Na kole po sjezdovce, ale nahoru

Na kole po sjezdovce, ale nahoru Překrásné počasí pozdního léta přivítalo v Krušných horách v areálu Biatlon clubu Jáchymov 70 účastníků Přeboru Vězeňské služby České republiky v jízdě na horských kolech. Po náročných tratích, kde se v zimě prohánějí běžkaři a kde prskají malorážky, svištěly 1. a 2. září pneumatiky horských kol a ozýval se zrychlený dech cyklistů. Závodníci a závodnice z 27 věznic a vazebních věznic, IV VS a generálního ředitelství, rozděleni vždy do tří věkových kategorií, absolvovali během dvou dnů dvě náročné disciplíny. Devatenáct žen jelo první den časovku na 10 kilometrů, jedenapadesát mužů si ve stejné disciplíně přidalo ještě 5 kilometrů navíc. Po 24 hodinách se postavili znovu na startovní čáru závodu jednotlivců. Na ženy čekaly 24 kilometry (dva okruhy), muži jeli o kolo více, tedy 36 kilometrů. Horská kola vyžadují horský terén, jinak jsou jen pro okrasu. Na druhé straně ovšem vyjet od dolní stanice lyžařského vleku nahoru asi 200 metrů po louce, která v zimě slouží jako sjezdovka (ženy dvakrát, muži třikrát), byť za použití více jak dvaceti převodových stupňů, byl úkol přímo nadlidský. Většina závodníků slezla z kol hned dole a vytlačila je za mohutného funění nahoru. Pár zdatnějších sice zkoušelo po „střeše“ vyjet, ale postupně sesedali, někteří po pár metrech, jiní třeba až za polovinou toho ukrutného „krpálu“. Ti, kteří sjezdovku zdolali, aniž by se dotkli nohou ze-

Pavel Pospíšil na startu časovky

Milan Dočekal z GŘ si stoupání po sjezdovce opravdu vychutnal

Přeborníci VS ČR Jitka Vrzalová a Kamil Mráz mě, by se dali spočítat na prstech jedné ruky. A tak nejčastějšími slovy, jež byla po dosažení horní části sjezdovky slyšet (kromě těch nepublikovatelných), byla ta, která parafrázovala památný výrok z filmu Knoflíková válka: Kdybych to byl věděl, tak bych se sem nepřihlásil. Po vynikajících výkonech v obou disciplínách si pro tituly přeborníků VS ČR v jízdě na horských kolech vyšlapali pprap. Kamil Mráz z Vazební věznice Olomouc a o. p. Jitka Vrzalová z Věznice Horní Slavkov. (Podrobnější výsledky v jednotlivých kategoriích a disciplínách uvádíme na str 20–21) Robert Plánička z Mírova - jeden z mála, kteří vyjeli až nahoru

Jaroslav Sisel Foto autor a Ludmila Miláčková

Při pohledu shora trochu zamrazí, a co teprve opačným směrem

Image českého vězeňství Propagace a mediální prezentace jsou dnes každodenní součástí našeho života. Ať chceme nebo ne, jejich vliv roste, a to úměrně s rozšiřováním informačního spektra, které nás obklopuje. Důvod je prostý – každý, kdo se chce uplatnit ve společnosti, samozřejmě v tom pozitivním slova smyslu, musí být vidět. Odborná literatura hovoří o Public Relations (PR), neboli vztazích s veřejností, na které připadá významný podíl úspěchu či propadu jakéhokoliv společenského, politického a ekonomického subjektu. Ne každý subjekt si však úlohu PR zcela uvědomuje, ne každý ví, že jde o poměrně nový, ale důležitý obor lidské činnosti, jehož význam je nejzřetelnější zejména v krizových situacích. Tím nechci říct, že v době „klidu“ můžeme na PR zapomenout. Naopak. Tvorba pozitivního image každého subjektu je trvalou součástí jeho existence a vhodně volené formy, nástroje i prostředky propagace nebo mediální prezentace mohou jen umocnit cílový efekt. Pokusím-li se transponovat současné trendy PR do práce Vězeňské služby ČR, musím zdůraznit, že alfou i omegou této práce musí být tvorba komplexního obrazu vězeňského systému, vytvářeného včasnou a kvalifikovanou reakcí na aktuální požadavky státní správy, mediální sféry, odborné i široké veřejnosti i vlastních potřeb. Základní formy realizace této tvorby, její obsah i hlavní okruhy činnosti se proto staly těžištěm Koncepce mediální strategie Vězeňské služby České republiky, přijaté v červnu 2003 a průběžně naplňované ve všech stěžejních oblastech jejího zaměření, tj. ve spolupráci s médii, v publicistické a webové prezentaci vězeňské služby. Jenže vývoj jde dál a zabývá-li se dnes vězeňská služba otázkami svého dalšího rozvoje, pak je nutné tomuto kroku přizpůsobit i mediální strategii. Na první pohled možná snadnou, ale podle výsledků dosavadní praxe náročnou činností PR, je hlubší infiltrace významu a smyslu této práce do vědomí a jednání lidí, a to hned ze dvou zásadních důvodů: kvalitní Public Relations nelze v žádném případě uplatňovat bez kvalitních informací a kvalitní řízení se neobejde bez kvalitní Public Relations. Do jaké míry se to daří a bude dařit, záleží samozřejmě na lidech, kteří se přímo i nepřímo podílejí na tvorbě mediální a komunikační strategie VS ČR, a tím spoluvytvářejí její skutečný obraz ve společnosti. Z určitého úhlu pohledu lze do této skupiny zahrnout všechny zaměstnance VS, i když největší tíhu odpovědnosti nesou, vedle pracovníků PR, střední a hlavně vrcholoví manažeři. Jejich přístup k Public Relations má totiž rozhodující vliv na to, jak naše společnost pohlíží na české vězeňství, zda mu přisuzuje odpovídající význam z hlediska jeho poslání, především pak z důvodu bezpečnosti vlastní i státu. Na Public Relations musíme pohlížet jako na každodenní práci, která, realizována kolektivně či individuálně, má vždy jen jeden hlavní výstup, a tím je dobré jméno českého vězeňství. Od roku 1989 se v tomto směru hodně udělalo, a to nejen u nás doma, ale v posledních letech i na mezinárodním poli. Přitom je potěšitelné, že se na každodenní prezentaci Vězeňské služby ČR zvyšuje podíl tiskových mluvčích jejích organizačních jednotek, přestože naprostá většina z nich vykonává tuto práci jako doplněk ke své hlavní pracovní činnosti. Do další práce bych jim rád popřál co nejvíce včasných, fundovaných a přesných informaci. Ing. Miroslav Jílek vedoucí oddělení pro styk s veřejností GŘ VS ČR

Z obsahu čísla 5/2004 Pardubice bez odsouzených žen Zaměstnancům pardubické věznice se změnil život, v květnu ji opustily poslední vězeňkyně. Dříve typickou ženskou věznici budou nyní obývat odsouzení muži.

str. 2 Zpravodajství Zpravodajství z generálního ředitelství VS ČR a organizačních jednotek vězeňské služby.

str. 6–9, 32–34 Alternativy mají budoucnost Rozhovor s ředitelem Probační a mediační služby ČR Mgr. Pavlem Šternem o její činnosti a spolupráci s Vězeňskou službou ČR.

str. 10 O českém vězeňství u kulatého stolu Beseda s pěti řediteli věznic a vazebních věznic o navržené Koncepci rozvoje českého vězeňství do roku 2015 a dalších aktuálních otázkách jeho současného vývoje.

str. 12 Sisyfovská práce? Ne tak docela. Ve Vazební věznici Ostrava rychle reagovali na novou vyhlášku o řádu výkonu vazby a nabízejí obviněným pestré programy zacházení.

str. 16 Hromadné hladovky vězňů v Polsku Ve spolupráci s polským časopisem Forum penitencjarne přinášíme informace o začátku, průběhu i ukončení hladovek v několika polských věznicích.

str. 26 Foto na 1. a 4. straně obálky: Vchod do administrativní budovy Věznice Heřmanice a detail z Věznice Drahonice. Autor: Miroslav Jílek

Pardubice bez odsouzených žen Pardubice byly po léta synonymem pro ženskou věznici. Otevření nové věznice ve Světlé nad Sázavou však ukončilo 113 let trvající tradici. Proměna ve věznici určenou výhradně pro muže trvala od listopadu roku 2000 do května 2004. Tak podstatná změna jistě zasáhla do života a práce personálu. Proto jsme se krátce po odjezdu odsouzených žen rozhodli zaznamenat některé názory a pocity lidí, kteří v pardubické věznici pracují a budují její novou tvář.

Pohled od hlavního vchodu Zvnějšku a na první pohled se Věznice Pardubice nezměnila. A přece něco: při vstupu návštěvník dříve ukazoval doklady uniformovanému muži. Dnes elektrické zámky otevírají a přes tlusté sklo stanoviště hlavního vchodu se docela mile usmívají dvě uniformované ženy. Teprve při kontrole detektorem kovů potkávám prvního muže. Vysypávám postupně z kapes všechny klíče, netajím důvod své návštěvy a dávám se do řeči s pprap. Vladimírem Dědkem: „Pardubice bez ženských? Je v tom rozdíl. U žen snad nikdy protidrogoví psi nic nenašli. I mobilů bylo nepatrně. To muži se jinak činí.“

Pohled vedení věznice První zástupkyně ředitele Mgr. Iva Prachařová patří mezi členy osvědčeného týmu, který po léta tvoří image věznice. Podílí se samozřejmě i na nové koncepci, změně ženské věznice v mužskou. Uplynulá čtyři léta byla asi v Pardubicích ve znamení stavebních a technických úprav. Co bylo především nutné změnit? Mgr. I. Prachařová: „V důsledku radikální změny profilace Věznice Pardubice bylo skutečně v uplynulých čtyřech letech nutné provést řadu stavebních i technických úprav, jejichž cílem bylo v první řadě zvýšení míry bezpečnostního zajištění celého objektu věznice, například úprava ohradní zdi, nově vybudované vnitřní oplocení zakázaného pásma, objektová bezpečnost ubytovny pro specializované oddělení odsouzených mužů trvale pracovně nezařaditelných ve věznici typu s ostrahou, technické

2

zabezpečení ostrahové zóny, ale i vytvoření sociálního zázemí pro výkon trestu odsouzených mužů.“ Bylo nutné změnit nebo rekvalifikovat personál věznice? A jak vůbec tyto změny přijímali lidé, kteří jsou v každodenním styku s odsouzenými? Mgr. I. Prachařová: „V připravenosti personálu tato změna nebyla pro nás tak náhlá, protože po dlouhou dobu jsme v Pardubicích měli umístěné i odsouzené muže. Byli jsme tedy na zacházení s muži zvyklí. Momentální skladba personálu na oddělení výkonu trestu a oddělení vězeňské a justiční stráže Věznice Pardubice byla podmíněna skutečností, že do roku 2000 byl u nás počet odsouzených žen vyšší (80 %) než počet odsouzených mužů, proto i zhruba 40 % personálu zmíněných oddělení tvoří ženy.

Zacházení s odsouzenými ženami vyžadovalo od personálu zcela jiné odborné přístupy, než vyžaduje zacházení s odsouzenými muži. Bylo proto nutné od základu revidovat dlouhodobě aplikované přístupy nejen v oblasti bezpečnosti věznice včetně bezpečnosti personálu, ale také strukturu samotných programů zacházení s odsouzenými včetně vzdělávacích a volnočasových programů i terapeutického působení. Na oddělení výkonu trestu se například již v minulosti plně osvědčila praxe, kdy u jednotlivých kolektivů odsouzených pracuje vždy smíšená dvojice – vychovatel a vychovatelka. Citelnější problémy se zastoupením ženského personálu jsme nuceni řešit na oddělení vězeňské a justiční stráže, zejména při praktickém výkonu služby. Z tohoto důvodu byla část ženského personálu oddělení vězeňské a justiční stráže přeškolena k výkonu služby na hlavním vchodu a v důsledku toho došlo k posílení mužského personálu v přímém výkonu služby u odsouzených mužů. Také výkon dozorčí služby je nyní realizován tak, že na ubytovnách odsouzených mužů slouží smíšené dvojice dozorce a dozorkyně. Samozřejmě že tato zásadní změna profilace věznice ve svých počátcích měla na personál i vliv negativní, byly zaznamenány obavy ze ztráty dosavadních sociálních jistot. Dnes už je však nepochybné, že personál se ztotožnil s no-

vými cíli a úkoly a má dostatek profesní zdatnosti a sil k zabezpečení kvalitního fungování věznice v nových podmínkách.“ Zkušenost vaší věznice je ojedinělá. Můžete srovnávat, jak se daří shánět zaměstnání pro odsouzené ženy a pro odsouzené muže. Jak se to jeví vám? Mgr. I. Prachařová: „Zásadní problémy se zaměstnaností odsouzených jsme nezaznamenali. Odsouzené ženy pracovaly především

1. zástupkyně ředitele Mgr. Iva Prachařová

reportáž

české vězeňství 5/2004

Typický pohled z Pardubic – takzvaný Václavák ve vnitřním provozu, ale i u smluvních podnikatelských subjektů, jejichž pracoviště byla ve věznici. Nyní je situace obdobná. Věznice již v minulosti měla zkušenost, že odsouzení muži jsou schopni vykonávat tzv. ženské práce – například šití výstrojních součástek. Nebyl problém přeměnit celý výrobní provoz pro odsouzené muže. Objem výroby vůbec nepoklesl, ba naopak. Odsouzení pracují podle norem spotřeby práce, což je pro ně silným motivujícím faktorem. I ostatní provozy bez jakýchkoliv komplikací byly obsazeny mužskou pracovní silou. V této souvislosti je nutno zmínit i vynaložené úsilí zaměstnanců věznice, kdy bylo přistoupeno k nejnáročnějšímu kroku – provedení změny obsazení pracovních míst na pracovišti vězeňské kuchyně. K tomuto kroku došlo ze 4. na 5. dubna 2004. Ačkoli byly určité obavy z toho, jak se první den odsouzení muži vypořádají s přípravou stravy, proběhla i tato výměna naprosto bez problémů. Dnes je připravovaná strava pro odsouzené prakticky na stejné úrovni, na kterou jsme byli zvyklí u odsouzených žen – kuchařek. Lze konstatovat, že zásadní problémy se zaměstnaností odsouzených naše věznice neměla a nemá ani dnes, kdy se míra celkové zaměstnanosti pohybuje kolem 85 %. Obecně platí, že podnikatelský sub-


jekt zaměstnávající vězně má rozhodně nižší náklady na udržení pracovní síly než při zaměstnávání civilních pracovníků.“

Pohled z kanceláře vychovatelů V první linii zacházení s odsouzenými jsou vychovatelé. Pan Vladimír Fenik vychovával odsouzené ženy 33 let a paní Jiřina Jelínková celkem 11 let. Jaké mají zkušenosti? Co je hlavní ve vztahu k odsouzeným ženám z pohledu vychovatele a z pohledu vychovatelky? V čem nyní spatřují nejvýraznější rozdíl mezi odsouzenými ženami a muži? Změnil se nějak jejich život nebo pohled na uplatňování některých pedagogických zásad, které se v minulosti osvědčily? J. Jelínková: „U mužů pracuji zatím dva měsíce. Rozdíl v pracovní náplni vychovatele není naprosto žádný. Rozdíl v chování a vystupování odsouzených mužů vnímám. V čem spočívá? Připadá mi, že vyřizování běžných záležitostí, s nimiž za mnou přicházejí, je konkrétnější. Je víc k věci. Spory, které jsou při společném soužití přirozené, si snáze než odsouzené ženy vyřeší sami, aniž by do toho musel vychovatel zasahovat. Můj první dojem byl, že nepřicházejí řešit malichernosti. Ve svých zásadách, náročnosti a vystupování vůči svěřeným od-

souzeným, ať to byly ženy nebo nyní muži, jsem nemusela nic měnit. Uplatňuji prostě nadále zkušenosti, které se mi osvědčily za léta praxe u žen. Ani moje rodina nijak neregistruje rozdíl, že nyní místo žen vychovávám muže.“ V. Fenik: „Zacházení s odsouzenými muži jsme v Pardubicích znali ještě v době, kdy celý provoz byl nastaven na ženy. Vždycky jsme tu měli nějakou stavební četu mužů. Proto jsme věděli, že z odsouzených mužů se dělá zbytečně velký strašák. Přitom z bezpečnostního hlediska jde spíše o profesionalitu personálu. A ta nám v Pardubicích nechybí. Ale náš přístup je asi trochu jiný než ve věznicích zaměřených po léta výhradně na muže. Markantně se to odráželo v chování odsouzených mužů, kteří k nám byli přemístěni z jiných věznic, kde asi jednání s nimi bylo striktnější. Noví chlapi byli minimálně jeden až tři měsíce jako zaražení. Snad si mysleli, že volíme způsob tzv. hodných vyšetřovatelů, vytěžíme z nich maximum a pak to použijeme proti nim. Teprve postupně jim došlo, že personál může prostě mluvit s vězni normálně a že je to u nás běžný způsob jednání. My jsme ze zacházení se ženami zvyklí na jejich taktiku »stokrát nic umořilo osla«. Víme, že i malichernosti je nutné stále trpělivě vysvětlovat. Řešení a východisko z bludného kruhu je v komunikaci, nikoliv v direktivním přístupu. Ale i u žen bylo nutné rozlišovat. Komunikační přístup šlo úspěšně uplatňovat snad u dvou třetin odsouzených žen. U třetiny, tvořené ženami, které se naučily poslouchat v různých diagnostických a výchovných ústavech, byl nutný jasný příkaz. Bylo zbytečné komplikovat jim jejich svět. Některé mentálně hůře vybavené dokonce špatně nesly, když na ně někdo použil cizí slova. Okamžitě to vzaly jako tvrdou urážku. Vychovatel, který se chtěl blýsknout znalostí nějakých odborných termínů, dosáhl docela jiného výsledku. U mužů jde komunikace snáze, když hrajete fair play. Naproti tomu u odsouzených žen vám i tato rada málo pomůže. Jsou prostě všechny amatérské psycholožky. Muž projde přes fabku za 8 vteřin. Ženy jsou zase mistryně na malichernosti.

reportáž

Muži jdou při konfliktu spíše na box, ženy se tahají za vlasy. Vychovatel musí být připraven včas rozhádané ženy roztrhnout a zklidnit. To funguje. U mnoha odsouzených žen je motivem jednání hlavně zištnost. Zatímco mužské homosexuální páry si hrají víc na věrnost, u žen jde spíše o sexuální praktiky bez vztahu a větší roli hraje momentální zisk. Jsou patrné prostituční vzorce chování. A takových srovnání by se našlo více. Někdy jde o přiléhavé zobecnění, jindy je to docela naopak nebo úplně jinak. Pracujeme s lidmi, ne se stroji. A to platí o odsouzených ženách i mužích. Co říci k rozdílu vychovatel a vychovatelka? Chlapi vychovatelky berou. Vychovatelky je umí zvládnout kolikrát lépe než muž. Odstup a bariéra tam je a musí být. U odsouzených žen dobře fungoval vychovatel–chlap a u mužů zase rázná ženská. Vidím naléhavější problém jinde. Přibývá u nás cizinců z Ukrajiny nebo z jihu Evropy. Tam je docela jiný přístup k ženám. Bude to problém pro vychovatelky i dozorkyně. Musíme lépe poznávat mentalitu cizinců, kteří by se při reakci na direktivní přístup vychovatelky– ženy ihned postavili do opozice. Dnes tedy není ve vězeňství tolik aktuální rozdíl pohlaví výchovných pracovníků nebo odsouzených, ale nutnost studia mentality nám dosud málo známých národů.“

Pohled z arteterapeutického ateliéru Z pardubické věznice pocházela řada předmětů, které dělaly velkou radost dětem v mateřských školkách a dětských domovech v širokém okolí. Dekorativní předměty, didaktické pomůcky, hračky, medvídci, panenky a spousta šatiček pro ně. Vyschne tento pramen a ustanou snad po odchodu žen výtvarné aktivity? V tvůrčím ateliéru, kde se právě velmi pilně výtvarně realizovali odsouzení pracovně nezařaditelní, uprostřed vůně barev a regálů plných prapodivných materiálů, látek a přírodnin, mi nejprve vychovatelky–terapeutky PhDr. Alena Bromová a Mgr. Jana Koupilová vysvětlovaly svá rozdílná pojetí arteterapie, která se mi ale rozhodně nejevila jako dva nesmiřitelné

3

Odsouzený při arteterapii protipóly. Spíše jako dvě strany téže mince nebo harmonicky se doplňující soulad. První je nadšená, když se jí podaří probudit či vykřesat v citově oploštělých nebo do té doby výtvarnou prací nedotčených troskách lidských bytostí netušené schopnosti, jejichž výsledkem jsou předměty ze dřeva, papíru, slámy a různých netradičních materiálů. S odzbrojující jistotou tvrdí, že tvůrčí činnost je obecná vlastnost každého člověka, kterou lze i do sebe uzavřeného nebo vzdorujícího člověka přivést k zážitku vzácného pocitu sebeuplatnění a dále ho pak kultivovat, snižovat jeho agresivitu a harmonizovat jeho chování. Druhá se zase snaží arteterapii využívat jako podpůrnou metodu psychoterapie, která je velmi vhodná pro vězeňské prostředí, protože v kolektivu vězňů nelze vždycky volně hovořit o svých vnitřních stavech. Každé téma, které vzbuzuje diskusi, v sobě vězeň nosí a ten problém chce ven. Obrázek nebo výtvarný projev je abstraktní, proto autora ve společnosti ostatních vězňů neohrožuje tolik, jako by tomu mohlo být u verbálního vyjádření. Vězeň zažívá uvolňující moment, když své tajemství může ze sebe „vymalovat“. Nastává magický okamžik, kdy svou tíhu dostane ze sebe a nikdo toho proti němu nemůže zneužít. Oběma terapeutkám jsem chtěl původně položit otázku, zda arteterapie v Pardubicích nevyhyne po

4

přeslici. Pak mi odpověď připadala příliš jasná, ale nakonec jsem se přece jen zeptal. Obě terapeutky svá důrazná přitakání komentovaly podle svých rozdílných metod a zkušeností. Mgr. J. Koupilová: „Je rozdíl v tvořivosti mužů a žen. Muži více tvoří ze dřeva a kovu, těžko je budu nutit šít hračky do dětských domovů, protože je to dáno mužským a ženským přístupem a rolí.

