Vyšší odborná škola pedagogická a sociální, Evropská 33, Praha 6 PŘEDMĚT: SOCIOLOGIE
Nová náboženská hnutí a sekty působící v ČR
21. října 2004
Michaela Molková 1A SOP 1
ÚVOD „Bylo mi asi deset let a hrála jsem si před domem. Tehdy k našemu bytovému domu přišly dvě ženy s asi sedmiletým chlapečkem. Nejprve zkoušeli zvonit u prvního vchodu, a když jim nikdo neodpověděl, přešli k dalším dveřím. Zeptali se mě, jestli je maminka doma, řekla jsem ať na ni zazvoní. Když maminka vykoukla z okna, cosi jí ženy říkaly. Pochopila jsem, že ji chtěly pozvat ven, aby jí mohly ukázat jakési brožůrky. Maminka ženy slušně odbyla a zavolala mě domů. Samozřejmě jsem byla zvědavá, co ony, na pohled úplně normální a slušně oblečené paní chtěly. Dostalo se mi odpovědi, že to byly jehovistky, a že s takovými lidmi se nemám dávat do velké řeči a nenechat si od nich nic vnutit nebo se někam pozvat. To bylo mé první setkání s členy nějaké sekty.“ „Od té doby vídávám v dopravních prostředcích postávající osoby, které drží v ruce brožůrky své sekty a snaží se oslovit kolemjdoucí spoluobčany. Nechci se takovým lidem z dálky vyhýbat, ale zároveň nestojím o jejich pokusy vtáhnout mezi sebe další potencionální členy sekty. Nemyslím, že dát se s nimi do řeči a chvilku je poslouchat, by bylo nebezpečné, ale další kontakt, jako jsou jejich přednášky, besedy a posezení může být pro jedince, kteří zrovna prochází nějakou životní krizí, jejich společenskou záhubou.“ „Téma sekt a různých náboženství je ale čím dál více aktuální a lidé by se mu neměli vyhýbat. Měli bychom vědět, která náboženství nám mohou uškodit, a která by nám mohli ukázat lepší náhled na svět a společnost.“ „Jelikož pocházím z ateistické rodiny, nikdy jsem se s náboženstvím příliš nesetkala. S rodiči jsme nechodili v neděli do kostela ani jsme se nemodlili před nedělním obědem. Přesto si myslím, že člověk nemusí být věřící, aby se mohl zajímat o náboženství a podobná společenství. Neodsuzuji lidi, kteří se přidají k nějakému náboženství, protože stále hledají svou cestu. Každý má svůj vlastní rozum, ostatně svoboda náboženského vyznání je zaručena Listinou základních práv o svobod. Ovšem odsuzuji ty sekty a hlavně jejich vůdce, kteří zneužívají lidské slabosti a mnohdy i hlouposti, ve svůj vlastní prospěch.“ „V této seminární práci se zaměřuji především na pohled na sekty a náboženské skupiny podle různých literatur, včetně informací, které jsem našla na internetu. Zmíním se o tom, co je to sekta, jaké mají sekty strategie, co se týče získávání nových členů, jací jsou většinou typičtí členové sekt, jaké má sekta charakteristické znaky a jaké může představovat nebezpečí pro některé jedince, také uvedu, co dnes znamená pojem nová sekta. V druhé části jsem se snažila definovat pojem náboženství a charakterizovat postavení náboženství v ČR.
