Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta
Lukáš Pospíšil Pojem a podstata platebního styku v ČR The concept and substance of the financial system of payments in the Czech Republic Diplomová práce
Olomouc 2016 1
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma „Pojem a podstata platebního styku v ČR‘‘ vypracoval samostatně a citoval jsem všechny pouţité zdroje.
V Olomouci dne 14. 2. 2016 2
Touto cestou bych rád poděkoval JUDr. Zdence Papouškové, Ph.D. za odborné vedení a uţitečné a cenné rady při psaní mé diplomové práce. 3
Obsah Obsah .................................................................................................................................................. 4 Seznam zkratek .................................................................................................................................. 6 Úvod.................................................................................................................................................... 7 1
Platební styk v rámci finančního práva .............................................................................. 10 1.1 Finance ............................................................................................................................... 10 1.2 Peníze.................................................................................................................................. 12 1.2.1
Funkce peněz ............................................................................................................ 13
1.3 Měnové právo .................................................................................................................... 14 1.4 Platební styk ....................................................................................................................... 15 2
Platební styk ........................................................................................................................... 16 2.1 Úvod ................................................................................................................................... 16 2.2 Povaha a podstata platebního styku ............................................................................... 16 2.3 Právní regulace platebního styku .................................................................................... 18 2.4 Komparace změn v zákonech o platebním styku ........................................................ 21 2.5 ČNB .................................................................................................................................... 22
3
Hotovostní platební styk ...................................................................................................... 24 3.1 Ne/výhody hotovostního platebního styku .................................................................. 25 3.2 Závěrem k hotovostnímu styku ...................................................................................... 26
4
Bezhotovostní platební styk ................................................................................................ 28 4.1 Základní instituty bezhotovostního platebního styku ................................................. 29 4.2 Účet ..................................................................................................................................... 29 4.3 Nástroje bezhotovostního platebního styku ................................................................. 31 4.4 Platební karty ..................................................................................................................... 37 4.5 Závěrem k platebním kartám .......................................................................................... 41
5
Elektronické peníze versus kryptoměna ............................................................................ 43 4
5.1 Úvod do problematiky ..................................................................................................... 43 5.2 Peníze nebo měna? ........................................................................................................... 43 5.3 Právní úprava kryptoměny a elektronických peněz v České republice ..................... 47 5.4 Závěrem k elektronickým penězům a kryptoměně ...................................................... 49 Závěr ................................................................................................................................................. 50 Literatura .......................................................................................................................................... 53 Shrnutí............................................................................................................................................... 57 Abstract............................................................................................................................................. 57 Klíčová slova .................................................................................................................................... 58 Key words ........................................................................................................................................ 58
5
Seznam zkratek PS – platební styk BPS – bezhotovostní platební styk HPS – hotovostní platební styk ČR – Česká republika ČNB – Česká národní banka FO – fyzická osoba PO – právnická osoba ZPS – zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů NOZ – zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník TZ – zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů ZoB – zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů ZOPH - zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, ve znění pozdějších předpisů NSS – Nejvyšší správní soud NS – Nejvyšší soud EU – Evropská unie IT – Informační technologie
6
Úvod V této diplomové práci bude primárně pojednáno o tématu, které se týká platebního styku obecně a proto se budu postupně zabývat jednotlivými souvisejícími pojmy v rámci této oblasti finančního práva. Téma diplomové práce jsem si zvolil právě s ohledem na finanční právo, které je pro fungování společnosti velmi důleţité a nezbytné. Finanční právo tvoří samostatné odvětví v systému našeho práva a spadá pod veřejnoprávní obory a to i přesto, ţe finance zasahují i do sféry soukromé. Samostatnost tohoto oboru je dána specifikem společenských vztahů, vůči kterým se uplatní normy finančního práva. Hlavním motivem při navrhování tématu mojí diplomové práce, nesoucí název „Pojem a podstata platebního styku v České republice“ byla provázanost této oblasti s praxí a spolu s tím vymezení problémových partií v oblasti platebního styku s ohledem na dynamický vývoj změn v organizaci a provádění platebního styku v ČR. Dalším motivem, proč jsem navrhnul takové téma, je ta skutečnost, ţe mě tato oblast velice zajímá a chtěl bych se jí věnovat do budoucna. Jedná se o téma, které je poměrně ţivé, co se svého vývoje týče a svým rozsahem pojme jak právní tak částečně i ekonomickou oblast. Platební styk je nedílnou součástí ţivota kaţdého z nás. Ve své podstatě není rozdíl, zda se jedná o právnickou či fyzickou osobu. Všichni uskutečňují hotovostní nebo bezhotovostní platby. V současnosti se většinou realizují platby za zboţí a sluţby v největší míře prostřednictvím bezhotovostního platebního styku, coţ se projevilo i po obsahové stránce v diplomové práci. Důvod, proč je potřebné tuto oblast podrobněji zpracovat? Nabízí se mi vícero moţných odpovědí, uvedu některé z nich. První odpověď v sobě nese aktuálnost tématu v souvislosti s jednotlivci (fyzické, právnické osoby), státem nebo kteroukoliv jinou entitou. V dnešní době se kaţdý z těchto subjektů dostává do kontaktu s platebním stykem, ať uţ ve formě ustupujícího hotovostního platebního styku nebo rostoucího vyuţívání bezhotovostního platebního styku. Druhým důvodem je například provedení komparace změn právní úpravy platebního styku obsáhlou v relativně novém zákoně č. 284/2009 Sb., o platebním styku ve znění pozdějších předpisů a určení základních pojmů, se kterými se v něm pracuje. V rámci mé diplomové práce budu pouţívat čtyři různé metody vědecké práce. Tou první bude metoda deskriptivní (popisná). Tato metoda bude slouţit k popisu pilířových pojmů v první kapitole, kde bude hlavním cílem čtenáře seznámit s pojmy, které mají souvislost nejen s prostředím finančního práva, ale primárně s tématem mojí diplomové prací. Jedná se o pojmy, které se prolínají celou diplomovou prací od jejího počátku, aţ po samotný konec. V rámci této 7
metody bude nutné zmínit i třetí kapitolu – Hotovostní platební styk. V rámci této kapitoly bude tato metoda taktéţ pouţita. Bude se jednat o kapitolu menšího rozsahu, avšak toto je mým záměrem, protoţe se jedná o oblast v rámci platebního styku, která je na ústupu oproti například bezhotovostnímu platebnímu styku, kde pouţiji jinou metodu vědecké práce, právě s ohledem na její vyuţitelnost v praxi a dynamický rozvoj. Hlavním cílem diplomové práce bude čtenáři objasnit pojem a podstatu samotného platebního styku v souvislosti s vyuţitelností v praxi a také zhodnotit aktuální právní úpravu de lege lata. K tomuto objasnění budu ve druhé kapitole nazvané – Platební styk a stejně tak ve zbytku své diplomové práce krom výše zmíněného pouţívat metodu analýzy. Pomocí analýzy budu chtít prozkoumat a rozebrat dílčí pojmy a instituty platebního styku. Ve spojení s metodou syntézy se následně budu snaţit veškeré poznatky spojit tak, aby čtenář pochopil jednotlivé souvislosti dané problematiky. Konkrétně se budu zabývat těmito otázkami: Jaká je povaha a podstata platebního styku? Jaký je právní vývoj de lege lata? Vznikly nějaké nedostatky a pochybnosti v právní úpravě v souvislosti s účinnosti ZPS, kterým byla nahrazena starší právní úprava v zákoně č. 124/2002 Sb., o převodech peněţních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech odstraněny, co bylo následně nově upraveno nebo naopak ponecháno, doplněno či zpřesněno. Dílčí výzkumnou otázku představuje otázka elektronických peněz versus kryptoměna v dnešní době. Dále se v této oblasti zaměřím na označení těchto institutů, zda je správné označit digitálními měnu/kryptoměnu za MĚNU, a jaký bude, respektive by měl být jejich další vývoj s ohledem na právní úpravu a dnešní rozvoj IT. Metoda komparace bude v diplomové práci uţita v kapitole 2.4 – Komparace změn v zákonech o platebním styku. Spolu s těmito změna bude také nutné zhodnotit, nakolik a jakým způsobem změnila evropská právní úprava oblast platebního styku ve vnitrostátním právu. Důvodem provedené metody komparace je fakt, ţe se nejen vnitrostátní právní úprava od té evropské odvíjí, ale v mnoha ohledech jí nic jiného nezbývá. Diplomová práce se bude členit na šest částí včetně úvodu a závěru. V první kapitole čtenářům stručně vysvětlím základními pojmy platebního styku v prostředí finančního práva. Ve druhé kapitole, kterou povaţuji za jednu z hlavních, se budu zabývat základní charakteristikou platebního styku a vymezením jeho nejdůleţitějších pojmů. Na tomto místě přiblíţím a konkrétně rozeberu pojem platební styk, jeho povahu a podstatu, právní regulaci, změny napříč legislativou a také činnosti ČNB jako ústředního orgánu, který má na platební styk zásadní vliv. Třetí kapitola bude věnována hotovostnímu platebnímu styku, kde 8
bude čtenář seznámen se samotným pojem, právní úpravou této oblasti a také bude pojednáno o výhodách/nevýhodách hotovostního platebního styku. V rámci čtvrté kapitoly pojednám o bezhotovostním platebním styku, kde vysvětlím jeho podstatu, vnitrostátní právní úpravu, spojitost s novým občanským zákoníkem, nástroji (platební karty) aj. Jako samostatnou pátou kapitolu vyčlením elektronické peníze versus kryptoměna (digitální měna) a provedl analýzu těchto institutů s ohledem na legislativu a jejich praktičnost. Svojí diplomovou prací chci docílit toho, aby čtenář, který se s touto problematikou setkal poprvé, pochopil základní instituty a souvislosti platebního styku jako fungujícího celku, popř. aby osoba, která se danou problematiko více zaobírá, prohloubila své dosavadní nabité znalosti a zkušenosti. Můj názor je takový, ţe se touto prací můţe rozšířit, alespoň obecné povědomí o platebním styku jako určitém mechanismu, se kterým se dennodenně setkáváme v běţném moderním ţivotě. Diplomová práce vychází ze stavu, který je platný ke dni 31. března 2016.
9
1 Platební styk v rámci finančního práva Neţ se začnu věnovat samotnému tématu diplomové práce, vzhledem ke všem vztahům a zmíněným pojmům, je potřeba jej zasadit do prostředí finančního práva, proto budu postupovat od obecného ke konkrétnímu a vymezím v rámci jeho zařazení tyto následující instituty.
1.1
Finance Úvodem je důleţité nejprve vysvětlit pojem finance. „Finanční vztahy jsou ty peněžní vztahy,
které souvisejí s vytvářením, rozdělováním, přerozdělováním a užitím peněžní masy, souhrn těchto finančních vztahů a jejich vnitřně provázaný systém se pak nazývá finance.“ 1Souhrn právních norem, které upravují finančně právní vztahy, tvoří finanční právo. Vzhledem k tomu, ţe se jedná o ústřední pojem, který souvisí s penězi, o kterých bude pojednáno v následující podkapitole, bylo nutné jej na tomto místě vymezit. S tímto institutem se můţeme setkat jak ve sféře běţného ţivota, tak o to více v hospodářském procesu, kde spolu s pohybem a uţitím peněz, peněţních prostředků včetně souhrnu finančních vztahů, které s nimi souvisejí, vytvářejí unifikovaný systém. Pro samotnou existenci financí jsou důleţité peníze, peněţní masy, potaţmo finanční vztahy a operace. Seskupení těchto finančních vztahů a jejich interně upravený, provázaný systém se nazývá finance. Finance dělíme na veřejné a soukromé.2 Veřejné finance se dále rozdělují na: a) státní finance, pod které lze podřadit např. státní rozpočet, státní fondy, státní půjčky b) místní finance, pod které lze podřadit místní rozpočty tzn. rozpočty krajů, obcí. Smyslem veřejných financí je distribuce a redistribuce hrubého domácího produktu. Finance se staly hlavní ekonomickou formou, pomocí níţ stát dosáhne na nezbytné prostředky slouţící k zajištění své existence a plnění svých úkolů. Soukromé finance se dále rozdělují na: a) podnikatelské – finance firem, podniků, korporací, b) občanské – např. finance občanů, rodin, domácností. Sektor soukromých financí zahrnuje peněţní vztahy v rámci činností právnických a fyzických osob (například: rozpočet firmy, rodinné finance).
