Šperkař 2/2012 Regionální odborný zlatnický časopis Libereckého kraje pro zlatníky a příbuzná řemesla. Liberec, Jablonec n/N, Železný Brod, Turnov Obsah:
str.
Puncovní úřad informuje
2
Karel Täubl, zlatnický spisovatel
4
Vyšší odborná škola v Turnově
5
Den otevřených dveří
6
Marine Exploration vyzvedne z Atlantiku stříbro
7
Turnovské symboly, erby a pečetě
8
Evangelista sv. Jan, patron brusičů drahokamů
11
Patroni zlatníků a stříbrníků
13
České zlato
16
Zlatá historie
18
Galvanoplastika
19
A. KARČ: Příručka pro zlatníky (pokračování)
21
ŠPERKAŘ vydává Atelier PEGA Turnov redakce RNDr. I. Turnovec, DRAHOKAM Turnov, Ing. M. Frydrych a kol., Atelier PEGA Turnov, foto Aleš Bartoš Turnov schváleno MK ČR 20569 ročenka 2012 díl 2
1
Šperkař 2/2012 PUNCOVNÍ ÚŘAD INFORMUJE: Uznávání zahraničních punců v ČR Kromě českých punců uznává Puncovní úřad: a) slovenské puncy na základě dohody platné od vzniku ČR (a nyní i na základě členství obou zemí v EU), b) puncy tzv. konvenční na základě našeho členství v Konvenci (viz níže), c) puncy některých členských států EU na základě našeho a jejich člen ství v EU a na základě prozkoumání jejich puncovních systémů se závěrem, že poskytují označení vyjadřující srozumitelně a pozna telně ryzost ekvivalentně podle českého puncovního zákona (shod ný princip puncovní kontroly včetně nezávislosti posuzovatele a včetně nemožnosti negativní odchylky ryzosti). Puncy států, jejichž puncovní kontrolu považujeme za rovnocennou naší, uznáváme v případech, že ryzosti, ktré reprezentují, vyhovují našemu puncovnímu zákonu, a to především ustanovení o nejnižší zákonné ryzosti 585/000 pro zlato a 800/000 pro stříbro a platinu. Zboží o nižší ryzosti, byť by bylo označené platným puncem oné země, není dovoleno pro obchodování v tuzemsku dovážet. Naopak za platný punc je nutno uznat puncovní označení odpovídající jiné ryzosti, než je česká zákonná ryzost, pokud je ale tato cizí ryzost vyšší než nejnižší česká zákonná ryzost pro příslušný kov. Uznává se například polská značka pro zlato ryzosti 960/000, ač takovou ryzost český puncovní zákon nezná, protože toto zboží, předloženo místo na polský na náš PU, by bylo také označeno platným puncem, byť i jiné číselné hodnoty (nejblíže nižší česká zákonná ryzost je ryzost č. 2, tj. 900/000. U několika států s uznaným systémem existují dva typy punců v důsledku paralelení možnosti kontroly a označování zboží – buď nezávislou institucí nebo výrobcem. V těchto případech pochopitelně uznáváme jen puncy nezávislé instituce. Puncovní systémy jednotlivých států EU byly posuzovány a některé z nich uznávány postupně. Nyní se dospělo ke stavu, který se bude měnit jen
2
Šperkař 2/2012 velmi málo. Za platné označení jsou v ČR uznávány puncovní značky Estonska, Finska, Irska, Kypru, Litvy, Lotyšska, Maďarska, Polska, Portugalska, Slovenska, Slovinska a Velké Britanie. Maďarsko má od prvního ledna 2006 pozměměnou sadu punců. Uznáváme tedy jak nové maďarské puncy, tak i ty, kterými se v Maďarsku puncovalo v období od 1. května 2004 do 31. prosince 2005. U dalších států EU buď systém puncování, jak jej známe u nás, není uplatňován, nebo je zásadně odlišný od našeho, takže uznání jejich punců by musely předcházet velké legislativní změny. V některých dalších zemích (např. ve Francii) sice fungují nezávislé a plně erudované instituce, jejichž puncování může být dostatečnou zárukou ryzosti, avšak současně týmiž značkami puncují své výrobky i některé zlatnické firmy, takže neni splněna podmínka kontroly nezávislou osobou. U dalších států EU český PÚ podobně zkoumá možnost zařadit jejich puncy do uznávaných, pokuď splní podmínku nezávislé kontroly. Specifické je postavení Švýcarska, jehož puncy jsou nepochybně plnou zárukou provedení nezávislé kontroly. Protože však puncovní zákon připouští uznávání pouze členských států EU, nelze u nás švýcarské puncy uznat. Případné doplnění seznamu bude okamžitě publikováno na webových stránkách PÚ. NAŠE PUNCOVNÍ ZNAČKY V EVROPSKÉ UNII Z pohledu vývozu lze o našich puncovních značkách říci, že jsou dnes uznávány prakticky ve všech zemích Evropy, a to buď na základě našeho členství v EU, nebo proto, že náš systém je obecně vnímán jako dostatečně nezávislý a garantující ochranu spotřebitelů. V zásadě lze do evropských zemí vyvážet zboží opuncované českými puncy, aniž by bylo nutno je předkládat k další puncovní kontrole a novému označení, až na několik drobných odlišností, např. v případě Velké Británie je vždy požadováno také označení šperku ryzostním číslem v tisícinách. V Portugalsku je uznání našich punců principiálně možné, ale portugalská strana požaduje zaplacení nákladů na jejich proces přezkoumání, což náš PÚ neakceptoval. Tato otázka bude řešena až v případě, že nastane potřeba ji řešit. Jiří Kutil
3
Šperkař 2/2012 Karel Täubl, zlatnický spisovatel Ing. Miloslav Frydrych
