Mateřská škola, Ed. Ušela Okénko do 2 .MŠ Eduarda Ušela Vítáme Vás u okénka do naší MŠ, kterým rádi necháváme nahlédnout do dění mateřské školy. Ke konci kalendářního roku vždy ožívá škola přípravami na nejkrásnější svátky v roce. Ani letos tomu nebylo jinak. Na chodbách visí adventní věnce, ve třídách září nazdobené stromečky, škola voní vanilkou a cukrovím.Děti si rozbalí dárky, v každé třídě podle svých přání. Sváteční atmosféru dokreslí i Vánočníčky – společná setkání dětí a rodičů ve třídách. Děti si připravily verše, písně, koledy, s rodiči pak společně pouštějí lodičky, hledají hvězdičky zdraví a štěstí a vyrábějí vánoční ozdoby. Jak krásné zastavení ve vánočním čase. Co všechno mu předcházelo? Mikulášská nadílka studentů SOŠ Velké Opatovice, čert s Mikulášem v Rentě. Děti přesvědčivě zvládly písničky a verše, které si připravily. Poděkování patří studentům, paní vychovatelce, panu Karhánkovi, zaměstnancům i dohlížecímu výboru Jednoty Boskovice. Rádi jsme navštívili i výstavu vyřezávaných betlémů v MKS na MěÚ. Děti zde mohly obdivovat lidský um, fantazii a šikovnost. Děkujeme paní Budínové, která se o nás ochotně postarala. Kouzelný byl také koncert žáků a pedagogů ZUŠ v zámku, také jim patří dík. Adventní čas jsme s dětmi prožívaly na třídách plněním drobných úkolů z našich adventních kalendářů. Některé úkoly byly snadné jiné náročnější nakresli vánoční stromeček, vyrob dárek, pohlaď kamaráda. Všem nám úkoly pomáhaly pěkně prožívat předvánoční čas, vytvářet pozitivní vztah k lidem a svému okolí. Také návštěva divadla Sluníčko z Litomyšle u nás v MŠ s loutkovým představením pohádky O třech medvědech nám udělala velkou radost. S radostí jsme přišli na adventní setkání škol našeho města, do ústavu sociální péče se svým vánočním vystoupením. Nezapomněli jsme ani na babičky a dědečky v domě s pečovatelskou službou. Rovněž s nimi jsme se chtěli podělit o kousek vánočního světla v dětských očích, kousek lidského štěstí. Chtěla bych poděkovat všem rodičům za vstřícný přístup, výbornou spolupráci . Zaměstnancům školy za kus pečlivě a svědomitě vykonané práce. Poděkování patří rovněž MěÚ Velké Opatovice, všem přátelům, organizacím a sponzorům školy, se kterými jsme po celý rok spolupracovali. Nejen jim, ale Všem patří naše přání zdraví, štěstí a přání toho nejlepšího v nadcházejícím roce 2007. Blanka Langerová ředitelka
Co nového v naší ZUŠ ? Ve školním roce 2006/2007 navštěvuje ZUŠ Velké Opatovice a její pobočky ve Žďárné, Kninicích a Benešově 417 žáků. Hudební obor studuje 374 žáků – klavír, elektronické piano, zobcová a příčná flétna, akustická a elektrická kytara, baskytara, klarinet, saxofon, trubka, lesní roh, housle, bicí, sborový zpěv. Literárně-dramatický obor je otevřen pro 43 žáků. V průběhu současného školního roku jsme již uskutečnili mnoho akcí. Snažíme se, aby naši žáci vystupovali na veřejnosti co nejčastěji. Na hudební nástroje hrají sólo, ale také v komorních seskupeních, jazzových a tanečních kapelách nebo v dechovém orchestru. Ze všech dosavadních akcí bychom rádi připomenuli koncert k svátku sv. Cecílie – patronky muzikantů – v kostele sv. Jiří ve Velkých Opatovicích, koncert „pro Vážku“- určený nadaci starající se o duševně nemocné a trpící Alzheimerovou chorobou - výtěžek činil 3173,- Kč.Velký dík patří všem, kteří se koncertu zúčastnili a jakoukoliv částkou nadaci pomohli. Je krásné, že jsou mezi námi lidé, jimž není lhostejný osud druhých. Rovněž se uskutečnilo tradiční předvánoční koledování Malohanácké muziky a žáků LDO s Živým Betlémem po okolních obcích a městech, vánoční koncerty v Benešově, Žďárné, Horním Štěpánově, Protivanově, Kninicích a Velkých Opatovicích. Ani v měsíci lednu nebudou žáci a učitelé v naší škole zahálet. Připravují se na oborové soutěže pro komorní hry smyčcových a dechových nástrojů a dechové orchestry. Letos se poprvé soutěží zúčastní i jazzový orchestr a soubory LDO. Divadelní generální zkoušky, před okresním kolem soutěže, můžete zhlédnout v kině dne 29.1.2006 v 16:00 hodin. Velkoopatovičtí také v roce 2007 nepřijdou o tradiční akce, na nichž naše škola spolupracuje, jako je (nejen) Jazzový dýchánek nebo Masopust. Masopust se bude letos konat s týdenním předstihem a to 10.2.2007. Důvod změny data jsou jarní prázdniny ve Velkých Opatovicích, které kolidují s tradičním termínem masopustních svátků. Proto jsme se termín masopustní obchůzky rozhodli přesunout na počáteční víkend prázdnin. Věříme, že tímto zajistíme větší účast maškar i obecenstva. Přejeme vám, aby Vás v novém roce nepotkaly žádné tragédie. Aby Váš život běžel v duchu komedie s dobrým koncem. A pokud budete mít chuť si zahrát, tak ne někomu na nervy, ale že vezmete do ruky hudební nástroj a oblažíte jím sebe i své blízké. Hodně radosti klidu a pohody v roce 2007 přejí pedagogové a zaměstnanci Základní umělecké školy Velké Opatovice