BAKEŠ, Milan, KARFÍKOVÁ, Marie, KOTÁB, Petr, MARKOVÁ, Hana a kol. Finanční právo. 6. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 5. 2 Tamtéţ. 1
10
Finance mají své jednotlivé funkce. Jedná se například o tyto následující: a) fiskální – představuje vytváření finančních fondů pro celospolečenské uţití, b) alokační – alokace představuje rozmístění finančních prostředků podle společenských potřeb, c) regulační – přerozdělováním finanční masy dochází k regulaci útlumu nebo rozvoji, d) stabilizační – operačním přerozdělováním můţeme stabilizovat situaci, e) kontrolní – zpětné hodnocení stavu financí ve společnosti za určitá stanovená období.3 Finance primárně představují samostatné peněţní prostředky, které jsou materiálním nositelem finančních vztahů. Peněţní prostředky lze rozdělit podle formy, a to na: a) hotovostní – tzv. oběţivo – jsou to bankovky a mince, b) bezhotovostní – tzn. zůstatky na účtech bank. O těchto dvou oblastech bude podrobněji pojednáno v následujících samostatných kapitolách diplomové práce. Termín finance se v průběhu své doby vyvíjel. Původně byl odvozen z latinského slova finis, coţ znamenalo „konec“ a to především v oblasti závazkových vztahů, hlavně platebních, kde ukončení nastalo zaplacením.4 V odborné literatuře najdeme různé definice financí, co se týče například zahraniční úpravy, tak v mezinárodním finančním slovníku od nakladatelství Penguin je pojem finance definován značně široce „opatřování peněz, kdy a kde je zapotřebí“.5 Podobně širokou definici nalezneme v internetovém vydání autoritativního encyklopedického díla Encyclopaedia Britannica jako „proces shromažďování peněžních prostředků či kapitálu pro jakýkoliv druh výdajů“6 Obecně lze tedy shrnout, ţe pojem finance je značně široký, obsahující souhrn peněţních vztahů vznikajících při tvorbě, distribucí a uţití peněţní masy a jejích částí, které souvisejí jak s veřejným sektorem, tak i se sektorem soukromým.7
BAKEŠ, Milan, KARFÍKOVÁ, Marie, KOTÁB, Petr, MARKOVÁ, Hana a kol. Finanční právo. 6. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 5. ISBN 978-80-7400-440-7. 4 Drachovský, J. Finanční věda. Praha: Všehrd, 1934, s. 6. 5 Bannock, G., Manser, W. The Penguin International Dictionary of Finance. Londýn: Penguin Books, 1990, s. 85 6 "Finance". Encyclopædia Britannica Online [online]. Encyclopædia Britannica Inc., 2016. [cit. 2016-02-28]. Dostupné na
. 7 BAKEŠ, Milan, KARFÍKOVÁ, Marie, KOTÁB, Petr, MARKOVÁ, Hana a kol. Finanční právo. 6. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 5 n. 3
11
1.2 Peníze Peníze jsou ekonomickým pojmem, avšak úzce související s měnou, která je právním pojem. Peníze však fungují na zcela jiné platformě, proto bych se u nich chtěl v tomto odstavci zastavit a blíţe popsat jejich podstatu a funkci. V odborné literatuře nalezneme spoustu teoretických definic pojmu peněz. Ale dříve neţ k nim přistoupím, zmíním pro zajímavost, některé pro mě samotného zajímavé citáty: a) za prvé, „Člověk bez lásky může být bohatý, zdravý, slavný, ale nemůže mít zdravou duši, protože neví nic o skutečných hodnotách“ (Osho), b) za druhé, „Protože jsem byl milionář a trávu jsem sekal rád, dělal jsem to zadarmo“ (Forrest Gump). Peníze slouţí jako nástroj ekonomiky, a nesou v sobě několik funkcí. Primárně se jedná o tyto funkce: a) uchovatele hodnoty, b) obecného denominátora hodnoty, c) prostředek směny, d) všeobecného prostředku plateb a převodů kapitálu.8 Většinu otázek souvisejících s penězi zodpoví samotné centrální banky států, jejichţ primárním úkolem je udrţovat cenovou stabilitu a spolu s tím sledovat mnoţství peněz v oběhu. V ekonomické teorii se při definování peněz vychází nejen z podstaty peněz, ale i z potřeb praktického měření jejich mnoţství.9 Pro peníze jako oběţivo máme dvojí základní definiční vymezení. a) teoretická definice peněz se vyznačuje svojí všeobecností, kterou peníze mají. V situaci, kdy dané aktivum nenaplňuje základní podmínku všeobecnosti, jedná se spíše o náhraţku peněz, která má své omezené teritoriální nebo časové určení, coţ popírá základní znak peněz a to jejich celkovou všeobecnost, „Za peníze či peněžní zásobu se obecně považuje vše, co je běžně přijímáno jako zákonné platidlo pro splácení dluhů.“10 Aktiva označená jako peníze nesou své zákonné označení, alespoň v případě České republiky v zákoně o České národní bance11, nicméně s legální definicí peněz se můţeme setkat i
BAKEŠ, Milan, KARFÍKOVÁ, Marie, KOTÁB, Petr, MARKOVÁ, Hana a kol. Finanční právo. 6. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 336 -337. 9 REVENDA, Zbyněk. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 4. dopl. vyd. Praha: Management Press, 2005, s. 22. 10 JÍLEK, Josef. Peníze a měnová politika. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2004, s. 26. 11 Zákon č. 6/1993 Sb., České národní rady o České národní bance, § 16 8
12
v dalších zákonech, například z oblasti směnárenské činnosti nebo i v některých mezinárodních smlouvách, které pojednávají o funkci a vyuţití společné evropské měny Euro v peněţním oběhu České republiky. Z výše uvedené definice vyplývá, ţe za peníze se v daném místě a čase povaţovalo vše, co splňovalo zákonná kritéria.12 V dřívějších dobách funkci platidla plnilo například sukno či dobytek, v dnešní době jsou peníze inkorporovány v rámci platebních karet nebo jsou součástí některých cenných papírů. V souvislosti s následujícími kapitolami je třeba podotknout, ţe největší objemy transakcí tzv. „neviditelných peněz“ jinak řečeno bezhotovostních peněz jsou uskutečňovány v rámci bezhotovostního platebního styku na bankovních či jiných finančních účtech. Druhým definičním pojetím peněz je: b) empirická definice – ta se na peníze dívá spíše s globálního pohledu, oproti teoretické definici, která je zaměřena více na jednotlivce jako spotřebitele. Empirická definice peněz v sobě nese základní myšlenku, jejíţ snahou je vymezit celkové mnoţství peněz v oběhu. Hlavním cílem je peníze rozčlenit do tzv. měnových agregátů, jeţ jsou výsledkem empirické definice peněz. 1.2.1
Funkce peněz Jiţ výše jsem uvedl, ţe peníze v sobě nesou čtyři základní hodnotové funkce, které slouţí
jako základní kritérium pro určení toho, zda se jedná o peníze nebo ne. V případě, ţe některé aktivum neplní, alespoň jednu z těchto funkci, nejedná se o peníze v legálním pojetí. Nyní o těchto jednotlivých funkcích stručně pojednám: a) uchovatel hodnoty – coţ je pro běţného uţivatele to nejdůleţitější. V praxi to znamená, ţe peníze můţeme drţet „doma“ například z důvodu vyšší likvidity, ale stejně tak je můţeme uloţit do některého z finančních ústavů a nechat je vydělávat pomocí bankovních úroků nebo dále investovat,13 b) obecný denominátor hodnoty- coţ znamená, ţe peníze fungují jako měřítko hodnoty14 různého zboţí a statků. V tomto případě lze peníze ztotoţnit s jakýmsi univerzálním zboţím, které jako všeobecný společný jmenovatel je schopno
REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3. aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, s. 50. BAKEŠ, Milan, KARFÍKOVÁ, Marie, KOTÁB, Petr, MARKOVÁ, Hana a kol. Finanční právo. 6. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 336. 14 Tamtéţ. 12 13
13
vyjadřovat hodnotu různých statků, zboţí a tyto prvky mezi sebou navzájem kvantitativně porovnávat,15 c) prostředek směny – jedna z dalších klasických funkcí peněz, na které je zaloţen celý ekonomický systém společnosti. Peníze umoţňují nákup/prodej zboţí, sluţeb a jiných statků. Peníze zde slouţí jako zprostředkovatel oběhu zboţí/peněz mezi jednotlivými účastníky, kdy jedni poskytnou například zboţí a druzí za ono zboţí peníze;16 „Peníze jsou právem považovány za jednu z největších vymožeností, které kdy přispěly k lidské svobodě a blahobytu.“,17 d) všeobecný prostředek plateb a převodů kapitálu – tato funkce má svůj význam především pro jednostranné platby. Jedná se například o různé druhy úvěrových plateb nebo plateb daní, poplatků, pokut, výţivné kdy na jedné straně máme legální povinnost plátce a na druhé oprávněného příjemce této platby (stát). Peníze zde slouţí k úhradě závazků, převod hodnot, ale aniţ by docházelo ke stejně hodnotnému převodu zboţí, sluţeb, statků vůči poskytovateli peněz.18
1.3 Měnové právo Nyní pojednám o měně a to primárně z toho důvodu, ţe se jedná o právní kategorii, která má významnou spojitost s některými kapitolami mojí diplomové práce. Měna v sobě nese konkrétní formu nebo druh peněz. Viz Kotáb, který měnu určil jako „ konkrétní soustavu peněz zavedenou v určitém státě a systematicky upravenou právním řádem tohoto státu.“19 Měnové právo je soubor právních norem, které mají ve své podstatě samostatnou sekci napříč právním řádem, které upravují měnu a měnový systém na daném území.20 Měnové právo nestojí jako právní odvětví samostatně, ale tvoří významné pododvětví finančního práva v rámci jeho nefiskální oblasti. Měnové právo je jeden z nástrojů ekonomiky, protoţe pomocí tohoto právního odvětví je zabezpečena existence peněz coby hlavního objektu financí.21
KOTÁB, Petr, Měna a peněžní oběh. In BAKEŠ, Milan, KARFÍKOVÁ, Marie, KOTÁB, Petr, MARKOVÁ, Hana a kol. Finanční právo. 6. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 336. 16 Tamtéţ. 17 JEŢEK, Tomáš. Peníze a trh. 1. vyd. Praha: Portál, 2002, s. 29. 18 BAKEŠ, Milan, KARFÍKOVÁ, Marie, KOTÁB, Petr, MARKOVÁ, Hana a kol. Finanční právo. 6. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 337. 19 BAKEŠ, Milan, KARFÍKOVÁ, Marie, KOTÁB, Petr, MARKOVÁ, Hana a kol. Finanční právo. 6. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 336. 20 MRKÝVKA, Petr. Měnové právo. In: MRKÝVKA, Petr a kol. Finanční právo a finanční správa. 1. díl. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2004. s. 164. 21 MRKÝVKA, Petr. Měnové právo. In: MRKÝVKA, Petr a kol. Finanční právo a finanční správa. 1. díl. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2004. s. 165. 15
14
Základní peněţní hodnotou je v České republice koruna česká, která má svoji zkratku „Kč“, která se následně dělí na sto haléřů. Hlavním regulátorem měnové stability, je centrální banka, protoţe právě tato centrální banka je tzv. emisní bankou, která následně emituje další platidla do oběhu.22 Přestoţe se v oblasti měny jedná o hlavní oblast nefiskální části finančního práva, tak právě zde absentuje jednotná zákonná úprava, která by se mohla nést například v podobě samostatného měnového zákona. Primární právní úpravu této oblasti nalezneme v části čtvrté zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších právních předpisů. Zde ji můţeme konkrétně nalézt v ustanovení § 22, které stanoví oprávnění vydávat prováděcí vyhlášky, které obsahují převáţnou část norem měnového práva.23 Například v souvislosti s bezhotovostním platebním stykem je potřeba nadále zohlednit zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, ve znění pozdějších právních předpisů.24
1.4 Platební styk Platební styk je pojem, který není v rámci finančního práva doposud přímo v ţádném zákoně definičně vymezen. Nicméně dle Schlossbergera jej můţeme chápat jako „vztah mezi plátcem a příjemcem, který je uskutečňován v určitých formách buď přímo mezi nimi, nebo prostřednictvím peněžního ústavu.“ 25 Dále je důleţité uvést jeho základní dělení a to do dvou oblastí realizace platebního styku: a) hotovostní transakce peněţních prostředků, b) bezhotovostní transakce peněţních prostředků. Spolu s tím je také zapotřebí uvést, ţe tyto sluţby jsou poskytovány bankami či jinými finančními institucemi a to vůči fyzickým, ale i právnickým osobám v rámci tuzemska a stejně tak zahraničí.26 Co se týče dalšího výkladu platebního styku a s tím souvisejících pojmů a podoblastí, bude o tomto podrobněji pojednáno v následujících částech diplomové práce.
V České republice je centrální (tzv. emisní bankou) bankou – ČNB. Zákon č. 6/1993 Sb., České národní rady o České národní bance, § 22 24 JÁNOŠÍKOVÁ, Petra, MRKÝVKA, Petr, TOMAŢIČ, Ivan et al. Finanční a daňové právo. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009. s. 162 an. 25 SCHLOSSBERGER, Otakar, SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3. přepracované a doplněné vydání. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a. s., 2007. s. 24. 26 SCHLOSSBERGER, Otakar, SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3. přepracované a doplněné vydání. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a. s., 2007. s. 13. 22 23
15
2
Platební styk27
2.1
Úvod Hlavním cílem této diplomové práce nazvané pojem a podstata platebního styku v České
republice je objasnit funkci platebního styku a proto provedu v rámci této kapitoly analýzu souvisejících pojmů: a) povaha a podstata platebního styku, b) právní regulace platebního styku, c) komparace změn platebního styku, d) ČNB (dále jen „ČNB“). Kapitola je zaměřena nejen teoreticky, ale i prakticky s ohledem na aktuální právní vývoj v dané oblasti.
2.2 Povaha a podstata platebního styku V rámci této podkapitoly rozeberu samotnou povahu a podstatu platebního styku. Za platební styk není jednoznačné a správné označit vztah mezi dvěma či více subjekty, kdy prostřednictvím finančních institucí jsou mezi těmito subjekty prováděny peněţní operace. Proces placení prostřednictvím finančních institucí mezi jednotlivými subjekty je často zjednodušeně označován jako platební styk. Avšak nyní s rozvojem internetu a techniky toto označení platebního styku není úplně tak přesné. Hlavním důvodem je, ţe existují různé formy a nástroje převodů peněţních prostředků. Budu-li obecně formulovat platební styk, dostanu se ke vztahu mezi plátcem a příjemcem platby, který je proveden určitým zákonným způsobem. Tato platba můţe, proběhnou po přímé linii, nebo zprostředkovaně za součinnosti určitých finančních institucí (peněţních ústavů). Obsahem platebního styku jsou peněţní operace, které jsou zprostředkovány finančním ústavem buď formou peněţní úhrady, nebo inkasa určité peněţní částky, a to na vrub nebo ve prospěch majitele účtu. V rámci platebního styku můţeme jednotlivé peněţní operace v obecném pojetí rozdělit na hotovostní a bezhotovostní přesuny peněţních prostředků. Stejně tak jej
Tato kapitola byla zpracována jiţ dříve v rámci projektu IGA PF_2015_003 jako kapitola v knize s názvem „Bezhotovostní peníze versus elektronické peníze“. 27
16
můţeme rozdělit mezi právnické či fyzické osoby, nebo platební styk, který je realizován na území jedno státu či v zahraničí.28 Ve vyspělých ekonomikách současných států vedle sebe existují jak oběţiva hotovostních prostředků v materializované formě (peníze), tak peníze v rámci bezhotovostních transakcí v dematerializované formě zůstatků na účtech bank a obdobných peněţních ústavů. V praxi zde máme závazkový vztah, kdy emitent disponuje pohledávkou, pouţitelnou pro provádění plateb ve prospěch jiných osob bez pouţití bankovního účtu. Výhodou těchto oběţiv je jejich elasticita, coţ v praxi znamená, ţe se mohou navzájem přelévat z jedné podoby do druhé. Můţe se takto stát formou: hotovostních výběrů z účtu na podkladě platebních karet, šeků, výběrových lístků anebo opačnou formou a to vkladem úspor, trţeb, hotovostních přebytků na bankovní účty. V běţně fungující trţní ekonomice převyšuje objem bezhotovostních oběţiv jednoznačně nad objemem hotovostních oběţiv.29 Tato převaha je především způsobena bezpečnostními prvky a vlastnostmi bezhotovostního platebního styku. Zde uvedu některé příklady: a) Platbu lze prakticky provést odkudkoliv b) Není zde riziko odcizení peněz (v materializované podobě) zlodějem c) Ztráta peněţenky není tak bolestivá, následně lze platební karty zablokovat d) Platba není omezena pracovní dobou pokladny e) Není třeba pro úhradu směnit aktiva z běţného účtu za hotovost f) Lze vyuţít i jiných platebních instrumentů (karty, e-banking) g) Není třeba nosit hotovost, platbu lze realizovat doručením příkazu bance h) Uţivatel e-bankingu odesílá platbu z kteréhokoli přípojného bodu do banky v rámci internetového připojení Pří platbě v zahraničí je platba bezhotovostní (kartou) výrazně levnější, neplatí se výběr hotovosti v bankomatu a platba je realizována v devizách, coţ je mnohem výhodnější, neţ ve valutách (bankovkách a mincích cizí měny)30 Závěrem v rámci této podkapitoly je nutné, abych definoval pojem platební styk. Z pohledu finančněprávního se mi jako nejvíce přesná, ale stejně tak pro praxi nejvíce aplikovatelná nabízí definice, která má ekonomickou podstatu, vychází tak z ekonomické literatury. Jedná se tedy o peněţní vztah mezi plátcem a příjemcem, který je uskutečňován v určitých formách
JOPEK, David. Právní regulace bezhotovostního platebního styku [online], 24.10.2007 [cit. 2015-08-12]. Dostupné na http://pravniradce.ihned.cz/c4-10078240-22286300-F00000_d-pravni-regulace-bezhotovostniho-platebniho-styku 29 BAKEŠ, Milan, KARFÍKOVÁ, Marie, KOTÁB, Petr, MARKOVÁ, Hana a kol. Finanční právo. 6. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 337 n. ISBN 978-80-7400-440-7. 30 Finanční gramotnost: Útraty a platby [online]. [cit. 2015-08-14]. Dostupné na http://www.nenechsedojit.cz/platebni-styk 28
17
dohodnutými platebními nástroji buď přímo mezi nimi, nebo prostřednictvím k tomu určených subjektů, coţ jsou například banky nebo jiní poskytovatelé platebních sluţeb.31