Karel Täubl jako zlatník a dílenský profesor zlatnictví na Odborné škole pokračovací v Praze, pro potřeby studentů připravujících se na mistrovské zkoušky, sepsal a vydal brožurku s názvem „ZLATNICTVÍ, praktická příručka pro učně, tovaryše a mladé mistry klenotníky, zlatníky a stříbrníky“, která vyšla v roce 1935 nákladem Gremia klenotníků v Praze. Jde o útlou brožurku seznamující studenty se základy zlatnické praxe, znalectvím drahých kamenů, propočtů ryzostí a pod. Vedle své zlatnické praxe a vyučování na škole se Karel Täubl věnoval K. Taubl byl velice známý a oblíbetaké funkcím ve Zlatnickém nákupním ný profesor. O tom svědčí karikatura studentů na abiturientském a prodejním družstvu v Praze (později večírku v Praze v r. 1947 družstvo Soluna). Zastával také společenské funkce ve svém oboru. Přes svoji společenskou činnost dále pracuje na rozšíření své předešlé publikace. V rpce 1945 vydává Společenství zlatníků v Čechách publikaci Karla Täubla „Odborná příručka pro zlatníky, stříbrníky a klenotníky“. Jsou to přednášky přípravného kurzu pro mistrovské zkoušky. Úvodní slovo napsal pro tuto knihu Ing. Ota Papež, ředitel ústavu pro zvelebování živností v Praze. V roce 1963 vychází knížka Karla Täubla „ZLATNICTVÍ“. Její 2. přepracované a rozšířené vydání vychází v roce 1976. Tuto knížku již lze označit jako učebnici zlatnictví. Knížka vyšla nákladem 8200 výtisků (dotisk). Posmrtně pak vyšla v roce 1989 kniha Karel Täubl a kolektiv „Zlatnictví, stříbrnictví a klenotnictví“. Je to podstatně rozšířené vydání. Knížku sestavil kolektiv autorů podle archivních písemností z pozůstalosti autora: Zděnka Komárková-Täublová a Antonín Branyš.
4
Šperkař 2/2012 Vyšší odborná škola v Turnově V roce 1947 studenti Školy uměleckých řemesel v Turnově vřele přivítali studium na škole zakončené maturitní zkouškou. Škola se tak zařadila mezi střední umělecké školy. Studenti školy ve svém časopise „RŮST“ vyjádřili myšlenku, že škola by neměla dosáhnout jen úrovně statutu střední umělecké školy, ale měla by mít také nástavbu ve „Vyšší škole klenotnické“. Nikdo z nich netušil, že se jejich přání více než po padesáti letech uskuteční. Po roce 1947 dochází k přístavbě dalších prostor v již tak stísněné škole. Byly postaveny nové dílny pro všechna řemesla ve škole vyučovaná. Dochází také k výstavbě budovy, ve které měl mít sídlo zdejší ONV. Po reorganizaci okresů v roce 1952 a zániku turnovského okresu byl objekt vedle SUPŠ předán do užívání Střední odborné školy zemědělské. Po zrušení této školy objekt sloužil jako internát pro žáky SUPŠ. Střední průmyslovou školou byly také využívány prostory tělocvičny pro sportovní a kulturní účely. V roce 1990 Ministerstvo školství a kultury z vlastní iniciativy začalo na VŠCHT v Praze rozšířovat studium v oboru restaurování kulturních památek. V roce 1990 VOŠ v Brně rozšířila restaurování o obor keramiky a nábytku. V roce 1992 byl při SUPŠ sochařské zřízen obor restaurování plastiky a soch. V roce 1994 v Litomyšli bylo zřízeno restaurování papíru a tisků. V Turnově pak bylo v roce 1999 zavedeno restau- Přání studentů se projevilo karikaturování drahých kovů a šperků. V roce rou ve studenstkém časopise „RŮST“ 2001 rozšířeno na restaurování kovů v r. 1947
5
Šperkař 2/2012 a od r. 2002 rozšířeno na restaurování předmětů obsahující drahé kameny a doprovodný materiál – želvovinu, perleť, slonovinu, kost a jantar. Materiály které se používají při intarziích. Od roku 2005 je toto studium na úrovni bakaláře, jak tomu je v jiných Evropských zemích. Poslední dva roky je zavedeno doplňkové studium na VŠCHT v Praze. Od roku 2012 se bude otevírat dálkové kombinované studium pro starší odborníky s praxí. Je šťastnou shodou, že vedle sebe nezávisle existují dvě školy, které na sebe vzájemě odborně navazují a doplňují se v řemeslné dovednosti, která je ve pro- Konvička restaurovaná spěch budoucích šperkařů i restaurátorů. žáky VOŠ v Turnově. Pozlacované stříbro
Restaurovaný podnos na ovoce
DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ Koncem měsíce proběhnou ve Střední uměleckoprůmyslové škole a Vyší odborné škole v Turnově talentové zkoušky. Z tohto důvodu ředitelství škol vyhlásilo dne 12.3.2012 den otevřených dveří. Rodiče spolu s budoucími žáky se mohou prohlédnout vybavení školy, které je na velmi dobré úrovni. Mohli si prohlédnout dílny,učebny i žákovský internát pro vzdálenější žáky. Mně osobně zaujal obor lití kovú.Jde o novější obor proti tradičním oborům zlatník,rytec kovů,brusič drahého kamene a glyptik,umělecký kovář V oboru odlévání kovů je vedle lití drobné plastiky zavedeno i skořepinové lití , příprava voskových modelů a příprava kyvet na odlévání. Na odlévání se používají různé druhy mosazí, bronz, měď, hliník, zinek. Dílna lití kovů je umístěna v suterénu školy, včetně elektrické vypalovací pece na kyvety a tavící pece. Modelovna, kterou žáci často využívají, je v přízemí školy. (Fry)
6
Šperkař 2/2012 Firma Marine Exploration chce vyzvednout z Atlantiku tuny stříbra Vrak britské lodi Mantola s nákladem 17 tun stříbra firma lokalizovala na dně Atlantiku. Plavidlo vyplulo z Londýna do Kalkaty 4. února 1917. Za pět dní jej ale zasáhlo torpédo německé ponorky.
