Louky: biodiverzita a management Třeboň 20. – 21. 3. 2010
Abstrakty zvaných přednášek
1
Dlouhodobé následné efekty po aplikaci hnojiv na travinná společenstva: důsledky pro obnovu druhově bohatých luk Michal Hejcman Katedra Ekologie, Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita, Praha - Suchdol Resilience je schopnost ekosystému navrátit se do původního stavu po odeznění narušení. V tomto příspěvku shrnuji naše zkušenosti s resiliencí růných typů travních porostů po přerušení aplikace hnojiv. Následné efekty mohou být různě dlouhé na různých travních společenstvech a také různě dlouhé po aplikaci různých živin. Změny v druhové skladbě porostu, půdních vlastnostech a v chemickém složení biomasy vyvolané aplikací vápníku (Ca) a fosforu (P) mohou v alpinských travních porostech trvat až desetiletí nebo mohou být i nevratné. V našich pokusech na hřebenech Krkonoš jsme zaznamenali zvýšenou dostupnost Ca a P v půdě 40 a 65 let po přerušení hnojení. V nižších polohách v méně extrémních půdních a klimatických podmínkách byly následné vlivy hnojení na travní ekosystémy patrné podstatně kratší dobu, a to od několika let po zhruba dvě desetiletí. Obnova druhově bohatých travních porostů po přerušení hnojení je proto dlouhodobý a náročný proces.
2
Zásobní cukry v podzemních orgánech lučních rostlin – Klíč k poznání koexistence na druhově bohaté louce? Štěpán Janeček Úsek ekologie rostlin, Botanický ústav, AV ČR, Třeboň Luční polopřirozené porosty představují druhově bohatá společenstva, jejichž bohatost je udržována pomocí tradičního kosení či pastvy. Existuje více přístupů, pomocí kterých se snažíme popsat a zdůvodnit koexistenci velkého počtu druhů v lučních společenstvech. V dnešní době se nejvíce uplatňují pohledy na luční společenstva, které lze shrnout do dvou kategorií 1/ Klasický vegetační přístup založen na popisu vegetace a parametrech jako je počet jedinců či produkce biomasy; 2/ Funkčně ekologický přístup, kdy se snažíme najít jednotlivé adaptivní znaky rostlin, které jim umožňují na loukách perzistovat. Existuje však i další, do značné míry opomíjený pohled, a tím je pohled „ekonomický“, kdy můžeme pohlížet na jednotlivé rostliny jakožto na samostatně hospodařící entity, které se uplatňují v rámci společenstva. Tento přístup se neomezuje pouze na růstové charakteristiky, ale bere v úvahu i další ekonomické parametry jako je tvorba zásob. Právě kompetice mezi tvorbou zásob a růstem nutí rostlinu vybrat si strategii, která nemusí být vždy ideální. Toto platí ve velké míře právě na člověkem obhospodařovaných loukách, kdy rostliny přicházejí díky kosení či pastvě o velkou část svých investic do růstu. Rozrůznění rostlinných investičních strategií zřejmě vede i k separaci nik jednotlivých druhů. Vzhledem k nedostatku empirických studií na úrovni společenstev však můžeme o mechanizmech koexistence založených na „ekonomickém“ pohledu pouze spekulovat. V přednášce bude prezentováno několik dílčích studií založených na datech o tvorbě zásob cukrů a diskutovány výsledky ve vztahu ke koexistenci lučních druhů.
3
Rušení hranic, aneb proč se za management luk nemusíme omlouvat Martin Konvička Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, České Budějovice Entomologický ústav BC AV ČR, České Budějovice Ač se to může zdát bizarní, středoevropské ochraně přírody trvalo poměrně dlouho, než prosadila nutnost aktivní péče o louky, pastviny a jiná nelesní stanoviště. Zápas vedený v 80. letech byl v 90. letech vybojován, je nehynoucí zásluhou botanicky profilovaných ochranářů, že nám uchovali zbytky nelesní flory a vegetace. S přibývajícími zkušenostmi a hlavně bohatnutím ochrany přírody, se situace zkomplikovala. Chyby při péči o chráněná nelesní stanoviště způsobovaly ochuzení zoologické složky společenstev. Kritická situace nastala v nechráněné krajině, kde podmínky agroenvironmentálních opatření, jež by mohly radikálně zlepšit situaci nelesní bioty, tuto - snad právě s výjimkou rostlin radikálně zhoršují. Péče o rezervace a o nechráněnou krajinu představuje spojené nádoby, rezervace obklopené biologickou pouští jsou odsouzeny k mizení druhů. Management nelesních stanovišť opomíjel fundamentální rozdíly mezi rostlinami a živočichy v habitatových nárocích. Živočichové jsou unitární organismy, každý zásah do jejich prostředí způsobuje částečnou mortalitu. Zpravidla využívají více časově i prostorově disjunktních zdrojů. V tradiční krajině tyto problémy kompenzovali pohyblivostí, umožňující dynamické přežívání metapopulací. Mobilita však bývá omezená, proto se v živé krajině různé zdroje musely objevovat v těsné blízkosti a s vysokou frekvencí. Současná zglajchšaltovaná krajina umožňuje přežití jen hrstce přizpůsobivých, zpravidla mobilních druhů. Péče o rezervace nemůže pouze kopírovat tradiční management, ale musí zajistit víc – musí do omezeného prostoru natěsnat různorodost podmínek staré krajiny. Protože většina živočichů dosahuje nejvyšších populačních denzit při mírném zanedbání péče, proplouvá management rezervací mezi pomyslnou Scyllou a Charybdou. Uzavřu obecnější úvahou, kde se středoevropská nelesní biota vzala a kde by žila v hypotetické krajině bez člověka. Druhy dnešních bezlesí by zde normálně žily, ale obývaly by jiná prostředí, než dnes. Naše představy o nelesní vegetaci jsou ovlivněny stavem krajiny na přelomu 19. a 20. století, v době konstituování moderní fytocenologie. Ta je pro ochranu biodiverzity dobrým sluhou, ale nesmí se stát zlým pánem.
4
Faktory určující diverzitu arbuskulárních mykorhizních hub v lučních ekosystémech Zuzana Sýkorová Oddělení mykorhizních symbióz, Botanický ústav AV ČR, Průhonice Arbuskulární mykorhiza (AM) je symbióza půdních mikroskopických hub z kmene Glomeromycota s kořeny rostlin. V přírodě je velmi rozšířená – lze ji nalézt téměř u všech vyšších rostlin, včetně kulturních plodin. Asociace s AM houbami zlepšuje příjem minerálních živin (zejména fosforu) a vody hostitelskými rostlinami, zvyšuje odolnost proti kořenovým patogenům, těžkým kovům či extrémním hodnotám pH. Hyfy mykorhizních hub jsou velmi důležité také pro stabilizaci půdy a hrají tedy podstatnou roli ve vodním režimu a v prevenci půdní eroze. Diverzita AM hub na určitém stanovišti v terénu může být stanovena buď mikroskopicky na základě morfologie spor v půdě, anebo molekulárně biologicky ze spor i houbového mycelia kolonizujícího kořeny či půdu. Rychle se rozvíjející molekulární metody dnes umožňují také objevování morfologicky dosud nepopsaných druhů AM hub, jejich rozlišení a kvantitativní stanovení dokonce na úrovni izolátu. Luční ekosystémy patří vedle tropických pralesů v celosvětovém měřítku k místům nejvyšší druhové rozmanitosti AM hub. Společenstva AM hub v kořenech různých druhů rostlin na jedné louce se často liší, tzn. společenstvo AM hub je v rámci malého území významně ovlivněno složením rostlinného společenstva a naopak. Některé druhy AM hub považujeme za vzácné a pravděpodobně specializované na zcela určité podmínky, jiné nacházíme opakovaně v podobných, i když geograficky vzdálených ekosystémech. Další druhy AM hub jsou naopak považovány za generalisty, vytvářejí symbiózu s mnoha různými druhy vyšších rostlin na nejrůznějších stanovištích po celém světě. Bylo také prokázáno, že některé druhy AM hub jsou rychlí kolonizátoři nových stanovišť (jako jsou např. pravidelně oraná pole), zatímco jiné preferují ustálené ekosystémy jako například právě druhově bohaté louky. Vztah rostlin a AM hub je tedy velmi komplexní – konkrétní přínost arbuskulární mykorhizy je závislý na druhu či izolátu AM houby, ale také na druhu hostitelské rostliny a podmínkách prostředí. Zjednodušeně lze ale shrnout, že přítomnost a vysoká diverzita AM hub v půdě zvyšuje produktivitu a diverzitu rostlinných společenstev na daném stanovišti, což značně přispívá ke zvýšení jejich stability.
5
Abstrakty přednášek
6
Čím je omezováno rozšíření poloparazitické rostliny kokrhele menšího (Rhinanthus minor)? Petr Blažek Katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, České Budějovice Kokrhel menší (Rhinanthus minor) je považován za hojnou luční rostlinu. V posledních několika desetiletích však pomalu z běžné krajiny ustupuje a hojný zůstává pouze v některých územích. Pomocí vysévacího experimentu jsem se pokusil objasnit jeho absenci na lokalitách pomocí omezené šiřitelnosti jeho semen a zároveň prověřil různé faktory, které by mohly omezovat rozšíření kokrhele. Zjistil jsem, že se semenáčky mohou dobře uchytit na poměrně vlhkých místech s malým množstvím opadu a živin. Zdá se tedy, že místa s podmínkami vhodnými pro výskyt kokrhele v běžné krajině stále existují. Jde většinou o louky, které jsou pravidelně koseny. Přesto se kokrhel na těchto místech nevyskytuje. Nabízí se několik vysvětlení, pro jejichž řádné ověření však neměl experiment vhodné uspořádání. Nejdůležitějším z nich je nejspíše nevhodná doba seče. Kosení v době květu může totiž kvůli jednoletosti rostliny vést k velmi rychlému vymírání populací kokrhele. K tomu dochází na intenzivněji využívaných loukách, kde je první seč prováděna časněji. V tomto případě navíc většinou není pokosená biomasa na místě sušena na seno, ale odvážena na siláž. Semena po pokosení nemají možnost dozrát při sušení sena, čímž se ještě posouvá kritický termín seče. Vymírání by měla zpomalovat semenná banka, která se však u kokrhele netvoří žádná nebo jen krátkodobá (zde je pravděpodobně významná meziroční variabilita).
7
Poznámky k organizaci a ekonomice údržby podmáčených luk Milan Daďourek Sdružení Krajina, Žďár nad Sázavou Sdružení Krajina se praktické péči o podmáčené louky věnuje od roku 2001, v současnosti pravidelně udržuje cca 150 ha. Management podmáčených luk je mj. věcí správné organizace, vhodné technologie a dostupných zdrojů. Těmto aspektům se při plánování managementu často věnuje nedostatečná pozornost. Vzhledem k omezeným managementovým prostředkům a nízkým sazbám AEO je v praxi důležité vědět vedle „co?“ a „proč?“ také „jak?“ a „kde uspořit?“ Obhospodařování podmáčených luk je možné rozdělit na (1) organizaci a kontrolu, (2) kosení, (3) vyklízení = shrabování, stahování, kupování, (4) nakládku a odvoz, (5) další využití hmoty. Za primární je třeba považovat další využití hmoty. Dobré zkušenosti jsou s využitím v zemědělské prvovýrobě a kompostováním. V úvahu připadá řízené tlení, peletování, využití při výrobě bioplynu, při přepracování bioodpadů atd. Z hlediska výsledku pokosu je výjimečný křovinořez, použití ostatních strojů je záležitost spíše zázemí a terénu. Strništěm za malou bubnovou sekačkou a malou lištovou sekačkou se takřka neliší. Kosení lze diverzifikovat prostorově, časově i kombinacemi. Největší část prací představuje stahování hmoty mimo podmáčenou louku. Využít je možné latě, plachty, koně, tažený vozík a další. Problémem bývá místní poškození drnu, které ale není vždy nežádoucí. Náklady stahování výrazně mění vzdálenost, překážky a vyšší vlhkost hmoty. Ta je naopak žádoucí pro svoz. Nákladnost obecně dále ovlivňuje množství hmoty, míra degradace louky, velikost plochy, termínování zásahu a počasí. Ke snížení nákladů přispívá asanace zanedbaných částí, nejvýše roční perioda sečí, řešení stahovacích a svozových tras, omezení zbytných specifik a větší termínová volnost. Důležitou otázkou je: „Existuje vůbec pro dané místo jeden ideální termín a metoda?“ Ve vztahu k využití Agroenvironmentálních opatření na podmáčených loukách lze nalézt mnohá negativa: nepoměrně nízká sazba, kurzová rizika, rizika neúměrných sankcí, ztráty ploch v LPIS a krátké termíny fixované na pět let. Posledně jmenované přinášejí i riziko poklesu biodiverzity.