2
Nakonec uvádím přehled nových náboženství a sekt, které působí i v ČR a jedno náboženství uvádím podrobněji.“ CO JE SEKTA „Do popředí ovlivněného křesťanstvím se toto slovo dostalo z církevní latiny, v níž nejprve sloužilo jako překlad novozákonního řeckého slova hairesis. Rozuměla se tím skupina odštěpená od církve, k níž předtím patřila. Příčinou rozdělení mohl být rozdíl ve víře, ale mohlo to být jen odloučení s tím, že se zachovala stejná víra. Obecněji se tím pak rozuměla odloučená část původně jednotného náboženství.“1(st.6) „Většina sekt se hlásí k postavení církve, mimo sféru teologie je jich definováno jen málo. Toto znamení vyplývá ze sociologické historie sekt. V Evropě převažují gnostická hnutí a řadu ideologií živí pseudověda. Témata minulých životů, mimozemských civilizací, smysly nepostižitelných sil atd. v sobě skrývají náboženský smysl jen velmi zřídka. Vpisují se spíše do pseudoracionálna. Je správné vyloučit jakékoli pozitivní hodnocení mystického či mytického obsahu doktríny, která je pro sekty pouhým sociálním alibi, jehož praktiky jsou naprosto asociální, či u některých sekt dokonce antisociální. Některé skupiny však mohou být považovány za sekty, i když myšlení šířené v jejich rámci je poplatné náboženské tradici.“2(st. 12,13)
„Studie o křesťanství ukazují, že počet sekt od středověku narůstal jako opozice k oficiální církvi. Někdy sekty nabývaly podoby spiritualistických či charismatických hnutí, nebo také bratrstev, která složila slib chudoby (např. montanismus, novatianismus, petrobusiáni, valdenští) a která sehrála důležitou politickou roli (např. katarismus). Skutečně militantně organizovaná hnutí se někdy nevyhnuly ani protestantismu (např. mennonité, anabaptisté). Po čase mohou sekty také získat status církve, jako např. adventisté.“2(st.20) „Pod pojmem sekta si většinou každý představí skupinu s autoritářským chováním, neprůhledným hospodařením a bezohledným zacházením s kritiky. Okolo 70. let 20. století se pro takovéto skupiny začalo používat názvu nová náboženství nebo nová náboženství mládeže, které však dnes už nejsou výstižné. Tyto skupiny již delší dobu neoslovují jen mládež a netvoří je pouze mladiství, ale lidé všech věkových skupin. Z Ameriky pocházejí názvy destruktivní kulty nebo kulty posledního soudu (doomsday-cults), vyjadřující jejich destruktivní chování, respektive očekávání brzkého konce světa, charakteristické pro mnohé skupiny. Další název zněl Life and environment controling groups – skupiny ovládající život a životní podmínky svých členů. Ani to však není zcela výstižné, protože prakticky všechna náboženství a světonázorové proudy se samozřejmě snaží ovlivňovat život svých stoupenců.
3
Vždyť i katolická církev stanovuje pravidla pro sexuální život svých příslušníků, a přitom ji nikdo neoznačuje za kulty ovládající své přívržence. Objevilo se také označení psychokulty, ale i to nastolilo otázky, zda neovlivňuje každý světový názor lidskou psýchu.“3(st.21) „Sekty, které jsou v dnešní době úspěšné, se ve světě objevily po 2. světové válce.“2(st.24) „Do české republiky sekty pronikly ve větší míře až po změně společenského systému v 90. letech. Přicházely s mnoha dalšími skupinami a vyvolávaly většinou nejistotu, případně odpor. Lidé nevěděli, co od nich mohou očekávat, vesměs však měli strach z nové totality, z náboženských organizací, které by ovládly společnost a rozšířily se natolik, že by se staly určující politickou silou. Někdy se přímo mluví o obavách z organizované religiozity, která by ovládla společnost.“4(st.377) Nové sekty (podle Jean-Marie Abgrall: Mechanismus sekt. UK Karolinum. 1999.)
