Miloš Kadlec
Houbový mužíček Proč mají muchomůrky puntíky Ilustrovala Saša Švolíková
Miloš Kadlec
Houbový mužíček Proč mají muchomůrky puntíky Ilustrovala Alexandra Švolíková. Graficky upravil a sazbu zhotovil Oliver Švolík. Odpovědná redaktorka Šárka Krejčová. Technický redaktor Milan Dorazil. Vydalo nakladatelství Argo, Milíčova 13, 130 00 Praha 3,
[email protected], www.argo.cz, roku 2015 jako svou 2638. publikaci. Vytiskla tiskárna Akcent. Vydání první. ISBN 978-80-257-1533-8 Naše knihy distribuuje knižní velkoobchod KOSMAS sklad: Za Halami 877, 252 62 Horoměřice tel.: 226 519 383, fax: 226 519 387 e-mail:
[email protected] www.firma.kosmas.cz Knihy je možno pohodlně zakoupit v internetovém knihkupectví www. kosmas.cz
Klouzek
Začínalo léto a Houbový mužíček měl výbornou náladu. Dařilo se mu. Zkontroloval všechno, co bylo potřeba pro novou houbovou sezonu. Podhoubí byla v pořádku a na správných místech, mech řádně provlhlý a v noci už nebyla zima, zkrátka nejlepší podmínky pro novou úrodu. Houbový mužíček se vracel domů, broukal si písničku a v hlavě se mu honily myšlenky. Pro dnešek měl po práci a před sebou celé volné odpoledne a večer. Neposedný mužíček začal přemýšlet o nové houbě. Když doma otvíral dveře, měl tu houbu už v hlavě, přímo ji viděl před očima. Nezahálel a pustil se do modelování. Klobouček, nožička, práce mu šla od ruky. Zbývala ještě barva. Houbový mužíček se rozhodl pro žlutou. Snad proto, že se mu tak líbilo ranní sluníčko. Po obědě vyrazil znovu do lesa, aby našel pro novou houbičku vhodná místa, potom už zbývalo jen sázet. Nebyla ještě tma, a byl s prací hotov. Druhý den ráno v klidu posnídal a těšil se do lesa. Šel se podívat, jak se jeho nové houbě daří. Cestou si jako obvykle broukal písničku, když ale uviděl své včerejší dílo, písnička mu zamrzla na rtech. Na kloboučcích houby se to jen hemžilo mouchami,
5
6
mravenci a jiným hmyzem. Havěť si klidně hověla na jeho houbě a ničím se nedala rušit. S tím musí něco udělat! Mužíček se vrátil domů a přemýšlel, co je příčinou. No ano, zapomněl, že žlutá barva láká hmyz. Co s tím provede, však zatím nevěděl. Byl právě čas k obědu. Ještě si umyju ruce, něco sním a pak se uvidí, pomyslel si mužíček. Jak si mydlil ruce, vyklouzlo mu mýdlo. To je ono, zajásal. Natřu houbu něčím klouzavým, po čem všechna havěť sklouzne dolů. A houba se bude jmenovat klouzek. Z oběda nebylo nic, Houbový mužíček hned začal míchat klouzavou směs. Nebylo to jednoduché, mýdlo použít nemohl, houba by neměla dobrou chuť. Nakonec byl ale s výsledkem svého klouzavého výzkumu spokojený. Ještě téhož odpoledne natřel všechny klouzky a večer zalezl unavený, ale spokojený do postele. Ráno se snídaní spěchal. Chtěl vidět, jak se klouzkům daří. Lepší to možná bylo, úplně dobré však ne. Některým klouzkům nový nátěr trochu vyschl a změnil se spíš v lepidlo. Houbový mužíček si musel přiznat, že tenhle pokus mu příliš nevyšel. Zatím nechal klouzky, jak byly, a rozhodl se, že musí vymyslet do budoucna jiný způsob, jak ochránit svoje houby před hmyzem.
