leden 2012
Šrí Šrí Rádhá Góvinda Gaudíja Math
Všechna sláva Šrí Guruovi a Šrí Gaurángovi!
ana katha na baliba ana katha na suniba sakali kahiba paramartha prarthana kariba sada lalasa abhista-katha iha bina sakali anartha Nikdy se nezapojím do světských řečí, ani jim nebudu naslouchat. Budu mluvit pouze o Absolutní Pravdě. Nechť se s nadšením nezajímám o nic jiného, než o konečný cíl života – to je moje stálá modlitba. Všechno ostatní je nežádoucí (anártha). Šríla Naróttama Dása Thákura (Šrí Prema Bhakti-čandriká)
Amrita Vání
Šríla Prabhupáda Bhaktisiddhánta Sarasvatí Někteří lidé říkají: „Čas jsou peníze.“ Mají pravdu? Idea „Čas jsou peníze“ není správná. Lepším motem je „Čas je drahocenný“. Místo přemýšlení o tom, jak nám život neboli čas skýtá příležitost pro naše krátkodobé hmotné radosti, bychom měli veškerý čas, který máme, použít ve službě Pánovi a tím jej zduchovnit. O vlastní duchovní růst se musíme starat i navzdory tomu, že jsme zaneprázdněni různými světskými činnostmi. Když nepoužíváme peníze správným způsobem, jenom zvýší naše anárthy a prodlouží naši hmotnou existenci. K tomu, abychom použili „naše“ vlastnictví pro službu Nárájánovi, Pánovi všeho bohatství, je zapotřebí inteligence. Vlastnictví je otcem požitku. Proto by mělo být obětováno Pánovi Mádhavovi v Jeho službě. Pokud nepoužijeme naše těžce vydělané peníze pro duchovní účely, potom nás tyto peníze zrujnují. Budeme degradováni a nakonec se setkáme se smrtí. Peníze nás nechají zapomenout na Boha, neboť hmotný požitek dláždí cestu destrukce. Bohatí lidé často šetří svoje těžce vydělané peníze pro svoje potomky. Ti však obratem veškeré bohatství v momentě zneužijí, čímž se vydávají na cestu do pekla a posílají tam také svoje předky. •1•
„Přivlastňování si objektů, jež se nevztahují ke Krišnovi, je naše největší nemoc.“ •2•
Duchovní život - jízdenka jedním směrem Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža
U
chazeč by neměl přistupovat k duchovnímu mistrovi se zpáteční jízdenkou. Šríla Bhaktisiddhánta Prabhupáda říkával: „Přišel jsi sem s označenou zpáteční jízdenkou.“ Nesmíme přistupovat k duchovnímu mistrovi s tímto postojem. Spíše bychom si měli myslet, že jsme již viděli všechno, že máme dostatečnou zkušenost s tímto dočasným světem, a že neexistuje nic, o co bychom se ještě v tomto světě ucházeli. S tímto jasným vědomím bychom měli přistoupit ke Guruovi. To je jediný způsob, jak žít. Tento svět je dočasný. Neexistuje žádný způsob, žádná možnost života zde, ačkoliv vůle žít je přirozenou tendencí všude. „Chci jen žít a zachránit se. Běžím ke skutečnému útočišti.“ S takovouto naléhavostí přinese žák svému duchovnímu mistrovi potřebné věci pro oběť. Nepřijde ke svému duchovnímu mistrovi pouze, aby mu způsobil potíže, ale přistoupí k němu již zásoben vlastními potřebami. Přijde k němu s vlastní postelí a zavazadlem. Ne, že svému duchovnímu mistrovi prokáže laskavost tím, že se stane jeho žákem a on tak získá jméno a slávu. •3•
