ZDOUNKY
historie a současnost
2010
Obsah Předmluva Z dávné historie Zdounecký zámek Šlechtický rod Strachwitzů Zdounky 1945–2000 Osobnosti Válka Ochotnické divadlo Místní knihovna Zdounky
4 9 12 13 16 20 25 31 34
Základní škola v proměnách času Mateřská škola Zdounky Základní umělecká škola Zdounky Dechový orchestr Zdounečanka Osobnosti hudby Kostel nejsvětější Trojice ve Zdounkách Povodně 1940, 1953, 2010 Spolky Zajímavosti Zdounky dříve a dnes
36 39 42 44 46 50 56 58 72 77 3
Z dávné historie Jihozápadně od Kroměříže, v podhůří chřibských lesů, leží městečko Zdounky. Jméno pravděpodobně vzniklo ze základního tvaru „zdun“, což znamená hrnčíř. Archeologické nálezy dokazují, že zde hrnčířské řemeslo opravdu kvetlo. První písemná zpráva je z roku 1298, kdy tu žil vladyka Albert de Donka, komoří moravský. Jako městečko jsou Zdounky známy od roku 1358. Za husitských válek byla obec zpustošena husitskými vojsky, táhnoucími z Kroměříže, protože tehdejší pán na zdounecké tvrzi Štěpán z Holštejna a Vartnova byl přívržencem krále Zikmunda a katolické strany. Ve středověku se několikrát změnili vlastníci obce. K největšímu rozkvětu dochází v 16. století, kdy zde vládli Zoubkové ze Zdětína, kteří patřili k významným rodům moravské šlechty. Rytíř Jáchym Zoubek ze Zdětína zanechal ve Zdounkách trvalé památky – kostelní věž a renesanční tvář vtiskl i panskému sídlu. Poslední majitelka z rodu Zoubků ze Zdětína Kateřina Eliška Zoubková odkázala panství jezuitům. Po zrušení řádu získala nakonec Zdounky roku 1806 hrabata z Lambergu. Poslední Lambergovna – Leopoldina – postoupila roku 1889 Zdounky své dceři Josefě a jejímu choti knížeti Bedřichu Arthuru Thurn-Taxisovi. Po něm městečko zdědila dcera Marie, provdaná Strachwitzová. Do zestátnění roku 1948 byl zámeckým pánem hrabě Hugo Strachvic. V roce 1952 byli Strachvicové nuceně vystěhováni ze zámku. Prostory zámku pak sloužily k různým účelům a po roce 1989 byl zámek vrácen potomkům rodu. Obyvatelé Zdounek se živili především zemědělstvím. V 18. století pak byl v obci zřízen pivovar a mlýn, ve třech chovných rybnících se provozovalo rybářství. Na konci 19. století byla v obci otevřena cihelna a sladovna. Od roku 1850 se Zdounky staly sídlem soudního okresu a ještě v roce 1940 zde sídlil okresní soud, berní úřad a státní notářství. S podrobnějšími dějinami Zdounek se seznámíte v brožuře Zdeňka Fišera – Zdounky (Staletí zapomenutých dějin 1298–1998)
Šlechtický rod Strachwitzů Po svatbě konané 14. února 1898 se hraběti Bedřichu Janovi Strachwitzovi a jeho manželce Karolíně Marii (od roku 1907 samojediná vlastnice velkostatku) narodilo 6 dětí. V roce 1899 se jako první narodila Leopoldina, která celý svůj život prožila ve Zdounkách ve svém rodném domě. Mezi zdouneckými občany byla velmi oblíbena, a až do posledních let života jí nikdo neřekl jinak než „komtesko“. Zemřela ve Zdounkách ve věku 72 let. 26. 2. 1900 se narodil syn Hugo, pak Marie, v roce 1904 dvojčata Bedřich a Jaroslav a v roce 1907 Anna. Syn Hugo po vystudování Vysoké školy zemědělské ve Vratislavi a v Praze se v roce 1929 oženil s Annou Czerninovou z Dymokur u Poděbrad. Svatba se konala v Dymokurech, ale pak se spolu ujali správy velkostatku ve Zdounkách. Paní hraběnka Anna věnovala ze svého věna značnou částku pro rodiny tehdejších nezaměstnaných. Nejprve bydleli ve vile, dům č. p. 81, kde bylo příjemnější prostředí pro malé děti než v rozsáhlých komnatách zámku. Hned po svatbě se také spřátelili se zdouneckým farářem Vojtěchem Králem a z tohoto přátelství měla velký užitek i celá zdounecká farnost. V jejich pěkném manželství se narodilo 5 dětí. V roce 1930 syn Bedřich, v roce 1931 