Příspěvek na konferenci o rovných příležitostech „Equal Is not Enough“ pořádanou ve dnech 13.–15. září 2006 v Antverpách (Belgie) výzkumným centrem „The Policy Research Center on Equal Opportunities“ (Univerzita v Antverpách a Univerzita v Hasseltu). Vliv ekonomických a hodnotových faktorů na reprodukční strategie aktérů v České Republice/ Marta Vohlídalová Česká Republika, stejně jako i ostatní postkomunistické státy střední a východní Evropy, prošla během posledních dvou desetiletí mnoha zásadními proměnami své demografické struktury. Rozsáhlé sociální a ekonomické změny probíhající v 90. letech pak výrazným způsobem ovlivnily zejména reprodukční strategie lidí. Zatímco v západní Evropě byl proces druhého demografického přechodu nastartován již v 60. letech, v České Republice a v ostatních postkomunistických zemí došlo k výrazným změnám demografického chování až v souvislosti s hlubokými sociálními a ekonomickými změnami v tomto regionu na přelomu 80. a 90. let 20. století. Dřívější model relativně homogenního demografického chování (vyznačující se nízkým věkem partnerů v době prvního sňatku a porodu prvního dítěte, porodností na úrovni prosté míry reprodukce, vysokou potratovostí a rozvodovostí, převažujícím dvoudětným rodinným modelem a malým podílem mimomanželských dětí) byl nahrazen daleko pluralizovanějšími formami demografického chování, v rámci něhož můžeme vystopovat určité základní trendy: snížení sňatečnosti a odkládání této události do vyššího věku, snížení potratovosti, nárůst podílu nesezdaných soužití a mimomanželských dětí, vysoká míra rozvodovosti, růst celkové plurality rodinného uspořádání a zejména pak strmý pokles porodnosti spojený s odkládáním rodičovství do vyššího věku. Současná velice nízká úroveň porodnosti a vývoj tohoto ukazatele v 90. letech přitom v české odborné (sociologické a demografické) veřejnosti patří k jednomu z nejdiskutovanějších témat. V tomto příspěvku se snažím shrnout základní teoretické přístupy k vysvětlení příčin rychlého poklesu porodnosti v České Republice v průběhu 90. let, přičemž v druhé části textu konfrontuji tyto teoretické přístupy s aktuálními daty pocházejícími z výběrového šetření. Zatímco jedna skupina teoretiků zdůrazňuje vliv faktorů hodnotových, druhá skupina oproti tomu upřednostňuje vliv ekonomických faktorů. V této práci si tedy kladu otázku: Jaké faktory považují sami lidé za klíčové pro proces plánování rodičovství a založení rodiny? V souvislosti s problematikou proměny hodnot v české společnosti se pak v příspěvku dále zaměřuji na reprodukční strategie lidí (na jejich představy o počtu plánovaných dětí). Veškerá analyzovaná data pochází z nedávno uskutečněného reprezentativního kvantitativního šetření Souvislosti proměn pracovního trhu a forem soukromého, rodinného a partnerského života v české společnosti, které proběhlo v posledním čtvrtletí roku 2005 v Sociologickém ústavu AV ČR a zahrnovalo 5510 respondentů ve věku 25–54 let (2778 mužů, 2732 žen) .
