NOVOSLOVIENSKIJ JAZYK NS НОВОСЛОВІЕНСКІЙ ІАЗЫК
НОВОСЛОВИЕНСКИІ ІАЗЪИК ΝΟΒΟΣΛΟΒΙΕΝΣΚΙΪ ΙΑΖΥΚ
Praga, Februar 2010
Doc. Ing. Vojtěch Merunka, Ph.D.
Novoslovienskij jazyk
(Novoslověnský jazyk) monografie, druhé opravené a doplněné vydání 811.163 – Slovanské jazyky recenzovali Doc. PhDr. Marie Fenclová, CSc. Mgr. Jiří Fišer, Ph.D. Dr. Jan Kotlan, CSc. Tato kniha je registrovaná jako publikace podílející se na řešení výzkumného záměru Spolupráce vědců ČR s laboratořemi CERN - LA08015 Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy ČR.
vydala Nová Forma, s. r. o. tř. 28 října 1308/24 370 01 České Budějovice www.novaforma.cz jako svou 187. publikaci náklad 400 výtisků počet stran 129 (112 normostran) publikace neprošla grafickou a jazykovou korekturou
2009, Vojtěch Merunka 2009, Nová Forma s. r. o. ISBN 978-80-87313-51-0
obrázek na obálce knihy je koláž ze dvou fotografií Asemanského breviáře z počátku 11. století ( Codex Assemanus, Vatikánská knihovna) a z jedné fotografie středověké chorvatské hlaholice ( RADAN, V. Missale Romanum Glagolitice Editio Princeps 1483, San Jose State University 2006).
-2-
Scire tuum nihil est, nisi te scire hoc sciat alter Ничто іест твоіе віедіеніе, ако ли то дроуги не знайоут Ničto jest tvoje viedienie, ako li to drugi ne znajut
Your knowledge is nothing when no one else knows that you know it.
Aulus Persius Flaccus, Sat. I-27
za moju ženu Ivetu, dietiatie Jana i Aničku i vsi prijateli slovienskoj kultury Vojtieh
-3-
Predslovie
Tuta kniga jest moj projekt novoslovienskego jazyka. Čitajte ju i pošlite drugom svojim, ako li oni hočut ju vidieti. Vieruju, že novoslovienskij jazyk pomože vsim, iže hočut komunikovati s členy roz‛ličnih slovienskih narodov Europy i imajut interes v slovienskoj kulturie i istorii. Projekt novoslovienskego jazyka demonstruje zajedni koreny vsih slovienskih jazykov, jakože i jih ot‛nosy ot najstarejšej istorii do sustvienego vremene. Mnogo mi bude prijatno, ako li mi napišete, jako budete novoslovienskij jazyk prisvojili i upotrebili. Takože predlοgaju v‛kupie s Vami dielati napravienie jego nedostatkov za jego bolše roz‛vitie. Novoslovienskij jazyk ima svoje webove stranicy na Internetie na adresie http://sites.google.com/site/novoslovienskij. Vojtieh
Тоута книга іест мой пройект новословіенскегω іазыка. Читайте йоу и пошлите дроугωм свойим, ако ли они хочоут йоу видіети. Віероуйоу, же новословіенскій іазык поможе всим, иже хочоут комоуниковати с члены розъличних словіенских народωв Еуропы и имайоут интерес в словіенской коултоуріе и історіі. Пройект новословіенскегω іазыка демонстроуйе заіедни корены всих словіенских іазыкωв, іакоже и йих отъносы от найстарейшей історіі до соуствіенегω времене.
Многω мі боуде приіатнω, ако ли мі напишете, іако боудете новословіенскій іазык присвойили и оупотребили. Такоже предълогайоу въкоупіе с Вами діелати направіеніе іегω недостаткωв за іегω болше розъвитіе. Новословіенскій іазык има своіе web-ове страницы на адресіе http://sites.google.com/site/novoslovienskij. Войтіех
Τουτα κνηγα ιεστ μοϊ προϊεκτ νοβοσλοβιενσκεγω ιαζυκα. Τζηταϊτε ϊου η ποσζλητε δρουγωμ σβοϊημ, ακο λη ονη χοτζουτ ϊου βηδιετη. Βιερουϊου, ζχε νοβοσλοβιενσκιϊ ιαζυκ πομοζχε βσημ, ηζχε χοτζουτ κουμουνηκοβατη ς τζλενυ ροζ‛λητζνηχ σλοβιενσκηχ ναροδωβ Ευροπυ η ημαϊουτ ηντερες β σλοβιενσκοϊ κουλτουριε η ιστοριι. Προϊεκτ νοβοσλοβιενσκεγω ιαζυκα δεμονστρουϊε ζαιεδνη κορενυ βσηχ σλοβιενσκηχ ιαζυκωβ, ιακοζχε η ϊηχ οτ‛νοσυ οτ ναϊσταρεϊσζεϊ ιστοριι δο σουστβιενεγω βρεμενε.
Μνογω μι μπουδε πρηϊατνω, ακο λη μι ναπισζετε, ιακο μπουδετε νοβοσλοβιενσκιϊ ιαζυκ πρησβοϊηλη η ουποτρεμπηλη. Τακοζχε πρεδ‛λογαϊου β‛κουπιε ς Βαμη διελατη ναπραβιενιε ιεγω νεδοστατκωβ ζα ιεγω μπολσζε ροζ‛βητιε. Νοβοσλοβιενσκιϊ ιαζυκ ημα σβοιε web-οβε στρανητσυ να αδρεσιε http://sites.google.com/site/novoslovienskij. Βοϊτιεχ
-6-
Slovo ot recenzentov
(P‛lne texty uloženi sut na adresie http://sites.google.com/site/novoslovienskij)
Těžištěm práce je popis systému „novoslovanského jazyka“, tak jak jej navrhuje Vojtěch Merunka. … Práce je dalším zajímavým pokusem vytvořit umělý univerzální slovanský jazyk. Každé úsilí, směřující k porozumění mezi nositeli slovanských jazyků, pokládám za cenné. Proto tuto práci doporučuji k publikaci. Marie Fenclová Vytváření umělých jazyků se v období globální internetové komunikace stále více rozšiřuje. Hnací silou však už není snaha o vytvoření univerzálního celosvětového jazyka, ale spíše snaha o hlubší porozumění současným jazykům a mnohem obecněji pojatá mezijazyková komunikace.
Můžeme se tak setkat s formálními jazyky, zaměřenými na formalizaci základních jazykových konstrukcí (Lojban), jazyky využívající exotických a distinktivních jazykových konstrukcí (klingonština), jazyky spojující lingvistické charakteristiky většího počtu jazyků nebo jazyky zaměřené na specializované řečové akty (s neúplnou syntaxí a gramatikou). Cíle také mohou být různé od jazykových her, komunikaci v rámci vymezených skupin (sociálních, jazykových, apod.), pomocné jazyky pro překlady, výuku nebo analýzu přirozených jazyků (metajazyky), komunikace s umělou inteligencí.
Novoslověnský jazyk je součástí této nové vrstvy umělých jazyků. I když primárním cílem je usnadnění komunikace mezi uživateli slovanských jazyků, autor zohlednil i cíle, které nejsou sice tak ambiciózní, ale rozhodně přínosné. Jako pomocný jazyk umožňuje sjednotit pohled na slovanské jazyky a jejich strukturu, ukázat možnosti vytvoření jednotného jazyka na základě historické příbuznosti jazyků i současné konvergence slovanských jazyků dané stálým ovlivňováním v rámci jazykového kontinua. Jiří Fišer
Oceňuji koherenci předložené práce, její logickou strukturu, kterou lze oprávněně očekávat od člena české pedagogické a akademické obce. Zřetelně vnímám autorovu zásadní oporu na analýzu geneze a stavu národních forem církevní slovanštiny s podstatným přihlédnutím i ke komparaci existujících slovanských jazyků. Cíl autorovy práce je nepochybně všeslovanský, směřující ke kvalitnějšímu vjemu kulturně historické sounáležitosti v rodícím se společenském systému Evropské unie, ve kterém lze oprávněně předpokládat integrační orientaci vývoje jednotlivých jazyků i vědeckou tvorbu nových verbálních nosičů komunikace.
Samozřejmě, že novoslověnština nenahradí a nemůže nahradit moderní národní jazyky západních a jižních Slovanů, ale příbuznost jejích kořenů, podobné tendence formovavší dnešní jazyky Slovanstva, a především její užitečnost, to vše a mnoho dalšího dává novoslověnštině velkou šanci. Práce zavádí čtenáře in-medias-res rovnou do gramatiky, což připomíná intelektuála, který si dvacet let po univerzitě otevře před spaním na libovolném místě Kantovu
Kritiku čistého rozumu a zbytek noci stráví v chmurné meditaci o normalitě reality, reálnosti jejího obrazu či o kvalitách vlastního úsudku.
Pro mne ze všeho uvedeného vyplývá, že adresátem práce jsou subjekty schopné v reálné potenci udělat ze Slova sílu, například slovanští intelektuálové, vědci a studenti, pravoslavné církve slovanských zemí Evropské unie a polští humanisté. Tedy souhrnně a obecněji evropská intelektuální ekuména.
K roli východních Slovanů a především dnešního Ruska: Ukrajince a Bělorusy považuji za slovanský etnos nehledě k násilí jeho vikingských vládců, kteří kmenové svazy vyvraždili (Drevjané), jiné rozbili (Poljané) a staletí exportovali jako vojenské otroky a veslaře na byzantská bojiště či jako harémové otrokyně do islámského světa; nebo je ponechali jako poddanou sběř na práci a množení (Smerdi). Dnešní Rusy ale nepovažuji za evropský slovanský etnos, neboť kromě uvedených praktik vládců a jejich poslužné aristokracie, byly zbytky původního etnika rozmělněny Chazary, při tatarských nájezdech a poté disimilovány pětisetletým imperiálním kolonialismem. Jediné, co spojuje novoruské národy s jejich předchůdci, je přísně vertikální struktura politické moci a nevyvratitelné přesvědčení, že právě oni mají globální historické poslání. ... Noví Rusové jsou jiný národ. Nehledě na to, co si o své úloze v dějinách myslí, jsou národ, kterého se idea Slovanů žijících v Evropě už netýká. Rusko se také stále rychleji stává muslimskou zemí a je neúprosně neřešitelné, že již za pár let se počty křesťanského a muslimského obyvatelstva vyrovnají. Tendence k muslimizaci bude působit dál a Kreml se jí zřejmě přizpůsobí, neboť již dnes hlásá Vladimír Vladimírovič Putin, že je Ruská federace islámskou velmocí. ... Co když budoucí Rusko nebude ani slovanské ani křesťanské? Je to vážná otázka nejen pro Rusko, ale i pro Evropu. V každém případě stále více slovanských občanů Evropské unie chápe, že „záře nad Slovanstvem“ nevychází ani z Kremlu, ani z Vasilije blaženého1, ale z jejich vlastních vzájemných vazeb, vlastní kultury a historie. V kontextu uvedeného jsem přesvědčen, že funkční kulturně historická vzájemnost, a to i na bázi novoslověnského jazyka je možná, pokud se slovanská etnika v Evropě zbaví rusofilního panslovanství jako nástroje ruského imperialismu, a když se kromě jiného také naše evropské pravoslavné církve osvobodí od ruských pozlátek a zdůrazní optimismus dobrého Slova v nové evropské ekuméně.
Tento svůj postoj a odpovídající teorii v jeho základu nazývám „euroslavismem“ a dokazuji silný vývojový potenciál těchto reálných jevů v objektivní společenské existenci Evropské unie. Je třeba cíleného vývoje, aby se potenciál změnil v plnohodnotné bytí. Těmto procesům Vojtěch Merunka svou prací pootevřel dveře. Děkuji a blahopřeji. Jan Kotlan
1
Poznámka autora: Jméno tohoto moskevského chrámu je odvozeno z řeckého slova Βασιλιάς = král.
-8-
S‛stav 1
2 3
4
Motivacia.........................................................................................................................15
1.1 Zašto novoslovienskij a ne russkij? ......................................................................16 1.2 S‛vremena realna upotreba....................................................................................17 1.3 Srovnanie staroslovienskego i c‛rkvenoslovianskego jazyka s novoslovienskim ................................................................................................................18 1.4 Novoslovienskij jazyk i jazyky Glagolica i Slovianski ......................................19 1.5 Novoslovienskij jazyk i s‛vremeni slovienski jazyky ........................................19 1.6 Latinska, glagolska, kyrillska i grečska abeceda ................................................19 1.7 Blagodarienie ...........................................................................................................20 Novoslovienska abeceda..............................................................................................21 Orthografia i fonetika...................................................................................................22
3.1 Megki i tv‛rdi s‛glasni.............................................................................................24 3.2 Samoglasni i jotacia v gramatikie .........................................................................24 3.3 Problema e, ie i problema ie, jať............................................................................25 3.4 Dvie orthografie ......................................................................................................25 3.4.1 Plna orthografia v kyrillskoj abecedie ..........................................................25 3.4.2 Plna orthografia v latinskoj abecedie............................................................25 3.4.3 Legka orthografia v kyrillskoj i latinskoj abecedie .....................................25 Grammatika....................................................................................................................29
4.1 Suštestveni imena ...................................................................................................29 4.1.1 Mužskij rod, tv‛rdij vzor: bog, boga, bogi; hleb, hleba, hlebi ....................30 4.1.2 Mužskij rod, megkij vzor: muž, muža, muži; kraj, kraja, kraji .................30 4.1.3 Ženskij rod, tv‛rdij vzor: žena, ženy .............................................................31 4.1.4 Ženskij rod, megkij vzor: duša, duši.............................................................31 4.1.5 Ženskij rod, megkij vzor: buria, burii (po vzoru duša)..............................31 4.1.6 Ženskij rod, oprostenij mehkij vzor: kost, kosti ..........................................31 4.1.7 Strednij rod, tv‛rdij vzor: slovo, slova...........................................................32 4.1.8 Strednij rod, dualnij tv‛rdij vzor: oko, oka..................................................32 4.1.9 Strednij rod, megkij vzor: pole, pola.............................................................32 4.1.10 Strednij rod, megkij vzor: cesarstvie, cesarstvia (po vzoru pole) .............32 4.1.11 Neredovnij strednij tvrdij vzor: ime, imene; kamen, kamene..................33 4.1.12 Neredovnij megkij ženskij vzor: mati, matere............................................33 4.1.13 Neredovnij tv‛rdij strednij vzor: nebo, nebese ...........................................33 4.1.14 Neredovnij tv‛rdij strednij vzor: dietia, dietiate.........................................33 4.2 Miestoimena ............................................................................................................34 4.2.1 Lični i reflexivni miestoimena .......................................................................34 4.2.2 Lične miestoime on, ona, ono ........................................................................35 4.2.3 Flexivni završenia prilagatielnih imen .........................................................36
4.2.4 Pokazyvatielne miestoime toj, ta, to; tutoj, tuta, tuto, ot‛redienij člen .... 37 4.2.5 Pokazyvatielne miestoime sij, sa, se ............................................................. 37 4.2.6 Prisvojitielni miestomena moj, tvoj, svoj, naš, vaš ..................................... 38 4.2.7 Prisvojitielni miestomena jego, jej, jego ....................................................... 38 4.2.8 Pytatielni miestoimena koj, koja, koje, jakij, jaka, jake i kto, što .............. 38 4.2.9 Ot‛nosni miestoimena, miestoime iže .......................................................... 39 4.3 Prilagatielni imena ................................................................................................. 40 4.3.1 Završenia prilagatielnih imen ....................................................................... 40 4.3.2 Eskalacia prilagatielnih imen ........................................................................ 41 4.3.3 Neredovni prilagatelni imena ....................................................................... 41 4.3.4 Pytatielne prilagatielne ime jakij, nejasni prilagatielni imena.................. 41 4.4 Čisla .......................................................................................................................... 42 4.4.1 Osnovni čisla.................................................................................................... 42 4.4.2 Serijni čisla........................................................................................................ 43 4.4.3 Umnožitielni čisla ........................................................................................... 43 4.4.4 Frakcie............................................................................................................... 43 4.4.5 Pokazyvatielni čisla ........................................................................................ 43 4.4.6 Pytatielni čisla.................................................................................................. 43 4.5 Glagoly..................................................................................................................... 44 4.5.1 Systematicke v‛gledienie na novoslovienski glagoly................................. 45 4.5.2 S‛vršeni i nes‛vršeni glagoly .......................................................................... 46 4.5.3 Primier glagola 1ej klassy: dielati, dielaju, dielaš, dielaj ........................... 47 4.5.4 Primier glagola 2ej klassy: pisati, pišu, pišeš, piši...................................... 48 4.5.5 Primier glagola 2ej klassy: nesti, nesu, neseš, nesі ..................................... 49 4.5.6 Primier glagola 3ej klassy: slyšeti, slyšu, slyšiš, slyšij................................ 50 4.5.7 Primier glagola 3ej klassy: vidieti, vidu, vidiš, vidij .................................. 51 4.5.8 Primier glagola 2ej klassy: hotieti, hoču, hočeš, hoči ................................. 52 4.5.9 Primier glagola 4ej klassy: variti, variu, variš, varij................................... 53 4.5.10 Primier glagola 1ej klassy: piti, piju, piješ, pij............................................. 54 4.5.11 Primier glagola 2ej klassy: gibnuti, gibnu, gibneš, gibni........................... 55 4.5.12 Primier glagola 1ej klassy: kuti, kuju, kuješ, kuj......................................... 56 4.5.13 Neredovnij glagol iti, idu, ideš, idi ............................................................... 57 4.5.14 Neredovnij glagol jasti, jadu, jadeš, jadi ...................................................... 58 4.5.15 Neredovnij glagol byti, jesm/su, jesi, budu, biah, byh, byl ....................... 59 4.5.16 Polzovanie glagola byti v rozličnih s‛vazieh............................................... 59 4.5.17 Budušte vreme................................................................................................. 60 4.5.18 S‛stavieni prošli vremena – pred‛prošli, pred‛sustvieni i pred‛budušti.. 60 4.5.19 S‛pisek vsih glagolnih vremen ...................................................................... 61 4.5.20 Kondicional ...................................................................................................... 61 4.5.21 Konjunktiv........................................................................................................ 61 4.5.22 Infinitiv v objektu - supinum......................................................................... 61 4.5.23 Pasivnij rod ...................................................................................................... 62 4.5.24 Transformacia aktivnego iz‛rečenia na pasivne i nazad ........................... 62 4.5.25 Dublet glagolov byti a imieti ......................................................................... 62 - 10 -
5
4.5.26 Reflexivni glagoli, medium ............................................................................63 4.5.27 Upotrebienie ličnih miestoimen ....................................................................63 4.5.28 Suštestveni imena ot glagolov .......................................................................63 4.6 Narečia......................................................................................................................64 4.6.1 Narečia tvorieni iz prilagatielnih imen.........................................................64 4.6.2 Narečia tvorieni iz slovnih s‛vazov...............................................................64 4.6.3 Pytatielni a pokazyvatielni narečia jako, tako .............................................64 4.6.4 Pytatielni a pokazyvatielni narečia zašto, zato ...........................................64 4.6.5 Narečia tvorieni iz miestoimen......................................................................65 4.6.6 Eskalacia narečiej .............................................................................................66 4.6.7 Vremene narečie iz 2.p. sušt. imen s pokazyvatielnym imenem sij .........66 4.6.8 Vremene narečie iz 6.p. a 7.p. suštestvenih imen .......................................66 4.6.9 Pričastia ot glagolov ........................................................................................66 4.7 Pred‛logy ..................................................................................................................67 4.8 S‛jednienia ................................................................................................................68 4.9 Časticy ......................................................................................................................68 4.10 Meždumetia .........................................................................................................68 4.11 Morfologia ............................................................................................................69 4.11.1 Nes‛glasnij atribut............................................................................................69 4.11.2 Tvorienie prilagatielnih imen ........................................................................70 4.11.3 Atribut nes‛jednienij........................................................................................71 4.11.4 Ženskij rod ........................................................................................................71 4.11.5 Umenšienia .......................................................................................................71 4.11.6 Tuzi slova iz drugih jazykov..........................................................................71 4.11.7 S‛stavieni slova.................................................................................................72 4.12 Slovnij red.............................................................................................................73 4.12.1 Modernij i arhaičnij s‛stav iz‛rečenij .............................................................73 4.12.2 S‛glas subjekta s glagolom..............................................................................73 4.12.3 Syntakticka dekompozicia .............................................................................74 4.12.4 Negacia..............................................................................................................74 4.13 Proste iz‛rečenie ...................................................................................................75 4.13.1 Iz‛rečenie uviedomienia..................................................................................75 4.13.2 Iz‛rečenie nakazania ........................................................................................75 4.13.3 Iz‛rečenie pytania.............................................................................................75 4.14 Rozvite iz‛rečie.....................................................................................................75 4.14.1 S‛jednieni iz‛rečia .............................................................................................75 4.14.2 Nes‛jednieni iz‛rečia ........................................................................................76 Texty po novoslovienskem jazyku ............................................................................77
5.1 5.2 5.3 5.4 5.5 5.6
Otče naš ....................................................................................................................77 O pismenech ............................................................................................................78 Pismo Rastislava cesaru Michailu ........................................................................79 Slovieni na svietie ...................................................................................................80 Slovieni na svietie - v grečskoj abecedie ............................................................81 Kyjevski listy............................................................................................................82 - 11 -
6
5.7 5.8
Molitva svatego Efrema......................................................................................... 83 Proslovia i citaty ..................................................................................................... 84
Appendix – Vybrani tablicy v legkoj latinskoj orthografii.................................. 85
6.1 Suštestveni imena ................................................................................................... 86 6.1.1 Mužskij rod, tv‛rdij vzor: bog, boga, bogi; hleb, hleba, hlebi ................... 86 6.1.2 Mužskij rod, megkij vzor: muž, muža, muži; kraj, kraja, kraji................. 86 6.1.3 Ženskij rod, tv‛rdij vzor: žena, ženy............................................................. 87 6.1.4 Ženskij rod, megkij vzor: duša, duši ............................................................ 87 6.1.5 Ženskij rod, megkij vzor: buria, burii (po vzoru duša) ............................. 87 6.1.6 Ženskij rod, oprostenij megkij vzor: kost, kosti.......................................... 87 6.1.7 Strednij rod, tv‛rdij vzor: slovo, slova .......................................................... 88 6.1.8 Strednij rod, dualnij tv‛rdij vzor: oko, oka ................................................. 88 6.1.9 Strednij rod, megkij vzor: pole, pola ............................................................ 88 6.1.10 Strednij rod, megkij vzor: cesarstvie, cesarstvia (po vzoru pole)............. 88 6.1.11 Neredovnij strednij tv‛rdij vzor: ime, imene; kamen, kamene ................ 89 6.1.12 Neredovnij megkij ženskij vzor: mati, matere ........................................... 89 6.1.13 Neredovnij tv‛rdij strednij vzor: nebo, nebese........................................... 89 6.1.14 Neredovnij tv‛rdij strednij vzor: dietia, dietiate ........................................ 89 6.2 Miestoimena ............................................................................................................ 90 6.2.1 Lični i reflexivni miestoimena ....................................................................... 90 6.2.2 Lične miestoime on, ona, ono........................................................................ 91 6.2.3 Flexivni završenia prilagatielnih imen......................................................... 92 6.2.4 Pokazyvatielne miestoime toj, ta, to; tutoj, tuta, tuto, ot‛redienij člen .... 93 6.2.5 Pokazyvatielne miestoime sij, sa, se ............................................................. 94 6.2.6 Prisvojitielni miestomena moj, tvoj, svoj, naš, vaš ..................................... 94 6.2.7 Prisvojitielni miestomena jego, jej, jego ....................................................... 95 6.2.8 Pytatielni miestoimena koj, koja, koje, jakij, jaka, jake i kto, što .............. 95 6.2.9 Otnosni miestoimena, miestoime iže ........................................................... 96 6.2.10 Završenia prilagatielnih imen ....................................................................... 97 6.3 Čisla .......................................................................................................................... 98 6.3.1 Osnovni čisla.................................................................................................... 98 6.3.2 Serijni čisla........................................................................................................ 99 6.3.3 Umnožitielni čisla ........................................................................................... 99 6.3.4 Frakcie............................................................................................................... 99 6.3.5 Pokazyvatielni čisla ........................................................................................ 99 6.3.6 Pytatielni čisla.................................................................................................. 99 6.4 Glagoly................................................................................................................... 100 6.4.1 Primier glagola 1ej klassy: dielati, dielaju, dielaš, dielaj ......................... 101 6.4.2 Primier glagola 2ej klassy: pisati, pišu, pišeš, piši.................................... 102 6.4.3 Primier glagola 2ej klassy: nesti, nesu, neseš, nesi ................................... 103 6.4.4 Primier glagola 3ej klassy: slyšu, slyšiš, slyšij........................................... 104 6.4.5 Primier glagola 3ej klassy: vidieti, vidu, vidiš, vidij ................................ 105 6.4.6 Primier glagola 2ej klassy: hotieti, hoču, hočeš, hoči ............................... 106 6.4.7 Primier glagola 4ej klassy: variti, varju, variš, varij ................................. 107 - 12 -
7
6.4.8 6.4.9 6.4.10 6.4.11 6.4.12 6.4.13
Primier glagola 1ej klassy: piti, piju, piješ, pij ...........................................108 Primier glagola 2ej klassy: gibnuti, gibnu, gibneš, gibni .........................109 Primier glagola 1ej klassy: kuti, kuju, kuješ, kuj .......................................110 Neredovnij glagol iti, idu, ideš, idi..............................................................111 Neredovnij glagol jasti, jadu, jadeš, jadi.....................................................112 Neredovnij glagol byti, jesm/su, jesi, budu, biah, byh, byl......................113
Novosloviensko-čehskij slovniček ..........................................................................115
8
Literatura.......................................................................................................................131
9
Index ..............................................................................................................................132
- 13 -
1 Motivacia
Název Novoslovienskij jazyk pochází z označení velkomoravských Slovanů z 9. století, jak bylo jimi samotnými zaznamenáno v původních pramenech (Slovieni).
Novoslověnský jazyk je pokusem o vytvoření umělého univerzálního slovanského jazyka na základě historicky doložených fází vývoje slovanských jazyků. Myšlenka umělého univerzálního jazyka není ve světě nová. Od 19. století vznikla celá řada umělých jazyků, z nichž významná část je slovanského (nebo baltoslovanského, slavogermánského nebo slavoiránského) základu. Vznik novoslověnštiny byl přímo inspirován následujícími panslovanskými jazyky: •
• • •
Uměle vytvořené Slovio od Marka Hučka (www.slovio.com), které je redukované až téměř na úroveň Esperanta, uměle vytvořená Glagolica od Slavoboje Richarda Ruibara (www.matica.org), která má na rozdíl od Slovia úplnou flexi,
uměle vytvořené Slovianski (ve variantě s flexí i bez flexe) od Ondreje Rečnika a Gabriela Svobody (slovianski.narod.ru) a
současná mluvená církevní slovanština, která přímo vychází z původního živého staroslověnského jazyka a má několik dialektů (především ukrajinský, ruský, srbský a bulharský).
Novoslověnština je další uměle vytvořený indoevropský jazyk podobně jako Esperanto, Ido, Interligua, Latino sine flexione, Lingua terrana, Occidental, Volapük, Slovio, Glagolica, Slovianski, Slavisk, Seversk, a další. Ve všech uvedených jazycích je sice přítomná žádoucí jednoduchost, ale podle mého názoru použitelnost jazyka2 nespočívá pouze v maximálním zjednodušení (které např. u Esperanta působí až komickým dojmem).
Univerzální jazyk musí mít především logickou stavbu, jasná, srozumitelná ale morfologicky bohatá pravidla a co nejméně výjimek a idiomů a umělých novotvarů. Univerzální jazyk by ani neměl být příliš zkratkovitý a naopak by měl z důvodu lepší srozumitelnosti upřednostňovat slova v plnějších tvarech. (Zde například podle mého názoru selhalo Esperanto ve svém systému zájmen a příslovcí.) Tento požadavek je naléhavější než snaha o co nejnižší počet koncovek. Novoslověnština byla vytvořena jako experimentální jazyk, který by se měl velmi podobat živým jazykům a který by mohl sloužit k následujícím účelům: •
K porozumění staroslověnštině a dnešní církevní slovanštině na konverzační úrovni – zde jde nejen o určitou míru zjednodušení a modernizace, ale
V novoslověnštině jsem využil svoje znalosti z následujících přirozených jazyků: čeština, staročeština, slovenština, srbochorvatština, ruština, bulharština, staroslověnština, latina, italština, novořečtina, arabština a hebrejština. 2
• • •
zároveň také o sjednocení rozkolísané flexe v různých staroslověnštiny (především u přídavných jmen a zájmen),
dialektech
k porozumění textům ve středověkých slovanských jazycích z období těsně po rozpadu slovanské jazykové jednoty (např. stará ruština nebo staročeština).
k porozumění mezi dnešními Slovany navzájem (podobně jako Slovio a především Glagolica a Slovianski) a také
k základní konverzaci cizinců se Slovany bez nutnosti se učit jednotlivé konkrétní slovanské jazyky (podobně jako jiné umělé panslovanské jazyky).