Naučná stezka Hanýsek Jakmile se v našem městě koná nějaká zajímavá akce v datu kolem 10. dne v měsíci (nebo i o něco později), může být vzhledem ke dlouhým výrobním lhůtám zařazena do našeho Zpravodaje s určitým, a to dost značným zpožděním. Pokud se zprávy z těchto akcí objeví např. v okresním tisku, jsou informace mnohem rychlejší. Přesto se vrátíme k datu 10. listopadu 2006, kdy proběhlo otevření již druhé naučné stezky v našem městě a jeho okolí. Za nepříliš velké účasti zainteresovaných osob, zástupců města a několika dalších zájemců byla uvedena ve známost pečlivě připravená nová stezka pod názvem Hanýsek. Podrobnosti jsou uvedeny v nápaditém propagačním letáčku, který má k dispozici informační středisko našeho města. Ve střední části tohoto letáčku je názorně zachycena tzv. letecká mapa okolí s vyznačením trasy mezi jednotlivými stanovišti naučné stezky. Na této trase je umístěno celkem 9 panelů s velmi kvalitními odbornými texty a vyobrazeními, obsahující cenné informace týkající se významných přírodních útvarů, historických staveb a dalších lidských výtvorů, přičemž je zdůrazněn princip ochrany přírody a její význam pro každého z nás. Přesto že téměř vše podstatné je uvedeno v letáčku, zopakujeme ještě přehled jednotlivých zastavení na trase stezky. 1. Začátek stezky – úvodní panel na Šraňkách – návaznost na městskou NS 2. Pod Hradiskem – při vstupu do lesa (současně probíhá červená turist. značka) 3. Opatovické hradisko – panel uprostřed býv. opevnění hradiska (cesta vede kolem reliéfů K. Otáhala) 4. Rýbrcoulovo srdce – přísk. útvar v lese nad vodojemem (okolní přístupový terén je upraven) 5. Velká Roudka – bývalé lázně (dnes ale v dezolátním stavu) 6. Velká Roudka – Františkův minerální pramen 7. Rozcestí – jihozápadně od V. Roudky na okraji lesa 8. Kamenná svatba – seskupení pískovcových útvarů v lese nad Svárovem 9. Borotín – arboretum na okraji obce (nově upravováno) Trasa stezky tvoří vcelku uzavřený okruh (s výjimkou delší odbočky k panelu č. 8 – Kamenné svatbě). Délka okruhu je asi 9 km s cestou na Kamennou svatbu a zpět se trasa protáhne i na o něco více než 15 km, a to většinou lesnatým terénem mezi Opatovicemi, Velkou Roudkou, Svárovem a Borotínem. Prohlídku trasy lze různě kombinovat, zkrátit jinými schůdnými cestami, např. od Rýbrcoulova srdce kolem vodojemu na rozcestí při trase boskovického vodovodu a odtud dolů na cestu k Borotínu (mezi panely č. 2 a 9). Pro méně znalé návštěvníky terénu poslouží vhodná podrobnější mapa, možná by se
hodilo ještě nějaké vhodné upozornění na cestu od Kamenné svatby do Svárova k autobusům na trati V. Opatovice - Letovice. Celá stezka je přehledně značena bílým čtvercem se šikmým zeleným pruhem obdobně jako běžné turist. značky. Po cestě je nutno sledovat tyto značky v obou směrech zvolené trasy. Umístění značek se ujali velkoopatovičtí turisté, největší díl práce odvedl opět Zdeněk Kaderka. Autorem a provozovatelem nauč. stezky Hanýsek je Společnost Renata, která sdružuje lidi se zájmem o přírodu a její ochranu. Sídlem společnosti v našem okolí je ekocentrum Renata na okraji obce Bělá u Jevíčka, kde jsou a budou pořádány výchovné propagační akce zaměřené především na vztah mládeže i dospělých k přírodě a jejímu působení na člověka. Stezka, jejíž podstata vznikla za podpory Evropského sociálního fondu v rámci programu EVVO a jejíž vybavení bylo i dosti finančně náročné, je dalším významným činem v rámci poznávání krajiny a přírody. Lze si jen přát, aby byl všeobecně využívána jak v řadách turistů, školní mládeže i dalších zájemců. Po slavnostním přestřižení symbolické pásky se účastníci zahájení přesunuli do zámeckého sálu, kde v družné debatě vzniklo přesvědčení, že tento velice šťastný nápad přinese i jeho tvůrcům radost z využití tohoto velmi zajímavého i poučného projektu. Kromě vedoucích činitelů města, členek Muzejní rady a zástupců turistů se akce zúčastnili tvůrci stezky Ing. Pomikálková a Ing. Mašek ze společnosti Renata, Ing. Moudrá z MěÚ Boskovice a z Muzea Boskovice jeho ředitel Mgr. Dostál a odborný pracovník RNDr Hynek Skořepa, kteří přispěli k celkovému zdaru této záslužné akce. Při této příležitosti lze ještě uvést, že posledně jmenovaný (je synem ředitele Gymnázia Boskovice RNDr. D. Skořepy), mladý vystudovaný přírodovědec a člen Českého svazu ochránců přírody (sám učil několik let na gymnáziu v Jevíčku) vydal velice zajímavou publikaci. Jmenuje se Přírodní skvosty Prostějovska a poutavým způsobem popisuje řadu tzv. maloplošných chráněných území na okrese Prostějov, převážně na Drahanské vrchovině (i s přesahem na přilehlé části Boskovicka a Blanenska), o čemž se i v našem Zpravodaji příležitostně zmíníme. Pěkně vypravená knížka, doplněná kresbami i barevnými snímky zhotovenými jeho dvěma spolupracovnicemi, je za rozumnou cenu k dostání v knihkupectvích, nejblíže v Jevíčku a jistě i jinde. Zájemcům o tuto problematiku jistě stojí toto velmi hezké dílko za prostudování a rozšíření cenných poznatků o přírodě. V dalších Zpravodajích přineseme podrobnější informace z jednotlivých zastavení stezky Hanýsek, jež bude jistě i nejen v letním období náležitě využívána a také udržována ve stavu, v jakém ji její tvůrci předali široké veřejnosti. Dr. Alois Bartošek