8
Efekt dlouhodobého mulčováni na druhovou a funkční bohatost na živinami chudé horské louce ve střední Evropě Jiří Doležal1,2, Zuzana Mašková3, Francesco de Bello1, Jitka Klimešová1, Jan Květ2,4, František Zemek4 1) Úsek ekologie rostlin, Botanický ústav AV ČR, Třeboň 2) Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, České Budějovice 3) Správa NP a CHKO Šumava, Sušice 4) Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR, České Budějovice Druhově bohaté luční porosty patří ve střední Evropě k nejvíce ohroženým biotopům. To se týka i horských luk, kde tradiční způsoby obhospodařování (kosení a pastva) se ekonomicky příliš nevyplácí. V posledních letech se často nechavá pokosená a nadrcená biomasa na louce rozložit a je otázkou jak toto mulčování a přisun živin z rozkladající se biomasy muže ovlivňovat luční diverzitu, produkci biomasy a úživnost půd. Na tyto otázky se snažil odpovědět dlouhodobý experiment probíhajíci v letech 1997-2009 na lokalitě Zhůří v NP Šumava. Kromě druhové skladby a produkce biomasy byly zkoumany změny druhových vlastnosti mezi plochami, které byly mulčované, tradičně kosené a opuštěné. Výsledky ukazují divergenci v druhovém složení i skladbě funkčních vlastností a to především na mulčovaných plochách. Floristické a funkční změny byly patrné až po 5-6 letech po založení pokusu, což dokumentuje potřebu dlouhodobých pokusů k zachycení pomalých změn v horských podmínkách. Mulčované plochy měly větší počet druhu, větší podíl bylin a menší zastoupení trav než kosené a opuštěné plochy. Mulčování podpořilo existenci nektěrých vzácnějsích druhů, které nejsou schopné dlouhodobě přežívat v nekosených plochách s dominancí trav. Mulčované plochy mělý větší produkci nadzemní biomasy než kosené plochy, což indikuje postupnou oligotrofizaci, která není zmírněna přísunem živin z mulče. Rostliny v mulčovaných plochách měly vetší podíl listového dusíku a specifickou listovou plochu. Naše výsledky ukazují, že mulčovaní představuje možnou alternativu k tradičnímu způsobu hospodaření, tj. kosení, produkci sena a nasledné pastvě, která zamezovala oligotrofizaci a nižším výnosům.
9
Využití vegetace a Ellenbergových indikačních hodnot při studiu ekologie suchozemských plžů Jana Dvořáková, Michal Horsák Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Brno Společenstva suchozemských plžů vykazují velmi podobné rysy ekologických vlastností jako vegetace. Svou omezenou pohyblivostí a migrační schopností jsou plži, podobně jako rostliny, úzce vázáni na podmínky konkrétního stanoviště a reagují často na totožné gradienty prostředí. Tato práce se zabývá studiem společenstev rostlin a plžů lučních stanovišť CHKO Bílé Karpaty a propojuje dva přístupy ke studiu ekologie společenstev, které jsou jen zřídka využívány současně – botanický a zoologický. Vychází přitom z hypotézy, že pokud se stanovištní podmínky odrážejí v druhovém složení vegetace, bude možné právě vegetaci použít pro zpětnou charakteristiku těchto stanovišť a pro vysvětlení variability malakocenóz, které se vyskytují ve stejné časové rovině na stejných stanovištích. Hlavními cíli práce bylo: (i) analyzovat vybrané faktory, které ovlivňují druhové složení a druhovou bohatost společenstev suchozemských plžů a (ii) porovnat výpovědní hodnotu vegetace, Ellenbergových indikačních hodnot a měřených proměnných prostředí pro vysvětlení variability malakocenóz. Vápnitost a vlhkost stanovišť byly faktory, které vysvětlily nejvíce variability v druhových datech plžů. Ukázalo se, že tyto faktory ovlivňovaly druhovou bohatost a skladbu rostlinných i měkkýších společenstev ve vzájemné interakci. Z výsledků detrendované korespondenční analýzy (DCA) bylo dále patrné, že hlavní gradienty druhového složení vegetace a malakocenóz spolu úzce korelovaly (rS=0,771; p<0,001) a bylo tudíž možné je vysvětlit stejnými proměnnými prostředí. Užitím parciální korespondenční analýzy (pCCA) a rozkladu variance byla rovněž ověřena dobrá výpovědní hodnota druhového složení vegetace i Ellenbergových indikačních hodnot. Tato studie tedy ukazuje, že vegetace je velmi užitečnou proměnnou při studiu ekologie suchozemských plžů.
10
Vliv dominanty na resistenci a resilienci druhově bohaté louky vzhledem ke změně režimu kosení Michal Hájek1, Jitka Klimešová2, Leoš Klimeš2, Ivana Jongepierová3, Petra Hájková1, Zdenka Otýpková1, Martin Dančák4 1) Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Brno 2) Úsek ekologie rostlin, Botanický ústav AV ČR, Třeboň 3) Správa CHKO Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou 4) Katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Palackého, Olomouc Rozsáhlý šestiletý experiment na druhově bohatých loukách v NPR Čertoryje v Bílých Karpatech testoval vliv změny způsobu kosení luk na druhovou bohatost a druhové složení (tj. resistenci) tří typů luční vegetace lišících se dominantním druhem trávy (Bromus erectus, Molinia arundinacea, Calamagrostis epigeios) a v druhé fázi experimentu rovněž změny sledovaných parametrů po opětovné aplikaci původního režimu kosení (tj. resilienci). U společenstva s dominantním sveřepem nebyly změny statisticky průkazné, zatímco u produktivnějších společenstev s bezkolencem a třtinou nastala při změně intenzity a způsobu kosení průkazná změna v druhové bohatosti. Dvě produktivní společenstva se však lišila v resilienci, která byla rychlá v případě společenstva s třtinou, ale velmi pomalá v případě společenstva s bezkolencem. Změna způsobu kosení společenstev s bezkolencem se tak ukázala být riskantní pro zachování současné mimořádné druhové bohatosti bělokarpatských luk. Protože se signifikantní změny týkaly i dočasného přerušení kosení a kosení na vyšší strniště, která jsou v současnosti aplikovány kvůli ochraně bezobratlých, naše výsledky by měly přispět k lepšímu výběru ploch, na nichž bude změněný management aplikován.
11
Co ovlivňuje druhovou bohatost mokrých luk v Železných horách a jak to zjistit Jan Horník1,2, Štěpán Janeček1,2, Jitka Klimešová2, Jiří Doležal1,2 1) Centaurea, Slatiňany 2) Úsek ekologie rostlin, Botanický ústav AV ČR, Třeboň Biodoverzita společenstev je důležitým indikátorem jejich hodnoty z hlediska ochrany přírody. Jedním z často používaných parametrů popisujících biodiverzitu je růst počtu druhů s plochou. V naší studii jsme zkoumali jak je tento zajímavý vztah ovlivněn 1/ použitou metodikou (Arrheniova versus Gleasonova rovnice) 2/ Abiotickými faktory (obsah živin v půdě, podíl organického materiálu, pH, hladina spodní vody) 3/ biotickými faktory (Simpsonův index, celkový počet druhů na ploše, produkce nadzemní biomasy) a 4/ funkčními vlastnostmi klonálního růstu rostlin (délka života prýtu, persistence spojení mezi rametami, boční šíření a produkce ramet za rok). Data byla sbírána na 22 mokrých loukách v Železných horách. Počet druhů na jednotkové ploše byl pozitivně korelován s celkovým počtem druhů zaznamenaných na ploše a negativně s nadzemní biomasou a délkou života prýtu. Přírůstek druhů se zvětšující se plochou byl pozitivně korelován s celkovým počtem druhů a negativně s obsahem dusíku v půdě a se Simpsnovým indexem vyrovnanosti. Ze zjištěného vyplývá, že druhová bohatost našich zkoumaných společenstev je ovlivněna faktory u kterých bychom to mohli předpokládat (snad až na délku života prýtu), ale konkrétní výsledky závisely na použitých parametrech druhové bohatosti a na tom, která ze dvou rovnic byla použita. Tento výsledek naznačuje, že výběr rovnice může značně ovlivnit naše hodnocení druhové bohatosti.
12
Kořenové systémy čeledi Fabaceae Lucie Chmelíková Katedra Ekologie, Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita, Praha - Suchdol Morfologie podzemních orgánů rostlin je dána geneticky a zároveň je ovlivněna faktory prostředí. Výsledná stavba kořenového systému (= soubor všech kořenů rostlin bez ohledu na morfogenezi, dále jen KS) je tedy odezvou na podmínky prostředí. Lze předpokládat, že KS jednotlivých rostlin se utváří v závislosti na životní strategii rostliny. Zvolená čeleď Fabaceae je známá svým symbiotickém vztahem s bakteriemi rodu Rhizobium s.l., které jsou schopny využívat N2, což je u této čeledi významnou konkurenční výhodou v prostředí s nedostatkem NO3- a NH4+. Přítomnost těchto bakterií v půdě iniciuje vznik hlízek na kořenech. Při tvorbě hlízek hrají důležitou roli stanovištní podmínky, druh rostliny a kmeny rhizobií v půdě. V letech 2007 - 2009 bylo nasbíráno 230 rostlin 22 druhů čeledi Fabaceae, u nichž byly studovány a popsány morfologické znaky kořenových systémů spolu se znaky jejich hlízek. KS jednoletých rostlin byl jemné, často větvené a utvářel tzv. nitkovitý kořenový systém. Oproti tomu kořeny víceletých rostlin preferovaly alorhizní typ kořenové soustavy, utvářely menší množství laterálních kořenů, jejich KS dřevnatěl a sahal do větších hloubek. Dále byla pro tyto rostliny typická přítomnost oddenků, obnovovacích pupenů a tvorba adventivních prýtů. Mezi KS byla vysledována podobnost KS mezi jednotlivými druhy rostlin v rámci tribů (tribus Loteae, Vicieae) a následně také podobnost mezi rostlinami v rámci jednoho rodu (Melilotus spp., Medicago spp.).