7
Bedla
8
Bylo léto. Léto, jak má být. Sluníčko svítilo celý den, v noci byla obloha černější než černá, jen se spoustou blikajících hvězdiček. Právě na ty hvězdičky se díval Houbový mužíček a přemýšlel. Měl starosti. Léto je totiž moc pěkné období, když se dá ležet u vody a občas do ní skočit – to ovšem Houbový mužíček nemohl. Ještě jsem vám nestačil říct, že měl na starosti celý les. Vlastně jen všechny houby v něm, ale i to bylo dost práce. Ve dne pálilo sluníčko a les vysychal. Bylo horko a houbám se nechtělo vystrčit hlavičky z mechu. Ve dne bylo takové vedro, že Houbový mužíček sotva vláčel nohy. A v noci? V noci byla zase tma. Dalo se však dýchat a přemýšlet, a tak dostal Houbový mužíček nápad. Udělá další novou houbu! A věděl i jakou – takovou pracovní, ne moc nafintěnou, ne příliš hubenou ani moc tlustou, ne moc barevnou, spíše nenápadnou. Houbový mužíček byl najednou plný energie a pustil se do práce. Nejprve maloval, gumoval, zase maloval, opravoval, vybarvoval, až byl konečně spokojený. Oblékl si zástěru a začal modelovat. Napřed zkusil nohu. První byla moc silná, ta druhá moc tenká a třetí zase nadmíru dlouhá, ale mužíček se nevzdával, zkoušel stále dál, až vytvořil konečně tu správnou. Stejné to bylo s kloboučkem – ono udělat novou houbu není žádná legrace, ale pořádná dřina. Než stačil
9
10
namíchat barvy, začínalo svítat, a než byl hotový s nátěrem, zpívali už ptáčci a sluníčko se vesele smálo. Houbový mužíček si ani nevšiml, že pracoval celou noc. Teď však bylo ráno a mužíček musel houbu zasadit. Chodil lesem sem a tam a hledal nejvhodnější místo. V polostínu velkého smrku se mu líbilo nejvíce, usadil tedy houbu sem, opřel se o kmen stromu a pozoroval svoje dílo. Najednou se mu zdála nová houba příliš skromná, proto jí přidělal ještě malou sukýnku. Konečně byl spokojený. Lehl si ke své nové houbě do mechu a těšil se pohledem tak dlouho, až usnul. Den se posunul k poledni, sluníčko pálilo a polostín byl tentam. To ovšem Houbový mužíček nevnímal a bezstarostně spal po probdělé noci. Starosti si však dělala jeho nová houba. Nechtěla nechat Houbového mužíčka v horkém slunci bez ochrany. Napřed natáhla nohu, aby mu poskytla trochu stínu, ale to nestačilo. Roztáhla proto svůj klobouk, a konečně bylo stínu dost. Mužíček klidně spal ve stínu nové houby, která trpělivě stála v pálícím slunci. Stála a stála, až jí vedrem začal praskat klobouk. Od těch dob má bedla popraskanou hlavičku a my od těch dob víme, že bedla je dobrá houba. A proč se jmenuje bedla? Na to se zeptejte Houbového mužíčka, jen on si vymýšlí tak podivná jména.
