Nápis na brněnské kapucínské kriptě pod skupinou vystavených kostlivců: Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy

Slovo šéfredaktora ánoce jsou opět za námi stejně jako lesk Silvestrovské noci. Spolu s tím nastalo jedno z neobtížnějších období školního roku. Období, ve kterém se uzavírají známky, píší pololetní písemné práce a zkouší u tabule. Ale za veškerý ten shon a stres jsme nakonec odměněni v podobě pololetních vysvědčení. Proto vám přeji do nového roku hodné štěstí, zdraví, pohody a ať se vám splní vše, po čem budete toužit. Za celou redakci šéfredaktor Marek Bělohoubek

V

A ještě něco pro zamyšlení: Nápis na brněnské kapucínské kriptě pod skupinou vystavených kostlivců: „Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy.“ Alex Fergusson, anglický fotbalový trenér: „Pokud v životě něco vzdáte jednou, uděláte to i podruhé.“ Profesor Cyril Höschl, psycholog: „Rád bych se zmínil o nepřesné představě lidí, kteří si myslí, že zátěž ve smyslu stresu je vždy špatná. Opak je pravdou. Psychická zátěž je zdravá, je například prevencí proti demenci. Kdyby vás v práci přestali zatěžovat, stal by se z vás sice pohodář, ale nakonec byste úplně zblbnul.“ Václav Havel, bývalý prezident: „Jsme morálně nemocní, neboť jsme si zvykli něco říkat a něco jiného myslet. Naučili jsme se v nic nevěřit, být k sobě navzájem lhostejní a starat se pouze sami o sebe.“

Toto číslo připravili:

Marek Bělohoubek 2.A šéfredaktor

2.

Daniel Vrána 2.A zástupce šéfredaktora

Dobrý den v novém roce! Mgr. Zbyšek Nechanický Vánoce a vánoční prázdniny jsou za námi! Je tady nový rok 2014! Vysvědčení se blíží! V novém roce zbývá pouze 14 dní na zlepšení klasifikace. Věřím, že bude spokojenost u žáků, učitelů i u rodičů. V prosinci jsme realizovali dva dny otevřených dveří, prvního se zúčastnilo 125 žáků základních škol a druhého 72 žáků. Je to dobrý výsledek. Velmi dobrou práci odvedla provázející třída 4. L, které patří mé poděkování. Svoji práci odvedli i studenti a učitelé, kteří na jednotlivých pracovištích žákům přibližovali studium v naší škole. 10. prosince se uskutečnil projektový den, kterého se ze sedmi základních škol zúčastnilo 114 žáků. Doprovázející učitelé chválili připravenost školy i ochotu provázejících žáků ze 4. ročníku. V lednu nás čekají dva DOD (16. a 27. ledna) a potom uvidíme, jak jsme byli úspěšní. To nám potvrdí nebo nepotvrdí až počet zápisových lístků (nikoliv přihlášek) odevzdaných uchazeči do naší školy. Třídy 1. A, 1. B a 1. C odjedou na lyžařský kurz do Špindlerova Mlýna a jistě si užijí radovánky na sněhu. Ve čtvrtek 30. ledna obdrží žáci naší školy výpisy vysvědčení a někteří žáci budou muset konat dodatečné zkoušky, protože za první pololetí nebudou hodnoceni. Maturitní ples v Lucerně se uskuteční ve čtvrtek 30. ledna a jistě tam nemůžeme chybět. Jan Feřtek ze 4. D připravil pěkné pozvánky i plakát. Bezprostředně budou následovat jednodenní pololetní prázdniny v pátek 31. ledna. V pondělí 3. února začne druhé pololetí. Program na únor a březen 2014: (změna vyhrazena) ÚNOR 2014 17. – 23. 2.

jarní prázdniny

BŘEZEN 2014 16. – 23. 3.

lyžařský výcvikový kurz (Vraní chata, Pec pod Sněžkou)

3.

S ÚSMĚVEM DO NOVÉHO ROKU 2014 Ing. Radko Sáblík, ředitel školy

Vážení studenti! Na světě je asi 7. 000. 000. 000 lidí. Z toho asi 6. 500. 000. 000 lidí má podstatně horší materiální podmínky než vy. Z toho 500. 000. 000 lidí má asi o něco lepší materiální podmínky než vy. Záměrně jsem vypsal všechny nuly, nenapsal jsem 6,5 miliardy, aby bylo jasné, kolik lidí je na tom po materiální stránce hůře. To je asi fakt, který těžko někdo zpochybní. Kdybych však napsal, že 6,5 miliardy lidem se žije hůře, jsou méně šťastní, už by to pravděpodobně pravda nebyla. Zvláště v případě české kotliny, kde se usídlila tak zvaná „blbá“ nálada, a já si marně lámu hlavu proč. Vždyť nás neohrožují přírodní živly jako miliardy lidí v jiných koutech světa. Vždyť tady neprobíhá válka, neohrožují nás permanentně vražedná komanda fanatiků, neutlačuje nás žádný diktátor, nejsme postihováni hladomorem. Přesto hodně z českých občanů má blbou náladu, tedy je asi hodně nešťastných. Pochopitelně vždy záleží na mém postoji, zda bude pozitivní či negativní. Mohu si říkat, že je na tom 6,5 miliardy lidí hůře, ale mohu také závidět té 0,5 miliardě lidí, kteří mají asi vyšší životní úroveň. Pokud se moje závist projeví pozitivně, pak to nemusí být nutně na škodu, neboť mě to bude motivovat, abych udělal vše proto, abych si i já svou životní úroveň zlepšil. Pokud se ale závist projeví negativně, budu se trápit, budu nevrlý, zapšklý. Jako hodně našich spoluobčanů. Před současným středoškolským studentem se otevírají dříve nevídané obzory. Díky demokracii a ukotvení naší republiky v západní civilizaci, má každý student na začátku svého „dospěláckého“ života doslova celý svět před sebou. Ne každý však ty dveře dokáže otevřít, a to odliší úspěšné od méně úspěšných či neúspěšných. Každý z vás studentů má volbu, jak bude žít. Neměli byste však zapomínat na jedno. Čím budete vzdělanější a čím více toho budete umět, tím budete svobodnější a nezávislejší. Pokud budete schopni vykonávat pouze jednu jedinou konkrétní práci, vaše míra nezávislosti bude velmi malá. Pokud ale budete flexibilnější, stanete se méně závislým a také budete mít daleko vyšší šanci na svůj kariérní růst. Ta cesta k vyšší svobodě však vede přes kvalitnější vzdělání, tedy je namáhavější a asi i více bolestivá. Ale určitě se vyplatí, pokud máte schopnosti ji zvládnout. Nebo se můžete stát průměrným občanem České republiky, který se neustále užírá, neboť ho ovládá závist. Závidí každému, kdo se má o něco lépe. Místo toho, aby se s tím pokusil něco udělat, aby se pokusil svoje materiální podmínky zlepšit tím, že se sám bude zlepšovat, bude více studovat, pracovat, tak jen nadává, případně žádá vládu, aby mu něčím přilepšila. Trochu toho sebrala těm úspěšnějším a přerozdělila to v jeho prospěch. Každý z vás studentů je ohrožený společností, do které již brzo vstoupíte jako plnohodnotní dospělí členové. Někdo již tento rok, další za pár let. Můžete se nechat touto negativistickou společností semlít, stát se její součástí, a třeba pak u piva nadávat na poměry. Nebo se můžete pokusit vzdorovat, a bude-li vás více, tak tu společnost nakonec třeba i změnit. Anebo se můžete sebrat a odejít nejprve studovat a posléze i žít jinam, kde jsou lidé pozitivnější a k sobě vlídnější. Každý z nás má možnost trochu přispět ke zlepšení nálady ve společnosti. Stačí, když začneme sami u sebe, pokusíme se být pozitivnější, pokusíme se občas na své permanentně zamračené tváři vyloudit úsměv. Chovat k jiným lidem slušně, vlídně. Určitě je to lepší, než se vnitřně užírat závistí a nenávistí. 4.

Jistě, svět kolem nás určitě není vždy spravedlivý, přicházejí těžké zkoušky, přicházejí rány v podobě různých osobních nezdarů či dokonce rodinných tragédií. Ale jsem přesvědčený, že mnoho lidí se do špatné nálady dostává zcela zbytečně, neboť se nechalo nakazit tím strašným negativismem, který českou společností doslova prostupuje a spaluje ji. Osobně je mi líto těch, co jsou pořád naštvaní, jejich život asi musí být peklem. Mrzí mě, že tito lidé tento negativismus šíří kolem sebe a znepříjemňují tím život i ostatním. Vytvářejí kolem sebe hustou atmosféru, jsou její příčinou, možná aniž by si to sami uvědomovali. Vážení studenti, zkuste se nad tím zamyslet. Možná by stačilo opravdu začít s postupnými krůčky. Být k sobě vlídnější, občas se usmát, říci pár povzbudivých slov. Nebo udělat něco pozitivního. Na závěr bych uvedl jeden malý příklad. Možná si mnozí z vás povšimli, že když vcházím do dveří a za mnou jdou další lidé, jedno zda pedagogové, správní zaměstnanci či studenti, dveře sice otevřu, ale neprojdu jimi, podržím je a pustím ty za sebou. Pravda, v opačném případě se tak většinou nestane, pokud mi například student dveřmi málem neurazí hlavu, tak mi je se znuděným výrazem maximálně za sebou lehce přidrží, a pak je pustí, takže občas stejně dostanu ránu. Ale už se mi také párkrát stalo, a slovo párkrát bohužel platí, že někdo ty dveře skutečně podržel a nechal mě projít. Hned mi to zvedlo náladu a ten den byl tak nějak hezčí. S tím se pojí i jedna historka. Šel jsem do budovy školy a viděl přicházet pana profesora Humhala. Snad se nebude zlobit, když prozradím, že je přeci jen o nějaký ten rok starší. Nejen proto jsem mu tedy přidržel vstupní dveře, aby jimi mohl projít. A pak se to stalo. Jelikož před námi byly ještě jedny dveře do vestibulu, chtěl jsem přidržet i je. Ale pan profesor Humhal, který je ze staré dobré školy, co se týká vychování, chtěl udělat to samé, osobě s vyšším postavením, byť mladší. A tak nastal nepochybně zajímavý a atraktivní souboj dvou pánů v nejlepších letech o to, kdo bude u těch dveří dříve. Na poslední chvíli jsem trochu přibrzdil a bylo to jedna ku jedné. Oba jsme se na sebe usmáli, a myslím si, že se nám i trochu zvedla nálada. Vážení studenti, přeji vám, abyste v novém kalendářním roce našli dost těch, kteří vám občas podrží ty pomyslné dveře a usmějí se na vás. Rovněž vám přeji, abyste i vy občas ty pomyslné dveře někomu podrželi a usmáli se na něj. Třeba pak bude svět kolem vás o něco málo radostnější.

Výuka pro 21. století - projektová výuka a digitalizace výuky Mgr. Ivona Spurná Za prvního půl roku běhu projektu došlo k následujícímu průběhu, který popíši v dalších odstavcích.

Studentský projekt Vznikl nový předmět Studentský projekt, jehož záměrem je umožnit studentům propojit znalosti z různých oborů, spojit je do komplexního celku, a v závěru odprezentovat vše zajímavé, co třída v rámci projektu na zadané téma vyzkoumala. Součástí bude závěrečná soutěž mezi třídami stejného ročníku. Pilotně se projektové výuky účastní první tři ročníky, tj. 15 tříd. Pro 1. ročník bylo vybráno téma Komunikace mezi lidmi. 5.

Pro 2. ročník bylo vybráno téma Leonardo da Vinci. Pro 3. ročník bylo vybráno téma Letíme ke hvězdám. Celá komunikace a zadávání výstupů probíhá v prostředí virtuální školy, kde vznikla interaktivní aplikace umožňující nadefinovat výstupy skupin, jejich bodové ohodnocení a rozložení bodů mezi žáky, schvalování těchto návrhů konzultanty, odevzdávání a bodování výstupů, celkové souhrny a hodnocení. Na zpracování se podíleli Jakub Moravec a Rudolf Jakub Szadkowski. V 1. ročníku je garantem paní Mgr. Marta Kabátková, konzultanty jsou Ing. Josef Neumann, Mgr. Daniela Janotová, Mgr. Ivona Vítová, Ing. Yveta Scharnaglová, Martin Koňařík a Mgr. Věra Krajčová. V 2. ročníku je garantem pan Mgr. Zbyšek Nechanický, konzultanty jsou Ing. Radek Lochman, Zuzana Mátlová, Mgr. Zuzana Cimlerová, Ing. Pavla Kopeluková, Mgr. Ivona Liptáková a Ing. Jaroslav Zápotocký. V 3. ročníku je garantem pan Ing. Radko Sáblík, konzultanty jsou Ing. Martina Řejhová, Ing. Vladislav Štolba, Lumír Apeltauer, Mgr. Pavel Vodáček, Mgr. Lukáš Kotek a RNDr. Renata Zýková.

