NÁMĚŠŤ A ROSICE OKOLNOSTMI VYNUCENÝ PRODEJ

NÁMĚŠŤ A ROSICE

OKOLNOSTMI VYNUCENÝ PRODEJ

299

Karel st. ze Žerotína a náměšťsko rosické panství V obecném povědomí je západomoravský komplex panství Ná měšť, Rosice a Troubsko pevně spjat s rodem Žerotínú. Snad nejpev něji ze všech držav tohoto mocného rodu. Ve skutečnosti prošla ob last na okraji Českomoravské vrchoviny podstatné složitějším historickým a majetkoprávním vývojem. Karel starší náležel teprve ke druhé generaci Žerotínú na Náměšti a Rosicích. Vzájemné propojení náměšťského a rosického panství nelze po važovat za tradiční. O právním i faktickém patrimoniálním komple xu lze vlastně hovořit až ve verdenberském období po roce 1628. Pro náméšťské panství sehrál od středověku největší význam rod pánů z Lomnice, jehož příslušníci zastávali ve stavovském systému Morav ského markrabství nejvyšší funkce. Totéž se týkalo i pánů z Kravař, ze Švamberka a z Cimburka, kteří se na Náměšti vystřídali během pozdního středověku. Nicméně od roku 1481 zde vládli páni z Lom nice opět. Před polovinou šestnáctého století se páni z Lomnice spří znili s rodem Žerotínú, který právě dosáhl prvního vrcholu svého rozmachu, když se Libuše z Lomnice na Náměšti provdala za Bedři cha ze Žerotína na Novém Jičíně. Jejich syn Jan [starší] ze Žerotína se stal pánem na Náměšti poté, co roku 6. ledna 1566 po smrti Oldři cha z Lomnice zajistil majetky na Náměšti a na Lomnici. Panství Rosice prošlo přece jen poněkud odlišným vývojem a také se dostalo do rukou Žerotínú na základě jiného postupu. Od středo věku se zde projevovala blízkost Brna, resp. zeměpanského hradu Veveří. Nebylo náhodou, že rod Hechtů z Rosic byl pevné zakotven ve službě českým králům a moravským markrabatům. Po období zmatků, v něž na Rosičku vyústily husitské války, se zde na určitou dobu ustálila držba pánů z Lipé. Žerotínové od nich získali rosické 1

(1) Dějiny p a n s t v í N á m ě š t nad Oslavou shrnuje D V O R S K Ý , F.: Vlastivěda moravská. Náměštský okres. Brno 1908, s. 78. Zde také uveden údaj, ž e Jan st. ze Žerotína roku 1563 dédil druhou č á s t N á m ě š t ě po Oldřichu z Lomnice. U m é l e c k o h i s t o r i c k ý popis SEDLÁK, J:. Náměšt nad Oslavou. Praha 1973. O z p ů s o b u převzetí n á m ě š ť s k é h o p a n s t v í Janem st. ze Žerotína HODEČEK, D.: Náměštská a brumovská větev pánů z Lomnice. Di plomová p r á c e . Brno 2000, s. 3 7 a 45: „... při/edouc na zámek Náměšť a na zámek Lom nici, pokoje zapečetěné odtrhnouc sekryty zodmykati dal a v těch pokojích a truhlách přehledávajic listy, zápisy, smlouvy, cedule a jiné spravedlnosti, kteréž po témž panu Voldfichovi z Lomnice byly pozuostaly..." H o d e č e k tuto s k u t e č n o s t ironicky komentuje jako „ p o z o r u h o d n ý z a č á t e k slavné žerotínské éry". K o s o b ě Jana st. ze Žerotína t é ž TUREK, A.: Hrad o panství Starý Jičín. N o v ý Jičín 1978.

300

DRŽAVY K A R L A STARŠÍHO ZE ŽEROTÍNA PO BÍLÉ H O Ř E

panství prakticky ve stejné době jako náméšťské dominium, tedy v šedesátých letech 16. století. Nepochybné tak postupovali na zákla dě promyšlené majetkové politiky Jana st. ze Žerotína, prvního pří slušníka této rodové linie, který dosáhl skutečně vrcholných pozic v moravské stavovské obci. Žerotínové tímto okamžikem pevné za kotvili na západní Moravě. Obě sousedící panství - náméšťské a ro sické - sice formálně zůstala i nadále oddělena, nicméně se vyvíjela na základě jednotného záměru společné vrchnosti. Jan st. ze Žerotína a posléze jeho synové k oběma velkým západomoravským dominiím skupovali okolní malé zemanské statečky. V sedmdesátých letech 16. století to byl především statek Kralice a po zději Jinošov. Tyto majetkové zisky jim umožnily, aby si v oblasti vy tvořili pevné a pozoruhodně strukturované majetkové zázemí. Neby lo proto divu, že současníci mnohdy vnímali celou západomoravskou žerotínskou državu jako jeden celek. Bartoloměj Paprocký z Hlohol tak dokonce označil Janova syna Karla st. ze Žerotína za pána na Náměšti, ačkoliv v dobé vzniku „Zrcadla slavného Markrabství mo ravského" Karel právně držel pouze Rosice, zatímco náméšťské pan ství tehdy náleželo výhradně jeho mladšímu bratrovi Janu Divišovi. Jan st. ze Žerotína dosáhl slušného vzdělání a následné i vý znamných stavovských funkcí. Zařadil se mezi příslušníky nejdůležitějších moravských šlechtických rodin. Byl mecenášem Jednoty bra trské, jíž roku 1578 poskytl nedávno dostavěný zámeček v Kralicích, aby sem mohla být z Ivančic přensena ivančická tiskárna. O spole čenském postavení Jana st. ze Žerotína vypovídá i zachovaná výzdo ba nádvorních arkád zámků v Náměšti a v Rosicích, které postupné budoval od okamžiku příchodu na západní Moravu až do své smrti roku 1583. Ačkoliv je možno ve výzdobě obou zámeckých komplexů 2

3

4

(2) Dějiny Rosic byly z p r a c o v á n y několikrát JANELE, J.: Rosice. Rosice 1907; K O L E K , A.: Rosice během staletí. Rosice 1994; K N O Z , T.: Renesance a manýrismus na zámku v Rosicích. Rosice 1996. (3) O Janu st. ze Ž e r o t í n a C H L U M E C K Y , P.: Carl von Zierotin und selne Zeit. 15641615. Brťinn 1862, s. 128-133. Statek Kralice byl i n t a b u l o v á n k n á m ě š t s k é m u panství roku 1573, J i n o š o v byl p ř i k o u p e n roku 1615. HosÁK, L.: Historický místopis země Mo ravskoslezské. Brno 1938, s. 144-145. Zápis P a p r o c k é h o POLIŠENSKÝ, J. (ED): Bartoloměj Paprocký z Hlohol, Zrcadlo Čech a Moravy. Praha 1941, s. 47-48. Ú p l n á reprintová edi ce PAPROCKÝ Z H L O H O L , B.: Zrcadlo slavného Markrabství moravského. Olomouc 1593. Reprint Ostrava 1993, fol. 89-95. (4) R e n e s a n č n í z á m e k v Kralicích postavil p ů v o d n í držitel statku, Jindřich Kralický z Kralic. O tom KOURILOVÁ, D.: Stavební vyvol tvrze v Kralicích n. O. Na základě arche ologického průzkumu a rozboru dochovaných architektonických článků. W M , 29, 1977, s. 151-166. O p ů s o b e n i b r a t r s k é tiskárny v Kralicích z a t í m nejkomplexnéji FIALOVÁ, V .

N Á M Ě Š Ť A ROSICE: OKOLNOSTMI V Y N U C E N Ý PRODEJ

301

rozpoznat mnohé spojující i odlišující prvky, nelze na jejich základe rozhodnout, který ze zámků jejich stavebník považoval za svou hlav ní rezidenci. Zdá se, že obé dominia mela v rámci žerotínských držav do značné míry samostatnou a nezastupitelnou úlohu. Jan starší se zapsal do dějin obou panství svou aktivní patrimoniálni politikou, projevovanou například aktivitou v oblasti vrchnostenského práva. Po smrti Jana st. ze Žerotína se načas západomoravská žerotínská država rozdělila. Rosické panství zdědil Karel st. ze Žerotína, náměšťské Jan Diviš. Oba Žerotínové však byli příliš mladí na to, aby se okamžitě ujali funkcí hospodářů. Čekalo je ještě studium i kavalírské cesty po Evropě. Dominia proto byla spravována poručniky, po případě příbuznými a žerotínskými úředníky. Jejich správa tak opět alespoň částečné probíhala jednotně. To pokračovalo i po návratu Karla staršího z ciziny. Zprvu zasahoval do poměrů na náméšťském panství jako zástupce svého stále ještě nepřítomného bratra, posléze z pozice zkušenějšího poradce. K opětnému propojení obou dominií jedinou vrchností došlo po smrti Jana Diviše ze Žerotína roku 1616, kdy Náměšť připadla Karlo vi. Karel starší zde od té doby sídlil častěji než na Rosicích a Náměšť byla nadále prakticky vnímána jako jeho hlavní rezidence. Žerotin se nedlouho předtím oženil s Kateřinou z Valdštejna a Náměšť ležela blíže jejího třebíčského panství. Zároveň vytvářela geografický střed nové vzniklých západomoravských žerotínsko - valdštejnských dr žav. Tento stav trval prakticky až do roku 1628. 5

6

7

* **

(ED.): Kralice. Brno 1959; CHALOUPKA, J.: Historický význam kralické tiskárny. Brno 1982. D á l e přikoupilli Žerotínové např. statek V a n e č , roku 1606 na v ý c h o d ě d r ž a v y statek Troubsko. (5) S r o v n á n i architektonického, e m b l e m a t i c k é h o a u m ě l e c k é h o pojetí z á m k u v Ná měšti a v Rosicích K N O Z , T.: Renesance a manýrismus na zámku v Rosicích. Rosice 1996. Jan st. ze Žerotína vydal pro m ě s t o Velkou Biteš v letech 1568 a 1573 vrchnos tenské rády. Jeho aktivity v tomto s m ě r u v š a k byly n e p o c h y b n ě p o d s t a t n ě širší. TlRAY, J.: Dějiny města Veliké Biteše. Velké Meziříčí 1882, s. 123-129. (6) Jan Diviš ze Žerotína zdědil po Fridrichovi ze Žerotína židlochovické panství, Karel st. p ř e r o v s k é panství. O p o m ě r e c h na Židlochovicich za vlády Jana Diviše ze Žerotína 1598-1616 H o s Á K , L.: K dějinám židlochovického panství za Jana Diviše z Že rotína. Č e s k ý lid, 1, 1946, s. 19-20; KNOZ, T.: Poddaný v korespondenci Jana Diviše z Že rotína. Z kralické tvrze, 18,1991-1992, s. 71-79. (7)

DVORSKÝ, F.: Vlastivěda

moravská.

Náměštský

okres. Brno 1908, s. 80-81.

302

DRŽAVY K A R L A STARŠÍHO ZE ŽEROTÍNA PO BÍLÉ HOŘE

Náměštsko

podle josefského

vojenského

mapování

(SOA Praha)

N Á M Ě Š Ť A ROSICE: OKOLNOSTMI VYNUCENÝ PRODEJ

Náměšfsko podle josefského vojenského mapování (SOA Praha)

303

304

DRŽAVY K A R L A STARŠÍHO Z E ŽEROTÍNA P O BtLÉ H O R E

Za Karla st. ze Žerotína tvořila osu celého patrimoniáliíího kom plexu cesta, vedoucí z Brna na západ k Třebíči a odtud k zemským hranicím. Další neméně významná cesta probíhala přes Velkou Bíteš směrem na Velké Meziříčí a Jihlavu. Obé znamenaly důležité komuni kační osy, diky nimž měla Karlova panství živý obchodní styk s hlavním městem markrabství. Rezidence Karla st. ze Žerotína diky těmto spojni cím často navštěvovali nejen obchodnici, ale také projíždějící šlechtici. Žerotín nikdy nepřestal dbát na to, aby na Náměšti ani na Rosi cích neumlkl čilý kulturní ruch, který zde započal za jeho otce. Po kračoval ve stavbě obou velkých zámků, které se na počátku sedm náctého století přiřadily k nejhonosnéjším šlechtickým sídlům v zemi. Stejně tak nepřestal podporovat Jednotu bratrskou. Právě za jeho vlády, na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století na kralické tvr zi vznikla nejslavnější vydání bratrské Bible. V Náměšti i v Rosicích byly podporovány bratrské sbory. Karel starší vždy dbal, aby se o ně starali vzdělaní knéží, které považoval za své zaměstnance a finanč ně je podporoval. Podobné podporoval opravy a dostavby kostelů. Sociální situace obou žerotínských panství byla předurčena pří rodními a geografickými podmínkami. Obě panství se nacházela ve zvlněné vysočinské krajině s převážně zemědělským charakterem. Samozřejmé, že nadmořská výška a členitost terénu do značné míry omezovala šíři pěstovaných druhů i ziskovost produkce. Například zásadní objem produkce vína musel být vždy smluvně zajišťován z žerotínských vinic na jižní Moravě. Komenského mapa Moravy po skytuje informaci, že jižní hranice Žerotínových držav tvořila severní hranici pěstování vína na Moravě. Z korespondence Karla st. ze Že rotína je patrné, že se poddaní nejčastěji zabývali klasickou obilnářskou a dobytkářskou produkcí a že součástí velkostatku bylo i něko lik velkých dvorů. Na náměšťském dominiu především dvůr vMohelně, na rosickém panství dvůr přímo v Rosicích. 8

9

10

(8) O kulturní politice Karla st. ze Žerotína v jeho r e z i d e n č n í c h m ě s t e c h N a m é s t a Rosice K O L E K , A.: Rosice během staletí. Rosice 1994, s. 31-40. Stručné, ale s u m á r n í hodnoceni kulturní politiky Karla st. ze Žerotína ODLOŽILIK, O . : Karel starší ze Žerotí na 1564-1636. Praha 1636, s. 37-62; V Á L K A , J.: Karel starší ze Žerotína (1564-1636). Z kralické tvrze, 13, 1986, s.l-7. O p o d p o ř e Jednoty b r a t r s k é na Žerotínových statcích T U R E K , A.: češti bratří na panství náměštskěm a rosickém v době předbělohorské. Z kra lické tvrze, 13, 1986, s. 52-57. O s t a v e b n í m a u m ě l e c k é m podnikání Žerotína na Rosi cích a N á m ě š t i . K N O Z , T.: Renesance o manýrismus na zámku v Rosicích. Rosice 1996. (9)

DRÁPELA, M . (ED.): Monumenta dellneatlonum Moraviae auctore I. A Comento.

Brno 1984. (10)

M Z A B R N O , SBIRKA RUKOPISŮ, G 10, K o p i á ř K a r l a st. ze Žerotína, č. 755, fol. 27.


305

Jestliže náméšťské a rosické dominium nepatřilo k nejvýznamnějším oblastem v obilnářské výrobě, nahrazovalo to hospodářským využíváním vodních toků, rybníkářstvím a chovem ovcí. Oběma pan stvími protékaly dvě důležité řeky, Jihlava a Oslava. Samozřejmě, že žerotinští poddaní provozovali říční rybolov. Na řekách byly také po staveny četné mlýny, valchy a další zařízení. V souvislosti s historií vztahu mezi vrchností a poddanými se obzvláště proslavil mlýn Pavla Petrmana u Koněšina. Na náméšťském i rosickém panství byla celá řada chovných ryb níků. Prodej ryb a vlny z početných vrchnostenských stád, to byly produkty, které byly prodávány nejen na místním trhu, ale jak v Br ně, tak i v některých dalších městech. Žerotínský velkostatek se tak stával alespoň částečné prosperujícím. Na rosickém, resp. náméšťském panství převažovalo vesnické osíd lení. Nalézala se zde pouze dvé městečka, jež byla zároveň vrchnosten skými rezidencemi, a jedno nevelké, zato důležité město, kterým byla Velká Bíteš. Především za své postavení vděčila své středověké tradi ci města s obzvláštním právním postavením. Velká Bíteš byla městem s hrdelním právem, odvozovaným z brněnského právního okruhu. Tato tradice přetrvala až do první třetiny sedmnáctého století a náměšťská vrchnost ji musela vždy respektovat. Bítešští měšťané byli již za Jana st. ze Žerotína vyňati z obecné vrchnostenské legislativy a byly pro né sepsány zvláštní právní artikuly. Disponovali podstatně širšími osobními právy, nežli ostatní poddaní. Dokonce širšími, nežli obyvatelé rezidenčních městeček, kteří také požívali dosti značné dů věry vrchnosti a byla jim udělována různá privilegia. Zájem Žerotínů o situaci ve Velké Bíteši v pramenech dokládá například opakující se spor o dosazování faráře, který Karel st. ze Žerotína stejně jako jeho bratr Jan Diviš vedl s abatyší cisterciáckého kláštera „Porta coeií". 11

12

13

14

(11) O p ř í b ě h u k o n ě š í n s k é h o m l y n á ř e Petrmana U R B Á N K O V Á - H R U B Á , L.: Supliky Kar lu st. ze Žerotína. ČMM, 83, 1964, s. 307. (12) Základní informace o h o s p o d á ř s k é struktuře n á m é š t s k é h o panství W O L N Ý , G : Die Markgrafschaft Máhren, topographisch. statistisch und historlsch geschlldert. Sv. III. Znaimer Kreis, s. 398-452; DVORSKÝ, F.: Vlastivěda moravská. Náměštský okres. Br no 1908. M Z A B R N O , S B Í R K A HISTORICKÉHO SPOLKU, G 13, M a t e r i á l y J . S t r n i š t ě , č. 8, opi sy gruntovnic n á m é š t s k é h o panství. Z A O P A V A , P R A C O L O M O U C , R O D I N N Ý ARCHIV

ŽEROTÍNŮ, Dlužni kniha Jana Diviše ze Žerotína, (ŽD 24). (13) TlRAY, J:. Děfiny města Veliké Biteie. Velké Meziříčí 1882, VERBÍK, A. - ŠTARHA, I. (ED.): Smolná kniha velkobítešská. Brno 1973; VERBlK, A. - ŠTARHA, I. (ED): Černá kniha města Velké Biteše. Brno 1979. (14)

TlRAY, J.; Dějiny

města

Veliké Bíteše. Velké Meziříčí 1882, s. 171. Korespondence

306


Náměšť a Rosice mezi povstáním a Obnoveným zřízením V době, kdy se na Moravě začínal odehrávat konflikt třicetileté války, doznívala na náměšťském a rosickém panství šťastná žerotínská éra. Po smrti Jana Diviše ze Žerotína roku 1616 Karel starší čás tečně hospodářsky a správné propojil obě panství a své hlavní sídlo přenesl z Rosic na Náměšť. Význam městečka Náměště byl ještě zvý šen roku 1618, kdy Žerotín prodal panství Dřevohostice. Po známých událostech stavovského povstání odešel Karel st. do určitého politic kého ústraní, které ponejvíce trávil právě na náměšťském panství. Ačkoliv i nadále vzhledem ke svému vlivu zasahoval do některých po litických událostí, posunul se z pozice předního politika do role ven kovského šlechtice a hospodáře. Druhou významnou okolností, která předurčila osudy náméšťského a rosického panství po stavovském povstání, bylo jejich neza řazení na konfiskační seznamy stavovské ani císařské strany. Ač koliv za vlády radikálů moravští stavové Žerotína uvěznili, sáhnout na jeho pozemkový majetek si přece jen netroufli. Mnozí ze stavov ských direktorů dokonce byli s někdejším zemským hejtmanem v přátelských vztazích a u ostatních si zachovával autoritu jako zna lec zemského práva i jako mecenáš Jednoty bratrské. 15

16

17

mezi Janem D i v i š e m ze Žerotína a abatyši kláštera „Porta coeli", ZA O P A V A , PRAC. O L O M O U C , R o d i n n ý archiv Žerotinů, (ŽD 7). (15) Karel st. ze Žerotina neni jako h o s p o d á ř na s v ý c h statcích dosud d o s t a t e č n ě prozkoumanou osobnosti. N a p r o s t á v ě t š i n a b a d a t e l ů se mu dosud v ě n o v a l a přede v š í m jako politikovi, mysliteli, právníkovi a m e c e n á š i Jednoty bratrské. To platí i o dvou dosud nejdůkladnéjšich Žerotinových životopisech. C H L U M E C K Y , P.: Corí von Zlerotin und selne Zelt. Briinn 1862; ODLOŽILIK, O.: Karel starší ze Žerotina 1564-1636. Praha 1936. (16) Jak z n á m o , bez ohledu na n ě k t e r é individuální v z á j e m n é d o b r é vazby, nebylo m o r a v s k é p o v s t a l e c k é direktorium jako celek Karlovi st. ze Žerotina n a k l o n ě n o . Ne chybělo mnoho, aby bylo direktoriem rozhodnuto t a k é o konfiskaci n á m é š t s k é h o a r o s i c k é h o panství. Žerotín by tak n á s l e d o v a l další m o r a v s k é šlechtice, v ě r n é císaři. Mezi nimi n e c h y b ě l i Liechtenstein, Valdštejn a Dietrichstein. Stejný osud m ě l konec k o n c ů za vlády direktoria v Č e c h á c h Žerotínův statek Brandýs. (17) N a s v é u v ě z n ě n i v d o b é stavovského povstání reaguje Žerotín v některých svých dopisech. Např. v dopise Hartvíkovi ze Stitten nebo stejně postiženému kardinálu Dietrichsteinovi. REJCHRTOVÁ, N. (ED): Karel starší ze Žerotína. Z korespondence. Praha 1982, s. 332-334. Konfiskace stavovských direktorů jsou z a z n a m e n á n y v dokumentech Stavov s k ý c h rukopisů. M Z A B R N O , S T A V O V S K É RUKOPISY, A 3, P a m á t k y s n ě m o v n í , sv. 7.


307

Roku 1618 bylo dokončeno dědické jednání po Janu Divišovi ze Žerotína. Na správním ani hospodářském systému náměšťského panství se ale ani po příchodu Karla st. ze Žerotína mnoho nezměni lo. I když došlo k dalšímu sblížení náměšťského a rosického dominia, nebyla právně zcela spojena. Karel st. ze Žerotína také v plné míře nikdy nesjednotil kanceláře svých jednotlivých držav do pevně fungu jící centrální hospodářské správy. Mezi náměšťským dominiem a třebíčským panstvím zůstávala právní hranice ještě zřetelnější. Ve dvacátých letech tedy přenesl Karel st. ze Žerotína své hlavní sídlo na Náměšť, značnou důležitost si ale nadále uchovávaly také Ro sice. Přes svízele války a politických sporů pokračoval Karel st. ze Že rotína v budování svých zámeckých sídel. Po celé období počátku dva cátých let vládl na Rosicích čilý pracovní ruch. Z Vídně byl angažován štukatér Hans Falck, na zámku po několik let pracovali také zedníci a tesaři. Jejich úkolem bylo zámecké místnosti nádherně vyzdobit v pozdně renesančním duchu, ale také posílit zámecké opevnění. 18

19

* ** V historické literatuře bývá často připomínáno, že Karel st. ze Žerotína nebyl dobrým hospodářem, že se o ekonomiku svých statků s ohledem na svou politickou dráhu příliš nezajímal. Pokud, tak s hospodářskými ztrátami, způsobenými upřednostňováním dobrých vztahů k poddaným před prosazováním tvrdých hospodářských re forem. Tyto názory jsou více vyvolány nedostatkem zachované žerotínské hospodářské korespondence a účetního materiálu, nežli fak tickým stavem na Žerotínových dominiích. Ve skutečnosti se Karel st. ze Žerotína po roce 1618 zabýval cho dem svých statků poměrné stabilně. Vybudoval fungující struktury svých hospodářských úředníků, sám nejen prováděl kontrolu, ale osobně určoval základní cíle a metody hospodářské politiky. Pro 20

ti 8) Tuto skutečnost dokazuji např. supliky, které Karlu st. ze Žerotína posílali n á m é š ťšti poddaní. URBÁNKOVÁ-HRUBÁ, L.: Supliky Karlu st. ze Žerotína. ČMM, 1964, s. 307. (19) Falck vytvořil v p r v n í m p a t ř e r o s i c k é h o z á m k u n á d h e r n o u štukovou dekoraci. O tom K N O Z , T.I Renesance a manýrismus na zámku v Rosicích. Rosice 1996, s. 80-93. Materiály o s t a v e b n í m ruchu na z á m k u v Rosicích. M Z A B R N O , SBÍRKA RUKOPISŮ, G 10, Kopiář Karla st. ze Žerotína, č. 755, Dopisy r o s i c k é m u ú ř e d n í k o v i O n d ř e j i Č i h a lovi, fol. 6v-l l v , 37v-38, 45, p r á c e tesařů fol. 47v. (20) S a m o z ř e j m ě , ž e na b ě l o h o r s k é M o r a v ě byla c e l á ř a d a šlechticů, kteří se v ě n o v a li p ř e d n o s t n ě h o s p o d a ř e n í na s v ý c h velkostatcích, popř. se ve větši m í r e n e ž Žerotín zabývali p r á v n í m i aspekty chodu svých panství. O tom MATÉJEK, F.: Bílá hora a mo ravská feudální společnost. ČsČH, 22, 1974, s. 81-104.

30B

DRŽAVY K A R L A STARŠÍHO ZE ŽEROTÍNA PO BÍLÉ H O R E

střednictvím svých úředníků nechal posílat vlastní hospodářské pro dukty svým příbuzným a přátelům (Fridrichu z Kounic vracel pét měřic ovsa, které si předtím od něj půjčil), organizoval jejich prodej na městských trzích (v Brně byly po výlovech prodávány ryby). Přímo řídil své hospodářské

zaměstnance

(náměštského

klíčnika instruoval

při výběru vína). Dohlížel na dostavby rosického zámku (když naja tému zednickému mistru zběhli tovaryši). Neopomněl se účastnit vy hotovování „počtů", kupování a vybavování dvorů a podobných hos podářských zařízení ani organizování polních prací na dvorech náměštského či rosického velkostatku (včetně prodeje obilí). Kontro loval výlovy rybníků i honitby v oborách (v září 1622 výlov rybníka Obory; když se myslivcům nedařilo ulovit srnce, měli ulovit alespoň zajíce; trestal myslivce a oborníky, pokud v náměšťské oboře nechali řádit vlky). V červnu roku 1622 nechal svými úředníky vyhotovit vý tahy z urbářů náměštského a rosického panství, aby zaktualizoval a zpřesnil svůj vlastní přehled o stavu panství a zprůhlednil veškeré právní a hospodářské úkony (mělo být zaznamenáno, kolik se na náměšťském panství nachází usedlých, tj. sedláků a zahradníků). Žerotín také bezprostředné určoval vztah k poddaným. Ani v nejobtížnější situaci jim nepřestával vycházet vstříc v hospodářských i soukromých záležitostech. V nouzi, při nebezpečí a pohromách jim poskytoval vojenskou i osobní ochranu (např. mušketýry, dohlížející při setí), věnoval jim vrchnostenské zemědělské produkty (semeno na zasetí), promíjel platbu poddanských dávek (odpuštění svatojiřských poddanských dávek roku 1622 na rosickém panství), individuálně vy řizoval jejich přání, stížnosti a suplikace (stížnost Klímy Seratonia z Naloučan na hejtmana Davida). V případě nutnosti a vlastního uvážení se naopak nejednou zasadil o zatížení poddaných různými povinnostmi ve prospěch vrchnosti nebo obcí, zpravidla ovšem vždy na základě legality a dobové chápané spravedlnosti (povinnost Knínických živit vojáky „saívy guardte"]. 21

(21) Ú l o h a Karla st. ze Žerotina jako patrimoniálniho h o s p o d á ř e v p o b ě l o h o r s k é m období je d o b ř e p a t r n á z materiálů, z a c h o v a n ý c h v h o s p o d á ř s k é m kopiáři z let 16211622. V korespondenci s n á m ě š ť s k ý m a r o s i c k ý m ú ř e d n í k e m jsou o b s a ž e n y Zerotinovy o s o b n í rady a příkazy. Zajišťuje např. vysláni lidí, kteří se maji podílet na „vožení dříví fe stavení dvoru rostckýho", m l á c e n i j e č m e n e na d v o ř e v Předmostí, obhospoda ř o v á n í p l o d o v ý c h rybníků na n á m ě š ť s k é m a r o s i c k é m panství atd. P o d o b n ě organi zoval v z á j e m n o u pomoc č e l e d i z r ů z n ý c h d v o r ů na velkostatku, ochranu p o d d a n ý c h p ř e d ř á d ě n í m loupežníků, přijímal z b ě h l é p o d d a n é z okolních dominií. P o d o b n ý c h p ř í p a d ů bychom v dopisech nalezli velké množství. M Z A B R N O , SBÍRKA RUKOPISŮ, G 10, K o p i á ř Karla st. ze Žerotina, č. 755, fol. 15-30, 39, ú č a s t při v y h o t o v o v á n í počtů na R o s i c í c h fol. 40, 41, v ý p i s y z n á m ě š t s k é h o u r b á ř e fol. 40v, instrukce pro náměšt s k é h o kličníka při v ý b ě r u v í n a z Drnholce a Budmeric fol. 44v, tovaryši zběhli zednic-

N Á M Ě Š Ť A ROSICE: O K O L N O S T M I VYNUCENÝ

PRODEJ

309

* ** Podobné jako ostatní žerotínská panství, také náméšťsko - rosic ký komplex byl ve dvacátých letech zasažen válkou. Panstvím pro cházely vojenské oddíly, ohrožovaly bezpečnost poddaných, znemož ňovaly vykonávat polní práce, kradly koně i hospodářské produkty a dokonce se pokusily dobývat rosický zámek. Karlovi staršímu za těchto okolností nezbývalo, nežli najmout a povolat nevelkou „soukro mou" posádku mušketýrů. Podobně, jako to učinila Kateřina z Valdštejna na Třebíči. Vojáci sídlili na zámku a ochraňovali ho proti pří padným pokusům o dobývání, anebo doprovázeli poddané při práci na poli nebo při výlovech rybníků. Karel starší ovšem dokázal i v ta kových situacích třídit informace. Podivoval se nad tím, že vojáci řádí především na rosickém panství, zatímco na náměšťském i třebíč ském dominiu se chovají relativně slušně. Tuto skutečnost nepřičítal ani tak vojákům samotným, jako spíše „veliké nedbanlivosti zdejších 22

úředníků".

Zerotínské dopisy z počátku dvacátých let se zaměřují především na poměry rosického dominia. Bylo to dáno skutečnosti, že Karel st. ze Žerotina tehdy sídlil na Náměšti a rosické panství řídil korespondenčně. Karel st. ze Žerotína v první polovině dvacátých let ještě s prode jem náměšťského a rosického panství nepočítal. Průběžně pečoval o stav svých zámků i panství a přijímal do svých služeb nové osoby. Ekonomickou krizi, způsobenou válkou a politickou nejistotou, se po kusil řešit zintenzívněním hospodářství a posílením role režijního velkostatku. V lednu 1622 vydal příkaz rosickému úředníkovi, aby se hnal do dvora v Mohelně dobytek, dosud roztříštěný po usedlostech jednotlivých poddaných. Dohlédnout na to měl mohelnský šafář. Rosický vrchnostenský úřad byl rozšířen o jednu pracovní sílu, dů23

k é m u mistru v srpnu 1622, Žerotín se pokusil vyšetřit příčiny, fol. 45, Žerotin dokonce zprostředkovával

s v é r y b n í k á ř e pro r a k o u s k é šlechtice, fol. 45, lov s r n c ů a zajíců fol.

45v, prodej ryb na b r n ě n s k é m trhu fol. 46v, p o d d d a n ý m z P o p ů v e k odpustil kvůli ohni svatováclavský plat, fol. 47v. (22)

O d o b ý v á n i r o s i c k é h o z á m k u a o najmutí p o s á d k y m u š k e t ý r ů na z á m e k v N á

měšti. Mušketýři byli potom použiti např. pro ochranu p o d d a n ý c h při p r o v á d ě n í pol ních prací. Jednou d o š l o k š a r v á t c e mezi Žerotínovými mušketýry a jakýmisi rejtary. M Z A B R N O , N O V Á SBÍRKA, G 2, Třebíč, č. 571/85; M Z A B R N O , SBIRKA RUKOPISŮ, G IO,

Kopiář Karla st. ze Žerotína, č. 755, fol. 31V-32, kritika r o s i c k ý c h ú ř e d n í k ů fol. 38v-39, Dopis o p ř e p a d e n í

r o s i c k é h o z á m k u t a k é H R U B Ý , F. (ED.): Moravské

korespondence

a akta. I. Brno 1934, s. 354-355. (23) MZA BRNO, SBÍRKA RUKOPISŮ, G IO, Kopiář Karla st. ze Žerotína,

č.755, fol. 16v.

O přijeti n o v é h o p e k a ř e do z á m e c k é služby na N á m ě š t i foL 40v. Dobytek byl až dosud umístěn mezi poddanými. Nyní měl být odveden do dvora v Mohelné, který ležel mimo ob vyklé trasy procházejících vojsk. Mušketýři měli zajistit, aby nedocházelo ke krádežím.

310

DRŽAVY K A R L A STARŠÍHO ZE ŽEROTÍNA PO BÍLÉ HOŘE • 24

chodního písaře Jirku. Úřad měl nejspíše tendenci zvyšovat hospo dářskou prosperitu ve shodě s dobovým trendem zdůrazňováním robotní povinnosti. V září roku 1622 poslali poddaní z rosického pan ství Žerotinovi supliku, v níž si stěžují na „obtěžování" příliš velkými robotami. Karel osobně zasáhl a zakázal rosickému úředníkovi vypi sovat nové robotní povinnosti. Schválil mu ale přísné vyžadování všech oprávněných robot zaznamenaných v urbáři. V jiných přípa dech dokonce s ohledem na hrůzy války, zasahující především pod dané, jejich platy promíjel Obecná krize způsobovala, že poněkud narůstalo napětí mezi vrchnostenskými úředníky a poddanými. Ve stížnosti náměšťského rychtáře Jiříka Reichmana z 5. července 1627 na chováni panského štolmistra a mládka se žádá, aby vrchnost své zaměstnance náležitě napomenula Citovaná suplika má o to větší váhu, že nebyla podá na jednotlivým poddaným, nýbrž rychtářem za celou obec. Vrchnos tenský úředník v ní byl podle obvyklého schématu traktován jako ne gativní osoba, snažící se dosáhnout osobních výhod na úkor pod daných. Ke Karlu st. ze Žerotína se rychtář naopak obrací jako k „Mi lostivému Pánu", kterému se nedostává potřebných informací, proto že ho od nich úřednici izolují. Zmiňovaný nesoulad ovšem nikterak nezabraňuje, aby se po celá dvacátá léta do Žerotínova poddanství na náměšťském panství nehlásilo velké množství nově přicházejících poddaných. Během dvacátých let podávají prameny velké množství informací o zásazích válečných událostí do hospodářských poměrů náměšť ského a rosického panství. Od prosince roku 1620 sem začali přichá zet jednotlivci i celé skupiny osob, aby zde hledali úkryt před císař skými vojáky Hledání a poskytování azylu se dokonce stalo jedním 25

2 6

27

2 8

(24)

M Z A B R N O , SBIRKA RUKOPISŮ, G ÍO, K o p i á ř Karla st. ze Žerotína, č. 755, fol. 6.

