Nemoci, kterým podléhalo lidstvo. Otevíráme B. Braun Omnia ve Slavkově u Brna. Téma: Časopis nejen pro dialyzované pacienty

2016

3 Časopis nejen pro dialyzované pacienty

Otevíráme B. Braun Omnia ve Slavkově u Brna

Téma:

Nemoci, kterým podléhalo lidstvo ISSN 1803-7267 MK ČR E 18760

JSME TU PRO SENIORY OD CHVÍLE, KDY STÁŘÍ ZAČNE PŘINÁŠET STAROSTI

domov s úsměvem  ve Slavkově u Brna

PRO DŮSTOJNÉ STÁŘÍ JE POTŘEBA VÍC NEŽ JEN ZDRAVOTNÍ PÉČE: – Rehabilitace, relaxace, odpočinek – Špičková lékařská péče – Moderní dialyzační centrum ƒƒB. Braun Domov s úsměvem Pobytové zařízení pro osoby se zdravotním postižením Tel. +  420-724 109 288 +420-544 423 608-9 ƒƒFyzioterapie a sauna Tel. +420-544 423 605

ƒƒDialyzační středisko B. Braun Avitum Austerlitz Tel. +420-544 423 600 ƒƒOdborné ambulance B. Braun Plus: ƒƒ Interní ambulance | Tel. +420-544 423 604 ƒƒ Nefrologická ambulance | Tel. +420-544 423 604 ƒƒ Rehabilitační ambulance | Tel. +420-544 423 605 ƒƒ Ultrazvuková ambulance | Tel. +420-544 220 407

B. Braun Avitum Austerlitz | Zlatá Hora 1466 | 684 01 Slavkov u Brna | Česká republika Tel. +420-544 227 488 | [email protected] | www.bbraun-omnia.cz

Z OBSAHU VYBÍRÁME

Téma | 13 Nemoci, kterým lidstvo podléhalo

Rozhovor | 4 Vážené čtenářky, vážení čtenáři, žijeme v době, kdy se moderní medicína dokáže vypořádat s lecčím. Choroby, které v minulosti znamenaly pro lidstvo zkázu, dnes už prakticky neznáme. Přesto, nebo možná právě proto, jsme se rozhodli ohlédnout se do minulosti za nejzávažnějšími epidemiemi, které lidstvo zasáhly. O tom, zda nám takové epidemie hrozí i v dnešní době, jsme si povídali s epidemioložkou Vilmou Benešovou. Kdo už má dovolenou za sebou, nebo ji pro tento rok neplánuje, může vyrazit alespoň na výlet. Třeba parníkem na Slapy. Právě o těch píše ve své rubrice Petr Pavelčík. Pro nás v B. Braun bylo letošní léto hektické, ale o to více jsme pyšní na výsledek. Po více než šestnácti měsících rekonstrukcí znovu otevíráme budovu lázeňského domu ve Slavkově u Brna, která nově nese hrdý název B. Braun Omnia. Co v ní najdete nového, si můžete přečíst na straně 6. Samozřejmě nechybí vynikající recepty kolegyně Petry, návody na vychytávky do bytu nebo inspirativní příběh o jednom z vás. Příjemné čtení vám přeje Marie Polášková šéfredaktorka Dialog · Časopis nejen pro dialyzované pacienty Vychází jednou za dva měsíce. Zdarma. ISSN 1803-7267 Redakční rada: Ing. Petr Macoun, Ph.D., MUDr. Martin Kuncek, RNDr. Martin Kalina, Ph.D., Luděk Hajský, Šéfredaktorka: Marie Polášková, Redakce: Kristýna Tesařová, Mgr. Michal Dušek, prim. MUDr. Roman Kantor, Luděk Hajský, Grafika: Tomáš Komůrka, BA, Pavel Cindr a Olga Čermáková Vydavatel: B. Braun Avitum s.r.o., V Parku 2335/20, 148 00 Praha 4, Česká republika, IČ: 61856827, DIČ: CZ61856827, Tel. +420 271 091 111, Fax +420-271 091 912, [email protected], www.bbraun-avitum.cz Veškeré články publikované v tomto časopisu mají pouze informativní charakter a nejsou právně závazné. Veškerá doporučení uveřejněná v tomto časopisu týkající se zdravotního stavu, dietních a režimových opatření je nutné konzultovat s ošetřujícím lékařem nebo sestrou. Redakce si vyhrazuje právo na úpravu veškerých textů.

Epidemioložka Vilma Benešová hovoří o tom, zda lidstvu hrozí další velká epidemie

Inspirace | 16 Josefu Laubemu visel život na vlásku už několikrát. Dny bez dialýzy si však užívá.

Cestujeme | 19 Plavte se parníkem divokým údolím Vltavy

Vaříme s Petrou | 24 Petřiny letní recepty: cuketové placky, pórková polévka a borůvkový koláč

Jak na to | 28 Vyrobte si stylové lampičky za pár korun 3

Listárna

Líbil se vám článek a chcete ho okomentovat? Chcete něco vzkázat autorovi? Máte nové nápady, podněty, připomínky? Napište nám! E-mailem na [email protected] nebo poštou na Redakce časopisu Dialog, B. Braun Avitum s.r.o., V Parku 2335/20, 148 00 Praha 4, Česká republika

4

a n r á t Lis

dem, kteří y. Zvláště li it c o p é n m je ují, že Dialýza… ne příliš pří tiž představ je to u k si o v h e ic h c  n í dobu it. Mnozí z  mnoha lide teří již delš k se nelze div , , toto slovo v y u k M d t. řá o o iv p m ě změní ž iny v úplné vda. Velké m neúnosn ji e z nemají ledv lý ia k úplně pra d é ta k í c n e si n la k to robit se životě, y, víme, že nutnost pod řské metod  normálním a v k m lé e d to li té í í n dobrodin dialýzy brá zřejmě že využíváme zahájením ovat. Samo c d ra ře p p ě ré ln te á k at a norm disku. roblémy, najíst, vysp zdravotní p začním stře tí ly u ia h c  d a s  n t ě st p se může o as a závislo to mohou to nějaký č mizí, člověk jí o st , d domova, o o o rm k a le d a a z d í u n o ní ne je možné vit dovolen toto zlepše li zvyklí trá má řešení – y b le a ří , te m k lé , b é dí lid sice pro Zvláště mla ezení. Je to m o é n m je ří ko nep o půl pociťovat ja a lety. Již p dialýzou. m ě s  v u d o i n m le lý o e v a před nec vyjet na do paní primářk t na dialýzu e i z m á , h c ře o b d o l d a em zač a dialýzu šené, Já sám js lo reaguje n v Lázních M í tě z é n e m p e lo ž o , p lo ukáza nní pobyt s  ředisko roce, když se em. Toto st ialog – týde b D a L u d is a p n so e a bídku v č ku Roudnic roveň přinesla na ním středis perfektní ú č a a z n e ly č ia ru  d a v z ě ajištěnou m, čímž je ni a okamžit s dialýzou z še Braun Avitu d . a B n ť í iš st v o o n c touto mož  mnoha pra í sestra manželkou je jedním z s  e m js dila vedouc li ří y y v B . o b n e h ž c u ých sl starat, vše poskytovan h dialýz. tné se o nic u n lo y b rázdninovýc e p N . m li u si tr lá n h e ři C ice přes s celým jsme se p rou z Roudn že jsme byli st to se ro í P c . u u o o d k e oudnici řevoz sanit z Plzně s v Dialýza v R zajistilo i p i s. ic to n d le u i  o o  R h ali jsme si dopravy. Pracoviště v ni, zopakov ačasované n je o ě k o tn k sp e i rf e lm včetně p pobytem ve žít velmi h problémů c ší n e m možnili pro e u b m se á z n e b ří te la k proběh me všem, oručit. stou děkuje e c to u me jen dop to e ž ě ů št m je m c e e b n ovi La Nako udnici nad nželé Hrušk o a R m . u o n le o ov příjemnou d

foto Wikimedia Commons

Teplice jsou nejstarší české lázně. Svým návštěvníkům nabízejí zrekonstruovaný komplex s celou řadou lázeňských domů, Krušnohorské divadlo, nový plavecký areál se squashovými kurty či řadu proslulých restaurací a kaváren. K opravdovým zážitkům patří výhledy z Doubravského vrchu, Bořně, Milešovky nebo z Komáří vížky, kam vede sedačková lanovka. V létě lze využít vodní nádrže, v zimě horský terén se sjezdovkami různé obtížnosti a upravované běžecké trasy. Lázeňský dům Beethoven***

Císařské lázně****

Kamenné lázně***

plná penze:

1 728 Kč

1 944 Kč

1 728 Kč

polopenze:

1 566 Kč

1 782 Kč

1 566 Kč

Vedlejší sezona plná penze: (1.–31. 10.) polopenze:

1 512 Kč

1 728 Kč

1 512 Kč

1 350 Kč

1 566 Kč

1 350 Kč

plná penze:

1 296 Kč

1 512 Kč

1 296 Kč

polopenze:

1 134 Kč

1 350 Kč

1 134 Kč

Ceny uvedeny za osobu a noc v dvoulůžkovém pokoji Hlavní sezona (1. 5.–30. 9.)

Zimní sezona (1. 11.–23. 12.)

Cena zahrnuje ƒƒkonzultační lékařské vyšetření ƒƒ5 lázeňských procedur (pondělí–sobota) podle doporučení lékař ƒƒ1x denně volný vstup do termálního bazénu na 1 hodinu Rezervace: Centrum prázdninových dialýz B. Braun Avitum s.r.o., V Parku 2335/20, 148 00 Praha 4, Česká republika tel. +420-271 091 922, fax +420-271 091 923 [email protected]

Lázeňská dovolená v Teplicích B. Braun Avitum s.r.o. | www.bbraun-avitum.cz

Letem dialyzačním světem

B. Braun Omnia ve Slavkově u Brna

se po rekonstrukci opět otevírá pacientům i lidem z okolí Budova známá pod jménem Lázeňský dům ve Slavkově u Brna se po šestnácti měsících kompletní rekonstrukce opět otevírá pacientům i obyvatelům slavkovského regionu. Nově nese název B. Braun Omnia. Pod jednou střechou jsou k dispozici nové dialyzační středisko, odborné ambulance, rehabilitační služby a zejména pak výrazně rozšířený domov pro zdravotně postižené Domov s  úsměvem. „Všechno je zbrusu nové a moderní. Stát zůstaly v podstatě jen obvodové zdi. Skupina B. Braun do zkvalitnění a rozšíření péče o  pacienty investovala bezmála 100 milionů korun,“ říká ředitel společnosti B. Braun Avitum CZ/SK MUDr. Martin Kuncek.

