„Ne peníze, ale čas je tím nejcennějším, co v životě máme; a tak se jej snažím využít.”
Norsko na kole 2009 lépe napsáno Skandinávie (Švédsko, Norsko a Dánsko) a nejen na kole, ale autobusem, lodí, na kole, pěšky a na raftu 8.- 22.7.2009 Proč právě Norsko? Naposledy jsem byl ve Skandinávii s Jitkou v červenci 1977, kdy jsme cestovali až na severní cíp Evropy Nordkap. Chtěl jsem si připomenout malou, ale překrásnou zemi Evropy, prakticky nedotčenou přírodu, kterou mám nejraději. Těšil jsem se na zasněžené vrcholky, vysoké skalní stěny, ledovce, divoké řeky s průzračnou čistou vodou, úchvatné vodopády a dlouhé fjordy. Na svém oblíbeném dopravním prostředku, tj. kole jsem chtěl projet tři Národní parky: Jotunheimen, což je nejvyšší pohoří Skandinávie, Jostedalsbreen a Hardangervidda. Zpestřit jsem to chtěl návštěvou tradičních dřevěných sloupových kostelů, prohlédnout si olympijská sportoviště v Lillehammeru a zopakovat částečnou prohlídku Osla. Zpestřením měl být i rafting na řece Sjoa v délce 9 km, cca 2 hodiny obtížnosti WW 2-4. Norsko je známé svou krásou a drsnou přírodou tunder a lesotunder se stády divokých sobů, do pevniny hluboce zaříznutými fjordy, bezednými jezery, jiskřícími ledovci, vodopády a nad touto nádherou se tyčícími mohutnými a rozeklanými vrcholky hor. Nejvyšší hory Skandinávie jsou v jižním Norsku a tam také vedla naše cesta.
Norsko – oficiální název Norské království – monarchie Rozloha – 385 000 km2 Obyvatel – 4 600 000 Hustota – 14 obyvatel/ km2 -1-
Náboženství – luteránské Nejhornatější země Evropy. Třetina území je za polárním kruhem. Čtvrtina území je pokrytá lesem. Většina údolí je pokryta neúrodnými skalami, na severu tundrou a sněžnými poli. Fjordy = úzké zálivy. Nejdelší je Vestfjord, nejhlubší Segnefjord, nejnavštěvovanější Geirangerfjord, kde jsme také byli. Nejvyšší hora Norska a též Skandinávie je Galdhopiggen (2469 m n.m.) Tolik úvodem a nyní něco o skutečné cestě, jak probíhala.
8.7. středa - ráno v Jičíně jsem byl nakupovat, poté vyběr fotek z Íránu od Martina. Potom sekání zahrady, zabalení na cestu a po obědě výlet na kole s Mirkem v délce 65 km. V 15 hod. rozloučení s radními u Šuků na zahrádce, kde byla i Jarmila s Pepou a jejich tři vnoučata - bylo to pro mě moc milé a příjemné. Za další hodinu jsem už jel vlakem přes Nymburk do Prahy, dobil telefon a metrem odjel na stanici Opatov, kde jsme o půl osmé přistoupili do busu Alpiny z Brna a odcestovali na 15 dní do Norska. Cestuje jen 24 lidí, z toho jen 18 klientů, neboť dva jsou řidiči, hlavní průvodce
starší
Tomáš,
já
jeho
zástupce, mladá Daniela jede sbírat zkušenosti,
a
nezbytná
kuchařka
Pavla. O půlnoci jsme zastavili na hraničním přechodu před Německem, kde se někteří ještě občerstvili, ale za vysoké ceny.
9.7. čtvrtek - před 6. hod. ráno jsme zastavili v přístavu Rostock, kde jsme se nalodili na trajekt a asi dvě hodiny pluli do dánského Gedseru, kde nás -2-
přivítal silný vítr a déšť, rovinatá zeleně
krajina a
také
plná větrné
elektrárny. Cesta vedla po dálnici kolem hlavního města Kodaně a dále do přístavu odkud
Helsingoer, jsme
trajektem
do
Helsingborgu
opět
jeli
blízkého ve Švédsku. Cesta přes moře trvala jen 20 minut a stačil jsem pořídit včetně
pár
fotek
známého
zámku, o kterém psal Shakespeare.