Žerotin posila 20. 10. 1621 r o s i c k é m u úředníkovi d ů c h o d n í h o pisaře Jana Bitešského. Hned následujícího dne ho ale v y m ě ň u j e za p i s a ř e Jirku. (25)

M Z A B R N O , SBÍRKA RUKOPISŮ, G ÍO, Kopiář Karla st. ze Žerotína, č. 755, foL 47-47v.

(26)

M Z A B R N O , N O V Á SBIRKA, G 2, N á m ě š t , č. 337/1. Dopis Jiříka Reichmana, rych

táře z N á m ě š t ě Karlu st. ze Žerotína z 5. 7. 1627. (27) O p o m ě r e c h mezi p o d d a n ý m i , poddanskou s a m o s p r á v o u , vrchnostenskou s p r á v o u a vrchností na n á m ě š ť s k é m panství K N O Z , T.: Poddaný v korespondenci Jana Diviše z Žerotína z let 1600-1614. Z kralické tvrze, 1B, 1991-1992, s. 71-79. V o b e c n ě j š í m rozboru K N O Z , T.: Poddaný na předbělohorské Moravě jako objekt právních normativ ních pramenů. (Dipl. p r á c e FF UJEP). Brno 1988. (28) N a n á m ě š í s k é m panství se tak např. roku 1620 ukryl Samuel Kosorský, s p r á v c e církevního sboru ve V e l k é m Meziříčí. O tom M Z A B R N O , N O V Á SBIRKA, G 2, Třebíč, č. 571. Editováno HRUBÝ, F. (ED.): Moravské korespondence a akta. I. Brno 1934, s. 33.

N Á M Ě Š Ť A ROSICE: O K O L N O S T M I V Y N U C E N Ý PRODEJ

311

ze zásadních témat žerotínské korespondence tohoto období. Na zámku v Náměšti se na přímluvu Kateřiny z Valdštejna ukryl dokon ce sám správce bratrského sboru ve Velkém Meziříčí Samuel Kosorský. Bratrský senior Jiří Erastus nalezl útočiště na zámku v Rosi cích. Nedlouho na to, 17. prosince 1620, požádal o poskytnutí útočiš tě rytíř Jan Jiří Humpolecký z Rybenska, jenž se podle vlastních slov po tři dni bránil na své tvrzi v Osové Bitýšce proti přesile nepřátel ských vojsk. Nyní žádá Žerotíny o ochranu nejen pro sebe, ale přede vším pro svou manželku a děti. Bezpečno však nebylo ani na žerotínských statcích. Kateřina z Valdštejna byla opakovaně informována rosickým úředníkem On dřejem Číhalem Krhovským o pobytu císařského vojska v bezpro středním okolí Rosic. Vojáci se podle jeho zpráv dopouštěli velkého násilí na místním obyvatelstvu. Karel st. ze Žerotína na podobné stíž nosti reagoval vyžádáním ochranných „salva guardii", a to jak od cí saře, tak od velícího generála Karla Bonaventury Buquoye. Na zám ku v Rosicích byla umístěna menší posádka mušketýrů, která měla vrchnostenské sídlo ochraňovat před vojáky všech možných pluků. Nebezpečná situace trvala až do počátku roku 1621. Úředník Čí hal dostal za úkol jednat o odchodu vojáků se samotným Buquoyem. Císařský generál nakonec skutečně svému vojsku nařídil opustit že rotínské statky. Armáda ovšem panství zanechala ve zdevastovaném 29

30

stavu. „Co nepobili, nepobrall, to nyní snad hladem pomořltl musíme, nebo čeládku veškerou potloukli, jiné rozháněli a žádný do dvorů jiti

nesmi", hodnotí stav Ondřej Číhal. Ve druhé polovině ledna 1621 se situace uklidnila natolik, že Jiří Erastus mohl v pateticky formulova ném dopise poděkovat Kateřině z Valdštejna za poskytnuté pohostin ství a dočasně se navrátit do Ivančic. Karel st. ze Žerotína prožíval popisované události mimo Náměšť a Rosice. Vrátil se sem na jaře 1621 a na Náměšti pak pobýval prak ticky po celá dvacátá léta. Nová vlna bojů zasáhla žerotínské statky už během roku 1622. V dopise z 2. ledna 1622 Karel st. ze Žerotína 31

(29) Jiří Erastus byl v této d o b ě s p r á v c e m v ý z n a m n é h o b r a t r s k é h o sboru v Ivanči cích na m o r a v s k o k r u m l o v s k é m panství n e v l a s t n í h o bratra Kateřiny z Valdštejna, Pertolda Bohobuda z Lipé, v ý z n a m n é h o ú č a s t n í k a povstání. C í s a ř s k é vojsko mu tuto aktivitu oplatilo ř á d ě n í m na jeho statcích. Erastus bez v e l k é h o r o z m ý š l e n i utekl na Rosice a teprve z p ě t n ě p o ž á d a l Kateřinu z Valdštejna o dovolení a ochranu. MATĚJEK, F.: Morava ze třicetileté války. Praha 1992, s. 30-34. Editováno HRUBÝ, F. (ED.): Moravské korespondence a akta. I. Brno 1934, s. 35. (30)

HRUBÝ, F. (ED): Moravské

korespondence a akta. I. Brno 1934, s. 36-37.

(31)

HRUBÝ, F. (ED.): Aíorovsfeé korespondence a akta. I. Brno 1934, s. 60,69-70.

312


povolil, aby rosický úředník najal mušketýry, kteří měli posílit zá meckou posádku. Vojáky mél dodat Jan Jakub Magno z mužů, kteří dosud sloužili v jednom z moravských stavovských pluků. Jan Jakub Magno zasahoval do dějin náměšťského a rosického panství také ja ko člen protireformační komise a později jako právní zástupce při prodeji dominia. Jen několik dní po naverbování mušketýrů podá val Číhal zprávu, že se k Brnu dostalo šest kornetů brunšvických rejtarů a že v kraji činí nezměrné škody. Karel st. ze Žerotína musel ne chat odvést ze dvorů na troubském statku všechny koně a uschovat je na zámku v Rosicích. Poddanský dobytek byl schován v odlehlém dvoru v Mohelně. Oba objekty měly být střeženy mušketýry, zmiňo vaná opatření měla být prováděna v noci a v utajení. Podobně vypadala situace i na Náměšti a ve Velké Bíteši. Karel st. ze Žerotína se obával, že přes jeho města potáhne početné vojsko plukovníků Aldobrandiniho a Scherffenberga. Dne 20. ledna 1622 vy dal instrukci pro náměšťského úředníka Tomáše Soběhrda, aby za bezpečil majetky zdejších poddaných. Žerotín i Sobéhrd vyvinuli vel ké úsilí, aby táhnoucí armády odklonili na sousední panství. Podobné se ale zachovalo mnoho moravských vrchností, a tak raději doporučil Tomáš Sobéhrd bítešským měšťanům, aby připravili dostatečnou zá sobu potravin a předešli tak rabování 32

33

34

* ** Dalším určujícím činitelem pro osudy náměšťsko-rosického do minia byla probíhající protireformace. Sám Karel st. ze Žerotína sice požíval v tomto ohledu jistých ohledů, ty se ale pouze minimálně vztahovaly na jeho zaměstnance a vůbec ne na bratrské duchovní. Celá dvacátá léta byla ve znamení marných pokusů Žerotína zabrá nit působení protireformačních a rekatolizačních komisařů uvnitř jeho držav. Žerotín zpravidla argumentoval proti komisařům práv ními výklady zemských zvyklostí, popř. se odvolával na své osobní přátelství s císařem a s kardinálem Dietrichsteinem. Komisaři na Žerotínovy právní interpretace o svrchovanosti pána na jeho statcích odpovídali odkazy na všeobecnou právní platnost císařských a hejt(32)

M A T É J E K , F.: Morava ze třicetileté

války.

Praha 1992, s. 63-64. M Z A B R N O , SBÍRKA

RUKOPISŮ, G 10, K o p i á ř Karla st. ze Žerotína, č. 755, fol. 15. Magno byl z k u š e n ý m p r á v n í k e m , který č a s t o zastupoval Žerotína v r ů z n ý c h majetkových záležitostech. Později se a n g a ž o v a l při protireformaci na ž e r o t i n s k ý c h statcích, jakož i při prodeji n á m ě š t s k é h o panství, to již ve s l u ž b á c h k a n c l é ř e Verdenberga. (33)

M Z A B R N O , S B Í R K A RUKOPISŮ, G ÍO, K o p i á ř Karla st. ze Žerotína, č. 755, fol. 16- 17v.

(34)

M Z A B R N O , S B Í R K A RUKOPISŮ, G 10, K o p i á ř Karla st. ze Žerotína, č. 755, fol. 2 lv.

N A M É S T A ROSICE: OKOLNOSTMI V Y N U C E N Ý PRODEJ

313

manských dekretů. Celá akce se nanejvýše zpomalila a na Dietrichsteina byly vznášeny další právní dotazy. Přesto se z Náměště stalo jedno z významných útočišť Jednoty bratrské a na zámku byla do konce uschována i kralická tiskárna. O příchodu protireformační komise na Náměšť podal podrobnou zprávu František Dvorský a interpretoval ji naposledy František Ma te jek. Členy komise, jež dorazila do Náměště na podzim roku 1624, byli Jan Jakub Magno (Magni, Magnis) a olomoucký kanovník Jan Arnošt Platejs z Platenštejna. Jan Jakub Magno do roku 1622 zastá val úřad nejvyššího pošmistra, kterého se vzdal ve prospěch Paarů. Byl advokátem, označovaným za aktivního vykonavatele císařské rekatolizační politiky, po roce 1622 jej Dietrichstein jmenoval morav ským reformačním komisařem. Jeho služeb ještě ve dvacátých letech často využíval i Karel st. ze Žerotína, stále častěji ale reprezentoval zájmy představitelů nové přicházející šlechty. Po povstání přišel k majetku, konfiskovanému Vilému Munkovi z Ivančic. Se slevou koupil jeho statek Moravec, ležící nedaleko od Žerotínových západomoravských držav, roku 1626 získal i statek Mitrov. Druhý komi sař, Jan Arnošt Platejs, ve shodě s dobovým trendem propojoval poli tickou a církevní dráhu. Byl kanovníkem olomouckého dómu sv. Václava a po smrti kardinála Dietrichsteina se dokonce stal olo mouckým biskupem. V obou funkcích si počínal jako aktivní rekatolizátor. V době konfiskací získal ovšem i některé pozemkové majetky: nevelké statky Ořechov u Brna a Uhřice na Slavkovsku. Žerotín se protireformačním komisařům intenzivně bránil. Z pro tokolu z 25. ledna 1625 vyplývá, že Magno a Platejs museli náměšťskému pánu sdělit, že se zásah netýká jeho vlastní osoby, nýbrž bra trských kněží v městečku Náměšti a na celém panství. Žerotín se ovšem odvolal na pravidlo „cuius regto, illius reltgio" a vyhradil si od volání ke kardinálovi a k císaři. Opakovaná exekuce skončila kom promisem. Karel st. ze Žerotína odmítl další jednání s komisaři a vy mluvil se na svůj špatný zdravotní stav. Alespoň část kněží si na panství pod různými záminkami udržel. 35

36

37

(35)

MATĚJEK, F.: Morava za třicetileté

války. Praha 1992, s. 133.

(36) DVORSKÝ, F.: Vlastivěda moravská. Náměštský okres. Brno 1908, s. 81-83. O Magnovi HosÁK. L. - Z E M E K , M . (ED.): Hrady, zámky a tvrze. Mini Morava. Brno 1981, s. 161162; D'ELVERT, C H . : Die Graf en von Magnis. Notizenblatt der Historisch-statistischen Sektion, 1869, s. 25-31. O Janu Jakubu Magno t é ž OBRSLIK, J. - U R B Á N K O V Á , L.: Magnisové. I n v e n t á ř M Z A . G 140. Brno 1963, p ř e d e v š í m s. 7. M Z A B R N O , R O D I N N Ý A R C H I V

MÁGNISŮ, G 148, Jan Jakub Magno, č. 51 a-d. (37) ČUM,

O Janu Arnoštovi Platejsovi z Platenštejna LtVA, V.: Jan Arnošt 54, 1930, S. 15-78, 293-336.

z

Platenštejna.

314


*** V průběhu druhé poloviny dvacátých let již Karel st. ze Žerotína svá sídla přestal zvelebovat. Zároveň ale nic nenasvědčovalo tomu, že by se je rozhodl opustit. A to ani tehdy, když ho František z Dietrichsteina roku 1627 informoval o přípravě Obnoveného zřízení zemského a o jeho zamýšleném obsahu. Prakticky po celý rok 1628 datoval Žerotín své listy na Náměšti. Na přelomu května a června odjel na obvyklé léčení do Karlových Varů. Své cesty využil k jednání s Adamem ml. z Valdštejna, jehož ob sahem byl další osud Žerotínových moravských statků. O prodeji Náměště se ale stále ještě otevřené nemluvilo. Zároveň však již jednal i s Albrechtem z Valdštejna a jeho prostřednictvím i s Janem Křtite lem z Verdenberga. Z Karlových Varů se Karel st. ze Žerotína vracel v létě 1628 a tehdy je také možno poprvé v jeho korespondenci zachy tit otevřené úvahy o odchodu do exilu. V záři 1628 opět pobýval na Náměšti. Myšlenka emigrace se stala skutečností a Žerotín začal or ganizovat stěhování. Jako první opustila náměšťský zámek bratrská knihovna. Během podzimu vykonával Žerotín inspekční cesty po svém náměšťském a rosickém panství. Připravoval prodej a nejspíše také hledal vhodného kupce. Do jednání opět vstoupil Albrecht z Valdštejna, nyní již jako vážný obchodní partner. 38

39

Kdo byl Jan Křtitel z Verdenberga Císař Ferdinand II. se ve své snaze o zkonzolidování monarchie opíral především o několik věrných, v dané době charakterizovaných jako „drel steíne und drei berge": Liechtensteina, Dietrichsteina, Vald-

(38) O s t a v e b n í c h p o m ě r e c h na ž e r o t í n s k ý c h z á m c í c h ve 20. letech 17. století K N O Z , T.: Karel st. ze Žerotína. Stavebník o jeho stavitelé. Cour ď h o n n e u r . Hrady, zámky, pa láce, 1, 1998, s. 19-22. Informace Dietrichsteina Žerotinovi o přípravě n o v é z e m s k é ú s t a v y Z A O P A V A , P B A C O L O M O U C , R O D I N N Ý A R C H I V ŽEROTINÚ, kn. 34 (ŽD 14), Dopis

Žerotína k a r d i n á l u Dietrichsteinovi z 9. 7. 1627, fol. 76. (39) Místa pobytu Žerotína jsou zjistitelná z datování jeho korespondence. HRUBÝ, F. (ED): Moravské korespondence a akta. II. Brno 1937, s. 537; Z A OPAVA, PRAC. O L O M O U C , RODINNÝ ARCHIV ŽEROTÍNU, kn. 30 (ŽD 28) a kn. 34 (ŽD 14). O jednáni s Verdenbergem Z A O P A V A , PRAC. O L O M O U C , R O D I N N Ý ARCHIV ŽEROTINÚ, k n 34 (ŽD 14), fol. 95. První dopis

Žerotína Verdenbergovi ohledně prodeje N á m ě š t ě a Rosic je již ze 14. b ř e z n a 1628.


315

štejna, Eggenberga, Questenberga, Verdenberga. Jednou z Ferdi nandových „hor" byl Jan Křtitel z Verdenberga. Verdenberg pocházel z Itálie, z ne příliš důležité rodiny, zakotve né v měšťanském prostředí oblasti Milána či Coma. Mezi jeho pří buznými bylo patrně dost umělců, přicházejících i do střední Evropy. Otázka jeho původu není dosud spolehlivě vyřešena. Jeho děd se psal ještě jako Jan (Johann, Giovanni) Nicasius Verda de Olivis. Otec Ja kub byl právníkem, jeho druhou manželkou a matkou Jana Křtitele byla Renáta Cronenschallová z Gorice. Verda přišel do Gorice a poslé ze i do Štýrského Hradce, kde působil na dvoře arcivévody Ferdinanda Štýrského. Stalo se tak právě v době, kdy zde probíhala protirefor mace a kdy arcivévoda hledal novou sestavu úředníků, vyznačujících se katolickou konfesí. To mu umožnilo, aby rychle postupoval na spo lečenském i úředním žebříčku a dosáhl hodnosti dvorského vicekanc léře Vnitřních Rakous Jakubův mladši syn Jan Křtitel (Giovanni Battista, Johann Baptist) se narodil roku 1582. Navštěvoval jezuitské školy ve Štýrském Hradci, filozofické a právnické studium absolvoval v Itálii. Zde také získal doktorát práv. Brzy po jeho návratu do Štýrského Hradce se ale rodina Verdů s konečnou platností poněmčila. Jan Křitel se začal psát podle starobylé středověké šlechtické rodiny z oblasti Vorarlbergu, jež vymřela roku 1534, jako Verda z Verdenberga, pozdéji jen jako Jan Křtitel z Verdenberga. Mladý, zcestovalý a jazykové vyba vený muž si podle ďElvertova svédectvi velmi rychle získal přízeň Ferdinanda Štýrského. Postupně se realizoval na štýrském dvoře, stal se správcem arcivévodských financí, jakož i financí provincie Gorice. Již v této době se projevil jeho sklon k přesnému, až pedantickému účetnictví. Vedle toho se zabýval kameralistikou, justicí a po litikou. Od roku 1611 byl štýrským komorním prokurátorem. 40

4 1

42

(40) HARRER, P.: Wíen, seine Háuser. Menschen und Kultur. Bd. 6, Teil 1. E x e m p l á r in Wiener Stadt-und Landesarchiv, Wien 1956, s. 61-62. (41) D'Elvert m ě l za to, ž e otcem Jana Křtitele z Verdenberga a k a n c l é ř e m ve Štýr s k é m Hradci byl Jan Nicasius Verda. Původ V e r d e n b e r g ů se spolehlivě n e p o d a ř i l o odkrýt ani Haraldu Terschovi. D o s p ě l v š a k k p r a v d ě p o d o b n ě j š í m u z á v ě r u , ž e Jan Ni casius byl d ě d e m Jana Křtitele, z a t í m c o jeho otcem a d v o ř a n e m ve Š t ý r s k é m Hradci by m ě l být Jakub Verda. O Nicasiu Verdovi D'ELVERT, C H . : Zur máhrisch-schlesischen Adelsgeschtchte. Die Crafen von Werdenberg. Notizenblatt der historisch-statistischen Sektion, 1876, Nr. 9, s. 61. T E R S C H , H.: „Prudenter, syncere, constanter". Kanzler Verden berg (1582-1648) und sein „Giornale". Unsere Heimat, 66, 1995, s. 86-87; T E R S C H , H.: ÓSterreichische Seibstzeugnisse des Spátmittelalters und der Friihen Neuzett (1400-1650). Wien 1998, S. 634-635. (42)

D'ELVERT, C H . : Zur máhrisch-schlesischen

Adelsgeschichte. Die Grafen von Wer-

316


Koncem druhého desítiletí 17. století se postavení Ferdinanda Štýrského výrazné změnilo. Od moci byl odstaven biskup Melchior Khlesl, zemřel císař Matyáš Habsburský. Císařem římským, králem českým a arcivévodou rakouským se stal Ferdinand Štýrský. Zna menalo to, že se Ferdinand stěhoval ze Štýrského Hradce do Vídně. Do hlavního města rakouských zemí si s sebou přivedl i některé pří slušníky svého dosavadního dvora, na něž se mohl v budoucnosti zce la spolehnout. Nechyběl mezi nimi ani Jan Křtitel z Verdenberga. Ještě roku 1619 započala Verdenbergova kariéra v centrálních orgánech. Stal se členem nejmocnějšího úřadu monarchie, císařské tajné rady. Roku 1620 byla odštěpením od říšské dvorské kanceláře založena samostatná rakouská dvorská kancelář jako nejvyšší správ ní orgán habsburských dědičných zemí. Verdenberg byl jmenován rakouským dvorským kancléřem. V této funkci musel Verdenberg vykonávat celou řadu úkolů. Měl zkušenost s vedením kanceláře Vnitřních Rakous, odkud spolu s ním přišel do Vídně i Jan Oldřich z Eggenberga nebo Leonard Gótz z Levanta. Verdenberg řídil práci sekretářů a úředníků. Spravoval politickou a právní agendu, záleži tosti povyšování, zástav, regálií, privilegií, výsad, konfirmací, lenních práv. Zabýval se ale také studiem spravedlností a práv v arcivévodství rakouském. Činnost kanceláře pod jeho vedením spočívala i ve vyřizování vécí týkajících se panovnického domu a rodiny („Haussachen"]. Po dobu vlády vykonávala rakouská dvorská kancelář shodné funkce i pro Vnitřní Rakousy, ačkoliv to neodpovídalo vzá jemné nezávislosti, zakotvené v úředních řádech. 43

44

45

denberg, Notizenblatt der Historisch-statistischen Sektion, 1876, Nr. 9, s. 65. V poslední d o b ě stručný životopis Verdenberga T E R S C H , H.: Ósterreichische Selbstzeugnisse des Spátmtttelalters und derFruhen Neuzeit (1400-1650). Wien 1998, s. 634-635. (43) O tom v širokých souvislostech EVANS, R. J. W.: DOS Werden der Hábsburgermonarchie. 1550-1700. Wien-Kólm-Graz 1989, rodokmen s. 416-417. Ferdinand II. byl synem Karla von Innerbsterreich a vnukem cisaře Ferdinanda I. O situaci v době jeho nástupu k moci FRANZL, J.: Ferdinand II. Kaiser im Zwiespalt derZeit. Graz-Wien-Koln 1978. (44) Definice s t á t o p r á v n í h o u s p o ř á d á n í h a b s b u r s k ý c h d ě d i č n ý c h zemí v době ná stupu Ferdinanda II. na trůn K O H L E R , A : Die europáische Bedeutung des Begriffs „Casa de Austria". In: P L A S C H K A , R. - S T O U R Z H , G . - NlEDERKORN, J . P.: Was heiQt

Ósterreich?

Wien 1996, s. 135-147

(45) O V e r d e n b e r g o v ě k a r i é ř e v c e n t r á l n í c h ú ř a d e c h S C H W A R Z , H. F.: The Imperiál Privy Council in the Seventeeth Century. Cambridge 1943, s. 384; SUVANTO, P.: Wallenstein und seine Anhánger am Wiener Hof zur Zeiten der zweiten Generalat 1631-1634. Helsinki 1963, s. 19-20. D'ELVERT, CH.: Zur máhrisch-schlesischen Adelsgeschtchte. Die Graf en von Werdenberg. Notizenblatt der historisch-statistischen Sektion, 1876, Nr. 9, s. 66. FELLNER, T . - K R E T S C H M A Y E R , R : Die ósterreichische 1907, S. 150-155.

Zentralverwaltung. I. Wien


317

Ve Vídni navíc Verdenberg našel celou řadu osobních kontaktů, které mu umožnily získat na vídeňském dvoře stálé postavení. Mezi jeho přátele patřil Antonius Wolfradt, opat hornorakouského klášte ra Kremsmůnster, který byl od roku 1623 prezidentem dvorské ko mory a věnoval se právě tak hospodářským, jako diplomatickým úko lům. Byl mu nakloněn Vratislav Fúrstenberg, příslušník rodu po cházejícího ze Švábska. Mezi jeho přáteli bývá jmenován také krajan Rombaldo Collalto, císařský důstojník, od roku 1624 prezident dvor ské válečné rady a od roku 1616 nejmladší člen císařské tajné rady. Po smrti „dobyvatele Mantovy" se stal Verdenberg poručníkem jeho nezletilých děti. Snad nejvlivnějším členem zmiňované skupiny osob byl císařův nejbližší oblíbenec a prezident tajné rady, kníže Jan Ol dřich z Eggenberga. Jako poslední se přidal Albrecht z Valdštejna. Pro mnohé z jmenovaných šlechticů bylo typické, že nepocházeli z jádra rakouských alpských zemí. Do Vidně byli přivedeni jako re prezentanti císařského centralistického absolutismu. Fúrstenberg přišel z Říše, Valdštejn z Moravy, Verdenberg z Milánská. Zpravidla se rekrutovali z méně majetné šlechty, v některých případech dokon ce bez dlouhé rodové tradice. S výjimkou Verdenberga je navíc spo jovala nekatolická minulost a prodělaná konverze. Jejich kariéra by la osobné svázána s osobou císaře Ferdinanda II. Sbližování Verdenberga s císařem a jeho dvorem pokračovalo ve dvacátých letech 17. století. Jeho společenského postupu si povšiml i Ferdinandův životopisec František Kryštof Khevenhůller. Podle jeho vyjádřeni v „Conterfet Cupferstich" získal Verdenberg panovníkovu přízeň díky svému rozumu, skromnosti, pravosti a píli, ale také díky absolvovaným studiím, řečnickým schopnostem a dobrým mravům. Podobně jako císař prý byla s Verdenbergovými službami spokojena císařovna Eleonora z Mantovy. Společenské postavení Jana Křtitele z Verdenberga rostlo ruku v ruce s jeho úředním postupem. Roku 1623 byl císařem jmenován do stavu svobodných pánů. Ne náhodou se tak stalo v době, kdy pro Ferdinanda II. skončila první fáze třicetileté války i potrestání viníků povstání. Císař se cítil vítězem a projevoval vděčnost svým věrným. Schaumburg se toho roku stal knížetem, Slavata hrabětem a Ver46

47

48

(46)

S U V A N T O , P.: Wallensteln und seine Anhánger

zweiten Generálat

am Wiener Hof zur Zeiten der

1631-1634. H e l s i n k i 1963, s. 17. O Collaltovi BALCÁREK, P.: Dobyvatel

Mantovy. In: S t u d i e M u z e a K r o m ě ř í ž s k a '90, 1990, s. 76-92.

(47)

SCHWARZ, H . F.: The Imperiál

Privy Council in tne Seventeeth Century. C a m

b r i d g e 1943, s. 384-385. FRANZL, J.: Ferdinand II. Kaiser im Zwiespalt der Zeit. G r a z W i e n - K ó l n 1978, s. 229-233. (48)

KHEVENHŮLLER, F . C H . : Conterfet Cupferstich. T o m II. L e i p z i g 1721, tab. 105.

316

DRŽAVY K A R L A STARŠÍHO Z E ŽEROTÍNA PO BÍLÉ H O Ř E

denberg svobodným pánem. Roku 1625 získal dědičnou hodnost ceremoniáře (Stabelmeister) v habsburské Gorici. Nejvýznamnéjšiho povýšení se Verdenbergovi dostalo roku 1630. Listinou, vydanou v Řezně 7. listopadu 1630, byl povýšen do hrabéciho stavu. Latinsky psaná císařská listina osvědčovala jeho nově na bytá práva. Napříště měl právo nosit titul „ Wohlgeborener", vyhraze ný pouze předním příslušníkům dvora a šlechty. Nedávno nabyté panství Náměšť se stalo hrabstvim. Verdenberg s ním mohl svobodně nakládat a v případě nutnosti veškerá s ním spojená práva mohl přenést i na dědickou linii svého staršího bratra Jana Petra z Verdenberga. Císař mu dále dovoloval budovat zámky, vlastnit a kupo vat města i statky a z nich vyvozovat svá vrchnostenská práva. Nové jmenovaný hrabě se těšil osobní ochraně panovníka a disponoval je ho plnou moci. Císař mu propůjčil také právo soudní moci, právo propouštět poddané i právo těžby rud. Pro sebe i pro své potomky získal Verdenberg hodnost palatina. Dvacátá a třicátá léta byla v životě Jana Křtitele z Verdenberga snad nejšťastnéjším obdobím. Po smrti Ferdinanda II. a nástupu jeho syna na trůn sice ještě postoupil o nějaký ten stupínek ve své kariéře, v zásadě však již jeho postup stagnoval. Verdenbergova pouť se vyví jela současné s kariérou Ferdinanda II. a jejich osobni vztah se ne přenesl na nového císaře. Projevit se ovšem mohl také Verdenbergův přátelský poměr k Albrechtovi z Valdštejna. Verdenbergova společenská i úřední dráha je dobře zachytitelná v materiálech centrálních císařských orgánů. Mnohé z nich Verden berg navíc shromažďoval i pro svůj rodinný archiv. V „Archivu Grafenegg" se zachovalo několik patentů, na jejichž přípravě se podílel. Ve funkci rakouského dvorského kancléře například připravil roku 1627 císařský mandát ve věci kalvínských bohoslužeb a predikantů. Podle textu je nutno kalvíny odlišit od vyznavačů augsburské konfese a jejich působení je třeba zabránit. Verdenberg vyhotovil a signoval i další císařské právní akty: „Všeobecný mandát proti Ctkánům" z ro 49

50

51

ku 1627, „Všeobecný patent o poddanském povstání v rakouských mích", „Sazebník cen řemeslnických prací v Rakousích pod Enži".

5Z

(46)

ze Ve

K H E V E N H U L L E R , F . C H . : Annales Ferdinandel. Teil 10, Leipzig 1721 -1726, sl. 10.

(50) A V A WlEN, ADELSARCHIV, Verdenberg, Johann Baptist, Grafenstand, Regensburg, 7. November 1630. (51) T E R S C H , H.: „Prudenter, syncere, constanter". Kanzler Verdenberg (1582-1648) und sein „Giomale". Unsere Heimat, 66, 1995, s. 89. (52) H H S T A WlEN, A R C H I V G R A F E N E G G , Kartons, Schachtel 199, Regierungsdrucke Ferdinands II., Nr. 1, Wien 14. 9. 1627.


319

třicátých letech pokračovala Verdenbergova legislativní aktivita. Za chován je „Patent o statcích

rebelů a emigrantů." a „Patent o dluzích".

Verdenberg v nich zasáhl do záležitostí, spojených se stavovským povstáním a jeho potrestáním, nepřímo i s konfiskacemi. Jan Křtitel z Verdenberga byl ostatně členem jedné z císařských protireformačních komisí, připravujících sankce pro představitele povstání. Měl tedy možnost, aby se do všech podrobností seznámil se složitou pro blematikou povstání, stíhání a potrestání rebelů, konfiskací jejich ma jetku a jeho předání novým držitelům. Obrovské zkušenosti ze svých vysokých úřadů mohl Jan Křtitel z Verdenberga využít také při organizování svých vlastních patrimonií. Pro kariéru pozemkového magnáta byl vybaven speciálním právním a ekonomickým vzděláním, úřední praxí i osobními kontak ty. Příležitost k tomu měl především po roce 1637. Ihned po smrti Ferdinanda II. a nástupu nového panovníka byl totiž z císařských služeb propuštěn. Verdenbergova životní dráha se neopírala o pouze o jeho půso bení v císařských úřadech, ale také o rodinnou a sňatkovou politiku. V nové budované rodové tradici sehrál důležitou úlohu i jeho mladší bratr Jan Petr z Verdenberga. Také on nabyl nadprůměrného vzdě lání, byl doktorem filozofie a medicíny. Roku 1622 byl císařem přijat do rytířského stavu s právem osobního palatinátu. Roku 1629 byl jmenován do stavu svobodných pánů. Jan Křtitel z Verdenberga byl ženat s italskou šlechtičnou Marií Kateřinou Coronini z Cronberga. Méli spolu syna Ferdinanda, po křtěného po císaři Ferdinandu II., jenž byl zároveň jeho kmotrem. Ferdinand z Verdenberga se stal otcovým univerzálním dědicem, vý še jeho politické a úřední kariéry ovšem nedosáhl. Ferdinand se poprvé oženil až po otcově smrti. Jan Křtitel z Ver denberga ovšem bezprostředné ovlivnil sňatky svých tří dcer, Ferdi nandových sester, aby tak pozvedl rodinu ještě výše na společenské stupnici. Nejstarší z nich byla Anna Kamila, jíž Verdenberg roku 1635 53

54

55

(53) HHSTA WlEN, A R C H I V G R A F E N E G G , Kartons, Schachtel 199, Regierungsdrucke Ferdinands II., Nr. 2, 1630-1637; Kays. Generalpatent zu Rebelen- u. Emigrantsguter u. Schulden, Wien 19. M á r z 1636; Kays. Patent Abschrift - die unschuldige Emigranten u. deroselben Haab- und Gůter, Wien 20. 9. 1638. (54) O Janu Petrovi z Verdenberga D'ELVERT, C H . : Zur máhrisch-schlestschen Adelsgeschichte. Die Grafen von Werdenberg. Notizenblatt der historisch-statistischen Sektion, 1878, Nr. 9, s. 6 6 - 6 7 .

(55) Ferdinand byl třikrát ženat, n i c m é n ě k jeho p r v n í m u sňatku s Marií Zuzanou z Puchheimu došlo a ž roku 1648. V o k a m ž i k u vrcholu otcovy kariéry h r á l a větši roli skutečnost, ž e se narodil dědic a ž e byl jeho kmotrem panovník, nežli dědicův sňatek.