Novoslověnština je rovněž zajímavým experimentem alternativní historie. Nebýt protislovanských aktivit některých protagonistů bavorské církve (především nitranského Wichinga), invaze Maďarů do střední Evropy a následného rozpadu kontaktů mezi moravským (později českým) a bulharským, srbským a kyjevským (později ruským) státem, mohla by se historie vyvíjet jinak. Možná by tak došlo k podobnému jevu, který známe z arabského světa: Po rozpadu jazykové jednoty v průběhu středověku došlo v moderní době k celoarabskému národnímu obrození a došlo k ustanovení moderní spisovné arabštiny na základě jazyka Koránu. Tento umělý jazyk, kterým se sice živě nemluví v žádné arabské zemi, je uznávaným standardem pro vzájemnou komunikaci Arabů a pro styk arabských národů s cizinci.
1.1 Zašto novoslovienskij a ne russkij?
V této problematice nelze opominout existenci ruského jazyka. Je to nejpočetnější slovanský jazyk a množství jeho nositelů dohromady převyšuje počet všech nositelů ostatních slovanských jazyků. Ruština si vydobyla také silnou mezinárodní pozici. Je jedním ze světových jazyků, je jednacím jazykem OSN. Ruština se vyučuje například v USA, Číně, Indii, arabských zemích a Íránu. Je třeba přiznat, že ve většině případů se pod rouškou slavistiky na zahraničních univerzitách skrývá pouze ruština.
Jako Slované jsme hrdí na to, že Ruská federace je největším státem na světě a že v minulosti byla Ruská říše mnohdy jediným státem na světě, ve kterém se její vládnoucí vrstva hlásila ke slovanství. Velmi nás také těší ruské výkony v oblasti vědy a kultury a koneckonců i sportu. Na druhou stranu nemáme radost z častého ruského vnímání neruských Slovanů, které lze ve zkratce navzdory kulturně historické realitě popsat: „Jiní Slované jsou podle nás jen takoví pokažení Rusové.“ Ruština sice plynule navazuje na zjednodušenou staroslověnštinu, ale na druhou stranu obsahuje celou řadu jevů, které komplikují její použití jako „univerzálního slovanského mezijazyka“. Ruština je velmi specifickým východoslovanským jazykem, který je od západoslovanských a jihoslovanských jazyků poměrně vzdálen. Ruština se od jiných evropských slovanských jazyků liší především v následujícím: • Ztrátou sloves být a mít. (např. он большой, у меня ...), • nadužíváním osobních zájmen u sloves (např. я делаю, ты делаешь, ...), • vokalizací a аkavou výslovností (např. окно = [akno], молоко = [malako]) a • neslovanskou slovní zásobou (např. собака, лошадь, туман, бумага, ...). - 16 -
1.2 S‛vremena realna upotreba
Nelze reálně očekávat, že by se tento umělý novoslověnský jazyk stal dalším slovanským esperantem nebo že by se nějak masově používal ke komunikaci. V realitě moderního světa však více než kdy jindy dochází k migraci obyvatel (turistika, cestování za zaměstnáním, ...). V této realitě dneška je velmi naléhavá potřeba se umět co nejrychleji domluvit alespoň na základní úrovni konverzace a poté zvládnout opět co nejrychleji a nejefektivněji místní jazyk. Kromě toho lze očekávat vlivem těchto faktorů určité integrační tendence mezi jazyky a to například v oblasti tvorby slovní zásoby pro nově vznikající pojmy nebo pod vlivem vzájemného kulturního přibližování národů sdílejících společný prostor. Je skutečností, že v prostoru Evropské unie se již dnes nachází polovina slovanských národů. Jsou to Bulhaři, Češi, Lužičtí Srbové, Poláci, Slováci, Slovinci a Rusíni a ve formě imigrantů také všechny zbývající slovanské národy (Bělorusové, Bosňáci, Chorvati, Slavomakedonci, Srbové, Ukrajinci a také Rusové). Přestože se slovanské jazyky již tisíc let vyvíjejí jako samostatné jazyky samostatných národů, tak je dodnes stále patrná jejich velká příbuznost, která se ve všech uvedených oblastech komunikace samozřejmě projevuje. Novoslověnský jazyk je proto originální reakcí na popsané tendence. Svoje místo si tento jazyk již získal v následujících oblastech: •
•
•
•
•
Jako pomocný jazykový nástroj, jehož znalost usnadňuje rychlé osvojení si slovanských jazyků receptívní metodou, kdy se osoba (především vědec nebo student na stáži v zahraničí) znající velmi dobře jiný slovanský jazyk se učí čtení a poslechu jiného příbuzného jazyka tak, že je postupně schopna tento jiný slovanský jazyk přijímat. Receptívní metoda byla vypracována frankofonními lingvisty a používá se v mnohonárodnostních komunitách Evropské unie (například v Evropských laboratořích jaderného výzkumu CERN). Novoslověnština, která na začátku pomáhá jako mezijazyk nastartovat porozumění jinému slovanskému jazyku a schopnost se domluvit, může být postupně nahrazována konkrétními znalostmi osvojovaného jazyka.
Jako univerzální společný jazyk napodobující kulturně historickou realitu pro zájemce z řad experimentální archeologie, kde se spolu setkávají nadšenci z různých slovanských národů. Jako prakticky použitelný jazyk pro domluvu na úrovni základní konverzace s mnohonárodnostní slovanskou komunitou Pravoslavné církve (například v monastýrech jihovýchodní Evropy). Jako doplněk k výuce vlastivědy na základních školách například při školních exkurzích do archeoskanzenů nebo při školních besídkách a představeních na historická témata, kde novoslověnština imituje původní staroslověnský jazyk.
Jako praktická pomůcka k demonstraci příbuznosti dnešních slovanských jazyků. Například dnešní mladý Čech a Bulhar si jen obtížně rozumí, ale novoslověnština je pro oba dva mnohem srozumitelnější. - 17 -
1.3 Srovnanie staroslovienskego i c‛rkvenoslovianskego jazyka s novoslovienskim
Novoslověnštinu lze považovat za velmi blízký dialekt staroslověnštiny a dialektů dodnes používané církevní slovanštiny. Největší odlišnosti novoslověnštiny od církevní slovanštiny jsou jen v samohláskách jinak shodných slabik a používání jotace ve zjednodušeném pravopisu.
Novoslověnština může sloužit jako náhradní jazyk za církevní slovanštinu a staroslověnštinu. Odlišnosti novoslověnštiny téměř nekomplikují vzájemnou komunikaci s partnery ovládajícími tyto původní jazyky. Partneři při hovoru většinou rozdíly nepoznají nebo je tolerují, protože i samotné dnes používané církevněslovanské dialekty (srbochorvatský, bulharský, srbochorvatský, ukrajinskorusínský, československý, ruský, …) se mezi sebou liší ve výslovnosti, slovní zásobě i gramatice, jak jsem si sám ověřil v pravoslavných klášterech, při bohoslužbách a v muzejích. Novoslověnština se od svých zdrojů liší v následujícím: 1. Na rozdíl od církevního jazyka není tak posunuta do východního dialektu a snaží se zůstat vyváženěji více mezi západoslovanskými a jihoslovanskými jazykovými jevy. Proto může místy působit překvapivě „česky“.
2. Novoslověnština obsahuje fonetické změny, které nastaly již v církevní slovanštině a které jsou uměle prodlouženy, protože sledují shodný nebo podobný vývoj v živých slovanských jazycích. 3. Došlo ke splynutí jednoduchého minulého času a aoristu. (Již v církevní slovanštině je patrný jev splývání koncovek aoristu a imperfekta.)
4. Novoslověnština má na první pohled méně jerů. Jery slouží jen k označení slabikotvorných souhlásek, oddělení předpon a kmene, měkčení a pro rozlišení pádových a časovacích koncovek. Náhradou za jery je vynechávané е podobně jako ve většině dnešních evropských jazyků (např. отец, отца).
5. Došlo ke splynutí určité a neurčité formy přídavných jmen. (Podobně jako ve většině živých slovanských jazyků.) 6. Nosové samohlásky (ѧ, ѫ), ligatury (я, ю, ѥ, ѩ, ѭ, ѹ) a písmeno jať (ѣ) byly nahrazeny obyčejnými samohláskami nebo jejich spřežkami. 7. Zmenšení počtu skloňovacích a časovacích vzorů, což vede v omezených případech k odlišným koncovkám u některých pádů nebo slovesných osob. 8. Sjednocení odlišného způsobu časování tematických a atematických sloves.
9. Samohláska v koncovkách minulého času se řídí samohláskou v koncovce infinitivu. (Jako například ve staročeštině.) 10. Sjednocení supina a infinitivu do jednoho tvaru. (Jako u dnešních slovanských jazyků kromě slovinštiny.) 11. Nepřítomnost druhé palatizace ve skloňování podstatných jmen. (Jako například ve slovenštině.)
12. Příslovce vytvořené ze slovesných participií se používá jako přechodníky. - 18 -
1.4 Novoslovienskij jazyk i jazyky Glagolica i Slovianski
Vzhledem k podobnosti projektu novoslověnštiny a jazyků Glagolica (www.matica.org) a Slovianski, navrhuji pro všechny jazyky používat stejný slovník. Novoslověnština bude mít pouze svůj základní vokabulář odvozený z klasické staroslověnštiny a církevní slovanštiny, ale všechna slova týkající se moderního života budou shodná se Slovianski, případně Glagolicí. Velmi cenné jsou především principy tvorby slovní zásoby (http://steen.free.fr/slovianski/voting_machine.html) ze současných jazyků od tvůrců Slovianski a morfologie Glagolicy. Novoslověnštinu lze proto považovat za gramaticky bohatší (ale také složitější) formu stejného panslovanského jazyka. Z tohoto důvodu, že si neklade za hlavní cíl být jen „všeslovanským esperantem“, ale především přiblížit porozumění současných i minulých živých slovanských jazyků.
1.5 Novoslovienskij jazyk i s‛vremeni slovienski jazyky
Novoslověnština je umělým jazykem, který je pravidelnější než současné mluvené slovanské jazyky, ale není zjednodušen na takovou úroveň umělých jazyků, která by působila rušivě. Jazyk obsahuje gramatické formy shodné nebo podobné současným slovanským jazykům. Proto by porozumění v novoslověnštině nemělo bránit nedodržení gramatických pravidel použitím jiných rodů nebo flexe podle současných mluvených jazyků. Slované různých národů to tak dnes běžně činí při komunikaci mezi sebou (např. mluví-li Ukrajinec česky nebo Čech chorvatsky atd.).
1.6 Latinska, glagolska, kyrillska i grečska abeceda
Latinka v různých variantách diakritiky nebo spřežek je hlavním kndidátem na novoslověnské písmo. Hlaholice (odvozená z její chorvatské verze) je s ohledem na nesrozumitelnost použitelná pouze pro různé dekorativní příležitosti. Nejen z úcty k historii je také vhodným písmem novoslověnská Cyrilice. Toto písmo možná existovalo dříve3 než hlaholice a bylo zavedeno v Bulharsku učenci vyhnanými z Moravy podle řecké abecedy. Pravopis v Cyrilici využívá různé varianty zápisu zvukově stejných samohlásek k odlišení různých gramatických útvarů, které mají stejnou zvukovou podobu a má proto i gramatickou funkci. Jde o vynález z konce 9. století, který pravděpodobně učinil již Klimentův tým v Ochridu.
Zajímavou možností je ještě použití současného řeckého písma. K tomu mě vedl fakt, že Řekové nemají standardizovaný způsob zápisu slovanských slov a jmen, přestože jsou v dlouhodobém historickém kontaktu se Slovany. Proto je návrh transkripce do řeckého písma zároveň návrhem pro jednotný přepis slovanské fonetiky. Viz. MOJDL, Lubor. Encyklopedie písem světa I. : Písma Evropy, Kavkazu a helénské oblasti a BOR, Matej et al. Veneti: First Builders of European Community. 3
- 19 -
1.7 Blagodarienie
Při práci na novoslověnštině jsem využil zkušenosti s tvorbou mezinárodního umělého jazyka Lingua Terrana, kterou jsem se zabýval v minulých letech. Práce na novoslověnštině byla pro mě velkým zážitkem, protože jsem se pravděpodobně v malé míře dotknul podobných problémů, jaké v minulosti řešili naši slovanští obrozenci (Josef Dobrovský, Josef Jungmann a další při restauraci českého jazyka, Antonín Bernolák, Ľudovít Štúr při konstrukci slovenského jazyka, a z dalších národů Vuk Karadžić, Konstantin Maladinov a Partenij Zografski) a panslavisté (Bohuslav Balbín, Pavel Šafařík, Ján Kollár a další). Proto nelituji vynaloženého času ani v případě, kdyby se tento projekt nijak nevyužil. A našim obrozencům vyslovuji upřímnou úctu a obdiv. Je mojí povinností poděkovat všem, kteří se zasloužili o vznik, rozvoj a uchování slovanského jazyka a kultury:
Je to především geniální Konstantin (Cyril) řečený filozof, profesor Manaurské univerzity v Konstantinupoli, filogog, tvůrce hlaholice, spolu s bratrem Metodějem – prvním slovanským arcibiskupem, překladatelem Bible a autorem řady dalších církevních i světských publikací. Bratři Cyril a Metoděj, kteří za svého působení na Veliké Moravě povznesli tehdejší Slovanské národy do výšin civilizace, jsou po zásluze prohlášeni západní i východní církví za jedny ze svatých patronů dnešní sjednocující se Evropy.
K nim všichni, kteří jim v jejich díle pomáhali: učedníci a pokračovatelé Gorazd, Angelár, Sáva, Lazar, Naum řečený Chrabr a Kliment Ochridský – tvůrce Cyrilice. Východořímský císař Michailos III. , konstantinupolský patriarcha Fotios – učitel Konstantinův, knížata Rostislav, Kocel a Bořivoj a král Svatopluk. A v neposlední řadě osvícený římský papež Hadrianus II. a jeho bibliotekář Anastasius. Dále všichni, kteří v různých místech Evropy pokračovali v započatém díle, slovanskou kulturu rozvíjeli a pomohli ji uchovat. Jsou to kromě mnoha dalších bratři a sestry z Preslavi, Ochridu, chorvatských ostrovů, Sázavského kláštera, Svaté Hory Athos a mnoho dalších v různých slovanských národech až do dnešních dnů. Děkuji také Slavoboji Richardu Ruibarovi za úsilí, které věnuje jazyku Glagolica, Ondreji Rečnikovi a Gabrielu Svobodovi za jazyk Slovianski a Rumjanu Lazovu za překrásný font cyrilského písma, které používám.
SLАVU SLАVOM ! СЛАВУ СЛАВОМ !
СЛАВОУ СЛАВѠМ !
СΛАВОY СΛАВОМ !
ΣΛΑΒΟY ΣΛΑΒΩΜ ! - 20 -
2 Novoslovienska abeceda
Novoslovienskij jazyk se može pisati latinskoj, grečskoj, kyrillskoj ili glagolskoj abecedoj.
Novoslovienskij jazyk se mozhe pisati latinskoj, greczskoj, kyrillskoj ili glagolskoj abecedoj.
Νοβοσλοβιενσκιϊ ιαζυκ σε μοζχε πησατη λατινσκοϊ, γρετζσκοϊ, κυριλλσκοϊ ηλη γλαγολσκοϊ αμπετσεδοϊ. Новословіенскій іазык се може писати латінской, гречской, куріллской или глаголской абецедой. Новословіенскій іазык се може писати латінской, гречской, куріллской или глаголской абецедой.
НОВОСЛОВИЕНСКИІ ІАЗЫК СЕ МОЖЕ ПИСАТИ ЛАТИНСКОІ, ГРЕЧСКОІ, КРИЛЛСКОІ ИЛИ ГЛАГОЛСКОІ АБЕЦЕДОІ.
znak Аа Бб Вв Гг Дд Ее Жж Зз Ѕѕ Іі Йй Ии Кк Лл Мм Нн Ѯѯξ Оо Пп
latinica
а b v g d e ž, ż, zh z dz i, j j i k l m n x o p
ime
az, αλφα
stari znaky
buky
viedi, βητα
glagol, γαμμα dobro, δελτα jest, εψιλον živiete
zemia, ζητα dzielo
iže, ιοτα ije
э дз ї
ita, ητα
kako, καππα
liudie, λαμδα myslite, μυ naš, νυ ksi, ξι
on, ομικρον pokoj, πι
кс
Рр Сс Тт Уу ОУоу Фф Чч Ѳѳ Хх Щщ Цц Шш Ъъ Ыы Ьь ІЕ іе ІОУіоу ІА іа Ѱѱ Ѡѡ
r s t y u f č, cz th h št, szt c š, sz ‛ y ’ ie, je iu, ju ia, ja ps o
rieci, ρω
slovo, σιγμα tvrdo, ταυ
yžica, υψιλον uk
fert, φι
ѵ ѹ, ѫ
červ
thita, θητα hier, χι šta ci
шт
ša
tvrdij jer jery
megkij jer je, ě ju ja
psi, ψι
ot, ωμεγα
ѥ, ѣ ю, ѭ я, ѧ, ѩ пс
Novoslověnština zachovává latinský a řecký pravopis cizích slov). Proto obsahuje i písmena řecké abecedy, která se pro domácí slova nepoužívají. Slova z ostatních jazyků je možné přepisovat foneticky (jako např. v chorvatštině nebo ruštině), ale vlastní jména by měla vždy zůstávat v původním pravopise.
3 Orthografia i fonetika novoslovienski А а Б б В в Г г Д д Е е Ж ж З з Ѕ ӡѕ И (І) і І й И и К к Л л М м Н н Ѯ ҩѯ О о П п Р р С с Т т у оу У ф Ф Ч ч Х х Щ щ Ц ц Ш ш Ъ ъ ы ЪИ Ь ь ИЕ (#) іе іоу ИУ (Ю) ИА ( ) іа ѱ ПС ѡ О
International Phonetic Alphabet ʌ b (nezněle jako p) v (také na konci slova) g (nezněle jako ɣ) d (nezněle jako t, дь,ді = ɟ) ɛ ȝ z ʣ i (mezi samohl. a na zač. slova j) j i k l (alternativně ль = ʎ) m (před souhláskou ɱ) n (před souhl. ŋ, нь,ні =ɲ) ks ɔ p r (alternativně рь = r̝2) s (v cizích slovech také z) t (ть,ті = c) i (po а a е jako ʊ) ʊ f ʧ x ʃt (alternativně ʃʧ nebo ʦ) ʦ ʃ jen mezi souhláskami slabý vokál ɜ y jen po více souhl. slabý vokál i j ɛ j ʊ j a ps ɔ
latinica азбука αλφαβήτα a Аа Αα b Бб ΜΠ μπ v Бв Ββ g Гг Γγ d Дд Δδ e Ее Εε ž Жж ΖΧ ζχ z Зз Ζζ dz ДЗ дз, Ѕ ѕ ΔΖ δζ i Іі Ιι j Й й, J j Ϊϊ i И и, I i Ηη k Кк Κκ l Лл Λλ m Мм Μμ n Нн Νν x КС кс Ξξ o Оо Οο p Пп Ππ r Рр Ρρ s Сс Σσ t Тт Ττ y Уу Υυ u ОУ оу ΟΥ ου f Фф Φφ č Чч ΤΖ τζ h Хх Χχ št Щщ ΣΖΤ σζτ c Цц ΤΣ τσ š Шш ΣΖ σζ ‛ Ъъ ‛ y Ыы Υυ ’ Ьь ’ ie, je ІЕ іе ΙΕ ιε iu, ju ІОУіоу ю ΙΟΥ ιου ia, ja ІА іа я ΙΑ ια ps ПС пс Ψψ o Оо Ωω 1. Přízvuk je vždy na první slabice (jako ve slovenštině a češtině) a u slov s více než třemi slabikami je ještě slabší přízvuk na lichých slabikách uvnitř slova. - 22 -
2. Samohlásky se vyslovují krátce. Mírně prodloužené jsou jen samohlásky před třemi a více souhláskami (např. grēkskij, prāzdnij, cesārstvie).
3. Novoslověnština má zachovány slabikotvorné souhlásky л, р shodně jako čeština a slovenština. Před takovou slabikotvornou souhláskou se píše tvrdý jer ъ (ъл, ър). Tvrdý jer také slouží jako vokalizační spojka. Jery zde zůstaly proto, že jejich výslovnost může v závislosti na mluvčím kolísat od téměř plného [o,e] (podle ruštiny) až po téměř žádný zvuk jako v srbochorvatštině. 4. Měkký jer se píše ke změkčení souhlásek д, т, н, л, р na дь, ть, нь, ль, рь. Vyslovovat měkké varianty рь, ль jako české [ř] nebo slovenské [ľ] se nemusí. 5. Oba jery ъ, ь jsou také pravopisnou součástí pádových a časovacích koncovek.
6. Výslovnost щ může kolísat od [št] jako v jihoslovanských jazycích přes [c] v západoslovanských jazycích až ke [šč] ve východoslovanských jazycích.
7. Výslovnost г je u domácích slov v neznělé formě téměř jako [h] (jako např. v češtině, ukrajinštině nebo novořečtině). Důsledně znělé ostré [g] se píše гк. Dvojhláska гг se vyslovuje [ng] a v latince se přepisuje ng. 8. Výslovnost х (latinkou h) je jako české [ch] (Stejně jako např. v chorvatštině).
9. Samohlásky і, и, іе, іа, іо, іі, оу měkčí předchozí souhlásky д, т, н, л, р. Ostatní samohlásky (pozor, ani samohláska е) včetně koncovky –ій nic neměkčí. Мěkčení je nepovinné a ve slovech cizího původu se nedělá.
10. Rozlišuje se tvrdé е a měkké іе (a podobně i další jotované samohlásky). Tvrdé е se vyslovuje jako э [ε] v ruštině a nic neměkčí. Měkké іе se vyslovuje krátce a lehce stejně jako e [jε] v ruštině. Větší chyba je іе (a ostatní jotované samohlásky) vyslovit dlouze jako samostatnou slabiku [i-j-ε], než výslovnost іе stlačit na samotné neměkčené [ε].
11. Tvrdé ы se vyslovuje na rozdíl od měkkého і,и tvrdě (jako v polštině či francouzštině). Znak у se ale ve slovech řeckého původu tvrdě nevyslovuje.
12. Novoslověnština není „akavá“ jako ruština. Samohláska o se vyslovuje [o].
13. První palatizace ve skloňování a časování je tvořena dvojicemi г→ж, к→ч, х→ш. Např. дроуг→дроуже, око→очи, гріех→гріешити.
14. Novoslověnština nemá druhou palatizaci. (Podobně jako ruština nebo slovinština). Proto například 1. p.j.č.: ruka, 2. p.j.č.: ruky, 3. p.j.č.: rukie. 15. Koncovka -ов, -ѡв je bilabiální jako slovenské [ov] a ne jako české [of].
16. V zápisu dvojhlásek ie, ia, ое, ie apod. se nevkládá písmeno j. Stejně jako v latině a řečtině a tedy jinak než např. v chorvatštině, slovinštině a srbštině. Na začátku slova nebo po samohlásce se v latince píší jako je, ju, ja.
17. Dvojhlásky еу, ау se vyslovují [eu], [au] a v latince se také přepisují eu, au.
18. Různé cyrilské znaky pro zvuky [i] a [o] se používají v pádových koncovkách a předložkách k rozlišení pádu a čísla. (і,о pro jednotné číslo či akuzativ; и, ѡ pro množné číslo či genitiv). Proto například 7.p.j.č. оком, ale 3.p.mn.č. окѡм. - 23 -
3.1 Megki i tv‛rdi s‛glasni
Měkké a tvrdé souhlásky tvoří devět párů. Kromě toho má novoslověnština dalších devět souhlásek, které jsou obojetné. г ж
tvrdá. měkká
д дь
к ч
л ль
н нь
р рь
т ть
х ш
ц ч
б
в
з
ӡѕ
м
п
с
ѳ
ф
3.2 Samoglasni i jotacia v gramatikie Systém šesti novoslověnských samohlásek:
е (e) і,и (i)
Jotované formy pěti samohlásek, které měkčí souhlásky д, т, н, л, р shodně jako і, и:
іе (ie, je) іі (ii, ji)
а (a) ы (y)
о,ѡ (o) оу (u)
іа (ia, ja)
іо (io, jo) іоу (iu, ju)
Novoslověnština má v cyrilském a řeckém písmu na rozdíl od latinky a novoslověnské hlaholice tři různé znaky pro dva zvuky měkké [i] a polosamohlásku [j]. Jsou to znaky і, и, й (v alfabetě ι, η, ϊ). Do latinky se přepisují takto: і и й
ι η ϊ
Většinou jako i (И), ale na začátku slova a mezi samohláskami jako j (І). Vždy jako i (И). Vždy jako j (І).
Použití znaků і, и a й stejně jako použití znaků о, ѡ v pádových nebo časovacích koncovkách se v cyrilici a alfabetě řídí následujícím pravopisným pravidlem: singulár nebo akuzativ duál nebo plurál nebo singuláru genitiv singuláru і й zvuk „j“ і и zvuk „i“ о ѡ zvuk „o“ Proto například моіе = moje (střední rod, jedn. č., akuzativ), ale мойе = moje (střední rod, množné číslo, akuzativ).
Dva zápisy polosamohlásky [j] se využívají také k rozlišení synonym. Například u slovesa йаде, йе = jade, je (іасти=jíst) a slovesa іест, іе = jest, je (быти=být).
Znak і se v kmenech slov pro zvuk [j] a také na konci slov nepoužívá. Proto například край = kraj nebo мой = moj. - 24 -
3.3 Problema e, ie i problema ie, jať
Dnešní východoslovanské jazyky a bulharština používají ve zvýšené míře jotované ѥ a zapisují ho v cyrilici i latince jako obyčejné e. V novoslověnštině se ale zvuky [ε] a [jε] důsledně rozlišují ve výslovnosti i zápisu (jako е a іе). Ve staroslověnštině (i hlaholsky psané staročeštině) se zvuk [jε] a samohláska [jať] zapisovala stejným znakem %., což asi znamená, že rozdíl mezi nimi byl malý nebo žádný. V cyrilici se ale zvuk [jε] zapisuje jako ѥ a [jať] jako ѣ. Čeští jazykovědci někdy přepisují obě samohlásky shodně jako ě, slovenští používají pro [jε] zápis ie a pro [jať] používají zápis ä. Novoslověnština tyto samohlásky ve výslovnosti nerozlišuje a zapisuje obě jako іе.
3.4 Dvie orthografie 3.4.1 Plna orthografia v kyrillskoj abecedie
V této publikaci se používá pravopis, ve kterém se rozlišují v cyrilském písmu (azbuce) dva znaky і,и pro měkké [i] a dva znaky о,ѡ pro [o]. Tento pravopis je takzvaný plný a slouží k přesnějšímu vymezení gramatického tvaru u synonym. Podobně tomu je pro případ využití řeckého písma, kde jsou shodně jako v cyrilském písmu různé znaky pro dvě zvukově stejná [i] a [o] jako v cyrilici, a kde je tvrdý a měkký znak jednoznačně nahrazen dvěma různými apostrofy (normální apostrof pro měkký znak a obrácený apostrof pro tvrdý znak) a měkké souhlásky jsou opět jednoznačně vyjádřeny spřežkami.
3.4.2 Plna orthografia v latinskoj abecedie
Plná verze cyrilského (nebo řeckého) písma je schopna úplně zaznamenat fonetickou podobu novoslověnského jazyka a navíc s sebou nese i gramatickou informaci pro rozlišení různých synonymních gramatických tvarů. Novoslověnský jazyk proto potřebuje mít i v latinském písmu přepis, který by byl vzájemně jednoznačným zobrazením do cyrilského písma. Není to možné udělat jinak, než s pomocí speciálních diakritických znamének. Pro znak ѡ bylo zvoleno v novoslověnštině nepoužívané dvojité w, které se omeze hodně podobá. (Pro zajímavost: v keltských jazycích psaných latinkou znak w také označuje samohlásku.)
3.4.3 Legka orthografia v kyrillskoj i latinskoj abecedie
Plná verze cyrilice je bohužel jen záležitostí speciálního lingvistického softwaru. Na obyčejné4 ruské, ukrajinské, bulharské nebo srbské klávesnici chybí potřebné znaky. Stejné to je i pro případ latinky na počítači s polskou, československou nebo slovinskochorvatskou podporou. Praktická situace je taková, že při běžném psaní na Proto jsem naprogramoval vlastní ovladač klávesnice pro psaní plnou verzí Cyrilice. Ovladač je volně ke stažení na webové adrese novoslověnštiny. 4
- 25 -
konkrétním počítači s nainstalovanou podporou písma a klávesnice pro dnešní živé jazyky5 bohužel nejde použít ani plnou cyrilskou verzi ani plnou latinskou verzi. Tvrdé a měkké znaky je sice možné jednoznačně nahradit apostrofy, ale v latinské abecedě chybí znaky, které by odpovídaly řeckým η, ω nebo cyrilským и, ω a samozřejmě v latince chybí všechny měkké souhlásky. Proto je novoslověnský pravopis v konkrétní národní cyrilici i národní latince zjednodušený, různá [i] a [o] se zapisují jen jedním znakem a měkčené souhlásky se píší s pomocí diakritických znamének nebo spřežkami. Z praktických důvodů je potřeba zavést hned několik zjednodušených pravopisů jak v latinském písmu, tak i v cyrilici. Jsou to tyto následující 1. Ukrajinský přepis do cyrilice. Zde chybí znaky ω, θ, ψ, ξ. Tento pravopis je doporučený pro psaní s použitím azbuky. Je ho možné použít i na ruské a bulharské klávesnici, kde lze v ruštině nepoužívaný znak i psát dočasným přepnutím do latinky (podržením klávesy pravý Alt). 2. Bulharskoruský přepis do cyrilice. Zde chybí znaky і, ω, θ, ψ, ξ.