Zatímco politika je pevně zakotvena v realitě, náboženství nabízí odjakživa utopii jako alternativu ke každodenním problémům. V letech 1960 – 1970 došlo k oslabení „klasického“ náboženského cítění a tradiční církve vyklidily po spontánním společenstvím, organizovaný kolem nějakého gurua či módní myšlenky. Sekty se usadily na okraji náboženské a společenské stavby. Nabízejí z definice neověřitelné filozofické či náboženské koncepce a místo programu systematickou kritiku existujících struktur. Fakticky vytvářejí sociální schéma, fungující skutečně psychoticky. Jsou propracovány překážky, které mají bránit pronikání nepovolaných, je vytvářena skutečnost a sekundárně utvářen individuální model chování a myšlení. Rozlišujeme několik tematik. Nejde o to, uvést jejich úplný výčet. Je však důležité poznat jejich zdroje, neboť z nich lze vyvodit způsob, jakým se stoupenec vyvíjí, a objasnit jeho případnou patologii. Prvním zdrojem jsou tradiční církve, jejichž vývoj vedl k rozkolům, odpadlictví, různým proudům, z nichž se rodily církve paralelní. Ty jsou pak většinou označovány za sekty jen díky tomu, že zaujímají méně významné místo než jejich církev mateřská. Stává se, že k sektářskému vývoji vede paranoidní chování nějakého vůdce. Jedná se však o individuální patologie. Druhým zdrojem je náboženský proud orientalistického zaměření. V tomto okruhu nacházíme všechny více či méně věrné interpretace tradičních náboženství, jako je např. hinduismus či islám, avšak poznamenané jejich historickými proměnami: buddhismus, zen,
4
univerzální víra bahá’í, súfismus atd. Problémem je zde svévolná interpretace textů a posvátných principů tak, jak je provádějí více či méně osvícení guruové. „Třetím zdrojem, spoluvytvářejícím řeku sektářských hnutí, je gnóze, ezoterismus a okultismus. Náboženství je založeno na zjevené pravdě. Gnóze na druhé straně tvrdí, že člověk dojde spasení jen postupným poznáváním božské podstaty, které zprostředkovávají mistři, zasvěcení počátečním zjevením.“ Pro nové sekty je tato globální doktrína motorem jejich rozvoje a úspěchu. Představa neustále vynakládaného úsilí a práce, kterou gnostické zasvěcení předpokládá, totiž přinese odpověď na neklidné hledání stoupenců. Pouze horliví dojdou pravdy. Pochyby jsou synonymem neúspěchu a k cíli dojde jen ten, kdo zůstane členem sekty, neboť na cestě ke konečnému osvícení je nutno překonávat stále nové příčky. Některé, a ne vždy nejméně významné sekty, se rodí a rozvíjejí díky podvodu. Zde neplatí žádné filozofické či náboženské alibi, pouze duševní patologie jedince paranoického typu. Její nakažlivost vede stoupence ke kolektivnímu šílenství, které v průběhu let vyhasíná. CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY SEKT - „Sekta má vůdce, který má absolutní autoritu jak mocenskou, tak znaleckou. Jeho rozhodnutí jsou bezvýhradně akceptována jako správná a jeho podřízení se podle nich musí za jakýchkoli okolností řídit. Vůdce je skupinou idealizován a jeho jednání nepodléhá žádné kontrole. On sám je přesvědčen o své výjimečnosti, neomylnosti, nadlidské moudrosti a o své vyvolenosti (považuje se za proroka, boha apod.).“4(st.379) - „Dalším znakem sekty je uzavřenost. „Sekta je výlučná, je jediným držitelem pravdy, svět kolem a jeho myšlenky je nebezpečný. Není vhodné se s ním stýkat nad rámec nejnutnějších praktických potřeb. Jedinou formou doteku sekty a okolního světa je misie.“.1(st.4) „Kontakty jejich členů s kýmkoli mimo sektu bývají tedy většinou zakazovány nebo přísně vymezeny a kontrolovány. Tato pravidla významným způsobem omezují základní lidská práva členů sekt.“ 4(st.379) -
„Sektám je vlastní také autoritářský, někdy až totalitní způsob řízení. Např. veškerá publikační aktivita je centrálně řízena, jakýkoli náznak opozice se stíhá vyloučením a někdy mají vyloučení praktické potíže.“1(st.4)
- „Typickým projevem může být také utajování organizační struktury a utajování nauky a praxe při misijním působení.“1(st.4)
5
ZÍSKÁVÁNÍ NOVÝCH ČLENŮ (podle: Büchnerové, B.: Co máme vědět o sektách. Amulet. 1999. St. 46, 47-48): -
Na začátku bývá okouzlení. Členové sekty se předvádějí rozzářenýma očima a veselým smíchem, což má být důkazem neskonalé báječnosti života ve skupině. Oblíbeným trikem je nasazovat při „lovu“ na chlapce děvčata a obráceně, protože právě zamilovaní se zpravidla nepídí po tom, v co jejich milý (milá) opravdu věří. Ve skupině „Rodina lásky“ (dříve „Děti boží“) přechází takové flirty fishing (lovení pomocí flirtů až v sexuální mise a prostituci. Potencionální členové sekty většinou bývají v nějaké životní krizi, mezní situaci a mají nejistý pohled na svět, a proto jsou snadná kořist „lovců“, kteří v první chvíli oplývají láskou, útěchou a porozuměním. „Američtí sociologové tuto fázi nazývají love bombing (bombardování láskou).“1(st. 4)
- Druhým krokem je destrukce osobních jistot. Nejdříve se vymezí přesná hranice. Všechno minulé bylo v zásadě špatné, protože to vycházelo ze „starého špatného systému“ a z „hříšné osobnosti“ a s něčím takovým se musí rozhodně skoncovat. Tím se samozřejmě míní i všechny rodinné vztahy, přátelství, pracovní svazky apod. - Třetím krokem je vytvoření nové identity, k níž musí organizace využít naprosté poslušnosti nového člena, resp. nikdy nekončící indoktrinace.