Při rekonstrukci se prodloužilo levé i  pravé křídlo budovy, z půdy vzniklo zcela nové patro, vyměnily se veškeré instalace, elektřinou počínaje přes vodu a například klimatizací konče. Kromě moderního vzhledu dostaly všechny provozy i nové vybavení a zásadním způsobem se zvětšila kapacita Domova s  úsměvem pro zdravotně postižené pacienty. „Dialyzované pacienty čekají větší a  komfortnější prostory a  několikanásobně stoupla celková kapacita Domova s úsměvem,“ dodává vedoucí lékař dialýzy MUDr. Aleš Hrubý.

Vyšší komfort pro dialyzované pacienty z celého regionu Pro řadu pacientů z regionu je otevření dialýzy klíčovým okamžikem. Výrazně se jim totiž zkrátí dojezdová doba na léčbu, kterou musejí absolvovat většinou třikrát týdně. „Na dobu rekonstrukce jsme dialýzu přestěhovali do Nemocnice Vyškov, která nám vyšla vstříc a společně se nám podařilo zajistit plně fungující nefrologickou péči, kterou stále rozvíjíme. Rádi bychom ve  vyškovské nemocnici udrželi dialyzační středisko i  nefrologickou ambulanci i  nadále. Pro řadu pacientů by tento krok znamenal ušetření až poloviny času stráveného v  sanitce. A  to je opravdu velká pomoc,“ vysvětluje snahu o zachování obou dialyzačních míst MUDr. Martin Kuncek. Mimo nových přístrojů je rekonstruovaná dialýza ve Slavkově u Brna vybavena i nejmodernější úpravnou ultračisté vody Aquaboss a silnějším záložním zdrojem elektřiny. 6

Letem dialyzačním světem

Domov s úsměvem Domov s úsměvem určený pro zdravotně postižené klienty zvýšil po  rekonstrukci svou kapacitu z  pěti na  32 lůžek. Pět pacientů strávilo rok v Uherském Brodě a do nových pokojů ve Slavkově by se mělo nastěhovat během srpna. K dispozici jim budou jedno, dvou a několik třílůžkových pokojů lednicí, TV, sociálním zařízením, polohovací postelí a samozřejmě emergency tlačítkem. Vzít si s sebou mohou pacienti i svůj nábytek, výzdobu, zkrátka coko-

liv, co jim bydlení zútulní a  díky němuž se budou cítit více jako doma. Domov je vzhledem k dialýze v  jedné budově určen především pro pacienty s  onemocněním ledvin. Může jít ale i o lidi trpící cukrovkou, vysokým tlakem, chronickými záněty, vrozenými vadami nebo třeba nádory. „O  služby nového Domu s  úsměvem je už teď zájem. Lidé se ptají a dokonce již začínají chodit první žádosti o  umístění,“ říká vedoucí lékař MUDr.  Aleš Hrubý. V  novém Domě s úsměvem bude mít pacienty v nonstop provozu na starosti celkem čtrnáct zdravotních sester a sociálních pracovnic. „Popravdě se už nemůžu dočkat. Nejenže se mi zvýší komfort, ale místo 130 kilometrů to za mnou bude mít rodina jen 15 kilometrů, takže se uvidíme mnohem častěji. Prostě paráda,“ říká jeden z prvních pacientů Domova s  úsměvem sedmasedmdesátiletý Zdeněk Jochman, který se peritoneální dialýzou léčí už dva roky.

Ambulantní provozy s novým vybavením Kompletní rekonstrukcí prošel také ambulantní trakt budovy, do  níž se vrátí rehabilitace s  novou saunou, vodoléčba s  moderními vířivkami, elektroléčba, fyzioterapie, ultrazvuk, nefrologická a interní ambulance a ambulance rehabilitačního lékaře. Součástí rekonstrukce je také nová tělocvična, ale i parkoviště a terénní úpravy. „Jsme nesmírně rádi, že se nám podařilo dotáhnout rekonstrukci do  konce. Provoz se bude postupně rozbíhat v průběhu srpna a my si teď nejvíc přejeme, aby se tu pacienti i další návštěvníci cítili dobře,“ uzavírá ředitel B. Braun Avitum MUDr. Martin Kuncek. 7

téma

Nemoci, kterým lidstvo podléhalo

8

TÉMA

N 

ahlédneme-li do  historie lidstva, musíme si přiznat, že dějiny nepřepisovaly pouze významné osobnosti. Zcela nepředvídaně a  fatálně do  jejich toku zasahovaly i okem neviditelné organismy, které dokázaly zahubit více lidí než všechny válečné konflikty dohromady – viry a  bakterie. Pojďme si připomenout doby, kdy lidé ještě netušili, že existují nějaké mikroorganismy, hygiena, očkování a antibiotika. Otevřeme Pandořinu skříňku, z níž se do  světa rozletí nejhorší choroby, které lidstvo poznalo. Nejenže usmrcovaly po  statisících, bez ohledu na  rodinný původ, ale strach vzbuzoval i  jejich těžký průběh. A  přestože je dnes lékařská věda na  nejvyšší možné úrovni, při objevení nové infekční nemoci historická zkušenost stále vybízí otázce: nemůže se to opakovat?

Metla lidstva zvaná epidemie

Středověk, brána infekcím otevřená Nedá se to říci jinak, než že si lidé ve  středověku o  epidemie koledovali. Hygiena byla v  té době považována za  rozmařilost. Chodit v  nepraných šatech, nemýt se, házet odpadky z  okna a splašky vylévat před dům bylo normální. Pak se ovšem naši předci nemohli divit, jak snadno se původci infekčních nemocí a  jejich hostitelé množili a  šířili. Situace byla o to horší, že v té době nikdo nedokázal nepřítele pojmenovat, takže prevence spočívající například ve vykuřování domů kadidlem se nutně musela minout účinkem. A  možná by

Maska morového lékaře

v  té době stačilo málo, třeba vybudovat kanalizaci. Nejobávanější nemocí historie byl bezpochyby mor, nazývaný také černá smrt. Největší epidemie prošla Evropou ve 14. století a tehdy jí podlehla třetina, možná polovina tehdejšího obyvatelstva. Poslední menší epidemie byla zaznamenána ještě začátkem

19. století. Mor je vysoce nakažlivé bakteriální onemocnění, vyskytující se ve  třech formách. Dýmějový mor přenášely z nakažených hlodavců na  člověka blechy. Po  jejich kousnutí došlo k  zánětu mízních uzlin v tříslech a podpaží. Vznikly pro mor typické černé bolestivé boule, z nichž se bakterie šířily do  ostatních orgá-

nů. I když úmrtnost na dýmějový mor byla vysoká, přesto naděje na  vyléčení existovala. Rychleji se šířila plicní forma, přenášená kapénkami z člověka na  člověka, která pro nemocného téměř vždy znamenala ortel smrti, stejně tak jako forma septická. Dnes se mor v Evropě nevyskytuje, ale stále se s ním můžeme setkat v Africe, Asii a  především v  Indii a vzácně i na obou amerických kontinentech. Co se týče dramatičnosti projevů, s morem si nijak nezadala lepra, která se do Evropy dostala pravděpodobně v době křížových výprav. Malomocenství postihuje nervy a kůži obličeje i končetin. Na kůži postupně vznikají necitlivé otevřené rány, vstupní brány pro další infekci. V dalším průběhu onemocnění se objevují jizvy, deformity a  částečné odlučování tkání, což bylo v řadě případů líčeno jako „odpadávání masa“. Lepra naštěstí neměla dostatečně nakažlivý potenciál a  rychlý průběh, takže k  tak velkým epidemiím, jako byly ty morové, nikdy nedošlo. Dnes se s  leprou setkáváme v  Evropě opravdu výjimečně, ale stále se vyskytuje, například v  Latinské Americe nebo ve střední Africe. Další chorobou, za  kterou zůstaly miliony mrtvých, je cholera. Na  rozdíl od  moru a  lepry představuje i dnes pro cestovatele reálné nebezpečí. Do  Evropy a  na  další kontinenty byla zavlečena z  Indie. V  minulosti často provázela vojáky při jejich taženích. Cholera je nemocí kontaminované pitné vody a  potravin. Hlavní

téma

Očkování kolem roku 1800: Korpulentní žena poskytuje vřídek pro očkování dítěte.

nebezpečí jejího rozšíření je při katastrofách, v místech se špatnou hygienickou situací a tam, kde jsou problémy s pitnou vodou. Nákaza se projevuje vodnatým průjmem a  zvracením, které vedou k  velké ztrátě tekutin a šoku. Proti choleře lze očkovat, ale toto očkování má poměrně malou preventivní účinnost, proto ve většině zemí patří k  doporučeným, nikoliv povinným.

Chřipka zabiják? Pravděpodobnost, že bychom se někdy setkali s morem nebo cholerou, je minimální. Osobní zkušenost však určitě všichni máme s  chřipkou. Jejím původcem je virus, který se každým rokem mění. Proto také očkování proti chřipce funguje pouze v konkrétní sezoně a nezanechává trvalou odolnost. Ačkoliv je chřipka považována za  běžné onemocnění, i  ona 10

má na  svědomí miliony životů. Na začátku 20. století na to stačily pouhé dva roky, kdy proběhla epidemie španělské chřipky. Má se za  to, že epidemii způsobil virus, který byl podtypem viru ptačí chřipky. Není tedy divu, že ptačí chřipka, původem z  Asie, vzbudila na  přelomu tisíciletí mezinárodní paniku. Naštěstí lze proti chřipce očkovat a toto očkování se zejména starším a oslabeným osobám vřele doporučuje.

