Mezinárodní obchodní arbitráž

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra Práva a veřejné správy

Mezinárodní obchodní arbitráž Bakalářská práce

Autor:

Michaela Kastlová právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Petr Dobiáš, Ph. D.

Duben, 2012

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

_______________________________ Michaela Kastlová V Sokolově, dne 20.4.2012

Poděkování Na tomto místě bych ráda využila možnosti a vyjádřila své poděkování vedoucímu své bakalářské práce, JUDr. Petru Dobiášovi, Ph. D., za odborné vedení a cenné připomínky, které mi při zpracování práce poskytl. Dále bych ráda poděkovala své rodině a příteli, kteří mne po celou dobu studia podporovali.

Anotace Tato bakalářská práce se zabývá mezinárodní obchodní arbitráží, kterou zde srovnám s řízením před obecnými soudy. Kapitola pojednávající o mezinárodním rozhodčím řízení definuje tento pojem jako vhodný způsob řešení soukromoprávních sporů o majetkové nároky vzniklé z mezinárodního styku mezi fyzickými a právnickými osobami. Samostatným řízením nepředkládají strany tento spor státnímu soudu, ale na základě platně uzavřené rozhodčí smlouvy delegují pravomoc řešit spor rozhodčím řízením. Dále zde představuji prameny mezinárodní obchodní arbitráže a to zejména Newyorskou úmluvu o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů a Evropskou úmluvu o mezinárodní obchodní arbitráži. Práce představí i rozhodčí smlouvu a její formy. V zahájení a průběhu rozhodčího řízení uvádím, jak lze určit rozhodné právo, podle kterého se bude posuzovat meritum sporu. Důležitým prvkem mé práce je také vzájemný vztah mezi obecnými soudy a rozhodčím řízením, kde zdůrazním procesní a kontrolní funkce soudu. Závěr mé práce se zabývá uznáním a výkonem cizích rozhodčích nálezů a vztahem mezinárodního rozhodčího řízení k obecným soudům.

Klíčové pojmy

rozhodčí řízení, mezinárodní rozhodčí řízení, rozhodce, rozhodčí smlouva, alternativní řešení sporů, zákon rozhodčího řízení, Evropská úmluva, Newyorská úmluva

Annotation This thesis deals with international commercial arbitration, which will compare the proceedings before the ordinary courts. Chapter dealing about the international arbitration defines this term as a convenient way to deal with private disputes over property claims what is arising from the international relations between natural and legal persons. It is not submit a separate proceeding by the state court dispute, but on the basis of an arbitration agreement validly delegate the power to settle the dispute by arbitration. Furthermore, I present the sources of international commercial arbitration, especially the New York Convention on the Recognition and Enforcement of Foreign Arbitral Awards and the European Convention on International Commercial Arbitration. Work is also presenting arbitration agreement and their forms. In the beginning and during the proceedings, I would determine how the law under which it will assess the merits of the dispute. An important element of my work is also the relationship between the general and arbitration courts, which emphasize the procedural and control functions of the court. Finally part of my work deals with the recognition and enforcement of foreign arbitral awards and international arbitration related to the general courts.

Key words arbitration, international arbitration, the arbitrator, the arbitration agreement, alternative dispute settlement, arbitration law, European Convention, New York Convention

OBSAH

ÚVOD ________________________________________________________________________________________________________ 9 1. ROZHODČÍ ŘÍZENÍ ____________________________________________________________________________________ 11 1. 1 DEFINICE ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ ____________________________________________________________________________ 11 1.2 DEFINICE MEZINÁRODNÍHO ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ ___________________________________________________________ 14 1.3 PILÍŘE ROZHODČÍHO A MEZINÁRODNÍHO ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ _______________________________________________ 15 1.4 DRUHY ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ _______________________________________________________________________________ 16 1.4.1 Mezinárodní rozhodčí instituce____________________________________________________________________18 2. ROZDÍLY MEZI ROZHODČÍM ŘÍZENÍM A JINÝMI ZPŮSOBY ŘEŠENÍ SPORŮ ___________________ 21 2.1 METODY ROZHODOVÁNÍ V ROZHODČÍM ŘÍZENÍ______________________________________________________________ 21 2.1.1 Majetkové spory ____________________________________________________________________________________21 2.1.2 Spotřebitelské spory ________________________________________________________________________________22 2.1.3 Online řízení (ODR) ________________________________________________________________________________22 2.1.4 Doménové spory ____________________________________________________________________________________23 2.2 VÝHODY A NEVÝHODY ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ ________________________________________________________________ 23 2.2.1 Výhody rozhodčího řízení __________________________________________________________________________24 2.2.2 Nevýhody rozhodčího řízení _______________________________________________________________________26 2.3 INSTITUCE PRO ŘEŠENÍ SPORŮ _____________________________________________________________________________ 28 2.3.1 ADR a Rozhodčí řízení _____________________________________________________________________________30 2.3.2 ADR a řízení před soudy obecnými ________________________________________________________________31 2.4 JEDNOTLIVÉ UŽÍVANÉ PROSTŘEDKY ________________________________________________________________________ 31 2.4.1 Mediace _____________________________________________________________________________________________32 2.4.2 Mini-trial____________________________________________________________________________________________33 2.4.3. Technické expertizy, Dispute Review Board, experti _____________________________________________34 3. OBECNÉ ZÁSADY ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ ___________________________________________________________ 36 3.1 ZÁSADY ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ ______________________________________________________________________________ 36 3.2 DRUHY ZÁSAD ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ ________________________________________________________________________ 37 4. PRAMENY PRÁVNÍ ÚPRAVY ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ ______________________________________________ 40 4.1 NEWYORSKÁ ÚMLUVA O UZNÁNÍ A VÝKONU ROZHODČÍCH NÁLEZŮ ___________________________________________ 40 4.1.1 Evropská úmluva o mezinárodní obchodní arbitráži _____________________________________________41 4.2 VZTAH MEZI EVROPSKOU ÚMLUVOU O MEZINÁRODNÍ OBCHODNÍ ARBITRÁŽI A NEWYORSKOU ÚMLUVOU O UZNÁNÍ A VÝKONU CIZÍCH ROZHODČÍCH NÁLEZŮ ________________________________________________________________________

41

4.2.1 Vztah mezinárodních smluv a ZRŘ ________________________________________________________________42 4.2.2 Vztah mezi NÚ a vnitrostátní úpravou ____________________________________________________________42 4.3.1 Mezinárodní smlouvy dvoustranné ________________________________________________________________44

5. ROZHODČÍ SMLOUVA A JEJÍ FORMY ________________________________________________________________ 45 5.1 VYMEZENÍ ROZHODČÍ SMLOUVY A JEJÍ TYPY _________________________________________________________________ 45 5.2 ROZHODČÍ SMLOUVA – PRÁVNÍ REŽIM ______________________________________________________________________ 47 5.3 FORMA ROZHODČÍ SMLOUVY _______________________________________________________________________________ 49 6. ROZHODCI A ROZHODČÍ SENÁTY ___________________________________________________________________ 51 6.1 OSOBA ROZHODCE ________________________________________________________________________________________ 52 6. 2 JMENOVÁNÍ ROZHODCE ___________________________________________________________________________________ 55 6. 3 VYLOUČENÍ ROZHODCE ___________________________________________________________________________________ 56 7. ZAHÁJENÍ A PRŮBĚH ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ ______________________________________________________ 58 7.1 NÁVRH NA ZAHÁJENÍ ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ _________________________________________________________________ 58 7.1.1 Žaloba_______________________________________________________________________________________________59 7.2 ÚČINKY ZAHÁJENÍ ŘÍZENÍ __________________________________________________________________________________ 61 7. 3 PRŮBĚH ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ _____________________________________________________________________________ 62 7.3.1 Ukončení rozhodčího řízení ________________________________________________________________________64 7.3.2 Rozhodčí nález _____________________________________________________________________________________64 8. ROZHODČÍ SENÁTY V PRAXI ________________________________________________________________________ 66 8.1 PRÁVNÍ VĚTY O PŘÍSLUŠNOSTI ROZHODČÍHO SOUDU ________________________________________________________ 66 8.1.1 Pravomoc (příslušnost) ____________________________________________________________________________66 8.1.2 Rozhodčí nález o doménové jméno .cz ____________________________________________________________67 8.2 OSTATNÍ PRÁVNÍ VĚTY ____________________________________________________________________________________ 68 8.2.2 Výslech svědka ______________________________________________________________________________________68 8.2.3 Lhůty pro zahraničního účastníka s opatrovníkem pro přebírání písemností __________________68 9. VZÁJEMNÝ VZTAH MEZI OBECNÝMI SOUDY A ROZHODČÍM ŘÍZENÍM ________________________ 69 9.1 POMOCNÁ FUNKCE SOUDU _________________________________________________________________________________ 69 9.1.1 Fáze před zahájením řízení nebo před zahájením jednání ve věci samé ________________________69 9.2 KONTROLNÍ FUNKCE SOUDU _______________________________________________________________________________ 71 9.2.1 Teritoriální dosah kontrolních pravomocí ________________________________________________________71 9.2.2 Zrušení a výkon rozhodčího nálezu________________________________________________________________71 10. UZNÁNÍ A VÝKON CIZÍCH ROZHODČÍCH NÁLEZŮ _______________________________________________ 73 10.1 ÚMLUVA O UZNÁNÍ A VÝKONU CIZÍCH ROZHODČÍCH NÁLEZŮ________________________________________________ 74 10.2 DVOUSTRANNÉ SMLOUVY O PRÁVNÍ POMOCI ______________________________________________________________ 75 ZÁVĚR _____________________________________________________________________________________________________ 77 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY _______________________________________________________________________ 79 TIŠTĚNÉ MONOGRAFIE ________________________________________________________________________________________ 79 ELEKTRONICKÉ ZDROJE _______________________________________________________________________________________ 80

ZÁKONY A JUDIKATURA ________________________________________________________________________________________ 84 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK________________________________________________________________________ 85

ÚVOD Cílem mé bakalářské práce je především podat ucelený pohled na teorii a praxi mezinárodního rozhodčího řízení jako mimosoudního řešení sporů. Tato práce bude zaměřena i na porovnání rozdílů mezi řešením sporů před obecnými soudy a rozhodčími soudy a přiblížení řešení jednotlivých sporů včetně všech hlavních výhod a nevýhod obou typů řízení. Důvodem mé volby tohoto tématu o mezinárodní obchodní arbitráži a o alternativních způsobech řešení sporů je dle mého názoru obecně nižší informovanost oproti řízení soudními a to nejen mezi veřejností, ale i mezi mnoha právníky. I přesto, že jsem si zvolila téma poměrně široce, do práce jsem se rozhodla zahrnout pouze ty nejdůležitější body této problematiky. Má bakalářská práce je systematicky uspořádána do devíti kapitol. První až třetí kapitola je věnována obecně rozhodčímu a mezinárodnímu rozhodčímu řízení, které pojednává o základních pojmech a druzích tohoto řízení. Dále pojednává o samotných rozdílech mezi rozhodčím řízením a jinými způsoby řešení sporů, do které jsou také vloženy hlavní výhody a nevýhody rozhodčího řízení. Je důležité zde zmínit také obecné zásady rozhodčího řízení, které jsou nedílnou součástí rozhodčího řízení. Čtvrtá až šestá kapitola navazuje na právní úpravy rozhodčího řízení, které jsou upraveny v zákoně 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů a dále se věnuje samostatné rozhodčí smlouvě, ve které zmiňuji obecné principy, dle nichž se řídí otázka formy. U kapitoly Rozhodců a Rozhodčí senátů, vymezuji problematiku jmenování a vyloučení rozhodce. V kapitole sedmé až deváté se věnuji samotnému zahájení a průběhu rozhodčího řízení, kde popisuji celý průběh rozhodčího řízení, který začíná podáním žaloby a končí vydáním rozhodčího nálezu. Dále se zde zabývám otázkou vzájemných vztahů mezi obecnými soudy a rozhodčím řízením a pokouším se o nastínění pohledu na roli obecných soudů a přiblížení jeho jednotlivých funkcí. Závěr mé práce zakončuje kapitola uznání a výkonu cizích 9

rozhodčích nálezů, ve které bych především zmínila úmluvu o uznání a výkonu rozhodčích nálezů. Cílem mé práce je podat přehled o rozhodčím řízení a o mezinárodní obchodní arbitráži, který bude věnován pochopitelně větší prostor. Touto prací bych chtěla přinést ucelený přehled, který může být využit při řešení soukromoprávních sporů či sporů v oblasti mezinárodního obchodního styku.

10

1. ROZHODČÍ ŘÍZENÍ 1. 1 Definice rozhodčího řízení Rozhodčí řízení (arbitráž) můžeme definovat jako „dobrovolné postoupení řešení sporu neutrální třetí straně, rozhodcům či rozhodčímu soudu (tj. soukromým osobám či nestátní instituci), která vydá po provedeném řízení závazné a vykonatelné rozhodnutí“1. Na rozhodčí řízení existují různé teoretické pohledy založené na čtyřech základních teoriích: a. Teorie smluvní (neboli konktrakční) – Základem rozhodčího řízení je rozhodčí smlouva, která dává rozhodcům pravomoc rozhodovat. Rozhodce jakožto zástupce stran zjišťuje, na čem se strany dohodly v hlavní smlouvě a poté to uvede v rozhodčím nálezu. Z tohoto důvodu je i rozhodčí nález smlouvou, kterou uzavírají nebo podepisují rozhodci jako zástupci sporných stran. b. Teorie jurisdikční (neboli rozsudková) – Každá ze sporných stran trvá na svém stanovisku a snaží se je prosadit. Rozhodci proto musí vykonávat skutečnou rozhodovací pravomoc, která je jim svěřena zákonem, který rozhodčí řízení připouští. Úkolem rozhodce je zde vyřešit určitý předložený spor a rozhodnout tak o nárocích uplatněných stranami. Jím vydaný rozhodčí nález je proto jurisdikčním aktem. c. Teorie smíšená (neboli hybridní) – V této teorii se prolínají prvky smluvní i jurisdikční teorie. Dle smíšené teorie je rozhodčí nález něco mezi rozsudkem a smlouvou. Strany pouze mezi sebou smluvně stanoví pravomoc rozhodce a tím mu poskytnou oprávnění spor projednat a rozhodnout. Jakmile je pak

1

ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2.,

aktualizované a rozšířené vydání. Praha: ASPI, a. s., 2008, s. 42. ISBN 978-80-7357-324-9.

11

rozhodce jmenován, vystupuje jako soudce a vydává pro strany závazné a vykonavatelné rozhodnutí. d. Teorie autonomní (neboli nezávislá) – Představitelé této teorie R. David a J. Rubellin- Devinchy tvrdí, že rozhodčí řízení se musí pojímat jako celek a je tedy nutné pátrat po jeho účelu. Právní úprava musí proto odpovídat určitým potřebám a očekáváním jeho uživatelům. Zvláštní pozornost má být věnována mezinárodní obchodní arbitráži, protože tam je třeba vidět budoucnost a další vývoj rozhodčího řízení.2 Rozhodčí řízení může probíhat pouze za splnění dvou základních předpokladů. Prvním z nich je existence zákonné úpravy možnosti řešit spor před rozhodci jako i soukromými osobami, či před rozhodčími soudy jako nestátními institucemi. Rozhodčí řízení může probíhat pouze za splnění dvou základních předpokladů. Prvním z nich je existence zákonné úpravy možnosti řešit spor před rozhodci jako i soukromými osobami, či před rozhodčími soudy jako nestátními institucemi. Podmínka přípustnosti je v českém právním řádu upravena v zákoně č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. V přípustnosti sporu k řešení v rozhodčím řízení neboli arbitrabilitu rozlišujeme subjektivní a objektivní. Arbitrabilita objektivní je upravena konkrétním právním řádu a lze ji uvést jako okruh otázek připuštěných právním řádem k řešení sporu před rozhodci. Subjektivní arbitrabilitou označujeme situaci, kdy je spor objektivně arbitrabilní, ale strany si samy zúží předmět smlouvy. Touto možností se označuje autonomie vůle stran. V § 2 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení je vymezeno, které spory mohou být na území České republiky projednány a rozhodnuty v rámci rozhodčího řízení – jsou arbitrabilní. Aby byl spor arbitrabilní musí splňovat určitá kritéria. Musí se jednat o spory majetkové mezi stranami s vyloučením sporu vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí incidenčních sporů vyvolaných prováděním konkursu nebo vyrovnáním, nebo o nichž to stanoví zvláštní zákon. Dále je nutno, aby mohly strany uzavřít o předmětu smír dle občanského soudního řádu (dále jen OSŘ). Smír lze podle § 99 OSŘ

2

RŮŽIČKA, Květoslav. Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky

a Agrární komoře České republiky. 2. rozš. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, s. 21-24. ISBN 80-86898-43-1.

12

uzavřít jen tehdy, „připouští-li to povaha věci“. Povaha věci umožňuje uzavření sporu bez nutné asistence třetího orgánu tam, kde strany mají předmět sporu ve své plné dispozici. Při zohlednění ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř. není povahou věci daná možnost uzavřít smír u: věci, kterou lze zahájit i bez návrhu (např. řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo udržení v ústavu zdravotnické péče, věci péče o nezletilé, řízení opatrovnické, řízení o dědictví řízení a další řízení kde to připouští zákon.), dále u věci, kde je rozhodování o osobním stavu (např. o neplatnosti manželství, o určení otcovství, o rozvodu, o osvojení, o prohlášení za mrtvého), a v neposlední řadě není daná možnost uzavřít smír u věci, kdy dohoda vyžaduje ke své platnosti souhlas soudu (tj. věci, kde hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků, např. zrušení společného jmění atd.). Část výše zmíněných případů by byla z arbitrability vyloučena i z jiných důvodů – např. nejedná se o spor majetkový, nejedná se o případ, kdy je jinak pravomocný k rozhodnutí soud atd. Proto, aby se stal spor arbitrabilním, musí být splněn i negativní kritérium, a sice to, že se nejedná o spory veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízení. Jestliže jsou naplněna tato kritéria, tak jde o spor arbitrabilní.3 Druhým předpokladem realizace rozhodčího řízení je potom platná dohoda stran o podřízení řešení sporu rozhodcům. I přesto, že má ustanovení rozhodce či rozhodčího senátu soukromoprávní charakter a řízení je možné realizovat jen na základě existující dohody stran, vlastní řízení si zachovává svou veřejnoprávní povahu. Řízení samo o sobě je řízením sporným a rozhodci zde vykonávají svou rozhodovací pravomoc na základě pravomoci obecně delegované státem a nikoliv na základě pouhé vůle stran, která je zhmotněná ve smlouvě. Stát pravidelně realizuje své kontrolní pravomoci vůči rozhodčímu řízení a zároveň pomáhá i přes státní soudy tam, kde rozhodci nemohou určité úkony vykonávat.4

3


aktualizované a rozšířené vydání. Praha: ASPI, a. s., 2008, s. 116-117. ISBN 978-80-7357-324-9. 4


aktualizované a rozšířené vydání. Praha: ASPI, a. s., 2008, s. 42-23. ISBN 978-80-7357-324-9.