A jaké bude postavení duchovního mistra? Bude zběhlý ve zjevené pravdě, ne v pouhých informacích. Z vyšší říše byla do tohoto světa rozšířena pravda v četných podobách, ale Guru musí mít určité, rozsáhlé, živé poznání. Musí mít obšírné poznání o zjevené pravdě a vždy musí praktikovat skutečný duchovní život. Všechny jeho činnosti jsou spojeny s duchem, ne se světským světem. Je ve spojení s Brahmanem, sférou, která pojímá vše, která je základní bází všeho (brahmanistham). Ne, že žije životem obyčejného smrtelníka. Vždy žije v transcendentální sféře a udržuje spojení s touto sférou po celý svůj život. Cokoliv dělá, dělá pouze s tímto vědomím. To je znění Upanišad. V Šrímad-Bhágavatamu (11.3.21) je řečeno: tasmad gurum prapadyeta jijnasuh sreya uttamam sabde pare ca nisnatam brahmany upasamasrayam Mája znamená mylnou představu. Žijeme uprostřed miskoncepce. Naše chápání prostředí je založené na zcela špatném pochopení řady idejí a myšlenek. V absolutním smyslu nemáme správnou koncepci ničeho. Naše ideje jsou všechny relativní. Naše provinční sobectví bylo vnuceno okolnímu prostředí a my žijeme pod tímto falešným nepochopením. Když zjistíme, že vše kolem je dočasné a že všechno pomine, poté, s touto náladou, budeme cítit potřebu obrátit se na Gurua, božského rádce a učitele, s úmyslem dotazovat se. •4•
Absolutní Pravdu musíme hledat skrze skutečný proces, jinak půjdeme špatnou cestou a budeme říkat: „Ó, nic zde není, není to skutečné.“ •5•
„Co je pro mne nejvyšší dobro?“ S tímto dotazem se obrátíme na duchovního mistra. A na koho se obrátíme? Na osobu, která je nejen zběhlá v učení zjevených Písem, ale která také přišla do kontaktu se zjevenou pravdou. Osoba, která je obeznámena se skutečným cílem Písem, která má praktickou zkušenost a je upevněna v čistém vědomí, je pravý Guru. Člověk by měl přistoupit k takovému rádci, aby se mu ulevilo, aby pochopil jaký je nejvyšší prospěch ve světě a jak ho dosáhnout. Toho je zapotřebí. To je skutečné. To není imaginární. A současně je to obtížné. Absolutní Pravdu musíme hledat skrze skutečný proces, jinak půjdeme špatnou cestou a budeme říkat: „Ó, nic zde není, není to skutečné.“ Jen tehdy, když budeme následovat tento skutečný proces porozumění pravdě, zakusíme skutečnou povahu božskosti.
Vnitřní zrak
Óm Višnupáda Šrí Šrímad Bhakti Vaibhava Purí Gósvámí Mahárádža Adhókšadža, transcendentální, je to, co nelze chápat a zrealizovat našimi hmotnými smysly. Je pět smyslů, kterými získáváme poznání – uši, oči, nos, jazyk a kůže. Například když spíš a po těle se ti prochází mravenec, okamžitě se probudíš, přestože ho nevidíš. •6•
Transcendentální poznání je ovšem těmito smysly nepoznatelné. Smysly nedokáží vnímat transcendentální poznání, které se nachází mimo dosah jejich vnímání, chápání a realizací. Tohle zrealizovat nedokáží. Cokoliv jsme jimi schopni zrealizovat, je omezeno hmotou. Transcendence ovšem není hmota. Je duchovní, a proto ji nejsme ani já, ani ty schopni spatřit. Jak jí tedy spatřit, jestliže ani užití všech našich smyslů k jejímu pochopení nestačí? Můžeš ji pochopit pouze tehdy, když se Mu odevzdáš •7•
a obdržíš Jeho požehnání. Skrze Jeho požehnání můžeme dojít pochopení. Jiné cesty není! Jiné cesty není! Chemické laboratoře se pravdy dobrat nemohou. To, co svojí vědou ustanoví, není skutečná pravda. To je jen přechodná, proměnlivá pravda. Skutečná pravda je ovšem něco, co nelze zmenšit ani zvětšit. Něco, co zůstává navěky takové, jaké to je. K realizaci Pána takového, jakým je, je nutné získat Jeho požehnání. A co tohle požehnání znamená? Vezměme si příklad Bilvamangaly Thákury, autora Krišna-karnámrity. Nejdříve choval silnou náklonnost k jedné prostitutce. Za temné a deštivé noci překročil řeku s pomocí mrtvoly plující po řece. Konečně dorazil k domu, v jehož prvním patře spala. Chtěl se k ní dostat, ale nevěděl jak. Našel provaz, s jehož pomocí se dostal dovnitř. Když ho uviděla, řekla mu: „Proč jsi přišel? Zapomněl jsi na vlastní smrt, kterou právě objímáš? Přišel jsi, abys mě objal. Nestaráš se o vlastní smrt a ke svému příchodu jsi se dokonce nezdráhal použít mrtvolu. Jak ses sem vyšplhal?