UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra hudební výchovy
Adéla Polášková III. ročník – prezenční studium Obor: Hudební kultura se zaměřením na vzdělávání - Výchova ke zdraví se zaměřením na vzdělávání
Mojmír Vlkojan – nositel kulturních tradic v obci Bílovice Bakalářská práce
Vedoucí práce: Mgr. Jaromír Synek, Ph.D.
Olomouc 2011
Prohlášení Prohlašuji, že jsem svoji bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila pouze prameny a literaturu uvedenou v seznamu citované literatury.
V Olomouci dne 7. dubna 2011 -----------------------------------------podpis
Poděkování Děkuji vedoucímu bakalářské práce Mgr. Jaromíru Synkovi, Ph.D. za trpělivost, cenné rady a odborné vedení práce.
Obsah 1
Úvod ................................................................................................... 5
2
Obec Bílovice ..................................................................................... 6 2.1
2.1.1
Výroční a rodinné obřady a obyčeje slavené v obci Bílovice ................10
2.1.2
Spolky a sdružení v obci Bílovice.........................................................15
2.2
3
Kulturní dění v obci Bílovice do roku 1945....................................................7
Kulturní dění v obci Bílovice po roku 1945..................................................18
Mojmír Vlkojan ............................................................................... 20 3.1
Život Mojmíra Vlkojana ..............................................................................20
3.2
Činnost Mojmíra Vlkojana v oblasti folklóru ...............................................22
3.2.1
4
Hudecké písně z Bílovic a Bílovská sedlcká ................................... 27 4.1
Hudecké písně z Bílovic...............................................................................27
4.1.1 4.2
5
Národopisný soubor Včelaran ..............................................................23
Záznamy o písních „bílovských hudeckých“ ........................................28
Bílovská sedlcká ..........................................................................................29
4.2.1
Záznamy bílovské sedlcké....................................................................30
4.2.2
Bílovská sedlcká podle záznamů Mojmíra Vlkojan...............................30
Závěr ................................................................................................ 35
Seznam literatury ................................................................................... 36 Seznam příloh......................................................................................... 38 Přílohy..................................................................................................... 39 1. Obrazové přílohy .................................................................................................39 2. Notové přílohy.....................................................................................................49
1 Úvod Folklór a lidové tradice odedávna přitahovaly historiky, etnografy, muzikology a jiné badatele, ale také obyčejné lidi, kteří se se zájmem a zaujetím ohlíželi ke svým kořenům. A pokud se podíváme na oblast Slováckého Dolňácka, blíže pak na Uherskohradišťsko, jehož srdcem je právě město Uherské Hradiště, i v dnešní době jsou projevy folklóru, lidových tradic, písní a tanců jeho nedílnou součástí. Zdejší lid žije lidovou tradicí po celý rok. Pořádá různé slavnosti či zábavy, zakládá nové spolky, muziky a soubory, ve kterých navazuje na činnost předešlých generací. A nejinak je tomu i v nedaleké obci Bílovice, která má svoji tradici jak v tanci, tak i lidové písni. V Bílovicích také působilo několik osobností, které se přičinily v oblasti zdejší kultury. Jednou z nich byl bezpochyby Mojmír Vlkojan, který sbíral a upravoval písně tohoto regionu, oživil zapomenutý tanec bílovská sedlcká a stal se zakladatelem a primášem cimbálové muziky a souboru Včelaran. A protože o jeho osobě, činnosti v oblasti folklóru a snahách o zachování tradic na Bílovsku dosud nevyšla žádná publikace a není ani mnoho písemných zpráv, bude práce věnována právě jemu. Tato práce si klade za cíl přiblížit kulturní tradici v obci Bílovice, hlavně pak činnost Mojmíra Vlkojana. Nejprve krátce popisuje kulturní dění v obci od prvních písemných zmínek až do dnešní doby. Dále se snaží vylíčit život a také působení Mojmíra Vlkojana v oblasti folklóru. Zmíněna bude i historie cimbálové muziky Včelaran, za jejímž vznikem stojí právě Vlkojan. V poslední řadě bude popsán jak již zmíněný tanec bílovská sedlcká, tak i hudecké písně, které jsou pro tuto obec typické.
5
2 Obec Bílovice Obec Bílovice se nachází 7 km severovýchodně od okresního města Uherské Hradiště. Bílovice jsou centrem mikroregionu Za Moravú, který tvoří deset obcí: Bílovice, Březolupy, Částkov, Kněžpole, Mistřice, Nedachlebice, Svárov, Topolná a Zlámanec. Mikroregion Za Moravú je součástí uherskohradišťského okresu, který pak zahrnuje z hlediska lidové kultury střední část národopisné oblasti Slovácko a patří do podoblasti Dolňácko.1 První písemné zmínky o obci pochází z listiny datované dne 2. června 1256 v Olomouci. Bílovice byly jednou z několika manských obcí, které na Moravě vlastnilo Olomoucké biskupství již od doby biskupa Bruna ze Schauenburka (1245 – 1281). Biskupové pronajímali manské statky drobné šlechtě (manům), která musela za získání těchto statků vykonávat určité služby.2 Od roku 1512 je známa také místní tvrz, ze které se v 16. století přebudováním stal renesanční zámek. Zámek byl pak v 19. století empírově upraven, a to včetně zámeckého parku.3 Ke zdejším památkám řadíme, kromě zámku farní kostel sv. Jana Křtitele, kapli sv. Panny Marie Bolestné, sousoší sv. Jana Nepomuckého, sv. Vendelína a sv. Antonína. V obci se dochovalo i několik křížů, z nichž nejstarším a proto nejcennějším je Pamětní kříž. Od roku 1960 jsou součástí obce také Včelary, které byly do té doby samostatnou obcí a patřily do majetku města Uherské Hradiště. V současné době udržuje obec bohatý společenský, kulturní i sportovní život. Nejvýznamnější akcí jsou každoroční Kateřinské hody s právem.4
1
TARCALOVÁ, Ludmila a kol.: Na paletě krojů. Slovácké slavnosti vína a otevřených památek Uherské Hradiště. 1. vyd. Uherské Hradiště: Nadace Děti-kultura-sport, 2010. ISBN: 978–80–254–7930 -8. 2 MĚŠŤÁNEK Tomáš: Moravská vesnice v předbělohorském období. 1. vyd. Uherské Hradiště: Tomáš Měšťánek, 2000. 3 Příloha č. 1 – Bílovický zámek 1930 (http://bilovice.cz). Příloha č. 2 – Občané Bílovic před zámkem 1911 (http://bilovice.cz). 4 TARCALOVÁ, Ludmila a kol.: Na paletě krojů. Slovácké slavnosti vína a otevřených památek Uherské Hradiště. 1. vyd. Uherské Hradiště: Nadace Děti-kultura-sport, 2010. ISBN: 978-80-254-7930-8.
6
2.1 Kulturní dění v obci Bílovice do roku 1945 Hudební a kulturní tradice v obci Bílovice jsou podle kronik spojovány s muzicírováním při kostelních, školních a zámeckých akcích. Ve zdejší škole působili jako učitelé také někteří významní hudebníci. Mezi tyto učitele na poměrně krátkou dobu patřil i český skladatel, teoretik, pedagog a hudební organizátor Alois Hába.5 Alois Hába v Bílovicích působil jako podučitel, a to v letech 1911 – 1913.6 Mnoho kantorů, kteří vyučovali na bílovické škole, patřilo k hudebně vzdělaným a pokrokovým lidem. Snažili se o další vzdělávání nejen dětí, ale i venkovského lidu, a mnozí z nich se snažili o zlepšení sociálních podmínek svých žáků. Asi největší pozornost zaslouží dnes znovuobjevený hudební skladatel Josef Schreier, který se narodil dne 2. ledna 1718 v Dřevohosticích u Bystřice pod Hostýnem. Dodnes se zachovala jeho skladba Missa pastoralis – moravská mše vánoční s názvem „Čuj, Miko, čuj!“. Josef Schreier se v roce 1740 oženil s Annou Burešovou z Bílovic a stal se zde učitelem a varhaníkem zdejšího kůru. Manželé Schreierovi měli 11 dětí, z nichž syn Norbert byl stejně jako otec skladatelsky činný. Po roce 1760 se celá rodina přestěhovala pravděpodobně do Modré u Bratislavy. Zde také Josef Schreier napsal nejvíce svých skladeb. Koncem života pak zřejmě přesídlil zpět na Moravu, kde byl ve službách holešovského hraběte Rottala.7 Působení těchto a dalších rektorů a učitelů svědčí o hudební úrovni v obci. Majitelé zámku, rod Bevierů8, prosazovali, aby místo rektora obsazovali schopní hudebníci. I další rektorův nástupce František Cedrich byl známý svým znamenitým hlasem. Podle školního inventáře z roku 1852, škola vlastnila šest hudebních nástrojů, což byl na tehdejší dobu nemalý počet.9
5
Pozn.: Alois Hába se narodil 21. června 1893 ve Vizovicích a zemřel 18. listopadu 1973 v Praze. Byl tvůrcem a propagátorem čtvrttónového systému. Autor oper Matka, Přijď království tvé, či Nová země. 6 KRYSTÝN, Pavel: Bílovice 1256 – 2006. 1. vyd. Bílovice: Obec Bílovice, Břeclav: Petr Brázda, 2006. ISBN 80-903762-7-4. 7 Tamtéž. 8 Pozn.: Rod Bevierů byl Lucemburského původu. Bílovický statek odkoupil 23. května 1719 Jan Křtitel Bevier, který byl dne 25. září 1701 povýšen do stavu starého říšského rytířstva. Tento rod v Bílovicích působil až do roku 1809, kdy zemřel poslední z jeho potomků. 9 KRYSTÝN, Pavel: Bílovice 1256 – 2006. 1. vyd. Bílovice: Obec Bílovice, Břeclav: Petr Brázda, 2006. ISBN 80-903762-7-4.