Zdá se mi, že při vymýšlení výtvarného díla jsou muži sdílnější než ženy, ale možná je to tím, že my obě jsme ženy. Zaregistrovala jsem po umístění nových odsouzených z oddělení s ostrahou do Pardubic, že motivem zájmu o arteterapii bylo spíše to, že se na mě jako ženskou přišli na 90 minut podívat. Záleželo potom na mně, jestli vedlejšího motivu jejich zvědavosti využiju účelně pro ten hlavní cíl,

tedy pro výtvarnou práci s psychoterapeutickým dopadem. K dobru mužů musím konstatovat, že jsem se setkala s projevy respektu a uctivosti. Odsouzené ženy nemívaly daleko k břitkým vyjádřením nebo výsměchu, když jsem jim předkládala novou výtvarnou techniku, kterou dosud nikdy nedělaly. Muži takoví nejsou. Možná jim zprvu v odmítnutí brání slušnost, ale větší roli v tom asi hraje jejich zvědavost – na novou práci i na meze svých vlastních schopností.“ PhDr. A. Bromová: „Muži jsou klidnější, upřímnější, méně se u nich projevuje otevřená arogance a náladovost. Ženy mívají špatnou náladu, ale neřeknou proč. Muži jsou sdílnější a brzy mi vylíčí, co se jim stalo a proč jsou dnes méně sdílní. Zatímco ženy si udržují aureolu tajnosnubnosti. Se ženami je práce náročnější, musí se individuálně hledat, která činnost je pro konkrétní ženu zajímavá. Je to něco podobného jako s módou, žena musí být i mezi ženami originální, musí mít příležitost vyniknout, blýsknout se. A my musíme pronikat u každé zvlášť do tajných přání, o nichž snad ony do té doby ani neuvažovaly. Prostě není možné vyhlásit skupinově: Budeme dělat tohle – a hrr na to. Výhodné by bylo vyměňovat si o tom zkušenosti. Už jsem o tom mluvila například

Vychovatelky-terapeutky PhDr. Alena Bromová (vlevo) a Mgr. Jana Koupilová

reportáž


s terapeutkou ze Světlé a měly jsme si co říci. Chtělo by to najít nějakou platformu pro setkávání vězeňských arteterapeutů.“ Mgr. J. Koupilová: „Já velmi obdivuji svou kolegyni, jak v oblasti uměleckých řemesel umí dovést odsouzené k pěkným výsledkům. Obdivuji její trpělivost. Někteří noví muži z oddělení pro pracovně nezařaditelné přicházejí opakovaně na arteterapii a pořád se k ničemu nemají. Ale ona jim třeba na pátý pokus najde něco, co odstartuje jejich zájem. Je to velmi obětavá terapeutka, kolegové mi třeba hlásí, že ji viděli někde v poli sbírat klásky. Ona ví, v kterých ročních obdobích shánět různé trávy a dekorativní plodiny, ze kterých pak odsouzené donutí nenásilně dělat překvapivě úžasné věci.“ PhDr. A. Bromová: „Musím říci, že se to vyplatí. Odsouzení muži si možná více než ženy váží, že jim dáváme možnost k vyjádření. Dají se s nimi dělat obsahově hlubší věci a rádi se obohacují o nové odborné nebo technické znalosti. Když se pak něco povede, dokážou vděk dát najevo.“

Pohled ze školského vzdělávacího střediska V Pardubicích získaly stovky žen výuční list nebo si doplnily vzdělání. Vedoucí školského vzdělávacího střediska Mgr. Jaroslav Mudroch má spolu se dvěma učiteli všeobecně vzdělávacích předmětů a třemi mistry odborného výcviku již výhradně žáky rodu mužského. Sám také učí základy výpočetní techniky a občanskou nauku. Perspektivy rozvoje vzdělávání odsouzených mužů vidí optimisticky.

Mgr. Jaroslav Mudroch, šéf ŠVS Mgr. J. Mudroch: „Práce s odsouzenými muži pro nás nebyla novinkou. Již dříve se v Pardubicích postupně navyšoval počet odsouzených mužů, proto jsme pro ně ve školním roce 2003/2004 připravili kurs malířských a natěračských prací. Po absolvování 320 vyučovacích hodin během čtyřiceti týdnů výuky získalo 12 odsouzených platné osvědčení. V minulém školním roce jsme pro muže uvedli do života celkem již šest vzdělávacích programů, s ohledem na délku trestů prozatím jen v podobě krátkodobých kursů (například kuchař, keramik, dělník v konfekci, výpočetní technika a podobně). V kursech v délce dvacet nebo čtyřicet týdnů získalo závěrečné osvědčení 69 odsouzených. Naší snahou je nabídku kaž-

doročně aktualizovat podle požadavků odsouzených i potřeb Věznice Pardubice. Protože odsouzení muži nahradili ženy na pracovišti »oděvy«, zkušebně jsme zavedli rekvalifikační kurz při zaměstnání »výroba konfekce«, který zvládlo devět mužů. Po celý rok pravidelně dvakrát v týdnu trávili čtyři hodiny ve škole. S osvědčením získali kvalifikaci, tedy i vyšší plat na svém pracovišti. Absolventům středních škol pro získání osvědčení stačilo 320 hodin, absolventi základních škol potřebovali 600 hodin. Po tomto experimentu, samozřejmě podle počtu přihlášených žáků, by mohl začít dvouletý učební obor. V té době bude v naší věznici celkem již kolem pět set odsouzených a přibližně dvě stě z nich bude pracovat v »oděvech«. Budeme tedy mít z čeho vybírat. Bude-li zájem, počítáme i se zavedením kursu společného stravování a kursu pro zahradníky.“

Obrázek z dílny ŠVS dokazuje, že i muži umějí šít


Návštěva v Pardubicích končí prohlídkou zatím osiřelých dílen a učeben školského vzdělávacího střediska. Mgr. Mudroch ukazuje počítačové vybavení, šicí stroje, keramickou dílnu, didaktické pomůcky pro žáky základních škol i slavnostně vyzdobenou učebnu, kde se předávají absolventům osvědčení. Za školou nebují plevel, ale roz-

reportáž

manité květiny a zelenina na záhonech i ve skleníku. Od začátku školního roku 2004/2005 ztichlou školu naplnil ruch mnoha nových žáků. Některé z potenciálních žáků jsme zastihli spolu s dalšími odsouzenými při odpolední vycházce a někteří teprve do Pardubic přicestují s eskortou.

Vázička, kterou vyrobil jednoruký vězeň z oddělení pro pracovně nezařaditelné Kapacita věznice bude brzy naplněna odsouzenými muži na sto procent a začne se tak psát nová kapitola dějin mužské Věznice Pardubice. Ptal se a fotografoval: Lubomír Bajcura

5

Vězeňská služba má krizové centrum PŘÍBRAM S prvním zářijovým dnem tohoto roku bylo ve Věznici Příbram otevřeno nové krizové centrum pro odsouzené, kteří se ocitli v krizovém stavu a nejsou schopni vlastními silami tuto situaci zvládnout. Jak řekl ředitel věznice Mgr. Jiří Bureš, jeho výstavba trvala deset měsíců a je součástí specializovaného oddělení pro odsouzené s poruchou osobnosti a chování způsobenou užíváním psychotropních látek.

které budou umístěni odsouzení, kteří ohrožují sebe nebo okolí. Tato cela je upravena tak, aby nedocházelo k sebepoškozování odsouzeného či ničení vybavení cely. Podle slov vedoucího specializovaného oddělení PhDr. Vavřína Matúška je nové krizové centrum svou úrovní srovnatelné s podobnými vězeňskými zařízeními ve vyspělých západoevropských zemích. A jak dále uvedl, účelem krizového centra je poskytnout odsouzenému odpoví-

Budova krizového centra vá a náměstek hejtmana Středočeského kraje František Vácha. Přítomni byli i další hosté, které generální ředitelka VS ČR seznámila s některými novými trendy českého vě-

zeňství, a společně s nimi se zamyslela nad otázkami současných podmínek výkonu trestu odnětí svobody, míry humanizace vězeňství a příčinami dnešní kriminality.

Zleva: Mgr. Bureš, Mgr. Meclová a Vácha před krizovým centrem Cely krizového oddělení jsou vybaveny tak, aby i prostředí přispívalo k optimalizaci psychického stavu odsouzených. Kapacita krizového centra je 10 lůžek umístěných ve čtyřech ložnicích. Jeho součástí je i kancelář pro vychovatele, dozorčí stanoviště, kuchyňka, sociální zařízení a zvláštní cela, do

dající pomoc potřebnou pro odeznění krizového stavu, a to za podpory a přímé intervence psychologa, psychiatra, ale např. i emergentní psychoterapie. Nově otevřené prostory krizového centra si přijela osobně prohlédnout generální ředitelka Vězeňské služby ČR Mgr. Kamila Meclo-

Generální ředitelka VS ČR Mgr. Kamila Meclová v rozhovoru pro zástupce sdělovacích prostředků zdůraznila, že k novým trendům v našem vězeňství bude brzy patřit i metoda tzv. „risk assessmant”, určující výchovné programy odsouzených na základě vysoce odborné a detailní diagnostiky

6

zprávy


Závěrem popřála všem zaměstnancům Věznice Příbram hodně síly při zvládání náročných úkolů, které toto zaměstnání přináší. Náměstek středočeského hejtmana František Vácha při této příležitosti zdůraznil, že naše vězeňství podobná zařízení potřebuje, neboť účelem trestu není natrvalo vyřadit ze společnosti člověka, který porušil zákon. Připomněl rovněž, že naše společnost vnímá jednotlivé složky trestní politiky, a tudíž i vězeňskou službu, jako důležité subjekty chránící její bezpečnost.V této souvislosti pak uvedl, že práce vězeňské služby je nejen náročná a klade vysoké nároky na odbornost, ale především velmi užitečná. „Kolektiv pracovníků specializovaného oddělení výkonu trestu, kteří budou pracovat nejen s odsouzenými ohroženými drogami, ale i s odsouzenými z krizového centra, je připraven poskytnout kvalitní péči a pomoc všem jedincům, kteří mají snahu o nalezení cesty k plnohodnotnému životu po návratu z vězení,“ ujistil generální ředitelku Vezěňské služby České republiky ředitel příbramské věznice Mgr. Jiří Bureš.

Dohoda o spolupráci s Probační a mediační službou ČR PRAHA Generální ředitelka VS ČR Mgr. Kamila Meclová přijala dne 27. srpna 2004 ve svém úřadě ředitele Probační a mediační služby České republiky Mgr. Pavla Šterna, aby spolu podepsali dlouho připravovaný dokument, jímž je „Dohoda o spolupráci mezi Vězeňskou službou ČR a Probační a mediační službou České republiky v oblasti zajišťování podkladů pro rozhodnutí soudu o možném podmíněném propuštění s dohledem“. Z obsahu dokumentu mimo jiné vyplývá, že probační a mediační služba bude poskytovat bezplatný informační servis formou besed odbornému personálu i všem odsou-

zeným vazebních věznic a věznic pravidelně jednou ročně. Odsouzení umístění ve výstupních odděleních věznic budou mít tento servis ve dvojnásobné míře. Vězeňská služba se zavázala, že bude probační a mediační službě poskytovat pro její práci všestrannou organizační pomoc a vytvoří potřebné podmínky pro její působení ve věznicích. Každý odsouzený může nyní sám nebo s pomocí odborného zaměstnance věznice podat „Podnět k zahájení spolupráce s Probační a mediační službou ČR“, aby mohl za pomoci PMS řešit podmínky, které souvisejí s jeho podmíněným

propuštěním. Na spolupráci s PMS se budou podílet nejen pracovníci vězeňské služby, např. speciální pedagog, sociální pracovník, vychovatel nebo kaplan, ale i koordinátoři sociální péče o občany společensky nepřizpůsobené či orgánů sociálně-právní ochrany dětí. V případě podmíněného propuštění odsouzeného bude v písemném příkazu, který vydává soud a doručuje ho věznici, uváděna v konkrétních případech skutečnost, že odsouzený se podmíněně propouští za současného uložení dohledu, a bude také uváděno, které středisko probační a mediační služby je výkonem dohledu (kontrolou přiměřených povinností a omezení) pověřeno. Text a foto: Lubomír Bajcura

Jitka Stloukalová Foto: Miroslav Jílek

Zleva: PaedDr. B. Burkiewicz, Mgr. K. Meclová (VS ČR), Mgr. P. Štern a Mgr. A. Kroftová (PMS) před podpisem smlouvy

Kamila Meclová přijala australského ministra Johna D. Boscu PRAHA Generální ředitelku Vězeňské služby České republiky Mgr. Kamilu Meclovou navštívil v jejím úřadě 12. srpna 2004 speciální ministr australského státu Nový Jižní Wales pan John Della Bosca. Ministra doprovázel australský velvyslanec v Polsku Patrick Lawless a zástupkyně ředitele vládního úřadu pro státní službu Nového Jižního Walesu Julie Sibraa. Pan Della Bosca je ministrem s velmi širokým záběrem, do jeho působnosti patří státní politika a strategie v oblasti prevence zneužívání drog a alkoholu. Jedním z důvodů jeho návštěvy byl zájem Nového Jižního Walesu o zkušenosti Vězeňské služby České re-


publiky při zacházení s drogově závislými vězni, především vytváření bezdrogových zón a možností

léčby závislých během výkonu trestu. O zavádění speciálního zacházení s drogově závislými se ve vězeňství Nového Jižního Walesu teprve uvažuje. Text a foto: Lubomír Bajcura

John Della Bosca a Kamila Meclová

zprávy

7

Vězeňská služba nedala vzbouřencům šanci Vozidlo vězeňské služby prudce brzdí, muži z operační skupiny Vazební věznice Praha–Pankrác vyskakují a během několika vteřin vytvářejí ze svých těl a štítů nepropustnou hradbu. Ze simulované věznice je slyšet vřava, pak nadávky a nakonec vzbouření vězni berou do rukou vše, co mohou použít k vržení na muže v černém. Ti jejich útok odrážejí ochrannými štíty, aniž by se o centimetr pohnuli z místa. Přihlížející diváci tají dech a ozve se i několik vzrušených výkřiků, když vězni zaútočí a rozběhnou se proti živé hradbě. Ta odolává i tvrdým nárazům rozlícených vězňů, snažících se skrz ni otevřít si cestu k útěku. Scénu na okamžik zahaluje šedý oblak kouře a během několika příštích minut je po všem. Vzpoura vězňů je potlačena a muži z operační skupiny obnovují klid a standardní režim ve věznici. Návštěvníci letošního, v pořadí již čtvrtého ročníku Dne NATO, kterých se v sobotu 18. září sešlo na mošnovském letišti nedaleko Ostravy okolo dvaceti tisíc, oceňují vystoupení operační skupiny Vazební věznice Praha–Pankrác potleskem. Major Petr Dostál z odboru vězeňské a justiční stráže generálního ředitelství VS ČR, jenž celou ukázku provázel odborným výkladem, ještě připomíná, že příslušníci této operační skupiny patří k nejlepším a jsou nasazováni k zajištění eskort s nebezpečnými vězni nebo k zákrokům pod jednotným velením. Přestože se podzim už pomalu chystá ujmout vlády, je krásný slunečný den. Počasí tak vynahrazuje

organizátorům, jimiž jsou Sdružení Jagello 2000 a Velitelství společných sil Armády České republiky, svou loňskou nepřízeň. A ti, jakoby v něco takového doufali, připravili výjimečně bohatý program, v jehož průběhu se všichni přítomní mohou seznámit s tím nejširším spektrem prostředků, kterými dnes disponuje Česká republika a její spojenci při zajišťování bezpečnosti.

Příslušníci operační skupiny Vazební věznice Praha-Pankrác v závěrečné fázi dynamické ukázky, kdy již mají situaci plně pod kontrolou

Tanky, letadla, vrtulníky, transportéry a hlavně AWACS Odněkud je slyšet dunivý hřmot kovového obra a pak se na horizontu letecké ranway objevuje si-

Airborne Warning and Control Systém - AWACS

Útok byl odražen

8

lueta legendárního tanku T–34. S mírným odstupem ho následuje předválečný československý lehký tank LT–38, za kterým dokumentuje rychlý rozvoj vojenské techniky náš nejmodernější tank, mohutný T–72M4 CZ, kterým disponuje Armáda České republiky. Na betonové ploše se znovu objevuje operační skupina Vazební

zprávy

věznice Praha–Pankrác s další dynamickou ukázkou. Je to obrana proti napadení eskorty vedoucí vězně do budovy soudu. V závěrečné fázi probíhá ve spolupráci s Policií ČR a je dokladem velmi efektivní a účinné součinnosti obou složek. První zástupce ředitele VV Praha– Pankrác pplk. Bc. Miloslav Sekerka, který je odpovědný za celou


Následují další a další ukázky, které pro tuto atraktivní akci spolu s Armádou České republiky a Vězeňskou službou České republiky připravili například také hasiči a záchranáři a dále speciální oddíly Policie České republiky a Generálního ředitelství cel. Své schopnosti přijela ukázat také protiteroristická jednotka polské policie a průzkumníci polské 6. Bry-

prezentaci Vězeňské služby ČR na letošním Dni NATO, pozorně sleduje každý detail akce a je zřejmé, že s předvedeným výkonem našich příslušníků je více než spokojen. Za chvíli už s mjr. Petrem Dostálem rozebírá nejdůležitější momenty posledního vystoupení vězeň-

Slouží ke sledování vzdušných a pozemních cílů, které jsou pro pozemní radiolokátory ukryté za horizontem nebo terénními překážkami. Vedle toho je využíván také k navádění vlastních stíhacích letounů na takovéto cíle, případně k předávání informací o těchto cílech jednotkám protivzdušné obrany, k řízení leteckých soubojů či k odposlouchávání nepřátelských

ské služby. Bude to obrana eskorty při jejím napadení za jízdy, fyzicky i psychicky neméně náročná než obě předchozí ukázky. Z reakce diváků bylo zřejmé, že představy některých z nich o práci Vězeňské služby ČR byly spojeny jen s dozorem a střežením vězňů. Operační skupina VS ČR v akci

Pplk. Bc. Miloslav Sekerka a mjr. Petr Dostál byli s vystoupením VS ČR víc než spokojeni


gady Desantowo–Szturmowej. Pozornost upoutaly i letecké ukázky, ať již v podání bojového vrtulníku Mi–24, známého letounu MiG–21 či našeho populárního proudového letadla L–159A. Jenže na mošnovském letišti bylo ještě něco, co si snad nikdo nenechal ujít. V levé části letištní plochy stálo speciální letadlo, které severoatlantická aliance vůbec poprvé představila české veřejnosti – letoun Boeing E–3A Sentry, známý jako systém včasné výstrahy a velení AWACS (Airborne Warning and Control Systém).

zprávy

spojů. Jeho radar má dosah přes 320 kilometrů. Naposledy aliance použila tento letoun na ochranu olympijských her v letošním roce v Řecku nebo při fotbalovém šampionátu v Portugalsku. Stroj včasné výstrahy střežil i vzdušný prostor nad Českou republikou, a to v listopadu 2002 během pražského summitu NATO. Text: Ing. Miroslav Jílek Foto: Ing. Miroslav Jílek, mjr. Petr Dostál

9

Alternativy mají budoucnost Rozhovor s ředitelem Probační a mediační služby ČR Mgr. Pavlem Šternem Od počátku devadesátých let minulého století se při úvahách o reformě trestní justice čile diskutovalo o zavedení různých forem alternativních trestů a zacházení s pachateli, které by nebyly spojeny s nepodmíněným trestem odnětí svobody. V roce 1994 vzniklo Sdružení pro rozvoj sociální práce v trestní justici, které bylo jedním z hnacích motorů zavádění a rozvíjení probace, mediace a alternativních sankcí a opatření v České republice. Od akademických diskusí bývá daleko do praxe, alternativy se však staly výjimkou z pravidla. V roce 1994 byl do českého trestního práva zaveden první alternativní institut, tzv. odklon v trestním řízení – diverze. V trestním řádu a trestním zákonu přibyly roku 1996 další dva instituty – narovnání a trest obecně prospěšných prací. Současně ministr spravedlnosti zřídil u všech okresních soudů funkční místa probačních úředníků, kteří začali zajišťovat alternativní způsoby trestního řízení a alternativní tresty. Před téměř čtyřmi lety vznikla zákonem č. 257/2000 Sb. Probační a mediační služba ČR. Jejím ředitelem se stal jeden ze zakladatelů Sdružení Mgr. Pavel Štern.

Stojíte v čele jedné z nejdůležitějších státních institucí, s nimiž Vězeňská služba České republiky spolupracuje. Jak hodnotíte vývoj vzájemné spolupráce? Vývoj spolupráce s Vězeňskou službou hodnotím kladně. Začínali jsme, řekl bych, opatrně a ostražitě, ale dnes máme ministrem schválenou společnou metodiku vzájemné spolupráce, v příštím roce zahájíme twinningový projekt zaměřený na její další rozvoj. V tuto chvíli běží různé aktivity na úrovni regionů a velmi častý je kontakt mezi národními managementy. Co si můžeme představit pod pojmem probace? Jaké hlavní formy má práce probačních pracovníků?

Ředitel Probační a mediační služby ČR Mgr. Pavel Štern Probace je významově velmi široký termín, ale v zásadě je to sankce na zkoušku a po dobu této zkoušky nad odsouzeným probační služba dohlíží, aby ji úspěšně dokončil. Což v praxi znamená, aby pachatel uhradil škodu, omluvil se poškozenému, vyhnul se dalšímu porušení zákona, například tím, že změní své chování. Náplň práce probačních úředníků a asistentů spočívá, když to zjednoduším, v tom, aby své klienty k těmto cílům motivovali, vedli a kontrolovali jejich průběžné plnění.

Mediace v trestním řízení je tzv. mimosoudní vyřešení věci, je dobrovolná a je výsledkem vyjednávání PMS s klienty (obviněný a poškozený), zda chtějí zvolit tento postup. Mediace probíhá v úzké součinnosti s policií a státním zástupcem. Smyslem mediace v trestním řízení je „konfrontovat“ pachatele s následky jeho trestné činnosti a motivovat ho k jejich nápravě, zohlednit poškozeného v jeho potřebách a právech, zmírnit následky trestného činu a předejít jeho opakování.

Jak je v praxi prováděna mediace?

Můžete nám podat komentář k některým statistickým ukazatelům o práci PMS a počtu vašich klientů v posledních letech? Komentář k vybraným statistickým údajům o činnosti PMS je možné nalézt na našich internetových stránkách, nicméně obecně mohu k uvedeným číslům říci, že dominují případy z vykonávacího řízení. Ty výrazně převyšují řízení přípravné. Naším dlouhodobým cílem je dostat tato čísla do vyváženého postavení. Případy ve vykonávacím řízení se odvíjejí od práce ve fázi před rozhodnutím, statistický nárůst by tedy znamenal i zvýšení účinnosti ukládaných alternativních trestů. Například v oblasti trestů obecně prospěšných prací je to přímo nutnost. Ukazuje se totiž, že nejsou-li tresty OPP předjednávány, má to za následek jejich špatnou vykonatelnost, což se projevuje ve zvýšení počtu osob ve výkonu trestu.

Vybrané statistické údaje o činnosti probační a mediační služby Rok Celkem evidovaných případů Z toho trestná činnost mladistvých Trestná činnost spjatá s drogami Případy působení PMS v přípravném řízení a řízení před soudem celkem Z nich byla provedena náhrada vazby dohledem Z nich bylo připravováno podmíněné zastavení trestního stíhání (§ 307) Celkem uzavřeno dohod podle § 307 Z nich byly připravovány dohody o narovnání (§ 309) Celkem uzavřeno dohod podle § 309 Celkem případů vykonávacího řízení Z nich výkon obecně prospěšných prací (OPP) Z toho OPP a návrh soudu Podmíněné odsouzení s uloženými povinnostmi, omezeními Podmíněné odsouzení s uloženým dohledem Podmíněné upuštění od potrestání s uloženým dohledem Podmíněné propuštění s dohledem Kontrola výkonu uloženého ochranného opatření (ochranné výchovy nebo léčení)

2001 24 961 1 486 628

2002 29 291 2 267 765

2003 28 365 2 270 903

2 401

1 411 1 831 132 528

6 323 378 3 449 182 332 161 22 970 1 368 15 274 1 637 2 527 129 1 208

6 823 448 4 108 1 271 154 107 21 542 15 439 15 358 1 118 2 691 113 748

192

46

20

1 399 550 134 74 16 813 10 180

Tabulka byla připravena podle statistik PMS (www.justice.cz)

10

rozhovor


Jak se vám daří personálně obsazovat střediska PMS v sídlech okresních nebo obvodních soudů a při Městském soudu v Praze? Kde máte největší nedostatek odborných pracovníků? Probační a mediační služba je celkově personálně podhodnocena a potřebovala by posílit ve všech střediscích, jelikož již není schopna zvládat ten obrovský nápor případů! Pokud nedojde k posílení, může vězeňská služba očekávat další zvýšení počtu osob ve věznicích. Jaká kritéria musí splňovat váš pracovník? Úředník probační a mediační služby musí být bezúhonný a způsobilý k právním úkonům a musí mít vysokoškolské vzdělání v oblasti společenskovědní získané ukončením studia v magisterském studijním programu a odbornou zkoušku, kterou mu naše středis-

ko umožní vykonat po absolvování základního kvalifikačního vzdělání pro úředníky probační a mediační služby. Asistentem probační a mediační služby se může stát bezúhonná fyzická osoba starší 21 let, která je způsobilá k právním úkonům a získala středoškolské vzdělání v oblasti společenskovědní. Se kterými organizacemi spolupracujete při zabezpečování terapeutických programů? Snažíme se spolupracovat se všemi, které mají zájem rozvíjet společné cíle a programy. To zahrnuje vládní i nevládní organizace. Snažíme se rovněž prostřednictvím nového akreditačního systému, který realizujeme v součinnosti s Ministerstvem spravedlnosti, podporovat rozvoj dalších nových programů ve spolupráci s poskytovateli těchto programů. Je třeba říci, že

ověřených probačních programů je v současné době minimum. Musíme je teprve postupně vyvinout. Proto spolupráci rozvíjíme i s našimi zahraničními partnery. Můžete rámcově kvantifikovat počet mladistvých a dětí, o které pečujete v souvislosti s novým zákonem č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže? V tuto chvíli PMS vstupuje do 50 % případů mladistvých a dětí mladších 15 let. Což je dáno naší současnou kapacitou. Řádově se bude jednat asi o 5000 nových případů za tento rok. Přesné číslo vám však budu moci říci až na konci roku. Zabývá se PMS také pomocí osobám, které byly poškozeny trestným činem? Spolupracujete přitom například s Bílým kruhem bezpečí?

