Marek Orko V´acha: Tanˇc´ıc´ı sk´aly
1
Marek Orko V´acha
Tanˇc´ıc´ı sk´aly O vyvoji zˇ ivota na Zemi, o cˇ lovˇek a o Bohu ´ Cesta, 2003
• 9 V jednom z chasidskych ´ vypr´avˇen´ı se hovoˇr´ı o mˇestˇe, pˇred jehoˇz br´anou hraje zˇ idovsk´a kapela. Chasid´e hraj´ı tak kr´asnˇe, zˇ e kaˇzdy, ´ kdo vych´az´ı nebo vch´az´ı, se mus´ı zastavit a tanˇcit. N´ahodou jde tou cestou hluchy´ cˇ lovˇek, a protoˇze neslyˇs´ı hudbu, cely´ tanec mu pˇripad´a jako bl´aznovsk´e tˇreˇstˇen´ı. ´ cast na mˇsi svat´e, modlitby vˇerˇ´ıc´ıch, poutˇe, zˇ ivot kontemplativn´ıch rˇ a´ du˚ a podobnˇe Vˇsechny projevy kˇrest’ansk´e v´ıry, uˇ ´ n´am mohou pˇripadat jako nesmyslny´ tanec zvl´asˇ tn´ı skupiny lid´ı. Ukol profesora n´aboˇzenstv´ı je velmi tˇezˇ ky: ´ udˇelat ˚ zitˇejˇs´ı neˇz mevˇse pro to, aby jeho studenti zaslechli hudbu, kter´a tomu vˇsemu d´av´a smysl. Hudba je mnohem duleˇ chanick´a znalost jednotlivych ´ kroku˚ tance. • 10 V umˇen´ı se snad jeˇstˇe d´a nastudovat technika tvorby. Kdyˇz vˇsak studenti maj´ı sami vytvoˇrit nˇejak´e d´ılo, vˇec je komplikovanˇejˇs´ı. Kdyˇz v matematice pˇresnˇe napodob´ım postup uˇcitele, zpravidla jsem ohodnocen vybornou. Kdyˇz ´ v umˇen´ı pˇresnˇe napodob´ım uˇcitele, nebudu nikdy v´ıc neˇz dobry´ plagi´ator. Tedy hodnot´ı se fantazie a originalita a ˚ do kterych pˇet klasifikaˇcn´ıch boxu, ´ exaktn´ı profesoˇri sˇ krtem pera jinak lehce tˇr´ıd´ı studenty, najednou nestaˇc´ı. Ambic´ı ˚ styl pr´ace, ale umoˇznit mu, aby se profesora literatury nebo hudebn´ı cˇ i vytvarn´ e vychovy nen´ı vnutit studentu svuj ´ ´ ˚ ˚ vlastn´ı styl. rozletˇel vzhuru, aby si vytvoˇril svuj • 10 ´ Profesoˇri n´aboˇzenstv´ı (. . .) maj´ı pˇred sebou ukol, ktery´ je t´emˇerˇ neuskuteˇcnitelny: ´ snaˇz´ı se zprostˇredkovat vztah. Jistˇe, i v teologii m´ame informace: kolik knih m´a Bible, kdy zˇ il kr´al David a jak dˇel´ıme liturgicky´ rok. Jenomˇze hned ze ˚ zaˇca´ tku je tˇreba rˇ´ıci, zˇ e tyto znalosti jsou skoro k niˇcemu. Informace jsou v teologii dobry´ odrazovy´ mustek, to je vˇse. ˚ ze ukol ´ Podstatou vˇeci je hudba, nikoli notovy´ z´aznam. Profesor si muˇ nedovolenˇe zjednoduˇsit a vyuˇcovat vˇedomosti: kolik je v pavlovskych ´ listech hapax legomen, kolik je sv´atost´ı a co je transsubstanciace. A jsme doma. Ten, kdo v´ı, mluv´ı k tˇem, kteˇr´ı nevˇed´ı, pˇred´avaj´ı se informace a pˇr´ısˇ t´ı hodinu si nap´ısˇ eme p´ısemku. Vysledkem budou studenti ´ zbˇehl´ı v teologii a pln´ı hoˇrkosti z toho, proˇc se vlastnˇe vˇsechny ty nesmysly museli uˇcit. Studenti, kteˇr´ı znaj´ı bravurnˇe ˚ noty v basov´em i houslov´em kl´ıcˇ i, ale kteˇr´ı nikdy neslyˇseli hudbu. A dopadne to, jak celosvˇetovy´ pruzkum gymˇ eho roku: cˇ eˇst´ı studenti jsou druz´ı na svˇetˇe ve znalostech matematiky a prvn´ı na svˇetˇe v nen´avisti nazistu˚ z lonsk´ k matematice. • 11 Jeˇz´ısˇ s´am nic nenapsal a jeho vyuˇcovac´ı metoda byla nesystematick´a. Nejenˇze nepostupoval od jednoduˇssˇ´ıho ke ˚ Mluvil v pˇr´ıbˇez´ıch. A zd´a se, sloˇzitˇejˇs´ımu, ale nezavedl ani pˇresnou klasifikaci a pojmenov´an´ı n´aboˇzenskych ´ jevu. zˇ e jeho jedinym ´ t´ematem, jeho pˇrekvapivˇe jedinym ´ t´ematem, byla l´aska Boha k cˇ lovˇeku. Nic v´ıc. Ani apoˇstolovˇe si nel´amali hlavu s velkou teologi´ı. To, o cˇ em mluvili, byl z´azˇ itek. • 12 Od t´e doby, co se na t´eto planetˇe cˇ lovˇek objevil, zkouˇs´ı vyj´adˇrit svou zkuˇsenost vztahu. Za povˇsimnut´ı stoj´ı, zˇ e sp´ısˇ e ˇ se pouˇz´ıv´a jazyk umˇen´ı neˇz jazyk vysokoˇskolskych ek opˇevuj´ıc´ı kr´asu pˇr´ırody nebo kr´asu l´asky tvoˇr´ı ´ uˇcebnic. Clovˇ sp´ısˇ e b´asnˇe neˇz skripta.