2.3 Právní regulace platebního styku V dnešní době lze vidět, ţe zrovna v oblasti financí, bankovnictví, potaţmo finančního práva zaţíváme obrovský technologický rozvoj. S tímto rozvojem, a to především v prostředí internetu a elektrických zařízení, jsou spojeny určité výhody, ale i nevýhody (rizika) dnešní doby. S rozvojem internetu vyvstal problém, ţe je potřeba regulovat nové platební nástroje a jednotlivé způsoby provádění bezhotovostních plateb. Reglementace probíhala pomocí několika vyhlášek Státní banky československé.32 Jednalo se spíše o normy technického rázu, které vůbec nereflektovaly evropské standardy a jejich aplikace se jevila spíše pro vnitrostátní platební styk. V tuzemském právním řádu poté chyběly právní předpisy, které by komplexně upravovaly platební styk v jeho obecné rovině, natoţ tak v uţším pojetí bezhotovostní platební styk. Celková situace se výrazně změnila s přijetím zákona č. 124/2002 Sb., o převodech peněţních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech zákon (dále jen zákon o platebním styku). Zákon o platebním styku je především výsledkem implementace evropských předpisů v oblasti bezhotovostních převodů. Primárním cílem bylo zajištění harmonizace a unifikace práva České republiky s právem zemí Evropské unie v oblasti platebního styku.33 Jednalo se o prvotní komplexní úpravu platebního styku u nás, zabývající se bezhotovostním platebním stykem jak tuzemským, tak i zahraničním. Nový zákon o platebním styku zakotvil primárně tři oblasti a to: a. úprava provádění bezhotovostních převodů peněţních prostředků,34 b. vydávání a uţívání elektronických platebních prostředků, 35 c. platební systémy.36
SCHLOSSBERGER, Otakar, SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3. přepracované a dopl. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2007. str. 24. ISBN 978-80-7265-107-8 32 Vyhláška SBČS č. 51/1992 Sb., o platebním styku a zúčtování mezi bankami, která byla zrušena a nahrazena vyhláškou ČNB č. 62/2004 Sb., kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování. 33 BARÁK, Josef. a kol. Zákon o bankách. Komentář a předpisy související. Praha: Linde, 2003, str. 287 an. ISBN 80-7201418-8 34 Směrnice č. 97/5/ES, o přeshraničních převodech. 35 Doporučení 97/489/ES, o elektronických platebních prostředcích, a fragmentární implementace směrnice č. 2000/46/ES, o institucích elektronických peněz. 36 Směrnice č. 98/26/ES, o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a systémech vypořádání obchodů s cennými papíry. 31
18
Dalším velmi významným mezníkem se stal 1. listopad 2009, kdy nabyl účinnosti zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku (dále jen stávající zákon o platebním styku), který ve své podobě platí aţ do dnešní doby. Navazuje na přímo pouţitelné předpisy Evropské unie a upravuje tyto oblasti: a) činnost některých osob oprávněných poskytovat platební sluţby a vydávat elektronické peníze, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) účast v platebních systémech a vznik a provozování platebních systémů s neodvolatelností zúčtování, c) práva a povinnosti poskytovatelů platebních sluţeb (dále jen „poskytovatel“) a uţivatelů platebních sluţeb (dále jen „uţivatel“), d) práva a povinnosti vydavatelů elektronických peněz (dále jen „vydavatel“) a drţitelů elektronických peněz (dále jen „drţitel“).37 Stávající zákon o platebním styku je stěţení právní normou upravující platební styk v České republice, která plně nahrazuje předchozí zákon o platebním styku. Tímto aktem dochází k další harmonizaci evropského práva s právem českým, především se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. 11. 2007 o platebních sluţbách na vnitřním trhu. Tento právní předpis má širokou působnost, protoţe se dotýká i samotného bankovního sektoru, zavádí mnoho povinností ve vztahu k tzv. smlouvě o platebních sluţbách, pod kterou primárně spadají smlouvy o úvěru dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen NOZ). V souvislosti s platebním stykem zde máme i zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen zákon o bankách). Banky vykonávají svoji činnost na základě výše zmíněného zákona, který byl posléze několikrát novelizován. Poslední větší novela, proběhla v roce 2007. Tento zákon stanoví podmínky pro zakládání bank a spolu s tím související jejich práva a povinnosti při výkonu bankovních činností. Banky mohou svoji činnost vykonávat pouze na základě udělené licence, kterou jim vydá ČNB. Většina bank je drţitelem tzv. univerzálních licencí a můţe provádět veškeré primární bankovní činnosti. Banky podléhají bankovnímu dohledu, který vykonává ČNB s cílem zajistit bezpečnost vkladů a zdravé fungování bankovního systému. Počátkem roku 2006 bylo na území České republiky 36 bank a to včetně poboček spolu s dceřinými společnostmi zahraničních bank, které disponují povolením působit jako banka. Nyní
37
Zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, § 1
19
v roce 2015 se počet bank, které jsou licencované, zvýšil na 47 bank v rámci České republiky a to včetně poboček se všemi dceřinými společnostmi zahraničních bank.38 Všechny banky vykonávají domácí platební styk pro své klienty, některé z nich jsou však pouze specializované nebo s regionální působností a tyto banky nemají oprávnění převádět platby do zahraničí nebo vydávat šeky a stejně tak platební karty. Některé banky se specializují na konkrétní činnosti, týkající se např. stavebních spoření, hypoték, kdy banky přijímají vklady a poskytují hypotéky pouze svým ţadatelům. Stát podporuje stavební spoření tím, ţe poskytuje fyzickým osobám – účastníkům stavebního spoření příspěvek v závislosti na výši ročně naspořené částky.39 Následně v rámci zákona o bankách je důleţité zmínit ustanovení § 1 odst. 3, které stanoví, ţe mimo běţné funkce bank jako je přijímání vkladů a poskytování úvěrů, můţe banka na základě udělené licence a v ní obsaţeného oprávnění vykonávat činnosti spojené s platebním stykem, zúčtováním, vydáváním platebních karet nebo směnárenské operace.40 Platební styk je dále upraven nebo částečně obsaţen i v jiných právních předpisech: a) v NOZ se setkáme s platebním stykem v rámci 11. dílu – Závazky ze smlouvy o účtu, jednorázovém vkladu, akreditivu a inkasu,41 b) zákon o ČNB – platebního styku se dotýká v celé řadě paragrafů,42 c) zákon č. 261/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti - tento zákon je velice důleţitý pro samotnou praxi, protoţe nově zavedl sníţení limitu pro platby v hotovosti v roce 2015, d) zákonem č. 156/2010 Sb. se upravují a doplňují některá ustanovení zde vyjmenovaných zákonů, e) Zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový, ve znění pozdějších právních předpisů. Dalšími zákony dotýkající se platebního styku, jsou: a) zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu – stanoví omezení, která mají zamezit legalizacivýnosů z nezákonné činnosti (např. finanční instituce mají oznamovací povinnost podezřelých obchodů), b) zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, ve znění pozdějších právních předpisů – cílem je zabránit daňovým únikům z plateb v šedé ekonomice. Pro poskytovatele
Banky: Banky v České republice [online]. [cit. 2015-08-16]. Dostupné z: http://www.banky.cz/prehled-bank Česká národní banka: Modrá kniha – Platební styk v České republice [online]. [cit. 2015-08-16]. Dostupné na http://www.cnb.cz/cs/platebni_styk/statistika_plat_styku_eu/download/modra_kniha_text_2007_srpen.pdf 40 Zákon č. 21/1992 Sb., zákon o bankách, § 1 odst. 3, ve znění pozdějších právních předpisů 41 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších právních předpisů 42 Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, § 2 odst. 2 písm. c a násl., ve znění pozdějších právních předpisů 38 39
20
platby je stanovena povinnost provést platbu bezhotovostně, jejíţ výše překračuje částku 270 000,- Kč. Většina zákonů umoţňuje vydání prováděcích podzákonných norem – nejčastěji v podobě vyhlášek: a) vyhláška č. 140/2011 Sb., o platebních systémech s neodvolatelností zúčtování – upravuje obsah, formu, lhůty a způsob poskytování informací provozovatelem platebního systému ČNB, b) vyhláška č. 141/2011 Sb., o výkonu činnosti platebních institucí, institucí, elektronických peněz, poskytovatelů platebních sluţeb malého rozsahu a vydavatelů elektronických peněz malého rozsahu, c) vyhláška č. 142/2011 Sb., o předkládání informací platebními institucemi, institucemi elektronických peněz.
2.4 Komparace změn v zákonech o platebním styku Na tomto místě provedu komparaci mezi starým a stávajícím zákonem o platebním styku. Stávající zákon stanovuje určité regule a dozorové poţadavky v rámci poskytování finančních sluţeb i dalším subjektům s bankovní či devizovou licencí. Mezi ně patří například subjekty poskytující tzv. mobilní platby za sluţby poskytnuté jinou osobou neţ poskytovatelem platebních sluţeb. Dále nová právní úprava regulující platební styk zavedla dvě kategorie doposud neregulovaných poskytovatelů platebních sluţeb. Obsahem první kategorie jsou platební instituce oprávněné poskytovat platební sluţby na základě povolení, které je vydáno ČNB. Podmínky, které jsou nutné splnit, stanoví zákon o platebním styku.43 Výhodou Evropské unie potaţmo unifikace evropského práva je to, ţe povolení vydané v rámci Evropské unie má platnost i ve všech ostatních členských zemích, coţ poskytovateli platebního styku zaručuje široké pole působnosti v oblasti poskytování platebních sluţeb. Druhou kategorií jsou poskytovatelé platebních sluţeb malého rozsahu na základě registrace u ČNB. Tento reţim regulace a dohledu je pro poskytovatele značně mírnější avšak má jednu obrovskou nevýhodu. Tou je, ţe oprávnění k jejich činnosti je omezeno pouze na tuzemský stát. Další podstatnou změnou zákona je povinnost drţitele platební karty oznámit bance bez zbytečného odkladu její ztrátu či odcizení. Banka má povinnost zajistit, aby měl drţitel platební karty vhodnou cestu, jak oznámit ztrátu, či její krádeţ. Pro banky se jedná o povinnost a pro
43
Zákon č. 284/2009 Sb., o Platebním styku, ve znění pozdějších právních předpisů
21
jejího klienta o samozřejmost, za kterou si banky nemohou účtovat ţádné poplatky, protoţe se jedná o povinnost, která vychází ze zákona. Stejně tak banky musí zabránit jakémukoliv následnému pouţití platební karty potom, co byla oznámena její krádeţ či ztráta. Dále zákon stanovuje nové podmínky pro odpovědnost v případě zneuţití karty. O ztrátu se tak klient podělí s bankou, protoţe v rámci neautorizované platební transakce ji ponese majitel karty maximálně do výše nepřesahující částku 150 euro. V tomto případě existují tři výjimky:44 a) ztrátu ponese v plné výši banka a to za předpokladu, ţe po nahlášení blokace zablokování karty jiţ sama neprovedla, b) je prokázáno, ţe se jednalo o podvodné jednání klienta vedoucí ke ztrátě platební karty, c) je zde hrubá nedbalost klienta vedoucí ke ztrátě karty. V tomto případě se hrubou nedbalostí myslí pouţití karty v rozporu se smlouvou a neoznámení její ztráty, odcizení či zneuţití karty a to vše musí být oznámeno bez zbytečného odkladu. Velkým praktickým přínosem se stalo zkrácení doby převodu peněz mezi jednotlivými účty ze tří dnů na dva dny. Stejně tak je se stanoveno, ţe v případě zrušení běţného účtu, nesmí výpovědní doba přesáhnout jeden měsíc, přičemţ pokud je účet zrušen po dvanácti měsících, musí tak banka učinit bezplatně.45
2.5 ČNB V rámci právní regulace platebního styku je nutné zmínit také funkci a význam ČNB. ČNB, jakoţto ústřední banka České republiky a orgán vykonávajícím dohled nad finančním trhem, je zřízena na základě Ústavy zákonem o ČNB. Jedná se o právnickou osobu, která má postavení veřejnoprávního subjektu v oblasti veřejného práva se sídlem v Praze a jsou jí svěřeny kompetence správního úřadu v rozsahu a působnosti stanovené zákonem. ČNB má jakoţto vrcholný orgán celostátní působnost, která je zajištěna regionálním zastoupením v: Praze, Ústí nad Labem, Plzni, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Brně a Ostravě. ČNB hospodaří se svým vlastním majetkem a ze zákona je povinna jednat s péčí řádného hospodáře. Do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona. ČNB tvoří v rámci Evropské unie spolu s jinými centrálními bankami důleţitý prvek, protoţe se musí vypořádat s úkoly, které souvisí s dohledem
Fialová, Běla, Nový zákon o platebním styku zrychlí převody a zruší některé poplatky [online], 2.9.2009 [cit. 2015-08-16]. Dostupné na 45 Tamtéţ. 44
22
finančních trhů a stejně tak musí spolupracovat s Evropskou radou pro systémová rizika a evropskými orgány dohledu nad finančními trhy. Co se týče její organizační struktury, tak jejím nejvyšším řídícím orgánem je Bankovní rada, ČNB která je tvořena guvernérem, dvěma viceguvernéry a čtyřmi dalšími členy bankovní rady. Všichni členové bankovní rady jsou jmenování prezidentem republiky avšak nejvíce na dvakrát po sobě jdoucí šestiletá období. Dle článku 98 Ústavy ČR a v souladu s primárním právem EU je hlavním cílem činnosti ČNB péče o cenovou stabilitu. K dosaţení svých cílů pomocí měnových nástrojů vedoucích primárně k cenové stabilitě je nezávislost centrální banky. ČNB dále pečuje o finanční stabilitu a bezpečné fungování finančního systému v ČR. V souladu se svým hlavním cílem ČNB určuje měnovou politiku, vydává bankovky a mince, řídí a dohlíţí na peněţní oběh, platební styk a zúčtování bank. Vykonává dohled nad bankovním sektorem, kapitálovým trhem, pojišťovnictvím, penzijním připojištěním, druţstevními záloţnami, institucemi elektronických peněz a směnárnami. Jako centrální banka poskytuje ČNB bankovní sluţby státu a veřejnému sektoru.46 ČNB v platebním styku plní tyto úkoly: a) řídí peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank,47 b) provádět platební styk se zahraničím,48 c) Česká národní banka je oprávněna provozovat platební systémy. Podmínky provozování platebních systémů a účasti v nich stanoví zákon upravující platební styk.49
Česká Národní banka [online]. [cit. 2015-08-27]. Dostupné na http://www.cnb.cz/cs/o_cnb § 2 odst. 2 písm. c), zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů 48 § 36 písm. b) zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů 49 § 38 odst. 1) zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů 46 47
23
3 Hotovostní platební styk Hotovostní platební styk je jednou z forem platebního styku, proto na tomto místě zařazuji pojednání o něm. S ohledem na odůvodnění v Úvodu předloţím stručnou analýzu. Nese v sobě spoustu platebních procesů týkajících se bankovek a mincí ve své fyzické podobě. Jedná se tedy o převod peněz od jednoho subjektu k druhému, provedený prostřednictvím hotovostních peněz. V odborné rovině je například Schlossbergrem hotovostní platební styk definován takto: „Je charakterizován jako všechny hotovostní platby, které jsou uskutečňovány bankami, jinými právnickými osobami či fyzickými osobami jak pro svou potřebu, tak pro potřebu klientů“50 Hotovostní platby mají ovšem celou řadu jiných podob a to bez ohledu na to, zda jde o platbu v rámci obyvatelstva, myšleno fyzických osob v běţném ţivotě nebo mezi obyvatelstvem a podnikatelskou sférou či mezi podnikatelskými subjekty navzájem. Některé další podoby hotovostních plateb jsou: a) poukaz k výplatě v hotovosti z účtu vedeného v jiné bance, b) šek k výplatě (výplata je provedena okamţitě, pokud je šek krytý a ověřena jeho pravost; v opačném případě je šek přijat k inkasu a výplata je uskutečněna později, c) výběr platební kartou prostřednictvím bankomatu nebo pokladny banky. A stejně tak zákon uvádí, co není povaţováno za platbu v hotovosti. V této oblasti došlo k určitým změnám poté, kdy byl přijat zákon č. 261/2014 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu, a v zákoně č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti se jednalo konkrétně o změnu taxativního výčtu hotovostních plateb. Nyní zákon o omezení plateb v hotovosti za platbu v hotovosti nepovaţuje: a) vloţení peněţních prostředků v hotovosti na účet u peněţního ústavu a jejich výběr z účtu u peněţního ústavu, b) výměnu bankovek nebo mincí za jiné bankovky nebo mince prostřednictvím peněţního ústavu, c) předání nestandardně poškozených tuzemských bankovek nebo tuzemských mincí ČNB, d) zadrţení bankovek nebo mincí, u kterých existuje důvodné podezření, ţe jsou padělané nebo pozměněné, a jejich předání ČNB, e) předání nebo převedení peněţních prostředků při provádění směnárenských obchodů osobou oprávněnou provozovat směnárenskou činnost,
SCHLOSSBERGER, Otakar, SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3. přepracované a dopl. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2007. str. 205. ISBN 978-80-7265-107-8 50
24
f) předání nebo převedení peněţních prostředků při poskytování sluţeb spočívajících v přepravě bankovek a mincí osobou oprávněnou k poskytování těchto sluţeb, g) předání nebo převedení peněţních prostředků při poskytování sluţeb spočívajících ve zpracování bankovek a mincí osobou oprávněnou k poskytování těchto sluţeb.“
3.1 Ne/výhody hotovostního platebního styku Kaţdý z platebních styků, ať uţ se jedná o bezhotovostní nebo hotovostní má svá pozitiva i negativa. Jedním z nejvíce neţádoucích se v praxi u hotovostních operací stávají nelegální machinace s hotovostními penězi. Z toho důvodu jsou téměř ve všech právních systémem na světě zakotvena opatření, pomocí kterých je moţno omezit tyto nelegální operace. O nelegální operace se jedná například v těchto případech: a) realizace ekonomických aktivit v šedé ekonomice, b) případy přímého praní špinavých peněz, c) legalizace výnosů z trestné činnosti, d) úvěrových a dotačních podvodů, e) pletich při veřejné soutěţi f) krácením daní, apod. Mezi tato opatření se řadí například: a) zabránění vedení anonymních účtů v bankách, b) anonymní ukládání peněz na účty, c) povinnost legitimovat se při vkladech nadlimitních částek hotovosti apod. A právě regulace hotovostních plateb je významnou součástí opatření proti korupčním rizikům a praní špinavých peněz. Zákon o omezení plateb v hotovosti, proto od 1. července 2004 stanovil jasná pravidla, která musí být při provádění plateb v hotovosti dodrţována včetně zákonem stanovených limitů pro tyto platby a v neposlední řadě s nejnovějším zákonem, který razantně mění pravidla v rámci platebního styku.51 Jedná se o zákon č. 261/2014 Sb., který je velmi důleţitý pro existenci zákona č. 254/2004 Sb., protoţe zavedl s příchodem roku 2015 spoustu dalších pro praxi důleţitých změn. Nejdůleţitější změnou je to, ţe došlo ke sníţení limitu pro platby v hotovosti na základě podmínek stanovených zákonem.52 Nově je moţné provést hotovostní platbu maximálně do výše 270 000 Kč namísto dřívějších 350 000 Kč. Limit se nově týká i případů, kdy závazek zaplatit finanční částku teprve vznikne, tedy darů a zápůjček.