1
Rychlý pokles porodnosti v České Republice po roce 1989 Česká Republika se svou současnou úhrnnou plodností 1,28 dítěte na ženu (v roce 2005) patří mezi země s nejnižší porodností nejen v rámci Evropské unie ale i v celosvětovém kontextu (viz graf 1). Nejmenší porodností dosahující hodnot nižších než 1,3, označovanou též jako „lowest low fertility“, se spolu s ČR vyznačují především státy bývalého východního bloku: Slovinsko, Polsko, Lotyšsko, Slovensko, Litva a Maďarsko. Největší pokles porodnosti zaznamenala ČR mezi lety 1991 a 1996, kdy klesl průměrný počet dětí připadajících na jednu ženu z 1,86 na 1,19 (viz graf 2). V následujícím období mezi lety 1997 – 2001 došlo ke stabilizaci úhrnné plodnosti, respektive k jejímu mírnému poklesu až na rekordní hodnotu 1,13 v roce 1999. Teprve v roce 2002 začíná docházet k mírnému oživení a ke vzestupu úhrnné plodnosti na úroveň 1,28 (rok 2005), což je způsobeno zejména tím, že se do svého reprodukčního období dostaly ženy z nejsilnějších ročníků 70. let, které přestaly odkládat rodičovství do vyššího věku (ČSÚ 2006). Graf 1: Úhrnná plodnost v EU-25 za rok 2004 Ireland Finland Denmark Sweden United Kingdom Netherlands Luxembourg Belgium Cyprus Portugal Austria Estonia Malta Germany Italy Spain Greece Hungary Lithuania Slovakia Latvia Poland Czech Republic Slovenia
1,99 1,80 1,78 1,75 1,74 1,73 1,70 1,64 1,49 1,42 1,42 1,40 1,37 1,37 1,33 1,32 1,29 1,28 1,26 1,25 1,24 1,23 1,23 1,22
0,00
0,50
1,00
1,50
2,00
Zdroj: Eurostat
2
Graf 2: Vývoj úhrnné plodnosti v České Republice 1989 – 2005 2,00
1990 - 1,89 1,80 1,60
2005 - 1,28
1,40
1999 - 1,13
1,20 1,00 0,80 0,60 0,40 0,20
2005
2004
2003
2002
2001
2000
1999
1998
1997
1996
1995
1994
1993
1992
1991
1990
1989
0,00
Zdroj: ČSÚ Teoretické přístupy k vysvětlení proměny demografického chování v ČR V České republice probíhá v souvislosti se snahou teoreticky uchopit, vysvětlit a tematizovat příčiny tak rychlého a dramatického obratu v demografickém chování populace ČR diskuse mezi stoupenci dvou protichůdných táborů: zatímco jedni vidí pokles porodnosti v ČR jako přirozený důsledek proměny hodnot a růstu individualizace společnosti, druzí vidí jako hlavní příčinu těchto změn zejména negativní socioekonomické dopady transformace socialistického hospodářství v tržní ekonomiku. První skupina českých demografů a sociologů reprezentovaná zejména Ladislavem Rabušicem akcentuje vliv hodnot na proměnu demografického chování. Podle L. Rabušice je vývoj demografického chování lidí v ČR přirozený, protože je přímo podmíněn změnami hodnot a životních stylů spojených s transformací, zvýšením možností profesního uplatnění, studia a cestování a vzrůstem individualizace a sekularizace společnosti (Rabušic 2001). Podle zastánců druhého přístupu k hodnocení demografických změn v ČR, jehož hlavní představitelkou je Jitka Rychtaříková, stojí za proměnou demografického chování lidí, zejména pak za procesem rapidního úbytku počtu narozených dětí, růst životních nákladů, nákladů na děti a jejich vzdělání, zvyšování ekonomických nerovností ve společnosti a snížení životní úrovně lidí, finanční nedostupnost bydlení a malá podpora rodin ze strany státu (Rychtaříková 1997, 1998, 2004). Další autoři se svými postoji k probíhajícím demografickým změnám v ČR pohybují mezi těmito dvěma vyhraněnými názory. Např. Milan Kučera se snaží o syntézu obou přístupů a tvrdí, že o reprodukčním chování sice nerozhoduje jen racionální kalkul, nýbrž také hodnotová orientace, ale zároveň upozorňuje na fakt, že vůle mladých lidí k manželství a rodičovství zjišťovaná v mnoha výzkumech na toto téma v 90. letech neklesá tolik, jako 3