Marek Orko V´acha: Tanˇc´ıc´ı sk´aly
2
• 12 ´ At’ se zp´ıv´a nebo maluje nebo p´ısˇ e, poˇra´ d jsou to jen pˇrirovn´an´ı, symboly, nikdo l´asku jeˇstˇe uplnˇ e a zcela nedefinoval, a pˇritom kaˇzdy´ c´ıt´ı, zˇ e tady je. Vˇsechno jsou to pˇrirovn´an´ı, kter´a krouˇz´ı, tu bl´ızˇ , tu d´al, kolem hlavn´ıho t´ematu. Umˇelci sb´ıraj´ı a zachycuj´ı jiskry, ale dovnitˇr slunce se nikomu dostat nepodaˇrilo. Do podstaty nepronikl nikdo. A tak budou m´ıt pˇevci pˇr´ısˇ t´ıch stalet´ı st´ale co na pr´aci a budou objevovat st´ale nov´e a nov´e vrstvy a hlubiny l´asky. • 21 ˚ ˚ zeme rˇ´ıci, zˇ e je zˇ ivy. Virus um´ı kousky, kter´e neum´ı zˇ a´ dny´ jiny´ kus neˇziv´e hmoty, ale z dobrych u˚ nemuˇ ´ duvod ´ Viry jsou ˆ jak Tolkienovi nazgulov´ e, bytosti ani mrtv´e ani zˇ iv´e, pohybuj´ıc´ı se v zemi nikoho, na frontˇe mezi zˇ ivotem a neˇzivotem. • 39 Dˇejiny zˇ ivota nejv´ıc ze vˇseho pˇripom´ınaj´ı pˇr´ıbˇeh: velky´ tˇresk, vznik sluneˇcn´ı soustavy a Zemˇe, objeven´ı se zˇ ivota na Zemi, vyvoj zˇ ivota, vznik bytost´ı schopnych si uvˇedomit existenci sebe samych a n´aslednˇe harmonie cel´eho ´ ´ ´ ´ vesm´ıru a schopnych ani ´ se tomu divit. Podle vˇseho, co o tom dnes v´ıme, jsme uˇz byli nˇejak obsaˇzeni nebo zakodov´ v nepˇredstavitelnych teplot´ach a cˇ a´ stic´ıch Velk´eho tˇresku. Hoˇreli jsme ve hvˇezd´ach. Za 15 miliard let po Velk´em ´ tˇresku prostym ud´alost´ı vznikaj´ı bytosti schopn´e sloˇzit Dev´atou symfonii a Fugu d-moll. Od ostatn´ıch fan´ vyvojem ´ tasy pˇr´ıbˇehu˚ se vˇsak ten n´asˇ liˇs´ı: stal se. • 47 ˚ zeme ch´apat jako novy´ d´ıl skl´adanky naˇseho ohromn´eho vesm´ırKaˇzdy´ fyzik´aln´ı z´akon nebo biologicky´ objev (. . .) muˇ ˚ zeme pˇredstavit, zˇ e tak, jak n´am d´ıly skl´adanky pˇribyvaj´ n´eho puzzle a s trochou b´asnick´e fantazie si muˇ eho ´ ı, z vysledn´ ´ obrazu se n´am zaˇc´ın´a rysovat tv´arˇ Boˇz´ı. ´ • 49 Jeˇstˇe pˇred nˇekolika des´ıtkami let jsme mohli m´ıt pocit, zˇ e svˇet je v´ıcem´enˇe srozumitelnym ´ m´ıstem, a mohli jsme se opˇr´ıt o nezpochybniteln´e jistoty trojrozmˇern´eho prostoru, pevn´e hmoty a st´al´eho cˇ asu. Fyzika dvac´at´eho stolet´ı n´as vˇsak vyvedla z omylu a pˇri pohledu do otevˇren´e knihy si cˇ ten´arˇ nen´ı jisty, ´ zda cˇ te odbornou publikaci, nebo pˇr´ıbˇeh sci-fi. Na konci dvac´at´eho stolet´ı vˇsak bylo jasn´e, zˇ e vesm´ır je daleko podivuhodnˇejˇs´ı m´ısto, neˇz by se kdy dalo tuˇsit, a zˇ e vˇeci jsou sloˇzitˇejˇs´ı, neˇz jak n´am napov´ıdala kaˇzdodenn´ı zkuˇsenost. ´ a cˇ a´ st rozmˇeru˚ se chov´a rozumnˇe a norm´alS rozvojem kvantov´e mechaniky a teorie relativity je zˇrejm´e, zˇ e pouze uzk´ ´ nˇe: svˇet ve vzd´alenostech velmi malych e jiny´ a chov´a se zˇretelnˇe odliˇsnˇe neˇz svˇet, ve kter´em ´ a velmi velkych ´ je uplnˇ jsme vyrostli, svˇet naˇsich vzd´alenost´ı. Jistoty se pˇred n´ami sesunuly: hmota je pln´a pr´azdnych ´ m´ıst, prostor se vˇselijak ˚ ych podivnˇe krout´ı a hodiny na ruzn m´ıstech ukazuj´ı pokaˇzd´e odliˇsnˇe. Vˇsechno je jinak! Pevn´a hmota na malych ´ ´ ˇ vzd´alenostech vˇselijak vˇre a bubl´a, ze vˇseho nejv´ıc to pry´ pˇripom´ın´a bouˇr´ıc´ı moˇre nebo vaˇr´ıc´ı pˇenu. Cern´ e d´ıry jsou nˇejak zapouzdˇreny v prostoru, prostor se d´a trhat jak myc´ı houba a rozmˇeru˚ existuje mnohem v´ıc neˇz naˇse ˇ obvykl´e cˇ tyˇri. Moje ruce, kter´e ted’ p´ısˇ´ı tento text, nejsou hmotn´e, ale jsou to svazky tanˇc´ıc´ıch strun. Clovˇ ek na Zemi si najednou pˇripad´a jako osadn´ık, ktery´ vyhl´edne ze sv´e pˇr´ıjemn´e chaty, kde je teplo a svˇetlo, a zjist´ı, zˇ e venku zuˇr´ı ˇ ´ vichˇrice, l´etaj´ı andˇel´e a tanˇc´ı v´ıly. Svˇet je uplnˇ e jiny, v jak´esi klidn´e bublinˇe ´ neˇz jak jsme si ho pˇredstavovali! Zijeme cˇ asoprostoru: pˇri velkych ´ rychlostech, velkych ´ hmotnostech a velkych ´ nebo malych ´ vzd´alenostech je vˇsechno jinak. Mysl´ım, zˇ e souˇcasn´a fyzika znaˇcnˇe pˇredbˇehla fantazii spisovatelu˚ science-fiction: skuteˇcnost je zaj´ımavˇejˇs´ı neˇz nejlepˇs´ı sci-fi pov´ıdka. • 51 Pro naˇsi zdravou pokoru je obˇcas uˇziteˇcnou rozcviˇckou zkusit se pod´ıvat na naˇsi galaxii odnˇekud hodnˇe zdaleka, aˇz bude vypadat jako rozmazan´e sm´ıtko ve vesm´ıru: pak sn´aze pochop´ıme smˇesˇ nost vˇsech dikt´atoru˚ i naˇs´ı touhy ˇ ˚ vzduchem l´etaj´ı po moci. Karel Capek ve sv´e hˇre Ze zˇ ivota hmyzu nech´av´a v jedn´e