7
Nejen zdejší učitelé a rektoři byli hudebně činní. Podle sčítacích listů bydlel v Bílovicích od roku 1880 tkadlec Karel Ostrožík, který jako zdroj obživy mimo tkalcovství uváděl i hraní po muzikách. Rovněž jeho synové, kteří po něm zdědili hudební nadání, hrávali v hudecké muzice bratří Foltýnů z nedaleké obce Topolná.10 Roku 1899 v Topolné vznikla na popud bratrů Foltýnů a jejich otce i hudba dechová, která se s hudeckou muzikou prolínala. Muzikanti hráli jak v sekci dechové, tak i ve smyčcové a tvořili také seskupení zvané štrajch.11 Na jaře roku 1898 proběhla z iniciativy obecné školy ve Zlíně dotazníková akce zaměřená na sběr lidové písně. Učitelé, případně správci škol, zde měli odpovídat na několik otázek týkajících se nositelů zpěvní tradice světské i duchovné písně v obci, ekologie lidové písně a zpěvu a písňového repertoáru.12 Dotazník byl odeslán mimo jiné i z Bílovic a píše se v něm o obecním strážníkovi Augustýnu Lisoňkovi. Jeho součastníci jej považovali za velmi bystrého člověka, jenž znal mnoho lidových písní. Často vedl procesí o poutích, zpíval na pohřbech a svatbách a také k němu chodili zpěváci z širokého okolí, aby se od něj poslechem naučili zpívat nové písně. Duchovní zpěv a světský zpěv venkovského lidu se bezesporu vzájemně obohacoval a proplétal. I v Bílovicích, kde byla silná tradice duchovního zpěvu, si lidé rádi a často při každodenní práci či odpočinku zpívali. Jak se uvádí v již zmiňovaném dotazníku: „zpívá kde kdo, dospívající mládež, pasáci, pasačky, chůvy, děvčata, hospodyně, hospodáři, čeleď, pocestný i žebrák. Zpívá se na poli, lukách, lesích, dolinách, při práci, po práci, při tanci při svatbách atd. Obyčejně v sobotu se schází chasa a chodíce po vsi zpívá dlouho do noci“. Nejčastěji se zpívaly písně milostné a ze života, a to: „Hubočí, hubočí kde sa voda točí, Od Prešpurka teče voda čistá a Zasadil jsem čerešenku v humně“.13 Již na začátku bylo zmíněno, že hudební život v obci byl úzce spjat také s kostelními muzikanty. Krystýn ve své knize uvádí, že v první polovině 20. století to byli farní varhaníci, kteří vystřídali ve hře na kostelní varhany zdejší učitele a stali se tak hlavními organizátory hudebního života v Bílovicích. Prvním známým varhaníkem, který mimo jiné vedl v Bílovicích dechovou kapelu a roku 1928 založil při zdejší farnosti pěvecký sbor, byl Jan Smejkal z Halenkovic. Jeho nástupcem se stal roku 1931 10
Příloha č. 3 – Bílovičtí muzikanti (http://bilovice.cz). KNOT, Augustin: Topolná. Minulost a současnost slovácké obce. 1. vyd. Uherské Hradiště: Ottobre 12, 2005. 80-86528-46-4. 12 Moravský zemský archiv v Brně, sig. G 33, Bartoš František. Karton č. 1241. 13 FROLCOVÁ, Věra: Zpěv lidu na jihovýchodní Moravě koncem 19. století. In Slovácko roč. XXVIII, 1986, str. 89 – 103. 11
8
Jan Nemáš z Kunovic, který rovněž vyučoval bílovickou mládež ve hře na hudební nástroje. Tímto navázal na výuku nástrojů starších předchůdců, a to Karla Dujíčka14 a Jana Kučery, kteří vyučovali hře na housle.15 Také majitelé zámku jsou známi svým bohatým kulturním životem. Poslední vlastníci zámku, rod Logothettiů16, na své statky často zvali rodiny hrabat či baronů, které patřily k příbuzenstvu, nebo se jejich statky nacházely poblíž. Páni se bavili závody na koních a štvanicemi zvěře na okolních pozemcích. Dále pořádali za pomoci hasičského sboru a vojenských vysloužilců nejrůznější lidové slavnosti, které se odehrávaly v místním zámeckém parku. V zimním období se pak v zámeckém tanečním sále konaly plesy, na které bylo zváno i úřednictvo.17 Z národopisného hlediska se Bílovsku18 žádný badatel soustavně nevěnoval, přesto několik dokladů a prácí z této oblasti existuje. Prvním významným národopisným dokladem jsou Mánesovy obrazy, které dokumentují zdejší lidový oděv v polovině 19. století. Malíř Josef Mánes19 přišel do Bílovic, na pozvání Huga Logothettiho, v roce 1854. Vytvořil zde několik akvarelů, z nichž nejznámějším je obraz Veruny (Veroniky) Čudové20, dále obraz její sestry Babuše (Barbory) Čudové (provdané Varmužové), Jana Postavy z Březolup21 a také studie krojových součástí. 22 Známý životní příběh zmiňované Veroniky Čudové (1825 – 1899)23, se stal námětem několika povídek, vydaných převážně v podobě novinových či časopiseckých článků. O osudu této ženy byla roku 1941 publikována drobná studie s názvem „Mánesův model: Verunka Čudova z Bilovic u Uh. Hradiště“, autora Bedřicha 14
Příloha č. 4 – Karel Dujíček s žáky (http://bilovice.cz). KRYSTÝN, Pavel: Bílovice 1256 – 2006. 1. vyd. Bílovice: Obec Bílovice, Břeclav: Petr Brázda, 2006. ISBN 80-903762-7-4. 16 Pozn.: Rod Logothettiů, který byl do šlechtického stavu povýšen v roce 1703, je řeckého původu. Na Moravě se objevil v roce 1831, kdy Hugo Logothetti s manželkou Pavlínou z Bartensteinu zakoupil statky Bílovice a sousední Březolupy. Rodina žila v Bílovicích do konce 2. světové války, poté byla odsunuta. 17 KRYSTÝN, Pavel: Bílovice 1256 – 2006. 1. vyd. Bílovice: Obec Bílovice, Břeclav: Petr Brázda, 2006. ISBN 80-903762-7-4. 18 Pozn.: Bílovsko je v této oblasti zaužívaným názvem. 19 Pozn.: Josef Mánes (1820 – 1871) byl stejně jako jeho otec malíř, ilustrátor a grafik. Studoval na akademii v Praze a Mnichově. Je autorem portrétů, krajin či národopisných studií a ilustrací. 20 Příloha č. 5. – Veruna Čudová. 21 Příloha č. 6. – Jan Postava z Březolup. 22 POLÁKOVÁ, Hana: Bílovicko (kulturněhistorický a etnografický přehled). In Slovácko, roč. XXXVIII, 1996, str. 23 – 40. 23 Pozn.: Veruna Čudová, která působila v bílovickém zámku jako služebná, se stala milenkou hraběte Huga. Ten se touto skutečností před veřejností netajil a dokonce na svůj zámek pozval malíře Josefa Mánesa, aby ji namaloval. Veruna však byla hrabětem nucena do sňatku s Josefem Slováčkem, synem zdejšího ševce Jana Slováčka, od kterého brzy po svatbě utekla zpátky na zámek. Po smrti Huga zešílela, žila v chalupě u své sestry Eulalie Gregorové, kde také dne 9. dubna 1899 náhle zemřela na zápal plic. 15
9
Konaříka.24 Konařík se do Bílovic dostal v roce 1889 a strávil zde jeden školní rok, který popisuje ve zmiňované studii.25
2.1.1 Výroční a rodinné obřady a obyčeje slavené v obci Bílovice
V minulosti žil vesnický člověk v nezáviděníhodných podmínkách, a proto se často obracel k různým pověrám a obřadům, jež mu měly zabezpečit především dobré a výnosné hospodaření, které bylo základem jeho obživy. Při dožínkách se například dával poslední snop z úrody stranou a následující rok se při setí zamíchala zrna z tohoto snopu do osiva, aby obilí nebylo snětivé. Na Velikonoce se zase zapíchávaly svěcené kočičky do orné půdy, aby jejich moc ochránila pole před hlodavci. Ani křesťanství nedokázalo úplně vymítit staré pověry spojené s různými obyčeji a zvyky. Některé z těchto zvyků církev uznala a využívala, některé tolerovala, ale další zcela odmítala. Církev například lidem pomáhala zvoněním na zvony v případě, že se nad krajem objevily mraky, které hrozily bouřkou a krupobitím. Zvuk zvonů je tak měl odehnat pryč od vesnice.26 Dříve se lidé setkávali při různých obřadech a slavnostech, jako jsou hody, dožínky, pouť či svatba. Některé z těchto zvyků se na vesnicích dodržují dodnes.
Končiny Masopust končil veselím, kterému se říkalo ostatky, fašank, nebo jako v bílovické farnosti končiny.27 Končiny byly vždy šest týdnů před Velikonocemi, a to od neděle do úterý před popeleční středou. Toto období vesnická mládež zahajovala obchůzkou po vesnici, při níž byla oblečená do různých maškar. Při obchůzce chasa navštěvovala domy a na starou šavli napichovala různé potraviny, které dostala jako
24
Pozn.: Bedřich Konařík (pseud. Bečvan) se narodil roku 1878 v Halenkově u Vsetína a zemřel v Praze roku 1944. Působil jako ředitel protialkoholické léčebny, ale známý je i svými povídkami a romány. 25 POLÁKOVÁ, Hana: Bílovicko (kulturněhistorický a etnografický přehled). In Slovácko, roč. XXXVIII, 1996, str. 23 – 40. 26 KRYSTÝN, Pavel: Bílovice 1256 – 2006. 1. vyd. Bílovice: Obec Bílovice, Břeclav: Petr Brázda, 2006. ISBN: 80-903762-7-4. 27 Příloha č. 7 – Soubor Včelaran při fašankové obchůzce (Kronika souboru Včelaran).
10
výslužku. Nejčastěji to byla slanina, klobásy či koblihy a u bohatších sedláků také peníze. Z výslužky a vybraných peněz si pak mládež uspořádala hostinu. 28
Období Velikonoc Na Zelený čtvrtek, kdy naposledy zazněly kostelní zvony, které, jak se dříve říkalo, odletěly do Říma, se scházeli chlapci z celé obce, aby svými tragači, klepači a řehtačkami
umlklé
zvony
nahradili.
Tato
obchůzka
vesnicí,
které
se
na Uherskohradišťsku říkalo klepání,29 začínala ve čtvrtek v šest hodin večer. Pokračovala i na Velký pátek, kdy se klepalo v pět hodin ráno, v pravé poledne, ve tři a v šest hodiny odpoledne. Obchůzka končila na Bílou sobotu, kdy klepáči obcházeli vesnici znovu v pět ráno a naposled v pravé poledne. Po posledním klepání se chlapci podělovali koledou, kterou dopoledne vybrali stárci po vesnici. Klepáče měli na starosti stárci, tedy chlapci navštěvující osmý ročník základních škol a na pomoc jim byli podstárci, což byli chlapci o rok mladší.30 Při obchůzce se klepáči na určitých místech zastaví a odříkávají:
My klekání (nebo poledne) klepeme, tím památku činíme, že Kristus Pán za nás zemřel a na kříži pro nás pněl, protož milí křesťane, modli se Anděl Páně, aby nás Bůh zachoval, na přímluvu Marie.
Při vybírání koledy u každého domu stárci odříkávají:
Tetičko a strýčku, dajte nám neco na našeho hřebce, 28
KRYSTÝN, Pavel: Bílovice 1256 – 2006. 1. vyd. Bílovice: Obec Bílovice, Břeclav: Petr Brázda, 2006. ISBN: 80-903762-7-4. 29 Příloha č. 8 – Klepání 50. léta 20. století (http://bilovice.cz). 30 KRYSTÝN, Pavel: Bílovice 1256 – 2006. 1. vyd. Bílovice: Obec Bílovice, Břeclav: Petr Brázda, 2006. ISBN 80-903762-7-4.
11
nechce nám chodit, mosíme ho vodit, nechce nám skákat, mosíme ho táhat.31 Nebo: Dejte nám na toho chudobného hřebce, jak on smutně skáče, vrčí, dejte, dejte, peníze nebo vejce.32
Svátky končily Velikonočním pondělím, kdy chodili malí i velcí chlapci po mrskačce či šlahačce. Ti si předem opatřili karabáče upletené z vrbového proutí, aby mohli děvčata i hospodyně „vyšlahat“. Za odměnu mladší chlapci dostávali vajíčka, sladkosti a u příbuzných i peníze. Starší dostávali pohoštění a něco na zapití, nejčastěji slivovici. Mladá dívka hochům uvázala na karabáč mašli a podarovala je malovaným vajíčkem. Při koledě chlapci říkali:
Hody, hody, doprovody, dajte vajco malovaný, jak nedáte malovaný, dajte aspoň bílý, slepička vám snese jiný, v komoře v koutku, na zeleném proutku, vajíčko se kolíbá, vajíčko křáp, slepička vdák, máte nám ho, panímámo, dát.33
Stavění máje První květnový den se na vesnici vždy stavěl máj a posledního května se zase kácel.34 Dříve stával máj na návsi v blízkosti domu čp. 40, ale jak popisují Slovácké 31
KNOT, Augustin: Topolná. Minulost a současnost slovácké obce. 1. vyd. Uherské Hradiště: Ottobre 12, 2005. ISBN: 80-86528-46-4. 32 KRYSTÝN, Pavel: Bílovice 1256 – 2006. 1. vyd. Bílovice: Obec Bílovice, Břeclav: Petr Brázda, 2006. ISBN: 80-903762-7-4. 33 Tamtéž.