3. Srbský přepis do cyrilice. Zde chybí znaky ы, и, ω, θ, ψ, ξ.
4. Polský přepis do latinky. Zde chybí znaky и, ω, θ, ψ, ξ a pro všechny měkké souhlásky je možné využít polská diakritická znaménka nebo spřežky. 5. Československo a zároveň slovinskochorvatský přepis do latinky. Zde chybí znaky и, ω, θ, ψ, ξ a pro všechny měkké souhlásky je možné využít háčky jako diakritická znaménka. Tento pravopis je doporučený pro latinku.
6. Latinský přepis pro ostatní neslovanské jazyky s využitím základní znakové sady, kde se můžou využít pouze spřežky ze znaků ASCII. Tento pravopis, který vychází z polského pravopisu, je doporučený všude tam, kde není k dispozici podpora pro diakritická znaménka.
Ruština (a ostatní východoslovanské jazyky) má svůj vlastní přepis z azbuky do latinky. Tato transkripce vznikla v USA, je odvozená z interpretace latinských písmen a spřežek v angličtině6, a používá se například pro přepis jmen v cestovních dokladech apod. Tento způsob transkripce pro novoslověnštinu ani pro jiné slovanské jazyky nedoporučuji z následujících důvodů:
1. Ruská transkripce do latinky ignoruje dlouhodobě zavedený způsob používání latinky v západních a jižních slovanských národech (Polské a staročeské spřežky, nebo háčky a jiná diakritická znaménka). 2. Ruská transkripce je vůči azbuce nejednoznačná a vychází z aplikace anglického pravopisu na ruštinu (Např. více variant výslovnosti písmena y).
5
Jedinou výjimkou je pouze novořečtina.
Možná právě z tohoto důvodu je bohužel skutečností, že velká část dnešních Rusů není schopna s latinkou pracovat jako s univerzálním písmem a proto bez ohledu na podobnost jazyků nedokážou v latince ani přibližně přečíst a pochopit například polský nebo srbochorvatský text. 6
- 26 -
Doporučené abecedy jsou zvýrazněny silným písmem. plna orthografia kyrillica latinica
αλφαβήτα
а б в г д е ж з і и й к л м н ѯҩ о п р с т у оу7 ф ч х щ ц ш ъ ы ь ѱ ѡ
α μπ β γ δ ε ζχ ζ ι η ϊ κ λ μ ν ξ ο π ρ σ τ υ ου φ τζ χ σζτ τσ σζ ‛ nebo nic υ ’ nebo nic ψ ω
7
a b v g d e ż z ı i j k l m n x o p r s t y u f ĉ h ŝt c ŝ ‛ ŷ ’ ps w
lehka orthografia боулоукрагарски и інски роусски
а б в г д е ж з і и й к л м н кс о п р с т у оу ф ч х щ ц ш ъ ы ь пс о
а б в г д е ж з и и й к л м н кс о п р с т у оу ф ч х щ ц ш ъ ы ь пс о
сърбски
polski
а б в г д е ж з и и ј к л м н кс о п р с т у оу ф ч х щ ц ш ‛nebo nic у ’nebo nic пс о
a b w g d e ż z i i j k l m n ks o p r s t y u f cz h szt c sz ‛nebo nic y ’nebo nic ps o
CZ, HR, SLO i SK
a b v g d e ž z i i j k l m n x o p r s t y u f č h št c š ‛nebo nic y ’nebo nic ps o
proste ASCII
a b v g d e zh z i i j k l m n x o p r s t y u f cz h szt c sz ‛nebo nic y ’nebo nic ps o
Je to původně řecká ligatura O+Y, která má ve znakové sadě UNICODE samostatný kód 0478 a 0479.
- 27 -
4 Grammatika
Novoslověnština má následující slovní druhy: 1. 2. 3. 4. 5.
suštestveni imena (pod. jména) miestoimena (zájmena) prilagatielni imena (př. jména) čisla (číslovky) glagoly (slovesa)
6. narečia (příslovce) 7. predlogy (předložky) 8. sjednotienia (spojky) 9. časticy (částice) 10. meždumetia (citoslovce)
4.1 Suštestveni imena
Podstatná jména jsou trojího rodu (mužský, ženský a střední) shodně jako ve všech slovanských jazycích, latině a řečtině. Podstatná jména mají 7 pádů včetně vokativu.
Podstatná jména používají jednotné, dvojné a množné číslo.
Dvojné číslo se nemusí používat, slouží hlavně k porozumění textům ve staroslověnštině, některých současných jazycích8 a pro párová slova oči, uši, nogie, rukie. Duál by se neměl používat pro počet větší než 2. Duál má vždy shodný 1.4.5., 2.6. a 3.7. pád. U mužských tvarů se rozlišuje životnost jako například v češtině a staroslověnštině. Jde-li o pojem, který je schopen aktivně vykonávat slovesný děj, je považován za životný. Potom má akuzativ singuláru shodný s genitivem singuláru, jinak je akuzativ singuláru shodný s nominativem singuláru. U některých slov se v koncovkách mimo 1. pád j.č. vynechává samohláska е. (Tato samohláska vznikla náhradou za jer.) Proto se například skloňuje отец, отца, отцоу, отца, отче, ...
Skloňovací vzory mají mezi sebou řadu podobností. Platí, že v rámci jednoho rodu se koncovky liší jen tvrdostí samohlásek a souhlásky v pádových koncovkách se nemění. Z důvodu zachování podobnosti se staroslověnštinou jsou do novoslověnštiny zahrnuty 4 nepravidelné vzory (kmeny s vkládanými n, r, s a t souhláskami) ime, imene, mat’, matere, nebo, nebese a dietia, dietiate: 1. Tyto nepravidelné vzory mají shodnou specifickou podobu jednotného čísla. Jejich duál a množné číslo je však na rozdíl od staroslověnštiny shodný s pravidelnými vzory příslušného rodu. 2. Mužská varianta vzoru ime, imene v podobě kamy, kamene však v novoslověnštině chybí a slovo kamen se skloňuje pravidelně. Např. dnešní chorvatština používá pro množné číslo podstatných jmen koncovky podobnější novoslověnskému duálu než plurálu. 8
4.1.1 Mužskij rod, tv‛rdij vzor: bog, boga, bogi; hleb, hleba, hlebi j.č. (singulár) бог хлеб бог-а хлеб-а бог-оу хлеб-оу бог-а хлеб бож-е хлеб-е бог-іе хлеб-іе бог-ом хлеб-ом
mn.č. (plurál) бог-и хлеб-ы бог-ѡв хлеб-ѡв бог-ѡм хлеб-ѡм бог-ы хлеб-ы бог-и хлеб-ы бог-ех хлеб-ех бог-ы хлеб-ы
dv.č. (duál) бог-а бог-оу бог-ома бог-а бог-а бог-оу бог-ома
хлеб-а 1.p. (nom.) хлеб-оу 2.p. (gen.) хлеб-ома 3.p. (dat.) хлеб-а 4.p. (akuz.) хлеб-а 5.p. (vok.) хлеб-оу 6.p. (lok.) хлеб-ома 7.p. (instr.) Jde vlastně o jediný vzor, který má dvě formy 4. p. j. č. a 1. a 5. p. mn. č. podle životnosti.
4.1.2 Mužskij rod, megkij vzor: muž, muža, muži; kraj, kraja, kraji j.č. (singulár) моуж край моуж-а край-а моуж-оу край-оу моуж-а край моуж-і край-і моуж-і край-і моуж-ем край-ем
mn.č. (plurál) моуж-и край-и моуж-ѡв край-ѡв моуж-ам край-ам моуж-е край-е моуж-и край-и моуж-ах край-ах моуж-и край-и
dv.č. (duál) моуж-а моуж-оу моуж-ама моуж-а моуж-а моуж-оу моуж-ама
край-а 1.p. (nom.) край-оу 2.p. (gen.) край-ама 3.p. (dat.) край-а 4.p. (akuz.) край-а 5.p. (vok.) край-оу 6.p. (lok.) край-ама 7.p. (instr.) Jde vlastně o jediný vzor, který má jen dvě formy akuzativu j.č. podle životnosti. Životnost není založena biologicky a je dána jen schopností vykonávat slovesné děje a generovat výsledky (mluvit, vidět, chodit, dělat, …). (Např. robot a stroj je životný). Poznámka č. 1.
Ve staroslověnštině a ve větší míře v církevní slovanštině jsou také mužská podstatná jména s koncovkami ve více pádech množného čísla obsahující –ov– (například –ове, -ов, -овем, ...) podobně, jako v dnešních jihoslovanských jazycích. Je to ale rys specificky jihoslovanský, který se v novoslověnštině nevyskytuje. Poznámka č. 2.
Ve staroslověnštině bylo obvyklé, že některé skloňovací vzory se svými koncovkami byly nezávislé na rodu (například platily zároveň pro mužský i ženský rod). Tento jev se v některých současných slovanských jazycích modifikoval do zvláštních vzorů, které míchají koncovky více pravidelných vzorů (např. český vzor předseda jako smíšení koncovek vzorů žena a pán) a nebo ke změně rodu celého slova (např. ruské slovo дедушка). V novoslověnštině se tento jev v omezené míře vyskytuje v původní podobě. Je to například slovo mužského rodu владыка, nebo слоуга či воіевода které se v j.č. skloňuje stejně jako жена, i když zůstává slovem mužského rodu. - 30 -
4.1.3 Ženskij rod, tv‛rdij vzor: žena, ženy j.č. (singulár) жен-а 1.p. (nominativ) жен-ы 2.p. (genitiv) жен-іе 3.p. (dativ) жен-оу 4.p. (akuzativ) жен-о 5.p. (vokativ) жен-іе 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental) жен-ой
mn.č. (plurál) жен-ы жен-ъ жен-ам жен-ы жен-ы жен-ах жен-ами
dv.č. (duál) жен-іе жен-оу жен-ама жен-іе жен-іе жен-оу жен-ама
j.č. (singulár) доуш-а 1.p. (nominativ) доуш-і 2.p. (genitiv) доуш-і 3.p. (dativ) доуш-оу 4.p. (akuzativ) доуш-е 5.p. (vokativ) доуш-і 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental) доуш-ей
mn.č. (plurál) доуш-и доуш-ей доуш-ам доуш-и доуш-и доуш-ах доуш-ами
dv.č. (duál) доуш-е доуш-оу доуш-ама доуш-е доуш-е доуш-оу доуш-ама
4.1.4 Ženskij rod, megkij vzor: duša, duši
4.1.5 Ženskij rod, megkij vzor: buria, burii (po vzoru duša)
j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál) боур-і-а боур-і-и боур-і-е 1.p. (nominativ) боур-і-і боур-і-ей боур-і-оу 2.p. (genitiv) боур-і-і боур-і-ам боур-і-ама 3.p. (dativ) боур-і-оу боур-і-и боур-і-е 4.p. (akuzativ) боур-і-е боур-і-и боур-і-е 5.p. (vokativ) боур-і-і боур-і-ах боур-і-оу 6.p. (lokal) боур-і-ами боур-і-ама 7.p. (instrumental) боур-і-ей Vzory duša a buria jsou vlastně jediný vzor ve dvou variantách podle tvrdosti poslední souhlásky ve kmeni.
4.1.6 Ženskij rod, oprostenij mehkij vzor: kost, kosti j.č. (singulár) кост 1.p. (nominativ) кост-і 2.p. (genitiv) кост-і 3.p. (dativ) кост 4.p. (akuzativ) кост-і 5.p. (vokativ) кост-і 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental) кост-ій
mn.č. (plurál) кост-и кост-ій кост-им кост-и кост-и кост-их кост-ими
- 31 -
dv.č. (duál) кост-и кост-ій кост-има кост-и кост-и кост-ій кост-има
4.1.7 Strednij rod, tv‛rdij vzor: slovo, slova j.č. (singulár) слов-о 1.p. (nominativ) слов-а 2.p. (genitiv) слов-оу 3.p. (dativ) слов-о 4.p. (akuzativ) слов-о 5.p. (vokativ) слов-іе 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental) слов-ом
mn.č. (plurál) слов-а слов-ъ слов-ѡм слов-а слов-а слов-ех слов-ы
4.1.8 Strednij rod, dualnij tv‛rdij vzor: oko, oka
dv.č. (duál) слов-іе слов-оу слов-ома слов-іе слов-іе слов-оу слов-ома
j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál) ок-о ок-а оч-и 1.p. (nominativ) ок-а ок-ъ оч-ій 2.p. (genitiv) ок-оу ок-ѡм оч-има 3.p. (dativ) ок-о ок-а оч-и 4.p. (akuzativ) ок-о ок-а оч-и 5.p. (vokativ) ок-іе ок-ех оч-ій 6.p. (lokal) ок-ы оч-има 7.p. (instrumental) ок-ом Tento vzor se od vzoru слово liší jen v duálu, který je shodný se vzorem кост. Podle vzoru око, ока, очи se také skloňuje оухо, оуха, оуши.
4.1.9 Strednij rod, megkij vzor: pole, pola j.č. (singulár) пол-е 1.p. (nominativ) пол-а 2.p. (genitiv) пол-оу 3.p. (dativ) пол-е 4.p. (akuzativ) пол-е 5.p. (vokativ) пол-і 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental) пол-ем
mn.č. (plurál) пол-а пол-ей пол-ем пол-а пол-а пол-ех пол-еми
dv.č. (duál) пол-и пол-оу пол-ема пол-и пол-и пол-оу пол-ема
j.č. (singulár) цесарств-і-е 1.p. (nominativ) цесарств-і-а 2.p. (genitiv) цесарств-і-оу 3.p. (dativ) цесарств-і-е 4.p. (akuzativ) цесарств-і-е 5.p. (vokativ) цесарств-і-і 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental) цесарств-і-ем
mn.č. (plurál) цесарств-і-а цесарств-і-ей цесарств-і-ем цесарств-і-а цесарств-і-а цесарств-і-ех цесарств-і-еми
dv.č. (duál) цесарств-і-и цесарств-і-оу цесарств-і-ема цесарств-і-и цесарств-і-и цесарств-і-оу цесарств-і-ема
4.1.10 Strednij rod, megkij vzor: cesarstvie, cesarstvia (po vzoru pole)
- 32 -
4.1.11 Neredovnij strednij tvrdij vzor: ime, imene; kamen, kamene
j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál) име имен-а имен-іе 1.p. (nominativ) име-н-е имен-ъ имен-оу 2.p. (genitiv) име-н-і имен-ѡм имен-ома 3.p. (dativ) име имен-а имен-іе 4.p. (akuzativ) име имен-а имен-іе 5.p. (vokativ) име-н-і имен-ех имен-оу 6.p. (lokal) имен-ы имен-ома 7.p. (instrumental) име-н-ем Podle vzoru име se v jednotném čísle skloňuje také ден mužského rodu.
4.1.12 Neredovnij megkij ženskij vzor: mati, matere j.č. (singulár) mn.č. (plurál) мать мате-р-и 1.p. (nominativ) мате-р-е мате-р-ей 2.p. (genitiv) мате-р-і мате-р-ам 3.p. (dativ) мате-р мате-р-и 4.p. (akuzativ) маті мате-р-и 5.p. (vokativ) мате-р-і мате-р-ах 6.p. (lokal) мате-р-ами 7.p. (instrumental) мате-р-ей Podle vzoru мать se skloňuje také доць (dcera).
dv.č. (duál) мате-р-е мате-р-оу мате-р-ама мате-р-е мате-р-е мате-р-оу мате-р-ама
j.č. (singulár) mn.č. (plurál) небо небе-с-а 1.p. (nominativ) небе-с-е небе-с-ъ 2.p. (genitiv) небе-с-і небе-с-ѡм 3.p. (dativ) небо небе-с-а 4.p. (akuzativ) небо небе-с-а 5.p. (vokativ) небе-с-і небе-с-ех 6.p. (lokal) небе-с-ы 7.p. (instrumental) небе-с-ем Podle vzoru небо se skloňuje i тіело а чоудо.
dv.č. (duál) небе-с-іе небе-с-оу небе-с-ома небе-с-іе небе-с-іе небе-с-оу небе-с-ома
4.1.13 Neredovnij tv‛rdij strednij vzor: nebo, nebese
4.1.14 Neredovnij tv‛rdij strednij vzor: dietia, dietiate
j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál) діетіа діетіа-т-а діетіа-т-іе 1.p. (nominativ) діетіа-т-е діетіа-т-ъ діетіа-т-оу 2.p. (genitiv) діетіа-т-і діетіа-т-ѡм діетіа-т-ома 3.p. (dativ) діетіа діетіа-т-а діетіа-т-іе 4.p. (akuzativ) діетіа діетіа-т-а діетіа-т-іе 5.p. (vokativ) діетіа-т-і діетіа-т-ех діетіа-т-оу 6.p. (lokal) діетіа-т-ы діетіа-т-ома 7.p. (instrumental) діетіа-т-ем Podle vzoru діетіа se skloňují např. теліа, козліа, жребіа, осліа a další mláďata. - 33 -
4.2 Miestoimena Zájmena se dělí na 1. osobní
2. zvratné
3. ukazovací
4. přivlastňovací 5. tázací
6. vztažná
4.2.1 Lični i reflexivni miestoimena
Osobní zájmena. Zvratné zájmeno zastupuje pojem totožný se subjektem věty.
1.p. (nominativ) 2.p. (genitiv) 3.p. (dativ) 4.p. (akuzativ) 5.p. (vokativ) 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental)
j.č. (singulár)
аз мне мніе, мі мне, ме аз мніе мной
мы 1.p. (nominativ) нас 2.p. (genitiv) нам 3.p. (dativ) нас, ны 4.p. (akuzativ) мы 5.p. (vokativ) нас 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental) нами
ты тебе тебіе, ті тебе, те ты тебіе тебой mn.č. (plurál) вы вас вам вас вы вас вами
- 34 -
není себе себіе, (jedn.сі, mn.си) себе, се není себіе себой
мы най нама ны мы най нама
dv.č. (duál) вы вай вама вы вы вай вама
4.2.2 Lične miestoime on, ona, ono Pádové koncovky zájmen on, ona, ono slouží jako vzor pro pádové koncovky přídavných jmen a některých dalších zájmen a číslovek. Proto hovoříme o skloňovacím vzoru он, она, оно. Podle něj se skloňuje například také staro i novoslověnské zájmeno всій, вса, все (každý, každá, každé; celý, celá celé; úplný, úplná, úplné). 1.p. (nominativ) 2.p. (genitiv) 3.p. (dativ) 4.p. (akuzativ) 5.p. (vokativ) 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental) 1.p. (nominativ) 2.p. (genitiv) 3.p. (dativ) 4.p. (akuzativ) 5.p. (vokativ) 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental)
он іегѡ, ніегѡ іемоу, ніемоу го, іего ніем нім
j.č. (singulár)
она іей, ніей іей, ніей іоу
není ніей ной
mn.č. (plurál) они йих, них йим, ним йе
оно іегѡ, ніегѡ іемоу, ніемоу іе ніем нім
není них ними
dv.č. (duál) оне йоу йима, нима йе
1.p. (nominativ) 2.p. (genitiv) 3.p. (dativ) 4.p. (akuzativ) 5.p. (vokativ) není йоу 6.p. (lokal) нима 7.p. (instrumental) Množné číslo a duál jsou shodné pro všechny rody.
Je-li zájmeno v roli podstatného jména s předložkou, přidává se na začátek hláska н (např. к ніемоу, о них). Tvar bez hlásky н je pro situace, kde je zájmeno jen v pomocné roli vedle jiného podstatného jména (např. jako přívlastek: о іегѡ книгіе, на йих слово). Zájmeno он, она, оно může mít ještě variantu овій, ова, ове pro určení osoby méně určité, vzdálenější.
- 35 -
4.2.3 Flexivni završenia prilagatielnih imen V novoslověnštině je jen jeden druh přídavných jmen, který se skloňuje podle jednoho vzoru. он, она, оно : -ій 1.p. (nominativ) -егѡ 2.p. (genitiv) -емоу 3.p. (dativ) -его 4.p. (akuzativ) -ій 5.p. (vokativ) -ем 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental) -ім 1.p. (nominativ) 2.p. (genitiv) 3.p. (dativ) 4.p. (akuzativ) 5.p. (vokativ) 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental)
-й -іегѡ -іемоу -іего -й -іем -йім
-а -ей -ей -оу -а -ей -ой
j.č. (singulár) -іа -іей -іей -іоу -іа -іей -й
mn.č. (plurál) -и -йи -их -йих -им -йим -е -йе -и -йи -их -йих -ими -йими dv.č. (duál) -е -йе -оу -йоу -има -йима -е -йе -е -йе -оу -йоу -има -йима
-е -егѡ -емоу -е -е -ем -ім
-іе -іегѡ -іемоу -іе -іе -іем -йім
1.p. (nominativ) 2.p. (genitiv) 3.p. (dativ) 4.p. (akuzativ) 5.p. (vokativ) 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental) Množné číslo a duál jsou shodné pro všechny rody.
Končí-li kmen na souhlásku, platí při použití tohoto vzoru koncovka v levém sloupci. Končí-li kmen na samohlásku, platí při použití tohoto vzoru koncovka v pravém sloupci. Proto např. наш-а, ale тво-іа.
Zájmeno он, она, оно (jako měkký vzor) a zájmeno той, та, то (jako tvrdý vzor) se používají jako vzory pro skloňování.
- 36 -
4.2.4 Pokazyvatielne miestoime toj, ta, to; tutoj, tuta, tuto, ot‛redienij člen Skloňují se podle vlastního vzoru, který je podobný vzoru он, она, оно. 1.p. (nominativ) 2.p. (genitiv) 3.p. (dativ) 4.p. (akuzativ) 5.p. (vokativ) 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental) 1.p. (nominativ) 2.p. (genitiv) 3.p. (dativ) 4.p. (akuzativ) 5.p. (vokativ) 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental)
т-ой т-огѡ т-омоу т-ого т-ом т-ім
j.č. (singulár)
т-а т-ей т-ей т-оу není т-ей т-ой
mn.č. (plurál)
т-и т-іех т-іем т-и
т-о т-огѡ т-омоу т-о т-ом т-ім
není т-іех т-іеми dv.č. (duál) т-е т-оу т-іема т-е
1.p. (nominativ) 2.p. (genitiv) 3.p. (dativ) 4.p. (akuzativ) 5.p. (vokativ) není т-оу 6.p. (lokal) т-іема 7.p. (instrumental) Množné číslo a duál jsou shodné pro všechny rody.
Zájmeno той, та, то slouží také k označení určitého členu.
Varianta тоутой, тоута, тоуто se používá pro případ označení subjektu na shodném místě (тоу), jako je nositel děje.
4.2.5 Pokazyvatielne miestoime sij, sa, se
Zájmena сій, са, се (tento, tenhle, tato, tahle, toto, tohle) se skloňují podle měkkého vzoru он, она, оно, jako:
- 37 -
1.p. (nominativ) 2.p. (genitiv) 3.p. (dativ) 4.p. (akuzativ) 5.p. (vokativ) 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental)
j.č. (singulár)
с-ій с-егѡ с-емоу с-его
с-а с-ей с-ей с-оу
není с-ей с-ой
с-ем с-ім
с-е с-егѡ с-емоу с-е с-ем с-ім
Poznámka: Příslovce сегѡдніе (doslova: tohoto dne) je významově totožné s příslovcem днес, což je obojí zkratka z původního дне сегѡ.
4.2.6 Prisvojitielni miestomena moj, tvoj, svoj, naš, vaš
Zájmena мой, твой, свой, наш, ваш se skloňují podle vzoru он, она, оно, jako například: мой 1.p. (nominativ) моіегѡ 2.p. (genitiv) моіемоу 3.p. (dativ) моіего 4.p. (akuzativ) мой 5.p. (vokativ) моіем 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental) мойім
наш нашегѡ нашемоу нашего наш нашем нашім
j.č. (singulár) моіа наша моіей нашей моіей нашей моіоу нашоу моіа наша моіей нашей мой нашой
4.2.7 Prisvojitielni miestomena jego, jej, jego
моіе моіегѡ моіемоу моіе моіе моіем мойім
наше нашегѡ нашемоу наше наше нашем нашім
Tato zájmena jsou nesklonná – mají ve všech pádech stejný tvar jako genitiv zájmen on, ona, ono: іегѡ, іей, іегѡ, их, йоу.
4.2.8 Pytatielni miestoimena koj, koja, koje, jakij, jaka, jake i kto, što
Zájmena кой, коіа, коіе (který, která, které = dotaz na identifikaci) se skloňují podle vzoru он, она, оно. Zájmena іакій, іака, іаке (jaký, jaká, jaké = dotaz na vlastnost) se také skloňují podle vzoru он, она, оно. кой коіегѡ коіемоу коіего
1.p. (nominativ) 2.p. (genitiv) 3.p. (dativ) 4.p. (akuzativ) 5.p. (vokativ) коіем 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental) койім
іакій іакегѡ іакемоу іакего іакем іакім
j.č. (singulár) коіа іака коіей іакей коіей іакей коіоу іакоу
není коіей кой
- 38 -
іакей іакой
коіе коіегѡ коіемоу коіе коіем койім
іаке іакегѡ іакемоу іаке іакем іакім
Zájmena кто (kdo) a що (co) nemají plurál a duál (tam je zastupuje zájmeno koji, koji, koja) a skloňují se v singuláru кто podle vzoru той a що podle vzoru он takto: j.č. (singulár) що, что ч-егѡ ч-емоу что
кто к-огѡ к-омоу к-ого
1.p. (nominativ) 2.p. (genitiv) 3.p. (dativ) 4.p. (akuzativ) 5.p. (vokativ) není к-ом 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental) к-ім
4.2.9 Ot‛nosni miestoimena, miestoime iže
není ч-ем ч-ім
Vztažná zájmena, která začínají vedlejší věty, se tvoří z libovolných tázacích zájmen přidáním koncovky -же.
Například кой → койже.
Pro novoslověnštinu je ale typické vztažné zájmeno vzniklé ze zájmen on, ona, ono ve spojení s koncovkou –же, které je v mn.č. a duálu stejné pro všechny rody. 1.p. (nominativ) 2.p. (genitiv) 3.p. (dativ) 4.p. (akuzativ) 5.p. (vokativ) 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental) 1.p. (nominativ) 2.p. (genitiv) 3.p. (dativ) 4.p. (akuzativ) 5.p. (vokativ) 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental) 1.p. (nominativ) 2.p. (genitiv) 3.p. (dativ) 4.p. (akuzativ) 5.p. (vokativ) 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental)
иже іегѡ-же, ніегѡ-же іемоу-же,ніемоу-же іего-же ніем-же нім-же
j.č. (singulár)
иже іей-же, ніей-же іей-же, ніей-же іоу-же není ніей-же ной-же
mn.č. (plurál)
иже йих-же, них-же йим-же, ним-же йе-же
není них-же ними-же
dv.č. (duál)
иже йоу-же йима-же, нима-же йе-же
není йоу-же нима-же - 39 -
иже іегѡ-же, ніегѡ-же іемоу-же,ніемоу-же іе-же ніем-же нім-же
4.3 Prilagatielni imena
Všechna přídavná jména mají pádové koncovky podle jednotného vzoru он, она, оно. Novoslověnština nerozlišuje neurčité a určité tvary přídavných jmen a při skloňování ponechává jen jednu pádovou koncovku. Například:
1.p. (nominativ) 2.p. (genitiv) 3.p. (dativ) 4.p. (akuzativ)
staroslověnsky neurčitý tvar určitý tvar добръ рабъ добрый рабъ добра раба добраіегѡ раба доброу рабоу доброуіемоу рабоу добра раба добраіего раба
4.3.1 Završenia prilagatielnih imen
novoslověnsky
добрій раб добрегѡ раба добремоу рабоу добрего раба
Přídavná jména (což jsou také participia sloves) mají dva druhy koncovek. První je trojice –ій, -а, -е a druhá je trojice -, -а, -о. Oba druhy se skloňují stejně podle vzoru он, она, оно při dodržení pravidla, že u mužského rodu se podle životnosti rovná 1.p.j.č. nebo 2.p.j.č. a 5.p.j.č. a u středního rodu 1.p.j.č. se vždy rovná 4. а 5. p.j.č. Příklad (jednotné číslo) 1.p. (nominativ) 2.p. (genitiv) 3.p. (dativ) 4.p. (akuzativ) 5.p. (vokativ) 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental)
добр-ій добр-егѡ добр-емоу добр-ій, -его добр-ій добр-ем добр-ім
добр-а добр-ей добр-ей добр-оу добр-а добр-ей добр-ой
добр-е добр-егѡ добр-емоу добр-е добр-е добр-ем добр-ім
1.p. (nominativ) 2.p. (genitiv) 3.p. (dativ) 4.p. (akuzativ) 5.p. (vokativ) 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental)
петровпетров-егѡ петров-емоу петров- , -его петровпетров-ем петров-ім
петров-а петров-ей петров-ей петров-оу петров-а петров-ей петров-ой
петров-о петров-егѡ петров-емоу петров-о петров-о петров-ем петров-ім
- 40 -
4.3.2 Eskalacia prilagatielnih imen
Druhý stupeň (komparativ) se tvoří vložením slabiky –ейш- mezi kmen a pádovou koncovku. Pro porovnání slouží 2.p. bez předložky. Například:
богатейшій тебе.
bogatejšij tebe
Třetí stupeň (superlativ) se tvoří z druhého stupně přidáním předpony най-. Pro vymezení množiny, v rámci které se porovnává, se používá předložka из s 2.p.