Podzimní příroda plná překvapení V rámci letošního nezvykle teplého pozdního podzimu se v přírodě dá vypozorovat leccos významného, s čímž se jindy v této době jinak moc často nesetkáváme. Přesně o předmikulášském dni 5. prosince jsem za přívětivého dopoledne přímo z oken bytového domu na Šraňkách zpozoroval nejprve dva nečekaně se objevivší výrazně zbarvené větší ptáky – byly to straky obecné. Zanedlouho k nim přibyly ještě tři další a pak celá pětičlenná sestava začala prozkoumávat podzimní zahrádky uprostřed bytové zástavby. Straky čile poletovaly, posedávaly na nízkých stromech a plotech a posléze se všechny vydaly na obhlídku zahrady za domem pana Miloslava Smékala. Neposední havranovití ptáci, příbuzní vran, havranů, kavek i vzácných krkavců, byli z poměrné blízkosti velmi dobře viditelní a pozornost poutali hlavně svým vybarvením. Straky jsou dost veliké, bezmála jako vrány, jsou převážně černobíle strakaté a mají delší stupňovitý ocas. Létají svižně, opatrně jako jejich příbuzné druhy, a říká se, že jsou i patřičně chytré. Jejich zlodějské sklony nebylo možno pozorovat, mají prý zálibu v odnášení malých lesklých věcí, ale ty neměly tentokrát k dispozici. Straky pobíhaly po trávě i mezi domácí drůbeží, jejich peří se kovově lesklo a hřbetní tmavá část těla měla dokonce měnící se mírně zelenavý nádech, což doplňovalo kontrastní rozdíl barev černé a bílé. Pobyt na uvedené zahradě trval asi půl hodiny, strakám se zalíbil i travnatý svah vodojemu na Šraňkách, který si za ustavičného pobíhání prohlížely odshora dolů. Poté je však vyrušil asi rachot blízko projíždějících aut, všechny naráz se vznesly a třepotavým letem se vzdálily. Dvě se ještě na chvilku vrátily, ale když asi nepozorovaly ty ostatní, zmizely stejným způsobem jako předešlé. Straky nejsou zas tak neobvyklým zjevem, několikrát jsem je pozoroval blízko objektů zeměď. družstva a také u tzv. závlažáku u malé zahrádkářské kolonie. Ale vždy jen jednu či dvě, které se chovaly velice opatrně a nenápadně se ztrácely z dohledu. Na zimu straky neodlétají, zdržují se v dosahu lidských obydlí, zejména hospodářských budov, kde najdou i leccos dobrého na přežití. Ale vidět takové pěkné ptačí seskupení doslova přímo mezi domy se nepodaří každý den, k čemuž ještě přispěly rozmary příznivého podzimu, který si i obyvatelé volné přírody dovedou po svém patřičně užít. Dr. Alois Bartošek
Fotbaloví dorostenci úspěšní III. Úvodem dalšího pokračování musíme nejprve omluvit nepříjemnou pravopisnou chybu v nadpisu z listopadového Zpravodaje – současný titulek je již správný! V tomto díle dalšího fotbalového seriálu se vracíme ještě o hezkých pár let zpátky, kdy v sezóně 1993 – 94 bojovali dorostenci /a s nimi i opatovičtí dospělí/ o co nejlepší umístění v okresním přeboru Blanenska. Podzim 1993 Naši dorostenci měli v A skupině OP devět soupeřů z celého okresu, jmenovitě Letovice, Vísky, Skalici, Drnovice, Doubravici a vzdálenější Šošůvku, Sloup a Kotvrdovice. Vstup do sezóny se jim po předchozím sestupu z kraje nijak moc nevydařil. První zápas prohráli v Doubravici 1 : 4, pak sice stejným poměrem porazili Vísky, ale další prohry následovaly – v Letovicích 1 : 3 a navíc ještě 2 : 4 doma s Lysicemi. Zlom nastal v neděli 19. září 1993 u nás proti Šošůvce, za niž nastupovali většinou pořádně urostlí borci. Za řízení nyní již veterána Jar. Staňka z Benešova hráli naši v sestavě P. Foret – T. Parolek, Petr Pospíšil, Jos. Němec, Jar. Jurke, Lad. Pospíšil /K/, D. Valášek, Petr Kouřil, Lad. Tihon, Lad. Kobelka a úplný mladíček Pavel Švéda, na lavici ještě M. Němec, T. Pečínka a M. Toman. Naši se od začátku do soupeře pustili a poločasový stav 5 : 1 hovořil jednoznačně pro ně. Gólová smršť pokračovala i po změně stran, naši hráči přitom nemysleli ani moc na obranu a tak celkové skóre znělo 11 : 3! Kanonýrem zápasu byl Laďa Tihon s 5 brankami, další – Němec, Pečínka, Jurke, Švéda dali po jedné a dvěma zásahy navršil počet P. Kouřil. Ve zbylých čtyřech zápasech podzimu naši vyhráli s nulou vzadu – ve Skalici 1 : 0, v Drnovicích dokonce 8 : 0, ve Sloupu a Kotvrdovicích shodně 2 : 0. V podzimní tabulce byli zatím třetí za Letovicemi a Lysicemi, měli 12 bodů /tehdy byla poslední dvoubodová sezóna/ a dobré skóre 32 : 15 s nadějnými vyhlídkami pro jarní pokračování. Jaro 1994 Shodně s výkony dospělých, kteří v okr. přeboru překonávali většinu soupeřů a směřovali k prvenství v tabulce, pokračovali ve svých úspěších i dorostenci. Všech svých 9 jarních utkání vyhráli, vítězná série se zastavila na čísle 14 ! Kromě domácí výhry 8 : 1 nad Doubravicí se více zaměřovali na obranu, šestkrát vyhráli s nulou na kontě a v neděli 22. 5. 1994 přivítali doma dorostence z Drnovic u Lysic v předzápase stejných družstev dospělých fotbalistů. Sestava doznala několika změn – Foret, M. Klár, P. Marek, Pav. Pospíšil, M. Němec, J. Tománek, L. Pospíšil /K/, Valášek, Pečínka, P. Kouřil, Parolek, na střídání jen Petr Pospíšil a Zd. Háder ml., ale na výkonu to nebylo nijak znát.