sc´enˇe rozvinout bitvu mravencu: rozkazy a velk´a slova o sl´avˇe tak, jak jsme zvykl´ı z naˇsich lidskych ´ v´alek; teprve pozdˇeji div´ak pochop´ı, zˇ e cel´a ta ˇ ˇ ˚ v´alka se vede o kousek lesn´ı pudy, o jeden travn´ı drn. Skoda, zˇ e se Capek nedoˇzil Hubbleova teleskopu. • 52 Jak“ se pt´a pˇr´ırodn´ı vˇedec, proˇc“ sˇ ept´a filosof nebo teolog. ” ” • 65 ´ Evoluce je to, co d´av´a cel´e biologii smysl, vyvoj je pro biologa uheln ym ´ ´ kamenem cel´e pˇr´ırody, je pro nˇej t´ım, cˇ ´ım je pro kˇrest’any pˇrik´az´an´ı l´asky. Bez evoluce by se cel´a biologie rozpadla na mnoho na sebe nenavazuj´ıc´ıch odvˇetv´ı a postr´adala by jednot´ıc´ı prvek. • 69 ˚ ˚ ze tak sloˇzit´a a specializovan´a struktura, jako je napˇr´ıklad kˇr´ıdlo netopyra, (. . .) Z genetickych u˚ nemuˇ ´ duvod ´ vzniknout ˚ ehu jedn´e generace – tedy tak, zˇ e by se pozemskym ˚ narodil maly´ netopyrek. v prubˇ Postupn´a pˇremˇena ´ hmyzoˇzravcum ´
Marek Orko V´acha: Tanˇc´ıc´ı sk´aly
3
˚ ehu nˇekolika tis´ıcu˚ cˇ i snad desetitis´ıcu˚ generac´ı. Probl´em je vˇsak mohla nastat v nejrychlejˇs´ım moˇzn´em pˇr´ıpadˇe v prubˇ v tom, zˇ e kaˇzdy´ zˇ ivoˇcich z t´eto rˇ ady mus´ı byt ´ dokonale zˇ ivotaschopny´ a mus´ı obst´at v tvrd´e konkurenci. Tedy cokoli nov´eho na nˇem vyroste a m´a pˇreˇz´ıt (vznikaj´ıc´ı bl´ana mezi prsty), mus´ı uˇz nutnˇe k nˇecˇ emu vyhodn´ emu slouˇzit. Jeden ´ ´ evoluˇcn´ı biolog pˇrirovnal celou situaci k ukolu, pˇri nˇemˇz m´ate pˇremˇenit dvojploˇsn´ık na st´ıhaˇcku, sm´ıte najednou vymˇenit vˇzdy jen jednu souˇca´ stku a kaˇzdy´ stroj rˇ ady mus´ı byt ´ schopen letu. • 70 Pro vˇerˇ´ıc´ı je l´akavym ´ vysvˇetlen´ım vˇseho nezn´am´eho poukaz na Boha. Dˇejiny pˇr´ırodn´ıch vˇed by o tom mohly vypr´avˇet ˚ Pˇred Prokopem Diviˇsem byl blesk prostˇe Boˇz´ı posel. Proto se dnes biologov´e uzkostlivˇ ´ mnoho pouˇcnych e ´ pˇr´ıbˇehu. snaˇz´ı pro nˇejaky´ neobjasnˇeny´ jev nejprve nal´ezt a vyˇcerpat vˇsechna moˇzn´a materi´aln´ı vysvˇetlen´ı. Jde prostˇe jen o to, ˚ abychom sv´e nevˇedomosti ned´avali hned v prvn´ım kole jm´eno Buh. • 72 Pˇr´ırodn´ım vˇed´am se cˇ asto vyˇc´ıt´a, zˇ e jsou materialistick´e. M´am ted’na mysli kupˇr´ıkladu fyziku, chemii, biologii a z nich odvozen´e discipl´ıny; nem´am na mysli matematiku. Tyto pˇr´ırodn´ı vˇedy skuteˇcnˇe materialistick´e jsou, a to z toho ˚ duvodu, zˇ e zkoumaj´ı materii, hmotu a proudˇen´ı energi´ı. Pˇr´ırodn´ı vˇeda prostˇe zkoum´a to, co je mˇerˇ iteln´e a opakovateln´e. Pˇr´ırodn´ı vˇedy jsou materialistick´e metodologicky: pˇr´ırodn´ı vˇedec se prostˇe pˇred zah´ajen´ım pokusu˚ tiˇse domluv´ı s ostatn´ımi vˇedci v jinych ´ laboratoˇr´ıch svˇeta, zˇ e to, o co se bude ted’ zaj´ımat, bude hmotn´e povahy, tedy, zˇ e to bude nˇejak mˇerˇ iteln´e. Vˇedec se proto ve sv´e laboratoˇri nebude zaj´ımat napˇr´ıklad o v´ıly nebo o skˇr´ıtky, pokud nebu˚ muˇ ˚ ze podle sv´eho dou tyto bytosti viditeln´e a zachytiteln´e pˇr´ıstroji. Aˇz se vˇsak bude badatel vracet po pr´aci domu, zaloˇzen´ı v existenci nadpˇrirozenych ´ bytost´ı vˇerˇ it, nebo nevˇerˇ it – to je jeho vˇec –, ale pokud bude v laboratoˇri, mus´ı zkoumat to, co je mˇerˇ iteln´e a opakovateln´e, tak zn´ı nepsan´a dohoda. • 76 Kdyˇz Tom´asˇ Akvinsky´ pˇremyˇ ´ sl´ı o existenci Boˇz´ı, pouˇz´ıv´a s radost´ı filosofii velik´eho (a tehdy zak´azan´eho) uˇcence Aristotela o substanci a pˇr´ıpadku. Zopakujme si, zˇ e substance je to, co dˇel´a nˇejakou vˇec t´ım, cˇ ´ım je, pˇr´ıpadky se potom na ni nˇejak navˇesˇ uj´ı a bez n´ı nemohou existovat. (Substanc´ı lahve je lahvovitost, pˇr´ıpadkem jej´ı zelen´a barva.) Aristote´ les rˇ ekne, zˇ e substance je a zˇ e pˇr´ıpadek je, ale to slovo je“ znamen´a pokaˇzd´e nˇeco uplnˇ e jin´eho: podle Aristotela se ” ˚ jedn´a o dva uplnˇ ´ e odliˇsn´e zpusoby existence. Existence substance a existence pˇr´ıpadku jsou dva oddˇelen´e svˇety. Tom´asˇ ˚ je a zˇ e cˇ lovˇek je, ale zˇ e to slovo je“ znamen´a pokaˇzd´e Akvinsky´ v t´eto souvislosti provede analogii a rˇ ekne, zˇ e Buh ” ˚ jsou kaˇzdy´ z jin´eho svˇeta, jejich existence je takˇr´ıkaj´ıc kaˇzd´a na jin´em listˇe. nˇeco naprosto jin´eho, cˇ lovˇek i Buh • 76 Matematika (. . .) pˇr´ıliˇs nezapad´a do kategorie pˇr´ırodn´ıch vˇed. Je to cˇ ir´a abstrakce, nepracuje ani s pozorov´an´ımi ani s pokusy, pro stavbu svych ´ matematickych ´ konstrukc´ı nepotˇrebujete n´akladnˇe vybavenou laboratoˇr a podobnˇe jako k filosofii v´am staˇc´ı vlastn´ı hlava. Svˇet matematiky nen´ı prostorovy. ´ Nen´ı v cˇ ase. Nen´ı mˇerˇ itelny. ´ Nen´ı hmotny. ´ Je za zrcadlem. Je dokonce nez´avisly´ na tom, zda s´am matematik existuje nebo ne. Ale je to svˇet, ktery´ existuje. To, zˇ e cˇ tverec nad pˇreponou se rovn´a obsahu cˇ tvercu˚ nad odvˇesnami, plat´ı, i kdyby ve vesm´ıru nebo zde na Zemi neexistoval ´ zˇ a´ dny´ trojuheln´ ık. Pravidlo je dokonce nez´avisl´e na tom, zda existuj´ı nebo neexistuj´ı matematici. Pravidlo existovalo uˇz pˇred Pythagorem. Bylo zde uˇz pˇri poˇca´ tku vesm´ıru. Rovnˇezˇ tak cˇ ´ıslo p´ı nebo z´aklad pˇrirozenych ´ logaritmu˚ tu jsou nez´avisle na n´as. Svˇet matematiky je kdesi za obzorem. My lid´e matematick´e z´akony nevymyˇ ´ sl´ıme, my je jen objevu˚ ktery´ je neprostorovy´ jeme, vykop´av´ame. Jsou tady nˇekde mezi n´ami nebo nad n´ami, je to pˇresnˇe ten svˇet vil a andˇelu, a neˇcasovy, ´ v´ıme vˇsak, zˇ e existuje. V´ıme to z velmi nesamozˇrejm´eho a velmi neuvˇerˇ iteln´eho kaˇzdodenn´ıho poˇc´ıt´an´ı: skupina lid´ı pˇremyˇ je, zˇ e se raketopl´an na milimetr pˇresnˇe tref´ı na stanici ´ sl´ı a pak nˇeco nap´ısˇ e do poˇc´ıtaˇce: vysledkem ´ ´ ISS. Spoˇc´ıtany´ most pˇres udol´ ı je odv´azˇ nˇe vyklenuty, ´ je postaven a vydrˇz´ı. Neˇcekan´e a neuvˇerˇ iteln´e propojen´ı abstraktn´ı matematiky s naˇs´ım cˇ tyˇrrozmˇernym ´ svˇetem n´as pˇresvˇedˇcuje o tom, zˇ e svˇet matematiky je re´aln´y, i kdyˇz je nehmotn´y, neprostorov´y a neˇcasov´y. Jinak bychom mohli rˇ´ıci, zˇ e to, co se uˇc´ıte v hodin´ach matematiky, jsou iracion´aln´ı ˚ Jenˇze ten svˇet funguje. vize psychopatickych ´ sˇ´ılencu. Arabov´e, kteˇr´ı vynalezli algebru, byli logicky povaˇzov´ani za sˇ arlat´any: schv´alnˇe, nezamraz´ı v´as, zˇ e nˇekdo je schopen pˇredpovˇedˇet, za jak dlouho se dvˇema nestejnˇe tekouc´ımi kohouty napln´ı baz´en, aniˇz by to zkusil nebo aniˇz by dokonce vstal ze zˇ idle? Nebo zˇ e spoˇc´ıt´a poˇcet stromu˚ v cˇ tvercov´e zahradˇe, aniˇz by se obtˇezˇ oval se do zahrady pod´ıvat? Naˇse pot´ızˇ (jako obvykle v teologii) je v tom, zˇ e hled´ame senzace a z´azraky kdesi na periferii lidsk´eho pozn´an´ı, a pˇrehl´edneme z´azraky, jeˇz m´ame kaˇzdy´ den pˇred oˇcima. ˚ zeme tedy uzavˇr´ıt: cˇ lovˇek je a cˇ ´ıslo p´ı je, ale slovo je“ znamen´a pokaˇzd´e uplnˇ ´ Muˇ e odliˇsny´ typ existence. ” • 78 Teologie a pˇr´ırodn´ı vˇedy, nebo vˇeda a v´ıra, jak rˇ´ık´ame, se tedy spolu nikdy nestˇretnou, kaˇzd´a si zˇ ije ve sv´em svˇetˇe, ˚ ze doj´ıt, nebot’ kaˇzd´a jede jaksi po ktery´ je j´ı vlastn´ı, kaˇzd´a studuje odliˇsnou cˇ a´ st universa, ke sr´azˇ ce proto nemuˇ jin´e koleji. Probl´emy v historii pravidelnˇe nastaly, kdyˇz badatel z jednoho t´abora v r´amci sv´eho profesn´ıho svˇeta zaˇcne
Marek Orko V´acha: Tanˇc´ıc´ı sk´aly
4
zast´avat stanoviska o tom druh´em svˇetˇe. Tedy kdyˇz pˇr´ırodn´ı vˇedec zaˇcne mluvit do teologie a pouˇz´ıv´a pˇri tom metodologii pˇr´ırodn´ıch vˇed, nebo kdyˇz zaˇcne mluvit teolog do pˇr´ırodn´ıch vˇed a pouˇz´ıv´a pˇri tom metodologii teologie, oboj´ı zpravidla konˇc´ı cˇ eln´ım n´arazem a je u toho mnoho mrtvych. ´ • 78 Kdyˇz bude zkoumat Michelangelova Davida geolog, filosof a teolog, geolog po nˇekolika analyz´ ´ ach vstane od mikroskopu a rˇ ekne: mramor“. Filosof bude zˇ asnout nad silou myˇslenky vtˇelen´e do kamene a teolog zahl´edne odlesk kr´asy ” Boˇz´ı. Vˇsimnˇete si pros´ım, zˇ e vˇsichni tˇri maj´ı pravdu. Pˇri zkoum´an´ı vesm´ıru nebo zˇ ivych ´ organismu˚ je tomu obdobnˇe. • 80 Marxist´e rˇ´ıkaj´ı, zˇ e n´aboˇzensk´a v´ıra je z´aleˇzitost hloupych lid´ı. Katol´ıci v odpovˇed’ vytiskli rˇ adu broˇzurek na t´ema ´ ˚ v nichˇz citovali moudr´e vyroky V´ıra velkych slavnych ´ vˇedcu“, ´ ´ fyziku˚ a ukazovali na nich, zˇ e tito lid´e vlastnˇe tak´e ” vˇerˇ´ı v Boha. Nen´ı ostatnˇe tˇezˇ k´e takov´e vyroky naj´ıt: mnoho pˇredn´ıch astronomu˚ bylo a je skuteˇcnˇe a hluboce vˇerˇ´ıc´ıch. ´ Z´avˇer pro cˇ ten´arˇ e: jsou tedy i chytˇr´ı lid´e, kteˇr´ı jsou vˇerˇ´ıc´ı. Asi je pro mnoh´e katol´ıky povzbuzen´ım, zˇ e i vˇseobecnˇe v´azˇ en´e osobnosti a nositel´e Nobelovy ceny vˇerˇ´ı v Boha. Na druh´e stranˇe s´ıla kˇrest’anstv´ı spoˇc´ıv´a pr´avˇe v tom, zˇ e ˚ okol´ı. I kdyby vˇsichni kolem mne