Například:
богатій, богатейшій, найбогатейшій.
bogatij, bogatejšij, najbogatejšij
V církevní slovanštině se pod vlivem ruštiny nepoužívá superlativ a jeho funkci zastupuje komparativ. Novoslověnština ale používá všechny tři stupně shodně jako staroslověnština a většina dnešních slovanských jazyků nebo jiných evropských jazyků.
4.3.3 Neredovni prilagatelni imena
Shodně jako ve staroslověnštině jsou některá přídavná jména nepravidelná. Jsou to především: první stupeň беликій добрій благій малій ӡзлій
velikij dobrij blagij malij zlij
komparativ (2. stupeň) болшій лоучшій оуншій меншій горшій
bolšij lučšij unšij menšij goršij
4.3.4 Pytatielne prilagatielne ime jakij, nejasni prilagatielni imena
Zájmeno іакій se používá se v případě dotazů na vlastnost nějakého subjektu. Jako odpověď lze použít neurčitá přídavná jména: ніеіакій ниіакій инакій такій всіакій
niejakij nijakij inakij takij vsiakij
nějaký nijaký, žádný jiný takový každý
- 41 -
4.4 Čisla 4.4.1 Osnovni čisla 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
10 20 30 40 50 60 70 80 90 100
іедин, іедна, іедно два, двіе, двіе три четыри піат шест седм осм девіат десіат десіат двадесіат тридесіат четыридесіат піатъдесіат шестъдесіат седмъдесіат осмъдесіат девіатъдесіат сто
11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 110 200 300 400 500 600 700 800 900 1000
іединнадесіат дванадесіат тринадесіат четыринадесіат піатънадесіат шестънадесіат седмънадесіат осмънадесіат девіатънадесіат двадесіат сто десіат двіе стіе три ста четыри ста піат сѡт шест сѡт седм сѡт осм сѡт девіат сѡт тысаща
21 22 23 24 25 26 27 28 29 0 2000 3000 4000 5000 104 105 106 106 109 1012
двадесіат іедин двадесіат два двадесіат три двадесіат четыри двадесіат піат двадесіат шест двадесіат седм двадесіат осм двадесіат девіат ноула двіе тысащіе три тысащы четыри тысащы піат тысащъ тьма (klasicky) легеѡн (klasicky) леѡдр (klasicky) милион билион трилион
іедин se skloňuje jako ukazovací zájmeno той, та, то v jednotném čísle, např. іедин хлеб
два se skloňuje jako ukazovací zájmeno той, та, то v duálu, např. два хлеба
три, четыри se skloňuje jako ukazovací zájmeno той, та, то v množném čísle, např. три хлебы, четыри хлебы
піат аž десіат se skloňuje jako podstatné jméno podle vzoru кост. Další číslovky se také skloňují jako podstatná jména (сто → слово, тысаща → жена, милион → хлеб). Počítaný subjekt je u nich v 2.p.mn.č. v neshodném přívlastku. např. піат хлебѡв, осм хлебѡв, сто хлебѡв, тысаща хлебѡв, ...
- 42 -
4.4.2 Serijni čisla
Řadové číslovky se skloňují jako přídavná jména podle vzoru он, она, оно. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
10 20 30 40 50 60 70 80 90 100
првій вторій третій четвертій піатій шестій седмій осмій девіатій десіатій
десіатій двадесіатій тридесіатій четыридесіатій піатъдесіатій шестъдесіатій седмъдесіатій осмъдесіатій девіатъдесіатій сотній
4.4.3 Umnožitielni čisla
11 12 13 14 15 16 17 18 19 20
110 200 300 400 500 600 700 800 900 1000
іединнадесіатій дванадесіатій тринадесіатій четыринадесіатій піатънадесіатій шестънадесіатій седмънадесіатій осмънадесіатій девіатънадесіатій двадесіатій сто десіатій двіе сотній три сотній четыри сотній піат сотній шест сотній седм сотній осм сотній девіат сотній тысащній
21 22 23 24 25 26 27 28 29 0
2000 3000 4000 5000 104 105 106 106 109 1012
двадесіат првій двадесіат вторій двадесіат третій двадесіатчетвертій двадесіат піатій двадесіат шестій двадесіат седмій двадесіат осмій двадесіат девіатій ноултій двіе тысащній три тысащній четыри тысащній піат тысащній милионтій билионтій трилионтій
Násobné číslovky se tvoří přidáním koncovky –крат a chová se jako příslovce. Například двакрат, осмъкрат, ....
4.4.4 Frakcie
Kromě slova половина se zlomky tvoří z řadových číslovek koncovkou –ина a skloňují se podle vzoru жена. Vyjadřované množství je v 2.p. jako přívlastek neshodný.
Například третина, осмина, сѡтнина, ...
4.4.5 Pokazyvatielni čisla толикѡ
tolik
коликѡ
kolik, коликій
4.4.6 Pytatielni čisla
kolikátý - 43 -
4.5 Glagoly
Slovesa mají dva vidy: dokonavý (perfektivum) a nedokonavý (imperfektivum) označovaný zkratkou (F jako futurum). U dokonavých sloves slouží přítomný tvar k vyjádření budoucího času a proto tato slovesa nemají přítomný čas. Všechna slovesa mají základní (u nedokonavých přítomný nebo u dokonavých budoucí) a minulý čas. Minulý tvar vznikl splynutím aoristu a imperfekta do jednoho minulého tvaru, který je dokonavý nebo nedokonavý podle typu slovesa.
Participia se skloňují podle vzoru он, она, оно včetně minulého -л- participia, které je dáno prvním pádem jednotného, dvojného a množného čísla a rodem, a které se používá ke tvorbě složených minulých časů. Kromě pravidelných sloves je definován i omezený počet nepravidelných sloves a k tomu samostatné sloveso быти (být), které se používá jako existenční, sponové i pomocné. Pro všechna slovesa platí následující pravidla: 1. Každé sloveso má infinitivní kmen (shodný s minulým kmenem nebo odvozeným z infinitivního kmene) a přítomný kmen. Kmeny jednoho slovesa se mohou lišit slabikami a souhláskami. Přítomný kmen je někdy oproti minulému kmeni měkčí (palatizovaný).
2. Imperativ se tvoří z prézentního kmene koncovkou -(і)й, -(і)йме, -(і)йте nebo -и, -име, -ите. 3. Přítomná participia se řídí samohláskami v přítomných tvarech. Činné přítomné participium podle 1. os. j.č. (a zároveň 3. os. j. č.) a trpné přítomné participium podle 2. os. j. č. (a zbylých osob). Například: - Participium přítomné činné: пишоу → пишоущій, видоу → видоущій. - Participium přítomné trpné: пишеш → пишемій, видиш → видимій.
4. V minulých osobních tvarech je samohláska koncovky shodná (většinou také v minulých participiích) se samohláskou v koncovce infinitivu (nebo е pokud je koncovka infinitivu bez samohlásky. Například: - писати → писах, писашій, писаній, нес ти → несех, несешій, несеній. 5. Participia trpná minulá mají u sloves s infinitivem -ити a -оути souhlásku v koncovce -т-, všechna ostatní souhlásku -н-. (Například коутій, писаній).
6. L-participia se tvoří z infinitivního kmene a tvoří se výhradně jen výměnou koncovky –ти za koncovku –л∗. 7. U sloves, kde samohláska koncovky minulých tvarů je odlišná od samohlásky přítomných tvarů, je možné v 3. os. j.č. zkrátit tuto koncovku o -ше. Například віедіеше→віедіе, слышеше→слыше. 8. Platí eufonické pravidlo сіоу→шоу. Např. просіоу→прошоу, просиш, проси.
9. Tvar 2. os. min. času j.č. -ша je navržen uměle, aby se odlišil od 3. os. Ve staroslověnštině je koncovka druhé osoby a třetí osoby shodná. - 44 -
4.5.1 Systematicke v‛gledienie na novoslovienski glagoly
Pro většinu indoevropských jazyků a proto i pro slovanské jazyky je typické, že mají složitý slovesný systém. Novoslověnština není výjimkou, ale na rozdíl od jiných jazyků lze na slovesné vzory nahlížet jako na kombinace menšího počtu jednodušších vzorů.
Oddělíme-li od sebe přítomný a minulý čas a imperativ, tak novoslověnské časování má jen tři druhy časování přítomného času, tři druhy imperativu odvozovaného z prézentního kmene a jeden druh minulého času dohromady jen ve čtyřech kombinacích. (Po staru lze prohlásit, že novoslověnský jazyk má 4 slovesné třídy) Minulý kmen se tvoří z infintivního kmene podle následujícíhо pravidlа: -
Slovesa s jednohláskovým infinitivním kmenem mají minulý kmen tvořený z infinitivního připojením slabiky -йе na jeho konec. Například пити, пийех, пийеше, пийешій nebo коути, коуйех, коуйеше, коуйешій. Ostatní slovesa mají infinitivní a minulý kmen shodný.
Samohláska v koncovce minulých participií je u sloves s koncovkou -ити kromě sloves s jednohláskovým infinitivním kmenem vždy іе. Například варити, варіемій, варіеній. U všech ostatních sloves je samohláska v koncovce minulých tvarů shodná se samohláskou, která je v koncovce infinitivu. Imperativ se tvoří podle následujících pravidel: 1. U prézentního tvaru končícího -й na jsou koncovky -, -ме, -те. 2. Slovesa se samohláskou е v préz. koncovkách mají koncovky -и, -ите, -име. 3. Slovesa se samohláskou и v préz. koncovkách mají koncovky -ій, -ійте, -ійме. minulý čas ( minulý kmen, znak ∗ nahrazuje různé samohlásky v koncovce) přítomný čas (prézentní kmen)
imperativ
∗й∗й-ме ∗й-те 1) коути, піети, діелати, имати, беседовати, …
-∗х -∗ша -∗ше
-∗хом -∗хова -∗сте -∗ста -∗хоу -∗сте -и -име -ите
-ій -ійме -ійте
∗й-оу ∗й-еме ∗й-евіе ∗й-еш ∗й-ете ∗й-ета ∗й-е ∗й-оут ∗й-ете -оу -еме -евіе 2) нести, писати, -еш -ете -ета хотіети, -е -оут -ете гибноути, … -оу -име -ивіе 3) слышети, -иш -ите -ита видіети, … -и -оут -ите -іоу -име -ивіе 4) варити, -иш -ите -ита говорити, -и -іоут -ите просити, … K jednoznačnému určení, jak se má sloveso časovat, stačí k infinitivu uvést 1. a 2. os. j.č.přít.č., protože ostatní tvary včetně imperativu, duálů a participií jsou z těchto údajů jednoznačně odvoditelné. - 45 -
Například:
побіедити, F побіедоу, побіедиш jako побіедити, F -оу, -иш nebo піети, піейоу, піейеш jako піети, піейоу, -еш
U sloves s prézentním kmenem končícím na -∗й (slovesa 1. třídy) se koncovky přítomného času můžou stáhnout na -∗йоу -∗йеш -∗йе
→ → →
-∗м -∗ш -∗
-∗йеме -∗йете -∗йоут
→ → →
-∗ме -∗те -∗т
-∗йевіе -∗йета -∗йете
→ → →
-∗віе -∗та -∗те
4.5.2 S‛vršeni i nes‛vršeni glagoly
Slovesa jsou ve slovanských jazycích ve dvou videch: dokonavý a nedokonavý. Novoslověnština má pravidla, jak vytvořit z nedokonavého slovesa dokonavé a naopak: 1. Dokonavé sloveso se z nedokonavého tvoří přidáním předpony. (Předpony jsou odvozené z předložek) Končí-li předpona souhláskou, píše se mezi předponu a kmen tvrdý jer (ъ). Nejobvyklejší předpony jsou на- a оу-. 2. Nedokonavé sloveso se z dokonavého slovesa může vytvořit přidáním koncovky -вати za kmen.
3. Koncovka –ати, -ети a koncovka –ноути může tvořit dvojici, která z jednoho kmene tvoří dokonavé i nedokonavé sloveso. Například:
пишоу → напишоу (F) píšu (nedok.) → napíšu (dok.) писати, пишоу → преписати, препишоу (F) → преписовати, преписоуйоу psát (nedok.) → přepsat (dok.) → přepisovat (nedok.) читати, чтоу → пречитати, пречтоу (F) → пречитавати, пречитавайоу číst (nedok.) → přečíst (dok.) → pročítat (nedok.) дати, дайоу(F) → давати, давайоу dát (dok.) → dávat (nedok.) двигати, движоу ↔ двигноути, двигноу (F) pohybovat (nedok.) ↔ pohnout (dok.) лежети, лежоу ↔ легноути, легноу (F) ležet (nedok.) ↔ lehnout (dok.) - 46 -
4.5.3 Primier glagola 1ej klassy: dielati, dielaju, dielaš, dielaj Jako sloveso діелати, діелайоу, діелаш, діелай se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku –ати.
1. osoba 2. osoba 3. osoba 1. osoba 2. osoba 3. osoba
діел-ати infinitiv діелай, -ме, -те imperativ діелай-оущ-ій, -әа, -е participium čin. př. діелай-ем-ій, -а, -е participium trp. př. participium čin. min. діел-аш-ій, -а, -е participium trp. min. діел-ан-ій, -а, -е základní (přítomný nebo budoucí) čas singulár plurál duál діелай-оу діелай-еме діелай-евіе діелай-еш діелай-ете діелай-ета діелай-е діелай-оут діелай-ете minulý čas plurál діел-ахом діел-асте діел-ахоу
singulár діел-ах діел-аша діел-аше
duál діел-ахова діел-аста діел-асте
složený minulý čas діел-ал, -ала, -ало, -али, -але
L-participium
Stejně jako toto sloveso se časuje například дати, F даіоу, даш, дай давати, даваіоу, даваш, давай
- 47 -
4.5.4 Primier glagola 2ej klassy: pisati, pišu, pišeš, piši Jako sloveso писати, пишоу, пишеш, пиши se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku –ати.
1. osoba 2. osoba 3. osoba 1. osoba 2. osoba 3. osoba
пис-ати infinitiv пиш-и, -име, -ите imperativ пиш-оущ-ій, -әа, -е participium čin. př. пиш-ем-ій, -а, -е participium trp. př. participium čin. min. пис-аш-ій, -а, -е participium trp. min. пис-ан-ій, -а, -е základní (přítomný nebo budoucí) čas singulár plurál duál пиш-оу пиш-еме пиш-евіе пиш-еш пиш-ете пиш-ета пиш-е пиш-оут пиш-ете singulár пис-ах пис-аша пис-аше, пис-а
L-participium
minulý čas plurál пис-ахом пис-асте пис-ахоу
duál пис-ахова пис-аста пис-асте
složený minulý čas пис-ал, -ала, -ало, -али, -але
Jako toto sloveso se časuje například
брати, бероу, береш, бери - brát плакати, плачоу, плачеш, плачи – plakat
- 48 -
4.5.5 Primier glagola 2ej klassy: nesti, nesu, neseš, nesі
Jako sloveso нести, несоу, несеш, неси se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku –ти po souhlásce (mají potlačené е).
1. osoba 2. osoba 3. osoba 1. osoba 2. osoba 3. osoba
нес-ти infinitiv нес-и, -име, -ите imperativ нес-оущ-ій, -әа, -е participium čin. př. нес-ем-ій, -а, -е participium trp. př. participium čin. min. нес-еш-ій, -а, -е participium trp. min. нес-ен-ій, -а, -е základní (přítomný nebo budoucí) čas singulár plurál duál нес-оу нес-еме нес-евіе нес-еш нес-ете нес-ета нес-е нес-оут нес-ете singulár нес-ех нес-еша нес-еше
L-participium
minulý čas plurál нес-ехом нес-есте нес-ехоу
duál нес-ехова нес-еста нес-есте
složený minulý čas нес-л, -ла, -ло, -ли, -ле
Jako toto sloveso se časuje například
печти, пещи, печоу, печеш, печи s L-participiem пекл, пекла, пекло можти, мощи, могоу, можеш, можи s L-participiem могл, могла, могло
- 49 -
4.5.6 Primier glagola 3ej klassy: slyšeti, slyšu, slyšiš, slyšij Jako sloveso слышети, слышоу, слышиш, слышій se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku -ети.
1. osoba 2. osoba 3. osoba 1. osoba 2. osoba 3. osoba
слыш-ети infinitiv слыш-ій, -ійме, -ійте imperativ слыш-оущ-ій, -әа, -е participium čin. př. слыш-им-ій, -а, -е participium trp. př. participium čin. min. слыш-еш-ій, -а, -е participium trp. min. слыш-ен-ій, -а, -е základní (přítomný nebo budoucí) čas singulár plurál duál слыш-оу слыш-име слыш-ивіе слыш-иш слыш-ите слыш-ита слыш-и слыш-оут слыш-ите singulár слыш-ех слыш-еша слыш-еше, слыш-е L-participium
minulý čas plurál слыш-ехом слыш-есте слыш-ехоу
- 50 -
duál слыш-ехова слыш-еста слыш-есте
složený minulý čas слыш-ел, -ела, -ело, -ели, -еле
4.5.7 Primier glagola 3ej klassy: vidieti, vidu, vidiš, vidij
Jako sloveso видіети, видоу, видиш, видій se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku -іети.
1. osoba 2. osoba 3. osoba 1. osoba 2. osoba 3. osoba
вид-іети infinitiv вид-ій, -ійме, -ійте imperativ вид-оущ-ій, -әа, -е participium čin. př. вид-им-ій, -а, -е participium trp. př. participium čin. min. вид-іеш-ій, -а, -е participium trp. min. вид-іен-ій, -а, -е základní (přítomný nebo budoucí) čas singulár plurál duál вид-оу вид-име вид-ивіе вид-иш вид-ите вид-ита вид-и вид-оут вид-ите singulár вид-іех вид-іеша вид-іеше, вид-іе L-participium
minulý čas plurál вид-іехом вид-іесте вид-іехоу
duál вид-іехова вид-іеста вид-іесте
složený minulý čas вид-іел, -іела, -іело, -іели, -іеле
Jako toto sloveso se časuje například
віедіети, віедоу, віеш, віедій s tím, že v přítomném čase jsou přípustné i zkrácené tvary: infinitiv
1. osoba 2. osoba 3. osoba
віед-іети
základní (přítomný nebo budoucí) čas singulár plurál duál віед-оу, віем віед-име, віеме віед-ивіе віед-иш, віеш віед-ите, віете віед-ита віед-и, віе віед-оут віед-ите
- 51 -
4.5.8 Primier glagola 2ej klassy: hotieti, hoču, hočeš, hoči Jako sloveso хотіети, хочоу, хочеш, хочи se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku -іети.
1. osoba 2. osoba 3. osoba 1. osoba 2. osoba 3. osoba
хот-іети infinitiv хоч-и, -име, -ите imperativ хоч-оущ-ій, -әа, -е participium čin. př. хоч-ем-ій, -а, -е participium trp. př. participium čin. min. хот-іеш-ій, -а, -е participium trp. min. хот-іен-ій, -а, -е základní (přítomný nebo budoucí) čas singulár plurál duál хоч-оу хоч-еме хоч-евіе хоч-еш хоч-ете хоч-ета хоч-е хоч-оут хоч-ете singulár хот-іех хот-іеша хот-іеше, хот-іе L-participium
minulý čas plurál хот-іехом хот-іесте хот-іехоу
duál хот-іехова хот-іеста хот-іесте
složený minulý čas хот-іел, -іела, -іело, -іели, -іеле
- 52 -
4.5.9 Primier glagola 4ej klassy: variti, variu, variš, varij Jako sloveso варити, варіоу, вариш, варій se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku -ити а-ыти.
1. osoba 2. osoba 3. osoba 1. osoba 2. osoba 3. osoba
вар-ити infinitiv вар-ій, -ійме, -ійте imperativ вар-іоущ-ій, -әа, -е participium čin. př. вар-им-ій, -а, -е participium trp. př. participium čin. min. вар-іеш-ій, -а, -е participium trp. min. вар-іен-ій, -а, -е základní (přítomný nebo budoucí) čas singulár plurál duál вар-іоу вар-име вар-ивіе вар-иш вар-ите вар-ита вар-и вар-іоут вар-ите singulár вар-их вар-иша вар-ише
L-participium
minulý čas plurál вар-ихом вар-исте вар-ихоу
duál вар-ихова вар-иста вар-исте
složený minulý čas вар-ил, -ила, -ило, -или, -иле
Jako toto sloveso se časuje například бранити, браніоу, браниш, брань
творити, творіоу, твориш, творь
- 53 -
4.5.10 Primier glagola 1ej klassy: piti, piju, piješ, pij
Jako sloveso пити, пійоу, пійеш, пий se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku -ити (také -ыти).
1. osoba 2. osoba 3. osoba 1. osoba 2. osoba 3. osoba
п-ити infinitiv пий, -ме, -те imperativ пий-оущ-ій, -әа, -е participium čin. př. пий-ем-ій, -а, -е participium trp. př. participium čin. min. пий-еш-ій, -а, -е participium trp. min. п-ит-ій, -а, -е základní (přítomný nebo budoucí) čas singulár plurál duál пий-оу пий-еме пий-евіе пий-еш пий-ете пий-ета пий-е пий-оут пий-ете singulár пий-ех пий-еша пий-еше
L-participium
minulý čas plurál пий-ехом пий-есте пий-ехоу
duál пий-ехова пий-еста пий-есте
složený minulý čas п-ил, -ила, -ило, -или, -иле
Jako toto sloveso se časuje například бити, бийоу, бийеш, бий крыти, крыйоу, крыйеш, крый
- 54 -
4.5.11 Primier glagola 2ej klassy: gibnuti, gibnu, gibneš, gibni Jako sloveso гибноути, гибноу, гибнеш, гибни se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku -оути.
1. osoba 2. osoba 3. osoba 1. osoba 2. osoba 3. osoba
гибн-оути infinitiv гибн-и, -ите, -име imperativ гибн-оущ-ій, -әа, -е participium čin. př. гибн-ем-ій, -а, -е participium trp. př. participium čin. min. гибн-оуш-ій, -а, -е participium trp. min. гибн-оут-ій, -а, -е základní (přítomný nebo budoucí) čas singulár plurál duál гибн-оу гибн-еме гибн-евіе гибн-еш гибн-ете гибн-ета гибн-е гибн-оут гибн-ете singulár гибн-оух гибн-оуша гибн-оуше
L-participium
minulý čas plurál гибн-оухом гибн-оусте гибн-оухоу
duál гибн-оухова гибн-оуста гибн-оусте
složený minulý čas гибн-оул, -оула, -оуло, -оули, -оуле
Jako toto sloveso se časuje například
двигноути, двигноу, двигнеш, двигни – pohybovat
- 55 -
4.5.12 Primier glagola 1ej klassy: kuti, kuju, kuješ, kuj Jako sloveso коути, коуйоу, коуйеш, коуй se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku –оути.
1. osoba 2. osoba 3. osoba 1. osoba 2. osoba 3. osoba
к-оути infinitiv коуй, -те, -ме imperativ коуй-ещ-ій, -әа, -е participium čin. př. коуй-ем-ій, -а, -е participium trp. př. participium čin. min. коуй-еш-ій, -а, -е participium trp. min. к-оут-ій, -а, -е základní (přítomný nebo budoucí) čas singulár plurál duál коуй-оу коуй-еме коуй-евіе коуй-еш коуй-ете коуй-ета коуй-е коуй-оут коуй-ете singulár коуй-ех коуй-еша коуй-еше
L-participium
minulý čas plurál коуй-ехом коуй-есте коуй-ехоу
duál коуй-ехова коуй-еста коуй-есте
složený minulý čas к-оул, -оула, -оуло, -оули, -оуле
Jako toto sloveso se časuje například обоути, F обоуйоу, обоуйеш, обоуй
- 56 -
4.5.13 Neredovnij glagol iti, idu, ideš, idi
Používá se ve smyslu chodit i jezdit. Použití dopravního prostředku se vyjadřuje 7. pádem. Například: идоу аутом = jedu autem, идоу колом = jedu na kole.
1. osoba 2. osoba 3. osoba 1. osoba 2. osoba 3. osoba
ити infinitiv ид-и, -ите, -име imperativ ид-оущ-ій, -әа, -е participium čin. př. ид-ем-ій, -а, -е participium trp. př. participium čin. min. ид-еш-ій, -а, -е participium trp. min. ид-ет-ій, -а, -е základní (přítomný nebo budoucí) čas singulár plurál duál ид-оу ид-еме ид-евіе ид-еш ид-ете ид-ета ид-е ид-оут ид-ете singulár ид-ех ид-еша ид-еше
L-participium
minulý čas plurál ид-ехом ид-есте ид-ехоу
duál ид-ехова ид-еста ид-есте
složený minulý čas иш-ел, -ла, -ло, -ли, -ле
- 57 -
4.5.14 Neredovnij glagol jasti, jadu, jadeš, jadi
1. osoba 2. osoba 3. osoba 1. osoba 2. osoba 3. osoba
йасти infinitiv йад-и, -ите, -име imperativ йад-оущ-ій, -әа, -е participium čin. př. йад-ем-ій, -а, -е participium trp. př. participium čin. min. йад-аш-ій, -а, -е participium trp. min. йад-ан-ій, -а, -е základní (přítomný nebo budoucí) čas singulár plurál duál йад-оу, й-ем йад-еме, й-еме йад-евіе йад-еш, й-еш йад-ете, й-ете йад-ета йад-е, й-е йад-оут йад-ете singulár йад-ах йад-аша йад-аше, йад-а
L-participium
minulý čas plurál йад-ахом йад-асте йад-ахоу
duál йад-ахова йад-аста йад-асте
složený minulý čas йад-л, -ла, -ло, -ли, -ле
- 58 -
4.5.15 Neredovnij glagol byti, jesm/su, jesi, budu, biah, byh, byl
Je jediné sloveso, které má vlastní jednoduché tvary budoucího času a kondicionálu (původně aoristu). Tyto tvary se používají také ve spojení s jinými slovesy. infinitiv imperativ participium čin. př. participium trp. př. participium čin. min. participium trp. min.
1. osoba 2. osoba 3. osoba 1. osoba 2. osoba 3. osoba 1. osoba 2. osoba 3. osoba 1. osoba 2. osoba 3. osoba
singulár боуд-оу боуд-еш боуд-е
singulár іес-м, с-оу іес-и іес-т, і-е singulár
б-іех б-іеша б-іеше, б-іе б-ых б-ыс б-ы
singulár
L-participium
быти боуд-и, боуд-име, боуд-ите с-оущ-ій, -әа, -е іес-мій, -а, -е быв-шій, -әа, -е бы-тій, -а, -е
budoucí čas plurál боуд-еме боуд-ете боуд-оут
přítomný čas plurál іес-ме іес-те іесоут, с-оут
minulý čas plurál б-іехом б-іесте б-іехоу
kondicionál plurál б-ыхом б-ысте б-ыша, б-ы
duál боуд-евіе боуд-ета боуд-ете іес-віе іес-та іес-те
duál
duál б-іехова б-іеста б-іесте duál б-ыхова б-ыста б-ысте
složený minulý čas бы-л, -ла, -ло, -ли, -ле
4.5.16 Polzovanie glagola byti v rozličnih s‛vazieh
1. Pro vyjádření ekvivalence (něco je něco) jsou oba dva subjekty v 1. pádě. Například аз іесм оучитіел az jesm učitiel (já jsem učitel). 2. Pro vyjádření příslušnosti k něčemu/někomu. Vlastnící subjekt je v 2. pádě. Například та книга іест оучитіела ta kniga jest učitiela. 3. Jako pomocné sloveso ve složených tvarech s participii nebo infinitivy jiných sloves. Tato varianta je gramaticky shodná s variantou č. 1.
- 59 -
4.5.17 Budušte vreme
Budoucí čas se u dokonavých sloves, F tvoří základním tvarem (např. напишоу, напишеш, ...). U nedokonavých sloves, se používá kombinace budoucího tvaru slovesa быти s infinitivem příslušného slovesa. Význam budoucího času mají i kombinace sloves хотіети, начинати, ити s infinitivem. Například:
боудоу писати идоу (на)писати хочоу (на)писати
budu pisati idu (na)pisati hoču (na)pisati
4.5.18 S‛stavieni prošli vremena – pred‛prošli, pred‛sustvieni i pred‛budušti
Se tvoří složením minulého, přítomného nebo budoucího tvaru slovesa быти spolu s L-participiem příslušného slovesa. Například:
předbudoucí čas
předpřítomný čas předminulý čas
(аз) боудоу діелал (он) боуде діелал (аз) іесм діелал, соу діелал (он) іест діелал (аз) біех діелал (он) біеше діелал
L-participium se klade obvykle za tvar slovesa быти, který se na rozdíl od češtiny píše i pro 3. osobu (jako např. v srbštině a chorvatštině).
Složený minulý čas se používá jen ve vztahu k nějakému základnímu času (minulého, přítomného nebo budoucího) v hlavní větě souvětí nebo v předchozí větě stejné části textu. Složený minulý čas vyjadřuje události, které předcházejí9 základnímu času z hlavního kontextu. Například:
(hlavní čas je podtržený, vedlejší jemu podřízený složený čas je tečkovaný): Заблагодариме, же боудете розъдіелили ѡтъпад. Zablagodarime, že budete rozdielili otpad. Благодариме, же іесте розъдіелили ѡтъпад. Blagodarime, že jeste rozdielili otpad. Благодарихом, же біесте розъдіелили ѡтъпад. Blagodarihom, že bieste rozdielili otpad.
Poděkujeme (budoucí čas), že roztřídíte (před poděkováním) odpad. Děkujeme (přítomný čas), že jste roztřídili (před poděkováním) odpad. Děkovali jsme (minulý čas), že jste roztřídili (před poděkováním) odpad.