K verbování do sekt se čím dále tím více využívá důvěrníků. Zvěstovateli falešného mesiáše dnes mohou být nejen dobří přátelé, ale i lékaři, léčitelé nebo učitelé. Verbuje se v ordinacích i v hovornách, v přednáškových sálech i ve školních třídách. Chovat se k důvěryhodným osobám podezíravě bývá pochopitelně velmi obtížné, zvláště jsou-li to lidé, kteří pro nás již udělali hodně dobrého. TYPICKÝ ČLEN SEKTY (podle: Büchnerové, B.: Co máme vědět o sektách. Amulet. 1999. st. 41 – 42, 45 - 46)
V sektách se sice stále ještě setkáváme s babičkami s barevnými brožurkami v ruce, ale ty už dnes nejsou typické. Podle Helgy Lerchenmüllerové, odborné pracovnice v obru sekt při stuttgartské společnosti Aktion Bildungsinformation, je typický člen sekty starý 30 až 50 let, slušně vydělává, rád se vzdělává a často mívá i akademický titul. Představa, že lovcům duší sednou na lep psychicky narušení jedinci a životní ztroskotanci, je falešná, protože autoritářské světonázorové skupiny o nemocné a neúspěšné
6
lidi zpravidla nemají zájem. Právě naopak, jestliže ve skupině někdo vážně onemocní, ať už tělesně nebo duševně, bývá často bez milosti vyobcován. Členové sekty mají přece vydělávat peníze a získávat nové členy, a to mohou zvládnout jen zdatní, inteligentní a výkonní lidé. Sekty se proto zaměřují na intelektuály a zámožné lidi. Na ně je rovněž nasměrována nabídka skupiny, která slibuje bohatství, úspěch, moc, zdraví, kreativitu, sebevědomí. Typickou obět sekty ale charakterizovat nelze. V podstatě záleží jen na tom, zda člověka ve správném okamžiku života osloví ta správná skupina. Zvláště jsou ohroženi jedinci procházející hlubokou duševní krizí a lidé ve zlomových situacích.