Zápas řídil rozhodčí J. Peša ml. z Blanska a naši s přehledem vyhráli 4 : 0. V první půli skóroval nejprve Tománek halfvolejem po akci Němce, druhý gól přidal krásnou hlavičkou vystřidavší Háder. Další branky byly neméně zdařilé – nejprve se Marek prokličkoval obranou a k tyči zvýšil na 3 : 0, poslední gól dal z těžkého úhlu P. Kouřil po chybě gólmana Drnovic. Naši dorostenci si upevnili první místo a vedení ve skupině potvrdili ještě na obtížné půdě ve Sloupě 3 : 1 a doma s Kotvrdovicemi 2 : 0. Jejich prvenství bylo zasloužené – 15 výher a jen tři ještě podzimní prohry, 30 bodů a skóre 60 : 17, když na jaře dostali pouhé dva góly! Za nimi skončili dorostenci Sloupu, Letovic, Lysic i dalších. K titulu přeborníka okresu však bylo nutno ještě sehrát tzv. baráž s vítězem B skupiny Svitávkou, která při stejných bodech jen na vzájemné zápasy předčila Ráječko. Zatím co dospělí již oslavovali okresní prvenství a po desítkách let i postup do krajských soutěží, dorostenci museli ještě bojovat. Přesně 24. června přijela na naše hřiště Svitávka k prvnímu vzájemnému barážovému utkání. Naši hráli ve stejné sestavě jako s Drnovicemi, jen Zd. Háder hrál od začátku a místo Pečínky další mladíček Lukář Müller, na střídání čekali Klár, Dokoupil, L. a M. Kobelkové, soudcoval zkušený matador Ferd. Zouhar z Ostrova u Macochy. Všichni přítomní na hřišti však nevycházeli z údivu – Svitávka měla od začátku značnou převahu a do půle vedla 0 : 4, když ještě náš tehdejší frontman celku D. Valášek neproměnil penaltu ! Tento hráč však po změně stran jako první zvedl pošlapaný opatovický prapor, snížil na 1 : 4, pak ale ještě dala Svitávka pátý gól. Naši ale finišovali, z další penalty skóroval Parolek, pak ještě Marek a znovu Valášek snížili na konečných 4 : 5, což ale nedávalo pro odvetu téměř žádnou naději. Mezitím však došlo k dalšímu překvapení. V družstvu Svitávky hrálo „na černo“ několik hráčů údajně z krajského celku z Blanska, což však včas zjistili jejich vedoucí a další „černotu“ jim včas zatrhli. Naši borci však neponechali nic náhodě a navzdory všem spekulacím a dohadům ve Svitávce zazářili. Dne 1. 7. 1994 vyhráli 6 : 2 góly Valáška 2, L. Pospíšila, Kouřila, Tománka a Pečínky a celkovým součtem 10 : 7 /to bylo gólů, co?/ získali titul okresního přeborníka pro sezónu 1993 – 94 a právo opětného postupu do krajské I. třídy dorostu, kterou před rokem dost nešťastně opouštěli. Při této příležitosti lze podotknout, že podobný záhadný průběh měla utkání dorostenců se Svitávkou i v prvních poválečných letech, také tam figurovali „černí“ borci, o čemž je záznam v tzv. Havlíčkově fotbalové kronice – pak že se i fotbalové dějiny neopakují? Úspěšní dorostenci pod vedením sehrané dvojice Lad. Pospíšil a JIří Procházka st. oslavili okresní titul a spolu s dospělými postoupili do kraje pro sezónu 1994 – 95 s odhodláním se ve vyšších fotbalových patrech podstatně lépe zabydlet.
A jak se jim dařilo znovu proti již dost známým krajským soupeřům, bude předmětem dorosteneckých fotbalových vzpomínek již v únorovém Zpravodaji roku 2007. Z fotbalových záznamů vybral a upravil dr. Alois Bartošek
Fotbalový podzim rozpačitý Až dlouho po oslavách 65. výročí, skoro v polovině listopadu, byť za stále příznivého počasí a na velmi dobrých hracích terénech skončila pro naše fotbalisty podzimní část sezóny 2006-07. A jak se celý jinak zajímavý podzim projevil na hře, bodových ziscích, postavení v tabulkách, na spokojenosti příznivců našeho nejpopulárnějšího sportu u nás ve Velkých Opatovicích? Titulek napovídá, že celková bilance podzimu příliš radostná není. Jedinou výjimkou je vysoce kvalitní hra a umístění dorostu a v krajské soutěži, zatím co muži, dorost B i obojí žáci svým okresním soupeřům příliš starostí nepřipravili. Pohled na výsledkové snažení našich fotbalistů začneme u mládežnických kategorií. Žáci loni sestoupili z kraje a obě družstva tedy hrála na podzim v B skupině okr. přeboru. Větší pozornost se soustředila na družstvo A, které nakonec nezklamalo a obsadilo 4. místo s 25 body a skórem 35:14 za Svitávkou, Černou Horou a Kunštátem. Nejlepšími střelci byli M. Vykydal s 9, J. Dostál a L. Šich se 6 a T. Kouřilk s 5 brankami. Zato družstvo B, složené z velmi mladý chlapců, se za celý podzim nemohlo najít. Ze všech 13 utkání vyhráli jedině v Cetkovicích 4 : 1, dvakrát remizovali a vše ostatní, často hodně, prohráli. V tabulce to tedy znamenalo až předposlední /jen před Cetkovicemi/ 12. místo s 5 body a skórem 8 : 61, při čemž v tisku byla obráceně uváděna prohra 0 : 9 s naším družstvem A ve vzájemném boji. Polovinu, tedy 4 góly dal Michal Dostál, který spolu s D. Lysoňkem reprezentoval mladší žáky okresu na halovém turnaji na závěr podzimu ve Vyškově. Mladší chlapci mají ale lepší výkony teprve před sebou, možná již na jaře 2007. Přesto je celkové umístění žáků v okrese zdaleka nejhorší za posledních nejméně 10 let, kdy naše žák. celky obsazovaly 1. nebo i 2. místa a chlapci několikrát postupovali do kraje. Snad tato doba v budoucnu opět nastane, neboť naše mládežnická základna je početná, vždyť u žáků působí zkušení fotbaloví matadoři J. Lazar, Ed., Lysoněk, Lub. Smékal, Pavel Müller, Old. Přikryl a Jiří Procházka ml.