Proto se v hlavních větách vyjadřujících minulý děj dává přednost základnímu tvaru minulého času (jako např. v bulharštině nebo novořečtině) před složeným předpřítomným časem (který např. v ruštině a češtině plní úlohu jediného minulého času). 9
- 60 -
4.5.19 S‛pisek vsih glagolnih vremen напишоу (хочоу/будоу писати) napišu (hoču/budu pisati) будоу писал budu pisal пишоу pišu іесм писал jesm pisal писах pisah біех писал bieh pisal
budoucí čas (hlavní čas)
předbudoucí čas
(budoucí předcházející hlavnímu budoucímu času).
přítomný čas (hlavní čas)
přepřítomný čas
(minulý vzhledem k hlavnímu přítomnému času)
minulý čas (hlavní čas)
předminulý čas
(minulý předcházející hlavnímu minulému času)
4.5.20 Kondicional
Se tvoří kondicionálem slovesa быти po L-participiu. Například: (аз) діелал бых, (он) діелал бы
4.5.21 Konjunktiv
(az) dielal byh, (on) dielal by
Konjunktiv v novoslověnštině významové splývá s imperativem. Tvoří se ze všech oznamovacích tvarů (i trpných) přidáním částice да před sloveso. (Podobně jako se tvoří tázací způsob přidáním částice ли za sloveso.) Například: да пишеш (= пишь) да пишоут
da pišeš (= piš) da pišut
ať píšeš, piš! ať (oni) píšou!
4.5.22 Infinitiv v objektu - supinum
Infinitiv sloves může být v pozici předmětu věty, kde se chová podobně jako předmět, tedy jako podstatné jméno ve 4.p.j.č. Toto „druhé sloveso ve větě“ (ve staroslověnštině supinum) může mít, stejně jako má první sloveso stejné věty, svoje vlastní příslovce, předmět a další větné členy. Má-li toto druhé sloveso jiný podmět než první sloveso, vyjadřuje se 3. pádem k prvnímu slovesu, má-li předmět, vyjadřuje se 2. pádem: Například:
добрѡ іест мі вас слышети dobro jest mi vas slyšeti хочоу тебіе ловити рыбоу
hoču tebie loviti rybu
хочоу ловити тебіе рыбоу
hoču loviti tebie rybu
ale
- 61 -
rád vás slyším
chci, abys ty lovil rybu chci pro tebe lovit rybu
4.5.23 Pasivnij rod
Trpný rod se tvoří jakýmkoliv oznamovacím tvarem slovesa быти a participiem trpným minulým, které má v mužském rodě 1.p.j.č. zkrácenou koncovku o koncové hlásky –ій, takže má v 1.p.j.č. koncovky -, -а, -о. Ostatní pády jsou podle participia trpného minulého dle vzoru он, она, оно.
Například:
budoucí čas
předbudoucí složený čas přítomný čas
předpřítomný složený čas minulý čas
předminulý složený čas
(аз) боудоу несен (az) budu nesen (аз) боудоу был несен (az) budu byl nesen (аз) іесм несен, соу несен (az) jesm nesen, su nesen (аз) іесм был несен (az) jesm byl nesen (аз) біех несен (az) bieh nesen (аз) біех был несен (az) bieh byl nesen
4.5.24 Transformacia aktivnego iz‛rečenia na pasivne i nazad
V aktivní větě je činitel děje v 1.p. a případný předmět děje v 4.p. Ostatní pády jsou stejné jako v odpovídající pasívní větě. Např. аз пишоу книгоу
az pišu knigu
V pasívní větě je předmět děje v 1.p. a případný činitel děje je v 7.p. bez předložky. Ostatní větné členy jsou stejné jako v odpovídající pasívní větě. Např. книга іест мной писана
kniga jest mnoj pisana
Libovolnou větu je takto možné přeměnit z aktivní na pasívní a naopak.
4.5.25 Dublet glagolov byti a imieti
Slovesa быти a имати tvoří dvě formy jediného fiktivního slovesa vyjadřující vztah příslušnosti něčeho/někoho k někomu/něčemu. Sloveso имати si lze představit jako aktivní formu a sloveso быти jako pasivní formu této dvojice. Například:
господ има книгоу книга іест господа
gospod ima knigu
kniga jest gospoda
pán má knihu
kniha je pána
Z tohoto důvodu se namísto trpných participií slovesa imieti dává přednost aktivním participiím slovesa byti.
- 62 -
4.5.26 Reflexivni glagoli, medium
Zvratná slovesa jsou slovesa, která jsou ve vazbě se zvratným osobním zájmenem се. Toto zájmeno zastupuje pojem totožný se subjektem (podmětem) věty. V řadě slovanských jazyků se tato vazba používá pro vyjádření trpného rodu. K tomu ale v novoslověnštině přímo slouží trpný rod. Proto by se vazba se zvratným zájmenem měla používat jen pro případ, kdy se použité zvratné zájmeno týká původce děje, což není trpný rod, ale gramatická kategorie medium. Například: мыйоу се myju se
myju se (já myju sám sebe)
коупил іесм сі книгоу kupil jesm si knigu
koupil jsem si knihu (pro sebe)
ауто іест мыте auto jest myte
auto se myje (je někým myto, nemyje se samo)
ale
4.5.27 Upotrebienie ličnih miestoimen
Osobní zájmena (аз, ты, он, мы, вы, ...) se používají jen výjimečně pro zdůraznění subjektu slovesného děje. Vzhledem k bohaté flexi sloves nejsou povinnou součástí věty (na rozdíl např. od moderní ruštiny).
4.5.28 Suštestveni imena ot glagolov
Podstatná jména slovesná se tvoří koncovkou –іе přidanou k příčestí trpnému minulému. Jsou středního rodu podle vzoru цесарствіе. Například.
видіеніе, слышеніе, несеніе
vidienie, slyšenie, nesenie
- 63 -
4.6 Narečia 4.6.1 Narečia tvorieni iz prilagatielnih imen
Příslovce se tvoří z přídavných jmen koncovkami -ѡ pro přídavná jména končící tvrdými a obojetnými souhláskami, koncovkou -іе pro přídavná jména končící měkkými souhláskami a koncovkou -ски pro přídavná jména končící koncovkou -скій.
Například
добрій добрѡ dobro малій малѡ malo новій новѡ novo лоучшій лоучшіе lučšie новословіенскій новословіенски novoslovienski Existují i příslovce, která vznikla jiným způsobem než odvozením z přídavných jmen různými způsoby.
4.6.2 Narečia tvorieni iz slovnih s‛vazov
Jsou příslovce, která mají původ v nějakém slovním spojení – najčastěji předložky s podstatným jménem v daném pádě nebo samotným podstatným jménem. Jsou to například:
въкоупіе въспіать горіе долоу летіе зиміе оутріе вчера дома днес безъпрестани отныніе
v‛kupie v‛spiat’ gorie dolu letie zimie utrie včera doma dnes bez‛prestani otnynie
vcelku zpátky nahoru dolu v létě v zimě zrána včera doma dnes bezpřestání odteď
4.6.3 Pytatielni a pokazyvatielni narečia jako, tako
іакѡ (jak) такѡ (tak) jsou příslovce pro dotazy na způsob slovesného děje.
4.6.4 Pytatielni a pokazyvatielni narečia zašto, zato
зачтѡ (proč) затѡ (proto) jsou příslovce pro dotazy na příčinu slovesného děje. - 64 -
4.6.5 Narečia tvorieni iz miestoimen
Jsou příslovce týkající se místa, času, způsobu a míry. 4.6.5.1 Narečia ot miesta: kdie, kamo, kadu, ... кдіе сдіе тоудіе ондіе овдіе, тоу никдіе ніекдіе
kdie sdie tudie ondie ovdie, tu nikdie niekdie
камѡ kamo сіемѡ siemo тамѡ tamo онамѡ onamo овамѡ ovamo никамѡ nikamo ніекамѡ niekamo A další jako například индіе = jinde apod. 4.6.5.2 Narečia ot vremene: kogda, ...
kde zde, tady (lze ukázat) tamtudy tam tady nikde někde kam sem (lze ukázat) tam tam (daleko) tady, sem nikam někam
когда сегда тогда онегда овегда всіегда никогда ніекогда
kogda segda togda onegda ovegda vsiegda nikogda niekogda
kdy tehdy (lze určit) tehdy onehdá tehdy, někdy vždy, pokaždé nikdy někdy
іакѡ такѡ ниіакѡ ніеіакѡ инакѡ
jako tako nijako niejako inako
jak tak nijak nějak jinak
4.6.5.3 Narečia ot puta: jako, ...
- 65 -
4.6.5.4 Narečia ot mierenia: koliko, ... коликѡ толикѡ ничтѡ ніеколикѡ
koliko toliko ničto niekoliko
kolik tolik nic několik
4.6.6 Eskalacia narečiej
Druhý stupeň se tvoří příponou -ейшіе a třetí stupeň přidáním předpony най- ke druhému stupni. Příklad: брзіе, брзейшіе, найбрзейшіе
brzie, brzejšie, najbrzejšie
rychle, rychleji, nejrychleji
4.6.7 Vremene narečie iz 2.p. sušt. imen s pokazyvatielnym imenem sij Časová příslovce vzniklá spojením ukazovacího zájmena сій jsou:
дне сегѡ поледне сегѡ йоутра сегѡ вечера сегѡ нощі сей
→ → → → →
днес10 поледнес йоутрас вечерас нощіс
dnes polednes jutras večeras noštis
dnes dnes v poledne dnes ráno dnes večer dnes v noci
4.6.8 Vremene narečie iz 6.p. a 7.p. suštestvenih imen
Podstatné jméno označující čas v 7.p. bez předložky je příslovcem označujícím periodicitu událostí. Podstatné jméno označující čas v 6.p. (jakoby s předložkou в) je příslovce jednorázového času. Například
патком patkom = každý pátek, v pátek pravidelně зиміе zimie = v zimě
4.6.9 Pričastia ot glagolov
Příslovce vytvořená z činných příčestí (participií) lze použít jako přechodník přítomný nebo přechodním minulý. Protože se stále gramaticky chová jako příslovce, tak je neohebný a proto nemá osobní tvary jako například přechodníky v češtině. Například:
бывшіе, видіешіе, идешіе, ... несоущіе, слышоущіе, ...
10
byvšie, vidiešie, idešie nesuštie, slyšuštie
Slovo „dnes“ ve staroslověnštině vzniklo jinak: z baltoslovanského akuzativu s koncovkou –s. - 66 -
4.7 Pred‛logy
Předložky se pojí s různými pády. Většina z nich má také funkci předpon. Jsou to například:
s 2. p.
s 3. p.
s 4. p.
s 6. p.
s 7. p.
без ради из до ѡт оу к близ посредіе мимо кроміе над под пред чрез в за на вніе междоу в ѡ по при на над под пред с междоу
bez radi iz do ot u k bliz posredie mimo kromie nad pod pred črez v za na vnie meždu v o po pri na nad pod pred s meždu
- 67 -
bez kvůli z, od do od u k, u poblíž uprostřed mimo kromě nad (kam) pod (kam) před (kam) skrze v (kam) za, pro na (kam) vně mezi (kam) v (kde) o po, za, podle při na (kde) nad (kde) pod (kde) před (kde) s mezi (kde)
4.8 S‛jednienia
Základní spojky jsou:
и i ни ... ни ni...ni odporovací а, но a, no slučovací
vylučovací или и или příčinné ибо іакоже
ili i ili ibo jakože
a, i ani ... ani ale nebo a nebo protože protože
Roli spojek mezi hlavní a vedlejší větou mají také různá ukazovací, tázací a vztažná zájmena, číslovky a příslovce vedlejších vět.
4.9 Časticy
Částice měly ve staroslověnštině velmi důležitou roli podobně jako v jiných starých jazycích. Novoslověnština proto řadu z nich převzala, ale protože je jazykem moderním, tak je používá v omezenější a přesněji vymezené míře: souhlasné
odporovací tázací
да ей не ни ли
zdůrazňovací же оубо бо али аще ако
ano, aby, ať ano, ovšem ne ni li (u tázacích sloves)
da ej ne ni li
že proto, tedy, nuže neboť cožpak jestliže, až jestli, když
že ubo bo ali ašte ako
4.10 Meždumetia
Citoslovce jsou jednotlivá slova nebo ustálená větná spojení jako například: ѡ, ѡх, ах ó, och, ach, се, оува hle, оувы běda, лоутіе škoda Za citoslovce ja také považována přímá řeč v «uvozovkách».
- 68 -
4.11 Morfologia
Slova se odvozují pomocí předpon a přípon stejným způsobem jako ve všech současných slovanských jazycích. Předpony jsou shodné s předložkami. Všechny předpony (nejužívanější jsou на- na- a оу- u-) slouží ke změně nedokonavých sloves na dokonavá. Např. написати, оудіелати napisati, udielati. Přípona –овати –ovati mění dokonavá slovesa na nedokonavá.
4.11.1 Nes‛glasnij atribut
Neshodný přívlastek si lze představit jako zbytek nějaké věty, ve které byl subjekt, kterému přívlastek patří, podmětem nebo slovesem. 4.11.1.1 Atribut iz subjektu iz‛rečenia s glagolom byti
Tento přívlastek vzniká z vět, kde subjekt přívlastku je podmět a slovesem je nějaká forma slovesa быти. Mohou to být i věty, kde sloveso быти vyjadřovalo trpný rod nebo nějaký jiný složený slovesný tvar. Přívlastek se tvoří převzetím větných členů beze změny předložky či pádu a jejich přiřazením za subjekt. Výjimku tvoří původce děje u pasivních vět v 7.p., který se nahrazuje 2.p. s předložkou ѡт. Například:
книга іест Петра kniga jest Petra
→ →
жена пришла іест из града žena prišla jest iz grada (města) слово іест писане Богом slovo jest pisane Bogom
→ → → →
книга Петра kniga Petra
жена из града žena iz grada
слово ѡт Бога slovo ot Boga
4.11.1.2 Atribut iz subjektu iz‛rečenia s drugim glagolom
Většina ostatních sloves vyjadřuje nějakou činnost v nějakém místě a čase. Proto lzeli na děj takového slovesa nahlížet podobně jako na existenci vyjádřenou slovesem быти, je možné tvořit přívlastky stejným způsobem jako v předchozím případě.
Například:
вълк жийе в лесіе v‛lk žije v lesie вълк иде из леса v‛lk ide iz lesa
→ → → →
вълк іест в лесіе v‛lk jest v lesie
вълк іест из леса v‛lk jest iz lesa
- 69 -
→ → → →
вълк в лесіе v‛lk v lesie
вълк из леса v‛lk iz lesa
4.11.1.3 Atribut iz glagola iz‛rečenia
Tento přívlastek je tvořen přeměnou celé věty na jediný rozvitý větný člen.
1. Ze slovesa věty vzniká podstatné jméno slovesné (nebo jeho homonymum), 2. z příslovce věty vzniká přídavné podstatného jména slovesného,
jméno
(shodný
přívlastek)
tohoto
3. z podmětu věty (původce děje v 1.p.) vzniká neshodný přívlastek v 2.p. s předložkou ѡт, 4. z předmětu věty (v 4.p.) vzniká neshodný přívlastek v 2.p. bez předložky a 5. ostatní větné členy se stávají přívlastkem beze změny pádu či předložky.
Například:
ніекто чърта тебе niekto č‛rta tebe → ale ты чърташ ніекого ty č‛rtaš niekogo →
→ чъртаніе тебе č‛rtanie tebe (črtati = kreslit) → чъртаніе ѡт тебе č‛rtanie ot tebe
той чловіек добрѡ види великій град → добре видіеніе великего града ѡт того члобіека
toj človiek dobro vidi velikij grad → dobre vidienie velikego grada ot togo človieka
4.11.2 Tvorienie prilagatielnih imen
V novoslověnštině se používá především univerzální přípona -скій pro odvození přídavného jména (Např. словіен → словіенскій). Dále platí, že přídavné jméno lze vytvořit použitím pádových koncovek podle vzoru он, она, оно z libovolného příslovce a naopak (Např. добрѡ ↔ добрій). 4.11.2.1 Tvorienie prilagatielnih imen iz nes‛glasnego atributa
Pro některé pády či předložková spojení se používají vyhrazené koncovky. Předložky z neshodných přívlastků mohou sloužit také jako předpony:
pád a předložka koncovka -ій, -а, -е ѡт s 2.p. 2.p. bez předložky -ов, -ова, -ово (m. rod) -ин, -ина, -ино (žen. rod) -ен, -ена, -ено (stř. rod) -овскій, -овска, -овске 3.p. , 6.p. -ній, -на, -не из 2.p., с 7.p. безъ-ній, -на, -не без 2.p. надъ-ній, -на, -не над 7.p. předložka-скій,-ска,-ске ostatní tvary
příklad доух ѡт бога книга Петра книга Аны
сбор к Петроу ніечто из железа ніечто без железа ніечто над земіей междоу грады
- 70 -
→ → → → → → →
божій доух Петрова книга Анина книга
Петровскій сбор железне безъжелезне надъземне междоуградскій
4.11.3 Atribut nes‛jednienij
Volný přívlastek je tvořen více podstanými jmény (nebo jinými slovy ve jmeném tvaru), která jsou řazena za sebe a jsou všechna ve stejném pádě. Například: Кто іест той філософ оучитіел наш? Видиме філософа оучитіела нашего.
Kto jest toj filosof učitiel naš?
Vidime filosofa učiela našego.
4.11.4 Ženskij rod
Přípona –ица slouží k vytvoření ženského tvaru.
Například цесар, цесарица cesar, cesarica (císař, císařovna), лис, лисица lis, lisica (lišák, liška).
4.11.5 Umenšienia
U osobních jmen a také některých názvů zvířat a věcí lze na zdrobňování použít následující přípony: 1. pro mužský rod -ек, -ичек 2. pro ženský rod -ка, -ичка
3. pro střední rod -тко
Například: Ана
слон
→
→
лисица → теліа
→
Анка, Аничка
Ana
→
лисичка
lisica
→
слонек, слоничек
slon
теліатко
telia
→ →
Anka, Anička
slonek, sloniček lisička
teliatko
4.11.6 Tuzi slova iz drugih jazykov
Novoslověnština zachovává pravopis cizích slov z latiny a řečtiny (např. акуадукт aquaduct, ѳеатро theatro). Z ostatních jazyků se doporučuje psát slova foneticky (např. лейзр lejzr). V latince se ale původní pravopis toleruje (např. лейзр laser). Slova přejatá z cizích jazyků mají rod a skloňují se. Latinské koncovky -us, -a, -um a řecké koncovky –os, -i/a, -o/on se zachovávají dle potřeby v nominativu a v akuzativu a vokativu, ale v ostatních pádech se odtrhávají, protože nejsou součástí slovního kmene. (Tedy jinak než například v ruštině nebo slovenštině. Proto např. museum, musea, museu, museum, museum, museje, museom podle vzoru slovo)
U vlastních jmen a názvů, kde se respektuje zápis u všech jazyků, je možné přidávat fonetický zápis v hranatých závorkách. V cyrilici má přednost tvar z řečtiny, a proto se na rozdíl od latiny rozlišuje znak, kterým se zapisuje zvuk [i]. Proto například Маріа, Маріе, Маріі, ... podle vzoru доуша s jotou (і) namísto ity (и), která je jinak ve slovanštině pro zvuk [i] v domácích i cizích slovech obvyklejší. - 71 -
4.11.7 S‛stavieni slova
Spojení mezi slovy uvnitř složeného slova nemůže být tvořeno dvěma souhláskami. Novoslověnština vyžaduje vokalizaci. Pokud první slovo končí souhláskou, tak je potřeba mezi skládaná slova vložit jer ъ. Pozor, nevkládá se ani е ani о jako například v ruštině. Pokud se spolu skládají slova, která byla součástí nějakého gramatického spojení (například podstatné jméno s přívlastkem neshodným), zachovává se ve spojení příslušná flexe podle původního gramatického tvaru. Například хлебъзавод
hleb‛zavod
pekárna (pekárenská továrna)
сребро
srebro
majetek (doslova stříbro)
ліоубіе сребра
liubie srebra
náklonnost k majetku (srebro je v 2.p.j.č.)
металъфабрика ліоубити
сребраліоубіе празднѡ
празднѡсловіе
metal‛fabrika
liubiti
srebraliubie prazdno
prazdnoslovie
kovodělná továrna
mít rád
chamtivost
naprázdno (příslovce) tlachání, plané řeči
- 72 -
4.12 Slovnij red
Novoslověnština má volný pořádek slov. Díky pádům a další flexi není význam slova určen jeho polohou ve větě. Proto se na počátek věty mohou klást libovolné větné členy11 za účelem zdůraznění jejich významu. (Shodně jako ve většině současných slovanských jazyků.)
4.12.1 Modernij i arhaičnij s‛stav iz‛rečenij
Stavba věty sleduje vývoj podle současných slovanských jazyků. Originální podoba přes tisíc let staré staroslověnštiny by působila příliš archaicky. Archaická skladba je však použitelná pro nadpisy, kratší slavnostní sdělení a podobně. Hlavní rozdíly přináší tabulka: pořádek slov ve větě přívlastek shodný
určitý člen, přivl. zájm.
archaická podoba subjekt-objekt-sloveso моуж книгоу пише muž knigu piše podstatné jméno-přídavné jméno жена велика žena velika subjekt-člen-přívlastek жена та велика žena ta velika
4.12.2 S‛glas subjekta s glagolom
moderní podoba subjekt-sloveso-objekt моуж пише книгоу muž piše knigu přídavné jméno-podstatné jméno велика жена velika žena člen-přívlastek-subjekt та велика жена ta velika žena
Shodně jako v moderních slovanských jazycích, přísudek v jakémkoliv slovesném tvaru zachovává rod a číslo subjektu (podmětu věty). Například: коупил іесм сі книгоу kupil jesm si knigu коупила іесм сі книгоу kupila jesm si knigu коупили іесме си книгоу kupili jesme si knigu коупила соут си книгоу kupila sut si knigu
koupil jsem si knihu (já jsem muž)
koupila jsem si knihu (já jsem žena)
koupili/y jsme si knihu (muži nebo ženy) koupila si knihu (stř. rod mn. č.)
V dnešní době se může v českém jazyce jevit jako problém rozlišování mužských a ženských koncovek L-participia a shoda univerzálního množného tvaru s mužským. V novoslověnštině tento problém není. Koncovky se řídí vzorem on, ona, ono. Množné tvary pro všechy rody jsou shodné (-и) a u duálu také (-е). Podobně jako v jiných soudobých indoevropských jazycích se například v rámci celé věty už neuplatňuje Wackernagelův zákon. Jeho platnost je již jen doporučená pouze v rámci jednoho syntaktického celku věty (např. podmětu). 11
- 73 -
4.12.3 Syntakticka dekompozicia
Novoslověnština se řídí moderními postupy teorie syntaktické analýzy. Každou větu proto musí být možné zleva doprava slovo po slově dekomponovat zásobníkovým automatem do podoby derivačního stromu. Platí zde pravidlo, že přestože je v novoslověnštině volný pořádek slov, tak slova, která tvoří jeden celek, nemohou být „promíchána“ se slovy z jiného celku, jak se to namnoze vyskytuje v historických textech (překlad Koránu, renesanční čeština, biblické citáty). Příklad: не знам, аще ли тамѡ в глубокем лесіе был іест той старій чловіек ne znam, ašte li tamo v glubokem lesie byl jest toj starij človiek nevím, jestli tam v hlubokém lese byl ten starý člověk Dekompozice do derivačního stromu:
souvětí
hlavní věta podm ět
(az)
spojka
ašte
přísudek zápor
ne
li
sloveso
přísudek
znam
m ísto předložka
v
podm ět člen
příslovce
tam o
vedlejší věta
toj
sloveso subjekt
přívlastek
participium
lesie
byl
spona
subjekt přívlastek
cloviek
starij
jest
glubokem
Stejný derivační strom zapsaný pomocí závorek: ((ne znam) (ašte li) (((tamo)(v (glubokem lesie))(byl jest))(toj (starij človiek))))
Proto nelze pořádek slov promíchat například takto: ne znam, ašte li v glubokem tamo lesie toj starij byl človiek jest
4.12.4 Negacia
Novoslověnština respektuje vícenásobný zápor, který se vyvinul ve všech moderních slovanských jazycích. Platí však upřesňující pravidlo, že jednotlivé větné celky stojící vedle sebe jsou nadřazeným celkem interpretovány jako logický součin. Pokud by se v rámci jednoho větného celku uvnitř věty vyskytlo více negací, platí v rámci tohoto celku zákon dvojí negace stejně jako v matematické logice. Příklad: никто ничего не видіеше nikto ničego ne videše иміех не ничего, но ... imieh ne ničego, no …
nikdo nic neviděl
(niekto ∧ nieczto ∧ vidiesze)
měl jsem ne nic, ale ...
niczego = nieczto = nieczto
- 74 -
4.13 Proste iz‛rečenie 4.13.1 Iz‛rečenie uviedomienia
Oznamovací věta má volný pořádek slov a sloveso v oznamovacím tvaru.
4.13.2 Iz‛rečenie nakazania
Rozkazovací věty jsou dvojího typu:
1. Standardní se slovesem v imperativu. Např. пишь книгоу! = Piš knihu!
2. Přací, které mají sloveso v oznamovacím tvaru (základním nebo kondicionálu) a na začátku věty je částice да = kéž, ať. Např. да имайеш добре време! = Ať máš dobré počasí!
4.13.3 Iz‛rečenie pytania
Tázací věty jsou dvojího typu:
1. Uvozené tázacím zájmenem, přídavným jménem, číslovkou nebo příslovcem. Např. кто іест той чловіек? = Kdo je ten člověk?
2. Oznamovací věta doplněná o částici ли stojící na začátku věty po částici nebo za slovesem. Např. имате ли книгоу? = Máte knihu?
4.14 Rozvite iz‛rečie 4.14.1 S‛jednieni iz‛rečia
Věty v souřadném souvětí se oddělují čárkou a jsou od sebe odděleny následujícími spojkami nebo časticemi. Věty ve slučovacím poměru je také možné psát bez spojky jen oddělené čárkou. slučovací
odporovací vylučovací důvodové Příklady vět:
důsledkové
и ни ... ни а, но
a, i ani ... ani ale
оубо
protože
или и или ибо
Біех дома, но ты тамѡ іеси не был. Bieh doma, no ty tamo jesi ne byl.
nebo a nebo neboť
Byl jsem doma, ale ty jsi tam nebyl.
- 75 -
4.14.2 Nes‛jednieni iz‛rečia
Podřadná souvětí se píší s hlavní větou na začátku a vedlejší větou v indikativu nebo kondicionálu, která je vždy nějak uvozena, za touto hlavní větou.
V souvětích tvořených jen jednou hlavní a jednou vedlejší větou je také možné postavit řádně uvozenou vedlejší větu jako první a následující hlavní větu oddělit jen čárkou. Druhy vedlejších vět a způsoby jejich uvození jsou uvedeny v tabulce: vztažné (odkazující se na nějaký pojem z hlavní věty) účelové (doplňující předmět hlavní věty)
иже např. кто же
univerzální vztažné zájmeno jakékoliv tázací zájmeno, tázací číslovka nebo tázací příslovce s částicí же
да іакоже же
aby že, protože, neboť že (nepřímá řeč popsaná vedlejší větou)
ако [... ли] jestliže, když (logická podmínka) аще [... ли] jestliže, až, až by, když (časově) V souvětích lze použít v hlavní větě ukazovací příslovce. Například такѡ (tak), případně ještě v druhé hlavní větě příslovce инакѡ (jinak). podmínečné
Příklady vět:
Отче наш, иже іеси на небесех. Otče naš, iže jesi na nebeseh.
Otče náš, jenž jsi na nebesích.
Хочоу, да имате доброу цестоу. Hoču, da imate dobru cestu.
Chci, ať máte dobrou cestu.
Говорише, же был іест дома. Govoriše, že byl jest doma.
Říkal, že byl doma.
Ако ли боуде зима, боудоу ити аутом. Ako li bude zima, budu iti autom.
Jestli bude zima, pojedu autem.
Аще боудете богати, достанете то ауто. Ašte budete bogati, dostanete to auto. Такѡ то діелай, да быхом то видіели. Tako to dielaj, da byhom to vidieli.
Až budete bohatí, dostanete to auto. Tak to dělej, abysme to viděli.
- 76 -
5 Texty po novoslovienskem jazyku 5.1 Otče naš
Pro srovnání zde předkládám i kanonizované znění Otčenáše v současném církevněslovanském jazyce ruské redakce: církevně slovansky v ruské redakci (starý pravopis s diakritikou, ligaturami a zkratkami)
novoslověnsky cyrilicí Отче наш, иже іеси на небесех, да свети се име твоіе, да приде цесарствіе твоіе, да боуде воліа твоіа іакѡ на небесі, и на земліі. Хлеб наш насоущій дай нам днес, и ѡтъставій нам длоуги наше, іакѡ и мы ѡтъставліаме длоужникѡм нашим. И не въведи нас в напаст, но изъбавій нас ѡт лоукавегѡ (неприіазни). Іакѡ твоіе іест цесарствіе и сила и слава в віеки. Амин.
novoslověnsky latinkou Otče naš, iže jesi na nebesech, da sveti se ime tvoje, da pride cesarstvie tvoje, da bude volia tvoja jako na nebesi, i na zemlii. Hleb naš nasuštij daj nam dnes, i ot‛stavij nam dlugi naše, jako i my otstavliame dlužnikom našim. I ne v‛vedi nas v napast, no iz‛bavij nas ot lukavego (neprijazni). Jako tvoje jest cesarstvie i sila i slava v vieki. Amin.
