutelná tendence kapitálu akumulovat a koncentrovat se bez jak˘chkoli pfiirozen˘ch omezení – odtud tedy jeho apokalyptick˘ závûr, Ïe buì dojde k tendenãnímu poklesu míry kapitálové v˘nosnosti (coÏ znamená konec motoru akumulace a potaÏmo situaci, kdy se kapitalisté vzájemnû roztrhají na kusy), nebo k nekoneãnému rÛstu A tato vûta dále pokraãuje: „Ve‰keré mocnosti staré Evropy se spojily do Svaté aliance, aby toto stra‰idlo pronásledovaly. PapeÏ i car, Metternich i Guizot, francouz‰tí radikálové i nûmeãtí policisté.“ Ohromn˘ vliv Karla Marxe (1818–1883), nûmeckého filozofa a ekonoma, zfiejmû ãásteãnû vysvûtluje jeho literární a polemick˘ talent. 2 Marx vydal v roce 1847 dílo nazvané Bída filozofie, v nûmÏ se vysmívá Filozofii bídy, kterou vydal o nûkolik let dfiív Proudhon. 1
27
PikettyKor2
4/22/15 11:58 AM
Stránka 28
K A P I TÁ L V 2 1 . S T O L E T Í
podílu kapitálu na národním dÛchodu (coÏ dfiíve ãi pozdûji povede ke sjednocení pracujících a k jejich povstání). Ani v jednom pfiípadû nemÛÏe nastat socio-ekonomická ãi politická rovnováha. Tento chmurn˘ scénáfi se nenaplnil o nic více neÏ ten RicardÛv. Od poslední tfietiny 19. století zaãínají mzdy koneãnû rÛst. Kupní síla se v‰eobecnû zvy‰uje, coÏ zásadnû mûní situaci, aãkoli nerovnost zÛstává i nadále velmi silná a do jisté míry se bude prohlubovat aÏ do první svûtové války. Skuteãnû dojde ke komunistické revoluci, ale v nejzaostalej‰í evropské zemi, v níÏ prÛmyslová revoluce teprve zaãala (Rusko), zatímco ostatní, vyspûlej‰í evropské státy se na‰tûstí pro jejich obyvatelstvo vydávají jinou, sociálnû-demokratickou cestou. Stejnû jako dfiíve citovaní autofii, i Marx zcela opomenul moÏnost trvalého technického pokroku a stálého rÛstu produktivity. Tyto síly, jak pozdûji zjistíme, jsou do jisté míry schopné nastolit v procesu akumulace a zvy‰ující se koncentrace soukromého kapitálu rovnováhu. Marx pravdûpodobnû nemûl pfiesné statistické údaje, které by mu jeho pfiedpoklady pomohly zpfiesnit. Navíc byl obûtí své doby. Ke sv˘m závûrÛm totiÏ do‰el uÏ v roce 1848, tedy pfiedtím, neÏ vÛbec zaãal s v˘zkumem, kter˘ by je mohl vysvûtlit. V kaÏdém pfiípadû psal svá díla v ovzdu‰í velké politické exaltovanosti, coÏ ho nûkdy vedlo k pfiíli‰ rychl˘m a zkratkovit˘m soudÛm, kter˘m b˘vá obtíÏné se vyhnout. Odtud pramení základní nutnost doprovodit teoretick˘ v˘klad co nejúplnûj‰ími historick˘mi prameny, o coÏ se Marx evidentnû nesnaÏil tak, jak by mohl.1 A to ponecháváme stranou skuteãnost, Ïe si vÛbec nepoloÏil otázku politického a ekonomického uspofiádání spoleãnosti, v níÏ by soukromé vlastnictví kapitálu neexistovalo – coÏ je problém nadmíru sloÏit˘, jak je patrné z dramatick˘ch improvizací totalitních reÏimÛ, jeÏ se o to pokusily. Pfiesto uvidíme, Ïe navzdory v‰em v˘hradám zÛstává marxistická anal˘za v mnoha ohledech pomûrnû relevantní. Zaprvé, Marx vychází z reálné situace (neuvûfiitelná koncentrace bohatství v dobû industriální revoluce) a pokou‰í se najít fie‰ení pomocí tehdy dostupn˘ch prostfiedkÛ. To je pfiístup, kter˘m by se mûli inspirovat soudobí ekonomové. A zadruhé, a to pfiedev‰ím, Marxem obhajovan˘ princip nekoneãné