Vrak lodi Mantola foto: thehelper.net
Hodnota převáženého pokladu je kolem 14 mil euro. S vyprošťováním začli Američané na jaře r. 2012. Vyzvednou i další potoLoď Gairsoppa foto: x-ray-mag.com penou loď Graipsoppa, která leží od potopeného vraku 160 km. Převážela 220 tun stříbra (nek, 15. 11. 2011)
CENA ZLATA OPĚT ROSTE Cena zlata po poklesu ceny v prosinci opět vzrostla. Od počátku roku se jeho cena zvýšila o 12,5 %. Překonala hranici 1760 dolarů za troyskou unci (31,1 gramu). Růst ceny podporoval silnější kurz eura k dolaru a méně příznivé zprávy z americké ekonomiky a obavy z dlouhé krize a ekonomické recese v Evropě. Očekává se růst ceny zlata až ke 2000 dolarů za unci. Z našeho hlediska to znamená pokles zájmu o drahé zlaté šperky. Sníží se výrazně poptávka po špercích a vzroste výkupní cena zlata. (fry)
7
Šperkař 2/2012 TURNOVSKÉ SYMBOLY, ERBY A PEČETĚ Ing. Miloslav Frydrych
Město Turnov je poznamenáno svojí brusičskou a zlatnickou minulostí. Na budově České spořitelny na náměstí Českého ráje jsou na omítce sgrafita znázorňující symbolicky broušení drahokamů, kteým je město pověstné. Na protilehlé straně náměstí na starobylé městské radnici jsou ze strany nad okny naštukovány erby řemesel v Turnově provozovaných. První v řadě jsou zlatníci, kteří mají ve sředu erbu vycizelovaný pohár s víčkem. Na noze poháru jsou proti sobě cizelovací kladívka.
Foto erbu zlatníků na radnici
Foto erbu brusičů na radnici
Druzí jsou pak brusiči drahokamů. Ve středu erbu mají znázorněný brusný kotouč s hřídelí a pod brusem je hřídel s hnacím kolem. Ve spodu je kolem hřídele znázorněna šnůra s drahokamy. Nad kotoučem jsou znázorněny tři vybroušené drahokamy. Další v pořadí jsou erby preclíkářů, pekařů, řezníků, lékárníků a lékařů, stavitelů a pivovarníků. Na nádražní ulici mezi mosty na budově bývalého Výzkumného ústavu pro monokrystaly plastika symbolizuje broušení a brusičství. Ale to neni všechno.
Foto brusiče a brusičky na bývalé budově Výzkumného ústavu
8
Šperkař 2/2012 V archivu Národního muzea v Praze se dochovalo tablo, které bylo věnováno k 70. výročí narození Jaroslava Náprstka „řemeslnictvem a živnostenstvem turnovským“. Tablo je obdélníkového tvaru rozměru 87 x 67 cm, v němž jsou zapaspartovány pečetě různých turnovských cechů od 16. do 19. století. V jeho horní části je umístěna velká turnovská pečeť. Nad ní je na ozdobné stuze nápis „Pečetě Turnovských řemesel XVI. XVII. XVIII. XIX. věku“. Pod městskou pečetí, opět na stuze, je nápis: „Českému průmyslovému muzeu v Praze věnovalo Řemeslnictvo a Živnostenstvo Turnovské 17. 4. 1896. Společenstva, která nechala tablo zhotovit, jsou pojmenována ve dvou symetrických kruzích: Průmyslová (učňovská) škola v Turnově 1881 – 1896, c.k. odborná škola pro broušení drahokamů (dnes SUPŠ) 1884, Spolek podpůrný řemeslnicko dělnický 1882, Živnostenská společenstva 1885. Uprostřed tabla je umístěna fotografie nazvaná „Skupina turnovských cechovních památek z místního muzea“. Zde jsou pod nápisem: „Sv. Václave, nedej zahynouti nám, ni budoucím“ zobrazeny cechovní předměty – pečetě, typáře, statuta, truhlice, ferule a korbele. Zbývající prostor je vyplněn jednadvaceti pečetěmi. Autory tabla jsou: J. Prousek – malíř, K. Zapp – glyptik, J. Šimon – fotograf. Tablo má celkem 21 pečetí. Není zde pečeť cechu zlatníků, zřejmě byli málo početní a přiřadili se k cechu brusičů drahokamů. Pro nás jsou zajímavé dvě pečeti, a to pečeť č. 6 Turnov – cech kamenářů – štajnšnajdrů a pečeť č. 7 Rovensko – cech brusičů drahokamů. Turnov – cech kamenářů – štajnšnajdrů 1724. Pečeť kulatá, průměr 32 mm, v pečetním poli je symbol, který s největší pravděpodobností představuje granátový šperk s kameny vysazovanými do ploch. Pečeť je lemována vlnovkou a vavřínovýn věncem přerušeným nahoře a dole růžičkou. Nápis: PECE T.KUNST V. ABRATRST WA . S S T A N . S N . W M . T U R N O W I E
9
Šperkař 2/2012 Detail pečetě:
Rovensko p. Tr. – cech brusičů drahokamů 1746 Pečeť oválná 31 x 36 mm V pečetním poli je pod korunou stylizovaný nádhled na „verkštat“ (pracovní stůl) se „šibenicí“ (úchytem brusu), kvadrantem (kamenářský strojek) a hnacím kolem s klikou, pod nimi tyčkrdlata (kamenářské kolíčky, na které se tmelí drahokamy). Nad hnacím kolem jsou rozložené vybroušené drahokamy. Nápis lemován perlovcem a vavřínovým věncem. Nápis: P:K:P:R:STAIN:-
MIESTA ROWENSKA 1746.