5.2 O pismenech
Toto je výtah ze spisu připisovaného Naumovi z Preslavi řečeného Chrabr, žáku Konstantina a Metoděje. Naum, který žil v 2. polovině 9. století a přežil likvidaci slovanského písemnictví na Moravě, byl velký zastánce slovanské literatury a podporoval hlaholici. (Jeho spolužák, Kliment z Ochridu je pravděpodobně vynálezcem nebo standardizátorem cyrilice.) выбране іест из трактата монаха Храбра О писменех Прежде оубо Словіени не имахоу книгъ, но чъртами и ріезами читахоу и гатахоу, погани соущіе.
Римскими и гречскими писмены писахоу словіенскоу реч без оустроіеніа. Но іакѡ може быти добрѡ писане гречскими писмены слово Бог или Живот или Широта или Іазык? И такѡ біехоу многа лета.
Потом чловіекаліоубец Бог помиловаше род словіенскій и послаше іемоу сватего Константина Філософа, иже им сътворил іест писменъ три десіате осм по чиноу писмен гречских. Си же соут словіенски писмена. Константін Філософ іест нам писмена сътворил и книгы преложил. И Меѳодій, братр іегѡ.
Соут іеще живи, иже соут видіели йих в времена Михаила цесара гречскегѡ и Растица кніаза моравскегѡ. Vybrane jest iz traktata monaha Hrabra O pismeneh Prežde ubo Slovieni ne imahu knig, no črtami i riezami čitahu i gatahu, pogani suštie.
Rimskimi i grečskimi pismeny pisahu sloviensku reč bez ustrojenia. No jako može byti dobro pisane grečskimi pismeny slovo Bog ili Život ili Širota ili Jazyk? I tako biehu mnoga leta. Potom človiekaliubec Bog pomilovaše rod slovienskij i poslaše jemu svatego Konstantina Filosofa, iže im s‛tvoril jest pismen tri desiate osm po činu pismen grečskih.
Si že sut slovienski pismena. Konstantin Filosof jest nam pismena s‛tvoril i knigy preložil. I Methodij, bratr jego. Sut ješte živi, iže sut vidieli jih v vremena Mihaila cesara grečskego i Rastica kniaza moravskego. - 78 -
5.3 Pismo Rastislava cesaru Michailu
(vybrane i okratiene jest iz žitia svatego Konstantina Filosofa) Растислав моравскій кніаз послаше к цесароу Михаилоу глаголіе: Ліоудіем нашим поганства се ѡтъвргашим и по христіански се закона държоущим оучитіела не имаме такего, иже бы нам в свой іазык исторіоу віеры христіанскей сказал.
Такѡ пошлі нам владыко епископа и оучутіела такего, бо ѡт вас на вси страны добрій закон изъходи. Цесар себраше събор и призваше Константіна Філософа, рекаше іемоу: «Філософе, нам потреба іест тамѡ тебіе ити.» Ѡтъвіетише іемоу Філософ: «С радостій идоу тамѡ, ако имайоут боуквы в іазык свой.»
Ѡтъвіетише іемоу цесар: «не имайоут, но аще ли ты хочеш, може то тебіе Бог дати.»
Идеше потом Філософ на молитвоу, съставил іест писмена и начаше писати: «Изъкони біе Слово, и Слово біе оу Бога, и Бог біе то Слово ...» Rastislav glagolie:
moravskij
kniaz
poslaše
k cesaru
Mihailu
Liudiem našim poganstva se ot‛vrgašim i po hristianski se zakona d‛ržuštim učitiela ne imame takego, iže by nam v svoj jazyk istoriu viery hristianskej skazal.
Tako pošli nam vladyko episkopa i učitiela takego, bo ot vas na vsi strany dobrij zakon izhodi. Cesar sebraše s‛bor i prizvaše Konstantina Filosofa, rekaše jemu: „Filosofe, nam potreba jest tamo tebie iti.“ Ot‛vietiše jemu Filosof: „S radostij idu tamo, ako imajut bukvy v jazyk svoj.“
Ot‛vietiše jemu cesar: „Ne imajut, no ašte li ty hočeš, može to tebie Bog dati.“ Ideše potom Filosof na molitvu, s‛stavil jest pismena i načaše pisati: „Iz‛koni bie Slovo, i Slovo bie u Boga, i Bog bie to Slovo ...“
- 79 -
5.4 Slovieni na svietie
(Inspirovane jest staroslovienski pisanimi stranicami na adresie Wikipedie http://cu.wikipedia.org/) МОДЕРНИ СЛОВІЕНСКИ НАРОДЫ
Словіени соут іедна из найсилніейших віетвіей индоеуропских народѡв.
Словіени сіедоут в іоужной, средной и выходной области Еуропы и в Азіі. На еуропскем северіе и заходіе не жиіоут. Въкоупіе на Земліі жийе три ста миліонѡв словіенских ліоудей.
Вси Словіени имайоут свойе държавы, толикѡ сами Лоужицски Сърби свойоу държавоу не имайоут и падаіоут под Германіоу. Роусска държава Рѡссіа іест найболша дършава на свіетіе. Іоужни словіенски народи соут Илурски Словіени, Хървати, Илурски Сърби, Босніаки, Черногорци, Славомакедонци и Боулгари. Заходни словіенски народи соут Чехи, Карпатски Словіени, Полаки и Лоужицски Сърби.
Выходни словіенски народи соут Роуси, Оукраінци, Біелороуси и Роусыни. MODERNI SLOVIENSKI NARODY
Slovieni sut jedna iz najsilniejših vietviej indoevropskih narodov.
Slovieni siedut v južnoj, srednoj i vyhodnoj oblasti Europy i v Azii. Na europskem severie i zahodie ne žijut. V‛kupie na Zemlii žije tri sta milionov slovienskih liudej.
Vsi Slovieni imajut svoje d‛ržavy, toliko sami Lužicski S‛rbi svoju d‛ržavu ne imajut i padajut pod Germaniu. Russka d‛ržava Rossia jest najbolša d‛ržava na svietie. Južni slovienski narodi sut Ilyrski Slovieni, H‛rvati, Ilyrski S‛rbi, Bosniaki, Černogorci, Slavomakedonci i Bulgari. Zahodni slovienski narodi sut Čehi, Karpatski Slovieni, Polaki i Lužicski S‛rbi. Vyhodni slovienski narodi sut Rusi, Ukrainci, Bielorusi i Rusyni. - 80 -
5.5 Slovieni na svietie - v grečskoj abecedie
ΜΟΔΕΡΝΗ ΣΛΟΒΙΕΝΣΚΗ ΝΑΡΟΔY Σλοβιενη σουτ ιεδνα ηζ ναϊσηξνιεϊσχηχ βιετωιεϊ ηνδοευροπσκηχ ναροδοβ. Σλοβιενη σιεδουτ β ιουζχνοϊ, σρεδνοϊ η βυχοδνοϊ οβλαστι Ευροπυ η β Αζιι. Να ευροπσκεμ σεβεριε η ζαχοδιε νε ζχηϊουτ. Βκουπιε να Ζεμλιι ζχηϊε τρη στα μηλιονωβ σλοβιενσκηχ λιουδεϊ. Βση Σλοβιενη ημαϊουτ σβοϊε δρζχαβυ, τοληκω σαμη Λουζχητσκη Σρμπη σβοιου δρζχαβου νε ημαϊουτ η παδαϊουτ ποδ Γερμανιου. Ρουσσκα δρζχαβα Ρωσσια ιεστ ναϊμπολσχα δρζχαβα να σβιετιε. Ιουζχνη σλοβιενσκη ναροδυ σουτ Ηλυρσκη Σλοβιενη, Χρβατη, Ηλυρσκη Σρμπη, Μποσνιακη, Τζερνογορτση, Σλαβομακεδοντση η Βουλγαρη. Ζαχοδνη σλοβιενσκη ναροδυ σουτ Τζεχη, Καρπατσκη Σλοβιενη, Πολακη η Λουζχητσκη Σρμπη. Βυχοδνη σλοβιενσκη ναροδυ σουτ Ρουση, Ουκραιντση, Μπιελορουση η Ρουσυνη.
МОДЕРНИ СЛОВІЕНСКИ НАРОДЫ Словіени соут іедна из найсилніейших віетвіей индоеуропских народѡв. Словіени сіедоут в іоужной, средной и выходной области Еуропы и в Азіі. На еуропскем северіе и заходіе не жийоут. Вкоупіе на Земліі жийе три ста миліонѡв словіенских ліоудей. Вси Словіени имайоут свойе държавы, толикѡ сами Лоужицски Сърби своіоу държавоу не имайоут и падайоут под Германіоу. Роусска държава Рѡссіа іест найболша дршава на свіетіе. Іоужни словіенски народи соут Илурски Словіени, Хървати, Илурски Сърби, Босніаки, Черногорци, Славомакедонци и Боулгари. Заходни словіенски народи соут Чехи, Карпатски Словіени, Полаки и Лоужицски Сърби. Выходни словіенски народи соут Роуси, Оукраінци, Біелороуси и Роусыни.
- 81 -
5.6 Kyjevski listy
Čast oracii iz glagolskego misala, iže davno napisan jest na Velike Moravie i segda leži v Museu Ukrajinskej Akademii Nauk. (Ramovanij text jest po staroslovienski.) Cěsar’stvě našem’, Gospodi, milost’jo tvoejo priz’ri, i ne ot‘daz’ našego tuzim‘ i ne obrati nas‘ v‘ plěn‘ narodom‘ pogan’skym‘. Christa radi, Gospodi, našego iže cěsarit‘ s‘ Otьcem’ i s‘ Svěntym’. Цесарствіе наше Господі милостій твой призри, и не ѡтъдай нашего тоузим
и не обратій нас в пліен народѡм поганским. Христа ради, Господа нашего,
иже цесари с Отцом и с Сватім ... Cesarstvie naše Gospodi milostij tvoj prizri, i ne ot‛daj našego tuzim
i ne obratij nas v plien narodom poganskim. Hrista radi, Gospoda našego,
iže cesari s Otcom i s Svatim ...
- 82 -
5.7 Molitva svatego Efrema
Svatij Efrem Syrskij umiraše 373 leta. Ta molitva byzantskego rita dodnes na Veliku Pashu rečena jest. Ramovanij text je iz‛prva po grečski i potom po staroslovienski. Κύριε καὶ Δέσποτα τῆς ζωῆς μου, πνεῦμα ἀργίας, περιεργίας, φιλαρχίας, καὶ ἀργολογίας μή μοι δῷς.
Gospodi i Vladiko
Πνεῦμα δὲ σωφροσύνης, ταπεινοφροσύνης, ὑπομονῆς, καὶ ἀγάπης χάρισαί μοι τῷ σῷ δούλῳ.
Duha <e cýlomudr2, smiren2, t]rpen2 i lþbve daru\ mi rabu tboemu.
Ναί, Κύριε Βασιλεῦ, δώρησαι μοι τοῦ ὁρᾶν τὰ ἐμὰ πταίσματα, καὶ μὴ κατακρίνειν τὸν ἀδελφόν μου,
E\ Gospodi Cesarþ, da
ὅτι εὐλογητὸς εἶ, εἰς τοὺς αἰῶνας τῶν αἰώνων. Ἀμήν
Amin[
Господі и Владыко живота моіегѡ, доуха оуныніа, небреженіа, сребраліуобіа и празднѡсловіа ѡтъжени ѡт мне. Доуха ціеломоудріа, съмиреніа, търпіеніа и ліоубві дароуй мі, рабоу твемоу.
Ей Господі Цесаре, дай мі зріети мойа съгрешеніа, же не ѡсоуждайоу брата моіегѡ, іакѡ благословен іеси в віекы. Амин
Gospodi i Vladyko života mojego, duha unynia, nebreženia, srebraljubia i prazdnoslovia ot‛ženi ot mne. Duha cielomudria, smirenia, t‛rpienia i ljubvy daruj mi, rabu tvemu.
Ej Gospodi Cesare, daj mi zrieti moja s‛grešenia, že ne osuždaju brata mojego, jako blagosloven jesi v vieky. Amin
- 83 -
5.8 Proslovia i citaty
Tu sut citati i proslovia do novoslovienskego jazyka iz starih knig preloženi. Свіетилник тіелоу іест око. Аще ли око іест просте, все тіело просте іест. Аще ли око твоіе лоукаве іест, все тіело твоіе темне іест.
Svietilnik tielu jest oko. Ašte li oko jest proste, vse tielo proste jest. Ašte li oko tvoje lukave jest, vse tielo tvoje temne jest.
Savvina kniga, Mat. 6-22, iz 11. st.
(svietilnik = svítilna, ukazatel; lukavij = zlý, špatný; vsij = celý, úplný, každý) Scire tuum nihil est, nisi te scire hoc sciat alter Ничто іест твоіе віедіеніе, ако ли то дроуги не знайоут. Ničto jest tvoje viedienie, ako li to drugi ne znajut. Tvoje vědění je na nic, pokud to neznají druzí.
- 84 -
Aulus Persius Flaccus, Sat. I-27
6 Appendix – Vybrani tablicy v legkoj latinskoj orthografii
6.1 Suštestveni imena 6.1.1 Mužskij rod, tv‛rdij vzor: bog, boga, bogi; hleb, hleba, hlebi j.č. (singulár) bog hleb bog-a hleb-a bog-u hleb-u bog-a hleb bož-e hleb-e bog-ie hleb-ie bog-om hleb-om
mn.č. (plurál) bog-i hleb-y bog-ov hleb-ov bog-om hleb-om bog-y hleb-y bog-i hleb-y bog-eh hleb-eh bog-y hleb-y
1.p. (nom.) 2.p. (gen.) 3.p. (dat.) 4.p. (akuz.) 5.p. (vok.) 6.p. (lok.) 7.p. (instr.) Jde vlastně o jediný vzor, který má dvě podle životnosti.
dv.č. (duál) bog-a bog-u bog-oma bog-a bog-a bog-u bog-oma
hleb-a hleb-u hleb-oma hleb-a hleb-a hleb-u hleb-oma
6.1.2 Mužskij rod, megkij vzor: muž, muža, muži; kraj, kraja, kraji j.č. (singulár) muž kraj muž-a kraj-a muž-u kraj-u muž-a kraj muž-i kraj-i muž-i kraj-i muž-em kraj-em
mn.č. (plurál) muž-i kraj-i muž-ov kraj-ov muž-am kraj-am muž-e kraj-e muž-i kraj-i muž-ah kraj-ah muž-i kraj-i
dv.č. (duál) muž-a muž-u muž-ama muž-a muž-a muž-u muž-ama
kraj-a 1.p. (nom.) kraj-u 2.p. (gen.) kraj-ama 3.p. (dat.) kraj-a 4.p. (akuz.) kraj-a 5.p. (vok.) kraj-u 6.p. (lok.) kraj-ama 7.p. (instr.) Jde vlastně o jediný vzor, který má dvě formy akuzativu j.č. podle životnosti.
- 86 -
6.1.3 Ženskij rod, tv‛rdij vzor: žena, ženy j.č. (singulár) žen-a 1.p. (nominativ) žen-y 2.p. (genitiv) žen-ie 3.p. (dativ) žen-u 4.p. (akuzativ) žen-o 5.p. (vokativ) žen-ie 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental) žen-oj
mn.č. (plurál) žen-y žen-‛ žen-am žen-y žen-y žen-ah žen-ami
j.č. (singulár) duš-a 1.p. (nominativ) duš-i 2.p. (genitiv) duš-i 3.p. (dativ) duš-u 4.p. (akuzativ) duš-e 5.p. (vokativ) duš-i 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental) duš-ej
mn.č. (plurál) duš-i duš-ej duš-am duš-i duš-i duš-ah duš-ami
6.1.4 Ženskij rod, megkij vzor: duša, duši
dv.č. (duál) žen-ie žen-u žen-ama žen-ie žen-ie žen-u žen-ama dv.č. (duál) duš-e duš-u duš-ama duš-e duš-e duš-u duš-ama
6.1.5 Ženskij rod, megkij vzor: buria, burii (po vzoru duša)
j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál) bur-i-a bur-i-i bur-i-e 1.p. (nominativ) bur-i-i bur-i-ej bur-i-u 2.p. (genitiv) bur-i-i bur-i-am bur-i-ama 3.p. (dativ) bur-i-u bur-i-i bur-i-e 4.p. (akuzativ) bur-i-e bur-i-i bur-i-e 5.p. (vokativ) bur-i-i bur-i-ah bur-i-u 6.p. (lokal) bur-i-ami bur-i-ama 7.p. (instrumental) bur-i-ej Vzory duša a buria jsou vlastně jediný vzor ve dvou variantách jotace.
6.1.6 Ženskij rod, oprostenij megkij vzor: kost, kosti j.č. (singulár) kost 1.p. (nominativ) kost-i 2.p. (genitiv) kost-i 3.p. (dativ) kost 4.p. (akuzativ) kost-i 5.p. (vokativ) kost-i 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental) kost-ij
mn.č. (plurál) kost-i kost-ij kost-im kost-i kost-i kost-ih kost-imi
- 87 -
dv.č. (duál) kost-i kost-ij kost-ima kost-i kost-i kost-ij kost-ima
6.1.7 Strednij rod, tv‛rdij vzor: slovo, slova j.č. (singulár) slov-o 1.p. (nominativ) slov-a 2.p. (genitiv) slov-u 3.p. (dativ) slov-o 4.p. (akuzativ) slov-o 5.p. (vokativ) slov-ie 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental) slov-om
mn.č. (plurál) slov-a slov-‛ slov-om slov-a slov-a slov-eh slov-y
dv.č. (duál) slov-ie slov-u slov-oma slov-ie slov-ie slov-u slov-oma
6.1.8 Strednij rod, dualnij tv‛rdij vzor: oko, oka
j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál) ok-o ok-a oč-i 1.p. (nominativ) ok-a ok-‛ oč-ij 2.p. (genitiv) ok-u ok-om oč-ima 3.p. (dativ) ok-o ok-a oč-i 4.p. (akuzativ) ok-o ok-a oč-i 5.p. (vokativ) ok-ie ok-eh oč-ij 6.p. (lokal) ok-y oč-ima 7.p. (instrumental) ok-om Tento vzor se od vzoru slovo liší jen v duálu, který je shodný se vzorem kost.
Podle vzoru oko, oka, oči se také skloňuje uho, uha, uši.
6.1.9 Strednij rod, megkij vzor: pole, pola j.č. (singulár) pol-e 1.p. (nominativ) pol-a 2.p. (genitiv) pol-u 3.p. (dativ) pol-e 4.p. (akuzativ) pol-e 5.p. (vokativ) pol-i 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental) pol-em
mn.č. (plurál) pol-a pol-ej pol-em pol-a pol-a pol-eh pol-emi
j.č. (singulár) cesarstv-i-e 1.p. (nominativ) cesarstv-i-a 2.p. (genitiv) cesarstv-i-u 3.p. (dativ) cesarstv-i-e 4.p. (akuzativ) cesarstv-i-e 5.p. (vokativ) cesarstv-i-i 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental) cesarstv-i-em
mn.č. (plurál) cesarstv-i-a cesarstv-i-ej cesarstv-i-em cesarstv-i-a cesarstv-i-a cesarstv-i-eh cesarstv-i-emi
dv.č. (duál) pol-i pol-u pol-ema pol-i pol-i pol-u pol-ema
6.1.10 Strednij rod, megkij vzor: cesarstvie, cesarstvia (po vzoru pole)
- 88 -
dv.č. (duál) cesarstv-i-i cesarstv-i-u cesarstv-i-ema cesarstv-i-i cesarstv-i-i cesarstv-i-u cesarstv-i-ema
6.1.11 Neredovnij strednij tv‛rdij vzor: ime, imene; kamen, kamene j.č. (singulár) mn.č. (plurál) ime imen-a 1.p. (nominativ) ime-n-e imen-‛ 2.p. (genitiv) ime-n-i imen-om 3.p. (dativ) ime imen-a 4.p. (akuzativ) ime imen-a 5.p. (vokativ) ime-n-i imen-eh 6.p. (lokal) imen-y 7.p. (instrumental) ime-n-em Takto se ještě skloňuje také den mužského rodu.
dv.č. (duál) imen-ie imen-ou imen-oma imen-ie imen-ie imen-ou imen-oma
j.č. (singulár) mn.č. (plurál) mati mate-r-i 1.p. (nominativ) mate-r-e mate-r-ej 2.p. (genitiv) mate-r-i mate-r-am 3.p. (dativ) mate-r mate-r-i 4.p. (akuzativ) mati mate-r-i 5.p. (vokativ) mate-r-i mate-r-ah 6.p. (lokal) mate-r-ami 7.p. (instrumental) mate-r-ej Podle vzoru mati se skloňuje také doci (dcera).
dv.č. (duál) mate-r-e mate-r-u mate-r-ama mate-r-e mate-r-e mate-r-u mate-r-ama
j.č. (singulár) mn.č. (plurál) nebo nebe-s-a 1.p. (nominativ) nebe-s-e nebe-s-‛ 2.p. (genitiv) nebe-s-i nebe-s-om 3.p. (dativ) nebo nebe-s-a 4.p. (akuzativ) nebo nebe-s-a 5.p. (vokativ) nebe-s-i nebe-s-eh 6.p. (lokal) nebe-s-y 7.p. (instrumental) nebe-s-em Podle vzoru nebo se skloňuje i tielo a čudo.
dv.č. (duál) nebe-s-ie nebe-s-u nebe-s-oma nebe-s-ie nebe-s-ie nebe-s-u nebe-s-oma
6.1.12 Neredovnij megkij ženskij vzor: mati, matere
6.1.13 Neredovnij tv‛rdij strednij vzor: nebo, nebese
6.1.14 Neredovnij tv‛rdij strednij vzor: dietia, dietiate
j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál) dietia dietia-t-a dietia-t-ie 1.p. (nominativ) dietia-t-e dietia-t-‛ dietia-t-u 2.p. (genitiv) dietia-t-i dietia-t-om dietia-t-oma 3.p. (dativ) dietia dietia-t-a dietia-t-ie 4.p. (akuzativ) dietia dietia-t-a dietia-t-ie 5.p. (vokativ) dietia-t-i dietia-t-eh dietia-t-u 6.p. (lokal) dieta-t-y dietia-t-oma 7.p. (instrumental) dietia-t-em Podle vzoru dietia se skloňují např. telia, kozlia, žrebia, oslia a další mláďata. - 89 -
6.2 Miestoimena 6.2.1 Lični i reflexivni miestoimena
Zvratné zájmeno zastupuje pojem totožný se subjektem věty. j.č. (singulár) ty tebe tebie, ti tebe, te ty tebie teboj
az 1.p. (nominativ) mne 2.p. (genitiv) mnie, mi 3.p. (dativ) mne, me 4.p. (akuzativ) az 5.p. (vokativ) mnie 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental) mnoj mn.č. (plurál) my vy 1.p. (nominativ) nas vas 2.p. (genitiv) nam vam 3.p. (dativ) nas, ny vas 4.p. (akuzativ) my vy 5.p. (vokativ) nas vas 6.p. (lokal) vami 7.p. (instrumental) nami
- 90 -
my naj nama ny my naj nama
není sebe sebie, si sebe, se není sebie seboj
dv.č. (duál) vy vaj vama vy vy vaj vama
6.2.2 Lične miestoime on, ona, ono 1.p. (nominativ) 2.p. (genitiv) 3.p. (dativ) 4.p. (akuzativ) 5.p. (vokativ) 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental) 1.p. (nominativ) 2.p. (genitiv) 3.p. (dativ) 4.p. (akuzativ) 5.p. (vokativ) 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental)
on jego, niego jemu, niemu go, jego niem nim
j.č. (singulár)
ona jej, niej jej, niej ju není niej noj
mn.č. (plurál)
ono jego, niego jemu, niemu je niem nim
oni jih, nih jim, nim je není nih nimi
dv.č. (duál)
one 1.p. (nominativ) ju 2.p. (genitiv) jima, nima 3.p. (dativ) je 4.p. (akuzativ) 5.p. (vokativ) není ju 6.p. (lokal) nima 7.p. (instrumental) Množné číslo a duál jsou shodné pro všechny rody.
Je-li zájmeno v roli podstatného jména s předložkou, přidává se na začátek hláska n (např. k niemu, o nih). Tvar bez hlásky n je pro situace, kde je zájmeno jen v pomocné roli vedle jiného podstatného jména (např. jako přívlastek: o jego knigie, na jih slovo). Zájmeno on, ona, ono může mít ještě variantu ovij, ova, ovo pro určení osoby méně určité, vzdálenější.
- 91 -
6.2.3 Flexivni završenia prilagatielnih imen V novoslověnštině je jen jeden druh přídavných jmen, který se skloňuje podle vzoru. on, ona, ono : -ij 1.p. (nominativ) -ego 2.p. (genitiv) -emu 3.p. (dativ) -ego 4.p. (akuzativ) -ij 5.p. (vokativ) -em 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental) -im 1.p. (nominativ) 2.p. (genitiv) 3.p. (dativ) 4.p. (akuzativ) 5.p. (vokativ) 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental)
-j -jego -jemu -jego -j -jem -jim
-a -ej -ej -u -a -ej -oj
j.č. (singulár) -ja -jej -jej -ju -ja -jej -j
mn.č. (plurál) -i -ji -ih -jih -im -jim -e -je -i -ji -ih -jih -imi -jimi
-e -ego -emu -e -e -em -im
-je -jego -jemu -je -je -jem -jim
dv.č. (duál) -e -je -u -ju -ima -jima -e -je -e -je -u -ju -ima -jima
1.p. (nominativ) 2.p. (genitiv) 3.p. (dativ) 4.p. (akuzativ) 5.p. (vokativ) 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental) Množné číslo a duál jsou shodné pro všechny rody.
Končí-li kmen na souhlásku, platí při použití tohoto vzoru koncovka v levém sloupci. Končí-li kmen na samohlásku, platí při použití tohoto vzoru koncovka v pravém sloupci. Proto např. naš-a, ale tvo-ja. Zájmeno on, ona, ono (jako měkký vzor) a zájmeno toj, ta, to (jako tvrdý vzor) se používají jako vzory pro skloňování.
- 92 -
6.2.4 Pokazyvatielne miestoime toj, ta, to; tutoj, tuta, tuto, ot‛redienij člen Skloňují se podle vlastního vzoru, který je podobný vzoru on, ona, ono. 1.p. (nominativ) 2.p. (genitiv) 3.p. (dativ) 4.p. (akuzativ) 5.p. (vokativ) 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental) 1.p. (nominativ) 2.p. (genitiv) 3.p. (dativ) 4.p. (akuzativ) 5.p. (vokativ) 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental)
t-oj t-ogo t-omu t-ogo t-om t-im
t-a t-ej t-ej t-u není t-ej t-oj
j.č. (singulár)
mn.č. (plurál)
t-o t-ogo t-omu t-o t-om t-im
t-i t-ieh t-iem t-i
není t-ieh t-iemi dv.č. (duál) t-e t-u t-iema t-e
1.p. (nominativ) 2.p. (genitiv) 3.p. (dativ) 4.p. (akuzativ) 5.p. (vokativ) není t-u 6.p. (lokal) t-iema 7.p. (instrumental) Množné číslo a duál jsou shodné pro všechny rody.
Zájmeno toj, ta, to slouží také k označení určitého členu.
Varianta tutoj, tuta, tuto se používá pro případ označení subjektu na shodném místě (tu), jako je nositel děje.
- 93 -
6.2.5 Pokazyvatielne miestoime sij, sa, se
Zájmena sij, sa, se (tento, tenhle, tato, tahle, toto, tohle) se skloňují podle měkkého vzoru on, ona, ono, jako: 1.p. (nominativ) 2.p. (genitiv) 3.p. (dativ) 4.p. (akuzativ) 5.p. (vokativ) 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental)
j.č. (singulár)
s-ij s-ego s-emu s-ego
s-a s-ej s-ej s-u
není s-ej s-oj
s-em s-im
s-e s-ego s-emu s-e s-em s-im
Poznámka: Příslovce segodnie (doslova: tohoto dne) je významově totožné s příslovcem dnes, což je obojí zkratka z původního dne sego.
6.2.6 Prisvojitielni miestomena moj, tvoj, svoj, naš, vaš
Zájmena moj, tvoj, svoj, naš, vaš se skloňují podle vzoru on, ona, ono, jako například: 1.p. (nominativ) 2.p. (genitiv) 3.p. (dativ) 4.p. (akuzativ) 5.p. (vokativ) 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental)
moj mojego mojemu mojego moj mojem mojim
naš našego našemu našego naš našem našim
j.č. (singulár) moja naša mojej našej mojej našej moju našu moja naša mojej našej moj našoj
- 94 -
moje mojego mojemu moje moje mojem mojim
naše našego našemu naše naše našem našim
6.2.7 Prisvojitielni miestomena jego, jej, jego
Tato zájmena jsou nesklonná – mají ve všech pádech stejný tvar jako genitiv zájmen on, ona, ono: jego, jej, jego, jih, jou.