Digitální podklady pro výuku Další součástí projektu je digitalizace výuky. Pro předmět ČJL vznikají digitální materiály pokrývající zajímavá literární díla, díky nimž studenti získají možnost i na elektronických zařízeních pracovat s cvičebními texty. Tyto materiály připravují Mgr. Liptáková, Mgr. Vítová a Mgr. Saiková. V prvním období vzniklo 18 podkladů pro zlepšení čtenářské gramotnosti žáků. Pro předmět MAT a FYZ vznikají v prostředí Eškoly testové otázky pokrývající celou oblasti středoškolské látky. V PDF formě jsou ukázkové testy, stejně jako všechna vznikající díla, zveřejňovány na webu oppa.ssps.cz. Tyto otázky připravují Mgr. Emingrová, Mgr. Krajčová, Mgr. Kabátková, RNDr. Zýková a RNDr. Rybáková. V prvním období vzniklo 476 testových otázek. Pro předměty MAT a DEG vznikají názorné vizualizace pokrývající zajímavé oblasti matematiky a deskriptivní geometrie. Odbornými konzultantkami jsou Mgr. Emingrová a Mgr. Kabátková, které spolupracují s tvůrci, kteří zadané vizualizace v příslušných programech zpracovávají. Jsou to Josef Kočí, František Flachs, Martin Bednářský a Jakub Karafiát. V prvním období vzniklo celkem 14 vizualizací. Řezy rotačních těles (video vizualizace) Řezy rotačních těles (interaktivní) Základní pojmy, souřadnice v rovině a prostoru Vzdálenost bodů, střed úsečky Řezy hranolu a jehlanu Vektory, početní úkony s vektory Parametrické vyjádření přímky, vzájemná poloha přímek Průniky hranolů a jehlanů Řezy hranolu a jehlanu (video vizualizace) Průniky hranolů a jehlanů (video vizualizace) Vektorový součin, skalární součin vektorů, lineární závislost vektorů Vzájemná poloha přímek a rovin 6.

Průniky rotačních těles Průniky rotačních těles (video vizualizace)

-

Pro předmět FYZ vznikají výuková videa pokrývající zajímavé oblasti fyziky. Konzultantkou pro tato videa je Mgr. Krajčová, která připravuje pokusy a dohlíží na to, aby zpracování bylo v souladu se záměry, které dané video má pokrýt. Tvůrci videa jsou Aramis Tochjan a Ing. Jan Krajča. V prvním období vzniklo celkem 6 videí. Teslův transformátor a pokusy s indukční elektřinou Optika - zrcadla a čočky Molekulová fyzika – Nanotechnologie I Molekulová fyzika – Nanotechnologie II Optika – Vlnová optika Optika – Infračervené a ultrafialové záření

Implementace do výuky V dalších obdobích budou zpracované výstupy postupně integrovány do výuky. Pro zlepšení výuky zejména přírodovědných předmětů byly zakoupeny nové přístroje – infrakamera, bezdrátový mikroskop, vizualizéry, hlasovadla, a pro sociálně slabé žáky budeme pro účely využívání digitálních podkladů zapůjčovat do výuky tablety.

Spolupráce s vysokými školami na vzdělávání žáků SSPŠ Jedná se o cílená školení zejména z oblasti fyziky, která by měla žákům přinést lepší rozhled v dané oblasti a případně je i motivovala k dalšímu studiu či využití dané problematiky. Téměř všichni žáci školy se v prvním období zúčastnili některého z nabízených školení. Proběhlo 43 školení. Podařilo se navázat dobrou spolupráci s fakultou FEL ČVUT, MFF UK a FJFI ČVUT. Školení probíhala buď formou přednášek, kdy odborní přednášející přišli přednášet přímo na naši školu, nebo formou cvičení na pracovištích vysokých škol. V dalších obdobích projektu budou školení i dále pokračovat, v nejbližším horizontu se budou týkat problematiky optiky a optických sítí, telekomunikací, a dalších zajímavých témat z techniky.

Maturitní projekty ve spolupráci s vysokou školou Výstupy budou technická řešení technických maturitních projektů. V letošním školním roce proběhne zpracování 6 maturitních projektů s technickým výstupem, v příštím školním roce dalších 6. V letošním školním roce v březnu 2014 budou dokončeny výstupy následujících 6 technických maturitních projektů: 1. Polovodiče 2. Prezentace pro holografii a akustiku 3. Vznášedlo 4. Parametrický popis ploch 5. Model skleníku řízeného PLC 6. Výroba pomůcek pro demonstraci mechanického vlnění a měření magnetické indukce V příštím školním roce 2014/2015 budou realizovány další maturitní projekty, jejich témata budou diskutována se studenty a vyučujícími odborných předmětů, a na konci tohoto školního roku vybrána. Celkem proběhne během dvou let běhu projektu 12 technických maturitních projektů ve spolupráci s vysokými školami.

7.

Za celý tým, který koordinuje průběh tohoto grantového projektu, děkuji všem zúčastněným za spolupráci a aktivní přístup.

PROJEKT SCIENTIX Mgr. Věra Krajčová, vyučující fyziky a matematiky V letošním školním roce jsem navázala další spolupráci s organizací European Schoolnet, se kterou již pracuji na projektu NanOpinion. Stala jsem se Scientix Deputy Ambassador. Mým úkolem je rozšíření povědomí o stránkách Scientix mezi českými učiteli. Portál Scientix shromažďuje výukové materiály a výzkumné zprávy z evropských projektů v oblasti vzdělávání financovaných Evropskou unií a různých národních iniciativ. V podstatě se jedná o obsáhlou „knihovnu“ výukových materiálů určených pro výuku přírodních věd a matematiky shromážděných z různých projektů na jednom místě. Všechny materiály jsou zde volně ke stažení. Dokonce je i možnost překladu těchto materiálů do 24 jazyků včetně češtiny a to bezplatně. Projekt je financován Evropskou komisí. Více na stránkách: www.scientix.eu a www.nanopinion.eu.

NÁVŠTĚVA FINSKÉ DELEGACE Matěj Miller, 3.A Ve čtvrtek 12. prosince 2013 naši školu navštívila skupina učitelů z finského města Jyväskylä (ä čtené jako dlouhé a), sedmého největšího města Finska o zhruba 130 000 obyvatelích, umístěného 270 km severně od Helsinek. Je proslulé svým školstvím, ve kterém drží několik historických prvenství a je díky němu mimo jiné známo jako „Finské Athény“. Prvně proběhla beseda s ředitelem školy, kde byli naši hosté seznámeni jak s naší školou, tak s českým školským systémem obecně. Ač každý z nich byl učitelem technického oboru, žádný z nich nebyl přímo učitelem zaměřeným na informační technologie. I proto byli zaujati faktem, že většina českých středních škol se zaměřením na výpočetní techniku byla přetvořena z jiného oboru (v našem případě strojírenství) v posledních circa dvaceti letech. Následovala prohlídka školy. Finům jsme ukázali nejen vybavení našich učeben, ale i různé příležitosti, které studenti mají, od certifikací po různé zahraniční zájezdy. Dále jsme je seznámili s různými úspěchy naší školy, kdy největší údiv vyvolal počet sportovních trofejí. Hosté byli překvapeni moderním vybavením naší poněkud postarší budovy a vyjádřili uznání nad dlouhou tradicí naší školy. Dále pochválili míru naší studentské samosprávy. Koncept jak maturitních, tak studentských projektů se setkal se zájmem. Bylo jim představeno několik z nich, například několik custom-built počítačů v učebně 6 nebo školní 3D tiskárna. Celkově se líbil i praktický způsob výuky a možnost si vše „osahat“, stejně jako možnost 8.

zúčastnit se dodatkových programů jako je studentská společnost nebo zahraniční stáže v programu Leonardo. Vše bylo završeno skleničkou vody v ředitelně. Finové si stěžovali na vedro, neboť teplota nad nulou v prosinci pro ně představovala značný klimatický šok. Obě strany vyjádřily zájem o další spolupráci a po krátkém zhodnocení prohlídky a „smalltalku“ jsme se s našimi hosty rozloučili.

Účast dívek – 100% Nela Táborská 3.A Dne 14. listopadu se konala ve spol. Microsoft přednáška určená především dívkám. Hned po příchodu si nás zaregistrovali a mohly jsme se usadit do komfortních židlí. Místnost se postupně plnila dívkami z různých škol a oborů. Kolem 10:00 nás pozdravila velmi příjemná mladá slečna, která nás uvedla vůbec do tématu celého dne. Sdělila nám, že v IT společnostech se vyskytuje málo žen, ale že ty, které pracují například zde (v Microsoftu), dosáhly velmi vysokých míst. Například generálním ředitelem české pobočky Microsoft je Biljana Weber. Ta se bohužel nemohla zúčastnit přednášky, ale zúčastnily se jiné vysoce postavené ženy. Vedoucí celkového managmentu, obchodu apod. Pak následoval velmi hojný oběd. Měly jsme na výběr sendviče z tmavého pečiva s mozzarelou až po uzeného lososa. Jednoduše řečeno, bylo toho až moc. Po výborném obědě jsme se měly rozdělit do skupinek a napsat motivační dopisy, jako bychom je psaly do našeho žádaného zaměstnání. Do toho se i zakomponovala prohlídka budovy. Tedy spíš o prohlídku jednoho z hlavních pater a terasy. Na každém patře mají plně funkční kávovary, u kterých je během pauz velký sněm pracovníků. Také zde mají X-Box 360, u kterého mohou relaxovat, ale během práce na to nikdo nemá čas. Také několik zasedacích místností a velmi žádané jsou zasedačky (aspoň z jedné strany) prosklené. Po ukončení prohlídky jsme při odchodu obdržely honosné dárky (tričko, tužku, náramek, sluchátka) a tím i ukončily přednášku.

NOVÝ PŘEDSEDA STUDENTSKÉ RADY ROZHOVOR S HAJNÝ Michal, obor Informační technologie, třída 3.A Student Michal Hajný byl v druhém prosincovém týdnu zvolen novým předsedou Studentské rady. Při té příležitosti jsme ho požádali o rozhovor. Nejprve gratulace k tvému zvolení předsedou Studentské rady. Jak ti jde komunikace? A nemáš trému, když vystupuješ před více lidmi? „Děkuji. S komunikací jako takovou myslím problém nemám. A ano, myslím, že každý má alespoň nějaký náznak trémy předtím, než bude vystupovat před větší skupinou lidí a já nejsem výjimkou. Ale nemyslím si, že by to byla nějaká překážka, kterou bych nemohl překonat.“ Z jaké základní školy si na naší školu přišel a proč sis vybral právě naší školu pro své středoškolské studium? 9.

„Přišel jsem ze základní školy Bronzová, a tuto střední školu, jsem si vybral z toho důvodu, že jsem se chtěl dozvědět více informací o počítačích a o všem, co je s nimi spojeno.“ Co si na naší škole ceníš nejvíc? „Myslím si, že jako veliké plus této školy je už její umístění. Dále mezi klady samozřejmě počítám učitelský sbor a věci jako studentský klub a bufet.“ Jaké předměty tě nejvíce baví a které naopak nemusíš? „Já vyloženě nemám svůj nejoblíbenější předmět, ale kdybych měl jmenovat nějaké předměty, se kterými nemám problém, byla by to nejspíš matematika, čeština, sítě, angličtina, multimédia, občanka a ekonomika.“ Podle paní profesorky Kabátkové patříš k menší skupině středoškolských studentů, kteří nemají k matematice odpor nebo se jí nebojí. Jak tedy vnímáš matematiku? „Já osobně na matematice nevidím nic záludného, všechno je jasné, stačí to jen pochopit. Neříkám, že v matematice nějak vynikám, myslím jen, že většina lidí (neříkám, že všichni) má hlavu na to, aby s matematikou neměli problém, jsou akorát jenom líní.“ Škola nabízí možnost získat různé odborné certifikáty. O kterých ty uvažuješ a proč? „Momentálně mám dodělaný certifikát na AutoCad a jsem přihlášen na certifikáty MOS, rád bych si ještě udělal certifikáty CCNA, ale to bohužel díky časovému vypětí nestíhám. Důvod je jasný, každý certifikát, který budu mít v rukou, mi může znatelně pomoci, když se budu ucházet o nějaké místo.“ K tvým koníčkům patří automobily a motorky. Nejprve k autu, jak jsi k němu přišel a jak dlouho jsi řidičem? A jaký jsi řidič? „Auto, no to pro mě je a vždy bude až na vedlejší koleji. Ale momentálně jezdím právě autem, protože jsem teď přes léto dělal rekonstrukci, barvení a částečnou přestavbu Škody 120, která mi doma stála v garáži. To už mám z větší části za sebou, akorát po zimě si chci ještě trochu pohrát s motorem. Nicméně si nejspíš teď v zimě budu kupovat auto nové, starou stodvacítku mám rád, ale s mým stylem ježdění se z ní stává velice neekonomické auto a to nemluvě o bezpečnostní stránce vozidla. Teď to bude půl roku, co řidičák mám a k tomu, jakým jsem řidičem, řeknu asi jen pár mých základních vlastností, mám rád adrenalin a vyloženě nesnáším, když mě někdo zdržuje.“ Co ta motorka? Šetříš si už na ni? Jakou bys vlastně chtěl a jaká je naděje, že se ti tvé přání splní? „Moje nejoblíbenější motorky jsou Harleye, takže pochopitelně se snažím šetřit na něj. Šance, že si ho koupím, je za předpokladu, že vystuduji tuto školu, poměrně slušná.“ Není přeci jen lepší ten automobil? Mnozí motorkáři, a zvláště ti mladí, se stávají obětí tragických nehod. Co říkáš jejich riskantním kouskům? „Na motorce jezdím už od mých jedenácti let, a důvod, proč mám raději motorky než auta, většina autařů a normálních lidí nemůže nikdy pochopit. Jde o ten pocit volnosti, nezávislosti, užívání si cesty, která se vine přede mnou, to jak jste na rozdíl od auta uprostřed všeho dění, aniž by okolo vás byla nějaká „klec“. Nepovažuji se za takzvaného dárce orgánů, ale pochopitelně jsem smířený s tím, že se kdykoliv může něco stát. Podle mě to k tomu prostě patří, a je jenom na každém, jak se k tomu postaví a jestli mu to za to stojí.“

10.