13

1.2 Definice mezinárodního rozhodčího řízení Definice mezinárodního rozhodčího řízení je odlišná dle toho, z jaké koncepce vycházíme. Jednou z možných definic mezinárodního rozhodčího řízení je následující: Mezinárodní rozhodčí řízení či mezinárodní obchodní arbitráž je způsob řešení sporů o majetkové nároky vzniklé z provádění mezinárodního (obchodního) styku mezi fyzickými či právnickými osobami (obchodníky, podnikateli). Z pohledu koncepce jurisdikční je potřeba nejprve vymezit mezinárodní povahu absolutní a relativní. Absolutní mezinárodní povahou se rozumí situace, kdy je rozhodčí řízení považováno za mezinárodní z pohledu kteréhokoliv právního řádu. Tato situace se nazývá objektivní, neboť nastává i bez vůle stran. Jako příklad lze uvést situaci, když účastníci řízení mají vazbu na různé právní řády (např. ve smyslu místa podnikání, sídla a respektive i za určitých podmínek pobytu), nebo když ve fázi uzavírání rozhodčí smlouvy mají strany smlouvy vazbu k různým právním řádům. Řadíme sem i ty případy, kdy subjekty rozhodčího řízení mají sice vazbu jen k jednomu státu, ale jejich předmětem sporu je závazkový vztah, který obsahuje mezinárodní prvek. Relativní mezinárodní povahu lze chápat tak, že rozhodčí řízení je považováno za mezinárodní jen z pohledu určitého právního řádu. Tuto situaci označujeme za subjektivní, protože vůli stran může dojít ke změně povahy rozhodčího řízení z vnitrostátního na mezinárodní, neboli k tzv. internacionalizaci. Jedná se o případy, kdy např. strany, které mají bydliště na území jednoho státu, si zvolí pro rozhodování sporu stálý rozhodčí soud v zahraničí, nebo rozhodci sami rozhodnout o sudišti v jiném státě. To pouze za situace, kdy procesní ani soukromoprávní vztah neobsahují mezinárodní prvek, tzn. že existuje pouze vazba na jediný právní řád.5

5


aktualizované a rozšířené vydání. Praha: ASPI, a. s, 2008, s. 44-45. ISBN 978-80-7357-324-9.

14

1.3 Pilíře rozhodčího a mezinárodního rozhodčího řízení Vnitrostátní či mezinárodní rozhodčí řízení je vytvořeno kumulativním působením tří složek. Jsou jimi: 1. Autonomie vůle účastníků řízení a rozhodců, 2. Procesní garance státu jak vůči řízení samému, tak vůči jeho výsledku, tj. rozhodčímu nálezu, 3. Spolupůsobení obecných soudů projevujících se jednak ve funkcích pomocných (náhradní jmenování rozhodců, odvolávání rozhodců), a jednak ve funkcích kontrolních (zrušení rozhodčího nálezu, uznání a výkon rozhodčího nálezu atd.). Úhrnným působením těchto složek se rozlišuje rozhodčí řízení jak od řízení před soudy obecnými (např. omezeností vlivu vůle stran či rozhodujícího orgánu), tak od alternativních způsobů řešení sporů (např. neexistencí procesních garancí státu či spolupůsobení obecných soudů). Ve vnitrostátním rozhodčím řízení jsou všechny složky ovlivněny jediným právem a v rámci tohoto práva jsou do jisté míry i vyladěny, zatímco v mezinárodním rozhodčím řízení je tomu jinak. Mezinárodní rozhodčí řízení dělíme do skupiny tří norem: a. Normy procesní (tyto normy dopadají na rozhodčí smlouvu, dále na průběh rozhodčího řízení a uznání a výkon rozhodčího nálezu), b. normy mezinárodního práva soukromého (jsou to normy určující hmotné právo pro řešení merita sporu), c. normy hmotného práva (tyto normy se uplatňují na rozhodování o meritu věci). Každá z těchto norem může náležet k jinému právnímu řádu, pokud ale není regulován mezinárodní úmluvou.6

6


aktualiz. a rozš. vyd. Praha: ASPI, 2008, s. 50-51. ISBN 978-80-7357-324-9.

15

1.4 Druhy rozhodčího řízení Rozhodčí řízení rozdělujeme na řízení: ad hoc, institucionální, fakultativní a obligatorní. a. Rozhodčí řízení ad hoc – strany si zde ujednají způsob jmenování rozhodců, rozhodčího senátu, způsob, jakým bude rozhodovat a rozsah jeho působnosti. V takovém případě musí být rozhodčí smlouva vždy přesná a podrobná, aby se dle ní mohlo bez obtíží dospět k provedení rozhodčího řízení. Tyto rozhodčí smlouvy se většinou užívají pro osoby z těch zemí, které nemají dosud stálé rozhodčí soudy, nebo nechtějí využít některé ze světových rozhodčích institucí.7 b. Rozhodčí řízení institucionální – tento spor rozhoduje stálý rozhodčí soud.8 Dle některých právních předpisů lze zřídit stálý rozhodčí soud pouze na základě zákona. (např. § 13 odst. 1 ZRŘ)9. Institucionální rozhodčí řízení má oproti rozhodčímu ad hoc jisté výhody, díky kterým je i více využíváno v tuzemsku i v zahraničí a v praxi je považováno za bezpečnější a efektivnější. Strany mají možnost výběru z listiny rozhodců, nemusí s rozhodcem projednávat výši jeho odměn, zaplatí jen poplatek a tím je to pro stranu vyřešené. Další výhodou je dohled, což znamená, že u některých rozhodčích institucí jsou rozhodčí nálezy před jejich vydáním schváleny předsednictvem rozhodčího soudu, v případě úmrtí rozhodce nám smlouva nezanikne, ale spor může být rozhodnut jiným rozhodcem.

7

KUČERA, Zdeněk, Monika PAUKNEROVÁ a Květoslav RŮŽIČKA. Právo mezinárodního obchodu. Plzeň:

Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, s. 348. Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN 978-807380-108-3. 8


Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, s. 348. Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN 978-807380-108-3. 9

Podrobněji k otázce zřizování stálých rozhodčích soudu podrobněji Trapl, V.: K otázce zřizování

stálých rozhodčích soudů. Právní praxe v podnikání 7-8/1999, s.19 a násl.

16

Mezi renomované zahraniční rozhodčí instituce řadíme např: 

Mezinárodní rozhodčí soud Mezinárodní obchodní komory v Paříži (International Court of Arbitration of the International Chamber of Commerce),



Londýnský mezinárodní rozhodčí soud (London Court of Internatinal Arbitration),

c. Fakultativní rozhodčí řízení – k tomuto řízení je nezbytná platná rozhodčí smlouva, která musí být uzavřena mezi spornými stranami. Toto řízení nazýváme též i dobrovolným rozhodčím řízením (neboli dobrovolnou arbitráží), jelikož k němu strany přistupují na základě dobrovolně uzavřené rozhodčí smlouvy. d. Obligatorní rozhodčí řízení – nastává jen v případě, jestliže k jeho zahájení není potřeba uzavírat žádnou rozhodčí smlouvu, protože na základě vnitrostátního právního předpisu, či mezinárodní smlouvy stačí podat žalobu u příslušného rozhodce či rozhodčí instituce a žalovaný se poté musí rozhodčímu řízení podrobit. Obligatorní řízení jako jedno z mnoha řešení sporů z investic mezi fyzickými a právnickými osobami a státy, upravuje dvoustranné smlouvy o ochraně a podpoře investic, které investují na jejich území. Jako příklad lze uvést situaci, kdy se společnosti CME (investiční spor CME Česká republika B. V. vs. Česká republika; kauza TV NOVA) a Saluka (investiční spor Saluka Investment B. V. vs. Česká republika; kauza IPB) rozhodly žalovat Českou republiku a své nároky projednávat v rozhodčím řízení. Tomuto řízení se pak musela Česká republika podrobit, ačkoliv své uplatněné nároky považovala za neodůvodněné.10

10



17

1.4.1 Mezinárodní rozhodčí instituce a. Rozhodcovský súd Slovenskej obchodnej a priemyselnej komory Slovenská obchodní a priemyselná komora, která má sídlo v Bratislavě byla zřízena zákonem č. 9/1992 Zb., o obchodných a priemyslených komorách. Tento soud byl dle tehdy platného zákona č. 98/1963 Sb., o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku zaměřen na rozhodování sporů pouze tohoto druhu. V současné době je postavení Rozhodčího soudu SOPK upraveno dle § 12 an. ZRK spolu s § 16 zákona č. 9/1992 Zb., o obchodných a priemyselných komorách. Dnešní zákon již ukládá zřizovateli statut a rozhodčí řád. b. The Permanent Court of Arbitration at The Hague (PCA) Tento stálý rozhodčí soud, který má sídlo v Haagu (PCA) je činný v současné době také jako instituce soukromé obchodní arbitráže, neboť generální tajemník UNCITRAL byl pověřen úkolem jednat jako „appointing authority“ a to především v řízeních vedených podle UNCITRAL arbitrážních pravidel (UAR) z roku 28.04.1976, které byly přijaty institucí UNCITRAL za účelem poskytnutí vzorových modelů a možných formulací znění rozhodčí doložky a definují přesná pravidla rozhodčího řízení na mezinárodní úrovni. PCA byla vytvořena v roce 1899 na mezinárodní konferenci o míru v Haagu, aby řešila spory mezi státy prostřednictvím rozhodčích soudů. c. UNCITRAL arbitrážní pravidla UNCITRAL jsou prvním rozhodčím řádem, které se ujímá vedení ad hoc rozhodčích řízení a tím také vystupují proti monopolu institucionálních rozhodčích institucí. d. American Arbitration Association (AAA) Americká rozhodčí asociace (AAA) patří k těm rozhodčím institucím, které nabízejí provádění rozhodčího řízení, a sice podle několika rozhodčích řádů pro národní rozhodčí řízení a jednoho rozhodčího řádu pro mezinárodní rozhodčí řízení. AAA je nezisková organizace, která mimo jiné poskytuje 18

administrativní, vzdělávací a rozvojové služby pro obecně rozšířené použití řízení na řešení sporů. Mezi zvláštnost tohoto řízení bezesporu patří, že se neomezuje pouze na řešení sporů. AAA se zabývá i vyšetřováním případů sexuálního obtěžování a dále tak administrativní činností při volbách a organizaci hlasování o stávkách. e. Deutsche Institution für Schiedsgerichtbarkeit Německá rozhodčí instituce (DIS) vzešla z německého institutu pro rozhodčí řízení v Kolíně, který byl založen v roce 1974 hospodářskými spolky, vědeckými instituty a osobami praktikující rozhodčí řízení. Úkolem instituce bylo podporovat rozhodčí řízení a starat se o vědeckou činnost. Tato Německá rozhodčí instituce se stala po sloučení několika institucí vedoucí rozhodčí institucí v Německu, a jak již vyplývá z čísel uváděných statistikami, je stále více využívaná zahraničními osobami. f. International Court od Arbitration of the International Chamber of Commerce (ICC Court) Mezinárodní rozhodčí soud ICC v Paříži fungující v rámci Mezinárodní obchodní komory, jehož cílem je podporovat mezinárodní arbitráž a institucionalizovat rozhodčí řízení, byl zřízen v roce 1923. Rozhodčí soud provádí pouze mezinárodní rozhodčí řízení a je nejstarší vedoucí institucí mezinárodní arbitráže. g. London Court of International Arbitration (LCIA) Londýnský mezinárodní rozhodčí soud byl založen v roce 1892. LCIA je rozhodčí instituce, která nabízí institucionální rozhodčí řízení, které je určené jen pro mezinárodní spory. Je právnickou osobou (Company Ltd.), ve které má také podíl Královský institut rozhodců (Chartered Institute of Arbitrators) a v neposlední řadě i anglická veřejnost, která si tento rozhodčí soud nazývaný LCIA vytvořila.

19

h. Arbitration Instituce of the Stockholm Chamber of Commerce (SCC Court) Stockholmská obchodní komora (SCC) byla založena v roce 1902 a je soukromou organizací založenou za účelem podpory obchodu, průmyslu a námořní dopravy. Rozhodčí institut stockholmské obchodní komory je institucí, která provádí jak vnitrostátní, tak i mezinárodní rozhodčí řízení, podle téhož rozhodčího řádu. V oblasti mezinárodního rozhodčího řízení dostal tento rozhodčí institut uznání. i. Internationales Schiedsgericht der Wirtschaftskammer Österreich Mezinárodní rozhodčí soud obchodní komory Rakouska se sídlem ve Vídni byl založen v roce 1975. Tento soud je rozhodčí institucí, která nabízí institucionální rozhodčí řízení určené výhradně pro mezinárodní spory. Tato instituce patří mezi oblíbené v obchodním styku hlavně mezi Západem a Východem Evropy. j. World Intellectual Property Organisation (WIPO) Světová

organizace

na

ochranu

duševního

vlastnictví

(WIPO)

je

mezinárodněprávní organizací se sídlem v Ženevě, která byla založená v roce 1883. Cíl této organizace bylo podporovat ochranu duševního vlastnictví. WIPO je velmi aktivní v získávání podvědomí veřejnosti o svém rozhodčím řádu a již se dočkala jako rozhodčí instituce značné pozornosti.11

11

RABAN, Přemysl. Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice a

zahraničí. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2004, s. 162-190. Beckova edice právní instituty. ISBN 80-7179873-8.

20

2. ROZDÍLY MEZI ROZHODČÍM ŘÍZENÍM A JINÝMI ZPŮSOBY ŘEŠENÍ SPORŮ Rozhodčí řízení jako takové probíhá pod kontrolou účastníků a to na základě písemné smlouvy, kterou si účastníci předem stanovili, že jejich spor bude vyřešen jimi vybraným nezávislým subjektem. Tímto subjektem se stává buďto rozhodce (kterákoliv zletilá a svéprávná osoba) nebo stálý rozhodčí orgán (v ČR např. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR).12 Tento typ alternativního způsobu řešení sporu bývá využíván jako jiná možnost civilního procesu při řešení majetkových sporů. Dříve bylo možné rozhodovat spory pouze z mezinárodního obchodního styku, ale s přijetím nového zákona o rozhodčím řízení se oblast možného rozhodování sporů značně rozšířila a je již možné touto cestou řešit spory mimo státní soudy. Výhody rozhodčího řízení spočívají také v tom, že rozhodčí nález je snáze vykonavatelný, jelikož Newyorská úmluva z roku 1958 umožňuje uznání a výkon rozhodčích nálezů ve více než 146 státech celého světa.

2.1 Metody rozhodování v rozhodčím řízení 2.1.1 Majetkové spory Majetkové spory řeší především situace, kdy se za úplatu převádí nějaké právo (příkladem může být vlastnické právo u kupní smlouvy) nebo majetková hodnota. Dále sem řadíme majetkové spory obchodní a občanskoprávní (např. majetkový spor u kupní smlouvy), pracovně právní (nároky z neplatného rozvázání pracovního poměru, či spor o mzdové nároky apod.) a rodinně právní (spor o výživné mezi zletilými osobami). Majetkové spory dále rozdělujeme na Vnitrostátní spory, kde se rozhodují spory mezi subjekty z České republiky a Mezinárodní spory mezi subjekty, z nichž je alespoň jeden subjekt ze zahraničí. 12

Alternativní způsoby řešení sporů - Česká republika. Evropská soudní síť pro občanské a obchodní věci [online].

28.02.2007 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/civiljustice/adr/adr_cze_cs.htm#2.2.

21

2.1.2 Spotřebitelské spory  Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů – (ADR – tento systém umožňuje alternativní postup řešení sporů jinou než klasickou soudní cestou. Tento systém řeší především spory, které vznikly z neplnění smluvních závazků, kde na jedné straně stojí podnikatel a na druhé straně spotřebitel. Klasickým příkladem může jít například o spory uznání reklamace vad zboží koupeného v obchodě,  úhradové spory ve zdravotnictví – Rozhodčí soud je koncipován bez přímé vazby jako nezávislý orgán na výkonnou moc, poskytovatele zdravotní péče nebo zdravotní fondy. Pro pacienty je zajisté již dlouho očekávaným a potřebným nástrojem, jak podrobit nezávislému a efektivnímu dohledu rozhodování o nárocích ze zdravotního pojištění, na které si povinně přispívají.13

2.1.3 Online řízení (ODR) Jedná se o novou z možností rozhodčího řízení, která je účinným nástroje obzvláště při řešení jednodušších obchodních sporů. Výhodou tohoto procesu je, že celý proces probíhá elektronicky a celé řízení trvá zhruba pětatřicet dnů od podání žaloby elektronicky včetně zaslání příloh, přes úhradu poplatků, jmenování rozhodce a rozhodnutí a vydání rozhodčího nálezu, který je možné si vyžádat i v papírové podobě u tajemnice Rozhodčího soudu.14

13

Česká republika. Pravidla o nákladech rozhodčího řízení pro vnitrostátní úhradové spory ve

zdravotnictví.

In:

Rozhodčí

soud

při

HK

a

AG

České

republiky.

2011.

Dostupné

z:

http://www.soud.cz/pravidla/pravidla-o-nakladech-rozhodciho-rizeni-pro-vnitrostatni-uhradovespory-ve-zdravotnictvi-2011 14

Česká republika. Pravidla o nákladech rozhodčího řízení on-line: Příloha k Řádu on-line. In: Rozhodčí

soud při HK a AG České republiky. 2004. Dostupné z: http://www.soud.cz/pravidla/pravidla-onakladech-rozhodciho-rizeni-on-line-2004

22

2.1.4 Doménové spory15 Tj. CZ, EU, .com, .net, .biz, .info, .co, .nl a další doménová jména nejvyšší úrovně.16 Rada Evropy na svém zasedání v Lisabonu v březnu v roce 2000 označila v tzv. Lisabonské strategii vytvoření domény prvního řádu .eu za jednu ze svých priorit v souvislosti s urychlením a podporou elektronického obchodu. Prvním výsledkem tohoto procesu bylo Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 733/2002 o zavedení domény prvního řádu .eu. Mezi nejčastější příčiny těchto sporů patří nekalosoutěžní jednání, které spočívá v tzv. blokační registraci doménového jména třetí osobou, kdy tato osoba zaregistruje doménové jméno známé obchodní společnosti nebo osoby, se kterou nemá nic společného a druhým typem sporu je pak registrování obchodně zajímavých názvů, které nejsou držitelem následně vůbec využívány.17

2.2 Výhody a nevýhody rozhodčího řízení Rozhodčí řízení má oproti soudnímu řízení řadu podstatných výhod, ale samozřejmě i několik nevýhod. Okruh věcí, ve kterých právo rozhodovat je místo státnímu soudu dáno rozhodcům stanovují vždy vnitrostátní předpisy příslušného státu nebo mezinárodní platná smlouva.18

15

Česká republika. Řád pro řešení sporů o domény .cz. In: Rozhodčí soud při HK a AG České republiky.

2010. Dostupné z: http://www.soud.cz/rady/rad-pro-reseni-sporu-o-domeny-cz-2010 16

O rozhodčím řízení. ROZHODČÍ SOUD: při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR [online]. 2009

[cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://www.soud.cz/o-rozhodcim-rizeni. 17


Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, s. 362-264. Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN 978-80-7380-108-3. 18


Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, s. 346-347. Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN 978-80-7380-108-3.