12
noviny ze dne 28. května 1920, ne vždy tato slavnost dopadla dobře. Tehdy se bílovickým mládencům zřítil při kácení máj na střechu tohoto domu. V padesátých letech se máj začal stavět v zámeckém parku, ale v osmdesátých letech byla tradice zapomenuta. Dnes se v obci staví pouze malé máje, pod nimiž se setkává zdejší mládež, a to v místní části Včelary a Cihelna. 35
Jízda králů O svatodušních svátcích se i v Bílovicích pořádala jízda králů. Této slavnosti vždy předcházely velké přípravy vesnice a velmi náročná byla také příprava koní. Z tohoto důvodu se každoročně střídaly v pořádání jízdy jednotlivé okolní obce bílovické farnosti. Růže a opentlení koní připravila místní děvčata, aby pomohla chlapcům, kteří jezdili za královskou družinu. Královská družina se svým králem, který byl oblečený v dívčím kroji, projela všechny okolní vesnice bílovické farnosti. Poslední jízda králů se konala v roce 1955, kdy ji pořádali hasiči ze sousedních Březolup.36 Slavnost se na Uherskohradišťsku obnovila a pravidelně se pořádá v obcích Kunovice, Hluk či Vlčnov.
Boží tělo Po svatodušních svátcích se slavil svátek Božího těla, kdy celou vesnicí procházel slavnostní průvod. V průvodu šla menší děvčata jako družičky, která byla vystrojena ve svátečním oblečení a sypala po zemi lístky květin. Za nimi kráčel pod baldachýnem kněz, který nesl monstranci s eucharistií. Po cestě se průvod zastavoval u čtyř malých oltářů umístěných v různých částech vesnice, které zdobily březové větve a obrazy a sošky svatých. Cesta, po níž procházel průvod, byla také zdobena březovými větvemi a v oknech domů, kolem kterých průvod šel, byly vystaveny obrazy a sošky svatých. Na pořádek dohlíželi členové místního hasičského sboru oblečeni ve slavnostních stejnokrojích. Slavnostní ráz dotvářela kněžpolská hudba, kterou doprovázely slavnostní výstřely z hmoždířů (děl) umístěných v zámeckém parku.37
34
Příloha č. 9 – Kácení máje v zámeckém parku (http://bilovice.cz). KRYSTÝN, Pavel: Bílovice 1256 – 2006. 1. vyd. Bílovice: Obec Bílovice, Břeclav: Petr Brázda, 2006. ISBN: 80-903762-7-4. 36 Tamtéž. 37 Tamtéž. 35
13
Dožínky Velkou každoroční slavností byly dožínky, 38 které byly pro rolníky, po sklizení posledního mandele, odměnou za vykonanou práci. Při této slavnosti se uplatňuje řada symbolů, kdy některý z nich nesl každý, kdo se dožínkového průvodu účastnil. Jedním z největších symbolů byl dožínkový věnec o průměru okolo 60 cm, upletený ze všech druhů obilí a polních květů. Nosil ho vždy první sekáč a první žnečka, kteří jím pak obdarovali pro tuto slavnost zvoleného hospodáře. Druhá žnečka nesla ozdobený kosák (srp) a kytičku obilných klásků a druhý sekáč zase kosu ozdobenou klásky, polním kvítím a krušpánkem. Ostatní muži v průvodu nesli na rameni kosu, cep, hrábě či vidle, ženy řičice (síta) nebo povřísla. Důležitou součástí slavnosti byl také košinový vůz, na kterém se vozil hospodář s hospodyní. 39 Dožínky v Bílovicích postupem času zanikly, ale v některých sousedních vesnicích znovu ožívají.
Hody Dodnes velmi živou tradicí v obcích na Uherskohradišťsku je slavnost hodů.40 Hody byly svátkem završujícím hospodářské práce před příchodem období adventu. V Bílovicích se slaví hody „kateřinské“, které se konají třetí týden v listopadu na svátek svaté Kateřiny. Před druhou světovou válkou trvaly hody obyčejně celý týden. Hodová mládež zakoupila na trhu berana, kterého ozdobila pentlemi a v úterý ho nosila na nosítkách po celé vesnici. Při obchůzce dostávali od hospodářů peníze a výslužku. Když se obešla celá vesnice, byl beran, do kterého mladíci nejprve nalili alkohol, sťat. Po druhé světové válce se slavily slovácké hody s právem, které pořádala hodová chasa, z nichž nejdůležitější byli mladší a starší stárci.41 Dopoledne šel hodový průvod do kostela pro požehnání práva.42 Odpoledne se pak hodová chasa sešla 38
Příloha č. 10 – Dožínkový průvod (http://bilovice.cz). Příloha č. 11 – Slovácký krúžek při dožínkách v Mistřicích 1960 (Kronika Slováckého krúžku Včelaran). 39 TARCALOVÁ, Ludmila: Obřadní atributy v rodinných a výročních obyčejích. In Slovácko, roč. XL, 1998, str. 33 – 43. 40 Příloha č. 12 – Hodový průvod 1943 (http://bilovice.cz). Příloha č. 13 – Hodový průvod v zámeckém parku 2010 (http://bilovice.cz). 41 Pozn.: Stárci měli svá práva a povinnosti, hlavním z nich bylo dohlížení na veřejný život mládeže během roku. O hodech stáli v čele průvodu a dohlíželi na pořádek a chování chasy. 42 Pozn.: Hodové právo je symbolem stárků, jakýmsi odznakem moci či stárkovské funkce po celou dobu konání hodů. Velké právo je v podobě panenky s bílou sukýnkou olemovanou stříbrnou portou, zdobenou umělými kvítky a pruhy ze slováckých stuh. Na vršku je napíchnuté jablko. Ve spodní části a na držadle je hustě zdobené krušpánkem s posázené barevnými kvítky. Tělo malého práva tvoří šavle, hustě omotaná krušpánkem do tvaru májky a posázená drobnými barevnými kvítky a horizontálně
14
na návsi, odkud se v průvodu i s muzikou vydala pro jednotlivé stárky a nakonec pro předsedu národního výboru. Večer se uskutečnila taneční zábava v kulturním domě. V rohu sálu byla postavena malá slovácká bouda ozdobená chvojím, u které se ke stropu věšelo právo. Před půlnocí se za doprovodu muziky hrávaly taneční hry jako byla hubičková, legátková, štaciónka a jatelinka. Na druhý den se sešla chasa kolem deváté hodiny ráno a s muzikou chodili dům od domu a zvali k večerní zábavě. V úterý byl volný den a ve středu pak poslední hodová zábava. 43 Dnešní průběh hodů se mnoho nezměnil, pouze se zkrátil do dvou dnů. Hlavním dnem se stala sobota, kdy se večer koná taneční zábava. V neděli po mši svaté pak pokračuje obchůzka krojované chasy po obci.44
Předvánoční období Zdejší mládež dodržovala svátek svaté Lucie. Děvčata nebo mladé ženy se převlékly za hrůzostrašné postavy, kterým se říkalo Luce. Byly to postavy zahalené do bílého prostěradla, které jim splývalo až po zem. Obličej měly pomoučený, zuby vyřezané z řepy a v ruce vařečky, jimiž hříšníkům vyplácely jejich tresty. Vánoce pak v Bílovicích probíhaly jako v jiných vesnicích. Po štedrovečerní večeři chodily děti na koledu a rodiče na návštěvu po příbuzných. Obecní pastýř obcházel vesnici, vytruboval koledy a u toho práskal bičem. O půlnoci se pak celá obec sešla v koste na mši, která byla časem přeložena do časné ranní hodiny (mše jitřní). 45
2.1.2 Spolky a sdružení v obci Bílovice Ze zájmu občanů začaly ve druhé polovině 19. století rozvíjet svoji činnost mnohé spolky. V průběhu let 1868 – 1948 vzniklo v obci okolo třiceti spolků. V oblibě byly spolky čtenářské, vzdělávací, spolky ochotnické, hospodářské a později také sportovní. Tyto organizace zasáhly do vývoje lidové kultury, zaměřovaly se na pořádání různých přednášek a na osvětovou činnost vůbec.46 omotanou stužkou. KRYSTÝN, Pavel: Bílovice 1256 – 2006. 1. vyd. Bílovice: Obec Bílovice, Břeclav: Petr Brázda, 2006. ISBN: 80-903762-7-4. 44 TARCALOVÁ, Ludmila: Tradiční hodová obchůzka v obcích na Uherskohradišťsku. In Slovácko, roč. XLIX, 2007, str. 29 – 60. 45 KRYSTÝN, Pavel: Bílovice 1256 – 2006. 1. vyd. Bílovice: Obec Bílovice, Břeclav: Petr Brázda, 2006. ISBN: 80-903762-7-4. 46 POLÁKOVÁ, Hana: Bílovicko (kulturněhistorický a etnografický přehled). In Slovácko, roč. 43
15
Čtenářský spolek Vůbec prvním spolkem, založeným v roce 1868, byl spolek čtenářský. Dle stanov chtěli členové spolku trávit volný čas hovorem, četbou knih, časopisů a spisů, ale také hudbou a hrou. Nedílnou součástí spolku byli zdejší kaplani, kteří se jej snažili vést v křesťanském duchu. Čtenářský spolek však roku 1887 svoji činnost omezil a na výzvu některých starých členů byl znovu obnoven až roku 1898. Od roku 1907 převzal Čtenářský spolek patronát nad ochotníky z Bílovic a okolí.47 Členy ochotnického spolku byli převážně studenti, kteří za svou historii secvičili velké množství her, například Kříž u potoka, Návrat českého legionáře, Statkář a výminkář, Zmatek nad zmatek, Nepořádný dům a jiné. Po první světové válce začala činnost spolku ochabovat. Věkový průměr členů stoupal a mládež se angažovala v jiných, převážně sportovních, spolcích a sdruženích. Po únoru 1948 byl Čtenářský spolek rozpuštěn. 48
Hasičský sbor Vznik hasičského sboru spadá do 60. let 19. století, kdy hrabě Vladimír Logothetti, vlastník bílovického velkostatku, spolu s bratrem Zdenkem měli několik zaměstnanců, s nimiž pomáhali v likvidaci požárů v Bílovicích a blízkém okolí. V roce 1871 cvičil hrabě Vladimír několik bílovických mladíků, avšak jednalo se o aktivity soukromého charakteru. Nejednalo se tedy o spolek. Pevně organizovaný hasičský sbor vznikl v roce 1873. Druhý den po ničivém požáru v nedalekých Nedachlebicích se uvolili hrabě Vladimír Logothetti a bílovický kaplan P. Antonín Dolák, že sepíší stanovy a vyřídí všechny potřebné dokumenty pro vznik spolku. První slavnostní schůze se konala 28. června v zámeckém parku, které se kromě hasičů zúčastnilo mnoho čestných hostů a delegací ze sousedních obcí. Na začátku schůze se četlo věnování, které vepsal do slavnostní knihy hrabě Vladimír Logothetti.49 Nově založený sbor se nesetkával pouze s kladným přijetím občanů. Ti, kteří se s podobnou organizací dosud nesetkali, považovali její členy za posluhovače vrchnosti. Postupně se jejich názor změnil. Bílovičtí hasiči mezi sebe přijímali další