Bída, svrab a neštovice Jako by sama bída nestačila, pokud chce Čech vyjádřit, že je něco opravdu velký průšvih, zmíní navíc i  svrab a  neštovice. Proč zrovna tyto nemoci jsou považovány za  synonymum pro malér? Svrab je velmi staré kožní onemocnění způsobené roztočem. Ačkoliv se na  něj neumírá, je velmi nepříjemné, protože při něm

svědí kůže a  člověk se musí škrábat. Samička roztoče totiž hloubí v  kůži chodbičky, kam klade svá vajíčka, a dráždí tím nervová zakončení. Kromě svědění vzniká na kůži vyrážka. Výskyt svrabu odráží úroveň sociálních i  hygienických podmínek, takže bychom mohli předpokládat, že svrab patří do středověku a v dnešní době se s  ním nesetkáme. Opak je však pravdou. Hygienici varují, že svrab je v současné době na vzestupu. Důvodem je podle odborníků zvýšený pohyb cizinců a  nízká úroveň hygieny v sociálně slabých rodinách. Existuje mnoho důvodů, proč zmínit pravé neštovice. Jedním z  nich je ten, že byly v roce 1980 prohlášeny Světovou zdravotnickou organizací za  vymýcené. Pravé neštovice byly velmi nakažlivým virovým onemocněním, které zahubilo stovky milionů lidí. Totéž se povedlo jen při epidemiích moru, cholery či chřipky. Neštěstím pravých neštovic byl výsev hnisavých pupínků, a  to hlavně v  obličeji. Pokud nemocný přežil vysoké horeč-

ky a  nepodlehl dechovému či oběhovému selhání, zůstaly mu často na tváři trvalé vpadlé jizvy a  hrozilo i  oslepnutí. Co mu pak bylo platné, že získal doživotní imunitu. A  tak se mnoho pacientů více než smrti bálo trvalého zohyzdění. Další důvod, proč si všímat pravých neštovic, spočívá v  tom, že právě na  nich byla prokázána účinnost očkování. Poprvé byla vakcína aplikována již v  roce 1796. Definitivním vítězstvím člověka nad neštovicemi pak bylo jejich celosvětové vymýcení, na  kterém se podílel i  český epidemiolog profesor Karel Raška. Jako červená nit se dějinami táhne onemocnění tuberkulózou. Připravila lidstvo o mnoho spisovatelů, malířů i  skladatelů, kteří většinou zemřeli velmi mladí, stejně jako hrdinové řady historických románů. Jen u nás to byl třeba Jiří Wolker, Franz Kafka nebo Karel Havlíček Borovský, ve světě například Frederik Chopin. Tuberkulóza postihuje plíce, ale může napadnout i  jiné části těla. Dříve byla tato ne-

TÉMA

Virus ebola

moc smrtelná, dnes je léčitelná a  vyléčitelná, přesto na  ni ve světě ročně zemře odhadem milion lidí. S  touto nemocí tedy musí zdravotníci bojovat dál stejně jako s  malárií. Na  rozdíl od  tuberkulózy byla malárie našim končinám vždy velmi vzdálená. Je vázána na  tropickou a  subsaharskou Afriku, domovinu tropického komára, přenašeče parazitického prvoka. Malárie je nemoc stále živá, ročně se jí nakazí a zemře na ni několik milionů lidí. Proti malárii není možné očkovat, takže pro cestovatele platí povinnost vybavit se moskytiérou, repelenty a  léky proti malárii.

Nakonec musíme zmínit syfilis, pohlavní onemocnění, které do Evropy pravděpodobně přivezli z  Ameriky námořníci Kryštofa Kolumba. Také ono si vybralo své oběti mezi slavnými historickými osobnostmi, a to nejen v zahraničí. Také vám ve  škole tvrdili, že Bedřich Smetana ohluchl v důsledku přetěžování sluchu při komponování? Civilizovaný svět se s  tímto onemocněním již vypořádal, ale v  rozvojových zemích jsou stále nakaženy miliony lidí. Když už se zdálo, že na  pohlavní nemoci se neumírá, začátkem 80. let minulého století se objevil virus HIV a  nemoc AIDS. Nej-

dříve docházelo k  nákaze jen mezi homosexuály, dnes už se šíří po celém světě. Přes veškeré snažení se AIDS stále nedaří vyléčit, pouze zbrzdit. Problémem je také jeho nekontrolovatelné šíření. Světová zdravotnická organizace však stále doufá v zastavení epidemie. Jak je vidět, lékařská věda se potýká se střídavými úspěchy. Na  jedné straně některé nemoci ze seznamu nakažlivých chorob mizí, na  druhé straně se objevují nové. Za  potenciálně nebezpečné jsou dnes kromě AIDS považovány syndrom náhlého selhání dýchání (SARS), modifikace zvířecích chřipek – prasečí a  ptačí –,

krvácivá horečka ebola a  nejnověji virus ZIKA. Díky celé paletě očkování jsme proti běžným infekčním nemocím chráněni, a  pokud se bez očkování nevydáme za  dobrodružstvím na  jiný kontinent, nebezpečí nákazy smrtelnou infekční chorobou nám pravděpodobně nehrozí. Bohužel si musíme přiznat, že civilizované národy, mezi něž se také počítáme, mnohem více ohrožují epidemie neinfekční, jako je cukrovka, Alzheimerova nemoc či rakovina. redakce Dialogu, historické ilustrace Wikipedia a Wikimedia commons 11

Chcete lépe pečovat o svůj zdravotní stav? Čeká vás operace kolena nebo kyčle? Trápí vás kýla? Podstoupíte laparoskopii? Bojíte se stomie? Zajímá vás, jak správně jíst během nemoci?

www.lepsipece.cz

NEBOJTE SE, ZEPTEJTE SE Hlavní témata

Inkontinence

Klouby

Laparoskopie

Kýla

Ledviny

Retence moči

Stomie

Výživa v nemoci

PORADNA

Odpovídá MUDr. Roman Kantor z Dialyzačního střediska B. Braun Avitum Třinec, člen Lékařské rady B. Braun Avitum

?

Příteli je 39 let a měl už dvakrát transplantovanou ledvinu. Jedna mu vydržela přibližně pět let a druhá přes dva roky. Obě zničila IgA nefropatie. Chci se zeptat, jestli se přítel může nechat transplantovat i potřetí. Lékařka na dialýze mu totiž sdělila, že devět pacientů z deseti kvůli IgA nefropatii transplantaci odmítá. Vím, že se IgA nefropatie nemusí vždy projevit. Chtěla bych ale vědět, jak to tedy je. Lékař na jiné dialýze totiž tvrdil, že by na transplantaci jít měl. Přítele paní doktorka akorát rozhodila.

IgA nefropatie je onemocnění, které se ve 13–53 % vrací i v transplantované ledvině. Pokud se při předchozích dvou transplantacích IgA nefropatie projevila, je velmi vysoká pravděpodobnost, že při třetí transplantaci se bude tento scénář opakovat. Posouzení by mělo být provedeno v transplantačním centru, kde byl pacient transplantován. Při zvažování o zařazení do transplantačního programu by měla být brána v úvahu nejen příčina selhání ledvin, ale i celkový průběh potransplantačního období (výchozí funkce ledviny bezprostředně po transplantaci), doba, po kterou ledviny pracovaly dobře, i rizika spojená s další transplantací. To vše je potřeba probrat s pacientem a přihlédnout jak k jeho celkovému zdravotnímu stavu, tak i k jeho přáním.

Můj otec trpí onemocněním ledvin a čeká ho dialýza a transplantace. Na internetu jsem se dočetla, že existuje léčba laserem. Víte něco o této metodě?

Ano, léčba laserem existuje. Využívá se v očním lékařství při léčbě onemocnění očního pozadí u diabetického poškození sítnice. Speciální laserové přístroje se používají ke korekci vady zraku, dále je používán v kožním lékařství, např. k ošetření jizev. Laser je někdy využíván k rozbíjení ledvinných kamenů při endoskopickém ošetření. Souvislost mezi chronickým onemocněním ledvin a laseroterapií mi není známa. Články na internetu nám pomáhají rozšiřovat si obzory, ale je vždy nutné dávat věci do správných souvislostí. Pokud nás článek zaujme a chceme si ověřit jeho pravdivost, je nutné si poznamenat odkaz na daný článek.

? ?

13

Dobrý den, prosím o radu. Mám babičku, která byla na operaci s ledvinou. Ta jí byla odebrána pro nádor a přitom jí byly udělány i nové močové cesty, jelikož byly též zasaženy onemocněním. Babička trpí inkontinencí a přála by si užívat nějaké doplňky stravy. Můžete mi něco doporučit?

Dobrý den, rozdíl mezi léky a potravinovými doplňky je ten, že léky mají prokázanou účinnost oproti placebu. U potravinových doplňků není žádná účinnost prokázána, pouze deklarována bez ověření. Proto je léčbu močové inkontinence nutné řešit ve spolupráci s urologem a gynekologem. Potravinové doplňky nic nevyřeší.

?