13
Opylovači čertkusu lučního – vlivy prostředí a vlastností jednotlivých rostlin Zdeněk Janovský1, Dagmar Berneška Říhová2, Stanislav Vosolsobě3, Jan Ponert3, Anežka Pavlíková4 , Michael Mikát2 1) Katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta, Universita Karlova, Praha 2) Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Universita Karlova, Praha 3) Katedra experimentální biologie rostlin, Přírodovědecká fakulta, Universita Karlova, Praha 4) Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská universita, České Budějovice Navštěvovanost jednotlivých rostlin opylovači záleží na jejich schopnosti opylovače přilákat a také na celkových povětrnostních podmínkách. Rostliny přitom obvykle kvetou v mnohem širším spektru podmínek, než je optimum aktivity opylovačů. To, vzhledem k relativně krátké době receptivity blizen a uvolňování pylu, vytváří silný tlak na rostlinu, aby přilákala opylovače. V rámci našeho výzkumu jsme si proto položili otázky, zda jsou opylovači našeho modelového druhu ve své aktivitě více ovlivňováni vlastnostmi rostlin nebo aktuálními povětrnostními podmínkami a které vlastnosti jsou za lákání opylovačů zodpovědné. Náš modelový druh, čertkus luční (Succisa pratensis Moench), je typickým vytrvalým druhem oligotrofních bezkolencových luk s postupně rozkvétajícími strbouly modrých otevřených květů. Květy navštěvuje relativně široké spektrum generalistických opylovačů, v němž převažují pestřenky (Syrphidae, téměř 80% všech opylovačů). Dále jsou zastoupeny mouchy (Muscidae), masařky (Sarcophagidae), včela (Apis mellifera). Složení spektra se výrazně liší mezi lety i mezi lokalitami. Dva nejčastější opylovači, Eristalis tenax a E. interruptus, a méně i masařky jsou ovlivněni především vlastnostmi jednotlivých rostlin. Naopak aktivita much a včel se odvíjela především od aktuálních povětrnostních podmínek. Aktivita pestřenek Sericomyia silentis a Helophilus spp. je těžko predikovatelná. Tyto druhy vykazují bimodální denní aktivitu nepříliš vázanou na vlastnosti rostlin. Návštěva much a masařek v květenství trvala průměrně 2x déle než u ostatních opylovačů. Ukazuje se, že celková velikost květenství a stupeň rozkvetlosti rostliny působí nezávisle na sobě positivně na četnost opylovačů. E. tenax a E. interruptus rovněž reagují positivně na výšku lodyh. Dosavadní výsledky naší studie podporují hypothesu, že oba druhy rodu Eristalis, které se výrazněji soustředí na čertkus jako zdroj potravy, rozlišují jednotlivé rostliny na základě jejich vlastností více než ostatní generalističtí opylovači. Naše výsledky rovněž naznačují, že oproti původním předpokladům identita opylovače může být pro rostlinu velmi důležitá. Tento výzkum byl podpořen z prostředků grantu GAUK č. 155307.
14
Zatravňování orné půdy v CHKO Bílé Karpaty Ivana Jongepierová Správa CHKO Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou Díky změnám v agrární politice a socio-ekonomických podmínkách vzrostla v posledních 20 letech potřeba zatravnit nevyužívanou ornou půdy. Doposud bylo v CHKO Bílé Karpaty zatravněno přes 7,5 tisíce hektarů, a to buď komerčně dostupnými travními směsmi nebo i ponecháním polí spontánní sukcesi s pravidelným kosením. Od roku 1999 je používána i bělokarpatská regionální luční směs, kterou je každoročně zalučněno 30-60 ha orné půdy, celkem se jedná o téměř 500 ha na 35 lokalitách. Příprava této směsi byla zahájena v roce 1993, kdy bylo na zachovalých loukách sesbíráno sto lučních druhů trav a bylin a zkoušelo se jejich pěstování v kultuře. Zpočátku byla tato směs doplňována i o některé extenzívnější typy komerčních druhů trav, v posledních letech se již používá jen místní materiál, získaný kartáčovým sběračem. V letech 2000-2004 a v roce 2009 byly sledovány pokusné plochy na lokalitě Výzkum u Malé Vrbky, na kterých byly testovány různé způsoby zatravnění a v roce 2009 byla pomocí fytocenologických snímků sledována úspěšnost a vývoj všech ploch zatravněných regionální směsí na území CHKO Bílé Karpaty. Prezentovány jsou získané zkušenosti a dílčí výsledky provedených sledování.
15
Spolupráce ekologů se zemědělci – šance (nebo nezbytnost?) pro zlepšení stavu luk a pastvin ve volné krajině Jiří Koptík, Martin Střelec, Petra Konvalinková, Zuzana Veverková DAPHNE ČR – Institut aplikované ekologie, České Budějovice "Běžné" produkční louky a pastviny stojí tradičně poněkud na okraji zájmu ekologů a ochranářů. Je však zřejmé, že úspěšná ochrana luční biodiverzity nemůže být založena pouze na managementu nejcennějších lokalit v chráněných územích a je nutné se soustředit i na zlepšování stavu hospodářských porostů, v krajině jednoznačně převažujících. Oproti cenným porostům v ZCHÚ zde má pořád rozhodující slovo uživatel – farmář. Ten je dnes k základní péči o travní porosty motivován plošně formou dotací z agroenvironmentálních opatření, jejichž efekt je však v mnoha ohledech sporný. Postupně se proto prosazuje odklon od plošných opatření směrem k individuální spolupráci s farmáři, tzv. "faremnímu plánování". Základem faremního plánu je terénní sběr biologických dat (osvědčuje se kombinace botanických, ornitologických a entomologických dat), na základě nichž se poté navrhují konkrétní opatření v terénu – např. úprava termínu seče, ochrana mokřadu při seči nebo naopak jeho rozježdění, obohacování diasporami z druhově bohatých porostů apod. Během této práce musí biolog nejen kombinovat nároky různých skupin organizmů, ale také myslet na to, aby byl výsledný návrh pro farmáře z ekonomického a technologického hlediska realizovatelný. Brzy tak zjistí, že musí porozumět i řadě pro něj dosti vzdálených problematik jako např. otázce efektivity pojezdů zemědělské techniky, rozdílu mezi senem a senáží, zemědělské legislativě apod., aby chápal připomínky a podněty ze strany zemědělce a uměl je v návrhu zohlednit. Celkově představuje faremní plánování nikoli tvorbu jednorázové produktu – plánu, ale spíše postupný proces, založený na důvěře farmáře v odborníka-poradce a schopnosti rovnocenné diskuze během pravidelných konzultací. V současné době jsou v ČR faremní plány realizovány pilotně na malém počtu farem. Připravuje se však začlenění faremního plánování do nových agroenvironmentálních opatření, čímž by se z nich stal běžně použitelný a finančně podporovaný nástroj péče nejen o travní porosty, ale o celou zemědělskou krajinu.
16
Pokusy na lokalitě Ohrazení: co jsme zjistili, a co ještě nevíme Jan Lepš Katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, České Budějovice Lokalita „Ohrazení“ je vlhká oligotrofní louka obklopená z větší části lesy. Nachází se cca 15 km od Českých Budějovic, která nás začátkem devadesátých let zaujala velkou druhovou diverzitou (přes 30 druhů cévnatých rostlin na m2) a také výskytem řady ochranářsky zajímavých rostlin (např. Carex pulicaris, C. hartmanii, C. umbrosa, Gentiana pneumonanthe, Pedicularis sylvatica). Od roku 1994 zde probíhají manipulativní pokusy, které mají dvojí cíl – jednak demonstrovat důležitost managementu pro udržení vysoké druhové diverzity na loukách, a také objasnit mechanismy koexistence druhů a důležitost dominanty pro fungování rostlinného společenstva. Od r. 1994 probíhá „hlavní“ pokus, kde je ve faktoriálním uspořádání studován vliv kosení, hnojení a odstranění dominanty (které říkáme Molinia caerulea); každá z osmi faktoriáloních kombinací je ve třech replikacích. V současnosti jsou k dispozici data o druhovém složení v trvalých čtvercích 1m×1m, a ve čtvercích 50cm×50cm v síti podploch o velikosti 10cm×10cm v průběhu šestnácti let. To umožní např. studovat změny diverzity na různých prostorových škálách, nebo také prostorovou dynamiku. Zároveň jsou k dispozici data o uchycování semenáčů. Tento hlavní pokus je doplněn řadou dílčích pokusů, a také měřením „species traits“ pro důležité druhy. To, spolu s daty o složení společenstev umožňuje studovat tzv. „assembly rules“, tedy určitá pravidla složení rostlinných společenstev. V poslední době byla provedena řada vysazovacích a vysévacích pokusů, které mají za úkol charakterizovat případnou „dispersal limitation“ (popř. „seed limitation“) jako mechanismy určující složení rostlinných společenstev. Ve svém referátu se pokusím o sumarizaci toho, co jsme za dobu experimetnování zjistili, jaká jsou omezení našich dat, a jaké jsou možnosti případné generalizace. Dále se pokusím ukázat, co by z dat mohlo vyplývat pro praktický management, a co pro ekologickou teorii, a také zhodnotit experimentální design a použité přístupy, a z toho vyvodit poučení pro příští podobné experimenty.
17
Uhlík v biomase horské louky sečené, mulčované a ponechané ladem Zuzana Mašková 1, Jan Květ 2,3, František Zemek 3, Jiří Doležal 2,4 1) Správa NP a CHKO Šumava, Sušice 2) Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, České Budějovice 3) Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR, České Budějovice 4) Úsek ekologie rostlin, Botanický ústav AV ČR, Třeboň Na šumavské horské louce, 1150 až 1170 m n. m., jsme zkoumali vliv tří způsobů managementu – kosení a mulčování 1x ročně ve vrcholném vegetačním období a ponechání ladem – na vazbu uhlíku v rostlinné biomase nadzemní, podzemní a opadu. Pozadí pro tato data tvořily údaje o obsahu popelovin v uvedených frakcích biomasy. Pro roky 1998 až 2000 jsme zaznamenali sezónní změny v množstvích uhlíku (v g.m-2) obsaženého v uvedených frakcích biomasy. Nadzemní biomasa vázala uhlíku, podle porostní fenologické fáze, v porostu koseném (K) 25 až 240 g.m-2, mulčovaném (M) 42 až 258 g.m-2, ponechaném ladem (L) 44 až 275 g.m-2. Odpovídající data pro podzemní biomasu jsou: K 118 až 2513 g.m-2, M 123 až 3035 g.m-2, L 353 až 3435 g.m-2. Pro opad jsou data u K: 16 až 336 g.m-2, M: 46 až 452 g.m-2, L: 85 až 438 g.m-2. Dále jsme porovnali množství uhlíku vázaného v uvedených frakcích biomasy v předzásahové biomase všech tří variant v rocích 1998 až 2000 se stejnými údaji z roku 2007. Hypotéza, že zkoumané managementové zásahy nemají vliv na vazbu uhlíku v biomase, se téměř potvrdila pro pokusné varianty K a L, ale nepotvrdila se pro variantu M. S přihlédnutím ke změnám obsahu oxidovatelného uhlíku v půdě mezi roky 1998 a 2007 se potvrdila hypotéza, že dlouhodobě nastávají jen nevýrazné změny ve vazbě uhlíku v horském lučním ekosystému při aplikaci všech tří zkoumaných druhů managementu.
18
Obnova druhově bohatých lučních ekosystémů na výsypkách Anna Matoušů1, Jan Frouz2 1) Katedra biologie ekosystémů, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, České Budějovice 2) Ústav pro životní prostředí, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Praha Klasické rekultivace jsou zaměřeny zejména na zlepšení produkčních funkcí rekultivovaných ploch, v řadě případů však ani při kvalitním provedení rekultivací není zlepšení, především mimoprodukčních, funkcí krajiny zcela uspokojivé, zejména v oblasti obnovy biologické diverzity. Řada studií ukazuje, že na stanovištích ponechaných spontánní sukcesi dochází k vytvoření ekologicky stabilnějších a často i hodnotnějších porostů. Tato přirozená obnova funkčního společenstva na výsypkách je však velmi pomalý proces, který je ovlivňován mnoha faktory (nevhodný substrát, absence živin, diaspor, nevhodný nebo chybějící management). Lze zkombinovat obojí a zkrátit tak dobu obnovy a zároveň zvýšit kvalitu nového ekosystému? O alternativní způsob obnovy, přeneseně lze říci o rekonstrukci druhově bohatých lučních ekosystémů na výsypkách, se pokoušíme pomocí obnovy managementu a zvýšením přísunu diaspor pomocí přenosu svrchních vrstev půdy s drny (z louky z předpolí dolu) a přenosu lučního sena (z mezofilní louky). V současné době jsou v běhu 3 pokusy – přenesené drny z r. 1995, kde je od r. 2005 sledován vývoj vegetace na př. drnech a na výsypce v okolí drnů, a šíření rostlinných druhů z př. drnů do okolní výsypky, a podobný pokus z r. 2007, který byl zopakován ve snaze o podchycení počátku experimentu a vyzkoušení alternativní metody přenosu drnů, a dále pokus z r. 2007 s přenosem lučního sena na nerekultivovanou výsypku, jako alternativa k dosud neúspěšnému vysévání semen a nákladnému přenosu drnů. U všech pokusů jsou kromě kontroly zavedeny dva druhy managementu kosení nebo kosení s mulčováním. Obnova managementu je klíčová pro šíření lučních druhů na výsypku a potlačování nežádoucích druhů (především třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos)), nejúspěšnější obnova lučního společenstva je na přenesených drnech, dále pak po přenosu sena, méně úspěšné je vysévání, nebo šíření rostlin z přenesených drnů.