XXXVIII, 1996, str. 23 – 40. Příloha č. 14 – Bílovičtí ochotníci (http://bilovice.cz). 48 KRYSTÝN, Pavel: Bílovice 1256 – 2006. 1. vyd. Bílovice: Obec Bílovice, Břeclav: Petr Brázda, 2006. ISBN: 80-903762-7-4. 49 Tamtéž. 47
16
členy a pomáhali zakládat nové sbory v okolních obcích. Sbor byl činný nejen po stránce požární ochrany, ale také po stránce kulturní. Členové každoročně pořádali několik tradičních zábav a zúčastňovali se církevních i světských slavností. Mimo to poskytovali občanům první pomoc při úrazech a poraněních. V 50. letech minulého století užíval spolek, který byl přeměněn na zájmovou organizaci s úředním vedením, název Československý svaz požární ochrany, místní jednota v Bílovicích. Po roce 1989 se však vrátil k původnímu názvu Hasičský sbor Bílovice a pod ním zde působí dodnes.50
Tělovýchovné spolky V Bílovicích bylo založeno také několik tělovýchovných spolků. Prvním z nich byla Dělnická tělovýchovná jednota, která byla úřady zaregistrována dne 9. dubna 1921. Hlavním cílem jednoty byla sportovní činnost dělnictva. Po založení Dělnické tělovýchovné jednoty se zasadil bílovický farář P. Inocenc Obdržálek o vznik spolku, který by pěstoval sport a zároveň sdružoval katolicky orientovanou mládež. V červnu roku 1921 vznikla Tělovýchovná jednota Orel, která měla již od počátku 101 členů.51 Podle stanov měla pěstovat tělesnou výchovu a povznést duševní schopnosti a tělesnou sílu mládeže i dospělých mužů a žen v duchu národním a křesťanském. Dalším podobným spolkem byla Tělovýchovná jednota Sokol, ustanovená na valné hromadě konané v zámeckém parku dne 22. května 1921. Zakládajících členů bylo 37, mezi nimiž byl i hrabě Hugo Logothetti. Sokol se zabýval tělesným cvičením a na rozdíl od Orla sdružoval liberálně orientované občany. Cvičení probíhala nejprve v zámeckém parku a později na hřišti za budovou měšťanské školy. Kromě cvičení Sokol pořádal pro veřejnost různé přednášky, divadelní představení a výlety – taneční zábavy, které se konaly v zámeckém parku či v zahradě některého z členů. V případě nepříznivého počasí pak v sále místního hostince. Posledním tělovýchovným spolkem, který v Bílovicích vznikl, je Sportovní klub. Členové se začali scházet v červenci roku 1935. Tento klub měl pěstovat tělesné cvičení a veškeré míčové hry, především pak kopanou, a také pořádat spolková cvičení, výlety, veřejné závody, odborné přednášky a zábavy. Mimo fotbalový oddíl Sportovní klub
50
KRYSTÝN, Pavel: Bílovice 1256 – 2006. 1. vyd. Bílovice: Obec Bílovice, Břeclav: Petr Brázda, 2006. ISBN: 80-903762-7-4. 51 Příloha č. 15 – Bílovický Orel (http://bilovice.cz).
17
založil i hokejový odbor a věnoval se také mužské i ženské házené. Členkou ženského družstva a zároveň jejich trenérkou byla Dana Ingrová, která se později provdala za Emila Zátopka. V roce 1948 byl Sportovní klub Bílovice spojen s Tělovýchovnou jednotou Sokol Bílovice a jako fotbalový klub působí dodnes.52
2.2 Kulturní dění v obci Bílovice po roku 1945 Společenský život, který byl za německé okupace silně omezený, se v obci opět obnovil po roce 1945. Spolky, jenž působily již před válkou, znovu zahájily svoji činnost a k nim přibyly i některé další. Z nově vzniklých to byl například Svaz české mládeže, pod kterým působila především místní organizace Junák. V roce 1952 vznikla také Osvětová beseda, jejímiž členy byli především kulturní referenti společenských organizací a zástupci učitelského sboru. Osvětová beseda nejprve vysílala dvakrát týdně půlhodinové relace v místním rozhlase, v nichž zábavným způsobem podávala dění v obci.53 Později pod organizaci přešli i divadelní ochotníci, které režíroval Dr. Josef Michl. V následujících letech se vystřídalo hned několik režisérů, jednou z nich byla i učitelka Anna Míková. Bílovičtí ochotníci uváděli divadelní hry Divá Bára, Jedenácté přikázání, Kolébka, Maryša, Její pastorkyňa a Zvíkovský rarášek. Mimo divadelníků působil v Bílovicích při Českém svazu mládeže54 (dále ČSM) i Slovácký krúžek ČSM Bílovjan (předchůdce cimbálové muziky Včelaran) a loutkový soubor Jitřenka, založený v roce 1950. Slovácký krúžek Bílovjan zpočátku nepůsobil jako hudební soubor folklorní, ale taneční, o čemž svědčilo i nástrojové složení: harmonika, housle, klarinet a saxofon. Později se do seskupení přidali další muzikanti a soubor se věnoval hudecké muzice. V roce 1958 vznikl rovněž pod patronátem ČSM taneční orchestr Akord, hrající v obsazení trubka, pozoun, dva saxofony, dále basa, kytara a bubny. Hrával hlavně při tehdy oblíbených odpoledních čajích a jiných společenských akcích. V šedesátých letech začala činnost Osvětové besedy ochabovat a jedinou aktivní složkou se stal Sbor pro občanské záležitosti, jehož hlavním úkolem 52
KRYSTÝN, Pavel: Bílovice 1256 – 2006. 1. vyd. Bílovice: Obec Bílovice, Břeclav: Petr Brázda, 2006. ISBN: 80-903762-7-4. 53 Tamtéž. 54 Pozn.: Československý svaz mládeže vznikl v roce 1949 z původní mládežnické organizace Svaz české mládeže.
18
bylo nahradit dosavadní náboženské obřady při křtu, svatbě a pohřbu novými, občanskými. Z důvodu přestavby kulturního domu na širokoúhlé kino ustala také činnost divadelních ochotníků, kteří neměli prostory ke zkoušení nových her. Pořádali pouze přednášky, které však zdejší občany příliš nelákaly a byly poměrně málo navštěvované. Zřízením kina v obci vznikla další možnost kulturního vyžití. V Bílovicích roku 1963 vznikl moderní kinosál, který byl hojně navštěvovaný diváky z širokého okolí až do devadesátých let, kdy byl provoz kina ukončen. Pod Osvětovou besedou také vznikl hudební kurs učitelky Nohálové. Ta od roku 1967 vyučovala hru na klavír. 55 V roce 1977 bylo zřízeno Klubové zařízení Místního národního výboru – Osvětová beseda Bílovice, která navázala na bývalou Osvětovou besedu zaniklou koncem šedesátých let. Mimo přednáškové činnosti a spoluúčasti na různých společenských akcích, konaných v obci, uspořádala beseda 24. června 1977 první ročník soutěže O slovácký koštéř. Po dvě desetiletí soutěžili nejen obyvatelé Bílovic ve zpěvu lidových písní za doprovodu dechové hudby a cimbálové muziky Včelaran.56 Velmi významným spolkem v obci byla cimbálová muzika Včelaran, jejíž popis a vývoj bude zmíněn v následující kapitole. Soubor Včelaran (dříve Slovácký krúžek) založil roku 1960 v Bílovicích – Včelarech zdejší rodák Mojmír Vlkojan.
55
KRYSTÝN, Pavel: Bílovice 1256 – 2006. 1. vyd. Bílovice: Obec Bílovice, Břeclav: Petr Brázda, 2006. ISBN: 80-903762-7-4. 56 Tamtéž.
19
3 Mojmír Vlkojan Mojmír Vlkojan57 patří mezi výrazné osobnosti oblasti Bílovska. Přestože o jeho snahách o obnovení a zachování lidových tradic v této oblasti neexistuje mnoho záznamů, měla jeho práce zásadní vliv na další vývoj kulturních tradic, a to jak v obci Bílovice, tak i širokém okolí.
3.1 Život Mojmíra Vlkojana Mojmír Vlkojan se narodil dne 12. července 1937 ve Zlíně jako první ze tří dětí Anně a Františkovi Vlkojanovým. Rodina žila nejprve ve Zlíně, kde jeho otec pracoval v Baťově leteckém podniku Moravan jako strojní technik. O několik let později se Vlkojanovi odstěhovali do Bílovic – Včelar, odkud pocházel Mojmírův otec. Ve Včelarech prožil Mojmír, společně se sestrou Olgou a nejmladším bratrem Jiřím, své dětství a mládí. A protože byl jejich otec výborným klarinetistou a saxofonistou, jenž hrával v několika dechových seskupeních ve Zlíně a po návratu do rodných Včelar i v nedaleké Topolné, měl zájem, aby získaly hudební vzdělání také jeho děti. Mojmír tedy začal chodit na hodiny houslí. Své první hudební vzděláni získal u bílovického učitele a varhaníka Jana Nemáše a od něj přestoupil do hudební školy v Otrokovicích. Po ukončení základního vzdělání, které absolvoval rovněž v Bílovicích, nastoupil v roce 1952 na Střední pedagogickou školu v Kroměříži. Zde pod odborným vedením profesora Horáka zakládá svoji první hudeckou muziku, ve které působí jako primáš. Hudecká muzika se postupně rozrostla i o taneční složku a začala pravidelně vystupovat na veřejnosti pod názvem Slovácký krúžek. Vlkojan s tímto souborem nacvičil rovněž tanec bílovská sedlcká, který poprvé předvedli na krajském kole soutěže tvořivosti mládeže. V roce 1955 pak znovu vystupovali ve vypůjčených horňáckých krojích na celostátní spartakiádě v Praze. 58
57
Příloha č. 16 – Mojmír Vlkojan. Příloha č. 17 – Mojmír Vlkojan se svými žáky. 58 KRYSTÝN, Pavel: Vzpomínka na Mojmíra Vlkojana. Bílovický zpravodaj. 2007, č. 2, str. 3.