Jsi poměrně aktivní v nově zavedeném předmětu Studentský projekt. Co máš vlastně na starosti a co vlastně říkáš tomuto novému předmětu, zaváděného s podporou grantu školy financovaného ze zdrojů Evropské unie? „V STP patřím do skupiny Alfa, což znamená, že se se svou skupinou snažím korigovat práci ostatních skupin v naší třídě, pořizujeme různé dokumentace z jejich práce atp. Dle mého názoru samotný nápad rozhodně špatný není, bohužel se mi zdají zbytečné konzultace v tak krátkém časovém rozmezí, kdy člověk má spoustu práce se samotnou školou, a na STP mu moc času nezbývá.“ Máš už představu, co bys chtěl dělat po maturitě? Údajně si zahráváš s myšlenkou začít pracovat. Nebyla by to škoda, když ti tvoje studijní výsledky dávají velmi dobrý předpoklad vystudovat dobrou vysokou školu? Pokračovat ve studiu na vysoké škole až po nějakém čase může být obtížnější, než na ni nastoupit rovnou. „Rozhodně bych ze všeho nejradši šel do práce, ale stále zvažuji dálkové studium VŠ. Vím, že jak jednou ze školy odejdu, tak už se do ní nevrátím, a právě proto jsem ještě úplně studování VŠ nezavrhl. Každopádně o tom, co bude dál, se rozhodnu na konci třetího, nebo spíše na začátku čtvrtého ročníku.“ Chtěl bys ještě něco sdělit čtenářům Presíku? „Chtěl bych vzkázat všem studentům, že kdyby měli nějaký problém, můžou se na mě obrátit. Stejně tak bych byl rád, kdyby se studenti popřípadě podělili o racionální nápady na vylepšení školního prostředí.“ Děkujeme za rozhovor.

VÁNOČNÍ POSEZENÍ A DISKUSE VE TŘÍDÁCH ROZHOVOR S Ing. SÁBLÍK Radko, ředitel školy V pátek 20. prosince 2013 se na popud ředitele školy uskutečnil zvláštní program. První až třetí ročníky měly ve třetí a čtvrté hodině posezení se svými třídními profesory a dalšími pozvanými pedagogy. Program byl ponechán na studentech samotných, ředitel pouze trval na tom, aby proběhla debata na téma vánočních svátků v délce jedné vyučovací hodiny. V souvislosti s touto akcí jsme položili řediteli školy pár otázek. Jeho odpovědi si můžete přečíst níže. Co vás vedlo k zorganizování této akce? „Pořád se říká, že vánoční svátky by měly být svátky klidu a míru. Místo toho vidíme, jak se usoužení lidé honí za dárky, nakupují jak o život. Zajímavé také je, jak náruživě oslavuje křesťanský svátek český národ, ve kterém je snad nejvíce ateistů na světě. Tak jsem si říkal, že by 11.

nebylo špatné, kdyby si studenti na chvíli sedli se svými pedagogy a o všem si popovídali. V klidné, sváteční a přátelské atmosféře.“ To byl váš jediný záměr? „Jeden ze dvou základních záměrů. Druhým je nácvik komunikace. Na tu se stále v českém školství zapomíná. Není v něm dle mého příliš prostoru pro utváření vlastních názorů, jejich formulování a obhajobu. Spíše studenti přebírají informace a pak je reprodukují. Na naší škole jsou výjimkou studentské a maturitní projekty, a pak taky výstupy v některých odborných předmětech. Především ve všeobecně vzdělávacích předmětech je málo prostoru pro nácvik prezentací, vytvářeních vlastních názorů, jejich správné a věcné formulace, debatě o nich a jejich obhajobě. Diskuse na téma vánočních svátků mně tak přišla jako dobrá příležitost udělat něco jinak, vnést do zaběhnutého rituálu školy zajímavý a tvůrčí prvek.“ Jak jste byl s vyzněním celkové akce spokojený? „Určitě jsem byl celkově spokojený. Osobně jsem obešel všechny třídy, popřál studentům klidné a spokojené svátky a hodně osobních i pracovních úspěchů v novém kalendářním roce 2014. Ve většině tříd na mě dýchla sváteční atmosféra, spatřil jsem probíhající diskuse v kroužku či s využitím projektorů. Když jsem vstoupil do třídy 3.B, ucítil jsem vůni grilovaných klobás, ve třídě 1.B vařeného čaje. Rozložené cukroví a svíčky mě zaujaly ve třídě 2.L, občerstvení se připravovalo i ve třídách 3.A a 1.L. Ve třídě 3.D jsem slyšel zvuk laděné kytary, a ve dveřích třídy 2.C mě přivítal potlesk. Ten však nepatřil mně, ale řečníkovi, který právě končil svůj projev. Velmi mě potěšil přístup studentů a třídní profesorky ve třídě 1.L. Tato třída se složila na dárek pro chlapce z dětského domova a navázala s ním kontakt. Ukázalo se, že naši studenti i pedagogové mají svoji úroveň. Pochopitelně v některých třídách se povedlo vytvořit skvělý program a navodit skvělou atmosféru, v jiných to poněkud drhlo. Ale i to je zpětnou vazbou pro studenty a pedagogy, při příští podobné akci mohou něco změnit, poučit se.“ Počítáte, že budou další podobné akce? „Rozhodně. Diskuse, komunikace, vystupování, prezentace, to vše jsou velmi důležité dovednosti, které mnohým lidem chybí. Nejen středoškolákům. Proto chci využít každé příležitosti, aby se studenti tyto dovednosti učili. Nové je to ale i pro pedagogy, náhle mluví o tématech, které nejsou spojeny s jejich aprobací. Moderují diskuse mezi studenty. Už před letními prázdninami se uskutečnila podobná akce, tehdy se debata týkala otázek kolem pojmu demokracie, v souvislosti s vraždou Milady Horákové komunisty. Teď to byla diskuse na téma Vánoc a křesťanství. Určitě nalezneme i další vhodná témata a příležitosti.“ Chtěl byste ještě něco sdělit či vzkázat čtenářům Presíku? „Umění věcně diskutovat je moc důležitá dovednost a většině populace v naší republice tato schopnost chybí. Mnohdy odborné argumenty nahrazují osobní ataky, přecházející někdy až v projevy nenávisti. Je třeba se učit vystupovat suverénně, sebevědomě, nikoli však arogantně. Zároveň respektovat názor odlišný od mého, byť s ním třeba bytostně nesouhlasím. Pak se mohu snažit svého oponenta o své pravdě přesvědčit svými vhodně zvolenými argumenty.

12.

Bohužel to předpokládá podobný přístup i na druhé straně. A také jistou úroveň. Měli bychom se snažit v tomto směru být noblesní, a ne se chovat jako uřvaná lůza, která nedostatek argumentů nahrazuje křikem a mnohdy i násilím. Demokratem se nestanu tím, že se tak nazvu, demokratem se stávám tím, že se tak chovám. Bohužel projevů buranství je kolem nás mnoho, i vrcholní představitelé našeho státu mají někdy spíše úroveň pasáků vepřů než vzdělaných a moudrých správců věcí veřejných. O to více by měla být snaha mladé generace se proti tomu vymezit. Naučit se být sebevědomou osobností, mít svoji úroveň chování a vystupování, nikoli se stát tím pasáčkem vepřů.“ Děkujeme za rozhovor.

Darujte hračku Martin Brabec a Martin Fryč, 1.L Do projektu Darujte hračku, který přinesl dětem z dětských domovů skoro 4000 dárků se zapojila i 1.L Vánoce jsou pro většinu z nás nejkrásnější svátky roku. Trávíme je s celou rodinou, rozdáváme si dárky. Ale co děti v dětských domovech? Vzpomene si na ně o Vánocích vůbec někdo? Naše třída s paní profesorkou Kopelukovou se rozhodla zapojit do charitativní akce Českého rozhlasu: Darujte hračku. V tomto projektu bylo možné zaslat dárek přímo vybranému dítěti. My jsme si vybrali Rudu, kterému je 10 let a žije v dětském domově ve Vrbně pod Pradědem. Sice jsme mu nemohli darovat Vánoce s rodinou, ale koupili jsme mu alespoň pěkný dárek. Doufáme, že se mu pistole NERF líbí. Máme v plánu s Rudou nadále komunikovat. Občas mu napsat nějaký dopis a každé Vánoce si na něj vzpomenout. Bylo by hezké, kdyby takto jednalo co nejvíce lidí. Věříme, že na naší škole se najde více studentů, kteří se k nám přidají. 8. ledna jsme obdrželi email z dětského domova. Napsal nám pan Roman Marek (Rudův vychovatel) a Ruda prý u psaní emailu asistoval. Součástí byla také Rudova fotografie.

Úvaha na téma Vánoce Jakub Křížek, 1. C Vánoce. Svátek mnoha lidmi považovaný za prakticky jednu z největších událostí každého roku a zároveň i za ustálenou tradici plnou obyčejů, zvyků a koled oslavovanou různými způsoby na všemožných místech na Zemi. Jakou má ovšem tento svátek svou celkovou podstatu a jak ta se přenesla do moderní doby? Dnes bychom snad už ani nenalezli člověka, který by nevěděl, že Vánoce jsou svátek, který oslavuje narození Ježíše Krista. Je to tedy svátek velkého duchovního významu pro všechny věřící, avšak i pro nevěřící je to taktéž významné datum. Normálně by se tedy dala očekávat enormní popularita jenom ve státech, kde víra tvoří určité hodnoty a ideály. Avšak došlo k jeho oblibě i v zemích s mizivým zástupem lidí hlásící se k nějaké církvi. Do této kategorie bych zařadil například Českou republiku, kde je těchto lidí poskrovnu. I přesto se zde Vánoce slaví v masivním měřítku, ač si zde církev netěší moc velké náklonosti obyvatelstva a celkově je společností vnímána takřka jednoznačně v tom negativním, než v tom pozitivním světle. Proč tomu tak je a jsme celkově ateistický národ, když má kupříkladu blízké sousední Polsko nebo Slovensko výrazně více věřících občanů? Odpovědět na tuto otázku určitě není jednoduché, avšak 13.

myslím si, že v historických událostech by se dalo naleznout mnoho příčin, proč na tom jsme tak jak na tom jsme. Jako příklad bych uvedl třeba období husitství bojující proti církvi nebo minulý režim, který byl proti katolické církvi značně vyhrazen. Proto si nejspíš někteří z nás mohli položit otázku, proč vlastně slavíme narození Ježíše Krista, jakožto událost nezměrné náboženské hodnoty? Odpověď na mnohé otázky bych hledal v samotné podstatě Vánoc. Jejich cíl pro obyčejného člověka tkvěl v setkání se společně ve zdraví se všemi členy rodiny, vzájemném nadělení si dárků, společně štědrovečerní večeři a strávení svátků v klidu a míru. Tato událost by se tedy dala zařadit spíše do soukromí každé rodiny, kdy docházelo i k upevňování jejich vzájemných vztahů. Proto si myslím, že Vánoce jsou svátek pozitivního charakteru, který si lidé hned zamilovali, a stal se natolik tradičním, že by si ho snad nikdo napříč historií nemohl dovolit zakázat a proto přetrval až dodnes. Samozřejmě dnešní podoba Vánoc už staví na o něco jiných principech, než jak tomu bylo například třeba před 10, 20, 50 lety. V moderní době se zde spousta tradic zachovala. Dokonce jsou dodržovány i některé zvyky a obyčeje, ačkoliv jsou často pojaté s rezervou. Co ovšem zůstalo a zřejmě i dlouho zůstane, jsou typické vánoční události jako pečení cukroví, zdobení stromku, nadělování dárků, občasné zpívání koled a podobně. Bohužel mnoho lidí zapomíná na tu pravou podstatu Vánoc a berou je pouze jako materiální svátek, kde je jediným cílem obdarovat blízkou osobu bez ohledu na finanční situaci daného jednotlivce. Někteří lidé a myslím, že jich není zrovna málo, berou tento svátek z toho špatného konce. Dokonce se stává, že se kvůli nakupování pro ostatní i zadluží a dostanou se potom do finančních potíží. Další negativní stránka je i poměrně velká náročnost na psychiku. Častokrát se lidé potýkají i s nedostatkem času, zvlášť pokud věci odkládají na poslední chvíli a pravidelně obdarovávají rozsáhlé příbuzenstvo. Proto je určitá výhoda v nakupování dárků třeba i půl roku předem. Ovšem existují i skupiny lidí, kteří se rozhodli, že Vánoce nebudou slavit vůbec. Důvodů k tomu můžou mít opravdu celou řadu např. velmi malé množství času, velké finanční potíže, závažné onemocnění, jiný názor na celé svátky a tak dále. Dalším podstatným a snad i nezbytným prvkem dnešních Vánoc je i reklama. Ta nás obklopuje na každém kroku a zvlášť v tomto období má mnohdy rozhodující význam. Kdybych měl vyjádřit svůj pohled na věc, tak bych řekl že, mnoho lidí se jí nechává přesvědčit k častokrát zbytečným, nevýhodným a dokonce i falešným nákupům. Důležité je tedy si vše pečlivě promyslet a zvážit, zda najde daná věc uplatnění u konkrétní osoby. Také bych řekl, že lidé mají tendenci spíše vybírat věci, které se sice líbí jim 14.

samotným, avšak obdarovávanému se tato věc nemusí líbit vůbec. Naopak ho to může akorát rozzlobit nebo urazit, čímž můžeme Vánoc docela pokazit. Závěrem bych chtěl shrnout základní myšlenky této úvahy, kdy jsem se dostal přes historii a možné příčiny ateismu a zároveň i možným příčinám o slavení Vánoc právě v České republice. Dále jsem se snažil rozebrat typické tradice u nás a nakonec jsem se dostal k průběhu Vánoc v 21. století a jejich možným úskalím jako je psychická stránka člověka, reklama atd. A otázka na konec: Do jaké míry si myslíte, že výše uvedené problematiky zasahují do vašeho života a jak byste to chtěli změnit?