Po
dálnici jsme pokračovali do 200 km vzdáleného města Halmstandu poblíž moře, odkud
vede
okružní
cyklostezka "Hylteslingen" dlouhá 165 km. Bus jsme zaparkovali
naproti
hřbitovu města Oskarstrom, kde měli řidiči bezpečnostní přestávku 9 hodin. Tento volný čas jsme využili k individuální vyjížďce na kole po této -3-
cyklostezce. Většinou to byly překrásné asfaltové silnice, skoro bez provozu, jen asi 15% byl šotolinový povrch. Skoro stále lesem, zvlněným terénem s krásnou severskou krajinou s malým
osídlením,
kolem
upravené
zahrady spíše jako parky. Nejvíce se mi líbila
krajina
u
Unnaryo a Femsjo okolo jezer, kde byly divoké převážně
lesy, břízy
a
staré, ale upravené domy a mnoho velkých žulových balvanů a rozkvetlé louky. Počasí nám přálo, i když od moře foukal silný vítr. Slunce příjemně hřálo až do 20. hodiny a tak se mi podařilo ujet 138 km
průměrem
skoro 21 km/hod. dobrá
práce
a
pohoda. K večerní hygieně
jsem
použil
sociální
zařízení
hřbitova
naproti, kde kromě WC byla k dispozici i teplá voda a zrcadlo, a tak jsem se i oholil. V noci následoval 750 km dlouhý přejezd do Norska za vydatného deště a na dvojsedadle se mi spalo dobře. -4-
10.7. pátek - kolem 7. hodiny jsme posnídali u benzinky, kde řidiči doplnili pohonné hmoty. Necelá hodinka zbývala do největšiho lyžařského střediska Norska Lillehammeru, kde byly v r. 1994 velmi úspěšné zimní olympijské hry. Obloha celý den zatažená, ale pršelo jen ráno, a tak v kempinku se stavěním stanu nikdo nespěchal. Už v 10 hodin jsem odešel do města - asi 2 km z kempu, abych si vyměnil peníze. 10 NK 22,90 Kč. V 11
hodin
jsem
čekal
před
knihovnou, abych poslal první mail. Bohužel prozvonit nelze zrovna jako z Íránu. Mám volno do 16ti hodin, kdy jsem slíbil pomoc kuchařce s večeří, což bude první jídlo po cestě, které zajišťuje Alpina. Pěkný kempink je přímo u jezera Lagen, přes
které
vedou
dva
mosty. I když je Norsko odlehlé od
středu Evropy,
potkávám
tu
mnoho turistů a překvapivě
i
domorodců.
V
restauracích pracují dokonce -5-
Rusky jako pěkné servírky - mluvily spolu rusky a také jsem potkal mnoho turistů z Ruska. Například na olympijském stadionu, který je nad městem se skokanskými můstky a současně tam je i olympijské muzeum. Poté jsem si udělal radost tím, že jsem si koupil bílou
cyklistickou
pláštěnku, neboť ji budu
v
příštích
dnech asi potřebovat. Jinak je tu opravdu velmi draho, ceny v obchodech asi trojnásobné co u nás. Toulal jsem se po pěší zóně a prohlížel obchody se sportovními potřebami a suvenýry a také s chutí pojedl dobroty z domova. Při popíjení Starobrna na ulici jsem byl málem zatčen. Uvedu, že tu vykupují plechovky od nápojů; jiný kraj, jiný mrav. Navštívil jsem jedinou exluzívní prodejnu alkoholu, tj. vína a „tvrdého pití”, kde jsou jak vína bez alkoholu, tak vína z dovozu jako je Chile, Itálie a Francie, ale za extrémní ceny – nejlevnější víno cca 400 Kč za litr (podobná stojí u nás v supermarketu 70 Kč). Potom jsem pomohl kuchařce s přípravou brzo
s
ostatními
odešel
po
dvou
probdělých
večeře
a
nocích spát do stanu. Téměř celou noc pršelo a tak jsem vstal až v půl sedmé, když déšť ustával. -6-
11.7. sobota – podlážka stanu propouštěla vodu a tak si připadám jako v bazénu – spacák včetně vložky byly mokré, ale zima mi nebyla. Kolem půl deváté jsme odjeli na cyklistický přesun a já byl určen jet poslední a mít vše pod kontrolou. Cesta „Trollů” byla velmi členitá, kopcovitá „Peer GyntVeien”,
povrch
hlinitopísčitý,
místy
jen kamenitý, dosti obtížný a většinou lesem. Krajina byla velmi mnoho
zajímavá; jezer,
počasí
ale příliš
nepřálo. Vystoupali jsme až do výšky 1051
m
a
pokračovali na náhorní plošině v
nadmořské
výšce cca 950 m. Bohužel po obědě
se
zatáhlo, teplota jen
9°C
a
začalo
silně
pršet.