23

2.2.1 Výhody rozhodčího řízení a. jednoinstančnost – rozhodčí řízení je jednoinstanční19, což urychluje spor tím, že není možné se odvolat a ani podat jiný řádný opravný prostředek.

U

některých ze stálých rozhodčích soudů jsou stanoveny lhůty, ve kterých musí být rozhodčí nález vydán.20 Lze si ale připlatit za urychlené řízení, a to s vyřešením sporu do tří nebo dokonce do jednoho měsíce,21 b. nižší náklady – náklady na rozhodčí řízení jsou s ohledem na jeho jednoinstančnost a skutečnost, že při něm nemusí být strana povinně zastoupena místním advokátem, jsou nižší než v řízení před obecnými soudy.22 Poplatky za rozhodčí řízení bývají někdy až o 25% levnější, než poplatky obecných soudů. Základní sazba soudního poplatku obecných soudů jsou 4% z hodnoty předmětu sporu, základní sazba poplatku za rozhodčí řízení je zpravidla 3%, přičemž lze ještě poplatky snížit při větším počtu sporů,23 c. neformálnost – rozhodčí řízení na rozdíl od řízení před obecnými soudy není svázáno řadou povinných formálních kroků a procesních otázek, které mohou být účastníky zneužity k průtahům řízení. Samozřejmostí je dodržení procesních předpisů,

19 20

ŘÁD: Řád pro mezinárodní spory. In: č. 216/1994 Sb. 1.2.2007, §1/5. RŮŽIČKA, Květoslav. Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky

a Agrární komoře České republiky. 2. rozšířené vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, s. 27. ISBN 80-8689843-1. 21

Ust. § 27a čl. (1), písm. a) Řádu pro mezinárodní spory (úplné znění ke dni 1.2.2007) Rozhodčího

soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky 22


a Agrární komoře České republiky. 2. rozš. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, s. 27. ISBN 80-86898-43-1. 23

Sazebníky nákladů rozhodčího řízení. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a

Agrární

komoře

České

republiky

[online].

http://generator.citace.com/dok/wO9WXTc8wKxfiIus

24

2009

[cit.

2012-04-23].

Dostupné

z:

d. rychlost – pro strany je asi nejdůležitější výhodou rychlost. Zatímco délka řízení před obecnými soudy může trvat až několik let, délka sporu, které je rozhodována v rozhodčím řízení trvá několik málo měsíců. Záleží na komplikaci sporu, u těch méně závažných dosahuje délka (dle webu BusinessInfo.cz) rozhodčího řízení 1-2 měsíce a u komplikovanějších sporů netrvá rozhodčí řízení déle než tři měsíce. Ihned po nabytí právní moci rozhodčího nálezu, je možné okamžitě zahájit exekuci na majetek dlužníka, e. neveřejnost – má význam zejména v případech, ve kterých jsou projednávány informace, které mohou být obchodním tajemstvím účastníků řízení nebo také tam, kde strany sporu nemají zájem na medializaci sporu a jeho předmětu. V tomto řízení tedy není možná účast zástupců konkurence stran sporu, novinářů apod. Díky této funkci je zajištěna povinnost naprosté mlčenlivosti,24 f. široká vykonatelnost rozhodčího nálezu – rozhodčí nález, který obdrží sporné strany, nabývá účinků pravomocného rozsudku a může být bez dalšího použit jako řádný podklad pro nařízení exekuce. Nespornou výhodou v tomto řízení je také to, že rozhodčí nález lze snáz použít jako exekuční titul v zahraničí oproti rozsudkům obecných soudů, neboť ty jsou v zahraničí považovány za rozhodnutí cizí státní moci, g. možnost uzavřít smír – rozhodčí řízení nemusí být vždy ukončeno autoritativním vydáním rozhodčího nálezu, ale vzhledem k neformálnosti řízení má rozhodce větší prostor pro uzavření smíru mezi spornými stranami, h. nemožnost vyhýbat se doručování zásilek – znění našich rozhodčích doložek ve spojení s Řádem pro jednání znemožňuje dlužníkům vyhýbat se řízení v případě, že se odstěhují ze své adresy nebo se úmyslně vyhýbají přebírání zásilek,25

24

Výhody rozhodčího řízení. Arbitrážní soud České republiky [online]. 2011 [cit. 2012-04-03]. Dostupné

z: http://www.rozhodcidolozka.cz/vyhody-rozhodciho-rizeni.php 25

Výhody rozhodčího řízení. Rozhodčí soud ve věcech majetkových [online]. 2006 [cit. 2012-04-03].

Dostupné z: http://www.arbitraz-kladno.cz/vyhody-rozhodciho-rizeni.html

25

i. výběr rozhodců – smluvní strany si mohou navzájem vybrat, zda-li spor bude rozhodovat jediný rozhodce nebo rozhodčí senát26, mohou si zvolit takového rozhodce, u kterého předpokládají, že spor rozhodne kvalifikovaně a nestranně. Pro spory s mezinárodním prvkem platí tvrzení O. Ellera, že „Rozhodci jsou většinou voleni tak, aby ovládali příslušný cizí jazyk bez tlumočníků, čímž se také sníží náklady celého řízení, j. postavení rozhodců – rozhodci mají vždy postavené jako soukromé osoby a nikdy nemají postavení státního orgánu jako soudci. Z tohoto důvodu se na rozhodčí řízení nehledí jako na projev suverenity a pro doručování písemností souvisejících s rozhodčím řízením nejsou kladeny zvláštní podmínky. Jakákoliv písemnost včetně rozhodčího nálezu se může do zahraničí doručovat bez ohledu na to, zda s cizím státem má Česká republika uzavřenou smlouvu o právní pomoci či nikoliv, k. snadná vymahatelnost – již od minulého století je zajištěna snadnější vymahatelnost splnění povinností stanovených rozhodčími nálezy vydanými v rozhodčím řízení, které se koná na území jak České republiky, tak i v Tuzemsku a v zahraničí. Newyorskou úmluvou, která snadno vymahatelnost zajišťuje, je v současné době vázáno více než 146 států.27

2.2.2 Nevýhody rozhodčího řízení Rozhodčí řízení má i několik potencionálních nevýhod, kterými se rozumí především ty, které lze při důkladné znalosti řízení eliminovat. Například výběrem jiného místa konání řízení, nebo dohodou přímo v rozhodčí smlouvě či volbou určitého postupu. Mezi nejzávažnější nevýhody rozhodčího řízení bezesporu patří:

26

RS při HK ČR a AK ČR pro vnitrostátní spory, v platném znění ke dni 1.2.2007, §21.

27

About UNCITRAL. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České

republiky: UNCITRAL - United Nations Commission on International Trade Law [online]. 2012 [cit. 201204-23]. Dostupné z: http://www.uncitral.org/uncitral/en/about_us.html

26

a. Rozdíl jednotlivých právních úprav v tzv. arbitrabilitě sporu – může dojít k situaci, kdy je spor v místě vedení sporu arbitrabilní a v místě nuceného výkonu rozhodčího nálezu nikoli, b. předběžné opatření – ve většině právních úprav nemá rozhodce možnost sám nařídit předběžné opatření, které by bylo vykonané jinak než dobrovolně, proto strana musí využít obecného soudu, c. související spory – nevýhodou těchto sporů je to, že rozhodčí senát nemůže nařídit společné projednání sporů. Jednotlivé spory se liší jak existencí, tak i neexistencí rozhodčí smlouvy, tak i různě nominovanými senáty či rozhodci. Tento problém často nastává zejména u investiční výstavby, kdy je zadavatel spojen rozhodčí smlouvou jen s hlavním dodavatelem, ale nikoliv s jeho subdodavateli,28 d. užší pravomoc – v tomto dokazování nemohou rozhodci na rozdíl od soudů vynucovat procesní povinnosti od třetích osob. Nemají donucovací pravomoc předvolávat svědky a nemají ani pravomoc vyžadovat předložení písemností k provedení důkazů, vydávat předběžná opatření k zatimní úpravě poměrů účastníků. K provedení těchto úkonů by rozhodci museli dožádat soud,29 e. proceduální pravidla – co se týče vedení Rozhodčího řízení, tak jsou kladeny podstatně vyšší nároky na samostatnou aktivitu obou stran sporu, neboť je důsledně založeno na principu vigitantibus iura („bdělým náležejí práva“). Na rozdíl od soudu rozhodce nemá poučovací povinnost o jejich procesních právech a povinnostech, ale je zodpovědností každé ze stran, aby si svá práva hájila vždy účinně a včas,

28


aktualiz. a rozš. vyd. Praha: ASPI, 2008, s. 62-63. ISBN 978-80-7357-324-9. 29

Výhody a nevýhody rozhodčího řízení. Peníze [online]. 2000 [cit. 2012-04-04]. Dostupné z:

http://www.penize.cz/dluhy/18998-vyhody-a-nevyhody-rozhodciho-rizeni.

27

f. listinné důkazy – každá ze žalovaných stran musí vždy v žalobní odpovědi připojit listinné důkazy, jimž doloží svá tvrzení. V opačném případě rozhodce vydá rozhodčí nález proti ní. Naopak soud v tomto případě, má-li za to, že dosud nebyly ve sporném řízení prokázány skutečnosti, které některý z účastníků řízení tvrdí, tak je povinen účastníka poučit o tom, že je třeba soudu předložit důkazy a že nesplnění této důkazní povinnosti může znamenat jejich neúspěch ve věci, neboť neunese důkazní břemeno.30 Samozřejmě je ale nutné co se nevýhod Rozhodčího řízení týče zdůraznit, že nevýhoda pro jednu stranu většinou znamená výhodu pro stranu druhou. Jako příklad lze uvést např.: Dluží-li uživatel bytu prokazatelně nájemné, většinou na výzvu rozhodce ani nereaguje. Popřípadě když zareaguje, tak bez listinných důkazů. V tomto případě tak může rozhodce rozhodnout velice rychle, nejčastěji ve prospěch pronajímatele. 25

2.3 Instituce pro řešení sporů Mezinárodní obchodní komunita disponuje více druhy prostředků, které značně napomáhají k řešení sporů či řeší spory. Jde jak o instituce a instituty států vytvořené mocí veřejnou, či o instituty garantující rozhodovací proces mocí veřejnou, tak i o instituce a instituty vytvořené mimo dosah moci veřejné samotnou komunitou obchodníků. Pro účely této práce si lze instituty sloužící k řešení sporů rozdělit do tří skupin: a. Alternativní způsoby řešení sporů (ADR) – Tento termín označuje všechny způsoby řešení sporů, které v žádném ze svých prvků či fází řízení nevyužívají veřejné moci k zajištění pomocných či kontrolních funkcí. Základem tohoto řízení je platná dohoda stran, strany se účastní dobrovolně na řešení sporů a úspěšným výsledkem je pouze dohoda stran – např. o plnění, o náhradě škody či o adaptaci původní smlouvy. ADR slouží jednak jako prostředek

30

Výhody a nevýhody: Nevýhody Rozhodčího řízení. Ústecké Rozhodčí centrum [online]. 01.11.2010

[cit. 2012-04-04]. Dostupné z: http://rozhodce.aspone.cz/van-nrr.html.

28

napomáhající k nalezení řešení sporu či jako prostředek řešící spor. Základním rysem těchto prostředků je dobrovolnost stran v podřízení se tomuto procesu a dále „pohyb“ institutu mimo přímou právní regulaci. ADR jako takové se většinou nesnaží o zhodnocení právní situace stran, ale spíše se obrací na hledání kompromisu odpovídajícího hospodářským či jiným zájmům stran. Paradoxně lze tímto změnit povahu institutu a konvertovat jej směrem k řízení rozhodčímu, b. mezinárodní rozhodčí řízení, respektive mezinárodní obchodní arbitráž – tento druh řízení je realizován u rozhodců/senátů ad hoc nebo u institucionalizovaných rozhodčích soudů. Základním rysem tohoto řízení je existence prvku dobrovolnosti v podřízení se tomuto typu řízení a současně s ním i „zaštítění“ tohoto typu řízení mocí veřejnou jak v účincích úkonů realizovaných směrem k tomuto řízení, tak v rámci tohoto řízení. I přestože je dohoda základem Rozhodčího řízení a bez ní nemůže být konán, tak je stejně významným prvkem i spolupůsobením moci veřejné, c. řízení před obecnými (státními) soudy – tento typ řešení představuje pro obchodníky obecnou možnost řešení sporů. Problémy, které jsou tradičně uváděny ve spojení s tímto typem řízení a současně i důvody, proč jsou hledány jiné cesty, jsou jednak problémy dané obecně, bez členění na spory vnitrostátní a mezinárodní a dále problémy související s tím, že se jedná o spor s mezinárodním prvkem. Lze zmínit například otázku určení pravomoci soudů určitého státu, problémy související s právní mocí v mezinárodním měřítku a v neposlední řadě i problémy související s uznáním a výkonem rozhodnutí v jiném státě. Tyto problémy narůstají především tam, kde neexistuje mezinárodně jednotná úprava. Vytvořením tzv. evropského justičního prostoru ve věcech civilních výrazně omezilo problémy, které byly dány existencí jednotného vnitřního trhu na jedné straně a autonomní jurisdikcí soudů členských států na straně druhé. Mezinárodně jednotná úprava je i přes snahy mezinárodních organizací typu Haagská konference mezinárodního práva soukromého v nedohlednu. 29

Tyto tři typy prostředků mají jak přirozené meze, tak i meze právní. Mezi přirozené meze řadíme například dobu, kdy se strany rozhodnou pro dohodu o řešení sporů. Jiná je také situace v době, kdy žádný spor neexistuje, jiná v době, kdy spor existuje a jen jedna ze stran má zájem na jeho rychlém řešení. Druhá je v očekávání negativního rozhodnutí a má zájem spíše řešení odsunout. Jinak vypadá i situace, kdy jedinou možností po vzniku sporu je dle obecně sdílené zásady autor sequitur forum rei, čili žalovat v místě sídla či místa podnikání žalovaného. Mezi typický příklad meze právní je v případě rozhodčího řízení tzv. arbitrabilita sporu, tj. přípustnost sporu k řešení před rozhodci. O této otázce rozhodují vždy výhradně národní úpravy. Další možností, kdy se uplatňuje vůle stran je prorogace soudu. Jsou to dohody o tom, který ze soudů má pravomoc, respektive příslušnost k řešení daného sporu. Tato možnost není samozřejmě dána u všech sporu a i zde právní řád státu určuje, u kterých typů sporů lze dohodou stanovit (mezinárodní) pravomoc soudů.31

2.3.1 ADR a Rozhodčí řízení Jistou spojnicí mezi těmito druhy způsobů řešení sporů je nezastupitelná existence vůle stran podrobit se tomuto způsobů řešení. U obou řízení existuje snaha o dosažení smírného řešení problémů. Naopak značné rozdíly jde vidět v cílech obou typů řízení. Zatímco cílem rozhodčího řízení je vždy dosáhnout a vydat rozhodnutí, kterým je vykonavatelné (rozhodčí nález), cílem ADR je dosažení realizované, dobrovolné dohody představující pro obě strany vhodné řešení problémů, který mezi nimi vznikl. Dalším rozdílem je nepochybně vliv právního řádu a sudiště. Toto místo má vliv na celou řadu otázek – od vlivu orgánů státu, kde je řízení konáno, až po otázku „státní příslušnosti“ rozhodčího nálezu bez ohledu na skutečnosti, jakou doktrínu zaujímáme. Pro ADR je v tomto případě místo nezajímavé. Mezi další rozdíl nepochybně zařadíme dispozici nejenom se zahájením řízení, ale i v jeho ukončení. Zatímco ADR jsou pravidelně v dispozici stran, z nichž může každý či obě společně jednání ukončit, je tato otázka v řízení rozhodčím v dispozici stran.

31



30

V průběhu rozhodčího řízení je kladen důraz na zachování právních principů včetně respektování práv stran, v průběhu řízení v rámci ADR je kladen důraz na zájmy obou stran. V rozhodčím řízení se to následně projeví v celé řadě otázek, jimiž jsou právo na spravedlivý proces, právo být slyšen v řízení či rovnost postavení stran. Kombinaci Rozhodčího řízení a ADR lze provést tam, kde stany nejprve volí některý z prostředků v rámci ADR a po vyčerpání možností dohody sahají k rozhodčímu řízení. Mohou se ale vyskytnout i případy, kdy dochází k užšímu spojení obou řízení a lze tak zaznamenat i integraci prostředku z oblasti ADR do řízení rozhodčího.