20
Mimo činnosti ve školním souboru hrál Mojmír Vlkojan v Bílovicích s taneční muzikou Bílovjan, ze které postupně vznikla muzika hudecká. Od roku 1953 hrávala tato muzika ve složení Bohuslav Vašíček na harmoniku, Mojmír Vlkojan na housle a Jan Doležálek na klarinet a saxofon. Když se k nim pak přidali houslisté Vlastimil Vařák a Miroslav Otépka, věnovali se muzice hudecké a na postu primáše se střídali právě Miroslav Otépka s Mojmírem Vlkojanem.59 Po absolvování studia na střední pedagogické škole, nastoupil na své první učitelské místo do Zlámance na Uherskohradišťsku, kde vyučoval fyziku a hudební výchovu. Zde si našel také svoji životní družku Vlastu Záhorovou, se kterou se pak 28. července 1961 oženil. Na základní vojenskou službu nastoupil do obce Terezín. Zde se stal zakladatelem, a po dva roky také primášem vojenského souboru Jaslo. Protože většina členů cimbálové muziky byla ze slovenského Horehroní, tvořily repertoár muziky převážně písně z tohoto regionu. Soubor Jaslo získal za dobu své činnosti řadu ocenění, z nichž nejvýznamnějším bylo čestné umístění na celostátní soutěži mládežnických souborů v Brně. Porota s předsedou Slávkem Volavým vysoce ocenila úroveň cimbálové muziky, především pak jejího primáše a vedoucího Mojmíra Vlkojana.60 V roce 1960 se stal zakladatelem a primášem cimbálové muziky Slovácký krúžek (později soubor Včelaran), jejíž základ tvoří o generaci starší vesničtí muzikanti. Do muzicírování se také zapojoval Mojmírův mladší bratr Jiří, který se učil hrát na cimbál a o rok později v souboru hrával jako stálý cimbalista. Kromě působení v bílovickém Slováckém krúžku se stal Vlkojan primášem cimbálové muziky Radovan v Napajedlech, kam nastoupil na další učitelské místo. V roce 1962 nastoupil na krátkou dobu na učitelské místo do obce Kunovice. Odtud však, společně se svojí manželkou Vlastou, odchází na své poslední působiště do Vracova. Ve Vracově si svépomocí vybudoval rodinný domek. Za nedlouho mu tento kraj přirostl k srdci, a protože bez muziky nemohl existovat, založil i zde další cimbálovou muziku. Mimo to postavil a vedl mladou hudeckou muziku, složenou ze svých žáků. Jako výborný pedagog dokázal přenést svoje nadšení, píli a lásku k lidové písni i na ostatní a z mnohých jeho žáků se stali výborní muzikanti, kteří se
59
KRYSTÝN, Pavel: Bílovice 1256 – 2006. 1. vyd. Bílovice: Obec Bílovice, Břeclav: Petr Brázda, 2006. ISBN: 80-903762-7-4. 60 KRYSTÝN, Pavel: Vzpomínka na Mojmíra Vlkojana. Bílovický zpravodaj. 2007, č. 2, str. 3.
21
hraní věnují dodnes. Rád se také vracel do rodných Bílovic, kde alespoň cennými radami pomáhal vedení souboru Včelaran. Bohužel mu nebylo přáno dlouhého života a na Velikonoce dne 14. dubna 1982 náhle umírá v pouhých 44 letech. Po této nečekané události členové jeho poslední cimbálové muziky z Vracova přijímají nový název Cimbálová muzika Mojmíra Vlkojana.61
3.2 Činnost Mojmíra Vlkojana v oblasti folklóru Mojmír Vlkojan byl vždy spojován především s lidovou písní a tancem okolí Bílovska. Již od založení své první hudecké muziky se pravidelně vydával na sběry hudeckých písní k pamětníkům z Bílovic i z obcí sousedních. Podle vzpomínek Vlkojanova synovce Ivana Poláška se často ubíral do nedalekých Mistřic, kde navštěvoval například Antonína Poláška, kapelníka dechové hudby Mistřičanka. Několikrát navštívil také rodinu Potomákovu z Popovic, která i dnes provozuje soukromé muzeum krojů. Písně, které zapsal a upravil, dodnes tvoří podstatnou část repertoáru cimbálové muziky Včelaran. 62 Vlkojan dále oživil zapomenutý tanec bílovská sedlcká, který tvořil nedílnou součást repertoáru souboru Včelaran. Dnes je bílovská sedlcká rozšířená po celé oblasti Uherskohradišťska, ale často nikdo netuší, že za jeho znovuoživením stojí právě Mojmír Vlkojan. Svůj zápis tohoto tance pak roku 1962 poskytl Marii Majíčkové63, pracovnici muzea ve Strážnici, která zveřejnila popis tance ve Zpravodaji KSLU Strážnice (viz kapitola „Hudecké písně z Bílovic a bílovská sedlcká“).64 Mimo bílovskou sedlckou se zajímal o tanec stejného charakteru, a to častkovskou sedlckou. Často se na něj obraceli členové různých tanečních souborů, aby jim poradil s výukou těchto tanců. Jak už bylo zmíněno, jako výborný primáš stál v čele několika muzik, kterým věnoval veškerou svoji energii. Takto na něj vzpomínají včelarští muzikanti: „ Mirek stojí před muzikou, levá ruka mačká krk houslí a pravá ruka se smyčcem zlostně buší 61
KRYSTÝN, Pavel: Vzpomínka na Mojmíra Vlkojana. Bílovický zpravodaj. 2007, č. 2, str. 3. Podle výpovědi Ivana Poláška (22. 5. 1959) – synovec Mojmíra Vlkojana – 10. 3. 2011. 63 Pozn.: Marie Majíčková se zabývala krúžkařským hnutím, v Bílovicích zosobněným Mojmírem Vlkojanem, od kterého získala přesnou charakteristiku Bílovské sedlcké. 64 MAJÍČKOVÁ, Marie: Popis bílovské sedlcké. Zpravodaj KSLU Strážnice 1960. 62
22
do strun cimbálu. Tak to bylo vždy, když muzika nezněla čistě a nebo v něčem svého primáše nepochopila. Ale jeho hněv neměl dlouhého trvání. Jako dobrý učitel věděl, že přísnost je nutná, ale nesmí jí být moc.“65 Mojmír Vlkojan ale neoživoval pouze písně lidové, ale sám byl také autorem několika písní. Tři z nich pak zahrnul do repertoáru své muziky. Jak vzpomíná Mojmírův bratr Jiří, byly to písně Topoly, topoly, Ten hrubý bor, kterou nazpíval v roce 2002 na CD cimbálové muziky Včelaran Mojmírův synovec Ivan Polášek, a Hrajte husle javorové.66 Kromě písní napsal sbírku několika krátkých básní. Ty zazněli dne 18. 6. 1983 na Vzpomínkovém večeru věnovanému právě Mojmíru Vlkojanovi.67
3.2.1 Národopisný soubor Včelaran
Na jaře roku 1960 vznikla v Bílovicích – Včelarech na popud Vlastimila Dohnala cimbálová muzika s pěveckými sbory Slovácký krúžek.68 Zakladatelem a prvním primášem se stal Mojmír Vlkojan. Jak je psáno v zakládací listině, soubor neměl nejlehčí začátky: „Založení souboru mělo již od počátku své potíže, nedostávalo se hudebních nástrojů, zvláště basy a cimbálu. Tyto nástroje jsme však později vypůjčili: cimbál z Kunovic, basu z Kněžpole (soubor si nástroje koupit nemohl). Po odstranění těchto prvních potíží se soubor pustilo práce.“69 Muzika začala zkoušet každý pátek v sále kulturního domu ve Včelarech a již od počátku čerpala repertoár hlavně z okolí své obce, čímž navázala na slavné tradice bílovských hudců. Kromě muziky, která měla na počátku šest členů, projevilo několik místních děvčat zájem o zpěv lidových písní. Tímto vznikl roku 1960 dívčí pěvecký sbor. Zanedlouho projevila zájem o zpěv i skupina včelarských mužů a vznikl také mužský pěvecký sbor. Oba pěvecké sbory zkoušely pod vedením primáše Mojmíra Vlkojana.
65
BRÁZDIL, Miroslav: Vzpomínkový večer na Mojmíra Vlkojana. Rkp. Bílovice 1983. Podle výpovědi MUDr. Jiřího Vlkojana (23. 3. 1945) – bratr Mojmíra Vlkojana – 23. 10. 2010. 67 Kronika souboru Včelaran. 68 Příloha č. 18 – První sestava Slováckého krúžku 1960 (Kronika Slováckého krúžku Včelaran). Příloha č. 19 – Cimbálová muzika a dívčí sborek (Kronika Slováckého krúžku Včelaran). 69 BRÁZDIL, Miroslav: Kronika Slováckého krúžku Včelaran. Rkp. Bílovice 1960, str. 2. 66
23
Poprvé se představila cimbálová muzika dne 8. března 1960 na MDŽ v Bílovicích. Poté následovala řada vystoupení při nejrůznějších příležitostech.70 Když koncem roku 1962 odešel primáš Mojmír Vlkojan na nové učitelské působiště do Vracova, předal své primášské žezlo, tehdy hudecké muziky, Josefu Šuranskému. Po dvouleté pauze v letech 1971 a 1972, kdy muzika téměř nehrávala, obnovila roku 1973 svoji činnost. Nejprve hrávala malá hudecká muzika s primášem Františkem Brázdilem ml. Opět se začala scházet také místní děvčata a posléze začíná soubor vystupovat i s taneční složkou. Muzika si pořídila vlastní cimbál, čímž se z hudecké muziky stala muzika cimbálová. Soubor se účastnil mnoha akcí a rozrůstala se také taneční složka, kterou tvořilo v roce 1977 dvanáct stálých párů. V témže roce přechází pod nově založenou Osvětovou besedu a zároveň přijímá nový název soubor Včelaran. 71 Roku 1980 se ve Včelarech slavilo 20. výročí od počátku činnosti souboru. Proto secvičil pořad s názvem Lavečka, jejímž autorem byl Miroslav Brázdil. V pořadu se účastnilo také několik hostů a pro velký úspěch měl několik repríz i v následujícím roce. V dubnu roku 1982 se soubor naposled loučí se svým zakladatelem a prvním primášem Mojmírem Vlkojanem. Těmito slovy na něj vzpomínal Miroslav Brázdil: „ Jako uznávaný znalec folkloru bílovského regionu oživil neprávem zapomenuté tance, svérázné „bílovské sedlcké“. A dále sbíral, upravoval a tvořil vše, co k tomuto regionu mělo vztah. A hlavně jako dobrý pedagog nás všechny učil milovat hudbu, milovat folklor a mít k němu dobrý vztah.“72 V následujících letech dochází ke generační změně taneční složky, soubor přechází pod nového zřizovatele JZD a za jeho přispění pořizuje nové kroje. Vedoucím souboru se stává Augustin Knot, vedoucím muziky Milan Blaha a choreografkou Zuzana Lapčíková. Soubor se stává pořadatelem i hostem mnoha akcí: vystupuje například
na
Kopaničárských
slavnostech
ve
Starém
Hrozenkově,
natáčí
pro Československou televizi Brno, vystupuje také ve Strážnici a navazuje dlouhodobé přátelské vztahy se souborem Kopaničár.