dcera Marie, v roce 1933 syn Karel, v roce 1938 Josef a syn František v roce 1939. Své dětství prožili společně se zdouneckou mládeží a spolu také navštěvovali obecnou a měšťanskou školu. Na přelomu let 1938–1939 byl hrabě Hugo Strachwitz členem delegace české a moravské šlechty, která předala prezidentu Československa Edvardu Benešovi deklaraci plné loajality k československému státu. Po okupaci v roce 1939 podobnou petici předali i prezidentu Háchovi, kde se všichni přihlásili k češství a k odpůrcům nacismu. Za tento akt byla všem podepsaným, mezi nimiž byl i Hugo Strachwitz, nacisty nařízena nucená správa na majetky. V této době byl rozsah majetku zdouneckého panstvi následující. 734 ha lesa, 186 ha polí a luk, dvůr ve Zdounkách a dvůr na Světlé, zámek s parkem o rozloze asi 3 ha, dále 5 obytných domů. K panství také patřily hájenky na Světlé, v Divokách, ve Cvrčovicích „Na pile“ a v Milovicích. Do roku 1938 k majetku patřila i stará sladovna, která od tohoto roku pak náležela společenstvu „Jaro“, zpracovávajícímu ovoce a zeleninu, známé pod názvem „marmeládka“. V období 2. světové války byl pan hrabě Hugo Strachwitz zpravodajským důstojníkem odboje a členem odbojové skupiny vedené farářem Vojtěchem Králem. Po ukončení války musel však čelit neustálému nařčení některých občanů Zdounek ze spolupráce s nacisty. Své češství prokázal v červnu 1945, kdy požádal pro sebe a celou svou rodinu o změnu příjmení Strachwitz na česky psané Strachvic. Hrabě Hugo s hraběnkou Annou ve Vídni
13
Zdounky 1945–2000 Obec Zdounky byla osvobozena 1. 5. 1945 rumunským vojskem, které bylo také v obci přechodně ubytováno. Na konci války vtiskla partyzánská skupina OLGA obci a kraji charakter odboje proti nacismu. Z pracovního nasazení v Německu se vrátilo 30 občanů. Válku přežili i účastníci čs. zahraničního odboje v Anglii, ale židovské rodiny, za války odvlečené nacisty do koncentračních táborů, se do Zdounek všechny již nevrátily. Za války Němci popravili 2 zdounecké občany – Josefa Odložilíka a Josefa Spálovského. Po válce se z obce odstěhovalo do pohraničí 226 občanů, většinou do Horního Benešova ve Slezsku. Někteří z nich se po letech vrátili do rodné obce. Prvním předsedou nového orgánu samosprávy (MNV) se stal Alois Opravil (KSČ). V únoru 1948 se chopila moci komunistická strana, která řídila a zodpovídala za osudy státu po dalších 40 let. Těsně po válce vypracoval zdounecký rodák Jindřich Křižan regulační plán obce, ve kterém byla i stavba nové školy, ale vzhledem ke zrušení soudu a berního úřadu roku 1951 nebyla stavba uskutečněna. Kanceláře MNV byly odedávna v domě č. 11 „Na radnici“. V roce 1950 byly přestěhovány do domu č. 21, kde byly kanceláře, archiv a místní rozhlas. V roce 1951 bylo družstvo „Pálenice“, mající ve vlastnictví rybník Drážov a pálenici, vyvlastněno pro budování koupaliště. V tomto roce byl zrušen provoz obou mlýnů a v roce 1954 družstvo „Jaro“, podnik na zpracování ovoce. Lacrum Brno provedl rekonstrukci provozu mlékárny, dříve rolnického mlékařského družstva. V roce 1953 bylo zrušeno „lístkové hospodářství“, a citelný finanční dopad na převážnou část obyvatel měla měnová reforma. Dům kultury Zdravotní středisko V červenci roku 1953 postihla obyvatele Zdounek velká povodeň, při níž vznikly škody nejen na budovách a zařízení, ale také bylo poničeno mnoho úrody. V roce 1954 vybudovala Jednota v budově zámku učňovské středisko pro 50 prodavaček a začala výstavba velkého skladiště v prostoru u železniční dráhy pod Kroměřížskou ulicí. U nádraží byl zřízen Uhelný sklad. Ve volbách v roce 1957 byl zvolen předsedou MNV Jan Peštuka, zahradník JZD, tajemníkem Jan Chalupa, důchodce.