Ještě
dobře, že jsem si včera koupil cyklistickou pláštěnku - jaké mám štěstí. Kolem 17. hodiny jsme přijeli do Slangenu k tábořišti u řeky, kde nás čekal autobus. Naštěstí se počasí -7-
umoudřilo a slunce začalo hřát. Rychle jsme postavili mokré stany a sušili spacáky, potom umyli kola a nakonec v řece sami sebe. Já si dokonce zaplaval, kupodivu jsem nebyl sám. Tábořiště bylo velice čisté, stoly a
lavice, přístřešky v borovém lese, suché WC a ohniště. V řece jsme vychladili „bečku” piva a tak večeře chutnala. Bylo už 20 hodin a slunce hřálo jako u nás odpoledne – nejvíce
za
celý
den.
Zajímavostí zdejších staveb jsou
střechy
pokryté
drny
trávy, na nich kvetoucí květiny a okapy z březové kůry. Dnes jsem zvládl jako cyklospojka 72 km ve velmi náročném terénu s převýšením 1300 m. Po pravidelném brífinku, tentokráte u táborového ohně, byl seznamovací večer, který se protáhl do půl dvanácté, neboť teprve ve 23 hodin se začalo stmívat. Jedinou závadou večera byli štípající komáři. -8-
12.7. neděle – slunce mě vytáhlo ze stanu již v půl šesté a tak jsem dokončil údržbu kola, neboť včera dostalo pořádně zabrat. Zaplaval jsem si v
nádherně
čisté
řece, z které jsme ráno nabrali vodu na čaj. Kuchařce jsem pomohl se snídaní, která se podávala už v 7 hodin. A za hodinu jsme vyjeli na
kolech
vstříc
dalšímu dni. Začalo se
stoupáním
po
písčitohlinité cestě až do nadmořské výšky 1200 m s překrásnými výhledy na velká čistá jezera
a
zasněžené vrcholky okolních
hor
nejvyššího pohoří Skandinávie, národního parku Jotunheimen, kde
se
nachází též mnoho ledovců a krásných údolí. Cesta byla velmi členitá, nahoru a dolů, a tak jsme nastoupali na 65ti kilometrech asi 1200 výškových metrů; je to ráj cyklistů na horských kolech. Ubytovali jsme se v -9-
příjemném kempu v Maurangenu ve výšce 1000 m n.m.. Celý den nám počasí přálo, ale teplo moc nebylo díky zasněženým horám a ledovcům v
okolí. Po obědě jsme se vydali v menší skupince na vysokohorskou túru, plánovanou na 8 hod.
Po
hodině
14. jsme
odjeli 3 kilometry na
kole
do
přístavu u jezera Gjende, které je dlouhé 18 km, 146 m hluboké a vytéká
z
něho
řeka Sjoa. - 10 -
Za svou oblíbenost vděčí Ibsenovi. Po 35 minutách plavby lodí jsme začali stoupat a klesat přes několik vrcholků na nejvyšší bod Gjendesheim 1744 m n.m., což bylo dalších 1200 výškových metrů pěšky (stejně jako na kole). Stejně tolik jsme museli klesat do přístavu,
kde
jsme
svá
měli
kola a vrátili se do
kempu.