70
Kronika Slováckého krúžku Včelaran. Kronika Slováckého krúžku Včelaran. 72 BRÁZDIL, Miroslav: Kronika souboru Včelaran. Rkp. Bílovice 1982, str. 9. 71
24
Dne 18. 6. 1983 pořádá soubor Vzpomínkový večer na svého zakladatele a učitele Mojmíra Vlkojana. Do Včelar se sjíždí zavzpomínat nejen jeho rodina, ale mnoho muzikantů, kteří se s ním přátelili a spolupracovali.73 K 25. výročí souboru připravili Zuzana Lapčíková a Miroslav Brázdil pásmo s názvem Hledání lásky, ve kterém zaznívají písně bílovské, záleské, vojenské a ožívají také svatební zvyky a zpěvy. Roku 1989 připomíná se svým novým pásmem Hasičská zábava štrajchovou muziku a poprvé také vyjíždí na zahraniční vystoupení do Rakouska a Belgie. Na primášském postu se v následujících letech vystřídá Josef Šustek, Jiří Holásek, František Černý, který z Bílovic odchází do brněnského BROLNU, a Stanislav Gabriel ml., který si rovněž zakládá vlastní cimbálovou muziku. Posledním a dodnes působícím primášem je od roku 1993 Jaroslav Hubáček. Hlavní událostí roku 1991 byly slavnosti ve Strážnici, kde získal soubor cenu Laureát Strážnice za komponované pásmo tanců z obce Částkov a okolí obce Ořechov Zuzany Lapčíkové s názvem Velké Zálesí. Ta již působila jako cimbalistka souboru a společně s Michalem Zpěvákem autorsky připravila gramofonovou desku s názvem Balada o Veruně. Následující rok Včelaran vyjíždí opět do Rakouska, účastní se pražského pořadu Folklor na Hradě74 a slavnostně otevírá pro veřejnost areál v památkové usedlosti č. 90 v Topolné, kde má dodnes své zázemí. Rok 1995 byl rokem 35. výročí založení souboru. Při této příležitosti předvedl v říjnu pořad Gde sa gdo zrodí, tam sa aj hodí ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. Pro velký úspěch byl pořad ještě dvakrát reprizován. Na konci roku Včelaran několikrát vystoupil s vánočním pásmem Hore pastuši, který představoval i v letech následujících. Další rok vystoupil Včelaran opět na strážnických slavnostech s novým pořadem Balada o Veruně autorky Zuzany Lapčíkové, za který získal cenu Laureát Strážnice. V srpnu se zúčastnil 2. ročníku folklorního festivalu v tureckém Istambulu a v Topolné pořádá Setkání pod lipú. Od roku 1998 se soubor věnuje kromě tance sborovému zpěvu. Uměleckou vedoucí
se
stává
Zuzana
Lapčíková,
která
navazuje
spolupráci
s Emilem
Viklickým. O rok později i se souborem Včelaran vystupují v Praze s Pražskou komorní
73 74
Kronika souboru Včelaran. Příloha č. 20 – Folklor na hradě (http://vcelaran.topolna.cz).
25
filharmonií v rámci Festivalu Golden Prag na Žofíně v přímém přenosu ČT2 a také se zlínskou Filharmonií Bohuslava Martinů v Paláci Akropolis rovněž v Praze.75 V roce 2002 svoji činnost ukončila Zuzana Lapčíková – Zdráhalová a postupně i většina tanečníků. Vedení souboru se ujímá primáš muziky Jaroslav Hubáček a již následujícího roku se Včelaran účastní mnoha akcí. V Topolné obnovuje Setkání pod lipú, ze kterého se stal každoroční dvoudenní festival. V roce 2002 na něj přijali pozvání dětský soubor Botík z Březolup, CM Stanislava Gabriela ml. s tanečním souborem Kalina z Babic, CM Kunovjan, CM a soubor Dolina ze Starého Města a soubor Radošov z Veselí nad Moravou. Cimbálová muzika Včelaran v listopadu natočila CD s jednoduchým názvem Včelaran, na kterém se výrazně podílel bývalý tanečník a cimbalista Vítězslav Mach. Roku 2004 na hasičském bále v Nedachlebicích znovu ožívá štrajch kapela, která na popud Ivana Poláška vzniká z muzikantů CM Včelaran a dechové kapely Kněžpolanka. Kapela vystupuje pod názvem Štrajch kapela z Kněžpole a v letošním roce připravuje své první CD. V současnosti funguje Národopisný soubor Včelaran76 pod vedením Elišky Orálkové a vedoucí taneční složky je bývalá tanečnice souboru Vendula Lapčíková. Včelaran se každoročně účastní mnoha folklorních akcí po celé republice a udržuje jak tance generací předešlých, tak secvičuje nová pásma, která pro ně převážně sestavuje Vendula Lapčíková. Kromě původní cimbálové muziky vznikla v roce 2009 také nová muzika Mladý Včelaran, která od roku 2010 spolupracuje s tanečním souborem Botík z Březolup.77
75
Kronika souboru Včelaran. Příloha č. 21 – Padesáté výročí souboru Včelaran 2010 (http://vcelaran.topolna.cz). 77 Stránky Národopisného souboru Včelaran dostupný z < http://vcelaran.topolna.cz/historie-souboru-id125.html > [cit. 30. 3. 2011] 76
26
4 Hudecké písně z Bílovic a Bílovská sedlcká O hudebních tradicích z okolí Bílovska neexistuje mnoho záznamů. Přesto lze najít několik zpráv, dokladů či souborných prací, které jsou z národopisného hlediska velmi cenné. K některým z nich přispěli i zdejší rodáci, převážně z oblasti hudeckých písní a tance bílovské sedlcké.
4.1 Hudecké písně z Bílovic Obec Bílovice má svoji tradici v hudecké muzice a hudeckých písních. Muziku hudeckou, která je typická pro oblast celého Slovácka, tvořilo skromné seskupení: I. houslista (primáš, hudec) – stál v čele celé muziky a hrál vedoucí hlas, který, zvláště při tanci, doplňoval různými ozdobami (ciframi). II. housle (tercáš, obligát) – už sám název říká, že tento houslista hraje druhý hlas melodie, většinou tercii, případně kvintu či oktávu. Kontráš a basista – společně tvoří harmonický základ celé muziky a v tanečních písních udává rytmický spád. Tato základní složka byla někdy doplňována klarinetistou, který společně s primášem ozdoboval hlavní melodii libovolnými ciframi.78 Tradice hudeckých písní z Bílovic je velmi živá i dnes a tvoří nedílnou součást repertoárů zdejších, dnes však cimbálových, muzik. Hudecké písně z Bílovic jsou spíše drobnějšího charakteru a jsou určeny k tanci. Všechny písně jsou uváděny v sudém taktu, tedy 2/4 a specifické je také jejich tempo, které je spíše zdrženlivější. Obsah těchto písní je rozmanitý. Objevují se zde písně lyrické i baladické. Pokud se podíváme na dělení písní podle „věcného obsahu“, nejpočetnější skupinu tvoří písně milostné a manželské.79 Další výraznou skupinou jsou rovněž písně vojenské a balady, jejichž podkladem bývá často vražda či nešťastné události ze života.80 V neposlední řadě se v bílovských hudeckých objevují písně pijácké či žertovné:81 78
JELÍNKOVÁ, Zdenka: Lidové tance na Slovácku. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954. 79 Příloha č. 22 – ukázka písně (http://tyfoza.no-ip.com/pisne/bartos2/). 80 Příloha č. 23 – ukázka písně (http://tyfoza.no-ip.com/pisne/bartos2/). Příloha č. 24 – ukázka písně (http://tyfoza.no-ip.com/pisne/bartos2/). Příloha č. 25 – ukázka písně (http://tyfoza.no-ip.com/pisne/bartos2/). 81 BARTOŠ, František: Národní písně moravské, v nově nasbírané. 1. vyd. Brno: Nákladem Matice
27
Bartoš ve své předmluvě rozebírá text této písně: „ Byl sedláček v dědině, jejž potkalo veliké neštěstí, že jeho ženě na bradavici vypučely tři vousy. Sousedskému humoru i taková nepatrná věc musívá sloužiti za terč vtipu. Dobírali si ho, a to tím více, čím více ho jejich vtipkování mrzelo.“82
4.1.1 Záznamy o písních „bílovských hudeckých“ Koncem 19. století přispěl zdejší rodák P. František Koželuha83 kolekcí hudeckých písní, a to do druhé sbírky Františka Bartoše „Národní písně moravské v nově nasbírané“, která vyšla v Brně roku 1889. Jak Bartoš ve sbírce uvádí: „Písně „hudecké“ napsány jsou, jak je hrával hudec z Bílovic u Hradiště, jehož jméno mi neznámo.“84 Ve zmíněné sbírce je zaznamenáno osmdesát devět sedlckých písní, které Koželuha získal od neznámého bílovického hudce. K písňovým sběrům v obci Bílovice se vrátil koncem padesátých let našeho století Dr. Jan Poláček. Ten v sedmém dílu sbírky „Slovácké pěsničky“ zaznamenal deset
moravské, 1889. BARTOŠ, František: Národní písně moravské, v nově nasbírané. 1. vyd. Brno: Nákladem Matice moravské, 1889, str. XVI. 83 Pozn.: František Koželuha (1845 – 1912) studoval na Teologické fakultě v Olomouci, kde byl roku 1871 vysvěcen na kněze. Byl známým kulturním činovníkem na Moravě, psal historické studie, sbíral pověsti a lidové písně. Vlastním nákladem vydal roku 1873 drobnou sbírku valašských písní „Kytice z národních písní moravských Valachů“. 84 BARTOŠ, František: Národní písně moravské v nově nasbírané. 1. vyd. Brno: Nákladem Matice moravské, 1889, str. LXXVI. 82
28
písní, převážně z místní části Včelary.85 Narozdíl od Bartošovy sbírky, kde jsou zapsány pouze písně sedlcké, zaznamenal také písně svatební či verbuňk.
4.2 Bílovská sedlcká Se záznamy hudeckých písní je také spojena zpráva o sedlckém tanci z bílovické oblasti, zvaném bílovská sedlcká. Bílovská sedlcká je řazena do skupiny tanců točivých, které jsou nejcharakterističtějším slováckým tanečním projevem v párovém tanci. Ze skupiny slováckých točených tanců je dále typickým tancem danaj (Strážnicko), slovenská, skočná (Svatobořice, Mistřín, Kyjovsko, aj.), vrtěná (Podluží) a další.86 Sedlcká je typická pro Luhačovské Zálesí, pro Uherskobrodsko (našská) a rovněž pro Hradišťsko (hradišťská, hucká, sedlcká).87 Tento tanec má na Uherskohradišťsku, Brodsku a Ostrožsku několik typů, přičemž nejvýraznějšími je hudecká sedlcká, která se tančí právě v oblasti obce Bílovice, a sedlcká ze Starého Města. Jejich nejobvyklejší společnou formou je předzpěv a víření dvojice, prokládané občasným cifrováním chlapce okolo točící se dívky.88 Odchylky nalezneme také v kroku sedlckých tanců. Typickým znakem bílovské sedlcké je ostře odpérovaný vířivý krok na vnitřních nohou až téměř do výskoku, podobně jako u záleských sedlckých. Tempo tance je dáno tempem hry kontrášů. Bílovská není tak dynamického a živého charakteru, jako je tomu u jiných sedlckých.89 Z hlediska taneční skladby je bílovská sedlcká doplněna, mimo základních dvou dílů – zpěv a víření dvojice, ozdobnými figurami. Jak uvádí bývalí členové cimbálové muziky, je známo, že část těchto figur doplnil právě Mojmír Vlkojan, který se snažil bílovské sedlcké oživit. Jelikož není toto tvrzení písemně zaznamenáno, nelze určit, do jaké míry jde o figury smyšlené a figury původní. Jak již bylo zmíněno, tanec se střídá se zpěvem tanečníka, a to tak, že nejprve zazní sloka zpívaná a po ní následuje sloka taneční. Projev při zpěvu je bezprostřední, vyžívající se v lyrických, baladických, ale i veselých, až rozpustilých písních.