Vážení čtenáři, své dotazy nám zasílejte na adresu redakce: Redakce časopisu Dialog, B. Braun Avitum s.r.o., V Parku 2335/20, 148 00 Praha 4 nebo e-mailem na adresy: [email protected], [email protected] nebo prostřednictvím internetu v poradně na www.ledviny.cz. Dotazy můžete také předat personálu dialyzačních středisek B. Braun Avitum.

poradna pro vás :)

Chcete lépe pečovat o svůj zdravotní stav? www.lepsipece.cz

13

INSPIRACE

Mohu dělat skoro vše, ale dny bez dialýzy si užívám N 

ež sedmačtyřicetiletému Josefu Laubemu přišli na to, že jsou příčinou jeho zdravotních potíží selhávající ledviny, podstoupil vyšetření na lecco. „Posílali mě na  mnoho různých specializovaných vyšetření. Měl jsem podezření na migrény, epilepsii, dokonce i  na  salmonelózu. Nikdo si to nespojil s  tím, že by to mohly být ledviny,“ popisuje Josef Laube období, kdy před deseti lety začal trpět na bolesti hlavy, objevovaly se mu mžitky před očima a dokonce měl i halucinace. „Došlo to až do fáze, kdy jsem měl nereálné sny a  ráno jsem se probudil a  trvalo mi celé hodiny, než jsem si dokázal dát dohromady, co je realita a co už ne. Až zpětně jsem se dozvěděl, že jsem v té době už měl otrávený organismus.“

Od šroubu po první let Problémy s ledvinami měl přitom Josef Laube už dlouho před­tím. Na začátku devadesátých let mu lékaři diagnostikovali pyelonefritidu a  chodil na  pravidelné kontroly. V  té době pracoval jako letecký mechanik. „Pracoval jsem ve vývoji, stavěli jsme prototypy v  Aeru Vodochody. 14

Říká se, že čert snáší vždy na větší hromadu. V případě Josefa Laubeho, pacienta dialýzy v Praze na Bulovce, to platí doslova. Ledviny mu selhaly v pětatřiceti a skončil na dialýze. Brzy se dočkal transplantace, ale tělo novou ledvinu nepřijímalo. Po náročné léčbě, při které se ji podařilo zachránit, zjistili lékaři další vážný problém, tentokrát se srdcem. Pan Laube skončil v nemocnici znovu a málem nepřežil alergickou reakci na medikaci. Dnes je opět na dialýze, ale jak sám říká, život si i tak dokáže užít.

To byla skvělá práce, sledoval jsem vývoj letadla od  prvního šroubu po  první let,“ vzpomíná. Letadla, na jejichž vývoji se podílel, dodnes létají. „Sériová výroba se nikdy neuskutečnila. Firmu prodali a letadla skončila u prototypů, dnes s nimi létá jen vedení firmy, ale tak to chodí,“ krčí rameny. Kvůli selhání ledvin však musel pověsit práci leteckého mechanika na hřebík. Hned po pracovní neschopnosti šel Josef Laube do  invalidního důchodu. „Nemohl jsem se vrátit do původního zaměstnání. Pracovat při důchodu můžete, ale když vidí potenciální zaměstnavatel seznam, kde je

sepsáno, co všechno nemůžete dělat, moc dobře si rozmyslí, jestli vás zaměstná.“

Žízeň až do večera „Nečekal jsem, že v  pětatřiceti skončím na  dialýze,“ přiznává Laube a dodává, že ke správné diagnóze jeho obtíží přispěla náhoda. „Po  nějaké době, kdy jsem měl problémy, se mi udělalo opravdu špatně. Můj doktor měl dovolenou a  zaskakovala ho praktička v  penzi. Změřila mi tlak a měla jasno,“ popisuje Laube a  podotýká, že mu žádný lékař při předchozích vyšetřeních tlak nezměřil. „Měřili

mi dokonce i nitrooční tlak, ale ten normální ne.“ Po  krevních testech, které lékařce potvrdily její podezření, skončil Laube v nemocnici s diagnózou celkového a nevratného selhání ledvin. „V nemocnici jsem ležel tři dny a tu dobu jsem se snažil to rozdýchat. Pak za  mnou přišly děti, a to byl impulz k tomu, dát se dohromady. Řekl jsem si, že s tím zkusím zabojovat, a upnul jsem se na  transplantaci,“ vysvětluje a  přiznává, že období na  dialýze snášel velmi těžce. „Býval jsem unavený, bylo mi špatně. Míval jsem sny, ve kterých piju, kolik chci. Jenže už v  tom snu jsem měl výčitky

INSPIRACE

svědomí, že budu mít moc velký přírůstek na  váze. Pak jsem se probudil a věděl jsem, že budu mít žízeň až do večera.“

Díky patří sestrám Netrvalo dlouho a  nová ledvina se skutečně objevila. „Po  transplantaci jsem přijel domů a  ten pocit byl skvělý. Vše se vrátilo do  starých kolejí, mohl jsem si dát i  pivo.“ Štěstí Josefu Laubemu ale netrvalo dlouho. Jeho tělo totiž ledvinu přestávalo přijímat a  musel podstoupit drastickou léčbu, při které mu do těla několik týdnů, každý den osm

hodin v  kuse, pouštěli imunosupresiva. Zda se ledvinu podaří zachránit, jisté nebylo. „Chtěl jsem zachránit ledvinu, vydržet jsem to musel. Ale bylo to hodně špatné. Střídaly se mi zimnice, horečky, měl jsem afty, trpěl průjmy.“ Při nepříjemné léčbě Laubemu hodně pomohly sestry, s nimiž se dodnes přátelí. „Tenkrát mě hodně podržely, sice se některé už rozutekly do světa, ale patří jim můj velký dík,“ vzkazuje.

Počítat s tím, že bude hůř Protože smůla se obvykle některých lidí drží více než

jiných, ani Josefu Laubemu se nevyhnuly další komplikace. Zdravotní stav se mu začal opět zhoršovat a  lékaři mu zjistili problémy se srdcem. „Teď mám umělou chlopeň, slyším, jak cvaká,“ směje se. Operace se neobešla bez komplikací, málem zemřel na  alergickou reakci na  medikaci. Nakonec proběhla úspěšně a  Laube mohl dál fungovat jako obvykle. Ledvina Laubemu vydržela učebnicových devět let. Na dialýze je znovu od letošního ledna a  zanedlouho ho čeká pohovor v  IKEMu před zařazením do  čekací listiny

na  transplantaci. „Když jsem zjistil, že půjdu znovu na dialýzu, vrátily se mi strachy, že mi bude špatně jako předtím,“ vysvětluje Laube. Tentokrát však dialýzu snáší o poznání lépe. Dnes se těší z  rodinného života. V domku nedaleko Prahy chová zvířata. „Mohu dělat skoro vše. Předtím jsem trpěl nechutenstvím. Teď se po dialýze těším, až se pořádně najím,“ směje se a dodává: „Počítám s  tím, že se to časem asi trochu zhorší. Ale teď jsem tam, kde jsem. A  dny, kdy nejsem na dialýze, si užívám.“ Marie Polášková 1515

rozhovor Listárna

Antibiotika jsou ohroženým pokladem lidstva Jeden z Murphyho zákonů říká, že v nemocnici vás mohou uzdravit, ale jen pokud to přežijete. A právě o to se každý den snaží epidemioložka MUDr. Vilma Benešová. Důležitou součástí její práce je zabránit šíření infekcí v nemocničním prostředí. Upozorňuje však, že bakterie, které infekce způsobují, se mohou vyvinout do takového stavu, kdy na jejich léčbu budeme krátcí. 16

rozhovor

§ Jak vypadá práce epidemioložky? Jsou dny, kdy to vypadá jako u hasičů (smích). Ráno přijdete do kanceláře a říkáte si, jak si krásně uspořádáte dokumentaci, spisy. Navštívíte pracoviště, na  nichž potřebujete provést hygienický audit a  podobně. Jenže pak vám zazvoní telefon a zjistíte, že v nemocnici prošel infekční pacient, a všechno je jinak. Musíte vše zabezpečit a  zavést protiepidemiologická opatření. Ale to samozřejmě není standardní den. § A jak je to tedy obvykle? Práce epidemiologa by se dala shrnout do tří částí: kontrolní, vzdělávací a sledovací. Provádíme tedy audity a  kontroly na  jednotlivých pracovištích, konzultujeme, školíme každého, kdo do  nemocnice nastupuje, od  bezpečnosti práce přes kvalitu po hygienu. Učíme mediky ve  4. ročníku. Hodně důležitá je sledovací část, kdy monitorujeme výsledky přicházející z  mikrobiologie. Přijímáme také hlášení z  klinik – sledujeme zprávy o  pacientech, jejich aktuální stav a řešíme ho. § Jak to probíhá? Mikrobiolog uzavře diagnózu, a  pokud z  ní plyne nebezpečí šíření do okolí, podá nám hlášení. My případ vyhodnotíme a  provedeme potřebná opatření. Spojíme se s  oddělením a zajistíme přesně na míru ušité protiepidemiologické postupy. Například pokud se infekce šíří vzduchem, pacienta umístíme do izolace.

„Na očkovacích látkách opravdu něco je“ § Žijeme v době blahobytu a máme vysokou úroveň lékařské péče. Ohrožují populaci infekční nemoci? Naštěstí patříme mezi země, kde je vysoká proočkovanost. Například v Čechách spalničky už skoro neznáme, v  rovníkové Africe však jimi onemocní statisíce dětí. Navíc je možnost děti případně doočkovávat nepovinnými vakcínami, například proti meningokokovi. Náš systém je poměrně dobře propracovaný, neznamená to však, že nám žádné epidemie nehrozí. Každý rok tu máme epidemie chřipky, někdy větší, někdy menší. Ale na  rozdíl od  řady východoevropských států je u nás velmi dobrá péče o pacienty a máme k dispozici antivirotika. Bohužel proočkovanost proti chřipce je u  nás v  porovnání se západními zeměmi stále malá. Na Západě také lidé chřipkou onemocní méně často. § Co říkáte na rozhodnutí některých rodičů své děti neočkovat vůbec? To je otázka hojně diskutovaná i  v  odborné sféře. Tento trend je dnes moderní, ale s  odborným přístupem nemá nic společného. Naprosto chápu, že dítě se neočkuje v řádném termínu, pokud se u  něj projeví nějaká zdravotní kontraindikace. Rodiče, kteří však nedávají očkovat zdravé děti, připravují populaci velmi vnímavých jedinců, kteří ohrožují sebe

i ostatní děti – zejména ty, které nemohou být ze zdravotních důvodů očkovány v  termínu. Pokud se v  dětském kolektivu rozšíří běžná dětská nemoc, nejvíce to odnesou právě tyto děti a může to pro ně být i fatální. Je to nebezpečný trend. § Může se stát, že se v dětských kolektivech začnou šířit nemoci, které už by se neměly vůbec vyskytovat? Určitě. Takové kauzy se vyskytují. Já s nimi naštěstí bezprostřední zkušenost nemám. § Co byste poradila rodičům, kteří na internetu čtou spoustu negativních názorů na očkování a spoustu příběhů, kdy očkování dětem opravdu uškodilo, a rozhodují se, zda své dítě dát očkovat? Aby se poradili se svým pediatrem a prodiskutovali s ním všechna pro a proti. Pediatr je nejlépe informován o zdravotním stavu dítěte. Taky bych jim doporučila, aby přihlédli k  budoucnosti dítěte. To se bude pohybovat v  kolektivu, a  pokud nebude mít patřičnou imunitu, bude ohrožené. V  pozdějším věku je průběh každé dětské nemoci mnohem horší a  závažnější. Rodiče by měli také přihlédnout k  tomu, že očkováním svých dětí chrání i  ostatní. V  současné době je to pro děti opravdu nejlepší možná prevence. Z těchto důvodů děti neumírají a  nejsou tělesně postižené, například jako po dětské obrně. § S dětskou obrnou máme ještě relativně čerstvou

zkušenost. Dodnes mezi námi žijí lidé, kteří ještě očkování neměli k dispozici. Já jsem ročník, který byl čerstvě očkovaný. Děti, které se narodily dva roky přede mnou, očkované nebyly, protože očkování ještě neexistovalo. Infekce obrny se šířila vzduchem. Některé děti onemocněly a dnes jsou už jako dospělí tělesně postižení. Přitom by stačila jedna injekce. Takže dodnes potkáváme tělesně postižené lidi, a to měli ještě štěstí, že mají „jen“ sníženou mobilitu. Někteří skončili na vozíčku. Opravdu si myslím, že na očkovacích látkách něco je.