Jedním ze základních programových cílů PMS je podpora a zapojení poškozených v rámci řešení trestné činnosti. To znamená, že našimi klienty jsou pachatelé a poškození. Usilujeme o spolupráci s každou organizací, která se zabývá oběťmi trestných činů, najdeme-li společné zájmy a cíle. Je však nutno říci, že poškozený přes všechny nové přístupy má stále velmi těžkou pozici v trestním řízení a justice se mu celkově málo věnuje. V letošním roce jsme zahájili nový program, který realizujeme v rámci výkonu trestu obecně prospěšných prací. Po každém úspěšném nebo i neúspěšném výkonu tohoto trestu informujeme písemně poškozeného o výsledku a současně mu nabízíme i informační služby, které se týkají tématu náhrady škody. Ohlas je ze strany poškozených velmi pozitivní. Jaká je úloha Rady pro probaci a mediaci jako poradního orgánu ministra spravedlnosti? Projednává zásadní programové a koncepční dokumenty PMS a doporučuje je ke schválení ministru spravedlnosti – například národní metodické standardy PMS, systém akreditace probačních programů, koncepce na další období, atd. Je to vlastně naše správní rada pro odbornou činnost. Jak vidíte budoucnost probační a mediační služby? Budoucnost vidím jako její ředitel samozřejmě pozitivně, ale současně je třeba vidět i rizika současného vývoje. Namátkou uvádím: podhodnocené personální stavy, špatná součinnost justičních složek při realizaci alternativ, nedostatečná koordinace současné trestní politiky. To jsou vážná témata, která je třeba řešit. Myslím si, že justice se jako systém musí v budoucnu také více věnovat poškozeným. Je třeba přebírat efektivní praxi ze zahraničí. Mohl bych tak pokračovat dále. Přesto si myslím, že probace, mediace a alternativní tresty mají svůj velký smysl. Stojí za to je rozvíjet a prosazovat. Pane řediteli, děkuji vám za tento rozhovor a přeji mnoho úspěchů vám i všem probačním pracovníkům. Rozhovor připravil a fotografoval Lubomír Bajcura

Ředitelství PMS sídlí v Hybernské ulici v Praze


rozhovor

11

Zprávy Policejní rada lektorem HEŘMANICE V rámci služební a profesní přípravy občanských zaměstnanců a příslušníků Vězenské služby České republiky na témata organizovaného zločinu a činnosti zaměstnance Vězenské služby České republiky při zajišťování místa trestného činu zavítal na pozvání vedoucího oddělení OPaS mjr. Bc. Viléma Bocheneka do věznice mjr. Mgr. Václav Šaroch, policejní rada ze Správy Severomoravského kraje Policie České republiky. Je pracovníkem oddělení, které má na starosti mravnostní delikty, trestnou činnost mládeže, drogovou trestnou činnost, divácké násilí a protiprávní činnost extremistických skupin. Seznámil účastníky se strukturou a dynamikou organizovaného zločinu i s poznatky o potírání drogové kriminality a dále charakteristikou současného stavu v oblasti drog. Velmi zajímavé byly následující informace o: • hydroponně vypěstované marihuaně (tzv. scunk); • „tekuté extázi“, která se dá vyrobit z čistícího přípravku na kopírky a odstraňování sprejerských výtvorů; • specifice páchání trestné činnosti v oblasti obchodu s omamnými a psychotropními látkami v ČR jednotlivými etniky a národnostními menšinami; • významných rozdílech v kvalitě jednotlivých drog, zejména heroinu dle úrovně distribuční sítě. Početnou skupinu účastníků školení udržel díky svému vyprávěčskému umění s uvedením řady konkrétních případů a alarmujících informací z ostravské drogové scény v koncentrované pozornosti celých vymezených čtyřicet pět minut. A přestože to bylo téma velmi vážné, dokázal do svého přesvědčivého projevu vmísit i humorné pojetí a posluchače nejen přimět k zamyšlení, ale i rozesmát. Za to ho nakonec odměnili spontánním potleskem. Mjr. Mgr. Šaroch přislíbil, že jeho spolupráce s věznicí na úseku proškolování zaměstnanců může v případě našeho zájmu pokračovat i v příštích letech. Mjr. PhDr. Radomíra Dlouhá

12

O českém vězeňství u Kulatého stolu 2004 Málokterá oblast života naší společnosti prošla v posledních letech tak hlubokou proměnou jako české vězeňství a přitom byla prakticky denně vystavena bedlivé kontrole médií i široké veřejnosti. Přizpůsobit se novému pojetí trestní politiky a zejména požadavkům na humánní pojetí trestu, znamenalo doslova revoluci v české penologii a pro vězeňskou službu nedohlednou řadu úkolů, jejichž dosažení jí mělo mj. vrátit i odpovídající místo v systému bezpečnostních prvků našeho státu. Jestliže dnes, skoro po patnácti letech transformace českého vězeňství, se ohlédneme nad jeho přímo totální proměnou, můžeme konstatovat, že ho zbavila podoby jednoho z nejrepresivnějších nástrojů komunistického režimu a vtiskla mu novou filosofii pojetí výkonu trestu, usilující v první řadě o plnohodnotný návrat odsouzeného člověka do společnosti. Tato filosofie se také stala alfou i omegou práce Vězeňské služby České republiky. Dosažení nebo přiblížení se k vězeňským standardům vyspělých demokracií v západní Evropě bylo sice častěji oceněno v zahraničí než u nás doma, ale důležité je, že české vězeňství se i přesto stalo důležitou součástí bezpečnostního systému státu a navzdory limitovaným finančním možnostem pokračuje nejen ve zvyšování své úrovně, ale i účasti na řešení aktuálních problémů vězeňských systémů ve světě. Tomu odpovídají přijímané úkoly, stejně jako snaha dát našemu vězeňství novou koncepci jeho dalšího vývoje. Proto vznikl dokument Koncepce rozvoje českého vězeňství do roku 2015, který byl postoupen k připomínkovému řízení. Jeho součástí se stal i Kulatý stůl 2004, který v polovině srpna letošního roku uspořádalo oddělení vztahů s veřejností z odboru sekretariátu generální ředitelky VS ČR. Pozvání k němu přijali PhDr. Zdeněk Kreuzziger, ředitel Vazební věznice Olomouc, plk. Mgr. Luděk Kula, ředitel Vazební věznice Brno, JUDr. Ján Lazár, ředitel Věznice Karviná, Mgr. Jiří Tregler, ředitel Věznice Pardubice, a plk. Mgr. Milan Václavek, ředitel Věznice Znojmo. Diskusi, která se týkala i dalších aktuálních otázek o českém vězeňství, moderoval Ing. Miroslav Jílek, vedoucí

oddělení pro vztahy s veřejností GŘ VS ČR. Jejím hostem byla ředitelka sekretariátu GŘ VS ČR Mgr. Miloslava Havlíčková. Miroslav Jílek: Koncepce rozvoje českého vězeňství do roku 2015 byla postoupena připomínkovému řízení. Je v našem společném zájmu, aby to nebyl formální akt, neboť výsledný dokument bude rozhodující a závaznou směrnicí pro práci a orientaci Vězeňské služby ČR v příštích deseti letech. Neměli bychom tedy přehlédnout, že předložený text spíše připomíná teoreticko-studijní materiál než věcně orientovanou koncepci s jasně stanovenými cíli, prostředky a metodami jejich dosažení, definovanými nástroji kontroly, časovým harmonogramem plnění, předpokládanými finančními náklady, atd. První otázka proto zní: Pojmeme novou koncepci rozvoje českého vězeňství jako metodický dokument nebo zásadní materiál s konkrétně formulovanými úkoly?

o věcnou a odbornou diskusi. To je podle mne i doklad toho, že zaměstnancům VS ČR záleží na jejich práci a chtějí se na ní také aktivně podílet. Všem nám jde jistě o to, aby vězeňská služba měla pro příští léta jasně stanovenou orientaci, s konkrétními úkoly a cíli. Pokud se v připomínkovém řízení objeví názor nebo názory, které budou věcné a přínosné v souladu se záměrem zadavatele, budou jenom vítány. Vždyť dokumenty podobného významu se nerodí na první pokus. Ján Lazár: Jakákoliv koncepce činnosti organizace přepokládá, že jsou stanoveny cíle, které chce dosáhnout, určeny prostředky, které budou k dosažení tohoto cíle použity, a formy nebo metody zhodnocení dosaženého efektu. Samozřejmě, že je nutné vzít v úvahu také finanční možnosti, neboť bez nich bychom mohli zůstat jen u teorie. V každém případě naše vězeňství jasnou orientaci své činnosti do dalších let potřebuje. Vyžadují to především významné změny, které nastaly u nás doma i v zahraničí, zejména z pohledu vývoje společnosti, kriminality a trestní politiky, změny, s nimiž se dnes i v budoucnu budeme potýkat zřejmě v daleko větším rozsahu než dosud. Proto vítám konstruktivní diskusi k předložené koncepci, ale neměla by zůstat jen na půdě vězeňské služby. Bylo by dobré do ní zapojit rovněž odbornou veřejnost vně naší organizace.

plk. Mgr. Luděk Kula

Luděk Kula: Samozřejmě že koncepce by měla mít své cíle, ale měly by to být cíle splnitelné. Dovolte mně malou poznámku. Všichni víme, že dnes už v řadě zemí světa je naprosto běžné, že u vazebně stíhaných osob provádí eskortní činnost policie. Pro další zefektivnění práce vězeňské služby bychom si to samozřejmě také přáli, ale domnívám se, že nám v tom nepomůže, ani když si takový cíl zahrneme do nové koncepce. Vždyť všichni víme, že takový cíl v současné době nelze prosadit. Proto opakuji, koncepci ano, konkrétní cíle ano, ale reálné.

Luděk Kula: Jako jeden z členů pracovní skupiny, která se podílela na zpracování tohoto materiálu, vítám skutečnost, že dosavadní průběh připomínkového řízení není formální záležitostí, nýbrž snahou

Milan Václavek: Uvítal bych větší konkrétnost koncepce. Plány a cíle, které si v ní stanovíme, musí být podloženy možnostmi našich personálních a ekonomických zdrojů. A když hovoříme v návrhu

odborná problematika


koncepce například tom, že do roku 2015 se chceme dostat na 6 m2 ubytovací plochy na jednoho vězně, pak je to z hlediska dosažení evropských standardů jistě hezké, ale otázka zní: Máme na to? Nebo proč efektivněji nevyužijeme kapacit, které jsme z výkonu vazby přeměnili na výkon trestu. Z hlediska stupně jejich bezpečnosti jsou využitelné pro odsouzené zařazené do věznice s ostrahou, někde dokonce se zvýšenou ostrahou, a my tam dáváme „béčkaře“.To jsou podle mne konkrétní věci, na které by koncepce měla reagovat. Luděk Kula: Neměli bychom zapomínat, že zpracovat koncepci rozvoje nějakého subjektu na deset let dopředu není vůbec snadné už proto, že musíme přihlížet k základním aspektům vývoje i dalších oborů činnosti celé naší společnosti. Vždyť se stačí jen podívat, jak se nám například každoročně mění legislativa. Možná by bylo racionálnější stanovit si jen základní cíle na středně dlouhý časový úsek a ty každoročně rozpracovat do konkrétních úkolů. Milan Václavek: Rozhodně by to mohlo být efektivnější z hlediska naplňování každodenních potřeb.

Zprávy Slavnostní vyřazení učňů

PhDr. Zdeněk Kreuzziger (vlevo) a Ing. Miroslav Jílek ného úhlu budete vnímat i mé poznámky. Za účelné bych považoval, aby koncepce mimo jiné řešila, a to zcela jednoznačně, profilaci a ubytovací kapacity konkrétních vazebních věznic a věznic, objektivizaci počtů zaměstnanců organizačních jednotek, vyváženost pracovních podmínek a prostředí všech zaměstnanců Vězeňské služby České republiky, nakládání s majetkem, který je v její péči, ale který nesouvisí s jejím posláním, decentralizaci některých činností a naopak účelnou a ekonomicky podloženou centralizaci specifických činností VS. Podle mne je však předložený návrh koncepce dost nevyvážený a působí na mne dojmem, že mu nepředcházela detailní analýza současného stavu.

Miloslava Havlíčková: Neříkám, že je chybou klást si velké cíle, ale je dobré, aby byly dosažitelné a abychom si je hlavně nepřeváděli z roku na rok. Zahrnuje-li návrh koncepce například variantu, že soudy budou zařazovat odsouzené do dvou typů věznic, je to podle mne úkol, jehož dosažení nebude záležet jen na vězeňské službě.

Ján Lazár: Vytvořit jakoukoliv smysluplnou koncepci je velmi obtížné a náročné, nicméně její úspěch vždy záleží mj. i na tom, jeli převoditelná do praxe. Z toho následně vyplývá, že reálnější je uvést do života konkrétní věci než teoretické pojednání, a podle mne je předložený návrh více tou teorií, než věcným zadáním. Asi nejsem jediný, kdo si všiml, že celou řadu teoretických výkladů jsme měli možnost si přečíst už počátkem devadesátých let, kdy byla v souladu se změnou společenského systému u nás zpracována první studie o novém pojetí vězeňství ve smyslu vězeňských standardů vyspělých evropských demokracií.

Jiří Tregler: Pod celou řadu názorů, které zde byly zatím vysloveny, se mohu podepsat. Vnímám je jako dobře míněný příspěvek do diskuse a budu rád, pokud ze stej-

Zdeněk Kreuzzieger: Je vytvoření koncepce iniciativou vězeňské služby, nebo jde o úkol, který jí byl uložen nadřízenými orgány? Pro mne jde o zásadní otázku, jelikož ve

Mgr. Miloslava Havlíčková


druhém případě bych předpokládal, že bude těmto orgánům postoupena k vyjádření s cílem získat jejich legislativní, finanční a další podporu. Pokud jde o dokument, který vzniká z naší iniciativy, může při jeho realizaci vzniknout celá řada problémů, vyvolaných právě absencí podpory a součinnosti Ministerstva spravedlnosti, popř. vlády.

HEŘMANICE Po tříletém studiu oboru strojní zámečník ve SOU DAKOL Petrovice u Karviné opustilo školní lavice a dílny 12 odsouzených ve věku 23–26 let. Sedm z nich prospělo s vyznamenáním, jeden dokonce dosáhl průměru známek 1,0. „Absolventi z řad odsouzených projevovali více zájmu, zodpovědného přístupu i touhy vyniknout než ostatní učni našeho učiliště stejného učebního oboru,“ shodli se jejich třídní učitel Ing. Jaroslav Pardubický a mistr Václav Kalčík. Pro příští školní rok se ve věznici se studiem učebních oborů nepočítá, protože není dostatek odsouzených, kteří by splňovali daná kritéria, tzn. věk do 25 let, delší trest a to hlavní – zájem vzdělávat se. Spolupráce Věznice Heřmanice s SOU DAKOL Petrovice u Karviné však bude pokračovat i nadále formou krátkodobějších odborných kursů.

Programy zacházení Mjr. PhDr. Radomíra Dlouhá Miroslav Jílek: Druhou oblastí, o které bychom měli hovořit, je současná úroveň programů zacházení s odsouzenými a jejich vliv na dosaženou resocializaci těchto osob. Jiří Tregler: Efektivnost programů zacházení je přímo závislá na podmínkách, ve kterých jsou realizovány. Dovolím si tvrdit, že mnohde jsou tyto podmínky velmi omezené a zpravidla nekorespondují s potřebami vězňů i odpovědných pracovníků. Máme například omezené prostory, materiální prostředky a nezřídka narážíme i na nedostatek odbornosti ze strany zaměstnanců věznice. Ovšem nejvíce je úspěšnost programu zacházení závislá na osobnosti odsouzeného, jeho postojích a zájmech. V praxi se poměrně často stává, že odsouzení nemají zájem o širokou nabídku volnočasových výchovných a terapeutických aktivit, což platí zvláště o mužích. Milan Václavek: S tím souhlasím. I ve znojemské věznici máme skupiny vězňů, kteří se aktivně zapojili do programů zacházení, a skupiny, které o to nestojí, a rád bych dodal, že nutit někoho dělat, co nechce, nemá smysl.


OPAVA Školské vzdělávací středisko ve spolupráci s ISŠ COP v Opavě zorganizovalo pro odsouzené ženy zařazené na práci v kuchyni rekvalifikační kurs provoz společného stravování. Závěrečné zkoušky se konaly před komisí, složené ze zástupců ISŠ COP J. Kočího a M. Ihnové a vedoucího ŠVS Mgr. A. Chovance. Z 12 účastnic jich 9 kurs ukončilo a obdrželo osvědčení o rekvalifikaci jako doklad důležitý pro pracovní zařazení po propuštění z výkonu trestu. red BŘECLAV Ve VV byly na počátku září zahájeny stavební úpravy nutné pro zvětšení hlavní brány objektu. Jedním z důvodů je instalace nového rámového detektoru kovů. Práce jsou prováděny ve vlastní režii. Pod vedením mistra se do nich zapojili nejen odsouzení, kteří jsou pracovně zařazeni jako zedníci a údržbáři, ale i odsouzení zařazení v jiných profesích, kteří přišli na pomoc o sobotách a nedělích. Nový vstup do věznice byl zkolaudován a uveden do provozu v září 2004. Iva Bednářová

13

Zprávy Mistrovství Policie ČR ve střelbě ČELÁKOVICE Na střelnici v Čelakovicích se uskutečnilo ve dnech 8. a 9. září 2004 mistrovství Policie ČR ve střelbě z brokovnice, samopalu a pistole. Soutěž byla určena pro elitní útvary Policie ČR. Závodů se zúčastnilo 39 příslušníků tříčlenných družstev zásahových jednotek a ostatních elitních útvarů Policie ČR. Příslušníci speciálních útvarů policie byli pro první den soutěže vyzbrojeni samopalem H&K MP5, případně kratší verzí H&K MP5K v ráži 9 mm Luger. Příslušníci Vězeňské služby ČR byli vyzbrojeni samopalem vz. 61, osazeným optickým kolimátorem OKO 21. Tato ve své době vyhovující zbraň se projevila v tomto závodě jako obrovský handicap oproti policejním samopalům. Vězeňská služba ČR je bohužel poslední ozbrojenou bezpečnostní složkou našeho státu, která nemá ve výzbroji pro mimořádné bezpečnostní akce samopal H&K MP5. Druhý den, kdy byla na pořadu dne střelba z brokovnice a pistole jako záložní zbraně, vnesl mezi reprezentanty naší složky naději na srovnatelnější podmínky výzbroje a tím i vyrovnanější výsledky. Naději ovšem ztratili, jakmile se seznámili s policejní samonabíjecí brokovnicí Beneli. Situace z prvního dne se opakovala a naše výzbroj – opakovací brokovnice Moosberg a Winchester – znamenala časovou a tím i bodovou ztrátu. Družstvo reprezentantů Vězeňské služby České republiky bylo složeno ze dvou příslušníků Vazební věznice Praha-Pankrác a jednoho příslušníka Vazební věznice Praha-Ruzyně, kteří v konečném pořadí obsadili místa ve třetí, resp. čtvrté desítce účastníků. Účast příslušníků Vězeňské služby na mistrovství elitních útvarů Policie České republiky považuji za současných podmínek výzbroje a výcviku za úspěšnou, i když o konkrétním složení reprezentace naší složky by neměl dle mého názoru rozhodovat pořadatel soutěže. Kpt. Jiří Kudrna

14

Ján Lazár: Programy zacházení by měly vycházet z poznání osobnosti a jejích problémů. Teprve na základě této diagnostiky bychom měli stanovit jejich obsah. Ve věznici Karviná je aplikace programů zacházení úspěšnější u odsouzených zařazených do věznice s dozorem, než u odsouzených, kterým soud stanovil výkon trestu ve věznici s ostrahou nebo zvýšenou ostrahou. Ti si zpravidla vybírají jenom ty aktivity, které je zajímají, a zbylou část programu nám odmítnou. U všech programů zacházení přitom klademe důraz na to, aby si odsouzený uvědomil, že svým jednáním způsobil někomu újmu na zdraví či na majetku a že mezi ním a jeho obětí by mělo dojít k narovnání. Luděk Kula: Nejprve bych rád zdůraznil, že v posledních letech se profesionalita našich zaměstnanců při tvorbě programů zacházení natolik zvýšila, že je srovnatelná s úrovní práce vězeňských služeb v západní Evropě, takže jestli toho odsouzený využije nebo ne, je čistě jeho věc. Nutit ho nebudeme. Na druhé straně je zde čerstvá novela zákona o výkonu vazby, která počítá s tím, že se budou vytvářet programy zacházení i pro obviněné. Mohu odpovědně prohlásit, že například nově stanovenou povinnost, aby nejméně 8 hodin denně mohl každý obviněný trávit mimo celu, nepovažuji za šťastné řešení. Na to nejsme dostatečně připraveni ani personálně, ani finančně, ani prostorově. To jsou sice krásné a jistě prospěšné cíle, ale v současné době nesplnitelné. Vždyť současná právní úprava je na samotné hraně toho, abychom byli schopni ji ve vazbách udržovat. Jiří Tregler: Základní idea funkce trestu a jeho účinnosti, jak je v koncepci pojata, mně přijde idealistická a poněkud vzdálená praktickému životu. Jsem přesvědčen, že naše odborná kvalifikace i dlouholeté zkušenosti v oblasti zacházení s vězněnými osobami nás opravňují k realističtějšímu definování cílů českého vězeňství, než abychom si dělali ambice udělat z každého odsouzeného slušného člověka. Nejsem první, kdo v této souvislosti používá staré arabské přísloví, že z křivé hole se rovný stín neudělá. Pokud ale chceme věřit tomu, že musíme být schopni odsouzeného člověka ve výkonu trestu

nit svůj dosavadní přístup k životu. Tady mohou programy zacházení pomoci.