Po několikaleté přestávce bylo u nás obnoveno družstvo dorostu B a zařazeno do 16 členného okr. přeboru. Chlapci to měli dost obtížné, zkušenosti většinou chyběly a soupeři je nijak nešetřili. Přesto naši mladíci prošli soutěží se štítem, čtyřikrát zvítězili a v podzimní tabulce obsadili sice až 12. místo s 15 body a skórem 29 : 54, ale poslední zápasy ukázaly již zlepšení, které by se mělo na jaře potvrdit. Tabulku vede suverénní Adamov s náskokem před Blanskem B a Lipovcem, další mají již značné bodové ztráty. Naši porazili Olomučany 5 : 0, Lysice 2 : 1, Skalici 4 : 1 a Vísky 4 : 0, naopak některé prohry byly dost citelné. Nejvíce gólů dali Jiří Ostřižek 7, kapitán Pavel Vybral 6, Říkovský 3, podíly dalších 9 střelců byly menší, ale platné. V neděli 10. září prohráli naši B dorostenci doma s Kunštátem 0 : 4 a poslední gól hostů dal borec jménem Karel Pravec. Tento nadějný fotbalista koncem listopadu utrpěl vážná zranění při dopravní nehodě a podstupuje náročnou léčbu. Rovněž naši fotbalisté mu přejí uzdravení i návrat k oblíbené hře, kterou s úspěchem předvedl i na našem hřišti. Družstvo mužů ve své druhé sezóně v okrese vůbec nepřesvědčilo, spíše naopak. Jeho zápasy byly rozmanité, někdy se spoustou gólů, jindy opět rozhodovaly jedna či dvě branky. Hlavně doma naši nečekaně ztráceli často již téměř vyhrané zápasy /Boskovice B 3 : 3, Sloup 4 : 5, Jedovnice 3 : 3/, ani na hřištích soupeřů to mnohdy nebylo o moc lepší. Zvítězili jen třikrát – doma s Kořencem 3 : 0, v Kotvrdovicích 2 : 0 a na hřišti potápějící se Skalice dokonce 6 : 1, čtyřikrát hráli nerozhodně, ale dokonce sedmkrát prohráli – dvakrát s Černou Horou, v Blansku, Rudici, se Sloupem, tradičně na Vískách a nakonec doma s Bořitovem, byť jen 0 : 1. Výsledkem rozpačitých výkonů bylo až 12. místo tabulky se 13 body a slušným skóre 31 : 33, pouze před slabě hrajícími Boskovicemi B a ještě horší Skalicí. Útočná hra nebyla zas tak špatná, Radim Ostřížek dal 10 branek, M. Klicpera 5, Kuřitka 4, další po 1 – 2 gólech, výkonům neprospěly ani dost časté zápasové tresty. Úzký kádr /kolik hráčů je všude možně na hostování?/ doplňovali i hráči z dorostu, realizační tým Jar. Karský, Jar. Popelka a Jan Navrátil st. budou mít přes zimu s hráči co dohánět. Podzimní prvenství připadlo Černé Hoře těsně před Blanskem B a Bořitovem, oddíly z Boskovicka /včetně našeho/ plnily jen úlohu chudších příbuzných. Nevyrovnané výkony se odrážely i na menší přízni diváků, jejichž počet klesal a navíc byli častokrát dost nespokojeni. Přesto jistě ale naše borce nezatracují a věří v jejich jarní probuzení k lepším výkonům. Nejlepší a nejradostnější hodnocení přijde nakonec. Hráči dorostu A, jediného našeho družstva v kraji, naopak příjemně překvapili a celým podzimem prošli velice důstojně. Začátek nijak oslnivý nebyl, po 4 kolech měli naši 3 prohry /v Letovicích, Žabovřeskách a Tišnově/, pak se ale rozehráli a šestkrát za sebou zvítězili, z toho třikrát venku! Až v závěru trochu zaváhali remizou 3 : 3 doma s Drnovicemi a zbytečnou prohrou 2 : 3 v nervózním utkání se Žebětínem. Zato ale vyhráli na hřišti předního celku St. Lískovce 2 : 0 a doma parádně otočili závěrečné /předehrávané/ utkání s Letovicemi z 1 : 2 na 4 : 2. Cenným
úspěchem je jejich 2. místo s 28 body a skórem 38 : 25, sice 12 bodů za suverénně vedoucími Žabovřeskami, ale jako daleko nejlepší mezi dalšími družstvy z okr. Blansko a navíc s perspektivou toto hezké umístění na jaře udržet. O solidních 38 branek se rozdělilo hodně střelců, L. Kuchař dal 7, M. Kopecký, O. Sedláček, M. Šponer a J. Ostřižek /střílel úspěšně i v dorostu B/ po 5, M. Tihon 4 a ještě další po 1 – 2 gólech. Realizační tým Lukáš Vybral, Lubor Vybral, Jaroslav Jurke a Jan Navrátil m. /starali se o oba dorosty/ mohli být s A družstvem spokojeni. Z ostatních fotbalových celků zaujala velmi dobrá hra Úsobrna ve III. třídě, kde šlapou /za vydatné pomoci našich ing. J. Tománka a P. Blahy/ na paty vedoucím Šošůvce a Lysicím, s podobnou výpomocí od nás se drží v půli tabulky IV. tř. také Cetkovice. Sportovní areál dostal na podzim při startu 5 soutěž. družstev pořádně zabrat, ale všechno vydržel, navíc péče správce L. Domanského byla patřičně na výši. Diváků chodilo méně, převažovali kupodivu mladší, střední a starší generace až na výjimky v hledišti dost scházela, což se projevovalo i na celkové atmosféře při utkáních. Smutná událost přišla v samém závěru sezóny, na zač. listopadu zemřel v necelých 70 letech dlouholetý příznivec pan Zdeněk Bednář, který navštěvoval jak zápasy dospělých, tak i mládeže a býval často na tribuně prvním a navíc dost živě povzbuzujícím divákem. Zimní přestávka bude tradičně dlouhá a soutěžní družstva se po zasloužené dovolené budou připravovat na jaro 2007, kdy se hlavně od dospělých, ale nakonec ode všech fotbalistů očekávají lepší výkony a zlepšení tabulkových postavení. O postupech asi dění nebude, ale zajímavá utkání s patřičnými výkony a potěšením ze hry jistě opět přijdou. Výbor oddílu kopané děkuje všem hráčům, funkcionářům, divákům, sponzorům i vedení města za podporu při provozování nejpopulárnějšího sportu v našem městě a přeje všem úspěšný rok 2007. Výbor oddílu kopané TJ Sokol Velké Opatovice