„Dvě třetiny lidstva hladovějí, přesto čelíme epidemii obezity“ Jaké další epidemie nás ohrožují? Jsou epidemie infekčních chorob a  těch druhých, neinfekčních. Klasické infekce byly předmětem pozornosti v minulých letech. Probíhal i výzkum, jak se původce infekce chová, a  vyráběly se očkovací látky. Díky očkování se klasické dětské infekce vyskytují opravdu jen výjimečně. Čas od času sem však bývají zavlečeny infekce ze zemí, ve  kterých očkovací kalendář není propracovaný. A zjišťujeme, že určitá skupina dospělých začala být vůči těmto infekcím vnímavá. § Jak se to stalo? Dospělí, kteří infekci prodělali 17

rozhovor

nebo byli očkováni, už nemají imunitu. Je to dáno buď tím, že se věkem snížila jejich obranyschopnost, nebo se změnil původce onemocnění. To se například stalo u černého kašle. Ten se u nás začal v poslední době objevovat, ale už ho umíme vyléčit, nemá dramatický průběh. § A co neinfekční epidemiologie? Ta studuje například vysoký cholesterol. Stejně jako u  infekční epidemiologie máme nemoc, hledáme její příčiny, rizika vzniku, proč je tomu faktoru vystaveno třeba deset lidí, a  onemocní jich jenom polovina. § Můžeme hovořit o epidemii obezity? Ano, je to ale paradox. Ačkoliv dvě třetiny lidstva hladovějí, skutečně čelíme epidemii obezity, což vyhlásila i  Světová zdravotnická organizace. Pediatři například u  dětí zjišťují sníženou schopnost pohybu a obezitu.

„Farmaceutickým firmám se nevyplatí vyvíjet nová antibiotika“ § V současné době vyvstává další problém. Antibiotika se předepisují často na banální nemoci, což vede ke snížení jejich účinnosti. Může se stát, že se dostaneme o několik kroků zpět, kdy jimi nebude možné nemoci léčit? Máte pravdu. Antibiotika se skutečně nadužívají. To má 18

více faktorů. Nemůžeme obviňovat jen praktické lékaře, často si je vynucují sami pacienti. Nemocný třeba řekne: „Potřebuju být za  tři dny fit, napište mi antibiotika,“ a  tlačí tak na lékaře. Žijeme ve 21. století, všichni považují antibiotika za  všemocná, chtějí se jimi léčit i lidé s rýmou a kašlem a  špatně vnímají, když je doktor pošle domů, aby se prostě vyleželi. Lékaři v  tom ale také nejsou nevinně. Obzvláště pediatři. Často se rozhodnou předepsat dítěti antibiotika, protože je tu určité riziko, že se jeho stav zhorší, například přes víkend. U  dětí je totiž průběh infekcí rychlý. Takže antibiotika předepisují preventivně. Je to, dá se říct, určitý alibismus. § Jaké to má následky? V současné době vzniká těžká rezistence, vlastně si pěstujeme kmeny, které jsou na  celou řadu antibiotik rezistentní. Pak třeba narazíme na  pacienta, u  kterého uděláme testy na  mikrobiologickou citlivost, a  zjistíme, že je rezistentní na  všechny druhy antibiotik, nebo pro něj máme k dispozici jen antibiotikum, které poškozuje ledviny. Pak musíme zvolit menší zlo. Pacientovi podáme antibiotikum, které mu zachrání život, ale poškodí mu ledviny. Je to velký medicínský problém. § Jakým způsobem vzniká rezistence? Bakterie začínají produkovat enzymy, které molekuly antibiotik prostě rozštípají. Jako by to byly nůžky, které rozstříhají chemické vazby. Antibio-

tikum se tedy neuplatní. Největší hrozba je v tom, že si tuto schopnost dokáží bakterie mezi sebou předávat, a  to nejenom v jednom kmeni, třeba stafylokok stafylokoku, ale také mezi kmeny, např. stafylokok enterokoku. Bakterie tu jsou čtyři miliardy let a  za  tu dobu se naučily přežívat, hledat vlastní síly k  tomu, aby podobné chemické ataky přežily. A  antibiotika nejsou ničím jiným než chemickými ataky. Bakterie se naučily, jak na ně vyzrát, aby jim antibiotika neuškodila. Kmen tedy produkuje další silnější kmeny. § Nevyřeší takový problém prostě jiný druh antibiotik? To je další komplikace, nová antibiotika nemáme. Klinické zkoušky jsou stále dražší a  dražší a  trvají déle a  déle. A rezistence přichází dřív, než je antibiotikum uvedeno na trh anebo krátce potom. Dřív to trvalo třeba desetiletí, než vznikla rezistence na  některé typy antibiotik. Dnes k  tomu dochází mnohem rychleji. Farmaceutickým firmám se tak nevyplatí vynakládat milionové prostředky a několikaleté

úsilí k vyvinutí nové látky. § Nehrozí lidstvu třeba druhý černý mor? Ano, už se začíná hovořit o superbakteriích. Ty dokáží rozštípat úplně všechno a už se skutečně začaly objevovat. A  řeší se to opravdu špatně. § To pro nás ale nejsou úplně dobré vyhlídky… Je to tak. Proto se o antibiotikách hovoří jako o ohroženém pokladu lidstva. Jistě se s  tím ale bude něco dělat, nechci nikoho děsit. Už se podnikají určité kroky k tomu, aby k černým scénářům nedošlo. Například se mění způsoby léčby, aby antibiotika nebyla nadužívána. Podíváte-li se na mapu světa, uvidíte, že v zemích, kde se antibiotika užívají střízlivě, rezistence není tak silná. Například v  severských státech nebo ve Velké Británii se po změně přístupu k antibiotikům rezistence hodně snížila. Takže naději ještě máme, ale je opravdu nejvyšší čas. Za pět minut dvanáct. Marie Polášková

MUDr. Vilma Benešová se narodila 27. 4. 1954 v Praze. Vyrůstala na pražském Břevnově, po maturitě na gymnáziu Jana Keplera studovala 3. lékařskou fakultu, tehdy Lékařskou fakultu hygienickou, na níž promovala v roce 1980. Po tříletém působení ve Státním zdravotním ústavu pracovala do roku 1990 v IKEMu, pak působila jako vedoucí lékařka hygieny a epidemiologie v Nemocnici Na Homolce. Od roku 2009 působí jako vedoucí lékařka Oddělení nemocniční hygieny a epidemiologie ve Fakultní nemocnici v Motole. Přednáší na Lékařské fakultě a ve spolupráci s Aesculap Akademií vede kurzy Práce na úseku hygieny a epidemiologie a Akademie Hygieia. Má dceru, syna a dvě vnoučata – dvojčata.

CESTUJEME

Výlet do Svatojánských proudů pěšky i parníkem

19

CESTUJEME Nic neoblaží naši duši a tělo více než nenáročný výlet do přírody spojený s plavbou historickým parníkem, divoce vyhlížejícím zaříznutým údolím Vltavy. Nechte se tímto článkem zavést do dříve proslulého a trampy vyhledávaného údolí na jih od Prahy a také zlákat k neopakovatelné letní vyjížďce.