Zaměstnanost vězňů Miroslav Jílek: Je otázka zaměstnanosti vězňů výhradně záležitostí vězeňské služby nebo by měl na jejím řešení participovat také stát? Mgr. Jiří Tregler převychovat a udělat z něj kvalitativně jiného člověka, potom popíráme elementární zákonitosti vývoje člověka, včetně vědeckých názorů z úzce souvisejících oborů, podle nichž trest odnětí svobody vždy z velké části měl a bude mít charakter odplaty. Miloslava Havlíčková: Chtěla bych připomenout ještě jedno přísloví, ale čínské: Člověk je jako struna napjatá mezi nebem a zemí. Jestliže je ta struna napjatá příliš – praskne a jestliže je napjatá málo – nezazní. Asi bychom při tvorbě a uplatňování programů zacházení neměli zapomínat ani na tuhle starou moudrost. Ján Lazár: Každá výchova má dvě stránky – stránku působení a stránku vnímání a chtění. Vězeňská služby ČR samozřejmě může vytvořit podmínky pro co nejefektivnější zacházení s vězni ve smyslu zákona, ale nechce-li se vězeň změnit, nemáme mnoho šancí ho kvalitativně předělat. Milan Václavek: Možná máme jisté šance s převýchovou mladistvých, ale z vlastní zkušenosti vím, že dospělí odsouzení často plní vzorně programy zacházení jen proto, aby mohli jít domů po vypršení poloviny nebo dvou třetin délky trestu. Převychovávat dospělého člověka, který si o sobě myslí, že je dost chytrý na to, aby ho někdo poučoval, je často sisyfovská práce, a právě proto jsem rád, když se ze sta odsouzených podaří převychovat aspoň jednoho. Luděk Kula: Je to složitý problém – a jak ukazují nejen naše, ale například i kanadské zkušenosti, vězeňská služba může odsouzeným pomoci jen tehdy, pokud o to mají sami zájem, pokud s ní chtějí spolupracovat a sami se rozhodli změ-


Zdeněk Kreuzziger: Jestliže se dnes u nás míra zaměstnanosti vězňů pohybuje okolo 47 %, a to při osmihodinové pracovní době, je to zásluhou především vězeňské služby a jejího managementu. Přitom podmínky k řešení tohoto problému jsou v jednotlivých vězeňských zařízení velmi odlišné a nelze předpokládat, že se v příštích letech výrazně zlepší. Užší spolupráci se státem, zejména na regionálními úrovni, proto pokládám za nutnost. Luděk Kula: Samozřejmě by bylo ideální, kdyby se stát spolupodílel na zaměstnávání odsouzených, ale podle mého názoru to je a bude především problém ředitelů věznic. Milan Václavek: Nevadily by i jisté úpravy v legislativě. Poněkud divně vypadá, když odsouzení mají povinnost pracovat, ale z různých důvodů mohou práci odmítnout, například když nechtějí pracovat pro soukromý subjekt.

JUDr. Ján Lazár Ján Lazár: V § 30 zákona o výkonu trestu, se uvádí: „Věznice vytvářejí podmínky pro zaměstnávání odsouzených buď v rámci svého provozu, vlastní výroby nebo podnikatelské činnosti, či smluvně u jiných subjektů.” Ale tento zákon nestanoví, co ředitel nebo příslušná věznice mají za pravomoci, aby tento úkol splnili. To je jeden fakt. A druhý? Podnikatelské subjekty


dnes raději vyjdou vstříc úřadům práce, neboť podmínky pro zřízení pracovního místa jsou venku výhodnější než u vězeňské služby.

Ján Lazár: Když budu mít možnost se rozhodnout, jestli novou věznici nebo rekonstruovat staré, upřednostnil bych první variantu.

Ubytovací kapacita věznic

Trestní politika

Miroslav Jílek: Ubytovací kapacita českých věznic je podle statistických údajů naplněna na téměř 117 %. Je to i váš problém a jak se s ním v tom případě vyrovnáváte? Jiří Tregler: Osobně bych uvítal, kdybychom měli zcela jednoznačně a závazně stanovenou normovanou ubytovací plochu na jednu vězněnou osobu, protože od toho můžeme odvíjet všechny další rozhodovací postupy, například který objekt či jakou místnost k čemu využít, jakou bude mít kapacitu, atd. To považuji za důležité. Ján Lazár: Nechci tvrdit, že s novým nárůstem vězňů nemáme někde problémy s hromadným ubytováním odsouzených, ale jestliže uvádíme celkovou vytíženost ubytovacích kapacit věznic na 117%, je to proto, že vycházíme ze 4,5 m2 na jednoho vězně. Budeme-li vycházet ze 4 nebo 3,5 m2, bude vytíženost ubytovacích kapacit nižší. Statistika v uvedeném případě zřejmě nemá tu správnou vypovídací hodnotu. Luděk Kula: Počet vězňů roste a naše věznice se plní, to ví každý, ale zeptáte-li se mne, zda potřebujeme novou věznici, pak musím říct, že by se mi líbilo pracovat v pěkných moderních podmínkách, ale je to otázka peněz, a těch je málo. Ale pokud by takové rozhodnutí přece jen padlo, pak bychom měli ty peníze spíše vynaložit na nutnou modernizaci některých organizačních jednotek. Zdeněk Kreuzziger: Otázka nezněla, jestli je nová věznice drahá, ale jestli ji vězeňská služba potřebuje. Já myslím, že ano a že ji potřebuje na jižní Moravě, kde kromě přeplněné Kuřimi není větší věznice pro výkon trestu. K tomu bych chtěl připomenout, že v Čechách vykonává trest asi 3000 vězňů, majících bydliště na Moravě. A navíc jsou zde snahy oficiálních míst zpřísnit trestní politiku a toto zpřísnění nám rozhodně věznice nevyprázdní, naopak.


Miroslav Jílek: Měla by trestní politika více přitvrdit, jak tady bylo zmíněno? Jiří Tregler: To je otázka především pro občany a politiky. Vzhledem k tomu, že je u nás stále větší procento pachatelů, kteří se dopouštějí promyšlené, předem připravené trestné činnosti, soudím, že zpřísnit trestní politiku by neškodilo, zvláště u mladistvých. Stále více se ukazuje, že pro celou řadu pachatelů nejrůznějších trestných činů jsou dnes zákonné sankce nedostatečné. Ján Lazár: Každá krajnost je špatná, ale jsem proto, aby opakovaná závažná trestná činnost byla naší legislativou přísněji ošetřena. Zpřísnit by se měly i podmínky pro udělování podmíněného propuštění, zkušenosti to jen potvrzují. Zdeněk Kreuzziger: Kolega Lazár to řekl velmi výstižně, jsem stejného názoru.

Bezpečnost věznic Miroslav Jílek: Otázka na závěr. Sdělovací prostředky se často zajímají o bezpečnostní úroveň našich věznic, a to zejména v souvislosti s průnikem nepovolených předmětů. Jak tento problém vnímáte a jaké s ním máte zkušenosti? Luděk Kula: Každý ví, že žádnou věznici na světě nelze hermeticky uzavřít, takže stále je z hlediska jejich bezpečnosti co zlepšovat, a to platí rovněž o vězeňských zařízeních v ČR. Jenže každý také ví, že zvyšování bezpečnosti věznic je především otázkou peněz. Když po akci Alcatraz uvolnila vláda ČR pro vězeňskou službu přes 150 mil. Kč, mohlo se přistoupit například k výstavbě tolik potřebných specializovaných oddělení pro zvlášť nebezpečné vězně z prostředí organizovaného zločinu, zajistit pro věznice rentgeny a detekční rámy, atd. Milan Václavek: Bezpečnost věznic ovlivňuje souhrn technických, materiálně-technických, organizačních a personálních opatření. Podle mne je však nejdůležitější úloha lidského faktoru, organizace jeho práce i schopnost předcházet krizovým situacím. Čím kvalitnější bude lidský faktor, tím vyšší bude bezpečnost našich věznic. Jiří Tregler: Bude-li dál pokračovat snižování počtu příslušníků VS ČR, zejména z řad dozorců a ostrahy, bezpečnosti našich věznic to nepomůže, spíše naopak.

Zprávy Pankráčtí se vytáhli PRAHA-PANKRÁC Cenného úspěchu dosáhli příslušníci Vazební věznice Praha-Pankrác 28. srpna 2004 při Mistrovství České republiky ve střelbě pro rok 2004 v disciplíně evropský policejní parkur (EPP), které se konalo na střelnici Mariánská skála v Ústí nad Labem. Hlavní cenu pro kategorii mužů i žen, samonabíjecí pistoli CZ TT 45, věnovala do soutěžě Zbrojovka Strakonice. Pankráčtí střelci, Jiří Kudrna, Míšek a Šenk, v silné konkurenci celkem 76 závodníků úspěšně reprezentovali vězeňskou službu mezi sportovně střeleckou veřejností. V soutěži jednotlivců se Jiří Kudrna umístil na druhém místě s nástřelem 244 bodů (38. Míšek, 40. Šenk) a byl i členem týmu PSK Olymp Praha, který v soutěži družstev s 939 body skončil rovněž druhý. Úspěch ovšem nepřišel sám od sebe. Je podložen tvrdým tréninkem, především ve volném čase každého střelce, a zanedbatelná není ani finanční stránka věci. Materiál (včetně nábojů) potřebný k těmto akcím byl pořízen z jejich vlastních finančních prostředků. Kpt. Jiří Kudrna

plk. Mgr. Milan Václavek Milan Václavek: Také souhlasím, pouze snaha o výchovu, například recidivisty, nestačí. Luděk Kula: Represe i pseudohumanizace jsou silná slova, cesta je někde uprostřed. Výkon trestu by měl i podle mne zůstat v první řadě trestem, ale zároveň také vytvářet podmínky, aby z našich věznic odsouzení neodcházeli bez možnosti umět se přizpůsobit životu v mezích zákona. A to hodně závisí i na vězeňské službě.

Zdeněk Kreuzziger: Důležitým faktorem ovlivňujícím bezpečnost našich věznic je stále přetrvávající hromadné ubytování odsouzených. Jinak souhlasim s kolegou Václavkem, že čím lépe plní zaměstnanci vězeňské služby své povinnosti, tím je bezpečnost věznic větší.

Poděkování za bezplatné dárcovství krve

Miroslav Jílek: Děkuji všem za účast na Kulatém stolu 2004.

ZNOJMO Generální ředitelka Vězeňské služby České republiky Mgr. Kamila Meclová udělila 6. 9. 2004 zaměstnanci Věznice Znojmo, pprap. Františku Koudelovi, medaili Vězeňské služby České republiky III. stupně za 70 bezplatných odběrů krve. František Koudela je pravidelným dárcem krve od roku 1980 a za bezplatné dárcovství mu byla již také udělena „Zlatá plaketa MUDr. Janského“.

Text a foto Ing. Miroslav Jílek

Ludmila Kurdíková

Luděk Kula: Rád bych ještě dodal, že do budoucna se musíme v této souvislosti více zabývat pojmem dynamická bezpečnost, to znamená nahrazování živé síly technikou. I když je to finančně náročné, nové vývojové trendy ve vězeňství nelze přehlížet.


15

Zprávy Dobytí severního pólu KYNŠPERK N. O. „Na sever …., á na jih“, znělo jedno horké nedělní odpoledne provizorní divadelní scénou ve Věznici Kynšperk nad Ohří poté, co náčelník Karel Němec spolu s pomocným učitelem Václavem Poustkou, lékárníkem magistrem Šofrem a Varelem Frištenským, v hereckém podání odsouzených ze zdejší věznice, dosáhli vytouženého cíle - severního pólu. Již od března se skupina odsouzených pod vedením Mgr. Hany Jelínkové, speciální pedagožky a vedoucí protidrogové poradny, pilně připravovala s nezbytnými lyžemi, sáňkami, šálami a kulichy na 8. srpna 2004, kdy excelovali, popularizujíce duchovní odkaz Járy Cimrmana, jednoho z nejvýznamnějších českých dramatiků, básníků, cestovatelů, filosofů, vynálezců a sportovců své doby, který se za svého života uznání nedočkal.

Režie, hudby, výpravy, stejně jako i tvorby kostýmů se odsouzení zhostili v limitovaných podmínkách po svém velmi dobře. Přispěli tak svou trochou do mlýna k úsilí Společnosti pro rehabilitaci osobnosti a díla Járy Cimrmana, která od roku 1967, kdy vznikla, prostřednictvím tisku, rozhlasu a zejména divadla, nesoucího Mistrovo jméno, předává Cimrmanův duchovní odkaz. Ti, kteří si divadelní hru Dobytí severního pólu nenechali ujít, jistě nelitovali. Nezapomenutelný Frištenský i ostatní účinkující pobavili v „hledišti“ nejen odsouzené, ale i zaměstnance věznice. Lze jen doufat, že svéráznou podívanou nepřichystali odsouzení naposledy. Petra Bělíková

16

Sisyfovská práce? Ne tak docela. Od 1. července 2004 platí vyhláška č. 377/2004 Sb. Tou se mění jiná vyhláška, a sice č. 109/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu vazby, ve znění vyhlášky č. 292/2001 Sb. Tento poněkud krkolomný úvod však v sobě skrývá řadu nových prvků, jimiž se od uvedeného data řídí život lidí pobývajících ve vazbě. Jednou ze zásadních změn, již vyhláška přináší, je § 4a, kde se v bodě 2 říká: „Věznice nabídne obviněnému účast v nejméně jednom preventivně výchovném, vzdělávacím, zájmovém a sportovním programu”.

Kdo rychle dává Jako jedna z prvních reagovala na novelizovanou vyhlášku Vazební věznice Ostrava. Úvahami o změnách stylu práce s obviněnými se tu začali zabývat už na jaře, když vešel ve známost text novely. Prostor k úvahám o tom „jak dál“ nebyl velký, ale pracovníci věznice jej využili dokonale a už na červencové regionální poradě v Olomouci mohli svou koncepci nastínit před kolegy z dalších věznic. Novela nepřišla zrovna v nejlepší době. V okolních věznicích na severní Moravě byla oddělení výkonu vazby zrušena, obvinění tudíž putují do Ostravy a s nimi i problémy. „Například jak umístit v jedné věznici 13 obviněných společníků, aby se nemohli navzájem domlouvat,“ přemýšlí nahlas 1. zástupce ředitele Mgr. Alois Pařízek. Dodejme, že i ostravská vazební věznice, stejně jako mnohé další, je přeplněna – v době naší návštěvy koncem srpna hned o několik desítek osob.

Mgr. Alois Pařízek

Podmínky života ve výkonu vazby a ve výkonu trestu nejsou totožné. Proto se liší i programy zacházení s odsouzenými a obviněnými, a hlavně jejich realizace. „Nelze třeba libovolně spojovat obviněné z více cel, je nutné s nimi pracovat individuálně, což klade velké nároky na organizaci i čas za-

Speciální pedagog Mgr. Rostislav Brož s obviněnými bude provádět. Přibyla totiž práce, ale personál ne. Nechtěli jsme tento stav řešit přikazováním, a tak jsme oslovili pracovníky z oddělení výkonu vazby a trestu. Ti nám vyšli vstříc, a začal se rodit systém práce s obviněnými v naší věznici,“ zhodnotil období příprav Mgr. Alois Pařízek.

Hrnčířský kruh mohou ve věznici používat i obvinění městnanců, kteří se jim věnují, a to nejen vychovatelů a specialistů, ale i příslušníků vězeňské a justiční stráže,“ pokračuje Mgr. Pařízek. „Musíme dbát, aby nebyl porušen zákon a řád výkonu vazby, respektovat koluzní důvody, ale máme už i určité zkušenosti s organizováním větších akcí, jako jsou například Vánoce či Velikonoce, a můžeme je využít. Přijetí novely si vyžádalo i stavební úpravy, které budou dokončeny v prosinci 2004, museli jsme vytypovat nové prostory a upravit stávající. Řešit se též musela ne zrovna nepodstatná otázka, a sice kdo programy zacházení


Nabídkový list Za jeho autory můžeme považovat dva zaměstnance z oddělení výkonu vazby a trestu, speciální pedagogy Mgr. Rostislava Brože a PhDr. Jiřího Pavlů. Ti se inspirovali způsoby práce s odsouzenými a na tomto základě vytvořili nabídkový list programu zacházení ve vazbě. Najdeme v něm určitě řadu shodných věcí, nicméně je třeba brát v úvahu také řadu odlišností, pramenících už z principů výkonu trestu a výkonu vazby. „Převzít systém práce z výkonu trestu a mechanicky jej naroubovat na výkon vazby


nešlo,“ říká Rostislav Brož. „Tak například ve výkonu trestu máme o odsouzeném komplexní zprávu, kterou vypracovali speciální pedagog, psycholog, sociální pracovník, lékař a vychovatel na nástupním oddělení. Víme také, jak dlouho budeme moci na odsouzeného působit, neboť známe délku jeho trestu, víme rovněž, kdy přichází v úvahu podmíněné propuštění a podobně. Máme i různé možnosti, jak jeho rozhodování ovlivňovat či motivovat. Člověk umístěný do vazby je ale pořád ještě svobodný, platí presumpce neviny, což naše možnosti omezuje,“ zdůrazňuje. Specialisté museli při tvorbě nabídkového listu dodržet čtyři oblasti stanovené novelou pro nabídku, tzn. pracovní, vzdělávací, zájmové a sportovní aktivity. Část programů je třeba realizovat ze známých důvodů na cele, nicméně na oddělení je k dispozici mimo jiné i polyfunkční místnost, jíž vévodí velký stůl používaný pro ruční práce, je tu tabule, klavír, počítač, tele-

Zprávy Kurs etiky v podnikání

Pracovna vedoucího výtvarného kroužku depíše a odevzdá. Součástí tiskopisů jsou i kolonky, kam se průběžně zapisuje, jak si obviněný vede, jak byl program aktualizován a další důležité záznamy. Vše se mu pak zakládá do osobního spisu,“ upřesňuje dále speciální pedagog. Podívejme se ještě, o jaké činnosti je největší zájem. V oblasti

s odsouzenými. Kromě jiného i proto, že doba trvání vazby se zkracuje a navíc na oddělení vládne neustálý pohyb. V pondělí nevědí, jestli člověka, jemuž učinili nabídku, v úterý najdou ve stejné cele, protože se může stát, že je přemístěn do jiné, nebo zda ho ve věznici vůbec potkají,

HEŘMANICE V rámci činnosti vězeňské duchovenské péče byl letos v dubnu ve věznici zahájen kurs „Křesťanská etika v podnikání”. Lektorem se stal dobrovolný duchovní VDP - Ing Jan Fürst, pastor církve Adventistů sedmého dne. Dvouhodinové semináře probíhaly každých čtrnáct dnů za účasti osmi až deseti odsouzených. Důležitou formou výuky se stala aktivní participace účastníků, bylo nutné na zadané téma s lektorem diskutovat, projevit své názory, postoje, úvahy. Každý z účastníků obdržel také písemný podklad k danému tématu, který mimo jiné obsahoval krátký test, určený ke zpracování jako „domácí úkol“. Smyslem kursu bylo vzbudit v posluchačích zájem o křesťanské hodnoty, a to zejména v souvislosti s podnikáním. Jeden z odsouzených po ukončení výuky vyjádřil svůj názor následovně: „Jsem si jist, že rozvoj etiky podnikání na křesťanských hodnotách přispívá k celkové kultivaci společnosti, nejen podnikatelského prostředí. Vytváří tak stabilnější společenské prostředí, které pozitivně ovlivňuje dosahované efekty podnikatelských subjektů, zejména v dlouhodobějším časovém horizontu.“ Mjr. PhDr. Radomíra Dlouhá

Ukázky práce výtvarného kroužku vize s DVD přehrávačem. V místnosti se provádí i psychologický výcvik. „Když jsme měli všechno připraveno, tedy nejen co, ale i kde to chceme dělat, každý obviněný dostal od nás nabídkový list, zahrnující detailně rozpracované aktivity pro každou oblast. Jedná se o více jak čtyřicet konkrétních návrhů,“ říká k nabídce programů Rostislav Brož. „S každým obviněným jednáme individuálně, pohovoříme s ním a předáme mu nabídkový list včetně poučení. Pokud má zájem o nějakou aktivitu, zaškrtne ji, list po-


pracovních aktivit vedou překvapivě úklidové práce, mezi vzdělávacími je to výuka na počítači (bohužel je k dispozici jen jeden PC, navíc starý a pomalý). Sledování televize a filmový klub zase vévodí zájmovým aktivitám, zatímco mezi sportovními jsou nejoblíbenější posilování, stolní tenis a nohejbal. Preventivně výchovný program, který obsahuje jména a objednané aktivity, mají na oddělení uložen v počítači a jedenkrát týdně jej aktualizují. Práce s obviněnými v tomto směru je mnohem náročnější než

když může být také propuštěn či eskortován do jiné věznice. „Přesto si myslím, že neděláme sisyfovskou práci. I v případě, že se nám nepodaří programy dotáhnou do konce a naplnit úplně jejich smysl, přejde-li obviněný nakonec do výkonu trestu, programy i s našimi záznamy půjdou s ním a mohou cosi napovědět a ulehčit práci vychovatelům a specialistům v místě jeho nového pobytu,“ uzavírá Mgr. Rostislav Brož.


Jaroslav Sisel Foto autor

DRAHONICE S novým školním rokem usedli do lavic i odsouzení, kteří si odpykávají trest odnětí svobody ve Věznici Drahonice. Stejně jako v minulých letech jsou pro ně připraveny ve spolupráci se Středním odborným učilištěm v Podbořanech rekvalifikační kursy. Vybraní zájemci se vzdělávají v oborech kuchař a administrativní pracovník. Úspěšní absolventi získají osvědčení, na němž není uvedeno, že ho získali v době výkonu trestu, a navíc má celostátní platnost. Cílem těchto kursů je nabídnout odsouzeným větší šanci uplatnit se na trhu práce po návratu na svobodu. red

17

Zprávy Oáza duševního klidu HEŘMANICE Na oddělení specializovaného výkonu trestu se mohou odsouzení s mentální retardací a tělesným oslabením zapojit do činnosti v kroužcích, sloužících k rozvíjení pracovních aktivit. Jedním z takových kroužků je tak i kroužek zahradnický. Jeho členové od brzkého jara až do hlubokého podzimu společně pečují o svou minizahrádku a také o svůj miniskleník.