porodnost. Problémy tedy spatřuje na poli bytové politiky a snížené úrovně příjmů mladých rodin s malými dětmi (Kučera 1997). Také další výzkumy prováděné v posledních deseti letech v ČR ukazují, že porodnost sice závisí na ekonomických faktorech, ale zároveň i na duchovních a společenských hodnotách (Tuček 1998: 25). Snižování porodnosti a nerovnosti na trhu práce Ať už se ale přikloníme k vysvětlení demografických změn založenému na kulturních faktorech, nebo spíše k vysvětlení na základě faktorů ekonomických, většina českých autorů (např. Rabušic, Hamplová, Sobotka, Rychtaříková) shodně tvrdí, že počet dětí v rodině do velké míry závisí na možnostech ženy a rodičů sladit profesní kariéru a péči o dítě. Německý sociolog Ulrich Beck s jistou nadsázkou tvrdil, že dokonale tržní společnost je společností bez dětí (Beck 2004). V souvislosti s rostoucí mírou individualizace mužů a žen ve vyspělých společnostech je zároveň spojen i normativní tlak na osobní rozvoj a seberealizaci na trhu práce. Požadavky trhu práce však zásadním způsobem kolidují se zájmy rodiny, protože ideálním zaměstnancem dnešní doby je absolutně mobilní a flexibilní jedinec, soutěživý a ambiciózní, ignorující veškeré své závazky v soukromé sféře. Současná industriální společnost je podle Becka vnitřně rozporná, protože ačkoliv ukládá každému jedinci realizovat se na trhu práce, ve skutečnosti její fungování předpokládá, že jeden z partnerů je závislý a pečuje o děti a o domácnost (Beck, Beck-Gernstein 1995). Proklamovaná rovnost pohlaví na trhu práce je tak pouhou iluzí a mnoho žen, které se rozhodly věnovat se kariéře nebo skloubit kariéru a rodičovství, tak naráží na nepřekonatelné strukturální bariéry. Odlišné zacházení s muži a ženami v ČR lze doložit zejména rozdíly ve mzdách a také diskriminačním postupem některých zaměstnavatelů při výběru nových pracovníků. Hlavně mladé ženy ve věku kolem 30 let, kdy se obecně očekává, že budou mít děti, a ženy s malými dětmi bývají považovány za nestabilní a rizikové zaměstnankyně a bez ohledu na jejich schopnosti nebo ambice se u nich automaticky předpokládá konflikt ženských rodinných a pracovních rolí (Křížková in Čermáková et al. 2002: 26). Zvláště pak na lépe placená a prestižnější místa proto někteří zaměstnavatelé vybírají raději muže. Co se týče rozdílů ve mzdách, ženy v ČR mají v průměru o více než 25 % nižší platy než muži na obdobné pozici, přičemž maximální rozdíly ve mzdách mužů a žen se objevují ve věkové skupině 30 - 39 let (tedy v období v němž většina žen v současnosti realizuje své mateřství a stará se o malé děti), kdy mediánové mzdy žen dosahují pouze 74,4 % platu mužů (ČSÚ 2005). Vedle diskriminačního přístupu mnoha zaměstnavatelů v ČR narážejí rodiče dětí také na nedostatečnou nabídka tzv. „family-friendy politics“ – opatření na skloubení práce a rodiny. Co se týče nabídky částečných úvazků, zatímco v průměru pro EU-25 činil podíl částečných úvazků na celkové zaměstnanosti 17,5 %, v České Republice a dalších postkomunistických zemích (Polsku a Slovensku) je podíl částečných úvazků zcela minimální (4,7 % v ČR). V ČR je na částečný úvazek zaměstnáno jen 8 % a na Slovensku dokonce jen 4,3 % ze všech pracujících žen (Eurostat: Romans, Haradson 2006: 5). Podle provedeného šetření Households, Work and Flexibility (2000-2003) se postkomunistických zemí týkají především ty „špatné“ formy pracovní flexibility spojené s nízkou autonomií v práci a nízkým příjmem a vzděláním. Státy střední a východní Evropy tak podle všeho ještě nedovedly využít možnosti pracovní flexibility pro pozitivní reformy trhu práce (Wallace 2003: 792). Formy pracovní flexibility přitom nejsou v ČR a v ostatních postkomunistických zemích ještě tolik rozšířeny a bývají nabízeny zejména ženám na pozicích s nižší odpovědností, přičemž paradoxně nebývají nabízeny ženám zastávajícím náročnější a zodpovědnější pracovní pozice. Nejen na trhu práce, ale především také v soukromé sféře, přetrvává v ČR i dnes mnoho genderových nerovností. Na (pracujících) ženách totiž stále leží hlavní břemeno péče
4