Broušení granátů existovalo na turnovsku již od 15. století, ale nebylo stálým řemeslem. Nebrousily se však pouze kameny, ale také turnovské zboží, t.j. turnovská skleněná kompozice. Brusiči kamenů se připomínají v Rovensku pod Troskami již v roce 1538. Konfraternita (společenství) svobodného kumstu stajsnajdrovského byla založena v Rovensku již v r. 1712 a o tři roky pozdějí také v Turnově. V roce 1725 byla také založena na rohozeckém panství. V r. 1739 se konfraternita stává běžným cechem. Ve 2. polovině 19. století se přestává zabývat kompozičním sklem a turnovští kamenáři zřizují v Brémách agencie pro nákup přírodní suroviny z ciziny.
10
Šperkař 2/2012 Evangelista svatý Jan
Patron brusičů drahokamů Svatý Jan je jedním z dvanácti apoštolů a patří mezi čtyři evangelisty, kteří podali svědectví o životě a smrti Ježíše Krista. Jsou to sv. Matouš, Marek, Lukáš a Jan. Ti napsali události ze života, putování, učení a tragické smrti Krista 20-30 let po jeho smrti, asi v době 75-80 let našeho letopočtu. Sv. Jan napsal svoje svědectví jako poslední již v požehnaném věku, když byla ostatní evangelia již sepsaná, v letech 90-95 n.l. Svatý Jan ve svém evangeliu nepopisoval události již ostatními evangelisty sepsané. Byl Kristův oblíbenec. Spolu pětkrát cestovali do Jeruzaléma aby v chrámu diskutovali s učenci a obhajovali nové učení. Sv. jan je symbolizován orlem, „protože nejvýše vzlétl v poznání věčné pravdy“. Na ostrově Potmos měl sv. Jan zjevení božského Jeruzaléma, který popsal takto: „základy hradeb Jeruzaléma božího jsou samý drahokam: první základní kámen je jaspis,druhý safír, třetí chalcedon, čtvrtý smaragd, pátý sardonyx, šestý karneol, sedmý chryzolit, osmý beryl, devátý topas, desátý chryzopras, jedenáctý hyacint a dvanýctý ametyst. A dvanáct bran z dvanácti perel, každá z jedné perly. A náměstí tohto města je z ryzího zlata, jako z průzračného kamene“. Svědčí to o jeho znalostech o drahých kamenech, neboť je dovedl pojmenovat .Je tedy prvním gemologem – znalcem kamenů který vyjmenoval v té době všechny známé drahokamy. Je známo, že psal v alegoriích a jinotajích. Jeho popis kamenů lze vyložit takto: jaspisy jsou pro svoji početnost základní, pak co se posloupnosti vzácnosti týče nasledují safír, chalcedon, vzácnější jsou smaragd, sardonyx, nejvzácnější jsou chryzolit, beryl, topaz, chryzopras hyacint a ametyst. Nejvzácnější jsou však perly – tvoří brány Jeruzaléma a zlato, které je náměstím – hlavním společníkem drahokamů. Sv. Jan trpěl za Domiciánova císařství. V Efezu musel vypít kalich s jedem, ten mu však neublížil. Podle pověsti mu neublížil ani vroucí olej, do kterého byl ponořen. Napsal nejvznešenější evangelium. Proto se stal patronem teologů, spisovatelů, knihařů a hlavně brusičů drahokamů, kteří si jej vážili a ctili.