Vypěstované plody mohou rozdělovat mezi všechny odsouzené na ubytovně. Od jara se tak podařilo zpestřit jídelníček například o ředkvičky, hrášek, salát, jahody, mrkev a cibulku, později přibyly papriky, rajčata a salátové okurky, jež se letos obzvláště povedly. Na zahrádce se daří také květinám, které zpříjemní a doslova zkrášlí prostředí ubytovny. Činnost kroužku pokračuje i na podzim, kdy jeho členové připravují půdu na další sezonu, opravují nářadí či skleník, a neustává ani v zimě, to je zase příležitost věnovat se zahrádkářské teorii a spřádání plánů, co, kde a jak vypěstovat příště. O postoji odsouzených k činnosti v zahradnickém kroužku svědčí i následující slova jednoho z jeho členů: „V tomto pro mě opravdu nelehkém prostředí mezi ploty a mřížemi je kousek půdy, který přejdu deseti kroky z jedné strany na druhou, úžasnou oázou duševního klidu. Jsem přesvědčen, že pro odsouzené na specializovaném oddělení je takováto činnost tou nejlepší terapií.“ Bc. Miroslav Jadrný

18

Zánik trestnosti kázeňského přestupku ve výkonu vazby Miroslav Zembol Obecně v teorii práva platí, že vznik, změna a zánik právních vztahů se uskutečňuje v závislosti od plynutí času. K tomuto účelu byl zaveden institut lhůt (hmotněprávních a procesních), který snižuje stupeň neurčitosti (entropie) v právních vztazích. Redukuje nejen nejistotu adresátů (recipientů) práva, ale stanoví též závazné časové limity pro aplikaci práva v praxi. Jinak tomu nemůže být ani v právním institutu výkonu vazby, kde se to promítá i ve striktním dodržování dvou hmotněprávních lhůt v kázeňském (přestupkovém) řízení. Je určitou obdobou trestního řízení soudního, a to jak co do rozhodování o vině a trestu, tak i v případě procedur, které tomuto rozhodnutí předcházejí. O uložení kázeňského trestu jeho pachateli musí být, podle § 23 odst. 3 zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, ve znění pozdějšího předpisu (dále jen „ZVV“), rozhodnuto a toto rozhodnutí obviněnému oznámeno do 15 dnů ode dne, kdy se orgán oprávněný k jeho uložení o přestupku dozvěděl, nejpozději však do jednoho měsíce od porušení stanoveného pořádku a kázně (pozn.: zákon. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zná obdobné lhůty šedesátidenní a jednoroční; zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů, subjektivní lhůtu vůbec nezná a objektivní lhůtu má jednoroční). Kázeňské řízení vůči obviněnému tedy musí být podle zákona o výkonu vazby realizováno do uplynutí uvedených propadných lhůt (prekluze) nejpozději v jejich poslední den. Tato výlučně praktická instituce má zabránit časově neomezené možnosti uplatňovat subjektivní právo. Pojednávanou problematiku implicitně designuje trestní řád (§ 71 odst. 1), a to tím, že orgány činné v trestním řízení jsou povinny vyřizovat vazební věci přednostně s největším urychlením. Vězeňská služba tedy musí rozhodovat kázeňské přestupky obviněných ve

výkonu vazby ve velmi krátkých, nestandardních lhůtách, a to nejen pro případ okamžitého propuštění obviněného z vazby, ale i kvůli změně právního statusu, po nabytí právní moci rozsudku, z obviněného na odsouzeného. Jinými slovy, kázeňsky přestupek spácháný obviněným v průběhu výkonu vazby nelze vyřídit po jeho propuštění na svobodu a analogicky ani po nástupu do výkonu trestu odnětí svobody. Není od věci zde také upozornit na odlišný způsob počítání času. V subjektivní lhůtě, určené podle dní, se nezapočítává den, kdy se samotná událost určující počátek lhůty stala. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem nejblíže následující pracovní den. V objektivní lhůtě určené podle měsíce končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li v měsíci tento den, končí lhůta jeho posledním dnem. Neméně důležité jsou i další procedurální zásady. Subjektivní lhůta v žádném případě neprodlužuje lhůtu objektivní. Po jejím uplynutí zanikne, i kdyby objektivní lhůta ještě dále běžela. Obě propadné lhůty zanikají ze zákona (ex lege). Není proto potřeba, aby se pachatel kázeňského přestupku zániku práva sám dovolával. Oprávněný zde musí na prekludované lhůty dbát z úřední povinnosti. Kázeňské řízení v takovém případě vůbec nezahájí a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno. V běhu propadných lhůt nedochází k jejich přerušení, a to ani v případě, že oprávněný nemohl z důvo-


dů, které nezavinil, v řízení pokračovat. Vzniknou-li pochybnosti, považuje se lhůta za zachovanou, pokud se neprokáže opak. Zaměstnanec vězeňské služby, kterému byla svěřená kázeňská pravomoc (oprávněný), je povinen zahájit kázeňské řízení bezodkladně nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o kázeňském přestupku dozvěděl. Jak vyplývá z dikce ZVV, zásadní význam zde má subjektivní složka vědění. To, kdy se oprávněný o kázeňském přestupku dozvídá osobně, je pro běh lhůty nepodstatné. Rozhodující je, kdy se podle svých služebních nebo pracovních povinností o kázeňském přestupku dozvědět měl a mohl. Podle zásady oficiality jsou zaměstnanci vězeňské služby z úřední pravomoci povinni při každém porušení stanoveného pořádku a kázně zjistit skutečný stav věci, k tomu účelu požadovat vysvětlení, vyhledávat a provádět důkazy a učinit všechna opatření, aby vůči pachateli byly vyvozeny adekvátní právní důsledky. Vše tedy závisí na objektivním popsání konfliktní situace, její aplikaci na ZVV, tj. na přiřazení, popř. nepřiřazení (subsumování) faktické skutkové podstaty ke skutkové podstatě zákonné. Má-li tedy zaměstnanec vězeňské služby ze zjištěného vyvozovat vůči obviněnému právní důsledky, pak při řádném fungování tohoto celého systému se musí o každém kvalifikovaném porušení pořádku a kázně dozvědět též i oprávněný, do jehož pravomoci spadá ukládání kázeňských trestů. Podle této deduktivní logiky, je možné vyslovit tezi: „vědomost oprávněného o porušení pořádku a kázně je de iure dána dnem, kdy se o něm dozvěděl kterýkoliv nadřízený obviněného”. Zpravidla v běžné praxi to bude službukonající dozorce, který z titulu svých služebních činnosti je obviněnému nejblíže nadřízený. Je oprávněn organizovat jeho činnost, vydávat mu k tomuto účelu závazné pokyny a kontrolovat jejich plnění. Proto každý, kdo má oficiální zodpovědnost za stav pořádku a kázně v podmínkách výkonu vazby, musí mít na paměti běh této „nekompromisní“ krátké subjektivní lhůty. Pro urychlené řešení kázeňských přestupků ZVV také stanovil velmi tvrdou, „bezprecedentní“ objektivní lhůtu v trvání jednoho měsíce. Ta plyne nezávisle ode dne, kdy


k porušení stanoveného pořádku a kázně de facto došlo, až do jejího úplného zániku. Subjektivní složka vědění je zde právně irelevantní (lhostejná). Smysl a užitečnost objektivní lhůty spočívá v tom, že se časem oslabuje a vytrácí materiální stránka, tj. společenská škodlivost kázeňského přestupku, a tedy i zájem na potrestání jeho pachatele. Dochází také ke zhoršování podmínek pro přesné a úplné zjišťování stavu věci, získávání dostatečného rozsahu údajů a informací důležitých k posouzení skutku a jeho následné rozhodování. Hlavně zde svou roli sehrává procesní pomíjivost důvodů výkonu vazby a s tím související realita okamžitého propuštění obviněného na svobodu nebo již výše zmíněná změna právního statusu z obviněného na odsouzeného. Můžeme tedy oprávněně říci, že čas v této věci nepracuje pro vězeňskou službu. Nezbytným atributem k naplnění účelu výkonu vazby, tj. bezchybné a ničím nerušené detence obviněných osob, je ve vazební věznici stanovený pořádek a kázeň. Vězeňská služba při realizaci kázeňské praxe proto musí vycházet z logické souvislosti všech ustanovení zákona o výkonu vazby. Efektivní preventivní funkci (speciální i generální) kázeňského trestu dosáhne jen jeho včasným uložením a bezprostředním vykonáním. Důslednost a dodržování zákonných lhůt v kázeňském řízení by měly u všech obviněných osob posilovat jejich právní vědomí, ale i pocit, že protiprávní chování a jednání se ve věznici nevyplácí.

Kreativita k naší práci rozhodně patří Radomír K. – Jiří Hort. Oba jsou z Věznice Heřmanice. Odsouzený – vychovatel. „Klient“ vykonávající ústavní protialkoholní léčbu – „laický terapeut.“ Pachatel závažné trestné činnosti – člověk, jenž ctí a dodržuje základní právní a etické normy. Jedinec závislý na alkoholu a heroinu – muž, pro kterého je významnou, a dá se říci i prioritní hodnotou, práce. Vězeň s pocity bezmoci, bezvýchodnosti, smutku, touhy po slasti a naději – zaměstnanec věznice, který se snaží porozumět, pochopit, ovlivnit.

Nyní jdou životem společně. Mohou jít vedle sebe, za sebou, s odvrácenou tváří, mohou si vyměňovat pouze základní informace, sdělovat jen to nejnutnější, nebo se inspirovat. Přimět k zamyšlení, pokládat otázky a hledat odpovědi. Oba jsou tvořiví. Někdy spolu komunikují ve verších. A já, když si jejich řádky pročítám, tak jsem přesvědčena, že oba dobře vědí, co si chtějí vzájemně sdělit. A také si myslím, že Radomír K. měl na svého vychovatele opravdu štěstí.

X Radomír K.

X Radomír K.

Rozpadlý charakter kolem ostnatého plotu lidských hyen stavějících iluze daleko za realitu cestou fantazie utrápených masek prodávajících své rodokmeny podle kurzu prostředí Na podlaze z betonu odvíjí nit minulosti vpíjí se do zdí a slůvkem NEVINEN staví se na úroveň světce trpícího neplodností lidstva

Opuštěný park lavička ticho jednoho rána v slepcově černé samotě bolavé vzpomínání Ruka s bílou holí svírá klobouk v modlitbě ženina svátku u rozházených květin místa kdy se jí naposledy dotkl Slza mrtvého oka zašlá moudrá tvář a šedivé vlasy jsou tu naposled

Radomíru K. Jiří Hort

Slepec R. K. Jiří Hort

Z praskliny v asfaltu na svět se dere pampeliška

Slepec bílou holí bubnuje v rytmu přání a paletou srdce maluje obrázky na posbírané oblázky ze svých cest A když je rozprostře vidí je kvést A k stáru ukrývá je v dlani Usmívá se, myslí na ni

Úžasem se tají hlas a nikdo si nedovolí šlápnout na ten zázrak A pampeliška září Když jednou vybledne bělostné chmýří roznese vzkaz Byla jsem tu a zářila


Zprávy Dohody s polskými věznicemi BRNO Na třídenní návštěvu České republiky přijeli ředitelé polských věznic v Kaliszi – mjr. Mgr. Ing. Chodorkiewicz – a v Poznani – pplk. Mgr. Robert Bulak. Součástí programu byly i návštěvy VV Brno a V Znojmo. Při této příležitosti ředitel Vazební věznice Brno plk. Mgr. Luděk Kula a ředitel polské věznice Areszt Śledczy Poznań pplk. Mgr. Robert Bulak uzavřeli 24. 8. 2004 dohodu o vzájemné

Mjr. PhDr. Radomíra Dlouhá

spolupráci, jež se bude uskutečňovat zejména v oblastech studijních pobytů, školení a výměnných stáží, organizování vzájemných sportovních setkání a výměny krátkodobých rekreačních pobytů. Její platnost je jeden rok s tím, že se prodlouží o další dva roky, pokud ji jedna ze stran nevypoví. Obě strany předpokládají četnost stáží maximálně 4x ročně, přičemž první plánovaná stáž byla připravována na měsíc říjen 2004. PhDr. Soňa Haluzová


ZNOJMO Ředitel Věznice Znojmo plk. Mgr. Milan Václavek a ředitel Věznice Kalisz mjr. Mgr. Ing. Chodokiewicz podepsali 24. 8. 2004 smlouvu o vzájemné spolupráci. Obsahem smlouvy je nejen výměna zkušeností během studijních návštěv, ale také společné organizování sportovních soutěží a účast na kulturních akcích, vždy v rámci možností obou smluvních stran. Kromě oficiálního jednání si polští hosté prohlédli i město a vyjádřili obdiv nad vzhledem jeho historické části. Na poli zahraničních kontaktů není znojemská věznice žádným nováčkem. Už delší dobu se úspěšně rozvíjí vzájemná spolupráce s Ústavem pro výkon vazby v Nitře. Ludmila Kurdíková

19

Zprávy Na kole po sjezdovce … výsledky (pokračování z 2. strany obálky)

Časovka muži (15 km) I. 1. Mgr. Pavel Pospíšil (VV PrahaPankrác) 2. Robert Plánička (V Mírov) 3. Miroslav Dajč (V Plzeň) II. 1. Kamil Mráz (VV Olomouc) 2. Petr Popovič (V Valdice) 3. Antonín Valeška (V Kynšperk) III. 1. Bc. Manfréd Kraus (V Ostrov) 2. Mgr. Ivo Drápal (VV Brno) 3. Ing. Ladislav Kubeček (V Odolov)

Časovka ženy (10 km) I. 1. Martina Říhová (VV Brno) 2. Eva Krůtová (V Příbram) 3. Markéta Nováková (V Plzeň) II. 1. Eliška Chocholoušová (V Pardubice) 2. Eva Uhrová (V Horní Slavkov) 3. Bc. Šárka Černá (V Příbram) III. 1. Jitka Vrzalová (V Horní Slavkov) 2. Jarmila Benešová (V Odolov) 3. Jarmila Říčná (V Opava)

Závod jednotlivců muži (36 km) I. 1. Mgr. Pavel Pospíšil (VV PrahaPankrác) 2. Robert Plánička (V Mírov) 3. Miroslav Dajč (V Plzeň) II. 1. Kamil Mráz (VV Olomouc) 2. Antonín Valeška (V Kynšperk) 3. Jiří Čejka (VV Č. Budějovice) III. 1. Bc. Manfréd Kraus (V Ostrov) 2. Mgr. Ivo Drápal (VV Brno) 3. Ing. Ladislav Kubeček (V Odolov)

20

Věznice nejsou jen mříže (4) Vážení čtenáři, přinášíme vám již čtvrtý díl seriálu článků o českém vězeňství, vycházejících z výročních zpráv věznic a vazebních věznic České republiky za rok 2003 a přibližujících charakteristické rysy jejich činnosti. PRAHA–PANKRÁC K poslednímu dni loňského roku bylo ve Vazební věznici Praha–Pankrác 522 obviněných osob, z toho 514 mužů v dospělém a osm v mladistvém věku. Spolu s nimi zde bylo umístěno k výkonu trestu odnětí svobody 394 osob, z toho 391 mužů v dospělém a tři v mladistvém věku. Ke stejnému datu bylo mezi obviněnými 213 a mezi odsouzenými deset občanů s cizí státní příslušností. Jak vyplývá z výroční zprávy Vazební věznice Praha–Pankrác za rok 2003, při nástupu odsouzeného je zpracována komplexní zpráva, která obsahuje diagnostické vyšetření a výsledky jednotlivých specialistů OVT (psycholog, speciální pedagog, sociální pracovnice, vychovatel nástupního oddělení), a na základě těchto podkladů je odsouzené osobě stanoven program zacházení. V roce 2003 bylo stanoveno celkem 201 těchto programů zacházení, rozčleněných do čtyř základních oblastí: – pracovní aktivity; – vzdělávací aktivity; – zájmové aktivity; – oblast utváření vnějších vztahů. Hlavním smyslem uvedených aktivit je vedle uspokojování kulturních a duchovních potřeb zejména rozvoj osobnosti a nácvik vyšší kreativity smysluplného využití času. K tomuto účelu bylo využíváno šest místností vybavených dle jednotlivých zaměření: hudba, výtvarná výchova, studium, antistres, psychoterapeutika a bohoslužby. V rámci volnočasových aktivit byla zajišťována i různá školení a také doškolovací kursy. V jejich rámci mají odsouzení možnost získat např. řidičský průkaz na vysokozdvižné vozíky nebo svářecí průkaz. Na oddělení vazby nebyl v průběhu uplynulého roku zaznamenán pokles celkového počtu obviněných. Ten se pohyboval v rozmezí 500–560 osob. Složení obvině-

ných lze přitom rozdělit do čtyř kategorií: a) mladiství obvinění; b) obvinění umístění na oddělení se zmírněným režimem; c) obvinění umístění na oddělení se zesíleným stavebně technickým zabezpečením; d) ostatní obvinění. Ubytovací kapacita určená pro výkon vazby byla 473 míst. V průběhu roku 2003 byla celoročně překračována o 6–18 %. Závažný problém, s nímž se VV Praha–Pankrác setkává již několik let, představuje trvale velké množství obviněných cizinců z celého světa. Kromě jazykové bariéry je tato klientela problematická svou drogovou závislostí, národnostními

zvyklostmi, náboženským vyznáním, odlišným stravováním a celou řadu infekčních a jiných onemocnění. Všechny tyto skutečnosti kladou zvýšené nároky na zaměstnance vězeňské služby a finanční zatížení celé vazební věznice. Znovu to potvrdil i průběh minulého roku. Při výčtu činnosti VV Praha– Pankrác si pozornost zaslouží i skupina specialistů, zabezpečující kromě své základní pracovní náplně celou řadu volnočasových aktivit u mladistvých, „mladých“ obviněných a u obviněných zařazených na oddělení se zmírněným režimem, kde je kladem důraz na tyto základní aktivity: a) společenské; b) kulturní; c) samoobslužné; d) vzdělávací; e) sportovní činnost a zájmové kroužky. U těchto kategorií obviněných byla také aplikována skupinová terapie zaměřená na protidrogovou prevenci. Rok 2003 byl na oddělení vazby charakteristický i organizačními a personálními změnami. Došlo například ke snížení tabulkových míst, k odchodům ze služebního

Praha – Pankrác



poměru a k převelení na oddělení vězeňské a justiční stráže na základě podání vlastní žádosti. Součástí VV Praha–Pankrác je nemocnice s poliklinikou, která zajišťuje ambulantní péči o zaměstnance a vězně a ústavní péči o vězně. V roce 2003 bylo v ordinaci praktického lékaře v rámci ambulantní péče o vězně provedeno přes 21 000 vyšetření a ošetření a téměř 7000 odborných vyšetření. Ve vězeňské nemocnici bylo hospitalizováno 1713 vězňů. Na jednotlivých pracovištích nemocnice bylo provedeno více než 22 500 vyšetření a ošetření, 171 ambulantních chirurgických operací a 432 velkých operací. Tyto výsledky se podařilo dosáhnout navzdory tomu, že stále ještě není zcela dokončena výměna zbývající přístrojové techniky a dovybavení nemocnice diagnostickými přístroji. Na úseku dozorčí a strážní služby nedošlo v minulém roce k závažné mimořádné události. Eskortní služba plnila své úkoly navzdory nenaplněnému početnímu stavu, což si vyžádalo zvýšené nároky na psychický i fyzický stav jejích příslušníků. Naplnit početní stavy se nepodařilo ani u deseti jednotek justiční stráže, které má VV Praha– Pankrác. Splněny byly úkoly stanovené pro rok 2003 na úseku zaměstnávání vězňů – míra jejich zaměstnanosti dosáhla 93,2 %, částečně se dařilo realizovat některé pohledávky za vězni v „živém stavu“, větší problém však představují pohledávky za propuštěnými vězni.

HEŘMANICE K 31. 12. 2003 bylo ve věznici Heřmanice evidováno 644 vězňů, z toho 21 cizinců, většinou velmi nebezpečných osob z prostředí organizovaného zločinu. Celková ubytovací kapacita věznice byla naplněna na 101,7 %. V průběhu celého roku prošlo nástupním oddělením 553 odsouzených osob, kterým byl s přihlédnutím k jejich zájmům či stupni sociálního narušení stanoven program zacházení. Odsouzení přitom měli možnost využít některou z následující nabídky volnočasových aktivit: a) výchovné (skupina TOXI, kroužek přírodovědného filmu, dopravní výchova, výchova k partnerství a rodičovství);


Zprávy Závod jednotlivců ženy (24 km) I. 1. Martina Říhová (VV Brno) 2. Markéta Nováková (V Plzeň) 3. Ingrid Milfajtová (V Ostrov) II. 1. Eliška Chocholoušová (V Pardubice) 2. Eva Uhrová (V Horní Slavkov) 3. Bc. Šárka Černá (V Příbram) III. 1. Jitka Vrzalová (V Horní Slavkov) 2. Jarmila Benešová (V Odolov) 3. Jarmila Říčná (V Opava)

Celkové pořadí – (součet časů z obou disciplín) Muži 1. Kamil Mráz (VV Olomouc) 2. Mgr. Pavel Pospíšil (VV PrahaPankrác) 3. Antonín Valeška (V Kynšperk)

Heřmanice b) kulturní; c) sportovní; d) rukodělné (kroužek dřevomodelářský, železničního modelářství, výtvarný, loutkařský, šití hadrových panenek pro charitu); e) ostatní – kroužek akvaristický, chovatelů exotického ptactva, počítačový, zahradnický, šachový „play–station“, jóga. Stěžejním vzdělávacím programem byla činnost OU DAKOL – učební obor zámečník. Za dobrými výsledky, dosaženými v rámci těchto aktivit, stojí především kvalitní práce specialistů a jejich týmová spolupráce. Ti mají velkou zásluhu i na vybudování nově zřízených oddělení. Koncem minulého roku bylo ve věznici otevřeno výstupní oddělení pro odsouzené s ostrahou, jehož kapacita po úpravě vzrostla na 48 lůžek. Zvýšena byla i kapacita oddělení s dozorem o více než 60 míst. V souvislosti se zrušením bezdrogové zóny na specializovaném oddělení byla tato zóna vybudována na jedné z ubytoven oddělení standardního režimu. Jako produkt rezortního programu prevence kriminality se specia-

lizované oddělení soustředilo na prohlubování systému vnitřní diferenciace ve výkonu trestu odnětí svobody. Výsledkem této činnosti se stal viditelný pokles případů násilí na mentálně a fyzicky oslabených vězních a také stabilizace psychického stavu u psychotiků či depresivně laděných jedinců. Od 1. 10. 2003 začala v rámci tohoto oddělení fungovat ochranná léčba protialkoholní (OLP) jako jediná svého druhu v rámci Vězeňské služby ČR u odsouzených mužů. V roce 2003 vykonávalo ve Věznici Heřmanice trest odnětí svobody v průměru 20,8 % odsouzených, u nichž byla diagnostikována závislost na drogách nebo jiných psychotropních látkách. Bylo zde i 134 odsouzených mladších 26 let, přičemž snahou vězeňské služby bylo jejich maximální zapojení do nejrůznějších aktivit, zaměřených mj. na sebepoznání, rozvoj komunikačních dovedností, získání potřebných návyků a vyjasnění hodnotového systému. Na úseku činnosti strážní služby byl největší důraz kladen na kvalitní personální obsazení a zvyšování bezpečnosti, čemuž napomoh-


Ženy 1. Jitka Vrzalová (V Horní Slavkov) 2. Eliška Chocholoušová (V Pardubice) 3. Eva Uhrová (V Horní Slavkov)

Turnaj v odbíjené VALDICE Za účasti mužstev věznic Opava, Praha-Pankrác, domácích Valdic a družstva Okresního soudu v Jičíně se dne 9. září 2004 uskutečnil 3. ročník turnaje o „Pohár ředitele věznice“ smíšených družstev v odbíjené. Za krásného počasí se hrálo systémem „každý s každým“ a vítězem se stalo družstvo Věznice Opava. Druhé místo obsadilo družstvo pořádající věznice, třetí místo vybojoval tým Okresního soudu Jičín a na čtvrtém místě skončilo družstvo VV Praha-Pankrác. Po skončení turnaje se všichni sportovci zúčastnili společného posezení s občerstvením a v závěru si popřáli opětovné setkání na příštím ročníku. red

21

Zprávy BŘECLAV Ve Vazební věznici byly na počátku září zahájeny stavební úpravy nutné pro zvětšení hlavní brány objektu. Jedním z důvodů je instalace nového rámového detektoru kovů. Práce jsou prováděny ve vlastní režii. Pod vedením mistra se do nich zapojili nejen odsouzení z oddělení výkonu trestu odnětí svobody „D“, kteří jsou pracovně zařazeni jako zedníci a údržbáři, ale i odsouzení zařazení v jiných profesích, kteří přišli na pomoc o sobotách a nedělích. Nový vstup do věznice byl zkolaudován a uveden do provozu koncem září 2004. Iva Bednářová SVĚTLÁ N. SÁZ. Pod dohledem speciální pedagožky a psycholožky se zapojily odsouzené ženy z psychoterapeutické skupiny TOXI do dokončovacích prací malého skanzenu v Horní Pohledi na Havlíčkobrodsku. Zdevastovaný statek se zahradou obec koupila před čtyřmi léty a odsouzené ženy se podílely na konečných úpravách dvora i místností, hrabaly trávu a vybíraly kamení. Malý skanzen v Pohledi, obci se 75 obyvateli, je prvním tohoto druhu v kraji Vysočina. Otevřen byl počátkem srpna. Návštěvníky zavede do doby asi před 200 lety a seznámí je se životem rolníků na menším statku.

lo zvláště instalování rentgenu a rámového detektoru kovů na vchodu do věznice. Dobrou prací se na bezproblémovém chodu věznice podílela také dozorčí a eskortní služba. Ta v průběhu roku 2003 eskortovala přes 2000 odsouzených, z nichž více než čtyřicet za zvýšených bezpečnostních opatření nebo v režimu „nebezpečných eskort“. S úspěšným výsledkem skončila ve věznici prověrka akceschopnosti, stejně jako činnost pracoviště krizového řízení. Zaměstnávání vězňů je realizováno v oblasti vnitřní režie věznice, kde v průběhu roku odsouzení vyrobili téměř 5000 kusů různých výrobků v přeúčtovací hodnotě 3,3 mil. Kč, dále v provozovně střediska hospodářské činnosti, kde již dlouhodobě je hlavní náplní práce rozebírání a třídění kovového odpadu a kovovýroba pro právnické i fyzické subjekty. Celkem zde byly provedeny práce v hodnotě 2,4 mil. Kč. Třetí oblastí zaměstnávání vězňů je práce u podnikatelských subjektů a čtvrtou vzdělávání formou denního studia a odborné kursy.