“ „Našel jsem lano.“ Vzala si lampu a šla se podívat. „To není lano, to je had. Držel jsi se velkého hada. Kvůli poutu ke mně jsi na všechno zapomněl. Kdybys tak byl přitahován k Svrchovanému Pánu Krišnovi, mohl bys svůj život učinit svatým.“ Bilvamangala to okamžitě pochopil a opustil ji. Vydal se k jednomu sádhuovi a přijal od něho sanjás. Potom došel k závěru: „Tyto oči jsou hlavní příčinou mého pouta k tomuto světu. Vypíchnu si je.“ Stal se slepcem a jeho niternou touhou bylo spatřit a •8•
zrealizovat Krišnu. Pociťoval od Něho velké odloučení, a plakal a plakal jako Rádhárání: „Kde je Krišna?“ Tak, jako naříkal v náladě Rádhárání po osmnáct let Čaitanja Maháprabhu v Purí. Aby dosáhl Pánovy milosti, podrobil se přísnému odříkání a nakonec napsal Krišna-karnámritu. Odešel do Vrindávany a zůstal v ní osmdesát let. Neustále opakoval Krišna-karnámritu a Pán Krišna sedával s ním. Ačkoliv neměl oči, ve svém nitru jasně věděl: „Ano. Můj Pán je tady. Vidím svého Pána.“ marah svayam nu madhura-dyuti-mandalam nu madhuryam eva nu mano-nayanamrtam nu veni-mrjo nu mama jivita-vallabho nu krsno yam abhyudayate mama locanaya „Je to amor nebo aura sladké záře? Je to zosobněná sladkost nebo životodárný nektar pro mysl a oči? Je to milenec, který rozpouští moje vlasy, milý mého života, mladičký Krišna, který se zjevil mým očím?“ (Krišna-karnámrita 68) „Na vlastní oči tu vidím stojícího Krišnu.“ To je nektar. Velmi jasně vysvětlil, že to je „nektar pro Krišnovy uši“, nikoliv pro naše uši. Krišna tam dokonce seděl, když Bilvamangala zpíval a naslouchal jeho slovům. A Krišna se ho zeptal: „Kam chceš jít?“ „Chci se dostat na to místo.“ Krišna svolil: „Vezmi si svoji hůl.“ Odvedl ho na to místo a pak mu řekl: „Ty zůstaň tady, Já teď odejdu.“ Bilvamangala •9•
• 10 •
Thákura Mu odvětil: „Dobrá. Nemám sílu k tomu, abych s Tebou bojoval, ale měl bys vědět, že jsem Tě spoutal ve svém srdci a nikdy Ti nedovolím, abys jej opustil.“ Krišna se ho zeptal: „Jak dlouho Mě tam hodláš nechat?“ „Musíš tam zůstat po milióny miliónů kalp. Spoutal jsem Tě, takže tam musíš zůstat. To je trest za Tvoji krádež. Celoživotní! Dopustil ses krádeže, tak si to teď odpykáš. Držím Tě. Spoutal jsem Tě ve svém srdci a nedovolím Ti ho opustit.“ Bilvamangala hovoří ke Krišnovi a vidí Ho, třebaže je slepý. To je transcendentální – vidí Krišnu, ačkoliv nemá oči. Oči nejsou médiem schopným spatřit Pána. Pán mu musel darovat vnitřní zrak. Teď může vidět celý svět, i když je slepý. Může vidět vše, duchovní svět a hmotný svět. Dokáže zrealizovat činnosti v obou světech. Jak tomu porozumět? Nayam atma pravacanena labhyo, argumenty Ho pochopit nelze. Na medhaya, ten, kdo vlastní vysokou inteligenci, dobrý mozek a paměť Ho také pochopit nedokáže. Stejně tak, jako znalec východních a západních filozofií. Kdo Ho tedy chápe? Yam evaisa vrnute tena labhyas, ten, kdo po tom prahne, kdo se odevzdal a dosáhl Pánova požehnání. Skrze Jeho požehnání Ho může poznat.