byli ateist´e, j´a budu vˇerˇ´ıc´ı. Je hezk´e, se jedn´a o moji v´ıru, nepodl´ehaj´ıc´ı n´azorum zˇ e slavn´ı fyzikov´e vˇerˇ´ı v Boha, ale mou v´ıru by to nemˇelo nijak ovlivnit. Pravda bud’ je, anebo nen´ı, nez´avisle na tom, zda ti cˇ i oni slavn´ı lid´e v ni vˇerˇ´ı nebo nevˇerˇ´ı. Pravda nen´ı z´aleˇzitost´ı vˇetˇsiny nebo menˇsiny a existuje navzdory ˚ by v r´amci objektivity mˇeli rovnˇezˇ pouk´azat na to, zˇ e rˇ ada pˇredn´ıch hlasov´an´ı. Autoˇri pˇr´ıruˇcek V´ıra velkych ´ vˇedcu“ ” fyziku˚ a nositelu˚ Nobelovy ceny jsou ateist´e, nebo alesponˇ nejsou vˇerˇ´ıc´ı v tradiˇcn´ım katolick´em smyslu. Kdyˇz uˇz citovat velk´e vˇedce, pak je citovat vˇsechny, a ne jenom ty, kteˇr´ı se mi hod´ı. Kdyby marxist´e vydali pˇr´ıruˇcku Ateismus ” ˚ kde by citovali vybran´e ateisty, katol´ıci by se jistˇe spr´avnˇe ohradili, zˇ e vybˇ ´ celovy´ velkych vˇedcu“, ´ ´ er vˇedcu˚ byl uˇ a nereprezentativn´ı. • 84 Vid´ım-li pˇr´ırodu, mohu z jej´ı harmonie a kr´asy usuzovat na kr´asu jej´ıho Stvoˇritele. Pˇredevˇs´ım tu vˇsak nˇejaky´ Stvoˇritel mus´ı byt. ´ Moˇzn´a, zˇ e poˇc´ıtaˇc, socha Davida a d´ıtˇe vznikly n´ahodnym ´ pˇreskupen´ım cˇ a´ stic a neexistuje ani konstrukt´er, ani Michelangelo, ani rodiˇc. Pak tu vˇsak mus´ı byt ´ nˇejak´a inteligence, aby vytvoˇrila hmotu tak uk´aznˇenˇe, aby jej´ım pˇresku˚ a stvoˇril poˇc´ıtaˇc pov´an´ım v r´amci fyzik´aln´ıch z´akonu˚ vznikl poˇc´ıtaˇc nebo David nebo d´ıtˇe. Moˇzn´a, zˇ e existuje Buh a Davida a d´ıtˇe prostˇrednictv´ım (a za pomoci) konstrukt´era, Michelangela a rodiˇce, moˇzn´a, zˇ e ne a zˇ e technick´a novinka, umˇeleck´e d´ılo a zˇ ivy´ organismus vznikly n´ahodnym ´ v´ırˇ en´ım cˇ a´ stic za velmi a velmi dlouhou dobu; moˇzn´a ˚ se cˇ a´ steˇcky hmoty nejprve n´ahodnˇe poskl´adaly tak, aby daly vznik technikovi, sochaˇri a rodiˇcum, a teprve potom ´ vznikla jejich d´ıla. At’ je tomu jakkoli, na konci procesu zde m´ame tˇri vˇeci, kter´e vzbuzuj´ı udiv: vˇedu, umˇen´ı a zˇ ivot ˚ ˚ s´am. Vˇerˇ´ıc´ımu cˇ lovˇeku je celkem jedno, jak vznikly a ve kter´em okamˇziku vstoupil Tvurce do hry, vˇerˇ´ı vˇsak, zˇ e Tvurce ˚ zˇ e nen´ı nic jin´eho neˇz hmota, z tohoto uhlu ´ zde je. Pˇredstava ateistu, pohledu vypad´a daleko sˇ´ılenˇeji neˇz v´ıra v panteon ˇ u. ˚ Ano, Buh ˚ je za hmotou a nejsme schopni ho experiment´alnˇe prok´azat, ale vˇse k nˇemu vede. Stopy ve starych ´ Rek ˚ zeme to vylouˇcit –, nejpravdˇepodobnˇejˇs´ı vˇsak snˇehu moˇzn´a vznikly n´ahodnym ´ zborcen´ım ledovych ´ krystalku˚ – nemuˇ je, zˇ e cestou nˇekdo proˇsel. Moˇzn´a, zˇ e se loutky v divadle pohybuj´ı nˇejak samy a n´ahodn´e zhuˇst’ov´an´ı vln vzduchu n´am ˚ ze d´av´a vjem mluven´eho slova, nejpravdˇepodobnˇejˇs´ı hypot´ezou vˇsak je existence herce. Herce cˇ lovˇek nevid´ı a nemuˇ ˚ uk´azat tv´arˇ´ı v tv´arˇ , ale to neznamen´a, zˇ e neexistuje, naopak, jeho existence je v´ıce neˇz pravdˇepodobn´a. ho div´akum • 86 ˚ musel do sv´eho d´ıla jeˇstˇe nˇejak zvnˇejˇsku a dodateˇcnˇe pˇri vzniku zˇ ivota Pˇripadalo by mi neelegantn´ı, kdyby Buh zasahovat. • 86 Zkuste si ted’ pˇredstavit, zˇ e um´ıte dlouhodobˇe ovlivnit vyvoj podneb´ı na Zemi a zˇ e se v´am zachce troˇsku si s n´ım ´ ´ pohr´at: zkuste tˇreba prudce ochladit klima v urˇcit´e cˇ a´ sti Zemˇe – a zanedlouho pˇr´ırodn´ı vybˇ e nov´a ´ er vytvoˇr´ı uplnˇ ˚ zv´ırˇ ata s dlouhou srst´ı, velkymi rozmˇery a malymi tˇeln´ımi vyr schopn´a si hloubit tepl´a doupata; zkuste naopak ´ ´ ´ ustky, ˚ klima nastavit do teplejˇs´ıho podneb´ı pouˇst´ı – nebude to dlouho trvat, a vzniknou nov´e druhy zv´ırˇ at na zpusob fenka a jejich velk´e, dobˇre prokrven´e uˇsi budou jako radi´ator odv´adˇet pˇrebyteˇcn´e teplo. Stvoˇren´ı prob´ıh´a pr´avˇe ted’! Kaˇzdy´ zˇ ivy´ organismus je totiˇz uhnˇeten nesˇcetnymi vlivy. Jeho vzhled budou modelovat po mnoho generac´ı jeho ´ nepˇra´ tel´e i pˇr´ısluˇsn´ıci vlastn´ıho druhu, jeho konkurenti i paraziti, typ pˇrij´ıman´e potravy a jej´ı dostupnost, krajina, ve kter´e zˇ ije, a jej´ı geologick´e podloˇz´ı a samozˇrejmˇe i klima t´eto krajiny. • 89 Dˇejiny svˇeta: hmota, kter´a vznikla velkym ´ tˇreskem, se skl´adala a vyv´ıjela, nˇekter´e kusy hmoty pak spolu zaˇcaly soutˇezˇ it a nˇekter´e z nich si v jedn´e chv´ıli uvˇedomily, zˇ e existuj´ı a zaˇcaly si potom kl´ast ot´azky po Bohu. Jsme tanˇc´ıc´ı sk´aly.