11
Šperkař 2/2012
Evangelista Sv. Jan na praporci turnovských brusičů drahokamů
12
Šperkař 2/2012 Patroni zlatníků a stříbrníků PhDr. Miroslav Cogan
V prosinci roku 2010 jsem byl svědkem průvodu cechu zlatníků v Perpignanu pořádaného na svátek sv. Eligia (ve Francii St. Eloi). Za rachotu bubnů a ječení dud procházeli mistři zlatníci a jejich rodiny středověkými uličkami tohoto katalánského města nedaleko španělské hranice. Na pelerínách měly vyšitý kříž vysázený granáty, tradiční součást zdejšího lidového kroje. Pro nás je to trochu překvapivé zjištění, že se zde vyráběl granátový šperk. Tady má staletou tradici. Samozřejmě jde o pyrenejské almandiny, které se kdysi v blízkosti Perpignanu i těžily a jež dnes nahrazují kameny – červené kameny dovážené z Idar-Obersteinu. Vcelku jednoduché montáže poměrně velkých kamenů do osazení nemá mnoho společného se složitými granátnickými technikami, ale zdejší mistři jsou na ně náležitě pyšní a také na své tradice včetně úcty ke svému patronovi. Podobně jako naši zlatníci ale asi netuší, že svátek by mohli mít častěji do roka, nejen 1. prosince, protože zlatnictví má patronů více. Práce s drahými kovy byla s církví a jejími obřady úzce svázána a vedle iluminátorských dílen působily při středověkých klášterech často také dílny zlatnické. Dokonce i sv. František z Asissi, zakladatel žebravého řádu, jehož devizou byla hmotná chudoba, akceptoval zlato na chrámovém oltáři jako jediný materiál hodný oslavit Boží vznešenost. A tak, zatímco třeba malíři mají jediného patrona sv. Lukáše, vydal v roce 1727 Liborius Caglieri celé kompendium životopisů svatých zlatníků a stříbrníků, z nichž si zde připomeneme ty známější. Někdy jen obtížně hledáme vysvětlení proč některé, například svatou Agátu, považují zlatníci za svou patronku. Snad že je ochránkyní před ohněm, se kterým musí zlatník často pracovat. Podobně je tomu i se sv. Andronikem. Jindy je souvislost se zlatnickým, klenotnickým nebo stříbrnickým povoláním zřejmá. Mezi dodnes uctívanými patrony zlatníků má výjimečné postavení Svatý Eligius (svátek 1. 12. ), jemuž se v práci s kovy, nejen drahými, dostalo největšího uznání. Žil ve Francii mezi lety 588 – 660. Narodil se blízko Limoges, které v dalších stoletích proslulo zlatnickou a klenotnickou výrobou, především pak emailérstvím. Byl mimořádně schopným odborníkem, stal se mincmistrem a rádcem králů
13
Šperkař 2/2012 Chlotara II. a Dagoberta. Už ve svém úřadu zakládal kostely a kláštery a vykupoval otroky. Mezi nimi také saského mladíka jménem Tillo (Tylo), kterého vyučil zlatníkem. Jako padesátiletý opustil Eligius dvůr, přijal kněžské svěcení a věnoval se misijní činnosti ve Flandrech (dnešní Belgii). Vypráví se, že ze zlata přiděleného k výrobě královského trůnu vyrobil trůny dva. Podle jiné legendy zase neklidnému koni při kování odebral jednu nohu, která po dokončení práce opět přirostla. Eligius je proto také patronem podkovářů a dokonce žokejů. Dalším, kterého připomeneme je Tillo ze Solignacu (7. ledna). Narodil se v Sasku, ale jako dítě byl odvlečen do Nizozemí a prodán do otroctví, než jej vykoupil právě Eligius, který jej také vyučil zlatnickému řemeslu. Tillo pak vstoupil do benediktinského řádu, údajně také působil jako misionář a nakonec poustevník u Solignacu, kde zemřel v roce 702 přirozenou smrtí. Především v Itálii, zvláště v Cremoně, je uctíván Sv. Facius (Facio, Fazzio) (18.ledna), i když se roku 1190 narodil v jiném slavném městě, ve Veroně. Stal se zlatníkem, ale přitahoval jej duchovní život a účastnil se často poutí. Absolvoval i cestu do Santiaga v Compostella, což byla jedna z nejobtížnějších poutí středověké Evropy. V Cremoně založil řád Sv. Ducha, který pečoval o poutníky a nemocné. Zemřel v roce 1272. Dalším je Sv. Andronikus (11. října), jenž byl údajně římským vojákem v Kylicii (Tarsu). Se třemi dalšími odmítl obětovat pohanským bohům a zemřel po krutém mučení v roce 304, když jej předtím nezabily šelmy v aréně. Jeho vztah ke stříbrníkům však není jasný. Snad se vztahoval k jeho činnosti než se stal vojákem, ale možná jde také o záměnu s jiným světcem stejného jména žijícím v 5. století v Antiochii. Podle této legendy byl Andronikus z Antiochie uznávaným řemeslníkem, jenž své příjmy dělil na tři díly, jeden pro církev, druhý pro chudé (zachyceno i na reprodukované rytině) a třetí díl pro vlastní potřebu. Když mu zemřely obě děti, rozhodl se s manželkou Atanázií zasvětit zbytek života Bohu, založili mužský a ženský klášter v egyptské Alexandrii, do nichž se uchýlili. Když se po dvanácti letech odříkání vydal na pouť ke svatým místům do Jeruzaléma, přidal se další poutník. Byla to Atanásie, ale v mužském přestrojení a asketickým životem poznamenanou ji Andronikus nepoznal. Po
14
Šperkař 2/2012 návratu z Jeruzaléma spolu léta sdíleli jednu klášterní celu. Až do její smrti Andronikus netušil, že mu je Atanázie stále nablízku. V anglosaských zemích a Spojených státech se Sv. Dunstan z Canterbury (19. 5.) těší snad ještě větší vážnosti, než Eligius v kontinentální Evropě. Je také patronem kovářů, platnéřů, mečířů a dokonce harfeníků. Narodil se kolem roku 909 v královské rodině v anglickém Wessexu. Byl velmi zručný a bývá proto také znázorňován se zlatnickým nářadím v rukou. Těžká nemoc jej ale přivedla k duchovnímu životu. Vstoupil do kláštera a již v šestatřiceti letech se stal opatem v Glastonbury. Byl rádcem králů Edmunda a Edreda a s jejich podporou pozvedl mnišství, které upadlo po vpádu Normanů. Dunstan založil mj. významné kláštery ve Westminsteru a Exeteru. Dalšího krále Edwina však popudil kritikou jeho prostopášného života a nakrátko musel do vyhnanství. O to trimfálnější byl jeho návrat, když se po Edwinově smrti stal biskupem ve Worcestru, později v Londýně a r. 960 arcibiskupem.