• 11 •
Setkání s Šrí Íšvarou Purím Čaitanja Bhágavata, Ádi-khanda, 11. kapitola Šríla Vrindávana Dása Thákura
D
ny naplněné studiem prožil Pán Višvambhara šťastně a radost matky Šačí se stále zvětšovala. V tom čase přišel v přestrojení do Navadvípu Šrí Íšvara Purí, jehož zaplavovala láska ke Krišnovi. Byl nejmilosrdnější a drahý Pánu Krišnovi. Když řízením prozřetelnosti dorazil k Advaitově domu, nemohl ho v převleku nikdo poznat. Pokorně se posadil blízko místa, kde Advaita Prabhu vykonával svou púdžu. Záře Vaišnavy nemůže být skryta jinému Vaišnavovi, proto se na něj Advaita Prabhu znovu a znovu díval. Tu Advaita řekl: „Drahý Prabhu, kdo jste? Myslím si, že jste vaišnavský sanjásí.“ Íšvara Purí odpověděl: „Jsem nižší než šůdra. Přišel jsem, jenom abych spatřil Tvá lotosová chodidla.“ Mukunda, který pochopil situaci, začal s velkou oddaností zpívat píseň o Krišnovi. Jakmile dolehl Mukundův zpěvu k jeho uším, klesl Šrí Íšvara Purí na zem. Slzy tekly nepřetržitými proudy z jeho očí a vlny jeho lásky se více a více zvětšovaly. Advaita Prabhu ho rychle vzal do náruče a celé Jeho tělo zvlhlo slzami. Když začal Mukunda hlasitě recitovat vybrané verše, příznaky extatické lásky se spíše zvětšovaly, než aby se snižovaly. Srdce Vaišnavů naplnila nesmírná radost, když viděli proměny jejich extatické lásky. Později, když se • 12 •
oddaní dozvěděli, že je to Íšvara Purí, všichni vzpomínali na Pána Hariho. Když takto Íšvara Purí putoval v přestrojení Navadvípem, nikdo ho nedokázal rozpoznat. Jednoho dne se cestou ze školy domů setkal Šrí Gaurasundara řízením prozřetelnosti s Íšvarou Purím. Když Pán spatřil Svého věčného služebníka, vzdal mu poklony. Višvambharova osobní krása byla nepopsatelná. Byl studnicí všech mimořádných vlastností. Ačkoli lidé neznali jeho skutečnou totožnost, přesto k Němu měli velký respekt. Když Íšvara Purí viděl Nímájovy rysy, pochopil, že Nímáj je velice vážená a vznešená osobnost. Íšvara Purí se zeptal: „Ó, nejlepší z bráhmanů, jak se jmenuješ? Co studuješ a vyučuješ a kde bydlíš?“ Když ostatní odpověděli: „To je Nímáj Pandit.“ Íšvara Purí radostně zvolal: „Tak Ty jsi Nímáj!“ Pán pozval Íšvaru Purího na oběd a uctivě ho přivedl domů. Matka Šačí připravila obětování pro Krišnu, a po uctění prasádam se Íšvara Purí posadil v chrámové místnosti. Nato se Íšvara Purí zcela pohroužil do líčení témat o Pánu Krišnovi. Pán byl spokojený, když viděl jeho nevídané projevy lásky, které díky nešťastné situaci ve společnosti Íšvara Purí na veřejnosti skrýval. Íšvara Purí zůstal několik měsíců v Navadvípu, v domě Šrí Gopínáthy Áčárji. Všichni byli přešťastní, že se s ním mohou vidět a také Pán ho pravidelně navštěvoval. Při pohledu na Gadádharovi slzy lásky, k němu všichni Vaišnavové cítili velkou náklonnost. Íšvara Purí k němu také cítil podobnou náklonnost, jelikož Gadádhara Pandita byl od dětství odpoutaný od světského života. Íšvara Purí nechal Gadádharu • 13 •