6.2.8 Pytatielni miestoimena koj, koja, koje, jakij, jaka, jake i kto, što
Zájmena koj, koia, koie (který, která, které = dotaz na identifikaci) se skloňují podle vzoru on, ona, ono. Zájmena jakij, jaka, jake (jaký, jaká, jaké = dotaz na vlastnost) se také skloňují podle vzoru on, ona, ono. 1.p. (nominativ) 2.p. (genitiv) 3.p. (dativ) 4.p. (akuzativ) 5.p. (vokativ) 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental)
koj kojego kojemu kojego
jakij jakego jakemu jakego
kojem kojim
jakem jakim
j.č. (singulár) koja jaka kojej jakej kojej jakej koju jaku není kojej koj
jakej jakoj
koje kojego kojemu koje
jake jakego jakemu jake
kojem kojim
jakem jakim
Zájmena kto (kdo) a što (co) nemají plurál a duál (tam je zastupuje zájmeno koji, koji, koja) a skloňují se v singuláru kto podle vzoru toj a što podle vzoru on takto: 1.p. (nominativ) 2.p. (genitiv) 3.p. (dativ) 4.p. (akuzativ) 5.p. (vokativ) 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental)
j.č. (singulár) što č-ego č-emu čto
kto k-ogo k-omu k-ogo není k-om k-im
není č-em č-im
- 95 -
6.2.9 Otnosni miestoimena, miestoime iže
Vztažná zájmena, která začínají vedlejší věty, se tvoří z libovolných tázacích zájmen přidáním koncovky –že.
Například koj → kojže.
Pro novoslověnštinu je ale typické vztažné zájmeno vzniklé ze zájmen on, ona, ono ve spojení s koncovkou –že, které je v mn.č. a duálu stejné pro všechny rody. 1.p. (nominativ) 2.p. (genitiv) 3.p. (dativ) 4.p. (akuzativ) 5.p. (vokativ) nem-že 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental) nim-že
iže jego-že, niego-že jemu-že, niemu-že jego-že
j.č. (singulár) iže jej-že, niej-že jej-že, niej-že ju-že není nej-že noj-že
mn.č. (plurál)
1.p. (nominativ) 2.p. (genitiv) 3.p. (dativ) 4.p. (akuzativ) 5.p. (vokativ) 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental)
iže jih-že, nih-že jim-že, nim-že je-že
1.p. (nominativ) 2.p. (genitiv) 3.p. (dativ) 4.p. (akuzativ) 5.p. (vokativ) 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental)
iže ju-že jima-že, nima-že je-že
není nih-že nimi-že
dv.č. (duál)
není ju-že nima-že
- 96 -
iže jego-že, niego-že jemu-že, niemu-že je-že nem-že nim-že
6.2.10 Završenia prilagatielnih imen
Přídavná jména (což jsou také participia sloves) mají dva druhy koncovek. První je trojice –ij, -a, -e a druhá je trojice -, -a, -o. Oba druhy se skloňují stejně podle vzoru on, ona, ono při dodržení pravidla, že u mužského rodu se podle životnosti rovná 1.p.j.č. nebo 2.p.j.č. a 5.p.j.č. a u středního rodu 1.p.j.č. se vždy rovná 4. a 5. p.j.č. Příklad (jednotné číslo) 1.p. (nominativ) 2.p. (genitiv) 3.p. (dativ) 4.p. (akuzativ) 5.p. (vokativ) 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental)
dobr-ij dobr-ego dobr-emu dobr-ij, -ego dobr-ij dobr-em dobr-im
dobr-a dobr-ej dobr-ej dobr-u dobr-a dobr-ej dobr-oj
dobr-e dobr-ego dobr-emu dobr-e dobr-e dobr-em dobr-im
1.p. (nominativ) 2.p. (genitiv) 3.p. (dativ) 4.p. (akuzativ) 5.p. (vokativ) 6.p. (lokal) 7.p. (instrumental)
petrovpetrov-ego petrov-emu petrov- , -ego petrovpetrov-em petrov-im
petrov-a petrov-ej petrov-ej petrov-u petrov-a petrov-ej petrov-oj
petrov-o petrov-ego petrov-emu petrov-o petrov-o petrov-em petrov-іm
- 97 -
6.3 Čisla 6.3.1 Osnovni čisla 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
10 20 30 40 50 60 70 80 90 100
jedin, jedna, jedno dva, dvie, dvie tri četyri piat šest sedm osm deviat desiat desiat dvadesiat tridesiat četyridesiat piat‛desiat šest‛desiat sedm‛desiat osm‛desiat deviat‛desiat sto
11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 110 200 300 400 500 600 700 800 900 1000
21 22 23 24 25 26 27 28 29 0
iedinnadesiat dvanadesiat trinadesiat četyrinadesiat piat‛nadesiat šest‛nadesiat sedm‛nadesiat osm‛nadesiat deviat‛nadesiat dvadesiat sto desiat dvie stie tri sta četyri sta piat sot šest sot sedm sot osm sot deviat sot tysašta
2000 3000 4000 5000 104 105 106 106 109 1012
dvadesiat dvadesiat dvadesiat dvadesiat dvadesiat dvadesiat dvadesiat dvadesiat dvadesiat nula
iedin dva tri četyri piat šest sedm osm deviat
dvie tysaštie tri tysašty četyri tysašty piat tysašt‛ t’ma (klasicky) legeon (klasicky) leodr (klasicky) milion bilion trilion
jedin se skloňuje jako ukazovací zájmeno toj, ta, to v jednotném čísle, např. jedin hleb
dva se skloňuje jako ukazovací zájmeno toj, ta, to v duálu, např. dva hleba
tri, četyri se skloňuje jako ukazovací zájmeno toj, ta, to v množném čísle, např. tri hleby, četyri hleby
piat až desiat se skloňuje jako podstatné jméno podle vzoru kost. Další číslovky se také skloňují jako podstatná jména (sto → slovo, tysaša → žena, milion → hleb). Počítaný subjekt je u nich v 2.p.mn.č. v neshodném přívlastku. např. piat hlebov, osm hlebov, sto hlebov, tysašta hlebov, ...
- 98 -
6.3.2 Serijni čisla
Řadové číslovky se skloňují jako přídavná jména podle vzoru on, ona, ono. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
10 20 30 40 50 60 70 80 90 100
prvij vtorij tretij četvertij piatij šestij sedmij osmij deviatij desiatij
desiatij dvadesiatij tridesiatij četyridesiatij piat‛desiatij šest‛desiatij sedm‛desiatij osm‛desiatij deviat‛desiatij sotnij
6.3.3 Umnožitielni čisla
11 12 13 14 15 16 17 18 19 20
110 200 300 400 500 600 700 800 900 1000
iedinnadesiatij dvanadesiatij trinadesiatij četyrinadesiatij piat‛nadesiatij šest‛nadesiatij sedm‛nadesiatij osm‛nadesiatij deviat‛nadesiatij dvadesiatij sto desiatij dvie sotnij tri sotnij četyri sotnij piat sotnij šest sotnij sedm sotnij osm sotnij deviat sotnij tysaštnij
21 22 23 24 25 26 27 28 29 0
2000 3000 4000 5000 104 105 106 106 109 1012
dvadesiat prvij dvadesiat vtorij dvadesiat tretij dvadesiatčetvertij dvadesiat piatij dvadesiat šestij dvadesiat sedmij dvadesiat osmij dvadesiat deviatij nultij dvie tysaštnij tri tysaštnij četyri tysaštnij piat tysaštnij
miliontij biliontij triliontij
Násobné číslovky se tvoří přidáním koncovky –krat a chová se jako příslovce. Například dvakrat, osm‛krat, ....
6.3.4 Frakcie
Kromě slova polovina se zlomky tvoří z řadových číslovek koncovkou –ina a skloňují se podle vzoru žena. Vyjadřované množství je v 2.p. jako přívlastek neshodný. Například tretina, osmina, sotnina, ...
6.3.5 Pokazyvatielni čisla toliko
tolik
6.3.6 Pytatielni čisla koliko
kolik, kolikij
kolikátý - 99 -
6.4 Glagoly
Pro většinu indoevropských jazyků a proto i pro slovanské jazyky je typické, že mají složitý slovesný systém. Novoslověnština není výjimkou, ale na rozdíl od jiných jazyků lze na slovesné vzory nahlížet jako na kombinace menšího počtu jednodušších vzorů, které dohromady skládají 4 slovesné třídy. minulý čas ( minulý kmen, znak ∗ nahrazuje různé samohlásky v koncovce) přítomný čas (prézentní kmen)
∗j-u ∗j-eš ∗j-e -u -eš -e -u -iš -i -iu -iš -i
imperativ
∗j-eme ∗j-evie ∗j-ete ∗j-eta ∗j-ut ∗j-ete -eme -evie -ete -eta -ut -ete -ime -ivie -ite -ita -ut -ite -ime -ivie -ite -ita -iut -ite
∗j∗j-me ∗j-te 1) kuti, pieti, dielati, imati, besedovati, …
-∗h -∗ša -∗še
-∗hom -∗hova -∗ste -∗sta -∗hu -∗ste -i -ime -ite
2) nesti, pisati, hotieti, gibnuti, …
-ij -ijme -ijte
3) slyšeti, vidieti, … 4) variti, govoriti, prositi, …
- 100 -
6.4.1 Primier glagola 1ej klassy: dielati, dielaju, dielaš, dielaj Jako sloveso dielati, dielaju, dielaš, dielaj se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku –ati.
1. osoba 2. osoba 3. osoba
diel-ati infinitiv dielaj, -me, -te imperativ dielaj-ušt-ij, -a, -e participium čin. př. dielaj-em-ij, -a, -e participium trp. př. participium čin. min. diel-aš-ij, -a, -e participium trp. min. diel-an-ij, -a, -e základní (přítomný nebo budoucí) čas singulár plurál duál dielaj-u dielaj-eme dielaj-evie dielaj-eš dielaj-ete dielaj-eta dielaj-e dielaj-ut dielaj-ete
1. osoba 2. osoba 3. osoba
singulár diel-ah diel-aša diel-aše
minulý čas plurál diel-ahom diel-aste diel-ahu
duál diel-ahova diel-asta diel-aste
složený minulý čas diel-al, -ala, -alo, -ali, -ale
L-participium Stejně jako toto sloveso se časuje například dati, F daju, daješ, daj davati, davaju, davaješ, davaj imati, imaju, imaješ, imaj
- 101 -
6.4.2 Primier glagola 2ej klassy: pisati, pišu, pišeš, piši Jako sloveso pisati, pišu, pišeš, piši se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku –ati.
1. osoba 2. osoba 3. osoba
pis-ati infinitiv piš-i, -ime, -ite imperativ piš-ušt-ij, -a, -e participium čin. př. piš-em-ij, -a, -e participium trp. př. participium čin. min. pis-aš-ij, -a, -e participium trp. min. pis-an-ij, -a, -e základní (přítomný nebo budoucí) čas singulár plurál duál piš-u piš-eme piš-evie piš-eš piš-ete piš-eta piš-e piš-ut piš-ete
1. osoba 2. osoba 3. osoba
singulár pis-ah pis-aša pis-aše, pis-a L-participium
minulý čas plurál pis-ahom pis-aste pis-ahu
duál pis-ahova pis-asta pis-aste
složený minulý čas pis-al, -ala, -alo, -ali, -ale
Jako toto sloveso se časuje například brati, beru, bereš, beri - brát plakati, plaču, plači – plakat
- 102 -
6.4.3 Primier glagola 2ej klassy: nesti, nesu, neseš, nesi
Jako sloveso nesti, nesu, neseš, nesi se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku –ti po souhlásce (mají potlačené e).
1. osoba 2. osoba 3. osoba
nes-ti infinitiv nes-i, -ime, -ite imperativ nes-ušt-ij, -a, -e participium čin. př. nes-em-ij, -a, -e participium trp. př. participium čin. min. nes-eš-ij, -a, -e participium trp. min. nes-en-ij, -a, -e základní (přítomný nebo budoucí) čas singulár plurál duál nes-u nes-eme nes-evie nes-eš nes-ete nes-eta nes-e nes-ut nes-ete
1. osoba 2. osoba 3. osoba
singulár nes-eh nes-eša nes-eše L-participium
minulý čas plurál nes-ehom nes-este nes-ehu
duál nes-ehova nes-esta nes-este
složený minulý čas nes-l, -la, -lo, -li, -le
Jako toto sloveso se časuje například
pečti, pešti, peču, peči s L-participiem pekl, pekla, peklo možti, mošti, možu, moži s L-participiem mogl, mogla, moglo
- 103 -
6.4.4 Primier glagola 3ej klassy: slyšu, slyšiš, slyšij
Jako sloveso slyšeti, slyšu, slyšiš, slyšij se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku -eti.
1. osoba 2. osoba 3. osoba
slyš-eti infinitiv slyš-ij, -ijme, -ijte imperativ slyš-ušt-ij, -a, -e participium čin. př. slyš-im-ij, -a, -e participium trp. př. participium čin. min. slyš-eš-ij, -a, -e participium trp. min. slyš-en-ij, -a, -e základní (přítomný nebo budoucí) čas singulár plurál duál slyš-u slyš-ime slyš-ivie slyš-iš slyš-ite slyš-ita slyš-i slyš-ut slyš-ite
1. osoba 2. osoba 3. osoba
singulár slyš-eh slyš-eša slyš-eše, slyš-e L-participium
minulý čas plurál slyš-ehom slyš-este slyš-ehu
duál slyš-ehova slyš-esta slyš-este
složený minulý čas slyš-el, -ela, -elo, -eli, -ele
- 104 -
6.4.5 Primier glagola 3ej klassy: vidieti, vidu, vidiš, vidij
Jako sloveso vidieti, vižu, vidiš, vidij se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku -ieti.
1. osoba 2. osoba 3. osoba
vid-ieti infinitiv vid-ij, -ijme, -ijte imperativ viž-ušt-ij, -a, -e participium čin. př. vid-im-ij, -a, -e participium trp. př. participium čin. min. vid-ieš-ij, -a, -e participium trp. min. vid-ien-ij, -a, -e základní (přítomný nebo budoucí) čas singulár plurál duál vid-u vid-ime vid-ivie vid-iš vid-ite vid-ita vid-i vid-ut vid-ite
1. osoba 2. osoba 3. osoba
singulár vid-ieh vid-ieša vid-ieše, vid-ie L-participium
minulý čas plurál vid-iehom vid-ieste vid-iehu
duál vid-iehova vid-iesta vid-ieste
složený minulý čas vid-iel, -iela, -ielo, -ieli, -iele
Jako toto sloveso se časuje například
viedieti, viedu, viediš, vied’ s tím, že v přítomném čase jsou přípustné i zkrácené tvary: infinitiv
1. osoba 2. osoba 3. osoba
vied-ieti
základní (přítomný nebo budoucí) čas singulár plurál duál vied-u, viem vied-ime, vieme vied-ivie vied-iš, vieš vied-ite, viete vied-ita vied-i, vie vied-ut vied-ite
- 105 -
6.4.6 Primier glagola 2ej klassy: hotieti, hoču, hočeš, hoči Jako sloveso hotieti, hoču, hočeš, hoči se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku -ieti.
1. osoba 2. osoba 3. osoba
hot-ieti infinitiv hoč-i, -ime, -ite imperativ hoč-ušt-ij, -a, -e participium čin. př. hoč-em-ij, -a, -e participium trp. př. participium čin. min. hot-ieš-ij, -a, -e participium trp. min. hot-ien-ij, -a, -e základní (přítomný nebo budoucí) čas singulár plurál duál hoč-u hoč-eme hoč-evie hoč-eš hoč-ete hoč-eta hoč-e hoč-ut hoč-ete
1. osoba 2. osoba 3. osoba
singulár hot-ieh hot-ieša hot-ieše, hot-ie L-participium
minulý čas plurál hot-iehom hot-ieste hot-iehu
duál hot-iehova hot-iesta hot-ieste
složený minulý čas hot-iel, -iela, -ielo, -ieli, -iele
- 106 -
6.4.7 Primier glagola 4ej klassy: variti, varju, variš, varij Jako sloveso variti, varju, variš, varij se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku -iti a-yti.
1. osoba 2. osoba 3. osoba
var-iti infinitiv var-ij, -ijme, -ijte imperativ var-iušt-ij, -a, -e participium čin. př. var-im-ij, -a, -e participium trp. př. participium čin. min. var-ieš-ij, -a, -e participium trp. min. var-ien-ij, -a, -e základní (přítomný nebo budoucí) čas singulár plurál duál var-iu var-ime var-ivie var-iš var-ite var-ita var-i var-iut var-ite
1. osoba 2. osoba 3. osoba
singulár var-ih var-iša var-iše L-participium
minulý čas plurál var-ihom var-iste var-ihu
duál var-ihova var-ista var-iste
složený minulý čas var-il, -ila, -ilo, -ili, -ile
Jako toto sloveso se časuje například braniti, braniu, braniš, branij tvoriti, tvoriu, tvoriš, tvorij
- 107 -
6.4.8 Primier glagola 1ej klassy: piti, piju, piješ, pij
Podle vzoru piti, piju, piješ, pij se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku iti (také -yti).
1. osoba 2. osoba 3. osoba
p-iti infinitiv pij, -me, -te imperativ pij-ušt-ij, -a, -e participium čin. př. pij-em-ij, -a, -e participium trp. př. participium čin. min. pij-eš-ij, -a, -e participium trp. min. p-it-ij, -a, -e základní (přítomný nebo budoucí) čas singulár plurál duál pij-u pij-eme pij-evie pij-eš pij-ete pij-eta pij-e pij-ut pij-ete
1. osoba 2. osoba 3. osoba
singulár pij-eh pij-eša pij-eše L-participium
minulý čas plurál pij-ehom pij-este pij-ehu
duál pij-ehova pij-esta pij-este
složený minulý čas p-il, -ila, -ilo, -ili, -ile
Jako toto sloveso se časuje například biti, biju, biješ, bij kryti, kryju, kryješ, kryj
- 108 -
6.4.9 Primier glagola 2ej klassy: gibnuti, gibnu, gibneš, gibni Jako sloveso gibnuti, gibnu, gibneš, gibni se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku -uti.
1. osoba 2. osoba 3. osoba
gibn-uti infinitiv gibn-i, -ite, -ime imperativ gibn-ušt-ij, -a, -e participium čin. př. gibn-em-ij, -a, -e participium trp. př. participium čin. min. gibn-uš-ij, -a, -e participium trp. min. gibn-ut-ij, -a, -e základní (přítomný nebo budoucí) čas singulár plurál duál gibn-u gibn-eme gibn-evie gibn-eš gibn-ete gibn-eta gibn-e gibn-ut gibn-ete
1. osoba 2. osoba 3. osoba
singulár gibn-uh gibn-uša gibn-uše L-participium
minulý čas plurál gibn-uhom gibn-uste gibn-uhu
duál gibn-uhova gibn-usta gibn-uste
složený minulý čas gibn-ul, -ula, -ulo, -uli, -ule
Jako toto sloveso se časuje například
dvignuti, dvignu, dvigneš, dvigni – pohybovat
- 109 -
6.4.10 Primier glagola 1ej klassy: kuti, kuju, kuješ, kuj Jako sloveso kuti, kuju, kuješ, kuj se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku –uti.
1. osoba 2. osoba 3. osoba
k-uti infinitiv kuj, -te, -me imperativ kuj-ešt-ij, -a, -e participium čin. př. kuj-em-ij, -a, -e participium trp. př. participium čin. min. kuj-eš-ij, -a, -e participium trp. min. k-ut-ij, -a, -e základní (přítomný nebo budoucí) čas singulár plurál duál kuj-u kuj-eme kuj-evie kuj-eš kuj-ete kuj-eta kuj-e kuj-ut kuj-ete
1. osoba 2. osoba 3. osoba
singulár kuj-eh kuj-eša kuj-eše L-participium
minulý čas plurál kuj-ehom kuj-este kuj-ehu
duál kuj-ehova kuj-esta kuj-este
složený minulý čas k-ul, -ula, -ulo, -uli, -ule
Jako toto sloveso se časuje například obuti, F obuju, obuješ, obuj
- 110 -
6.4.11 Neredovnij glagol iti, idu, ideš, idi
Používá se ve smyslu chodit i jezdit. Použití dopravního prostředku se vyjadřuje 7. pádem. Například: idu autom = jedu autem, idu kolom = jedu na kole.
1. osoba 2. osoba 3. osoba 1. osoba 2. osoba 3. osoba
iti infinitiv id-i, -ite, -ime imperativ id-ušt-ij, -a, -e participium čin. př. id-em-ij, -a, -e participium trp. př. participium čin. min. id-eš-ij, -a, -e participium trp. min. id-et-ij, -a, -e základní (přítomný nebo budoucí) čas singulár plurál duál id-u id-eme id-evie id-eš id-ete id-eta id-e id-ut id-ete singulár
id-eh id-eša id-eše
L-participium
minulý čas plurál id-ehom id-este id-ehu
duál id-ehova id-esta id-este
složený minulý čas iš-el, -la, -lo, -li, -le
- 111 -
6.4.12 Neredovnij glagol jasti, jadu, jadeš, jadi
1. osoba 2. osoba 3. osoba
jasti infinitiv jad-i, -ite, -ime imperativ jad-ušt-ij, -a, -e participium čin. př. jad-em-ij, -a, -e participium trp. př. participium čin. min. jad-aš-ij, -a, -e participium trp. min. jad-an-ij, -a, -e základní (přítomný nebo budoucí) čas singulár plurál duál jad-u, jem jad-eme, jeme jad-evie jad-eš, ješ jad-ete, jete jad-eta jad-e, je jad-ut jad-ete
1. osoba 2. osoba 3. osoba
singulár jad-ah jad-aša jad-aše, jad-a L-participium
minulý čas plurál jad-ahom jad-aste jad-ahu
duál jad-ahova jad-asta jad-aste
složený minulý čas jad-l, -la, -lo, -li, -le
- 112 -
6.4.13 Neredovnij glagol byti, jesm/su, jesi, budu, biah, byh, byl
Je jediné sloveso, které má vlastní jednoduché tvary budoucího času a kondicionálu (původně aoristu). Tyto tvary se používají ve spojení s jinými slovesy. infinitiv imperativ participium čin. př. participium trp. př. participium čin. min. participium trp. min.