51 52
Zákon č. 254/2004 Sb. - Zákon o omezení plateb v hotovosti § 4 odst. 1) Zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti
25
Dále byla zákonem stanovena povinnost pro příjemce bezhotovostní platby přesahující povolený limit pro hotovostní platbu je povinen příjemce takovou platbu pod sankcí pokuty odmítnout.53 Limit se nebude vztahovat na určité situace například: vklad a výběr peněz v bance nebo směnu ve směnárně.54 V průběhu deseti let tak došlo ke třetí změně limitu pro platby prováděné v hotovosti, kdyţ od roku 2004 do 27. května 2011 platil limit hotovostních plateb ve výši 15 000 EUR, od 27. května 2011 do 1. prosince 2014 jiţ limit stanovený v korunách ve výši 350 000 Kč platný do 31. prosince 2015, kdy se sniţuje na 270 000 Kč. Kromě zavedení nového limitu reaguje změna zákona i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR z roku 2011, který povinnost provádět platby nad zákonem stanovený limit bezhotovostně vztáhl pouze na případy, kdy se hradí jiţ existující závazek.55 Dle stanoviska Ministerstva financí ČR by takové omezení aplikace zákona bylo v rozporu s jeho účelem. Proto se dle nového znění vztahuje i na případy, kdy závazek zaplatit teprve vzniká, jak jsem jiţ zmínil výše. Kontrolu dodrţování zákonného limitu hotovostních plateb provádějí územní finanční orgány a celní správa. Řízení o uloţení pokuty lze zahájit do jednoho roku ode dne, kdy se kontrolní orgán o porušení povinnosti dozvěděl, nicméně nejpozději lze pokutu pravomocně uloţit do deseti let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo.56 Pokuty za jeho překročení jsou poměrně vysoké a mohou být pro podnikající právnické, ale i fyzické osoby v některých případech likvidační. Poskytovateli platby, který poruší povinnost provést platbu bezhotovostně, uloţí kontrolní orgán pokutu aţ do výše pěti milionů korun, nejméně však 10 000 korun. Ve chvíli kdy kontrolní orgán stanovuje výši pokuty, tak přihlédne k závaţnosti jednání a jeho následkům. Kontrolní orgán uloţí pokutu ve stejné výši i příjemci hotovostní platby, přesáhla-li tato platba limit a příjemce platby musel vědět, ţe jejím uskutečněním došlo k porušení zákona.57
3.2 Závěrem k hotovostnímu styku Hotovost stále nabízí něco, co je pro naše ţivoty důleţité. Placení hotovými penězi umoţňuje ukrýt příjem nebo výdej peněz před partnerem nebo zvídavým pohledem daňových a
§ 5 a násl.) Zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti Zákon č. 261/2014 Sb. - Zákon, kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu 55 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. února 2011 č. j. 1 Afs 91/2010-45 56 Okresní hospodářská komora Jablonec nad Nisou: Od prosince platí nové omezení plateb v hotovosti [online]. [cit. 2015-08-27]. Dostupné z: http://www.ohkjablonec.cz/od-prosince-plati-nove-omezeni-plateb-v-hotovosti.aspx 57 Právní rádce: Omezení plateb v hotovosti [online]. [cit. 2015-08-16]. Dostupné na http://pravniradce.ihned.cz/c114535290-omezeni-plateb-v-hotovosti 53 54
26
jiných úředníků, jako jsou exekutoři.58 Pro mě osobně je, ale zajímavější vývoj v oblasti bezhotovostního platebního styku, proto se v dalším části diplomové práce zaměřím na něj.
Hotovost (ne)patří do muzea. Kdy zmizí hotové peníze?: [online]. [cit. 2015-08-27]. Dostupné na http://www.mesec.cz/clanky/hotovost-ne-patri-do-muzea-kdy-zmizi-hotove-penize/ 58
27
4 Bezhotovostní platební styk Jak jiţ bylo zmíněno, vedle hotovostního platebního styku, existuje i bezhotovostní platební styk. V případě bezhotovostního platebního styku dochází k transferu peněţních prostředků ze strany plátce vůči příjemci ve formě zápisů mezi jednotlivými účty.59 Nezbytnou podmínkou pro uskutečnění bezhotovostního platebního styku je existence platebního účtu, díky kterému dochází k převodům peněţních prostředků mezi plátcem a příjemcem. Nejběţnější a nejdostupnější formou platebního účtu, který slouţí jeho majiteli ke vkládání nebo vybírání hotovosti z účtu nebo provádění převodů peněţních prostředků z účtu na účet je dle § 2662 NOZ účet. Ten je zřizován bankou na základě podmínek, které jsou v nejobecnější rovině stanoveny v občanském zákoníku, přesněji v § 2662 a násl. ustanoveních s odkazem na ustanovení, která jsou primární a nachází se v zákoně o platebním styku.60 Primárním účelem účtu je evidence všech peněţních pohledávek a závazků vzniklých mezi klientem a bankou. Základním členěním bezhotovostního platebního styku je dělení dle toho, jaké dokumenty jsou bance při provádění bezhotovostního platebního styku poskytnuty. Můţe se jednat pouze o samotné platební nástroje nebo další doprovodné dokumenty (nejčastěji závazky) podle předem stanovených pravidel. Z těchto důvodů člením bezhotovostní platební styk na dokumentární platební styk a nedokumentární platební styk (v případě zahraničního platebního styku hovoříme o tzv. hladkých platbách).61 Důleţité je zmínit, ţe právě účet je tím hlavním ovládacím prvkem všech bezhotovostních transakcí, mezi něţ řadím především příkazy k úhradě a k inkasu o kterých bude pojednáno níţe. Bezhotovostní platební styk je v současné době nejrozšířenějším způsobem realizace plateb. Je to dáno zejména komerčním bankovnictvím, které nabízí jednoduché a cenově velmi dostupné způsoby převodu plateb. Stále se rozšiřující formy elektronického bankovnictví umoţňují zadávat platby z jakéhokoliv místa a v jakémkoliv čase. K hlavním komunikačním nástrojům dnes patří internet, veškerá mobilní zařízení a GSM bankovnictví. Donedávna to byl také papírový příkaz k úhradě, ale ten je v dnešní době spíše na ústupu, z důvodu nutnosti osobní návštěvy banky. Všechny tyto způsoby realizace bezhotovostních plateb, však mají jedno společné a to je systém. V něm jsou
SCHLOSSBERGER, Otakar, SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3. přepracované a dopl. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2007. str. 25. ISBN 978-80-7265-107-8 60 Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník: Závazky ze smlouvy o účtu, jednorázovém vkladu, akreditivu a inkasu. Dostupné také na http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89#cast4 61 SCHLOSSBERGER, Otakar, SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3. přepracované a dopl. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2007. str. 68. ISBN 978-80-7265-107-8 59
28
evidovány veškeré peněţní transakce v rámci bezhotovostního platebního styku, které probíhají mezi účty u bank a dalších poskytovatelů platebních sluţeb.62 Pro jeho vývoj je zapotřebí značných finančních prostředků a stejně tak je nutné vynakládat další prostředky na jeho ochranu před neoprávněnými zásahy zvenčí. Na druhé straně ovšem vznikají úspory při transferu hotovosti a emisi nových bankovek. Významnou úsporu nákladů by mohlo přinést aţ zavedení jednotné měny Euro a to ve všech členských státech, nicméně tato skutečnost se momentálně dle aktuální ekonomické situace jeví jako méně pravděpodobná oproti dřívější době. Úspora nákladů by se nejspíše primárně projevila v oblasti zahraničního platebního styku.
4.1 Základní instituty bezhotovostního platebního styku Nyní podrobně pojednám o několika základních institutech, které úzce souvisí s bezhotovostním platebním stykem. Prvním z nich je účet, který je nezbytnou součástí bezhotovostního platebního styku.
4.2 Účet Účet je místem, kde klienti bank ukládají své peněţní prostředky, se kterými mohou libovolně na dálku nakládat. Jedná se o instrument, pomocí, kterého lze převádět peněţní prostředku z účtu na účet. V dnešní době je běţný účet jakýsi standart, který svým klientům poskytují banky. Můţeme jej vymezit, jako depozitní produkt, který je určen jak pro fyzické osoby, tak pro právnické osoby, a který můţe být evidován jak v české měně tak cizí měně. Účet se řadí pod tzv. vklady na viděnou, tzn., ţe klient v rámci svého účtu můţe se svými uloţenými peněţními prostředky kdykoliv disponovat. Tato vlastnost účtu je jeho hlavním smyslem – tedy mít peněţní prostředky v libovolnou dobu k dispozici.63 Hlavní podmínkou pro existenci účtu je uzavření smlouvy o účtu mezi bankou a klientem. Jak jiţ bylo zmíněno na začátku této kapitoly, právní úprava účtu je v obecné rovině obsaţena v NOZ. NOZ obsahuje i jiné bankovní závazky, kterými jsou: a) platební účet, b) jiný neţ platební účet, c) vkladní kníţka, d) jednorázový vklad, e) akreditiv, inkaso apod.
BAKEŠ, Milan, KARFÍKOVÁ, Marie, KOTÁB, Petr, MARKOVÁ, Hana a kol. Finanční právo. 6. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 355 n. ISBN 978-80-7400-440-7. 63 KALABIS, Zbyněk. Bankovní služby v praxi. Brno: Computer Press, 2005. s. 27 – 28. 62
29
Dokonce roku 2013 však existovala odlišná právní úprava účtu. Existovaly vedle sebe dva závazkové vztahy (smluvní typy), a to smlouva o běţném účtu a smlouva vkladovém účtu. Oba tyto smluvní typy byly upraveny v obchodním zákoníku.64 S účinností NOZ od 1. 1. 2014 bylo upuštěno od dělení na dva smluvní typy a stanovil se jednotný termín, kterým je smlouva o účtu. Důvodová zpráva k NOZ dodává, ţe takovéto dělení na dva smluvní typy ztratilo z velké části své původní opodstatnění. A to z toho důvodu, ţe velká část právní úpravy byla společná oběma smluvním typům, proto se jejich samotná právní úprava jevila nadbytečná. Nicméně v praxi se můţeme setkat i s kombinací těchto dvou smluvních typů. Z těchto důvodů se varianta obecného smluvního typu o účtu jeví jako více praktická a vhodnější.65 Paradoxní ovšem je, ţe pojem účet není nikde v zákoně legálně zakotven. Petr Liška, který se touto problematikou zabýval, uvedl, ţe jej lze vymezit jako: „způsob evidence pohledávky majitele účtu za tím, kdo vede účet a způsob evidence dluhu toho, kdo vede účet vůči majiteli účtu.“66 NOZ v § 2662 stanovuje elementární náleţitosti a podmínky smlouvy o účtu. Subjekt, který svému klientovi vede účet, se po uzavření smlouvy zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umoţnit mu vkládání hotovosti na účet nebo její výběr z účtu nebo provádět převody peněţních prostředků z účtu na účet. V rámci obecných ustanovení NOZ se nehovoří o nutnosti uzavřít smlouvu písemnou formou. Z toho důvodu je moţné smlouvu o účtu uzavřít i v jiné podobě neţ písemné. Avšak je třeba mít na mysli, ţe se jedná o dispozitivní ustanovení a proto si strany mohou výlučně ujednat, ţe smlouva bude uzavřena písemně, Zákon takové ujednání nevylučuje. Výše bylo zmíněno, ţe NOZ pod termín účet subsumoval dvojici bankovních smluv, a to smlouvu o běţném účtu a smlouvu o vkladovém účtu. Aktuální podoba smlouvy o účtu je ve formě tzv. smlouvy o platebním účtu promítnuta ve stávajícím zákoně o platebním styku přesněji v ustanovení § 74: „smlouva o platebních službách, kterou se poskytovatel zavazuje uživateli a) provádět pro něho platební transakce ve smlouvě jednotlivě neurčené, nebo b) provést pro něho jednotlivou platební transakci neupravenou rámcovou smlouvou.“67 Z toho lze prozatím vyvodit, ţe právní úprava týkající se účtu je poměrně členitá, protoţe obecná ustanovení nalezneme v NOZ a další ustanovení, která jsou obsaţena v zákoně o platebním styku, který je ve vztahu k NOZ právním předpisem lex specialis. Praxe ukáţe, zda je tento způsob dělení tohoto právního institutu pro běţnou veřejnost vhodný.
Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších právních předpisů Eliáš, Karel a kol. NOZ s aktualizovanou důvodovou zprávou. Ostrava: Sagit, 2012. s. 952 – 953. 66 LIŠKA, Petr. Právní úprava účtu v novém občanském zákoníku. Právní rozhledy, 2013, roč. 21, č. 11, s. 401. 67 Zákon č. 284/2009 Sb., zákon o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů 64 65
30
Domnívám se, ţe je tento postup správný, protoţe NOZ subsumoval jednotlivé smlouvy v rámci této oblasti pod jeden institut. Bylo by zbytečné, moţná aţ neekonomické, řešit tyto instituty podrobně v rámci NOZ. Z toho důvodu je výhodnější, kdyţ je tato problematika upravena následně zákonem o platebním styku, který působí jako lex specialis a stanoví další podmínky s tím související. Za pozitivní dále povaţuji i to, ţe se nenaplnily prognózy, které zde byly v souvislosti s uzavíráním smluv na přelomu roku 2013/2014. Byly zde obavy, ţe si banky a jejich klienti neporadí s chystanými změnami právní úpravy a zda by tím nedošlo k právní nejistotě, pokud by kaţdá ze stran podepsala smlouvu v jiném roce. Nicméně obavy se nenaplnily, protoţe NOZ svými přechodnými ustanoveními tuto situaci velmi dobře vyřešil a to tak, ţe se smlouva o účtu od účinnosti NOZ řídí jeho zněním bez ohledu na okamţik uzavření smlouvy.68
4.3 Nástroje bezhotovostního platebního styku Na tomto místě povaţuji za nutné rozebrat jednotlivé nástroje bezhotovostního platebního styku, pomocí, kterých dochází k realizaci bezhotovostního platebního styku. Jedná se právě o ty nástroje, které umoţnují subjektu finančněprávního vztahu, aby provedl poţadovanou operaci nebo aby naopak taková finanční operace byla provedena v jeho prospěch. Platební nástroje lze charakterizovat jako určité druhy instrumentů, které banky a jiné finanční instituce pouţívají v rámci provádění platebních operací. Dle Máčeho se v dispozitivním pojetí jedná o tyto platební nástroje, které jsou vyuţívány k bezhotovostnímu platebnímu styku a k zúčtování v tuzemsku. a) příkaz k úhradě, b) příkaz k inkasu, c) hromadný příkaz k úhradě/inkasu, d) trvalý příkaz k úhradě/inkasu, e) platební příkaz pro zahraniční/přeshraniční platební styk, f) bankovní platební karta.69 Veškeré způsoby provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravách zúčtování jsou zakotveny ve vyhlášce ČNB.70 ČNB zde vystupuje jako správní úřad s celostátní působností, nicméně v rámci finančního práva vystupuje jako ústřední finanční orgán. Jako důleţité povaţuji primárně pojednat o prvních
HOUDEK, Tomáš. Jak se banky vypořádávají s novým zákoníkem. Bankovnictví, 2014, roč. 22, č. 3, s. 10. MÁČE, Miroslav. Platební styk: klasický a elektronický. Praha: Grada, 2006. s. 34 70 Vyhláška č. 62/2004 Sb., ze dne 2. února 2004, kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování 68 69
31
dvou výše zmíněných platebních nástrojích, a to z toho důvodu, ţe se v praxi nejčastěji uţívají a mají svůj největší význam v rámci bezhotovostního platebního styku. Ve stručnosti, co se týče hromadného příkazu, tak se jedná o příkaz, pomocí kterého je provedeno více plateb naráz. Trvalý příkaz, je instrument, který je spojen s pravidelností, ať uţ příchozích či odchozích plateb. Tato činnost trvalého příkazu přetrvává do toho okamţiku, neţ ji majitel účtu zruší. Platební příkaz pro zahraniční nebo přeshraniční platební styk je od běţného příkazu odlišný pouze v tom, ţe se zde projeví přeshraniční prvek, ať uţ na mezinárodní nebo evropské úrovni. Co se týče tématu platebních karet, tak zde si dovolím odkázat aţ na následující podkapitolu 4.4, protoţe problematika platebních karet je velmi zajímavá a poměrně rozsáhlá. Nyní bude pojednáno o jednom z nejpouţívanějších instrumentů v rámci bezhotovostního platebního styku. Jedná se o příkaz k úhradě. Příkaz k úhradě slouţí jako nejběţnější nástroj, kterým můţe jeho uţivatel provádět základní úkony související s platbou za zboţí, sluţby a jiné finanční výdaje. Finančními výdaji mohou být například daně, poplatky, clo, pokuty apod. Příkaz k úhradě zpravidla vţdy souvisí se samotným plátcem, který k jeho provedení musí dát pokyn.71 Subjekty tohoto finančněprávního vztahu jsou na jedné straně plátce, tedy zpravidla „majitel“ účtu, který je veden u banky či jiné finanční instituce, načeţ banka v roli zprostředkovatele obdrţí od plátce příkaz k provedení dané peněţní operace z účtu, který má u ní uveden. Proti tomu stojí příjemce, který legitimně očekává přijetí odeslané platby. „Obsahem příkazu k úhradě je pokyn klienta jeho bance, aby na vrub jeho účtu provedla určitou platbu ve prospěch účtu třetí osoby – příjemce platby.“ 72 Tento finančněprávní vztah obsahuje práva a povinnosti, které se týkají dotčených subjektů a jsou upraveny příslušným finančně právním předpisem, coţ je vyhláška České národní banky č. 62/2004 Sb.73 Předmětem finančněprávních vztahů jsou peníze nebo určitá peněţitá plnění, se kterými jsou spojena práva a povinnosti daných subjektů. V rámci finančněprávních vztahů existují právní skutečnosti, které zakládají, mění, či ruší práva a povinnosti dotčených subjektů. Musí zde být existence právního důvodu, na základě kterého oprávněný příjemce obdrţí majetkový prospěch od povinného plátce za součinnosti zprostředkovatele, coţ je v tomto případě banka či jiná finanční instituce. Obvykle kaţdý právní vztah, a to i ten finančněprávní obsahuje obligatorní, ale i fakultativní náleţitosti. V našem případě je tato problematika upravena vyhláškou České národní banky v § 3 odst. 2, kde jsou
SCHLOSSBERGER, Otakar, SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3. přepracované a doplněné vydání. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a. s., 2007. s. 76. 72 Tamtéţ 73 Vyhláška č. 62/2004 Sb., kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování, ve znění pozdějších předpisů 71
32
stanoveny povinné, jinak řečeno obligatorní, náleţitosti, které musí příkaz k úhradě vţdy obsahovat. Podle vyhlášky se jedná o: a) označení – příkaz k úhradě, b) bankovní spojení plátce, c) bankovní spojení příjemce, d) částka – česká měna, e) identifikace příjemce (podpis, elektronický podpis, jiný kód), f) konstantní symbol, který je znakem toho, o jaký druh platby se jedná. Všechny tyto nutné náleţitosti v rámci příkazu k úhradě zde musí existovat, protoţe pokud by nebyly, nebyl by ani předmětný finančně právní vztah. Stejně tak v případě absence těchto obligatorních náleţitostí by banka nemohla provést příslušnou finanční operaci. Co se týče fakultativních podmínek, ty jsou v ustanovení § 3 odstavce 4 výše zmíněné vyhlášky a jsou jimi například: datum splatnosti, variabilní symbol, apod.74 Dále rozeberu příkaz k inkasu, který se v praxi taktéţ v hojné míře vyuţívá. Jedná se o nástroj, který je velmi podobný příkazu k úhradě, a to primárně v oblasti subjektů. Rozdíl spočívá v tom, ţe pokyn k provedení peněţní operace dává příjemce platby. Obsah tohoto právního vztahu je definován jako příkaz příjemce platby, kterým ukládá své bance povinnost ke zprostředkování převodu peněţních prostředků na vrub účtu plátce ve prospěch účtu výstavce inkasního příkazu.75 Příkaz k inkasu stejně jako příkaz k úhradě obsahuje totoţné obligatorní i fakultativní náleţitosti, které jsou stanoveny v ustanovení § 3 vyhlášky č. 62/2004 Sb. Příkaz k inkasu jako jedna z forem placení bývá nejčastěji vyuţívána na základě dohody mezi plátcem a jeho bankou, kde to musí být takto přímo mezi nimi ujednáno, aby mohly být převáděny peněţní prostředky. Praktické vyuţití tohoto platebního instrumentu, lze především spatřit u běţných, pravidelných, opakujících se plateb SIPO (Soustředěné inkaso plateb obyvatelstva), jímţ se tedy většinou zajištují úhrady plateb související s elektřinou, plynem, vodou, nájmem. Důleţité je zmínit, ţe příkaz k inkasu je pro banku více technicky, ale i bezpečnostně náročný neţ příkaz k úhradě, a to zejména tím, ţe při platbě banka provádí mnohem více úkonů, neţ při zúčtování příkazu k úhradě.76 V neposlední řadě je nutné zmínit, ţe bezhotovostní platební styk je upraven
Tamtéţ. SCHLOSSBERGER, Otakar, SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3. přepracované a doplněné vydání. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a. s., 2007. s. 82. 76 SCHLOSSBERGER, Otakar, SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3. přepracované a doplněné vydání. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a. s., 2007. s. 82-83. 74 75
33
v několika právních předpisech různé právní síly, ať uţ se jedná o právní předpisy České republiky nebo Evropské unie. Nejprve bych začal právní úpravou v rámci Evropské unie, protoţe se v této oblasti nachází spousta konsekvencí s legislativou České republiky. Česká republika je členem EU od 1. května 2004, coţ za tu dobu značí velké mnoţství inkorporovaných právních předpisů. Tento jev se zakládá na skutečnosti, ţe veškeré členské státy podřídily svoji suverenitu ve prospěch nadnárodní organizace.77 V rámci bezhotovostního platebního styku je důleţité zmínit dvojici nařízení, které jsou pro tuto oblast primární. Prvním je nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 924/2009 ze dne 16. září 2009 o přeshraničních platbách ve Společenství a zrušení nařízení (ES) č. 2560/2001 a následující je nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1781/2006 ze dne 15. listopadu 2006 o informacích o plátci doprovázejících převody peněţních prostředků. Nařízení č. 924/2009 má primárně usnadnit přeshraniční platby prováděné v eurech, dále se tento právní akt zaobírá základními pojmy v souvislostech s poskytováním platebních sluţeb a stejně tak poskytuje jejich definice. Stanovuje také povinnosti členských států v rámci provádění peněţních operací, ať uţ na poli působnosti domácího platebního styku nebo zahraničního. Stejně tak se věnuje otázkám ohledně postupů při provádění inkasních operací. Nařízení č. 1781/2006 bylo přijato primárně ve spojitosti s bojem proti praní špinavých peněz a vůbec zneuţívání finančního systému ve spojitosti s ochranou před financováním terorismu a zásahy do vnitřního trhu. Tímto nařízením bylo dosaţeno, toho, ţe poskytovatelé platebních sluţeb při provádění peněţních převodů mají povinnost přikládat přesné a úplně informace o plátci, tak aby byl v případě jakékoliv podezřelé peněţní transakce anebo pouhé kontroly snadno dohledatelný. Byla stanovena hranice ve výši 1000 Euro, do které se tyto informace o plátcích poskytovat nemusí.
V oblasti evropského práva se čtenáři mohou setkat s termínem derogace zásady svrchované rovnosti státu. Evropská legislativa se do českého práva primárně promítá v podobě tzv. sekundárního práva, které obsahuje nařízení, směrnice, rozhodnutí, doporučení a stanoviska. Nejrazantnější legislativním nástrojem jsou nařízení a směrnice, které mají obecnou závaznost. A stejně tak zde máme rozhodnutí, jeţ mají povahu sui generis, která jsou závazná jen ve vztahu k subjektům, vůči kterým jsou namířena. Povaha nařízení je definována jako obecně závazný právní akt s neurčitým okruhem adresátů, u kterého je nutné, aby disponoval celoevropskou působností, tzn. ve všech členských státech. Nařízení jako jedno z nejvíce unifikačních nástrojů práva Evropské unie má nejbliţší vztah k vnitrostátnímu právu, protoţe jeho obsahem jsou práva a povinnosti všech subjektů Evropské unie, ať uţ se jedná o samotné státy Evropské unie nebo fyzické a právnické osoby. Naproti tomu stojí směrnice, která je přímo namířena vůči členským státům a jejich povinností je takovou směrnici implementovat do svých právních řádů. V tomto případě je zajímavé to, ţe evropská unie nestanoví, jakým způsobem má být cíle dosaţeno, ale důleţité je dosaţení výsledku, který pramení ze samotné směrnice. 77
34
Dále mimo nařízení zde v oblasti bezhotovostního platebního styku máme tyto tři významné směrnice: a) směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 98/26/ES, o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/44/ES, b) směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2007/64/ES, o platebních sluţbách na vnitřním trhu, c) směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/110/ES, o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetném dohledu nad touto činností, Ve spojitosti s výše citovanými směrnicemi a obecnými souvislostmi v této oblasti se jasně projevuje, ţe právní úprava Evropské unie zasahuje do tuzemského práva upravujícího bezhotovostní platební styk. Těmito kroky je české právo jako takové velmi ovlivňováno, myslím si, ţe pro právní úpravu v oblasti bezhotovostního platebního styku velmi pozitivně, protoţe se Evropská unie snaţí sjednotit právní řády všech členských zemí s právem Evropské unie. V souvislosti s bezhotovostním platebním stykem je totiţ hlavním cílem zjednodušení a usnadnění bezhotovostních plateb u fyzických i právnických osob, jak na území tuzemských států, tak napříč Evropskou unií. Nyní bude také nutné analyzovat stávající právní úpravu bezhotovostního platebního styku v ČR. V rámci vnitrostátní právní úpravy je jiţ výše několikrát zmíněný a citovaný stávající zákon o platebním styku novelizován. V případě aktuálního zákona o platebním styku se nejedná o první platnou a účinnou právní úpravu, která by se touto problematikou zabývala, protoţe zde v dřívější době působil starý zákon o platebním styku, který byl poté nahrazen a zrušen novým zákonem o platebním styku, jehoţ adaptace je spojena s plněním závazků, které pro ČR vyplývaly z členství v Evropské unii. Primárně se jedná o přenesení směrnice o platebních sluţbách na vnitřním trhu. Hlavním důvodem provádění těchto transpozic bylo vytvoření jednotného evropského názoru ve sjednocování právních předpisů Evropské unie v oblasti platebního styku. Jak jiţ vyplývá z ustanovení § 1 stávajícího zákona o platebním styku, zpracovává příslušné předpisy Evropské unie a stejně tak navazuje na přímo pouţitelné předpisy Evropské unie. Zákon o platebním styku lze rozdělit do dvou rovin. První rovinu tvoří veřejnoprávní část a druhou rovinu soukromoprávní část. V rámci veřejnoprávní části jsou stanoveny podmínky pro získání povolení podnikat jako poskytovatel platebních sluţeb, leda ţe by ţadatel povolení získal na základě jiných právních předpisů. Nově zde jsou stanoveny subjekty, které mohou svým klientům poskytovat platební 35
sluţby a spolu s tím je upraveno i právní postavení platebního systému, podmínky pro jeho fungování, náleţitosti pro získání povolení poskytovat sluţby platebního styku související s provozem zúčtovacího (platebního) systému. V oblasti soukromoprávní jsou upravena práva a povinnosti poskytovatelů vůči svým klientům při poskytování platebních sluţeb. Zákon o platebním styku nově vymezuje pojem platební účet. Tímto dochází k tomu, ţe platební sluţby mohou poskytovat nejen banky, spořitelní a úvěrní druţstva, ale nově i jiné právní subjekty.78 I kdyţ se změnami zabývám v kapitole 2.4 na tomto místě, povaţuji za důleţité věnovat se nejdůleţitějším
změnám
týkajících
se
výhradně
bezhotovostního
platebního
styku.