studovat knihu, kterou napsal a pojmenoval Krišna-lílámrita. Večer po studiu a vyučování se Pán přicházel Íšvarovi Purímu poklonit. Íšvara Purí byl šťastný, že vidí Nímáje, a ačkoli Ho nerozpoznal jako Nejvyššího Pána, cítil k Němu náklonnost. Íšvara Purí se usmál a řekl: „Jsi velký učenec. Napsal jsem knihu o vlastnostech Pána Krišny. Byl bych velmi rád, kdybys mi řekl, jestli tam není nějaká chyba.“ Pán odpověděl: „Kdokoliv najde v popisech Pána Krišny od oddaného chybu, je hříšný člověk. Krišna je zcela jistě spokojen s poezií Svých oddaných, i když je nedokonale složená. „Nevzdělaný člověk může zpívat višnáya, zatímco moudrý člověk bude zpívat správný tvar višnave, ale Nejvyšší Pán Krišna přijme oba tvary, pokud jsou zpívané s oddaností. Při vzdávání úcty Pánu Višnuovi, hloupý člověk odříkává višnáya namahá (to je nevhodné kvůli špatné gramatice) a vzdělaný člověk odříkává višnave namahá (jedná se o správný tvar). Vzdáním poklon však dosáhnou stejné zbožnosti, protože Pán Šrí Džanárdana vidí pocity živé bytosti. Jinými slovy vidí míru oddanosti a podle ní uděluje výsledek (nedívá se na hloupost nebo inteligenci). Ten, kdo nachází chyby v oddaných, je provinilcem, protože popisy oddaných jsou určeny pouze pro Krišnovo potěšení. Kdo by se tedy odvážil kritizovat vaše oddané popisy Krišnových zábav?“ Vyslechnutí Nímájovy odpovědi bylo jako sprška nektaru na tělo Íšvary Purího. Usmál se a řekl: „Ničím se neproviníš, ale musíš mi říct, jestli je v knize nějaká chyba.“ Nímáj pak denně hodinu až dvě sedával s Íšvarou Purím a diskutovali o jeho knize. Jednoho dne, po vyslechnutí jeho poezie, se Pán usmál • 14 •
a řekl: „Slovesný kořen této věty není správný. Tvar átmanepadí by zde neměl být použit.“ Potom, co to vyslovil, se Pán vrátil domů. Íšvara Purí byl vzdělaným učencem zběhlým v písmech a těšilo ho analyzovat učená témata. Po Nímájově odchodu uvažoval Íšvara Purí z mnoha různých úhlů o kořenu slovesa, které použil, až dospěl k závěru. Ponechal sloveso átmanepadí v jeho původní podobě, a když další den přišel Nímáj, vysvětlil Mu: „Došel jsem k závěru, že sloveso o kterém jsi řekl, že by mělo být změněno na parasmaipadí, by mělo zůstat átmanepadí.“ Když Pán slyšel jeho vysvětlení, byl velmi spokojen s vítězstvím Svého služebníka a žádné další chyby nehledal. Védy prohlašují, že Pán ve své podstatě vždy rozšiřuje slávu Svých oddaných tím, že je nechává zvítězit. Tak se Íšvara Purí po několik měsíců těšil z akademických zábav se Šrí Gauračandrou. Nicméně, vzhledem k neklidné povaze jeho extatické lásky, Íšvara Purí nezůstal na jednom místě. Odešel na poutní cestu, aby očišťoval zemi. Kdokoliv naslouchá o příznivých námětech ze života Šrí Íšvary Purího, žije u lotosových chodidel Pána Krišny. Šrí Mádhavendra Purí šťastně předal úplný poklad své extatické lásky Šrí Íšvarovi Purímu. Krišnovou milostí obdržel Šrí Íšvara Purí od svého duchovního mistra lásku k Bohu, takže cestoval osvobozen od všech úzkostí. Já, Vrindávan Dás, který přijímám Šrí Čaitanju a Nitjánandu za svůj život a duši, opěvuji slávu Jejich lotosových chodidel.