Marek Orko V´acha: Tanˇc´ıc´ı sk´aly
5
• 92 Kdyˇz se chce badatel dozvˇedˇet nˇeco o stavbˇe atomu nebo jeˇstˇe menˇs´ıch cˇ a´ stic neˇz atom, pokus´ı se je rozbombardovat na cyklotronu. Jeden fyzik vtipnˇe pˇrirovnal tyto pokusy k autu, o kter´em chcete vˇedˇet, jak vlastnˇe funguje, jenˇze nem´ate jinou moˇznost neˇz je prudce rozjet proti zdi, poˇckat, co vypadne, a z tˇechto souˇca´ stek pak zpˇetnˇe odvodit funkci motoru. • 93 ˚ N´asˇ evropsky´ zpusob vidˇen´ı svˇeta je dobˇre patrny´ i z naˇs´ı racion´aln´ı z´apadoˇr´ımsk´e liturgie: olt´arˇ je osvˇetlen reflektory, vˇsichni vid´ı, co se dˇeje, knˇez prov´ad´ı pˇredepsan´a gesta a pron´asˇ´ı pˇredepsan´a slova. Je moˇzno zaj´ıt aˇz k olt´arˇ i a d´ıvat se ˇ knˇezi pod ruce, co dˇel´a. Reckokatolick´ a nebo pravoslavn´a liturgie je naopak prostoupena myst´eriem: pˇr´ıtm´ı, sv´ıcˇ ky, ˚ e kadidla. Nejduleˇ ˚ zitˇejˇs´ı cˇ a´ sti bohosluˇzby se pak odehr´avaj´ı za ikonostasem, za dveˇrmi. Poselstv´ı vychodn´ ikony a vunˇ ı ´ liturgie je zˇrejm´e: Buh ˚ je tajemstv´ı. • 94 Tom´asˇ Akvinsky´ ˚ zeme pochopit, jaky´ Buh ˚ je, ale pouze, jaky´ nen´ı. • Nemuˇ • 96 Ve vˇsech uˇcebnic´ıch astronomie, kter´a se za-byv´ vzd´alenostmi, a ve vˇsech uˇcebnic´ıch kvantov´e che´ a velmi velkymi ´ mie, jeˇz se zase zabyv´ stoj´ı pravidelnˇe na poˇca´ tku vystraha: Zdravy´ selsky´ rozum nechtˇe ´ a vzd´alenosti velmi malymi, ´ ´ doma. Je velk´e v´ıtˇezstv´ı souˇcasn´e fyziky, zˇ e rˇ adu jevu˚ dok´azˇ e spoˇc´ıtat, pˇresto zˇ e si je fyzik nedok´azˇ e pˇredstavit. Co se dˇeje ve vzd´alenostech pˇr´ıliˇs velkych je v ostr´em (a neˇcekan´em!) rozporu s naˇs´ı kaˇzdodenn´ı zkuˇsenost´ı ´ a pˇr´ıliˇs malych, ´ a na zd´anlivˇe naivn´ı dotaz, co je to vlastnˇe hmota, existuje v souˇcasnosti jedin´a pravdiv´a odpovˇed’: nev´ıme; a optimist´e dod´avaj´ı: zat´ım. ˚ Velmi podobnˇe je tomu v teologii. Abychom vubec mohli nˇejak pracovat, mus´ıme pouˇz´ıvat pˇredstavy a pˇrirovn´an´ı z naˇseho star´eho zn´am´eho trojrozmˇern´eho svˇeta, kde cˇ as plyne kontinu´alnˇe a kde jsou vˇeci na svych ´ m´ıstech. Tak je ˚ byv´ pro n´as andˇel pˇredstavov´an jako mlad´ık s kˇr´ıdly v b´ıl´em rouchu, lidovy´ cˇ ert pak s rohy a kopytem, zat´ımco Buh ´ a ˇ an jako staˇrec s vousem na obl´acˇ ku, pˇr´ıpadnˇe abstraktnˇeji jako trojuheln´ ´ zn´azornov´ ık s okem uprostˇred. V kaˇzd´em okamˇziku naˇseho b´ad´an´ı si vˇsak mus´ıme uvˇedomovat, zˇ e tyto pˇredstavy jsou nejen nepˇresn´e, ale pˇredevˇs´ım naprosto nespr´avn´e. Prostˇe to tak nen´ı. Lidov´a tvoˇrivost n´am jen d´av´a pˇr´ıklady, kter´e jsou zcela a kvalitativnˇe v rozporu se skuteˇcnost´ı. Jsme v podobn´e situaci jako kvantovy´ chemik: nev´ıme, jak je to ve skuteˇcnosti – (. . .) je to to nejvhodnˇejˇs´ı ˚ slovo? –, ale v´ıme, zˇ e naˇse pˇredstava je sˇ patn´a. Pˇresto ji pouˇz´ıv´ame, abychom se vubec pohnuli z m´ısta. Schv´alnˇe: Zkuste se zamyslet – ale teologicky spr´avnˇe –, kdo je to andˇel? Co je to nebe a co je to peklo? A nakonec se pt´ame ˚ znovu: Kdo je to Buh? • 97 ˚ S n´ami je probl´em v tom, zˇ e si vˇeci mus´ıme pˇredstavit, abychom s nimi vubec mohli nˇejak zach´azet. Jsme prostˇe lid´e tˇela a ud´alosti vnˇejˇs´ıho svˇeta vn´ım´ame branou svych ´ pˇeti smyslu˚ a cˇ in´ı n´am probl´emy modlit se k nepˇredstaviteln´emu ˚ ˚ spoleˇcnˇe s mnoˇzstv´ım svˇetcu˚ a andˇelu. ˚ Bohu. Proto je v katolickych kostel´ıch zpodoben Kristus na sto zpusob u, ´ ˚ vyˇc´ıtaj´ı, zˇ e maj´ı po kostel´ıch plno kamenu˚ a s´adry (a mysl´ı t´ım sochy) a m´ısto jedin´emu Nˇekteˇr´ı letniˇcn´ı pak katol´ıkum ˚ z plastiku. Katol´ıci ovˇsem uˇz na to maj´ı nacviˇcenou a dnes jiˇz klasickou prav´emu Bohu se klanˇej´ı dˇrevu a svˇetcum ˇ odpovˇed’: Kdyˇz nos´ım v penˇezˇ ence fotografii sv´e milovan´e d´ıvky, fotografie mi zpˇr´ıtomnuje nˇekoho, koho ted’ a tady nem´am moˇznost vidˇet pˇr´ımo, ale koho m´am r´ad, neuct´ıv´am pap´ır a fotografickou emulzi, ale d´ıvku samu. Pˇri placen´ı v obchodˇe se pro mne fotografie st´av´a vteˇrinovym ´ z´azˇ itkem kr´asna, oknem, skrze nˇezˇ se alesponˇ v myˇslenk´ach ˇ dotyk´ mou fantazii. Nu, a pojd’me zp´atky: obdobnˇe je tomu se ´ am sv´e milovan´e, pˇredmˇetem, ktery´ jitˇr´ı a usmˇernuje zpodoben´ımi Krista: sochy a obrazy Boˇz´ı jsou v kostele proto, abych se mohl v modlitbˇe alesponˇ nˇecˇ eho pˇridrˇzet, aby moje smysly byly nˇejak smˇerov´any, abych si alesponˇ nˇejak (byt’ nespr´avnˇe) mohl pˇredstavit nepˇredstaviteln´eho Boha. • 100 At’ uˇz budete v zˇ ivotˇe usilovat o cokoli uˇslechtil´eho nebo neuˇslechtil´eho, opod´al bude vˇzdycky post´avat Kazatel a bude se ironicky usm´ıvat. Marnost nad marnost. • 102 Kohelet se vysm´ıv´a vzdˇel´an´ı. Ovˇsem ne tak, jak se vzdˇel´an´ı vysm´ıvaj´ı hloup´ı a nevzdˇelan´ı lid´e. Kazatel je naopak velmi inteligentn´ı a pracovity, ´ ve sv´em vzdˇel´an´ı se dostal aˇz na vrchol a uvˇedomuje si marnost vˇseho vˇedˇen´ı. • 108 Kdyˇz dostanete do rukou nˇejaky´ text, prvn´ı, co je tˇreba udˇelat, je pod´ıvat se, o jaky´ styl se jedn´a, tedy co chtˇel autor sdˇelit, kdyˇz text psal. Pokud byste vlepili Ezopovu bajku do uˇcebnice biologie, zjistili byste, zˇ e ten text je jednoduˇse
Marek Orko V´acha: Tanˇc´ıc´ı sk´aly
6
nepravdivy. ´ Napˇr´ıklad tam zv´ırˇ ata mluv´ı, coˇz je v rozporu se skuteˇcnost´ı. Jenˇze Ezopova bajka nen´ı textem ze syste´ matick´e zoologie, Ezop se pokouˇs´ı pouk´azat na neˇsvary lidsk´eho chov´an´ı. V t´eto rovinˇe m´a uplnou pravdu. Nebo jinak: Jistˇe si vzpom´ın´ate, jak v´am v dˇetstv´ı prarodiˇce vypr´avˇeli poh´adky. Za sedmero horami a devatero rˇ ekami byl jeden kr´al a ten mˇel tˇri syny. Pod´ıv´ame-li se na poh´adku brylemi historika nebo pˇr´ırodovˇedce, zjist´ıme, zˇ e n´am ´ ˇ ˚ ze vyp´ıt rybn´ık dˇedeˇcek lhal. Pˇr´ıbˇeh je vymyˇsleny´ od A do Z. V dan´em m´ıstˇe nebyl kr´al a nemˇel tˇri syny. Sirok y´ nemuˇ ˚ ze vidˇet skrz sˇ a´ tek. Jenomˇze poh´adka pravdu m´a; ale m´a ji v jin´e rovinˇe. Pravda, kterou chce a Bystrozraky´ nemuˇ poh´adka sdˇelit, je zcela odliˇsn´a od pˇr´ıbˇehu poh´adky. Pravdou poh´adky napˇr´ıklad je, zˇ e l´epe je byt ´ poctivy´ a chudy´ neˇz zly´ a bohaty. ´ Nebo zˇ e pravda a l´aska v´ıtˇez´ı nad lˇz´ı a nen´avist´ı. V t´eto rovinˇe je poh´adka absolutnˇe pravdiv´a. Zjistilo se, zˇ e pro mal´e d´ıtˇe je stravitelnˇejˇs´ı, kdyˇz mu tuto z´avaˇznou pravdu sdˇel´ıme na rovinˇe pˇr´ıbˇehu, neˇz kdyˇz ji pˇredˇskol´akovi pˇr´ımo filosoficky definujeme. • 131 V cel´e zˇ iv´e pˇr´ırodˇe existuje jen jeden druh, ktery´ zab´ıj´ı sv´a ml´ad’ata, protoˇze se mu o nˇe nechce starat – a to je n´asˇ vlastn´ı. Pro evoluˇcn´ıho biologa je vˇec jasn´a: druh, u nˇehoˇz nefunguje tak z´akladn´ı instinkt, jako je mateˇrsky, ´ je zraly´ na vymˇren´ı. • 132 ´ Kdyˇz tˇr´ılet´e d´ıtˇe uplnˇ e a ve vˇsem poslouch´a sv´e rodiˇce, rˇ´ık´ame, zˇ e je dobˇre vychovan´e. Kdybych ve svych ´ pˇetatˇriceti ´ uplnˇ e, ve vˇsem a na slovo poslouchal sv´e rodiˇce, rˇ ekl bych, zˇ e v m´e vychovˇ e bylo nˇeco z´asadn´ıho sˇ patnˇe. ´ • 137 ˚ zeˇs zab´ıjet zv´ırˇ ata a lovit ryby, pokud z jejich smrti budeˇs m´ıt uˇzitek a jejich tˇela spotˇrebujeˇs. Evenkov´e