Ekonomie 1 RNDr. Ondřej Pavlačka, Ph.D. pracovna 5.052 tel. 585 63 4027 e-mail:
[email protected]
5. Ekonomický růst 5.1 Základní terminologie Každá ekonomika má za cíl svůj růst, tj. produkovat více výrobků a služeb a tím dosáhnout většího uspokojování potřeb obyvatel. Ekonomický růst je tak jedním ze základních makroekonomických cílů vlády. Ekonomický růst = růst reálného produktu (obvykle reálné HDP) v čase, tzn. růst fyzického objemu veškerých vyprodukovaných výrobků a služeb v dlouhém období. Proč reálného produktu? Jde o fyzický růst produkce. Pokud by rostl jen nominální produkt (nominální HDP), nemusí se jednat o růst produkce, ale může jít o růst cenové hladiny, skutečný produkt může klidně klesnout. Proč v dlouhém období? V krátkém období jsou potenciální možnosti ekonomiky v zásadě dány, změny ve velikosti produkty (kolísání HDP) souvisí obvykle s tím, jaká část disponibilních výrobních faktorů je využita. Ekonomický růst je tedy spojen s posunem samotných produkčních možností ekonomiky, můžeme si jej představit jako posun hranice produkčních možností (PPF), tj. roste potenciální produkt ekonomiky Y*(definice viz dříve). Matematicky lze ekonomický růst vyjádřit jako změna (růst, pokles) reálného produktu ekonomiky za určité období (1 rok): ekonomický růst = 𝑌𝑡 − 𝑌𝑡−1 Yt … produkt v daném roce (v ČR reálné HDPt) Yt-1 … produkt v předcházejícím roce (v ČR reálné HDPt-1). Pro možnost srovnání vývoje různých ekonomik či jedné ekonomiky v různých časových obdobích se ale spíše setkáme s vyjádřením tempa (míry) ekonomického růstu: míra ekonomického růstu v % =
𝑌𝑡 −𝑌𝑡−1 𝑌𝑡−1
· 100%
Pokud je míra růstu záporná, jde o tzv. negativní růst (ekonomický pokles), pokud je přibližně rovna 0, hovoříme o nulovém růstu (tzv. stagnaci).
1
Na následujícím grafu je znázorněn vývoj ekonomiky v ČR. Můžeme z něj vyčíst, že v letech 1997, 1998 a poté v roce 2009 byl zaznamenán ekonomický pokles, nejvyššího tempa růstu pak naše ekonomika dosáhla v období 2004 – 2007 (tedy po svém vstupu do EU).
Ekonomický rozvoj = dlouhodobý růst reálného produktu připadající na jednoho obyvatele.
Někdy je název ekonomický rozvoj používán v širším smyslu, je jím myšleno i zvyšování životní úrovně obyvatelstva, ekologie, technologický pokrok, atp. Problém optimálního tempa růstu:
příliš vysoké tempo růstu může způsobit tzv. přehřátí ekonomiky => pokles reálných mezd => propad ekonomiky (lidé odmítají tolik pracovat),
za optimální tempo růstu vyspělých ekonomik se považuje růst kolem 2,25 %, pro ekonomiky rozvojových zemí (i ČR) se připouští vyšší hodnoty.
2
Druhy ekonomického růstu: a) Extenzivní (kvantitativní) – zapojování nových výrobních faktorů do výrobního procesu, tj. růst množství práce, půdy, kapitálu. Je možný jen v určitých etapách vývoje společnosti, např. země po válce, osídlení nových území, nalezení nového zdroje nerostných surovin. b) Intenzivní (kvalitativní) – zvyšování účinnosti (produktivnosti) výrobních faktorů. c) Expanzivní – dobývání nového území, v dnešní době se nerealizuje.
5.2 Faktory ekonomického růstu Otázka: Které faktory ovlivňují růst reálného produktu ekonomiky v čase? 1) Lidské zdroje: a) práce b) lidský kapitál 2) Fyzický kapitál 3) Přírodní zdroje 4) Nové technologie 5) Velikost trhu 6) Společenský systém
Ad 1) Lidské zdroje Rozlišujeme pojmy: práce (kvantitativní údaj) x lidský kapitál (kvalitativní údaj – dán např. vzděláním atp.). a) Práce Množství práce je dáno zaměstnaností. Formálně můžeme psát: zaměstnanost = koef. prac. aktivity ∙ koef. produktivnosti obyvatelstva ∙ počet obyvatel Koeficient pracovní aktivity = počet pracovníků zapojených do pracovního procesu ku počtu všech obyvatel dané země. Závisí na mnoha okolnostech – věková struktura obyvatelstva, míra zaměstnanosti žen, kvalita dopravní obsluhy,… Koeficient produktivnosti obyvatelstva = míra pracovní aktivity (délka pracovní doby, atp.). Počet obyvatel závisí zejména na populačním vývoji v dané zemi, na imigračních a emigračních procesech,… Existence velkého počtu lidí v ekonomice i jejich intenzivní zapojení do pracovního procesu však nezaručí samo o sobě ekonomický růst, potažmo ekonomický rozvoj. Důležitým faktorem je i tzv. lidský kapitál.