VÁNOČNÍ SVÁTKY Dominik Juránek, 3.D Vánoční svátky jsou dny, které bychom měli trávit s nejbližšími, se svou rodinou, nebo přáteli v nějakém příjemném, ideálně domácím prostředí. Opak je ale pravdou a většinu místo vánoční nálady a radosti z krásně prožitého roku postihne nákupní horečka spojená se stresem z nedostatku času a financí na nákup předražených dárků. Na rozdíl od dob dávných, kdy byly vánoce symbolem štěstí a klidu, jsou dnes svátky spíše komerční záležitost. Koledy v nákupních centrech začínají hrát nejpozději v říjnu a infantilní výzdoba propagující hračky pro děti na sebe také nenechá dlouho čekat. Cením si toho, že z původních tradic se zachovaly alespoň betlémy, které naštěstí Santa Claus nestihl úplně vymýtit. Letošní vánoce jsou pro mě klidnější než obvykle. Stihl jsem se vyhnout masám lidí a dárky nakoupil s předstihem. Teď už se jen úspěšně vyhýbám obchodním centrům a tradičním českým vánočním trhům s ruskými stánkaři.

Jak se žilo - 70. léta Tomáš Morkus 4.C V 70. letech nastává období normalizace. Komunistický režim opět přitvrzuje. Cenzura zpřísňuje, komunistická partaj vylučuje straníky s liberálními názory, mnozí duchovní přichází o souhlas související s vykonáváním duchovní činnosti a mnoho zájmových kroužků a organizací čeká zrušení. Prezidentem je ustanoven Gustav Husák. Spousta lidí disponovala dvojím názorem – soukromým a veřejným. Občané považovali otevřenou kritiku režimu za příliš riskantní. Státní bezpečnost nepoužívala vybíravé způsoby, jak se vypořádat s případnými odpůrci. Režim žádal jen a pouze loajalitu, což ovšem vedlo k pomalému úpadku české společnosti. Na popud vnikla občanská iniciativa Charta 77, kritizujíc politickou a státní moc, jejíž manifest podepsalo mnoho obyčejných lidí i významných osobností, zejména z řad umělců. Manifest se nedočkal oficiálního zveřejnění. Státní moc nenechala tento náznak odporu bez povšimnutí, lidé podporující ideje Charty, byli propouštěni ze zaměstnání, nebo nuceni emigrovat, v některých případech došlo i na vydírání. Ústřední postavy iniciativy byly mnohdy označovány jako hlavní představitelé buržoazie, ztroskotanci a samozvanci, snažící se rozvrátit socialistický stát. Komunisté reagovali vydáním tzv. Anticharty, která byla opatřena tisíci podpisy. Po relativně klidných 60. letech, opomineme-li události od roku 1968, se komunistický režim vrací ke způsobům známých z 50. let. Nad Československem se opět vznáší oblak strachu. 15.

Většina českých muzikantů hledá inspiraci v západní hudbě. Do hudebního povědomí začíná pronikat i Jaromír Nohavica, nejdříve však jako textař. Popularity nabývají dříve opomíjené žánry jako country nebo folk, reprezentovány kapelami Brontosauři a Marsyas. Karel Gott nabývá své vrcholné umělecké formy a exceluje na vystoupeních jak u nás, tak v sousedním Německu. Největším přínosem alternativní hudby (potažmo undergroundové scény) byl fakt, že i v nelehkých podmínkách umělci dokázali vytvořit díla nápaditá a vymykající se běžným konvencím. Ve většině případů skupiny spadající do tohoto rezortu, měly zákaz veřejně účinkovat. Většina nahrávek byla pořizována v nevalné kvalitě, z důvodu nedostačující zvukové techniky. Muzikantům nezbývalo nic jiného, než potřebné aparáty podomácku sestrojit. Hudebníci žádali kvalitní aparaturu převážně ze zahraniční, jestliže se na našem trhu některé modely vyskytly, jejich cena mířila do nereálných výšin. Pořádání koncertů představovalo velký problém. Vystoupení mnohdy překypovala komorní atmosférou ve stísněných prostorách, určených pouze pro pár desítek jedinců. Koncerty výjimečně probíhaly i na pohřbech, kdy pozůstalí sezvali kapelu, a po uložení nebožtíka následovala produkce kapely. Proti tomuto státní bezpečnost nic nezmohla. Ne vždy organizátoři koncert pečlivě utajili, The Plastic People of the Universe jednalo-li se především o rozsáhlejší vystoupení, v takových to případech byl koncert povětšinou násilím potlačen. Kinematografická úroveň oproti mírně liberálnímu předešlému desetiletí značně klesla. Návštěvnost kin rok od roku upadala. Sovětský svaz si začal plně uvědomovat význam filmu a svou tvář začal prezentovat v lepším světle na filmovém plátně, což vedlo k nuzné kvalitě výsledné produkce. Film měl sloužit jako zrcadlo k tehdejší době, nesoucí socialistické myšlenky a perspektivy. Nejčastěji ztvárněné téma se týkalo rozvoje východní společnosti k lepším zítřkům s podporou socialistického režimu. V Praze je slavnostně otevřena první trasa metra Kačerov – Sokolovská. Samotná výstavba trvala celých 8 let. O stavbě podzemní dráhy se uvažovalo již v dobách První republiky, celý plán realizace však zhatil začátek druhé světové války. Na trh vstupuje takřka revoluční Apple II, který přináší mnoha lidem první seznámením s počítačem. Počítač je k dostání za cenu 1289 dolarů, mohou si ho dovolit i movitější zástupci střední třídy. Rozmach odvětví počítačových her a softwaru pro školství nastává díky tomuto zařízení. Čechoslovák Vladimír Remek je vypraven do vesmíru. S přimhouřením oka se jedná o prvního Evropana, který spatřil Zemi z oběžné dráhy. Výběr kandidátů pro let do vesmíru probíhal z pilotů vojenského letectva, dle pravidelných lékařských prohlídek a zátěžových testů. Remek dosahoval bravurních výsledků, na obtíž mu byla pouze jeho mírná nadváha, s níž se mu ovšem podařilo vypořádat.

16.

ROZHOVOR S MISTR ČR V ŘECKO-ŘÍMSKÉM ZÁPASE JANÍČEK Richard, student 1.D, obor Informační technologie Dnes jsem se vydal do sportovního centra PSK Olymp Praha se podívat na trénink jednoho z nejstarších olympijských sportů, který dnes už tady v Čechách není moc známý. Mluvím o řecko-římském zápase. Po tréninku jsem odchytil jednoho z mladších zápasníků, naprostou shodou okolností studenta naší školy, a zeptal jsem se ho na pár otázek. Kolik je ti let a v kolika jsi začal se zápasem? „Je mi šestnáct let a se zápasem jsem začal v šesti letech.“ Jak jste se k zápasu dostal? „Pomohl mi otec. Snažil se najít pro mě a pro mou sestru vhodný sport. Sestra jich vystřídala hodně, ale já jsem našel hned ten pravý na druhý pokus. Nejdříve jsem totiž dělal fotbal, ten mě však nebavil a poté co mi otec našel řecko-římský zápas, jsem se rozhodl skončit s fotbalem. Myslím, že to byla správná volba.“ Proč ses rozhodl pro zápas? „Protože fotbal mi přišel nudný, pro mě to bylo jen běhat tam a sem a někdy, když mi nahráli, kopnout do míče, takže jsem tam skoro nic nedělal, ale zápas to bylo o něčem jiném, tam člověk musel u toho myslet. Když mě tam táta přivedl po prvé, tak hned, jak jsem vešel, tak jsem uviděl někoho zápasit, a zaujalo mě to. Ty chvaty, co tam házeli, to byla nádhera.“ Kolikrát týdně a jak dlouho máte tréninky? „Tréninky máme čtyřikrát do týdne pondělí, úterý, čtvrtek a pátek. Většinou trénink trvá dvě hodiny. Pokaždé končíme trénink krátkým posilování, tak se to trochu protáhne. A ve středu běhám a posiluji doma.“ Pro většinu čtenářů je řecko-římský sport naprosto neznámý, mohl bys nám povědět nejzákladnější pravidla? „Na závodech se zápasníci řadí do různých kategorií podle věku a váhy. Zápas je rozdělen na dvě kola po třech minutách. Zápasníci se snaží vyhrát na body nebo na lopatky. Body získáváte za provedení chvatů, a abyste vyhráli, musíte mít o sedm bodu víc než soupeř. Takže třeba 0/7 nebo3/10. Pak existuje rychlejší, ale těžší způsob, a to položit soupeře na lopatky, tam ho udržet pět vteřin a vyhráli jste. Bohužel více vám to vysvětlit nemůžu, protože je zde plno možností, jak organizovat závody. A v počítání bodů to taky není jednoduché, to musíte zažít sami, abyste to pochopil. Ale jak říkám, vůbec to není jednoduché.“ 17.

Když máš takhle tréninky, jak to zvládáš se školou, máš nějaký volný čas pro sebe? „Těžko, protože nemám skoro čas na učení, ale snažím se, i když to znamená dohánět učení v noci. A ohledně volného času, přes týden ani nemám moc volného času, a o víkendu, pokud v sobotu mám závody, tak jenom v neděli.“ „Co ti ten sport dal?“ „Dal mi toho hodně, například dobré kamarády, cíl do života, dobrý pocit z vítězství a podobně.“ Jaký je tvůj zatím největší úspěch? „Asi letošní vítězství a titul Mistra ČR v zápase volného stylu. A potom, když jsem na Lidickém poháru na Kladně, po vítězství ve své kategorii, ještě vyhrál nejtechničtějšího zápasníka závodu a dostal jsem dárek od sponzora závodu.“ A čeho bys chtěl v tomto sportu dosáhnout? „No, pro každého sportovce je nejvyšší metou olympiáda. Ale v tomhle sportu sbírají olympijské medaile spíš jiné národy, tak nevím, ale bylo by hezké, aspoň jednou na ni jet. Trochu jsem si to vyzkoušel, když jsem před dvěma lety reprezentoval Prahu v dětské olympiádě ČR v Olomouci.“ Díky za rozhovor.

VESLOVÁNÍ Vojtěch Pavlů, 2.L Celé to začalo tím, že jsme na základní škole před letními prázdninami šli na Bambiriádu. Takovou akci pro děti, aby se seznámily s novými zájmy, vyzkoušely si nové věci a především se nějak pobavily. Byl konec května, všude slunce, teplo, ve škole nemožné udržet myšlenku, a tak jsme šli se třídou na Střelecký ostrov, kde se měla konat Bambiriáda. Procházeli jsme od atrakce k atrakci, od hry k pódiu a zase zpět a získávali nové zkušenosti z všelijakých oborů. Mě však zaujal stánek, ve kterém byl zvláštní šedivý stroj a u něj obrovský, namakaný muž v uniformě. Chvilku jsem jen pozoroval z povzdálí a po odkoukání, co ten stroj dělá a jakou má funkci, oslovil jsem onoho muže, zda bych si to mohl také zkusit. Posadil jsem se tedy na onen veslařský trenažér a nechal si závodně nastavit trať dlouhou 100 metrů. Odjel jsem ji během okamžiku. Spíš než pochvala od vojáka mně zaujal celý ten sport, kterému jsem se hned na začátku příštího školního roku začal věnovat. Ten muž mi dal 18.

brožurku se znakem armádního klubu Dukla a s úsměvem přijal dalšího zájemce o zkoušku veslování na suchu. Moje začátky v tomto sportu nebyly nějak moc slavné. Spíše dost tragické. Můj první absolvovaný trénink na loděnici VK Slavie byl spíše seznamovací – neměl jsem pořádně ani ponětí, jak se na tu loď (skif) leze, ani to, co všechno obnáší držení vesel. A to se mi vymstilo. Posadili mě do lodi, vysvětlili mi teorii onoho pohybu, a co nesmím dělat, a odstrčili mě od plata na pospas vlnám, parníkům a všelijakým překážkám. Po dalších dnech strávených na lodi jsem si začal trošku více věřit a vyjeli jsme s trenérkou na člunu na můj první kondiční trénink. Hrůza. Tehdy jsem si poprvé uvědomil, že něco opravdu bude na feng-šuji – že všechno má obě stránky – nádherný pohled na Vyšehrad, ale zvažoval jsem, zda to za tu námahu stojí. Dnes již vesluji pátým rokem a účastním se běžně závodů na úrovni mistrovství České republiky, dokonce občas i závodů s mezinárodní účastí. Právě jsem vyšel z kategorie dorostenců s relativně dobrým jménem do kategorie juniorů, kde už se mi moc nedaří. Stále ale vyznávám ono slavné motto Pierra de Coubertina, zakladatele novodobých olympijských her: „Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se.“ Zvláště, když jde o tak nádherný sport, jako je právě veslování. Užívání si klouzání lodi po hladině vody, jemné pohyby vln, občasný vítr v zádech a splynutí s tichem a jemným žbluňkáním listu vesla. A k tomu všemu třešničku na dort dodává krajina, jež řeky často obklopuje. Snad právě proto u tohoto sportu se držím dodnes.

STUDENTSKÝ PROJEKT SSPŠ Jakub Jakeš, 3.D Jelikož jsem studentem SSPŠ, tak mě taky studentský projekt neminul. Hned jako první věc bych zmínil, že takové příležitosti bychom se neměli bránit, a postavit se k ní tím správným směrem. Sice to může být otravné, možná až stresující, ale to hlavní je, že ze studentského projektu můžeme získat spoustu zkušeností. Když jsem poprvé slyšel o studentském projektu, tak jsem byl skeptický ohledně nějakého smyslu studentského projektu, ale s odstupem času, když jsem zhotovil část z našeho prvního výstupu, tak jsem věděl, že je to jen o tom přinutit se k práci a přiučit se novým věcem. Myslím si, že proto, aby jednotlivé výstupy byly zdařilé, je nutná dobrá komunikace a nálada ve skupině. Komunikace je ovšem základ a někdy s ní může být problém. Také by se nic nemělo stíhat až na poslední chvíli, potom je práce nekvalitní, nepřesná a ztrácí na celkovém dojmu, toto ovšem platí úplně všude, ne jen u studentského projektu. Když slyším, že někdo nemá motivaci k plnění studentského projektu, tak mu celkem rozumím, ceny nejsou až tak hodnotné, aby mě tolik zaujaly. Myslím si, že vybudovat nějakou určitou motivaci nemusí být moc těžké, stačí se jen zapřít a říct si něco ve smyslu, čím dřív to udělám, tím dřív to budu mít hotové. Uvítal bych, kdyby ze studentských projektů nebyla žádná známka, sice možná má nabádat k větší motivaci, ale dle mého názoru to jen přidává na obavách. Domnívám se, že nejlepší by byli tři stupně a to: Výborně, Splnil, Nesplnil. Problém je ten, že je studentský projekt zahrnut i ve vysvědčení a tam je stupňů hodnocení pět.

