Nacismus ústy svého vůdce vyhlásil nesmiřitelnost vůči všem skuteč ným i předpokládaným protivníkům. „Soucit je přepych, který si nemů žeme dopřát,“ vyjádřil se v okruhu svých blízkých spolupracovníků.
Dosavadní prostory věznic a trestnic tomuto náporu nedostačovaly, padlo tedy rozhodnutí o vzniku koncentračních táborů, přičemž za jakýsi „vzorový objekt“ byl určen Dachau, nacházející se v bažinaté krajině poblíž Mnichova. První vězeňské kolony.
Po slovech okamžitě násle dovaly činy – ponižování odpůrců, zatýkání…
Připomínka statečného po stoje evangelického faráře Paula Schneidera, o němž vyprávíme v textu knihy.
Předepsané ustrojení poli tického vězně. Později, kdy zejména po začátku války vězněných přibývalo geome trickou řadou, se už na jed notnou úpravnost vzhledu tolik nedbalo a často musely bez ohledu na roční dobu postačit i potrhané a špina vé hadry.
Svým způsobem unikátní cyklus záběrů pochází z léta 1937, kdy se na vrchu Ettersberg u Výmaru započalo s výstavbou koncentračního tábora Buchen wald.
Takhle byli do tábo ra přiváženi političtí vězňové.
Zima 1941: transport sovětských válečných zajatců byl odveden přímo do mauthausenských plynových komor.
První okamžiky v Mauthausenu. Zazněl povel: „Svléknout do naha!“ Speci ální komando pak třídilo jednotlivé části oblečení a hledalo cenné předměty.
Utrpení se netýkalo jen mužů. Speciální ženský koncentrační tábor Ravens brück vznikl v letech 1938–1939 na sever od Berlína.
O mnohém vypovídá i výraz a vzhled do zorkyň SS, které se vzájemně předháněly v míře krutosti.
Ulička mezi „bunkrem“ a komandaturou, kde byly vězenkyně zákeřně stříleny.
Lágrem Ra vensbrück prošlo přes 120 000 žen z celé Evro py, z toho jich více než 90 000 nepřežilo. Zby ly zde hromady mrtvol a pece krematoria.
Esesáčtí mocipáni v táboře Mauthausen působili blaho bytným dojmem. A takhle vypadali ti, kteří jim podlé hali: třeba lidé na zdejším nemocničním revíru.
Otrocká práce vězňů byla jen jinou formou fyzické likvidace.
Představitelům německého průmyslu se nasazení vězeňských sil nijak nepří čilo. Snímek nahoře: šéfinženýr firmy IG Farben Max Faust se spolu s říšským šéfem SS vypravil do Osvětimi. Dole: Himmler a Kaltenbrunner předvádějí zmocněncům výrobních firem koncentrační tábor Mauthausen.
Pobyt v koncentrač ním táboře byl trau matem pro celý život.
Mohli být lidmi ti, kteří takto zacházeli s jinými lidskými by tostmi?
Mnoho lidí zemřelo v drátech, do nichž byl zaveden elektrický proud. Větši nu z nich tam často i z malicherných důvodů zahnali dozorci SS, jen zcela výjimečně to bylo některým vězněm zvoleno jako způsob sebevraždy, a tedy i úniku z utrpení.
Koncentračním táborem Sachsenhausen na okraji Berlína prošlo i mnoho Čechů, kromě jiných také studenti, kteří byli zadrženi 17. listopadu 1939.
U nápisu o lásce k vlasti byli vězňové trestáni bitím, jež často končilo smrtí. Ostatní museli přihlížet.
Dřina, hlad, smrt… Znovu a znovu se točil tento ďábelský kolotoč i v Sachsen hausenu.
Vězňové koncentračních táborů byli zneužívání k nelidským lékařským po kusům (podchlazování, omezování dýchacího procesu a podobně).
Pro transporty vězňů byly dokonce vypracovány speciální železniční jízdní řády.
Ženy byly v lág rech i při speciál ních akcích jedno tek SS vystavovány hlubokému lidské mu ponížení.
Pohled z nejsmutnějších: děti za ostnatými dráty…
Prostředí absolutního bezpráví vedlo až ke zvrhlostem. Man želka komandanta Kocha si ne chala dělat z lidské kůže stínítka k lampičkám a dávala také pre parovat lebky zabitých vězňů…
… a lidská kůže jí posloužila také pro vazbu knih.
Popraviště v Sachsenhausenu.
Nástup k výdeji jídla (Flossenbürg).
Nejblíže k našim hranicím se nacházel velký koncentrační tábor Flossenbürg.
Letecký pohled na lágr Neuengamme na severu Německa.
Kultura pomáhala lidem v lágrech přežít. Zachovaly se například kresby a obrazy Emila Filly (nahoře), Jiřího Krohy (dole) a Josefa Čapka (vpravo a na další straně).
V podzemní továrně Dora poblíž Nordhausenu byli vězňové donuceni za úděsných životních i pracovních podmínek vyrábět „zázračné zbraně“, napří klad rakety V 1 a V 2.
Autentické fotografie ze zrůdného dění, jež se v soustřeďovacích táborech, ghettech, ve vyhlazovacích koncentračních táborech, při transportech, selek cích, zabíjení jako na běžícím pásu a likvidování mrtvých těl uskutečňovalo v rámci „konečného řešení židovské otázky“, nepotřebují popisky. Snímky ho voří výmluvnou řečí samy o sobě.
Snímek, který se podařilo pořídit jen s velkou mírou rizika: práce zvláštního komanda s těly zavražděných. Nepředstavoval si Dante Alighieri nějak tak hle své Peklo?
Poslední ohlédnutí za životem. Říšskému vůdci SS Heinrichu Himmlerovi jako nejvyšší instanci podléhalo vše, co se týkalo koncentračních táborů i vyhlazovacího programu…
… Bez soucitu vydával rozkazy, se zpupným výrazem si prohlížel terezínské ghetto i jednotlivé lágry, ale nakonec se projevil jako zbabělec: po svém zatče ní Brity spáchal sebevraždu pomocí ampulky jedu v zubu.
Jaro 1945. Z obav před hromad nou likvidací vězňů se v některých táborech připravovalo ozbrojené povstání. Na nejrůznějších místech – jako třeba v Buchenwaldu, od kud jsou tyto snímky – se podařilo ukrývat různými způsoby získané zbraně.
První šťastné chvíle ve Flossenbürgu.
Kresba malíře Romana Jefi menka zachycuje útok účastníků buchenwaldského povstání na hlav ní bránu. V té chvíli již s defi nitivní platností ztrácely hodnotu táborové „peníze“.
Dočkaly se i ženy v Ravensbrücku, kam vstoupily jed notky Rudé armády.
Brána Sachsenhausenu se otevřela…
Spojeneckým jednotkám se v koncentračních táborech – zejména v severo německém Bergen-Belsenu, který byl Brity osvobozen až jako poslední – na skytly úděsné pohledy…
Dopadené dozorkyně SS byly nuceny pomáhat s odklízením mrtvých těl. Návraty domů.
Éra nacistických koncentračních táborů skončila.