Nejvýznamnějších změn oproti dřívější právní úpravě, tak se jedná o zavedení pojmu platební sluţba a spolu s ní byl rozšířen okruh činností, které pod ni lze podřadit. Dále se jedná o rozlišení mezi dvěma do té doby neupravenými poskytovateli platebních sluţeb, kterými jsou: a) platební instituce oprávněné na základě povolení, které je vydáno ČNB dle ustanovení § 7 stávajícího zákona o platebním styku, b) je poskytovatel sluţeb malého rozsahu na základě registrace prováděné ČNB viz ustanovení § 37 stávajícího zákona o platebním styku. Tyto razantní změny potaţmo novinky souvisí s většími nároky ze strany státu, ale i Evropské unie vůči poskytovatelům platebních sluţeb a stejně tak i vůči těm, kteří ţádají o příslušná povolení pro výkon své činnosti v oblasti platebních sluţeb. Pokud ovšem tyto subjekty obdrţí příslušná povolení, získávají značnou výhodu, protoţe mohou svoji činnost vykonávat nejen ve svém tuzemském státě, ale v jiných členských státech Evropské unie. Tyto procesy vznikají na základě oznamovacího principu, tzn., ţe subjekt získá tzv. jednotný pas, který ho k dané činnosti opravňuje. Naproti tomu druhá skupina poskytovatelů platebních sluţeb, můţe svoji činnosti vykonávat pouze na území svého tuzemského státu, avšak celkový dohled spolu se stanovenými podmínkami není, tak přísný jako v prvním případě.79 Stávající zákon o platebním styku posiluje práva, ale i postavení spotřebitelů vůči poskytovatelům platebních sluţeb. Coţ se primárně projevuje v rámci informační povinnosti, kdy poskytovatelé platebních sluţeb jsou povinni za zpřísněných podmínek poskytnout spotřebiteli veškeré informace, ještě před uzavřením smlouvy, týkající se platebních sluţeb a stejně tak informace, které se týkají průběhu tohoto právního
SCHLOSSBERGER, Otakar. Platební služby. Havlíčkův Brod, a. s. Management Press, s. r. o., 2012 s. 21-22. MAŠKOVÁ, Monika. Nový zákon o platebním styku [online]. [cit. 2015-08-16]. Dostupné na http://www.epravo.cz/top/clanky/novy-zakon-o-platebnim-styku-57207.html 78 79
36
vztahu.80 Dále, co stávající zákon o platebním styku stanovil jako povinnost ze strany peněţního ústavu ve prospěch jejího klienta, je nejméně jedenkrát měsíčně zdarma poskytnout výpis z účtu. Nicméně banky během své praxe zavedly způsob, který není zcela v rozporu se zákonem, ale určitě nenaplňuje poţadovaný účel tohoto ustanovení. Banky svým klientům poskytnout bezplatně elektronické výpisy, ohledně pohybů na účtech, ovšem ty papírové jsou zpoplatněny. Další vítanou změnou je zkrácení lhůty pro provedení platební transakce. S pojmem „lhůta“ (běţná lhůta) souvisí její počítání, která se řídí obecnými ustanoveními pro počítání lhůt dle NOZ. V tomto případě máme lhůty stanoveny počtem pracovních dnů a ty jsou vyjádřeny jako „D“ – coţ znační den, v němţ nastal rozhodný okamţik pro platební příkaz a dále s tím máme spojeno číslo „0“, coţ znační maximální počet dní během, kterých musí být daná platební operace provedena. V praxi to znamená, ţe pokud má klient dva účty, ať uţ například jeden běţný a druhý spořící u téţe banky, tak zde bude označení D+0 – coţ znamená, ţe tentýţ den musí být platební transakce provedena, respektive peněţní obnos musí být připsán na druhý účet. Druhý případ se týká situace, kdy plátce a příjemce platby vedou své účty u odlišných peněţních ústavů. V tomto případě je tedy stanoveno toto označení D+1 – coţ znamená, ţe převod peněţního obnosu musí být proveden maximálně do dvou dnů od přijetí platebního příkazu.81 Posledním bodem, který je výhodný pro klienty peněţního ústavu je moţnost vrácení částky u autorizované platební transakce dle ustanovení § 103 zákona o platebním styku, ovšem pouze při splnění hromadných zákonných podmínek a to ţe: v okamţiku autorizace nebyla přesně stanovena částka platební transakce a částka převyšuje částku, kterou mohl a měl plátce v rozumné míře s přihlédnutím ke všem okolnostem očekávat. Z tohoto titulu je plátce oprávněn do osmi týdnů ţádat o navrácení peněţních prostředků, které tímto způsobem obdrţel poskytovatel platebních sluţeb potaţmo peněţní ústav a ten je následně povinen na ţádost plátce danou peněţní sumu do deseti pracovních dnů ode dne obdrţení vrátit.82
4.4 Platební karty Nyní pojednám o posledním vybraném institutu tohoto tématu – platebních kartách. Platební karty jsou jedním ze znaků dnešní moderní doby a společnosti. Tento fenomén se díky neustálým technologiím vyvíjí a dostává stále větší pole působnosti. V dnešní době platební kartou disponuje kaţdý druhý občan, souvisí to primárně s tím, ţe ve chvíli, kdy si zřídím účet u
Beran a spol. Komentář k zákonu o platebním styku. 1. vydání. Praha : Nakladatelství C.H.Beck, 2011, s. 365. Beran a spol. Komentář k zákonu o platebním styku. 1. vydání. Praha : Nakladatelství C.H.Beck, 2011, s. 520. 82 Zákon č. 284/2009 Sb., zákon o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů 80 81
37
banky, tak se v převáţné většině případů spolu s tím vydá platební karta. Právě platební karta je onen nástroj, kterým jsou prostřednictvím svých majitelů prováděny v rámci bezhotovostního platebního styku platební operace, čímţ je potlačován hotovostní platební styk.83 Dle Máčeho lze platební kartu charakterizovat jako „moderní instrument bezhotovostního platebního styku využívaný zejména k úhradě spotřebních výdajů a výběru hotovosti.“84 Podle mého názoru tato definice v sobě obsahuje dvě základní sdělení, která tvoří jejich podstatu. Tím prvním je, ţe majitel platební karty můţe být v neustálém kontaktu se svými penězi, můţe s nimi jakkoliv disponovat, například provádět platby a nebýt tím pádem omezován momentální hotovostní situací v peněţence. Platba platební kartou je výhodná i pro samotnou banku, protoţe nemusí stále doplňovat svoji hotovost do bankomatů, coţ je více nebezpečné a technicky náročnější. Druhou hlavní výhodou je zajištění větší bezpečnosti platebních transakcí. Jedním z hlavních znaků drţitele platební karty je povinnost zadat PIN kód nebo jiné zákonem stanovené podmínky, proto, aby peněţní operace vůbec proběhly. Třetí výhodou je, ţe si pomocí platební karty můţu téměř kdekoliv vybrat hotovost. Lidé ještě nejsou úplně zvyklí vyuţívat platební kartu v plném rozsahu na veškeré platby. Ovšem s postupem času přijdou na výhody, kterými disponuje platební karta. Na druhou stranu, platební karty mají i jednu nevýhodu spojenou převáţně se samotnými klienty – drţiteli platebních karet. Mám na mysli situace, kdy je platební karta odcizena nebo ztracena a poté hrozí její následné zneuţití. Majitel karty by měl ve svůj prospěch učinit veškerá opatření k tomu, aby zabránil jakémukoliv zneuţití, měl by tak učinit bez zbytečného odkladu. Konkrétně by měl tuto událost nahlásit bance na speciální telefonní lince, která následně platební kartu zablokuje. Toto platí jak na území ČR, tak i v zahraničí.85 Následně po obecné charakteristice platebních karet je nutné analyzovat právní úpravu platebních karet. Nicméně ve snaze nalézt zákonnou definici platební karty, jsem se příliš nesetkal s úspěchem, protoţe ani stávající právní úprava zákona o platebním styku neobsahuje významné změny právní úpravy platebních karet. Novela zákona o platebním styku, nejenţe neodstraňuje absenci zákonné definice platební karty v prostředí tuzemského práva, ale stejně tak podobný pojem nezná. Obecně řečeno, je tomu tak proto, ţe pojem platební karta není výslovně v ţádném právním předpise definován, byť je pouţíván.
SKOK, P. Poradce pro platební karty. Měšec.cz [online], 2004 [cit.2016-02-12]. Dostupné na http://www.mesec.cz/poradna/platebni-karty-zima-2004/259/ 84 MÁČE, Miroslav. Platební styk: klasický a elektronický. Praha: Grada Publishing a. s., 2006. 55 s. 85 Peníze.cz: Co dělat když ztratíte platební kartu [online]. [cit.2016-02-12]. Dostupné na http://www.penize.cz/15748co-delat-kdyz-ztratite-platebni-kartu 83
38
Při základním vymezení je nutné vycházet z elementárních pojmů, coţ jsou v tomto případě zákonné peníze. Legální definice peněz se nachází v ustanovení § 16 odst. 1 zákona ČNB, kde se uvádí, ţe: „platné bankovky a mince vydané Českou národní bankou jsou zákonnými penězi ve své nominální hodnotě při všech platbách na území České republiky“.86 Přímo o platební kartě pojednává zákon o bankách v ustanovení § 1 odst. 3 písm. d), a spolu s dalšími aktivitami, ke kterým je banka v rámci své působnosti na základě zákona oprávněna. Další činností, ke které je banka oprávněna je například vydávání a správa platebních prostředků, kde můţeme podřadit platební karty a cestovní šeky.87 Dále se s pojmem platební karta můţeme setkat ve stávajícím zákoně o platebním styku. Zde je vymezena poměrně obšírně. Ve stávajícím zákoně o platebním styku je tato problematika upravena ve spojitosti s platebním prostředkem, kde je uvedeno, ţe se takovýmto platebním prostředkem dle ustanovení § 2 odst. 1 písm. d) stávajícího zákona o platebním styku pokládá „zařízení nebo soubor postupů dohodnutých mezi poskytovatelem a uživatelem, které jsou vztaženy k osobě uživatele a kterými uživatel dává platební příkaz“88 Jak jiţ vyplývá z komentáře ke stávajícímu zákonu o platebním styku, tak právě onen platební prostředek je jeden z primárních způsobů, jak lze provést platební příkaz nebo jinou platební operaci. V praxi se prvotně jedná o platební kartu, jako jeden z nejpouţívanějších a nejrozšířenějších platebních prostředků. Poslední právní úpravou, která obsahuje informace o platebních prostředcích, potaţmo i platební kartě, je trestní zákoník. Tento právní předpis veřejného práva má svoji samostatnou definici platebních prostředků. Jedná se o ustanovení § 234, které pojednává o případech, kdy se pachatel trestného činu dopustí neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku.89 V rámci komparace platebních prostředků u odlišných právních úprav, máme u trestního zákoníku širší vymezení, které vyplývá z demonstrativního výčtu. Na druhou stranu i uţší, protoţe se zaměřuje výlučně na hmotné platební prostředky. Oproti tomuto vymezení, můţeme říci, ţe úprava platebního prostředku ve stávajícím zákoně o platebním styku je koncipována značně šířeji, protoţe pod ni lze podřadit platební prostředky, které mají povahu jak hmotnou tak nehmotnou.90
Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů § Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů 88 Zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů 89 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 90 Beran a spol. Komentář k zákonu o platebním styku. 1. vydání. Praha : Nakladatelství C.H.Beck, 2011, s. 20-21. 86 87
39
Přímo s termínem platební karta se můţeme setkat například v těchto právních předpisech: a) v ustanovení § 1 vyhlášky ČNB č. 36/1994 Sb, b) v čl. 47 a násl. Všeobecných obchodních podmínek ČNB. Vyhláška ČNB pojednává o podmínkách, za kterých lze reprodukovat bankovky, mince, šeky, cenné papíry a platební karty a vyrábět předměty, které je úpravou napodobují. Viz ustanovení „§ 1 Bankovky, mince, šeky, cenné papíry a platební karty (dále jen "symboly peněz") lze reprodukovat pouze se souhlasem České národní banky, není-li dále stanoveno jinak.“91 Ve všeobecných obchodních podmínkách ČNB, konkrétně v čl. 47 a násl. je pojednáno o platebních kartách, kde máme stanovenou obecnou charakteristiku, plus její obsahové náleţitosti a také ustanovení ohledně vydávání platebních karet a odpovědnosti bank za vydávání platebních karet vůči svým klientům.92 V rámci této závěrečné podkapitoly bude pojednáno o jednotlivých druzích platebních karet. Platební karty členíme dle několika kritérií. Kritérium, které je pro determinaci platební karty primární vychází ze způsobu zúčtování transakce. Při zúčtování transakce můţe být vyuţita buď karta kreditní či debetní.93 Na začátek je důleţité nejprve odlišit pojmy kreditní a debetní karta, protoţe valná většina společnosti, pouţívá pro tento termín nepřesné označení. Většina z nás vlastní debetní kartu, avšak ji v praxi hovorově označujeme za kartu kreditní, coţ není správně. V případě, ţe se jedná o kartu kreditní, má její uţivatel primárně oprávnění k čerpání spotřebitelského úvěru. To znamená, ţe drţitel kreditní karty uzavřel spolu s bankou smlouvou o spotřebitelském úvěru, v rámci kterého je oprávněn čerpat peněţní prostředky. Smlouva o spotřebitelském úvěru a smlouva o zřízení kreditní karty bývá zpravidla součástí jednoho smluvního závazku. Klient se s bankou domluví na maximálním limitu čerpání peněţních prostředků a v případě, ţe klient projeví zájem, bude mu umoţněno i opakované půjčování jistiny. Nicméně s tím souvisí i povinnost na straně úvěrovaného, který je povinen ke splácení úvěru spolu s příslušenstvím. V určitých případech není povinností klienta, aby měl zřízený účet u banky a kreditní karta mu je vydána na základě předloţené listiny, jejíţ obsahem jsou informace týkající se měsíčních příjmů klienta.94 Pokud má kreditní karta slouţit k výběru z bankomatu nebo běţným platbám v komerčním prostředí, jedná se zcela o totoţnou funkci, kterou disponuje i karta debetní, protoţe
Vyhláška 36/1994 Sb., České národní banky o podmínkách, za kterých lze reprodukovat bankovky, mince, šeky, cenné papíry 92 Česká národní banka: Věstník [online]. [cit. 2015-09-09]. Dostupné na https://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/vestnik/1994/download/v_1994_22.pdf 93 MÁČE, Miroslav. Platební styk: klasický a elektronický. Praha: Grada, 2006. s. 60-61. 94 KALABIS, Zbyněk. Bankovní služby v praxi. Brno: Computer Press a. s., 2005. s. 64. 91
40
ve své podstatně se jedná o platební kartu, kterou by docházelo k úhradám za zboţí a sluţby, coţ je obvykle prováděno kartou debetní a nikoliv kreditní.95 Další kartou je karta debetní, která je právě co do počtu uţivatelů nejpouţívanější na celém světě. Jedná se o klasickou platební kartu, kterou získá klient banky ve chvíli, kdy uzavře spolu s bankou smlouvou o zřízení běţného účtu. Podstatou debetní karty spolu s běţným účtem je snadný a rychlý přístup k peněţním prostředkům v hotovostní formě na účtu klienta. Klient tak můţe vybírat hotovost z bankomatu nebo s pomocí platební karty hradit náklady spojené s úhradou za zboţí a sluţby. Podstatným rozdílem oproti kartě kreditní je to, ţe k debetní kartě banka svému klientovi neposkytne ţádný druh úvěru. Mimo tento způsob dělení, lze platební karty dále členit podle přesně definovaných vlastností, které vyplývají z mezinárodní normy ISO 3554.96 Jedná se například o její rozměry, pouţití materiálu, coţ je v tomto případě třívrství PVC, který musí naplňovat velmi přísná kritéria, která se týkají pruţnosti, deformace, tepelné stálosti a odolnosti vůči škodlivým vlivům.97 Co je podstatné, tak, ţe kaţdá platební karta musí nést své povinné náleţitosti, kterými jsou: a) označení vydavatele, b) část čísla BIN – coţ je číslo, které je přiděleno karetní asociací, c) číslo platební karty, d) platnost, e) jméno drţitele, f) podpisový prouţek, g) záznam dat.98
4.5 Závěrem k platebním kartám Platební karty za poslední řadu let prošly ohromným vývojem a stále se tato technologie vyvíjí kupředu. Tento vývoj je spjat s rozvojem výpočetní techniky. Je zřejmé, ţe finanční instituce a vydavatelé platebních karet pochopily, ţe výroba a vývoj platebních karet přinese úsporu nejen jim, ale také jejich uţivatelům. V České republice se v dnešní době jedná o nástroj, který téměř, kaţdý z nás pouţívá a obliba v tento nástroj a hlavně bezhotovostní způsob platby roste. Platební karta je moderním instrumentem, který v posledních letech prochází rozsáhlými změnami v oblasti zavádění nových
PŘÁDKA, Michal, KALA, Jan. Elektronické bankovnictví. Praha: Computer Press, 2000. s. 17. Tamtéţ, s. 13. 97 Platební karty: Peníze z umělé hmoty [online]. [cit. 2015-09-10]. Dostupné na http://platebnikarty.info/penize-zumele-hmoty/ 98 MÁČE, Miroslav. Platební styk: klasický a elektronický. Praha: Grada, 2006. s. 62. 95 96
41
technologií a dalšími moţnostmi vyuţití jako je např. nákup letenek přes internet apod. Osobně jsem zastáncem platební karty, protoţe můţe ušetřit čas a ve finále i peníze.