o děti a domácnost. Z doposud nejnovějšího výběrového šetření1 vyplynulo, že zatímco pracující ženy věnují domácím pracím, péči o děti a další členy rodiny v průměru 5,71 h/denně, pracující muži těmto aktivitám věnují zhruba o 2 hodiny denně méně, tj. 3,61 h/denně (Bierzová 2006: 22). Tyto všechny výše zmiňované aspekty v souvislosti se stále rostoucími aspiracemi žen v profesní sféře vedou v současných tvrdších podmínkách na trhu práce ke zhoršené možnosti kombinovat soukromý a pracovní život, což může být bezesporu další velice důležitým faktorem souvisejícím s nízkou úrovní plodnosti. Analýza – hlavní poznatky •
Představy lidí o počtu dětí, které chtěli nebo chtějí v životě mít jsou v ČR, obdobně jako i v ostatních evropských zemích, výrazně vyšší, než je současná hodnota úhrnné plodnosti (tj. 1,28). Respondenti uváděli, že chtějí/chtěli v životě mít v průměru 2,05 dětí.2 Ženy a muži se přitom ve svých rodinných plánech statisticky významně nelišili.
•
Statisticky významné rozdíly se objevily zejména mezi různými vzdělanostními skupinami, pouze však v rámci skupiny žen. Zatímco muži s různým stupněm vzdělání jsou ve svých názorech na velikost rodiny poměrně homogenní, ve skupině žen klesá průměrný počet plánovaných dětí se vzrůstajícím vzděláním. Tyto rozdíly mezi různými vzdělanostními skupinami žen jsou přitom patrné nejen v postojích a rodinných plánech, ale také ve skutečném reprodukčním chování. Důvodem jsou přitom zejména problémy sladění profesní kariéry s péčí o dítě a diskriminační praktiky na trhu práce. Mladé vzdělané a ambiciózní ženy si jsou vědomy znevýhodněné pozice matek s malými dětmi na trhu práce, a proto odsouvají těhotenství do pozdější doby, kdy si vybudují v práci stabilní pozici.
•
Česká společnost se ukázala jako prorodinně naladěná a je v ní patrný výrazný příklon k dvoudětnému modelu rodiny, přičemž odmítání rodičovství se týká jen velice malé části české populace.
•
Zajímavé poznatky nabízí porovnání odpovědí respondentů na otázky „Kolik dětí chcete (chtěl/a jste) v životě mít?“ a „Jaký je podle Vás ideální počet dětí v rodině v současných podmínkách?“ Lidé se totiž domnívají, že ideální počet dětí v rodině v dnešní době je v průměru 1,84, což je statisticky významně méně, než kolik dětí uváděli, že chtěli nebo chtějí mít (tj. 2,05). V souvislosti s těmito zjištěními je třeba položit si otázku, proč se konkrétní rodinné plány a strategie respondentů statisticky významně liší od jejich představy ideálního počtu dětí v současných společenských poměrech? Toto zjištění totiž poukazuje na jistý rozpor mezi plány a současnými podmínkami, na rozpor mezi postoji a hodnotami lidí a strukturálními a ekonomickými omezeními jejich rodinných plánů. Pokud totiž lidé deklarují, že chtějí mít více dětí, ale domnívají se, že v současné situaci je vhodnější mít dětí méně, svědčí to spíše než o poklesu hodnoty rodičovství v české společnosti, o ekonomických omezeních, případně o omezeních spojených s trhem práce. Rodinné plány jsou totiž mimo jiné významně ovlivněny mírou nezaměstnanosti ve společnosti, možnostmi uplatnění na trhu práce, kvalitou života a životní úrovní a celkovou mírou
1
Jednalo se o šetření Kombinace pracovního a rodinného života v perspektivě genderových vztahů, sociální a zaměstnavatelské politiky ČR SOÚ AV ČR. 2 Přesné znění otázky bylo: „Kolik dětí chcete (chtěl/a jste) v životě mít?“
5
existenčních jistot. Odpověď na tuto složitou otázku nám usnadnila analýza okolností plánování rodičovství. •
V našem výzkumném šetření jsme se snažili zjistit, které okolnosti považují nebo považovali sami lidé za nejpodstatnější při rozhodování o založení rodiny a které faktory jsou podle nich naopak okrajové. Jako jednoznačně nejdůležitější okolnost ovlivňující rozhodnutí založit rodinu považují respondenti osobní touhu přivést na svět a vychovávat děti, o něco menší důležitost pak přisuzovali bytové situaci a názorům a požadavkům partnera. Jako další důležité okolnosti byly respondenty téměř shodně ohodnoceny partnerská situace a ekonomické postavení domácnosti. Za nejméně důležité okolnosti plánování rodičovství pak lidé považují volnočasové aktivity a zájmy, názory a požadavky širší rodiny a okolí a názor na svět a náboženské přesvědčení.