2.3.2 ADR a řízení před soudy obecnými Tyto dva druhy řízení mají skutečně více rozdílného než společného, pokud tedy za společné nepovažuje možnost uzavřít smír před soudem obecným. V odborné literatuře, která se věnuje řešení sporů, se objevují výzvy k větší integraci ADR do řízení před soudy obecnými. V roce 2004 byl vydán návrh směrnice o některých aspektech zprostředkování v občanských a obchodních záležitostech.32 Právě tato směrnice se snaží o vytvoření určité vazby mezi mediačním řízením a řízením soudním, i přesto že je tato iniciativa poněkud problematická. Tradiční sféra řešení sporů, která se pohybuje mimo sféru veřejného soudnictví a je charakteristická pružností, se tak stává předmětem právní regulace.33

2.4 Jednotlivé užívané prostředky Do skupiny alternativních metod řešení sporů pomocí třetí osoby patří řada různých prostředků typů mediace, konciliace, expertizy, mini-trial, pre-referee, technická expertiza, adjudication a řada dalších. Vzájemné odlišení a definování jednotlivých forem je umožněno především tím, že řada stálých institucí, např. rozhodčí soud nabízí i tuto aktivitu, která je u stálých

32

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. března 2007 o návrhu směrnice

Evropského parlamentu a Rady o některých aspektech zprostředkování v občanských a obchodních záležitostech (KOM(2004)0718 – C6-0154/2004 – 2004/0251(COD) 33



31

rozhodčích soudů nabízena vedle rozhodčího řízení. Pro všechny tyto případy je ale nutné i uvědomit, že vyžadují dobrou vůli stran najít smírné řešení, případně kompromisní řešení. Smyslem zde není vést spor a dospět k výroku o vině či nevině, smyslem je vyřešit problém.34

2.4.1 Mediace Mediace je proces, při kterém jsou třetí osobou sporné strany přivedeny k jednacímu stolu k asistovanému projednávání, při němž se provede neutrální posouzení dané situace a je navržena konkrétní dohoda uzavřená závazným či nezávazným nálezem. Někdy je mediace označována též jako konciliace, pro kterou je charakteristické, že strany jsou přivedeny k jednacímu stolu, zatímco pro mediaci i tvorba konkrétního řešení prostřednictvím třetí strany. Zvláštní formou mediace je soudní mediace, která nevychází se stranami respektované pozice ve společenství nebo z morální autority, ale z oficiální pozice soudce, zejména z jeho znalostí práva a oprávnění vydat závazné rozhodnutí. Mezi charakteristické znaky mediace můžeme zařadit: 

Jedná se o nezávazný proces, jehož průběh je kontrolován spornými stranami. Nezávaznost se projevuje i v možnosti kdykoliv mediaci ukončit a začít řešit spor jinou cestou (např. jiného ADR procesu, či cestou arbitráže nebo soudu),



jedná se o důvěryhodný proces, ve kterém sporné strany nemohou být nuceny uveřejnit informace, jež mají být uchovány v tajnosti, což přispívá k větší důvěrnosti,



mediace je též označována jako proces založený na zájmu stran. Mediace řeší své vztahy v budoucnosti, tedy na základě jejich současných zájmů

34



32

oproti soudnímu a rozhodčímu řízení, které řeší vztahy, jež se odehrály v minulosti. Základní rozlišení mezi mediací a arbitráží spočívá v tom, že arbitráž je pro strany závazná a vede se procesními pravidly, jež jsou sice méně formální než soudní, avšak formálnější než pravidla mediační. V praxi se ale často setkáváme s tím, kdy oba procesy jsou kombinovány, a záleží na sjednaných pravidlech či řádech institucí, jak je taková kombinace provedena. Vzorový zákon UNCITRAL vydaný v roce 2002 je proces, jehož pomocí strany žádají třetí osobu o pomoc v jejich pokusu v dosažení přátelského urovnání jejich sporu vyvstávajícího, nebo týkajícího se smluvního nebo jiného právního vztahu, při němž nemá konciliátor pravomoc stranám uložit rozhodnutí sporu. Jako příklady institucí, které nabízejí mediaci či konciliaci lze uvést například: Mezinárodní obchodní komoru v Paříži (ICC), Arbitrážní centrum Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO), Americká arbitrážní asociace (AAA), Rozhodčí soud v Londýně (LCIA) a mnoho dalších. V případě, že by si strany nezvolily ani jednu z uvedených institucí, vytvořila UNCITRAL v roce 1981 pravidla konciliace (UNCITRAL Conciliation Rules).35

2.4.2 Mini-trial V tomto řízení jde také o smírnou cestu řešení sporu, jejíž smyslem je pomoci stranám ve snaze najít rychle a méně nákladné řešení, než je budoucí řešení před soudem. Další možností je také nastínění pravděpodobného výsledku soudního řízení, kdyby k němu došlo. Dále by měla napomoci stranám uvědomit si silné či slabé stránky pozice a uvědomit si možný budoucí vývoj. Určitou uchopitelnější a pevnější podobu mu dodaly AAA v Evropě v 90. letech Obchodní komora v Curychu a v současnosti nabízí mini-trial z evropských institucí například CEPANI (Belgian Centre for Arbitration and Mediation). Známý mediátor T. Arnold definoval mini-trial jako

35

Austria. UNCITRAL Conciliation Rules. In: Vienna: UNITED NATIONS COMMISSION ON

INTERNATIONAL

TRADE

LAW

(UNCITRAL),

1980.

Dostupné

http://www.uncitral.org/pdf/english/texts/arbitration/conc-rules/conc-rules-e.pdf

33

z:

hybridní formu nezávazné arbitráže a mediace.36 Mini-trial je tedy postup, při němž dochází ke strukturované výměně informací určené vysokému vedoucímu managementu stran, který není osobně zainteresován pracovními úkoly pouze na vyšetření sporu a má pravomoc spor smírně vyřešit na základě prezentovaných informací, provedením důkazů, slyšením stan atd. Výsledkem by mělo být uzavření dohody odstraňující spor.37

2.4.3. Technické expertizy, Dispute Review Board, experti Tyto druhy řízení hledají vznik problému z pohledu technického či faktického, přičemž tyto způsoby mohou být doprovázeny i možností přijmou rozhodnutí, které je pro strany závazné. Takovou formu představuje například Dispute Review Board, která je užívána zejména ve finančně nákladných investičních projektech. V některých případech například Světová banka podmínila financování projektu výslovně zájmem na zřízení výše uvedené rady jako prostředku pro řešení sporů. Jako příklad tohoto typu řízení je uváděna stavba druhého proudu tunelu v Coloradu. Zatímco prvá stála v podstatě dvojnásobek díky nákladům na soudní řízení, při druhé bylo využito úspěšně této formy a byly průběžně odstraňovány problémy, které mohly přerůst do neovlivnitelných sporů. Další zajímavá varianta představuje ustanovení nezávislého experta, který zaujímá svou pozici již na počátku existence smluvního vztahu. Je zde možná kombinace s dalšími typy řízení a zpráva experta se může stát rozhodujícím impulsem pro podání či nepodání žaloby. Předlohou pro funkci experta byla funkce „Engineer“ – „inženýr“ v obchodních podmínkách FIDIC, které poskytují základnu pro řešení sporu mezi smluvními stranami. Spor je nejprve předložen inženýrovi, který má za úkol informovat strany o svém rozhodnutí v průběhu 84 dnů od toho, co mu byl spor předložen. Pokud by strana s rozhodnutím nesouhlasila, je v průběhu 70 dnů spor předložen rozhodčímu soudu při Mezinárodní obchodní komoře v Paříži. Zajímavostí je i v tomto řízení vlastní role experta v závislosti na tom, zda působí v rámci systému

36


aktualiz. a rozš. vyd. Praha: ASPI, 2008, s. 32. ISBN 978-80-7357-324-9. 37


zahraničí. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2004, s. 21-23. Beckova edice právní instituty. ISBN 80-7179-873-8.

34

common law jako svědek na podporu názoru jedné ze stran, nebo oblasti vlivu kontinentálního práva jako nezávislá osoba.38

38



35

3. OBECNÉ ZÁSADY ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ 3.1 Zásady rozhodčího řízení V zásadě je vždy po podání žaloby sporu přiděleno tzv. Evidenční číslo sporů (dále jen „Rsp“), které spor provází po celou dobu jeho projednávání, rozhodování a po vydání rozhodčího nálezu jsou písemnosti i spolu s rozhodčím nálezem pod ním Rozhodčím soudem (dále jen „RS“) archivovány. Do spisu mají oprávnění nahlížet pouze rozhodci, kteří příslušný spor rozhodují, dále členové předsednictva RS v případě rozhodování námitky nedostatku pravomoci RS nebo odmítnutí rozhodců a v neposlední řadě strany a jejich oprávnění zástupci. Při podání žaloby RS to sebou nese závažné právní účinky hmotně právní a procesně právní.39 Pro běh jak hmotně právních lhůt, jimiž jsou promlčení a prekluze, tak i procesně právních lhůt má zásadní význam podání žaloby. Otázka zachování lhůt je obsažena v ustanovení § 16 RozŘ.40 Hmotně právní podmínky stanovují, že uplatní-li strana svůj nárok před rozhodci v promlčecí nebo prekluzivní lhůtě a rozhodnou-li rozhodci, že není dána pravomoc RS, nebo došlo-li ke zrušení rozhodčího nálezu a strana podá opětovně u obecného soudu nebo u jiného příslušného orgánu žalobu nebo návrh na pokračování v řízení do 30 dnů ode dne, kdy straně bylo doporučeno rozhodnutí o nedostatku pravomoci RS nebo o zrušení rozhodčího nálezu, tak zůstávají účinky podané žaloby zachovány. Jako příklad si lze uvést například zastavení rozhodčího řízení z důvodu nedostatku pravomoci RS. Rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu nedostatku pravomoci RS může být vydáno až v době, kdy promlčecí či prekluzivní doba již uplynula. Věřitel má možnost tomuto zabránit dle ustanovení § 16 ZRŘ, když ve stanovené lhůtě 30 dnů podá žalobu u obecného soudu, či jiného rozhodčího soudu nebo rozhodců v rozhodčím řízení ad hoc. U procesně právních účinků podání žaloby řadíme povinnost rozhodců zkoumat, zda jsou procesní podmínky splněny a za další, zda

39



BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů: komen

Praha: C.H. Beck, 2004, s. 108. ISBN 80-7179-629-8.

36

. 1. vyd.

existují předpoklady práva na žalobu. Vlastní zkoumání jejich existence je považováno za klíčové body rozhodčího řízení.

3.2 Druhy zásad rozhodčího řízení ZRŘ nevyjmenovává výslovně jednotlivé zásady rozhodčího řízení, ale ty základní jsou stručně vyjádřeny v § 18 ZRŘ, který stanovuje pro strany rovné postavení a stranám je poskytnuta plná příležitost k uplatnění jejich práv. Rozhodčí řízení, které probíhá na území České republiky, vychází dle českých právních předpisů z následujících zásad41: a. Zásada rovnosti účastníků – všichni účastníci mají v rozhodčím řízení, stejně jako v občanském soudním řízení rovné postavení, což znamená, že žádný z účastníků není v řízení zvýhodněn. Každý z účastníků má právo předkládat rozhodci potřebné návrhy, navrhovat důkazy, vyjadřovat se ke všem skutečnostem apod. Jejich povinnost je zároveň i přispět k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení zejména tím, že pravdivě a úplně vylíčí všechny potřebné skutečnosti a označí důkazní prostředky a na závěr řízení shrnou své návrh a vyjádří se k dokazování a k právní stránce věci. Jestliže například jedna ze stran nesouhlasí s platností smlouvy, může buď jedna strana žalovat o určení platnosti smlouvy, nebo druhá strana o určení neplatnosti,42 Aby byly tyto zásady dodrženy, stanoví ZRŘ požadavky na rozhodce a to pro jejich nestrannost, nepodjatost a nezávislost na kterékoliv sporné straně. Porušením zásady rovnosti stran je jedním z hlavních důvodů pro zrušení rozhodčího nálezu soudem. b. Zásada dispoziční – tato zásada umožní stranám určit si, zda spor bude projednán v rozhodčím řízení ad hoc nebo před stálým rozhodčím soudem. Mohou si také stanovit počet rozhodců a po podání žaloby může žalobce vzít

41


a Agrární komoře České republiky. 2. rozš. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, s. 95-98. ISBN 80-86898-43-1. 42

BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů:

Praha: C.H. Beck, 2004, s. 108. ISBN 80-7179-629-8.

37

. 1. vyd.

žalobu zpět buď částečně, nebo zcela. Mezi dispoziční úkony v rozhodčím řízení řadíme: Návrh na zahájení řízení, změnu návrhu na zahájení řízení, zpět vzetí návrhu na zahájení řízení, uznání nároku, obrana odpůrců a jeho námitky, vzájemný návrh a v neposlední řadě možnost uzavření smíru, c. zásada projednací – povinnost rozhodců je zjistit v součinnosti se stranami skutkový stav věci a přitom rozhodnout o uplatněných nárocích či námitkám vůči nim, d. zásada volného hodnocení důkazů – rozhodci musí zhodnotit provedené důkazy dle svého uvážení, a to každý jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž je jejich povinností pečlivě přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, e. zásada neveřejnosti – dle § 19 odst. 3 ZRŘ je rozhodčí řízení neveřejné oproti řízení před soudem. Zabezpečuje se tím uchování obchodního tajemství a ubrání se tak účast nežádoucích osob a médií, přičemž strany mají i možnost připustit i účast třetích osob na ústním jednání, f. zásada ústnosti prolomená zásadou písemností – rozhodčí řízení je dle § 19 odst. 3 ZRŘ ústní43, což znamená, že rozhodující rozhoduje na základě poznatků o skutečnostech, jež získal ústním podáním. Strany se mohou mezi sebou dohodnout, že rozhodci budou jednat bez přítomnosti stran, nebo že rozhodnou pouze na základě předložených písemností, jelikož veškerá podání v Rozhodčím řízení musí mít písemnou formu, nebo alespoň musí být uvedena do protokolu,44

43



SCHELLE, Karel a Ilona SCHELLEOVÁ. Rozhodčí řízení: historie, současnost a perspektivy. Praha:

Eurolex Bohemia, 2002, s. 64-65. ISBN 80-86432-19-X.

38

g. zásada přímosti prolomená zásadou nepřímosti – navazuje na zásadu ústnosti. Tato zásada spočívá v požadavku, aby se ten, kdo rozhoduje, dostal do přímého styku i s jednotlivými důkazními prostředky. Za účastníky řízení má právo jednat jejich zástupce a v některých případech se důkazy provádí napřímo. Zásada přímosti je prolomena v situaci, když se aplikuje zásada písemnosti. V tomto případě soud rozhoduje bez slyšení stran a jen na základě písemných materiálů, h. zásada rychlosti a hospodárnosti řízení – zákon klade důraz i na efektivnost jednání, a tím vyjadřuje smysl existence rozhodčího řízení, kdy je konečné rozhodnutí ve věci vydáno v době pro věřitele, či žalobce únosné. Se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení souvisí i nižší finanční náklady na řízení před obecnými soudy a rychlost je zde dán a rovněž jednoinstančností rozhodčího řízení.45

45

SCHELLE, Karel. Alternativní způsoby řešení obchodních sporů. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2006,

s. 53. ISBN 80-239-8012-2.

39

4. PRAMENY PRÁVNÍ ÚPRAVY ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ Pro účely této práce jsou stěžejní prameny, které upravují otázku funkce obecných soudů v rozhodčím řízení. Mezi základní právní normy vnitrostátního charakteru, které upravují rozhodčí řízení a rovněž i funkce obecných soudů v rozhodčím řízení, je zákon 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů. Mezi mezinárodní smlouvy mnohostranné, které upravují problematiku rozhodčího řízení a rovněž i funkci obecných soudů, patří:  Newyorská úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů (vyhláška č. 74/1959 Sb.),46  Evropská úmluva o mezinárodní obchodní arbitráži (vyhláška č. 176/1964 Sb.).47

4.1 Newyorská úmluva o uznání a výkonu rozhodčích nálezů Newyorská úmluva (dále jen NÚ) neupravuje proces uznání a výkonu rozhodčího nálezu jako celek, ale upravuje pouze některé z aspektů tohoto procesu. V tomto případě se jedná o závazek státu uznávat a vykonávat cizí rozhodčí nálezy za podmínek, které nebudou tíživější, než jsou stanoveny pro uznání a výkon domácích rozhodčích nálezů (článek III.NÚ). Dále sem řadíme i taxativně stanovené důvody pro odepření uznání a výkonu (článek V.NÚ). Newyorská úmluva také upravuje, které dokumenty je nutné doložit při žádosti o uznání a výkon rozhodčího nálezu (článek IV. NÚ). V článku II. NÚ dále nalezneme závazek státu uznat písemnou rozhodčí smlouvu a závazek soudu smluvního státu zastavit řízení na žádost stran v případě, že je uzavřena písemná rozhodčí smlouva.

46

Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů: Newyorská úmluva. In: 74/1959 Sb. 6. listopadu

1959. 47

Evropská úmluva o mezinárodní obchodní arbitráži. In: 176/1964 Sb. 3. srpna 1964. Dostupné z:

http://www.urmr.cz/rozhodci-rizeni/zakony/evropska-umluva-o-obchodni-arbitrazi

40

Státy tak mohou při podpisu ratifikaci nebo přístupu k této úmluvě přijmout výhradu. Nejvýznamnější výhradou je dle článku I. odst 3 NÚ ta, kdy stát může prohlásit, že bude používat Úmluvu pouze pro rozhodčí nálezy vydané na území jiných smluvních států.

4.1.1 Evropská úmluva o mezinárodní obchodní arbitráži Evropská úmluva o mezinárodní obchodní arbitráži (dále jen EÚ) byla vypracována v rámci Evropské hospodářské komise OSN. Vztahuje se pouze na fázi zahájení, na průběh řízení a dále na vztahy rozhodčích soudů k soudům obecným. Uplatňuje se jak při řízení před stálým rozhodčím soudem, tak i při řízení ad hoc. Z pomocných funkcí u obecných soudů ve vztahu k řízení ad hoc upravuje EÚ zejména institut jmenování rozhodců a také i postup v případě, kdy se strany na rozhodci vzájemně nedohodly.48

4.2 Vztah mezi Evropskou úmluvou o mezinárodní obchodní arbitráži a Newyorskou úmluvou o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů Co se týče konfliktu těchto dvou úmluv, dochází k nim jen částečně, neboť každá z těchto úmluv má zčásti rozdílné zaměření, a proto mohou existovat vedle sebe. Vzájemný vztah mezi těmito dvěma úmluvami je řešen v článku IX. odst. 2 EÚ.49 Článek stanovuje, že ve vztazích mezi smluvními státy EÚ, které jsou zároveň účastníky NÚ se použití článku V odstavec 1 e) NÚ omezuje pouze na zrušovací důvody, které výslovně uvádí článek IX. Odst. 1. EÚ.

48




aktualiz. a rozš. vyd. Praha: ASPI, 2008, s. 95. ISBN 978-80-7357-324-9.

41

4.2.1 Vztah mezinárodních smluv a ZRŘ Aplikace mezinárodních úmluv je umožněna dle čl. 10 Ústavy České republiky, který nám praví, že: „Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.“ Z tohoto článku je tedy zřejmá aplikační přednost mezinárodních úmluv, nikoliv to, že by měly vyšší právní sílu. V platnosti také zůstává zákon, který není derogován, ale pouze se v konkrétním případě, kdy jsou naplněny výše zmíněné podmínky čl. 10 Ústavy, nepoužije. Dle § 47 ZRŘ se ustanovení tohoto zákona použije jen tehdy, pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů. U rozhodčího řízení, na které dopadá EÚ, se s ohledem na § 47 ZRŘ postupuje dle ustanovení Úmluvy.50

4.2.2 Vztah mezi NÚ a vnitrostátní úpravou Tento vztah je upraven v článku VII. odst. 1 NÚ. Jedná se o doložku „nejpříznivějšího zacházení“, která nám říká, že žádná ze zúčastněných stran nemůže být zbavena případného práva použití rozhodčího nálezu způsobem a v rozsahu, které je stanoveno zákonodárstvím nebo smlouvami země, v níž je nález uplatňován. Z tohoto hlediska vyplývá, že strana oprávněná se může dovolávat příznivější úpravy a záleží pouze na ní, zdali bude postupovat podle NÚ nebo způsobem stanoveným v jiné úmluvě či ve vnitrostátní úpravě. Správnost tvrzení potvrdil i výklad komise UNCITRAL v roce 2006. Některé z mezinárodních smluv upravují svůj vztah k NÚ a na to je potřeba pamatovat. Pravidlo nejpříznivějšího zacházení se snaží především o to, aby byl zajištěn výkon rozhodčích nálezů v co nejvíce případech a to tak, pokud uznání a výkon nálezu nesplňuje požadavky na formu, které jsou stanoveny v NÚ, lze postupovat dle vnitrostátní úpravy. V případě, že si strana vybere jednu z těchto úprav uznání a výkonu rozhodčího nálezu, nelze už to změnit. Veškeré vztahy mezi

50

KUČERA, Zdeněk. Mezinárodní právo soukromé. 7. opr. a dopl. vyd. Brno: Doplněk, 2009, s. 425. ISBN

978-80-7380-171-7.