V 6. kapitole se vrátíme k Marxovû pfiístupu ke statistick˘m údajÛm. Ve zkratce: Marx se sice nûkolikrát pokusil v rámci moÏností vyuÏít tehdej‰í statistick˘ aparát (ten se od dob Malthusov˘ch a Ricardov˘ch podstatnû zlep‰il, aãkoli objektivnû vzato zÛstával stále dosti základní), ale velmi ãasto pomûrnû nevûdeck˘m zpÛsobem, aniÏ by jasnû vyloÏil souvislost se sv˘mi teoretick˘mi úvahami. 1
28
PikettyKor2
4/22/15 11:58 AM
Stránka 29
Ú VO D
akumulace v sobû obsahuje v˘znamné pouãení pro anal˘zu 21. i 19. století, které je je‰tû znepokojivûj‰í neÏ RicardÛv princip vzácnosti. Pfii relativnû mírném pfiírÛstku obyvatelstva a nízké produktivitû nab˘vá na v˘znamu majetek shromáÏdûn˘ v minulosti, kter˘ je pro danou spoleãnost nepfiimûfien˘ a potenciálnû destabilizující. Jin˘mi slovy, slab˘ rÛst umoÏÀuje vyváÏit marxistick˘ princip nekoneãné akumulace jen do malé míry. V˘sledkem bude rovnováha, jeÏ není tak apokalyptická jako v Marxov˘ch pfiedpokladech, ale o nic ménû znepokojivá. Akumulace se v urãitém bodu zastaví, ale tento bod mÛÏe b˘t velmi vzdálen˘ a destabilizující. Uvidíme, Ïe velice siln˘ nárÛst celkového objemu soukromého majetku, mûfien˘ jako násobek roãní hodnoty národního dÛchodu, kter˘ probûhl jiÏ v 80. a 90. let dvacátého století ve v‰ech bohat˘ch státech – pfiedev‰ím v Evropû a v Japonsku – vypl˘vá právû z této logiky.
Od Marxe ke Kuznetsovi aneb od apokalypsy k pohádce Pfiejdeme-li od Ricardov˘ch a Marxov˘ch studií z 19. století k anal˘ze Simona Kuznetse ve století dvacátém, vidíme, Ïe ekonomick˘ v˘zkum pfie‰el od v˘razné – a pfiíli‰né – záliby v katastrofick˘ch scénáfiích k o nic ménû pfiehnané zálibû v pohádkách, nebo alespoÀ ve ‰Èastn˘ch koncích. Podle Kuznetsovy teorie se rozdíly v pfiíjmech ve vyspûlej‰ích fázích kapitalistického rozvoje samy sniÏují bez ohledu na politiku ãi specifika dané zemû, a následnû se stabilizují na pfiijatelné úrovni. Teorie z roku 1955 byla skuteãnû ‰ita na míru kouzelnému svûtu „tfiiceti slavn˘ch“ – staãí b˘t trpûliv˘ a trochu si poãkat, aÏ rÛst nakonec dosáhne na v‰echny.1 Dobovou filozofii zcela vystihuje anglická vûta „Growth is a rising tide that lifts all boats“ („RÛst je stoupající vlna, která vynese v‰echny lodû“). Je také tfieba poukázat na souvislost mezi tímto optimismem a anal˘zou Roberta Solowa z roku 1956 zamûfienou na podmínky „cesty vyváÏeného rÛstu“, tj. v˘voje, kdy v‰echny veliãiny (v˘roba, pfiíjmy, zisky, mzdy, kapitál, burzovní a realitní kurzy atd.) rostou stejn˘m tempem, takÏe rÛst prospívá v‰em spoleãensk˘m skupinám stejnou