Vzpomínka na vánoce Před několika lety jsem čtenáře Zpravodaje seznámila s maloroudským vlastivědným písmákem, panem Františkem Kopřivou (* 1918). Sepsal nejen pro svou rodinu, ale i pro svou obec literární dílo „Život a práce našeho lidu“. Měli jste možnost seznámit se s ukázkami jeho práce.
Měl ještě dva bratry – Josefa (*1905) a Jana (*1914), oba byli také velcí písmáci, zvláště Jan, který napsal dějiny rodné obce Malé Roudky od nejstarší doby, až po rok 1960 – pracoval se svým bratrem Františkem. Jeho vlastním dílem jsou Rody a usedlosti Malé Roudky. Zanechal je v rukopise, protože předčasně umírá v 48 letech. Po jeho smrti je zpracoval bratr František. Také měl velký talent na malování a psaní veršů. Nejstarší bratr Josef, bydlící ve Slatině, dopsal v r. 1975 „Jak jsem se měl na světě, delší povídání o běhu mého života i o životě svých nejbližších a ještě něco navíc“. Velmi děkuji rodině pana Josefa Kopřivu, že jsem se mohla seznámit s jeho dílem. Vybrala jsem kapitolu o době vánoční, kde pan Josef vzpomíná na své dětství, (desátá až dvacátá léta minulého století) a na to, jak prožíval nejkrásnější svátky roku on. Lidé tehdy prožívali adventní dobu, vánoce a další svátky, úplně jinak. Byly to svátky spíše duchovní než konzumní, lidem muselo stačit málo, aby byly pro ně krásné. Pochopitelně jim nezbývalo, pro velkou chudobu, nic jiného. „Narodil se Kristu Pán, veselme se ..... Ano, jsou tu Vánoce. Tehdy bylo na dědinách ještě dosti bídy. Přesto se všichni těšili na vánoce. Těšili se na ten klid a pohodu Štědrého večera. Na krásné koledy. Vánoční stromek nebýval, a byl-li v pozdějších letech, byl velmi skromný. Několik svíčiček, jablka, pozlacené ořechy a nějaké to kolečko doma upečené. A dárky? Tak prosté, že si to dnešní děti ani nedovedou představit. I večeře štědrovečerní bývala prostá. Byl to čaj s vánočkou nebo s půďáky (koláče velké, pozn.) a sušené i čerstvé ovoce. Dovolila-li to tatínkova kapsa, objevily se i vlašské ořechy a lusky svatojánského chleba. Někdy i fíky. A to bylo vše. Lidé se však mívali o vánočních svátcích tak nějak raději. Byli si blízcí. Dědina sněhem zavátá byla prodchnuta klidem a mírem. Tento klid tehdy nerušil hřmot projíždějících aut a televize a přece se nikdo nenudil. Těžko si člověk probírá ve vzpomínkách a láme si hlavu tím, proč tomu nemůže býti i dnes. Něco nám při té dnešní vysoké životní úrovni chybí. Není to snad láska? Úcta a ohledy k bližnímu? Kdož to ví! Jedno je jisté. Jsme příliš moderní a právě proto nevnímáme ani tu posvátnou štědrovečerní náladu. Dárky bývaly stále stejné. Buď to byla beranice – zimní čepice, kterou již kluk naléhavě potřeboval na cestě do školy, nebo nové punčochy na nedělní cestu do kostela, aby kluk v zašívaných punčochách nedělal rodině ostudu, neboť chlapecké sváteční kalhoty byly krátké. Nesahaly ani do poloviny lýtek. Na Štědrý den byl přísný půst, který se v rodině skutečně dodržoval. V poledne bývala pouze zelná polévka a brambory. Proti našim protestům se nám odpovídalo, „jen se posti, uvidíš zlaté prasátko“. Neukázalo-li se, bylo jeho uvidění o rok posunuto. Večere se podávala až po vyjití první hvězdy. Bylo-li zamračeno, byl počátek večeře zjištěn tím, že se poslouchal hlahol zvonů
z vedlejší vesnice (z Opatovic, pozn.). Když konečně rodina zasedla ke stolu, povstala matka a my s ní a společně jsme se modlili starou modlitbu před jídlem: Požehnej nám Pane Bože těchto darů, které z Tvé štědrosti bráti budeme, skrze Krista Pána našeho. Amen. A začalo se jíst. Po večeři bylo zazpíváno společně několik koled a šlo se spát, abychom se mohli včas vypraviti na jitřní mši, která bývala o 4 hod. Venku zněly rány ze starých pušek na počest narozenému Spasiteli. Po večeři jsme s mamou vzali nějaké nepodařené pečivo a podělili jím krávy i ostatní dobytek, také ptákům se nasypalo. Samozřejmě se na Štědrý večer rozkrajovala jablka, házelo střevícem a dodržovaly se jiné pověry. Tak uplynul v klidu a míru Štědrý večer a než jsme