• 15 •
Šrímad Bhagavad-gítá Sárártha-varšiní-tiká
komentář Šríly Višvanátha Čakravartího Thákury, který zavlažuje svým esenciálním významem
Bhagavad-gítá 2.45 trai-gunya-visaya veda nistrai-gunyo bhavarjuna nirdvandvo nitya-sattva-stho niryoga-ksema atmavan Subjektem Véd jsou tři guny (tři kvality hmotné přírody; dobro, vášeň a nevědomost). Ó Ardžuno, osvoboď se od dualit a povstaň nad třemi kvalitami hmotné přírody. Buď neustále ve společnosti věčných oddaných, oproštěn od tužeb po získávání a ochraňování a zaměstnej se v inteligenci, kterou ti dávám. nebo: Ó Ardžuno, Védy se zabývají třemi kvalitami hmotné přírody (tím, že přijímají, dovolují a podněcují plodonosné činnosti a osvobození pro ty, kteří si neuvědomují skutečný význam Véd). Ty však, Ardžuno, opusť dualitu a všechny snahy po získávání a zachovávání, povstaň navždy ve sféře pravdy a pomocí jógy moudrosti (buddhi-yoga), kterou ti • 16 •
dávám, překroč tři kvality hmotné přírody. (verze Šríly BR Šrídhara Mahárádži) Šríla Višvanátha Čakravartí Thákura: Vzdej se všech sádhan v oblastech povinností (dharma), získávání energie pro plnění povinností či pro smyslový požitek (artha), smyslového požitku (káma) a osvobození se z nechtěných okolností (mokša) a přijmi útočiště bhakti jógy. Védy jsou ti schopny vyjevit pouze karmu, jňánu a ostatní subjekty třech kvalit (traigunya visaya) určené pro osobní uspokojení. Přípona ya v traigunya visaya poukazuje na osobní zájem. Tento výrok samozřejmě znamená, že většina textů se zabývá hmotnými subjekty. Šruti nicméně říkají: bhaktir evainam nayati „Pouze bhakti vede k Pánovi.“
(Mathara Šruti)
yasya deve para bhaktir yatha deve tatha gurau „Člověk by měl mít stejnou oddanost ke Guruovi, jakou má k Pánovi.“ (Švetášvatara Upanišad 6.23) Stejně tak předmětem diskuse písem, jakými jsou Pančarátra, Smrti a ostatních Šruti, jako například Gítá Upanišad a Gopál Tapaní Upanišad, je nirguna-bhakti. Pokud by písma vůbec o bhakti nehovořila, pak by ji nebylo možné prokázat. • 17 •
Nezaplétej se s těmi výroky Véd, které pojednávají o jňáně a karmě, jež jsou ovlivněny třemi kvalitami hmotné přírody (nistraygunya bhava). Vždy bys měl však následovat výroky pojednávající o bhakti. Když budeš následovat tyto příkazy, osvobodíš se od chyb: brahma-yamale ca sruti-smrti-puranadi-pancaratra-vidhim vina aikantiki harer bhaktir utpatayaiva kalpyate „Dokonce i když se zdá, že člověk dosáhl stálosti v praktikování čisté bhakti, tato bhakti se stane neštěstím, pokud z nedostatku víry v Šruti, Smrti, Purány a Pančarátru zavrhuje přikázání těchto písem.“ (Bhakti Rasámrita Sindhu 1.2.101) Tak může člověk pochopit, že Védy se zabývají jak hmotnou, tak duchovní tématikou. Tématikou jež zahrnuje tři kvality hmotné přírody a tématikou nad třemi kvalitami hmotné přírody. Ty bys však měl být oproštěn od tří kvalit hmotné přírody (nistraigunya bhava). Následováním cesty nirguna bhakti (oddanosti, jež je oproštěna od tří kvalit) která je obětována Mně, zanech cest, které se zabývají třemi kvalitami hmotné přírody. Takový jedinec se osvobodí od dualit, (nirdvandva), které se nachází ve třech gunách (kvalitách hmotné přírody). Osvobodí se od dualit jakými jsou úcta a neúcta, a tak spočine • 18 •