Plánovaných hodin zkrátili
8
jsme na
hodiny.
5,5 Byly
odtud nádherné výhledy
na
nejvyšší zasněžené hory Norska. Překvapivě jsme tu potkávali mnoho Čechů a Slováků, nejvíce však bylo domácích Norů. Vrátili jsme se až po 21. hodině, půl hodiny po plánované večeři, za plného světla. Já byl maximálně spokojený s náročným, ale překrásným dnem. Dnes jsem měl opravdu dovolenou, to znamená že jsem zjistil, co si ještě mohu ve svém věku dovolit.
13.7. pondělí - den začal opět brzkým vstáváním a balením stanu už před šestou hodinou, neboť s vedoucím Tomášem jsme museli naložit všechna kola. V půl deváté jsme se přesunuli busem po úzké šotolinové cestě na parkoviště pod chatou Glitterheim. Zde se platí mýto, ale zajímavým způsobem, V přístřešku je ceník, formulář k vyplnění a kasa k zaplacení. Vše probíhá samoobslužně a asi to funguje a nic se neztratí a všichni dobrovolně platí. Neumím si to představit v jiné zemi než ve Skandinávii. K - 11 -
samotné chatě ve výšce už musíme stoupat 7 km na kole. Na samotný vrchol Glittertinden, který je druhou nejvyšší horou Norska 2469 m n.m., stoupáme v pohorkách 3 hodiny a dolů sjíždíme částečně po ledovci, což
sestup značně zrychlilo, to znamená necelé 2 hodiny. Počasí bylo nádherné, i když oblačné a chladno a vítr (dole 10°C, naho ře téměř nula stupňů). Výhledy byly překrásné a místy mi to připomínalo loňský podzimní výstup na Mont Blanc. Do kempinku Randsverk, 750 m n.m., se více klesalo a tak 35 km po drncající šotolině jsem zvládl za 1 hodinu a 14 minut. Celkem za den 42 km na kole a asi 18 km pěšky. Opět to byl překrásný den a sluneční paprsky na sněhu všechny „připékaly”.
14.7. úterý – na kolech jsme se přesunuli 16 km do Heidalu, kde je zajímavý dřevěný kostel, a odtud na raftech sjížděli dravou řeku Sjoa v délce 9 km do Faukstatu – asi 2 hodiny; z toho asi půl hodiny byla - 12 -
instruktáž a oblečení do neoprénu. Sjezd byl báječný, zajímavý včetně nácviku překlopení raftu a vytahování se zpět na raft. Peřeje i „válce” byly
až 1,5 m
vysoké. V jednom
okamžiku se nám podařilo raft postavit skoro na jeho špičku! Začátek probíhal za drobného deště
a
dojezd
slunečna. busem
už
byl
Následoval asi
vzdáleného
do
za
přesun
180
km
Geirangeru
pod
Dalsnibbou, kde byla úžasná vyhlídka
do
krajiny.
Další
zastávka byla ve městě Lom u zvonkového kostela. Sloupové kostely vypadají jako pagody – pochopitelně dřevěné. Překrásné počasí vydrželo až do večera a i - 13 -
z autobusu se bylo stále na co dívat. Po 18té hodině jsme autobusem vyjeli po soukromé prašné cestě za poplatek (mýto) na vyhlídkové místo
Dalsnibba do výšky 1500 m n.m. Zde jsme vyložili kola, fotili a kochali se nádhernou okolních velkou
krajinou hor,
místy
vrstvou
s
sněhu.
První začali sjíždět dolů, do
20
km
vzdáleného
Geiranderu,
kde
fjord,
k
tzn.
končí mořské
zátoce. Já měl povinnost jet jako poslední. Úžasný sjezd byl až do kempu, - 14 -
který je ve výšce 120 m n.m., tzn. skoro o 1400 m
dolů! S mnoha
zastávkami na focení trval asi hodinu. V půl deváté jsme začali stavět stany v
nádherném
amfiteátru
mezi
skalami, já dokonce pouhých 40 kroků
od
úžasného
hučícího
vodopádu (nikdo tak nemohl slyšet chrápání druhých). A slunce pražilo jako odpoledne; byl to rozdíl spát ve výšce 1000 m n.m. nebo jen 120 m n.m.. Těšil jsem se, že tu budeme spát dvě noci a tuto překrásnou, prý nejhezčí část celého Norska, si opravdu užiji.. Večeře se podávala až ve 21 hodin, ale nikomu to nevadilo. Bylo to jen 36 km na kole a 9 km na vodě (raftu).