se trochu prospali, již se venku ozývaly střelné rány, zvoucí nás na jitřní. Máma nám skoro vždy zazpívala starou koledu. Pro chůzi na jitřní nezbývalo mnoho času. Kostel býval naplněn do posledního místečka a opozdilci byli nuceni státi i venku přede dveřmi. Zato v kostele bylo krásně. V záři světel a tónech pastýřských koled, linoucích se z kůru, bylo každému tak krásně, blaženě a volně v duši, že se to nedá ani slovy vyjádřit. Pro hospodáře měla noc ze Štědrého večera na Hod boží vánoční svoji důležitost, neboť byla-li jasná, bezmračná, říkalo se: „Jitřní obloha čistá, příští úroda jistá“. Nebo: „Světlé vánoce, tmavé (naplněné) stodoly“. Na druhý svátek vánoční na sv. Štěpána byl děj již více materialistický. Děti chudých rodičů chodívaly dům od domu a zpěvem štěpánských koled, dožadovaly se podarování. Zapisování počasí ve dnech svátkem sv. Štěpána počínaje a sv. Tří králů konče, sloužilo k určování počasí v tom kterém měsíci. V poslední den zapisovalo se počasí každou druhou hodinu, poněvadž neplatiloli počasí jednotlivých dní, platilo to z posledního dne. Den sv. Štěpána byl dnem zatížení větších hospodářů, neboť toho dne odcházeli pacholci „na svobodo“. Hospodáři byli po šest dní nuceni starati se o koně. Děvečky odcházely „na svobodo“ na Nový rok. Rovněž od toho dne až do Tří králů byly hospodyně nuceny starati se o dobytek ve stáji. Po „svobodě“ se buď vraceli, nebo měnili službu. Měniti službu v jinou roční dobu nesloužilo ku cti ani pacholkovi ani hospodáři. Další zvyklostí jest podávání kalhot mužskému pohlaví od ženských, a to až do postele, ovšem za odměnu – na svátek sv. Štěpána. Na den Nového roku jest opět povinností mužů podati ženám až do postele sukně, ovšem také za odměnu. Že jest při tom i hodně legrace, nemusím ani zvláště připomínati. Štěpán, i se svými zvyky a zlozvyky, opíjení se v hospodě, jest tedy za námi.“ Nastává Silvestr a Nový rok a další pokračování zajímavého vyprávění pana Josefa Kopřivu.
Kdyby se nenašli na vesnicích takoví písmáci, jako tito bratři Kopřivovi – Josef, František a Jan, věděli bychom o životě našich předků mnohem méně. A proto si zaslouží naši úctu a poděkování. Marie Pospíšilová
Číslování domů ve Velkých Opatovicích Ela Maršálková
Na sousedním gruntě byl rod Novotných, stavení dostalo číslo 59, dcera, dědička se provdala za Martina Pospíšila z čísla 56 a rodu Pospíšilů je rohové stavení č. 59 dodnes. Číslo 60 dostala usedlost Láníkova, i zde vymřel rod po meči, k dědičce se přiženil František Pospíšil, nepochybně syn Štěpána Pospíšila z čísla 56. Nyní jest na č. 60 stolařství Smékalovo. Přicházíme do Dolního kouta ke Kozelkovu gruntu č. 61. Dolní kout byl kolébkou všech opatovských Kozelků, synové z gruntu č. 61 zakládali nové rody Kozelků v Opatovicích, o čemž má nynější hospodář František Kozelek z dřívějších dob přesné záznamy. Z gruntu 62 hospodář sběhl, roku 1782 se tam zakupuje Jakob Vašků, ale již r. 1789 ponechává grunt dobrovolně svému nevlastnímu synovi Tomáši Martinkovi. Nynější majitelka Martinková – Kobylková. Na sousedním statku, jenž dostává číslo 63, hospodaří roku 1771 Jiří Janíček, rod vymírá po meči, jeho vnučka Kateřina se vdává r. 1837 za Jakuba Vybrala z čísla 50, a opět vnučka Vybralova se vdává před r. 1890 za Vašíčka z Uhřic. Není bez zajímavosti, že v tomto domě se narodila 28. června 1819 Anna Vlčková, která se 15. září 1835 vdává v opatovském kostele sv. Jiří za uhřického půlláníka Martina Křičku. Anna Vlčková – Křičková se stala matkou Františka Křičky, učitele v Kelči pod Hostýnem, kde se mu narodili synové Petr a Jaroslav a dcera Pavla. Zemřelý Petr Křička byl básníkem, Jaroslav Křička je hudebním skladatelem, zasloužilým umělcem. Anna Vlčková – Křičková zemřela r. 1902 v Uhřicích v době, kdy její vnuk Jaroslav, odbyv si maturu na německobrodském gymnásiu, začal studovat práva v Praze. Ale již r. 1902 stává se žákem pražské konservatoře. Tehdy, mladý, ovšem ještě nekomponoval, - onen nám dobře známý „Babiččin maršovský valčík“ složil k poctě své babičky z matčiny strany až roku 1918. Tato jeho babička, Františka, rozená Kostelecká provdaná Mlinářová, znala na sta národních, znárodnělých a vlasteneckých písní i koled. Pro vnímavého Jaroslava byla cenným zdrojem hudby a folkloru. Chcete si pro oddech poslechnout Bábinčin maršovský valčík? Na sousedním gruntě č. 64 byl roku 1771 jeho udržovatelem do vzrostu dědice Matouše Pospíšila Jan Tržil, tj. do ledna r. 1783. Kupní smlouvou z r. 1813 získal grunt
Vít Elisek, v druhé polovině 19. století patřil grunt Pazdýrkům, nynější majitel je Kohoutek. Příště pokračování.