3
b) Lidský kapitál Lidský kapitál představuje úroveň vzdělání a kvalifikaci pracovníků v dané zemi. Jedná se o samostatný výrobní faktor, který musí být vytvořen. Vysoká úroveň tohoto faktoru umožňuje pracovat s novými technologiemi, popřípadě je přímo vytvářet. Rozlišujeme:
imitování – přebírání nových technologií ze zahraničí,
inovace – vymýšlení nových technologií, zlepšování těch stávajících.
Proces inovace je pomalejší než proces imitace => pomalejší tempo růstu ekonomik, které jsou na špici (nemají od koho přebírat). Příklad: Za rychlým zotavením Německa nebo Japonska po prohrané 2. sv. válce stála vysoká koncentrace kvalifikované a vzdělané pracovní síly.
Ad 2) Fyzický kapitál Fyzický kapitál = suroviny, stroje, budovy, úroveň komunikace v zemi,… Obecně platí, že čím větším množstvím kapitálu ekonomika disponuje, tím větší má předpoklady dosahovat ekonomického růstu. Kvantita však není vše, důležitá je i kvalita kapitálu a efektivnost jeho využívání. Akumulace kapitálu = připojování nového kapitálu ke kapitálu již fungujícímu. Míra akumulace závisí na množství investic.
Ad 3) Přírodní zdroje Množství půdy a nerostné bohatství, kterým daná země disponuje. Důležitá je i kvalita těchto zdrojů (úrodnost, výtěžnost).
Ad 4) Nové technologie Technologické změny = změny ve výrobních procesech, jež umožňují z daných vstupů získat větší nebo dokonalejší výstup. Rozlišujeme:
invence = nová myšlenka, vynález, sama o sobě nemá ekonomický efekt,
inovace = uplatnění myšlenky v praxi: o technologická – týká se výrobních procesů, stejný výrobek vyroben z menšího množství vstupů, o výrobková – rozvoj produktu.
Jde o velmi důležitý faktor, závisí na lidském kapitálu. Bez technologických změn je ekonomika schopna růst pouze akumulací kapitálu a zapojováním nových pracovních sil do 4
výrobního procesu, užitek z takového růstu však mají pouze vlastníci nově zapojených výrobních faktorů, životní úroveň vlastníků stávajících výrobních faktorů stagnuje.
Ad 5) Velikost trhu Větší trh přináší obvykle lepší podmínky pro specializaci výrobců. Velikost trhu lze obvykle ovlivnit mírou otevřenosti ekonomiky – čím je otevřenější, tím je větší prostor pro směnu na základě komparativních výhod (viz v letním semestru zahraniční obchod).
Ad 6) Společenský systém Soukromé vlastnictví a jeho ochrana, svobodné podnikání, obchod, tržní konkurence => motivace lidí k pracovní a podnikatelské aktivitě (to je rozdíl oproti centrálně plánovaným ekonomikám - státní firmy, o všechny je postaráno, lidem je to jedno, nejsou motivovaní). Důležitou roli hraje vládní hospodářská politika – míra zdanění, péče o infrastrukturu, podpora vzdělání a výzkumu, zahraničně obchodní politika (kvóty, clo), ochrana hospodářské soutěže, vymahatelnost práva.
5.3 Bariéry ekonomického růstu Otázka: Co může omezovat současný či budoucí ekonomický růst? Ukazuje se, že každá ekonomika má své bariéry ekonomického růstu. Rozlišujeme: a) Bariéry související s faktory ekonomického růstu: o např. omezenost výrobních faktorů, nízká úroveň vzdělání, uzavřenost ekonomiky, centrálně plánovaná ekonomika, atp. b) Bariéra finální spotřeby: o Disponibilní produkt (to, co se vyrobí) se nerozdělí optimálně mezi spotřebu a investice (modernizace + obnova) – dojde tak k ohrožení ekonomického růstu v následujících obdobích. o V optimálním případě nepřesahuje spotřeba 75 % produktu (tj. investice tvoří alespoň 25 % produktu). o Ovšem v případě velké míry investic, popř. jejich jednostranné skladby, neroste životní úroveň obyvatel – např. velké investice do petrochemie, hutnictví, atp. c) Bariéra zahraničního obchodu: 𝑌 = 𝐶 + 𝐼 + 𝐺 + 𝑁𝑋 o Týká se především rozvojových zemí zaměřených na export jedné komodity – např. tropické ovoce, ropa, dřevo. o Pokles ceny komodity na světových trzích způsobí pokles výkonu takové ekonomiky. 5
d) Environmentální (ekologická) bariéra: o Brána v úvahu od 70. let 20. stol. o Hlavní myšlenka je, že růst nelze maximalizovat na úkor trvalého poškozování životního prostředí. e) Časová bariéra: o Nelze se zlepšit ze dne na den, všechno potřebuje čas. o Týká se zejména zavádění a projevů technologických změn. Teorie trvale udržitelného růstu – společnost uspokojuje své současné potřeby, aniž tím omezuje možnosti budoucích generací uspokojovat jejich budoucí potřeby. Dodržení tohoto principu zaručí trvalou existenci naší civilizace.