320

DRŽAVY K A R L A STARŠÍHO Z E ŽEROTÍNA PO BÍLÉ HOŘE

vystrojil velkolepou svatbu, na kterou neváhal obětovat značné fi nanční částky, jdoucí z výtěžku jeho dominií. Za manžela jí vybral ty pického představitele dvorské šlechty, říšského hraběte a císařského generála (později byl dokonce polním maršálem) Adriana z Enkevoirtu. Pocházel z Brabantska a do blízkosti Ferdinanda II. se dostal během své vojenské služby. Prakticky zároveň vdával Verdenberg i svou mladší dceru, Marii Cecílii. Svatba se odehrávala v dolnorakouském zemském domě na vídeňské Herrengasse. Jejím mužem se stal příslušník starobylého rakouského rodu, tradičně stojícího po boku habsburských panovníků, svobodný pán Jan Kryštof z Herbersteina. 56

57

* ** Spolu se společenským postupem prožíval Jan Křtitel z Verdenberga v letech své největší slávy také nebývalý majetkový vzestup. Ačkoliv byl hrabě Verdenberg představitelem dvorské šlechty a znač nou část svého života strávil ve Vídni na císařském dvoře, kde mu byl vyplácen stálý plat, opíral se o důslednou a dlouhodobě budovanou patrimoniální politiku. Byl ekonomem a praktickým hospodářem, který v mnohém ohledu předčil nejednoho představitele tradiční venkovské šlechty. Na svých statcích ovšem vystupoval více jako or ganizátor výroby na režijním velkostatku, nežli jako vrchnost spjatá s místem a poddanými po generace trvající rodovou tradicí. Jan Křtitel z Verdenberga nezdědil prakticky žádný majetek po předcích. Na rozdíl třeba od Albrechta z Valdštejna se ho nedomohl ani sňatkem. Své državy získával postupné, většinou koupí. V době výrazných zásahů císařského fisku do majetkoprávních vztahů v rámci šlechtické alodní držby, se do kupní ceny často promítly fi nanční závazky, které vůči němu měl císař. Ne náhodou je období je ho největších majetkových zisků totožné s dobou jeho nejstrmějšího politického a úředního postupu, a zároveň s obdobím pobělohor ských konfiskaci a na ně navazujících rozsáhlých proměn majetkové struktury habsburských zemí. Jan Křtitel z Verdenberga budoval své državy cílevědomě, včetně ohledu na jejich geografické rozmístění. Nejjižnější z nich se nacházely 58

(56)

H H S T A , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene B ů c h e r , Giornale (I), Bd. 39, fol. 52-64.

(57) Jiři Zikmund z Herbersteina byl c í s a ř s k ý m k o m o r n í k e m a nejvyššim štolmistrem. Roku 1622 d o p r o v á z e l c í s a ř e do Ř e z n á , stejně jako M a x m i l i á n z Herbersteina. KHEVENHOLLER, F. CH.: Annales Ferdinandeí. Teil 9. Leipzig 1721-1726, sl. 1626. Třetí Verdenbergova dcera Lucie Pelronilla z e m ř e l a v m l a d é m věku. (58) N a první pohled n e m á Verdenberg s pobělohorskými konfiskacemi na Moravě nic společného. Ve skutečnosti ale hrály konfiskace v jeho majetkovém růstu velkou roli.


321

Jan Křtitel z Verdenberga (Sbírka

Konventu salvatoriánů

u sv. Michaela ve Vídni)

na území Kraňska a Gorice. Byla to místa, spjatá s jeho mládím a místodržitelskou hodností v habsburské Gorici. V Dolních a Hor ních Rakousích držel Verdenberg hned několik dominií. Nejvýznamnějšími z nich byly statky Grafenegg a Peuerbach. Šlo o državy ty pické pro epochu rozvíjejícího se absolutismu. Nacházely se ne příliš daleko od hlavního města monarchie a sloužily příslušníkům nové úřednické šlechty, přicházejícím do Vídně k císařskému dvoru, jako ekonomické i společenské zázemí. Z takto vybudované základny se mohl Verdenberg rozmáchnout směrem na sever do českých zemí. Zde se mu po porážce stavovského povstání otevřely nečekané mož nosti, a to hned ve dvou vlnách: První vypukla roku 1620 v souvislosti 59

(59) O charakteru šlechty v Dolních R a k o u s í c h ve s l e d o v a n é m období stručné PERGER, R.: Die Zusammensetzung des Adels im Land unter der Enns, In: Adel im Wandel. Rosenburg 1990, s. 33-36; HEILIGENSETZER, G.: The Austrian Nobility. 1600-1650: Between Court and Estates. In: EVANS, J . R. W . - T H O M A S , T. V . (ED.): Crown. Church and Estates. Central European Politics in the Sixteenth and Seventeenth Centurles. London 1991, s. 2 4 5 - 2 6 0 .

322


s konfiskacemi, druhá po roce 1628 v souvislosti s Obnoveným zříze ním. Ve všech zmiňovaným zemích se Verdenberg musel stát pří slušníkem stavovské obce a alespoň pasivné se musel zúčastňovat na práci jejích orgánů. Zdá se, že Jan Křtitel z Verdenberga byl velmi typickým předsta vitelem šlechtice bělohorského období. Roku 1623 byl s procesem konfiskací poprvé konfrontován nikoliv jako vysoký císařský úřed ník, ale také jako nabyvatel konfiskovaných statků. Císař mu nabídl panství Kácov nad Sázavou ve středních Čechách. Šlo o konfiskát po Karlu Čejkovi z Olbramovic, příslušníku starého evangelického rodu, jehož příslušníci se ostatně zapojili do protihabsburského povstání i na Moravě. Panství Kácov bylo značně rozsáhlé, neboť Čejkové k němu po několik generaci přikupovali různé statky. Tomáš V. Bílek uvádí, že k němu roku 1623 patřila dvě městečka, patnáct vesnic, dvě tvrze a několik poplužních dvorů. Kácovské panství tedy bylo solidní ekonomickou základnou a Verdenberg s ním získal i inkolát v Čes kém království Kácovské panství bylo oceněno na 116.946 kop grošů míšeňských (Verdenberg ve svém deníku uvádí zaokrouhlenou částku 116.000 kop). De jure nevystupoval Verdenberg jako nabyvatel konfiskátu, nýbrž jako jeho kupec. Ve skutečnosti vydal císař na podklade jeho žádosti příkaz své komoře, aby vzhledem ke kancléřovým zásluhám částku snížila. Jan Křtitel z Verdenberga tak podle Bílka panství koupil se slevou 30.000 zlatých. Podle Verdenbergova vlastního zápi su tedy nakonec zaplatil 60.000 zlatých. Hned následujícího roku využil kancléř vzniklé situace k tomu, aby byl zemským hejtmanem Karlem z Liechtensteina zapsán mezi starožitné panské rody Českého království. Nicméně dlouhodobé si ponechat kácovské panství nemínil. V jeho deníku zcela chybí jinak obvyklé zápisy o ekonomických a kulturních zásazích do chodu do minia. Verdenberg prodal kácovské panství 26. dubna 1626 přísluš níku starého českého rodu, stojícímu ovšem na straně císaře, Janu Oktaviánu Kinskému z Vchynic. Důležitá byla finanční kalkulace: Kinský koupil dominium za 135.000 zlatých; Verdenberg tedy na ce60

61

62

(60) BlLEK, T . V.: Dějiny konfiskaci v Čechách po roce 1618. Praha 1882-1883. T E R S C H , H.: „Prudenter. syncere, constanter". Kanzler Verdenberg (1582-1648) und sein „Giornale". Unsere Heimat, 66, 1995, s. 89. (61) ŠIMEK, T . (ED.): Hrady, zámky a tvrze. Východní Čechy. Praha 1989, s. 188; BlLEK, T : Dějiny konfiskací v Čechách po roce 1618. Praha 1882-1883, s. 61. (62) HHSTA WlEN, A R C H Í V G R A F E N E G G , Gebundene Bůcher, Giornale (I), Bd. 39, rok 1623, nefoliováno.


323

lém obchodu vydělal 65.000 zlatých. Podle poznámky ve Verdenbergové „Giornale" mu nový držitel vyplatil v hotovosti 1.000 dukátů (vydal je na ruku Kateřině Coronini), ostatní měl zaplatit později. Nakonec se tak stalo ve chvíli, když Verdenberg potřeboval hotové peníze na vyplacení Karla st. ze Žerotína. Splácení kupní sumy kácovského panství neprobíhalo jednoduše. Jan Oktavián Kinský dominium již roku 1628 prodal pražskému fi nančníkovi Janovi de Witte z Lilienthalu. Witte zřejmě s panstvím koupil také dosud nezaplacené pohledávky. Ještě poměrné dlouhou dobu poté totiž více či méně pravidelné vyplácel finanční částky Kar lu st. ze Žerotína, vázané na mezitím uskutečněnou koupi náměšťského a rosického panství Verdenbergem. Také peníze na koupi druhého dominia v Čechách získal Jan Křtitel z Verdenberga složitými finančními převody. Lze za nimi cítit ruku císařských úředníků a konfiskačních komisařů. Šlo o panství Ledeč nad Sázavou, dosud náležející císařskému radovi, komorníku a zemskému soudci Janu Rudolfu Trčkovi z Lípy. Trčka patřil mezi osoby s komplikovaným vztahem k povstání. V prvních dnech se zú častnil vystoupení stavů proti císaři, ve druhé fázi se ale přimknul k politice Albrechta z Valdštejna, takže byl zvláštním císařským par donem vyňat z potrestání s tím, že mu vina nebyla prokázána. Kon fiskacím nakonec stejně neušel, postihly ho po Valdštejnově smrti, kdy byl odsouzen za zradu a spolčování se s nepřítelem. Podle Tomáše V. Bílka a z něho čerpajících autorů došlo ke kon fiskaci ledečského panství logicky až po roce 1634, spolu s dalšími trčkovskými majetky. Panství Ledeč se vším příslušenstvím bylo pod le Bílkových informaci odhadnuto 20. února 1636 na 115.274 kopy grošů a posléze cena snížena na 80.503 kopy grošů. Spolu se statkem Hamr měla celková odhadní cena činit 162.535 zlatých rýnských. Podle císařské rezoluce z 5. června 1636 byl statek darován generálu Adria nu z Enkevoirtu, takže tím byla vyrovnána císařem dlužená částka za válečné odměny pro něj a pro jeho tchána, hraběte Verdenberga. 63

64

65

66

(63)

H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene B ú c h e r , Giornale (I), Bd. 39,

rok

1626, nefoliováno (64)

Korespondence mezi de Wittem a Ž e r o t i n e m ZA O P A V A , PRÁČ.

OLOMOUC,

R O D I N N Ý ARCHIV Ž E R O T Í N Ů , kn. 34 (ŽD 14).

(65) Základní údaje o p a n s t v í Ledeč nad S á z a v o u ŠIMEK, T. (ED): Hrady, zámky o tvr ze. Východní Čechy. Praha 1989, s. 257-258; BÍLEK, T.: Dějiny konfiskaci v Čechách po roce 1618. Praha 1882-1883, s. 685 a 695. O procesu s Trčkou JANÁČEK, J.: Valdštejn a jeho doba. Praha 1978, s. 113, 118. (66)

BÍLEK, T. V ; Dějiny

konfiskací

v Čechách

po roce 1618. Praha 1882-1883, s. 6 9 5 -

324


Také ve Verdenbergové deníku je obsažena zpráva o zmiňované transakci, a to ve zpětné dopisované části „Glornale" k roku 1629 (tehdy ovšem ještě Enkevoirt nebyl Verdenbergovým zeťem). Podle kancléřova výkladu mu císař za jeho věrné služby věnoval 50.000 zla tých. On sám pak tuto částku (není zaznamenáno, jestli ihned nebo až po letech) koupil panství Ledeč pro svou dceru Annu Kamilu z Verdenberga (později provdanou za Enkevoirta). Zbylou částku mu údajně císař Ferdinand II. odpustil a definoval ji jako dar. Na jiném místě téhož deníku, k říjnu 1636, je ovšem v kopii císařského „Erbbriefu" uveden převod v podobě, v jaké jej známe od Bílka. Fer dinand II. v něm uděluje panství Ledeč „za veliké válečné služby" a věrnost Adriánovi z Enkevoirtu jako kompenzaci jeho výdajů ve prospěch panovníka. Statek byl podle této verze udělen společně generálu a jeho manželce Anně Kamile na základě nároku Jana Křti tele z Verdenberga, jemuž podle jeho slov císařská dvorská komora dlužila 50.000 zlatých. V dokumentu byla ještě několikrát vyzdvižena úloha dvorského kancléře. Není divu, v okamžiku vydání listiny do provázel panovníka na jeho cestě do Lince a Řezná. Ani všechny uvedené vazby neoprostily Enkevoirta od různých byrokratických problémů při snaze o zapsání převodu panství do českých zemských desek. A tak musel opětně využít své autority a kontaktů Jan Křtitel z Verdenberga. Na místě svého zeté musel dokonce „za úřední výkon" zaplatit částku 1.500 zlatých. Pro Verdenberga byly statky v Čechách především výhodnou ob chodní transakci. Zisky pozemkového vlastnictví v rakouských ze mích mu naopak tvořily ekonomickou základnu a zajišťovaly posta vení u dvora. Zásadní místo mezi jeho statky sehrávalo panství 67

68

69

696. Životopis Adriana z Enkevoirtu o b s a ž e n v jeho p o h ř e b n í m k á z á n i od dona Florencia Schillinga. SCHILLING, F.'. Todten-Gerúst, daO tst Wohlgergrúndte EhrenGedáchtnuD. N ů r n b e r g 1681, pag. 368-385. (67) HHSTA W l E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene Búcher, Giornale (I), Bd. 39, rok 1626, nefoliováno. (68) P ů v o d n í držitelé Jan Rudolf Trčka z Lípy a jeho ž e n a se podle z m i ň o v a n é h o do kumentu dopustili t ě ž k ý c h zločinů. Proto jejich panství Ledeč se statkem Hamr pro padlo císaři. Ú l o h u s v é h o k a n c l é ř e potom c í s a ř ve s v é m dokumentu o p ř e d á n i panství zdůraznil ještě několikrát. (69) HHSTA W l E N , A R C H I V GRAFENEGG, Gebundene Búcher, Giornale (I), Bd. 39, fol. 119 a fol. I09v. P ř í p a d n é nesrovnalosti mohou být d á n y V e r d e n b e r g o v ý m stylem zápi su, kdy k datu p ř i p s á n í c í s a ř o v y o d m ě n y uvedl i z p ů s o b pozdějšího n a l o ž e n i s ni. K a n c l é ř se v d e n í k u v y h ý b a l jakýmkoliv z m í n k á m o s v ý c h aktivitách s m ě r e m k pobě l o h o r s k ý m konfiskacím. Raději s v é obchody interpretoval jako složité k o u p ě a dary. Z á r o v e ň z v ý r a z ň o v a l v á h u vlastní osoby.


325

Grafenegg, ležící na soutoku Dunaje a Kampu, nedaleko dolnorakouského města Kremže. Jan Křtitel z Verdenberga (spolu se svým bratrem Janem Petrem) je získal od Karla ze Serau. Grafenegg, spolu s městečky Grafenwórth a StraG im Strassertale, se stal zákla dem rodové državy Verdenbergú. Přesto toto panství nikdy nebylo povýšeno na hrabství a Verdenberg po roce 1632 svazoval svou hraběcí titulaturu s moravskou Náměští. Nicméně právě na Grafeneggu pobýval Jan Křtitel z Verdenberga nejčastěji. Grafenegg se stal jádrem verdenberského rodinného fideikomisu a nebylo jej možno od rodinných držav odprodat. Na Grafeneggu sídlily hlavní složky Verdenbergovy centralizované vrchnostenské kanceláře a byl odtud spravován veškerý kancléřův pozemkový majetek. Jako součást pan ství Grafenegg vybudoval Verdenberg také městské sídlo v Kremži, které se stalo hospodářským i společenským střediskem celé oblasti. Úloze Grafeneggu odpovídala pozornost, kterou v „Glornale" věnoval zdejšímu zámku. Pustil se ostatně do jeho nákladné rekonstrukce. Zároveň se ve dvacátých letech Verdenbergovy zájmy rozšiřova ly i mimo hranice Dolních Rakous. Poblíž Lince získal statek Peuerbach. Zásadnější význam měly ale jeho majetky v Kraňsku a v Gorici. V únoru roku 1626 koupil od příslušníka dalšího tradičního rakouského rodu, Ludvíka z Thurnu, za 118.000 zlatých panství Oberstein (Stari Grad-Kamnik) a Kreutz (Křiž) v oblasti Lublaně. Po roce 1630 přikoupil ještě panství Flódnig (Smlednik). Tak vznikla rozlehlá država, jež spo lu se statky kolem Grafeneggu v Rakousích a kolem Náměště na Mo ravě vytvořila velkolepě pojatou strukturu verdenberských patrimonii. Podobné jako na Moravu, zajížděl Verdenberg čas od času také do Kraňska. Snažil se svá zdejší panství zvelebovat. Podporoval jezuit ský seminář v Gorici, jemuž se dokonce začalo říkat „Verdenberský". 70

71

72

73

(70)

KlTLITSCHKA, W.: SchloD Grafenegg, Grafenegg-Wien, s. d , s. 6.

(71) A V A WlEN, ADELSARCHIV, Verdenberg, Johann Baptist, Grafenstand, Regensburg, 7. November 1630. J a s n ě to vyplývá z p o v y š o v a c i listiny. Verdenberg získal titul h r a b ě t e 1630, roku 1632 d o š l o k p o v ý š e n i N á m ě š t ě na hrabství. (72)

HHSTA W E N , ARCHIV GRAFENEGG, Gebundene Búcher, Giomale (I-ni), Bd 37,38,39.

(73) HHSTA WlEN, A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene Búcher, Giornale (III) Bd. 38, fol. 82-116. T E R S C H , H.: „Pmdenter. syncere, constanter." Kanzler Verdenberg (1582-1648) und sein „Giornale". Unsere Heimat, 1995, Heft 2, s. 90.

326


Žerotín prodává, Verdenberg kupuje Změna majitele náměšťského a rosickěho dominia, jež se udála po roce 1628, byla velmi složitým procesem. Císař po vydání Obno veného zřízení zemského Karlu st. ze Žerotína nabídl, aby vzhledem ke svým zásluhám a při naplnění určitých podmínek zůstal na svých moravských panstvích. Žerotín nabídku nepřijal a začal chystat svůj odchod do exilu. Naplnění artikulů Obnoveného zřízení zemského a jeho dopro vodných dekretů znamenalo, že nekatolíci, kteří se neúčastnili sta vovského povstání a jejichž majetky tedy nebyly konfiskovány, je bu dou moci regulérně prodat. V některých případech se dokonce hovořilo o možnosti alespoň dočasně spravovat statky prostřednic tvím katolických příbuzných nebo katolických úředníků. Samozřej mé, že v této chvíli obrovským způsobem narostla nabídka a pro tak to uvolněná šlechtická dominia nebylo vždy možno najít vhodného kupce. Značná část zájemců z řad nové dvorské šlechty již totiž byla uspokojena v předchozím období z pobělohorských konfiskací. Karel st. ze Žerotína se i přesto rozhodl své západomoravské statky prodat. Plánoval společný prodej celého patrimoniálního komplexu: Náměště s Jinošovem a Rosic s Troubskem. V tomto oka mžiku vstoupil do jednání Žerotínův švagr Albrecht z Valdštejna. Ro ku 1628 byl na vrcholu své moci, čemuž odpovídaly finanční možnos ti, jakož i kontakty na vídeňském císařském dvoře. Jedním z jeho nejbližších přátel byl také kancléř Jan Křtitel z Verdenberga. Starší literatura zpravidla hovoří o prodeji žerotínských panství Valdštejnovi. Ten je mél prakticky obratem dále postoupit Verdenbergovi. Podle Verdenbergových záznamů byl ale převod kompliko vanějším procesem. Dá se z něj usuzovat, že do néj dvorský kancléř 74

75

76

(74) REJCHRTOVÁ, N. (ED): Karel starší ze Žerotína. Z korespondence. Praha 1982, s. 348-349. V dopise Jiřiku Erastovi z 12. 6. 1629 Žerotín piše: Ale nyní se již téměř veřejně, aspoň zjevně k tomu znají, že se toho prostředku užívá k zdržení mne v zemi, neb že by Jeho Milost Císařská i rady i zdejší páni vděčnt toho byli, abych s nimi zůstá val v zemi, a podávají mi k tomu rozličných cest, až i do Vídně mne loudi i na mé stat ky, což mi jich ještě zůstalo, mi ukazují..." (75) Mnoho d ů k a z ů o u v e d e n é m postupu uvádi Dietrichsteinova korespondence z d a n é h o období. M Z A BRNO, RODINNÝ ARCHIV DlETRICHSTElNÚ, G 140, S p r á v a Moravy k a r d i n á l e m Dietrichsteinem, kart. 155-166. (76) J A N A Č E K , J.: Valdštejn o jeho doba. Praha 1978, s. 336-374. J a n á č e k označuje ob dobí let 1627-1628 za „zenit slávy a moci" Albrechta z Valdštejna a dokonce tak nazý v á jednu subkapitolu.


327

zasáhl v průběhu jednání mezi Žerotínem a Valdštejnem. Intabulace v zemských deskách z roku 1631 přisuzuje panství Valdštejnovi. Na proti tomu Verdenberg ve svém deníku věc interpretoval v tom smys lu, že Albrecht z Valdštejna při převodu Náměště vystupoval jako prostředník a že Žerotínův statek kupoval pro Verdenberga. Dvor ský kancléř si zapsal, že zaplatil za panství Náměšť, Rosice a Troubsko roku 1628 350.000 zlatých rýnských a že mu byla držba předána „podle starého moravského

zemského

zvyku a

77

práva".

Problém komplikovaného převodu panství je řešen také v žerotínské korespondenci. Karel st. ze Žerotína se na Jana Křtitele z Ver denberga obrátil poprvé dopisem 18. října 1628. Z textu vyplývá, že se Verdenberg o zamýšleném prodeji dozvěděl od Albrechta z Valdštej na. Jeho prostřednictvím potom kontaktoval Žerotína. Nabídl, že mu ze složité osobní i majetkové situace pomůže a jeho západomoravskou državu odkoupí. Karel starší na kancléřův dopis reagoval vcel ku pozitivně. Celou věc nejspíše osobně projednal z Valdštejnem. Žerotínovi patrné příliš nezáleželo na tom, aby se novým držitelem jeho někdejších statků stal výhradně jeho švagr. Zdvořilý a společensky otevřený Žerotín Janu Křtiteli z Verdenberga poděkoval za ochotu angažovat se v jeho věci. Všichni šlechtici, kteří museli po vydání Ob noveného zřízení zemského opustit zemi, byli pod velkým psychic kým tlakem. Byli nuceni ve velmi krátké lhůtě nalézt kupce pro své majetky. A tak ne náhodou Žerotín formuloval své poděkování Verdenbergovi, že se cítí být jeho dlužníkem a doufá, že mu bude moci jeho náklonnost v budoucnosti oplatit. Celý obchod byl podle Žerotínova vyjádření v daném okamžiku v běhu; takže nezbývalo, nežli ho dokončit a náméšťsko-rosickou državu prodat Albrechtovi z Vald štejna. Jediné řešení by prý spočívalo v tom, že Verdenberg byl Valdštejnovým přímým nadřízeným a z této pozice by mohl celý majetko vý převod ovlivnit. Kontrakt mezi Žerotínem a Valdštejnem měl být dokončen při sezení zemského soudu v březnu roku 1629, kdy měl být prodej za psán do zemských desek. Ještě před tímto datem měl být nalezen způsob, jak na straně kupujícího nahradit Valdštejna Verdenber78

79

(77)

ROHLÍK, M . (ED.): Moravské

zemské

desky. III. 1587-1641. Brněnský

kraj. Praha

1957, S. 527-528.

(78) Tak tomu bylo t a k é v p ř í p a d ě zhruba o desetileti staršího odprodeje žerotinského panství Židlochovice Adamovi ml. z Valdštejna, resp. v p ř í p a d ě prodeje Dřevohostic Janu st. S k r b e n s k é m u z Hříště. Karel st. si v ž d y s v é partnery vybral s á m . (79)

ZA O P A V A , PRAC. O L O M O U C , R O D I N N Ý ARCHIV ŽEROTINÚ, kn. 37 (ŽD 14), Dopis Že

rotína Verdenbergovi z 18. 10. 1628, fol. 88v.


328

80

g e m . K a r e l st. ze Ž e r o t í n a n a v r h l dvě p r á v n í cesty, jak z m ě n u kupu jícího provést. P r v n í m o ž n o s t í bylo u z a v ř e n í p ř e d b ě ž n é smlouvy o n á s l e d n é m prodeji statků, p ř e v e d e n ý c h nejprve Albrechtu z Vald štejna. D r u h ý m , nakonec u s k u t e č n ě n ý m postupem byla „skutečná cese", čili p o s t o u p e n í n á r o k u kupujícího n a jinou osobu. Žerotín zdů r a z n i l nutnost p í s e m n é h o p r o v e d e n í v e š k e r ý c h p r á v n í c h aktů. Spolu s p ů v o d n í k u p n í smlouvou mezi n í m a V a l d š t e j n e m mely být v e š k e r é p a t ř i č n é dokumenty ve s t a n o v e n é m t e r m í n u vloženy do z e m s k ý c h desek. J a n Křtitel z V e r d e n b e r g a zplnomocnil k v y k o n á n í všech p r á v n í c h k r o k ů v d a n é věci J a n a J a k u b a M a g n o . 81

Smlouva, s e p s a n á mezi Ž e r o t í n e m a Valdštejnem, m ě l a mít formu listiny n a pergamenu. K a r l a st. ze Ž e r o t í n a měl jako svědek zastupo vat jeho š v a g r a v d a n é d o b ě nejvyšší p u r k r a b í P r a ž s k é h o hradu A d a m ml. z Valdštejna. S v ě d k e m v é v o d y Albrechta z Valdštejna se m ě l stát tehdejší nejvyšší český sudí, h r a b ě Pavel M i c h n a z Vacínova. Smlouva byla vyhotovena b ě h e m několika dní, 21. b ř e z n a 1629 ji K a r e l st. ze Ž e r o t í n a poslal o b ě m a s v ě d k ů m k podpisu. P ř e d p o k l á d a l , ž e bude i n t a b u l o v á n a při „nejprv příštím" otevření zemských desek, v pon dělí po S m r t n é neděli. V š e c h n y z ú č a s t n ě n é strany zavázal, aby důsled n ě respektovaly obvyklý p r á v n í p o ř á d e k M a r k r a b s t v í m o r a v s k é h o . 82

Do m o r a v s k ý c h z e m s k ý c h desek b r n ě n s k é c ú d y byl n á s l e d n ě za p s á n celý blok d o k u m e n t ů s v á z a n ý c h s prodejem n á m ě š ť s k é h o kom plexu. P o d p o ř a d o v ý m číslem 26 byla v l o ž e n a s t a r á „smlouva trhová" o jinošovský statek, s e p s a n á mezi Ž e r o t í n e m a J i ř í m z N á c h o d a 2. ledna 1618, k t e r á a ž dosud nebyla i n t a b u l o v á n a . P o d p o ř a d o v ý m číslem 27 byl z a z n a m e n á n c í s a ř ů v souhlas s vkladem statků N á m ě š tě, Rosic a Troubska, oficiálně a d r e s o v a n ý m o r a v s k é m u z e m s k é m u hejtmanu, k a r d i n á l u F r a n t i š k o v i z Dietrichsteina, a o s t a t n í m zem s k ý m ú ř e d n í k ů m . Text c í s a ř o v a souhlasu p ř e s n é vystihuje složitý p r á v n í vztah mezi jednajícími stranami: Albrecht z Valdštejna koupil 83

(80)

Z A O P A V A , P R A C O L O M O U C , R O D I N N Ý ARCHIV ŽEROTINŮ, kn. 3 7 (ŽD 14), Dopis Že

rotína Verdenbergovi z 14. 3. 1629, fol. 95. (81)

Z A O P A V A , P R A C O L O M O U C , R O D I N N Ý ARCHIV ŽEROTINŮ, kn. 3 7 (ŽD 14), Dopis Že

rotína Verdenbergovi z 14. 3. 1629, fol. 95. „... da er entweder auf etne richtige Session oder auf seine Person auf dem BerednuB wollte bedacht sein, und mít der selben ich gefaUt nach, damit ihm zugleich bet angedeute Zeit vom Herrzog erkaufte auf den Herm transferierte Gůter kónnen vermbg des Landbrauchs eingeschrieben werden, je nach dem Kontrakt ich entendieren und aufs Papier bringen auf Herm Hans Jacob de Magnl..." (82)

Z A O P A V A , P R A C O L O M O U C , R O D I N N Ý A R C H I V Ž E R O T Í N Ů , kn. 30, (ŽD 28), Dopis

Žerotína Adamu ml. z Valdštejna z 21. 3. 1629, fol. 143. (83)

ROHLÍK, M . (ED): Moravské

1957, s. 525-526.

zemské

desky. III. 1567-1641. Brněnský

kraj. Praha


329

zmíněná panství od Karla st. ze Žerotína a nyní hodlá provést jejich postoupení ve prospěch Jana Křtitele z Verdenberga a zapsat pře vod do desek. Ferdinand II. z pozice panujícího českého krále a mo ravského markraběte tento postup schvaluje a přikazuje úředníkům vklad do desek provést. Císařským souhlasem byla naplněna základní podmínka, stano vená Obnoveným zřízením zemským. Nyní mohl následovat vklad kupní smlouvy na předmětný statek, v originále sepsané na perga menu. (Vedle ní ještě existovala smlouva na papíře z 10. července 1628, jejíž text siřeji rozvíjel způsob splácení panství Valdštejnem.) By la s konečnou platností stanovena kupní cena na 135.000 zlatých 84

„mince dobré stříbrné, v království českém a zemích k němu příslušejí cích obecně berné, v té ceně a valoru, jakž při každém terminu téhož placení vedli patentu Jeho Milosti Císařské v témž království a zemích

brati se bude". V případě, že by Valdštejn pravidelné neplatil, zname nalo by to zneplatnéní smlouvy a právo svobodného nakládání statky by se opět navrátilo Žerotínovi. Pořadová čísla 29 a 30 představovala německy psané plné moci pro Jana Jakuba Magno na Moravci a Mitrové, člena císařské rady, a pro Šimona Kratzera ze Schónsberga, na Račicích, Velkých Něm čících a Křetíně. Úkolem obou šlechticů bylo provést ve jménu pa novníka majetkovou cesi. V budoucnu měli dohlédnout na řádné předání a spravování statků. Dále měli zastupovat Valdštejna a Ver denberga při všech úředních úkonech intabulace Posledním vloženým dokumentem byla česky psaná cese - „dobrá vůle", v níž dal Albrecht z Valdštejna na obecné vědomí všem stavům 85

86

8 7

Markrabství moravského, „kdekoliv

čtena anebo čtouce slyšána

(84) Císařův list je d a t o v á n ve Vídni 27. 3. 1629. ROHLÍK, M . (ED.): Moravské desky. III. 1567-1641. Brněnský kraj. Praha 1957, s. 526-527.

buzemské

(85) Trhová smlouva mezi Ž e r o t i n e m a V a l d š t e j n e m byla p o d e p s á n a 27. 9. 1628, její mi svědky byli Adam ml. z Valdštejna a Pavel Michna z Vacinova. ROHLÍK, M . (ED.): Moravské zemské desky. III. 1567-/647. Brněnský kraj. Praha 1957, s. 527-528. (86) Oba šlechtici a císařští r a d o v é s a m o z ř e j m ě také přišli k majetkům i inkolátu na M o r a v ě díky p o b ě l o h o r s k ý m konfiskacím a nyní se měli svou službou c í s a ř s k é m u kancléři a d e k v á t n ě odvděčit. O Janu Jakubu Magnovi D'ELVERT, C H . : Die Grafen von Magnís. Notizenblatt der Historisch-statistischen Sektion, 1869, s. 25-31. O Kratzerovi HosÁK, L. - Z E M E K , M . (ED.): Hrady, zámky a tvrze. Jiini Morava. Praha 1981, s. 31, 128, 175, 180-181, 277. O b a m u ž o v é s konfískáty dokonce obchodovali n a v z á j e m . Kratzer získal po Bílé h o ř e Mitrov (u Bystřice nad Pernštejnem), který v z á p ě t í prodal Magno vi. Kratzer byl p ů v o d n ě h o s p o d á ř s k ý m s p r á v c e m k a r d i n á l a Dietrichsteina na N o v é m M ě s t é na M o r a v ě . Odtud m ě l přístup k informacím. (87) Plná moc je d a t o v á n a 31.3. 1629 a je p s á n a Albrechtem z Valdštejna. ROHLÍK, M . (ED). Moravské zemské desky. III. 1567-1641. Brněnský kraj. Praha 1957, s. 529.

330

DRŽAVY K A R L A STARŠÍHO Z E ŽEROTÍNA P O BÍLÉ HOŘE

de", že u z a v ř e l s K a r l e m st. ze Ž e r o t í n a smlouvu n a n á m ě š ť s k ý statek. Nyní se takto z í s k a n é h o majetku, u v e d e n é h o ve smlouvě, „dobrou o svobodnou vůlí", v z d á v á ve p r o s p ě c h J a n a Křtitele z Vordenberga. N a d v o r s k é h o k a n c l é ř e n a z á k l a d ě tohoto dokumentu p ř e š l a t a k é v e š k e r á p r á v a k u v e d e n é m u majetku, jež dosud podle p ů v o d n í t r h o v é smlouvy n á l e ž e l a Valdštejnovi. „Tak, aby on, svrchu psaný pán z Verdenberga, k tomu ke všemu l věcem nahoře dotčeným a psaným měl tůž moc a týž plný právo Jak i my, svrchu psaný kníže z Frýdlantu a potomci naši." J a k o s v ě d k o v é u v e d e n é cese o p ě t vystupovaly osoby, k t e r é byly n a věci z a i n t e r e s o v á n y již po delší dobu. Vedle A d a m a ml. z Valdštejna listinu podepsal bratr Pavla Michny z Vacínova, v r c h n í hejtman c í s a ř s k ý c h p a n s t v í v Č e s k é m království Jiří M i c h n a n a Chý ších a Chodově. T ř e t í m s v ě d k e m se opět stal J a n de Witte z Lilienthalu, který touto dobou sídlil n a d o n e d á v n a v e r d e n b e r s k é m Kácové (nový p ř í d o m e k de Witteho b y l uveden i v jeho titulatuře n a dokumentu). O k r u h osob, zasahujících do jednání, byl tedy p o n ě k u d u z a v ř e n ý . 88

Ze z á p i s u v z e m s k ý c h d e s k á c h je patrno, co v š e bylo n a sklonku d v a c á t ý c h let 17. století p ř e d m ě t e m prodeje. J a n Křtitel z Verdenberga získal „hrad a městečko Náměšť s podacím kostelním, s poplužním dvorem, mlýnem, pivovarem, s oborou, dvůr Velké Pole při oboře leží cí, ves Zňátky, ves Vícenice s podacím kostelním, ves Častollce, ves Za hrádky, ves Oucmanice, ves Naloučany s kostelním podacím, ves Jedov, ves Číhov, ves Březkou se třema dvory v Otěchlebich, město Biteš Velikou s Královou Horou a Polem Královým i s Klečany, ves Zablátí, ves Níhov, ves Hermanšlak s kostelním podacím, ves Kašíkov, ves Krokočín, ves Hluboké, ves pustou Přtbyslavice, ves Otradlce s dvorem poplužným, s zámkem pustým Kraví Horou, ves Vokarec se dvorem poplužným, ves Pyšelo, ves Kynice s kostelním podacím, se dvorem poplužným, s desátky vinnými a obilnými i s horou viníčnou, ves Pozdětín, ves Vlčetín, ves Hroznětín, ves Bochovlce, ves Batouchovlce, měs tečko Mohelnou a kostelním podacím, se dvorem poplužným, ves Lhánice, ves Kramohelnou, ves Kladoruby, ves Popůvky, ves Sedlec, ves Hartvikovíce s kostelním podacím, se zámkem pustejm Kokštejnem, ves Kozlany s zámkem pustejm Kozlovým, ves Třešov, ves Studenec s de sátkem obilním vytejkaným, Jarejm i ozimejm, ves Koněšin s kostelním podacím, se dvorem poplužným, ves Smrk s desátkem obilním, vytejkanejm, Jarým i ozimým, ves pustou Kojetín i s právem manským a po vinnosti, která na manech byla dosud zůstávali, dřív než z nich sešlo, tvrz a ves Kralice s kostelním podacím, se dvorem poplužným, ves Lho-

(88) D o b r á vůle je d a t o v á n a 30. 1. 1629, tedy p o m ě r n ě dlouho před intabulaci. ROHLIK, M. (ED): Moravské zemské desky. IIL 1567-1641. Brněnský kraj. Praha 1957, s. 529-530.