s věčnými živými bytostmi (nitya sattva) neboli s Mými oddanými. Pokud by někdo řekl, že nitya sattva sthah znamená; nacházející se v satva guně (kvalitě dobra), bylo by to v rozporu s výrokem nistraigunya bhava (mimo tří kvalit). Chuť pro Moji bhakti-rasu tě osvobodí od touhy získat to, co postrádáš, (yoga) a ochránit to, čeho jsi dosáhl (ksema). Protože (Já) z lásky ke Svým oddaným za ně nesu zodpovědnost; yoga ksemam vahamy aham (BG 9.22). Budeš upevněn v inteligenci (buddhi yukta) Mnou danou (atmavan). Člověk by měl přemýšlet o významu slov nistraygunya (mimo tří kvalit) a traigunya (ve třech kvalitách). V jedenáctém zpěvu Šrímad Bhágavatamu se říká: mad arpanam nisphalam va sattvikam nija-karma yat rajasam phala-sankalpam himsa-prayadi tamasam „Práce, jež je vykonána jako oběť Mě, bez uvažování o výsledku, je v kvalitě dobra. Práce vykonaná s touhou užít si výsledku je v kvalitě vášně. A násilná práce vykonaná ze závisti je v kvalitě nevědomosti.“ (Š.B. 11.25.23) Nisphalam va v tomto výroku znamená: „Příležitostně bez tužeb po výsledcích z vykonávaných povinností.“ • 19 •
„Absolutní poznání se nachází v kvalitě dobra. Poznání, které je založeno na dualitách, se nachází v kvalitě vášně a naivní hmotné poznání je v kvalitě nevědomosti. Avšak poznání, jehož základem jsem Já, je transcendentální.“ (Š.B. 11.25.24) (pokračování komentáře v příštím vydání)
• 20 •
Ó, Vaišnavo Thákuro! (komentář k textu písně Šríly Bhaktivinódy Thákury , druhá část) Šríla Bhakti Sádhaka Muni Mahárádža Jak pokračuje Vaišnavova modlitba? chaya vega dami, chaya dosa sodhi, chaya guna deha dase, chaya sat-sanga, deha he amare, bosechi sangera ase. (2) „Prosím, pomoz mi překonat šest druhů vášnivých nutkání.“ Jaká jsou tato nutkání a jak je přemoci? 1) Řeč. Všichni rádi mluví a mluví. Gramya-kathá, vesnické povídání. Rádi se bavíme o svých sousedech, o tom a onom v tomto světě, probíráme veškeré novinky. Do takových hovorů se ale Vaišnava pouští nerad. Tato témata nás totiž drží v tomto hmotném světě. Měli bychom tedy ovládat nutkání hovořit. 2) Mysl. Měli bychom ovládat svoji mysl. Je ovšem velice těžké přemoci mysl. Je to stejné, jako se pokoušet zkrotit vítr. V Bhagavad-gítě Ardžuna praví: cancalam hi manah krsna pramathi balavad drdham, tasyaham nighraham manye vayor iva su-duskaram • 21 •
„Mysl je vrtkavá, rušivá, silná a vzpurná. Řekl bych Krišno, že ovládnout mysl je těžší než zkrotit vítr!“ (BG. 6.34 ) Kdo dokáže zkrotit vítr? Nikdo. Nemáme schopnost zvládnout mysl vlastní silou. Vaišnava se tedy modlí: „Pomoz mi ovládnout mou mysl.“ 3) Hněv. Je velice náročné ovládat zlost. Hněváme se, když se na nás někdo podívá byť jen trochu divně. Nemusíme udělat skoro nic, ale je-li někdo rozladěný, ihned se na nás rozzlobí. 4) Jazyk (stravování). Nedokážeme se ovládat, co se týče chutného jídla. Rádi bychom snědli, cokoli vidíme. Také 5) žaludek a 6) pohlavní orgány jsou velice těžko