15
Šperkař 2/2012 v Canterbury, kde 988 zemřel a je pochován Vyobrazení: Michal Jindřich Rentz (1701 – 1758) mědirytiny: - Sv. Andronikus, mistr zlatnického umění - Sv. Eligius učící sv. Tilla - Sv. Facius při práci.
České zlato Ing. Miloslav Frydrych
Zlato se v celosvětovém měřítku nachází ve dvou podobách. Zlato horní se nachází ve své mateční hornině – křemeni. V křemeni je buď jemě rozptýlené nebo v šupinkách. Zlato z rozsypů je zlato v náplavech nebo v korytech řek. Jde o zlato sekundární, které prodělalo transport ze svého původního naleziště. Ryzost těženého zlata se pohybuje cca od ryzosti 300/000 do ryzosti 600/000. Barva zlata rovněž kolísá od bledě žluté (s příměsí stříbra) do červenožluté (s příměsí mědi). Zlato, pro svoji barvu, stálost a vzácnost, bylo vyhledáváno a opracováváno již v době kamenné. Náhodně se nacházelo volně ve tvaru plíšků, které byly používány jako ozdoby.
16
Šperkař 2/2012 Později se těžilo zlato z náplavů. Nejstarším šperkem je vlasová ozdoba nalezená pří archeologickém průzkumu nedaleko Brandýsa n/Labem. Tento šperk byl vyroben kolem roku 2800 p.n.l. ještě v době kamenné. V době bronzové – 1900 – 700 p.n.l již dochází v jižních Čechách k rozsáhlejšímu rýžování zlata. Na pohřebištích té doby se stále častěji zlato nachází, zlaté šperky a ozdoby se zde ve velkém množství vyskytují. Po osídlení české kotliny Kelty dochází v 2. a 1. století p.n.l. k rozmachu těžby zlata. Keltové zlato milovali. To dokumentují římské písemnosti z 1.století p.n.l. Uvádějí, že Keltové, nejen ženy, ale i muži, nosí zlaté šperky. Nosí se náramky na zápěstích a pažích, také nákrčníky z ryzího zlata a také velké prsteny. Vyráběli z něj i brnění. Do chrámů a posvátných míst nosili Keltové množství zlatých darů. Keltové ze zlata razili také mince – duhovky které se dnes nalézají v Srbsku, Švýcarsku, Itálii a Německu. Keltští horníci začali dobývat zlato i z křemenných zlatonosných žil. Odhaduje se, že Keltové vytěžili na našem území asi 20 tun zlata. Rýžoviště i těžba byla opuštěna v období tzv. stěhování národů. Keltové prostor české kotliny opustili a rozkvět těžby nastal až se slovanským osídlením. Však kronikář V. Hájek z Libočan si stěžuje, že lidé opouštějí pole a ženou se za zlatem. Jejich pole jsou neobdělána a leží ladem. Slované obnovili rýžování na jihočeských řekách. Vznikla první hornická města. Nejbohatší těžba byla v Krásné Hoře. Veškeré vytěžené zlato patřilo panovníkovi, který jej přednostně vykupoval. V této době bylo české království velice bohaté, právě zásluhou těžby zlata i stříbra. Přemysl Otakar II. byl názýván králem železným a zlatým. Císaři Karlu IV. pomáhalo české zlato k rozvoji císařství. Jen za Braniborsko císař zaplatil 500 000 zlatých mincí. Sláva zlatých a stříbrných dolů pohasla za husitských válek. V následujících stoletích bylo obnoveno velice málo zlatých dolů. Od l6. století se těžilo zlato v Jílovém u Prahy. Těžba v Krásné Hoře byla obnovena na přelomu 19 a 20 století. Koncem 20 století byla zahájena těžba zlata v Libčicích u Nového Knína, Jílovém a v Kašperských horách. Zlatá horečka propukla v r. 1927 ve Vodňanech v jižních Čechách. Byly tam nalezeny mezi štětem na silnici zlaté plíšky – nugety. Hromada štětu byla
17
Šperkař 2/2012 velice rychle rozebrána a šťastní nálezci si odnesli nugety domů. Největší plíšek měřil 86 x 30 mm a vážil 16,5 g. Celkem se podařilo odkoupit cca 45 ks zlatých plíšků. Mluví se o tzv. Vodňandském pokladu. Při geologickém průzkumu se ukázalo že ještě nejsou všechny zásoby zlata v jižních Čechách a v Jeseníkách vyčerpány. Zlatonosné jsou náplavy řek Otavy a Blanice. Byla uzavřena těžba štěrkopísku u Modlešovic, kde hodnota zlata vysoce převyšuje hodnotu těženého štěrkopísku. Symposium konané v Příbrami pod názvem Hornická Příbram v roce 1975 se kompletně zabývalo zlatem, průzkumem a jeho vyhodnocením, zásob na Krásné Hoře, na Voltýřově, ve Zlatých a Kašperských horách. Bylo prozkoumané nové velké ložisko zlata Mokrsko a Čelina u Slapské přehrady, kde jsou velké obsahy zlata srovnatelné s výskyty v největších světových zlatonosných oblastech. Vzhledem k tomu, že se zásoby nacházejí v blízkosti Slapské přehrady, která je zásobárnou Prahy pitnou vodou, bylo od těžby upuštěno. Těžba se provádí totiž kyanidovým louhováním a je v blízkosti vodního zdroje velice nebezpečná. Zlato se uchová pro další generace, keré snad najdou bezpečný těžební postup.