331

tlce, ves Jakubov, tvrz a ves Vaneč s dvorem poplužným, ves Lhotku, ves Studnici, což tu má, ves Kamenný, což tu má, tvrz a ves Jlnošov s kostelním podacím, se dvorem poplužným, s pivovarem, ves Pucov s mlejnem, ves Křoví, zámek Rosíce s předměstím, jménem Pemdorfem, s kostelním podacím, se dvorem, mlejnem a pivovarem, ves Tetčice Is zemním vinohradů bučlnských, kdyby se zase dělaly, s vinohradem panským na Bučtně, kdyžby zde dělán byl, ves Babice, ves Zákřany, ves Hlochkovany se dvorem a podacím kostelním, ves Příbram, ves Oujezd, ves Popovice, ve vsi Zbraslavi, což mu náleží, ves Zhoř, ves Litoostrov, ves Chrústov, ves Říčky, ves Omlce, ves Popůvky, ves pustý Ochoz, Raclavlce, Ostrov, Bukovany, Kamlnec, tvrz a ves Troubsko, což mu náleží s kostelním podacím, s dvorem poplužním, s mlejncem, s pivovarem, ves Ostopovlce a summou všecka ta panství a zboží s lidmi platnými i neplatnými, osedlými t neosedlýml a z těch gruntů zběhlými, s sirotky obojího pohlaví, zletllejml l nezletllejmi (krom těch, který jest sobě při prodeji vyminll neb prvé propustil a těch, kteří od předešlých vrchností týchž statků propuštěni byli) l s spravedlnostmi jejich s platy všelija kými, poplatky a požitky, s činžemi, s ospy, s desátky obilními pánům týchž statků k vybírání a vytejkání náležitými, s kury, s vejci, s huseml, s robotami spravedlivými, s pivovary, mlejny panskými, s zahradami, s štěpnicemi, s rolí oranou l nedanou, s lukaml, pastvami, s pastvlštěml, s lesy, s háji, s doubravamt, s luhy, s bahny, s chrastinami, s vrbi nami, s křovlnaml, s porostltnamt, s horami, pahrbky, rovinami, doly, žleby, dolinami, s hony, s lovy, s čižbami, s ostrovy, s řekami, s jezery, s břehy, s potoky, s rybníky, s rybnlštěml, s vodami tekoucími l stojící mi, s mlynáři, s mlejny, s mlejntštěmi, stavenými l pustými, s mezemi a s hranicemi, l se všemi svobodami k týmž hradům, zámkům, tvrzím a zbožím příslušejícími, l se vší zvolí a tak s tím vším plným právem, panstvím a příslušenstvím, jakž toho všeho sám v držení a užíváni byl a jakž táž zboží svrchu psaná od starodávna vymezena jsou .,.". Prodej žerotínského západomoravského majetkového komplexu patřil i v převratné době pobělohorských konfiskací k nejatraktivnějším majetkovým převodům. V době prodeje zahrnoval jedno město a dvě městečka se čtyřmi předměstími, šedesát čtyři vsi a sedm vsí pustých. Na nich se nacházel (podle dobové terminologie) jeden hrad, jeden zámek a čtyři tvrze, dva domy panské a čtyři hrady nebo zám ky pusté. Z hospodářského zázemí přináleželo ke komplexu čtrnáct podacích kostelních, devatenáct dvorů, čtyři pivovary, čtyři mlýny, dvě obory, čtyři obilní nebo vinné desátky, dva dočasné nerodící vino89

(89)

ROHLÍK, M . (ED.): Moravské

1957, s. 527-528.

zemské

desky. III. 1567-1641. Bménský

kraj. Praha

332


hrady a jedno m a n s k é p r á v o . To již byl majetek vskutku knížecích r o z m ě r ů . Zvláště, když byl roku 1628 ve s r o v n á n í s jinými m o r a v s k ý m i analogickými d r ž a v a m i p ř e c e jen p o n ě k u d m é n ě poškozen v á l k o u . 90

* ** K a r e l st. ze Ž e r o t í n a trávil zimu 1628-1629 na Třebíči, odkud řídil m a j e t k o p r á v n í jednání a později i stěhování. Z á r o v e ň zaslal k a r d i n á l u Dietrichsteinovi oficiální žádost o prodloužení e m i g r a č n í lhůty. In tenzivně se staral o to, aby dostal z a svá panství co nejdříve zaplaceno. Hotové peníze n e p r o d l e n ě p o t ř e b o v a l na zařízení nové d o m á c n o s t i ve Vratislavi. J a n Křtitel z Verdenberga měl určitou hotovost na zaplacení připravenu. Ve svém deníku ji charakterizoval jako zisk z koupě a okam žitého prodeje k á c o v s k é h o panství v Č e c h á c h a z p o d o b n é transakce s p a n s t v í m Ledeč. Podle slov v „Giomale" prodal Verdenberg Kácov 26. dubna 1626 a Kinský mu v prvni fázi z celkové sumy 135.000 zlatých vyplatil n a ruku 1.000 dukátů. N a zbytek mu vystavil dlužní úpis. Zavá zal se je zaplatit ve chvíli, kdy je bude Verdenberg n u t n é potřebovat (což se týkalo p r á v ě k o u p ě N á m ě š t ě od Žerotína). Další peníze Ver denberg získal r ů z n ý m i finančními operacemi z roku 1625, k t e r é pro bíhaly mezi ním, slezskou dvorskou komorou, m o r a v s k ý m rentovním ú ř a d e m , Albrechtem z Valdštejna a k a r d i n á l e m Dietrichsteinem. 91

92

P ř e s t o měl K a r e l st. ze Ž e r o t í n a se z í s k á n í m p e n ě z od d v o r s k é h o k a n c l é ř e jisté potíže. Jejich podstatu nelze ze z a c h o v a n ý c h m a t e r i á l ů p ř e s n é určit, snad Verdenbergovi hotovost nestačila, snad se z d r á h a l zaplatit ve s t a n o v e n é lhůté. K a r e l st. ze Ž e r o t í n a proto s J a n e m Křti telem z V e r d e n b e r g a vstoupil do o s o b n í h o jednáni. Stejně kontakto val t a k é k a n c l é ř o v y p r á v n í z á s t u p c e , J a n a J a k u b a M a g n o a Š i m o n a K r a t z e r a . O intervenci p o ž á d a l t a k é k a r d i n á l a Dietrichsteina, k t e r ý byl z e m s k ý m hejtmanem a musel proto n a p o d o b n é majetkové p ř e vody dohlížet z hlediska m o r a v s k é h o z e m s k é h o p r á v a . B o h a t á kore-

(90) O stupni p o š k o z e n í n á m ě š f s k é h o panství v á l k o u D V O R S K Ý , F.: Vlastivěda morav ská. Náměšíský okres. Bmo 1906, s. 80-86. Informace jsou o v š e m m á l o konkrétní a sku t e č n ý stav postiženi lze pouze p a r c i á l n ě rekonstruovat na z á k l a d ě h o s p o d á ř s k é kore spondence Žerotína. Ta v š a k zasahuje pouze léta 1621-1622. M Z A B R N O , SBIRKA RUKOPISŮ, G 10, K o p i á ř Karla st. ze Žerotína, č. 755. (91)

ZA O P A V A , P R A C O L O M O U C , R O D I N N Ý ARCHIV ŽEROTINÚ, kn. 30 (ŽD 28), Dopis Že

rotína k a r d i n á l u Dietrichsteinovi z 18. 4. 1629, fol. 95v..... PS: Ob das Termin der Emtgration prolongiert werden. und was es von ein Gestalt hat, der Kommission, so wegen der Emigration hat sollen angestellt worden, bilte Eure Fiirstliche Liebsten, ich gehorsambist mích dessen jetzt lassen erinnern..." (92) H H S T A W I E N , ARCHrv G R A F E N E G G , Gebundene Bůcher, Giomale (I), Bd. 39, rok 1628, nefoliováno.


333

spondence z p e r a K a r l a st. ze Ž e r o t í n a s m ě ř o v a l a i n a dva n o v ě na stupující n á j e m c e n á m é š ť s k é h o a r o s i c k é h o panství, Josefa Foresta a O n d ř e j e z O s t a š o v a . T i p a t r n é měli ve j m é n u svého najímatele Verdenberga z v ý n o s u p a n s t v í splácet K a r l u st. ze Ž e r o t í n a u r č i t o u su mu. Žerotín se v dopisech, k t e r é jim psal a v nichž od nich ž á d a l pe níze, velmi č a s t o odvolával n a stanoviska J a n a Křtitele z Verdenberga, p o p ř . s v ě d k a k u p n í smlouvy Pavla M i c h n y z Vacínova. J e š t ě čas těji odkazoval n a dohody s J a n e m de Witte, n a n ě h o ž p ř e š l y z á v a z k y ležící n a k á c o v s k é m p a n s t v í (Witte je koupil od Kinského). P e n í z e by ly K a r l u st. ze Ž e r o t í n a posílány do Vratislavi, p o p ř . do B r a n d ý s a . Poukazoval je stejně tak Josef Forest, jako J a n de Witte. Ž e r o t í n veš k e r é příjmy potvrzoval k v i t a n c e m i . 93

K a r e l st. ze Ž e r o t í n a měl n a n á m ě š ť s k é m a r o s i c k é m p a n s t v í po jejich prodeji i další h o s p o d á ř s k é n á r o k y a pohledávky. P ř e d e v š í m v obilí a ve vínu. Podle dohod mu ještě p ř i p a d l a celá ú r o d a v i n n é r é v y z podzimu 1628. P o d o b n é si p ř i prodeji pro sebe vyhradil ú r o d u obilí z léta roku 1629. Informaci o tom p o d á v á dopis Forestovi a Ostašovs k é m u z 24. října 1629. Ž e r o t í n je žádal, aby bylo jeho obilí o d e s l á n o na P ř e r o v . S á m ú d a j n ě n e m á k dispozici dostatek velkých vozů, ne boť jsou p l n é vytíženy cestami do Vratislavi. K a r e l s t a r š í proto požá dal nájemce, aby k odvozu dali k dispozici jeho někdejší p o d d a n é . N a celou akci měl dohlížet ž e r o t í n s k ý hofmistr a p ř e r o v s k ý regent M a r tin K r a t o . V dubnu 1629 si Ž e r o t í n stěžoval Forestovi a Ostašovs k é m u n a nedbalost v e r d e n b e r s k ý c h ú ř e d n í k ů a š a f á ř ů . Žerotínovo obilí ve dvorech n a r o s i c k é m a t r o u b s k é m statku ú d a j n ě nebylo do s t a t e č n ě v y m l á c e n o . Ž e r o t í n žádal, aby nájemci n a m l á c e n í obilí o s o b n ě dbali a aby bylo dovezeno na P ř e r o v nejpozději do sv. J i ř í . 94

95

Do stejné kategorie lze z a ř a d i t t a k é Žerotínova další jednání s Jo sefem Forestem a O n d ř e j e m z Ostašova. Týkala se jeho věcí, n a zákla dě dohody mezi ním a Verdenbergem d o č a s n é u s k l a d n ě n ý c h v někte rých z místností n á m é š ť s k é h o z á m k u . Věci byly u c h o v á v á n y p ř e v á ž n é v sudech. P o s t u p n é měly být p ř e v e z e n y n a Přerov, n a Brandýs, p o p ř . do V r a t i s l a v i . 96

(93)

Z A O P A V A , P R A C O L O M O U C , R O D I N N Ý ARCHIV ŽEROTINÚ, kn. 30 (ŽD 28) a kn. 37

(ŽD 14). O p ř e v o d u z á v a z k u na k á c o v s k é m panství BÍLEK, T.: Dějiny cháchpo roce 1618. Praha 1883-1883, s. 61-62. (94)

konfiskaci v Če-

Z A O P A V A , PRAC. O L O M O U C , R O D I N N Ý ARCHIV ŽEROTINÚ, kn. 30 (ŽD 28), Dopis Že

rotína O s t a š o v s k é m u a Forestovi z 24. 10. 1629, fol. 229. (95)

Z A O P A V A , P R A C . O L O M O U C , R O D I N N Ý ARCHIV ŽEROTINÚ, kn. 30 (ŽD 28), Dopis Že

rotína Forestovi a O s t a š o v s k é m u z 25. a 27. 4. 1629, fol. l56v. (96)

S á m Žerotín se o v š e m musel postarat o to, aby nezůstalo pouze u Verdenber-

334


Z á s a d n í m p r o b l é m e m , spojujícím K a r l a st. ze Ž e r o t í n a s jeho ně kdejšími dominii, byla starost o osud jeho bývalých p o d d a n ý c h . Z vel k é části šlo o sirotky, k t e r é si Ž e r o t í n podle svých vlastních slov při prodeji p a n s t v í n a Verdenbergovi vymínil. Nájemci měli t a k é zajistit p r o p u š t ě n í p o d d a n ý c h , k t e ř í nechtěli žít pod novou v r c h n o s t í a od c h á z e l i n a zbylá p a n s t v í K a r l a st. ze Žerotína, p ř e d e v š í m do P ř e r o v a . S tím souvisela t a k é s n a h a o v y p l a c e n í jejich „spravedlností". Jednalo se o v š e m o ú z c e vymezenou skupinu p o d d a n é h o obyvatelstva. O osoby, k t e r é byly již v minulosti v o s o b n í m styku se Žerotínem a moh ly i n a d á l e působit v jeho s l u ž b á c h . 97

J e d n á n í o p o d d a n s k ý c h záležitostech mezi Ž e r o t í n e m a Verdenbergem z a č a l o prakticky v o k a m ž i k u p o d e p s á n í k u p n í smlouvy. Jako posel v t ě c h t o v ě c e c h byl obvykle využíván Jan, syn K a r l o v a dlouho letého n á m ě š ť s k é h o ú ř e d n í k a T o m á š e S o b ě h r d a z Kozlova. V Žerotín o v ě korespondenci z r o k u 1629 vystupuje celá ř a d a p o d d a n ý c h a si rotků. N ě k t e ř í se skrývají pod tímto o b e c n ý m o z n a č e n í m , jiní indi v i d u á l n ě vystupují z anonymity. Patřil mezi n ě n a p ř í k l a d Jan, syn p o d d a n é h o J i ř í k a z Velké Bíteše, o jehož spravedlnost usiloval Žero tín v dopise Forestovi a O s t a š o v s k é m u z 11. č e r v n a 1 6 2 9 . S nimi, stejně jako s M a g n e m a K r a t z e r e m , vyjednával o h l e d n ě p o d d a n é h o B u r i a n a C h á m a z K r a l i c . V e r d e n b e r g nakonec p r o s t ř e d n i c t v í m J a n a J a k u b a M a g n o svolil k jeho odchodu do P ř e r o v a . P o č á t k e m listopa du t é h o ž r o k u psal K a r e l s t a r š í ve věci Mandaleny, dcery po M a r k u C h á m o v i z B ř e z n í k a . T a k é o n a p a t ř i l a mezi v y m í n ě n é sirotky. M a g n o a K r a t z e r méli Žerotínovi pomoci dosíci pro n é sirotčích p e n é z , spra v o v a n ý c h v e r d e n b e r s k ý m i ú ř e d n í k y . Stejně tak tomu bylo v p ř í p a d ě velkobítešských p o d d a n ý c h : Václava, syna po b a r v i ř i pláten, a Matěje, syna po Pavlu K r e j č í m . 98

6 9

100

gova svoleni, n ý b r ž a b y bylo r e s p e k t o v á n o také nájemci Forestem a O s t a š o v s k ý m . Z A O P A V A , P R A C O L O M O U C , R O D I N N Ý ARCHIV ŽEROTINÚ, kn. 30 (ŽD 28), Dopis Ž e r o t í n a Fo

restovi a O s t a š o v s k é m u z 21. 9. 1629, fol. 208. (97) O vztahu Ž e r o t í n a k p o d d a n ý m se zmínil již Otakar Odložilík. Jeho z á v ě r y jsou o v š e m v m n o h é m ohledu zjednodušující. ODLOŽILlK, O.: Karel starší ze Žerotína 15641636. Praha 1936, s. 23-25. (98)

Z A O P A V A , P R A C O L O M O U C , R O D I N N Ý A R C H I V ŽEROTINÚ, kn. 30 ( Ž D 28), Dopis Že

rotína Forestovi a O s t a š o v s k é m u z 11.6. 1629, fol. (99)

149v.

Z A O P A V A , P R A C O L O M O U C , R O D I N N Ý A R C H I V ŽEROTINÚ, kn. 30 (ŽD 28), Dopis Že

rotína Forestovi a O s t a š o v s k é m u z 30. 6. 1629, fol. 183. List uvádí případ Buriana C h á m a , p o d d a n é h o z Kralic, jehož si vyminil v poddanost. P o d o b n ý c h p ř í p a d u lze na lézt celou řadu. (100) Ve v ě c e c h v y m i n ě n ý c h p o d d a n ý c h a jejich spravedlností korespondoval Žerotín nejen s O s t a š o v s k ý m a Forestem, resp. s Magnem a Kratzerem, ale také např. s ra-


335

K a r l o v a starost p ř e s a h o v a l a obvyklý zájem vrchnosti o s v é pod d a n é . P r o s t ř e d n i c t v í m n á m ě š ť s k é h o p o d d a n é h o a někdejšího ú ř e d n í k a J i ř í h o S l o v á č k a projevil Žerotín p o d i v u h o d n ý zájem o z d r a v í „pacholete koněšínského". P r o Slováčkovu m a n ž e l k u A n n u Č í h a l k u v y m á h a l p e n í z e z a vinohrad, k t e r ý Forestovi a O s t a š o v s k é m u p r o d a l její m a n ž e l . Poskytl d o b r o z d á n í pro b r a n d ý s k é h o p í s a ř e J a n a S t á r k a , k t e r ý se chtěl u c h á z e t o z a m ě s t n á n í v n o v ě b u d o v a n é V e r d e n b e r g o v é n á m é š ť s k é k a n c e l á ř i . Krejčí Jiřík N a v a r a z N á m ě š t ě m ě l n a Žerotínovo p ř á n í n a p o m á h a t b r a t ř í m Alexandru a Václavovi Holzbachovi v získání p r á v n a pole, lesy a louky p ř i „Rakouským dvoře" n a n á měšťském p a n s t v í . Starost K a r l a st. ze Ž e r o t í n a o p o d d a n é způsobila, že v dopise J a n u Jakubu M a g n o z ř í j n a 1629 p ř i d a l k a r t i k u l ů m k u p n í smlouvy s Verdenbergem další p o d m í n k u . Zasazoval se v ní, aby jeho bývalí pod d a n í n a n á m ě š ť s k é m a r o s i c k é m p a n s t v í nebyli p o s t i h o v á n i z a svou víru a aby n a nich nebyla p r o v á d ě n a n á s i l n á r e k a t o l i z a c e . K a r e l st. ze Ž e r o t í n a se a k t i v n ě zajímal o s v á z á p a d o m o r a v s k á panství ještě dlouho po jejich prodeji. Jeho korespondenci s Josefem Forestem je m o ž n o sledovat a ž do roku 1632, kdy byl u z a v ř e n pří slušný k o p i á ř listů. P o d o b n ě je tomu s dopisy, a d r e s o v a n ý m i Verdenbergovi a v ž d y se vyznačujícími k o r e k t n o s t í a zdvořilým t ó n e m . 101

102

Hospodářská reforma náměšťského panství za Verdenbergů J a n Křtitel z V e r d e n b e r g a vystudoval p r á v a , v p r a k t i c k é m životě se ale ještě více z a b ý v a l e k o n o m i í . Jako p o z e m k o v ý p á n vypraco103

dou m ě s t e č k a Velké Biteše nebo s h r a b ě t e m Ž a m p a c h e m z Potnštejna. Z A O P A V A , P H A C O L O M O U C , R O D I N N Ý A R C H I V Ž E R O T Í N Ů , kn. 30 (ŽD 28), Dopis Ž e r o t í n a S l o v á č k o v i

z 20. 10. 1629, f. 225v. ( í o i ) Z A O P A V A , PRAC. O L O M O U C , R O D I N N Ý ARCHIV Ž E R O T Í N Ů , kn. 30 (ŽD 28), Dopisy

Žerotína Magnovi, Kratzerovi, Forestovi, O s t a š o v s k é m u a Stárkovi z 1. 9. a 15. 9. 1629, foL 200v, 205,210. (102) ZA O P A V A , PRAC. O L O M O U C , R O D I N N Ý A R C H I V Ž E R O T Í N Ů , kn. 30 (ŽD 28), Dopis Že

rotína Magnovi, fol. 216. (103) Tato kapitola je pouze o m e z e n ě z m ě n ě n o u verzi stati K N O Z , T.: Správní a hos podářská reforma na náméštském panství po roce 1628. ČMM, 116, 1997, s. 137-154. O h o s p o d á ř s k é aktivitě V e r d e n b e r g g ů T E R S C H , K : „Prudenter, syncere, constanter" - Kanzler Verdenberg (1562 - 1648) und sein „Glornale". Unsere Heimat, 1995, Heft

336


val s v é b y t n ý p a t r i m o n i á l n í h o s p o d á ř s k ý systém. V e r d e n b e r g ů v de ník, k t e r ý o n s á m nazval svojí m a t e ř š t i n o u „Giornale", není kupodivu nikterak b o h a t ý n a o s o b n í z á p i s k y r a n ě b a r o k n í h o k a v a l í r a ani n a z k u š e n o s t i vysoce p o s t a v e n é h o politika-státního ú ř e d n í k a , n ý b r ž je v l a s t n ě chronologicky u s p o ř á d a n ý m a p o n ě k u d subjektivizovaným z á z n a m e m o v r c h n o s t e n s k é m h o s p o d a ř e n í . B a d a t e l é mohou navíc vedle V e r d e n b e r g o v a d e n í k u využít i p o m ě r n ě b o h a t ě z a c h o v a n é h o ú č e t n í h o m a t e r i á l u , mj. i k n i h obsahujících opisy smluv a plateb s jed notlivými v r c h n o s t e n s k ý m i z a m ě s t n a n c i . V e r d e n b e r g se v tomto z o r n é m poli jeví být p ř e d e v š í m velmi intenzivním h o s p o d á ř e m . N e n í divu, že se n a b í z í m o ž n o s t p ř í m é h o s r o v n á n í s výše s l e d o v a n ý m pře ce jen p o n ě k u d více e x t e n z í v n í m c h a r a k t e r e m h o s p o d a ř e n i K a r l a st. ze Ž e r o t í n a . 1 0 4

1 0 5

Verdenberg hned po koupi trojice panství Náměšť, Rosice a Troubsko přistoupil k jejich e k o n o m i c k é sanaci, spojené o v š e m z á r o v e ň s u p e v n ě n í m sociální hierarchie n a panství, z n á m ý m zpravidla pod n ě m e c k ý m t e r m í n e m „Sozialdiszípllnierung". Použil k tomu metody, jež si měl přibližně ve stejné d o b ě m o ž n o s t ú s p ě š n é vyzkoušet t a k é n a svých p a n s t v í c h v R a k o u s í c h a v K r a ň s k u . V p r v n í m kole svého p l á n u využil služeb „Bestandleute", nájemců, jejichž ú k o l e m bylo pro pojení vlastního a majitelova zájmu ozdravit ekonomiku panství. V tomto p ř í p a d ě to byli n á j e m c i Josef Forest a O n d ř e j z O s t a š o v a . Podle toho, j a k ý m z p ů s o b e m se n a oba n á j e m c e obracel ve svých do pisech K a r e l st. ze Ž e r o t í n a i jaký vztah k nim měl podle z á z n a m ů v d e n í k u Verdenberg, lze p ř e d p o k l á d a t , že se jejich faktické postave ní příliš nelišilo od p o s t a v e n í r e g e n t ů nebo jiných vysokých vrchnos1 0 6

2, s. 82-111. TERSCH, H : Ósterreichtsche Selbstzeugntsse des Spátmitteldlters und der Frůhen Neuzeit (1400-1650). Wien 1998, s. 641-644; ScHEICHL, A_: Das Wirtschaften des Adels in ůsterreich in derFriihen Neuzeit. Fruhneuzeit-Info, 2, č. 1, 1991, s. 33-40. (104) Denik Jana Křtilele z Verdenberga HHSTA W I E N , ARCHIV G R A F E N E G G , Gebundene B ů c h e r Giornale (I-III) Bd. 37-39. V t e m ž e fondu se nacházejí i další rodinné a h o s p o d á ř s k é m a t e r i á l y V e r d e n b e r g ú , mj. listiny, rodinné materiály, s o u k r o m á kore spondence, smlouvy s řemeslníky. (105) O h o s p o d á ř s k é politice Žerotínů ODLOŽILlK, O.: Karel st. ze Žerotína 1564-1636. Praha 1936. P r o b l é m s p o č í v á v tom, ž e autoři píšící o osobnosti Karla st. ze Žerotína, se v ě t š i n o u opírají o studium jeho korespondence. Jen jeji m a l á část je o v š e m věnová na h o s p o d á ř s k é problematice a tak je a priori zažit n á z o r , ž e se Žerotín touto činností prakticky n e z a b ý v a l . (106) O p a n s t v í c h Verdenberga jsme i n f o r m o v á n i z jeho titulatur, např. na jeho náhrobniku ve v í d e ň s k é m kostele sv. Michaela. Byla to panství Grafenegg, Grafenwórth, S c h ó n b e r g v R a k o u s í c h pod Enží, Peuerbach v R a k o u s í c h nad Enži, Oberstein (Stari Grad), Kreutz (Křiž) a Flódnig (Smlednig) v K r a ň s k u , Náměšť, Rosice a Troubsko na M o r a v ě , v Č e c h á c h po u r č i t o u dobu Kácov, pro dceru koupil panství Ledeč.

N Á M Ě Š Ť A ROSICE: O K O L N O S T M I V Y N U C E N Ý P R O D E J

337

t e n s k ý c h ú ř e d n í k ů . Své pravomoci u p l a t ň o v a l i p ř e d e v š í m v hospo d á ř s k é sféře. Rozhodovali sice i o n ě k t e r ý c h p o d d a n s k ý c h záležitos tech, ale nejspíše pouze v z a s t o u p e n í V e r d e n b e r g a jako vrchnosti. Z ú č a s t n ě n é strany, v č e t n ě Valdštejna i Žerotína, věděly, že byl Forest Verdenbergem z p l n o m o c n ě n k n ě k t e r ý m p r á v n í m ú k o n ů m . V této souvislosti n e n í bez zajímavosti, ž e jeden z obou nájemců, O n d ř e j z O s t a š o v a , byl a ž do podzimu 1628 ú ř e d n í k e m n a židlochovickém panství, jež tehdy p a t ř i l o nejvyššímu p r a ž s k é m u p u r k r a b í m u a švag ru K a r l a st. Ž e r o t í n a A d a m o v i z Valdštejna, jenž p ř i prodeji N á m ě š t ě vystupoval jako Ž e r o t í n ů v svědek. O s t a š o v s k ý se nejspíše tímto způ sobem dostal k p o t ř e b n ý m i n f o r m a c í m i do Verdenbergovy blízkosti. R o k u 1629 n a v í c O s t a š o v k é m u nechal c í s a ř Ferdinand II. vložit do m o r a v s k ý c h z e m s k ý c h desek statek S á d e k , k o n f i s k o v a n ý p ř e d t í m Zdeňkovi B r t n i c k é m u z Valdštejna. S p o l e č e n s k ý a e k o n o m i c k ý vze stup O n d ř e j e z O s t a š o v a svědčí o tom, jak důležitou ú l o h u s e h r á l i v p ř e l o m o v é m o b d o b í mezi konfiskacemi a O b n o v e n ý m z ř í z e n í m z e m s k ý m ú ř e d n í c i , pocházející většinou z p r o s t ř e d í nižší šlechty, k t e ř í se v pravou chvíli postavili n a stranu c í s a ř e . D'Elvert o n ě m dokonce k r o k u 1629 h o v o ř í jako o hejtmanu Z n o j e m s k é h o kraje. Josef Forest do v y d á n í O b n o v e n é h o z ř í z e n í z e m s k é h o m o r a v s k ý m z e m s k ý m rentmistrem, r o k u 1629 se vzhledem k jeho konfesi u v a ž o v a l o o emi graci. T a k é jeho j m é n o se č a s t o objevovalo v kontextu m a j e t k o v ý c h p ř e s u n ů v p o b ě l o h o r s k é době, mimo jiné i v souvislosti s osobou K a r la st. ze Ž e r o t í n a . 1 0 7

1 0 8

(107) SCHEICHL, A.: Das Wirtschaften des Adels in Osterreich in der Frúhen Neuzeit. Frůhneuzeit-Info, 1991, s. 33. N á j e m c e m na panství Flódnig byl Daniel Barbo. H H S T A W l E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Bebundene Búcher, Bd. 39, Giornale (I), fol. 73v. O zplno m o c n ě n i Foresta S Z A O P A V A , P R A C O L O M O U C , Rodinný archiv Žerotinů, kn. 30 (ŽD 28), fol. 88. (108) O Josefu Forestovi a Ondřeji z O s t a š o v a (Ostešova) jsme p o m ě r n ě d o b ř e in f o r m o v á n i z korespondence Karla st. ze Žerotína. S Z A O P A V A , P R A C O L O M O U C , Ro

dinný archiv Žerotinů, kn. 29 (ŽD 34) a kn. 30 (ŽD 28). Zde i informace o p ř e d c h o z í m p ů s o b e n i O s t a š o v s k é h o v Židlochovicích, fol.l9v. Intabulace S á d k u O s t a š o v s k é m u ROHLlK, M . (ED.): Zemské desky moravské. III. 1567-1641. Brněnský kraj. Praha 1957, s. 530. D ' E L V E R T , C H . : Zur máhrisch-schlesischen Adelsgeschichte. Die Crafen von Osteschau. Notizen-Blatt, 1869, s. 85. Josef Forest (Foresta), p a t r n ě z Gurhau, byl příslušní kem r a k o u s k é rytířské rodiny, která ještě p ř e d Bílou horou ž á d a l a o inkolát na Mora vě. Po Bílé h o ř e byl v čilých o b c h o d n í c h stycích s Karlem st. ze Žerotína. P i l n á č e k patrně omylem rozlišuje dvě rodiny - Forest a Foresta. PILNÁČEK, J.: Staromoraviti rodové. Reprint Brno 1972, s. 428, 524, 538. Podle K a m e n í č k a žádali Josef a T o b i á š For e s t o v é z Gurhau roku 1618 z e m s k ý s n ě m o inkolát, nemohli být tehdy přijati kvůli m a l é ú č a s t i rytířů n a s n ě m u . Bylo jim ale přislíbeno u d ě l e n í inkolátu při nejbližší pří ležitosti. K A M E N Í Č E K , F.: Zemské sněmy a sjezdy moravské. III. Bmo 1905, s. 55. O funkci m o r a v s k é h o z e m s k é h o rentmistra, o Forestově finančních p o h l e d á v k á c h u císaře i o je-

338

DRŽAVY KARLA STARŠÍHO ZE ŽEROTÍNA PO BÍLÉ HOŘE

Korespondence mezi Forestem, O s t a š o v s k ý m a Ž e r o t í n e m z doby po roce 1628 je sice z a c h o v á n a , b o h u ž e l ale n e n í k dispozici kore spondence mezi n i m i a Verdenbergem. Z tohoto d ů v o d u dnes neni d o s t a t e č n é zřejmé, k jakým h o s p o d á ř s k ý m o p a t ř e n í m nájemci při stoupili. S á m V e r d e n b e r g m á ve s v é m d e n í k u pochopitelnou tendenci vzbuzovat dojem, že vše důležité se stalo a ž po s k o n č e n í p ů s o b e n í ná jemců, kdy p ř e v z a l řízeni p a n s t v í on o s o b n é . K tomu došlo roku 1631. Do tohoto o b d o b í m ů ž e m e klást p o č á t e k d r u h é etapy h o s p o d á ř s k é rekonstrukce panství, spočívající ve dvou bodech: V p r v n í ř a d ě šlo 0 intenzifikaci h o s p o d a ř e n i na panství, v d r u h é ř a d ě o i n t e g r o v á n í té to z á p a d o m o r a v s k é d r ž a v y mezi o s t a t n í v e r d e n b e r s k á panství, k t e r á vytvořila síť po celých h a b s b u r s k ý c h d ě d i č n ý c h z e m í c h . 109

*** Intenzifikace p a t r i m o n i á l n i ekonomiky se o p í r a l a o o p a t ř e n i ve v r c h n o s t e n s k é legislativě. Verdenberg vytvořil ze tří někdejších žerotínských panství j e d n o t n ý celek, jenž podléhal jednomu regentovi. Byl 1 n a d á l e v n i t r n é d i f e r e n c o v a n ý a na p ů v o d n í c h panstvích působila i nyní s a m o s t a t n á s p r á v n í centra v čele s p u r k r a b í m , hejtmanem a ú ř e d n í k y . T i v Rosicích a v Troubsku však měli pouze omezenější pravomoci. H a r m o n i z a c i v r á m c i všech v e r d e n b e r s k ý c h panství za jišťoval „regent a hofmistr" M i c h a e l Holzmúller, jenž č a s t o zajížděl z Vídně či z Grafeneggu na N á m ě š ť a dlouze zde pobýval. Stejné tak zde p r o v á d ě l o s o b n í vizitace i s á m J a n Křtitel z V e r d e n b e r g a . H o s p o d á ř s k é reformy se o p í r a l y o j m e n o v á n í č e t n ý c h nových ú ř e d n í k ů na v š e c h stupních, p ř e s n é v y m e z e n í jejich v z á j e m n é hie rarchie, kontrolu jejich činnosti a s a n k c i o n o v á n í p ř í p a d n ý c h p ř e s t u p ků. I s á m V e r d e n b e r g se o své z a m ě s t n a n c e intenzivně zajímal: úřed níky, s jejichž p r a c í nebyl spokojen, n e v á h a l o k a m ž i t é vyměnit. Z a z á k l a d k činnosti v š e c h ú ř e d n í c h o r g á n ů n a p a n s t v í je bezesporu m o ž n o p o v a ž o v a t soubor v r c h n o s t e n s k ý c h instrukcí z ú n o r a roku 1632. P r v n í z nich byla a d r e s o v á n a regentovi, d r u h á hejtmanovi a tře 110

no p l á n o v a n é emigraci, k niž o v š e m nedošlo, M Z A BnNO, RODINNÝ ARCHIV DlETRlCHSTElNÚ, G 140, S p r á v a Moravy k a r d i n á l e m Dielrichsleinem, kart. 142, č. 424 a kari. 162, č. 499. (109) V t é ž e d o b é se Verdenberg ujal i h o s p o d a ř e n i na Grafeneggu a byl j m e n o v á n do h r a b é c i h o stavu. Jeho jmenováni AVA WlEN, ADELSARCIIIV, Verdenberg, Johann Baptist, Grafenstand, Regensburg 7. November 1630. Roku 1631 založil svůj „Giornale", jeho p ř e d c h o z í text byl d o p l n ě n zpětně. (110) Titulatura Michaela Holzmullera ve s m l o u v ě na koupi dvora Křepov (Kreplitz), H H S T A W l E N , ARCHIV G R A F E N E C G , Gebundene B ú c h e r , Giornale (I). Bd. 39, Ibl.