S. KUZNETS, „Economic growth and income inequality“, The American Economic Review, 1955. Tzv. tfiicet slavn˘ch je pojem pouÏívan˘ pfiedev‰ím v kontinentální Evropû k oznaãení tfií dekád následujících po druhé svûtové válce, pro nûÏ byl charakteristick˘ velmi vysok˘ rÛst (k této otázce se je‰tû vrátíme). 1
29
PikettyKor2
4/22/15 11:58 AM
Stránka 30
K A P I TÁ L V 2 1 . S T O L E T Í
mûrou, bez vût‰ích rozdílÛ.1 To je naprost˘ opak ricardovské ãi marxistické spirály nerovnosti a apokalyptick˘ch anal˘z 19. století. Máme-li pochopit obrovsk˘ vliv Kuznetsovy teorie, pfiinejmen‰ím do let 1980–1990 a do jisté míry aÏ dodnes, je tfieba zdÛraznit, Ïe se jedná o první ekonomickou teorii, která vychází z dÛkladné práce se statistick˘mi údaji. Bylo tfieba poãkat aÏ do poloviny 20. století, kdy byly koneãnû vytvofieny první statistické fiady t˘kající se rozdûlení pfiíjmÛ a kdy v roce 1953 vy‰lo monumentální Kuznetsovo dílo Shares of Upper Income Groups in Income and Savings (Podíl vysok˘ch pfiíjmov˘ch skupin na pfiíjmech a na úsporách). Kuznetsovy statistiky zachycují situaci v jediném státû, USA, za období tfiiceti pûti let (1913–1948). Pfiesto jde o zásadní pfiíspûvek vypracovan˘ s pomocí pramenÛ, které byly autorÛm v 19. století zcela nedostupné: jednak pfiiznání k dani z pfiíjmÛ zavedené nafederální úrovni v roce 1913, jednak odhadÛ amerického národního dÛchodu, které vypracoval sám Kuznets za období nûkolika pfiedchozích let. Bylo to poprvé, co spatfiil svûtlo svûta takto ambiciózní pokus postihnout majetkovou nerovnost panující v konkrétní spoleãnosti.2 Musíme si uvûdomit, Ïe bez tûchto dvou nezbytn˘ch a doplÀujících se zdrojÛ je mapování pfiíjmové nerovnosti a jejího v˘voje zcela nemoÏné. První snahy odhadnout v˘‰i národního dÛchodu vznikly uÏ na konci 17. a na zaãátku 18. století jak ve Spojeném království, tak ve Francii, a v 19. století se zaãínaly objevovat ve vy‰‰ím poãtu, ale vÏdy se jednalo o izolované pokusy. Bylo tfieba poãkat do 20. století, kdy se z iniciativy ekonomÛ jako Kuznets a Kendrick ve Spojen˘ch státech, Bowley a Clark ve Spojeném království nebo Dugé de Bernonville ve Francii, zaãaly v meziváleãném období vypracovávat v˘roãní statistické fiady národního dÛchodu. To je první zdroj, kter˘ umoÏÀuje zjistit celkov˘ pfiíjem dané zemû. Chceme-li zmapovat vysoké pfiíjmy a urãit jejich podíl na národním dÛchodu, je tfieba mít k dispozici je‰tû daÀová pfiiznání. To je druh˘ zdroj, jenÏ lze získat díky progresivní sazbû danû z pfiíjmÛ, která byla zavedena témûfi v‰ude na svûtû kolem první svûtové R. SOLOW, „A contribution to the theory of economic growth“, Quarterly Journal of Economics, 1956. 2 Viz S. KUZNETS, Shares of Upper Income Groups in Income and Savings NBER, 1953. Simon Kuznets byl americk˘ ekonom, narozen˘ na Ukrajinû v roce 1901, Ïijící od roku 1922 v USA, kde studoval na Columbia University a pÛsobil jako profesor na Harvardu. Zemfiel v roce 1985. Je zároveÀ autorem prvních americk˘ch národních úãtÛ a prvních historick˘ch statistick˘ch fiad t˘kajících se nerovnosti. 1