19.

Myslím si, že kdyby byl studentský projekt organizován napříč třídami, tak bychom se mohli lépe na škole poznat, ale mít i více rozmanitých nápadů, stále mi přijde, že ročníky se od sebe liší myšlením. Celkově mi přijde, že se mezi studenty ze studentského projektu udělala zbytečně velká a přefouknutá bublina. Dá se s tím celkem snadno vypořádat. Ale i přesto jsem názoru, že studentský projekt bych radši z hlavy vypustil úplně.

Maturitní projekt David Slováček, 4.L

Pro ty, kteří nevědí, co je to maturitní projekt, je to předmět ve čtvrtém ročníku, kde student buď sám, nebo ve skupince vytváří projekt. Zadání tohoto projektu si buď může vybrat ze seznamu školou sepsaných projektů, nebo si ho může vymyslet sám. A pokud mu ho škola schválí, může na něm začít pracovat. Protože jsem neměl zájem například psát skripta pro výuku němčiny, nebo – ačkoliv je to velice zajímavé – stavět vznášedlo jako dva moji kamarádi, vybral jsem si se čtyřmi spolužáky jako maturitní projekt pokračování natáčení školního motoristického pořadu AutoMoto Student. Jelikož je nás pět, musíme vytvořit pět dílů tohoto pořadu, s tím, že v každém díle budou představena 4 auta. A jaký je účel našeho projektu? Například jsme se museli naučit správně zacházet s digitálními kamerami a zrcadlovkami, mikrofony, ale i stativy. Dále jsme se museli naučit (a stále se učíme) stříhat a editovat videa na počítači. Ale také jsme se museli naučit komunikovat s autosalony, od kterých jsme sic chtěli dané auto půjčit. Další věc, kterou se budeme muset do budoucna naučit, je práce s některým programem na tvorbu vektorové grafiky, ve kterém budeme vytvářet plakát na obhajobu projektu. Přestože s projektem teprve začínáme (hotové dva díly z pěti), máme za sebou hezké zážitky. Například celodenní výlet do okolí Chlumce nad Cidlinou, kde jsme natáčeli Nissana Pathfindera. Všichni zúčastnění jsme byli šťastní, že jsme opustili Prahu a užívali jsme si krásu venkova. Další věc, na kterou budu rád vzpomínat, je návštěva showroomu prodejce luxusních aut, se kterým domlouváme spolupráci – Advantage Cars. Jsem rád, že jsem si vybral právě tento projekt, protože si myslím, že zkušenosti se střihovými programy se rozhodně hodí, a jednou bych si díky nim mohl třeba i přivydělat. Jak další klad tohoto výběru vidím fakt, že bych se 20.

jinak nejspíš nedostal k takové technice jako je digitální zrcadlovka Canon EOS 70D, kterou nám na naši žádost zafinancovala rada rodičů. Také bych si asi nikdy nesedl do něčeho tak luxusního jako je Rolls-Royce Phantom. Je pravda, že jsem v něm ještě neseděl, ale to by se mohlo časem změnit právě díky zmiňovanému Advantage Cars. Nakonec bych chtěl poděkovat všem, co nám s naším projektem pomáhají, včetně rady rodičů, našeho konzultanta Bc. Jana Koláře, všem co se nebáli a svěřili nám na natáčení jejich dvoustopého miláčka, a samozřejmě pana ředitele Ing. Radko Sáblíka.

Mýty v posilování Stanislav Sučanský a Jakub Musil, 4.A Oblast fitness je velice rozšířená a spousta lidí tvrdí množství věcí, které nedávají smysl. Obecně neexistuje nejlepší cesta, ale existuje hromada nesmyslů a nepodložených věcí, pocházejících většinou od lidí, kteří fitness nerozumí. Nikdo není neomylný, dokonce i pokročilejší mohou tvrdit hlouposti, které někde slyšeli. Pojďme se podívat na 10 rozšířených mýtů. Čím více bílkovin, tím lépe. Rozhodně nepočítejte s tím, že vysoké a nadměrné dávky proteinů jsou pro vás zdravé. Sice to nikde nezazní, ani od specialistů na výživu nebo sportovců, ale nese to s sebou velké riziko. Nadměrný příjem bílkovin naopak zabraňuje růstu svalové hmoty z důsledku vyčerpání některých vitamínů a minerálních látek v těle, které vedou k regeneraci. Celkově přicházíme o vitamíny skupiny B, vápník a odbourávání aminokyselin. Tím se zvyšuje riziko zranění při tvrdém tréninku. Velké množství může snižovat celkovou imunitu a snižovat plodnost. Z pravidla pro všechny platí 1.8g bílkovin na 1kg váhy. I.

II. Cheating je vždy špatný. Není tomu tak vždy. Tady vám předložím pár příkladů, kdy je vhodné používat cheating:  Rozsah pomocného pohybu pouze o pár cm.  Zařazujte pouze na konec tréninku.  Pomáhat si jen u posledních 2-3 opakování.  Není vhodné používat cheating na každém tréninku.  Maximálně používat sparing nebo pomocnou ruku. o sparing – je zkráceně tréninkový partner, který vám dokáže pomoci při posledních sériích Cheating je určitá výpomoc při pohybu a umožňuje další stimuly pro růst svalu. Z hubeného člověka nemůže být kulturista. Toto tvrzení se dá brát půl na půl. Pro začátek si řekneme, že každý má jiné genetické vlohy. Nicméně opravdu není podstatné, či je někdo hubený. Důležité je mít náležitě proporční tělo. To znamená nemít výrazné rozdíly v rozvoji svalů vršku a spodku těla. Nemít příliš krátké končetiny a dlouhý trup, nebo naopak. Pokud III.

21.

někomu cokoliv z toho chybí nebo přebývá, bude jeho cesta za kulturistickou postavou nicméně těžší, ale ne nemožná. Naopak lidé, kteří jsou podceňováni, mají větší motivaci a dokáží mnohdy nejvíc. Když budete v mládí posilovat, nevyrostete. Toto je mylná informace, ale někdy to může vznikat ze špatného posilování. Z pravidla vlastní vahou může cvičit člověk už během 8-10 let a od 12-13 let už by měl umět správně využít i velké činky. Z praxe vychází, že mladí vzpěrači začínají právě kolem tohoto věku. IV.

Nejvíce výška záleží na genetice a problémy nevznikají při cvičení. Na podporu toho, že by cvičení s činkami zastavovalo růst, neexistují žádné studie. *genetika – jde o dědičnost, kterou nemohu výrazně ovlivnit. V.

Výživové doplňky jsou doping

Tento mýtus je velmi rozšířený. Každý, kdo nerozumí základům fungování lidského těla a chemie považuje supplementaci typu proteinový nápoj, gainer či kreatin za doping. Avšak to je velmi mylná představa. Výživové doplňky především slouží k doplnění látek, potřebných jak pro růst, tak pro výkon, kterých se nám v normální stravě nedostává. Jako příklad lze uvést proteinový nápoj. Proteinový nápoj především obsahuje proteiny/bílkoviny, ze kterých se skládají svalová vlákna. Tato svalová vlákna se při zátěži (tréninku) lehce natrhávají (vznikají „miniprasklinky“) a protein slouží k opravě těchto vláken. Tímto způsobem nám svaly narůstají. Doping jako takový je postaven především na užívání syntetických hormonů, které mění celé fungování těla. Hormony jako takové nejsou obsaženy v jídle a tělo si je v určitém množství vyrábí samo. Nelze spalovat tuk a nabírat svalovou hmotu současně

VI.

Toto je možné a velice lehce proveditelné při použití syntetických hormonů. Pokud ovšem cvičenec syntetické hormony neužívá, musel by si velice pečlivě hlídat příjem bílkovin/sacharidů/tuků. Svaly obecně potřebují na regeneraci nějakou energii, a ta by měla být ze stravy. Chemický proces regenerace energii využívá. Pokud se jedná o pokročilejšího cvičence ve fázi nabírání, i při velice striktním jídelníčku tuk nabere. Nejedná se přímo o veliké množství, ale tuk tam bude. Obecně se spíše nabírá ve velkém a poté se razantně hubne na soutěž. Další věc jsou úplní začátečníci, ti jsou schopni nabírat svalovou hmotu a shazovat tuk zároveň velice jednoduše. Profesionální bodybuildeři neberou steroidy

VII.

Velmi mylná představa lidí, kteří se o bodybulding nezajímají. Lidé si myslí, že nabrat svalovou hmotu je otázka pár týdnů, nanejvýš měsíců. Pravda je taková, že to trvá roky. Při použití syntetických hormonů je samozřejmě čas snížen, a to díky mnoha faktorům, které se liší od druhu použití jednotlivých látek. Mezi nejobecnější patří rychlejší regenerace, větší síla, schopnost lépe „pálit“ tuk a nabírat svaly najednou. Toto vše je hlavním dílem zvýšeného testosteronu, tedy hlavního mužského hormonu. Další a zřejmě nejhlavnější efekt hormonů je zvednutí genetického potenciálu jedince ve schopnosti mít více svalové hmoty. Každý má genetický potenciál jiný a hormony toto velmi 22.

ovlivňují. Existuje nejlepší trénink

VIII.

Nejlepší trénink existovat prostě nemůže, protože každý trénink je na něco jiného. Klasicky se druh tréninků dělí na silový, objemový a na výdrž. V objemovém tréninku, který se při bodybuildingu užívá, jsou prostě jiné prvky, než v silovém. Na objem se spíše cvičí splity, kde se určité partie cvičí v určité dny, s tím, že se obměňuje podle potřeby zaostávajících partií. Silový trénink je zaměřen na rozvoj síly, používá se spíše menší počet opakování s velkými vahami a také je zde méně cviků. Tuk se přeměňuje na svaly

IX.

Tuk nelze přeměnit na svaly. Tukové zásoby lze jen spalovat, ne měnit jejich konzistenci na svalovou tkáň. Je to podobné tvrzení, jako kdybyste chtěli vařit z vody zlato. X.

Spot reduction aneb hubnutí jednotlivých partií

Hlavně před letní pohodou se lidé zajímají o to, jak lze shodit tuk na stehnech, či bříšku. Smůla je, že to nelze. Tuk se po celém těle spaluje konstantně, a tedy nelze například cvičením břicha spalovat jen tuk na břiše.

Plachtění Lucie Salabová, 4.L Je to sport pro lidi skoro neznámý. Z pohledu laika plachtění vypadá asi tak, že skupina lidí přijde na letiště, vytáhne z hangáru větroně, sedne do nich a nechají se vytáhnout do vzduchu. Pak zmizí na několik hodin pryč a různě se vracejí. Na konci dne se západem slunce letadla uklidí a debatují o tom, co při letu zažili, co se povedlo a co udělali naopak špatně - a to v termínech nezasvěcenému člověku nesrozumitelné. Využívají se tedy bezmotorová letadla, neboli větroně, kluzáky a s nimi, pomocí přírodních sil, získávají výšku a tu přeměňují na lety vzdálené i několika set kilometrů. Rychlost se při takovémto létání se pohybuje kolem 65 - 80 kilometrů za hodinu. Plachtění není zrovna žádný adrenalinový sport, a proto je také poměrně bezpečný. Za rok je v České republice jen několik drobných nehod, při kterých téměř nedochází ke zranění a větroně končí s poškozením, která jsou opravitelná. Smrtelné úrazy jsou u nás v České republice maximálně jednou za dva roky, ani to ne. Proti ježdění autem tedy úplná idylka, co myslíte? V aeroklubech se plachtění věnuje kolem tří tisíc lidí. Co se týče financí, až tak příznivý tento sport není, v aeroklubech je cena hodinového letu přibližně tři sta korun.

23.

Historie Plachtění má poměrně dlouhou historii. Větroně patřily mezi první konstrukce letadel, bylo to dáno nedostatkem vhodných pohonných hmot. Plachtění, tedy aktivní využívání přírodních sil k letu, začalo již ve dvacátých letech. Tehdy jediným známým způsobem letu, bylo létání podle návětrných svahů. Konstrukce byly tehdy velice různorodé, často to byly jednoduché kluzáky s otevřenou konstrukcí trupu a pilot seděl před křídly. Startovalo se pomocí gumových lan, kterými byl větroň doslova katapultován do vzduchu. Největší rozmach plachtění byl v Německu, kde Versailleská smlouva zakazovala používání letadel a jejich stavbu, plachtění však nijak omezeno nebylo. Dvojsedadlové větroně v té době neexistovaly a začínající plachtaři tedy museli od úplného začátku létat sami pár metrů nad zemí. Časy letů se počítaly v řádech vteřin a minut. Jednou za čas se někomu podařilo narazit na stoupavý proud, který ho vynesl vysoko nad zem. Tak bylo objeveno a dále zkoumáno termické proudění. To zbavilo plachtaře závislosti na prouděním svahovém a plachtit se tedy mohlo již kdekoliv. Začala se stavět letiště s rovnou plochou a ke vzletů větroňů se začal používat vlek za motorovým letadlem a naviják. Byly tedy možné vzlety do větších výšek do termických stoupavých proudů. Po předchozích neúspěšných pokusech startování za pomocí startovacích raket absolvoval první aerovlek německý plachtař Espenlaub roku 1927. Vzlet pomocí navijáku se objevil přibližně ve stejné době. V druhé polovině třicátých let objevili němečtí plachtaři i proudění vlnové. Před druhou světovou válkou bylo termické proudění považováno za něco velmi vyjímečného, v Československé republice byli jen tři plachtaři, kteří překonali vzdálenost padesáti kilometrů. Světový rekord letu na vzdálenost byl však v té době již přes tři sta kilometrů. Po válce pokračovalo období létání na svahu, ale již krátkou dobu poté se přešlo na létání v termice. Výkony této dřívější doby vzbuzují u dnešních plachtařů úsměv. I s větroni tehdejší doby by to dokázali lépe, avšak tehdy měla termika i taktika letu svá mnohá tajemství. Konstrukce větroňů zažily revoluci mezi padesátými a šedesátými léty. Výkony se rychle zvyšovaly a létaly se již vzdálenosti přes pět set kilometrů. První let přes tisíc kilometrů se podařil americkému plachtaři Al Parkerovi v roce 1964. Další let, který znova překonal tisíc kilometrů se podařil až o osm let později. Vzdálenost šestnáct set kilometrů jako první překonal Američan Streideck v roce 1974 a vzdálenost dvou tisíc kilometrů byla překonána na Novém Zélandu roku 1992. Dnes je rekord letu na vzdálenost přes tři tisíce kilometrů.