42
5
Elektronické peníze versus kryptoměna
5.1 Úvod do problematiky Jednu z posledních kapitol v rámci platebního styku tvoří oblast, která je velmi aktuální a ve většině moderních společností často diskutována. V názvu této kapitoly mám pojem kryptoMĚNA, která v tomto případě tvoří hlavní skupinu, jeţ je například tvořena bitcoiny, také označované za elektronické peníze. V odborných zdrojích se můţeme také dočíst, ţe se pro označení bitcoinu pouţívá pojem digitální měna. Například Evropská unie se oproti České republice touto problematikou zabývá, kde o kryptoměně ve svých oficiálních dokumentech pojednává jako o „virtuální měně“. Nyní je na celém světě evidováno kolem 200 různých virtuálních měn.99 V prostředí práva bychom takovou měnu mohli označit za nestabilní, decentralizovanou, ale zároveň alternativní vůči jiným rigidním měnám. Avšak právě z těchto důvodů vzniká v souvislosti s její právní regulací příliš mnoho neznámých. Cílem této kapitoly bude jednoznačně určit, zda je správné kryptoměnu z pohledu práva označit za měnu, a elektronické peníze, povaţovat za peníze.100
5.2 Peníze nebo měna? Dříve neţ bude moţné vymezit samotnou kryptoměnu, je na místě, abych pojednal o měně jako takové. Uţ v samotném úvodu této diplomové práce jsem provedl jakýsi exkurz v rámci měny, kde jsem ji pojal, jako čistě právní institut zaštiťující konkrétní peněţní soustavu v daném státě. Podle definice Kotába, který měnu označil za „ konkrétní soustavu peněz zavedenou v určitém státě a systematicky upravenou právním řádem tohoto státu.“101 Kdyţ si, ale tyto dva pojmy srovnáme, tak zjistíme, ţe peníze bývají často definovány jako ekonomická kategorie, poněvadţ slouţí jako ekonomický nástroj, druh univerzálního zboţí slouţící k zajištění koupě a prodeje nebo provádění různých druhů plateb. Oproti tomu měna je ryze právní institut, který obecně značí určitou formu nebo druh peněz určený autoritou. Obecně řečeno, pojem měna je pojmem obecnějším oproti penězům, které mají vyšší míru určitosti, skutečnosti a tyto náleţitosti jsou stvrzeny danou autoritou státu, která za tímto označení stojí.102
Právo pro podnikatele [online]. 2014 [cit. 2016-03-19]. Virtuální měna a povinnosti poskytovatelů. Dostupné na http://pravopropodnikatele.cz/virtualni-mena-a-povinnosti-poskytovatelu/ 100 KRYPTOMĚNY V PRAXI. VÝZVA PRO PRÁVNÍ REGULACI?: KRYPTOMĚNA. Epravo.cz [online]. 2015 [cit. 2016-03-18]. Dostupné na http://www.epravo.cz/top/clanky/kryptomeny-v-praxi-vyzva-propravni-regulaci-96942.html 101 BAKEŠ, Milan, KARFÍKOVÁ, Marie, KOTÁB, Petr, MARKOVÁ, Hana a kol. Finanční právo. 6. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 336. 102 BAKEŠ, Milan, KARFÍKOVÁ, Marie, KOTÁB, Petr, MARKOVÁ, Hana a kol. Finanční právo. 6. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 335. 99
43
Jelikoţ peníze tvoří základ měny, bude nutné se jimi zabývat nejdříve. Dle Samuelsona jsou peníze „ všechno, co slouží jako prostředek směny, tj. co je všeobecně přijímáno jako platební prostředek.“103Opět se vrátím k základním ekonomickým funkcím peněz, které jsem jiţ zmínil v úvodu této diplomové práce. Peníze v klasické ekonomické teorii plní několik funkcí, například se jedná o tyto funkce.: a) funkce obecného denominátora hodnoty, b) funkce všeobecného prostředku směny, c) funkce všeobecného prostředku plateb a převodů kapitálu, d) funkce nositele a prostředku uchování hodnoty.104 Odkloním-li se však od klasické ekonomické teorie a přikloním se k ekonomii středního proudu, mohu souhlasit s jiným vymezením peněz. Poté budu peníze vnímat jako všeobecný ekvivalent, který plní pouze tři základní atributy a ty jsou: a) zprostředkovatel směnné transakce, b) prostředek zúčtovací jednotky, c) ukazatel bohatství (vyjadřuje hodnotu).105 A právě takto fungující peníze jsou podstatou měny. V případě, ţe peníze nedisponují výše uvedenými vlastnostmi, jedná se o tzv. kvaziměnu. Ta totiţ v neúplné formě, plní jen velmi omezenou peněţní funkci, protoţe postrádá jiné zákonné atributy platidla a z toho důvodu nemůţe být řádně zakotvena v právu jako měna.106 Aby se peníze staly uznávanou hodnotou, musí se tak stát na základě autoritativního rozhodnutí, ve většině případu státu. Píšu ve většině případů, protoţe zde máme i jiné nadnárodní seskupení a útvary např. (Evropská unie), které mají takové pravomoci. Měna bývá často definována jako konkrétní, fungující, zavedená peněţní soustava v daném státě na daném území, kde podléhá kontrole státního dozoru a je upravena napříč právním řádem státu.107 Měnu lze rozdělit dle teritoriálního hlediska, kde je pouţívána, myšleno na jaké úrovni. Rozlišujeme mezi třemi typy úrovní pouţivatelnosti měny: a) národní měna,
SAMUELSON, Paul. Anthony. NORDHAUS, William. Dawbney. Ekonomie. 2. vydání. Praha: Vydavatelství Svoboda. 1995. s. 976 104 BAKEŠ, Milan, KARFÍKOVÁ, Marie, KOTÁB, Petr, MARKOVÁ, Hana a kol. Finanční právo. 6. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 336. 105 PŮLPÁNOVÁ, S. Elektronické peníze a jejich úprava v České republice. In Český finanční a účetní časopis, roč. 2, č. 3. s. 56 106 PAPOUŠKOVÁ, Z., a kol. Peníze v právu a ekonomice. Olomouc: Iuridicum Olomoucense, o.p.s., 2015. 56 s. 107KOTÁB, P. Kapitola XVIII. Měna a peněţní oběh. In BAKEŠ, Milan. KARFÍKOVÁ, Marie; KOTÁB, Petr. MARKOVÁ, Hana a kol. Finanční právo. 6. upravené vydání. Praha: C H. Beck. 2012, s. 336. 103
44
b) nadnárodní měna, c) mezinárodní měna.108 Měna národní je jednou z nejrozšířenějších, protoţe se uplatňuje uvnitř státu. Jedná se o přesně vymezený druh peněz, který je zavedený a regulovaný vnitřní právní úprava státu, coţ je zajištěno autoritou daného státu. Měna nadnárodní je taková, která plní funkci světových peněz, coţ je v současné době například Euro nebo nejrozšířenější měna na světě, americký dolar. Tato měna je primárně zajištěna seskupením autorit několika státu, které ji udrţují napříč vnitrostátních právních předpisů, ale spolu s tím i pomocí právních předpisů jiných státu, kde pouţívá statusu jednotné měny. Tento druh měny má primárně za cíl jedno, a to sjednotit ekonomiku jednotlivých státu například v Evropské unii, kde se uţívá jednotná měna Euro a spolu s tím nahradit národní měnu státu, které doposud nepřešli na jednotnou měnu. Pro zajímavost, tento sjednocující princip jednotné nadnárodní měny funguje i ve státech střední Afriky, kterými jsou například: Čad, Kongo, Kamerun apod.,109 Hlavní důvod je ten, ţe většina zemí v této oblasti nemá dostatečně vyspělou a rozvinutou ekonomiku, coţ má za následek nemoţnost zavedení vlastní měny v rámci kaţdého státu.110 Měna mezinárodní je takovou, která je zajištěna autoritou mezinárodních institucí nebo organizací, protoţe se jejich autoritativní činnost odvozuje právě z právních předpisů těchto mezinárodních institucí a orgánů. Mezi ty nejznámější avšak nyní uţ neexistující patřilo ECU111 jako „ bývalá evropská měnová jednotka Evropského hospodářského společenství a následně Evropských společenství.“ 112 Nicméně finanční právo, potaţmo měnové právo je soubor nepřeberného mnoţství právních předpisů a různých institutů, které se ve svém vývoji v dnešní době vůbec nezastavují. S ohledem na tento fakt lze tedy hovořit o vzniku nového druhu měny/peněz, kterým je digitální měna. Jak jiţ plyne z názvu, jedná se o měnu, která je elektronicky vytvořená a uloţená, kdy zde značnou roli hraje rozhraní internetu a různých aplikací v oblasti IT. Jedním z typů digitální měny je kryptoměna, někdy taktéţ nazývána jako alternativní měna. Kryptoměna je typ digitální měny,
KOTÁB, P. Kapitola XVIII. Měna a peněţní oběh. In BAKEŠ, Milan. KARFÍKOVÁ, Marie; KOTÁB, Petr. MARKOVÁ, Hana a kol. Finanční právo. 6. upravené vydání. Praha: C H. Beck. 2012, s. 338. 109 Africké měnové společenství – Kamerun, Středoafrická republika, Čad, Kongo, Rovníková Guinea, Gabonská republika). 110KOTÁB, P. Kapitola XVIII. Měna a peněţní oběh. In BAKEŠ, Milan. KARFÍKOVÁ, Marie; KOTÁB, Petr. MARKOVÁ, Hana a kol. Finanční právo. 6. upravené vydání. Praha: C H. Beck. 2012, s. 339. 111 European Currency Unit. 112 KOTÁB, P. Kapitola XVIII. Měna a peněţní oběh. In BAKEŠ, Milan. KARFÍKOVÁ, Marie; KOTÁB, Petr. MARKOVÁ, Hana a kol. Finanční právo. 6. upravené vydání. Praha: C H. Beck. 2012, s. 338. 108
45
jeţ je zaloţen na principu, který se „opírá o kryptografii pro řetězení digitálních podpisů jednotlivých převodů, peer-to-peer sítě a decentralizace.“113 Nejstarším, nejrozšířenějším, zástupcem digitální měny, ale v poslední době také nejvíce diskutovaným je bitcoin. Virtuální měna má především potenciál v oblasti online nákupů, kde se stávají alternativním způsobem platby namísto klasického bankovního převodu nebo platby kartou, coţ jsou instituty bezhotovostního platebního styku. Dovolím si tvrdit, ţe virtuální měna se nerovná penězům v bezhotovostním platebním styku, protoţe nemá ony zákonné atributy a proto si takovou virtuální měnu můţe kdokoliv (fyzické, právnické osoby) převádět mezi sebou navzájem a to bez kontroly a součinnosti zprostředkovatele (banky).114 Z tohoto nám zcela určitě plyne jen jedno a to, ţe elektronické peníze nejsou totoţné s penězi v rámci bezhotovostního platebního styku. V České republice nebývá přímé placení vyuţíváno, protoţe způsobuje při větším objemů transakcí spíše komplikace. Ve Spojených státech amerických jsou s uţíváním virtuální měny mnohem dále a proto zde není problém, platit pomocí převedených bitcoinů namísto klasické platební karty nebo PayPal systému i v rámci běţných e-shopů. Ve Spojených státech se odhaduje více jak 100.000. e-shopů, které akceptují virtuální měnu, avšak převáţně bitcoin.115 Koncem loňského roku vydalo Newyorské státní oddělení finančních sluţeb konečnou licenci pro firmy obchodující s bitcoiny s ohledem na aktuální vývoj technologie v oblasti virtuálních měn. Na konečné verzi tzv. „BitLicenci“ se pracovalo téměř dva roky, během kterých se zpracovávaly různé podklady a informace z proběhlých debat na toto téma. Impulsem k vypracování této nové licence bylo to, ţe zde doposud nebyla dostatečná právní regulace pro obchodování s Bitcoiny v souvislosti s technologickým vývojem. Tato nová licence se stane součástí zákona účinnou, aţ ve chvíli, kdy bude vyhlášena v New Yorském statním rejstříku, který je vládou aktualizován kaţdý týden a slouţí k evidenci nových právních pravidel.116 V České republice však takový význam doposud virtuální měny nemají, protoţe se jedná o oblast IT a pro běţného uţivatele vcelku těţko pochopitelnou, ale s přibývající technologií se dá předpokládat, ţe to, co bylo ve Spojených státech před 6-ti lety bude za chvíli u nás.117
KRYPTOMĚNA, TO NENÍ JEN BITCOIN: KRYPTOMĚNY JAKO STARTUPY. Živě.cz: [online]. Praha, 2013 [cit. 2016-03-20]. Dostupné na http://www.zive.cz/clanky/kryptomena-to-neni-jen-bitcoin/sc3-a-171821/default.aspx 114 PRÁVO PRO PODNIKATELE [online]. 2014 [cit. 2016-03-20]. Virtuální měna a povinnosti poskytovatelů. Dostupné na http://pravopropodnikatele.cz/virtualni-mena-a-povinnosti-poskytovatelu/ 115 Tamtéţ. 116 DIGYMĚNY [online]. 2015 [cit. 2016-03-20]. New York zveřejnil konečnou verzi BitLicence. Dostupné z: WWW: http://digimeny.cz/new-york-zverejnil-konecnou-verzi-bitlicence/ 117 PRÁVO PRO PODNIKATELE [online]. 2014 [cit. 2016-03-20]. Virtuální měna a povinnosti poskytovatelů. Dostupné na http://pravopropodnikatele.cz/virtualni-mena-a-povinnosti-poskytovatelu/ 113
46
5.3 Právní úprava kryptoměny a elektronických peněz v České republice Česká právní úprava nemá ve svém právním řádu zakotveno nic ohledně institutů digitální měny nebo jiných kryptoměn, avšak u elektronických peněz je situace jiná. V předchozím zákonu o platebním styku bylo zakotveno více souvisejících pojmů a hlavně zde bylo pojednáno o elektronických penězích.118 Dřívější zákon o platebním styku pojal elektronické peníze v ustanovení § 15 odst. 3 zmíněného zákona. Z tohoto ustanovení lze dovodit, ţe se jedná o „peněžní hodnotu uchovávanou na elektronickém peněžním prostředku.“119 Nyní se nelze setkat s totoţnou zákonnou definicí elektronických peněz ve stávajícím zákoně o platebním styku. V současné době je v ustanovení § 4 stávajícího zákona tento taxativní výčet toho, co je povaţováno zákonem za elektronické peníze - peněţní hodnota: a) pohledávka vůči tomu, kdo ji vydal, b) uchovávaná elektronicky, c) vydávaná proti přijetí peněţních prostředků za účelem provádění platebních transakcí a d) přijímána jinými osobami neţ tím, kdo ji vydal.120 Dále stávající zákon o platebním styku stanovil, ţe „elektronickými penězi není peněžní hodnota, která nemůže být použita k provedení jiné platební transakce než platební transakce, které jsou stanoveny zákonem o platebním styku.“121 V souvislosti s tímto taxativním výčtem bych se zastavil u bodu a), kdy jsou elektronické peníze ztotoţněny s pohledávkou vůči tomu, kdo ji vydal. Pohledávka je tím hlavním, co tvoří elektronické peníze. Zde nastává první výrazná odlišnost od peněz, protoţe ty jsou spojovány s univerzálním druhem zboţí, kdeţto elektronické peníze jsou spojeny s pohledávkou. Co se týče pohledávky jako práva na straně věřitele vůči dluţníkovi, máme ji ne-přímo definovanou v novém občanském zákoníku.122 Jedná se o ustanovení § 1721 a násl., ze kterého vyplývá, ţe věřitel má ze závazku vůči dluţníkovi právo na určité plnění (pohledávku) a naopak dluţník má zase povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Ve zkratce tedy můţeme říct, ţe pohledávka rovná se právo věřitele na plnění od dluţníka. Oproti tomu má dluţník povinnost splnit vzniklý závazek vůči věřiteli. Poslední důleţitou podmínku, aby se jednalo o pohledávku, je
Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněţních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (Zákon o platebním styku), ve znění pozdějších předpisů. 119 PAPOUŠKOVÁ, Z., a kol. Peníze v právu a ekonomice. Olomouc: Iuridicum Olomoucense, o.p.s., 2015. 58 s 120 Zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších právních předpisů. 121 Tamtéţ. 122 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 118
47
ta skutečnost, ţe se musí jednat o plnění, které má majetkovou povahu a musí odpovídat zájmu věřitele, i kdyţ takový zájem majetkový není.123 S touto definicí pohledávky ovšem nelze pohledávku ztotoţňovat se zboţím, natoţ tak s univerzálním druhem zboţí, coţ je pro peníze příznačné. Porovnám-li základní funkce elektronických peněz s penězi klasickými, mohu následně konstatovat, ţe: a) elektronické peníze zastávají funkci ukazatele hodnoty (denominátora hodnoty) stejně dobře jako klasické peníze, protoţe slouţí jako jakési měřítko hodnoty zboţí, b) alespoň v České republice neplní všeobecný prostředek směny u nákupu a prodeje zboţí, sluţeb a jiných statků, protoţe nenaplňují zákonem povinné atributy jako jiná oběţiva, c) funkce týkající se převodů kapitálu, prostředku plateb elektronické peníze částečné na území České republiky plní, avšak jen v omezené míře jak vyplývá z výše uvedeného, neboť je nelze pouţívat vţdy, d) v posledním bodě elektronické peníze zcela určitě plní funkci nositele a uchovatele peněţní hodnoty.124 Co se týče podstaty elektronických peněz, musím konstatovat, ţe se ne zcela jedná o peníze v pravém slova smyslu, protoţe nejsou (doposud) splněny, všechny zákonem stanovené funkce peněz a jejich hlavní podstata - univerzální druh zboţí. I přesto si myslím, ţe do budoucna se tak stane. Elektronické peníze nahradí doposud uznávané formy peněz, protoţe dle mého názoru ne třeba vycházet z takto přísného vymezení peněz. Stane se tak s ohledem na rozvoj IT technologií a spolu s tím rozvoj samotné společnosti. V souvislosti s tímto si myslím, ţe pojem „peníze“ je zde do budoucna na místě.125 Ovšem jiná situace dle mého vzniká u termínu „digitální MĚNA“, kde jednoznačně nemohu s tímto označením souhlasit, stejně tak s pojmem „kryptoMĚNA“. Měna je jednoznačně pojem právní, něco, co je uznáno autoritou (státem) v rámci určitého územního celku, jak jsem jiţ uvedl výše. Nelze tedy proto souhlasit s uţíváním tohoto pojmu, protoţe není v rámci českého právního řádu v právní podobě uznán autoritou České republiky, a proto se s jeho uţíváním jinak neţ v právním slova smyslu nemohu ztotoţnit.126
Tamtéţ. PAPOUŠKOVÁ, Z., a kol. Peníze v právu a ekonomice. Olomouc: Iuridicum Olomoucense, o.p.s., 2015. 60 s 125 Tamtéţ. 126 Tamtéţ. 123 124
48
Hlavním úkolem bylo objasnit pojem a podstatu elektronických peněz a digitální měny (kryptoměny). Věřím, ţe se mi toto vymezení v teoretické rovině podařilo a čtenář po jejich přečtení pochopí, proč mohou být elektronické peníze – penězi a proč digitální měna, nemůţe být z právního hlediska měnou.