42

NÚ a jinými prameny ovlivňuje nejvíce článek VII. NÚ a doložka nejpříznivějšího zacházení.51 4.3. Mezinárodní úmluvy mnohostranné Mezi právními prameny rozhodčího řízení se setkáváme i s mnohostrannými úmluvami, které měly jako prvé celosvětový dopad v období ve dvacátých letech minulého století. Především se jedná o Ženevský protokol o doložkách o rozsudím z roku 1923 (č.191/1931 Sb.) a Ženevská úmluva o vykonavatelnosti cizích rozhodčích výrobků (č.192/1931 Sb.). Ženevský protokol představoval první významnou snahu o unifikaci, jejíž smyslem bylo především zabezpečení a uznávání rozhodčích smluv soudy a také vykonavatelnost rozhodčích nálezů. Funkcí smluvních stran bylo závazné zabezpečení vykonavatelnosti rozhodčích nálezů na svém území svými úřady a také dle svých tuzemských právních předpisů. Kvůli menším nedokonalostem byla v roce 1927 podepsána Ženevská úmluva o vykonavatelnosti cizích rozhodčích výroků, která obsahovala i další podmínky, které byly nutné k tomu, aby mohl být rozhodčí nález uznán a další podmínky měl zabránit uznání a výkonu. I přes značný pokrok v rozvoji arbitráže je nutná Newyorská úmluva, která tvoří páteř systému v oblasti uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů. Iniciátorem jak Ženevských protokolů, tak i Newyorské úmluvy byla Mezinárodní obchodní komora. Legislativní činnosti se zabývala Ekonomická a sociální rada (ECOSOC) a tato úmluva tak vznikla pod patronací OSN, přičemž ji doposavad ratifikovalo 150 států. Do mnohostranných úmluv zahrnujeme také již zmíněnou Evropskou úmluvu o mezinárodní obchodní arbitráži, jejímž smyslem bylo napomoci řešení sporů obchodníků ve vztahu VýchodZápad. V neposlední řadě je nutné také uvést Úmluvu o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států, která byla přijatá ve Washingtonu v roce 1965 (Vyhl. č. 420/1992 Sb.). Jde o jakousi platformu pro řešení sporů, kdy na jedné ze stran stojí stát disponující možnou imunitou a na straně druhé zahraniční osoba, která investuje v daném státě. Tato úmluva se použije většinou na ty z případů, kdy existuje smlouva mezi státem a zahraničním investorem a strany se dohodnou na svěření sporů

51



43

k rozhodování senátu, který je ustanoven dle této úmluvy. Úmluva obsahuje též regulaci celého řízení včetně zrušení a výkonu rozhodnutí.

4.3.1 Mezinárodní smlouvy dvoustranné S problematikou rozhodčího řízení se setkáváme ve dvou skupinách mezinárodních smluv: o smlouvách o právní pomoci a smlouvách týkajících se investování na území druhého státu. a. dvoustranné smlouvy i právní pomoci – úkolem těchto smluv je v prvé řadě, jak již z názvu plyne zabezpečení právní pomoci mezi soudy či jinými orgány dvou států a dále slouží k zajištění uznání a výkonu soudních a ve zvláštních případech i rozhodčích nálezů. Odkaz na aplikaci Newyorské úmluvy je možný tam, kde obě strany jsou smluvními stranami Newyorské úmluvy, ale i tam, kde nejsou. Jako příklad lze uvést Českou republiku, která tuto podobu nevyužívá a jejím obsahem v případě rozhodčího řízení je závazek uznávat a vykonávat rozhodčí nálezy či smíry v nich obsažené a dále důvody, proč je možné uznání a výkon odepřít. Pro ilustraci jsem vybrala příklady dvoustranný smluv o právní pomoci obsahující otázku uznání a výkonu rozhodčích nálezů: Afghanistán (vyhl. č. 44/1983 Sb.), Kypr (vyhl. č. 96/1983 Sb.), Makedonie (vyhl. č. 207/1964 Sb.), Slovensko (vyhl. č. 209/1993 Sb.), Španělsko (vyhl. č. 6/1989 Sb.), Tunisko (vyhl. č. 40/1981 Sb.), b. dvoustranné smlouvy o podpoře investování a ochraně investic – dle ekonomického směru je možné řešit spory v rozhodčím řízení v případě kdy jednou ze smluvních stran možného kontraktu je stát, nebo se stát může zavázat, že bude poskytovat státnímu příslušníkovi druhého státu jistá práva na svém území.52

52



44

5. ROZHODČÍ SMLOUVA A JEJÍ FORMY Rozhodčí řízení může být jako alternativa k soudnímu řízení realizována pouze při splnění dvou minimálních podmínek: a. Pozitivního stanoviska dotčeného právního řádu k možnosti realizovat rozhodčí řízení, b. existence platné rozhodčí smlouvy. Veličinou právního řádu se dá vyhnout pouze v mezinárodním rozhodčím řízení a to za situace, kdy si vybereme jiné sudiště. Na druhé straně rozhodčí smlouva je plně v rukou smluvních stran.53

5.1 Vymezení rozhodčí smlouvy a její typy Rozhodčí smlouva (angl. „Arbitration Agreement“, franc. „Convention d´Arbitrage“, něm. „Schiedsvereinbarung“) je ujednání stran, že o určitých sporech mezi nimi má rozhodovat jeden nebo více rozhodců, a že tedy nemá být rozhodováno před státním soudem.54 Mezinárodní práva obsahuje definici Rozhodčí smlouvy např. v NY úmluvě, která je rozhodná pro uznávání rozhodčích nálezů a která obsahuje ve svém článku II. odst. I. ustanovení: „Každý smluvní sát uzná písemnou dohodu, podle níž se strany zavazují podrobit rozhodčímu řízení všechny nebo některé spory, které mezi nimi vznikly nebo mohou vzniknout z určitého právního vztahu či mimosmluvního, týkajícího se věci, jež může být vyřízena rozhodčím řízením.“55 NY úmluvou se zajisté inspiroval i Vzorový zákon (Model Law), který definuje rozhodčí smlouvu jako „Rozhodčí smlouva je ujednání stran, veškeré nebo určité 53




zahraničí. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2004, s. 48. Beckova edice právní instituty. ISBN 80-7179-873-8. 55

Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů: Newyorská úmluva. In: 74/1959 Sb. 6.listopadu

1959

45

spory, které mezi nimi s ohledem na určitý právní vztah, smluvního nebo nesmluvního druhu, vyvstaly nebo v budoucnu vyvstanou, podrobit rozhodčímu řízení.“56 Rozdíl mezi oběma definicemi spočívá v tom, že vzorový zákon na rozdíl od NY úmluvy postrádá dané omezení na rozhodčím řízení v rozhodovatelné věci. Zákon o rozhodčím řízení obsahuje následující typy rozhodčích smluv: a. Smlouva o rozhodci – tento typ dohody se týká jednotlivého již vzniklého sporu.57 Jak je již z názvu známo je možné vyvodit i další znak jako je jméno rozhodce či rozhodčí instituce, která bude vzniklý spor řešit. Je zde také možnost nahrazení i dalšími způsoby, jakými se dospěje ke jménu rozhodce či rozhodčí instituce. Tento typ je často využívaná pro spotřebitelské spory či spory z individuálních pracovních smluv, b. rozhodčí doložka – určitý rozdíl mezi předchozím typem smlouvy je skutečnost, že spor teprve vzniká. Jak je již z názvu patrné, jedná se o ujednání, které je součástí jiné smlouvy (tzv. hlavní smlouvy). Rozhodčí doložka se týká většinou těch sporů, které by v budoucnu mohly vzniknout z určitého právního vztahu nebo z vymezeného okruhu právních vztahů. Jako příklad si můžeme uvést ujednání o smlouvě kupní. Rozhodčí smlouva v tomto případ pokrývá veškeré spory, které vznikají z této kupní smlouvy, ale může je omezit např. jen na spory týkající se neplnění smlouvy.58 V okamžiku, kdy se rozhodčí doložka uzavře, neexistuje mezi stranami žádný spor a zpravidla v budoucnu ani nevznikne. Tento okamžik se často užívá jako ten nejvhodnější k začlenění rozhodčí doložky do hlavní smlouvy, jelikož jsou v tomto okamžiku strany ochotny se dohodnout i na rozhodčím řízení. Strany se tímto také s uzavřením rozhodčí doložky pojišťují pro budoucnost.

56

UNCITRAL Model Law on International Commercial Arbitration z 21.června 1985-ML

57

Rozhodčí smlouva. Http://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavní_strana [online]. 1. 4. 2012 [cit. 2012-04-15].

Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Rozhodčí_smlouva. 58


aktualiz. a rozš. vyd. Praha: ASPI, 2008, s. 102. ISBN 978-80-7357-324-9.

46

Jistota vzniká již při navázání smluvního vztahu, že případný spor bude rozhodnut kvalifikovaně, levně a rychle. Rozhodčí doložka je nejvyužívanější typ rozhodčí smlouvy a to jak v rozhodčím řízení vnitrostátním na území České republiky, tak i v mezinárodní obchodní arbitráži.59

5.2 Rozhodčí smlouva – právní režim V právním režimu rozlišujeme několik různých skupin právních vztahů, kterých se pochopitelně řízení dotýká. Rozlišujeme:  Právo materiálního vztahu – je vždy obsažen v hlavní smlouvě jako předmět sporu. Právo materiální poukazuje na to, jakým právem se má rozhodčí soud řídit při vynášení nálezu,  právo, jímž se řídí rozhodčí smlouva – je obsažené v občanském nebo obchodním zákoníku a je jím hmotné soukromé právo, pokud by se nejednalo o zvláštní ustanovení zákona o rozhodčím řízení,  právo, jímž se řídí vztah mezi rozhodci a stranami (rozhodcovská smlouva) – v tomto případě probíhá řízení ad hoc, popř. mezi stranami a institucionalizovaným rozhodčím soudem, kdy vzniká smlouva administrativní a tímto je právo soukromé opět modifikované dotýkajícími se ustanoveními práva procesního,  právo, jímž se řídí vztahy v průběhu rozhodčího řízení – je jím procesní právo, které vzniklo především díky rozhodčí smlouvě, zákonu, popř. obecným procesním právem.60

59





47

V otázce právního režimu je vhodné si také rozdělit jeho jednotlivé části, přičemž jedna z otázek rozhodčí smlouvy jako celku je to, že osciluje v rozhodnutích i právních normách mezi právním řádem bez vazby na právo řídící rozhodčí řízení a dále právním řádem, které vykazuje vazbu na rozhodnutí řízení. Do úvahy právního režimu spadá: a. Lex arbitri – jedná se o právo státu, kde má být spor rozhodci řešen nebo kde je řešen. Strany mají možnost díky tomuto výběru práva i vliv na zvolení místa řešení sporu. Podobná situace nastává i s nepřímým ovlivněním přes určení k rozhodování sporu stálého rozhodčího soudu, b. právní řád státu, kde by mělo dojít k nucenému výkonu rozhodčího nálezu – je zde předvídatelné místo sídla či podnikání strany, která podlehla v řízení, či může jít o místo, kde se nachází její majetek, c. Lex causae – jedná se o právní řád, který řídí hlavní závazek, nebo základní právní vztah. Kritérium tohoto řádu je odvozeno ze vztahu hlavní smlouvy, primární a také smlouvy arbitrážní, která úzce sdílí osud smlouvy hlavní, d. právní řád, kterým se řídí rozhodčí smlouva – rozhodčí smlouva má svůj vlastní právní režim, který si strany mohou často volit sami. Dalším vývojem toho řádu nám představuje situace, kdy bude právní řád na vazbu místa rozhodování a přípustnosti sporu k řešení rezignovat právě tam, kde je sudiště náhodné a jiný kontakt k místu sporu nemá.61

61



48

5.3 Forma rozhodčí smlouvy Na rozhodčí smlouvy jsou kladeny mnohem vyšší nároky, než na jiná smluvní ustanovení. V rozhodčím řízení může nastat situace, kdy je smlouva hlavní uzavřená ústně platná, ale rozhodčí ujednání platné není. Právě tato situace nás odkazuje na nedodržení formy. V současné době představuje nejzávažnější téma elektronické komunikace a její uznatelnost za písemnou formu tam, kde se vyžaduje. Mezinárodní obchodní arbitráž ovlivněná vzorovým zákonem UNCITRAL většinou reaguje na elektronické formy. a. Forma a Newyorská úmluva – literatura v této kombinaci hovoří nejen o uznání a výkonu rozhodčích nálezů, ale také o uznání a vykonavatelnosti rozhodčí smlouvy. Cílem článku II., který byl do NY úmluvy vložen dodatečně bylo dosažení jednoty při hodnocení formy rozhodčí smlouvy. Tento článek dále obsahuje dvě varianty: první z nich uspokojuje ty, kteří trvají na písemné formě smlouvy a druhá se snaží vyjít vstříc požadavkům mezinárodní obchodní praxe. Článek II. odst. I.NY úmluvy vymezuje rozhodčí smlouvu z pohledu formy jako „písemnou dohodu“ stran, kterou může nepochybně být: 

Rozhodčí doložka ve smlouvě,



samotná rozhodčí smlouva podepsaná oběma stranami,



rozhodčí smlouva, která je obsažená ve výměnných dopisech či telegramech.

V těchto případech nevyžaduje úmluva, aby byla rozhodčí smlouva obsažená v jednom dokumentu, ale je možná forma dvou výměnných dokumentů, kdy musí být každý opatřený podpisem. Nesplnění požadavků na formu rozhodčí smlouvy má za důsledek jeho neuznatelnost a nevykonavatelnost v režimu NY úmluvy. b. Forma a Evropská úmluva – evropská úmluva obsahuje v článku I. odst. 2 písm. b.) preciznější ustanovení o formě smlouvy, která oproti NY úmluvě výslovně zmiňuje použití faxu, který již v dnešní době obsahuje poněkud starší

49

prostředek komunikace a dále obsahuje výslovné odvolání se na národní úpravy a tím má otevřenou cestu k jiným formám, c. české právo a forma – zákon o rozhodčím řízení pro spory s mezinárodním prvkem obsahuje zvláštní kolizní normu v § 36 odst. 2. Z něj vyplývá: 

Legis causae je základním pravidlem pro určení právního řádu, jímž se

má řídit forma rozhodčí smlouvy. Řídí se stejným právním řádem

jako

rozhodčí smlouva, z čehož vyplývá, že pokud bude rozhodčí nález vydán ná území České republiky, tak se řídí českým právem, tj

ustanovením

§

3

zákona o rozhodčím řízení, 

kolizní norma nám zachová platnost v případě, když je učiněno zadost právnímu řádu místa či míst, kde došlo k projevu vůle. Toto kolizní pravidlo umožňuje v případě komunikace mezi nepřítomnými

zohlednění právních řádů obou smluvních partnerů.

Význam

především při neplatnosti smlouvy pro nedodržení

požadavků na formu,

která je stanovená právním řádem jedné ze

to

má

stran.62

V českém právu je možnost uplatnění obecného ustanovení § 4 zákona o mezinárodním právu soukromém, přičemž by tento pohled odpovídal tomu, že kolizní pravidla využívá zákon o rozhodčím řízení sám v § 36. Druhý případ směřuje na § 3 zákona o rozhodčím řízení, jelikož jde o procesní úpravu a bere se tudíž v potaz hmotně právní ustanovení fóra.

62



50

6. ROZHODCI A ROZHODČÍ SENÁTY Tuto kapitolu věnovanou rozhodcům bych uvedla větou z publikace P. Sanderse, který v části, která se týká rozhodců, uvádí: „Kvalita rozhodčího řízení stojí a padá kvalitou rozhodců.“63 Rozhodcem se může stát občan České republiky, který již dosáhl plnoletosti a je tedy způsobilý k právním úkonům, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak. Tímto zvláštním předpisem se rozumí např. § 52 odst. 4 zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, nebo § 4 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o ústavním soudu. Tyto předpisy vylučují možnost soudcům vykonávat jinou placenou činnost, nebo jinou placenou funkci.64 Cizinec se může stát také rozhodcem, splňuje-li podmínku způsobilosti k právním úkonům ve svém státě, popřípadě je-li způsobilý k právním úkonům dle práva České republiky, tedy dovršením 18 let, nebo získal-li plnou právní způsobilost uzavřením manželství.65 Rozhodcem se může stát dle většiny právních úprav rozhodčího řízení pouze fyzická osoba, s výjimkou libanonské právní úpravy, dle které je při mezinárodní obchodní arbitráži možné, aby si strany za rozhodce vybraly i právnickou osobu.66 Pokud jde o samotný výběr rozhodce, mají obě formy řízení tzn. ad hoc a institucionalizované na výběr svého soudce-rozhodce. V případě způsobu ustanovení rozhodce či rozhodčího senátu se obě formy pravidelně liší. Jako situaci bych zmínila např. v případě stálých institucí podmínění možnosti výběru rozhodce jeho zápisem na listinu rozhodců až k souvisejícím otázkám, jako je např. podání návrhu na zahájení řízení, místo, kde bude ujednáno či v neposlední řadě způsob určení postupu. Otázka způsobilosti rozhodců a způsob ustanovení senátu je sledován nejen ve fázi při zahájení řízení, ale i ve fázi po vydání rozhodčího nálezu. Po ustanovení rozhodčího senátu dochází zřídka k situaci, kdy

63



SCHELLE, Karel a Ilona SCHELLEOVÁ. Rozhodčí řízení: historie, současnost a perspektivy. Praha:

Eurolex Bohemia, 2002, s. 50. ISBN 80-86432-19-X. 65

SCHELLE, Karel. Alternativní způsoby řešení obchodních sporů. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2006,

s. 41. ISBN 80-239-8012-2. 66



51

rozhodci musí rozhodnout o platnosti rozhodčí smlouvy a tím také rozhodnout o své pravomoci. V těchto případech, které právní řády nabízejí, jsou zřetelné i postavení rozhodčího řízení ve vztahu k řízení soudnímu, tzn., že se skutečně může jednat o alternativu k soudnímu řízení poskytující ty výhody, které jsou s ní pravidelně spojovány.