„Sekta vás nakonec tak zmanipuluje, že máte pocit, že patříte jen do ní a tak je to správné. Ale to je pouze závislost na uzavřené komunitě. Zanedlouho, když zjistíte, že to není to, co vám na začátku slibovali a vy jste jen „tyranizovanou“ součástí pohnuté filozofie, cesta zpět už není tak jednoduchá. Na návrat nejste připraveni, nemáte práci, veškerý majetek a peníze jste odevzdali ve prospěch sekty, ztratili jste přátele a mnohdy i rodinu. Málokdo má tu vůli vzepřít se pravidlům sekty a přesto všechno se zkusit vrátit se do „starého života“, který byl možná těžký a depresivní, ale stále lepší a normálnější, než život v sektě. Musíte ale většinou začít od úplného začátku a znovu najít sami sebe.“ NÁBOŽENSTVÍ „Pojem religio pochází z latiny (religio – ohled), je možné ho popsat jako bázeň Boží, ale lze ho definovat jen velmi obtížně. Latinské slovo se dá odvodit etymologicky od religare – přivázat, také od religere – přiklánět.“5 „Za obecně lidsky významný se ve vývoji náboženských představ pokládá tzv. etický zlom kolem 5. století před naším letopočtem (konfuciánská a taoistická reforma v Číně, vznik budhismu, významní izraelští proroci, zoroastrismus).“6(st.962)„Označuje projevy lidského vztahu k Bohu, aktivní přiklánění se, svědomité dbání a také pasivní vázanost k vyšší moci.“5„Můžeme ho definovat také jako lidský vztah ke skutečnosti přesahující smyslové i rozumové možnosti, který má hluboce duchovní nebo mystický efekt. Od náboženství se odvíjí náboženská společnost, což znamená organizované seskupení lidí hlásící se k některému náboženství. K témuž náboženství se obvykle hlásí více náboženských společností lišících se, co se týče obřadu, výkladu nauky nebo vnitřního uspořádání.“7 „V zemích západních průmyslových společností lze už po desetiletí pozorovat ve zvláštní míře praktický ateismus, který spočívá ve stylu života zaměřeného výhradně na hmotný svět. Ateistické světové názory a filozofické proudy popírající existenci nebo
7
poznatelnost osobního Boha. Odmítnutí absolutní bytosti je motivováno většinou filozoficky. Od tohoto pragmatické postoje je třeba odlišovat agnosticismus, který se v otázce Boží existence zdržuje soudu, protože je přesvědčen o nemožnosti zodpovězení této otázky.“5„Ateista je tedy člověk, který popírá existenci božstva a tedy nemá žádnou víru ohledně božstva.“7 POSTAVENÍ NÁBOŽENSTVÍ V ČR (podle: www.sekty.cz)
Náboženské společnosti v České republice žijí stále ještě v napětí mezi dědictvím legislativy komunistického období a náboženskou svobodou. V éře vlády komunistické strany byla náboženská svoboda značně omezena. Vláda tehdy nedovolila žádnou náboženskou činnost, která by nebyla povolena státem. Záminkou k tomuto omezení byla údajná podpora náboženství tím, že stát povolené náboženské společnosti zajišťoval finančně. Důsledkem této „podpory“ pak byla možnost státního dohledu nad náboženskými společnostmi. Počet náboženských společností, které byly za těchto podmínek v České republice povoleny, dosáhl na konci komunistického období 18. bezprostředně po změně společenských poměrů začátkem roku 1990 - byla na základě tohoto zákona povolena činnost ještě též Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů (tzv. mormonům). V roce 1991 byl přijat zákon č. 308/1991 o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností. Podle tohoto zákona mají registrované církve a náboženské společnosti v České republice nárok na přístup jimi pověřených osob, vykonávajících duchovenskou činnost, do veřejných sociálních a zdravotnických zařízení, ubytovacích prostor vojenských útvarů, vězení apod. Církve a náboženské společnosti, které byly povoleny před přijetím tohoto zákona, se považují za registrované i nadále. Kromě již jmenované církve mormonů to byly tyto společnosti: Apoštolská církev v České republice, Bratrská jednota baptistů, Církev adventistů sedmého dne, Církev bratrská, Církev československá husitská, Církev řeckokatolická, Církev římskokatolická, Českobratrská církev evangelická, Evangelická církev a. v. v České republice, Evangelická církev metodistická, Federace židovských obcí v České republice, Jednota bratrská, Křesťanské sbory, Náboženská společnost českých unitářů, Novoapoštolská církev v České republice, Pravoslavná církev v českých zemích, Slezská církev evangelická a. v. a Starokatolická církev.