•
Hodnotové faktory, stejně jako faktory ekonomické, hrají v rozhodování o založení rodiny svou velmi významnou roli. Klíčovou okolností ovlivňující založení rodiny je sice především prorodinná hodnotová orientace jedince (respektive partnerů), ovšem význam přikládaný bytové situaci a ekonomickému postavení domácnosti je také velmi vysoký. Zdá se tedy, že namísto vyhraněné interpretace změny demografického chování české populace jako důsledku převážně změn hodnotových nebo převážně změn ekonomických, je třeba se přiklonit k jistému kompromisu. Podle respondentů jsou totiž jejich natalitní plány ovlivněny směsí hodnotových a ekonomických faktorů. Zatímco z hlediska hodnotového je česká společnost relativně prorodinně naladěna, zdá se, že jako „brzdy“ populačních plánů tak mohou působit zejména bytová a ekonomická situace domácnosti, které jsou velice úzce spjaty s úrovní příjmů a jistotou práce.
•
Ekonomickým faktorům při plánování rodičovství přikládají vyšší význam lidé z nižších socio-ekonomických skupin (tj. lidé s nižším vzděláním a s nižšími příjmy), zatímco lidé s vyšším socio-ekonomickým postavením (tj. s vyššími příjmy a vyšším vzděláním) upřednostňují spíše faktory hodnotové. Prorodinná hodnotová orientace (tj. touha mít děti) je přitom při plánování rodičovství významnější pro ženy než pro muže a její váha roste s počtem dětí v rodině.
Závěry Přístupy teoretiků k vysvětlení rychlého poklesu porodnosti v České Republice v 90. letech 20. století a její setrvávající nízké úrovně se liší v tom, jaký vliv přisuzují hodnotovým a ekonomickým faktorům. Zatímco jedna skupina zdůrazňuje vliv ekonomických aspektů, druzí upřednostňují vliv faktorů hodnotových. Ačkoliv teoretici z jednoho nebo z druhého tábora jsou téměř vždy schopni najít takové argumenty a data, která podpoří jejich předpoklady a hypotézy, zdá se, realita je mnohem komplikovanější. Ekonomické i hodnotové faktory totiž bezpochyby hrají v procesu plánování rodičovství svou velice důležitou roli, stejně jako nejrůznější omezení a nerovnosti na trhu práce, a proto je spíše vhodné přiklonit se k názoru autorů, kteří tvrdí, že jejich vliv se může vzájemně doplňovat, posilovat a proměňovat. Na vzájemnou koexistenci hodnotových a ekonomických faktorů přitom poukazuje i provedená analýza. Na důležitost strukturních a ekonomických omezení, která jsou jakousi brzdou natalitních plánů odkazují především zjištění týkající se představ lidí o počtech dětí, které by 6
lidé chtěli nebo chtějí mít. Fakt, že lidé uváděli, že chtějí nebo chtěli mít více dětí, než je podle nich v současné době ideální vypovídá o jistých strukturních bariérách natalitních plánů (tj. ekonomických omezeních, omezeních spojených s uplatnění na trhu práce, s možností sladit profesní kariéru a péči o děti, s genderovou rovností ve společnosti...). Pokud se přesuneme z roviny teoretického uchopení příčin snížené porodnosti k rovině empirické, zjistíme, že sami respondenti přisuzují hlavní důležitost při plánování rodičovství okolnostem spojeným s hodnotovou prorodinnou orientací (tj. zejména osobní a partnerově touze mít a vychovávat děti). Nelze však opominout, že důležitost přisuzovaná respondenty ekonomickým hlediskům (jako je bytová situace a ekonomické postavení domácnosti) je také velice významná.