rˇ´ıkaj´ı, (. . .) zˇ e muˇ ˚ zeˇs pok´acet bˇr´ızu, pokud z jej´ı kury ˚ vytvoˇr´ısˇ kanoi nebo z jej´ıho dˇreva past na soboly. Ale pokud bys utrhl byt’ jen Muˇ jediny´ kv´ıtek, a pak ho zahodil, ani ho nespotˇreboval a ani ho nedal d´ıvce jako d´arek, hˇreˇs´ısˇ . • 139 Na z´akladn´ı sˇ kole jsme se uˇcili rozdˇelovat zv´ırˇ ata a rostliny na uˇziteˇcn´e a sˇ kodliv´e. Napˇr´ıklad brambora je jednoznaˇcnˇe uˇziteˇcn´a, protoˇze n´am d´av´a obˇzivu. Mandelinka je sˇ kodliv´a, protoˇze se zˇ iv´ı bramborovymi listy. Sykorka je ´ ´ uˇziteˇcn´a, protoˇze se zˇ iv´ı mandelinkami. Krahujec je sˇ kodlivy, A tak d´ale. Mysliveck´e heslo ´ protoˇze se zˇ iv´ı sykorkami. ´ ˇ ˚ a zv´ırˇ atum. ˚ Skodn´ e zmar! st´ale jeˇstˇe pˇreˇz´ıv´a, alesponˇ v podvˇedom´em vztahu mnoha lid´ı k dravym Ale zˇ a´ dny´ ´ pt´akum druh nen´ı uˇziteˇcny´ nebo sˇ kodlivy´ s´am o sobˇe. O uˇziteˇcnosti a sˇ kodlivosti mluv´ıme vˇzdycky jen ve vztahu k nˇekomu, zde ve vztahu k cˇ lovˇeku. Kaˇzdy´ zˇ ivy´ organismus m´a vˇsak svou hodnotu s´am o sobˇe, bez ohledu na to, zda je pro cˇ lovˇeka prospˇesˇ ny´ nebo ne. • 149 ˚ m´a jednu mimoˇra´ dnˇe nadˇejeplnou vlastnost: tˇezˇ ko se po nˇem budete Z´azˇ itek tˇezˇ k´eho hˇr´ıchu pˇri veˇsker´e sv´e hruze pohorˇsovat nad poklesky druhych ´ lid´ı. • 151 ˚ era v moˇznost odpuˇstˇen´ı, kter´a pak skonˇcila Nejvˇetˇs´ım Jid´asˇ ovym ´ hˇr´ıchem nebyla zrada Jeˇz´ısˇ e Krista, ale jeho neduvˇ zoufalstv´ım a sebevraˇzdou. • 170 Kˇrest’an´e, kteˇr´ı se zabyvaj´ ´ ı prac´ı s romskou ml´adeˇz´ı, si pochvaluj´ı, jak velky´ maj´ı Romov´e dar modlitby. Jsou zde. ˚ r. Minulost je maly´ bal´ıcˇ ek vzpom´ınek a budoucnost neexistuje. Je velk´e ted’. 70 My b´ıl´ı jsme na tom o pozn´an´ı huˇ Minulost je velky´ batoh vzpom´ınek, vzpom´ın´ame cˇ asto, a budoucnost je pˇred n´ami jako mrakodrap. Pˇremyˇ ´ sl´ıme pˇredevˇs´ım o tom, co bude. Pˇr´ıtomnost nen´ı; bud’ vzpom´ın´ame, nebo pl´anujeme. Zkuste si uvˇedomit, na co ted’ pr´avˇe mysl´ıte: bud’ to bude vzpom´ınka na minuly´ v´ıkend, nebo pl´an, co budete dˇelat dnes po sˇ kole. Nejsme zde, proto se n´am tak sˇ patnˇe modl´ı. • 175 (. . .) Vzory potˇrebujeme opatrnˇe: urˇcitˇe na to, aby n´as inspirovaly, ale abychom na druh´e stranˇe nepropadli zoufalstv´ı z toho, zˇ e takov´ı nejsme. • 179 Alain Bombard, francouzsky´ l´ekaˇr a cestovatel ˇ Rychleji neˇz zˇ ´ızenˇ tˇe zabije zima. Nejrychleji ze vˇseho tˇe zabije • Zabije tˇe hlad. Rychleji neˇz hlad tˇe zabije zˇ ´ızen. strach.
Marek Orko V´acha: Tanˇc´ıc´ı sk´aly
7
• 185 ˚ pozoroval hvˇezdnou oblohu a pˇritom spadl do studny O Thaletovi z Mil´eta se vypr´av´ı, zˇ e jednou veˇcer pry´ pˇri chuzi s vodou. Vidˇela to jedna sluˇzka a Thaletovi se vysm´ala. ˚ Sm´ıch t´eto sluˇzky je slyˇset napˇr´ıcˇ dˇejinami. Je to sm´ıch lid´ı, kteˇr´ı se nikdy ned´ıvaj´ı vzhuru. Je to sm´ıch tˇech, kteˇr´ı se umˇej´ı dobˇre orientovat ve svˇetˇe vezdejˇs´ım, zˇ ivot maj´ı vyˇreˇseny´ a ot´azky zodpovˇezen´e, maj´ı zn´am´e a vˇed´ı, jak se svˇet toˇc´ı. Naopak lid´e, kteˇr´ı se r´adi d´ıvaj´ı na nebe, budou zˇrejmˇe v tomto svˇetˇe vˇzdy trochu smˇesˇ n´ı svou snahou d´avat pˇrednost duchovn´ımu pˇred hmotnym. ´ • 185 (. . .) M´am (. . .) velkou obavu z lid´ı, jimˇz je vˇse jasn´e, kteˇr´ı maj´ı probl´emy vyˇreˇseny a umˇej´ı odpovˇedˇet na kaˇzdou ot´azku, at’ uˇz n´azorovˇe stoj´ı kdekoli. • 186 Kˇrest’an m´a byt ´ na cestˇe, on the road. Mysl´ım, zˇ e nen´ı n´ahoda, zˇ e s´am zakladatel kˇrest’anstv´ı rˇ ekl: J´a jsem cesta..
Stano Krajˇci, 12. 3.–21. 5. 2011
typeset by LATEX