15.7. středa – už v 6 hodin jsme s kuchařkou začali připravovat snídani. Jen ve čtyřech jsme jeli na delší výlet do Trolstigenu. Nejprve krátký sjezd k moři,
poté dlouhé
stoupání „cestou orlů” do
sedla
Korsmyra ve výšce 650 m a opět sjezd k
moři
Eidstalu. - 15 -
do
Trajektem jsme přejeli fjord do Norddalu a zase výjezd do 850 m na Trollstig
pass,
zde
krátký
oběd
a
nakonec o 160 m níže, kde je vyhlídka „Trollské
schody
-
cesta Trollů”. Trollové byli
podzemní
duchové
rozpolcené
postavy. Byli podobni obrům,
později
stávali
se
menšími,
silnějšími. Sluneční svit je mohl přeměnit v kámen. Byli výborní řemeslníci. Vytvořili Odinovo kopí i Tórovo kladivo. Někteří Trollové měli záliby v kradení dětí a jiní kradli pro sebe ženy. Zajímavá byla zastávka v Gudbans u obrovského
vodopádu,
ale
chutná byla i v třešňové aleji s ochutnávkou morel; silná byla vůně jahod z plantáží kolem cesty, kde jahody sbírali mladí Poláci. Při cestě zpět jsem přijal pozvání na ochutnávku a jahody chutnaly stejně dobře jako
předtím
jinak
skoro
třešně, nejím.
které
Stejnou
cestou zpět to dalo 135 km s - 16 -
převýšením 2400 m! První déšť jsem přečkal v knihovně u internetu ve Valldalu, druhý bohužel na silnici při závěrečném stoupání a se silnou bouřkou a blesky. Díky
nové
cyklistické pláštěnce, neoprénovým návlekům na boty a nepromokavému potahu na ruksak jsem
kromě
cyklistického dresu přivezl do kempu vše skoro suché. V kempu už mě čekalo slunce a dobrá večeře. 16.7. čtvrtek - v noci pršelo, ale při vstávání až v 7 hodin bylo oblačno s teplotou kolem 12°C. Autobus nás vyvezl pod vrchol Dalsnibba 1030 m n.m. a odtud jsem jel
kolem
jezera
Breidalsvat
do
kempu, což dalo 79 km, z toho polovina byla
po
tzv.
šotolině, turistická
vyhlídková cesta jezera, skály, hodně
vodopády, ledovce, sněhu
do
sedla v 1150 m n.m., kde bylo velmi chladno, spíše zima, asi 5°C. Na - 17 -
lanovce byli ještě lyžaři ve středisku Videseter - letní lyžovaní. Klesání o 1100 m dolů byl pěkný adrenalin - necelá půlhodinka... Většina účastníků našeho zájezdu si cestu usnadnila z Geiranderu lodí do Dehellesyltu za 90 norských korun po překrásném fjordu. Já si před večerem ještě přidal 28 km vyjížďkou
do
Strynu a zpět za drobného deště do knihovny na internet, kterou právě zavřeli, a koupit ovoce a zeleninu. Kemp je u jezera Stryneelva obklopeného skalami vysokých hor - impozantní pohledy. Sociální zařízení ve všech kempech výborné, ale zde mimořádně čisté, vše funguje. Udržuje se tu velká intimita např. tím, že i umyvadla jsou stejně
jako
záchody
v
kabinkách. K nákupu musím poznamenat, že ceny jsou skoro
všeho
zboží trojnásobné než u nás.
- 18 -
17.7. pátek - do půlnoci pršelo, ale ráno už bylo polojasno, 13°C, bez větří. Vstávalo se a odjíždělo později, když stany trochu proschly. Za chvilku jsme byli v městečku Stryn
(já
již
podruhé).