16
Osobnosti Vojtěch Král Narodil se 23. dubna 1902 v Opatovicích u Hranic. Jeho rodiče byli chudí a zbožní lidé, kteří v tomto duchu vychovávali svých 8 dětí. V Hranicích na Moravě vystudoval reálné gymnázium. Když jeho otec narukoval do první světové války, pomáhal mamince na malém hospodářství. Po studiích na CM bohoslovecké fakultě v Olomouci byl 5. července 1925 vysvěcen na kněze. V duchovní správě působil v Paršovicích, v Lidečku, ve Zdounkách, v Malenovicích, Želechovicích, v Luhačovicích a na Svatém Hostýně jako kaplan, farář a později děkan. Od 1. 1. 1975 byl jmenován proboštem Kolegiátní kapituly u sv. Mořice v Kroměříži. Zemřel 1. října 1991 v Charitním domově v Moravci. Ve Zdounkách působil Vojtěch Král nejdéle, od roku 1931 do roku 1957, tedy 27 let. Zde jej také zastihla druhá světová válka. Ve svých vzpomínkách píše, jak se po demobilizaci smutně vracel z Pohořelic, kde se naposledy sešel s pplk. Ludvíkem Svobodou, který ho chtěl původně vzít ke svému praporu. Vojtěch Král totiž během prezenční vojenské služby navštěvoval školu pro záložní důstojníky v Opavě a v Praze. Měl hodnost štábního kapitána v záloze. Svlékl tedy vojenský kabát, na němž lpělo zklamání a porážka, oblékl kněžský šat a chopil se práce v kostele. A kazatelna byla už jediným místem, kde se dalo otevřeně mluvit. Ještě otevřeněji mluvil ve škole. Učil děti lásce k českému jazyku a k našim dějinám. Nepřihlásil nově koupené rádio, a tak poslouchal po celou válku zprávy ze zahraničí a o událostech informoval své spolupracovníky. V roce 1943 k němu přišel Vincenc Tělupil a opatrně začal mluvit o organizování odboje. Jednalo se o organizaci vedenou bývalými aktivními důstojníky čs. amády. Skupina dostala za úkol přijmout zbraně ze zahraničí pro celý kroměřížský okres, což se nepodařilo. Vojtěch Král vykonával funkci zpravodajského důstojníka. Jako poradce si vybral ze záložních důstojníků npor. Bedřicha Zbořila, npor. Jaroslava Rečka, por. Hugo Strachwitze a npor. Františka Bílka z Nětčic. Spolupracoval se západním paravýsadkem Clay,
Odboj 1943–45 – odleva: František Mlýnek, Antonín Ševčík, Vojtěch Král, Miroslav Ondrák, Hugo Strachwitz, Vincenc Tělupil Vojtěch Král v roce 1971
Válka Irena Svobodová Narodila se 10. ledna 1901 v rodině cvrčovského mlynáře Eduarda Stratila. Do školy chodila do Zdounek a později navštěvovala klášterní obchodní školu v Přestavlkách. Na jednom kroměřížském plese se seznámila s kapitánem Československé armády Ludvíkem Svobodou. Svatba se konala 11. června 1923 a krátce nato odjeli novomanželé do Užhorodu. Zde žili osm let. V roce 1924 se jim narodil syn Miroslav a v roce 1925 dcera Zoe. Pro znalost maďarského jazyka byl Svoboda převelen na vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. V roce 1934 se vrátili do Kroměříže. Svoboda se těšil velké vážnosti. Nebylo mu ještě 40 a už měl hodnost majora. Ale toto šťastné období brzy skončilo. Poslední společné Vánoce prožili v roce 1938. V následujícím roce Ludvík Svoboda odešel do exilu bojovat proti Němcům. Svobodovo působení v SSSR je všeobecně známé. Byl mužem, který přivedl čs. jednotku z Buzuluku až do Prahy. Jeho nevysvětlitelné zmizení se nepodařilo úplně utajit. Ireně začaly problémy a starosti. O její nesmírné statečnosti svědčí to, že se sama zapojila do odboje. Pomáhala lidem přecházet za hranice. Spolupracovala s podzemním hnutím katolických kněží, s budoucím olomouckým biskupem