136v.


339

tí d ů c h o d n í m u p í s a ř i . Jejich obsah v š a k vymezila kompetence i dal ším v r c h n o s t e n s k ý m ú ř e d n í k ů m a z a m ě s t n a n c ů m : p u r k r a b í m u , obročnímu, v i n o p a l n í k u , fišmistru, r y c h t á ř i a k o n š e l ů m . Povinnosti regenta lze shrnout do n ě k o l i k a z á s a d n í c h bodů. V p r v n í ř a d ě m ě l vést v š e c h n y ú ř e d n í k y i p o d d a n é n a s v ě ř e n ý c h panstvích „k pravé katolické víře". N e n í z n á m o , že by V e r d e n b e r g po stupoval vůči n ě k d e j š í m Žerotínovým p o d d a n ý m v n á b o ž e n s k ý c h o t á z k á c h nějak zvláště restriktivně. Zřejmé a l e s p o ň fakticky musel b r á t ohled n a silnou bratrskou tradici a v p r v n í c h letech i n a Žerotínův vliv u c í s a ř e F e r d i n a n d a II. Regentovi proto a l e s p o ň poručil do hlížet na n á v š t ě v u b o h o s l u ž e b a na zřízení a p r o v o z o v á n í katolických škol pro m l á d e ž . N e c h a l d á t do p o ř á d k u farní obvody, dosadil n o v é f a r á ř e a opravil kostely. Podobnou jednotící úlohu jako katolické ná boženství mělo o s t a t n ě h r á t t a k é z a v e d e n í n é m č i n y coby jediného ú ř e d n í h o jazyka. Ú ř a d o v á n i v n ě m č i n ě se o p ě t z a v á d ě l o spíše po s t u p n ě a n a n á m é š ť s k é m p a n s t v í i n a d á l e zůstávali čeští ú ř e d n í c i . T i již z p r a k t i c k ý c h d ů v o d ů museli ú ř a d o v a t ve styku s p o d d a n ý m i , ne znalými némčiny, česky. P ř e s t o p ř i k a z o v a l a instrukce regentovi, aby byly v e š k e r é ú ř e d n í m a t e r i á l y n a ú r o v n i m o r a v s k é v e r d e n b e r s k é dr žavy v y h o t o v o v á n y v ý h r a d n ě v n ě m e c k é m jazyku. 111

Regentovi byla v y h r a z e n a t a k ř k a a b s o l u t n í pravomoc ve vztahu k p o d d a n ý m . P ř e d e v š í m se to týkalo soudní moci. Regent měl p r á v o p o d d a n é „spravedlivě porovnávat". Měl p r á v o p o d d a n é přijímat do p o d d a n s t v í nebo z néj p r o p o u š t ě t . Svatby mimo p a n s t v í p ř i t o m měly být omezeny n a n a p r o s t é minimum. V e r d e n b e r g se tak chtěl jednou pro vždy vyhnout r ů z n ý m s p o r ů m o dědictví a v ě n a , jaké z n á m e z p ř e d c h o z í h o o b d o b í v h o j n é m počtu. V h o s p o d á ř s k ý c h záležitostech mél regent nejvyšší v ý k o n n o u a z á r o v e ň k o n t r o l n í funkci. B y l a mu p o d ř í z e n a celá výše z m í n ě n á hi erarchie ú ř e d n í k ů a p a n s k ý c h z a m ě s t n a n c ů , jež měl p ř i z a n e d b á n í povinností p r á v o pokutovat nebo dokonce fyzicky trestat. K o n t r o l a jejich činnosti a z á r o v e ň i c h o v á n í p o d d a n ý c h spočívalo v r e g e n t o v é povinnosti n e u s t á l e objíždět v š e c h n a panství, n a v š t ě v o v a t m ě s t e č k a a vesnice, v č e t n ě p o p l u ž n í c h dvorů. Týkalo se to jak p o d d a n s k ý c h majetků, n a p ř . ř á d n é h o d o d r ž o v á n í t e r m í n ů a výše p o d d a n s k ý c h dá l i 11) H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E C G , Kartons, Schachtel 644, Verschiedene Herr-

schaften, Namiest, Instruction. Strukturu v r c h n o s t e n s k ý c h ú ř e d n í k ů p o č á t k e m 17. stol. srovnej ČERNÝ, V.: Hospodářské instrukce. Praha 1930. A n a l o g i c k á byla situace na liechtensteinských panstvích. O tom WINKELBAUER, T.: Haklich und der Korruption unterworfen. Die Verwaltung der liechtensteinlschen Herrschaften und Gúter Im 17. und 18. Jahrhundert. In: O B E R H A M M E R , E (ED): Derganzen Welt einLob und Splegel. WienM ú n c h e n 1990, s. 86-114.

340


vek, jakož i manipulace s p o d d a n s k ý m i penězi. Regent měl vždy je den z klíčů od sirotci truhlice. S a m o z ř e j m ě dohlížel n a fungování vel kostatku. K a ž d é h o půl r o k u m ě l regent vypracovat p ř e h l e d n é vyúč t o v á n í o „ e k o n o m i c k ý c h ú s p ě š í c h " v oblasti p ě s t o v á n í obilí, chovu do bytka, produkce p á l e n k y , v í n a a piva a chovu ryb. J a k o podklad mu měly vedle o s o b n í c h k o n t a k t ů sloužit i t ý d e n n í a měsíční účetní výka zy, v y p r a c o v a n é p u r k r a b í m i a d ů c h o d n í m i písaři. T i se k a ž d o u neděli odpoledne s regentem scházeli k p o r a d ě n a z á m k u v N á m ě š t i . Vznikla-li š k o d a , musela být o k a m ž i t ě pod hrozbou trestu nahrazena. O v š e m m ě l a být s a m o z ř e j m ě i n f o r m o v á n a „Jeho Hraběci Milost". Regent byl o d p o v ě d n ý i z a to, aby byli jemu p o d ř í z e n í ú ř e d n í c i a z a m ě s t n a n c i ve s v é m oboru ř á d n é p r o š k o l e n i a aby byli znalí věci. Jeden z ú ř e d n í k ů n a p a n s t v í měl být n a p ř . v y b r á n a speciálně pro školen k v e d e n í register o h o s p o d a ř e n í s vínem. Že to byla činnost p o v a ž o v a n á z a o b z v l á š t ě důležitou, svědčí skutečnost, že na ni měl hejtman vystavit p r a c o v n í smlouvu (či jakýsi atest o absolvování ško lení) v p o d o b ě ř e z a n é cedule. T ě m t o o s o b á m potom p ř i n á l e ž e l a i po vinnost spravovat š e n k o v n í domy. N a p a n s t v í n e s m ě l a být šenkován a cizí vína, p á l e n k a ani pivo. P o d o b n é p ř e b í r a l regent v r c h n í pravomoc a dohled nad o s t a t n í vrchnostenskou v ý r o b o u . P ř e d e v š í m se to týkalo v a ř e n í piva. I v tom to p ř í p a d ě m ě l h l a v n ě p ř e d c h á z e t m o ž n o s t i vzniku h o s p o d á ř s k ý c h škod, v pivovarech a ve m l ý n e c h měl n a p ř . kontrolovat o p a t ř e n í , za braňující v z n i k u p o ž á r u . Budovy měly d o š k o v é s t ř e c h y a p ř i v ý r o b ě d o c h á z e l o k m a n i p u l a c i s o t e v ř e n ý m o h n ě m . Stejně tak měl ale dohlí žet n a prodej p r o d u k t ů , v č e t n ě p r í m u s ů . D ů c h o d n í p í s a ř i byli povino v á n i na k a ž d ý prodej vystavit ř e z a n o u ceduli, p o p ř . kvitanci, a vše za psat do ú č e t n í c h knih. Peníze, u t r ž e n é v pivovarech, měly být podle s p e c i á l n í h o ř á d u k a ž d o d e n n ě o d v á d ě n y . Regentovi ú ř e d n í c i - hejt man, p u r k r a b í a d ů c h o d n í p í s a ř - měli n a v í c visitovat k r č m y a dohlí žet n a s p r á v n o u m í r u a cenu piva. V p ř í p a d ě zjištěných n e s r o v n a l o s t í bývali k r č m á ř i o d m ě n ě n i třiceti r a n a m i holí. Další č á s t r e g e n t o v ý c h p r a v o m o c í a povinností se t ý k a l a lesního a v o d n í h o h o s p o d á ř s t v í . V lesích n á m é š ť s k é h o p a n s t v í a p ř e d e v š í m v o b o r á c h p ř i z á m c í c h v N á m ě š t i a v Rosicích se s m é l a lovit z v ě ř pouze n a zvláštní povolení vrchnosti, a to jen v d o b ě honů. D ř e v o mě lo být využito ve v r c h n o s t e n s k ý c h podnicích, zbylé se smělo pod re g e n t o v ý m dohledem prodat. P o d o b n ě pečlivě m ě l regent dohlížet spo lu s hejtmanem a p u r k r a b í m n a chov ryb, jeden z nejdůležitéjších vývozních a r t i k l ů z v e r d e n b e r s k ý c h m o r a v s k ý c h statků. A d e k v á t n ě s kompetencemi regenta byly formulovány i pravomoci a úkoly h e j t m a n ů a d ů c h o d n í c h písařů, pro n ě ž byly rovněž v y d á n y


341

zvláštní instrukce. Hejtman měl bydlet n a z á m k u a starat se o hospo dářství p ř í s n ě podle p o k y n ů regenta, jemuž byl b e z p r o s t ř e d n é podří zen. Ve finančních záležitostech mu byl naopak k ruce d ů c h o d n í písař. Výslovně m u bylo z a k á z á n o v y d á v a t s a m o s t a t n ě jakákoliv r o z h o d n u t í ve vztahu k p o d d a n ý m , jako je přijímáni nebo p r o p o u š t ě n í z poddan ství, povolováni svateb apod. To bylo vyhrazeno jedině regentovi. N a p r o t i tomu do sféry hejtmanovy činnosti patřil dohled nad r y b n i č n í m h o s p o d a ř e n í m , p r o d u k c í pivovarů, mlýnů, d v o r ů a dalších p o d n i k ů velkostatku. Hejtman musel d o b ř e z n á t v e š k e r é r y b n í k y a postarat se o s e z ó n n í výlovy r y b n í k ů plodových. V e š k e r é prodeje n a d b y t e č n é h o produktu mohl o v š e m o p ě t u s k u t e č n i t pouze se svole ním regenta. P o d o b n é byly r o z d ě l e n y jejich pravomoci v pivovarnic tví a p ř i s p r á v ě p o p l u ž n í c h dvorů. Zajišťoval smlouvy se řemeslníky, v e š k e r é opravy a ú d r ž b á ř s k é p r á c e n a z á m k u i n a velkostatku. Spolu s d ů c h o d n í m p í s a ř e m vybíral v š e c h n y c í s a ř s k é a z e m s k é platy, n a n ě ž měly být p o d d a n ý m v y s t a v o v á n y p ř e s n ě v y ú č t o v a n é kvitance. P o d o b n é jako regent m ě l i hejtman v y k o n á v a t č a s t é visitační cesty, a to p r a v i d e l n ě k a ž d ý týden. Pouze ve výjimečných p ř í p a d e c h m u in strukce povolovala je u s k u t e č ň o v a t jen ve č t r n á c t i d e n n í m intervalu. To byla z á r o v e ň lhůta, v níž musel hejtman p r o v á d ě t p r a v i d e l n é vy ú č t o v á n í h o s p o d a ř e n í n a p o p l u ž n í c h dvorech a n a p o d d a n s k ý c h usedlostech. V p ř í p a d ě prodeje obilí se v y ú č t o v á n í zapisovalo n a „týdenní cedule". P ř i z p r a c o v á n í obilí ve m l ý n e c h si mohl vzít k ruce o b r o č n í h o a dva konšely, aby m u p o m á h a l i s kontrolou. V š e c h n a zjištěná data byl hejtman povinen p ř e d k l á d a t regentovi. Byl mu o v š e m p o d ř í z e n nejen v h o s p o d á ř s k é sféře, ale i o s o b n ě . Bez regentova svolení n e s m ě l n a p ř í k l a d ani opustit p a n s t v í v soukro mých záležitostech. Z á v ě r e č n ý artikul instrukce a d r e s o v a n é hejtma novi potom tomuto ú ř e d n í k u stanoví, že m á v e š k e r é své úkoly vyko n á v a t s obzvláštní pílí a ve p r o s p ě c h vrchnosti a panství. N e m á se omezit pouze n a literu z á k o n a , n ý b r ž m á z vlastní iniciativy sledovat i to, co n e n í v textu instrukce p ř í m o vysloveno. Tak m ů ž e předejít nejrůznějším š k o d á m . N a z á k l a d ě pilnosti mu o s t a t n ě t a k é bude vyplá cena m z d a a zaslouží si c h v á l u nebo kritiku vrchnosti. Poslední ze s é r i e instrukcí, v y d a n ý c h Verdenbergem pro jeho m o r a v s k á p a n s t v í v ú n o r u 1632, byla u r č e n a d ů c h o d n í m u písaři. Z u v e d e n ý c h i n s t r u k c í je nejkratší - s k l á d á se z p o u h ý c h j e d e n á c t i ar tikulů. Vymezuje p í s a ř o v y pravomoci a p o d ř í z e n o s t ve vztahu k re gentovi a hejtmanovi. Z á s a d n í m ú k o l e m d ů c h o d n í h o p í s a ř e bylo z p r a c o v á v a t v e š k e r ý ú č e t n í m a t e r i á l . P o d o b n ě jako v i n s t r u k c í c h pro regenta a hejtmana, i p í s a ř i z d ů r a z ň u j e V e r d e n b e r g v ý z n a m p ř e s n é ho účetnictví. N e s m ě l p r o v á d ě t ž á d n é f i n a n č n í operace, jež by nebyly

342

DRŽAVY KARLA STARŠÍHO ZE ŽEROTÍNA P O BÍLÉ H O R E

p o d l o ž e n y v ú č e t n í m m a t e r i á l u a n a n ě ž by nebyly vystaveny kvitance. Hotové p e n í z e měly b ý t v y k á z á n y regentovi a měly být uloženy v kase, od níž m á jeden klíč regent a d r u h ý d ů c h o d n í písař. M e z i dal ší povinnosti p í s a ř e patřily p r a v i d e l n é visitace pivovarů, k t e r é měly p ř e d c h á z e t p ř í p a d n ý m p o d v o d ů m ze strany pivovarníků. Stanovoval cenu piva a z a b r a ň o v a l tak v z á j e m n ý m d o m l u v á m mezi s l á d k e m a z á k a z n í k e m . Stejné tak u r č o v a l ceny v p a n s k ý c h šenkovních do mech. A n a l o g i c k é úkoly z a s t á v a l p í s a ř i p ř i v ý r o b ě piva či prodeji pá lenky a vína, p ř i v y b í r á n í d e s á t k u , výlovu rybníků, prodeji d ř e v a . „Summa summarum: Důchodní písař má dbát na veškeré peníze Jeho hraběcí milosti s co ne/větší pílí, jak je mu rozkázáno, každý týden má podávat zprávy regentovi."

* * * S o u č a s n ě s legislativní ú p r a v o u h o s p o d á ř s k é s p r á v y panství byla V e r d e n b e r g e m n o v é z o r g a n i z o v á n a t a k é farní s p r á v a . J a k bylo při pomenuto, V e r d e n b e r g byl již p ř i koupi p a n s t v í z a v á z á n K a r l e m st. ze Žerotína, aby n á m é š ť š t í p o d d a n í , resp. někdejší nebo i s o u č a s n í Žerotínovi služebníci, vzhledem ke své s t a r o b y l é tradici nebyli posti ženi p r o t i r e f o r m a c í . I p ř e s t o J a n Křtitel z Verdenberga použil slu ž e b k a t o l i c k é h o n á b o ž e n s t v í k p r o s a z e n í t a k é těch p r i n c i p ů absolu tismu, k t e r é p ř e d p o k l á d a l y sjednocení p o d d a n ý c h s n á b o ž e n s t v í m vrchnosti. Prakticky ihned po p ř e v z e t í p a n s t v í z h o s p o d á ř s k é s p r á v y Foresta a O s t a š o v s k é h o nechal V e r d e n b e r g nové vymezit farní ob vody. Byly o p r a v o v á n y kostely. N á m ě š ť s k ý f a r n í kostel byl nové vy s t a v ě n ve „ v e r d e n b e r s k é m " stylu r a n é h o baroka. Nejspíše bylo na stupující vrchnosti jasné, že spíše nežli n á t l a k n a p o d d a n é poslouží k rekatolizaci v n e s e n í ř á d u a podpora vnějších z n a k ů přicházejícího k u l t u r n í h o stylu O tom, jak byla f a r n í s p r á v a n a panství o r g a n i z o v á na, se d o z v í d á m e ze s e z n a m ů obilních d e s á t k ů , jež se zachovaly pro léta 1634 - 1636. P a n s t v í tehdy bylo r o z d ě l e n o do tří f a r n o s t í . 112

113

V p r v n í z nich stálo p ě t kostelů, k n i m ž přináleželo vždy několik osad: N á m ě š ť (Náměšť, Ocmanice, Z a h r á d k a ) , Koněšín (Konéšín,

(112) O z a v á z á n í Verdenberga k ohledu na n á b o ž e n s t v í

poddaných

SZA O P A V A ,

P R A C O L O M O U C , R O D I N N Ý ARCHIV Ž E R O T Í N Ů , K o p í á ř č e s k ý c h listů, kn. 30 (ŽD 28), Listy

V á c l a v u Hynalovi z Kornic z 17. 9. 1629 a Janu Jakubu Magnovi z 4. 10. 1629, fol. 205v, 216. Při prodeji a s p r á v ě jednotlivých panství Karla st. ze Žerotína se např. řeší hle dání k a t o l i c k ý c h ú ř e d n í k ů pro žerotinské statky, popř. m o ž n o s t p o n e c h á n i

služebníků

nekatolických. (113) HHSTA W I E N , A R C H I V G R A F E N E C C , Kartons, Schachtel 644, Verschiedene Herrschaften, Namiest, Schatzung Geehrten Getraid.


343

Smrk, Kozlany), Hartvíkovice (Hartvikovice, Sedlec, Popůvky, Třesov), Vícenice (Vícenice, Okarec, Častotice, Třesov, Studenec, Pozďatín, Pyšel) a N a l o u č a n y (Naloučany, Z a h r á d k a , Vaneč). Celý tento ve liký obvod mél n a starosti f a r á ř z N á m ě š t ě nad Oslavou. V r á m c i probíhající reformy t a k é zanikly někdejší b r a t r s k é fary, n a p ř . v Nal o u č a n e c h byla a ž do třicetileté války fara a ještě roku 1625 zde žil b r a t r s k ý kazatel. Až s verdenberskou reformou se ze zdejšího kostela sv. J a k u b a stal kostel filiální. Verdenberg asi n e m ě l k dispozici dosta tek kněží, t a k ž e musel farní s p r á v u na svém panství co nejvíce zracionalizovat. D r u h ý f a r n í obvod byl s p r a v o v á n f a r á ř e m sídlícím v M o h e l n é . Do jeho s p r á v y náležely kostely v M o h e l n é (Mohelno, Lhánice, Kramolín, Kladeruby), v B ř e z n í k u (Březník, Kuroslepy, Zňátky), v Kralicích (Kralice, Lhotice, Jakubov) a v J i n o š o v é (Jinošov, Jedov, Hluboké, Krokošín, Otradice, Pucov). Poslední třetí farní obvod měl pouze dva kostely. První z nich se n a c h á z e l v H e ř m a n o v é a d r u h ý v (Německých) K n í n i c í c h . Je n e p o c h y b n é , že V e r d e n b e r g o v é patřili ve své d o b é k velkým m e c e n á š ů m c í r k e v n í h o umění, architektury a kultury. J a n a Křitele z V e r d e n b e r g a bychom v jeho d o n á t o r s k é aktivitě mohli klidné srov nat s takovými jmény, jako byla j m é n a K a r l a z Liechtensteina, Fran tiška z Dietrichsteina, A l b r e c h t a z V a l d š t e j n a nebo t ř e b a M i c h a e l a Adolfa z A l t h a n n u . " P r a v d a o v š e m je, že z typu pramene, jakým je z á p i s d e s á t k ů , nejsou d u c h o v n í impulzy m e c e n á t u d o s t a t e č n é patrny. Naopak z n ě h o ale vyplývá, jak byla p o d o b n á reorganizace f a r n í s p r á v y v souvislosti s celkovou r e k o n s t r u k c í panství. Do farní s p r á v y byl tímto z p ů s o b e m p ř e d e v š í m zaveden ř á d ve smyslu t e r m i n ů „Búrokratisierung" a „Sozialdiszlplinlerung". F a r á ř i se stali svého druhu v r c h n o s t e n s k ý m i ú ř e d n í k y , k t e ř í dohlíželi nejen na n á b o ž e n skou disciplinu p o d d a n ý c h , ale p ř e d e v š í m od nich vybírali p o m ě r n é 114

115

6

(114) O koslele v N a l o u č a n e c h HOSÁK, L.: Historický Praha 1938, s. 146.

místopis

země

Moravskoslezské.

(115) V a r c h i v n í c h m a t e r i á l e c h d ů s l e d n ě p o u ž í v á n a j m é n a osad Hermanschlak/Hermannschlag a Kynice/Kinitz. V p ř í p a d ě Kninic šlo o statek N ě m e c k é Kninice (dnes Miroslavské), který ležel mimo vlastní jádro n á m é š l s k é h o panství a k Ná měšti náležel od 2. poloviny 16. stol. do roku 1799. (116) O m e c e n á š s k é a u m ě l e c k é aktivitě V e r d e n b e r g ů p ř e d e v š í m TlETZE, H.: Die Sammlungen des Schlosses Grafenegg. Osterrechische Kunsttopographie. I. Beiheft. Wien 1908; SKALECKI, G . : Die deutsche Architektur In der Zeit des DreiQigjáhrigen Krieges, Regensburg 1989, s. 194; FlDLER, P.: Architektur des Setcento in Ósterreich. Baumeister, Architekten und Bauten des Wiener Hofkreises. Innsbruck 1990, s. 72-75; K N O Z , T : Renesance o manýrismus na zámku v Rosicích. Rosice 1996, s 9B-100.

344


vysoké d e s á t k y . Jejich v ý n o s o v š e m n e z ů s t á v a l f a r á ř ů m s a m o t n ý m , ti ho naopak museli o d e v z d á v a t vrchnosti. O d ní potom přijímali po m ě r n é o m e z e n ý stálý plat, k t e r ý se s k l á d a l z p e n ě ž n í č á s t k y a deputátu. Jeho velikost n e n í v s a m o t n é m rozpisu u r č e n a , pouze v p ř í p a d ě n e j m e n š í h e ř m a n o v s k é farnosti b e z p e č n é víme, že činila p o u h ý c h 40 zlatých. V největší n á m é š ť s k é farnosti to o v š e m mohlo být a ž několi k a n á s o b n ě více. P o k u d jsou čísla, z nichž v y c h á z í m e , relevantní, moh la jeho m z d a p ř e s a h o v a t č á s t k u 300 z l a t ý c h . J e d n í m ze z á s a d n í c h cílů reformy bylo n e p o c h y b n ě d o s a ž e n í no v é h o příjmu pro vrchnost. Čistý výnos z d e s á t k ů p ř e d s t a v o v a l roku 1634 v N á m ě š t i 1.206 zl., v M o h e l n ě 767 zl. a v H e ř m a n o v é 94 zl. Cel kový v ý n o s d e s á t k ů z n á m ě š ť s k é h o p a n s t v í činil tedy toho roku asi 2.068 zlatých. Bohužel vzhledem k nedostatku a n a l o g i c k ý c h p r a m e n ů pro p a n s t v í Rosice a Troubsko n e n í m o ž n o statisticky vyhodnotit vý nos d e s á t k u z celé Verdenbergovy m o r a v s k é državy. I tak je ovšem jasné, j a k ý m s m ě r e m postupovala h o s p o d á ř s k á intenzifikace na p a n s t v í ve s r o v n á n í s ž e r o t í n s k o u érou. Nic n a tom n e m ě n í ani sku tečnost, že v ý n o s z d e s á t k u silné kolísal a v následujících dvou letech dosahoval spíše nižších hodnot. O tom, jak působily z m í n ě n é s p r á v n í reformy v h o s p o d á ř s k é pra xi, se d o z v í d á m e p ř e d e v š í m z Verdenbergova deníku. V š e c h n a získa n á m o r a v s k á p a n s t v í byla p e v n é z a č l e n ě n a do p o d i v u h o d n é budova n é struktury jeho d r ž a v , rozkládajících se po celém ú z e m í d ě d i č n ý c h h a b s b u r s k ý c h zemí, od K r a ň s k a a Gorice, p ř e s centrum soustátí v Dolních R a k o u s í c h a ve Vídni, a ž do Č e c h a n a M o r a v u . O Verdenb e r c í c h tak lze vcelku bez n a d s á z k y hovořit jako o „federální šlech tě", což se vzhledem k z á j m ů m h r a b ě t e projevilo o p ě t p ř e d e v š í m v h o s p o d á ř s k é sféře. Podle polohy patrimonia d o k á z a l i v e r d e n b e r š t í specialisté rozhodnout o tom, k t e r é p a n s t v í bude z a m ě ř e n o na jakou k o n k r é t n í produkci. Z e m ě d ě l s k á i o s t a t n í v ý r o b a v jednotlivých drža v á c h byla potom n a v z á j e m k o o r d i n o v á n a a zboží v y m ě ň o v á n o n a rozlehlejším trhu, n e ž jaké n a b í z e l a klasická p ř e d b ě l o h o r s k á domi nia. Z M o r a v y tak do Rakous putovaly nejen hotové peníze, ale t a k é d o d á v k y ryb a vlny. N a o p a k z d o l n o r a k o u s k ý c h panství vyvážel Verdenberg na M o r a v u p ř e d e v š í m víno, č á s t e č n é i obilí. Další znatelnou v ý h o d o u z n a č n é g e o g r a f i c k é r o z t ř í š t ě n o s t i d r ž a v byla eliminace možnosti, že by v p ř í p a d ě n e ú r o d y byl V e r d e n b e r g b e z p r o s t ř e d n é 117

(117) C e l k o v é s o u č t y pro jednotlivá panství: N á m é š f roku 1634 1.638 zl., 1635 633 zl., 1636 775 zl.; Mohelno 1634 767 zl., 1635 803 zl., 1636 711 zl.; H e ř m a n o v a Kninice 1634 129+94 zl, 1635 81 + 119 zl., 1636 94+84 zl. O d tohoto z á k l a d u byly o v š e m odečítány částky na plat farářů, n é k t e r é kostelní výdaje apod.


345

vystaven e k o n o m i c k é m u krachu. Takto si jednotlivé části jeho d r ž a v mohly i z a r o z s á h l é n e ú r o d y n a v z á j e m pomoci. Celý tento s y s t é m byl potom postaven n a koordinaci, kterou pro v á d ě l M i c h a e l Holzmúller. B y l to muž, jenž p a t ř i l k nejvěrnéjším Verd e n b e r g o v ý m h o s p o d á ř s k ý m ú ř e d n í k ů m . Jeho p o s t a v e n í p ř e v y š o v a lo pozici r e g e n t ů i jiných služebníků. Holzmúller sídlil ve Vídni, p o p ř . n a Grafeneggu. N i c m é n ě mnoho č a s u strávil p u t o v á n í m od Gorice a ž po N á m ě š ť . T o svědčí o úloze m o r a v s k ý c h p a t r i m o n i í ve spektru V e r d e n b e r g o v ý c h majetků. V e visitační aktivitě o s t a t n ě z a Holzmúllerem příliš n e z a o s t á v a l ani s a m o t n ý V e r d e n b e r g . Z á r o v e ň s k o u p í n á m ě š ť s k ý c h p a n s t v í r o k u 1628 se rozhodl císař ský k a n c l é ř o jejich „polepšení" p ř i k o u p e n í m n ě k t e r ý c h zajímavých h o s p o d á ř s k ý c h celků, jež doposud k p a n s t v í nepatřily. Tak n a p ř . při koupil několik v i n o h r a d ů , nechal opravit velký r y b n í k pod r o s i c k ý m z á m k e m , koupil několik d v o r ů přináležejících k s o u s e d n í m velkostat kům. Podle Verdenbergova vlastního zápisu činila úvodní investice do zvelebení m o r a v s k é d r ž a v y okolo 30.000 zlatých, jež je nutno připočítat ke k u p n í ceně. M i m o r ů z n é k o u p ě je zde ale t a k é zahrnuto v y b u d o v á n í velkého d v o r a v N á m ě š t i , p ř e s t a v b a n á m ě š ť s k é h o kostela i z á m k u , a t a k é k o u p ě domu v m ě s t ě Brně. K e zlepšení pozice n á m ě š ť s k é h o panství patřilo i povýšení N á m ě š t ě n a městečko a celého panství n a hrabství, k t e r é roku 1632 prosadil Verdenberg u p a n o v n í k a . Po roce 1631, kdy od Foresta a O s t a š o v s k é h o p ř e v z a l svá p a n s t v í o p ě t Verdenberg, n a r ů s t á kvantita i kvalita i n f o r m a c í o n i c h . Uka zuje se, ž e se jeho s p r á v n í r e f o r m a neomezila pouze n a v y d á n í pat ř i č n ý c h legislativních aktů, n ý b r ž že byl kladen silný d ů r a z i n a jejich p r o s a z e n í v praxi. V e r d e n b e r g i Holzmúller o s o b n é dbali n a kvalitní 118

119

1 2 0

(118) S Michaelem H o l z m ů l l e r e m dokonce na p o č á t k u 30. let 17. stol. jednal i s a m o t n ý Karel st. ze Žerotina o p l a t b á c h za jeho někdejší statky. (119) Zápis z roku 1628 v Giornale o „polepšeni" panství je d o d a t e č n ě d o p i s o v á n pa trně roku 1631. Proto neni zcela jisté, nakolik ke v š e m p o l e p š e n í m došlo s k u t e č n ě o k a m ž i t é po koupi panství. N ě k t e r é p o z n á m k y totiž naznačují, ž e k n ě k t e r ý m k o u p í m či e k o n o m i c k ý m z á s a h ů m došlo později nebo v ů b e c ne. H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene Búcher, Giornale (I), Bd. 39, n e f o l i o v a n á část. P o v ý š e n i Verd e n b e r g ů do h r a b ě c i h o stavu A V A W I E N , ADELSARCHIV, Verdenberg, Johann Baptist, Grafenstand, 7. November 1630, o p o v ý š e n i N á m ě š t ě na m ě s t e č k o a panství na hrab ství DVORSKÝ, F.: Vlastivěda moravská. Náměštský okres. Brno 1908, s. 85-86. (120) O d roku 1633 z a č í n á Verdenberg psát svůj „Giornale", popis p ř e d c h o z í c h let je d o p l n ě n zpětně, proto n a r ů s t á i kvalita a p ř e s n o s t informací. P o d r o b n ý rozbor TERSCH, H.: „Prudenter, syncere, constanter." Kanzelar Verdenberg (1582-1648) und sein „Giornale". Unsere Heimat, 1995, č. 2, s. 92-95 a T E R S C H , H.: Osterreichische Selbstzeugnisse des Spátmtttelalters und der Fruhen Neuzeít (1400-1650). Wien 1998, s. 641-644.