V
knihovně
jsem
vyřídil zprávy
mailové a
s
Danielou pokračoval překrásným údolím
kolem
jezera Lovatnet ke Kjendanskému ledovci. Velmi pohodlná cesta s mírným stoupáním, kolem vysoké hory a v čele údolí ledovec
od
nadmořské
výšky pouhých 350 m – neuvěřitelné.
Daniela
je
studentka ekonomie a práv. CK
Alpina
ji
vedoucímu
přidělila zájezdu
Tomášovi a mně k získání zkušeností zájezdu.
s
vedením Tomáš,
ultramaratonec, příští rok již penzista, se však většinu času věnoval své milence Věře a tak Daniela zbyla na - 19 -
mě. Požádala mě, zda by mohla jet dnes celý den se mnou, což jsem nemohl odmítnout. Bylo překrásné slunečné počasí, teplota neuvěřitelných 28°C a stále se bylo na co dívat a fotit (snad se n ěco povede). Stejnou cestou jsme se vrátili na hlavní silnici do Loenu a odtud pokračovali neméně
hezkým
údolím Oldedalen k ledovci Brigstalu, kde byl náš další kemp
Melkevoll.
Ze tří stran strmé skalní stěny a nad nimi dva ledovce a obrovský, 500
snad
m
vysoký
vodopád
a kempem
protekající
dravá
Olden
řeka
s
nazelenalou vodou z ledovce. Příjemná
byla
sauna před večeří (v ceně kempu) a pěkná vycházka k namodralému ledovci o 250 m výše po večeři s návratem ve 22.30 hodin za plného světla, jak je zde v této době obvyklé. Před ledovcem, bohužel, vybité baterie foťáku; náhradní v kempu. Byl to ale velmi pohodový a pěkný den v Národním parku Jostedalsbreen, kdy všichni zvládli na kole 96 km a 8 km pěší výlet na ledovec. - 20 -
18.7. sobota - již v 7 hodin jsme podávali snídani a bylo neuvěřitelné teplo 18°C a p řitom kolem tekla voda z ledovce asi 5°C chladná. Sk oro celý den jsme se přesouvali busem na jih do Národního parku Hardangervidda, což je největší náhorní plošina v Evropě, jižně od železnice z Bergenu do Osla; zvlněné pláně s kamenitým povrchem posetým jezírky s protkanými koryty řek ve výšce 1100 až 1300 m n.m. Cesta
vedla
přes
hory
a
Nordfjord, nejdelší v Norsku 240 km dlouhý, Sognfjord a Eidfjord. Dvakrát jsme museli použít
krátké
lodní
trajekty
Vangsnes
a
Bruravik.
Na
vyhlídce cca 900 m n.m. jsme zastavili na oběd, potom ještě v obchodě, kde jsem koupil jen ovoce
a
zastávka
zeleninu. byla
Voringfoss,
u
cca
Poslední vodopádu 300
m
vysokého, spojená s procházkou 4
km
dlouhou.
Skoro
cele
odpoledne drobně pršelo, což v autobuse ale nevadilo. Silný vítr - 21 -
znepříjemňoval stavbu stanů v kempu obce Garen. Měli jsme ale štěstí, že tam byla k dispozici kuchyňka, kde jsme uvařili večeři a o patro výše byla klubovna, kde jsme přečkali noc (jen vedení zájezdu). Bylo to v nadmořské výšce 850 m, teplota jen 10°C, stále drobn ě pršelo a hlavně foukal silný vítr. Mně se spalo výborně, v "obýváku" bylo teploučko a děvčata nechrápala.