8
Počet osob, nutný k zahájení registračního řízení, byl vzhledem k nevyřešeným restitučním otázkám, a tím k dále trvající finanční závislosti církví a náboženských společností na státu, stanoven zákonem č. 161/1992 o registraci církví a náboženských společností na deset tisíc zletilých osob. Pokud by žádající organizace byla členem Světové rady církví, počet zletilých osob by musel dosáhnout alespoň pěti set. Kvůli těmto podmínkám se množství nových náboženských směrů ocitlo mimo možnosti státní registrace. Po přijetí tohoto zákona tak mohly být registrovány pouze dva náboženské subjekty: Náboženská společnost Svědkové Jehovovi a Luterská evangelická církev a. v. v České republice. Ačkoli se původně jistě předpokládalo rychlé snížení tohoto počtu v souvislosti s novou úpravou vztahu státu k církvím a náboženským společnostem, doposud k tomuto snížení nedošlo. Právem lze tedy mluvit o určité diskriminaci těch náboženských směrů, kterým za komunismu u nás nebylo dovoleno působit vůbec a které doposud nemají požadovaný počet členů. Na druhou stranu je však třeba zdůraznit, že registrace dnes již nemá na praktický náboženský život téměř žádný vliv. I neregistrované náboženské společnosti se mohou svobodně sdružovat, vykonávat náboženské úkony, vydávat a šířit literaturu apod. Kvůli získání statutu právnické osoby se často nechávají zaregistrovat jako občanská sdružení nebo nadace. Největší význam státní registrace tak dnes leží pravděpodobně v oblasti veřejného mínění. Ve veřejnosti stále přetrvává přesvědčení, že registrací stát deklaruje určitou solidnost a spolehlivost registrované náboženské společnosti, nebo že dokonce důvěryhodnost této společnosti garantuje. To samozřejmě není možné ani žádoucí. Taková garance by totiž nutně znamenala možnost zásahu státu do vnitřních záležitostí náboženských společností. Připuštěním takové možnosti by se situace náboženských společností nebezpečně přiblížila stavu v době nesvobody.
9
ROZDĚLENÍ NOVÝCH NÁBOŽENSTVÍ A SEKT (TY, KTERÉ PŮSOBÍ I V ČR) Náboženská hnutí vycházející z Protestantismu 1.1 Charismatické hnutí 1.2 Katolická charismatická obnova 1.3 Křesťanství posledních dnů 1.3.1
Adventisté sedmého dne
1.3.2
Církev Ježíše Krista svatých posledních dnů zvaní Mormoni
1.3.3
Společnost svědků Jehovových
1.4 Pentekostální křesťanství 1.4.1
Církev sjednocení zvaní Moonisté (Moonova sekta)
1.4.2
Rodina
1.4.3
Slovo života
1.5 Církve učednické tradice 1.5.1
Mezinárodní církve Kristovy
1.5.2
Pražské společenství Kristovo
Náboženská hnutí vycházející ze Západního ezoterismu 1.6 Abd – ru – shin 1.7 Astrologie 1.8 Hnutí Nového Věku (New Age) 1.9 Novopohanství 1.10
Nové myšlení
1.10.1 Křesťanská věda 1.10.2 Scientologická církev 1.11
Poselství grálu
1.12
Satanismus
1.13
Tradice teozofické společnosti
1.13.1 Anthroposofie, ze které vychází Obec křesťanů 1.13.2 Theosofie 1.14
Legendy úsvitu evropského křesťanství
1.14.1 Hnutí grálu 2.10 UFO
10
Náboženská hnutí vycházející z Islámu 1.15
Ahmadíja
1.15.1 Víra Baháí Indická náboženství 1.16
Budhismus
1.16.1 Ničiren Šóšú 1.16.2 Sóka gakkai 1.16.3 Zen 1.17
Sikhismus
1.17.1 Eckankar 1.18
Hinduismus
1.18.1 Hnutí Haré Kršna 1.18.2 Jóga v denním životě 1.18.3 Šrí Činmoj 1.18.4 Transcendentální meditace
„Kdybych se zde snažila alespoň nastínit poslání všech sekt a náboženství, které mají své členy i v ČR, vyšla by tato práce na spoustu stran. Navíc je to zbytečné, protože takové informace se najdou v každé publikaci o náboženstvích a sektách, a ty základní, ovšem někdy ne příliš důvěryhodné, informace najdeme na internetových stránkách. Vybrala jsem tedy Hnutí Haré Kršna, které zde více rozšířím.“ HNUTÍ HARÉ KRŠNA (podle: Vojtíšek, Z.: Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Portál. 2004)