Způsoby vzletu 

24.

Vzlet pomocí navijáku: Na větroň je zavěšeno lano, které je umístěno těsně před těžištěm. Lano se namotává na buben navijáku stojícího na opačném konci letiště. Výška, do které nás naviják vytáhne, závisí na hmotnosti větroně, protivětru a hmotnosti letadla, pohybuje se mezi 200 až 500 metry.

  

Vzlet pomocí aerovlaku: Lano je na kluzáku umístěno stejně jako při vzletu navijákovém. Druhá strana lana je však zavěšena za motorovým letadlem, které větroně vytáhne do příslušné výška a případně i do stoupavého proudu. Vzlet pomocí automobilu: Je podobný vzletu navijákovému. Lano je akorát připevněno k automobilu. Používá se jen zřídka. Vzlet pomocí gumového lana: Tato metoda se používala v začátcích plachtění. Gumové lano mělo tvar „Y“ a bylo taženo dvěma skupinkami o čtyřech až pěti lidech. Skupinky lidí napnuli lano, rozeběhli se ze svahu a při dostatečném napnutí se kluzák uvolnil a byl katapultován vpřed.

Způsoby získání výšky 





Proudění podél návětrných svahů: Je to první historická možnost získání výšky. Využívá se toho, že vzduch je nucen podél svahu proudit vzhůru. Stačí tedy najít dostatečně dlouhý a vysoký svah a silný vítr správného směru a let může dosáhnout i dlouhé kilometry (viz. r.1974 Američan Streidieck zmiňovaný výše, který vzdálenost přes šestnáct set kilometrů překonal podél svahů Apalačských hor) Termické proudění: Dnes nejpoužívanější možnost získání výšky. Ve chvíli, kdy na zem svítí slunce, vzduch se prohřívá nerovnoměrně, například nad polem se prohřívá více než nad rybníkem. Bubliny teplého vzduchu se odtrhávají od povrchu a poté stoupají. Termické stoupavé proudy u nás v České republice dosahují síly do 4-5 metrů za sekundu. To že název termika má něco společného s teplem neznamená, že termika je jen za teplého počasí, důležitý je rozdíl teplot. Závětrné (vlnové) proudění: Podobně jako voda v potoce, proudící přes kámen na dně, tak i při dostatečně silném větru se vzduch v závětří vysokého hřebene rozvlní. Vzniknou tak pásma, která jsou rovnoběžná s hřebenem a dosahují až desetinásobku převýšení hřebene nad krajinou okolo. Toto proudění se vyskytuje převážně v zimě a umožňuje dlouhé lety podél horských hřebenů i výškové rekordy.

ROZHOVOR S HZS Magazín – maturitní projekt Robert DÓŠA, student 4.C Ahoj, mohl by ses nám představit a pomálu pohovořit o svém projektu? „Ahoj, jmenuju se Robert Dóša, jsem ze 4. C a náš maturitní projekt se jmenuje HZS Magazín. Na tomto projektu spolupracuji s mým spolužákem a kolegou Honzou Schambergerem. Je to magazín, který se zaobírá hasičskou tématikou.“

25.

Jak tě napadla myšlenka natočit tematicky zaměřený seriál z hasičského prostředí? „S touto myšlenkou přišel původně Honza, neboť se v jeho rodině vyskytuje mnoho hasičů. Mně se to zdálo jako dobrý námět na maturitní projekt, protože náš HZS Magazín je jedinečný, originální a přináší spoustu nových informací z hasičského prostředí, o kterém se zas tolik toho neví.“ Když jsi byl malý, usmyslil sis, že se staneš požárníkem? „Tak určitě, každý v mládí chtěl být hasič, policajt nebo záchranář. Kdybych si měl z toho vybrat, tak bych si asi vybral toho hasiče. Je to určitě zajímavá práce, s velkou mírou odpovědnost a je velmi fyzicky náročná.“ Při rozhovorech vedenými s hasiči, nabývám dojmu, že se s nimi již znáš. Je to pravda? „Dobrá otázka, za seznámení s nimi vděčím spíše mému spolužákovi Honzovi, ten je zná a on mě s nimi seznámil, jsou to v pohodě lidi. Při natáčení byla sranda a bylo vidět, že se nám snažili vyjít vstříc, dost nám pomohli.“ Mohu-li posoudit, před kamerou působíš velmi nenuceně. Máš s tím již nějaké zkušenosti? „Tak snažím se působit sebejistě, ale zas si před kamerou dokážu udělat i legraci. Myslím si, že v dalších třech dílech by naše práce s Honzou mohla eskalovat. Tudíž by měla mít i více kvality z naší strany. Jinak, když se ptáš na ty zkušenosti, na základní škole jsem chodil do dramatického kroužku.“ Máte do nacházejících dílů připraveny záběry z hasičského zásahu? „V tomto tě zklamu, dostat se s kamerou někam k blízkosti požáru, je velmi nebezpečné a hasiči nám tuto možnost bohužel neumožní.“ Nachomýtl ses někdy k požáru? „Ano, snad každý mladý klučina viděl určitě hořet nějaký barák nebo les. Já jsem to párkrát také zažil, ale není to zrovna nic příjemného.“ Na co se v příštích dílech můžeme těšit? „V příštích dílech se můžete těšit na reportáž – „Jak probíhá hasičský den na hasičské stanici“, dozvíte se spoustu nových informací. Poté připravujeme díl s popisem hasičské techniky a vybavení hasičské stanice. Na poslední díl si připravíme určitě nějaké překvapení, takže se naši diváci mají na co těšit “ Děkuji za poskytnutí rozhovoru a přeji hodně štěstí s natáčením dalších dílů.

26.

Proč jsem se málo snažil Ondřej Holý, 3.C Synonymum snahy je zkouška a v jednom moudrém filmu zazněla tato myšlenka: “ Uděláš to, nebo ne není žádné zkusím”. Proč jsem se tedy na hodině českého jazyka snažil málo? A vůbec stačí se jenom snažit? Když nad tím uvažuji, tak pouhá snaha nestačí. To, že jsem se pokusil vyhledat si ráno článek v Metru, se nepočítá - úkol jsem nesplnil. Kdo zaplatí zedníkovi za nepostavenou zeď? Nebo dostane snad programátor zaplaceno za pokus o fungující program? Jistěže ne, hledí se pouze na výsledek a na splnění daného cíle. Co ale sdělíte malému dítěti, když vám ukáže, co namalovalo? Určitě mu můžete ne zrovna decentně povědět, že je to fakt špatný a ať radši už nikdy nebere tužku do ruky. Troufám si však tvrdit, že tohle asi nikoho ani nenapadne vyslovit nahlas, ať už si myslí cokoli. A tak každý takový obrázek pochválí a možná, že si třeba pro sebe řekne: ”Aspoň se tedy snažil.“ Právě v tuto chvíli přicházejí do hry emoce, rozum a slušné vychování. Člověk nakonec neskončí jen u daného výsledku, ale dokáže zhodnotit i okolnosti. Dítě prostě není Pablo Picasso, a přesto se nám výkres líbí, protože nemáme to srdce vyslovit opak. Toto je důvod proč jsem nedostal “bůra” a měl jsem možnost napsat tuto úvahu, protože jsem se snažil; pokusil jsem se něco udělat. Ale bylo tomu skutečně tak? Nespoléhal jsem se, že po mně úkol nebude vyžadován a bude vyvolán někdo jiný? Abych byl upřímný, tak ano. Nejspíše jsem udělal jen to minimum, abych mohl říci, že jsem se snažil. Díky této úvaze jsem si mohl setřídit myšlenky a priority. Uvědomil jsem si, že pouhá snaha nevede k dokončení cíle. A tak mohu říci, že český jazyk bude odteď pro mne na prvním místě a již nikdy se nebudu jen snažit udělat zadaný úkol, ale vždy jej splním.

ZE ZÁKLADNÍ ŠKOLY NA STŘEDNÍ Tomáš Pasák, 1.L Naše očekávání o střední škole se docela různí, ale většina lidí očekává budoucnost podobnou své základní škole, anebo si zcela neumí představit, jak bude výuka a život na "střední" vypadat. Samozřejmě prostředí a výuka se liší na jednotlivých školách podle jejich zaměření a prestiže. V případě naší školy jsem si zcela nebyl jistý, co přesně mohu čekat, zvlášť pokud jdu na program Technické lyceum, ale podle popisu je to bylo přesně, to co jsem chtěl. Smíchovská průmyslovka dostála své pověsti, a je pravda, že není zcela lehkou školou, zvlášť co se lycea týče. Rozdíl mezi základní školou s volnějšími pravidly je celkem značný. SSPŠ lpí na pravidlech a dodržování řádu, jak v hodinách, tak i ve věcech vedlejších. V hodinách se na rozdíl od základky více dbá na řád a na to, aby bylo ticho. Učení je celkově o mnoho náročnější. Pořádek panuje i na chodbách a všude je cítit všeobecný respekt a řád, zahrnujíce kontrolu pozdních příchodů a omluvenek. Já osobně sem nepřišel přímo ze základní školy, ale z anglického gymnázia, takže jsem střední školu již zažil, ale zcela jiného systému, který se od tohoto velice liší. Byl celkově mnohem více volný, avšak v učení ne vždy konzistentní. Já jsem měl již šanci si na střední školu zvyknout před příchodem na SSPŠ, ačkoliv to bylo v jiném systému než SSPŠ nabízí. Ale i tak můj přechod znamenal značný propad v klasifikaci. Pro ostatní žáky to může znamenat též počáteční rozkol v známkách a v tom, co očekávali, že budou mít za výsledky, ale postupem času člověk získá náhled na celý systém a začne se v něm orientovat, a tak se jeho celkové renomé na škole pozvedne. Jeden z hlavních rozdílů této školy oproti ostatním je též to, že absolvent získá odborný náhled na IT techniku a škola ho usměrní v jeho odbornosti a kariérním postupu. Díky zaměření 27.

školy je možné získat i množství certifikátů a osvědčení, které člověku pomohou v získání zaměstnání. Na střední škole je také více spontánních příležitostí, jak získat nové kamarády, ať už čistě pouze přes akce pořádané spolužáky mimo školu, které jsou četnější, než tomu bývá zvykem na základních školách, tak i přes akce pořádané školou, jako například lyžařský kurz. Na škole je také možnost strávit část volného času například při čekání. Na rozdíl od základek kde bývají dětské organizované kroužky, je zde studentům ponechána volnost a svůj čas mohou trávit ve Studentském klubu, který je pro volný čas vybaven jak IT technikou, tak i jiným herním zázemím.

Jaký by měl být učitel Filip Blažek 1.D Jaký má být učitel ve škole? Má být takový, aby z něj šel strach a při každé hodině se cítil jako vládce studentů? Nebo by se měl snažit být co nejvíce přátelský a kamarádit se studenty, které učí? Těžko říci. Podle mě jsou možné určitě obě možnosti. Já dávám přednost určitě druhé možnosti, protože mám rád, když je učitel přátelský, zábavný, umí dobře komunikovat se studenty a přitom vás toho i hodně naučí. Pokud potřebujete pomoc, tak vám ochotně poradí a vysvětlí. Každý učitel je však jiný. Jeden vám například řekne, abyste si něco dělali, a nechá vás na pokoji. To je podle mého názoru špatně, protože sice budeme mít volnou zábavu, na druhou stranu se nic nenaučíme. Takový učitel je spíše podprůměrný. Jiný zase každou hodinu zkouší, zároveň s tím studenti pořád píší testy, což je na druhou stranu dobré, protože si učení budou lépe pamatovat a učit se z hodiny na hodinu. Jenže tyto hodiny je vůbec nebudou bavit a bude těžké je udržet v klidu. Já si myslím, že by učitel měl být pro studenty takovým vzorem. V hodinách by určitě autoritu mít měl. Nejdůležitější vlastnost u učitele je pro mě spravedlivost. Jestliže učitel dá jednomu studentu dvojku za tři chyby a druhému za ty stejné dá čtyřku, tak to asi není úplně férové. Dále by se měl snažit dobře vycházet se všemi studenty, aby se někteří necítili výborně a druzí zase, že se na ně nebere ohled. A pokud možno by měl být učitel také alespoň trochu zábavný, aby se studenti o hodinu občas zasmáli a nenudili se pořád jen v lavici. Shrnutím bych chtěl říci, že každý učitel používá různou metodu výuky a každá z nich má určité výhody a nevýhody. Jedni mají radši zábavu, druzí zase, když se toho více naučí. Já mám nejraději, když je to takové smíchané. Chci se něco naučit, ale zároveň se ve škole nechci nudit.