30
PikettyKor2
4/22/15 11:58 AM
Stránka 31
Ú VO D
války (v USA v 1913, ve Francii v 1914, ve Spojeném království v 1909, v Indii v 1922 a v Argentinû v 1932).1 Dále si musíme uvûdomit, Ïe pfii neexistenci danû z pfiíjmÛ sice existují rÛzné statistiky pouÏívan˘ch daÀov˘ch základÛ (napfiíklad o rozdûlení poãtu dvefií a oken v departementu ve Francii v 19. století, coÏ mimochodem není úplnû nezajímavé), ale o pfiíjmech nás neinformuje vÛbec nic. Dokonce ani sami majitelé ãasto neznají pfiesnou hodnotu svého majetku, pokud ho nemusejí pfiiznávat. TotéÏ platí pro firemní danû a majetkovou daÀ. DaÀ není jen prostfiedkem, jak pfiimût obãany k tomu, aby se podíleli na financování vefiejn˘ch v˘dajÛ a spoleãn˘ch projektÛ, a zpÛsobem, jak tyto pfiíspûvky rozdûlit co moÏná nejpfiijatelnûji, ale je to také zpÛsob, jak zajistit kategorie, informace a demokratickou transparentnost. V kaÏdém pfiípadû platí, Ïe tato data umoÏnila Kuznetsovi vypoãítat, jak se vyvíjel podíl nejvy‰‰ích decilÛ a percentilÛ pfiíjmové hierarchie na americkém národním dÛchodu. K ãemu dospûl? Konstatuje, Ïe ve Spojen˘ch státech do‰lo v letech 1913 aÏ 1948 k podstatnému sníÏení pfiíjmové nerovnosti. Konkrétnû, v letech 1910–1920 pobíral nejvy‰‰í decil, tj. 10 % nejbohat‰ích AmeriãanÛ kaÏdoroãnû 45 % aÏ 50 % národního dÛchodu. Na konci ãtyfiicát˘ch let se podíl pfiipadající na tento decil sníÏil na 30 % aÏ 35 % národního dÛchodu. Více neÏ desetibodové sníÏení je v˘znamné, odpovídá polovinû toho, co dostává 50 % nejchud‰ích AmeriãanÛ.2 SníÏení nerovnosti je evidentní a nepopiratelné. To je velmi dÛleÏitá zpráva, která bude mít enormní dopad na pováleãnou ekonomickou debatu jak na akademické pÛdû, tak v mezinárodních organizacích. Malthus, Ricardo, Marx a fiada dal‰ích mluvili o nerovnosti jiÏ nûkolik desetiletí pfiedtím, ale nikdy neuvedli jedin˘ pramen ãi metodu, která by jim umoÏnila srovnávat rÛzné epochy a tudíÏ vybrat z nûkolika hypotéz. Kuznets jako první nabízí objektivní základ. Je samozfiejmû nedokonal˘, ale existuje. Práce je velice dobfie zdokumentovaná, objemn˘ svazek, kter˘ vychází v roce 1953, zcela transparentnû pfiedkládá ve‰keré informace o pramenech a metodách, takÏe je moÏné ovûfiit kaÏd˘ v˘poãet. A navíc, Kuznets pfiichází s dobrou zprávou: nerovnost klesá.
1 DaÀová pfiiznání se ãasto t˘kají pouze ãásti obyvatelstva a pfiíjmÛ, pro zmûfiení celkové hodnoty pfiíjmÛ je nutné mít k dispozici také národní úãty. 2 Jin˘mi slovy, podíl lidov˘ch a stfiedních vrstev, tj. 90 % nejchud‰ích AmeriãanÛ, na národním dÛchodu zásadnû vzrostl: z 50 % aÏ 55 % v období 1910–1920 na 65 % aÏ 70 % na konci ãtyfiicát˘ch let.
31