Toto hnutí dnes představuje nejznámější podobu bengálského (gaudíjského) višnuismu. Jeto směr, který uctívá indického boha Višnua, a to v jednom z jeho vtělení (avatarů) – v Kršnovi, jehož považuje za nejvyšší osobnost božství. Historie hnutí Zásluhu na rozšíření tohoto indického náboženství má bengálský brahmán Čaitanja Maháprabhu (1486/1487 – 1534). Tento světec, jehož višnuisté považují za jedno
11
z Kršnových vtělení, kázal o tom, že k božství je možné dojít pouze cestou oddanosti (bhakti). Ta se nejlépe projeví v radostném zpěvu „Haré Kršna, Haré Kršna, Kršna Kršna, Haré Haré, Haré Ráma, Haré Ráma, Ráma Ráma, Haré Haré“, v tanci a hudbě. Ve slovech této velké mantry (mahámantry) je oslavován bůh Kršna a jeho druhá inkarnace – princ Ráma. Láskyplná oddanost k bohu Kršnovi a zpívání jeho svatých jmen se ve 20. století rozšířily na Západě díky muži Jménem Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda (rodným jménem Abhaj Čaran De, 1896 – 1977), narozeným v Kalkatě. Roku 1922 se rozhodl pro poslání šířit náboženství indických posvátných knih a o deset let později byl svým učitelem Bhaktisiddhántou Sarasvatím zasvěcen do Čaitanjova směru višnuismu (do gaudíjské sampradáji). Orientoval se hlavně na šíření gaudíjského višnuismu do anglicky mluvících zemí. Do angličtiny přeložil a komentoval skladbu o kršnovi Bhagavadgíta a pokračoval v překladech a výkladech dalších děl. V roce 1965 odjel do USA, kde jako Bhaktivédanta svámí postupně získal obdivovatele především v subkultuře hippies. K jeho velkým příznivcům patřil básník Allen Ginsberg a bývalý člen hudební skupiny Beatles George Harrison. V USA založil Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny (ISKCON), která měla v době jeho smrti již množství ášramů (klášterů), chrámů, škol a farem. Prabhupáda před smrtí svěřil vedení organizace do rukou Správní komise o jedenácti členech. Někteří z těchto guruů však brzy po roce 1977 způsobili hnutí skandály a sobě i trestní stíhání. Celosvětová společnost oddaných Kršnovi pak musela být reorganizována, ale ještě několikrát byla postižena rozkoly. Zvláště citlivé pro hnutí bylo vyloučení Kirtanándy svámí Bhaktipády, zakladatele největšího amerického centra, Nového Vrindavánu v západní Virginii, k němuž došlo roku 1987. na konci devadesátých let bylo hnutí postiženo dalším skandálem v souvislosti se zneužíváním dětí ve školách, provozovaných touto náboženskou společností. ISKCON byla založena roku 1966, roku 1970 vznikla Správní komise (GBC), která se stala po Prabhupádově smrti hlavní autoritou v hnutí. To je spravováno prostřednictvím národních poboček, vedených místními vedoucími pod supervizí guruů příslušné světové zóny. Za centrum hnutí se je možné považovat indické město Majápura, kde se každoročně koná setkání asi čtyřiceti členů Správní komise. K publikaci knih hnutí slouží nakladatelství Bhaktivedanta Book Trust (BBT), které vydává jejich knihy v mnoha jazycích. Do ČR je distribuován studijní časopis ISKCON Communications Journal. Počet členů hnutí se odhaduje na 10 – 20 tisíc, u nás a na Slovensku celkem asi 200. Čeští příslušníci hnutí dávají v poslední době přednost výslovnosti i pravopisu „Krišna“. 12
První neoficiální komunita oddaných vznikla na území někdejšího Československa roku 1988 v Lanšperku blízko Ústí nad Orlicí. Brzy po roce 1989 vznikla střediska v dalších městech včetně Prahy a hnutí postupně vytvořilo stabilní strukturu. V ČR vydává hnutí časopis Náma Hatta. Učení Haré Kršna Základní věroučnou literaturou jsou indické náboženské spisy tzv. védská literatura, především
Prabhupádův
překlad
a
komentář
Bhagavadgíty
a
Ghágavatamu