346


v y k o n á v á n í v š e c h ú ř a d ů . V e r d e n b e r g přijel p o p r v é do N á m ě š t ě v č e r v n u 1633, aby zde o s o b n é provedl visitaci kostelů. P r á v ě tehdy p a t r n é p r o b ě h l a výše z m i ň o v a n á reforma f a r n í s p r á v y a Verden berg t a k é v y d a t n é investoval do opravy kostelů a n á k u p u jejich litur g i c k é h o a u m ě l e c k é h o vybavení. Pokud jde o o s o b n í dohled n a ú ř e d n í k y , J a n Křtitel z Verdenberga již od p o č á t k u p o ž a d o v a l jejich a b s o l u t n í oddanost a vysokou vý konnost. Jestliže nebyl s jejich službou spokojen, n e v á h a l je propustit a n a jejich místo dosadit n o v é osoby. N a p o č á t k u zřejmě a l e s p o ň z části využíval služeb p ů v o d n í c h ú ř e d n í k ů K a r l a st. ze Žerotína. M i n i m á l n ě to v í m e o J a n u Stárkovi, někdejším ž e r o t í n s k é m písaři na B r a n d ý s e , k t e r ý se do v e r d e n b e r s k é h o a p a r á t u dostal díky přímluvě svého někdejšího p á n a . O službu u V e r d e n b e r g a projevil zájem i Jan K u c h a ř , jehož si p ů v o d n ě Ž e r o t í n vymínil p ř i prodeji, ale byl ochoten se ho v z d á t ve p r o s p ě c h k a n c l é ř e . Ze ž e r o t í n s k ý c h služeb t a k é s urči tostí p ř e š e l i rosický p u r k r a b í J a n Čert, j m e n o v a n ý jak ve s t a r š í Žerotínově korespondenci, tak i ve V e r d e n b e r g o v é „Gíornale". Také j m é n a u d á v a n á k č e r v e n c i roku 1633 zněji povětšinou česky. Hejtma nem v N á m ě š t i byl tehdy B a r t o l o m ě j K r n o v s k ý ( K a r n o w s k y ) , dů c h o d n í m p í s a ř e m Jiří Leopold S t r a š k o v s k ý , v r c h n í m p u r k r a b í m zmi ň o v a n ý J a n Č e r t (Zerth), o b r o č n í m byl Pavel Pavlovský (Palowsky). N a Rosicích působil jako p u r k r a b í Pavel Honek, jako d ů c h o d n í p í s a ř Havel Sleškovský. O s t a t n í j m é n a sice znějí n ě m e c k y - nižším purkra b í m n a N á m ě š t i byl T o b i á š Ebner a o b r o č n í m v Rosicích Jakub Absolon W a l d r e u t e r - ani to o v š e m vzhledem ke z n á m é m u n á r o d n o s t n í m u p r o m í c h á n í obyvatelstva nic n e z n a m e n á . 121

122

1 2 3

V k a ž d é m p ř í p a d ě projevil V e r d e n b e r g s p r a c í tohoto týmu ne spokojenost již p ř i u v á d ě n é letní n á v š t é v é roku 1633. Musel jim do konce p ř i p o m e n o u t text teprve rok s t a r é instrukce a vytknout nedo statek píle i v ě r n o s t i , mj. p ř i p r a v i d e l n é m m ě s í č n í m v y k a z o v á n í p e n ě z a činnosti, s t a n o v e n é m p r á v ě onou instrukcí. Se svými morav skými ú ř e d n í k y z ů s t a l V e r d e n b e r g ve s t á l é m styku, a to i v době, kdy

(121) O snaze Jana S t á r k a a Jana K u c h a ř e uplatnit se ve službě na N á m ě š t i ZA O P A V A , PRAC. O L O M O U C , R o d i n n ý archiv Žerolínů, kn. 30, Ibl. 210 a 2i0v. Purkrabí Čert je j m e n o v á n v dopise Karla staršího ú ř e d n í k u na N á m ě š t i z 10. 2. 1622. M Z A B R N O , SBÍRKA RUKOPISŮ, G 10, K o p i á ř Karla st. ze Žerotína, č. 755, fol. 27. (122) V p r v n í m seznamu ú ř e d n í k ů uvedeno jméno hejtmana Albrecht Karnovsky, dá le u ž ale v ž d y d ů s l e d n ě Bartoloměj, Bartolomeus, Barhtolus. Bartoloměj Karnovsky je v t é ž e d o b ě (září 1629) j m e n o v á n i v ž e r o t í n s k é korespondenci. ZA O P A V A , PRAC. O L O M O U C , R O D I N N Ý ARCHIV Ž E R O T Í N Ů , kn. 30 (ŽD 28), fol. 208v.

(123) HHSTA WIEN, ARCHIV GRAFENECG, Gebundene Búcher, Giornale (I), Bd. 39, fol. 10v-l 1.


347

byl n a delších c e s t á c h , n a p ř . když v létě 1636 d o p r o v á z e l c í s a ř e n a cesté do Lince a Ř e z n á . Do d a l š í c h z á v a ž n ý c h p r o b l é m ů se dostali náméšťští ú ř e d n í c i p ř i následující delší n á v š t ě v ě své vrchnosti n a M o r a v ě . V e r d e n b e r g byl nejspíše p ř í s n ý m z a m ě s t n a v a t e l e m a k a ž d ý jeho příjezd museli úřed nici o č e k á v a t se z n a č n ý m i obavami. Bylo tomu tak i 4. listopadu 1637, kdy se k a n c l é ř přijel z ú č a s t n i t položení „prvního kamene" nově budo v a n é h o kostela n a n á m ě s t í svého r e z i d e n č n í h o m ě s t e č k a . Tehdy si zavolal n á m é š ť s k é h o hejtmana Bartoloměje K r n o v s k é h o , aby s n í m vyřešil záležitost ú d a j n é h o p o r u š e n í povinností. K r n o v s k ý měl mj. n a panství v Rosicích p ř e s z á k a z vrchnosti střílet č e r n o u i č e r v e n o u zvěř, navíc k r y l n ě k t e r é v á ž n é k r i m i n á l n í delikty. N a p a n s t v í se měly podle V e r d e n b e r g a dít i „další excesy a projevy nevěrnosti". Verden berg se jal celou věc o s o b n é v y š e t ř o v a t a viníci byli nakonec potres táni v ě z e n í m . 1 2 4

1 2 5

Novým v r c h n í m hejtmanem n á m é š ť s k ý c h panství se potom k 1. prosinci t é h o ž roku 1637 stal J a n Š t ě p á n Pichler. I toho V e r d e n b e r g z a v á z a l zvláštními povinnostmi a s e z n á m i l se z n ě n í m p l a t n é instruk ce. P ř i přijetí mu byl stanoven plat 30 zlatých r ý n s k ý c h r o č n é a n á sledující n a t u r á l i e : 10 veder v í n a a 2 v ě d r a piva týdně, 3 libry m a s a týdně, 15 špichů soli r o č n ě , 35 m á z ů sádla, 30 liber s ý r a , 35 liber vos ku, 2 prasata, 4 ovce, 4 husy, 90 k u ř a t , 10 kop vajec, 2 kopy k a p r ů , 2 c e n t n é ř e štik, 1 d ž b e r m a l ý c h ryb, zelí, pivní ocet podle ceny a po třeby, 5 m ě ř i c p š e n i c e , 50 m ě ř i c žita, 104 m ě ř i c e ovsa pro d v a k o n ě , 2 m ě ř i c e hrachu, 4 m ě ř i c e prosa, 2 m ě ř i c e šípků. Přísný a š e t r n ý V e r d e n b e r g byl jistě rozezlený, že musi řešit celý k o m p l i k o v a n ý p ř í p a d a t a k é že ho tento nový hejtman stoji n a p l a t ě p o d s t a t n é více, nežli d o s a v a d n í hejtman Krnovský. Pichler si totiž ne chal vyplácet n a h o t o v ý c h p e n ě z í c h o 184 zl. rýn., n a n a t u r á l i í c h p a k o 15 liber masa, o 3 husy a půl c e n t n é ř e štik, o 1 měřici p š e n i c e a 5 m ě ř i c žita více. V e r d e n b e r g vypočítal, ž e celkový rozdíl mezi platem K r n o v s k é h o a P i c h l e r a činil v p ř e p o č t u n a hotové p e n í z e 234 rýn ských z l a t ý c h . 126

(124) Při c e s t ě do Ř e z n á byl Verdenberg o stavu m o r a v s k ý c h panství p r a v i d e l n é in f o r m o v á n Holzmúllerem. Stejně tak tomu bylo, když Verdenberg cestoval v dubnu 1645 do Kreutzu, H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E C G , Gebundene Bucher, Giornale (III), Bd. 38, fol. 1 2 0 - 1 3 0 , 8 2 - 1 0 2 . (125) H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E C G , Gebundene Bucher, Giornale (I), Bd. 39, fol. 180-182.

(126) H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E C G , Gebundene Bucher, Giornale (I), Bd. 39, nefoliovaná část.

348

D R Ž A V Y K A R L A S T A R Š Í H O Z E Ž E R O T Í N A P O BÍLÉ H O Ř E

S o u č a s n ě s v ý m ě n o u n á m ě š ť s k é h o hejtmana přistoupil J a n Křti tel z V e r d e n b e r g a t a k é k v ý m ě n ě n ě k t e r ý c h ú ř e d n í k ů n a Rosicích pro jejich ú d a j n o u nedbalost a malou v ě r n o s t v a d m i n i s t r a t i v n í i další činnosti. T a k byl v y m ě n ě n rosický p u r k r a b í Pavel Honek i d ů c h o d n í p í s a ř H a v e l Sleškovský. V e r d e n b e r g se snažil s p r á v u racionalizovat, proto spojil o b a p u r k r a b s k é ú ř a d y . V r c h n í p u r k r a b í n a N á m ě š t i J a n Č e r t m ě l n a p ř í š t ě spravovat t a k é r o s i c k é p u r k r a b s t v í a měl mít zod povědnost za všechny p í s a ř e . J a n Č e r t s k u t e č n ě ve svém ú ř a d u vystupoval od p o č á t k u velmi aktivně. Již několik d n í po s v é m ustano vení podal z p r á v u do Vidně, že je schopen v k r á t k é d o b ě odeslat zá silku ryb z Knínic. V k a ž d é m p ř í p a d ě byla p r o v e d e n á z m ě n a dalším k r o k e m v centralizaci s p r á v y někdejších tří zcela s a m o s t a t n ý c h žerotínských p a n s t v í (byť Troubsko mělo p ř e c e jen p o n ě k u d omezenou samostatnost i v d o b ě Žerotínů). Navíc je m o ž n é , že p e r s o n á l n í změ ny, p r o v e d e n é V e r d e n b e r g e m na jednotlivých ú ř e d n i c k ý c h postech n a sklonku r o k u 1637, byly ještě rozsáhlejší, neboť ihned v následují cím z á p i s u v „Giornale" h o v o ř í V e r d e n b e r g o blíže nespecifikovaných „nových úřednících z Náměště". 1 2 7

Další p e r s o n á l n í z m ě n a mezi ú ř e d n í k y n á m ě š ť s k é h o patrimonia nastala v listopadu 1639. M i c h a e l Holzmúller tehdy o z n á m i l Verdenbergovi, že d o s a v a d n í n á m ě š ť s k ý hejtman Pichler p o ž á d a l o p r o p u š tění z funkce. H o l z m ú l l e r z á r o v e ň navrhl jeho p ř í p a d n é h o n á s t u p c e . P r a k t i c k y z á r o v e ň se objevuje j m é n o rentmistra (a snad i hejtmana) Seidlera, ale t a k é j m é n o J a n a C r i v e l l i h o . Z d á se, že to byl pro da nou chvíli konec s p ř e v r a t n ý m i p e r s o n á l n í m i z m ě n a m i . Verdenberg totiž přijel do N á m ě š t ě a n a Rosice v říjnu 1640 a pobýval zde a ž do b ř e z n a následujícího roku. Ze zápisů je zřejmé, že b ě h e m svého pobytu jednal se všemi svými úředníky. K projevům v r c h n o s t e n s k é nespokoje nosti nebo dokonce h n é v u již t e n t o k r á t e nedošlo. O d b ř e z n a 1641 se pouze ještě z a č í n á m e s e t k á v a t se j m é n e m Š i m o n a Schmidta, obchod n í k a ve Vídni, jehož Verdenberg označoval pojmem „meln Secretario". 128

*** Jak již bylo výše z m í n ě n o , reforma a stabilizace s p r á v n í struktu ry byla p ř e d p o k l a d e m pro intenzifikaci h o s p o d a ř e n í na velkostatku. P o d o b n é jako kdysi Žerotín, t a k é V e r d e n b e r g s p o t ř e b o v á v a l velké množství p e n ě z n a o s o b n í a rodovou reprezentaci, n a církevní a kul t u r n í m e c e n á t , n a politickou činnost. Č á s t těchto p o t ř e b p o k r ý v a l a

(127) J m é n o p u r k r a b í h o p s á n o v a r i a n t n ě Žert, Zerth, Cert. (128) H H S T A WlEN, ARCHIV GRAFENEGG, Gebundene Bůcher, Giomale (II), Bd. 37, fol. 114.

N A M É S T A ROSICE: O K O L N O S T M I V Y N U C E N Ý PRODEJ

349

mzda, plynoucí z jeho funkce n a c í s a ř s k é m d v o ř e , n i c m é n ě větší č á s t m ě l a p ů v o d ve v ý n o s u h o s p o d á ř s t v í . V e r d e n b e r s k ý velkostatek na M o r a v ě těžil h l a v n ě z prodeje vlny a ryb. Tedy produkty chovu ovcí a r y b n í k á ř s t v í . Vedle toho vrchnost v y d ě l á v a l a n a d v o r o v é m h o s p o d a ř e n í , v ý n o s u stálých p l a t ů a d e s á t k ů p o d d a n ý c h , resp. v ý b ě r u m ý t a ve Velké Bíteši a v N á m ě š t i . Ovce se n a M o r a v ě chovaly t r a d i č n ě a tomuto druhu p o d n i k á n í se věnovaly i Ž e r o t í n o v é . S a m o t n ý V e r d e n b e r g zřejmě příliš nezasa hoval do v l a s t n í h o chovu, to nechal n a svých v r c h n o s t e n s k ý c h ú ř e d nících. Jak dosvědčuje jeho p o z n á m k a z r o k u 1647, zajímal se o to ví ce o prodej vlny a jeho výnos. N a N á m ě š t i a v Rosicích byly tehdy c h o v á n y celkem 3.884 ovce, což bylo ú d a j n é více n e ž n a jeho rakous kých p a n s t v í c h . J e d n o t l i v é příjmy byly příliš p r o m ě n l i v é , n e ž aby z nich bylo m o ž n o vyčíst k o n k r é t n í údaje o velikosti v e r d e n b e r s k é h o chovu ovcí. Výnosy se pohybovaly se mezi 600 a 1.500 zlatých. V dub nu roku 1639 se v J i h l a v ě p r o d a l a v l n a z a r e k o r d n í c h 4.982 zlatých. V l n a byla u p l a t ň o v á n a u o b c h o d n í k ů a s o u k e n í k ů v B r n ě , v J i h l a v ě i ve Vídni. Prodej z p r a v i d l a z p r o s t ř e d k o v á v a l Holzmúller nebo náméšťský hejtman. D á l e se v této souvislosti s e t k á v á m e se j m é n y ver d e n b e r s k é h o b r n ě n s k é h o „secretaria" Filipa H e i n r i c h a a o b c h o d n í k ů Solomona Steynera a M a r t i n a J o š t a . O b e c n ě se obvykle h o v o ř í o „židovských obchodnicích". Výnosy z prodeje vlny byly p ř i t o m pou žívány k nejrůznějším účelům. B y l a z nich n a p ř í k l a d u s p o k o j o v á n a z v ý š e n á f i n a n č n í s p o t ř e b a p e n ě z p ř i s v a t b ě Verdenbergovy dcery M a r i e Cecílie, ale t a k é p ř i v ý s t a v b ě s a k r á l n í c h o b j e k t ů . 129

130

(129) H H S T A WlEN, ARCHIV GRAFENECG, Gebundene Bůcher, Giomale (III), Bd. 38, fol 162. (130) SCHEICHL, A.: Das Wirtschaften des Adels in Ósterrelch in der Frúhen Neuzeit. Fruhneuzeit-Info, 2, 1991, č.l, s. 33-40. Obecněji o chovu ovcí v č e s k ý c h z e m í c h v před b ě l o h o r s k é a b ě l o h o r s k é d o b ě MlKA, A.: Poddaný lid v Čechách v první polovině 16. století. Praha 1960, s. 47-49. Již b ě h e m 16. století vznikl o chovu ovcí teoretický spis, vytištěn byl roku 1561. A L E Š K N O B L O C H Z PlRNSDORFU: N á v o d k chovu dobytka ovčího. In: K A L O U S E K , J. (ED.): Eddy selské a instrukce hospodářské. Archiv č e s k ý 22, Praha 1905, s. 188. Problematika chovu ovci a rybníkářství se na p ř e l o m u 50. a 60. let stala p ř e d m ě t e m debaty o tzv. prvotní akumulaci kapitálu. V Á L K A , J.: Studie k výrobní struktuře feudálního velkostatku v 17. století. ČMM, 1956, s. 131-153; J A R O Š , M.: K pro blému studia tzv. akumulace kapitálu v našich dějinách. ČsČH, 4, 1956, s. 447-462; JANÁČEK, J.: K článku Miroslava Jaroše o procesu tzv. původní akumulace kapitálu v našich dějinách. ČsČH, 4, 1956, s. 454-458; V Á L K A , J.: K otázce projevů původní aku mulace kapitálu v Čechách a na Moravě v 16. století. Sborník prací filosofické fakulty b r n ě n s k é university, C 3, 1956, s. 103-122; T O M A S , J.. K diskusi o procesu tzv. původní akumulace kapitálu v našich dějinách. ČsČH, 5, 1957, s. 542-548; V Á L K A , J.: Druhé ne volnictví a původní akumulace kapitálu v 16. století. ČsČH, 6, 1958, viz. p o z n á m k a č. 6 kapitola Úvod.

350


O rybolovu d e n í k J a n a Křtitele z V e r d e n b e r g a informuje o n ě c o podrobněji. N a prodej ryb byla p o d e p s á n a smlouva s v í d e ň s k ý m ob c h o d n í k e m Š i m o n e m Schmidtem. Podle p ř e h l e d u r y b n í k ů a jejich užitku, k t e r ý nechal V e r d e n b e r g vypracovat v listopadu 1637, bylo tehdy n a n á m ě š ť s k é m p a n s t v í vyloveno celkem d v a n á c t p a n s k ý c h rybníků: Ploc, Vytopil, J e s t ř a b e c , Kolchikovský, Poulík, Netušil, K r a lický, S t a r ý S t u d e n e c k ý , M a l ý Dubovec, Mišník. N a r o s i c k é m p a n s t v í jsou p ř i p o m í n á n y t ř i rybníky: Nový Omický, Tetčický, Ostrovačický. V e r d e n b e r g si byl n e p o c h y b n é d o b ř e v é d o m v ý z n a m u rybník á ř s t v í n a svých p a n s t v í c h . Proto dal snad hned roku 1628 opravovat r y b n í k pod r o s i c k ý m z á m k e m . Další velká revize r y b n í k ů byla pro vedena roku 1645 a bylo tehdy rozhodnuto o b e z o d k l a d n é rekon strukci T e t č i c k é h o r y b n í k a , p o s t u p n ě měly být ale opraveny rybníky všechny. J a k to vypadalo s o p r a v a m i r y b n í k ů v praxi, n e n í m o ž n o zjistit. Lze jediné říci, že ačkoliv byla o p r a v a Z á m e c k é h o r y b n í k a v Rosicích o h l á š e n a již r o k u 1628 a podle z á p i s u v d e n í k u na ni bylo dokonce v y d á n o 2.000 zlatých, v soupisu z roku 1637 se se o tomto rybníku nehovoří. 1 3 1

Ryby n a prodej bývají v m a t e r i á l e c h r o z d ě l e n y podle původu: z N á m ě š t ě , Rosic nebo Knínic. Jindy se hovoří o b e c n ě o „ r y b á c h a ry bolovu n a M o r a v ě " . Odbyt n a š l y ryby, t ř í d ě n é pro o b c h o d n í účely n a m a l é a velké (někdy byly zvlášť p r o d á v á n i k a p ř i ) povětšinou ve Vídni p r o s t ř e d n i c t v í m Š i m o n a Schmidta. Z p r a v i d l a se v nejvétších množ stvích uplatnily n a v á n o č n í c h trzích, t a k ž e byla v ě t š i n a o b c h o d ů uza v ř e n a po p o d z i m n í c h výlovech v listopadu nebo v prosinci. K z á v ě r u r o k u tak mohli ú ř e d n í c i v y k á z a t celkový výnos. S výjimkou roku 1643, kdy se hovořilo o velkých z t r á t á c h , se roční zisk pohyboval obvykle v r o z m e z í péti a sedmi tisíc zlatých. P ř e s t o ž e se tedy ryby p r o d á v a l y nejvíce p ř e d V á n o c e m i , prosadil je Š i m o n Schmidt na v í d e ň s k é m tr hu i v jiných o b d o b í c h roku, t a k ř k a p r a v i d e l n ě n a jaře. Verdenberg byl se s l u ž b a m i Š i m o n a Schmidta n e p o c h y b n é velmi spokojen, neboť z v ý n o s u prodeje ryb mohl nejednou zaplatit celou svou moravskou kontribuci a ještě m u zůstal z n a č n ý zisk. Schmidtovi proto byla smlouva n a prodej ryb d v a k r á t p r o d l o u ž e n a (1640 a 1644) a ještě ji v pozdějších letech rozšířil n a prodej ryb z panstvi Peuerbach v Ra(131) J m é n o d v a n á c t é h o rybníku je v m a t e r i á l e c h chybí, je o z n a č e n pouze jako „Teuch". Rybníky Vytopil, J e s t ř a b e c dnes neexistuji. R o v n ě ž na Rosičku dnes není ž á d n ý ze z m i ň o v a n ý c h rybníků. H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene Bů-

cher, Giornale, Bd. 39, fol. 187. Ve V e r d e n b e r g o v ě seznamu chybí j m é n a některých rybníků n a m é š ť s k e h o a r o s i c k é h o panství, u v á d ě n á v ž e r o t í n s k é korespondenci. M Z A B R N O , SBIRKA RUKOPISŮ, G 10, Kopiář Karla st. ze Žerotína, č. 755, rybník v Hermanšlaku, fol. 38v-39. rybník Obora, fol. 45-45v, rybník R o z s o c h á č , fol. 45v-46v.


351

kousích n a d Enží. I p ř e s t o se o v š e m v e r d e n b e r š t í ú ř e d n í c i pokoušeli uplatnit ryby t a k é mimo Vídeň, n a trzích v B r n ě a ve Z n o j m ě . Chov ovcí a r y b byl nejvýznamnějším odvětvím v e r d e n b e r s k é h o h o s p o d á ř s t v í , vedle něj o v š e m velkostatek produkoval i další důležité komodity. N a p r v n í m místě stálo obilí a jeho vývoz. To bylo samo zřejmě p ě s t o v á n o n a v š e c h v e r d e n b e r s k ý c h statcích po celé s t ř e d n í Evropě. Jeho produkce jistě sloužila p ř e d e v š í m pro místní t r h a zpra cování ve v r c h n o s t e n s k ý c h mlýnech. N i c m é n ě bylo nutno si mezi jed notlivými celky n a v z á j e m v y p o m á h a t . Navíc č á s t p e n ě z z a obilí puto vala p r o s t ř e d n i c t v í m Holzmúllera, p o p ř . p r o s t ř e d n i c t v í m morav s k é h o v r c h n o s t e n s k é h o r e n t o v n í h o ú ř a d u , do v e r d e n b e r s k ý c h cent r á l n í c h fondů ve Vídni a n a G r a f e n e g g u . I n t e n z i v n ě se obchodovalo t a k é s vínem. Zde šlo h l a v n ě o jedno s t r a n n ý obchod z v i n o h r a d ů n a s l u n n ý c h s t r á n í c h n a d Dunajem směrem na Moravu. V e r d e n b e r g se n i c m é n ě p o k o u š e l prosadit p ě s t o v á n í v i n n é r é v y a l e s p o ň v o m e z e n é šíři t a k é n a svých morav ských statcích, ačkoliv ležely z vétši části n a okraji Vysočiny a p r o p ě s t o v á n í v í n a nebyly klimaticky příliš v h o d n é . R o k u 1628 se n a území statku ležícího mimo vlastní centrum dominia, poblíž (Němec kých) Knínic, n a c h á z e l a j e d i n á plodící vinice, již založili ještě Žerotínové a jejíž užitek mohl K a r e l s t a r š í s p o t ř e b o v á v a t ještě po několik let po prodeji panství. Vedle toho koupil k a n c l é ř V e r d e n b e r g vino hrad o d K a r l a Z a h r á d e c k é h o ze Z a h r á d e k z a 233 zlatých. Později kontaktoval p r o s t ř e d n i c t v í m M i c h a e l a H o l z m ú l l e r a s vé ho někdejšího n á j e m c e Josefa Foresta. V ú n o r u 1637 z a č a l o j e d n á n í o koupi Foresto1 3 2

133

1 3 4

1 3 5

(132) Základní literatura o m o r a v s k é m rybnikářstvi p ř e d Bílou horou S A L A C . A . (ED): Jan Dubravius, O rybnících. Praha 1953; ŠPATNÝ, F.: Rybnikářstvi čili hospodařeni na rybnících. Živa 1870; M A T Ě J E K , F.: Feudální velkostatek a poddaný na Moravě. Praha 1959, kap. Rybnikářstvi s. 75-112; H U R T , R.: Dějiny rybnikářstvi na Moravě a ve Slezsku. 1, II. Ostrava 1960; MiKA, A . : České rybnikářstvi a problém počátků prvotní akumulace kapitálu v českých zemích. ČsČH, 2, 1954, s. 262-271. (133) O V e r d e n b e r g o v é p ě s t o v á n i obili SCHEICHL, A . : Wlrtschaften des Adels in Ósterreich in der Frúhen Neuzeit. Fruhneuzeil-Info, 2/1, 1991, s. 34. Obecněji RADIMSKÝ, J.: Produkce obili na Moravě na sklonku 16. století. Č M M , 75, 1956, s. 153-193. (134) O jeho vinohradnictví SCHEICHL, A.: Wlrtschaften des Adels in Ósterreich Frúhen

„Sonstem

In der

Neuzeit. Fruhneuzeit-Info, 2 / 1 , 1991, s. 35-36; LANDSTE1NER, E . - W E I C L , A . :

finden wir die Sachen sehr úbel aufm Landt beschaffen..." Krieg und

lokále

Gesellschaft in Niederosterreich (1618-1621). In: KRUSENSTJERN, B. V. - M E D 1 C K . H . (ED.):

Zwischen Alltag und Katastrophe. G ó t l i n g e n 1999, s. 239-244. (135) K o m e n s k ý z a z n a m e n á v á vinice i p o m ě r n ě blizko Náměště: hranice klesala zá padně od Brna s m ě r e m na jih, přes Troubsko, pokračovala jižné od Oslavan a Mohelna. DRÁPELA, M . : Monumenta delineationum Moraviae auctore I. A. Comenio, Brno 1984.

352


vy (někdejší Žerotínovy) vinice, z v a n é „Lauzmpelc", k t e r á dříve nále žela k r o s i c k é m u p a n s t v í a z a niž byl V e r d e n b e r g ochoten zaplatit 1.500 zlatých. K p o d e p s á n í smlouvy a z a p l a c e n í z m í n ě n é č á s t k y došlo podle z p r á v y hejtmana v dubnu t é h o ž r o k u . O produkci a kvalitě v í n a z m o r a v s k ý c h v i n o h r a d ů jsou o v š e m pouze velmi okrajové in formace. R o k u 1646 byly v N á m ě š t i z í s k á n y 303 v ě d r a vína, 30 z nich V e r d e n b e r g podle vlastní p o z n á m k y „dal svým lidem". Dalšími pro dukty z e m ě d ě l s k é výroby, s nimiž se s e t k á v á m e ve v e r d e n b e r s k ý c h materiálech, byl med, vosk, p e ř í a slivovice, jež byly vyváženy do Dol ních Rakous. O b ě m a s m ě r y byla d o p r a v o v á n a sůl. 1 3 6

M e z i důležité f i n a n č n í zdroje z m o r a v s k é d r ž a v y patřily t a k é fi nance, z í s k a n é z m ý t n é h o . To bylo v y b í r á n o jednak v N á m ě š t i , jednak ve Velké Bíteši. Bítešské mýto bylo vloženo do z e m s k ý c h desek po č á t k e m d u b n a 1637, z a což zaplatil n á m ě š ť s k ý hejtman z e m s k é m u pí s a ř i platbu 233 zl. a k a n c e l á ř i m e n š í h o p r á v a 30 zlatých. Rok nato zde t a k é b y l a postavena n o v á mýtnice. Po celou sledovanou dobu o v š e m plynuly do ú s t ř e d n í pokladny J a n a Křtitele z V e r d e n b e r g a h l a v n ě h o t o v é peníze. Z výše popisova n é instrukce i z d a l š í c h m a t e r i á l ů je jasné, že z n a č n á č á s t povinností nejrůznějších ú ř e d n í k ů s p o č í v a l a v jejich v y b í r á n í nebo v získávání z velkostatku a v o d v á d ě n í vrchnosti. F a r á ř i vybírali d e s á t e k , regent, hejtman a p í s a ř panovnickou a zemskou kontribuci, jakož i stálé pla ty od p o d d a n ý c h . P e n í z e m ě l y být o d v á d ě n y jednou m ě s í č n ě spolu s p ř i l o ž e n ý m „Monatzetlem". Ne vždy byl o v š e m V e r d e n b e r g s výko nem svých z a m ě s t n a n c ů s k u t e č n é spokojen. P r a v i d e l n ě byl Verdenbergovi p o s í l á n „Flschgelt", což byly p e n í z e „z renty a vína" nebo „z ro sické vlny". V r c h n o s t e n s k é n á r o k y p ř i t o m stoupaly v m i m o ř á d n ý c h situacích, kdy musely být hrazeny n a p ř . svatby dcer, cesty do ciziny nebo nejrůznější k o u p ě . Pro u l e h č e n í f i n a n č n í c h o p e r a c í byl Verdenbergem z ř í z e n „moravský rentovni úřad". Tento ú ř a d p r o p l á c e l r ů z n é výdaje, t ř e b a r o k u 1639 m u bylo n a ř í z e n o vyplácet mzdu Verdenbergem p o d p o r o v a n é m u jezuitovi Janovi Chitzinovi. Rentmistr Seidler č a s t o cestoval mezi N á m ě š t í , Vídní a Grafeneggem a d o d á v a l s v é m u p á n u s p l á t k y v h o t o v ý c h p e n ě z í c h . V e stejné souvislosti se objevuje i j m é n o J a n a Crivelliho, k t e r ý vystudoval z a Verdenbergovy p e n í z e

(136)

H H S T A W I E N , A H C H I V G R A F E N E G G , Gebundene Bůcher., Giornale (I), Bd. 39, fol.

135v. N á z e v vinice je p o z o r u h o d n ý , lze přeložil jako „Všivý kožich", Žerotin i Verden berg o v š e m p o u ž í v a l i pouze její n ě m e c k ý (někdy pouze p o č e š t ě n ý ) n á z e v (Lauzmpelc, Lausenpelz). O vinici „Lauzmpelc" a o víně z ni korespondence mezi Ž e r o t i n e m a Verdenbergem Z A O P A V A , PRAC. O L O M O U C , R O D I N N Ý ARCHIV Ž E R O T Í N Ů , K o p i á ř Karla st.

ze Žerotina, kn. 30 (ŽD 28), fol. 229, kn. 37 (ZD 14), fol. 94.


353

ve Vídni. N a N á m ě š t i m ě l spolurozhodovat o finančních a h o s p o d á ř ských z á l e ž i t o s t e c h . Vedle toho ovšem měli Seidler, Holzmúller, C r i velli i další ú ř e d n í c i p r á v o s hotovými penězi n a k l á d a t t a k é s a m o s t a t n ě podle o k a m ž i t é potřeby. Platili kontribuci, kupovali u m ě l e c k á díla - to potom peníze putovaly p ř í m o a nikoliv p ř e s vrchnostenskou kasu. Z četnosti plateb i celkových č á s t e k by se mohlo zdát, že Verdenberg svá m o r a v s k á p a n s t v í p o ř á d n ě f i n a n č n ě vykořisťoval. Hospo d á ř s k é i sociální p o m ě r y n a p a n s t v í se od Žerotínových dob nepo c h y b n ě změnily. Ty tam byly časy, kdy n ě k t e ř í p o d d a n í d r o b n ý m i p o d v ů d k y tahali z vrchnosti p e n í z e a ta to velkoryse přehlížela. K d y naopak plnila své p í s e m n o s t i slovy plnými p o c h o p e n í a lásky k vlast ním p o d d a n ý m . N ě c o t a k o v é h o v „Giornale" J a n a Křtitele z Verdenberga nenajdeme. O m e z i l se v n ě m pouze n a studenou ekono mickou kalkulaci. Snad ale p r á v ě díky této V e r d e n b e r g o v ě vlastnosti a díky jeho v y s o k é m u p o s t a v e n í z ů s t a l o n á m ě š ť s k é p a n s t v í a l e s p o ň č á s t e č n ě uše t ř e n o n e j h o r š i c h e x c e s ů třicetileté války. V e r d e n b e r g se je snažil u c h r á n i t - byť ne vždy zcela ú s p ě š n ě - i p ř i t a ž e n í c h c í s a ř s k é h o a š v é d s k é h o v o j s k a . J a n Křtitel z V e r d e n b e r g a z e m ř e l roku 1648 a byl v y s t ř í d á n n a N á m ě š t i svým synem Ferdinandem. Ten p o k r a č o val v otcově e k o n o m i c k é a k u l t u r n í politice. Když p ř e b í r a l r o k u 1648 své m o r a v s k é dědictví, nalezl ho přibližné ve stavu, jaký je zazname n á n v Giornale k r o k u 1641. Ze s u m á ř e výsledků h o s p o d a ř e n i n a všech v e r d e n b e r s k ý c h d r ž a v á c h vyplývá, že n a V e r d e n b e r g o v ý c h m o r a v s k ý c h p a n s t v í c h tehdy panovaly n a danou dobu a oblast neo byčejné d o b r é p o m ě r y . V e š k e r é dluhy již byly zaplaceny, n a p a n s t v í se n e d á l y ž á d n é n e p o ř á d k y . Ú ř e d n i c i i p o d d a n í se p ř i d r ž o v a l i p r á v ních norem. Vyprodukovalo se zde z n a č n é množství obilí a odpovída jící množství vína. Tím se N á m ě š ť z a ř a d i l a k nejúspéšnějším Verdenb e r g o v ý m s t a t k ů m . Jeho d r ž a v y v K r a ň s k u , n a nichž n e u s t á l e zůstávaly dluhy, se s m o r a v s k ý m i d r ž a v a m i nemohly rovnat. Proces 137

1 3 8

139

(137) Jan Crivelli byl jedním z úředníků, kteří měli z a v é s t do praxe Verdenbergovy reformní p ř e d s t a v y o chodu velkostatku. Vystudoval na jeho n á k l a d y v Ř í m ě a po ná vratu byl p o s l á n na Moravu. T E R S C H , H.: „Prudenter. syncere, constanter". Kanzler Ver denberg (1562-1648) und seln „Giornale". Unsere Heimat, 1995, Heft 2, s. 104. (138) Jak se n ě k d y p o d d a n í snažili využit d o b r o s r d e č n o s t i s v ý c h vrchnosti, p ě k n ě do kumentuje U R B Á N K O V Á - H R U B Á , L.: Supliky Karlu st. ze Žerotina. ČMM 83, 1964, s. 307, obecněji v postaveni p o d d a n ý c h na n á m ě š t s k é m panství p ř e d Bílou horou K N O Z , T.: Poddaný v korespondenci Jana Diviše z Žerotina. Z kralické tvrze, 18, 1991 -1992, s. 71 -79. (139) Roku 1643 táhli N á m ě š ť s k e m Š v é d o v é a zpustošili panství, D V O R S K Ý , F. Vlasti věda moravská. Náměšťský okres. Brno 1908, s. 86. O tažení vojsk na M o r a v ě obecněji MATÉJEK, F.: Morava za třicetileté války. Praha 1992.