19
Ve kterých typech travních porostů je možný posun sklizně do letních měsíců, aniž by se snížila kvalita píce? Jan Mládek1, Michal Hejcman2, Stanislav Hejduk3 1) Katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Palackého, Olomouc 2) Katedra Ekologie, Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita, Praha - Suchdol 3) Ústav výživy zvířat a pícninářství, Agronomická fakulta, Mendlova univerzita, Brno Ochrana přírody často vyžaduje odložení sklizně biomasy v travních porostech do letních měsíců, dosud však existuje málo studií, které by sledovaly, jak tento odklad ovlivňuje agronomické charakteristiky – tj. produkci biomasy a kvalitu píce. Ve třech travních porostech v Bílých Karpatech byly ve třech termínech (začátek května, polovina června a konec června) odebírány vzorky prvního jarního nárůstu biomasy. V těchto vzorcích byly stanoveny proporce jednotlivých druhů z celkové biomasy, celková produkce biomasy v sušině, koncentrace hrubé vlákniny, obsah minerálních prvků (N, P, K, Ca, Mg) a stravitelnost organické hmoty in vitro. Z druhového složení vzorků a charakteristických znaků druhů z databází (BiolFlor, LEDA) byly vypočítány funkční charakteristiky společenstva vážené podílem druhů v biomase. Významné snížení kvality biomasy (pokles koncentrace N, P, K a stravitelnosti, nárůst koncentrace hrubé vlákniny) během sezóny bylo zaznamenáno v nejvíce produktivním a dlouhodobě neobhospodařovaném porostu (Bromion erecti), ale pozoruhodně již ne v dlouhodobě pasených porostech (Cynosurion cristati, Violion caninae), které se vyznačovaly sezónními změnami v dominanci, a to zejména zásadním zvýšením podílu nutričně hodnotných druhů jako Agrostis capillaris, Trifolium repens a T. pratense. Tato časová změna podílů druhů na celkové biomase byla kvantifikována nově vyvinutým měřítkem – community seasonal development index (CSDI). Sezónní vývoj funkčních charakteristik společenstva (krmná hodnota, LDMC, SLA) byl konzistentní s výsledky chemických analýz biomasy, tedy přístup využívající funkční znaky na hodnocení změn kvality biomasy může být používán jako levná alternativa drahých a pracných laboratorních analýz. Celkově lze konstatovat, že travní porosty s vysokou sezónní obměnou dominance umožňují odložení první sklizně do letních měsíců, aniž by byla snížena kvalita píce, což dle našich výsledků platí přinejmenším v prvním roce po změně z časně jarního na letní datum seče. Biomasa ze všech travních porostů byla z nutričního hlediska vhodná pouze pro nenáročná masná plemena skotu nebo ovcí nikoli pro mléčný skot.
20
Vliv chemických vlastností půdy na rozšíření Calamagrostis epigejos (L.) Roth v travních porostech Pavla Nedvědová Katedra Ekologie, Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita, Praha - Suchdol Calamagrostis epigejos je vytrvalá výběžkatá tráva, která expanduje do neobhospodařovaných travních porostů. Cílem této práce bylo zjistit, zdali je expanzivní chování ovlivněno chemickými vlastnostmi půdy. Studie byla provedena na bývalém a současném vojenském cvičišti Oldřichov u Písku. Na lokalitě bylo sebráno 80 vegetačních snímků a odebrány půdní vzorky, které byly dále analyzovány na obsahy rostlinnou dostupného (extrahováno Mehlich II roztokem) P, K, Ca, Mg a pH (CaCl2). Zastoupení C. epigejos v travním porostu nebylo signifikantně závislé na obsahu výše uvedených prvků a pH. Z toho vyplývá, že C. epigejos je tráva s širokou ekologickou valencí.
21
Druhová bohatost trávníků ze svazu Cirsio-Brachypodion a její příčiny Zdenka Otýpková, Kristina Meruňková Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Brno V důsledku souhry mnoha různých faktorů vznikly na některých místech v Evropě druhově bohaté louky, jež svou diverzitou daleko přesahují vzhledově podobné porosty na analogických stanovištích. Takovým příkladem mohou být louky ze svazu Cirsio-Brachypodion v Bílých Karpatech, vyhlášené svou druhovou bohatostí s více než 130 druhy na 100 m2, a jihomoravské trávníky řazené do stejného svazu, kde bývá na plochách o velikosti 100 m2 o 40–60 druhů méně. Přesto, že tyto rozdíly jsou velmi kontrastní, příčina vyšší druhové bohatosti v Bílých Karpatech dosud nebyla objasněna. Trávníky v obou oblastech byly studovány na plochách 1 a 100 m2, na kterých byly měřeny různé ekologické faktory (produktivita, půdní pH, conduktivita, hloubka půdy, půdní typ, pokryvnost a hloubka opadu, pokryvnost mechového patra apod.). Rozsahy faktorů (hloubka půdy, produktivita), obecně považované za klíčové faktory ovlivňující diversitu, byly v obou územích stejné, pouze trávníky na jihovýchodní Moravě jsou na půdách s vyšším pH. Další analýzy ukázaly, že diversita rostlin v obou území je řízena různými faktory. Vyšší diversita v Bílých Karpatech byla zjištěna na místech s vyšší biomasou bylin a na mělkých svazích, zatímco na jihovýchodní Moravě je vyšší diversita spojena s přítomností jílovitých půd a vyšší pokryvností mechového patra.
22
Historické změny ve využívání krajiny ve vztahu k rozloze travních porostů na příkladu podhorské vesnice Oldřichov v Hájích Jan Štrobach1, Vilém Pavlů1, 2, Lenka Pavlů1, Jan Gaisler1, Jan Mikulka1 1) Oddělení ekologie rostlin a herbologie, Výzkumný ústav rostlinné výroby, Liberec 2) Katedra Ekologie, Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita, Praha - Suchdol Cílem práce bylo studium historických změn ve využívání krajiny v podhorské vesnici Oldřichov v Hájích, Jizerské hory. Studované území (280 ha) je součástí katastrálního území Oldřichov v Hájích (10 km severně od Liberce) v podhůří Jizerských hor. Nadmořská výška je v rozmezí 350-450 m nad mořem, průměrná roční teplota 7,2o C a průměrný roční úhrn srážek 803 mm. Podkladem byly historické mapy z I. vojenského mapování (datování nezachováno, asi 1764-1783?), II. vojenského mapování (1831-1832), stabilního katastru 1843. Dále byly použity letecké snímky z let 1938, 1954, 1977, 1990, 2001 a 2009. Pro analýzu hospodaření období po druhé světové válce do současnosti byli vyslechnuti místní obyvatelé vesnice a bývalí vedoucí pracovníci státního statku. Zdrojem pro starší období byla dochovaná kronika obce Buschullsdorf (do roku 1946) a Oldřichov v Hájích (od roku 1946). Až do konce sedmdesátých let dvacátého století byla rozloha travních porostů pouze 30 % rozlohy z celkové zemědělské půdy a většinu tvořila orná půda, která byla do konce padesátých let mozaikovitě roztroušena. Zlom v obhospodařování nastal v období 1968-1970, kdy byl postaven kravín pro 175 krav a odchovna pro mladý skot (300 ks) a vybudován pastevní areál na 113 ha. Většina orné půdy byla převedena na travní porosty (louky 42%, pastviny 23% a příležitostně spásané louky 18%) a rozloha orné půdy klesla na 12% z celkové rozlohy zemědělské půdy. Po roce 1989 postupně klesaly stavy skotu a po krachu zemědělské farmy v roce 2003 poklesla rozloha pastvin na 7%. V současnosti je většina travních porostů 1 x sečena v polovině srpna pouze z důvodů dotačních titulů.
23
Pastevní selektivita ovcí a koz na druhově bohatých stepních trávnících Pavlína Pokorná Katedra Ekologie, Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita, Praha - Suchdol Cílem této práce bylo zjistit, zda se mezi ovcí a kozou vyskytuje významný rozdíl v jejich pastevním chování a potravním výběru. Data pro tuto studii byla sebrána na jižní Moravě v chráněné krajinné oblasti Pálava. K hodnocení vzorců pastevního chování zvířat bylo využito tří ukazatelů: celkového času stráveného denními aktivitami, průměrné délky úseků a frekvencí daného chování v pozorovacím dni. Denní aktivity byly rozděleny dle kategorií na pastvu, přežvykování, odpočinek a ostatní aktivity. Tyto aktivity se zaznamenávaly pomocí metody scan sampling u individuálních zvířat v pěti minutových intervalech od 6 hod. do 20 hod. v jednotlivých oplůtcích. Navíc byl sledován vliv prostředí jako je druhové složení porostu, svažitost a expozice pastviny, teplota vzduchu a druh rostliny, na kterém se zvíře páslo. Údaje o selekci jednotlivých druhů byly hodnoceny Jacobovým indexem selektivity. Pastevní chování poukazuje na zřetelný rozdíl z časového rozložení denních aktivit. Nejvíce času zvířata v průměru strávila pastvou (53%), o polovinu méně času trávila odpočinkem (26%) a nejméně se věnovala ostatním aktivitám (12%) a přežvykování (9%). V průměru se ovce pasou o čtvrt hodiny déle než kozy, to vysvětluje fakt, že kozy se více než systematickému spásání věnují spíše selektivnímu vyhledávání různých druhů rostlin. Na základě hodnot indexu selektivity je zřejmé, že kozy dávají přednost keřům a bylinám a významně se vyhýbají travám na rozdíl od ovcí. Výsledky této studie mohou napomoci pochopit pastevní chování a selektivitu pastvy více druhových stád a jejich dopad na biodiverzitu pastvin.
24
Biodiverzita Vlčích pramenů, Vyškovec, Bílé Karpaty Lubomír Pospěch ZO ČSOP Zachraň orchidej, Vyškovec Tradice přirozeně utvářeného přírodního bohatství Moravských Kopanic Bílých Karpat zasáhla poslední vlna kolektivizace a po r. 1974 převzetí hospodaření v krajině státními statky. Požadavkem doby byla intenzifikace výroby pícnin, tak scelování lučních parcel, odvodňování, letecké i pozemní přihnojování anorganickými hnojivy se stalo provozní praxí v krajině. Přestože po r. 1990 se od nastolené dynamiky zemědělské výroby upustilo, komplex prostředí kdysi unikátních bělokarpatských lokalit se jen ztěží vrací do původní podoby. Ani prosazovaný, plošně dotovaný agroenviprogram či ochranářská opatření nebyla jednoznačnou zárukou přirozené péče o krajinu Moravských Kopanic. Ale taky zůstala místa intenzifikací nedotčená, avšak původním hospodářem opuštěná, kde jeho práci rychle zastoupily sukcesni pochody. Deset let managementové a odborné práce ve vyjímečném refugiu biologické rezervace Vlčí prameny Vyškovec ukazuje, že cesta k obnovování někdejší druhové rozmanitosti Bílých Karpat stále existuje.