HODNÝ NEBO PŘÍSNÝ UČITEL Dominik Juránek 3.D Myslím, že i hodný i přísný učitel má každý své výhody a nevýhody. Hodného učitele se nebudu bát při hodině zeptat, protože mi s největší pravděpodobností neodsekne, že to už mám dávno umět. Na druhou stranu u přísnějšího učitele se taková reakce dá předpokládat a tak se předmětu budu věnovat víc, ať chci, nebo ne. V případě, že je učitel moc přísný, může student naopak na předmět zanevřít a vzdát snahu, začít sabotovat výuku, nebo schválně provokovat. Když je učitel příliš hodný, tak to vybízí k nepozornosti v hodině, ale výuka je pro žáka příjemnější. Oproti tomu učitel, který klade na žáka příliš vysoké nároky, mu tím předmět může zprotivit. Hodný profesor nechá žáka sice projít 28.

ročníkem, i když na to mnohdy nemá znalosti, ale co mu to bude platné, když další rok bude spoléhat na to, že to zase nějak půjde. Vytvoří si tím iluze o svých znalostech, které mu pak v životě budou chybět. Ale když bude učitel moc přísný, tak žákovi nebudou mít kde chybět, protože kvůli tomu může studium vzdát. Učitel by neměl být tak hodný, že je mu jedno, jestli ho někdo poslouchá, nebo jestli na sebe studenti křičí přes celou třídu. V takových hodinách pak není možné se cokoliv naučit. A nejlepší je, když se navíc jedná o maturitní předmět. Ať už hodný, nebo přísný, učitel by si měl umět zjednat respekt a nikdy nenechat pozornost ve třídě klesnout na takovou úroveň, ve které není možné vyučovat. Přístup učitele také závisí na chování žáků. Myslím, že by v některých případech měly být povoleny fyzické tresty. Častěji se objevuje arogance žáka vůči učiteli, a který učitel by pak chtěl být na žáky hodný, když si to nezaslouží? Za chování učitelů k nám si ve většině případů můžeme sami, ale jsou i případy, kdy má učitel nějaké problémy v osobním životě. Samozřejmě je to člověk jako každý jiný, ale dobrý učitel by měl umět osobní život od učení oddělit a nebýt tak zbytečně přísný. Podle mě by měl ideální učitel něco mezi hodným a přísným. Přísný, ale spravedlivý. Ne tak přísný, aby nám předmět znechutil, ale tak, aby nás donutil se škole víc věnovat. Neměl by nám dávat známky zadarmo a rozhodně by jeho osobní život neměl ovlivňovat jeho přístup k výuce.

Učitelé a technika Filip Špinka, 2.L V dnešní době, kdy má téměř každý tablet nebo chytrý telefon, je pro učitele velmi složité zaujmout studenty svým výkladem. Většina učitelů proto používá interaktivní tabule, jak jen to jde, mají v PowerPointu nahrané prezentace s výkladem, nebo videa a fotografie k dané látce. Musím říct, že se mi tento způsob velice zamlouvá. Například v chemii, když se učíte nějaké chemické reakce a vidíte reakci na videu, jak probíhá, tak si jí určitě zapamatujete mnohem lépe, než když si o jejím průběhu jen řeknete. Jenže někteří učitelé nedokáží zaujmout ani prezentací, mají mnoho textu bez obrázků a prezentace jsou celkově nepřehledné. Perfektní prezentace má například paní profesorka Krajčová na fyziku. Jsou přehledné, je v nich jen to, co potřebujeme, a dost často obsahují i animace. Bohužel se ale učitelé dost často setkávají s nefunkční technikou. Například v naší kmenové učebně 108 se nelze připojit s notebookem k projektoru, takže učitele musí trávit mnoho času přihlašováním se ke školní síti. Jenže pak zjistí, že nefunguje přehrávání DVD nebo videí z flash paměti. Ztratili tedy dvacet minut přihlašováním se a následným řešením problému, který nemohou vyřešit, a skončí to tak, že jsou naštvaní z nefunkční techniky. A proto, že jsou naštvaní z nefunkční techniky, začnou učitelé zkoušet, z čehož nejsou šťastní studenti ani učitelé (hlavně studenti). Ale prezentace či videa se nedají použít v každém předmětu. Dokážete si představit prezentaci například na funkce v matematice? Proto má také každý profesor svůj způsob přednášek a snaží se nás určitým způsobem zaujmout. Někteří sem tam řeknou i vtip, zapojí nás do výkladu vyvoláním k tabuli, abychom to lépe pochopili. Anebo když studenti nedávají pozor, tak profesor začne mluvit potichu a zrychlí výklad, což musím říct, je velmi efektivní. 29.

Moderní technologie ale nemusí využívat pouze učitel. Studenti velmi často využívají k psaní zápisů notebooky nebo tablety. Například na vysoké škole Unicorn College, která využívá stejně jako naše škola plus4U, dostanete ke studiu iPad zdarma. Existuje spousta aplikací na tablety, díky kterým máme ještě větší přehled o dané látce. Ty ale jsou kompletně v anglickém jazyce. Psát si elektronické zápisky má své klady i zápory. Perfektní je například to, že zápisky mohou být obohaceny různými obrázky či videi k tématu nebo také to, že si je můžete zálohovat na virtuální úložiště a mít k nim přístup odkudkoliv. Nevýhod je zde ale také mnoho, může to studenty odvádět od výkladu například tím, že začnou hrát hry, prohlížet si sociální stránky jako je Facebook a Twitter, nebo si začnou zařizovat věci, na které předtím neměli čas, například korespondenci. Vše tedy záleží na studentovi, jak se k tomu postaví a uvědomí si své priority do budoucna. Osobně si tedy myslím, že v používání moderních technologiích, ať to jsou dataprojektory, notebooky nebo tablety ve školství jsou budoucnost, ale muselo by se určitým způsobem zamezit tomu, aby se při vyučování na tabletech a noteboocích dělaly jiné věci než ty, které jsou spjaty s danou látkou, nedělaly. To by se ale mohlo někomu nelíbit.

IDEÁLNÍ UČITEL? Martin Vobecký, 4.C Než se pustím do úvah, jaký by měl být ideální učitel, bylo by asi dobré si nejdříve ujasnit, co by takový učitel měl dělat. Učitel by měl už ze základu toho slova učit, bohužel ne všichni to dělají. Spousta lidí, živících se učitelskou profesí, žáky a studenty neučí, ale pouze dohlíží na to jak se studenti a žáci učí sami. To je velký rozdíl, který si asi hodně lidí neuvědomuje. Učení nespočívá v zadávání domácího úkolu (jejichž užitek by mohl být tématem na celou další úvahu) každý čtvrtek, nebo ve vytvoření testu na každé úterý. To by mohl dělat i nadprůměrně inteligentní policista, nebo dobře vycvičení šimpanz. Učitelství podle mě spočívá ve vší té práci se studenty mezi tím. Vysvětlování, předvádění a nekonečné opakování pro ty pomalejší, to je učitelství a chápu, že to není snadné, že je to naopak velmi vyčerpávající. Ale kantorství by nemělo být profesí, nýbrž posláním. To je jeden z největších neduhů naší společnosti, smazání rozdílů mezi těmito dvěma slovy. Lékař, záchranář, hasič, i učitel jsou poslání, a měly by být náležitě finančně ohodnoceny. Bohužel hlavně u posledního zmiňovaného se tak neděje, a tak se do praxe dostává hláška pana profesora Housky (mimochodem jednoho z nejlepších učitelů, kterého jsem za svá studia potkal) „Být profesorem je hezká činnost, pokud na ní máte čas a peníze.“ A jakže se to dobrý učitel pozná? To není úplně jednoduchá otázka. Rozhodně základním předpokladem je znalost vyučované problematiky. Může to znít tak samozřejmě, že bych se nad tím ani nemusel pozastavovat, ale až tak samozřejmé to bohužel není. Dobrý profesor by měl znát z daného předmětu rozhodně víc, než co je obsahem tematického plánu. Když totiž učitel dostane otázku týkající se učiva a jeho odpověď zní: „No, ehm, eeee, no tak půjdeme dál.“ (ano, opravdu se mi to stalo), tak je asi něco špatně. Jasně, nikdo není dokonalý a vědět vždy vše, zvláště v tak komplexních oborech jako je IT, je nemožné, ale vědět alespoň o něco víc, než je obsahem skript, by bylo vhodné. Logicky následným bodem je to, že by měl umět látku i vysvětlit. On je totiž velký rozdíl mezi „umět“ a „umět vysvětlit“. Učení je velice složitý proces a vyučování je proces ještě složitější. Je potřeba problém dostatečně rozložit a zjednodušit, aby se poté mohlo několikrát opakovat a znovu rozkládat a zjednodušovat. Nikdy jsem nikoho nic neučil, takže nemám vlastní zkušenosti, ale i tak 30.

mám dojem, že to musí stát hodně trpělivosti. Tak mě teď napadlo, že je to vlastně svým způsobem umění, protože dobrý profesor po sobě zanechá otisk v mysli každého studenta, stejně jako umělec otiskne kousek sebe do každého svého díla. Další věcí, kterou by měl schopný kantor ovládat, je umění argumentace. Samozřejmě to není nutné u všech předmětů, například v matematice se bude stěží nějaký student dohadovat o tom, kolik je logaritmus o základu dvě čísla čtyři, ale v řadě jiných předmětů, zejména v předmětech humanitních, se profesor neubrání konfrontacím jeho názorů s názory studentů, a pokud si své názory není schopen obhájit kvalitními argumenty, rychle ztratí u studentů respekt. K tomuto bych také rád připíchl schopnost uznat omyl. Učitel je v první řadě člověk a žádný člověk neví všechno a nikdo není neomylný, ale pokud to neumí uznat, může to působit hloupě. Asi nejčastěji rozebíranou otázkou k tématu dobrého učitele je, zda by měl být spíše mírný či přísný. Já paradoxně tuto otázku nepokládám za až tak moc důležitou. Podle mě každému studentovi vyhovuje něco jiného. Někdo nad sebou potřebuje tvrdou ruku, někdo ji nad sebou naopak nesnese. Asi nejlepší variantou je takový zlatý střed, ale ani ten nikdy nebude vyhovovat všem. A pokud profesor nebude splňovat body uvedené výše, nebude vyhovovat nikomu. Pokud bude kantor umět vyučovat, obhájit si své stanoviska a případně i uznat chybu, bude mi jedno, zda je to Mílius, či pověstný Igor Hnízdo.

Venezuela…krásná jedné cesty…

a

nespoutaná

země

Mgr. Blanka Čechová, vyučující tělesné výchovy a biologie Procestovala jsem už mnohé exotické země…země bohaté, chudé, chladné i horké. Mé rozhodnutí odletět na biologickou expedici do Venezuely samo o sobě slibovalo dobrodružství, krásnou přírodu a exotično. Na tuto výpravu jsem se velmi těšila, ale zároveň ve mně panovala jistá obava z náročnosti a nebezpečí tohoto „výletu“ Venezuela se nachází v tropickém pásmu, na severu Jižní Ameriky na pobřeží Karibského moře, severně od rovníku. Je to pevninská země s mnoha ostrovy. Sousedí na západě s nechvalně proslulou. Kolumbií, na jihu s divokou Brazílií, a na východě s Guyanou. Její rozloha je 916 000km2, (79 000km2 ČR) Velikou část tvoří pohoří Andy, kde se tyčí nejvyšší hora Venezuely Pico Bolívar (4979 m) a Guayanská vysočina. Mezi nimi je položena hluboká tektonická oblast s jezerem Maracaibo a rozlehlou Maracaibskou nížinou. Venezuelou protéká řeka Orinoco, jejíž pravé přítoky tvoří vodopády. Nejvyšší vodopád světa je právě ve Venezuele: Salto Ángel 979 metrů. Podnebí je zde horké s deštivým létem a suchou zimou. Žije tady téměř 28mil. obyvatel při hustotě zalidnění 29 ob/km2. Většina obyvatel je soustředěna ve velkých městech, vnitrozemí obývají indiánské kmeny. Úředním jazykem je španělština. Hlavním městem je Caracas. Tato fakta si předčtete v každém průvodci … Naše cesta začínala v Caracasu. Velké, trochu špinavé město, které se „pyšní“ pověstí města s největší kriminalitou na světě. Realita nelže. Do ulic se nikdo, kdo není místí, neodváží. Prý co 30minut to vražda. I tak nás zvědavost přemohla, a z hotelu jsme vyšli, i když v doprovodu nervózního taxikáře, coby bodyguarda, který byl rád, když nás vrátil zpět, za elektrický plot, do bezpečí hlídaného hotelu. 31.