Karel Groulík – Moudrosti pěti tisíc let Kapitola XXXVII. – Pýcha, pokora Kdo z lidí nebyl alespoň jednou v životě na něco pyšný? Třeba na svůj výrobek, čin, dítě anebo na cokoli jiného? A co píše pan Groulík o pýše ve své knize? - Kdo se povýší, bude ponížen, kdo se poníží, bude povýšen. Nový zákon, Evangelium sv. Matouše: Ježíš Kristus - Nevyvyšuj se nad toho, který není ničím. Egypt, Ptahhotep - Jsi-li moudrý, nech svůj rozum zářit jenom skromně. Akkadské moudrosloví - Až potkáš dobrého člověka, uvažuj, jak by ses mu vyrovnal, až potkáš nedokonalého člověka, jdi do sebe a zkoumej se. Konfucius - Kdo se pyšní svým dílem, nedosáhl trvalého. Čína, Lao-é: Tao-te-ting - Pád předchází pýcha mužová srdce, pokora vždy před slávou kráčí. Starý zákon, přísloví - Ať jiní tě chválí, nikoli rty tvé, cizí lidé, nikoliv ústa tvá. Starý zákon, přísloví - Čím větší jsi, tím víc se pokořuj a najdeš u Pána milost, neboť mnozí jsou pyšní a povýšení, ale pokorným zvěstuje se tajemství. Starý zákon, Sírachovec - Kdo se poníží jako dítě, bude nejvyšší v království nebeském. Nový zákon, Evangelium sv. Matouše: Ježíš Kristus - Jsem služebnice Páně, staniž se mi podle slova Tvého. Nový zákon, Evangelium sv. Lukáše: Panna Maria - Lidská pýcha tě natolik srazila, že jen pokora Boží tě mohla zase pozvednout. Sv. Augustin
- Nevykračuj si po zemi jako troufalec, vždyť zemi nemůžeš rozpoltit a nedosáhneš výškou svou hor vrcholků. Korán Pýcha a pokora byly obsahem 37. kapitoly v knize Moudrosti pěti tisíc let a příště se podíváme na nevíru. Miroslav Binar
Tarokový turnaj V sobotu 9. prosince 2006 se konal tarokový turnaj, který pořádala Orelská jednota Velké Opatovice v místní hasičské zbrojnici. Sešlo se 16 hráčů taroků. Nejdříve všechny vyznavače této královské karetní hry přivítal starosta Orla Jiří Korbel. Přítomné pozdravil místostarosta města Velkých Opatovic Mgr. Milan Vykydal a popřál všem hráčům hodně štěstí ve hře. Vedoucím turnaje byl pan Ing. Vladimír Bezděk. Potom se už všichni pustili do hry, aby poměřili své síly. Hrálo se u čtyř stolů, po čtyřech hráčích, čtyři kola po 55 minutách. K vyhlášení výsledků došlo v odpoledních hodinách. Turnaj vyhrál pan Ing. Alois Švéda. Druhé místo obsadil pan Ing. Vladimír Bezděk a třetí byl pan Richard Kouřil, všichni z Velkých Opatovic. Pořadatelé ocenili i účast dvou žen v tomto turnaji. Ceny, nebo spíš „tombola“, byly předány jak vítězům, tak i všem hráčům. Dary věnovali tito sponzoři, kterým patří naše poděkování: Čerpací stanice – PENTO – manželé Rédovi, Gesto – Jaroslav Gerbrich, Textil Radka – pí. Pospíšilová Radoslava, Město Velké Opatovice, P-D Refractories CZ Velké Opatovice, Ekoterm Letovice, Inkova Velké Opatovice, Večerka – pí. Ženožičková Eva, Salajka Dolní Bojanovice, Chovatelské potřeby Rico – pí. Holasová Iveta, Cukrárna – Pospíšil Ladislav, pan Ing. Lipovský Zdeněk, Železářství – pí. Kaderková Helena, Zlatnictví – Ostřižek Jiří, VOS zemědělců Velké Opatovice, Papírnictví – Přikryl Oldřich, Řeznictví – Havlíček Karel, Drogerie Teta – Uhlíř Stanislav, pí. Prosserová Marie, Linie – Nárožný Petr, Římskokatolická farnost Jevíčko, Římskokatolická farnost Velké Opatovice, Sbor dobrovolných hasičů Velké Opatovice. Jelikož se jednalo o první ročník našeho tarokového turnaje, který přichází teprve ve známost, věřím, že dalších ročníků se zúčastní více hráčů a hráček. Jiří Korbel starosta Orla Velké Opatovice
Setkání hasičských důchodců V neděli odpoledne 10. prosince 2006 se na hasičské zbrojnici sešli starší členové s výborem sboru dobrovolných hasičů Velké Opatovice. Z 29 pozvaných se dostavilo 18 členů. Pro ty, kteří mají problémy s chůzí byl zajištěn svoz hasičským autem. Starosta SDH Mgr. Milan Vykydal seznámil přítomné s činností hasičů ve Velkých Opatovicích v roce 2006 a s plány práce na rok 2007. Po malém občerstvení se rozproudila diskuse nad fotografiemi a dokumenty z dřívějších let. Vzpomínalo se na práci hasičů a srovnávalo se s dnešní dobou. Starší členové kladně zhodnotili to, že i když jejich aktivita ve sboru už není tak velká jako dřív, nezapomíná se na ně a přislíbili, že podle svých možností budou nadále v hasičském sboru pracovat. Oldřich Reibl za výbor SDH Vel. Opatovice