ZLATÁ HISTORIE Stalo se tak léta páně v červnu roku 1771 na Rokycansku. Po povodních zde nádenník Jan Koch objevil u potoka úplnou náhodou několik duhovek – keltských zlatých mincí. Keltové ukládali mince pod zem jako oběti bohům. V tom osudném roce stačilo, aby zapršelo a voda vymlela kotlinu v které se duhovky zatřpitily. Koch však vůbec netušíl, že drží v ruce zlato. Vzal lesklé knoflíčky domů dětem na hraní. Obchodník zjistil, s čím si Kochovy děti hrají. Tak se vesničané dozvěděli, že je u potoka zlato, a tak pro něj hromadně chodili. Knížeti hned byla informace o pokladu donešena. Kníže poslal do vesnice biřice. Karabáč a hladomorna udělaly svoje. Keltské duhovky byly knížeti vydány. (FRY)
18
Šperkař 2/2012 Galvanoplastika Kurt Mauer, Peter Windmer, Ing Karel Fuxa
Jednou z moderních zlatnických technik je galvanoplastika. Pro tuto techniku se používá několik názvů, jako je elektrické nebo galvanické formování. Víceméně se ujal název galvanoplastika. Již samotný název říká, že jde o techniku, kde se používá jednosměrný elektrický proud. Tato technika je málo rozšířená z důvodu problematiky legislativy v puncovnictví, kde není povolena mezivrstva niklu či jiného obecného kovu, který zkresluje ryzost drahého kovu. Velice dobře se však galvanoplastika uplatňuje v bižuterní výrobě v pokovování umělých hmot při výrobě šperků a ozdob. Dále se galvanoplastika využívá při výrobě hraček a pouzder na hodinky z umělých hmot. U zlatníků je z legislativních důvodů tato technika téměř neznámá. Zatím nedošlo k většímu uplatnění v praxi. Nejdále pokročili v této technice ve Všeobecné odborné škole v Zurichu ve Švýcarsku, kde zlatníci vyrobili řadu unikátních šperků. Galvanoplastiku lze rozdělit na dvě části: • Galvanoplastiku formou vytěsňování kovů bez použití jednosměrného elektrického proudu, • galvanoplastiku s po užitím jednosměrného proudu. V obou případech je nutné použít k yanidu draselného (cyankáli), kter ý je prudce jedovatý a tudíž nedostupný. Příprava modelu
Galvanoplasticky pokovený strom
19
Model jako takový může být zhotoven z různého mate riálu – z plastu, tvrdého vosku,
Šperkař 2/2012 kosti. Může být i rostlinného původu – květ, lístek, větvička, vytvarované dřevo. Důležité je model připravit tak, aby byl elektrovodivý. Rozlišujeme proto materiály, které jsou savé a materiály vodovzdorné. Kovy samotné, které jsou elektrovodivé, jsou však ve vodě nerozpustné a nelze je proto na úpravu modelů použít. Máme však růžné kovové soli mědi, které mají zelené nebo modré zbarvení (zelená a modrá skalice). Jsou to nejčastěji chlorid mědi nebo síran mědňatý. Jsou velice dobře rozpustné ve vodě a vedou dobře elektrický proud. Takto lze aktivovat jen modely namáčivé. Nenamáčivé materiály jako jsou plasty, vosk, přírodní kost, rohovina je nutné upravovat jinak. Na model se nanáší jemný prášek z grafitu, stříbra nebo mědi, který je pomocí štětce natupován na model. Rovněž je možno nanášet vodivý lak, který má málo vlastního laku, ale veliký podíl grafitového nebo kovového prášku. Lze je také nastříkat. Přitom vznikne velice tenký, dobře vodivý stříbrný, měděný nebo zinkový film, který dobře reprodukuje nejjemnější povrchové struktury. Postupy jsou však jen omezeně použitelné. Další metody jsou technicky náročné. Je to např. vakuové pokovení nebo pozrcadlování. Při experimentování na Všeobecné odborné škole v Zurichu bylo použito tzv. Midasovy metody. Povrchy nejrůznějších materiálů jako hliník, nylonové tkaniny, čerstvé části rostlin nebo hmyzu je na všech materiálech pokryt jemným vodivým filmem. Nejjemnější povrchové struktury jsou při kopírování na kovové, na negativu bezvadně zachovány. Jestli je však pokovovaný model silně elektroliticky pokoven, pak může dojít ke ztrátě jemné struktury, podle užitého elektrolitu Jak již bylo uvedeno, pokovení modelů je možné za pomoci kyanidu, což je nedostupné. Lze však na úpravu modelu na nanesení vodivého filmu pomědit v následující lázni: 1 l destilované vody 10 g síranu mědňatého 10 g nezředěné kyseliny sírové. Takto pokovený předmět již v průmyslové galvanizovně poniklují, postříbří nebo pozlatí.