Jelikož jsme sem nepřijeli relaxovat, hned druhý den, a všechny dny následující, nás budík probouzí kolem páté hodiny. Převážně jeepem, který tankoval benzín za 5 halířů/l, jsme poznávali tuto zemi, džungli a místní nádhernou přírodu plnou nerostného bohatství, nepřeberného množství ptáků, endemických živočichů i rostlin. Cestovali jsme za indiánskými kmeny, které i když žijí v chudobě, jsou určitě šťastnější, přátelštější (na počkání se neokrádají a nevraždí), než obyvatelé hlavního města. Viděli jsme jaspisová údolí, nejvyšší vodopád světa - je to opravdu živel valící se vody uschovaný v srdci džungle. Cestovali jsme 2 500 km skrz vnitrozemí, abychom vstoupili na Roraimu nejvyšší ze skupiny stolových hor jižní Ameriky (2 700mnm, 50km2), kde nás ohromila nádhera impozantního pohoří, 2 miliardy let starého, nejstaršího toho typu na světě. Prodírali jsme se džunglí, poznávali exotické rostliny i hlasy ptáků. Naším průvodcem byl ornitolog. Ukázal nám mnoho – kolibříky, pískavého guachara i velikou harpii. Podívaná nádherná a nepopsatelná. Cestovat po této zemi, zvláště v ceně pohonných hmot, by se dalo měsíce. Jedná se o jízdu „cestou necestou“, ve Venezuele je vlastně jenom jedna „pořádná silnice“ – „pořádná“ znamená, že ani zdaleka nedosahuje „kvalit“ naší D1., vede od severu k jihu země. Ostatní cesty jsou spíše stezky vyšlapané či vyjeté místními obyvateli, občas jsme si i my cestu museli prosekat mačetou. Turistů tady moc nepotkáte, byli jsme tak trochu exotická atrakce. Mobilní signál většinou nefunguje, dopis byste ve vnitrozemí posílali těžko, pošta tu existuje jen ve velkých městech. Přesto, že je tato země federativní prezidentskou republikou, tak nějaký systém, kromě všudy přítomné armády, jsme tu vlastně nepostřehli. Zákony se nedodržují, kdo má peníze má vše, vše si koupí svobodu i řidičský průkaz. Každý zde může těžit přírodní bohatství zlato, naftu, diamanty i jaspis. Historickou architekturu byste hledali marně. Poslední den naší výpravy jsme se z impozantních přírodních krás přesunuli ke Karibskému moři, které je krásné, průzračné a „turistické“, i když přeplněné pláže tu rozhodně nenajdete. U moře jsme si oddychli a z teplé - 30°C a vlhké země - 80% vzdušné vlhkosti - antiperspiranty tu doopravdy nefungují - jsme se přesunuli domů., do zimního počasí. Jsem zase doma. Časový posun 5,5 hodiny mi dělal trochu problémy, zážitky vstřebávám do teď, ale jsem moc ráda, že žiji zde, ve střední Evropě, v zemi „rozbité“ D1, hádajících se politiků, drahého benzínu a možnosti poslat přání k Vánocům……a tak toho využívám a přeji všem: KRÁSNÉ VÁNOČNÍ SVÁTKY A ÚSPĚŠNÝ NOVÝ ROK PROŽITÝ VE ZDRAVÍ.

STUDIJNÍ STÁŽ V LOTYŠKU ROZHOVOR S Celvin MWANSA, student třídy 2.D, obor Informační technologie Celvin Mwansa je studentem naší školy. Do dvou let žil v Zambii, do jedenácti let v Jihoafrické republice a posledních šest let pak v České republice. Minulý měsíc spolu s dalšími třemi studenty strávil čtrnáct dní na studijní stáži v Lotyšsku. Nejen proto jsme mu položili několik otázek.

32.

Tvoje matka je Češka, tvůj otec pochází ze Zambie, kde v současné době pracuje. Jak se tvoji rodiče seznámili a jak ses ty ocitl v České republice? “Můj otec v současnosti pracuje v Zambii. Oni se potkali v Moskvě, když byli na universitě. Otec si tu v Česku chtěl udělat doktorát, proto sem přijel, když mě bylo asi osm let. Já jsem tak žil tři roky v Africe bez otce. Po těch třech letech se rodiče rozhodli, že by bylo lepší, kdybychom se sem přestěhovali napořád. Dlouho jsme se o tom nediskutovali a už jsme seděli v letadle na cestě do Čech. Vtipné je, že jsme sem jeli kvůli otci, a ten se před rokem vrátil do Zambie, protože on to tu neměl rád.” Za šest let ses naučil výborně česky. Máš na to nějaký recept? “Neřekl bych, že mluvím perfektně, ale chodil jsem na soukromé hodiny asi půl roku a zbytek jsem se naučil ve škole.” Do jedenácti let jsi žil v Jihoafrické republice. Můžeš nějak porovnat život v České republice a v Jihoafrické republice? Co se týká občanských svobod, bezpečnosti, životní úrovně? “Já jsem celou dobu žil jenom v bezpečné části země, ono to tam je rozdělené na chudou část a na bohatou čast. Většina obyvatel ale žije v chudobě, takže bych řekl, že v Česku je o něco vyšší životní úroveň. Ale předtím, než se Nelson Mandela stal prezidentem, tak tam byl arparteid a v té době bylo uplatnění pro lidi s tmavší pletí výrazně omezeno.” Tvoje pleť je poněkud odlišná od většinové populace v České republice. Setkal ses s projevy rasismu, a pokud ano, kdy k tomu došlo? “Ano setkal, většinou o nic nešlo, ale postupně se to zhoršovalo, nejprve to byly nadávky, potom i násilí, ale od té doby, co jsem začal věnovat sportu a trošku vyrost, tak ty projevy přestaly, nebo jsem to prostě přestal vnímat.” Máš v současnosti nějaké problémy se svými spolužáky? “Ani ne, já je mám rád, a oni mě taky, no aspoň doufám, že mě mají rádi.“ Jak ti jde studium na naší škole? “Celkem dobře, ale jak jsem byl na té studijní stáži, tak jsem dost zameškal, takže musí dohánět hodně věcí.” Jaké máš plány do budoucna? Uvažuješ o životě v Zambii, kde nyní pracuje tvůj otec? “Ano, po ukončení studií bych chtěl jet pracovat do Zambie, otec tam má firmu, tak bych pracoval u něho.” Před pár týdny jsi absolvoval studijní stáž v Lotyšsku. Můžeš porovnat život tam a v České republice, co se týká životní úrovně, nálad mezi lidmi a podobně? “Lidi jsou velmi přátelští, ale je tam velká jazyková bariéra, jenom menšina lidi umí 33.

anglicky. Oproti Česku je to tam tak o patnáct let pozadu, ale lidé si žijí poměrně dobře.” Jak hodnotíš celkově tuto studijní stáž, jak vlastně probíhala a co tě nejvíce zaujalo? “Nejvíc mě zaujalo programování v Pascalu a v Delphi. První týden jsme chodili na místní průmyslovou školu, kde jsme se kromě programování ještě naučili, jak pracovat v MS-DOS, vytvářet webové stránky, a pak jsme druhý týden chodili do různých firem např. Microsoft, a tam nám ukazovali, jak to u nich funguje, co dělají, jak se dostali k IT.“ Zmínil ses, že komunikace s místními studenty poněkud vázla. Co bylo hlavní příčinou? “Jazyk, většina lidí tam neuměla anglicky, pár studentů ještě umělo rusky, takže jsme si aspoň trošku rozuměli.” Jak vlastně probíhá výuka na lotyšské střední odborné škole a jak se liší jejich vzdělávací systém od českého? “Mají tam čtyřletou výuku, ale 3 plus 1, tři roky mají předměty typu matiky, chemie atd. a poslední rok mají jenom odborné předměty.” Máš pro čtenáře Presíku ještě nějakou pikantnost, zajímavost, postřeh? Nebo nějaký vzkaz? “Když bude u nás ve škole zase nějaká stáž, tak neváhejte a jeďte tam, opravdu to za to stojí, uvidíte úplně jiný svět, poznáte nové lidi, naučíte se hodně nových věcí a přitom se budete náramně bavit.” Děkujeme za rozhovor.

ZMĚNA ČASU Tomáš Morkus, 4.C Každoroční změna času se stala pravidelným zvykem již od roku 1979. Tímto rokem započalo ne zcela dobrovolné, téměř nevolnické přeřizovaní hodinek v určité datum. Koncem září přichází na pole působnosti zimní čas, střídající tak čas letní. Pokud jste o této události slyšeli poprvé, důvod k radosti byl nasnadě - prožili jste o hodinu delší den. Snad omluvíte mojí prostoduchost, že zimním časem mylně označuji čas běžný pásmový. Zimní čas v pravém slova smyslu ale opravdu existoval, po druhé světové válce byl v Česku zaveden na pouhý rok a spočíval v hodinovém posunu dozadu oproti času běžnému. S největší pravděpodobností se jednalo o světový unikát. Návrat k běžnému času pásmovému je vskutku ku prospěchu věci, jsou zvráceny škody, které napáchal čas letní a my si konečně, pomineme-li časová pásma, můžeme synchronizovat hodinky se zbytkem světa.

34.

Změna času je vždy velká událost, jež si samozřejmě žádá opulentní zájem médií. Jako vždy se v televizních novinách dozvíte, jak tato událost zapůsobí na Vaše zdraví, psychiku a ekonomickou situaci. V zaměstnání se dokonce můžete dočkat změn organizačního ražení, někteří živnostníci si mohou na letní čas natolik přivyknout, že návrat času běžného pásmového zkrátka neuznají. Vy jim pak můžete pouze poděkovat, za ulehčení práce, jelikož Vám odpadají starosti s přeřizováním všech Vašich hodin a hodinek. Kdybyste náhodou měli ve svém životě, jiné radosti než pravidelnou docházku do zaměstnání, doporučuji přenastavit alespoň hodiny kapesní, které začnete užívat až koncem směny. A pokud by Vám po návratu domů chyběla volnočasová Promítla se změna času aktivita, můžete například hledat ztracenou na Vaší psychické hodinu. Nevěste však hlavu, máme před sebou pohodě? úsvit přímé demokracie, referendum by bylo na místě. Zanechme tedy každoroční změnu na čas letní a zrušme návrat k času běžnému pásmovému. Toto by za několik let ocenili zejména ti, kteří mají příbuzné na druhém konci NE ANO světa a ostýchají se je ve dne kontaktovat, 57% bojácní narušení jejich spánkového režimu. 43% Závěrem, na téma „změna času“ proběhla anketa, čítající 21 respondentů studujících na SSPŠ. Letmým pohledem na výsledek tohoto průzkumu, lze snadno zjistit, že hodinový posun se na psychice některých studentů neprojeví bez následku.

„Drogy“ a můj názor na ně Pavel Mašek, 2.C Každý všude slyší, že jsou drogy špatné, ale kdo to řekl, že jsou drogy špatné? Rád bych začal právě tímto problémem, kterým je nízká informovanost i z druhé strany. Můžete vidět desítky závislých lidí, ale nebudete vědět, co prožívají a proto ani nemůžete zjistit, proč jsou pro ně drogy tak důležité. Můžete si přečíst různé články o účincích drog, ale dokud to nezažijeme, tak nemůžeme soudit, zda je to špatné či nikoliv. Toto se ale netýká jen tvrdých a zakázaných drog. Velmi často mi lidé říkají: „Proč kouříš?“ a je to jen tím, že oni sami jsou nekuřáci a toto nedokážou pochopit. Lidé, kteří přestali kouřit, už se neptají „proč kouříš“, ale jen řeknou: „měl bys s tím přestat, jen to škodí zdraví“ atp. A stejně je to se všemi drogami, i těmi těžkými, a každý by si měl uvědomit, že nemůže nikoho soudit za jejich užívání, pokud sám neví, co mu to přináší. Další věc, kterou by si měl uvědomit každý, kdo poukazuje na „feťáky“, je, že ti lidé si to sami zvolili. Nikdo se nestane po první dávce (ani heroinu) závislý, a nemusí si dát další dávku. Je to jen jeho rozhodnutí a nejspíše se mu účinky té drogy natolik líbily, že si on sám chtěl dát další, i když si byl vědom rizika, které to obnáší.

35.

Pokud jste došli až sem, jistě si říkáte, že holduji drogám, zajisté užívám drogy atd. atd. Ale pravda je jinde. Každý člověk je na něčem závislý, někdo si musí každé ráno dát kafe, někdo cigaretu, někdo energetický nápoj po cestě do školy. Jedno je ale jisté, každý má nějakou tu svojí závislost, která jen škodí, a to v každém případě. Pokud budete užívat drogy velmi často, velmi brzy se stanete závislými, budete už narážet na jeden problém za druhým a dostanete se do magického kruhu, ze kterého není snadno úniku. Pokud ale máte volný víkend, kdy nemusíte do práce, do školy apod., tak proč nezavolat přátelům a dát si cigaretu marihuany? Jednou za čas se jistě nestanete závislým a jen vám to rozšíří obzory a upraví vám to názory na spousty věcí. Pokud se vám drogy nevymknou kontrole, tak to nikomu vadit nebude a většina lidí ani nezjistí, že jste kdy drogy užíval (pokud nebudete chtít a nebudete dávat najevo své názory). Ale už pryč od marihuany a podíváme se také na jiné drogy, od marihuany bych rád navázal na „lehké“ drogy-lysohlávky. U lysohlávek a jiných halucinogenních látek se vracíme k prvnímu problému víc než u jakýchkoliv drog. Každý ví, že lysohlávky způsobují halucinace, ale kolik z vás zažilo halucinace? Většina z vás ani neví, co si pod tím má přesně představit. Víte sice, že potom vidíte věci, které nejsou, ale pokud ten pocit neprožijete, nevíte nic. Nemá smysl, abych tu popisoval samostatně každou drogu, její účinky atd., protože toho je plný internet a pokud budete mít zájem, zjistíte si to. Nenavádím vás ani k užívání jakýchkoliv drog, jen jsem vám chtěl sdělit, že není správné každého soudit a odsuzovat, protože bere drogy.

FIREMNÍ KULTURA Čerpáno MF Dnes 7. listopadu 2013 Firemní kultura je úprava vztahů na pracovišti, a to nejen k zaměstnancům, ale také směrem k zákazníkům a obchodním partnerům. Významní zaměstnavatelé mívají firemní kulturu popsanou v dokumentu, s nímž je každý zaměstnanec seznámen neprodleně po zahájení pracovního poměru. A dobrý zaměstnavatel na dodržování zásad uvedených v tomto dokumentu trvá. Tím firma vystupuje navenek konzistentně, což je dobrá zpráva jak pro zákazníky, obchodní partnery i zaměstnance. Firemní kulturu není vhodné budovat demokraticky zdola, ale měla by přijít jako v dobách osvíceneckého absolutismu shora. A být aplikována od vrcholného představitele managementu až po vrátného či uklízečku. Dobře sestavená a udržovaná firemní kultura pomáhá úspěšným společnostem být ještě úspěšnější.

36.