5.4 Modely ekonomického růstu Modely ekonomického růstu se snaží matematicky popsat souvislosti mezi vstupy do ekonomiky a jejími výstupy při dané technologické úrovni. Agregátní produkční funkce:
𝑄 = 𝐴 ∙ 𝑓(𝐿, 𝐾, 𝐻) Q … celková produkce (zpravidla HDP) A … technologický pokrok – konstanta vyjadřující souhrnnou efektivnost výrobních faktorů L … práce (labour), K … fyzický kapitál, H … lidský kapitál (human) Příklad: Cobb -Douglasova produkční funkce: 𝑌 = 𝐴 · 𝐿𝛼 · 𝐾 β A, α, β … konstanty určené používanými technologiemi L … lidské zdroje K … kapitál Platí: α + β = 1: zapojíme-li o 10 % více L a K, tak Y vzroste o 10 %, α + β > 1: zapojíme-li o 10 % více L a K, tak Y vzroste o více než 10 %, α + β < 1: zapojíme-li o 10 % více L a K, tak Y vzroste o méně než 10 %. Robert Solow – Nobelova cena za ekonomii za model ekonomického růstu – závěr modelu je, že ekonomiky různě vyspělých zemí k sobě budou postupně konvergovat, investice do méně vyspělých zemí totiž přinese větší efekt. Růstové účetnictví – zkoumá, jak se na ekonomickém růstu podílí jednotlivé výrobní faktory. Příklad: Jednoduchý model – uvažujeme 2 výrobní faktory L a K a předpoklad konstantních výnosů z rozsahu (= zapojení další jednotky L nebo K přinese pořád stejný efekt). 6
𝑌 = 𝑀𝑃𝑃𝐾 · 𝐾 + 𝑀𝑃𝑃𝐿 · 𝐿 MPPK … mezní produktivita kapitálu (= zvýšení produktu způsobené navýšením kapitálu o jednotku), MPPL … mezní produktivita práce (= zvýšení produktu způsobené navýšením práce o jednotku) ∆Y … přírůstek produktu ∆K, ∆L … přírůstek L a K ∆Y = 𝑀𝑃𝑃𝐾 · ∆K + 𝑀𝑃𝑃𝐿 · ∆L
/:Y
∆Y 𝑀𝑃𝑃𝐾 𝑀𝑃𝑃𝐿 = · ∆K + · ∆L 𝑌 𝑌 𝑌 ∆Y 𝐾 · 𝑀𝑃𝑃𝐾 ∆K 𝐿 · 𝑀𝑃𝑃𝐿 ∆L = · + · 𝑌 𝑌 𝐾 𝑌 𝐿 ∆Y 𝑌 ∆K 𝐾 ∆L
… tempo růstu produktu … tempo růstu kapitálu … tempo růstu práce
𝐿 𝐾·𝑀𝑃𝑃𝐾 𝑌 𝐿·𝑀𝑃𝑃𝐿 𝑌
… podíl kapitálu na celkovém produktu … podíl práce na celkovém produktu 𝑌 = 𝑀𝑃𝑃𝐾 · 𝐾 + 𝑀𝑃𝑃𝐿 · 𝐿 /:Y 1=
Označíme-li θ:=
𝐾·𝑀𝑃𝑃𝐾 𝑌
, 1- θ:=
𝐿·𝑀𝑃𝑃𝐿 𝑌
𝐾 · 𝑀𝑃𝑃𝐾 𝐿 · 𝑀𝑃𝑃𝐿 + 𝑌 𝑌
, pak
∆Y ∆K ∆L =θ· + (1 − θ) · +𝜅 𝑌 𝐾 𝐿 Formálně se přidává konstanta κ (kappa) představující tempo růstu multifaktorové efektivity, nerozlišuje se, kterých výrobních faktorů se to týká (lepší stroje, vyšší vzdělanost, …).
7