BRNO Podle statistických údajů k 31. 12. 2003 byly ve Vazební věznici Brno celkem 363 osoby ve výkonu vazby, z toho 332 dospělých mužů, 8 mladistvých a 23 žen. Trest odnětí svobody zde ke stejnému datu vykonávalo 287 mužů

a pět žen. Mezi odsouzenými bylo 18 a mezi obviněnými 83 cizinců. Průměrná využitelnost ubytovací kapacity dosáhla téměř 109 %. Programy zacházení s osobami odsouzenými k výkonu trestu odnětí svobody jsou ve zdejší vazební věznici tvořeny souhrnem pracovních, vzdělávacích, terapeutických a volnočasových aktivit, jejichž smyslem je diferencovaným zacházením s vězni napomoci dosažení účelu výkonu trestu. Kontakty vězňů se specialisty (psychology, sociology, pedagogy, vychovateli) probíhají při dodržování zásad práce a na základě vzájemné důvěry. V jejich rámci dochází k prohlubování vzájemného sebepoznávání i vzájemné komunikace, dále k přijímání korektních sociálních norem pro život ve vězení i na svobodě, soustředění se na to, aby odsouzení a obvinění pochopili, proč se cítí a chovají tak, jak se cítí a chovají, a aby v nich rostla víra v pozitivní změny a očekávání, že nakonec sami převezmou za svůj život odpovědnost. V minulém roce řešili psychologové nejčastěji problémy osobního rázu a krizové situace vyvolané hladovkou, sebepoškozením, suicidálními úvahami, agresivitou a psychosomatickými projevy. Zabývat se museli i neshodami mezi spolubydlícími nebo potížemi, které vyvolala špatná adaptace některých vězňů na nové prostředí. Ne-

méně náročné úkoly museli zvládnout i další zdejší specialisté, což se týká i speciálních pedagogů a jejich práce s mladistvými či mladými obviněnými, zaměřené v první řadě na uvolňování napětí, které si mladí lidé s sebou přinášejí do vězení, dále potom také na řešení osobních a rodinných problémů, utváření kontaktu se sociálními kurátory, probační a mediační službou a v poradenské péči na možnosti dokončení učebního oboru, studia a podobně. Ve VV Brno jsou dvě specializovaná oddělení – oddělení pro odsouzené zařazené do věznice s dohledem, přitom trvale pracovně nezařaditelné, a krizové oddělení pro vězně, kteří jsou nebezpeční svému okolí nebo sami sobě. Vedle toho je zde zajišťována primární, sekundární i terciární protidrogová prevence. V minulém roce bylo evidováno v průměru 109 osob zneužívajících návykové a psychotropní látky, což představuje zhruba dvacet dvě procenta z celkového počtu zdejších vězňů. Zaměstnávání odsouzených osob je pouze ve vnitřním provozu a podle výroční zprávy se týkalo 77 osob z 99 odsouzených zahrnutých v evidenci zaměstnávání. Na relativně vysoké úrovni je zdejší prostorové a materiální vybavení pro tvorbu programů zacházení, které jsou určené mladistvým obviněným a obviněným do 26 let.

Mgr. František Kolbábek HORNÍ SLAVKOV V letošním roce se pro odsouzené ve výkonu trestu uskutečnily dvě hudební produkce. Jako první přijali pozvání na koncertování „za mřížemi“ profesionální hudebníci z USA. Skupina Temple Yard, složená převážně z černošských muzikantů, dokázala svou produkcí ve stylu reagge vytvořit dokonalou atmosféru a sklidila obrovský potlesk a uznání. V poněkud jiném hudebním stylu se představila písničkářka a kytaristka Eva Henychová. Osobitým projevem vytvořila skvělou komorní atmosféru a zaujala všechny přítomné posluchače. Bc. Dagmar Kuttnerová, Pavlína Lorenzová

22

Brno



V loňském roce se například podařilo uvést do provozu keramickou dílnu včetně vypalovací pece. Přestože jsou na tomto oddělení umístěni vedle sebe jak osoby, které se neumí podepsat, tak studenti středních škol, mající těsně před maturitou, je jeho práce velmi kvalitní. Podobně jako ve Vazební věznici Praha–Pankrác i ve Vazební věznici Brno je zdravotnická péče poskytována prostřednictvím zdravotního střediska a vězeňskou nemocnicí ve vybraných specializacích s působností pro vězněné osoby v rámci celé České republiky. Jsou zde léčeni i vězni s infekčními chorobami včetně TBC. Přes nedokončené řešení stavebně technického a signalizačního zabezpečení objektu strážní služba splnila své úkoly, stejně jako dozorčí a eskortní služba. Personální stav příslušníků justiční stráže byl v průběhu roku 2003 snížen o pět osob. U jednotlivých místních jednotek Justiční stráže nedošlo ve sledovaném období k žádnému porušení bezpečnostních zásad při výkonu služby. Splněny byly také hlavní úkoly na úseku stavebně ubytovacím, intendantním a zbrojní techniky, stravování a navzdory vysoké zastaralosti operačního střediska i na úseku spojovacím. Zpráva o činnosti VV Brno za rok 2003 v tomto případě zdůrazňuje, že celý systém stávající zabezpečovací techniky je nadmíru poruchový a jeho provoz je zajišťován jen díky vysokým profesním znalostem technických pracovníků a jejich obětavosti. Ve znamení velkých změn byl rok 2003 na úseku informatiky. Na nových serverech byly instalovány operační systémy Windows 2000, byla překlopena pošta na exchange server 2000 a změněna databáze SQL 2000. S tím souvisela i následná přeinstalace většiny uživatelských stanic pod operačním systémem Windows 2000 nebo Windows XP, které svojí konfigurací vyhovovaly nasazení nových systémů. Z výročních zpráv věznic a vazebních věznic za rok 2003 zpracoval a fotografoval Ing. Miroslav Jílek


Pavlovský, P. a kol.: Soudní psychiatrie a psychologie 1. vydání, Grada Publishing 2001, 184 stran ISBN 80–247–0181–2 Uvedená publikace se zabývá problematikou soudní psychiatrie a psychologie což jsou obory, které hraničí s oblastmi somatické medicíny, právními vědami, kriminologií, kriminalistikou, penologií a viktimologií. V úvodu knihy se autoři věnují historickému a legislativnímu rámci oboru psychiatrie a stručně vysvětlují obsah psychiatrického znaleckého posudku. Dále zachycují téma soudní psychiatrie z hlediska klinické psychiatrie dospělých, pedopsychiatrie, sexuologie a také klinické psychologie. V kapitole Obecná psychopatologie je uveden základní přehled psychopatologických příznaků, který je uspořádán podle jednotlivých složek lidské psychiky – poruchy vědomí, myšlení, vnímání, emotivity, jednání, paměti, intelektu, pudů a osobnosti. V další části se autor věnuje speciální psychiatrii, kde kromě organických duševních poruch rozebírá také duševní poruchy a poruchy chování vyvolané účinkem psychoaktivních látek. Je zde popsána problematika afektivních poruch a také například poruchy osobnosti a chování u dospělých a mentální retardace v souvislosti s pácháním trestné činnosti. Posuzování trestní odpovědnosti mladistvých, svěřování dětí do péče a hodnocení věrohodnosti dítěte (adolescenta), ale i dospělého participujícího v dané kauze, je řešeno v části věnované forenzní pedopyschiatrii. Dále se autor zabývá problematikou týraných, zanedbávaných a sexuálně zneužívaných dětí a jejich odškodňováním. V kapitole soudní sexuologie autor rozebírá soudně znalecké posuzování sexuálně motivova-

né trestné činnosti a posuzování sexuálních deviací neboli parafilíí a také ochrannou léčbu sexuálních delikventů. Psychologické znalecké činnosti, která patří do oblasti forenzní psychologie, je věnován závěr knihy. V textu jednotlivých kapitol jsou vloženy stručné kazuistiky ilustrující myšlenky autorů. Své znalosti a zkušenosti sdělují znalci pracující v těchto oblastech dlouhou řadu let formou srozumitelnou jak pro psychology a psychiatry, tak i pro právníky, vyšetřovatele a další odborníky, kteří se o danou problematiku zajímají. Snaží se předložit jednotný pohled na složitou problematiku znaleckého posuzování v souladu se současně platnou Mezinárodní klasifikací nemocí v 10. revizi (MKN – 10, resp. International classification of diseases – ICD – 10), která je v České republice platná již od roku 1994 a zaznamenala mimo jiné významné změny v odborné terminologii. Soudní psychiatrie a psychologie je velmi kvalitní publikace, která je ze značné části zaměřena na osobnosti možných pachatelů trestných činů a našich potencionálních klientů. Informace obsažené v této publikaci jsou velmi užitečné pro všechny specialisty, kteří pracují ve věznicích a jsou v kontaktu s odsouzenými (obviněnými). Velmi cenným materiálem jsou i uvedené kazuistiky s vyjádřením příslušného znalce. Doc. MUDr. Pavel Pavlovský, CSc., působí na Psychiatrické klinice Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, přednáší soudní psychiatrii na Právnické fakultě UK v Praze a je soudním znalcem v oboru psychiatrie. Kromě publikační činnosti je také členem Sekce pro soudní psychiatrii České psychiatrické společnosti. V knize dále publikovali Doc. MUDr. Eva Malá, CSc., MUDr. Ladislav Procházka a PhDr. Ludmila Šrutová. Mgr. Gabriela Slováková

Zprávy Demolice sovětského sídliště JIŘICE Pozemky Věznice Jiřice, jež byla zbudována z kasárenských objektů v bývalém vojenském prostoru po Sovětské armádě, zabírají 46 hektarů. Na této ploše stojí panelové domy, tzv. „kyjeváky“ , v nichž do roku 1990 bydleli sovětští vojáci. Jsou neobyvatelné, chátrají, a proto bylo nutné je odstranit.

Z výběrového řízení na jejich demolici, jehož se zúčastnilo osm uchazečů, vyšla vítězně firma Skanska. Vedle likvidace domů zajistí i následné zatravnění vzniklého prostoru. Celá akce má být skončena do 31. října letošního roku a náklady dosáhnou 7 340 000 Kč. Na místě bude zřízena výrobní zóna, kde by se mohla rozšířit úspěšná výroba nábytku v jiřické věznici. K tomu však musejí být vytvořeny ještě další podmínky, včetně postavení šestimetrového oplocení, aby bylo možné zaměstnat maximální počet odsouzených zařazených ve věznici s ostrahou. Mgr. Jan Novák ZNOJMO Letošního, již 8. ročníku fotbalového turnaje O putovní pohár ředitele Věznice Znojmo, který se hrál na fotbalovém stadiónu v Tasovicích, se zúčastnila mužstva věznic a vazebních věznic z Brna, Olomouce, Hradce Králové, Nitry a domácího Znojma. Zápasy se hrály systémem každý s každým a po jejich skončení se ustavilo následující konečné pořadí: 1. VV Brno, 2. VV Olomouc, 3. VV Hr. Králové, 4. V Znojmo, 5. Nitra. Nejlepším střelcem se stal Daniel Zavadil z Olomouce, titul nejlepšího brankáře patří Branislavu Pásztorovi z Nitry. Ludmila Kurdíková


23

Zprávy NOVÉ SEDLO V souladu se zákonem č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody (§ 4), byl ve Věznici Nové Sedlo vytvořen poradní sbor ředitele. S přihlédnutím ke specifickým problémům, řešených věznicí ve vztahu ke zdejšímu regionu, se jeho členy stali zástupci Probační a mediační služby Louny, Městského úřadu v Žatci – sociálního odboru, Sboru Bratrské jednoty baptistů v Žatci, Nemocnice s poliklinikou v Žatci, Okresního soudu v Lounech, Policie ČR v Žatci a Obecního úřadu v Novém Sedle. Na prvním jednání ředitel věznice Mgr. Pavel Preisinger i oba jeho zástupci Ing. Ivo Novák a Bc. Petr Roubíček seznámili členy poradního sboru s okruhy hlavních činností věznice při naplňování zákona o výkonu trestu odnětí svobody, při zaměstnávání vězňů i při jejich zájmových a mimopracovních aktivitách. red OLOMOUC Při předávání výrobků pro hry malých pacientů Dětské kliniky FN Olomouc přijal pozvání k přednášce pro odsouzené muže ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Olomouc její přednosta prof. MUDr. Vladimír Mihál, CSc. Přednášející se věnuje terapii hemato-onkologicky chorých dětí. V léčbě těchto pacientů byl v posledních letech dosažen významný pokrok a dnes se daří většinu dětí zachránit. Tým lékařů umí léčit nejen technikou a farmaky, ale také psychickou podporou a humorem. Odsouzené zaujala prezentace aktivit občanského sdružení rodičů a přátel nemocných dětí – Šance, informace o rekondičních pobytech na horách a u moře pro malé pacienty i o předvánočních setkáních. Citlivě reagovali na zajímavé údaje a fakta o závažných onemocněních. Jejich konkrétní otázky se zaměřovaly na podstatu nemocí krvetvorby a způsoby léčby, zajímali se o možnosti jak se dostat do českého i mezinárodního registru dárců, o to, jak probíhá odběr a samotná transplantace štěpu kostní dřeně.

Ve Šlovicích bouchaly výbušky Novela zákona o výkonu vazby požaduje od vězeňské služby zabezpečit i takové činnosti, pro které v současné době nemá personální, prostorové ani bezpečnostní zajištění. Proto se při jejím uvádění do praxe zaměří na postupné kroky, v první řadě na aktivity realizovatelné na celách. Uvedl to 1. náměstek generální ředitelky VS ČR PaedDr. Bohuslav Burkiewicz v úvodním vystoupení na poradě prvních zástupci ředitelů věznic a vazebních věznic, konané ve dnech 5.–6. října ve Šlovicích. Přítomen byl také náměstek GŘ VS Ing. Karel Hasman a ředitelé některých odborů generálního ředitelství.

Bohuslav Burkiewicz se podrobněji zabýval i dalšími výstupy, které pro VS ČR plynou z novel zákona o vazbě a zákona o výkonu trestu a zdůraznil, že VS ČR k nim bude přistupovat pozitivně, ve snaze splnit to, co jí bylo uloženo. Zajistí například rozšíření počtu bezdrogových zón na třicet, zřízení dalších výstupních oddělení, bezproblémovou práci eskort, rozšíření kapacit se zmírněným režimem a stanovení racionálního objemu administrativní agendy související s výkonem vazby. Poté připomněl, že v současné době se počet vězňů v České republice již přiblížil hranici 18 300, což je nárůst o více než tisíc vězňů oproti počátku tohoto roku a o více než dva tisíce v porovnání se stavem ke konci roku 2002. V této souvislosti po-

znamenal, že uvedený trend vede k vysoké naplněnosti našich vězeňských zařízeních i stále vyšším nárokům na psychickou, odbornou i fyzickou připravenost zaměstnanců VS ČR. Tuto skutečnost přitom postavil do protikladu s požadavky na snižování pracovních míst ve vězeňské službě a poznamenal, že vyvolávají nežádoucí reakce. V další části svého vystoupení hovořil o bezpečnostní situaci v našich věznicích, která, jak podtrhl, je stabilizovaná, a obšírněji se zabýval převodem dozorčí služby z vězeňské stráže pod působnost odboru výkonu vazby a trestu. Účastníci porady se v její další části seznámili s průběhem nedávného hromadného vystoupení vězňů ve Vinařicích i s následnou konsolidací podmínek pro výkon tres-

tu odnětí svobody v tomto vězeňském zařízení. Detailně byli informováni o obsahu připravovaného zákona č. 361 a vyslechli zprávu o kontrolní činnosti a rozbor mimořádných událostí. Ještě před ukončením prvního dne jednání se v blízkosti Šlovické zotavovny a přilehlém okolí rozlehla ohlušující detonace a po ní v krátké sérii další. Následovala střelba, ale naštěstí nešlo o vzpouru vězňů ani teroristický útok, ale ukázku použití zásahových výbušek a expanzivní palné zbraně Kraken. Druhý den porady řídila ředitelka sekretariátu GŘ VS ČR Mgr. Miloslava Havlíčková, která hned v jejím úvodu uvítala generální ředitelku Vězeňské služby ČR Mgr. Kamilu Meclovou a ředitele Probační a mediční služby ČR Mgr. Pavla Šterna. Někteří z prvních zástupců ředitelů věznic a vazebních věznic poté hovořili o zkušenost z práce poradních sborů ředitelů našich vězeňských zařízeních a náměstek generální ředitelky VS ČR Ing. Karel Hasman ve vystoupení vysvětlil aktuální otázky z oblasti mzdové a personální oblasti. O tom, jaké úkoly čekají vězeňskou službu, zejména v souvislosti s narůstající kriminalitou mladistvých, promluvila Kamila Meclová. Poukázala přitom i na některé hypotézy, hovořící o narůstání trestných činů u nezletilých a zvyšujícím se počtu osob odsouzených za závažné trestné činy. Vyzvala všechny přítomné k rozšiřování spolupráce s nevládními organiza-

PaedDr. Jindřich Kuja

24



Zprávy

cemi a v závěru svého vystoupení ocenila velmi úspěšné vystoupení příslušníků VS na Dni NATO, který se uskutečnil v září na ostravském letišti v Mošnově. Z přednášky Mgr. M. Petrase z odboru výkonu vazby a trestu generálního ředitelství VS ČR se účastníci porady seznámili s podstatou nové metody v trestní praxi, tzv. Risk and Need Assessment Tool, zabývající se shromažďováním informací o osobě, která se dostala do rozporu se zákonem, a na

jejich základě pak stanovením diagnózy včetně následně výchovných a léčebných terapií. Mgr. Pavel Štern, který vystoupil jako host porady, nejprve ocenil význam nedávno podepsané dohody o spolupráci mezi Vězeňskou službou ČR a Probační a mediační službou ČR a blíže seznámil přítomné se současnými úkoly organizace, které je ředitelem. Upozornil přitom na skutečnost, že alternativní tresty jsou dnes soudy špatně ukládány a kontrolovány, čímž se neda-

ří naplňovat jejich smysl. Konstatoval, že PMS dnes připravuje nový projekt, řešící problematiku alternativních trestů a podmínečných propuštění vězňů, projekt, na jehož přípravě i realizaci by se měla podílet také Vězeňská služba ČR a jenž bude vedle vlastních poznatků využívat i zahraniční zkušenosti. S jeho uvedením do praxe se předběžně počítá na jaře příštího roku. Text a foto Ing. Miroslav Jílek, Mgr. Michaela Hájková

Expanzivní palnou zbraň Kraken si vyzkoušel také 1. náměstek generální ředitelky VS ČR PaedDr. Bohuslav Burkiewicz



KARVINÁ Poradní sbor ředitele Věznice Karviná zahájil činnost v říjnu 2000. Jeho členy se stali pedagogičtí pracovníci z Ostravské university, vedoucí centra pro drogově závislé v Českém Těšíně a zástupci advokacie. Jednání poradního sboru se koná jednou ročně. Za věznici se jej zúčastňuje ředitel věznice a dále jeho první zástupce, vedoucí oddělení výkonu trestu, jeho zástupce, sociální pracovnice a speciální pedagog. Předmětem minulých jednání byly například možnosti vzájemné spolupráce, prevence kriminality, prohlídka věznice, vybudování specializovaného oddělení ve věznici, sociální služby pro odsouzené, výchovná práce s odsouzenými, a to i mladistvými a mladými, praxe studentů ve věznici a řada dalších témat. Na letošní rok je plánováno setkání zaměřené na specifika činnosti specializovaného oddělení tak, aby závěry z jednání směřovaly ke zkvalitnění specializovaného zacházení s odsouzenými. Mgr. Lenka Kujevská ORÁČOV Odsouzení z výstupního oddělení uskutečnili v rámci programu zacházení vycházku do Rakovníka. Jejím cílem bylo seznámit je se základními institucemi, objekty a situacemi, s nimiž se budou po propuštění z VTOS setkávat a do nichž se mohou dostávat. Navštívili postupně vlakové a autobusové nádraží, aby byli schopni zjistit si spoje, jež potřebují. Poté navštívili místní úřad práce a zúčastnili se besedy s jeho pracovnicí. Dostali informace o pracovních příležitostech, možnostech rekvalifikace i konkrétních kursech i o systému EURES, což je informační systém o možnostech uplatnění v rámci pohybu pracovních sil v rámci Evropské unie. Při návštěvě MěÚ Rakovník byli seznámeni se systémem sociálních dávek, zavítali i na poštu, do zahradní restaurace a do Hypernovy. Tady si mohli sami něco koupit, což byla pro některé i příležitost seznámit se s českou měnou. Jana Němcová

25

Hromadné hladovky vězňů v Polsku Již dlouho před 24. květnem se u Marka Gajose, ředitele věznice ve Wołowě, shromažďovaly první signály, že se ve věznici něco stane. Odsouzení se v telefonických hovorech s příbuznými zmiňovali o chystaných protestech. Začali shromažďovat chléb a nakupovat větší množství potravin v kantýně. V pátek hovořil ředitel s vůdci vězňů, kteří vyzývali spoluodsouzené k hromadné hladovce, a varoval je před všemi důsledky takového vystoupení. Sobota a neděle uplynula v atmosféře „stahování mračen před bouřkou“ a ředitel uvedl do stavu pohotovosti zásahovou jednotku. Příslušníci oblečení do černého a provázení služebními psy procházeli po chodbách a poslouchali hanlivé výkřiky vězňů. Všechno bylo připraveno k akci. O nebezpečí vzpoury byla informována policie, prokuratura, soud i tisk, který jako vždy byl ve svých hodnoceních v očekávání senzace o krok vpředu.

První den V pondělí ráno asi 400 vězňů nesnědlo snídani a předložilo 160 bodů stížností a požadavků. Stěžovali si především na přeplněnost, nevyhovující podmínky z hlediska sanitárního (malý počet záchodů, umyvadel) a zdravotní služby. Pohrdli také obědem – měli podle diet na výběr bramborovou nebo zeleninovou polévku, lečo nebo hovězí guláš s rýží. Nesnědli ani večeři.

Vězeňská správa ihned započala rozhovory s vězni. Vychovatelé chodili z cely do cely a vyzývali odsouzené k ukončení hladovky. Rozdávali jim speciální výtisk interních vězeňských novin, v nichž byly otištěny desítky názorů z tisku a internetu, v nichž občané odsuzovali protest vězňů. Skupinka šesti vězeňských vůdců, recidivistů a pachatelů závažných trestných činů, mimo jiné např. vraždy, byla se souhlasem soudce a dozorového prokurátora přemístěna do sousedních věznic. Čtyři z nich navečer putovali do Kłodzka, kde byli ubytováni ve speciálních celách po dvou. Přivezli si sebou suchou stravu.

Druhý den Wołow Čtyři psycholožky, tři pracovnice penitenciárního oddělení a jedna z oddělení organizačně-právního strávili ve věznici celou noc psaním odpovědí na individuální stížnosti vězňů. Některé obsáhly i dvě strany strojopisu. Ráno je potom roznesly po všech celách.