354

p r o s a z e n í „ p a t r i m o n i á l n í h o absolutismu" b y l v e k o n o m i c k é s konečnou platností d o k o n č e n .

sféře

1 4 0

Nástup raně barokní kultury za Verdenbergů J a n Křtitel z V e r d e n b e r g a p ř e n e s l od c í s a ř s k é h o dvora n a n á méšťské p a n s t v í i jiné, n e ž pouze h o s p o d á ř s k é zkušenosti. Věděl, ž e s k u t e č n o u r e f o r m u životního stylu je nutno o p ř í t o p r o m ě n u kultur ních dimenzí. V e r d e n b e r g se snažil své n o v é dvory a „hofštáty" n a Grafeneggu i n a N á m ě š t i organizovat podle modelu fungujícího v ro vině d v o r s k é h o absolutismu F e r d i n a n d a II. Ve s h o d ě s tímto modelem využil t a k é n á b o ž e n s k é h o a k u l t u r n í h o p ů s o b e n í katolické církve a je jích ř e h o l n í c h ř á d ů . Kultura Verdenbergových patrimoniálních dvorů vycházela z n ě k o l i k a zdrojů. V p o z a d í je m o ž n o cítit italskou rodovou tradici, ži vou v oblasti jeho rodiště mezi M i l á n e m a Comem. J m é n o Verda, to tožné s p ů v o d n í m p ř í j m e n í m d v o r s k é h o k a n c l é ř e , se vyskytovalo i mezi p o z d n ě r e n e s a n č n í m i u m ě l c i s e v e r o i t a l s k é oblasti. J a n Křtitel z Ver denberga měl z a ž e n u Italku M a r i i K a t e ř i n u Coronini. S m n o h ý m i Italy, p ů s o b í c í m i n a c í s a ř s k é m d v o ř e , byl v k a ž d o d e n n í m styku. Ver denberg z a m ě s t n á v a l několik italských a r c h i t e k t ů , s o c h a ř ů a malířů, k t e ř í mu z p r o s t ř e d k o v á v a l i kontakt s k u l t u r n í m i proudy jeho někdej ší v l a s t i . D r u h ý m zdrojem jeho p a t r i m o n i á l n í kultury byl vídeňský d v ů r F e r d i n a n d a II. K a n c l é ř sledoval p a n o v n í k o v y k u l t u r n í aktivity již ve Štýrsku. P o d o b n ě jako jeho p a n o v n í k , i o n byl odchovancem jezuit1 4 1

142

(140) O tom v o b e c n é r o v i n ě BRUNNER, O.: Land und Herrschaft. 5. vyd. Wien 1965. (141) O d v o r s k é m absolutismu na dvoře Ferdinanda II. p ř e d e v š í m STURMDERGER, H.: Katser Ferdinand II. und das Problém des Absolutismus. Linz 1957. REPGEN, K.: Herrscherbild ím 17. Jahrhundert. M ú n s t e r 1991; EVANS, R. J . W.: Dos Werden der Habsburgermonarchie 1550-1700. Wien-Kóln-Graz 1989, s. 75-123. (142) O s p o l u p r á c i Jana Křtitele z Verdenberga s italskými umělci a l e s p o ň parciálně TlETZE, H.: Die Sammlungen des Schlosses Grafenegg. Osterreichische Kunsttopographie. I. Beiheft. Wien 1908, SKALECKI, G.: Deutsche Architektur zur Zeit des DreiOigláhrigen Krieges. Der EinfluO Italiens aufdas deutsche Bauschaffen. Regensburg 1989, s. 194; FlDLER, P.: Architektur des Seicento. Baumetster, Archltekten und Bauten des Wie ner Hofkreises. Habilitační práce. Innsbruck 1990, s. 72-75; T E R S C H , H.: „Prudenter, syncere, constanter". Kanzler Verdenberg (1582-1648) und sein „Giornale". Unsere Heimat, 1995,

s. 8 2 - 1 1 1 .


355

ských škol. Ve své d v o r s k é službě po boku F e r d i n a n d a II. p ů s o b e n í jezuitů v ý r a z n é podporoval. Stejné tak byl ale n a k l o n ě n i d a l š í m ř á dům, blízkým Ferdinandovi Š t ý r s k é m u a jeho dvoru: b a r n a b i t ů m a k a p u c í n ů m . Verdenberg mohl působení „jezuitské" kultury pozorovat ve Š t ý r s k é m H r a d c i i ve Vídni. V a z b a mezi dvorskou a p a t r i m o n i á l n í kulturou byla v n ě k t e r ý c h p ř í p a d e c h b e z p r o s t ř e d n í . Vzhledem ke své mu postaveni u d v o r a mohl Verdenberg z a m ě s t n á v a t Ferdinandovy dvorské umělce n a vlastních uměleckých nebo stavebních podnicích. P o d o b n ý m z p ů s o b e m postupovali i m n o z í další p ř e d n í velmoži po bělohorského období. Vzniklo tak široké spektrum r a n ě b a r o k n í c h šlechtických p a t r i m o n i á l n í c h dvorů. P r i m á r n é byly ovlivněny dvorem císařským, s e k u n d á r n ě se ovlivňovaly navzájem. P ř e d n í místo mezi nimi s a m o z ř e j m é zaujímaly dvory Albrechta z Valdštejna, K a r l a z Liechtensteina a F r a n t i š k a z Dietrichsteina. Lze sem o v š e m z a ř a d i t i dvory dalších šlechticů, k t e ř í získali jednotlivé d r ž a v y K a r l a st. ze Ž e r o t í n a , A d a m a ml. z Valdštejna, Z d e ň k a Vojtěcha i V á c l a v a Eusebia z Lobko vic. Se v š e m i z m í n ě n ý m i velmoži byl V e r d e n b e r g prakticky v k a ž d o denním pracovním i společenském kontaktu. 143

P o d o b n é jako všichni v ý z n a m n í velmoži b a r o k n í epochy, budoval i J a n Křtitel z V e r d e n b e r g a svůj d v ů r ve dvou r o v i n á c h . Č á s t kultur ních aktivit musel příslušník d v o r s k é šlechty realizovat v p a n o v n í k o vé r e z i d e n č n í m m ě s t ě . B y l k n ě m u v á z á n služební povinností i ne zbytností pohybovat se po celý rok v centru politického a společen ského d ě n í . P r o t i p ó l e m aktivit v c í s a ř s k é rezidenci bylo p o d o b n é p ů s o b e n í n a v e n k o v s k ý c h statcích. V e své vlastní rezidenci zaujímal velmož p o d o b n é místo n a vrcholu p o m y s l n é s p o l e č e n s k é a k u l t u r n í pyramidy, jaké v metropoli p ř i n á l e ž e l o pouze panovníkovi. Velcí ba r o k n í šlechtici s a m o z ř e j m ě z p r a v i d l a drželi celou ř a d u statků. Z a venkovskou rezidenci a hlavní sídlo bylo obvykle p o v a ž o v á n o to pan ství, k n ě m u ž jej v á z a l a nejdelší r o d o v á tradice, p o p ř . s n í m ž byl spjat 1 4 4

(143) O r a n é b a r o k n í c h dvorech v poslední d o b ě p ř e d e v š í m materiály z konferenci, p o ř á d a n ý c h v Č e s k é m Krumlově. BŮŽEK, V. - S A K , R. - VOREL, P.: Adeltge Hófe und Residenzen. Architektur und Reprásentation im bóhmisch-máhrlsch-ósterreichlschen Grenzgebiet. In: K O M L O S Y , A. - BŮŽEK, V. - SVATEK, F . (ED.): Kultury na hranici. Wien 1995, s. 191-198, O d v o ř e Karla z Liechtensteina HAUPT, H.: Furst Karl I. von Liechten stein, Oberhofmeister Katser Rudolfs II. Hofstaat und Sammeltátigkeit. Wien-Kóln-Graz 1983. D v o r ů m v ě n o v á n jeden ze s v a z k ů p e r i o d i c k é h o s b o r n í k u Opera historica: BÚ2EK, V. - KRÁL, P. (ED.): Rezidence a dvory v raném novověku. Opera historica - Edítio Universitatis Bohemiae Meridionalis, 7, 1999. (144) V e r d e n b e r s k ý p a l á c ve Vídni byl v y b u d o v á n p ř e s t a v b o u hned několika d o m ů na N o v é m trhu. O tom SrLA WlEN, HARRER, P.: Wien, seine Háuser, Menschen und Kul tur. Strojopis. Wien 1956, s. 54-62.

356


jeho nejvyšší titul. Z a u r č i t ý c h okolností mohlo jít o dvě rozdílné loka lity. V p ř í p a d ě J a n a Křtitele z V e r d e n b e r g a byl jeho t r a d i č n í m ven k o v s k ý m sídlem n e p o c h y b n é d o l n o r a k o u s k ý Grafenegg. Zde sídlila i jeho c e n t r á l n í p a t r i m o n i á l n í s p r á v a . K r á t c e po n a b y t í m o r a v s k ý c h s t a t k ů byl V e r d e n b e r g j m e n o v á n do h r a b ě c í h o stavu a jeho hrabstvím se stalo d o s a v a d n í n á m ě š ť s k é p a n s t v í . J a n Křtitel z V e r d e n b e r g a rozložil své kulturní zájmy mezi Vídeň, Grafenegg, N á m ě š ť a Kreutz. K a n c l é ř n a své d r ž a v y p r a v i d e l n ě za jížděl, aby zde p r o v á d ě l o s o b n í h o s p o d á ř s k é inspekce. P o t ř e b o v a l zde tedy mít d o s t a t e č n é p o h o d l n á a r e p r e z e n t a t i v n í sídla. Když roku 1645 s rodinou a doprovodem dorazil do k r a ň s k é h o Kreutzu, zhrozil se nad u b o h ý m stavem svého zdejšího z á m k u . O k a m ž i t é a n g a ž o v a l zedníky a k a m e n í k y , aby jeho sídlo o p r a v i l i . Ve Vídni si c í s a ř s k ý k a n c l é ř nejprve roku 1625 pořídil d ů m n a M a s n é m trhu, poblíže kostela sv. V a v ř i n c e . K o u p i l jej od v í d e ň s k é h o m ě š ť a n a O n d ř e j e G o l d m a y e r a . V d e n í k u se zmiňuje o tom, že z a d ů m zaplatil 11.200 zlatých, že jej ale v z á p ě t í se ziskem p r o d a l . Verdenbergovo v í d e ň s k é h o sídlo se nakonec n a c h á z e l o n a N o v é m trhu. V t ě s n é blízkosti k a p u c í n s k é h o kostela (včetně h a b s b u r s k é r o d o v é hrobky) skupoval k a n c l é ř v letech 1631-1636 jednotlivé m ě š ť a n s k é domy, aby z nich vybudoval p r o s t o r n ý šlechtický m ě s t s k ý p a l á c . Ze z m í n e k v d e n í k u J a n a Křtitele z Verdenberga lze jen v o m e z e n é m í ř e soudit o chodu jeho v í d e ň s k é h o života. Nejspíše do jeho domu při cházeli císařští d v o ř a n é , kteří jsou v „Giornale" u v á d ě n i nejčastěji jako jeho p ř á t e l é . Týkalo se to A l b r e c h t a z Valdštejna, R o m b a l d a Collalta s rodinou, prezidenta tajné rady J a n a O l d ř i c h a z Eggenberga, císa ř o v a životopisce a diplomata F r a n t i š k a Kryštofa K h e v e n h ú l l e r a , pa n o v n í k o v ý c h d v o ř a n ů Miniatiho, Hardegga, Coroniniho, Taxise. Ně k t e ř í z V e r d e n b e r g o v ý c h p ř á t e l p o m ě r n ě brzy zemřeli: Eggenberg a Valdštejn. N a testament c í s a ř e F e r d i n a n d a II. se spolu s Verden1 4 5

146

147

1 4 8

(145) HHSTA W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Bebundene Búcher, Giornale (I-III), Bd. 37, 38, 39. A V A WlEN, ADELSABCHIV, Verdenberg, Johann Baptist, Grafenstand, 7. November 1630.

(146) Nechal zde vybudovat novou b r á n u . H H S T A W I E N , ARCHIV G R A F E N E G G , Gebundene Búcher, Bd. 38, Giornale (III), fol. 84. (147)

H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene B ú c h e r , Bd. 39, Giornale (I), rok

1625, nefoliováno. (14B) Vedle toho o v š e m pořídil k a n c l é ř t a k é d ů m číslo 14 na t e m ž e N o v é m trhu, t a k ž e z a k o t v e n í rodu v centru h l a v n í h o m ě s t a a v blízkosti c í s a ř o v a Hofburgu nabylo znač n é h o rozsahu i důležitosti. STA W I E N , HARRER, P.: Wien, setne Háuser, Menschen und Kultur. Strojopis. Bd. 6, Teil 1, Wien 1956, s. 54-62, 190-200. CZEIKE, F.: Der Neue Markt. Wien-Hamburg 1970, s. 7 6 - 7 7 .

N Á M Ě Š Ť A ROSICE: O K O L N O S T M I V Y N U C E N Ý P R O D E J

357

bergem podepsali M i c h a e l J a n z Althannu, Rudolf z Tiefenbachu, J a n F r a n t i š e k Trautson z Falkensteina a Vilém Slavata z Chlumu. Z á r o v e ň se v okolí J a n a Křtitele z V e r d e n b e r g a začali objevovat t a k é „noví" lidé, b e z p r o s t ř e d n ě spjatí s c í s a ř s k o u mocí: Horacius Buccelin van der Sava, Benedikt Butzlin von H ó r t e n s t e i n , Albert Rossi, všichni p r á v n í c i činní v c í s a ř s k ý c h c e n t r á l n í c h o r g á n e c h . V e r d e n b e r g se s Buccelinem č a s t o radil o p r á v n í c h záležitostech. Stejné tak ho ale kontaktoval, k d y ž s h á n ě l pro dceru k s v a t b ě d i a m a n t o v é z á v ě s y . V m ě s t s k é m d o m ě J a n a Křtitele z V e r d e n b e r g a žila t a k é celá řa da jeho z a m ě s t n a n c ů a ú ř e d n í k ů v čele se s p r á v c e m domu J a k u b e m Petruccim. Č a s t o zde p o b ý v a l i hofmistr M i c h a e l Holzmůller. Dvor ský k a n c l é ř m ě l ve zvyku mezi své lidi p r a v i d e l n ě n a Nový r o k při c h á z e t a r o z d ě l o v a t jim u r č i t é finanční částky. Ty měly symbolizovat jeho k l a d n ý p o m ě r k z a m ě s t n a n c ů m . K v í d e ň s k é m u domu J a n a Křtitele z V e r d e n b e r g a p ř i n á l e ž e l y ta ké dvě zahrady, k t e r é V e r d e n b e r g koupil r o k u 1628 o d v í d e ň s k ý c h m ě š ť a n ů H e n c k e l a a K ú l l m a n n a , a zaplatil z a n é celkem 6.000 zla tých. Zahrady byly osvobozeny od m ě s t s k ý c h d á v e k a byly zde vybu d o v á n y stáje a d ů m pro z a h r a d n í k a . V e r d e n b e r g ů v životní styl v metropoli monarchie se projevoval t a k é podporou k u l t u r n í c h aktivit katolické církve. O d d v a c á t ý c h let 17. století se stalo zvykem, ž e n ě k t e ř í šlechtici z a k l á d a l i své vlastní duchovní ř á d y . Jiní po v z o r u p a n o v n í k a podporovali ř á d y již exis t u j í c í . V p ř í p a d ě J a n a Křtitele z V e r d e n b e r g a se n á k l o n n o s t r o z d ě 1 4 9

1 5 0

1 5 1

1 5 2

153

lí 49) HHSTA WlEN, A R C H I V G R A F E N E G G , Bebundene Bůcher, Giornale, Bd. 37, 38, 39. T E R S C H , R : „Prudenter. syncere, constanter". Kanzler Verdenberg (1682-1648) und sein „Giornale". Unsere Heimat, 66, Heft 2, 1995, s. 87-92. N ě k t e ř í z jeho p r á v n i c k ý c h přá tel, např. Butzlin, byli členy c í s a ř s k é d v o r s k é rady nebo p o d o b n ý c h absolutistických úřadů. GSCHLIEOER, O . : Der Relchshofrat. Bedeutung und Verfassung einer obersten Reichsbehórde von 1559 bis 1806. Wien 1942, s. 254-255. (150)

H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene B ů c h e r , Bd. 39, Giornale (III), íbl.

162. Roku 1641 tak např. rozdělil s v ý m lidem v d o m ě 482 zl. Stejný zvyk si zachoval i na cestách. Na N o v ý rok 1643 v Linci v ě n o v a l kaplanovi a jeho p o m o c n í k ů m 51 zl., h u d e b n í k ů m 30 zl, fol. 159. (151) HHSTA W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene Bůcher, Bd. 39, Giornale (I), rok 1628, nefoliováno. (152) Příkladem m ů ž e b ý t ř á d rytířů, který spoluzaložil Michael Adolf z Althannu. O tom starý tisk Seelen-eyfriger Hoff-Herr Und Apostolischer Kriegs-Fůrst Herr Herr Michael Adolphus Graff von Althann. Bibliotheca Societatis Jesu, Wienn bey Johann Georg Schlegel, 1713, pag. 21-24. (153) Císař Ferdinand II. podporoval p ř e d e v š í m jezuity, kapuciny a paulány. Dietrichstein podporoval piaristy, Valdštejn jezuity a kartuziány, Liechtenstein paulány, Verdenberg barnabity a kapuciny, Breuner minority. Tak by bylo m o ž n o pokračovat.

358


lila mezi barnabity a k a p u c í n y . B a r n a b i t é působili v kostele sv. M i chaela ve Vídni, k t e r ý byl f a r n í m kostelem příslušníků dvora a kde měli V e r d e n b e r g o v é r o d i n n o u hrobku. V čele levé b o č n í lodi kostela nechal vybudovat p o h ř e b n í kapli, jež je dodnes z v á n a „Verdenberskou". N e c h a l zde zřídit m o n u m e n t á l n í n á h r o b e k , b u d o v a n ý v z á v ě r u d v a c á t ý c h let 17. století t ř e m i umělci z Lince: s o c h a ř e m Spazzim, ne j m e n o v a n ý m m a l í ř e m a stavitelem J a k u b e m Alliem. Když byla kaple roku 1629 d o k o n č e n a , zřídil V e r d e n b e r g pro barnabity nadaci, aby se o místo starali i po k a n c l é ř o v ě s m r t i . Italský p ů v o d u m ě l c ů a n e o b y č e j n ě m o d e r n í styl b a r o k n í h o ma n ý r i s m u svědčí o velmi d o b r é orientaci Verdenberga v k u l t u r n í c h trendech. Monumentalita p o h ř e b n í kaple a n á h r o b k u dokazuje, na kolik místo p o s l e d n í h o o d p o č i n k u patřilo k o s o b n í reprezentaci r a n ě b a r o k n í h o šlechtice. Šlo o p ř e t r a n s f o r m o v á n í jeho o s o b n í c h zásluh, z í s k a n ý c h b ě h e m života, do roviny věčnosti a t r v a l é p a m ě t i . P o s l e d n í m aspektem je u m í s t ě n í hrobky do f a r n í h o kostela vídeň s k é h o Hofburgu a nikoliv n a n ě k t e r é m z jeho v e n k o v s k ý c h sídel. Své p a n s k é kostely nechal vystavět ve Strafiu im Strassertale i v N á m ě š t i . B u d o v á n í r o d i n n é h r o b k y n a vlastních statcích a ve s p o l u p r á c i s vy b r a n ý m řeholním ř á d e m patřilo k obvyklému dobovému kulturnímu s c h é m a t u . V e r d e n b e r g o v a v a z b a ke kostelu sv. M i c h a e l a ve Vídni dost m o ž n á symbolizovala p ř e v a h u jeho subjektivního pocitu přísluš nosti k p a n o v n í k o v u d v o r u nad pocitem sounáležitosti s d ě d i č n o u po zemkovou d r ž b o u . V y b u d o v á n í r o d i n n é kaple v „Mtchaelerkirche" nebylo jedinou ak tivitou V e r d e n b e r g a orientovanou tímto s m ě r e m . Dne 17. s r p n a 1630 k a n c l é ř o b d r ž e l od c í s a ř e povolení, aby založil k a p u c í n s k ý k l á š t e r v Módlingu. Stavba k l á š t e r a byla z a h á j e n a položením z á k l a d n í h o kamene n a s v á t e k sv. M i c h a e l a (23. září) 1631. Po roce mohli kapucí ni odhalit k a n c l é ř ů v epitaf. Projevili v n ě m ú c t u ke s v é m u fundátoro154

1 5 5

156

O ř á d o v ý c h n a d a c í c h Ferdinanda II. FRANZL, J.: Ferdinand II. Kalser im Zwiespalt der Zeit. Graz-Wien-Kóln 1978, s. 113-118. (154) Verdenberg tehdy delši dobu pobýval v Linci a zřejmě se zde měl m o ž n o s t se z n á m i t s dilem m í s t n í c h mistrů. TlETZE, H.: Die Sammlungen des Schlosses Crafenegg. Osterreichische Kunsttopographie. I. Beiheft. Wien 1908, s. 20. (155) Jmenujme V a l d š t e j n e m budovanou hrobku ve Valdicích, dietrichsteinskou hrobku v Mikulově, liechtensteinskou hrobku ve V r a n o v ě u Brna. O v e r d e n b e r s k é hrobce LIND, K.: Die Michaelskirche zu Wien. Berichte und Mitteilungen der Altertumervereines in Wien. Wien 1859. SCHEMPER-SPARHOLZ, I.: Die Crabmaler. In: St. Mi chael. Stadtpfarrkirche und Kúnstlerpfarre von Wien 1288-1988. Wien 1988, s. 236-243. (156) O p ě t byl v centru Verdenbergova z á j m u jeden z n e d á v n o z a l o ž e n ý c h řádů, kte rý byl p o p u l á r n í i u p a n o v n í k a .


359

vi a oslavili jeho víru, v ě r n o s t a l á s k u k Bohu, jakož „statečnost proti nepřátelům pravé viry".

v boji

157

* * * V e r d e n b e r g o v ý m aktivitám ve Vídni se podobalo i jeho b u d o v á n í dvora n a Grafeneggu. N a p o č á t k u 17. století zde stál s t a r ý z á m e k p á n ů ze Serau. J a n Křtitel z Verdenberga z něj b ě h e m několika let d o k á z a l vybudovat p o h o d l n é sídlo, k t e r é je z n á m o z grafického listu Jiřího M a touše Vischera z r o k u 1672. Bylo čtyřkřídlou stavbou s c e n t r á l n í m dvo rem a d v ě m a věžemi. J e d n o d u c h á f a s á d a nebyla v ý r a z n ě členěna. Vnější plášť z á m k u symbolizoval jeho p r o f á n n í a fortifikační funkci. Grafenegg se n a c h á z e l v ú r o d n é nížině n a soutoku Dunaje a K a m p u . Proto byl k o n t i n u á l n ě b u d o v á n jako vodní pevnost. R a n é b a r o k n í sta vební etapa si tento charakter zachovala v symbolické r o v i n ě . 1 5 8

V e r d e n b e r g přivedl n a Grafenegg vysokou dvorskou kulturu. Z a m ě s t n á v a l zde celou ř a d u osob v nejrůznějších funkcích. Stejně tak mnoho u m ě l c ů a ř e m e s l n í k ů , jejichž ú k o l e m bylo vybudovat n á d h e r n é p a n s k é sídlo. „Glornale" i k n i h a smluv s v r c h n o s t e n s k ý m i zaměst nanci podávají zajímavé informace o s t r u k t u ř e d v o r a v Grafeneggu. R o k u 1634 byl vyhotoven seznam d v o r s k ý c h z a m ě s t n a n c ů a p ř e h l e d jejich platů: hofmistr (150 zl.), preceptor (100 zl.), o s o b n í sluha (30 zl.), „Madelsperger"(40 z l ) , k a d e ř n í k (40 zl.), sklepník (36 zl.), krejčí (36 zl.), podkoní (36 zl.), z a h r a d n í k (36 zl.), dva kočí (40 a 48 zl), dva lokajové (po 36 zl.), v r á t n ý a knecht (po 20 zl.). U v e d e n ý seznam a l e s p o ň částeč ně objasňuje strukturu stálých z a m ě s t n a n c ů šlechtického dvora a zá roveň jejich s p o l e č e n s k é postavení, d a n é finančním o h o d n o c e n í m . 159

Do d v o r s k é služby n a Grafeneggu bývali z a m ě s t n a n c i n a j í m á n i t a k é j e d n o r á z o v é . Č a s t o to byli p r e c e p t o ř i , k t e ř í vyučovali m l a d é h o Ferdinanda z V e r d e n b e r g a i jeho d v ě sestry. R o k u 1634 dostal podle z á z n a m u v „Glornale" zaplaceny 172 zlaté, tedy p o d s t a t n ě více, n e ž

(157) HHSTÁ WlEN, A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene Bůcher, Bd. 39, Giornale (I), léta 1630-1632, nefoliováno. (158) O Grafeneggu TlETZE, H.: Die Sammlungen des Schlosses Grafenegg. Ósterreichische Kunsttopographie. I. Beiheft. Wien 1908; KlTLlTSCHKA. W.: SchloB Grafe negg. G r a f e n e g g - W í e n , s. d., s. 5-8. Snad p r á v ě z d ů v o d ů v á l e č n é h o o h r o ž e n i Grafe neggu přesunul Verdenberg na nějaký č a s svůj d v ů r do k r a ň s k é h o Kreutzu. H H S T A WlEN, ARCHIV GRAFENEGG, Gebundene Biicher, Bd. 38, Giornale (II), fol. 82. (159) P r a v d ě p o d o b n ě se nejednalo o jediné Verdenbergovy z a m ě s t n a n c e . Celou ř a d u osob najímal j e d n o r á z o v é nebo na omezenou dobu. S nimi uzavíral zvláštní smlouvy. H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene

„Modelsperger"

B ů c h e r , Bd. 39, Giornale (I), fol. 31.

[ = M á d e l s b e r g e r ] se staral ve šlechtické rodině o v ý c h o v u dívek.

360

DRŽAVY K A R L A STARŠÍHO ZE ŽEROTÍNA PO BÍLÉ HOŘE 1 6 0

u d á v á seznam z t é h o ž r o k u . Když se následujícího roku v d á v a l a Ferdinandova sestra A n n a K a m i l a , byl najat „tanzmeister", k t e r ý z a v ý u k u k a n c l é ř o v ý c h dětí dostal o d m ě n u 100 z l a t ý c h . „Kniha záznamů o provedených pracích" p o d á v á p ř e h l e d o dal ších V e r d e n b e r g o v ý c h o b j e d n á v k á c h a z a k á z k á c h . Objevuje se zde celá ř a d a p o v o l á n í a ř e m e s e l : tesaři, stolaři, z a h r a d n í c i , skláři a skle n á ř i , h o d i n á ř i , l a m a č i kamene, k a m e n í c i (podle z á z n a m ů vytvářeli pro z á m e k v Grafeneggu hlavice a postamenty sloupů), cihláři, zá mečníci, šindeláři, malíři, v a r h a n á ř i , s t u d n a ř i , r y b n í k á ř i , kominíci, sokolníci, ptáčníci, zedníci, stavitelé, paliči v á p n a , ř e z a č i slámy, lovci, kotláři, k o v á ř i , k r y s a ř i a m y š a ř i . 161

1 6 2

** * Bylo v í c e k r á t e k o n s t a t o v á n o , ž e Verdenbergovou osobní před ností n e p o c h y b n ě byla d o b r á orientace ve světě umění. N a d v o ř e F e r d i n a n d a II. i F e r d i n a n d a III. se mohl o s o b n é setkat s m n o h ý m i z p a n o v n í k o v ý c h umělců. V n ě k t e r ý c h p ř í p a d e c h byl t a k o v ý kontakt dokonce d á n povinnostmi Verdenbergova ú ř a d u . V letech 1622 1638 řídil stavbu h a b s b u r s k é r o d o v é hrobky ve v í d e ň s k é m kapucín s k é m kostele n a N o v é m trhu ( p á r k r o k ů od Verdenbergova vídeň s k é h o domu). Tehdy vstoupil do styku s G i o v a n n i m Battistou Carlonem, jehož n a p ř í š t ě z a č a l z a m ě s t n á v a t i p ř i vlastních s t a v e b n í c h podnicích. P o m ě r n ě z n á m é je Verdenbergovo a n g a ž o v á n i c í s a ř s k ý c h p o r t r é t i s t ů , m a l í ř ů F r i e d r i c h a Stolla a Franse L u y c x e . J a n Křtitel z V e r d e n b e r g a z a m ě s t n á v a l i umělce-řemeslníky, pra cující v ceších větších měst: Vidné, K r e m ž e , B r n a . N ě k d y o b j e d n á v a l u m ě l e c k á díla od u m ě l c ů a o b c h o d n í k ů ze v z d á l e n ý c h center, z Lince nebo dokonce z Augsburku. Informace o nich obvykle získal b ě h e m cest, n a n i c h ž d o p r o v á z e l p a n o v n í k a . 163

1 6 4

(160) H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene Biicher, Bd. 39, Giornale (I), fol. 28. (161) H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene Biicher, Bd. 39, Giornale (I), fol. 71. (162) H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene Biicher, Bd. 39a, Kniha práci, 1639

-1664, fol. 1-269. H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Kartons, Schachtel 453, Fasz.

1, Baurechnung 1661. (163) FlDLER, P.: /Irehiťefeíur des Seicento in Ósterreich. Baumeister, Architekten und Bou řen des Wiener Hofkreises. Innsbruck 1990, s. 72-75; T1ETZE, H.: Die Sammlungen des Schlosses Grafenegg. Osterreichische Kunsttopographie. I. Beiheft. Wien 1908, s. 8-52. (164) Tak byl napr. p o ř í z e n n á h r o b e k pro kostel sv. Michaela, když jeho architekto nickou a s o c h a ř s k o u složku provedli u m ě l c i z Lince Spazzi a Allio a když si objednal reliéfní desky dokonce od kovolitce a ž z Augsburku. H H S T A

WIEN, ARCHIV

GRA

FENEGG, Gebundene Bůcher, Bd. 39, Giornale (I), fol. 116; ScHEMPER-SPARHOLZ, I.: Die


361

Charakteristiku v e r d e n b e r s k ý c h d v o r ů n a M o r a v ě dost d o b ř e ne lze p r o v é s t o d d ě l e n é pro N á m ě š ť a pro Rosice. D v o r s k ý k a n c l é ř totiž p ř i s t u p o v a l k jejich o r g a n i z o v á n í a k p o ř i z o v á n í u m ě l e c k é v ý b a v y k o m p l e x n ě ; n a z á k l a d ě d o p ř e d u p r o m y š l e n é koncepce a společen ských funkcí jednotlivých sídel k a n c l é ř e . Smysl u m ě l e c k é v ý b a v y z á m k ů v N á m ě š t i a v Rosicích lze p o s t ř e h n o u t pouze v souvislosti s o b d o b n ý m i aktivitami ve Vídni a n a Grafeneggu, v ý b a v a z á m k ů by l a p o ř i z o v á n a s o u č a s n ě s v ý b a v o u z á m e c k ý c h kaplí a r e z i d e n č n í c h f a r n í c h kostelů. K b u d o v á n í svých m o r a v s k ý c h sídel přistoupil Verdenberg v něko lika vlnách. První lze vysledovat hned po jejich koupi roku 1628. D r u h á se o d e h r á l a 1631 po převzetí statků od nájemců. Třetí etapa p r o b í h a l a po roce 1635, kdy k a n c l é ř n a M o r a v ě delší dobu pobýval. K a ž d ý tako výto pobyt n a n ě k t e r é m ze svých venkovských statků byl p r o J a n a Křtitele z V e r d e n b e r g a p o d n ě t e m k p o ř i z o v á n í n o v é h o v y b a v e n í z á m k ů , kaplí a kostelů i dalších objektů p a n s k é h o sídla. Proces tedy probíhal analogicky jako v p ř í p a d ě h o s p o d á ř s k ý c h reforem. Kanclé řovo úsilí o vybavování z á m e c k ý c h sídel bylo vždy p r o d l o u ž e n o o bez p r o s t ř e d n ě následující období. Verdenberg při pobytu n a n á m ě š ť s k é m panství zaznamenal, co vše je z a p o t ř e b í pořídit. Po n á v r a t u do Vídně se obrátil n a nejrůznější umělce, řemeslníky či obchodníky, a objednal u nich p a t ř i č n é u m ě l e c k é p ř e d m ě t y . Počínaje obrazy, p ř e s m e š n í ná doby pro z á m e c k o u kapli, a ž po s t ř í b r n é mísy do j í d e l n y . 165

V e l m i č a s t o z a d á v a l V e r d e n b e r g vyhotovení p o d o b n ý c h p r a c í u jednoho u m ě l c e „ h r o m a d n ě " pro v e š k e r á s v á sídla. Friedrich Stolí a F r a n s Luycx se měli postarat o m a l í ř s k o u složku Verdenbergovy osobní reprezentace. O b a patřili k p ř e d n í m e v r o p s k ý m r a n ě barok ním p o r t r é t i s t ů m . Stolí b ý v á d á v á n do souvislosti s Anthonem v a n Dyckem a Luycx b ý v á p o v a ž o v á n z a n á s l e d o v n í k a P e t r a P a u l a Rubense. O b a portrétovali císaře, jeho r o d i n n é příslušníky i dvořany. Ně k t e r é z těchto p o r t r é t ů Verdenberg pořídil, aby jimi vyzdobil steny n a z á m k u v Grafeneggu. Jeho cílem zjevně bylo v co největší m í ř e přiblížit vzhled a vybavení svého sídla p o d o b ě panovníkovy r e z i d e n c e . 166

Grabmáler.

In: St. Michael. Stadtpfarrkirche und Kúnstlerpfarre

von Wien 1286-1988.