19.7. neděle - čekala nás královská bikerská etapa Ralarvegen. Po snídani nás bus odvezl do Haugastolu
ve
výšce 1000 m n.m., odkud jsme stoupali a klesali na kole po Ralarvegu železnice
podél Oslo
-
Bergen přes Finse ve výšce 1222 m a
poté
převážně
dolů do Flamu u hladiny fjordu, což bylo 85 km. Cesta má
převážně
šotolinový povrch, místy
ale
kameny. jen
břízy,
lišejníky,
i
Kolem vrby, sníh,
ledovce, potoky i dravé bouřící řeky, mnoho velkých i malých jezer a - 22 -
hromady kamení. Naštěstí ráno už jenom mrholilo a poté vysvitlo i slunce nádhera. Připravil jsem se na velkou zimu, navlékl vše, ale postupně vše
zase
odložil.Jen
pláštěnka sjezdech
ve byla
výborná. Poprvé jsem
jel
jako
první ze skupiny a skupinku uzavíral Tomáš s Věrkou.
Všichni
museli
zvládnout tuto cestu, neboť ani
taxík
se
na
cestu
nedostane. Bus nás čekal v cíli u fjordu ve Flamu, kde bylo ale mnohem tepleji, a tak jsme využili i mořskou vodu k umytí a někteří i k vykoupání.
Nejvýše
vedla
cesta v nadmořské výšce 1393 m a zde jsme museli celkem 12x převádět kola po sněhových polích 30 - 130 m dlouhých. Občas cesta vedla v těsné blízkosti dravé řeky s velkými peřejemi, kde voda stříkala na nás. Zvláště obtížný byl sjezd asi 20 - 23 -
km před cílem, kde jsme klesali z výšky 1000 m na 600 m po kamenitém povrchu v délce jen 2 km – tak strmá cesta, že skoro polovina cyklistů svá kola sváděla. Už v 16 hodin jsem s kuchařkou začal připravovat večeři, po ní naložil s Tomášem kola
(jako
vždy) a v 19
hodin
jsme odjeli směr a
Oslo hledali
vhodný kemp. Projeli jsme mimo
jiné
24,5
km
dlouhý tunel, uvnitř kterého jsou celkem 3 haly pro případný odpočinek řidičů - světová rarita. Po 22. hodině jsme začali stavět stany u jezera v městečku Fagernes, odkud je do Osla, hlavního města Norska, 180 km. Celou noc vydatně pršelo a tak ráno jsem ve stanu "skoro plaval". 20.7. pondělí - v šest ráno jsem připravoval snídani (s kuchařkou Pavlou jako vždy), abychom v 8 hodin pokračovali do Osla, "Louky snů". Balení promočeného stanu dnes řeším radikálně, odnáším jej do kontejneru, neboť nejen že podlážka propouštěla vodu, ale kapalo i ze stěn. Následovaly dvě noci domů, ale ty strávíme cestováním v buse. Spali jsme v nadmořské výšce 480 m, ale bylo teplo 15°C a tak se n ěkteří stačili ještě vykoupat v čistém jezeře. V 11 hodin jsme zaparkovali na okraji města, respektive a poloostrově Bygdoy, odkud všichni odjeli na kolech na odpolední poznávání - 24 -
hlavního města. Já zvolil pěší vycházku s tím, že do centra jsem se přepravil městským busem (jízdenka 36 norských korun = cca 100 Kč!) a prohlídku začal na pěší zóně Karl
Johansgatte. V hlavním městě žije
500 000 lidí, což je víc jak desetina obyvatel Norska. Je to město zeleně a parků, vypadá venkovsky, ale lidsky. Z lidí čiší velká pohoda. Jsou v průměru trochu menší, ale robustní. Vzpoměl jsem si na K.Čapka, jak píše o
těchto
bodrých knize sever”,
zdatných
chlapech
v
„Cesta
na
která
mě
doprovázela
a
inspirovala k cestě na Nordkap. jsem
Z tu
cizinců nejvíce
potkával rusky mluvící návštěvníky.
Po
prohlídce Královského paláce fotím nepříliš hezké Národní divadlo, ale bylo tu mnoho květin a nápadité
fontány.
Poté jsem obcházel pevnost Akershus a obdivuji obrovský 12ti patrový
kolos,
na
kterém
se plaví
a
zároveň bydlí více jak tisícovka
turistů
z
celého světa. O co těžší to měl Hayerdal na - 25 -
své
plachetnici
snažící se dokázat, že do Ameriky se plulo ještě před Kolumbem, tj. před rokem
1492.