Snídani nepřijalo 532 vězňů, do večeře jich ještě 54 přibylo. „Kolem desáté jsme shromáždili v kapli 20 vězňů, kteří měli největší vliv na ostatní,“ popisuje ředitel Gajos. „A poprosili jsme kaplana Stanislawa Małyse, aby se zapojil do vyjednávání s vězni. Kaplan u nás požívá všeobecné důvěry jak ze strany personálu, tak ze strany vězňů.“ „Byly to těžké rozhovory,“ říká kněz. „Zpočátku jsem se snažil vysondovat, proč protestují a co očekávají. Doufal jsem také, že se mi je podaří uklidnit. Je přece jasné, že od protestu ke vzpouře není daleká cesta. Vězni sdělovali, že neprotestují proti trestu, ale proti podmínkám, jaké mají ve věznici. Chtěli prosadit názor, že není lidsky důstojné, aby tolik lidí bydlelo v tolika čtverečních metrech. Po těchto rozhovorech se zdálo, že vězni snědí večeři a ukončí hladovku. Viděli jsme, že hledají důstojnou formu ukončení protestu.“ Ale objevily se nové okolnosti. k hladovce se připojili také vězni z Kłodzka a Wronek. Kłodzko Dopoledne bylo klidné. Komentáře médií na téma protestů ve Wołově neměly na zdejší vězně vliv. Změna nastala během vycházek. V rozhovorech mezi vězni již zazníval nespokojený tón. Čtyři wołovští vězni sice po eskortě přijali snídani, ale oběd již odmítli s výkřiky „jsme s vámi“! Celkem 330 vězňů, především členů galérky (grypseři), pak odmítlo oběd. Správa věznice na rozdíl od wołowské nedemonstrovala sílu. Pohotovost sice byla vyhlášena, ale vychovatelé zůstali v civilu, aby mohli klidně pedagogicky působit na odsouzené. Během oběda se k hladovce připojilo 296 odsouzených ve Wronkách. Večeři odmítlo 465 odsouzených. Pro koordinaci situace ve věznicích vytvořil zvláštní tým generální ředitel polské vězeňské služby gen. Jan Pyrcak.

Třetí den Wołow Vězni ráno předložili prohlášení, jehož přečtení v médiích si kladli jako podmínku odstoupení od hladovky. Bohužel se žádná televizní stanice neodhodlala k odvysílání celého textu. Teprve odpoledne bylo toto prohlášení přečteno na televizní

26

ze zahraničí


stanici TVN 24, ale tento program vězni v celách nemohou sledovat. Protest pokračoval. „Setkal jsem se s vězni osobně a řekl jim, že je chápu,“ říká ředitel Gajos. „A chtějí-li dále protestovat, musí znát naše podmínky. A vylíčil jsem, co bude vzpoura znamenat – účast na hladovce bude zaznamenána do spisu každého z nich, budou jim odňaty různé dosavadní výhody, ztratí práci. Naše stanovisko bylo tvrdé.“ Nakonec začaly emoce upadat a zdravý rozum nabíral vrchu. Kłodzko Počet hladovkářů dosáhl vrcholu – 364. Ve Wronkách hladovělo 594 vězňů, přidalo se 38 v Pinczowu a 24 v Gebarzewu.

Čtvrtý den Wołow Je po všem. Vězni přijali snídani. Po vězeňských chodbách se šíří libá vůně stejku na cibulce. Mladí příslušníci, kteří poprvé čelili protestům vězňů, si odnesli nezapomenutelné zážitky na dny, kdy věznice obléhali novináři a s fotoaparáty lezli po blízkých střechách. „Více práce jsme měli s novináři, než s vězni,“ komentuje tyto dny ředitel. Kłodzko Nevěda o ukončení hladovky ve Wołově, odmítlo snídani 289 vězňů. Oběd už snědli všichni. I v dalších věznicích vězni ukončili protesty.

Po těchto událostech začali politici, penitenciaristé a specialisté z oblasti trestního práva řešit problém ohromného přeplnění věznic. V kontrastu s dosavadním malým zájmem veřejnosti se jevil fakt, že již několik týdnů předtím předsednictvo Senátu vydalo rozhodnutí postulující změny trestní politiky. Potěšující je, že pod vlivem protestů a komentářů v médiích se veřejnost začíná odvracet od tvrdého trendu v trestním právu. V anketě III. programu polského rozhlasu podpořilo 72 % Poláků rozšíření probačních postupů v trestním právu.

Promoce důstojníků polské vězeňské služby První sobota v červenci je tradičním dnem, kdy se v institutu vzdělávání polské vězeňské služby v Kaliszi koná slavnostní promoce absolventů důstojnické školy a jejich jmenování do první důstojnické hodnosti – podporučíka vězeňské služby. Podle článku 53 polského zákona o vězeňské službě jsou důstojnické hodnosti užívány jako doživotní titul, nové důstojníky slavnostně pasuje svou šavlí generální ředitel polské vězeňské služby. V roce 2004 ukončilo školu 241 posluchačů a z nich 235 bylo jmenováno do hodnosti podporučíka. Ostatní si přinesli důstojnickou hodnost ze služby v armádě nebo policii. Mezi novými absolventy bylo celkem 75 žen. Titul nejlepšího absolventa „primusa“ ročníku připadl letos také ženě. Svými studijními výsledky si jej zasloužila ppor. Irena Rokita z věznice v Czarnem. Osobním dopisem pogratuloval čerstvým důstojníkům sám prezident Polské republiky Aleksander Kwasniewski: „Chtěl bych podtrhnout závažnost úkolů, které vykonává naše vězeňství. Patří mezi ty státní instituce, které mají ohromný vliv v boji se společenským zlem a jimž vděčíme za ochranu státního zřízení a veřejného pořádku. Svou těžkou, často nevděčnou a někdy i nebezpečnou prací se podílíte v našem státě na tom, aby občané žili v bezpečí. Mnoho osob, které dříve porušily zákon, vám vděčí za návrat do společnosti a za přehodnocení svého života.“ Slavnost poctili osobní účastí ministr spravedlnosti Marek Sa-

„Přeji vám, abyste po třiceti letech stále zůstali ve službě s pocitem dobře vykonané povinnosti, s pocitem dobře prožitého života.“ Z článku Elżbiety Zakrzewské publikovaném v časopise Vězeňské služby Polské republiky Forum Penitencjarne 8/2004 vybral a přeložil Lubomír Bajcura

Agata Pilarska–Jakubczak, Forum penitencjarne 7/2004 Překlad: LB

dowski, poslanci polského parlamentu Bogdan Bujak, Józef Gruszka a Andrzej Grzyb, poradce polského prezidenta ve věcech obrany Eugeniusz Mleczak, zástupci wojvodství a města Kalisze, dále pak soudci, prokurátoři, zástupci vysokých škol, duchovenstva a nejvyšší představitelé polské vězeňské služby v čele s generálním ředitelem této služby generálem Janem Pyrcakem. Generál Jan Pyrcak ve svém projevu pogratuloval novým důstojníkům a zavzpomínal, že je to již 31 let, kdy byl on sám promován na důstojníka:

Ministr Marek Sadowski při přehlídce čestné jednotky


ze zahraničí

27

Letmé ohlédnutí za 113 lety pardubické věznice Když byl v roce 1885 vydán ve vídeňské říšské radě zákon o zakládání zemských donucovacích pracoven, byl dán v Pardubicích podnět k využití tohoto zákona ve prospěch města. Pilným úsilím některých spolků, obecního a okresního úřadu byl dne 5. ledna 1888 projeven na českém zemském sněmu souhlas se zřízením pardubické donucovací pracovny pro 400 káranců a do zemského rozpočtu vložen potřebný peníz, tehdy 380 000 zlatých. Město dalo u Židova bezplatně 200 korců pozemků pro staveniště a stavba byla provedena v letech 1889–1891. Pardubická zemská donucovací pracovna zahájila pak svou blahodárnou činnost ku dni 1. října 1891 a byla ustanovena pro 500 káranců. (Národní politika – příloha ze dne 16. října 1941)

Ve tvaru trojúhelníku Věznice Pardubice se nachází v místech, kde byla v roce 1891 postavena zemská donucovací pracovna pro 400 káranců. Pojetí stavby bylo na svou dobu velice moderní. Z tohoto důvodu byly stavební plány, modely a rozpočty výstavby zemské donucovací pracovny vystaveny na Zemské jubilejní výstavě v Praze v roce 1891. Věznice byla postavena ve tvaru trojúhelníku. Z tehdejších 13 budov slouží do současné doby svému účelu pouze tři (dvě z nich jsou stále ubytovnami odsouzených). V době nacistické okupace zde německá justice zřídila pobočku takzvaného pracovně výchovného tábora. Další část tvořil sběrný tábor

policejní preventivní vazby a jedna budova potom sloužila jako vazba gestapa. V letech 1945–1947 zde byly internovány osoby souzené podle malého či velkého retribučního dekretu prezidenta republiky. Krátce tu byli umístěni i nemocní vězni z Věznice Valdice. Dne 1. 4. 1949 byl zřízen v prostorách věznice tábor nucených prací pro bývalý kraj Pardubice. Přicházely do něj osoby označované za nepřátele nového zřízení. Téhož roku převzal celý objekt stát. Ministerstvo vnitra jej změnilo v nápravně výchovné zařízení pro výkon trestu odsouzených žen. Až do amnestie prezidenta republiky v roce 1990 byly v objektu umístěny ženy zařazené převážně do

II. nápravně výchovné skupiny (dále „NVS“) a částečně i do I. NVS (nejlehčí). Součástí komplexu byl ústav pro výkon trestu mladistvých žen a po určitou dobu také pobočka pro místní výkon trestu odsouzených mužů zařazených do I. NVS, kteří ve věznici vykonávali údržbářské a stavební práce. Od roku 1990 sloužila věznice pro výkon trestu odnětí svobody odsouzených žen všech tří NVS, dále mladistvých žen a odsouzených mužů zařazených do I. NVS. Kromě uvedených kategorií bylo zřízeno i oddělení pro výkon vazby žen z východočeského regionu. Od 1. 1. 1994 Věznice Pardubice zabezpečovala výkon trestu odnětí svobody mladistvých žen a odsouzených žen zařazených soudem do všech čtyř typů věznice v souladu s novelizací zákona o výkonu trestu (A – s dohledem, B – s dozorem, C – s ostrahou, D – se zvýšenou ostrahou), odsouzených mužů v kategorii věznice B a součas-

Ještě neobydlené ubytovny A a B ně zde byl i nadále zabezpečován výkon vazby obviněných žen ze spádových okresů.

Výstavba a rekonstrukce V 60. a 70. letech probíhala v areálu věznice rozsáhlá výstavba nových objektů a rekonstrukce nejstarších budov. Jednalo se například o výstavbu nové ubytovny pro odsouzené ženy, výstavbu nové kuchyně s jídelnou, prádelny a čtyř objektů výrobních provozů.

Takzvaný malý dvůr

28

Čtyřpodlažní ubytovna s kapacitou 400 osob, která byla postavena v duchu tehdy vznikajících obrovských ubytoven, byla skutečným přínosem, pokud mluvíme o změně kvality ubytování. Šlo o poměrně prostorné a dobře prosvětlené ložnice, odpovídající společenské místnosti i standardní hygienická zařízení. Již krátce po uvedení do provozu však docházelo k trvalému překračování ještě únosné ubytovací kapacity, a tak tato určitá pozitiva byla záhy znehodnocena (nestačila kapacita hygienických zařízení, ložnice byly přeplněné apod.). Vážným nedostatkem bylo, že nešlo odděleně ubytovat prvovězněné od odsouzených vícekrát soudně trestaných. Tím docházelo k nežádoucím kontaktům, které měly negativní dopad především na ženy prvotrestané. Budovy pamatující původní donucovací pracovnu se všemi technickými problémy a nevyhovující architekturou prošly drobnějšími úpravami a slouží jako ubytovny stále.

Práce na dvě směny Velmi důležitou částí procesu převýchovy žen bylo jejich zaměstnávání. Zvláště výrazné změny nastaly ve zmiňovaných sedmdesátých letech, kdy byly vybudovány nové provozy uvnitř věznice, jež měly sloužit k plnému zaměstnávání všech žen. Jednalo se hlavně o elektrotechnickou výrobu (pracoviště bývalého podniku Tesla v Pardubicích, Přelouči a Hradci Králové), dále pracoviště Bižuterie a Plomby Jablonec nad Nisou

Doplnění informací v rubrice historie: Autorem článku „Městská věznice v Trutnově“ uveřejněného v čísle 4/2004 na str. 32 je Ondřej Hladík. Historický plán trutnovské věznice poskytl SOA Trutnov z fondu „Archiv města Trutnov“. Redakce

historie


všech zaměstnaných žen. Dalším vnitřním provozem věznice byla kuchyně. Zde odsouzené ženy zajišťovaly veškeré práce související s přípravou celodenní stravy pro vězně i personál. Menší část odsouzených žen pracovala na drobnějších pracovištích vnitřního provozu, ve skladu výstrojních součástek, opravách oděvů a prádla, úklidů apod. Na pracovištích podnikatelských subjektů ve věznici bylo zařazeno asi 100 žen a jednalo se o práce v prádelně, tiskárně a při výrobě záclon a kapesníků.

Konec jedné kapitoly

Prostor před kuchyní… (výroba vagónových plomb, bižuterie a odznaků), Elektropraga Hlinsko (výroba vypínačů) a vlastní pracoviště „oděvy”, kde se šily výstrojní součástky pro vězně a případně také jiné zakázky. Zbytek odsouzených žen pracoval v rámci sezonních prací ve věznici (zpracování zeleniny, balení zboží apod.) a na pracovištích mimo věznici. V tomto případě se jednalo zejména o polní práce, úklidy a práci v potravinářských podnicích. Zaměstnání muselo být zajištěno pro 1100 žen, které ve většině provozů pracovaly na dvě směny. Tento systém tehdy kompenzoval celkovou přeplněnost ubytoven v pracovních dnech. O to více se však nashromážděné problémy projevily během víkendových dnů, kdy do-

cházelo k četným střetům mezi skupinami odsouzených i jednotlivými osobami. Zaměstnávání proto mělo i funkci redukování stavu vězňů v přeplněných ubytovnách. Později se situace v zaměstnávání odsouzených žen zhoršila. Důvodů tohoto stavu bylo více. Jednak potencionální zaměstnavatelé odsouzených ve věznici neměli výraznější výhody, které by je dostatečně motivovaly (například úlevy na daních). Druhým závažným problémem byla celkově nižší kvalita pracovní síly a s tím spojená rizika týkající se kvantity (dodržení termínů zakázek) i kvality výrobků. K nejstabilnějším pracovištím pro odsouzené ženy patřil vlastní provoz věznice – pracoviště „oděvy”, kde pracovala jedna třetina

V souvislosti se vznikem a zprovozněním Věznice Světlá nad Sázavou v roce 2000 začaly se do ní postupně stěhovat odsouzené ženy zařazené v typu věznice s dozorem

a ostrahou. Mladistvé se přemístily do Věznice Praha–Řepy a ženy zařazené do věznice se zvýšenou ostrahou byly eskortovány do Věznice Opava. Poslední odsouzená žena opustila bránu pardubické věznice 6. května 2004 v 10.05 hodin. Tím skončila jedna z kapitol stotřináctileté činnosti věznice, jež se do podvědomí široké veřejnosti zapsala jako ženská. Vězeňství v Pardubicích ale nekončí. Věznice bude nyní zajišťovat standardní výkon trestu odsouzených mužů zařazených v typu věznice s dozorem a ostrahou, v rámci specializovaných oddělení pak výkon trestu odsouzených mužů trvale pracovně nezařaditelných, a to v kategorii dozor a ostraha. (Fotografie pocházejí z r.1964.) Mgr. Jan Šimeček

…a za ní

Výstavba ubytovny


historie

29

Pátá konference evropské IPCA Tallinn, hlavní město Estonska, malého státu, z jedné strany svíraného velkým a mocným sousedem a z druhé strany nevelkým bazénem Baltského moře, se stal místem, kam se ve dnech 1.–7. června 2004 sjelo 132 vězeňských kaplanů z 27 evropských zemí, zastupujících církve anglikánskou, pravoslavnou, katolickou, luterskou, reformovanou a církve svobodné. Konferenci oslovila celá řada řečníků, včetně vůbec poprvé muslimského kaplana. IPCA je zkratka pro organizaci International Prison Chaplains’ Association (Mezinárodní organizace vězeňských kaplanů).

Jako oficiální delegáti byli za vězeňskou službu vysláni hlavní kaplan Mgr. Bohdan Pivoňka spolu s Martinem Škodou, metodickým asistentem a kaplanem ve Stráži pod Ralskem. Konference se dále zúčastnili za Vězeňskou duchovenskou péči, o. s., též místokaplan Otto Broch (VV Olomouc) a kaplani Mgr. Miroslav Čejka (Věznice Světlá) spolu s Milanem Mrázkem (Věznice Plzeň). Estonsko je sice o něco rozlehlejší než Čechy ale počet jeho obyvatel není o moc větší než má Praha. Asi třetina z nich žije v Tallinu.

I tady přelom osmdesátých a devadesátých let minulého století znamenal konec sovětské vlády. Estonsko poté 20. srpna 1991 oficiálně vyhlásilo plnou nezávislost, když fakticky republika již rok a půl samostatně fungovala. V průběhu konference jsme se mohli zúčastnit slavnostního banketu s ministrem spravedlnosti Estonska a nejvyššími představiteli estonského vězeňství a policie. Velmi nás udivilo, jak jsou tito oficiální představitelé mladí. Ministrovi bylo okolo 30 let. Jak jsme se od naší průvodkyně s malebným jmé-

Kostel ve věznici v Tartu

Hlavní kaplan Bohdan Pivoňka při prezentaci činnosti referátu VDS

30

duchovní péče

nem Külliki Lillemäe dozvěděli, nejedná se o náhodu, ale o záměr jak se vypořádat s minulostí. Společně jsme domýšleli, kolik takový nástup mladé generace sebou může nést chyb z nezkušenosti, když jsme viděli, že mladí pracují v různých profesích u policie a třeba i jako ředitelé věznic. A tak v sobě tato nejvýchodnější země Evropské unie skrývá patrně pro nás odpověď na nejednu zajímavou otázku. Přirozeně nás nejvíc zajímala oblast vězeňství. Osobně se mi podařilo navštívit věznici v Murru, což je malé město vzdálené asi 40 km od Tallinu. Jejím ředitelem je pan Olavi Israel. Okolo věznice bylo za minulé éry postaveno celé vězeňské městečko a samotná věznice má kapacitu asi 2000 odsouzených – Rusů, Estonců a dalších národností. Z těchto vězňů asi 1500 je v horší části věznice, lágrového typu, jakých bývalo v bývalém sovětském státě bezpočet. I když je zařízení věznice z našeho pohledu dost jednoduché a na


toru volně areálem. Zkrátka čekalo na nás nejedno překvapení. Trochu větším šokem působila návštěva v oddělení dlouhodobých trestů. Přes husté pletivo vycházkových dvorců nebylo vězně ani vidět, cely byly malé a tmavé, rovněž tak chodby v celé této části vězeňského areálu. Opravdu, sem se nikdo dobrovolně nehrne a spíš je otázkou, v jakém stavu se vrátí. Překvapením ale byla kočka, která se pohybovala po celách a chodbách a o níž se vězni starali. Byla v těchto místech jako posel z jiného světa. Otevřené oddělení tvoří samostatnou část věznice a má kapacitu asi 400 vězňů. Je to moderní budova uprostřed staré zástavby městečka. Vězni zde mají téměř vše, nač si vzpomenou, moderní jídelnu, kulturní místnosti. Zkrátka kontrast. Pochopitelně tu nejsou těžké případy. Bylo to jako přejít z pekla do ráje. Ředitel věznice, který nás po celou dobu návštěvy provázel, nám chtěl, podle svých slov, ukázat to

Autor článku a ředitel věznice v Murru Olavi Israel dobré i to špatné a hned se svěřil se svými plány do budoucna. Navštívil totiž před krátkou dobou Kanadu a jiné západní státy, a tak jeho plán na přestavbu věznice nehýřil příliš skromností. Jeho otevřenost na nás zapůsobila stejně jako jeho manažerské myšlení, jež bylo někdy snad až příliš vzdálené realitě.

Pro nás kaplany bylo velice pozitivní, že ve všech věznicích, které jsme navštívili, se nacházely vězeňské kaple a byly hojně navštěvovány. Duchovní službě je ve věznici při práci s odsouzenými věnována velká pozornost, podobně jako u nás. Martin Škoda

Závěrečná deklarace 5. evropské konference IPCA Tallinn 2004 naší dobu také zastaralé, většina vězňů zde pracuje v provozech dřevovýroby a kovovýroby přímo v areálu věznice. Padesát procent výdělku jim zůstává. Část z nich se uchytí v provozech těchto firem i po propuštění. Vězni jsou ubytováni v blocích asi po 200 osobách. Každý blok má svého ředitele, který podléhá přímo řediteli věznice. Z našeho pohledu zde panují tvrdší podmínky než u nás, zejména v oblasti hygieny, výstrojních součástí apod. Snad by se to dalo vyjádřit tak, že každý má na sobě prakticky to, co má. Mezi personálem je značný počet žen a dle slov ředitele věznice, jemuž je asi okolo 35 let a sám byl za minulé éry ve vězení, mají velký úspěch. Vězni je poslouchají a nezaznamenali například pokus o napadení pracovnice. Sami jsme mohli mluvit s vedoucí dřevovýroby, která se sama s mobilem na krku pohybovala po věznici, a tato slova nám potvrdila. Také jsme se během návštěvy vyhýbali odsouzeným, jedoucím například v trak-


• Evropská IPCA se snaží podporovat a prosazovat takové právo a spravedlnost, jež jsou založeny na biblickém pojetí humanity a na osvobozující a ospravedlňující zvěsti Ježíše Krista a na lidských právech vězňů. • Téma konference znělo: „Byl jsem ve vězení a navštívili jste mě“ (Mt 25,36). Bylo konstatováno, že v současné Evropě, podléhající vývoji a změnám, jsou podmínky pro práci vězeňských kaplanů značně rozdílné. Konference vyzývá všechny evropské země, aby: a) státy a církve přijímaly, uznávaly a podporovaly kaplanskou službu ve vězení; b) většinové církve zajistily pro vězně z malých církví rovný přístup k jejich kaplanům; c) církve zabezpečily pro vězně z jiných světových náboženství rovný přístup kaplanům jejich náboženských společenství. • Konference vyjadřuje hluboké znepokojení nad mučením a nelidským a ponižujícím zacházením s vězněnými v Abu Gharib

a v dalších iráckých vězeních ze strany amerického personálu. Jsme šokováni, protože rozumíme v křesťanském pojetí Boží lásce jako výzvě, abychom pracovali pro spravedlnost, důstojnost a smíření všeho lidského. Tato výzva ke spravedlnosti nás zároveň vede k upřímné účasti s těmi, kteří jsou drženi v Guantanamo Bay. • Evropská IPCA ve shodě s postojem členských států Rady Evropy vybízí všechny země světa ke zrušení trestu smrti. Konference byla seznámena se skutečností, že Libye odsoudila kvůli úmyslnému nakažení 400 dětí virem HIV k trestu smrti upálením pět bulharských zdravotních sester a palestinského lékaře. Vyjadřujeme hluboké sympatie rodinám postižených, ale naše křesťanské porozumění Boží lásce, milosrdenství a jeho slitování od nás požaduje, abychom pracovali pro spravedlnost, důstojnost a smíření všech lidí. Apelujeme na všechny evropské autority, aby použily všechny dostupné prostředky k pomoci těmto zdravotníkům, tak jako po-

duchovní péče

kračujeme v podpoře zásady, že nikdo nemá právo odsoudit kohokoli k smrti. • Konečně žádáme státy a církve, aby pokračovaly ve vývoji justičních systémů na základě stále soustavnějšího využívání principu spravedlnosti, obnovující lidské možnosti osob zasažených kriminalitou a společenství, v nichž žijí („restorative justice“). Rovněž my se zavazujeme k aplikaci této zásady a prosíme o modlitby Evropanů za naši službu vězňům a vězeňskému personálu. • Konference potvrzuje úspěšný vývoj reforem vězeňských systémů v některých evropských zemích, především v bývalých komunistických státech. Vítáme tento vývoj dokazující, že lidská důstojnost a práva všech vězňů jsou respektovány jako pozitivní součást jejich úspěšné integrace do společnosti po propuštění. Byli jsme potěšeni zjištěním, že k lepšímu vývoji v Estonsku v neposlední řadě přispělo vytvoření ekumenické vězeňské kaplanské služby.