85
POLÁČEK, Jan: Slovácké pěsničky VII. Doplňky. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1960. 86 JELÍNKOVÁ, Zdenka. Lidové tance na Slovácku. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954. 87 Tamtéž. 88 JELÍNKOVÁ, Zdenka: Záleské tance I. Tance točivé. Ostrava: Krajské kulturní středisko, 1980. 89 MAJÍČKOVÁ, Marie: Popis bílovské sedlcké.Zpravodaj KSLU Strážnice 1962.
29
Svůj zpěvní projev doprovází rozšafným gestem. Taneční dvojice se při zpěvu pohybuje na jednom místě a udržuje úzký kontakt s muzikou.90
4.2.1 Záznamy bílovské sedlcké Mnoho záznamů o bílovské sedlcké neexistuje, většinou se jedná o povšechný popis sedlckého tance. Drobným popisem bílovské sedlcké se zabýval František Bartoš, který jej publikoval ve své druhé písňové sbírce. Bartoš zde mimo ucelený oddíl písní, které jsou určeny k tomuto tanci (čís. 779 – 865), uvádí samostatnou sedlckou píseň „Má milá orala černýma volama“ (čís. 501), která je doplněna stručným návodem k pohybovému provedení: „Tanečník s tanečnicí postaví se před muzikou, on ji chytne levou a ona jej pravou rukou vúpoly. Potom zazpívá tanečník slohu nebo dvě písně, hudba ji zahraje, a pár se otočí na témže místě vpravo vlevo a zas vpravo, pak zpívá zase ona, a hudba i tanec se opakuje. Píseň mívá i jiné slohy improvisované.“91 Sedlcká se běžně tančila ještě ve 20. letech 20. století, postupně však její obliba ustupovala do pozadí před tanci kolovými, tedy valčíkem a polkou, a později i módními tanci společenskými.92 Podobně tomu bylo i v Bílovicích, kde se o obnovu zapomenutého tance zasadil Mojmír Vlkojan.
4.2.2 Bílovská sedlcká podle záznamů Mojmíra Vlkojan Přesnější charakteristikou bílovské sedlcké se zabývala v roce 1962 Marie Majíčková, která, jak už bylo výše zmíněno, popis bílovské, ale i častkovské sedlcké získala od Mojmíra Vlkojana.93 Jde o podrobný popis, určený pro potřeby tanečních souborů:
Popis tance: A: Tančí jednotlivé dvojice v hloučku před muzikou. Základní postavení k tanci: dvojice stojí proti sobě, pravými boky u sebe. Chlapec drží dívku oběma rukama v pase, dívka položí obě ruce na ramena chlapce, lokty zvednuty do výše ramen. 90
JELÍNKOVÁ, Zdenka: Záleské tance I. Tance točivé. Ostrava: Krajské kulturní středisko, 1980. BARTOŠ, František: Národní písně moravské v nově nasbírané. Brno: Nákladem Matice moravské, 1889, str. 302 – 303. 92 JELÍNKOVÁ, Zdenka: Záleské tance I. Tance točivé. Ostrava: Krajské kulturní středisko, 1980. 93 MAJÍČKOVÁ, Marie: Popis bílovské sedlcké. Zpravodaj KSLU Strážnice 1962. 91
30
B: 1. Zpěv chlapce před muzikou 2. Příchod dívky 3. Držení dvojice při zpěvu 4. Víření dvojice na místě oběma směry 5. Změna směru podupem 6. Přetáčka 7. Točení dívky na místě a cifrování chlapce
1. Chlapec stojí před muzikou a zpívá taneční píseň. Přenáší váhu těla z jedné nohy na druhou a gestikuluje oběma rukama, anebo jednou a druhá je v bok. I.
Přešlápnutí na levou nohu a natočení trupu o 45 stupňů doleva, pravá noha patou se přisunuje k noze výkročně. Váha těla se přenese na levou nohu s mírným kmitem podřepmo. Pohyb při přenášení váhy těla i při natáčení trupu vychází z boků.
II.
Přešlápnutí na pravou nohu stejným způsobem. Všechny liché takty = I., všechny sudé takty = II. Je-li připraven k tanci, zatleská oběma rukama, mírně pokrčenýma v lokti nad hlavou.
2. Příchod dívky Dívky buď hromadně, nebo jednotlivě přistupují k chlapci, které si k tanci vybrali. Dívka se postaví za chlapce a položí mu levou ruku zezadu na pravé rameno. Chlapec se uvolní ze skupiny chlapců, levou rukou vezme ze svého ramene ruku dívky a vede ji podél pravé paže dolů do dlaně.
3. Držení dvojice při zpěvu: Dívka postoupí vedle chlapce a natáčí se v rytmu písně stejně jako chlapec (viz Zpěv chlapce před muzikou). Vnější nohy dvojice jsou asi půl stopy předkročeny před vnitřními.
4. Víření dvojice na místě oběma směry Dvojice se postaví do základního postavení k tanci - dívka se na levé noze otočí doleva tak, aby pravým bokem stála vedle pravého boku chlapce (čardášové držení). Dvojice víří společně oběma směry.
31
a) Chlapec i dívka udělají malý výkrok pravou nohou vpřed po obloučku vpravo, s půlobratem vpravo. Nakročení na přední část chodidla přes patu, obě nohy mírně povoleny v kolenou (měkký nákrok). b) Otočení na pravé noze, současně švihem levá noha překročí před pravou, asi o polovinu chodidla tak, že špička pravé nohy je asi v polovině chodidla nohy levé, která je natočena špičkou po kroužku. Osa otáčení je mezi chlapcem a dívkou. Váha těla je částečně přenesena na pravou nohu, obě nohy se při dokončení přísunu napnou při došlápnutí v kolenou. Při došlápnutí je váha těla na patách, takže je tento pohyb ostrý a tvrdý. Celá postava se prudce vzpřímí. Rytmus kroku je určen hrou kontrášů. Při otáčení vpravo stojí dvojice levými boky k sobě a první výkrok udělá levá noha.
5. Změna směru podupem Otáčí – li se dvojice doprava, při změně směru chlapec dupne na místě pravou pak levou nohou. Poté udělá pravou nohou úkrok doprava, levou nohu vbodne do země – dupne patou levé nohy po obloučku doleva, špička nohy mírně nadzvednuta, váha těla je v pravé noze, aby při otáčení doleva mohl vykročit levou nohou, na které se mírně nadnese. Dívka stojí na místě, úkrok pravou nohou doprava, přísun levou vedle pravé, nakročení se stejným nadnesením jako chlapec. Úkroky u chlapce i dívky jsou dlouhé asi 1 stopu, protože je dvojice v základním držení. Tímto podupem si jen vymění místa, takže jsou natočeni doleva a levé nohy začínají víření vlevo.
6. Přetáčka Taneční pár míří vpravo, dívka svou levou ruku z ramene chlapce vsune pod chlapcovu pravou ruku, kterou ji drží v pase. Chlapec levou ruku od pasu dívky zvedne na své levé rameno a zasune pod pravou ruku dívky. Obě ruce dlaněmi k sobě, uchopí se a drobnými poskoky na levé noze, pravá jen špičkou napomáhá otáčení, pod zvednutýma rukama se přetočí šikmo zády k sobě tak, že dívka levým a chlapec pravým bokem se dotýkají. Se zády k sobě, spojené ruce jsou zvednuty mírně nad hlavou, přetočí se čelem úplně k sobě, ruce mírně rozpaženy. Na každý takt je jen jeden poskok, takže třemi poskoky se na tři takty přetočí. 32
Pokračují ve víření vpravo, základní držení.
7. Točení dívky a cifrování chlapce Dívka vykročí pravou nohou vpřed po obloučku, levá noha obkročí pravou nohu obloučkem vpravo. Krok je drobný, hladký, ruce jsou volně připažené. Chlapec cifruje drobnými ciframi.
D: Držení u staršího typu sedlcké – dvojice stojí vedle sebe, chlapec pravou rukou drží dívku okolo pasu, dívka mu levou ruku ohnutou v lokti položí na pravé rameno. Ruce vnější spojeny v předpažení dolů, pravá ruka dívky v levici chlapce, hřbety obou rukou nahoru. Dvojice je natočena mírně k sobě.
Jiná varianta (častkovská sedlcká): A: Tančí jednotlivé dvojice v hloučku před muzikou. Základní postavení k tanci: Dvojice stojí vedle sebe, chlapec pravou rukou drží dívku okolo pasu. Dívka mu levou ruku ohnutou v lokti položí na pravé rameno. Vnější ruce jsou spojeny v předpažení dolů, pravá ruka dívky v levici chlapce, hřbety obou rukou nahoru. Dvojice je natočená mírně k sobě.
B: 1. Zpěv chlapce před muzikou 2. Příchod dívky 3. Držení dvojice při zpěvu 4. Víření, natáčení, podupy 5. Přetáčka 6. Otáčení dívky, cifrování chlapce
C: B 1., 2. a 3. – jako u Bílovské sedlcké 4. Víření, natáčení, podupy Dvojice víří oběma směry hladkým krokem, nohy mírně pérují v kolenou. I.
a) Vycházejí vnitřní nohy vpřed po obloučku. b) Vnější nohy pokračují obloučkem nohy vnitřní, špička po obloučku. Při změně směru se dvojice zastaví, na místě se celá otočí o 45 stupňů doprava (chce - li změnit směr víření 33
doprava, dvojice přenese váhu levou nohu, ruce spojené v předpažení dolů, dokreslí pohyb celého těla. Obě nohy zapérují v kolenou.) Natočení doprava dělá dvojice na první takt, na druhý totéž doleva. II.
a) Mírný podup s lehkým nadskokem na místě vnitřní nohou, nohy v kolenou mírně pokrčeny. b) Ráznější podup vnější nohou asi do výše kotníku, noha došlápne na zem celým chodidlem. Chodidla vnějších nohou při natáčení dvojice jsou nepatrně předsunuta vpřed. Při změně směru víření doleva se první natáčení začíná na levou stranu.Pokračuje víření.
5. Dvojice víří vpravo v základním držení, spojené vnější ruce před tělem se zvedají obloučkem nad hlavu, dvojice se přetáčí zády k sobě, pod zvednutýma rukama. Chlapec i dívka vycházejí vnitřníma nohama, dva kroky dívka vpravo, chlapec vlevo, vnitřní ruce se pustí. 6. Otáčení dívky a cifrování chlapce jako u bílovské jen s tím rozdílem, že se dvojice drží za vnější ruce i při otáčení, dívka ji drží mírně ohnutou v lokti nad hlavou, chlapec drží dívku za ruku, cifruje drobnými ciframi okolo dívky. D: Při přetáčení nesmí dvojice dělat velký oblouk, aby neodletovali daleko od sebe. Krok při víření je hladký, ne houpavý.94
94
MAJÍČKOVÁ, Marie: Popis bílovské sedlcké. Zpravodaj KSLU Strážnice 1962.