Vranou a zdouneckým farářem Králem. Dále podporovala rodiny zatčených odbojářů. Odmítla odejít do Polska, protože by tím znesnadnila Svobodovu bojovou činnost. Na podzim roku 1941 byl u Dřínova shozen první výsadek ze Sovětského svazu na území protektorátu. I když Svoboda zakázal výsadkářům kontaktovat jeho ženu, nakonec to byla ona, která jim nejvíce pomohla. Dokonce šla do zámeckého parku v Dřínově pro padák a vysílačku, kterou tam zanechali. Přestože ji už několikrát vyslýchalo gestapo kvůli manželovi, nebála se umožnit vysílání z jejich bytu a ukrýt padák. Skrývala také výsadkáře. Když začalo zatýkání a byla varována, tak se nejprve schovávala v Hroznatíně, pak v Novém Telečkově, posléze v Džbanicích u Moravského Krumlova. Zde navázala kontakt
Rodný dům Ireny Svobodové ve Cvrčovicích
S blízkými na procházce Paní Irena s těžce nemocným Ludvíkem Svobodou
25
Základní škola v proměnách času Škola ve Zdounkách stávala vždy pod kostelem v domě č. 59, kde stojí dosud. Byla vybudována pravděpodobně za Zoubků ze Zdětína, ale přesný rok neznáme. Nejstarší zmínka pochází z roku 1690. Zpočátku měla jen jednu třídu a doškovou střechu. Postupně byla přestavována a rozšiřována. Školu navštěvovalo mnoho žáků. Například v roce 1885 to bylo 394 žáků. Podobný počet už byl jen o 100 let později, kdy škola měla 16 tříd. Nejvyšší zaznamenaný počet je z roku 1986, a to 399 žáků. Od roku 1914 se škola u kostela rozšířila o měšťanskou školu, kde jsou až dosud třídy II. stupně, tj. 6.–9. ročník. Tato měšťanská škola několikrát změnila svůj název. V roce 1955–1961 se rozšířila o tři třídy a nesla název Jedenáctiletá střední škola. Její absolventi ukončili studium maturitou. Od roku 1963 mají Zdounky jen základní devítiletou školu. Dnes je její oficiální název Základní škola Zdounky, okres Kroměříž, příspěvková organizace. Škola postupně získala další prostory v bývalé budově okresního soudu na Kroměřížské ulici, kde jsou od roku 1955 umístěny třídy 1.–5. ročníku, družina a školní jídelna. V současné době zde probíhá zateplování všech budov. Rozsáhlá rekonstrukce starší budovy u kostela probíhala už dříve, v letech 2001–2003. Od 1. 1. 2003 má škola právní subjektivitu, jejím zřizovatelem je obec.
36
Kolem roku 1900
Dopis Emila Holuba
Kostel nejsvětější Trojice ve Zdounkách Původně gotický kostel ze 14. století, tzv. tvrzový, stojí na příkrém návrší jižně od městečka vedle silnice na Velehrad. Svoji současnou podobu získával kostel nejsvětější Trojice během staletí, kdy byly jeho jednotlivé části obnovovány a dostavovány. K původnímu kostelu byla v roce 1570 zásluhou tehdejšího majitele Zdounek Jáchyma Zoubka ze Zdětína přistavěna věž, nad jejíž vchod dal stavebník umístit desku s vyobrazenými erby rytíře Zoubka a jeho manželky. V polovině 18. století byla přistavěna nová chrámová klenba, z pálených cihel byly postaveny nové pilíře ve staré zdi a celá stavba chrámu byla rozšířena o nové kněžiště a sakristii. Hlavní mramorový oltář z roku 1812 s obrazem nejsvětější Trojice byl malován hradišťským jezuitou Ignácem Raabem, boční oltáře jsou zasvěceny Zvěstování Panny Marie a svatému Josefu. Z úcty k Janu Sarkanderovi, bývalému faráři zdouneckému, byla v kostele roku 1861 zbudována boční kaple nesoucí jeho jméno „Sarkandrovka“. Významnou novodobou přístavbou kostela je pak velká chrámová loď z roku 1934, jejíž základní kámen posvětil zdounecký farář P. Vojtěch Král.
50