• 22 •
ovládnutelné. Verš pokračuje: „Očisti mě od mých šesti chyb.“ Jaké jsou? 1) Přejídání, hamižnost. Nejíme, abychom udrželi tělo zdravé, ale protože nám jídlo velice chutná. Každý chce v dnešní době zbohatnout. Lidé pro peníze pracují ve dne v noci. Ale čas na to, abychom pochopili, že dostaneme jen to, co si Pán přeje, abychom dostali, a ani o trochu více, nám už nezbývá. 2) Přehnaná snaha. 3) Světské řeči. 4) Přílišné pouto k mechanickému následování předpisů a regulí, přehnané porušování předpisů a regulí. Mechanické následování pokynů nastává např. když chodíme do kostela, protože tam chodí všichni; pouze mechanicky, aniž bychom přemýšleli nad významem této činnosti. 5) Styk se světsky smýšlejícími lidmi. Hlavními tématy jejich rozhovorů bývají sport, auta, intoxikace, sexuální život a samozřejmě - každý je politikem. Neměli bychom se s tímto druhem lidí příliš důvěrně stýkat. 6) Žhavé světské touhy. Tzn. lačnost po hmotných věcech. Dále jsou jmenovány vlastnosti příznivé pro oddanost. Jsou to: 1) Entusiasmus. Měli bychom se nadchnout pro službu Nejvyššímu Pánovi. 2) Trpělivost. 3) Odhodlanost. 4) Osvojení činností prospěšných pro bhadžan 5) Zřeknutí se světské společnosti. 6) Vhodné oddané vystupování. • 23 •
Dále bychom měli dodržovat šest způsobů duchovního sdružování. Namísto styku s materialisty bychom se měli snažit stýkat se s duchovně zaměřenými bytostmi. Jakými způsoby toto sdružování probíhá? 1) Obdarováváním oddaných a 2) přijímáním darů od nich. 3) Svěřováním se jim se svými myšlenkami. 4) Nasloucháním oddaným a diskutováním o tématech oddané služby. 5) Rozdáváním a 6) přijímáním zduchovnělého pokrmu (prasádam).
• 24 •
Stálý chrámový program Nedělní festival 17.00: Bhadžan • 18.00: Lekce • 19.00: Sandhja Árati • 19.15: Tulasí Parikrama • 19.30: Prasádam • 20.25 Šájan árati
Ranní program (denně)
4.30: Mangala Árati • 4.45: Tulasí Parikrama • 5.00: Bhadžan násl. Džapa • 7.45: Šringara Árati, násl. Bhadžan • 8.35: Čtení ze Šrímad Bhágavatamu • 9.15: Guru Púdža, násl. Bhoga Árati • 9.30: Prasádam
Večerní program (denně kromě neděle) 19.00: Sandhja Árati • 19.15: Tulasí Parikrama, násl. Bhadžan • 19.45: Lekce • 20.25 Šájan Árati, násl. Prasádam Bhadžan: Duchovní písně za doprovodu tradičních nástrojů • Árati: Chrámová ceremonie • Prasádam: Duchovní vegetariánské jídlo
Tištěná Gaura Vání jsou k dostání v těchto kamenných prodejnách Ganga (www.sari.cz): Praha Koněvova 51 a Brno Náměstí Svobody 17 - Dům Pánů z Lipé, 2. patro.
Haré Krišna Haré Krišna Krišna Krišna Haré Haré Haré Ráma Haré Ráma Ráma Ráma Haré Haré
Áčárja Nitja-lílá-pravišta Óm Višnupád Šrí Šrímad Bhakti Vaibhava Purí Gósvámí Mahárádža
Šrí Šrí R ádhá Góvinda Gaudíja Math Sri Krishna Chaitanya Mission Wienerbergstrasse 29A/Top3 • 1120 Wien Tel. 01/812 05 74 • www.radha-govinda.net