34
5 Závěr Činnost Mojmíra Vlkojana v oblasti folklóru byla zásadní pro další vývoj kulturních tradic v obci Bílovice. Byl zakladatelem Národopisného souboru Včelaran, vydával se na sběry hudeckých písní z Bílovic a také oživil zapomenutý tanec, který je pro tuto oblast typický, a to tanec bílovská sedlcká. I přesto, že dnes tyto písně i tanec tvoří nedílnou součást cimbálových muzik a souborů na Uherskohradišťsku, je bohužel jeho osobnost poměrně neznámá. Cílem mé práce bylo přiblížit Mojmíra Vlkojana jako výborného učitele, hudebníka a znalce folklórních tradic. A protože nejen o jeho osobě, ale také o hudeckých písní z Bílovic a tanci bílovská sedlcká není mnoho písemných zmínek, klade si má práce za cíl, aby v budoucnu sloužila dalším badatelům v této oblasti. Práce je rozdělena do tří hlavních kapitol. V první kapitole je popsán vývoj kulturních tradic obce Bílovice, ve které Mojmír Vlkojan prožil své dětství a mládí a získal své první hudební vzdělání. Jsou zde zmíněna také výročí a slavnosti slavené v obci, jejichž poměrně velká část se slaví i dnes. Ve druhá kapitole představuji osobnost Mojmíra Vlkojana. Nejprve se věnuji jeho biografii a dále rovněž činnosti v oblasti folkloru. Ve třetí kapitole se pak zaměřuji na krátký popis hudeckých písní z Bílovic a tance bílovská sedlcká. I zde je zachycena spojitost s Mojmírem Vlkojanem. Jak už bylo několikrát zmíněno, o hudebních tradicích z oblasti obce Bílovice není mnoho písemných zpráv, což může být velkou překážkou pro badatele v oblasti této problematiky. Přesto jsem ráda, že jsem si zvolila právě toto téma a mohla tak přiblížit osobnost svého prastrýce Mojmíra Vlkojana.
35
Seznam literatury Literatura: -
BARTOŠ, František: Národní písně moravské v nově nasbírané. 1. vyd. Brno: Nákladem Matice moravské, 1889.
-
BRÁZDIL, Miroslav: Vzpomínkový večer na Mojmíra Vlkojana. Rkp. Bílovice 1982. (z vlastních zdrojů)
-
FROLCOVÁ, Věra: Zpěv lidu na jihovýchodní Moravě koncem 19. století. In Slovácko roč. XXVIII, 1986, str. 89 – 103.
-
JELÍNKOVÁ, Zdenka: Lidové tance na Slovácku. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954.
-
JELÍNKOVÁ, Zdenka: Záleské tance I. Tance točivé. 1. vyd. Ostrava: Krajské kulturní středisko, 1980.
-
KNOT, Augustin: Topolná. Minulost a současnost slovácké obce. 1. vyd. Uherské Hradiště: Ottobre 12, 2005. ISBN: 80-86528-46-4.
-
KONAŘÍK, Bedřich: Mánesův model: Verunka Čudova z Bilovic u Uh. Hradiště. 1. vyd. Uherské Hradiště 1941.
-
KRYSTÝN, Pavel: Bílovice 1256 – 2006. 1. vyd. Bílovice: Obec Bílovice, Břeclav: Petr Bráda, 2006. ISBN: 80-903762-7-4.
-
KRYSTÝN, Pavel: Vzpomínka na Mojmíra Vlkojan. Bílovický zpravodaj. 2007, č. 2, str. 3.
-
MAJÍČKOVÁ, Marie: Popis bílovské sedlcké. Zpravodaj KSLU Strážnice 1962.
-
MĚŠŤÁNEK Tomáš: Moravská vesnice v předbělohorském období. 1. vyd. Uherské Hradiště: Tomáš Měšťánek, 2000.
-
POLÁČEK, Jan: Slovácké pěsničky VII., Doplňky. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1960.
-
POLÁKOVÁ, Hana: Bílovicko (kulturněhistorický a etnografický přehled). In Slovácko, roč. XXXVIII, 1996, str. 23 – 40.
-
TARCALOVÁ, Ludmila a kol.: Na paletě krojů. Slovácké slavnosti vína a otevřených památek Uherské Hradiště. 1. vyd. Uherské Hradiště: Nadace Dětikultura-sport, 2010. ISBN: 978-80-254-793-8.
36
-
TARCALOVÁ, Ludmila: Atributy hodových slavností na Uherskohradišťsku. In Slovácko, roč. XLVII, 2005, str. 21 – 40.
-
TARCALOVÁ, Ludmila: Obřadní atributy v rodinných a výročních obyčejích. In Slovácko, roč. XL, 1998, str. 33 – 43.
-
TARCALOVÁ, Ludmila: Tradiční hodová obchůzka s právem v obcích na Uherskohradišťsku. In Slovácko, roč. XLIX, 2007, str. 29 – 60.
Prameny: -
Podle výpovědi Ivana Poláška (22. 5. 1959) – synovec Mojmíra Vlkojana – dne 10. 3. 2011.
-
Podle výpovědi MUDr. Jiřího Vlkojana (23. 3. 1945) – bratr Mojmíra Vlkojana – dne 23. 10. 2010.
-
Kronika Slováckého krúžku Včelaran – dostupná v Památkovém domě č.p. 90 v Topolné.
-
Kroniky souboru Včelaran – dostupné v Památkovém domě č.p. 90 v Topolné.
-
Moravský zemský archiv v Brně, sig. G 33, Bartoš František. Karton č. 1241.
Elektronické zdroje:
-
Stránky obce Bílovice dostupný z
< http://bilovice.cz/galerie > [cit. 30. 3. 2011] -
Stránky Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici dostupný z
< http://tyfoza.no-ip.com/pisne/bartos2/ > [cit. 2. 4. 2011] -
Stránky Národopisného souboru Včelaran dostupný z
< http://vcelaran.topolna.cz/historie-souboru-id-125.html > [cit. 30. 3. 2011]
37
Seznam příloh Příloha 1: Bílovický zámek 1930 (http://bilovice.cz) ...................................................39 Příloha 2: Občané Bílovic před zámkem 1911 (http://bilovice.cz)................................39 Příloha 3: Bílovičtí muzikanti (http://bilovice.cz) ........................................................40 Příloha 4: Karel Dujíček s žáky (http://bilovice.cz)......................................................40 Příloha 5: Veruna Čudová ...........................................................................................41 Příloha 6: Jan Postava z Březolup ................................................................................41 Příloha 7: Soubor Včelaran při fašankové obchůzce (Kronika souboru Včelaran) ........41 Příloha 8: Klepání 50. léta 20. století (http://bilovice.cz)..............................................42 Příloha 9: Kácení máje v zámeckém parku (http://bilovice.cz).....................................42 Příloha 10: Dožínkový průvod (http://bilovice.cz) .......................................................43 Příloha 11: Slovácký krúžek při dožínkách v Mistřicích 1960 (Kronika Slováckého krúžku) ................................................................................................................43 Příloha 12: Hodový průvod 1943 (http://bilovice.cz) ...................................................44 Příloha 13: Hodový průvod v zámeckém parku 2010 (http://bilovice.cz) .....................44 Příloha 14: Bílovičtí ochotníci (http://bilovice.cz)........................................................45 Příloha 15: Bílovický Orel (http://bilovice.cz) .............................................................45 Příloha 16: Mojmír Vlkojan.........................................................................................46 Příloha 17: Mojmír Vlkojan se svými žáky..................................................................46 Příloha 18: První sestava Slováckého krúžku 1960 (Kronika Slováckého krúžku) .......47 Příloha 19: Cimbálová muzika a dívčí sborek (Kronika Slováckého krúžku) ...............47 Příloha 20: Folklor na hradě (http://vcelaran.topolna.cz)..............................................48 Příloha 21: Padesáté výročí souboru Včelaran 2010 (http://vcelaran.topolna.cz) ..........48 Příloha 22: ukázka písně..............................................................................................49 Příloha 23: ukázka písně..............................................................................................49 Příloha 24: ukázka písně..............................................................................................50 Příloha 25: ukázka písně..............................................................................................50 Příloha 26: ukázka písně..............................................................................................51 Příloha 27: ukázka písně..............................................................................................51
38
Přílohy 1. Obrazové přílohy
Příloha 1: Bílovický zámek 1930 (http://bilovice.cz)
Příloha 2: Občané Bílovic před zámkem 1911 (http://bilovice.cz)
39
Příloha 3: Bílovičtí muzikanti (http://bilovice.cz)
Příloha 4: Karel Dujíček s žáky (http://bilovice.cz)
40
Příloha 5: Veruna Čudová
Příloha 6: Jan Postava z Březolup
Příloha 7: Soubor Včelaran při fašankové obchůzce (Kronika souboru Včelaran)
41
Příloha 8: Klepání 50. léta 20. století (http://bilovice.cz)
Příloha 9: Kácení máje v zámeckém parku (http://bilovice.cz)
42
Příloha 10: Dožínkový průvod (http://bilovice.cz)
Příloha 11: Slovácký krúžek při dožínkách v Mistřicích 1960 (Kronika Slováckého krúžku)
43
Příloha 12: Hodový průvod 1943 (http://bilovice.cz)
Příloha 13: Hodový průvod v zámeckém parku 2010 (http://bilovice.cz)
44
Příloha 14: Bílovičtí ochotníci (http://bilovice.cz)
Příloha 15: Bílovický Orel (http://bilovice.cz)
45
Příloha 16: Mojmír Vlkojan
Příloha 17: Mojmír Vlkojan se svými žáky
46
Příloha 18: První sestava Slováckého krúžku 1960 (Kronika Slováckého krúžku)
Příloha 19: Cimbálová muzika a dívčí sborek (Kronika Slováckého krúžku)
47
Příloha 20: Folklor na hradě (http://vcelaran.topolna.cz)
Příloha 21: Padesáté výročí souboru Včelaran 2010 (http://vcelaran.topolna.cz)
48
2. Notové přílohy Příloha 22: ukázka písně
Příloha 23: ukázka písně
49
Příloha 24: ukázka písně
Příloha 25: ukázka písně
50
Příloha 26: ukázka písně
Příloha 27: ukázka písně
51
ANOTACE Jméno a příjmení:
Adéla Polášková
Katedra:
Katedra hudební výchovy
Vedoucí práce:
Mgr. Jaromír Synek, Ph.D.
Rok obhajoby:
2011
Název práce: Mojmír Vlkojan – nositel kulturních tradic v obci Bílovice
Název v angličtině: Mojmír Vlkojan – bearers of cultural traditions in the village Bílovice Anotace práce: Cílem práce je přiblížit kulturní tradici v obci Bílovice, hlavně pak činnost Mojmíra Vlkojana. Nejprve se zaměřuje na popis kulturního dění v obci od prvních písemných zmínek až do dnešní doby. Dále představuje biografii Mojmíra Vlkojana a jeho činnost v oblasti folklóru. Je zde uvedena také historie cimbálové muziky Včelaran, za jejímž vznikem stojí právě Vlkojan. V poslední řadě popisuje tanec bílovská sedlcká a hudecké písně z Bílovic, které jsou pro tuto obec typické.
Klíčová slova:
Mojmír Vlkojan, Bílovice, Včelaran, bílovská sedlcká, hudecké písně z Bílovic, folklor
Anotace v angličtině: The goal of this work is to bring cultural tradition in the village Bilovice, especially the activities Mojmir Vlkojan. First, focus on the description of cultural events in the community since the first written references to this day. Furthermore, a biography Mojmir Vlkojan and his activities in the field of folklore. There is the history of folk music Včelaran for whose formation is being Vlkojan. Finally, describes the dance bílovská sedlcká and the hudecké songs from Bílovice that are typical for this community. Klíčová slova v angličtině:
Mojmír Vlkojan, Bílovice, Včelaran, bílovská sedlcká, hudecké songs from Bílovice
Přílohy vázané v práci:
Obrazové přílohy, notové přílohy
Rozsah práce:
51 s. (68 933 znaků)
Jazyk práce:
český