5.4 Závěrem k elektronickým penězům a kryptoměně Na závěr této kapitoly bych zmínil, ţe se jedná o velmi aktuální téma, které se zprvu jevilo jako těţko pochopitelné, ale musím říct, ţe s postupem doby a hlavně IT technologií mám za to, ţe se jednou (snad) dočkáme vyuţívání elektronických peněz v plné míře, popřípadě v kombinaci s bezhotovostním platebním stykem.
49
Závěr Platební styk je oblast, která spadá pod finanční právo a svým dynamickým vývojem skrze rozvoj moderních technologií ovlivňuje nejen tento právní obor, ale také dění kolem nás. Z těchto důvodu jsem usoudil, ţe by bylo vhodné a aktuální tuto problematiku více prozkoumat a nastínit běţnému čtenáři. V první části mé diplomové práce bylo zapotřebí objasnit smysl a podstatu základních institutů souvisejících s hlavním tématem této diplomové práce. Snaţil jsem se tyto úvodní instituty pojmout obecně, ale zároveň maximálně vyčerpat jejich obsah, protoţe jsou součástí finančního práva a ovlivňují platební styk. Například bylo potřebné čtenáře řádně seznámit s pojmem finance, peníze, měnové právo, apod. Ve druhé části jsem se zabýval samotným tématem celé mé diplomové práce, a to platebním stykem. V rámci této druhé kapitoly jsem provedl nejen analýzu platebního styku, ale i jiných souvisejících pojmů. Nejprve jsem začal rozebírat samotnou povahu a podstatu platebního styku, kde bylo nejdůleţitější vymezit jeho přesnou definici. Následně jsem se zabýval právní regulací platebního styku, kde jsem se zaměřil na celkový legislativní vývoj této problematiky s ohledem na vstup ČR do EU, kdy bylo nutné upravit legislativu v souladu s předpisy EU. Dalším velmi významným legislativním mezníkem se stalo přijetí stávajícího zákona o platebním styku, který nabyl účinnosti 1. listopadu 2009, ovšem i tento zákon byl vypracován s ohledem na evropskou legislativu, ale v souvislosti s NOZ, který upravuje smlouvy o úvěru, coţ má také souvislost s bankovním sektorem potaţmo se zákonem o bankách, kterým jsem se také zaobíral. V rámci přijetí stávajícího zákona o platebním styku jsem provedl jeho komparaci s dřívějším zákonem upravujícím platební styk a vyčlenil jsem důleţité změny v nové právní úpravě. Jednalo se například o novou úpravu v oblasti poskytovatelů platebních sluţeb na základě povolení vydávaného ČNB, dále nové povinnosti pro drţitele platebních karet v případě ztráty či odcizení a v neposlední řádě zkrácení převodu peněz mezi jednotlivými účty ze tří dnů na dva dny. V posledním bodě této kapitoly bylo potřeba čtenáře seznámit i s funkcí ČNB, protoţe se jedná o instituci, které značně ovlivňuje fungování platebního styku a to tak, ţe jejím hlavním cílem je dohled nad finančním trhem. Ve třetí části jsem provedl obecnější popis jedné ze základních forem platebního styku a to je hotovostní platební styk. Zaměřil jsem se na jeho definiční pojetí, poté jsem se zaobíral výhodami a nevýhodami hotovostního platebního styku a v závěru této kapitoly bylo pojednáno 50
o změně zákonných limitů při platbě v hotovosti. Touto problematikou jsem se v závěru třetí kapitoly mé diplomové práce zaobíral podrobněji, protoţe tato otázka beze sporu souvisí právě se snahou o podporu bezhotovostního způsobu placení a zamezení praní špinavých peněz. Na tomto místě jsem se věnoval novinkám, které s sebou přinesla novelizace zákona o omezení plateb v hotovosti a otázkám, jaký to bude mít obecně dopad pro FO a PO. V rámci čtvrté kapitoly jsem se zabýval základními charakteristikami bezhotovostního platebního styku a dle obsahu, ale i důleţitosti jsem tuto kapitolu pojal jako jednu z hlavních v mé diplomové práci. Bylo nezbytné definovat a určit jednotlivé vztahy v bezhotovostním platebním styku. Bezhotovostní platební styk je oproti platebnímu styku pojmem uţším, podřazeným. Dochází zde k zprostředkování peněţní operace mezi plátcem a příjemcem platby pouze na základě zápisů připsaných či odepsaných částek na účtech za přítomnosti příslušné finanční instituce, nejčastěji banky. V souvislosti s tímto vymezením bylo nutné také pojednat o samotném účtu, který má pro bezhotovostní platební styk velký význam. Tento institut nově vychází z NOZ, který zde působí jako lex generalis a následně podrobnější úpravu najdeme v lex specialis, coţ je zákon o platebním styku. Poté jsem se věnoval problematice nástrojů v bezhotovostním platebním styku. V první řadě jsem jednotlivé nástroje vyjmenoval a následně jsem podrobněji rozebral první dva z nich. Hovořím o příkazu k úhradě a příkazu k inkasu. V rámci těchto dvou instrumentů jsem se podrobněji zabýval předmětnými finančně-právními vztahy a rozebral jsem jejich jednotlivé prvky. V neposlední řadě jsem pojal nástroje trochu z jiného úhlu pohledu, kdyţ jsem pojednával o směrnicích a nařízeních EU, pomocí kterých sice není prováděn platební styk, ale slouţí jako regulátor platebního styku. Na závěr čtvrté kapitoly jsem uvedl institut platebních karet. Zde jsem se věnoval jejich základní charakteristice a právní úpravě. Vyjmenoval jsem jednotlivé právní úpravy, které v sobě nesou platební kartu (platební prostředek) a provedl jejich analýzu. Avšak v rámci této analýzy jsem došel k závěru, ţe platební karty jsou upraveny velmi obecně. Poté jsem popsal dva základní druhy platebních karet, coţ jsou karty debetní a kreditní. Zabýval jsem se také výhodami/nevýhodami karet. Zda existují nějaká rizika pro majitele platebních karet, popřípadě co by měl majitel karty učinit za opatření, aby tato rizika eliminoval apod. Ke konci jsem se zabýval otázkami, praktičnosti platebních karet a jakým směrem bude pravděpodobně pokračovat jejich vývoj a moţnost jejich vyuţití. Poslední kapitolu mé diplomové práce tvoří elektronické peníze. V úvodu jsem čtenáře seznámil s touto problematiku a vymezil cíl této kapitoly. Poté jsem pojednal o vztahu peněz a měny navzájem, vymezil jsem jejich hlavní podstatu a typické znaky, tak aby je mohl čtenář od sebe navzájem odlišit. Dále bylo zapotřebí pojednat o právní úpravě této problematiky, kde jsem 51
dospěl k závěru, ţe se jedná o téma, které není doposud dostatečně legislativně zpracováno, alespoň, co se digitální měny týče, protoţe o elektronických penězích se zákon o platebním styku zmiňuje. Dle mého názoru ani tento institut není legislativně dostatečně zajištěn, protoţe se nachází pouze v zákoně o platebním styku a to okrajově. V závěru této kapitoly jsem se snaţil vysvětlit na základě komparace a analýzy jednotlivých institutů, proč se mohou elektronické peníze označovat za peníze a proč digitální měna (kryptoměna) nemůţe být měnou. Spolu s tím jsem na závěr dodal, ţe jsem zastáncem elektronických peněz, protoţe se jedná o institut, který jde s dobou a to hlavně s vývojem IT. Jsem toho názoru, ţe elektronické peníze mohou ušetřit spoustu času a o ten v dnešní době jde.
52
Literatura A) Odborná literatura: BAKEŠ, M., KARFÍKOVÁ, M., KOTÁB, P., MARKOVÁ, H. a kol. Finanční právo. 6. upravené vydání. Praha : C. H. Beck, 2012. 549 s. SCHLOSSBERGER, Otakar, SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3. přepracované a doplněné vydání. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a. s., 2007. 435 s. BERAN Jiří. In BERAN Jiří a kol. Komentář k zákonu o platebním styku. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011. 676 s. ELIÁŠ, Karel a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou. 1. vydání. Ostrava: Sagit, 2012. 1119 s. KALABIS, Zbyněk. Bankovní služby v praxi. 1. vydání. Brno: Computer Press a. s., 2005. 148 s. MÁČE, Miroslav. Platební styk: klasický a elektronický. 1. vydání. Praha: Grada Publishing a. s., 2006. 220 s. MRKÝVKA, Petr a kol. Finanční právo a finanční správa. 1. díl. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004. 404 s. SCHLOSSBERGER, Otakar. Platební služby. 1. vydání. Havlíčkův Brod, a. s.: Management Press, s. r. o., 2012. 325 s. JÁNOŠÍKOVÁ, Petra, MRKÝVKA, Petr, TOMAŢIČ, Ivan et al. Finanční a daňové právo. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009. 528 s. PAPOUŠKOVÁ, Z., a kol. Peníze v právu a ekonomice. Olomouc: Iuridicum Olomoucense, o.p.s., 2015. 253 s. SAMUELSON, Paul. Anthony. NORDHAUS, William. Dawbney. Ekonomie. 2. vydání. Praha: Vydavatelství Svoboda. 1995. 1012 s. BANNOCK, Graham. MANSER, William. The Penguin International Dictionary of Finance. Londýn: Penguin Books, 1990. 330 s. REVENDA, Zbyněk. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 4. dopl. vyd. Praha: Management Press, 2005. 423 s. JÍLEK, Josef. Peníze a měnová politika. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2004. 742 s. REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3. aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011. 558 s. BARÁK, Josef. a kol. Zákon o bankách. Komentář a předpisy související. Praha: Linde, 2003. 480 s. 53
B) Časopisy: DRACHOVSKÝ, J. Finanční věda. Praha: Všehrd, 1934, s. 6 PŮLPÁNOVÁ, S. Elektronické peníze a jejich úprava v České republice. In Český finanční a účetní časopis, roč. 2, č. 3. s. 56
C) Právní předpisy: Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněţních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech, ve znění pozdějších právních předpisů Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 62/2004 Sb., kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování, ve znění pozdějších předpisů Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2007/64/ES, o platebních sluţbách na vnitřním trhu Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/110/ES, o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetném dohledu nad touto činností Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1781/2006 ze dne 15. listopadu 2006 o informacích o plátci doprovázejících převody peněţních prostředků Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 98/26/ES, o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/44/ES Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 924/2009 ze dne 16. září 2009 o přeshraničních platbách ve Společenství a zrušení nařízení (ES) č. 2560/2001
54
D) Judikatura Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. února 2011 č. j. 1 Afs 91/2010-45
E) Internetové zdroje JOPEK, David. Právní regulace bezhotovostního platebního styku [online], 24.10.2007 [cit. 2015-08-12]. Dostupné na http://pravniradce.ihned.cz/c4-10078240-22286300-F00000_d-pravni-regulacebezhotovostniho-platebniho-styku FINANCE. Encyclopædia Britannica Online [online]. Encyclopædia Britannica Inc., 2016. [cit. 201602-28]. Dostupné na . FINANČÍ GRAMOTNOST: Útraty a platby [online]. [cit. 2015-08-14]. http://www.nenechsedojit.cz/platebni-styk
Dostupné na
FIALOVÁ, Běla, Nový zákon o platebním styku zrychlí převody a zruší některé poplatky [online], 2.9.2009 [cit. 2015-08-16]. Dostupné na OKRESNÍ HOSPODÁŘSKÁ KOMORA JABLONEC N. NISOU: Od prosince platí nové omezení plateb v hotovosti [online]. [cit. 2015-08-27]. Dostupné z: http://www.ohkjablonec.cz/od-prosinceplati-nove-omezeni-plateb-v-hotovosti.aspx PRÁVNÍ RÁDCE: Omezení plateb v hotovosti [online]. [cit. 2015-08-16]. Dostupné na http://pravniradce.ihned.cz/c1-14535290-omezeni-plateb-v-hotovosti NOVOTNÝ, Radovan. Hotovost (ne)patří do muzea. Kdy zmizí hotové peníze?: [online]. [cit. 2015-0827]. Dostupné na http://www.mesec.cz/clanky/hotovost-ne-patri-do-muzea-kdy-zmizi-hotovepenize/ MAŠKOVÁ, Monika. Nový zákon o platebním styku [online]. [cit. 2015-08-16]. Dostupné na http://www.epravo.cz/top/clanky/novy-zakon-o-platebnim-styku-57207.html SKOK, Petr. Poradce pro platební karty. Měšec.cz [online], 2004 [cit.2016-02-12]. Dostupné na http://www.mesec.cz/poradna/platebni-karty-zima-2004/259/ REDAKCE PENÍZE.CZ: Co dělat když ztratíte platební kartu [online]. [cit.2016-02-12]. Dostupné na http://www.penize.cz/15748-co-delat-kdyz-ztratite-platebni-kartu ČNB: Věstník [online]. [cit. 2015-09-09]. Dostupné na https://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/vestnik/1994/downloa d/v_1994_22.pdf ZÍDEK, Petr. Platební karty: Peníze z umělé hmoty [online]. [cit. 2015-09-10]. Dostupné na http://platebnikarty.info/penize-z-umele-hmoty/
55
CERVANOVÁ, Anna. Právo pro podnikatele [online]. 2014 [cit. 2016-03-19]. Virtuální měna a povinnosti poskytovatelů. Dostupné na http://pravopropodnikatele.cz/virtualni-mena-a-povinnostiposkytovatelu/ SOMMEROVÁ, Klára. Kryptoměny v praxi. Výzva pro právní regulaci. Epravo.cz [online]. 2015 [cit. 2016-03-18]. Dostupné na http://www.epravo.cz/top/clanky/kryptomeny-v-praxi-vyzva-propravni-regulaci-96942.html JAVŮREK, Karel. Kryptoměna, to není jen bitcoin. Ţivě.cz: [online]. Praha, 2013 [cit. 2016-03-20]. Dostupné na http://www.zive.cz/clanky/kryptomena-to-neni-jen-bitcoin/sc-3-a171821/default.aspx SLÍVA, Jakub. Digiměny [online]. 2015 [cit. 2016-03-20]. New York zveřejnil konečnou verzi BitLicence. Dostupné na : http://digimeny.cz/new-york-zverejnil-konecnou-verzi-bitlicence/
56
Shrnutí Tato diplomová práce pojednává o platebním styku. Jejím obsahem je zejména vymezení platebního styku a analýza jednotlivých institutů, které s ním bezprostředně souvisejí. Práce si klade za cíl nastínit význam platebního styku ve společnosti, poskytnout charakteristiku jeho základních pojmů a upozornit na jejich vzájemné vazby, ale v některých případech také nedokonalosti tohoto odvětví. Zabývá se organizací platebního styku s ohledem na jeho povahu a podstatu. Práce se dále zabývá právní úpravou platebního styku na území České republiky v souvislostech s předpisy EU. Analyzuje vnitrostátní právní úpravu, kde konkrétně přibliţuje, v čem spočívá přínos přijetí nového zákona o platebním styku. V neposlední řadě je podrobněji rozebrán jeden z aktuálních institutů patřícího do platebního styku, kterým jsou elektronické peníze. Práce vychází především z aktuálních právních předpisů, judikatury soudů, odborných publikací a odborných článků.
Abstract This thesis will focus on the financial system of payments. The content is mostly defining the payment system and analysis of individual financial institutes, to whom they are connected to. The aim of my thesis is to show and provide information of how the financial system of payments operates within a society, outline the main characteristics and terms used and then point out strengths, but also shortcomings of this financial sector. Furthermore, this thesis will also focus on an organization's system of payments in consideration with it´s terms and fundamental operations. In addition, it will focuses on legal aspect of the payments system in the Czech Republic, in accordance with the law and EU regulations. The thesis will analyse domestic law arrangement, it will show the benefit of accepting new law policy concerning financial system of payments. In the final part of this thesis, I will discuss in detail actual functions and operation of electronic finance payment system in the Czech Republic. Information provided in this thesis is based on actual law norms, jurisdiction, financial expert publications and articles.
57
Klíčová slova Finanční právo, finance, měna, peníze, platební styk, hotovostní platební styk, bezhotovostní platební styk, smlouva o účtu, vnitrostátní právní úprava, evropská právní úprava, platební karty, elektronické peníze
Key words Financial law, finance, currency, money, payments, cash payments, cashless payment, a contract on account national legislation, European legislation, credit cards, electronic money
58