Wien 1988, s. 2 3 8 - 2 3 9 . (165)

H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene B ú c h e r , Bd. 39, Giornale (I), rok

1637, nefoliováno. Typický p ř í k l a d e m je situace z konce roku 1637. Verdenberg v pro sinci odjel z N á m ě š t ě , kde delši dobu pobýval a ihned ve Vídni pořídil pro kapli a kos tel v N á m ě š t i a v Rosicích několik svícnů a obrazy. V Brně ale kostelní i n v e n t á ř naku poval již b ě h e m s v é h o m o r a v s k é h o pobytu. (166) 15. k v ě t n a 1636 zaplatil Verdenberg d v o r n í m u k o m o r n í m u malíři Stollovi za je ho práce, mezi nimi za oltářni obrazy pro Grafenegg, Náměšť, Rosice a StraC. Hans

362

DRŽAVY K A R L A STARŠÍHO Z E ŽEROTlNA PO BÍLÉ H O R E

Frans Luycx vytvořil p o r t r é t J a n a Křtitele z V e r d e n b e r g a pro Grafenegg. F r i e d r i c h Stolí byl d v o r s k ý m k a n c l é ř e m v y h l e d á v á n ještě častěji. H a n s Tietze m u p ř i p s a l p o r t r é t Ferdinanda z Verdenberga. K r o m ě toho n a m a l o v a l pro V e r d e n b e r g a celou ř a d u dalších podobi zen. Stolí byl t a k é autorem o l t á ř n í c h o b r a z ů pro kostel ve Straflu im Strassertale. F a r n í r e z i d e n č n í kostely ve Straflu a v N á m ě š t i byly b u d o v á n y s o u č a s n ě . V obou p ř í p a d e c h šlo o jednolodní p o d é l n é stavby. R a n é b a r o k n í f a s á d a v y c h á z e l a z ř í m s k é h o typu „// Gesú". Verdenbergova b e z p r o s t ř e d n í inspirace b ý v á s p a t ř o v á n a v d o m i n i k á n s k é m kostele ve Vídni, p o p ř . v kostele p a u l á n ů n a F a v o r i t e n . Bylo z d ů r a z n ě n o , že stavba kostela v N á m ě š t i nad Oslavou s p a d á do období, kdy byla n a n á m ě š ť s k é m p a n s t v í provedena reforma far ní s p r á v y . V jejím kontextu byly s t a v e b n ě a u m ě l e c k y r e k o n s t r u o v á n y a v souvislosti se z m ě n o u liturgie i n v e n t á ř e m d o p l ň o v á n y t a k é m e n š í kostely n a panství, n a p ř . v M o h e l n ě , v H e ř m a n o v é nebo v Rosicích. Stejně tak byly v d a n é d o b ě b u d o v á n y z á m e c k é kaple, ztělesňující vztah v e l m o ž e ke katolické konfesi. Ze z á m e c k é kaple v Rosicích se z V e r d e n b e r g o v ý c h č a s ů do současnosti zachovala dispozice a vstupní portál. V někdejší gotické kapli na N á m ě š t i lze do p o b ě l o h o r s k é h o ob dobí datovat klenbu, č l e n ě n o u expresivními r á m o v ý m i p o l i . 167

168

169

Tietze zdůvodňuje n á k u p y portrétů p a n o v n í k o v y rodiny a d v o ř a n ů tak, že bylo zvy kem p o r t r é t o v a t přední osobnosti pro sbírky p a n o v n í k a , ale z á r o v e ň také vytvářet kopie a repliky t ě c h t o dél, k t e r é zakupovali nejvýznamnějši d v o ř a n é , aby podobu s v ý c h v e n k o v s k ý c h sídel co nejvíce přiblížili p o d o b ě p a n o v n i c k é rezidence. TIETZE, K : Die Sammlungen des Schlosses Grafenegg. Osterreichische Kunsttopographle. I. Beiheft Wien 190B, s. 4-8. O šlechtických portrétech, jejich funkci a typologii v poslední dobé FELLNER, S.: DOS adelige Portrét. Zwischen Typus und Individualitát. In: Adel im Wandel.

Rosenburg 1990, s. 499-520.

(167) Hans Tietze provedl s r o v n á n í portrétních typů Stolla a Luycxe a určil tak autor ství p o r t r é t ů Jana Křtitele a Ferdinanda z Verdenberga, které se do druhé světové války n a c h á z e l y na z á m k u Grafenegg a nyní jsou n e z v ě s t n é . TIETZE, H.: Die Sammlungen des Schlosses Grafenegg. Osterrechische Kunsttopographie, I, Beiheft, Wien 1908, s. 5-8. O Luycxovi EBERSTEIN, E.: Der Malér Frans Luycx. Ein Beitrag zur Geschichte der Malerei am ósterreichischen Hof. Jahrbuch der Kunstgeschichtlichen Sammlungen des A l l e r h ó c h s t e n Kaiserhauses, 26, 1906-1907, s. 183. (16B) FlDLER, P.: Architektur des Seicento in Ósterreich. Baumeister, Architekten und Bauten des Wiener Hofkreises. Innsbruck 1990, s. 72-75; SKALECKI, G.: Deutsche Archi tektur zur Zeit des DreiQlgjáhrlgen Krieges. Der EinfluO Italiens auf das deutsche Bauschaffen. Regensburg 1989, s. 194-195; CZEIKE, F.: Historisches Lexikon Wiens. Bd. 2. Wien 1993, s. 57. (169)

H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Kartons, Schachtel 664,

Schalzung; H H S T A

W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene B ů c h e r , Bd. 39, Giornale (I), fol.

lOv. 26. 6.

1633


363

Nejdůležitější s t a v e b n í a u m ě l e c k é počiny J a n a Křtitele z Verdenberga s p a d a j í do doby, kdy byl povýšen do h r a b ě c í h o stavu. Proto p r á v ě n a p o č á t k u t ř i c á t ý c h let přistoupil k p ř e s t a v b ě Grafeneggu, v č e t n ě kaple a kostela ve StraOu. Proto p r á v ě tehdy nechal vybudo vat kostel v N á m ě š t i , k t e r ý se měl n a p ř í š t ě stát součástí jeho h r a b ě c í rezidence. Tuto s k u t e č n o s t d o k l á d á t a k é ikonografie, jež je s p o l e č n á pro StraĎ i N á m ě š ť . N a h l a v n í m p o r t á l u kostela v N á m ě š t i byl umís těn erb V e r d e n b e r g ů v p o l e p š e n é h r a b ě c í p o d o b ě , u d ě l e n é c í s a ř e m 7. listopadu 1630. V s r d e č n í m štítku se n a c h á z e l symbol p ů v o d n í h o ro du, s t ř e d o v ě k ý c h v o r a r l b e r s k ý c h V e r d e n b e r g ů . V e t ř e t í m kvadrantu p o l e p š e n é h o erbu byl dvouhlavý orel s korunovanou literou „F" jako odkaz n a c í s a ř e F e r d i n a n d a I I . 170

Úlohu s t a v e b n í k a a v ý z n a m jeho povýšení do h r a b ě c í h o stavu ilu struje t a k é obsah o l t á ř n í c h o b r a z ů . N a h l a v n í m o l t á ř i kostela ve Strafiu, ve s h o d ě s patrociniem kostela, je zobrazeno N a n e b e v z e t í Panny M a r i e . V e s p o d n í části p l á t n a jsou n a m a l o v á n y klečící postavy V e r d e n b e r g ů : J a n a Křtitele, Ferdinanda, J a n a Petra, M a r i e K a t e ř i n y C o r o n i n i a d a l š í c h č l e n ů rodiny. Kostel v N á m ě š t i je svou s t a v e b n í podobou i ikonografií v a r i a n t n í m ř e š e n í m kostela ve Strafiu, nepo c h y b n ě byl navrhnut stejným u m ě l c e m . B y l z a s v ě c e n sv. J a n u Křtiteli, jemuž bylo ve Strafíu vyhrazeno místo pouze n a b o č n í m oltáři. Verdenberg chtěl tímto z p ů s o b e m zajisté podle d o b o v é h o zvyku ztotožnit svou vlastní osobu s patronem svého h r a b ě c í h o kostela a o p ě t tak p o u k á z a t n a jeho důležitost. P l á t n o se z o b r a z e n í m K ř t u Kristova zde proto bylo u m í s t ě n o do h l a v n í lodi, z a t í m c o m a r i á n s k é t é m a bylo p ř e s u n u t o n a b o č n í oltář. P o d o b n ě jako ve Strafiu, t a k é zde klečí n a obrazu h l a v n í h o o l t á ř e postavy d o n á t o r ů . V e s h o d ě s k a n c l é ř o v ý m i devisami, jimiž k a ž d o r o č n ě zahajoval i z a k o n č o v a l zápisy v „Glornale", tímto z p ů s o b e m V e r d e n b e r g deklaroval svou v í r u a z b o ž n o s t jako n e z b y t n é atributy r a n é b a r o k n í s p o l e č n o s t i . 171

provedl Verdenberg visitaci stavby kostela. SEDLÁK, J.: Náměšť nad Oslavou. Praha 1973, s. 26-28; KNOZ, T.: Renesance a manýrismus na zámku v Rosicích. Rosice 1996, s. 94-102. (170) Oficiální podoba h r a b é c i verze erbu Jana Křtitele z Verdenberga je o b s a ž e n a v jeho p o v y š o v a c í c h spisech. A V A W l E N , ADELSARCHIV, Verdenberg, Johann Baptist, Grafenstand, Regensburg 7. November 1630, fol. 5v-7. S r o v n á n í v š e c h tří existujících verzí erbu KADICH, H. VON - BLAŽEK, C : J. Siebmachers Crosses und allgemeines Wappenbuch. N ů r n b e r g 1899, Bd. 4, Tab. 118, s. 166. (171) M a r i á n s k á ú c t a i úcta k sv. Janu Křtiteli symbolizuje Verdenbergovu katolickou zbožnost, danou jeho italskými kořeny i loajalitou vůči Ferdinandovi II. Přítomnost doná torů prakticky na v š e c h verdenberských oltářnich obrazech pozdvihuje v š e c h n y pří slušníky rodiny. Na n á m é š f s k é m a rosickém panství to z n a m e n á počátek nové kulturní epochy.

364

DRŽAVY K A R L A STARŠÍHO Z E ŽEROTÍNA PO BÍLÉ H O R E

* ** O p o d o b ě V e r d e n b e r g o v a d v o r a vypovídají prameny velmi č a s t o ve chvílích, jež byly pro c í s a ř o v a k a n c l é ř e a jeho rodinu nějak klíčo vé. Krtiny, svatby, p o h ř b y , cesty. Lze rekonstruovat, ž e k a n c l é ř m é l m o ž n o s t v š i r o k é m spektru využívat c í s a ř o v ý c h d v o r s k ý c h služební ků, t a k ž e zdaleka ne v ž d y musel z a m ě s t n á v a t služebníky vlastní. Po d o b n é se p r o l í n a l t a k é v e r d e n b e r s k ý v í d e ň s k ý d v ů r s jeho dvory ven kovskými. Č á s t svých z a m ě s t n a n c ů vozil s sebou, č á s t najímal jedno r á z o v ě . N a p ř e l o m u let 1636 a 1637 d o p r o v á z e l V e r d e n b e r g c í s a ř e F e r d i n a n d a II. n a cestě do Ř e z n á . V p a n o v n í k o v é n é k o l i k a s e t h l a v é m p r ů v o d u , p o d r o b n ě p o p s a n é m K h e v e n h ů l l e r e m , byl malou součástí t a k é vlastní p r ů v o d V e r d e n b e r g ů v , čítající k r o m ě k a n c l é ř e a jeho m a n ž e l k y d a l š í c h dvacet osob a dvacet t ř i koně. N e m é n ě r o z s á h l ý doprovod míval V e r d e n b e r g i n a svých s o u k r o m ý c h cestách, k t e r é tehdy trvaly p o m ě r n ě dlouho a o k a n c l é ř e muselo být d o s t a t e č n ě po s t a r á n o . P o d o b n ě musel b ý t schopen velmožův d v ů r obsloužit i pod s t a t n é větší těleso, n e ž k a n c l é ř e , jeho rodinu, nejbližší služebnictvo a nejvyšší ú ř e d n í k y . I k d y ž se z ř e j m é v tomto p ř í p a d ě j e d n á o výji m e č n o u situaci, d o k l á d á to z p á t e č n í cesta z Ř e z n á . Celý c í s a ř ů v prů vod se n a dvacet čtyři hodiny ubytoval n a v e r d e n b e r s k é m z á m k u Peuerbach poblíž Lince. Verdenbergovi to podle p o z n á m k y v „Giornale" z p ů s o b o v a l o více starosti n e ž radosti. Musel c e l é m u dvoru z d a r m a zajistit stravu i u b y t o v á n í n a z á m k u , ve sklepích i ve stájích. P ř e s k a n c l é ř o v u nelibost je o v š e m patrno, že jeho z á z e m í v Peuerbachu bylo schopno reagovat n a z a k á z k u p o d o b n é h o r o z s a h u . 172

Ve z m i ň o v a n ý c h klíčových o k a m ž i c í c h V e r d e n b e r g nejen za m ě s t n á v a l n a s v é m d v o ř e osoby nejrůznějších povolání, ale t a k é o tom p o d á v a l z p r á v u ve s v é m deníku. V e š k e r é takovéto r o d i n n é slavnosti si totiž v y ž á d a l y zvláštní výdaje, k t e r é musely být náležitě z a p s á n y a z d ů v o d n ě n y . P r v n í takovou událostí byly svatby Verdenb e r g o v ý c h dcer A n n y K a m i l y a M a r i e Cecílie r o k u 1635. Tehdy se h r a b ě postaral o velkou reprezentaci. Do v e r d e n b e r s k ý c h d v o r s k ý c h služeb bylo nutno přijmout n ě k t e r é n o v é z a m ě s t n a n c e , aby vykonali určité s p e c i á l n í služby, jež p ř i b ě ž n é m provozu d v o r a nebyly zapo třebí. Nejednou se u k á z a l o , že takto přijatý z a m ě s t n a n e c již u dvora zůstal. Do k a n c l é ř o v ý c h služeb b y l přijat italský k u c h a ř M a r c o . Po d o b n é byli přijati i další Italové: t a n e č n í mistři Santo a Hortensio. Je-

(172) KHEVENHULLER, F . C H . : Annales Ferdinandei. Bd. 12. Leipzig 1721-1726, sl. 18722151. H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene B ú c h e r , Bd. 39, Giornale (I), fol. 134-134V.


365

jich ú k o l e m bylo n a u č i t tančit m l a d é h o Ferdinanda z Verdenberga. Své služby o v š e m poskytovali i o s t a t n í m č l e n ů m rodiny, k t e ř í tak byli schopni absolvovat n á r o č n o u s p o l e č e n s k o u u d á l o s t v c í s a ř s k é m re z i d e n č n í m m ě s t ě . A b y m ě l a v e r d e n b e r s k á svatba náležitou ú r o v e ň , byli v š e m lokajům a p o d k o n í m p o ř í z e n y n o v é l i v r e j e . Kvůli s v a t b ě bylo nutno najmout a zaplatit celou ř a d u d a l š í c h z a m ě s t n a n c ů a ř e m e s l n í k ů . Patřili mezi n ě zlatníci, nožíři, p o d k o n í , městští g a r d i s t é , skláři, „Madlsperger", k u c h a ř i , v o s k a ř i , s u d a ř i , stolaři, krejčí. P ř i této příležitosti si V e r d e n b e r g t a k é nechal namalovat další podobiznu. N a p r ů b ě h u s v a t e b n í c h slavností se podíleli i kanc léřovi stálí z a m ě s t n a n c i . P ř í p r a v y i vlastní c e r e m o n i á l řídil hofmistr M i c h a e l H o l z m ú l l e r T a k é č á s t h u d e b n í k ů , obvykle hrajících p ř i hos tinách, p a t ř i l a mezi Verdenbergovy stálé z a m ě s t n a n c e . P o d o b n é u d á l o s t i byly dobrou příležitostí p r o n á k u p y m o b i l i á ř e a luxusniho zboží. V d o b ě s v a t e b n í c h p ř í p r a v nakupoval Holzmúller h e d v á b n é p o k r ý v k y a z á v ě s y n a s t e n u . N á s l e d o v a l y n á k u p y velké ho počtu s t ř í b r n ý c h mís a luxusního n á d o b í . B y l p o ř í z e n n á d h e r n ý stůl, v y k l á d a n ý diamanty. A n n a K a m i l a i M a r i e Cecílie dostaly o d svého otce ke s v a t b ě m n o ž s t v í š p e r k ů , ř e t ě z y a prsteny s diamanty, v celkové h o d n o t ě 1.500 z l a t ý c h . V p ř í p a d ě d r u h é svatby byly za z n a m e n á n y n á k u p y r u b í n o v ý c h š p e r k ů , h e d v á b n ý c h p u n č o c h a sa metových látek pro nevěstu. Pro sebe V e r d e n b e r g pořídil nový plášť, pro syna F e r d i n a n d a k l o b o u k . Bylo nakoupeno velké m n o ž s t v í nejrůznéjších p ř e d m ě t ů , a ž po t a k o v ý detail, j a k ý m je k o u p ě hole pro hofmistra, řídícího c e r e m o n i á l . 173

1 7 4

175

176

177

1 7 8

(173) HHSTA W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene Búcher, Bd. 39, Giornale (I), fol. 68-lOOv.

(174) HHSTA W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene Búcher, Bd. 39, Giornale (I), fol. 78,88v. Jistě byla najmuta c e l á ř a d a d a l š í c h z a m ě s t n a n c ů , ale pouze o těchto informu je Verdenberg ve s v é m d e n í k u jako o příjemcích platů. Stejně tak ale informuje o ma líři, jenž při této příležitosti vytvořil jeho podobiznu. Svatbu řídil V e r d e n b e r g ů v hof mistr. (175) H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene Búcher, Bd. 39, Giornale (I), foL 99v. (176) H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene B ú c h e r , Bd. 39, Giornale (I), fol.

47v. Ř e t ě z 1.050 zl., diamanty 450 zl. a 675 zl., perly 480 zl., prsten s diamanty 900 zl, ji ný prsten s diamanty 600 zl., třetí prsten s diamanty 230 zl. Svatba Marie Cecílie s Kryštofem Janem z Herbersteina se konala v z e m s k é m d o m ě ve Vídni 11. a 12. 11. 1635. P ř e s n é datum svatby Anny Kamily s A d r i á n e m z Enkevoirtu uvedeno není. (177) H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene B ú c h e r , Bd. 39, Giornale (I), fol. 68-69, 75.

(178) HHSTA W I E N , ARCHIV GRAFENEGG, Gebundene Búcher, Bd. 39, Giornale (I), foL 7B.

366


Summa summarum: Svatba v r o d i n ě velmože byla nejen soukro mou událostí, ale také zátěžovou zkouškou pro jeho dvůr. Naproti to mu v očích d v o r a c í s a ř s k é h o mohl p ř i této příležitosti pozdvihnout svou o s o b n í prestiž. B y l a t a k é velkou f i n a n č n í investicí, což ekonomicky vzdělaný Verdenberg vnímal s obzvláštním citem. O d e h r á v a l se v n é m v n i t ř n í konflikt e k o n o m a a b a r o k n í h o k a v a l í r a . Verdenberg se za dlužil a dluhy splácel t a k ř k a celý následující rok. N a p ř í p r a v ě a prů b ě h u v e r d e n b e r s k ý c h svateb se podílelo i n á m ě š ť s k é panství. Plynula odtud nejvétší č á s t p e n ě z n a finanční z a b e z p e č e n í obou s v a t e b n í c h slavností. Holzmůller v této d o b ě zasílal do Vídně zvýšené finanční ob nosy. Příjemcem n ě k t e r ý c h z nich byla p ř í m o Verdenbergova manžel k a M a r i e K a t e ř i n a Coronini. T a již věděla, kterak s nimi n a l o ž i t . 179

Po s v a t b ě V e r d e n b e r g o v ý c h dcer n á s l e d o v a l a celá ř a d a podob n ý c h slavností. P r v n í z n i c h byl p o h ř e b dcery M a r i e Cecílie, jež ze m ř e l a p o u h é h o půl r o k u po s v é m s ň a t k u s Kryštofem J a n e m z Herbersteina, n a p o č á t k u č e r v e n c e 1636. J a n Křtitel z Verdenberga tehdy p o b ý v a l mimo Vídeň, n a c h á z e l se p r a v é v císařově doprovodu, putujícím p ř e s Linec do Ř e z n á . P ř i p ř í p r a v ě p o h ř b u , n a nějž byla vy č l e n ě n a částka, přesahující 2.000 zlatých, byl zastoupen Holzmúllerem. P a t r n ě proto s m u t e č n í slavnost p r o b ě h l a v p o n ě k u d skromnějším du chu, ačkoliv d o n Florentius Schilling rozvedl v k á z á n í své v e š k e r é řečnické u m ě n í . V Linci zastihla r o k u 1636 V e r d e n b e r g a i další z p r á v a o v ý z n a m n é r o d i n n é události, t e n t o k r á t e šťastné. Dne 15. října 1636 se mu na rodil vnuk (syn A n n y K a m i l y a A d r i a n a z Enkevoirtu), jenž dostal j m é n o J a n F e r d i n a n d F r a n t i š e k . Jeho kmotrem se stal s á m p a n o v n í k . P r o t o ž e se nemohl ú č a s t n i t k ř t u o s o b n ě , nechal se zastoupit tajným radou a d o l n o r a k o u s k ý m m í s t o d r ž í c í m J a n e m Teuflem. C í s a ř o v n u zastoupila h r a b ě n k a T r a u t s o n o v á . Slavnost byla o p é t f i n a n c o v á n a ze zisku m o r a v s k ý c h panství, H o l z m ů l l e r se pro p e n í z e o s o b n ě vypravil do N á m ě š t ě . 1 8 0

1 8 1

(179) H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene Bůcher, Bd. 39, Giornale (I), fol. 88v. (180) H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene B ů c h e r , Bd. 39, Giornale (I), fol.

1 lOv. Dne 9. 7. 1636 psal Verdenbergovi z Vídně Holzmůller. Verdenberg si pozname nal: „ Uncosten so auf mein liebsten Tochter Ceciliae v. Herberstein selig Conduct u. Exequiren auf ganz Summariter gebracht 2.224 fl." SCHILLING, R : Todten-Cerust, daO ist Wohlgergrundte Ehren-Gedáchtnub. N ů r n b e r g 1681, pag. 1-19. (181) H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene B ů c h e r , Bd. 39, Giornale (I), fol.

115. N e j s p í š e se jednalo o M a x m i l i á n u Trautsonovou, roz. z Hohenzollernu, od roku 1630 m a n ž e l k u Verdenbergova přítele Jana Františka z Trautsonu. MZA BRNO, RODINNÝ ARCHIV DIETRICHSTEINÚ, G 140, Trautsonovó, kart. 667, č. 3045, Svatební smlouva mezi Ja nem Františkem Trautsonem a Maxmiliánou z Hohenzollernu, fol. 1-14.


367

Cesta J a n a Křtitele z Verdenberga v p r ů v o d u c í s a ř e do Ř e z n á byla v jeho životě u d á l o s t í stejného v ý z n a m u , jako z m i ň o v a n é svatby, p o h ř b y nebo krtiny. Verdenbergovi se naskytla další m o ž n o s t kon frontovat v l a s t n í životní styl se životním stylem p a n o v n í k a . Měl příle žitost s e z n á m i t se s chodem důležitých k u l t u r n í c h a u m ě l e c k ý c h cen ter, ležících n a trase z Vidné do Lince, Ř e z n á , Augsburku. Zde kontaktoval mistry a obchodníky, od nichž nakupoval luxusní a u m ě lecké zboží pro v ý b a v u své rodiny, d v o r a i k o s t e l ů . A n i b ě h e m ta kové cesty n e z a p o m í n a l n a svá m o r a v s k á panství, V prosinci 1637, v r á m c i p ř í p r a v y n a svěcení n á m é š ť s k é h o f a r n í h o kostela, proplatil a u g s b u r s k é m u mistru B a l t a z a r u Schmidtovi monstranci z a 120 zla tých, kterou objednal b ě h e m své ř e z e n s k é cesty. Ve stejné d o b ě na koupil mnoho v y b a v e n í pro n á m é š ť s k ý kostel t a k é ve V í d n i . 182

183

J i n ý m typem slavností, velmi č a s t ý c h n a v e r d e n b e r s k é m d v o ř e , bylo p o k l á d á n i z á k l a d n í h o kamene a svěcení kostelů. K a n c l é ř se jich z ú č a s t ň o v a l se svou rodinou a zval n a široký o k r u h svých p ř á t e l . Sla vilo se svěcení p o h ř e b n í kaple ve Vídni, z á m e c k é kaple v Grafeneggu, r o d o v é h o kostela ve Strafiu, k a p u c í n s k é h o kostela v M ó d l i n g u nebo c í s a ř s k é kaple n a N o v é m trhu. M o n u m e n t á l n í rodinnou slav ností se ale stalo položení z á k l a d n í h o kamene i svěcení kostela sv. J a n a Křtitele v N á m ě š t i . N e p o c h y b n ě to souviselo s Verdenbergovým ú m y s l e m integrovat n á m ě š ť s k é p a n s t v í do celého komplexu jeho držav. Slavnost p o s v ě c e n í z á k l a d n í h o kamene byla d ů v o d e m ke k a n c l é ř o v u d l o u h o d o b ě j š í m u pobytu n a n á m é š ť s k é m z á m k u . Dostalo se mu tedy d o s t a t e č n é příležitosti, aby zjistil, co vše je p o t ř e b a p r o nový kostel pořídit. Slavnost se konala 4. listopadu 1637 n a s v á t e k sv. 1 8 4

(182) N e n í t ě ž k é si představit, ž e Verdenberg, když objednával u u m ě l c ů v Linci Spazziho a Allia svůj n á h r o b e k do kaple u sv. Michaela, myslel při tom na smrt s v é dcery Marie Cecilie. (183)

H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E C G , Gebundene Bucher, Bd. 39, Giornale (I), 9.

prosinec 1637, nefoliováno. S a u g s b u r s k ý m Schmidtem byl ve styku m i n i m á l n ě od č e r v e n c e 1636, kdy od něj zakoupil misy, talíře, stříbrnou truhlici za 4.832 zl. (fol.l 16). (184) Ve s h o d ě s dobovou mentalitou bylo p o s v ě c e n í z á k l a d n í h o kamene i s v ě c e n í kostela nejen projevem osobni víry stavebníka, ale také jeho v ý z n a m n o u dvorskou slavností. Ve struktuře Verdenbergova dvora nebylo v y s v ě c e n í farniho kostela v Ná měšti zajisté p ř e d ř a z e n o jeho p o d o b n ý m aktivitám, jakými bylo d o k o n č e n í hrobní kaple ve Vídni, nadace pro k a p u c í n y v Módlingu, spolupodílnictví na b u d o v á n i císař ské hrobky u k a p u c í n ů na N o v é m trhu, b u d o v á n i hradní kaple na z á m k u v Grafeneggu a farního kostela ve Strafiu. Kostel v N á m ě š t i byl v š a k z á r o v e ň kostelem hrab ě c i m a proto mu bylo nutno v ě n o v a t náležitou pozornost. N á m ě š f s k ý kostel byl podle b ě ž n é literatury s t a v ě n v letech 1636-1637, resp. 1639-1641. SEDLÁK, J.: Náméší nad Oslavou. Praha 1973, s. 26-28. KUDĚLKA, Z.: Architektura 17. století na Moravě. In: Dějiny českého výtvarného umění. 11/2. Praha 1989. s. 282.

368


K a r l a B o r o m e j s k é h o , jenž m ě l být patronem jednoho z vedlejších ol t á ř ů kostela. J a n Křtitel z V e r d e n b e r g a se v d e n í k u zmiňuje o „svém" kostele. V o k a m ž i k u položeni z á k l a d n í h o kamene měl k dispozici ná v r h jeho b u d o u c í a r c h i t e k t o n i c k é podoby i ikonografické symboliky. O l t á ř n í o b r a z y F r i e d r i c h a Stolla o p ě t oslavily jeho oblíbené světce, z á r o v e ň vytvořily čitelný odkaz n a souvislost se s o u č a s n ě b u d o v a n ý m kostelem ve Strafiu, kde Stolí pouze zaměnil t é m a t a n a hlavním a boč ních o l t á ř í c h v závislosti n a p a t r o c i n i u . S h r o m a ž ď o v á n í m o b i l i á ř e pro kostel v N á m ě š t i nad Oslavou vě noval V e r d e n b e r g velké množství č a s u a energie po celé období 1636-1641. P ř e d d o k o n č e n í m stavby kostela jeho aktivita v tomto s m ě r u ještě narostla. V letech 1637 a 1640 pořizoval nejrůznéjší kos telní p ř e d m ě t y : svíce, kříže, k o r p o r á l y , monstrance, ciboria, kalichy, m e š n í knihy, antependia, t e x t i l . F a r á ř v N á m ě š t i dostal čtyři kusy p ě k n é p r o v e d e n ý c h p o k r ý v e k n a b o č n í oltáře. V té d o b ě se již s do k o n č e n í m v y b a v e n í kostela p o s p í c h a l o , neboť se blížilo datum jeho „consegrace". Vysvěcení kostela nakonec provedl olomoucký pomoc n ý biskup Valentin K a r a s z Rhomsteina, jemuž z a tento ú k o n vyplatil v srpnu 1642 v e r d e n b e r s k ý ú ř e d n í k Petrucci č á s t k u 150 zlatých. Při této příležitosti byla n e p o c h y b n ě v N á m ě š t i z o r g a n i z o v á n a velkolepá slavnost, byť o o s o b n í ú č a s t i h r a b ě t e není t e n t o k r á t v jeho d e n í k u ž á d n á z m í n k a . Po vysvěcení kostela se V e r d e n b e r g ů v zájem obrátil jiným s m ě r e m a další p o z n á m k y v „Gtornale" se již kostela náměšťského netýkají. 185

186

187

** * V z á v ě r e č n é e t a p ě života již J a n Křtitel z Verdenberga n e z a s t á val v y s o k é funkce u c í s a ř s k é h o dvora. P ř e s t o v š a k n e z a n e v ř e l n a po t ř e b u vlastní reprezentace, p r o v á d ě n é p r o s t ř e d n i c t v í m podpory s v ě t s k é h o i s a k r á l n í h o u m ě n í . Soustředil se n a dostavbu z á m k u

(185) Podobnost v aktivitách při b u d o v á n i v e r d e n b e r s k ý c h farních kostelů na panství N á m ě š t a Grafenegg se projevila i ve stavební p o d o b ě kostela, nejspíše v y t v o ř e n é je d i n ý m u m ě l c e m . Snad jím byl k a n c l é ř ů v „dvorní stavitel" mistr Mathias Piazolli, jemuž k a n c l é ř ů v v í d e ň s k ý rentovní ú ř a d vyplácel mzdu za práci 29. b ř e z n a 1641, tedy v do b ě d o k o n č e n i stavby n á m ě š t s k é h o kostela a b e z p r o s t ř e d n ě po V e r d e n b e r g o v ě návra tu z jednoho z d l o u h o d o b ě j š í c h pobytů na N á m ě š t i , b ě h e m n ě h o ž se z a b ý v a l přede v š í m dostavbou kostela. H H S T A W I E N , A R C H r v G R A F E N E G G , Gebundene B ů c h e r , Bd. 37,

Giornale (II), fol. 173v. (186) HHSTA W I E N , ARCHIV G R A F E N E G G , Gebundene Bůcher, Bd. 39, Giomale (I), nefoliováno a Bd. 37, Giornale (II), fol. 8v a 11. (187) 249.

H H S T A W I E N , ARCHIV G R A F E N E G G , Gebundene B ů c h e r , Bd. 37, Giornale (II), fol.


369

v Grafeneggu a n a d o b u d o v á n í m ě s t s k é h o p a l á c e ve Vídni. Stejné tak dokončil svou p o h ř e b n í k a p l i u sv. M i c h a e l a a ve StraOu založil špitál pro své s t a r é a n e m o c n é p o d d a n é . Dokončil p ř e s t a v b u z á m k u v k r a ň s k é m Kreutzu, k a m se utekl p ř e d ř á d ě n í m švédských vojsk n a sklon ku třicetileté války. Torstenssonovo t a ž e n í n ě k t e r é Verdenbergovy majetky n a M o r a v ě a v Dolních R a k o u s í c h poškodilo. P r á v ě dobudo v a n ý kostel ve Straflu dokonce v y h o ř e l . Paralelné pokračovala snaha J a n a Křtitele z V e r d e n b e r g a p ř i p r a v i t co nejlepší s p o l e č e n s k ý n á s t u p svého syna Ferdinanda. Nechal namalovat jeho p o r t r é t . Auto rem byl o p ě t F r i e d r i c h Stolí, jenž se mezitím již stal s k u t e č n ě s l a v n ý m c í s a ř s k ý m m a l í ř e m . Stejné tak p r o něj p o ř i z o v a l š p e r k y a nejrůznější luxusní zboží. V listopadu 1644 jej dokonce v doprovodu svého ital ského t a j e m n í k a Literatiho vypravil do Itálie. N a k a v a l í r s k é cestě se měl m l a d ý šlechtic n a u č i t d o b r ý m m r a v ů m a z á r o v e ň poznat zemi svých p ř e d k ů . M o n u m e n t á l n í p o h ř e b n í slavnost se skvělým k á z á n í m Florentia Schillinga je m o ž n o p o v a ž o v a t z a vyvrcholení k a n c l é ř o v y pozemské pouti. 188

189

V momentu, k d y J a n Křtitel z V e r d e n b e r g a u m í r a l , k o n č i l a ve s t ř e d n í E v r o p ě třicetiletá v á l k a a o t e v í r a l a se cesta k p o v á l e č n é stabi lizaci. N a v e r d e n b e r s k ý c h statcích v R a k o u s í c h i n a M o r a v ě byly v plné m í ř e a p l i k o v á n y p r i n c i p y absolutistické moci se v š e m i jejími atributy. M o r a v s k á p a n s t v í N á m ě š ť a Rosice byla zapojena do Ver denbergovy celkové p a t r i m o n i á l n í struktury a byla o v l á d á n a dvor skou r a n ě b a r o k n í kulturou.

(168) SKALECKI, G.: Deutsche Architektur zur Zeit des DrelBlgjáhrlgen Krieges. Der Einflu/3 Italiens aufdas deutsche Bauschaffen. Regensburg 1989, s. 194. (189) H H S T A W I E N , A R C H I V G R A F E N E G G , Gebundene Bucher, Bd. 38, Giornale (III), fol. 57v. SCHILLING, R: Todten-Gerust. daO ist Wohlgergrúndte Ehren-GedáchtnuQ. Numberg 1681, pag. 29-60. O Schillingovi a jeho k á z á n í c h PoscH, W.; Biographische Notizen zu P. Don Florentius Schillíng, dem Vorláufer von Abraham a Santa Clara. Beitráge zur Wiener D i ó z e s a n g e s c h i c h t e , 28, 1987, č. 2, s. 17-20; EYBEL, F. M.: Predigt Sammlung - Literaturprogramm. Zu Florentius Schilling Predigtsammlung ,Amaradulcis" (1655). In: V A L E N T I N , J . M . (ED.): Gegenreformation und Literatur. Beitráge zur interdiszipllnáren Erforschung der katholischen Reformbewegung. Amsterdam 1979, s. 299-346.

NÁMĚŠŤ A ROSICE OKOLNOSTMI VYNUCENÝ PRODEJ

Recommend Documents