25
Ekologie obnovy luk v České republice: možnosti, omezení, příklady Karel Prach Katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, České Budějovice Úsek ekologie rostlin, Botanický ústav AV ČR, Třeboň Za komunistického režimu byla zhruba třetina luk a pastvin rozorána, od převratu v r. 1989 byla opět téměř třetina zatravněna a zatravňování dále probíhá. Ve stejném období bylo mnoho luk opuštěno, nebo jinak nevhodně obhospodařováno, což vedlo k jejich degradaci, nebo sukcesní přeměně v porosty dřevin. Obnovu luk můžeme rozdělit na 1) obnovu na orné půdě, 2) obnovu změnou managementu stávajících luk a 3) obnovu dřevinami zarostlých luk. Obnovu na orné půdě je možné provádět komerčními travními směsmi (z ekologického hlediska většinou nevhodné), regionálními travními směsmi (žádoucí ale drahé), nebo se můžeme spolehnout na spontánní sukcesi s včasným zavedením seče nebo pastvy (zdá se, že většinou funguje a navíc nic nestojí). Obnovu stávajících degradovaných luk můžeme ve většině případů zajistit zavedením vhodného managementu, tj. dobře načasovaným kosením či pastvou. Vykácení dřevin na již zarostlých loukách má smysl většinou jen maloplošně, formou ochranářského managementu tam, kde nám jde o zachování či obnovu populací ohrožených druhů či jejich společenstev. Hlavní společná omezení komplikující obnovu luk: (a) vysoký obsah živin (přehnojení) podporuje konkurenčně silné druhy, (b) ochuzený lokální i regionální species pool limituje spontánní uchycení cílových lučních druhů. Budou uvedeny konkrétní příklady obnovy.
26
Výskum rôznych spôsobov obnovy lúk: Zber a hodnotenie semien z poloprirodzených trávnych porastov v Bílých Karpatech Ivana Semanová1, Karel Fajmon2 1) Ústav zahradní a krajinářské architektury, Zahradnická fakulta, Mendelova univerzita, Lednice 2) Správa CHKO Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou Práca prináša najnovšie poznatky z oblasti obnovy lúk, pričom je pozornosť sústredená na zber semien z poloprirodzených trávnych porastov tzv. „kartáčovým“ spôsobom a ich následné hodnotenie. Výskum je súčasťou medzinárodného projektu Salvere „Polopřirozené travní porosty – zdroj pro vylepšování biodiverzity“, realizovaný v rokoch 2009-2011. Zdrojová plocha určená pre zber semien o rozlohe 95x46 m, rozdelená na 12 obdĺžnikov, tj. 3 opakovania, pričom sa v každom opakovaní strieda plocha kartáčovaná 1-krát a 3-krát za vegetačné obdobie, plocha bez zásahu a plocha určená pre zber zeleného sena, sa nachádza v CHKO Bílé Karpaty na Vojšických loukách u Malej Vrbky. Jedná sa o zväz Meso-bromion, z ktorého sa 3-krát za vegetačné obdobie zhruba v mesačných intervaloch zbierajú semená tzv. kartáčovým spôsobom. Na každej ploche sa vykonáva pred zberom semien fytocenologické snímkovanie a zisťovanie fenofáz rastlín, po ktorom nastáva zber semien kartáčovým strojom. Po poslednom zbere a dosušení nasledovalo preosievanie na hrubých sitách. Z každej preosiatej a zváženej varianty boli odobrané 4 vzorky určené pre analýzu semien, čím sme získali 48 vzoriek, ktoré boli ďalej čistené vo výskumnej stanici v Zubří. Po prečistení nasledovalo ručné triedenie semien podľa jednotlivých druhov rastlín, rátanie počtu kusov a ich následné váženie na laboratórnej presnej váhe na 3 desatinné miesta. Zo zistených údajov za rok 2009 vychádza najvhodnejší termín zberu mesiac júl, kedy vzorky obsahovali veľký počet semien ako tráv tak i bylín a zároveň boli i dostatočne druhovo bohaté. U bylín dominoval rod Galium, Linum catharticum, Plantago lanceolata a iné, z tráv dominoval Bromus erectus, Dactylis glomerata, Arrhenatherum elatius, ďateľoviny boli zaznamenané v malom počte, čo sa týka počtu kusov semien i počtu druhov. Pre vytvorenie regionálnej zmesi na výsev je ideálny zber v dvoch termínoch v mesiaci júl, čo zabezpečí nielen dostatočné množstvo semien ale i druhovú pestrosť regionálnej zmesi.
27
Databáze produkce biomasy travinných ekosystémů v ČR. Lenka Stará Katedra biologie ekosystémů, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, České Budějovice Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR, České Budějovice V rámci dlouholetého výzkumu travinných ekosystémů v ČR bylo od 60. let minulého století odebráno pracovníky nejrůznějších institucí velké množství vzorků ke stanovení biomasy, produkce či hospodářského výnosu travních porostů. Zdaleka ne všechna taková data však byla publikovaná v dostupných periodikách či monografiích. Přesto by mohla být velmi zajímavá pro plánování dalšího výzkumu. Cílem představované databáze je usnadnit vyhledávání a orientaci ve všech produkčních datech, která se dosud podařilo z různých zdrojů dohledat a přehledně uspořádat. V databázi jsou kromě vlastní stanovené biomasy vyplňovány následující atributy: botanické zařazení travního porostu, název lokality, nadmořská výška, souřadnice odběrových ploch, současný, případně i původní management, množství aplikovaných hnojiv, datum a metodika odběrů, fytocenologický snímek nebo soupis hlavních druhů, průměrné Ellenbergovo číslo pro vlhkost stanoviště, průměrné Ellenbergovo číslo pro úživnost stanoviště, zdroj dat, autor, reference. Obdobně jsou zpracovaná i data pro biomasu podzemní. V současné době je v databázi obsaženo zhruba 1300 záznamů pro biomasu nadzemní a 200 záznamů pro biomasu podzemní. Dohromady se podařilo dohledat nebo získat publikované i nepublikované údaje ze 185 lokalit v ČR, a to od roku 1966 až do současnosti. Vzhledem k tomu, že existují zejména metodické odlišnosti v zemědělském, botanickém a ekologickém výzkumu travinných ekosystémů, nebylo možné vypnit u každého záznamu všechny stanovené atributy. To ztěžuje přímé porovnání jednotlivých údajů mezi sebou. Přesto může databáze poskytnout cenné informace o fungování různých typů travinných společenstev při různém managementu a nabízí se i další využití těchto dat, např. ve spojení s dlouhodobými klimatickými daty.
28
Selektivita pastvy jalovic na heterogenním porostu svazu Cynosurion Zuzana Štětinová1, Michal Hejcman1, Pavla Hejcmanová2, Vilém Pavlů3 1) Katedra Ekologie, Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita, Praha - Suchdol 2) Katedra hospodářské úpravy lesů, Fakulta lesnická a dřevařská, Česká zemědělská univerzita, Praha - Suchdol
3) Oddělení ekologie rostlin a herbologie, Výzkumný ústav rostlinné výroby, Liberec Cílem této práce bylo zkoumat vliv intenzity pastvy a sezóny na pastevní chování a selektivitu jalovic na druhově bohaté pastvině v podhůří Jizerských hor. Studované varianty byly intenzivní (IG) a extenzivní pastva (EG) s cílovou výškou porosty 5 a 10 cm. Čtyři jalovice byly umístěny v IG a dvě v EG variantě. Pastva byla kontinuální od začátku června do poloviny září ve vegetačních sezónách 2008 a 2009. Zjišťované aktivity byly pasení, přežvykování, odpočinek a další aktivity. Selektivita pastvy byla zjišťována pomoci metody „scan-sampling“, kdy bylo zaznamenáváno v pětiminutových intervalech, jestli je spásán nízký (0-5 cm), střední (6-14 cm) nebo vysoký porost (15 cm a více) a dále zdali jsou spásány trávy nebo dvouděložné rostliny. K vyhodnocení selektivity pastvy byl použit Jacobův index selektivity. Obecné typy chování se lišily mezi oběma intenzitami pastvy zvláště v čase stráveném pasením a přežvykováním. V sezóně 2008 jalovice v IG variantě strávily více času pasením a méně času přežvykováním než zvířata v EG variantě. Jinak tomu bylo v roce 2009, kdy nebyl zaznamenán rozdíl v procentu času stráveného pasením mezi variantami, patrně v důsledku toho, že všechna zvířata měla dostatek potravy. Jalovice dávaly v obou sezónách přednost nízkým porostům trav a bylin naopak vysokým porostům se vyhýbaly. Jalovice v EG variantě upřednostňovaly pastvu nízkých porostů i přes jejich nepatrné zastoupení v EG oplůtcích. V reakci na snižování dostupnosti píce (výšky porostu) v průběhu sezóny jalovice zvyšovaly čas strávený pasením v obou variantách. Z toho vyplývá, že jalovice byly schopny reagovat na změny pastevních porostů změnami v pastevním chování.
29
Ekologie a kontrola obtížných plevelů travních porostů Rumex crispus L. a R. obtusifolius L. Lukáš Strnad, Kateřina Fričová Katedra Ekologie, Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita, Praha - Suchdol Šťovík kadeřavý (Rumex crispus L.) a šťovík tupolistý (R. obtusifolius L.) patří k nejobtížnějším plevelům travních porostů mírného pásma. Pro zemědělce v mírném pásmu je strach ze zaplevelení pozemků zmíněnými druhy hlavní překážkou přechodu od konvenčního k organickému zemědělství. Cílem naší studie bylo testovat vztah mezi dostupností živin a konkurenceschopností u obou šťovíků. V roce 2007 byl založen experiment na trvalém travním porostu s následujícími variantami aplikací hnojiv: kontrola (C), P, N, NP a NPK. V roce 2008 bylo vysazeno do každé plochy pokusu 5 rostlin obou druhů. Pokus byl uspořádán ve 4 úplných znáhodněných blocích a obhospodařován 2 sečemi. Charakteristiky (výška rostliny, počet listů) vysázených šťovíků byly měřeny v průběhu dvou vegetačních sezón. Dosavadními výsledky jsou naměřené signifikantní rozdíly v charakteristikách obou šťovíků v závislosti na dostupnosti živin. Druhy rostly podstatně lépe na N, NP a NPK variantách. Jasnějšího rozlišení bylo dosaženo měřením počtu listů. Konkurenceschopnost těchto dvou druhů rodu Rumex je tedy ovlivněna dostupností živin, přičemž právě to by mělo hrát důležitou roli ve vývoji metod k jejich kontrole.