Slunce
krásně hřálo a tak jsem si prohlídku města skutečně vychutnával nepospíchal.
a
nikam Další
zastávka byla u radnice ve stylové zahradní restauraci. Poté jsem šel do přístavu a nasával vůni moře.
Před 18. hodinou
komunikoval s Jitkou po internetu. Nakonec jsem si vychutnal Frognerův park, kam jsem šel kolem kostela Frogner kirche. Je to skoro 1 km dlouhá promenáda kolem bronzových a kamenných soch od
Vigelandse
znázorňující lidský život od narození až po starobinec. Slunečný a teplý byl večer v tomto překrásném parku. Cestou
na
poloostrov Bygdoy, kde parkoval náš - 26 -
bus, jsem potkával mnoho sportovců, hlavně běžců a cyklistů, podobně jako nedávno ve Španělsku; zde ale převažovala horská kola a více
mladých, převážně děvčat. Ve 21 hodin jsme pokračovali v návratu domů směr Švédsko a opět trajektem do Dánska na ostrov Mon ležící jižně od Kodaně. 21.7. úterý – den začal nádherným slunečným ránem, obloha po dlouhé době
skoro
mráčků
–
bez vždyť
jsme u moře. Ne moc
vyspalí
to
rádi využíváme k odpočinku
na
pláži. Začali jsme v městečku Stege, kam jsme přijeli po mostě přes mořskou úžinu a naposledy posnídali. Potom jsme absolvovali projížďku na - 27 -
kole po malebném ostrově v délce 61 km. Severní cesta převážně po cyklostezce nás dovedla k bílým křídovým útesům na pobřeží Baltského
moře do tzv. Geocentra. Povrch cyklostezky je převážně asfaltový, terén
jen
mírně zvlněný. Kolem
velké
lány obilí, do zlatova - 28 -
zbarvené klasy obilí, převážně ječmenu a pšenice. Už věřím tomu, že Dánsko spotřebuje jen třetinu své produkce. Velmi úrodná je nížina ostrova a vše je vzorně obděláno. Domy jsou většinou z režného zdiva, nikoliv dřevěné jako
v
Norsku. Některé chalupy mají doškovou střechu. Srázy
u
moře jsou opravdu příkré tak
a bylo
nutné zdolávat s kolem i dřevěné schody. Moře je ale mělké a kamenitá pláž neupravená. Ani jsem se nedivil, že se se mnou koupalo jen málo lidí. Malou zastávku ve vsi Borre jsem věnoval prohlídce skromného kostela, kde jsem se zaposlouchal do Bachovy hudby zdejšího varhaníka – pěkné, čas k přemýšlení. Neméně silný zážitek ve mně zanechal překrásně upravený hřbitov. Skromné vkusné kamenné desky a kolem plno zeleně s parkovou úpravou – důstojné prostředí pro neboštíky. K večeru jsem se jižní cestou vrátil do Stege. Všichni naposledy povečeřeli a po 20. hodině odjeli směrem na trajekt do Gedseru a definitivně se rozloučili s Dánskem a celou Skandinávií. Dvě hodiny na trajektu do Německa jsem využil k celkové hygieně a odpočinku. Následovala už jen rychlá jízda busem do Prahy, kam jsme přijeli ve středu ráno už v 8 hodin.
- 29 -
22.7. středa – rozloučení se všemi na stanici metra Opatov, metrem na Hlavní nádraží a vlakem přes Nymburk do Jičína s příjezdem v 11.29 hod., kde mě čekala Jita. Skvělé přivítání, výborný oběd a jsem rád, že jsem opět doma, v milovaném Českém ráji, a už se těším s Jitou za 2 dny na 3 denní výlet do Orlických hor k našim přátelům.
V Jičíně sepsal 24.7.2009
Ivan
Přehled dopravních prostředků a počet ujetých kilometrů:
Autobusem
4.250 km
Vlakem
210 km
Metrem – Praha a Oslo
46 km
Městská doprava –bus Oslo
10 km
Trajektem
85 km
10x
Na kole
740 km
Pěšky
86 km
Voda – raft
9 km
Jitka Press Jičín Copyright © Jitka 2009
- 30 -