6.1 Osoba rozhodce Mezi předpoklady pro jmenování funkce rozhodce patří: a. existence platné rozhodčí smlouvy, která deroguje pravomoc soudců obecných, b. splnění těch podmínek, které jsou na ni kladeny zákonem či mezinárodní úmluvou jako podmínek daných pro výkon této funkce. Podmínky mohou být ještě blíže konkretizovány řádem stálého rozhodčího soudu nebo samotnými stranami rozhodčí smlouvy. Ustanovení osoby do funkce rozhodce je tedy možné pouze při naplnění těchto předpokladů. Další podmínky pro ustanovení rozhodce dělíme na obecně platné podmínky a podmínky zvláštní, které se liší případ od případu. § 4 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení nám stanoví způsobilost být dle českého práva rozhodcem. Vedle podmínky způsobilosti k právním úkonům stojí případ inkompability funkce rozhodce s jinou činností. Činností se rozumí např. inkompabilita s funkcí soudce, soudce Ústavního soudu a státního zástupce (§ 80 odst. 5 písm. b) záona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, § 4 odst. 3 zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, § 24 odst. 2 písm. e) zákona č. 14/2002 Sb., o státním zastupitelství). Právě otázka inkompability funkce rozhodce a soudce je řešena v jednotlivých právních úpravách různě, přičemž ji některé z úprav nevylučují. Jako příklad si můžeme uvést Nizozemskou úpravu, která dovoluje soudci akceptovat pravomoc k rozhodování jako rozhodce (Odd. PRVNÍ, čl. 1023 Rozhodčí zákono * 01.12.1986, občanský soudní řád – Kniha čtvrtá: Rozhodčí řízení, Nizozemsko). 52

Zvláštní podmínky bývají určeny řádem stálé rozhodčí instituce nebo samotnými stranami.67 a. Rozhodce a vzdělání – co se výkonu funkce rozhodce v rozhodčím řízení týče, není stanovena žádná zvláštní kvalifikace a rozhodce nemusí mít ani dokonce právnické vzdělání.68 V některých případech není ani vhodné mít právnické vzdělání. Jako příklad si můžeme uvést např. posouzení faktické otázky – zda je zboží zkažené, zda má plnění vady atd.. V tomto případě je na místě rozhodce působit současně i jako znalec. V druhém případě týkajících se složitých právních kauz např. s mezinárodním prvkem, kde existuje celá řada právních problémů, je samozřejmě problém zcela jinde a nelze si představit senát, kde by žádný z rozhodců neměl právní vzdělání. Ve srovnání se soudcem českého obecného soudu je zřejmé, že na soudce jsou kladeny vyšší nároky, co se vzdělání týče, např. právnické vzdělání či justiční zkoušky apod. V této souvislosti by měly mít strany vysokou míru odpovědnosti hlavně vůči sobě samé s přihlédnutím k možným důsledkům, které se týkají eventuálního chybného výběru rozhodce, který by také mohl poškodit právě tuto stranu. Strany v rozhodčím řízení skutečně nesou případné riziko, při nesprávném výběru nekvalifikovaného rozhodce.69 b. Rozhodci a listiny rozhodců – jak jsem již uvedla, strany mají u stálých rozhodčích soudů možnost výběru rozhodce pro konkrétní případy (§ 13 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení). Rozhodci jsou uváděny v pravidelně zapsaných listinách rozhodců. Jako příklad si uvedeme Rozhodčí soud při HK a AK ČR, kdy

67







53

předsednictvo rozhoduje o zápisu rozhodce na listinu (článek IV Statutu).70 O samotné zapsání na listinu a o vypuštění z listiny rozhoduje předsednictvo RS, kdy podle § 5 odst. 2 Statutu RS SOPK může být rozhodcem osoba zletilá, způsobilá k právním úkonům, která má dále zkušenosti z výkonu funkce rozhodce, je bezúhonná a má vysokoškolské vzdělání a ve svém oboru musí mít minimálně desetiletou praxi. Rozhodcem se nestává osoba zapsaná na listinu rozhodců, ale rozhodcem se stává až v okamžiku, kdy si ji strana v konkrétním sporu vybere za rozhodce, nebo je jmenována oprávněnou osobou, c. počet rozhodců – rozhodčí smlouva má dle § 7 ZRŘ stanovit přesný počet rozhodců a jejich jmenování.71 Historicky je zajisté nejpřirozenější forma rozhodování prostřednictvím jediné osoby, která stanovuje přirozenou autoritu pro obě strany. Stále větší obtížnost rozhodování ekonomických a občanských vztahů na jedné straně a vyvolanou větší složitostí na straně druhé vedla k prosazení většího počtu rozhodujících osob. V případě tohoto ustanovení je vhodné zvolení lichého počtu rozhodců proto, aby se senát nemohl rozdělit na dvě rovné názorové strany.72 Optimální řešení představuje tříčlenný rozhodčí senát, u kterého je zajištěna větší objektivita rozhodnutí a tím se minimalizují subjektivní hodnocení případu jediným rozhodcem, který je nepochybně optimálním řešením, ale jen v případě, kdy se bude rozhodovat o nároku na zaplacení nepatrné pohledávky atd. V případě, že se žalobci nebo žalovaní nedohodnou na jmenování rozhodce, bude rozhodce jmenován předsedou RS.

70







54

6. 2 Jmenování rozhodce Strany si zvolí již v rozhodčí smlouvě konkrétního rozhodce (jednoho či více), který následně vzniklý spor projedná. V praxi to většinou probíhá tak, že každá ze sporných stran jmenuje jednoho rozhodce a ti se pak následně dohodnou na třetím rozhodci. Pokud některá ze stran rozhodce nejmenuje, nebo pokud jmenovaní rozhodci nezvolí třetího rozhodce, nemůže to bránit dalšímu pokračování rozhodčího řízení.73 A. Bělohlávek ve své knize uvádí: „Jestliže strana, která má jmenovat rozhodce, tak neučiní do 30 dnů od doručení výzvy druhé strany, nebo pokud se nemohou jmenovaní rozhodci ve stejné lhůtě shodnout na osobě předsedajícího rozhodce, jmenuje rozhodce nebo předsedajícího rozhodce soud, pokud se strany nedohodnou jinak.“74 Rozhodce by si měly strany vybírat dle listiny rozhodců, tedy pokud jde o řízení institucionální. Výběr rozhodce také můžeme učinit dle jeho dosaženého vzdělání, specializace, zaměstnání, mediální pověsti, či jazykových vlastností a státního občanství. Při přijetí funkce rozhodce musí být dle § 5 odst. 2 ZRŘ podepsané prohlášení že přijímá funkci rozhodce v konkrétním sporu. Pokud je Arbitrážnímu soudu doručena žádost o určení rozhodce, která je v souladu s rozhodčí doložkou, je rozhodce určen výhradně z řad aktivně činných právníků s bohatými zkušenostmi z oblastí práva občanského, obchodního a procesního. Povinností arbitrážního soudu je také zajištěné organizačně

zajistit

průběh

rozhodčího

řízení

ekonomicky,

technicky

a

administrativně, je-li k tomu rozhodce zmocněn.75 Povinností rozhodců je také naprostá mlčenlivost ohledně všech skutečností, které s rozhodce v souvislosti s výkonem své funkce dozví. Rozhodce rozhoduje v rozhodčím řízení na základě svých zjištěných informací, které vyplývají z tvrzení stran a z provedených důkazů a

73



BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Zákon o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezuů: komentář. 1. vyd.

Praha: C.H. Beck, 2004, s. 88. ISBN 80-7179-629-8. 75

Jmenování rozhodce. Arbitrážní soud České republiky [online]. 2011 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z:

http://www.rozhodcidolozka.cz/jmenovani-rozhodce.php

55

rozhodce rozhoduje dle zásad spravedlnosti, a to bez ohledu na hmotné právo rozhodné pro posuzovanou právní věc.76 Vzdát se své funkce může rozhodce jen ze závažných důvodů. Za závažný důvod se považuje vážné onemocnění, úmrtí člena rozhodcovy rodiny, dlouhodobá zahraniční cesta či změna zaměstnání bránící rozhodci z časových nebo jiných podobných důvodů vykonávat funkci rozhodce.

6. 3 Vyloučení rozhodce O vyloučení rozhodce ze Seznamu rozhodců rozhoduje představenstvo Unie. Rozhodnutí o vyloučení rozhodce ze Seznamu rozhodců je účinné zveřejněním v Seznamu rozhodců. Vyloučení rozhodce se nedotýká již probíhajících rozhodčích řízení, ledaže by došlo ke skutečnostem, které jsou předvídané v ust. § 4 Jednacího řádu.77 Důvody kvůli kterým je rozhodce povinen vzdát se své funkce nebo pro které může být vyloučen z jeho projednání, jsou uvedeny: a. v § 8 zákona o rozhodčím řízení – jsou jimi okolnosti, které by mohly vzbudit oprávněné pochybnosti o jeho nepodjatosti, a dále okolnosti, pro které by byl jako rozhodce vyloučen z jiných důvodů, b. v § 10 zákona rozhodčím řízení – jedná se především o nezávislost a nestrannost v rozhodování.78 Pokud vyloučení vznikne z jiných důvodů, je třeba si je dovodit z ostatních ustanoven ZRŘ, např. pozbyl-li rozhodce způsobilosti k právním úkonům, změnil-li se jeho osobní vztah ke stranám, nebo byl-l jmenován soudcem obecného nebo Ústavního soudu. Pakliže vyjdou najevo okolnosti uvedené v § 11 ZRŘ, pak je rozhodce podle § 76

Jmenování rozhodce. Evropská arbitráž, o.s. [online]. 2009 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z:

http://www.euroarbitr.cz/jmenovani_rozhodce/7/. 77

Organizační a konstituční řád Seznamu rozhodců. In: 216/1994 Sb. 15. prosince 2009. Dostupné z:

http://www.urmr.cz/rady-a-pravidla/organizacni-a-konstitucni-rad-seznamu-rozhodcu 78



56

12 odst. 1 ZRŘ povinen vzdát se funkce rozhodce. Pokud by rozhodce dobrovolně nerezignoval a dále by rozhodoval a vydal rozhodčí nález, byl by to důvod pro zrušení takového rozhodčího nálezu. Strana může sama podat návrh na vyloučení rozhodce určenou osobou nebo obecným soudem, avšak proti takového rozhodnutí o vyloučení není možné podat odvolání.79

79



57

7. ZAHÁJENÍ A PRŮBĚH ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ Rozhodčí řízení se pohybuje stejně jako jiné právní instituty v prostoru a čase. Prostorem je vždy myšleno území určitého státu a čas je zde vymezen okamžikem zahájení a ukončení řízení. Řada právních řádů, do kterých řadíme i Vzorový zákon UNCITRAL o mezinárodní obchodní arbitráži rozlišuje mezi oznámením zahájení řízení a také podání žaloby. V rozhodčím řízení můžeme odlišit fázi zahájení a přípravy řízení od fáze vlastního jednání. Prvá z nich začíná zahájením řízení a končí okamžikem, kdy je zahájeno jednání o meritu sporu, přičemž délka a obsah řízení jsou různá. Jako příklad je vhodné zmínit např. Terms of Reference, které je známé z řízení u Rozhodčího soudu při Mezinárodní obchodní komoře v Paříži. Druhá fáze tohoto řízení je vymezena okamžikem zahájení jednání o meritu sporu a ukončena vydáním rozhodčího nálezu. Význam je v těchto fázích značný. Některé vady mohou mít za následek v budoucnu zrušení rozhodčího nálezu, což je možné uplatnit je námitkou v prvé fázi. V této fázi si lze představit i odstranění pochybnosti o sudišti.80

7.1 Návrh na zahájení rozhodčího řízení Rozhodčí řízení se zahajuje vždy žalobou, a to dnem, kdy žaloba došla stálému rozhodčímu soudu nebo rozhodci uvedenému v rozhodčí smlouvě. Podání žaloby má stejné účinky, jako kdyby byla v této věci podána žaloba u soudu, např. když není možné stejný spor projednat zároveň soudní cestou, staví se běh promlčecí doby. Rozhodčí řízení se koná v místě, na kterém se strany společně dohodly. Strany mají v rozhodčím řízení rovné postavení a musí jim být dána příležitost, aby uplatnily svá práva.81

Žaloba musí být podána:

80



U rozhodčího řízení můžete být i vy. Penize [online]. 2000 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z:

http://www.penize.cz/dluhy/19012-u-rozhodciho-rizeni-muzete-byt-i-vy

58

a. Rozhodčímu soudu stálému – v tomto případě řád stanovuje, kam má být žaloba podána, v případě, že existuje mimo sídlo rozhodčího soudu i stálé sudiště v jiném místě, je na řádu, aby určil, zda i podání mimo sídlo na adresu stálého sudiště má stejné účinky, b. v řízení ad hoc rozhodci – žaloba se v tomto řízení podává předsedajícímu rozhodci, je-li určen. Pokud není rozhodce jmenován, tak žalobu podáváme kterémukoli určenému rozhodci.82

7.1.1 Žaloba Jak jsem již uvedla v předchozí kapitole, pro zahájení rozhodčího řízení je nutné podání žaloby rozhodčímu soudu. Podmínkou projednání žaloby je také zaplacení poplatku za rozhodčí řízení. Zákon rozhodčího řízení nestanovuje co má přesně žaloba obsahovat, zatímco řády Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky pro mezinárodní i pro vnitrostátní spory přesně v § 17 stanovují přesný obsah žaloby 83: V žalobě má být uvedeno: a. označení Účastníků sporu s uvedením jména, příjmení, obchodní firmy, IČ, datum narození, sídla, statutárních zástupců a právních zástupců, b. adresy Účastníků pro doporučování včetně případných elektronických adres, c. cena předmětu sporu, d. skutková tvrzení, na kterých žalobce zakládá své žalobní nároky, e. označení listinných důkazů, jimiž žalobce své žalobní nároky prokazuje, které připojí k žalobě zpravidla v originále nebo ověřené kopii; po předložení těchto důkazů v originále nebo úředně ověřené kopii je Rozhodce oprávněn založit do spisu neověřenou kopii listinného důkazu, 82




a Agrární komoře České republiky. 2. rozš. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, s. 65. ISBN 80-86898-43-1.

59

f. čeho se žalobce domáhá, g. datum sepsání žaloby, h. podpis žalobce, i. odkaz na právní skutečnost zakládající pravomoc Rozhodce, j. žádost o expresní vyřízení věci, pokud se ho žalobce domáhá. K žalobě musí být také připojeny: a. doklad o právní subjektivitě Účastníka se sídlem mimo Českou republiku ne však starší než 3 měsíce b. plná moc právního zástupce, pokud je žalobcem zastoupen, c. doklad o zaplacení poplatku za Rozhodčí řízení dle Pravidel nákladech řízení.84 Oproti řízení před soudem bude pro účely mé práce vhodné také uvést a odůvodnit v žalobním návrhu:  pravomoc rozhodců a případně příslušnost stálého rozhodčího soudu,  zda a kým byl určitý rozhodce jmenován, popřípadě jmenovat svého rozhodce v řízení pře stálým rozhodčím soudem a v případě institucionalizovaného rozhodčího řízení pověřit příslušný orgán rozhodčího soudu, ke jmenování rozhodce,  místo řízení v případě bylo-li stranami v rozhodčí smlouvě sjednáno,  v neposlední řadě uvést způsob provádění důkazů, na kterém se strany dohodly.85

84

Pravidla

rozhodčího

řízení.

In:

č.

216/1994

Sb.

1.

dubna

2005.

Dostupné

z:

http://www.arbitri.cz/pravidlarozhodcihorizeni.html 85

BĚLOHLÁVEK, Alexander J.

:

Praha: C.H. Beck, 2004, s. 108-109. ISBN 80-7179-629-8.

60

. 1. vyd.

7.2 Účinky zahájení řízení Zahájení rozhodčího řízení s sebou přináší bezpochyby významné procesní a hmotné účinky. Výslovně je pro rozhodčí řízení stanoveno (§ 14 odst. 1 věta druhá): „Podání žaloby má tytéž právní účinky, jako kdyby byla v této věci podána žaloba u soudu.“ Mezi procesní podmínky řadíme vznik povinnosti rozhodce zkoumat procesní podmínky nutné k tomu, aby mohl jednat ve věci samé, a zkoumání předpokladů práva na žalobu. Mezi další podmínky, které mají být zkoumány, řadíme:  pravomoc rozhodce či rozhodčího soudu,tj. existence platné rozhodčí smlouvy, tedy s výjimkou případů, kdy platná mezinárodní smlouva upravuje tuto situaci,  řádné ustanovení rozhodců,  splnění předepsaného způsobu podání a předepsaných náležitostí žaloby,  prokázání plné moci zástupce,  způsobilosti žalobce u žalovaného být účastníkem řízení,  procesní způsobilost účastníků,  neexistence překážky zahájeného řízení,  neexistence překážky věci rozsouzené. Při podání žaloby v situaci, kdy již bylo v minulosti zahájeno řízení u jiného subjektu, dochází ke vzniku možnosti pro uplatnění námitky litispendence, přičemž se můžeme v praxi setkat se dvěma situacemi: a. zahájením řízení před soudem obecným nebo soudem rozhodčím, b. zahájením řízení před více rozhodčími soudy. V praxi se setkáváme spíše se střety pravomocemi mezi rozhodčím řízením a řízením před soudy obecnými, ale není vyloučen ani případ litispendence mezi soudy rozhodčími a rozhodci. Zde je nutností počítat již od počátku s tím, že obě řízení jsou z jedné či z druhé strany zatěžována námitkami a velkou procesní nejistotou směrem k budoucímu výkonu, respektive uznání a výkonu rozhodnutí. Občanský soudní řád výslovně uvádí situaci v § 106 odst. 3, kdy je soudní řízení zahájeno později než řízení 61

rozhodčí. V soudním řízení bude zkoumána otázka existence platnosti či zániku smlouvy rozhodčí a je zde výslovně uvedeno, že soud řízení přeruší až do doby rozhodnutí o pravomoci v řízení rozhodčím nebo v rozhodnutí ve věci samé. Druhý případ, kdy je zahájení řízení u vícera rozhodčích soudů mezi stranami a v téže věci, není řešen ani v mezinárodním, ani ve vnitrostátním měřítku. Prameny nám uvádím, že sice nejde o častý případ, ale mohl by být důsledkem problematicky formulovaných rozhodčích smluv. V neposlední řadě je nutné k procesním účinkům zařadit i povinnost provést přípravu projednání sporu a vést spor dále bez zbytečných průtahů a bez nutnosti dalších iniciací stran. Mezi základní hmotně právní účinky řadíme stavení promlčecí lhůty a zabránění vzniku prekluze. Z pohledu českého práva je promlčení a prekluze součástí materiálního práva. V případě hmotně právních účinků bude tato zásada aplikována i tam, kde se použije na rozhodování o meritu sporu zahraniční právo.