1. osoba 2. osoba 3. osoba
singulár bud-u bud-eš bud-e
1. osoba 2. osoba 3. osoba
singulár jes-m, su jes-i jes-t, je
1. osoba 2. osoba 3. osoba 1. osoba 2. osoba 3. osoba
singulár
b-ieh b-ieša b-ieše, b-ie b-yh b-ys b-y
singulár
L-participium
byti bud-i, bud-ime, bud-ite s-ušt-ij, -a, -e ies-mij, -a, -e byv-šij, -a, -e by-tij, -a, -e budoucí čas plurál bud-eme bud-ete bud-ut
přítomný čas plurál jes-me jes-te jes-ut, sut minulý čas plurál b-iehom b-ieste b-iehu
kondicionál plurál b-yhom b-yste b-yša, b-y
duál bud-evie bud-eta bud-ete jes-vie jes-ta jes-te
duál
duál b-iehova b-iesta b-ieste duál b-yhova b-ysta b-yste
složený minulý čas by-l, -la, -lo, -li, -le
- 113 -
7 Novosloviensko-čehskij slovniček абецеда (abeceda), -ы та abeceda
Біелороус (bielorus), -а той Bělorus
адреса (adresa), -ы та adresa
билион (bilion), -а miliarda
аз (az) já
бити (biti), бийоу бийеш bít
Азіа (azia), -і та Azie
благій (blagij), -а -е šťastný, veselý
ако (ako) jestliže, když (logická podmínka)
благодарити (blagodariti), -іоу -иш děkovat
активній (aktivnij), -а -е aktivní, činný
благословеній (blagoslovenij), -а -е blahoslavený
али (ali) cožpak
близ (bliz) poblíž
амин (amin) amen
бо (bo) protože
архаичній (arhaičnij), -а -е archaický, starý
Бог (bog), -а той Bůh
атрибоут (atribut), -а той přívlastek, atribut
богатій (bogatij), -а -е bohatý
ауто (auto), -а то auto
болшій (bolšij), -а -е velký
ах (ah) ach
Босна (bosna), -ы та Bosna
аще (ašte) jestliže, až, až by, když (časově)
Босніак (bosniak), -а той Bosňák
без (bez) bez
боудоущій (buduštij), -а -е budoucí
безъпрестани (bez‘prestani) bezpřestání
боуква (bukva), -ы та písmeno
беседа (beseda), -ы та rozhovor, beseda, diskuze
Боулгар (bulgar), -а той Bulhar
беседовати (besedovati), -оуйоу -оуйеш besedovat, diskutovat, hovořit
Боулгаріа (bulgaria), -і та Bulharsko
боуріа (buria), -і та bouře
видіети (vidieti), -оу -иш vidět
брат (brat), -а той bratr
владыка (vladyka), -ы, -и той vládce, představený, biskup
брати (brati), бероу -еш brát
вніе (vnie) vně
бързіе (b‘rzie) rychle
воліа (volia), -і та vůle, záměr
бързій (b‘rzij), -а -е rychlý
време (vreme), времене то čas, doba, počasí
быти (byti) být
всіакій (vsiakij), -а -е každý
в (v)
всіегда (vsiegda) vždy, pokaždé
v
варити (variti), -іоу -иш vařit
всій (vsij), вса все celý, úplný, každý
великій (velikij), -а -е veliký
вторій (vtorij), -а -е druhý, další, jiný
вечерас (večeras) dnes večer
вчера (včera) včera
взор (vzor), -а той vzor
въведити (v‘vediti), F -оу -еш zavést, uvést
віе (vie), віеди ví (vědět)
въгледіеніе (v‘gledienie), -іа то pohled, názor
віедіети (viedieti), віедоу -иш vědět
възаіменій (v‘zaimenij), -а -е vzájemný
віек (viek), -а той věk, doba, čas
въкоупіе (v‘kupie) dohromady, vcelku, celkem
віера (viera), -ы та víra
вълк (v‘lk), -а той vlk
віеровати (vierovati), -оуйоу -оуйеш věřit
въспіать (v‘spiat’) zpátky
віетва (vietva), -і та větev, odnož
въход (v‘hod), -а той vchod
віеш (vieš), віедиш víš (vědět)
вы (vy) vy
видіеніе (vidienie), -іа то vidění
выбрати (vybrati), F выбероу выбереш vybrat - 116 -
выход (vyhod), -а той východ, východ (světová strana)
двадесіат (dvadesiat), -і dvacet
выходній (vyhodnij), -а -е východní
двадесіатій (dvadesiatij), -а -е dvacátý
гатати (gatati), -айоу -айеш počítat, odhadovat
двакрат (dvakrat) dvakrát
гибноути (gibnuti), -оу -еш hynout, umírat
дванадесіат (dvanadesiat), -і dvanáct
глава (glava), -ы hlava
дванадесіатій (dvanadesiatij), -а -е dvanáctý
глагол (glagol), -а той sloveso
двіе (dvie), -оу dvě, dva
горіе (gorie) nahoru
двигноути (dvignuti), F -оу -еш pohnout
горшій (goršij), -а -е horší
девіат (deviat), -і devět
господ (gospod), -а той pán
девіатій (deviatij), -а -е devátý
господа (gospoda), -ы та paní
девіатъдесіат (deviat‘desiat), -і devadesát
гост (gost), -а той host
девіатъдесіатій (deviat‘desiatij), -а -е devadesátý
град (grad), -а той město, osada
девіатънадесіат (deviat‘nadesiat), -і devatenáct
грамматика (grammatika), -ы та gramatika
девіатънадесіатій (deviat‘nadesiatij), -а -е devatenáctý
гречскій (grečskij), -а -е řecký
ден (den), дне той den
гриех (grieh), -а той hřích
десіат (desiat), -і deset
да (da) ano, aby, ať
десіатій (desiatij), -а -е desátý
давати (davati), -айоу -айеш dávat
діелати (dielati), -айоу -айеш dělat
дати (dati), F дайоу дайеш dát
діетіа (dietia), -іате dítě
два (dva), -оу dva
длоуг (dlug), -а той dluh, hřích, nedostatek - 117 -
длоужник (dlužnik), -а той dlužník, hříšník
ескалаціа (eskalacia), -іі та stupňování
днес (dnes) dnes
Еуропа (europa), -ы та Evropa
до (do) do
еуропскій (europskij), -а -е evropský
добрій (dobrij), -а -е dobrý
жати (žati), жноу жнеш sekat, žnout
добрѡ (dobro) dobře
же (že) že, že (nepřímá řeč popsaná vedlejší větou)
долоу (dolu) dolu
железо (železo), -а то železo
дома (doma) doma
жена (žena), -ы та žena
доставати (dostavati), -айоу -айеш dostávat
живій (živij), -а -е živý
достати (dostati), F -аноу -неш dostat
живот (život), -а той život
доублет (dublet), -а той dublet, dvojice
житіе (žitie), -іа то životopis, žití
доух (duh), -а той duch, princip
жити (žiti), жийоу жийеш žít
доуша (duša), -і та duše
жребіа (žrebia), -ате то hříbě
доці (doci), доцере та dcera
за (za) za, pro
дроуг (drug), -а той přítel, druh, bližní
заблагодарити (zablagodariti), F -іоу -иш poděkovat
дроугій (drugij), -а -е jiný, další, ostatní
завършити (zav‘ršiti), F -оу -иш dokončit, ukončit
държава (d‘ržava), -ы та stát, země, území
заіедній (zajednij), -а -е jednotný
държети (d‘ržeti), -оу -иш držet
закон (zakon), -а той zákon, nařízení
ей (ej) ano, ovšem
затѡ (zato) proto
епископ (episkop), -а той biskup
заход (zahod), -а той západ - 118 -
заходній (zahodnij), -а -е západní
іотаціа (jotacia), -і та jotace
зачтѡ (začto) proč
и (i)
звати (zvati), звоу звеш zvát
и или (i ili) a nebo
Земіа (zemia), -і та Země
ибо (ibo) protože
зиміе (zimie) v zimě
иже (iže) který (vztažné zájmeno)
злато (zlato), -а то zlato
из (iz) z, od
злій (zlij), -а -е zlý
изъбавити (iz‘baviti), F -іоу -иш zbavit
зріети (zrieti), зроу зреш vidět, zřít, pozorovat
изъреченіе (iz‘rečenie), -іа то věta
іазык (jazyk), -а той jazyk
изъходити (iz‘hoditi), -оу -иш pocházet, vycházet
іакій (jakij), іака іаке jaký
или (ili) nebo
іакоже (jakože) protože, jakož
Илуріа (ilyria), -і та Ilýrie (Balkán severozápadně od Řecka)
іакѡ (jako) jak
i, a
Илурскій Словіен (ilyrskij slovien), -а той Slovinec
іегѡ (jego) jeho (on)
Илурскій Сърб (ilyrskij s‘rb), -а той Srb
іедин (jedin), -огѡ jeden, sám
имати (imati), имайоу имайеш mít
іединънадесіат (jedin‘nadesiat), -і jedenáct
име (ime), имене то jméno
іединънадесіатій (jedin‘nadesiatij), -а -е jedenáctý
инакій (inakij), -а -е jiný
іедна (jedna), -ей jedna
инакѡ (inako) jinak
іедно (jedno), огѡ jedno
индіе (indie) jinde
іей (jej) jí (ona)
индоеуропскій (indoeuropskij), -а -е indoevropský - 119 -
искони (iskoni) zpočátku, zkraje
кой (koj) kdo
исторіа (istoria), -і та historie, dějiny
коликій (kolikij), -а -е kolikátý
ити (iti), идоу идеш jít
коликѡ (koliko) kolik
их (ih) nich (oni)
конь (kon’), коньа той kůň
йад (jad), -а той jed
корен (koren), -не той kořen, původ
йаденіе (jadenie), -іа то jídlo
кост (kost), -і та kost
йасти (jasti), йадоу йадеш jíst
коупити (kupiti), F -іоу -иш koupit
йоу (ju) ji (ona)
коути (kuti), коуйоу коуйеш kout, kovat
йоужній (južnij), -а -е jižní
край (kraj), -а той kraj
йоутрас (jutras) dnes ráno
кроміе (kromie) kromě
к (k)
крыти (kryti), крыйоу крыйеш krýt
k, u
камен (kamen), камене kámen
кто (kto) kdo
камѡ (kamo) kam
куриллскій (kyrillskij), -а -е azbukový, cyrilský
Карпатскій Словіен (karpatskij slovien), -а той Slovák
лайати (lajati), -оу -еш nadávat, štěkat латинскій (latinskij), -а -е latinský
кдіе (kdie) kde
легеѡн (legeon), -а той stotísíc (po staru)
кніаз (kniaz), -а той kníže
легкій (legkij), -а -е lehký
книга (kniga), -ы kniha
леѡдр (leodr), -а milón (po staru)
когда (kogda) kdy
лес (les), -а les
козліа (kozlia), -іате kůzle - 120 -
летіе (letie) v létě
междоу (meždu) mezi
лето (leto), -а то léto
междоуметіе (meždumetie), -іа то citoslovce
ліоубва (liubva), -і та láska
меншій (menšij), -а -е menší
ліоуди (liudi), -их ти lidé
міерити (mieriti), -іоу -иш měřit
ли (li) li (u tázacích sloves)
міестити (miestiti), -іоу -иш umisťovat
лис (lis), -са той lišák
міесто (miesto), -а то místo, umístění
лисица (lisica), -ы та liška
міестоиме (miestoime), -ене то zájmeno
лицо (lico), -а то tvář, osoba
милион (milion), -а milión
личній (ličnij), -а -е osobní
милионтій (miliontij), -а -е milióntý
Лоужица (lužica), -ы та Lužice
милост (milost), -і та milost, odpuštění
Лоужицскій Сърб (lužicskij s‘rb), -а той Lužický Srb
мимо (mimo) mimo
лоукавій (lukavij), -а -е zlý, špatný
миноути (minuti), F -оу -еш minout
лоутіе (lutie) škoda
модерній (modernij), -а -е moderní, soudobý
лоучшіе (lučšie) lépe
можти (možti), можоу можеш moci
лоучшій (lučšij), -а -е lepší
моіа (moja) moje
малій (malij), -а -е malý
мой (moj) můj
малѡ (malo) málo
молитва (molitva), -ы та modlitba
мать (mat’), -ере matka, máma
монах (monah), -а той mnich
мегкій (megkij), -а -е měkký
морфологіа (morfologia), -іі та morfologie, tvarosloví - 121 -
мотіваціа (motivacia), -і та motivace
наш (naš) náš
моуж (muž), -а той muž
наша (naša) naše
моусеум (museum), моусеа то muzeum
наше (naše) naše
мы (my) my
не (ne) ne
мыслети (mysleti), -оу -иш myslet
небо (nebo), -есе nebe, obloha
мыти (myti), мыйоу мыйеш mýt, omývat
небреженіе (nebreženie), -іа то nedbalost, lajdáckost
на (na) na
нейасній (nejasnij), -а -е neurčitý
над (nad) nad
неприіазн (nepriiazn), -і та problém, nepřízeň
надълежити (nad‘ležiti), -оу -иш příslušet, náležet
нередовній (neredovnij), -а -е nepravidelný, nepořádný
назад (nazad) zpátky, naopak
несеніе (nesenie), -іа то nosení
наказ (nakaz), -а той příkaz
нести (nesti), несоу несеш nést
наказати (nakazati), F -жоу -жеш přikázat
несъвръшеній (nes‘vr‘šenij), -а -е nedokonavý
напаст (napast), -і та pokušení, past
несъгласній (nes‘glasnij), -а -е nesouhlasný, neshodný
написати (napisati), F -шоу -шеш napsat
ніеіакій (niejakij), -а -е nějaký
наречіе (narečie), -іа то příslovce
ніеіакѡ (niejako) nějak
народ (narod), -а той národ
ніекамѡ (niekamo) někam
насоущій (nasuštij), -а -е jsoucí, dnešní
ніекдіе (niekdie) někde
начати (načati), F начноу начнеш začít
ніекогда (niekogda) někdy
начинати (načinati), -айоу -айеш začínat
ніеколикѡ (niekoliko) několik - 122 -
ни (ni) ni
объратити (ob‘ratiti), F -іоу -иш obrátit
ни...ни (ni...ni) ni...ni, ani...ani
ова (ova) tato, tahle
ниіакій (niiakij), -а -е nijaký
овамѡ (ovamo) tady, sem
ниіакѡ (niiako) nijak
овдіе (ovdie) tady, tu
никамѡ (nikamo) nikam
ове (ove) tito, tihle
никдіе (nikdie) nikde
овегда (ovegda) tehdy, někdy
никогда (nikogda) nikdy
овій (ovij), ова ове tento, tamten
ничтѡ (ničto) nic
око (oko), ока очи то oko
но (no) ale
он (on), она оно они она она (ona) ona
новій (novij), -а -е nový
онамѡ (onamo) tam
новословіенскій (novoslovienskij), -а -е novoslověnský
ондіе (ondie) tam
новѡ (novo) nově
онегда (onegda) onehdá
нога (noga), -ы noha
они (oni) oni
ноула (nula), -ы nula
оно (ono) ono
ноултій (nultij), -а -е nultý
осліа (oslia), -іате oslátko (mládě osla)
ношт (nošt), -і noc
осм (osm), -і osm
нощіс (noštis) dnes v noci
осмій (osmij), -а -е osmý
обйект (objekt), -а той objekt, předmět
осмъдесіат (osm‘desiat), -і osmdesát
област (oblast), -і та oblast, území, kraj
осмъдесіатій (osm‘desiatij), -а -е osmdesátý
обоути (obuti), F обоуйоу обоуйеш - 123 -
осмънадесіат (osm‘nadesiat), -і osmnáct
ѡ (o)
осмънадесіатій (osm‘nadesiatij), -а -е osmnáctý
ѡкратити (okratiti), F -іоу -иш zkrátit
основній (osnovnij), -а -е základní
ѡпростити (oprostiti), F -іоу -иш zjednodušit
отец (otec), отца той otec
ѡт (ot) od
оу (u) u
ѡтъвіетити (ot‘vietiti), F -іоу -иш odpovědět
оубо (ubo) proto, tedy, nuže
ѡтъвргати (ot‘vrgati), -айоу -айеш zavrhnout, odklonit
оува (uva) hle
ѡтъгнати (ot‘gnati), F -женоу -женеш zahnat
оувіедомити (uviedomiti), F -іоу -иш oznámit, nahlásit
ѡтъдати (ot‘dati), F -айоу -айеш vydat, předat
оувы (uvy) běda
ѡтънос (ot‘nos), -а той vztah
оудіелати (udielati), F -айоу -айеш udělat
ѡтъныніе (ot‘nynie) odteď
Оукраіна (ukraina), -ы та Ukrajina
ѡтъпад (ot‘pad), -а той odpad
оуменшити (umenšiti), -оуйоу -оуйеш zmenšit, zdrobnit
ѡтъредити (ot‘rediti), -іоу -иш určit, zařadit
оумрети (umreti), F -оу -еш umřít
ѡтъставити (ot‘staviti), F -іоу -иш zanechat, nechat
оуншій (unšij), -а -е (ѡт благій) lepší
ѡх (oh) och
оуныніе (unynie), -іа то smutek, skleslost, truchlivost
пасивній (pasivnij), -а -е pasívní, trpný
оупотреба (upotreba), -ы та využití, použití
патком (patkom) každý pátek, v pátek pravidelně
оутріе (utrie) zrána
печти (pečti), -оу -еш péci
оухо (uho), оуха оуши то ucho
піат (piat), -і pět
оучитіел (učitiel), -а той učitel
піатій (piatij), -а -е pátý - 124 -
o, ó
піатъдесіат (piat‘desiat), -і padesát
поле (pole), -а то pole
піатъдесіатій (piat‘desiatij), -а -е padesátý
поледнес (polednes) dnes v poledne
піатъкрат (piat‘krat) pětkrát
ползовати (polzovati), -оуйоу -оуйеш používat
піатънадесіат (piat‘nadesiat), -і patnáct
половина (polovina), -ы polovina
піатънадесіатій (piat‘nadesiatij), -а -е patnáctý
Полска (polska), -ы та Polsko
піети (pieti), піейоу піейеш піейех zpívat, pět
послати (poslati), F пошлоу пошлеш poslat
писати (pisati), пишоу пишеш psát
посредіе (posredie) uprostřed
писмено (pismeno), -а то písmeno
потреба (potreba), -ы та potřeba, nutnost
пити (piti), пийоу пийеш пийех pít
поут (put), -а той cesta, způsob
плакати (plakati), -чоу -чеш plakat
празднословіе (prazdnoslovie), -іа то tlachání, plané řeči
пліен (plien), -а той zajetí, vězení
првій (prvij), -а -е první
по (po) po, za, podle
пред (pred) před
побіедити (pobiediti), F -оу -иш zvítězit, porazit
предълог (pred‘log), -а той předložka
поган (pogan), -а той pohan, analfabet
предъсловіе (pred‘slovie), -іа то přemluva, úvod
поганство (poganstvo), -а то pohanství, analfabetismus
прежде (prežde) před, dříve než
под (pod) pod
преложити (preložiti), F -оу -иш přeložit
показати (pokazati), F -жоу -жеш ukázat
преписати (prepisati), F -шоу -шеш přepsat
показывати (pokazyvati), -айоу -айеш ukazovat
при (pri) při
Полак (polak), -а той Polák
призрети (prizreti), -оу -еш -ь pohlédnout - 125 -
прилагатіелній (prilagatielnij), -а -е přídavný
рефлексивній (reflexivnij), -а -е zvratný, odrazový
прилагати (prilagati), -айоу -айеш přidávat
реч (reč), -і та řeč, mluva
приміер (primier), -а той příklad
ріез (riez), -а той řez, zářez
присвойити (prisvojiti), F -оу -иш přisvojit, přivlastnit
римскій (rimskij), -а -е římský
прити (priti), F придоу придеш přijít
род (rod), -а той rod, pokolení
причастіе (pričastie), -іа то přechodník, příčestí
розъвитіе (roz‘vitie), -іа то rozvoj
проблема (problema), -ы та problém
розъвити (roz‘viti), F -ийоу -ийеш rozvinout
просити (prositi), просіоу просиш prosit
розъдіелити (roz‘dieliti), F -іоу -иш rozdělit
прословіе (proslovie), -іа то proslov, promluva
розъличній (roz‘ličnij), -а -е různý
простій (prostij), -а -е prostý, čistý (duchovně)
роука (ruka), -ы та ruka
прошлій (prošlij), -а -е minulý
Роус (rus), -а той Rus
пълній (p‘lnij), -а -е plný
Роусын (rusyn), -а той Rusín
пытати (pytati), -айоу -айеш ptát se, tázat se
Рѡссіа (rossia), -і та Rusko
раб (rab), -а той otrok, sluha
рыба (ryba), -ы та ryba
ради (radi) kvůli
с (s)
радост (radost), -і та radost
са (sa) ta (ukazovací zájmeno)
ред (red), -а той řád, pořádek, uspořádání
самій (samij), -а -е pouhý, samotný, sám
редовній (redovnij), -а -е pravidelný, řádný
самогласен (samoglasen), -на той samohláska
рекати (rekati), речоу речеш říkat, mluvit
самѡ (samo) jenom, pouze, jen - 126 -
s
събор (s‘bor), -а той sbor, setkání
седмъдесіат (sedm‘desiat), -і sedmdesát
сватій (svatij), -а -е svatý
седмъдесіатій (sedm‘desiatij), -а -е sedmdesátý
светити (svetiti), F -іоу -иш osvítit, posvítit
седмънадесіат (sedm‘nadesiat), -і sedmnáct
свіаз (sviaz), -а той spojení, svaz
седмънадесіатій (sedm‘nadesiatij), -а -е edmnáctý
свіет (sviet), -а той svět, světlo
серіа (seria), -іі та řada, série
свіетилник (svietilnik), -а той svítilna, ukazatel
серийній (serijnij), -а -е řadový, sériový
свобода (svoboda), -ы та svoboda
сіедети (siedeti), -оу -иш sedět, sídlit
свободній (svobodnij), -а -е svobodný
сіедніеніе (siednienie), -іа то spojení, spojka
свой (svoj), сва све svůj
сіеднити (siedniti), F -іоу -иш spojit, sjednotit, sloučit
сдіе (sdie) zde, tady
сіемѡ (siemo) sem
се (se) hle, ti (ukazovací zájmeno), se (zvratné zájmeno)
сій (sij), са се ten (ukazovací zájmeno) сила (sila), -ы та síla, energie
себе (sebe) sebe
Слав -а той (slav -a toj) Slovan
себіе (sebie) sobě
слава (slava), -ы та sláva
себрати (sebrati), F себероу себереш sebrat север (sever), -а той sever
Славомакедонец (slavomakedonec), -а той Makedonec (slovanský)
сегда (segda) tehdy
Словіен (slovien), -а той Slovan
сегѡдніе (segodnie) dnes, dnešního dne
слово (slovo), -а то slovo
седм (sedm), -і sedm
сложити (složiti), F -оу -иш složit, sestavit
седмій (sedmij), -а -е sedmý
слон (slon), -а той slon - 127 -
слышеніе (slyšenie), -іа то slyšení, představení
стредній (strednij), -а -е střední
слышети (slyšeti), -оу -иш slyšet
съваз (s‘vaz), -а той svaz, spojení, unie
смиреніе (smirenie), -іа то mírnost, tichost, odevzdanost
съвременій (s‘vremenij), -а -е dnešní
сотній (sotnij), -а -е stý
съвршеній (s‘vršenij), -а -е dokonavý
соубйект (subjekt), -а той subjekt, podmět
съглас (s‘glas), -а той shoda
соуствіе (sustvie), -іа то přítomnost
съгласен (s‘glasen), -на той souhláska
соуствіеній (sustvienij), -а -е přítomný
съгласити (s‘glasiti), -іоу -иш souhlasit
соущественій (suštestvenij), -а -е podstatný, esenciální
съгласній (s‘glasnij), -а -е shodný, nesouhlasný
сѡтнина (sotnina), -ы setina
съгрешеніе (s‘grešenie), іа то prohřešení, hřích
списек (spisek), -ска той seznam, přehled
съдржай (s‘držaj), -а той obsah
сребралйоубіе (srebraljubie), -іа то chamtivost, láska k majetku
съказати (s‘kazati), F скажоу скажеш říci, povědět
сребро (srebro), -а то stříbro, majetek, jmění
Сърб (s‘rb), -а той Srb
средній (srednij), -а -е střední
състав (s‘stav), -ы та skladba, soustava, složení
сровнаніе (srovnanie), -іа то srovnání
съставити (s‘staviti), F -іоу -иш složit, postavit
старій (starij), -а -е starý
съставовати (s‘stavovati), воуйоу -воуйеш skládat, stavět
старословіенскій (staroslovienskij), -а -е staroslověnský
сътворити (s‘tvoriti), F -іоу -иш stvořit, udělat, sestrojit
сто (sto), -а sto
сын (syn), -а той syn
страна (strana), -ы та strana, země
та (ta) ta, ti
страница (stranica), -ы та stránka
такій (takij), -а -е takový - 128 -
такѡ (tako) tak
третина (tretina), -ы třetina
тамѡ (tamo) tam
три (tri), -их tři
творити (tvoriti), -іоу -иш tvořit, vyrábět
тридесіат (tridesiat), -і třicet
твърдій (tv‘rdij), -а -е tvrdý
тридесіатій (tridesiatij), -а -е třicátý
текст (text), -а той text
трикрат (trikrat) třikrát
теліа (telia), -іате tele
трилион (trilion), -а trilión
темній (temnij), -а -е temný, zlý, špatný
тринадесіат (trinadesiat), -і třináct
тіело (tielo), тіелесе то tělo
тринадесіатій (trinadesiatij), -а -е třináctý
то (to) to
трпіеніе (trpienie), -іа то trpělivost
тогда (togda) tehdy
ты (ty) ty
той (toj), та то ten
тысаща (tysašta), -ы tisíc
толикѡ (toliko) tolik, jenom, pouze, jen
тысащній (tysaštnij), -а -е tisící
тоу (tu) tady, tu
тьма (t’ma), -ы desettisíc (po staru)
тоудіе (tudie) tamtudy
умножити (ymnožiti), -іоу -иш násobit, rozmnožit
тоузій (tuzij), -а -е cizí
філософ (filosof), -а той filosof
тоутой (tutoj), -а -о tento
фракціа (frakcia), -іі та zlomek
трактат (traktat), -а той traktát, spis
хлеб (hleb), -а той chléb
трансформаціа (transformacia), -іі та transfomace, přeměna
хотіети (hotieti), хочоу хочеш chtít
третій (tretij), -а -е třetí
христіанскій (hristianskij), -а -е křesťanský - 129 -
Хърват (h‘rvat), -а той Chorvat
Чехіа (čehia), -і та Česko, Čechy, České země
цесар (cesar), -а той císař, král, vladař
чин (čin), -а той čin, dílo
цесарити (cesariti), -іоу -иш vládnout
число (čislo), -а то číslo, číslovka
цесарица (cesarica), -ы та císařovna, královna
чоудо (čudo), -есе div, kouzlo
цесарствіе (cesarstvie), -іа то císařství, království
чрез (črez) skrze
ціеломоудріе (cielomudrie), іа то cudnost, skromnost
чтіети (čtieti), чтоу чтеш číst
цітат (citat), -а той citát
что (čto) co
част (čast), -и та část, součástka
чърта (č‘rta), -ы та náčrtek, náčrt, nákres
частица (častica), -ы та částice
чъртати (č‘rtati), -айоу -айеш kreslit, črtat
Черногорец (černogorec), -горца той Černohorec
шест (šest), -і šest
четвертій (četvertij), -а -е čtvrtý
шестій (šestij), -а -е šestý
четыри (četyri), их čtyři
шестъдесіат (šest‘desiat), -і šedesát
четыридесіат (četyridesiat), -і čtyřicet
шестъдесіатій (šest‘desiatij), -а -е šedesátý
четыридесіатій (četyridesiatij), -а -е čtyřicátý
шестънадесіат (šest‘nadesiat), -і šestnáct
четырикрат (četyrikrat) čtyřikrát
шестънадесіатій (šest‘nadesiatij), -а -е šestnáctý
четырина (četyrina), -ы čtvrtina
широта (širota), -ы та šířka, prostor
четыринадесіат (četyrinadesiat), -і čtrnáct
що (što) co
четыринадесіатій (četyrinadesiatij), -а -е čtrnáctý
ѳеатро (theatro), -а то divadlo
Чех (čeh), -а той Čech - 130 -
8 Literatura 1. ALEŠ, Pavel. Biskup Gorazd : z díla. 1. vyd. Brno : Ústřední církevní nakladatelství, 1988. 316 s.
2. BARTOŇ, Josef. Uvedení do klasické staroslověnštiny. 1. dotisk vyd. Praha : Karolinum, 2004. 70 s. ISBN 80-7184-980-4.
3. BOR, Matej et al. Veneti: First Builders of European Community : Temeron Books, Inc. 1996, 533 pages, ISBN 978-0968123607. 4. BARTOŇ, Josef. Uvedení do novozákonní řečtiny. 4. upr. vyd. Praha : Koniash Latin Press, 2004. 164 s. ISBN 80-86791-17-3.
5. DAVIS, Martin D., WEYUKER, Elaine J. Computability, Complexity and Languages (Fundamentals of Theoretical Computer Science). Academic Press Inc. New York, 1983. 425 pp. ISBN 0-12-206380-5. 6. DOSTÁLOVÁ, Růžena, FRANC-SGOURDEOU, Catherine. Základní kurz novořeckého jazyka. 1. dotisk vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2001. 491 s. ISBN 80-210-2395-3.
7. HAUPTOVÁ, Zoe, VEČERKA, Radoslav. Staroslověnská čítanka. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2004. 189 s. ISBN 80-246-0478-7. 8. HORÁK, Antonín. O Slovanech úplně jinak. 1. vyd. Vizovice : Lípa, 1991. 318 s. ISBN 80-285-0010-1.
9. KRYŠTOF, Vladyka. Byzantologie I. : Úvod a přehledné dějiny byzantského státu. 1. vyd. Prešov : Prešovská univerzita, 1995. 175 s. ISBN 80-7097-325-0. 10. MOJDL, Lubor. Encyklopedie písem světa I. : Písma Evropy, Kavkazu a helénské oblasti. 1. vyd. Praha : LIBRI, 2005. 183 s. ISBN 80-7277-288-0.
11. QUILES, Carlos, LOPEZ-MENCHERO, Fernando. A Grammar of Modern IndoEuropean. 2nd Edition. Asociación Cultural Dnghu, Academia Byblos, Badajoz, 2009, 824 pp. http://dnghu.org/en/Grammar-Indo-European-Language/ ISBN 1448682061
12. ŠTEC, Mikuláš. Staroslovienčina a Církevná slovančina. 1. vyd. Prešov : Prešovská univerzita, 1997. 249 s. ISBN 80-88885-20-5.
13. VEČERKA, Radoslav. Základy slovanské filologie a staroslověnštiny. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1991. 112 s. ISBN 80-210-1375-3. 14. VONDRÁK, Václav, BARTOŇ, Josef. Vokabulář klasické staroslověnštiny. 1. vyd. Praha : Koniash Latin Press, 2005. 137 s. ISBN 80-85917-60-2. 15. ZERVA, Georgia. Nebojte se řečtiny : průvodce novořeckým jazykem. 2. rozš. vyd. Praha : Athis Europeen, 1999. 118 s. ISBN 80-239-5066-5.
9 Index
akavý jazyk, 16, 23
dekorativní příležitosti, 19
Anastasius, 20
Dobrovský Josef, 20
Alfabeta, 19, 24
derivační strom, 74
Angelár, 20
dokonavé sloveso, 44
angličtina, 71
Drevjané, 8
aorist, 18, 44, 59
duál, 29
arabské země, 16
dvojí negace, 74
arabština, 16
e vynechávané, 18, 29
arcibiskup, 20
Efrem Syrskij, 83
archeologie experimentální, 17
Esperanto, 15, 19
archeoskanzen, 17
eufonie, 44
Athos, 20
euroslavismus, 8
Balbín Bohuslav, 20
Evropská unie, 8, 17
baltoslovanské jazyky, 66
Fotios, 20
Bernolák Antonín, 20
francouzština, 23
Bible, 20, 74
futurum, 44
bibliotekář, 20
Glagolica, 15, 16, 19, 20
bilabiální, 23
Gorazd, 20
Bořivoj, 20
gramatický pravopis, 25
bulharština, 26
Hadrianus II., 20
byzantská bojiště, 8
harémové otrokyně, 8
CERN, 17
Hlaholice, 19, 20, 24
církevní slovanština, 15, 19, 41, 77
homonymum, 70
citáty biblické, 74
Hučko Marek, 15
cizí jazyky, 71
Chazaři, 8
Cyril svatý, 20
Chorvatsko, 20
Cyrilice, 19, 20, 23, 24, 71, 78
chorvatština, 21, 23, 60
čeština, 23
Chrabr, 20, 78
čeština renesační, 74
Ido, 15
Čína, 16
imperfektivum, 44 - 132 -
imperfektum, 18
Lazar, 20
infinitiv, 18
Lingua Terrana, 15, 20
Indie, 16
Lazov Rumjan, 20
infinitivní kmen, 44
lingvista frankofonní, 17
Interlingua, 15
lingvistický software, 25
International Phonetic Alphabet, 22
logický součin, 74
Internet, 5
Lojban, 7
Írán, 16
Maďaři, 16
Islám, 8
Maladinov Konstantin, 20
jať, 18
Manaurská univerzita, 20
jihoslovanské jazyky, 23
matematická logika, 74
jihoslovanský plurál, 30
Metoděj svatý, 20, 78
Jungmann Josef, 20
Michailos III., 20, 79
Kant, 7
minulý kmen, 44
Karadžić Vuk, 20
Mojdl Lubor, 19
keltské jazyky, 25
monastýry, 17, 20
kláštery, 20
muslimové, 8
klávesnice, 25
Naum, 20, 78
Kliment Ochridský, 20, 78
nedokonavé sloveso, 44
klingonština, 7
negace, 74
Kocel, 20
nepravidelná slovesa, 44
Kollár Ján, 20
nezávislost skloňování na rodu, 30
kolonialismus, 8
n-kmeny, 29
komparativ, 41
nosové samohlásky, 18
kondicionál, 59
Noví Rusové, 8
Konstantin svatý, 20, 78, 79
novočeština, 23
Konstantinupol, 20
Occidental, 15
Korán, 16, 74
Ochrid, 20
Kreml, 8
OSN, 16
křesťané, 8
ostatní jazyky, 71
latina, 23, 71
otroci, 8
Latinka, 71
Latino sine flexione, 15
palatizace, 18, 23 - 133 -
panslavismus, 19
panslavisté, 20
slavnostní sdělení, 73
Pasha, 83
slovenská jazykověda, 25
papež římský, 20
slovanská historie, 16
patriarcha konstantinupolský, 20
slovenština, 22
perfektivum, 44
Slovianski, 15, 16, 19, 20
periodicita událostí, 66
slovinština, 23
Persius, 3, 84
Slovio, 15, 16
Poljané, 8
Smerdi, 8
polština, 26
srbština, 23, 26, 60
Preslav, 20, 78
stahování koncovek, 46
prézentní kmen, 44
staroslověnština, 29, 35, 41, 61
přechodníky, 18, 66
superlativ, 41
příbuznost slovanských jazyků, 17
supinum, 18, 61
přídavná jména neurčitá a určitá, 18
Svatá Hora, 20
psaní na počítači, 25
Svatopluk, 20
Putin Vladimír Vladimírovič, 8
Svoboda Gabriel, 15, 20
Rastislav, 79
synonyma, 24
receptívní metoda, 17
syntaktická analýza, 74
Rečnik Ondrej, 15, 20
Šafařík Pavel, 20
r-kmeny, 29
školní představení, 17
Rostislav, 20
Štúr Ľudovít, 20
Ruibar Slaviboj R., 15, 20
Tataři, 8
Ruská federace, 8, 16
t-kmeny, 29
ruská transkripce do latinky, 26
trpný rod zvratným slovesem, 63
ruský imperialismus, 8
učení se jazykům, 17
rusofilní panslovanství, 8
Ukrajinska Akademia Nauk, 82
ruština, 16, 21, 23, 41, 63, 72
ukrajinština, 23
řečtina, 23, 71
umělé jazyky, 15
Sáva, 20
určitý člen, 37
Savvina kniga, 84
USA, 16
Sázavský klášter, 20
Vasilij blažený, 8
s-kmeny, 29
slavistika, 16
Velika Morava, 15, 18, 20, 82 - 134 -
veslaři, 8
vlastivěda, 17
Wiching, 16
Volapük, 15
zásobníkový automat, 74
vokalizace, 72
západoslovanské jazyky, 23
východoslovanské jazyky, 23
Zografski Partenij, 20
Wackernagelův zákon, 73
životnost, 29, 30
- 135 -
Vojtěch Merunka se narodil v roce 1967 v Čáslavi a po absolvování čáslavského gymnázia absolvoval inženýrský obor elektronické počítače na FEL ČVUT v Praze. Je doktorem v oboru zpracování dat a matematického modelování a docentem v oboru informační management. Přednáší softwarové inženýrství na PEF ČZU v Praze a na FJFI ČVUT v Praze. Zabývá se objektově orientovaným modelováním systémů, speciálními programovacími jazyky a také historií, jazyky a písmy.