31

Přebor VS ČR v nohejbalu trojic PRACOV V krásném prostředí Zotavovny Pracov na Táborsku se konal ve dnech 7. až 10. 9. 2004 již třetí ročník turnaje Vězeňské služby České republiky v nohejbalu trojic, jenž byl zároveň prvním ročníkem soutěže o titul Přeborníka VS ČR v tomto sportu. Zúčastnilo se jej šestnáct družstev, která postoupila z předchozích kvalifikací. O pořadatelskou službu a organizační zajištění turnaje se postarala Věznice Plzeň.

Cela na náměstí

Minulé dva ročníky dávaly tušit, kdo je favoritem turnaje, a ten, kdo sázel na Brno, se nemýlil. Bylo opět nejlepším týmem a přesvědčivě vyhrálo a získalo titul přeborníka. Vedle Brna hrál velmi dobře i Hradec Králové. Na obou stranách sítě bylo v průběhu turnaje možno vidět u všech družstev nejeden ukázkový obranný zákrok nebo smeč. Mgr. Václav Sušánka

RÝNOVICE Počátkem září se v Libereckém kraji konalo 4. mistrovství psovodů služebních psů celních správ ve vyhledávání drog. O dobrém jméně našich psovodů svědčí i pozvání na slavnostní zakončení celé akce na náměstí Edvarda Beneše v Liberci, kde naši specialisté měli možnost ukázat, co umí. Uprostřed náměstí byla postavena improvizovaná cela. Nprap. Zounek se psem Ebenem předvedl návštěvníkům vyhledávání založe-

né drogy v posteli a skříňce odsouzených, tak jak je provádí při namátkových kontrolách ve věznici. Ve druhé části se představil nstrm. Řezníček se psem Henrichem, který předvedl vyhledávání drog v balíčkách. Hledat drogu v tak rušném prostředí, jako je velké náměstí plné lidí, bylo pro psy velmi náročné. Vše se však vydařilo a ukázka měla velký úspěch. Bc. Monika Králová

Kdopak to tady zpívá? HEŘMANICE Na nově příchozí vězně čeká překvapení ve formě nabídky zapojení do zájmového kroužku chovu exotického ptactva. K jeho založení došlo na podzim v roce 1991 a až do současnosti se v něm vystřídalo více než 200 odsouzených. Činnost kroužku má navíc viditelné výsledky v podobě odchovaných malých opeřenců, kteří dovedou svou barevnou krásou i veselým štěbetáním prozářit šeď každodenní reality odsouzených. Pro tuto volnočasovou aktivitu byla vyčleněna a speciálně upravena jedna suterénní místnost ubytovny odsouzených a v létě letošního roku přibyla „letní voliéra“, která nejenže oživila areál věznice, ale stala se příjemným místem odpočinku a zastavení odsouzených

32

v době vycházek. Od prvního náčrtku do konečné instalace voliéry uběhly necelé dva měsíce. Mimo umělohmotné stříšky byla celá konstrukce vyrobena odsouzenými na pracovišti věznice. Prvními opeřenými nájemníky se staly rosely pestré a okamžitě si získaly své příznivce mezi odsouzenými. Maličká oáza pohody v šedi vězeňského života nabízí a rozšiřuje také další příležitosti pro vychovatele a specialisty oddělení výkonu trestu při působení na odsouzené, při vzdělávacích nebo poradenských aktivitách. Pro vězně je i zpestřením života za mřízemi. Mgr. Květoslav Jordán

zprávy


Draci řádí v Podkrkonoší ODOLOV Fotbalové mužstvo odolovských Draků, které tvoří odsouzení, zvládlo první část letních fotbalových turnajů v trutnovském regionu v oslnivé formě. Na prestižním turnaji HAPO v Havlovicích, jehož se každoročně zúčastňuje 50 týmů z ČR, Slovenska, Polska a SRN a hrají v něm i fotbalisté, kteří kopali či ještě kopou extraligu, vyhráli svoji kvalifikační skupinu a nakonec skončili devátí. Další turnaj, který Draci absolvovali, se hrál ve Rtyni v Podkrkonoší. Tady se v silné konkurenci probojovali do finále, kde porazili mužstvo Republika Úpice 1:0 a získali i veškerá možná ocenění: pohár pro vítěze i pohár putovní a dále poháry pro nejlepšího hráče a střelce turnaje.

Třetí akcí byl turnaj v Malých Svatoňovicích, „Memoriál J. Svobody a J. Andrleho“. V utkání o 3. místo se k nim štěstí obrátilo zády a prohráli se silným mužstvem z Trutnova až po penaltovém rozstřelu. Poslední zastávkou v 1. cyklu fotbalových turnajů byla účast Draků na „Dřevěnka cupu“ v Kocbeři u Dvora Králové n. L. Vyhráli svou šestičlennou kvalifikační skupinu a dostali se až do finále. Tady se jim už tolik nedařilo, ale i stříbrný pohár bude ozdobou v jejich vitríně. Celková bilance je pro odolovské Draky velmi příznivá. Z 29 zápasů 21x vyhráli, 6x remizovali a jen dva zápasy prohráli. Mgr. Oldřich Čejp

Kroužek chovatelství exotického ptactva v podmínkách vazební věznice OLOMOUC V prostorách vazební věznice byla vyčleněna místnost, do níž se umístily voliéry s exotickými ptáky, které věznice získala sponzorským darem, a vybraní odsouzení z kroužku chovatelů exotického ptactva se o ně denně starají. Podnětem ke vzniku kroužku se stala přednáška, spojená s videoprojekcí výstavy exotického ptactva na Výstavišti Flora

Olomouc. Pod odborným vedením pracovníků věznice Mgr. Jarmily Suchomelové a mjr. Jiřího Pekaře měli možnost členové kroužku zúčastnit se také burzy exotického ptactva na Novém světě v Olomouci a exkurze v karanténě exotického ptactva fy. BAVEKO, s. r. o., v Olomouci-Nedvězí. Mgr. Jarmila Suchomelová

Návštěva zámku Raduň OPAVA Za slunečného zářijového počasí se uskutečnila celodenní vycházka odsouzených žen specializovaného oddělení opavské věznice, při níž se seznámily s památkami města Opavy a navštívily nedaleký státní zámek Raduň. Navázaly tak na předchozí vycházku malebným údolím řeky Moravice a návštěvu státního zámku v Hradci


nad Moravicí. Rekonstruované interiéry zámku v Raduni, empírová oranžerie s rozáriem a zámecký park s rybníky zanechaly u odsouzených žen nezapomenutelné zážitky, které byly kontrastem navyklého trávení volného času s drogou a alkoholem. Jaromír Kalus

zprávy

33

PŘÍBRAM Mezi bytízskými haldami se konala od 6. do 8. září oblastní postupová soutěž ve služební kynologii za účasti psovodů z V Plzeň, VV Č. Budějovice, V Jiřice, VV Praha–Pankrác, V Ostrov a V Horní Slavkov. Při zkouškách výcviku všestranného psa v disciplínách poslušnost, obrana a stopa, včetně zákroku v místnosti zvítězil kpt. Martin Matoušek (na foto uprostřed) z Věznice Ostrov se psem Kim. Na 2. místě se umístil nstrm. Miroslav Dajč (vlevo) z Věznice Plzeň se psem Alpy a pohár za 3. místo převzal jiřický příslušník nstrm. Patrik Forman se psem Gerro.

Psovodi o postup

Poháry přijel osobně předat ředitel Vazební věznice Ostrava JUDr. Jan Hlisník a zároveň vyhlásil nejlepší hráče turnaje. Nejlepším brankářem se stal Peter Chromý (ÚVV Košice), obráncem Petr Michálek (V Ostrov) a nejlepším střelcem Tomáš Bednařík (VV Ostrava).

OPAVA První posluchači nastoupili ke studiu nově akreditovaného oboru Sociální patologie a prevence na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě. Tento nový bakalářský obor je zařazen do studijního programu Specializace v pedagogice a bude zatím realizován výhradně v prezenční formě. Je garantován Ústavem pedagogických a psychologických věd opavské Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity a byl dlouhodobě připravován v těsném spojení s praxí. Kladné stanovisko k jeho zřízení proto vydal jak primátor statutárního města Opavy Ing. Zbyněk Stanjura, tak ředitel Věznice Opava plk. Mgr. Petr Prasek, ředitel Psychiatrické léčebny v Opavě MUDr. Ivan Drábek a ředitel Úřadu práce v Opavě Mgr. Ing. Rudolf Hahn. Všechny instituce, které jmenovaní reprezentují, se také od počátku stanou blízkými partnery univerzitního pracoviště při výuce oboru. „Vedle nezbytných teoretických poznatků chceme posluchače vybavit cennými zkušenostmi ze stáží v institucích, které se problematikou sociální patologie a prevence zabývají,“ přibližil obsahové zaměření studia vedoucí ÚPPV doc. PhDr. Bohumil Koukola, CSc. Absolventi naleznou uplatnění ve školských a zdravotnických zařízeních, v institucích VS ČR, v resortu práce a sociálních věcí, ve střediscích pro osoby propuštěné z výkonu trestu, v protidrogových centrech, stejně jako vsociálních zařízeních.

Marie Bílková

Ivan Augustin

Jitka Stloukalová PŘÍBRAM Slunečný třetí zářijový den patřil i zaměstnancům Věznice Příbram, aby si změřili síly na tenisových kurtech ve sportovním areálu Marila. Do II. ročníku turnaje O putovní pohár ředitele Věznice Příbram se přihlásilo celkem 15 hráčů, mezi nimiž největší zastoupení mělo oddělení vězeňské a justiční stráže. Výkony sportovců v napínavých soubojích sledoval i ředitel věznice Mgr. Jiří Bureš, který také předal vítězi putovní pohár. Konečné pořadí: 1. por. Zbyněk Trč (OVaJS) 2. mjr. Martin Kuba (OVaJS) 3. por. Vladimír Šperger (OVaJS) Jitka Stloukalová OSTRAVA V hokejové hale v Kravařích se konal 17.–18. září třetí ročník turnaje v ledním hokeji O pohár ředitele Vazební věznice Ostrava. Tohoto turnaje se zúčastnila mužstva Věznice Heřmanice, Věznice Ostrov, Vazební věznice Brno, Ústavu pro výkon vazby Košice jako zahraniční družstvo a dále tým Vazební věznice Ostrava.

Hrálo se každý s každým, hrací doba činila 3 x 15 minut hrubého času. Konečné pořadí turnaje: 1. VV Brno 2. VV Ostrava 3. V Ostrov 4. ÚVV Košice 5. V Heřmanice

Možná jednou posílí i vězeňskou službu

ČESKÉ VĚZEŇSTVÍ č. 5/2004. Časopis vychází šestkrát ročně. Vydavatel: Vězeňská služba České republiky, Soudní 1672/1a, 140 67 Praha 4, IČ 00212423 Vedoucí oddělení pro styk s veřejností: Ing. Miroslav Jílek, Odpovědný redaktor: Mgr. Jaroslav Sisel, Odborní konzultanti: Mgr. Miloslava Havlíčková, pplk. JUDr. Jana Hladíková, Ing. Radoslava Hüttnerová, PhDr. Miloslav Jůzl, Ing. Aleš Kadlec, Ing. Antonín Krahulec, JUDr. Jaroslava Kubátová, plk. Mgr. Stanislav Prchal, Ing. Michal Řeháček, plk. Pavel Schrötter. Adresa redakce: Generální ředitelství Vězeňské služby České republiky, poštovní přihrádka 3, PSČ 140 67 Praha 4; http://www.vscr.cz; [email protected]; telefon 244 024 111 (ústředna), 244 024 412, 244 024 415, fax: 241 409 072. Distribuce časopisu, objednávky a předplatné: Martina Redlichová, tel.: 244 024 407, fax: 244 024 403, e-mail: [email protected] Cena časopisu: 9 Kč, roční předplatné 54 Kč. Grafická úprava a sazba: Ivana Šteflová Tisk: Tiskárna Věznice Praha-Pankrác. Publikování údajů a článků z Českého vězeňství není dovoleno bez souhlasu redakce. © Vězeňská služba České republiky, Praha 2004. Registrační značka MK ČR 6334. ISSN 1213-9297. Uzávěrka vydání: 4. 10. 2004.

34

zprávy


BRNĚNSKÁ SPZ

NĚMECKY ČERVENÝ

MUŽSKÉ JMÉNO (1. 8.)

1. DÍL TAJENKY

V BLÍZKÉ DOBĚ

PLEMENO PSA

HADÍ CITOSLOVCE

ŽVÁST

ANGLICKY „TOULAT SE”

PŘEDZVĚST EPILEPTIC. ZÁCHVATU

ČESKÝ SOCHAŘ

OSTRAVSKÁ SPZ

CITOSLOVCE OHRAZENÍ

VYNIKAJÍCÍ JEDINCI

BÝT ZNÁMÝ

PTÁK MRCHOŽROUT KOŘENOVÝ ZÁBAL

PORTUGALSKÁ „ŘEKA”

STROM ROHOVNÍK CITOSLOVCE KÝCHNUTÍ

KANÁL DÉMONICKY SVŮDNÁ ŽENA STARÁ JEDN. TLAKU

JAPONSKÁ DÉL. MÍRA (3,93 KM) VESNA SYSTÉM HODNOCENÍ ŠACHYSTŮ

ORANGUTAN

JMÉNO PSA

CITOSLOVCE CHYTNUTÍ RMUT

NĚMEC. SPOL. SLOVENSKÁ NA VÝROBU PŘEDLOŽKA FILM. VZÁCKÝ KOV. PRVEK (NB)

křížovka Českého vězeňství

MAROCKÉ MĚSTO

DRUH KONĚ

SLOVENSKY KYTARA

DRAHOKAM

RAKOUSKÁ ŘEKA

TEXT VTIPU ñ VIZ TAJENKA

JED. JADER. PRŮŘEZU STAR. NÁZEV UNIVERSITY

ZNAČKA NĚMECKÝCH AUT

BOROVÝ LESÍK

ITALSKÁ ŘEKA

CÍZÍ ŽENSKÉ JMÉNO CIZÍ MUŽSKÉ JMÉNO

ČADSKÉ MĚSTO

VÝHERNÍ VKLADNÍ KNÍŽKA (ZKR.)

PÍS. ŘECKÉ UNCIÁLKY ZKR. OBRNĚNÝ TRANSPORTÉR

ZKR. SPORT. KLUBU PRODLOUŽENÁ BOČ. STĚNA CHEM. ZN. ASTATU BAJKALSKOAMURSKÁ MAGISTRÁLA

TYČ K MĚŘENÍ ROZMĚRU SUDŮ

CITOSLOVCE STŘELBY

DRUH PRHY

TROPICKÁ CHOROBA VYROVNANÝ ČLOVĚK

NÁŠ KYTAR. (ŠTĚPÁN) CHEM. ZN. HELIA

OBRNĚNEC

365 DNÍ TISKOVÁ AGENTURA MAROKA SOUHVĚZDÍ VÝVĚVA (ZKR.)

KLATOVSKÁ SPZ

VELKÁ MNOŽSTVÍ

PÁS KE KIMONU

2. DÍL TAJENKY OSOBNÍ ZÁJMENO

ŠPANĚLSKY „ZLATO” AEROKLUB (ZKR.)

NEKOVOVÝ PRVEK

HRADIT PENĚZI

FILIPÍNSKÁ OBJEMOVÁ JEDNOTKA

NĚMECKY „NEMOCNÝ”

VISUTÉ LOŽE (ZASTAR.)

ESKYMÁCKÉ SANĚ

Autor křížovky: Radomír Horn


1000 KG (SLOVENSKY)

KAZAŠSKÉ MĚSTO

CHEM. ZN. OSMIA

TVÁŘ (ANATOMICKY)

NÁŠ BOXER (RUDOLF)

NÁŠ VODNÍ A NOČNÍ PTÁK ZKR. TECH. SLUŽEB

ŘÍM. BOHYNĚ ÚRODY NADEZDÍVKA NAD ŘÍMSOU

EGYPTSKÝ BŮH SLUNCE

TISKOVÁ ANGLICKY AGENTURA USA „POSLEDNÍ” MPZ ALBÁNIE JM. GYMNAST. LATYNINOVÉ RUDNÁ ŽÍLA (ZASTAR.)

AMER. MALÍŘ (1755–1828) DOMÁCKY OLGA

AUSTRALSKÝ PŠTROS

ANG. ZKR. SENÁTU USA PLOŠNÁ VÝM. POZEMKU

ZKRATKA AUTONOMNÍ OBLASTI

KARETNÍ VÝRAZ (LEPŠÍ HRA)

NOČNÍ PODNIK BONBÓN Z PÁL. CUKRU

RAKOUSKÝ CESTOVATEL (OSKAR) BELGICKÉ LÁZEŇSKÉ MĚSTO

IRÁCKÉ MĚSTO

MADRID. FOT. KLUB ETIOPSKÉ MĚSTO

PALIČKOVANÁ

DRUH LENOCHODA JAP. LOVKYNĚ PEREL

MUŽSKÉ JMÉNO (MUROMEC)

ZNAČKA ŠPANĚLSKÝCH AUT

ŽENA CESTUJÍCÍ AUTOSTOPEM

LYŽARSKÁ BUNDA

NĚMECKY PIVO

NĚMECKÝ MLUV. ČLEN

PRALESNÍ PTÁK POLÉVKOVÝ KNEDLÍČEK ISLÁMSKÁ VÁH. JED.

DŽIBUTSKÉ JEZERO

NĚMECKÁ KOM. STRANA (ZKR.)

PŘEDPOVĚĎ VÝSLEDKU

JIHOAMERICKÝ HLODAVEC

ÚZEMÍ V NIGÉRII

PAPOUŠEK

OŽEHNUTÍ

BARVA NA VEJCE

MISTROVSTVÍ SVĚTA (ZKR.) ŘÁDNĚ

LESNÍK (ZASTAR.)

VIKEV (ŘÍDCE)

ZNAČKA KOSMETIKY 3. DÍL TAJENKY

JESKYNĚ (ŘÍDCE)

DOSLOVNÉ ZNĚNÍ OSCHNOUT NA POVRCHU

DRUH PALMY

BIBLICKÝ KRÁL

SKLENĚNÁ ÚZKOHRDLÁ NÁDOBA HLTAVĚ PÍT

ČÁSTI AUTOMOBILU

PLOD OBILOVIN

POHOVKA S OPĚRADLY (ZASTAR.)

SKLÍPEK

DRUH JELENA SOUČÁST ZEMNÍHO PLYNU

VODNÍ DOPRAVNÍ PROSTŘEDEK

DOMÁCKY ELIŠKA

HERPES

NAVÁTÁ ZEMINA

HINDUISTICKÉ OPIUM

KAPIČKA

PÍŠŤALA U DUD

POMŮCKY: ABE, ANAR, MALA, AKIJA, ADAR, ARTA, AKKA, AKRA

křížovka

35

Bělušice Brno Břeclav České Budějovice Drahonice Heřmanice Horní Slavkov Hradec Králové Jiřice Karviná Kuřim Kynšperk nad Ohří Liberec Litoměřice Mírov Nové Sedlo Odolov Olomouc Opava Oráčov Ostrava Ostrov Pardubice Plzeň Praha-Pankrác Praha-Ruzyně Příbram Rýnovice Stráž pod Ralskem Světlá nad Sázavou Teplice Valdice Vinařice Všehrdy Znojmo Úhrnem Celkem

Vazební věznice a věznice

5

85

5 21

6

25 5

24 2 58

8

157 258

134

427 67

215 507 411

90

2 3 014 195 3 209

5 1 5

25 2

2

9 14

4

9

180

9 1 3

8

24

368 71 127

93

8

1

3

2

1

1

Ž

M

M

Ž

Mladiství

Dospělí

OBVINĚNÍ

M Ž 0 0 377 24 72 0 130 9 0 0 0 0 0 0 184 10 0 0 0 0 0 0 0 0 166 7 272 21 0 0 0 0 0 0 136 9 0 0 0 0 452 25 69 5 0 0 220 24 508 2 416 59 0 0 0 0 0 0 0 0 95 8 0 0 0 0 0 0 2 0 3 099 203 3 302

Úhrnem obvinění

0 401 72 139 0 0 0 194 52 0 0 0 173 293 0 0 0 145 0 0 477 74 0 244 510 475 0 0 0 0 103 0 0 0 2 3 302 3 302

Celkem obvinění

15

9

Ž

354 24 375

106

30 23 2 5

1

44

2

126

15

M

S dohledem

202

1 44

12 2

94

4

5

4

4

Ž

1 600 974

44 65 605 139 747 213 28 725 403 135

26

156 20 29

383

543 727 51 329

M 549 97 12 19

126

1 1 6

3 1

1 67

4

Ž

S ostrahou

565

11

192 11

5

288

35

14

M

30

Ž

Se zvýšenou ostrahou

434 189 10 5 150 372 7 630 210 1 121 30 5 522 7 840 1 151

27 14

457 286 108 101 421 76 116 302 56 197 101 54 76 666

51 146 61 155 401 53 54

M 18 120 42 89 221 58

S dozorem

ODSOUZENÍ

94

45

4

8

1 35

1

M

99

5

5

Ž

Mladiství

M Ž 567 0 247 8 54 0 108 4 221 0 601 0 727 0 228 5 475 0 96 0 538 0 401 0 209 0 76 4 317 0 457 0 286 0 135 1 180 200 465 0 155 15 721 3 441 0 1 025 1 448 2 131 65 784 0 490 0 801 0 0 333 28 0 1 179 0 974 0 585 0 199 0 14 349 641 14 990

Úhrnem odsouzení

567 255 54 112 221 601 727 233 475 96 538 401 209 80 317 457 286 136 380 465 170 724 441 1 026 450 196 784 490 801 333 28 1 179 974 585 199 14 990 14 990

Celkem odsouzení

Stavy vězňů ve vazebních věznicích a věznicích Vězeňské služby ČR dne 15. 10. 2004

567 656 126 251 221 601 727 427 475 96 538 401 382 373 317 457 286 281 380 465 647 798 441 1 270 960 671 784 490 801 333 131 1 179 974 585 201 18 292 18 292

Vězni celkem

Betonové výrobky z Kolové Společnost CIRUS, a. s., vyrábí své výrobky v závodě v obci Kolová u Kynšperku nad Ohří. Tento závod je vybaven novou moderní technologií. Je vybudován a provozován v objektu věznice za spolupráce Vězeňské služby ČR jako pilotní projekt myšlenky spolupráce podnikatelského subjektu a vězeňské služby při zaměstnávání odsouzených. Všechny výrobky jsou certifikovány autorizovanou zkušebnou. Zámková dlažba – přesná betonová dlažba různých tvarů, která se používá k pokládce povrchů chodníků, ale i vozovek určených pro nízké rychlosti v centru měst, na odpočivadlech, parkovištích, atd. Toto vibrolisované betonové zboří se vyrábí standardně v několika barevných odstínech s probarvenou nášlapnou vrstvou.

Vibrolité dlaždice v několika různých vzorech a rozměrech.

Vibrolitý zahradní obrubník lze vyrobit v malém množství ve stejném barevném odstínu jako dlaždice.

Obklady imitují přírodní kámen.

Společnost CIRUS, a. s. sídlí v Praze 7, U Měšťanského pivovaru 4 tel.: 220 809 810, fax: 220 809 809 e-mail: info@ cirus.cz www.cirus.cz prodejní místo má přímo ve věznici Kolová u Kynšperka nad Ohří obec Zlatá č. 52 tel./fax: 352 306 470 a další prodejní místa v Praze, Mladé Boleslavi, Turnově a Liberci.

Na kole po sjezdovce, ale nahoru

Recommend Documents