30
31
Abstrakty posterů
32
Koncepce limitů celkového úbytku lučních stanovišť v Evropsky významné lokalitě Krkonoše Stanislav Březina1, Jiří Flousek1, Josef Harčarik1, Jan Vaněk1, Eva Chvojková2, Pavel Bauer3 1) Správa KRNAP, Vrchlabí 2) Občanské sdružení Ametyst, Plzeň 3) EKOBAU, Praha-Dubeč Tradičně obhospodařované luční porosty v Krkonoších jsou příkladem předmětů ochrany soustavy Natura 2000, které mohou být ohroženy kumulativními vlivy investičních záměrů. Zejména se jedná o kumulativní vlivy znamenající úbytek plochy těchto stanovišť jako jsou například stavby rodinných domů. Právě na tradičně obhospodařované louky bývají totiž umísťovány relativně maloplošné stavební záměry, které samy o sobě ukrojí nepatrný díl porostu ve srovnání s jejich celkovou regionální rozlohou, které ale zároveň mohou celkovou rozlohu lučních porostů významně redukovat v důsledku své četnosti. Při posuzování podle §45i nelze proto vyhodnotit vliv těchto jednotlivých záměrů jako významný. Pro posuzování vlivů kumulativních je ale nutno řídit se pokud možno ve všech relevantních případech jednotnou koncepcí. Na posteru se pokusíme přiblížit podstatné zásady při formulování „Koncepce limitů celkového úbytku lučních stanovišť soustavy Natura 2000 v EVL Krkonoše.“
33
Může mírná změna tradičního hospodaření na loukách změnit druhovou skladbu během sedmi let? Klára Čámská1, Hana Skálová2 1) AZV Příbram, Ministerstvo zemědělství ČR, Příbram 2) Botanický ústav AV ČR, Průhonice Užitek luk dnes již nespočívá v co největším výnosu sena, ale v produkci rentabilního množství kvalitního krmiva. Jeho kvalita je úzce spjata s druhovou bohatostí porostu. Ta je vedle přírodních podmínek ovlivněna dvěma zásahy - sečením a částečně i hnojením. Pokus měl ověřit základní hypotézu o vlivu mírné změny tradičního způsobu hospodaření na zvýšení druhové diversity v polopřirozených loukách mírného pásma v horizontu několika let. Pokus byl prováděn na trvalé trojsečné louce ve středních Čechách (okres Příbram, Střední Povltaví). V průběhu sedmi let byl studován vliv manipulace s termínem první seče a s hnojením dusíkem na druhovou pestrost, zaznamenávanou pomocí sedmistupňové Braun- Blanquetovy stupnice na plochách o velikosti 8,4 m2. Údaje byly zaznamenány třikrát během vegetační sezóny. Hnojení mělo za následek nárůst počtu druhů, časné sečení vedlo naopak k poklesu jejich počtu.; měnilo se také zastoupení skupin trávy/jeteloviny/ostatní dvouděložné byliny. U většiny trav uspíšení první seče vedlo k poklesu pokryvnosti, u jetele naopak pokryvnost rostla; u bylin byl nárůst především u letních (pozdějších) druhů. Na hnojení reagovaly kladně vyšší druhy trav a jetel plazivý, reakce bylin byla různá a závisela zřejmě na schopnosti druhů využít minerální dusík. Průkazně na interakci managementu a postupujícího času reagovaly Alopecurus pratensis, Festuca rubra, Luzula luzuloides, Trisetum flavescens, Trifolium repens a Taraxacum officinalis (s.l.). Hnojení dusíkem prodlouží výskyt druhů dominujících na jaře, zatímco při časnější první seči se dříve uplatní letní druhy. Na vyšší teploty reagovaly luční druhy většinou negativně, důležitější byl však dostatek srážek. Většina druhů rostla více za vyšších srážek. Naopak sucho vyhovovalo druhům Trifolium repens, Trisetum flavescens, Ranunculus acris a Stellaria graminea.
34
Vzácné druhy hub na loukách a pastvinách na Liberecku Jan Gaisler, Vilém Pavlů, Lenka Pavlů Oddělení ekologie rostlin a herbologie, Výzkumný ústav rostlinné výroby, Liberec Houby tvoří nedílnou součást travních porostů. Řada z nich, např. voskovky (Hygrocybe), vláknice (Entoloma), kyjankovité (Clavariaceae) a pazoubkovité (Geoglossaceae) patří mezi indikátory nenarušených travních porostů. Při průzkumech lučních i pastevních porostů na Liberecku v letech 2006-2009 jsme zaznamenali celou řadu těchto hub, výskyt byl významný zejména u kyjankovitých a pazoubkovitých druhů. Kyjankovité houby rostly spíše ve vyšším porostu (extenzivně spásané, méně často sekané nebo mulčované porosty i louky ponechané ladem). Naproti tomu voskovky rostly zejména na intenzivně spásaných, popř. častěji sekaných plochách. Pazoubky jsme nacházeli většinou na extenzivně obhospodařovaných plochách. Podmínkou výskytu ale byla dlouhodobá absence minerálního hnojení a obnovy porostů (cca 15-20 let). Na nejbohatším stanovišti (kyselé vlhčí pastvině s dominancí kostřavy červené a psinečku tenkého) byly zjištěny 3 druhy pazoubků, 7 druhů kyjankovitých a 6 druhů voskovek. Sedm z těchto druhů je zapsáno v Červeném seznamu hub (makromycetů) České republiky z roku 2006 a to Geoglossum glabrum, Clavaria falcata, Clavulinopsis luteoalba, Cl. subtilis, Hygrocybe pratensis, H. ceracea a H. insipida. Kromě druhů z indikačních skupin bylo v pastevním areálu nalezeno přes 25 dalších druhů hub. Při průzkumu na loukách v Libereckém kraji byly nejčastěji nacházenými druhy Hygrocybe conica, H. virginea, Clavulinopsis helvola, C. subtilis, Clavaria falcata a Geoglossum glutinosum. Pouze ojediněle byly nalezeny kriticky ohrožené druhy kuřinec šafránový (Ramariopsis crocea), kuřinec hezký (Ramariopsis pulchella), voskovka veselá (Hygrocybe laeta) a další ohrožené druhy pazoubek Cookeův (Geoglossum cookeanum), jazourek srstnatý (Trichoglossum hirsutum), voskovka šarlatová (Hygrocybe coccinea) a závojenka šedohnědá (Entoloma porphyrophaeum).
35
Prehistorický původ druhově bohatých luk Petra Hájková, Eva Jamrichová, Michal Hájek, Michal Horsák, Jan Roleček Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Brno Dlouhá historie extrémně druhově bohatých bělokarpatských luk, vyznačujících se mj. i disjunktními výskyty subkontinentálních druhů, je často předpokládána, přímé důkazy však chybí. Paleomalakologická data ukazují na kontinuální přežívání světlomilných druhů měkkýšů přes celý Holocén, nejsou však datována a nepřinášejí odpověď na mechanismus přežívání lesnatých období. Palynologická data jsou extrémně vzácná a byla interpretována spíše jako podpora pro středověký a novověký původ zdejších luk. Nález fosilního sedimentu u Velké nad Veličkou z období laténu se zachovalými pyly a makrozbytky měkkýšů a rostlin, datovaný do období laténu, ukázal, že už prehistorické zemědělství umožňovalo pestrou mozaiku biotopů, velmi podobnou současné krajinné struktuře. Ze starších období dosud nejsou sedimenty se zachovalými makrozbytky rostlin k dispozici. Současné rozšíření ochranářsky významných luk a subkontinentálních druhů však odpovídá rozšíření archeologických lokalit, které dokumentují lokální pravěké osídlení od neolitu, případně eneolitu a doby bronzové.
36
Okrajový efekt na vápnitých prameništích Eva Hettenbergerová, Michal Hájek Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Brno Pojem okrajový efekt se užívá v ekologii pro označení okraje dvou společenstev (ekotonu), ve kterém je většinou vyšší druhová diverzita. Ta může být způsobená odlišnými ekologickými podmínkami, mnohdy příznivějšími pro více druhů organismů. Cílem naší práce bylo prozkoumat změnu v druhové skladbě cévnatých rostlin a mechorostů na transektech probíhajích z vápnitých pramenišť do sušších luk. Výzkum probíhal na moravskoslovenském pomezí Bílých/Bielych Karpat. Z předběžných výsledků vyplývá, že druhové složení na transektech je silně závislé nejen na vlhkosti půdy, ale také na jejím pH a množství vápníku v půdě. Neprokázali jsme, že by ekotony byly druhově bohatší než jejich kontaktní společenstva, ale na druhou stranu mohou obsahovat druhy, které mají ekologické optimum převážně v těchto přechodových místech.
37
Přezimování širokolistých šťovíků Rumex crispus a R. obtusifolius Veronika Křišťálová, Michal Hejcman, Kristýna Červená Katedra Ekologie, Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita, Praha – Suchdol Širokolisté šťovíky Rumex crispus L. (šťovík kadeřavý) a R. obtusifolius L. (šťovík tupolistý) jsou řazeny mezi nebezpečné kosmopolitně rozšířené plevele převážně ekologického zemědělství. Jejich nekontrolovatelné šíření je řadí do skupiny invazních plevelů častých nejen na loukách, pastvinách a jinak zemědělsky využívaných plochách, ale i na ruderálních stanovištích např. zpustlá pole, krajnice dopravních komunikací nebo lesní mýtiny. Bylo vyzkoušeno mnoho biologických metod, které by šíření těchto plevelů omezily např. aplikace hmyzích zástupců a parazitických rzí, defoliace po odkvětu, zamezení disperze semen nebo „vypichování“ kořenů. Žádná z výše uvedených ekologických metod není spolehlivá, nebo je velmi namáhavá. Zajímavostí je, že mnoho českých zemědělců zaznamenalo ústup šťovíku kadeřavého ze zamořené pastviny po kruté zimě. Jedním z cílů této práce je zjistit odolnost šťovíků vůči mrazu a podpořit tak dosavadní znalosti o ekologii šťovíků. Není doposud specifikováno, zda Rumex crispus a R. obtusifolius jsou spíše monokarpické a víceleté nebo polykarpické druhy. Některé experimenty zaznamenávají vysokou mortalitu rostlin do 4 let od vysazení, naopak jiné ukazují na úhyn rostlin po první produkci semen. Bylo zjištěno, že na rozdíl od Británii a zbytku Evropy, vyžaduje Rumex crispus ve většině severoamerických populací přezimování, aby mohla nastat fáze kvetení. Na jaře 2008 byl založen nádobový pokus, ve kterém byl sledován životního cyklus šťovíků od výsevu až po produkci semen v závislosti na různé dostupnosti živin (kombinace N, P a K, celkem 10 variant hnojení). Šťovíky byly umístěny během celé vegetační sezony ve vegetační hale s přímým vlivem venkovních podmínek, během zimy nebyly květináče chráněny proti mrazu. Nejnižší naměřená teplota byla -13.2°C dne 3. ledna 2009. Na jaře 2009 byl vyhodnocen procentuální počet přezimujících rostlin. Přežilo 18% rostlin R. obtusifolius a 100% rostlin R. crispus všech variant hnojení. Žádná rostlina R. obtusifolius nepřežila ve variantě hnojení K, naopak více než 30% rostlin přežilo v kombinaci NP a NPK. U rostliny R. crispus nebyla zaznamenána žádná úmrtnost. Všechny rostliny R. obtusifolius vykvetly během první sezony zatímco R. crispus vykvetl až v sezoně druhé po přezimování v roce 2009. Vysoká mortalita rostlin R. obtusifolius může být spojena s nízkou resistencí proti nízkým teplotám, mrazu.
38
Vliv různé intenzity pastvy na strukturu porostu – nedopasky x spásané plochy Dita Halušková1, J. Hosnedl1, Vendula Ludvíková1, Vilém Pavlů 1, 2 1) Katedra Ekologie, Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita, Praha - Suchdol 2) Oddělení ekologie rostlin a herbologie, Výzkumný ústav rostlinné výroby, Liberec Cílem práce bylo vyhodnotit dlouhodobý vliv různé intenzity pastvy na druhovou diverzitu ploch s různou intenzitou spásání. Práce je součástí dlouhodobého pastevního pokusu, založeného v roce 1998 v Oldřichově v Hájích (Jizerské hory). Sběr dat probíhal na konci pastevní sezóny (září) roku 2007. Vzorky nadzemní biomasy (z kruhové plochy o poloměru 11,2 cm) byly náhodně odebrány v rámci intezivní pastvy (IG) a extenzivní pastvy (EG) ze třech kategorií plošek diferencovaných dle intenzity vypásání: i) intenzivně spásané plošky (int); 0 - 5 cm, ii) středně spasené plošky (mod); 5,5 10 cm, iii) extenzivně spásané plošky (ext); výška porostu nad 10,5 cm. Před odebráním biomasy byla zjišťována výška porostu (compressed sward height method) talířovým měřidlem. Z každé kategorie bylo odebráno 8 vzorků (s dvojím opakováním). Vzorky odebrané biomasy byly zmraženy na -20 oC a rozebrány do jednotlivých rostlinných druhů. Poté byly usušeny při teplotě 75°C na konstantní obsah sušiny a následně váženy. Testován byl vliv intenzity spásání na počet jednotlivých druhů rostlin, množství biomasy a zastoupení jednotlivých druhů ve stanovených výškových kategoriích porostu. Na lokalitě bylo zaznamenáno celkem 44 druhů vyšších rostlin Počet rostlinných druhů nebyl ovlivněn intenzitou spásání ani výškovou kategorií porostu (P = 0,401; P = 0,900). Hlavní složkou porostu byly trávy, z nichž nejvíce zastoupené v obou variantách byly druhy Agrostis capillaris a Festuca rubra. Velmi hojné bylo mechové patro převážně v intenzivně spásaných plochách v obou intenzitách pastvy. V kategorii int (IG i EG) bylo vyšší zastoupení Trifolium repens, ve variantě EG int také Taraxacum sp., naopak na nedopascích (ext) byla výrazněji zastoupena Deschampsia caespitosa, Lathyrus pratensis a Veronica chamaedrys. Statisticky průkazné bylo také zastoupení druhu Alchemilla vulgaris s nízkou dominancí na plochách IG int. Presence rostlinných druhů na pastvině je více závislá na výškové kategorii než na vlastní intenzitě pastvě.