7. 3 Průběh rozhodčího řízení Samotný průběh rozhodčího řízení je odlišný podle toho, zda-li je řízení vedeno u soudu stálého nebo u soudu zřízeného ad hoc. Soudy stálé disponují procesními pravidly (řád, pravidla), které obsahují podrobný popis zahájení a postupu v řízení. Zatímco oproti tomu v řízení ad hoc závisí na stranách či samotných rozhodcích, zda využijí již existujících právních pravidel či řádů, nebo zda-li zůstanou na úrovni aplikace jen zákona o rozhodčím řízení. V obou případech rozeznáváme čtyři základní na sebe navazující stádia, jimiž jsou:  zahájení řízení,  příprava projednání sporu,  jednání o věci samé,  ukončení řízení. Cíl mé práce nespočívá v podrobné analýze všech otázek, které se v jednotlivých stádiích mohou objevit, ale spíše se pokusím nastínit představy o standardním průběhu procesu s využitím Řádu Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR v Praze. 62

Do fáze zahájení řízení v případě stálého rozhodčího soudu úkony ustanovení senátu realizuje administrativa soudu nebo předseda soudu. V případě řízení ad hoc by je měl realizovat předseda, pokud není vyloučeno, aby pověřil jiného rozhodce.86 Jako příklad si můžeme uvést § 19 odstranění vad žaloby a § 12 Řádu Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR, kde se jedná o zajištění důkazů a předběžné opatření před ustanovením rozhodčího senátu. Povinností je také do ustanovení senátu či rozhodce, aby tajemník uvědomil žalovanou stranu o podání žaloby a vyzval ji, aby během 30 dnů od doručení předložila své písemné vyjádření, a rovněž stranu požádá o oznámení jména rozhodce. Poté je nutností senátu či rozhodce dle § 24 Řádu Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR prověřit podmínky řízení a stav přípravy sporu k projednání.87 Pokud je to nutné, je možné k tomu učinit doplňující opatření k přípravě. I přesto, že jednání senátu je ústní,88 mohou se strany dohodnout na zjednodušeném řízení, které probíhá pouze na základě písemností. Nicméně i v tomto řízení mají rozhodci nárok na to, aby nařídili ústní jednání a to v případě nedostačujících písemností pro rozhodnutí ve věci samé. S otázkou ústního jednání souvisí i otázka doručování § 9 Řádu RŘ soudu při HK ČR a AK ČR. Při splnění stanovených podmínek může být spor projednán i v nepřítomnosti strany. Místo a jazyk jednání jsou v dispozici stran či rozhodců. Mezi charakter rozhodčího řízení také patří, že rozhodci jsou oprávněny v každé fázi řízení vyzvat strany ke smíru a dát stranám i návrhy, které by k nim mohly vést.89 Určité odlišení mezinárodního rozhodčího řízení od řízení soudního můžeme vidět také v otázce dokazování. Mezi problém mezinárodního rozhodčího řízení patří střetávání se různých představ o průběhu dokazování a o významu, který je dáván jednotlivým druhům důkazních prostředků. Již zmíněá ústní jednání, význam výslechu svědků, význam dávaný listinným důkazům představují zásadní rozdíly v pojímání procesů v zemích common

86



Česká republika. Řád rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR pro vnitrostátní spory. In: č. 216/1994 Sb.,

o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. 1.2.2007, § 24. 88



Česká republika. Řád rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR pro vnitrostátní spory. In: č. 216/1994 Sb.,

o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. 1.2.2007, § 9.

63

law a kontinentálního práva. Mezi proces dokazování řadíme dvě ovlivňující se stránky: logickou a formální. V případě logické stránky na něj nahlížíme jako na myšlenkový postup, ve kterém chceme dokázat pravdivost určitého tvrzení. Dokazování z pohledu formální znamená, že existují určitá pravidla, která určují posloupnost postupu a která je nutno dodržet při realizaci procesu dokazování a to tak, aby šlo o proces právně relativní. První případ je pro obě řízení společný, zatímco ve druhém případě nacházíme mimořádné rozdíly co do obsahu a rigidity pravidel i co do jejich podrobností mezi jednotlivými právními úpravami. V Řádu Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR, který obsahuje otázku poskytnutí důkazů je především vymezena povinnost stran dokázat okolnosti, na které se odvolávají jako na základ svých nároků či námitek. Pro tyto případy je zde dána nejen pravomoc rozhodců vyžádat si na stranách další důkazy, ale mohou i nezávisle na stranách stanovit provedení znaleckého posudku či předložení důkazů třetími osobami.

7.3.1 Ukončení rozhodčího řízení Mezi závěrečnou fázi rozhodčího řízení patří jeho samotné ukončení. Pokud se jedná o zákon o rozhodčím řízení, ten obsahuje důvody, pro které může být rozhodčí nález zrušen a také lhůty, či další otázky jako je například příslušnost soudu. § 23 obsahuje dvě formy ukončení rozhodčího řízení: a. vydání rozhodčího nálezu, b. vydání usnesení v případech, kdy se nevydává rozhodčí nález. Dle pohledu obsahového je řízení ukončeno rozhodnutím ve věci samé, dohodou o předmětu sporu, zpětvzetím žaloby a zastavením řízení, konstatováním nedostatku pravomoci či příslušnosti a zastavením řízení.

7.3.2 Rozhodčí nález Zákon o rozhodčím řízení přesně nedefinuje pojen rozhodčího nálezu. Rozhodčí nález je písemné, konečné rozhodnutí, vydané řádně ustanovenými rozhodci ve věci samé, které obsahuje mimo jiné i formulovaný výrok o předložené otázce spolu s jeho

64

odůvodněním. Rozhodnutí má účinky pravomocného soudního rozhodnutí.

90

Dle §

25 ZRŘ musí být rozhodčí nález usnesen většinou rozhodců, vyhotoven písemně a alespoň většinou rozhodců podepsán. Výrok rozhodčího nálezu musí být určitý. Rozhodčí nález musí obsahovat odůvodnění, ledaže se strany dohodly, že odůvodnění není třeba; to platí i o rozhodčím nálezu vydaném podle § 24 odst. 2. Při rozhodování se rozhodci řídí hmotným právem pro spor rozhodným; mohou však spor rozhodnout podle zásad spravedlnosti, avšak jen tehdy, jestliže je k tomu strany výslovně pověřily.91

90

Rozhodčí nález. Arbitrážní centrum [online]. 01.04.2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z:

http://www.arbitraznicentrum.cz/rozhodcinalez.php 91

Česká republika. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. In: č. 216/1994 Sb. 1. ledna

1995.

65

8. ROZHODČÍ SENÁTY V PRAXI V následujících řádcích se pokusím analyzovat rozhodovací praxi rozhodců, resp. rozhodčích senátů Vycházím ze známých právních vět Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky92

8.1 Právní věty o příslušnosti Rozhodčího soudu Tyto vydané dokumenty jsou vždy právně závazným dokladem, který vydává rozhodčí fórum konstituované k projednání a rozhodnutí sporu. Blíže se podíváme na právní věty o příslušnosti (pravomoci) v textu níže.

8.1.1 Pravomoc (příslušnost) Tato právní věta dostupná na internetových stránkách Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky přesně stanovuje příslušnost Rozhodčího soudu rozhodovat v případech, kdy je v rozhodčí smlouvě kromě platné rozhodčí doložky ve prospěch Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky formulace, jež na toto ustanovení navazuje: „Soudní rozhodnutí o rozhodčím výroku může být zadáno u příslušného soudu.“93. Fórum sestavené k tomuto sporu se usneslo, že toto ustanovení nemá význam při stanovení příslušnosti soudu a nemá vliv na vykonavatelnost rozhodčího nálezu. Uvedený „dovětek“ standardní rozhodčí doložky byl nejspíše převzat z některé právní úpravy zahraničních rozhodčích soudů, kde je vykonavatelnost rozhodčího nálezu podmíněná výrokem (potvrzením) obecného sudiště.

92

Právní věty. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky

[online]. 2009 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://www.soud.cz/pravni-vety 93

Česká

republika.

Pravomoc

(příslušnost).

In:

http://www.soud.cz/downloads/pravomoc-prislusnost.pdf

66

Rsp

668/05.

2010.

Dostupné

z:

8.1.2 Rozhodčí nález o doménové jméno .cz Rozhodčí nález vychází ze sporu, kdy žalobce požadoval převedení užívání doménového jména shodného s ochrannou známkou ze žalovaného na žalobce a bylo mu poskytnuto přiměřené zadostiučinění. Žalovaný údajně neregistroval doménové jméno v dobré víře a věděl, resp. mohl vědět, že shodné doménové jméno obsahuje označení žalobce. Dále žalobce uvádí, že má důvodné podezření, že žalovaný doménové jméno zaregistroval pouze ze spekulativní činnosti. Rozhodčí senát se zprvu zabýval faktickou podobností obou doménových jmen, dle první části rozhodčího nálezu uznává, že doménová jména jsou (prakticky) shodná. Důležité z tohoto rozhodčího nálezu je dle mého názoru výrok o poskytnutí zadstiučinění, který doslovně říká: „Protože rozhodčí senát, jak shora uvedeno, dospěl k závěru, že strana žalovaná porušila práva strany žalující k ochranné známce a dopustila se vůči straně žalující i nekalosoutěžního jednání, bylo by možné straně žalující přiměřené zadostiučinění v penězích přiznat. Zároveň je ovšem třeba konstatovat, že strana žalující neuvedla žádné argumenty, proč právě forma peněžité satisfakce je v daném případě na místě, eventuelně proč by nepostačovala satisfakce prostá (nepeněžní). Z tvrzení strany žalující lze naopak dovodit, že strana žalující utrpěla újmu v důsledku snížení tvrzené vysoké hodnoty označení „*******“ či v důsledku omezení možnosti podnikat pod doménovým jménem „*******.cz“. Tato újma je však újmou materiální, představuje skutečnou škodu či ušlý zisk strany žalující a nemůže být kompenzována peněžní satisfakcí. Strana žalující dále neuvedla jediný argument, tím méně pak důkaz, pokud jde o požadovanou výši přiměřeného zadostiučinění. Rozhodčí senát sice souhlasí, že jednání strany žalované je jednáním neakceptovatelným a že by přiměřené zadostiučinění mohlo mít na stranu žalovanou odrazující účinek, při absenci dostačujících tvrzení strany žalující však nemohl rozhodnout jinak, než tak, že návrh na přiznání přiměřeného zadostiučinění zamítl, když sankční funkce přiměřeného zadostiučinění, jak shora uvedeno, k jeho přiznání sama o sobě nepostačuje.“94, což je

94

Česká republika. Rozhodčí nález rozhodčího soudu o doménové jméno v národní doméně .cz. In:

2010.

Dostupné

z:

http://www.soud.cz/downloads/rozhodci_nalez_rozhodciho_soudu_o_domenove_jmeno_v_narodni_do mene_cz.pdf

67

dle mého názoru správné rozhodnutí, podle kterého by měly (a vzhledem k tomu že se jedná o modelové znění právní věty) a budou postupovat v dalších sporech.

8.2 Ostatní právní věty 8.2.2 Výslech svědka95 Uvedený nález uvádí možnost aplikovat tezi, že svědek může odmítnout vypovídat pouze na některé otázky Rozhodčího soudu. V daném případě byl jmenován jediný rozhodce a ten dospěl k názoru, že svědek má právo odmítnou výpověď i ve vztahu ke konkrétním otázkám, s ohlédnutím na skutečnost, že postavení svědka v rozhodčím řízení je dobrovolné a výslechové otázky mu nejsou předem známy. Na druhou stranu lze svědkova nevole s výpovědí jen na konkrétní otázky zahrnout do konečného rozhodčího nálezu, nehledě na fakt, že taková výpověď pak působí nevěrohodně a může jednu či druhou stranu sporu značně poškodit.

8.2.3 Lhůty pro zahraničního účastníka s opatrovníkem pro přebírání písemností96 Rozhodčí soud se ve svém nálezu shodl, že nelze uplatňovat zkracování čekacích lhůt po doručení písemností v případech, kdy má zahraniční účastník určeného opatrovníka pro přebírání písemností a o ani v tom případě, kdy má důvodné podezření, že ze strany účastníka nebude vytvářena žádná proaktivní činnost ve věci rozhodčího sporu. V tomto případě je nutné postupovat tak, jakoby se jednalo o účastníka aktivního, tj. dodržování veškerých lhůt pro rozhodčí řízení. Rozhodčí soud musí předpokládat, že

95

Česká

republika.

Výslech

svědka.

In:

Rsp

668/05.

2010.

Dostupné

z:

http://www.soud.cz/downloads/vyslech_svedka.pdf 96

Česká republika. Lhůty v řízení se zahraničním účastníkům, jemuž byl ustanoven opatrovník pro

přijímání

písemností.

In:

Rsp

817/05.

2010.

Dostupné

z:

http://www.soud.cz/downloads/lhuty_v_rizeni_se_zahranicnim_ucastnikem_jemuz_byl_ustanoven_op atrovnik_pro_prijimani_pisemnosti.pdf

68

se účastník řízení dozví o možnosti uplatnění svých práv i poslední den před marným uplynutím lhůty a bude je chtít využít.

9. VZÁJEMNÝ VZTAH MEZI OBECNÝMI SOUDY A ROZHODČÍM ŘÍZENÍM Obecné soudy realizují k soudům rozhodčím pomocnou a kontrolní funkci. Tyto funkce se uplatňují v různém rozsahu v jednotlivých fázích řízení.

9.1 Pomocná funkce soudu Zde platí zásada, že rozhodci mohou po stranách či osobách třetích vyžadovat pouze ty úkony, které budou realizovány dobrovolně (arbitri munus non est publicum ut iudicis). Nositelem této funkce je obecný soud, který je jako orgán obecně nadaný pravomocí soudní. Strany spolupůsobí v tomto řízení tam, kde strana či rozhodce, pokud je tedy oprávněn navrhnou provedení úkonu. Ve všech případech tohoto řízení vycházíme z teritoriální omezenosti realizace těchto funkcí, respektive jinak řečeno „partnerství mezi soudy obecnými a rozhodčíma místa konání řízení“.

9.1.1 Fáze před zahájením řízení nebo před zahájením jednání ve věci samé V této fázi je značné spolupůsobení při tvorbě senátu či jmenování rozhodce, zproštění mlčenlivosti již jmenovaného rozhodce a nařízení předběžného opatření. a. Předběžná opatření - I přesto, že je rozhodčí řízení pojímáno ve vztahu k řízení soudnímu jako řízení samostatné, vzájemně se vylučují a lze se setkat s potřebou soudní intervence, která směřuje k opatření „konzervujícím“ stav, či provizorně provádějícím opatření napomáhající k tomu, aby rozhodčí nález vydaný v budoucnu byl i dále vykonavatelný a aktuální, nebo důkazy, které mají být v budoucnu provedeny, byly zachovány a bylo možné je provést.

69

b. Zbavení mlčenlivosti rozhodce – Povinnost zachovávat mlčenlivost je přímo uvedena v § 6 ZRŘ. Pokud by nastala situace, ve které je nutné, aby rozhodce byl této povinnosti zbaven, je na stranách, aby jej mlčenlivosti zbavily. Pokud by strany tak neučinily, rozhodne o zproštění z vážných důvodů předseda okresního soudu, v jehož obvodu má rozhodce bydliště. c. Průběh řízení – V průběhu řízení se většinou uvažuje o provedení důkazů, provedení předběžného opatření nebo o zproštění mlčenlivosti. d. Provedení důkazů neposkytnutých dobrovolně – Pomocná funkce je obsažená v ustanovení § 20 zákona o rozhodčím řízení. Dle § 42 ZRŘ je věcně a místně příslušný soud, v jehož obvodu má být požadovaný úkon proveden. Pokud by nastala situace, kdy by měl být úkon proveden v cizině, je věcně a místně příslušný okresní soud, v jehož obvodu je místo, kde se koná rozhodčí řízení. Soud může v těchto případech postupovat dle zásad platných pro poskytování právní pomoci ve styku mezi justičními orgány. Soud postupuje na základě dvoustranné smlouvy, kterou jsou oba státy vázány a pokud neexistují, tak není vyloučen a dále postupuje na základě vnitrostátních norem obsažených v normách státu, kam je žádáno o právní pomoc. e. Fáze po vydání rozhodčích nálezů – V této funkci se po vydání rozhodčího nálezu uplatňuje archivace, nařízení výkonu rozhodčího nálezu, který nebyl dobrovolně plněn a zproštění mlčenlivosti rozhodce. f. Archivace rozhodčích nálezů – V této pozici rozlišujeme postavení soudů stálých a rozhodce ad hoc. Stálé rozhodčí soudy musejí archivovat rozhodčí nálezy a s ním i související listiny samy, rozhodci ad hoc mají povinnost předat rozhodčí nález a další listiny, které prokazují průběh rozhodčího řízení do 30 dnů po nabytí právní moci rozhodčího nálezu o úschovy u soudu.

70

9.2 Kontrolní funkce soudu Kontrolní funkce soudu může zasáhnout rozhodčí řízení až po jeho ukončení vydáním rozhodčího nálezu. Prvá možnost této funkce nastupuje až po vydání rozhodčího nálezu, přičemž je možné v této fázi uplatnit institut „zrušení“ .

9.2.1 Teritoriální dosah kontrolních pravomocí Výkon kontrolních pravomocí soudů vůči rozhodčímu řízení, je omezen stejně jako u výkonu pomocných funkcí na otázky, které jsou v teritoriální působnosti státního soudnictví. Kontrolní oprávnění by se tedy mělo týkat pouze řízení, které je teritoriálně spjato s územím státu. Pravidelný případ nastává, kdy teritoriální přístup zasahuje rozhodčí řízení konaná na území státu, neboli při konstatování sudiště na území státu. V tomto případě nemají strany možnost se předem vzdát zrušení rozhodčího nálezu, ale mohou jej následně nevyužít, ale nikoli se jej předem vzdát. V praxi se setkáváme s úpravami, které se vzdávají kontrolních pravomocí tuzemských obecných soudů směrem ke zrušení tzv. mezinárodních rozhodčích nálezů. Jako příklad lze uvést dvě úpravy: švýcarskou a belgickou. V těchto úpravách jde o zatím nejdéle jdoucí případy, které reagují na koncepci o „vymknutí se mezinárodní obchodní arbitráži“ z dosahu národních soudů, a tím i vlivu jednoho státu.

9.2.2 Zrušení a výkon rozhodčího nálezu Celá situace se rozvíjí ve dvou rovinách: a. konkurence návrhu na zrušení rozhodčího nálezu a návrhu na výkon či uznání a výkon rozhodčího nálezu, b. zrušení rozhodčího nálezu a jeho následné uznání a výkon. V prvním bodě je nutné vycházet z toho, že rozhodčí nález se při splnění zákonných podmínek stává vykonavatelným. Aby v řízení nedocházelo zbytečně k průtahům v jeho výkonu, je na zvážení orgánu, který nařizuje výkon, aby danou situaci zvážil. 71

Pokud soud obecný dojde neprodleným výkonem k závěru, že by hrozila závažná újma a byl podán návrh na zrušení na časově omezenou dobu, může soud odložit výkon rozhodčího nálezu. Odklad nemá v tomto případě vliv na nařízení exekuce. Druhý bod je velice odlišný. Nelze zde vykonávat něco, co neexistuje, protože je-li rozhodčí nález zrušen, nelze očekávat jeho výkon. V mezinárodním prostřední není situace tak jednoduchá, jako je tomu v prostředí vnitrostátním. Rozhodčí nález zrušený v jednom státě může být uznán a vykonán ve státě jiném (dle Newyorské úmluvy) a zrušení rozhodčího nálezu v jednom státě nebrání nutně jeho uznání a výkonu ve státě druhém (dle Evropské úmluvy). Avšak tento návrh je možné uplatnit jen v případě, že jde o zemi, kde byl vydán nebo dle jejíhož práva byl vydán. K závěru této kapitoly bych podotknula, že je tedy možné za určitých podmínek vykonat i rozhodčí nález, který byl v jiné zemi zrušen, avšak zůstává skutečností, že výše zmíněné případy vyvolaly v poslední sobě řadu diskuzí a rozdílných názorů.97

97



72

10. UZNÁNÍ A VÝKON CIZÍCH ROZHODČÍCH NÁLEZŮ Uznání a výkon cizího rozhodčího nálezu je v jiných smluvních státech obecně podstatně snadnější, než u soudních rozhodnutí. Uznáním se rozumí, že cizímu rozhodčímu nálezu se bez dalšího zvláštního rozhodnutí přiznávají stejné právní účinky jako tuzemskému rozhodčímu nálezu.