C 

esta, na  kterou se dnes společně vypravíme, je nabitá zajímavostmi, nenáročná a  zvládnutelná za  jeden den. Je proto jako stvořená pro klienty dialyzačních středisek. Dopoledne budeme provozovat pěší turistiku podél Vltavy a odpoledne strávíme poklidnou plavbou na  parníku. V  šest hodin večer nakonec přistaneme v Praze na Rašínově nábřeží. Výlet zahájíme zčerstva hned ráno v  městysu Štěchovice, kam jezdí z  Prahy množství autobusů, takže není problém se sem dopravit. Ve  Štěchovicích jsou tři nepřehlédnutelné stavby. Je to unikátní architektonická památka kostela sv. Jana Nepomuckého, jež byl vystavěn v  secesně-neorománském stylu v letech 1914–15 a  určitě vás zaujme svým neobvyklým vzhledem. Tou druhou nepřehlédnutelnou stavbou je most Dr. Edvarda Beneše, který spojuje oba břehy Vltavy. Byl postaven v letech 1937–39 a je to první most v bývalém Československu, který měl dva duté betonové oblouky se zavěšenou mostovkou. Ve své době to byla stavba evropského významu. Ve  Štěchovicích se ale z  časových důvodů není radno zdržovat. Obzvláště ne ve  zdejší jedinečné cukrárně… Je třeba vyrazit na  cestu po  modré značce Klubu českých turistů ke  Štěchovické přehradě. 20

Plavba pod Vyšehradem

Ta je tou třetí a  nejvýznamnější stavbou, která ke Štěchovicím neodmyslitelně patří, i když z centra městyse není vidět. Po asi 1,5 kilometru dlouhé procházce ulicemi přijdeme pod hráz přehrady. Elektrárna Štěchovice I. je ukryta v  hrázi přehrady. Pokud byste měli zájem, můžete se v informačním centru přehrady objednat na bezplatnou exkurzi do  jejích útrob. Samotná přehrada byla vybudována jako druhý stupeň Povltavské kaskády. Vysoká je 22,5 metrů a jezero vzniklé zadržením vody je 9,4 kilometrů dlouhé. A  právě tak dlouhá je i  naše procházka po  jeho břehu až pod Slapskou přehradu nebo na ni. Modrá značka nás navede od hráze na pravý lesnatý svah, po kterém pak vede dále lesem

po  břehu jezera. Pár set metrů od  hráze stezka přechází po  lávce nad dvěma mohutnými potrubími, která vedou od přehrady dole kamsi prudce nahoru. Jsou to potrubí spojující vodní elektrárnu Štěchovice II. s umělou vodní nádrží na vrcholu kopce Homole. Jen pro zajímavost: nádrž pojme půl milionu metrů krychlových vody, potrubí o  průměru 1,7–2 metry jsou dlouhá 590 metrů, překonávají převýšení až 220 metrů a  strojovna je v  hloubce 45 metrů pod povrchem. Elektrárna byla uvedena do provozu v roce 1947 a byla určena k vyrovnávání spotřeby elektřiny ve špičkách a k její spotřebě při nadbytku v síti. Zanedlouho po  překonání lávky nás modrá značka přivede na lesní rozcestí, kde

CESTUJEME

je na stromě nezvykle vyhlížející červená turistická značka. Zde totiž začíná v roce 2014 znovu obnovená první značená trasa Klubu českých turistů (KČT) z  11. května 1889, kdy „označovací družstvo“ spojilo červenou značkou Štěchovice a Svatojánské proudy. Jak se můžete dočíst na webu KČT, takové družstvo mělo svého hlavního značkaře, který určoval, kde se jaká značka nakreslí. Pomocný značkař ji pak pod dohledem maloval. Měli přitom k ruce tzv. nosiče barev a servis celému družstvu zajišťoval nosič občerstvení. My z  tohoto rozcestí pokračujeme dále kaňonovitým údolím Vltavy po zelené značce a současně po  naučné stezce Svatojánské proudy. Cesta vede převážně podél řeky ve  stínu a v příjemném klimatu lesa. Po vodě občas propluje loď, pod zastíněnou hladinou můžete zahlédnout číhající štiku a  v  lese slyšet zpívající ptáky. Po  asi půl hodince cesty se začnou u  lesa vynořovat skryté, malé a útulné chatky. To je známka toho, že se blížíme do  staré trampské osady Ztracenka. Ztracenka hraje významnou roli v historii českého trampingu. Zde po  první světové válce v  hlubokém údolí Vltavy s peřejemi, které jsou dnes pohřbeny pod hladinou přehradního jezera, vznikla první osada trampů. V té době byl úsek údolí mezi Štěchovicemi a Slapy obávanou částí řeky pro všechny voraře a kapitány. Řeka zde protékala skalnatým řečištěm s množstvím peřejí, které komplikovaly dopravu nákladu či průjezd vorů. V roce 1722 byla v  blízkosti jedné peřeje postavena socha sv. Jana Nepomuckého, a  od  té doby se tomuto úseku říká Svatojánské proudy. O kráse tehdejších proudů si můžeme udělat představu i  z  díla Bedřicha Smetany, který ji vtiskl do symfonické básně Vltava. Ztracenka (původně Údolí ztracené naděje) tehdy stála trochu níže u nyní zaplaveného zákrutu, kde končily poslední peřeje Svatojánských proudů. Nynější Ztracenka je již ve  značně pozměněném stavu, ale přesto si zachovává svého trampského ducha. Najdete tu i  několik srubů z  30. let

minulého století, které si zachovaly velkou část ze své původní podoby. Tiše tedy projdeme Ztracenkou a  pokračujeme dál údolím. Cesta se stále vine kolem vody a občas musíme překonat nějakou skálu, zátoku nebo přitékající potok. Často narazíme na úchvatné skalní vyhlídky. Po přibližně třech kilometrech cesty se

dostáváme do  míst zvaných Bílá skála. Zde je turistický chodník veden vysoko nad řekou po skalní římse. Nechybí tu ani lávky, bezpečnostní zábradlí a  dokonce dva uměle vytesané tunely pro pěší. Po dalších dvou kilometrech se dostaneme k přístavišti pod hrází Slapské přehrady. Odtud odpoledne vyjíždí každý prázd-

Pohled do kaňonu údolí Vltavy s proplouvajícím parníkem Vltava

Pohled na Štěchovickou přehradu po opuštění zdymadla 21

CESTUJEME

Saloon Ztracenka v Bílých skálách

ninový víkendový den parník směrem do Prahy. Pokud se cestou nebudete příliš loudat, budete mít jistě ještě čas vystoupat na  korunu přehradní hráze Slapy. Pohled dolů stojí za to. Navíc cestou uvidíte právě tu sochu sv. Jana Nepomuckého, po  které byly pojmenovány Svatojánské proudy. Byla sem přenesena po  dostavbě Slapské

Historický rozcestník první značené trasy KČT

22

přehrady a nyní stojí u cesty z přístaviště do  Třebenic. V  Třebenicích je ještě jedno zajímavé místo, a to hospoda U Taterů. Je to malá, stará trampská hospoda, kde se scházeli trampové z širokého okolí a jejíž zdi slyšely zpívat legendárního písničkáře Jarku Mottla. Rozhodně stojí za to si prohlédnout zdejší staré fotky a obrazy z okolí a nasát nevšední atmosféru. Před námi je poslední, nejpohodlnější část cesty – plavba parníkem. Ten sem přijel z Prahy kolem poledne a přesně v půl třetí odpoledne odjíždí. S naloděním spěchat nemusíme, protože času na prohlídku lodě budeme mít dostatek. Zase to však s otálením nesmíme přehánět, protože jak se jednou dá těžký parník do pohybu, už se pro nás určitě nevrátí. Kolesový parník Vltava je historická loď vyhlášená v roce 2013 za kulturní památku České republiky. V roce 2009 prošel rozsáhlou rekonstrukcí do své původní podoby, díky níž ho můžete nyní obdivovat

takový, jak zhruba vypadal v  roce 1940, kdy byl spuštěn na vodu. Vyrobily ho v loděnici PRAGA v Praze–Libni. Od počátku byl určen pro plavbu mezi Prahou a Štěchovicemi, později se jeho trasa protáhla až na Slapy. Na parníku najdete restauraci, vinárnu, kavárnu, bar a salonek. Ne vše je ale při plavbách na Slapy v provozu. Nicméně restaurace a bar fungují a vy si zde můžete dát pozdní oběd nebo brzkou večeři. Cesta do Prahy trvá asi tři a půl hodiny, takže čas si jistě najdete. Míst k sezení je na lodi spousta, ať už krytých, nebo nekrytých. Průzorem ve stěně strojovny můžete sledovat původní parní stroj v provozu a  hned vedle přes uličku otáčející se kola, která neúnavně přehrnují vltavskou vodu. Kapitán lodi je na můstku na střeše lodi prakticky nepřetržitě po celou plavbu, ale někdy také sejde dolů mezi cestující. O  vaše pohodlí se stará palubní personál a na lodi bývá také průvodce, který plavbu komentuje. Po vyplutí si můžete z paluby

CESTUJEME

pomalu plující lodi ještě jednou prohlédnout místa, která jste si prošli cestou ze Štěchovic až do Třebenic. Nezapomenutelným zážitkem je proplouvání zdymadlem Štěchovické přehrady. Loď kapitán přesně navede do plavební komory, vrata se pomalu zavřou a voda pod lodí začne ubývat. Netrvá to dlouho a celý parník je o dvacet metrů hlouběji, uzavřen v  těsné chladné komoře, po  jejíchž stěnách stéká voda. Po  chvíli se otevřou druhá vrata a loď pokračuje dál. Ještě jedno menší zdymadlo vás pak čeká ve Vraném nad Vltavou. Chvíli po  proplutí zdymadlem se ocitnete opět ve  Štěchovicích. Tady má loď zastávku a  vy ji můžete opustit a  vrátit se zpět třeba autobusem. Lepší je ale pokračovat ku Praze. Kousek dál po proudu vás čeká další zajímavost – říční ostrov sv. Kiliána. Na ostrově jsou zbytky středověkého kláštera sv. Jana Křtitele, zvaného Ostrovský klášter. Byl zde vybudován na počátku 10. století a svou funkci plnil až do  roku 1517, kdy odsud odešli poslední mniši. Kousek za  ostrovem se pak do  Vltavy vlévá Sázava a  řeka se stává mohutnější. Plavba pak pokračuje oko-

Přístup do hradu je místy úzký Proplouvání zdymadlem Štěchovické přehrady

lo městyse Davle. Tady se podjíždí starý železný most, jenž sehrál hlavní úlohu v americkém filmu Most u Remagenu. Ten se zde natáčel v roce 1968. Druhou, už ne tak slavnou roli měl v srpnu 1968. Vojska Varšavské smlouvy tehdy prostě použila záběry s tanky, Američany i Němci z tohoto filmu jako jeden z  propagandistických důkazů nutnosti obsazení Československa. Při průjezdu pod tímto mostem se nezapomeňte podívat na střechu parníku. Most je totiž poměrně nízký, a tak na střeše se musí rozložit kapitánské stanoviště, sklopit komín a všichni se musejí sklonit. Je to zajímavá podívaná. Dále plavba pokračuje přes Měchenice, Vrané nad Vltavou, Zbraslav a Chuchli až do  Prahy. Poslední nezapomenutelný zážitek je proplutí pod Vyšehradem a zakotvení na Rašínově nábřeží v Praze. Poznámka: Na Slapy z Prahy a zpět jezdí střídavě dva historické kolesové parníky – Vyšehrad a Vltava. Vyšehrad se ale letos opravuje a místo něj jezdí modernější loď Cecílie. Doporučuji vybrat si termín, kdy jede Vltava. Mgr. Petr Pavelčík, DS Uherské Hradiště

Turistická trasa na terasách v oblasti Bílé skály

Parník Vltava v přístavišti pod Slapskou přehradou

23

VAŘÍME S PETROU

MENU podle PETRY

Recepty pro vás připravila Petra Bártová, fotoblogerka a redaktorka sexymamas.cz

Cuketové placky s konopným semínkem (6–8 porcí) Jsou to vlastně tak trochu jemnější bramboráky. Recept je jednoduchý rychle hotový a vydatný. Mouku můžete použít pohankovou, špaldovou, dokonce můžete místo mouky použít i strouhanku. Osobně mi ale nejvíce chutnají s klasickou pšeničnou moukou, díky které jsou po usmažení správně křupavé. 