39
Ekofyziologická odpověď lučních druhů na odlišný management kosení. Jana Macková1, Petr Macek1,2, Ondřej Mudrák1,2 1) Katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, České Budějovice 2) Úsek ekologie rostlin, Botanický ústav AV ČR, Třeboň Kosení je tradičním managementem středoevropských luk a odpověď rostlin na upuštění od managementu (nekosení) je druhově specifická. Na mokrých (lokalita Ohrazení, České Budějovice) a suchých (lokalita Čertoryje, Bílé Karpaty) loukách jsme zkoumali osm druhů vybraných dle jejich obliby kosení. Zaměřili jsme se na fotosyntetické charakteristiky lučních druhů v podmínkách dlouhodobějšího (ne)kosení. Během vegetační sezony jsme měřili světelné křivky, chlorofyl a/b a odebrali vzorky na isotopové složení uhlíku v listech před a po seči. Znatelné rozdíly jsme zaznamenali především u druhů suchých luk: rostliny v kosených plochách měly vyšší maximální rychlost fotosyntézy (Amax) a světelný saturační bod (Isat). Naopak jsme nezjistili vliv managementu na účinnost fotosyntézy (AQE) a světelný kompenzační bod (Γi). Podobné AQE naznačuje podobnou účinnost energetického využití u rostlin v kosených i nekosených plochách; rozdílné Amax naopak ukazuje na odlišné množství reakčních center (RC) na jednotku listové plochy. Vzhledem k tomu, že za nízké světelné intenzity určuje AQE rychlost fotosyntézy, zdá se, že vybrané druhy mají podobně výkonná RC ať už je louka kosená či ne. V důsledku to znamená, že rostliny nemohou jednoduše a rychle reagovat na změnu managementu (změnou Γi a AQE), ale mohou zvýšit Isat a Amax v době s velkou světelnou intenzitou tím, že navýší počet RC. Rostliny v kosených plochách navíc lépe využívají vodu (vodivosti průduchů se mění se světelnou intenzitou) oproti rostlinám v nekosených plochách, kde byla naopak vodivost průduchů poměrně stabilní. U druhů vyskytujících se v nekosených i kosených loukách je takováto plastická odpověď nutná k dlouhodobému přežití v obou typech managementu.
40
Vliv pastevního managementu na suché trávníky v CHKO Český kras Hana Mayerová1, Kateřina Čiháková1, Zuzana Münzbergová1,2 1) Katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta, Universita Karlova, Praha 2) Botanický ústav AV ČR, Průhonice Cílem projektu je popsat změny, které nastávají po zavedení pastevního managementu lokalit suchých trávníků v CHKO Český kras. Jedná se o společenstva ohrožená zarůstáním mezofilními druhy trav a křovinami, pro která je pastva jedním z doporučovaných opatření. Od roku 2005, resp. 2006, kdy byla pastva zavedena, je sledováno vegetační složení a počet druhů na lokalitách pomocí monitoringu trvalých ploch, které jsou odečítány vždy na jaře před pastvou. V roce 2010 jsou k dispozici výsledky po pěti letech pastvy. Ukazuje se, že vliv pastvy se značně liší mezi jednotlivými typy vegetace a hlavně mezi jednotlivými lokalitami. Přestože je rozdíl mezi pasenými a nepasenými plochami snadno okem viditelný, vliv pastvy na druhové složení se často pohybuje na hranici statistické průkaznosti. Co se počtu druhů týče, dochází k pomalému nárůstu počtu druhů na pasených plochách. Výsledky také ukazují, že značnou roli hraje načasování pastvy, sledován je především vliv na populace Pulsatilla pratensis a na nežádoucí Arrhenatherum elatius. Dále byly sledovány vlastnosti přítomných druhů; s pastvou prospívají druhy menší a spíše se působení pastvy vyhýbající, než pastvu tolerující. Zde je pravděpodobná souvislost s nižší intenzitou pastvy, hodnocenou pomocí úbytku biomasy na pasených plochách, a celkovým charakterem lokalit suchých stepních trávníků.
41
Vliv arbuskulárních mykorhizních hub (AMF) na uchycování rostlin na opuštěných polích Hana Pánková1, Jana Knappová1,2, Zuzana Münzbergová1,2, Miroslav Vosátka1 1) Botanický ústav AV ČR, Průhonice 2) Katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta, Universita Karlova, Praha Ekonomické změny posledních 20 let vedou v mnoha oblastech k opouštění zemědělských polí, na nichž dochází k sekundární sukcesi, která ale vede ke společenstvům s nižší rostlinou diverzitou než je diverzita na sousedních trávnících. Mnoho projektů se proto snaží upravit směr sekundární sukcese vyséváním cílových druhů na pole, ale mnoho těchto druhů není schopno na těchto polích přežívat. V této studii jsme pomocí terénního a zahradního experimentu testovali hypotézu, že snížená schopnost některých druhů přežívat na opuštěných polích je způsobena změnou AMF společenstva v půdě díky předchozímu hospodaření. V zahradním experimentu jsme vyseli 51 druhů ze suchých trávníků do 40 l květináčů naplněných půdou ze suchého trávníku. V terénu jsme označili dvacet 1x1m velkých čtverců. Jak v terénním, tak v zahradním experimentu jsme na polovinu variant aplikovali každý měsíc selektivní fungicid a každý rok měřili vegetační složení a počet AMF propagulí v půdě. Naše výsledky ukázaly, že na variantách ošetřených fungicidem se počet AMF propagulí v půdě prokazatelně snížil a tato změna ovlivnila druhové složení jak v zahradním, tak v terénním experimentu, kdy došlo ke snížení početnosti druhů jako např. Linum sp, Prunella grandiflora, Knautia arvensis. Na druhou stranu došlo k výraznému nárůstu početnosti trav a ostřic. Naše výsledky tedy ukazují, že neschopnost mnoha druhů růst na opuštěných polích může být způsobena změnami AMF společenstva v půdě.
42
Vliv dlouhodobého kosení versus opuštění na vegetaci horské louky (PolygonoTrisetion) Lenka Pavlů1, Vilém Pavlů1,2, Jan Gaisler1, Michal Hejcman1,2, Jan Mikulka1 1) Oddělení ekologie rostlin a herbologie, Výzkumný ústav rostlinné výroby, Liberec 2) Katedra Ekologie, Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita, Praha - Suchdol Cílem této studie bylo ukázat rozdíly v druhovém bohatství rostlin, diverzitě a struktuře porostu na horské louce (svaz Polygono-Trisetion) mezi jednou ročně kosenou (uprostřed července) a nekosenou variantou během 10 - letého experimentu. Pokus byl zahájen v roce 1999, kdy bylo v přírodní rezervaci Bukovec v Jizerských horách (Česká republika) založeno 5 trvalých párových ploch (5 x 5 m). Počet cévnatých rostlin s pokryvností vyšší než 1% zůstal v průběhu experimentu prakticky nezměněn, zatímco počet všech cévnatých rostlin (bez ohledu na pokryvnost) se významně zvýšil v kosené variantě. Podíl travin (vysokých i nízkých) a nízkých bylin byl významně vyšší v kosených plochách, pokryvnost vysokých bylin však byla vyšší v plochách neobhospodařovaných. Simpsonův a Shannonův index diversity i Simpsonův a Shannonův index vyrovnanosti byly podobné na začátku experimentu v obou variantách, po 10 letech trvání experimentu byly indexy významně vyšší ve variantách kosených. Kosení pozitivně ovlivnilo pokryvnost druhů Festuca rubra (vysoká travina), Agrostis capillaris, Anthoxanthum odoratum, Briza media (nízké traviny) a Trifolium repens (nízká bylina). Na druhou stranu byla potlačena pokryvnost druhů Cirsium heterophyllum, Geranium sylvaticum, Hypericum maculatum (vysoké byliny), Trisetum flavescens a Luzula luzuloides (vysoké traviny). Pokryvnost některých druhů, např.: Bistorta major, Veronica chamaedrys, Potentilla erecta, Achillea millefolium zůstala nezměněna.
43
Jak se snažíme zvýšit bidiverzitu krkonošských luk? Pomozte nám odpovědět na otázky. Klára Pohlodková, Tomáš Janata Správa KRNAP, Vrchlabí Poster „Practical Management of Krkonoše Meadows“ nabízí pohled do světa praktického managementu prostřednictvím v terénu pořízených fotografií, které mají společné hlavní téma – péči o druhově bohaté krkonošské louky. Pastva ovcí, šetrná seč, údržba vodního režimu, výřezy náletových dřevin, boj s invazními rostlinami či redukce nepůvodních klečových porostů jsou jen částmi mozaiky opatření, jež Správa KRNAP zajišťuje cíleným managementem již od roku 1991. Ve snaze o obnovu a údržbu luk vyvstávají praktické otázky: Jak přesvědčit vlastníky půdy, aby se o louky starali? Kam s nevyužitou biomasou? Jak navýšit počty pasených zvířat na horách? Doufáme, že takto představené téma bude vhodným prostředím pro společnou tvůrčí debatu všech přítomných odborníků. K této debatě poslouží i druhý poster s pracovním názvem „Pomozte nám odpovědět na otázky“. Tento poster by mohl být i předchůdcem výše zmiňovaného, ale spíše z něj extrahuje ty nepodstatnější otázky, které Správa KRNAP předkládá vědecké obci jako potenciálnímu řešiteli ryze praktických otázek (používání chemických prostředků v boji proti invazivním rostlinám, scénáře vývoje biot při zastavení aplikace herbicidů na invazivní či expanzivní plevele, mulčování jako nouzový způsob hospodaření, řízená disturbance biotopů hostících druhy disturbanci vyžadující atd.).
44
Opuštěné opukové stráně v okolí Střemošic (okr. Chrudim) – současný stav a možnosti obnovy Pavla Ráčková, Romana Prausová Katedra biologie, Pedagogická fakulta, Univerzita Hradec Králové Pro oblast Střemošic a širšího okolí je typická přítomnost geomorfologického fenoménu opukových strání. Největší plochy jsou zalesněny, hojně se také vyskytují travní společenstva (svazy Bromion erecti, Cirsio – Brachypodion pinnati, Arrhenatherion elatioris). Vzhledem k reliéfu (svahy) jsou velké plochy dlouhodobě neobhospodařované. Společenstva se nachází v různých fázích degradace, což se projevuje nízkou druhovou bohatostí šířením expanzivních, nitrofilních druhů rostlin a křovin. Cílem práce bylo provést na základě botanického průzkumu travních společenstev zhodnocení jejich aktuálního stavu a navrhnout opatření pro jejich obnovu. Pro zmapování vegetace byly v terénu použity standardní metody (fytocenologické snímkování, soupisy druhů, mapování vegetačních formací). Data byla statisticky vyhodnocena (CANOCO, TWINSPAN). Výsledky terénních prací a statistických analýz ukázaly, že ve studovaném území se nachází na poměrně velké rozloze (cca 13 ha, 39%) travní společenstva, která z naprosté většiny leží ladem. I přes dlouhodobou absenci hospodaření jsou společenstva stále poměrně druhově bohatá. Jsou zde ovšem místy zřetelné náznaky sukcese, jež má charakter různých degradačních stádií. Celkem bylo zaznamenáno 9 ohrožených druhů Červeného seznamu (PROCHÁZKA 2001), z toho jeden druh chráněný (Vyhláška 395/1992 Sb.). Analýzy snímkového materiálu ukázaly určitou nevyhraněnost společenstev z pohledu fytocenologické klasifikace. Na základě zjištěných skutečností lze konstatovat, že realizací vhodných zásahů a především obnovou pravidelného hospodaření lze očekávat posílení druhové diverzity studovaných společenstev v relativně krátkém časovém horizontu.