98

Podstatu věci lze také vystihnout

slovy V. Másilka: „Otázka výkonu cizích rozhodnutí je svou podstatou výrazem dvou principů – principu teritoriality a suverenity“. Pokud mají rozhodčí nálezy stejné účinky jako rozhodnutí soudů, pak přiznává tyto účinky rozhodčím nálezům v převaze doktrín právní řád konkrétního státu, a nelze předpokládat, že by základní principy zacházení s cizími rozhodčími nálezy a cizími soudními rozhodnutími byly zásadně rozdílné. Obecně jsou tedy rozhodčí nálezy nevydávané jménem státu považovány spíše za přijatelné pro uznání než rozhodnutí u soudů obecných. Tuzemský či národní nález musí vždy projít řízením, jehož výsledkem je uznání a výkon či uznání a prohlášení vykonavatelnosti rozhodčího nálezu ve státě místa jeho výkonu. Teprve poté může následovat jeho výkon cizího rozhodčího nálezu za podmínek, které jsou totožné výkonu rozhodčího nálezu domácího. Proces uznání lze vymezit jako věcné přezkoumání rozhodčího nálezu, kdy se do jisté míry opakuje nalézací řízení již provedeného, nebo jako přezkoumání naplnění základních a nezbytných procesních podmínek a soulad s veřejným pořádkem uznávajícího státu. Uznávací řízení bývá realizováno: a. v rámci zvláštního řízení, kde je výsledkem rozhodnutí o uznání či vykonavatelnosti, nebo

98

KUČERA, Z., M. PAUKNEROVÁ, K. RŮŽIČKA a V. ZUNT. Úvod do práva mezinárodního obchodu. 1. vyd.

Dobrá Voda: Aleš Čeněk, 2003, s. 290. ISBN 80-86473-32-5.

73

b. v rámci společného řízení s výkonem či prohlášením vykonavatelnosti rozhodčího nálezu, tedy v případě, pokud nejsou uplatněny důvody pro odepření. Důsledkem není zrušení rozhodčího nálezu, ani odnětí jeho uplatnitelnosti v jiném státě. Důsledkem je pouze odnětí možnosti výkonu na daném území.

10.1 Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů Jak jsem již uváděla během mé práce, Newyorská úmluva bezpochyby vytváří páteř systému mezinárodního rozhodčího řízení. Její vznik sahá až do počátku 50.let, kdy Mezinárodní obchodní komora v Paříži vytvořila prvý návrh dohody, která měla odstranit nevýhody Ženevských protokolů. Návrh byl dále představen Ekonomickou a sociální radou OSN (SCOSOC), která jej přepracovala a předložila v roce 1955 konferenci, jež ji následně přijala. 99 Tato úmluva se vztahuje na uznání a výkon rozhodčích nálezů, které vyplývají ze sporů mezi osobami fyzickými nebo právnickými a vydaných na území jiného státu než toho, v němž je žádáno o jejich uznání a výkon. Tato úmluva se dále vztahuje na rozhodčí nálezy, které nejsou pokládány za nálezy místní či národní ve státě, v němž je žádáno o jejich uznání a výkon. Aby bylo dosaženo uznání a výkonu, je nutné, aby strana žádající o uznání a výkon předložila spolu s žádostí: a. prvopis nálezu, který musí být řádně potvrzení, nebo jeho řádně ověřenou kopii, b. prvopis ujednání, nebo jeho řádné ověřenou kopii.

99


aktualiz. a rozš. vyd. Praha: ASPI, 2008. ISBN 978-80-7357-324-9.

74

Uznání a výkon nálezu mohou být odepřeny na žádost strany, proti níž je nález uplatňován pouze tehdy, pokud tato strana prokáže příslušnému orgánu země, v níž je žádáno o uznání a výkon: a. že strana, proti níž je nález uplatňován, nebyla řádně vyrozuměna o ustanoveních rozhodce nebo o rozhodčím řízení, nebo nemohla z jakýchkoliv jiných důvodů uplatnit své požadavky; nebo b. že nález se dosud nestal pro strany závazným nebo byl zrušen, nebo že byl jeho výkon odložen příslušným orgánem země, v níž byl dle jejího práva vydán; nebo c. že složení rozhodčího soudu nebo rozhodčí řízení nebylo v souladu s ujednáním stran, nebo nebylo-li takového ujednání, že nebylo v souladu se zákony země, kde s rozhodčí řízení konalo; nebo d. že strany nejsou způsobilé k jednání nebo že zmíněná dohoda není platní podle práva, jemuž strany tuto dohodu podrobily.100

10.2 Dvoustranné smlouvy o právní pomoci Další možností, kterou lze žádat o uznání a výkon cizího rozhodčího nálezu, jsou dvoustranné smlouvy o právní pomoci. Jako příklad uvedu některé z nich: Afghanistán (vyhláška č. 44/1983 Sb.) – zde je úprava obsažena v článku 25 (závazek uznání a vykonání rozhodčích nálezů), článku 26 (podmínky uznání a výkonu), článku 27 (zde jsou uvedeny náležitosti rozhodčí smlouvy včetně formy a platnosti), článku 29(náležitosti žádosti).

100

Mezinárodní úmluva o uznání cizích rozhodčích nálezů. In: 74/1959 Sb. 6. listopadu 1959.

75

Slovensko (vyhláška č. 209/1993 Sb.) – úprava je obsažena v článku 22 smlouvy (kde je stanovená zásada uznávání a vykonávání i rozhodčích nálezů za podmínek uvedených ve smlouvě). V článku 23 jsou podmínky pro uznání a výkon daleko příznivější. Pakliže soud zjistí, že tyto dvě podmínky byly splněny, nařídí jejich výkon. Slovinsko, Chorvatsko, Jugoslávie, Makedonie (vyhláška č. 207/1964 Sb.) – je obsažena v článku 50 o zásadě vzájemného uznávání rozhodčích nálezů za podmínek stanovených ve smlouvě. Dále zde nalezneme uvedené jak soudy, které jsou oprávněny k uznání a výkonu, tak i náležitosti žádosti.101

101



76

ZÁVĚR V právní v praxi se setkáváme s tím, že řešení sporu před soudy, jako orgány státu, představuje základní a u nás nejčastěji využívanou možnost řešení sporů, i přesto, že není cestou nejefektivnější. Soudy jsou často přehlcené různými žalobami a soudní řízení může trvat i několik let. Což může pro strany představovat značnou nevýhodu z pohledu toho, že se stávají protivníky. Lidé v dnešní době hledají již jiná pro ně vhodnější řešení, než představuje řízení před soudem. V dnešní době existuje naštěstí už mnoho jiných způsobů, které stranám přinášejí řadu podstatných výhod. Tento způsob se nazývá alternativní řešení sporů. „Alternativní způsoby řešení sporů“ obecně řeší ty situace, kdy mezi lidmi vznikne konflikt a nabídne jim několik možností, jak se s ním vypořádat. Mezi základní způsoby vyjednávání řadíme negociaci, konciliaci či mediaci aj. V případě, že by některá z metod selhala, nebo pokud by spolu strany nebyly schopny vůbec jednat, naskytne se tak jediná možnost přenesení sporu na rozhodčí či soudní řízení, ale samozřejmě jen za podmínek, že se jedná o soukromoprávní vztah mezi osobami, které mají své bydliště či sídlo v různých státech a které spolu platně uzavřely písemnou rozhodčí smlouvu. Díky zpracování mé bakalářské práce jsem se přesvědčila o nezastupitelné roli soudu v rozhodčím řízení, protože můžou nastat například ty situace, které vyžadují zásah státu, ať již z důvodu nedostatku pravomoci rozhodce či jako kontrolní mechanismus shora. I přesto by měl dle mého stát zasahovat do rozhodčího řízení jen v určité omezené míře, aby nedošlo k tomu, že se zhatí celá podstata rozhodčího řízení a zmizí tak jeho podstatné výhody. Co se týče pomoci ze strany obecných soudů, je pomoc v některých situacích dokonce nutná. Většina státu má dle svých právních úprav rozhodčího řízení obsažené ustanovení, které umožňuje podporu účastníků řízení obecnými soudy k tomu, aby rozhodčí řízení proběhlo hladce, a aby existovala možnost kontroly v důsledku práva stran na spravedlivý proces a rovné zacházení.

77

Samotná podmínka pro to, aby mohl být daný právní vztah řešen v rozhodčím řízení je, že stát, v němž se má arbitráž konat připouští tzv. arbitrabilitu. Vždy je dobré zvážit volbu a následky na průběh i výsledek rozhodčího řízení, týkající se zahájení, konání, průběhu, či volby práva pro meritum sporu. Výsledkem a cílem mezinárodní arbitráže je vydání pravomocného rozhodčího nálezu, bude možné díky Newyorské úmluvě o uznání a výkonu rozhodčích nálezů rychle vymoci téměř ze všech zemích světa. Cíl mé práce bylo, poskytnout čtenáři přehled o mezinárodní obchodní arbitráži a o rozdílech řešení sporů před obecnými soudy a rozhodčími soudy. Široký okruh otázek mezinárodní obchodní arbitráže mi nedovolil věnovat se podrobně každému aspektu, proto bylo nutné se některými otázkami zabývat jen ve stručnějším hledisku. Jak jsem se již dozvěděla díky mé bakalářské práci, existuje celá řada alternativních řešení sporů, které nejsou příliš známé a nejsou ani příliš používané, avšak co se praxe týče, mohou být v některých případech sporů velice užitečné. Nebylo by jistě na škodu seznámit čtenáře s dalšími podobami rozhodčího řízení při významných soudech světa a podrobně vylíčit jejich pravidla a výhody volby toho kterého soudu.

78

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Tištěné monografie BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Zákon o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2004, s. 679. ISBN 80-7179-629-8. KUČERA, Zdeněk. Mezinárodní právo soukromé. 7. opr. a dopl. vyd. Brno: Doplněk, 2009, s. 464. ISBN 978-80-7380-171-7. KUČERA, Zdeněk, Monika PAUKNEROVÁ a Květoslav RŮŽIČKA. Právo mezinárodního obchodu. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, s. 408. Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN 978-80-7380-108-3. KUČERA, Z., M. PAUKNEROVÁ, K. RŮŽIČKA a V. ZUNT. Úvod do práva mezinárodního obchodu. 1. vyd. Dobrá Voda: Aleš Čeněk, 2003, s. 302. ISBN 80-86473-32-5. RABAN, Přemysl. Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2004, s. 745. Beckova edice právní instituty. ISBN 80-7179-873-8. ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: ASPI, 2008, s. 386. ISBN 978-80-7357-324-9. RŮŽIČKA, Květoslav. Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. 2. rozš. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, s. 254. ISBN 80-86898-43-1. SCHELLE, Karel. Alternativní způsoby řešení obchodních sporů. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2006, s. 179. ISBN 80-239-8012-2. SCHELLE, Karel a Ilona SCHELLEOVÁ. Rozhodčí řízení: historie, současnost a perspektivy. Praha: Eurolex Bohemia, 2002, s. 300. ISBN 80-86432-19-X. 79

Elektronické zdroje Alternativní způsoby řešení sporů - Česká republika. Evropská soudní síť pro občanské a

obchodní

věci

[online].

28.02.2007

[cit.

2012-04-01].

Dostupné

z:

http://ec.europa.eu/civiljustice/adr/adr_cze_cs.htm#2.2 Evropská úmluva o mezinárodní obchodní arbitráži. In: 176/1964 Sb. 3. srpna 1964. Dostupné

z:

http://www.urmr.cz/rozhodci-rizeni/zakony/evropska-umluva-o-

obchodni-arbitraziv Jmenování rozhodce. Evropská arbiráž, o.s. [online]. 2009 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z: http://www.euroarbitr.cz/jmenovani_rozhodce/7/ Jmenování rozhodce. Arbitrážní soud České republiky [online]. 2011 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z: http://www.rozhodcidolozka.cz/jmenovani-rozhodce.php O rozhodčím řízení. ROZHODČÍ SOUD: při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR [online]. 2009 [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://www.soud.cz/o-rozhodcimrizeni. Organizační a konstituční řád Seznamu rozhodců. In: 216/1994 Sb. 15. prosince 2009. Dostupné z: http://www.urmr.cz/rady-a-pravidla/organizacni-a-konstitucni-radseznamu-rozhodcu Rozhodčí nález. Arbitrážní centrum [online]. 01.04.2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.arbitraznicentrum.cz/rozhodcinalez.php Rozhodčí smlouva. Http://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavní_strana [online]. 1. 4. 2012 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Rozhodčí_smlouva U rozhodčího řízení můžete být i vy. Penize [online]. 2000 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z: http://www.penize.cz/dluhy/19012-u-rozhodciho-rizeni-muzete-byt-i-vy

80

Výhody a nevýhody: Nevýhody Rozhodčího řízení. Ústecké Rozhodčí centrum [online]. 01.11.2010 [cit. 2012-04-04]. Dostupné z: http://rozhodce.aspone.cz/van-nrr.html

Výhody a nevýhody rozhodčího řízení. Peníze [online]. 2000 [cit. 2012-04-04]. Dostupné z: http://www.penize.cz/dluhy/18998-vyhody-a-nevyhody-rozhodcihorizeni.

Výhody rozhodčího řízení. Arbitrážní soud České republiky [online]. 2011 [cit. 201204-03]. Dostupné z: http://www.rozhodcidolozka.cz/vyhody-rozhodciho-rizeni.php Výhody rozhodčího řízení. Rozhodčí soud ve věcech majetkových [online]. 2006 [cit. 2012-04-03].

Dostupné

z:

http://www.arbitraz-kladno.cz/vyhody-rozhodciho-

rizeni.html Česká republika. Pravidla o nákladech rozhodčího řízení on-line: Příloha k Řádu online. In: Rozhodčí soud při HK a AG České republiky. 2004. Dostupné z: http://www.soud.cz/pravidla/pravidla-o-nakladech-rozhodciho-rizeni-on-line-2004 Česká republika. Pravidla o nákladech rozhodčího řízení pro vnitrostátní úhradové spory ve zdravotnictví. In: Rozhodčí soud při HK a AG České republiky. 2011. Dostupné z:

http://www.soud.cz/pravidla/pravidla-o-nakladech-rozhodciho-rizeni-pro-

vnitrostatni-uhradove-spory-ve-zdravotnictvi-2011 Česká republika. Řád pro řešení sporů o domény .cz. In: Rozhodčí soud při HK a AG České republiky. 2010. Dostupné z: http://www.soud.cz/rady/rad-pro-reseni-sporuo-domeny-cz-2010 Sazebníky nákladů rozhodčího řízení. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky [online]. 2009 [cit. 2012-04-23]. Dostupné z: http://generator.citace.com/dok/wO9WXTc8wKxfiIus

81

About UNCITRAL. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky: UNCITRAL - United Nations Commission on International Trade

Law

[online].

2012

[cit.

2012-04-23].

Dostupné

z:

http://www.uncitral.org/uncitral/en/about_us.html Austria. UNCITRAL Conciliation Rules. In: Vienna: UNITED NATIONS COMMISSION ON

INTERNATIONAL

TRADE

LAW

(UNCITRAL),

1980.

Dostupné

z:

http://www.uncitral.org/pdf/english/texts/arbitration/conc-rules/conc-rules-e.pdf Právní věty. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České

republiky

[online].

2009

[cit.

2012-04-24].

Dostupné

z:

http://www.soud.cz/pravni-vety Česká republika. Pravomoc (příslušnost). In: Rsp 668/05. 2010. Dostupné z: http://www.soud.cz/downloads/pravomoc-prislusnost.pdf Česká republika. Rozhodčí nález rozhodčího soudu o doménové jméno v národní doméně

.cz.

In:

2010.

Dostupné

z:

http://www.soud.cz/downloads/rozhodci_nalez_rozhodciho_soudu_o_domenove_jm eno_v_narodni_domene_cz.pdf Česká

republika.

Výslech

svědka.

In:

Rsp

668/05.

2010.

Dostupné

z:

http://www.soud.cz/downloads/vyslech_svedka.pdf Česká republika. Lhůty v řízení se zahraničním účastníkům, jemuž byl ustanoven opatrovník pro přijímání písemností. In: Rsp 817/05. 2010. Dostupné z: http://www.soud.cz/downloads/lhuty_v_rizeni_se_zahranicnim_ucastnikem_jemuz_b yl_ustanoven_opatrovnik_pro_prijimani_pisemnosti.pdf Česká republika. Řád Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky pro mezinárodní spory: (úplné znění ke dni 1.2.2007). In: Řád pro mezinárodní spory. Účinný od 1.5.2002. Dostupné z: http://www.soud.cz/rady/rad-pro-mezinarodni-spory-2007 82

Česká republika. Řád Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky pro vnitrostátní spory pro vnitrostátní spory (úplné znění ke dni 1.2.2007). In: Řád pro vnitrostátní spory. Účinný od 1.5.2002. Dostupné z: http://www.soud.cz/rady/rad-pro-vnitrostatni-spory-2007

83

Zákony a judikatura ZÁKON č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů v platném znění ZÁKON č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním v platném znění ZÁKON č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění VYHLÁŠKA č. 176/1964 Sb., o Evropské úmluvě o obchodní arbitráži VYHLÁŠKA č. 74/1959 Sb., o Úmluvě o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. března 2007 o návrhu směrnice

Evropského

zprostředkování

v

parlamentu občanských

a

Rady a

o

obchodních

(KOM(2004)0718 – C6-0154/2004 – 2004/0251(COD)

84

některých

aspektech

záležitostech

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK AAA

American Arbitration Association - Americká rozhodčí asociace

ADR

Alternative dispute resolution – Alternativní způsoby řešení sporů

DIS

Deutsche Institution für Schiedsgerichtbarkeit - Německá rozhodčí

instituce

Evropská úmluva (EÚ)

Evropská úmluva o mezinárodní obchodní arbitráži

HK ČR A AK ČR

Hospodářská komora České republiky a Agrární komora České republiky

ICC Court

International Court od Arbitration of the International Chamber of Commerce - Mezinárodní rozhodčí soud Mezinárodní obchodní komory v Paříži

LCIA

London Court of International Arbitration - Londýnský mezinárodní rozhodčí soud

Newyorská úmluva (NÚ) Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů uzavřená 10. června 1958 v New Yorku obch. zák.

zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

obč. zák.

zákon č. 40/1994 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

ODR

Online dispute resolution – online řešení sporů

o. s. ř.

Občanský soudní řád, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

UNCITRAL

United Nations Commission on International Trade Law Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo

PCA

The Permanent Court of Arbitration at The Hague – Stálý rozhodčí soud se sídlem v Haagu

RS

Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky 85

RSP

Spisová značka sporů projednávaných před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky

SCC Arbitration Instituce of the Stockholm Chamber of Commerce Arbitrážní institut při Stockholmské obchodní komoře Washingtonská úmluva

Úmluva o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států, přijatá ve Washingtonu v roce 1965

WIPO

World Intellectual Property Organisation - Světová organizace na ochranu duševního vlastnictví

ZRŘ

Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů

Ženevské protokoly

Ženevský protokol o doložkách o rozsudím a Ženevská úmluva o vykonavatelnosti cizích rozhodčích nálezů

86

Mezinárodní obchodní arbitráž

Recommend Documents