20
Šperkař 2/2012 ANTONÍN KARČ
PŘÍRUČKA PRO ZLATNÍKY, BRUSIČE DRAHOKAMŮ, RYTCE A CIZELÉRY 1922 (POKRAČOVÁNÍ Z MINULÉHO ČÍSLA)
MATERIÁL PRACOVNÍ Výrobky z kovů obecných Zejména pasířské a galanterní tzv. jablonecké, bývají zhotovovány z přerůzných kovových směsí. Obzvláště hojně jest užíváno legury mědi a zinku v poměru 60 - 70 % mědi a 40 - 30 zinku, stál 1kg před válkou kolem 2,50 až 3,50 Kč, nyní při neustálené ceně pohybuje se kolem Kč 50 - 60 za 1kg. Tombak, také červenou mosazí zvaná legura, obsahuje 85 % mědi a 15 % zinku. Nové stříbro (bílá měď – pakfong) jest směsí z 50 - 66 % mědi, 19 - 31 % zinku a 13 % niklu. Hliníková (aluminiová) spěž (bronz) se skládá buď 1) z 9 dílů mědi a 1 dílu alumínia nebo 2) z 92,5 dílu mědi a 7,5 dílu aluminia nebo 3) z 95 dílů a 5 dílů aluminia nebo 4) z 97,5 dílů mědi a 2,5 dílů aluminia. směsi zde popsané jsou z nejosvědčenějších. DRAHOKAMY A POLODRAHOKAMY O nich pojednávám obšírněji, neboť odbory zde probírané jich velmi často užívají. Obchodníci prostředkují dodávání jich z brusíren. Z různých příčin (zvláště konkurenčních se užívá velmi zhusta pojmenování kamenů, která jsou sto uváděti v omyl. Obchodníci třídí drahokamy podle tvaru výbrusu na tzv. brillanty (s hranolovitou špičkou dole), růžice (routy, dole s hladkou plochou a pouze nahoře hraněné (= facetované) aj. Kameny nejkrásnějších barev, přitom nejtvrdší a nejřídčeji se vyskytující, platí podle ustáleného pojmu za drahokamy. Druhy, mající pouze zmenšené míře zmíněné vlastnosti, platí za polodrahokamy. Známé toto rozdělení
21
Šperkař 2/2012 z nerostopisu (mineralogie) není nikdy v praxi zcela určité a pevné; mnozí odborníci pokládají za drahokamy i takové druhy, které jinými jsou řaděny mezi polodrahokamy. Někdy rozhoduje i pouhá obchodní spekulace; jí užívané názvy uvádějí nezasvěcence často v omyly. Jindy zase móda a vkus určují odchylné nazírání. Např. smaragd nemá zvláštní tvrdosti, ale je přece jedním z nejdražších a nejhledanějších drahokamů pro svoji zvláštní zelenou barvu a velkou vzácnost bezvadných kusů. Opály a tyrkysy jsou dokonce velice měkké, tyrkysy mimo to neprůsvitné, jsou to však přece drahokamy, zato tvrdý průsvitný ametyst, vyskytující se často v zcela bezvadných čistých kusech, jest řazen jen mezi polodrahokamy. Často jsou čítány mezi drahokamy i takové exempláře, které nemohou býti pokládány za rovnocenné, ač mají tvrdost stejnou; průzračností nebo barvou se však odlišují tak, že vedle sebe položeny bývají odborníky úplně pomíjeny. Proto zdůrazňuji, že odbornické třídění na drahokamy a polodrahokamy není s vědeckým vždy totožné. V mineralogii nalézáme mezi beryly také i drahý smaragd, vedle něho zlatý beryl (zlatý topas) i světle zelenavě modrý akvamarín a konečně i špinavý nehezký beryl, který odborníci nepokládají za drahokam ve vlastním smyslu slova; vžiloť se u nich pravidlo, shrnovati kameny průhledné a zváti je ušlechtilými, ostatní pak zamželé nebo neprůhledné zváti obecnými. Cenu určitých drahokamů určuje a vynucuje ponejvíce móda a jí přivoděná hledanost, mnohdy i krasdochuť (=estetika). Z neznámých důvodů vzniká vždy na čas hledanost některého druhu kamene, jenž se pak platí nápadně draze, jenž však po nějakém čase zmizí náhle ze seznamu kamenů vůbec hledaných. Podobně jako v oděvnictví, jsou i ve zlatnictví časové periody přející jednou „bezbarevnosti“, jindy opět „barevné pestrosti“. Perioda obliby samotného bezbarvého diamantu se střídá s oblibou kamenů barevných (odborně „fantastických“ zvaných). Nyní, po době válečné, nejsou ani v této věci poměry ustáleny; brzy jest sháňka po tom, brzy po onom druhu, jak se právě spekulaci uzdá, jsou jí podrobeni jak odborníci tak odběratelé. Před 20 lety mívali zlatníci a klenotníci na skladě démanty, rubíny, safíry, smaragdy, granáty, tu a tam ještě topasy nebo akvamaríny a obyčejně
22
Šperkař 2/2012 stačili jim vyhovovati požadavkům zákazníků – dnes se vybrušují skoro všechny nerosty, když jejich přirozené vlastnosti to vůbec připouštějí, aby jich bylo užito jako šperkových (skvostných) kamenů a vznikají i různé místní obliby. Jest to vysvětlitelné, uvážíme-li ,že konečně naše doba počíná býti příznivější pro umělecké cenění šperků na rozdíl od dob dřívějších, kdy hledanou bývala spíše cena materiálu a v něm vsazených drahokamů. Dnes jest nejužívanějších druhů drahokamů sestavených vzestupně podle tvrdosti 19, a to: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19.
Jantar Gagat Tyrkys Opál Malachit Lapis lazuli Nephrit Adulár (měsíční kámen) Labrador (it) Chalcedon (achát, karneol) Křemen (křišťál, ametyst, citrin, chryzopras, jaspis, záhněda) Topas (žlutý, zlatý, kouřový topas, modrý) Turmalin (červený, černý, zelený Granát (český pyrop) Hyacint (cirkon) Beryl (smaragd) Chryzoberyl Korund (rubín, safír) Diamant
Obvyklá stupnice tvrdosti nerostů zná pouze 10 stupňů; tak zv. velká stupnice, odborníky uznávaná, obsahuje 30 druhů drahokamů a polodrahokamů, běžných s nimi a při výrobě šperků. Počíná se diamantem tvrdosti 10. 1. Diamant 10
23
Šperkař 2/2012
24