Hadovka
Utekly další dny, v lese byl klid a houbám se dařilo. Houbový mužíček mohl být spokojený. Mohl, ale nebyl. Z hlavy mu nešly klouzky. Vlastně ani ne klouzky, mouchy a všechen ten hmyz byly důvodem, proč si Houbový mužíček lámal hlavu. Klouzavý nátěr nefungoval, jak měl. Snad aby přišel na jiné myšlenky, dal se Houbový mužíček do uklízení. Neuklízel moc rád, ale neměl nikoho, kdo by za něj udělal pořádek. Pustil se tedy do úklidu. Nejdřív dílnu, tam bylo práce nejvíc. Barvy do poliček, štětce do zásuvek a všechny nepotřebné zbytky do odpadků. Potom přišla na řadu kuchyně. Byla celkem v pořádku, až na ledničku. Tam bylo zbytečných věcí! Odpadkový koš byl brzo plný. Náhle vypadlo Houbovému mužíčkovi z ruky přímo do koše vajíčko. Nevadilo příliš, že se rozbilo, jenže tohle vajíčko bylo pukavec. Znáte pukavec? Nepříjemně páchne. Co páchne, ten smrdí, až je člověku špatně. Mužíček rychle vynesl odpadky ven. Byl vlastně s úklidem u konce. Odpoledne se chystal znovu do lesa. Vyšel ven, a co nevidí. Kolem odpadkového koše se to mouchami úplně černalo, přilákal je rozbitý pukavec. Pro mouchy byl jeho zápach opravdovým požitkem, pro
11
12
mužíčka už méně. Z procházky nebylo zase nic. Vrátil se rychle do dílny, protože mu hlavou bleskl nápad. Udělá další houbu, ale takovou, aby lákala mouchy ještě víc než jeho klouzky. Vytvoří prostě houbu smradlavou. Houbový mužíček pracoval vždy velmi pečlivě a každé houbě věnoval spoustu času. Tentokrát ne, tentokrát spěchal. Honem vyválel nožičku. Příliš se s ní nezdržoval, a už formoval klobouček. Stejně jako s nožičkou ani s kloboučkem se moc nenamáhal, žádné hlazení, žádné leštění. V kloboučku proto zůstala spousta otisků po jeho prstech. Nebylo divu, že tolik pospíchal. Do houbové hmoty totiž přimíchal ono rozbité vajíčko, takže celá dílna jaksepatří páchla. Rychle si umyl ruce a zkontroloval svůj nový výtvor. Pokroucená noha, na ní malá hlavička, houba připomínala bílého hada. Narychlo jí natřel alespoň hlavičku nahnědo. Ještě téhož dne novou houbu zasadil. Zasadil a čekal. Byl moc rád, že nemusel čekat dlouho. Nejen mouchy, dokonce i komáři jeho novou houbu brzy našli. Spousty much a spousty komárů. Klouzkům a Houbovému mužíčkovi se ulevilo. Konečně našel správné řešení. A nové houbě dal jméno hadovka smrdutá.
13
Jahodová panenka
14
Les se pomalu probouzel z nočního klidu a začínal vonět letním ránem. Houbový mužíček seděl venku a pozoroval, jak si sluníčko hledá cestu mezi stromy. Měl rád svůj les, měl rád tyhle ranní chvíle. Ještě chvíli poseděl, nikam nepospíchal – byla neděle. Den jako vymalovaný, a Houbový mužíček se proto rozhodl vyjít si na procházku. Zabalil pár věcí do batůžku, zamkl dveře a vydal se na cestu. Šel zvolna, dýchal lesní vzduch, těšil se z hub a radoval se z krásného dne. Došel tak dost daleko, až k malému potůčku hluboko v lese. Kromě bublání slyšel jen nádherné ticho. Mužíček se konečně posadil a pustil se do svačiny. Po jídle chtěl pokračovat v cestě, ale usnul, ani nevěděl jak. Ve spánku se mu najednou zdálo, že slyší písničku, vlastně jen melodii, kterou zpívá zvonečkový hlásek. Lámal si ve snu hlavu, kdo by tady mohl zpívat, až se probudil. Sen byl tentam, ale melodie zněla stále. Rozespale koukal kolem sebe a potom ji spatřil. Malou panenku jako z obrázku. Bílé punčošky, bílá sukýnka, rozesmátá pusa a červený klobouček, pobíhala mezi jahodami a každou chvilku dala některé z těch jahod pusinku. Houbový mužíček nevycházel z údivu. „Co se divíš? Už přišla jejich doba,“ zacinkal zvonečkový hlásek. „Jaká doba, čí doba? A kdo vlastně jsi? A co to děláš?“ Houbový mužíček byl úplně bez sebe.
15