500 g cukety



200 g polohrubé mouky



3 vejce



majoránka, kmín, sušený česnek



100 g přepuštěného másla na osmažení



100 g konopných semínek

Cuketu oloupeme a nastrouháme nahrubo. Přidáme vejce, mouku, majoránku, kmín a sušený česnek a smícháme v hladké těsto. Necháme deset minut odpočívat, poté znovu promícháme. Pokud je těsto příliš řídké (někdy bývá cuketa hodně šťavnatá) přidáme ještě trochu mouky. Rozpálíme pánev s přepuštěným máslem a smažíme placičky. Servírovat je můžete proložené plátky rajčat a hojně posypané konopným semínkem. 24

Energie: 2 587 (370) kcal, bílkoviny: 88 (13) g, tuky: 161 (23) g, sacharidy: 207 (30) g, draslík: 1 729 (247) mg, fosfor: 829 (118) mg

VAŘÍME S PETROU Výživové hodn oty jsou uváděny pro celý pokrm dle receptu a v zá vorkách pak na jednu porci pokrmu.

Pórková krémová polévka

Výhodou této polévky je, že i bez soli je její chuť výrazná. Může za to na másle opečená kořenová petržel a pikantní pórek. 

300 g pórku



150 g kořenové petržele



50 g másla



100 ml smetany



majoránka, muškátový oříšek

Petržel nakrájíme na kostičky a dozlatova opečeme na másle. Zalijeme 1,3 l studené vody, přidáme nakrájený pórek a vaříme 12 minut. Poté vše rozmixujeme a znovu přelijeme do hrnce. Přidáme smetanu, dochutíme majoránkou a muškátovým oříškem.

Energie: 980 kcal, bílkoviny: 17 g, tuky: 82 g, sacharidy: 57 g, draslík: 1 845 mg, fosfor: 342 mg

Borůvkový koláč s tvarohovým korpusem (12 porcí) Taky máte rádi, když je na koláči nebo na štrůdlu víc náplně než těsta? Pro jednou můžete vynechat těsto úplně. Korpus je pouze ze tří ingrediencí, stejně jako borůvková část.     

00 g tvarohu 5 4 celá vejce 5 polévkových lžic medu 500 g lesních borůvek 1 vanilkový puding

Troubu rozpálíme na 180 °C a formu, ve které budeme péct, vyložíme pečicím papírem. Tvaroh vyšleháme s vajíčky a třemi lžícemi medu do hladkého krému. Ten nalijeme do formy a vložíme do trouby. Péci se bude asi 40 minut. Záleží na velikosti formy, jak vysoký bude. Při pečení se hodně nafoukne asi na dvojnásobek. Po upečení by měly být okraje zlaté a ve středu by měl být pevný. Zkuste test špejlí. Pokud ji vytáhnete čistou, je tvarohový korpus hotový, pokud bude od krému, ještě chvíli ho pečte. Poté ho nechte vychladnout. Borůvky dejte do kastrůlku, přidejte dvě lžíce medu a pudingový prášek rozmíchaný ve 200 ml vody. Uvařte hustý borůvkový puding, nalijte ho na upečený tvarohový korpus a nechte vychladnout. Koláč můžete vylepšit, pokud do tvarohu přidáte mletou vanilku a do borůvek skořici. Energie: 1 412 (118) kcal, bílkoviny: 87 (7) g, tuky: 45 (4) g, sacharidy: 191 (16) g, draslík: 884 (74) mg, fosfor: 564 (47) mg Další inspiraci nejen pro vaření můžete najít na stránkách Sexymamas.cz v kategorii recepty.

25

JAK NA TO

Osvěžte si zahradu, balkon či terasu levnými lampičkami a využijte tak nevyužívaná vánoční světýlka. Jmenuji se

Ája Agnerová a baví mě tvořit,

malovat, šít...

1.

dávat věcem okolo sebe novou tvář. Proto stále hledám nové nápady, jak by se daly běžné předměty s trochou kreativity využít neotřelým způsobem nebo jak si je jednoduše a levně vyrobit. Doufám, že se do tvoření pustíte se mnou !

Připravte si plastové kelímky, látku, disperzní lepidlo a světelný řetěz.

3.

Vzniklou šablonu obkreslete na látku a na délku ještě přidejte asi dva centimetry široký pruh, který bude sloužit k přilepení látky ke kelímku.

2. 26

Abychom na látku mohli přenést tvar kelímku, je potřeba ho nejprve zbavit pevného okraje a dna.

JAK NA TO

4.

5.

Tvar kelímku

látku NATŘETE disperzníM lepidEM

poté vystřihněte.

7.

Do dna už jen za pomocí nůžek prostřihněte otvor pro vložení samotného světýlka.

6.

přilepte JI ke kelímku a nechte dostatečně zaschnout.

Vyberete-li dobře látku, můžete lampičky skvěle sladit se zbytkem prostředí. 27

POVÍDKA

Z(a)tracen „v okeáne“ N 

ěco velkého a  slizkého se zvědavě otřelo o  mužovu nohu stylem, že je to právě on, kdo je zrovna na návštěvě, což vyvolalo jeho okamžité a nepokryté zděšení. Jeho komfortní zóna se mu vzdalovala zhruba rychlostí dvaceti uzlů za hodinu a zároveň začala nastupovat velice pochopitelná panika. Jak jen se to mohlo přihodit právě mně, pomyslel si hořce, upínaje zrak k nebi plnému hvězd, naivně doufající v pomoc někoho, v koho vlastně nikdy nevěřil… Cartman, jak mu říkali přátelé, pro neskutečnou podobu s obézní postavičkou jednoho velice populárního kresleného seriálu, vlastním jménem Ignác Seller, byl muž středního věku, zrovna se naloďující na zámořskou výletní loď s romantickým jménem „Sen sedmi moří“. Je nutno dodat, že měl značně smíšené pocity. Na jednu stranu mu ruch v přístavu, vyvolaný vzrušením slavnostně naladěných cestujících, hekáním zpocených, pod horou zavazadel zavalených černých nosičů a šumem zvědavých přihlížejících, navozoval příjemný pocit vlastní důležitosti. Na stranu druhou měl někde vzadu v hlavě zasuté tragické případy lidí, kteří se během plavby ztratili a již je nikdy nikdo nenašel. Tím neměl na mysli párečky penzistů skákající ruku v ruce z paluby, ve snaze se společně, a pokud možno ještě trochu důstojně, rozloučit s tímto světem. Neuklidňovalo ho, ani že nedobrovolně přepadnout přes palubu je extrémně obtížné a podle zdrojů Mezinárodní asociace zámořských výletních lodí se to stane statisticky pouze jednomu člověku z 1,6 milionů pasažérů, ani že plavba je zároveň jednou z nejbezpečnějších možností trávení dovolené vůbec. Bezpečnější je snad jen zůstat na dvorku vlastního domu. Cartman měl pocit, že takovéto nehody jsou dostatečně časté, aby ho právem zneklidňovaly, a že opravdová čísla, jež nejsou předkládána veřejnosti, musí být mnohem vyšší a jsou jak jinak než záměrně zamlčována. Co se faktů ohledně fenoménu „muž přes palubu“ týče, nikdo nebyl lépe připraven než on, znalý několika velice důležitých skutečností: – muži jdou častěji přes palubu než ženy, – průměrný věk je 41 let, – nejvíce nehod se stává poslední noc, – hlavní příčinou je alkohol. Souhra těchto faktorů vypadala pro čtyřicetiletého příležitostného alkoholika Ignáce Sellera, jenž měl ještě ke všemu utkvělou představu, že jednoho dne spadne přes palubu zaoceánské lodi, značně nepříznivě. Jeho velice specifická obsedantně kompulzivní porucha, jež se projevovala neustálou kontrolou, případně přeměřováním bezpečnostních prvků dopravních prostředků, jako by se vhodně doplňovala s naloděním do sedmipatrového monstra, plného tech28