7
Literatura: Beck, U., Beck-Gernsheim, E. 1995. The Normal Chaos of Love. Cambridge: Polity Press. Beck, U. 2004. Riziková společnost . Na cestě k jiné modernitě. Praha: Sociologické nakladatelství. Becker, G. 1991. A Treatise on the Family. Cambridge, Mass: Harvard University Press Bierzová, J. 2006. Rozdělení domácích prací v rodinách s dětmi. Gender, rovné příležitosti, výzkum 7:1: Pp. 19-26. Praha: Sociologický ústav AV ČR . Český statistický úřad. 2005, 2006. Vývoj obyvatelstva. Praha. Čermáková, H., Hašková, H., Křížková, A., Linková, M., Radimská, R., Řeháčková, D. 2002a. Na cestě do EU: rovné příležitosti mužů a žen v ČR. Praha: Sociologický ústav AV ČR. Hamplová, D., Rychtaříková, J., Pikálková, S. 2003. České ženy. Vzdělání, partnerství, reprodukce a rodina. Praha: Sociologický ústav AV ČR. Hašková, H. 2006. Fenomén bezdětnosti v sociologické a demografické perspektivě. Sociologické Studie. Praha: Sociologický ústav AV ČR. Chaloupková, J., Šalamounová, 2004. P. Postoje k manželství a rodičovství v České Republice a v Evropě. Sociologické Studie. Praha: Sociologický ústav AV ČR. Kučera, M. 1997. „K interpretaci charakteristiky demografických procesů v České Republice.“ Demografie 39:4: Pp. 267-268. Praha. Sobotka, T. 2004. Postponement of Childbearing and Low Fertility in Europe. Dutch University Press: Amsterdam. Rabušic, L. 2001. Kde ty všechny děti jsou? Porodnost v sociologické perspektivě. Sociologické nakladatelství: Praha. Rychtaříková, J. 1997. „Nechci této společnosti namlouvat, že se nic neděje.“ Demografie 39:4: Pp. 267-268. Praha. Rychtaříková, J. 1998. „Současné trendy a vzorce populačního chování východní a západní Evropy.“ Demografie 40:4: Pp. 252-257. Praha. Rychtaříková, J., Pikálková, S., Hamplová, D., 2001. Diferenciace reprodukčního a rodinného chování v evropských populacích. Sociologické texty. Praha: Sociologický ústav AV ČR. Rychtaříková, J. 2004. „Změny generačního plodnosti v České Republice.“ Demografie 46:2: Pp. 77-87. Praha. Tuček, M., Kuchařová, V. 1999. Sociálně ekonomické souvislosti rodinného chování mladé generace v České republice. Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky. Tuček, M. a kol. 1998. Česká rodina v transformaci – stratifikace, dělba rolí a hodnotové orientace, Praha: Sociologický ústav AV ČR. Wallace, C. 2003. „Work Flexibility in Eight European Countries.“ Sociologický časopis 39:6: Pp 773 – 794. Praha: Sociologický ústav AV ČR.
8
Internetové zdroje: Webové stránky Eurostatu (http://epp.eurostat.cec.eu.int) a dále pak na nich publikovaná studie: Romans, H., Hardarson, O. 2006. Statistics in Focus: Labour Market Latest Trends – 3rd. quarter 2005 data. Eurostat. Český statistický úřad (http://www.czso.cz) Datový soubor: Výzkum Souvislosti proměn pracovního trhu a forem soukromého, rodinného a partnerského života v české společnosti (N = 5510, reprezentativní kvótní výběr, respondenti ve věku 25 – 54 let), Sociologický ústav AV ČR, 2005.
9