45
Založení Základní organizace ČSOP Zachraň orchidej za účelem obnovy a ochrany květnatých orchidejových luk v obci Vyškovec, Moravské Kopanice, Bílé Karpaty Lenka Šejnohová, Lubomír Pospěch ZO ČSOP Zachraň orchidej, Vyškovec Květnaté orchidejové louky v Bílých Karpatech jsou označovány za nejcennější louky střední Evropy, které vznikly díky ukázkovému šetrnému hospodaření člověka v krajině v průběhu stovek let (citlivé odlesnění se zachováním remízků, zavedení jedné seče a pastvy). Po období socializace, kdy došlo ve velké míře ke znehodnocení těchto unikátních biotopů nálety dřevin, jsou tyto lokality zpětně obnovovány. V Bílých Karpatech se této činnosti věnuje řada institucí za spolupráce s vlastníky a dobrovolníky. Vedle Správy CHKO Bílé Karpaty se jedná o širokého spektrum neziskových organizací, mezi kterými hrají nezastupitelnou roli Základní organizace Českého svazu ochránců přírody. Za příklad lze uvést ZO ČSOP KOSENKA na Valašsku (např. obnova PR Bílé Potoky aj.) a ZO CŠOP Bílé Karpaty ve Veselí nad Moravou (např. obnova NPR Čertoryje). Na podzim roku 2009 byla v oblasti Moravských Kopanic v obci Vyškovec založena ZO ČSOP Zachraň orchidej, která je geograficky situovaná mezi ZO ČSOP KOSENKA a ZO CŠOP Bílé Karpaty, a plní tak jakousi doposud neobsazenou „niku“. ZO ČSOP Zachraň orchidej zapojuje do ochrany květnatých luk a rázu krajiny Moravských Kopanic široké spektrum lidí - místní obyvatele, studenty, odborníky i širokou veřejnost. Svou prací navazuje na výsledky při obnově luk na Vyškovci v PP Vlčí prameny. Jedná se o jarní orchidejové exkurze, letní seč kosou, tradiční kurzy řemesel aj. Nedílnou součástí naší činnosti je založení „Pozemkové spolku Orchidejové louky“, který si klade za cíl výkup lokalit, které jsou ohroženy novodobými „nálety“ - stavebním boomem 21. století -rekreačními chatami na „zelených loukách“, který se bohužel nevyhýbá ani bělokarpatských loukám ve 2. zónách CHKO Bílé Karpaty. Přemýšlíte nad tématem diplomové, disertační nebo habilitační práce pro sebe nebo pro své studenty? Nabízíme spolupráci od společného vymyšlení designu studie (nejenom botanické i zoologické) až po možnost ubytování za náklady v sídle ČSOP v 2. zóně CHKO Bílé Karpaty. Kontaktujte nás www.zachranorchidej.cz
46
Managementový experiment na podmáčených loukách Žďárských vrchů, zhodnocení po dvou letech. Adam Veleba Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Brno Práce se zabývá vyhodnocením managementového experimentu na podmáčených loukách ve Žďárských vrších. Ve spolupráci se Sdružením Krajina bylo na 10 lokalitách v roce 2007 založeno celkem 12 experimentálních ploch. Do každé experimentální plochy je zahrnuto 10 trvalých ploch, z nichž právě polovina je kosena. Na trvalých plochách byly v roce 2007 a 2009 zapsány fytocenologické snímky. Data byla převedena do databázových programů a následně byly statisticky vyhodnoceny změny, které ve vegetaci nastaly v důsledku absence pravidelné seče.
47
Seznam účastníků Bauer Petr – AOPK ČR, CHKO Labské pískovce, Teplická 424/69, 405 02 Děčín,
[email protected] Blažek Petr – Katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice,
[email protected] Blažková Denisa – Botanický ústav AV ČR, Zámek 1, 252 43 Průhonice,
[email protected] Březina Stanislav – Správa KRNAP, Dobrovského 3, 543 01 Vrchlabí,
[email protected] Cachovanová Lucia –
[email protected] Čámská Klára –AZV Příbram, Ministerstvo zemědělství ČR, Poštovní 4, 261 00 Příbram V,
[email protected] Daďourek Milan – Sdružení Krajina, Počítky 2, 591 01 Žďár nad Sázavou,
[email protected] Doanová Tereza – Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice,
[email protected] Dohnal Radomír – Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice,
[email protected] Doležal Jiří – Úsek ekologie rostlin, Botanický ústav, AV ČR, Dukelská 135, 379 82 Třeboň,
[email protected] Drašnarová Alena –Katedra ekologie, Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 – Suchdol,
[email protected] Dvořáková Jana – Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37, Brno,
[email protected] Fričová Kateřina – Katedra ekologie, Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 – Suchdol,
[email protected] Fajmon Karel – Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37, Brno a Úsek ekologie rostlin, Botanický ústav, AV ČR, Dukelská 135, 379 82 Třeboň,
[email protected] Gaisler Jan – Oddělení ekologie rostlin a herbologie, Výzkumný ústav rostlinné výroby, Rolnická 6, 460 01 Liberec,
[email protected] Hájek Michal – Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37, Brno,
[email protected] Hájková Petra – Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37, Brno,
[email protected]
48
Hans Vladimír –AOPK ČB, Náměstí přemysla Otakara II. 34, 370 01 České Budějovice,
[email protected] Hejcman Michal – Katedra ekologie, Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 – Suchdol,
[email protected] Hettenbergerová Eva – Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37, Brno,
[email protected] Horník Jan – Centaurea, Škrovád 48, 538 21 Slatiňany,
[email protected] Chlumský Jan – AOPK ČB, Náměstí přemysla Otakara II. 34, 370 01 České Budějovice,
[email protected] Chmelíková Lucie – Katedra ekologie, Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 – Suchdol,
[email protected] Janata Tomáš –
[email protected] Správa KRNAP, Dobrovského 3, 543 01 Vrchlabí Janeček Štěpán – Úsek ekologie rostlin, Botanický ústav, AV ČR, Dukelská 135, 379 82 Třeboň,
[email protected] Janovský Zdeněk – Katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta, Universita Karlova, Benátská 102, 128 41 Praha 2,
[email protected] Jersáková Jana – Katedra biologie ekosystémů, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice a Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR, Na Sádkách 7, 370 05 České Budějovice,
[email protected] Jírů Blanka –Správa CHKO Kokořínsko, Česká 149, 276 01 Mělník,
[email protected] Jongepierová Ivana – Správa CHKO Bílé Karpaty, Bartolomějské náměstí 47, 698 01 Veselí nad Moravou,
[email protected] Jůzlová Zuzana – Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice,
[email protected] Knotek Jaroslav – Ústav aplikované a krajinné ekologie, Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno,
[email protected] Kolářová Veronika – Správa NP a CHKO Šumava, odbor ekologie kulturní krajiny, 1. máje 260, Vimperk 385 01,
[email protected] Konvička Martin – Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice a Entomologický ústav BC AV ČR, Branišovská 31, 370 05,
[email protected] Koptík Jiří – DAPHNE ČR – Institut aplikované ekologie, Husova 45, 370 05 České Budějovice,
[email protected] Křišťálová Veronika – Katedra ekologie, Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 – Suchdol,
[email protected]
49
Květ Jan – Jihočeská univerzita, Přírodovědecká fakulta, Branišovská 31, 37005 České Budějovice a Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR, Dukelská 145, 37901 Třeboň,
[email protected] Lechner Jan – Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice,
[email protected] Lepš Jan – Katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice,
[email protected] Ludvíková Vendula – Katedra ekologie, Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 – Suchdol,
[email protected] Macek Petr – Úsek ekologie rostlin, Botanický ústav, AV ČR, Dukelská 135, 379 82 Třeboň a Katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice,
[email protected] Malinová Tamara – Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice a Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR, Na Sádkách 7, 370 05 České Budějovice,
[email protected] Marková Ivana – Správa Národního parku České Švýcarsko, Pražská 52, 407 46 Krásná Lípa,
[email protected] Mašková Zuzana – Správa NP a CHKO Šumava, Na Burince 339, 34201 Sušice,
[email protected] Matoušů Anna – Katedra biologie ekosystémů, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice,
[email protected] Mayerová Hana – Katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta, Universita Karlova, Benátská 2, 128 01, Praha 2,
[email protected] Mládek Jan – Katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Palackého, Šlechtitelů 11, 783 71 Olomouc,
[email protected] Mužíková Bronislava – Ústav aplikované a krajinné ekologie, Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 1, 61300 Brno,
[email protected] Nedvědová Pavla – Katedra ekologie, Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 – Suchdol,
[email protected] Otýpková Zdenka – Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37, Brno,
[email protected] Pánková Hana – Botanický ústav AV ČR, Zámek 1, 252 43 Průhonice,
[email protected] Pavlů Lenka – Oddělení ekologie rostlin a herbologie, Výzkumný ústav rostlinné výroby, Rolnická 6, 460 01 Liberec,
[email protected] Pavlů Vilém – Oddělení ekologie rostlin a herbologie, Výzkumný ústav rostlinné výroby, Rolnická 6, 460 01 Liberec,
[email protected]
50
Pecháčková Sylvie – Západočeské muzeum v Plzni, Kopeckého sady 2, 301 00 Plzeň,
[email protected] Pivoňková Lenka – Krajský úřad Plzeňského kraje, Odbor životního prostředí, Škroupova 18, 306 13 Plzeň,
[email protected] Pohlodková Klára – Správa KRNAP, Dobrovského 3, 543 01 Vrchlabí,
[email protected] Pokorná Pavlína – Katedra ekologie, Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 – Suchdol,
[email protected] Pospěch Lubomír – ZO ČSOP Zachraň orchidej, Vyškovec 62, 687 74,
[email protected] Prach Karel – Katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice a Úsek ekologie rostlin, Botanický ústav, AV ČR, Dukelská 135, 379 82 Třeboň,
[email protected] Ráčková Pavla – Katedra biologie, Pedagogická fakulta, Univerzita Hradec Králové Rokitanského 62, 500 03 Hradec Králové 3,
[email protected] Semanová Ivana – Ústav zahradní a krajinářské architektury, Zahradnická fakulta, Mendelova univerzita, Valtická 337, 691 44 Lednice,
[email protected] Staňková Pavla – Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice,
[email protected] Stará Lenka – Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice a Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR, Na Sádkách 7, 370 05 České Budějovice,
[email protected] Strnad Lukáš – Katedra ekologie, Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 – Suchdol,
[email protected] Sýkorová Zuzana – Oddělení mykorhizních symbióz, Botanický ústav AV ČR, Zámek 1, 252 43 Průhonice,
[email protected] Šejnohová Lenka – ZO ČSOP Zachraň orchidej, Vyškovec 62, 687 74,
[email protected] Šlechtová Anna – AOPK, Nuselská 34, 140 00 Praha 4,
[email protected] Štětinová Zuzana – Katedra ekologie, Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 – Suchdol,
[email protected] Těšitel Jakub – Katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice a Úsek ekologie rostlin, Botanický ústav, AV ČR, Dukelská 135, 379 82 Třeboň,
[email protected] Urbanová Hana – Správa CHKO Kokořínsko, Česká 149, 276 01 Mělník,
[email protected] Válová Věra – Správa CHKO Kokořínsko, Česká 149, 276 01 Mělník,
[email protected]
51
Veleba Adam – Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37, Brno,
[email protected]
Organizace: Pod záštitou České společnosti pro ekologii organizuje: Klimešová Jitka, Úsek ekologie rostlin, Botanický ústav, AV ČR, Dukelská 135, 379 82 Třeboň,
[email protected] Mudrák Ondřej, Úsek ekologie rostlin, Botanický ústav, AV ČR, Dukelská 135, 379 82 Třeboň,
[email protected]
52