nických prvků a  technologických vymožeností. Mnohé z  nich byly zkonstruovány právě k zabránění nedobrovolného opuštění lodi zodpovědně se chovajícími cestujícími. Ignác Seller se předem nechal ujistit zástupcem společnosti o  dostatečném počtu záchranných člunů a  hasicích přístrojů a  uvědomoval si, že na rozdíl od autobusu, který tu a tam opouštěl před cílovou stanicí kvůli nějaké bezpečnostní nedokonalosti, to v tomto případě nebude možné provést. Vše to začalo před jedenácti měsíci, kdy dostal ke čtyřicátým narozeninám obálku s  poukazem na  plavbu zaoceánskou lodí transatlantické společnosti SilverGlobe. Cartman byl v  okruhu svých přátel známý pro svoji touhu takto cestovat, ale taktéž i pro svůj mentální blok, jenž mu zabraňoval, aby takový výlet v minulosti uskutečnil. Jeho přátelé věřili, že toto je jediná cesta, jak mu ho umožnit, a zároveň mu průběžně našeptávali, že už je konečně čas, aby opustil svou komfortní zónu. Kdy jindy než teď ve středním věku a v plné síle. Od počátku plavby se Ignác Sellers choval nanejvýš zodpovědně, dobře si vědom možné fatální kombinace „alkohol & špatné rozhodnutí“, což znamená být opilý a k tomu dělat bláznivé věci. V případě plavby na zaoceánské lodi například šplhat na zábradlí nebo pro změnu mezi balkony jednotlivých kabin. Kdykoliv někoho takového viděl, snažil se mu domluvit a zároveň pravidelně přeměřoval zábradlí, jehož minimální výška měla zajistit elementární bezpečnost alespoň pro řádně se přepravující cestující. Nutno říci, že i díky Cartmanovi plavba probíhala bez jakýchkoli problémů. Den co den loď zastavovala u jiného ostrova, noc co noc spěchala k dalšímu. Den co den se cestující vyloďovali a trávili volný čas na ostrovech s tak exotickými názvy jako Svatý Martin, Barbados či Panenské ostrovy. Noc co noc si plni dojmů vzájemně v bezpočetných lodních barech vyměňovali svoje zážitky, kterých byli naprosto a beze zbytku plní. Ignác celou plavbu příkladně abstinoval a  šířil bezpečnostní osvětu tak vehementně, až se stal neoprávněně terčem posměchu. Jak je známo, malé děti a opilí pasažéři výletních transatlantických lodí umějí být neskutečně krutí. Zřejmě k tomu trochu přispěl i  fakt, že svoji červenou záchrannou vestu Ignác po  celou dobu nesundal. Poslední večer rekapituloval na  zádi horní paluby úspěšnou plavbu, během níž se nic tragického nestalo. Zpětně v mysli děkoval svým přátelům, že ho donutili zbavit se neopodstatněných obav a pomohli mu prožít výlet, o němž bude ještě dlouze vyprávět, kdykoliv se naskytne ať už vhodná anebo i nevhodná příležitost. Zbaven své ostražitosti, lehce opojen zdánlivým vítězstvím,

POVÍDKA

tentokrát nevnímal ruch za  svými zády, kde skupinka ruských turistů, posilněna litry vodky, začala soupeřit se skupinkou turistů anglických, posílených pro změnu hektolitry piva, o to, který národ je národ opravdových siláků. Souboj v přetahování ruských bohatýrů s anglickými mořskými vlky právě začínal. Chybějící lano nahradily svázané košile a trika bohatýrů i jejich anglických protějšků. Supějící muži s  napnutými bicepsy, nohy zaryté do  paluby, chlupaté sádelnaté pupky se třesou úsilím, pot stéká po skráních protkaných vzdouvajícími se žilami jejich většinou našedivělých a zásadně na krátko střižených hlav. Uzly na  košilích jsou uvolněné a  bohatýři i  vlci leží po  celé zádi horní paluby jako brouci s nohama nahoře. Nadávají ve svých rodných jazycích a pomalu se sbírají z paluby. Alexej, největší z bohatýrů, se silou burlaka na Volze, děkuje vroucně Matce Bohorodičce. Byla to zřejmě ona sama, kdo při jeho neřízeném pohybu směrem přes zábradlí ven z lodi nastavil své tělo, a on se odrazil zpět na palubu. Ještě na všech čtyřech zvolal s lišáckým úsměvem: „Skoľko iz vas v okeáne?“ Cartman pročísl hladinu těsně vedle lodního trupu. „Jsme všichni, nikdo nechybí,“ opovídají rozesmáté obličeje opilých ruských mužiků, kteří jsou již na  nohou a  pozvolna kráčejí k nejbližšímu baru se záměrem vypít veškerou vodku, co tam mají. Angličtí soupeři je již halasně vítají a objednávají pro ně velké sklenice piva. Cartman se užasle vynořuje z vody a lapá po dechu. Ruský tým okamžitě kontruje vodkou pro všechny. Cartman zuřivě krauluje od lodi ve snaze vyhnout se obávanému zabijákovi nedobrovolných trosečníků, mýty opředenému lodnímu šroubu. Obě skupiny ponoří stakany vodky do piva a pijí vše na ex. Cartman nevěřícně zírá na vzdalující se loď velikosti panelového domu a hlavou mu probleskne směšná myšlenka, že ne mnoho lidí mělo příležitost vidět v noci zaoceánskou loď těchto rozměrů, s  nekonečnou řadou zářících oken, z  takového úhlu a takové blízkosti, jak se to „poštěstilo“ zrovna jemu. Zatímco obě soupeřící strany znova svazují košile, Cartmanovi začíná docházet, že se bohužel potkal se svým osudem. Zhruba po hodině si uvědomil bezvýchodnost své situace. Loď

se neobrátila, ale naopak se mu ztratila úplně z dohledu, což bylo neklamné znamení toho, že ho přepadnout přes palubu nikdo neviděl. Nikdo nezakřičel „man over the board“, aby zalarmoval posádku. Co může být horšího než být opuštěn uprostřed Atlantského oceánu, někde na  spojnici měst Caracas a  San Juan? Může být vůbec větší samota, pomyslel si muž dofukující ústy svou červenou záchrannou vestu. Hvězdy a měsíc, prosty jakéhokoli světelného znečištění, mu perfektně osvětlovaly to zlověstně tmavé a nekonečné území nikoho, jež ho obklopovalo. Snažil se zmobilizovat jak veškeré svoje síly, tak i morálně volní vlastnosti a pokusit se o nemožné. Z hromady nastudovaných statistických údajů si vzpomněl na informaci, která pro něj byla v dané chvíli ješte jediná použitelná, když už takto podcenil riziko poslední noci: Přepadnutí do vody nemusí být za každou cenu smrtelné – již šestnáct lidí bylo zachráněno, potom co strávilo ve vodě více než osmnáct hodin. Naprosto správně předpokládal, že nejdříve mohou zjistit, že chybí, buď u snídaně těsně před připlutím do přístavu, nebo to musí zákonitě odhalit při výstupu z lodi, což jistě zapříčiní zorganizování velké záchranné akce. Poslední snídaně byla trošku chaotická a vůbec se nepodobala poklidným slavnostem voňavé kávy a teplého pečiva po dlouhém nočním půstu jako ve  dnech předchozích. Část pasažérů místo snídaně balila zavazadla, s  blížící se pevninou stoupala i  jejich nervozita, a  tím pádem měli i  menší chuť k  jídlu. Jiná skupina ještě vyspávala po bujaře prohýřené noci. Ani samotná posádka nebyla v nejlepší formě, jelikož někteří její členové se též zúčastnili akce na zádi horní paluby. Loď konečně dorazila do přístavu. Kapitán zívnul a slíbil si, že kombinaci vodky s pivem kdykoliv v budoucnosti v každém případě odmítne, a  unaveným pohybem zmuchlal a  hodil do  koše seznam připravený k původně plánované evidenci vystupujících pasažérů. Kdyby někdo chyběl, tak už se to přece dávno ví. Daniel Dvořák cestovatel, bohém a příležitostný spisovatel 29

Súťažná krížovka

„Ľudská duša je ako porcelánová váza. Môžeš ju oťukávať, ... (tajnička 1–6).“ Brigitte Bardot

Uzávierka je 20. 9. 2016

30

Redakce časopisu Dialog B. Braun Avitum s.r.o. V Parku 2335/20 148 00 Praha 4 Česká republika (na obálku napíšte „Súťaž“).

su [email protected] alebo [email protected] (do predAko súťažiť? metu e-mailu napíšte „Súťaž“). Vylúštite súťažnú tajničku a jej Prosím, neposielajte odpovede správne znenie odovzdajte po uzávierke, nebudete do zlosopersonálu dialyzačných stredísk vania už zaradení. B. Braun Avitum alebo ho zašlite Z technických dôvodov zasielapoštou na adresu: Prípadne nám správne znenie me výhry len na území ČR a SR. tajničky zašlite e-mailom na adre- Prosím, pri vyplňovaní svojho

mena používajte diakritiku; neradi by sme vaše meno skomolili, ak sa objavíte na výhernej listine. Pravidlá súťaže nájdete na stránke www.bbraun-avitum.cz. Ceny pre výhercov: tričko s golierikom, flísová deka, kniha, pero, blok, antistresová

loptička (oblička), kľúčenka so svetlom a žetónom Výhercovia z minulého čísla: Eva Lengyelova, MUDr. Katarína Javorská Riešenie z minulého čísla: Viera a poznanie sú ako dve misky váh, čím je vyššie jedna, tým nižšie je druhá.

soutěžní křížovka

„Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a... (tajenka 1–5).“ Elbert Hubbard

Redakce časopisu Dialog B. Braun Avitum s.r.o. Jak soutěžit? V Parku 2335/20 Vyluštěte soutěžní tajenku a její 148 00 Praha 4 správné znění odevzdejte personálu Česká republika dialyzačních středisek B. Braun (na obálku při­pište „Soutěž“). Avitum nebo zašlete poštou na adresu: Znění tajenky nám případně můžete zaslat také e-mailem na adreUzávěrka je 20. 9. 2016.

su [email protected] nebo [email protected] (do předmětu e-mailu uveďte „Soutěž“). Neposílejte prosím odpovědi po uzávěrce, již nebudete do slosování zařazeni. Z technických důvodů zasíláme výhry pouze na území ČR a SR. Při vyplňování svého jména používejte

prosím diakritiku, neradi bychom vaše jméno zkomolili, až se objevíte na výherní listině. Pravidla soutěže naleznete na: www.bbraun-avitum.cz

klíčenka se světlem a žetonem Výherci z minulého čísla: Věra Pojmanová, Karel Karpecki, Miroslava Šimková Řešení z minulého čísla: Neodpoutávej se nikdy od svých Ceny pro výherce: tričko s límeč- snů! Když zmizí, budeš dál exiskem, fleecová deka, kniha, tužka, tovat, ale přestaneš žít. blok, antistresové mačkátko,

31

Myslete na zdraví SVÝCH blízkých

Ledvinová kalkulačka

on-line spočítá riziko onemocnění ledvin a doporučí další kroky

www.ledvinova-kalkulacka.cz www.oblickova-kalkulacka.sk B. Braun Avitum s.r.o. | V Parku 2335/20 | 148 00 Praha 4 | Česká republika Tel. +420-271 091 911 | Fax +420-271 091 912 | www.bbraun-avitum.cz