(Bhágavatapúrany). Prabhupádův následovník a Kršnův oddaný je veden k jednoduchému, až asketickému životu v duchu védských písem a podle Prabhupádových instrukcí. V chrámech a na farách vstává již kolem čtvrté hodiny ranní, sprchuje se studenou vodou, vykonává pravidelné ranní obřady buzení, mytí a krmení božstev, účastní se společného uctívání Kršny. Každodenní činnost je velmi různorodá, zahrnuje jak tvrdou zemědělskou práci na farmě, tak například překlady knih a jejich distribuci, pořádání přednášek, veřejné zpívání mahámantry a podobně. Významnou součástí sádhany (denní cesty k dokonalosti) je jídlo. Vegetariánská strava oddaných je nápadně upravena pomocí desítek druhů indických koření. Tento prostý způsob života má být doplněn hlubokým duchovním poznáním a přiblížením se Kršnovi především prostřednictvím zpěvu mahámantry. Prabhupáda doporučoval opakovat mahámantru (džapovat) za pomoci mály, obdoby růžence o stu osmi kuličkách, a to šestnáctkrát denně. Tyto mahámantry vysloví oddaný zpravidla brzy ráno asi za dvě hodiny soustředěné džapy. Během dne pak džapuje dále podle možností, které mu poskytuje jeho práce. Džapováním má dojít k osvobození mysli oddaného od připoutanosti k hmotným požitkům. Dále se oddaný řídí čtyřmi zásadami, které přikazují vegetariánství, zakazují omamné látky, sex mimo manželství a mimo záměr zplodit potomka a hazardní hry. Ti, kdo ještě nedodržují tyt čtyři regulativní principy nebo nesplňují doporučené množství mahámanter, mohou praktikovat vědomí Kršny na své úrovní a podle svých možností i mimo komunitu. Oddanost Kršnovi se v praxi nejvíce projeví oddaností duchovnímu učiteli. Védksá literatura vysvětluje, že právě duchovní učitel může oddaného vést k probuzení jeho božského vědomí a uvědomění si skutečné duchovní totožnosti, tedy k poznání, že je věčnou duší a že tělo je pouze dočasným oděvem. Toto poznání pomůže oddanému rozvinout lásku ke Kršnovi a službu tomuto bohu a může ho vysvobodit z koloběhu životů. Vysvobození závisí především na jeho upřímnosti, ale samozřejmě také na karmě (zatížení dobrými či špatnými
13
skutky), kterou si v tomto životě či v životech minulých nashromáždil. Mezi duchovními učiteli však zcela mimořádná úcta náleží Prabhupádovi, jemuž náleží zvláštní pobožnost (gurupúdžá). Společenství Haré Kršna Potencionální příslušníci hnutí Haré Kršna přicházejí do kontaktu s hnutím zpravidla díky jeho veřejným sankírtanům (skupinovým oslavám Kršny zpěvem, hudbou a tancem), přednáškám, vegetariánským restauracím, ekologickým farmám nebo prostřednictvím literatury, kterou hnutí vydává a šíří. Pokud se sympatizant rozhodne stát se oddaným Kršny, prochází vyučováním a duchovní přípravou, která vrcholí obřadem zasvěcení. Při tomto obřadu přijímá duchovní jméno, jehož součástí je i titul dás(a) nebo dásí s významem „služebník“, resp. „služebnice“, a zavazuje se k dodržování výše zmíněných regulativních principů. Oddaní Kršny dávají své životní zaměření najevo i vystupováním na veřejnosti. Můžeme je potkat v typických splývavých oděvech, se znamením žluté hlinky na čele mezi očima, ženy se zahalenou a muže s vyholenou hlavou. Na ulici a při různých příležitostech rozdávají či prodávají prasádam, jídlo obětované Kršnovi.
14
LITERATURA 1
Štampach, O.I.: Sekty a nová náboženská hnutí. Praha. 1994
2
Abgrall, J.M.: Mechanismus sekt. Karolinum. 1999
3
Buchnerová, B.: Co máme vědět o sektách. Amulet. 1999
4
Vágnerová, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. Portál. 2002
5
mailtowww.karmelitanske-nakladatelstvi.cz
6
Velký slovník naučný. Nakladatelství Diderot. 1999
7
http://sweb.cz/vit.p/streva/slovnice.html#m
Odstavce, které jsou napsané kurzívou a v uvozovkách, jsou mé vlastní poznatky.
15
