Kyperská svatba – tradice a obyčeje Pro kypřany svatba nikdy nebyla pouze obyčejným církevním obřadem. Svatební obřad byl současně významnou společenskou událostí jak na venkově, tak ve městě, a účastnilo se jí mnoho lidí. Činnosti, které sňatku předcházely i ty, jež následovaly po svatebním veselí, trvaly několik dní. V dřívějších dobách byl sňatek mezi dvěma mladými lidmi uzavírán za účasti a vědomí jejich rodin. Často se stávalo, že otcové dětí, kteří byli přátelé nebo pocházeli ze stejné vesnice, si dokud jejich děti byly ještě malé, slíbili, že se stanou příbuznými, a když podle nich nastal ten správný okamžik, oznámili to svým dětem. Avšak běžný byl zvyk dohazování. Byla to dohazovačka, která se zavázala jednat s oběma stranami, zejména však s rodinou dívky. Při dohazování byl obvykle dodržován určitý postup. Když chtěl mladík nebo jeho rodiče požádat o ruku mladou dívku, oznámili tento svůj úmysl dohazovačce, která se zavázala, že toto projedná s druhou stranou. Byli to rodiče dívky, kteří rozhodovali o tom, zda bude sňatek uzavřen či nikoli. Své dceři to oznámili, až když se rozhodli sami, protože dcera měla vždy menší slovo. Pokud rodina dívky odpověděla kladně, pak dalším krokem bylo oficiální požádání rodičů a domlouvání o „taximatech“ tj. slibech o věnu. Pro zajištění těch, kterým bylo věno slíbeno, musela být „taximata“ zoficiálněna. Proto rodiny obou mladých lidí sepisovaly, většinou v přítomnosti kněze, učitele nebo starosty obce, dokument nazývaný dohoda o věnu, který byl podepsán, opatřen kolkem a razítkem. V tomto dokumentu bylo uvedeno jaké věno dostane nevěsta od své rodiny, ale byly zde také stanoveny povinnosti ženicha a jeho rodiny. Nicméně velký důraz byl kladen na věno nevěsty, které bylo v dohodě o věnu popsáno do podrobností ve formě seznamu, který obsahoval nemovitosti (domy, pozemky), zvířata, potřeby pro domácnost, oblečení, peníze a šperky. V současné době se již dohoda o věnu neuzavírá. Poté co mladík oficiálně požádal o ruku dívky, následovaly zásnuby (chartoman nebo logiasman), které byly požehnány knězem buď v domě nevěsty, kde byl pozván kněz, příbuzní a svědci, nebo v kostele, a poté se slavilo.
Přípravy na svatbu v podstatě začínaly po zásnubách a trvaly většinou několik měsíců nebo i roků. Přípravy na svatbu trvaly i několik let, zejména pokud mladí pocházeli z chudých rodin a bylo zapotřebí postavit dům a vybavit domácnost. Již od útlého věku si dívka začala připravovat věno, tj. tkala, vyšívala a šila potřebné věci do domácnosti, např. prostěradla, ubrusy, spodní prádlo, šaty. Na svatbu se zvalo s oslíky, kteří měli na obou stranách přivázané nádoby s chlebem. Namísto pozvánky se dával chleba. Toto probíhalo přibližně měsíc před svatbou. Po dokončení příprav na svatbu proběhl samotný svatební obřad, jehož zvyky trvaly přibližně 8-10 dní a zahrnovaly: -
předsvatební zvyky
-
Zvyky v den svatby a v neděli
-
Pondělní zvyky
-
Posvatební zvyky.
Předsvatební zvyky: Muzikanti (houslisti) byli nedílnou součástí každé svatby, a proto v pátek, týden nebo dva týdny před konáním svatebního obřadu, se budoucí ženich (pokud ve vesnici nebyli muzikanti) vydal do města do kavárny, kde se scházeli muzikanti. Poté co se s nimi domluvil, vrátil se zpět do vesnice. Muzikanti přijeli na vesnici den před stavbou, tj. v sobotu. Příjezd „houslistů“ na vesnici byl slaven s velkým nadšením. Hudebními nástroji byly housle, loutna a speciální buben. V sobotu, po příjezdu houslistů a po obědě, začaly ženy s drcením, praním a vařením pšenice. Do pšenice přidávaly kousky masa z kuřete. Toto jídlo, které se vařilo ve velkém hrnci, se nazývalo „resi“ a bylo nabízeno jako zákusek. Některé ženy chodily po vesnici a „zvaly na lože“. Zvalo se různými způsoby, které se lišily podle různých míst a vesnic. V některých vesnicích se zvalo pomocí kapesníků, v jiných zase ženy zvaly výkřikem, když ťukaly na vrata domu a křičely „nadřete se na loži“. Po zvaní se ženy sešly v domě nevěsty a sedm žen, které byly jednou vdané a jejichž manžel žil, nebo svobodných panen začalo šít svatební lože. Mezi přítomnými ženami byl i vesnický kněz a houslisti, kteří během celého šití zpívali.
Ženy především na zem rozložily rohože a na ně ložní prádlo. Uvnitř košů měly různé předměty, pomocí kterých šily jako např. nitě, jehly apod. Jedna z žen si vzala některý z košů a tančila s ním kolem ložního prádla, totéž dělala i druhá a třetí žena s jinými předměty. Po skončení tance ženy odložily koše a začaly nad ložním prádlem háčkovat, prádlo pak složily ze čtyř stran a vytvořily tak velký ranec. V některých vesnicích zvaly ženicha, aby si s rancem zatančil. Po tanci s vlnami a ložním prádlem začalo sedm vdaných žen vyšívat červenou nití. Pak se do čtyř rohů postele umístily čtyři velké červené kříže z široké stuhy a doprostřed postele velká červená hvězda. Dále si pak na posteli povalovaly dítě – chlapce, aby se páru narodilo dítě vlastní. Poté ženy na postel naskládaly různé přikrývky, rozložily kapesník doprostřed postele, zvedly „lože“ na svých rukou, tančily s ním a poté jej umístily na svatební lože. Tímto končil proces šití svatebního lože. V sobotu, po užití svatebního lože, jely svědkyně nevěsty s nevěstou do koupele. Nevěsta se svými svědkyněmi a několika kamarádkami odjely do koupele a při jejich návratu je vítali muzikanti. Dále následovala hostina.
Svatební den: S nedělním úsvitem započaly přípravy svatebního veselí. Kuchaři s pomocí vesničanů připravovali jídla, jiní prostírali a připravovali stoly, mezitím hudebníci ladili své nástroje, pak se usadili na místo a začali hrát. Většinou se jako jídlo připravovalo hovězí nebo kůzlečí maso s brambory pečenými v tradiční peci. V neděli se strojila nevěsta a ženich na svatbu. Proto se dívky z vesnice po poledni sešly v domě nevěsty, kde ustrojily nevěstu. Nejdříve ji učesaly a pak ji namalovaly. Po celou dobu strojení muzikanti hráli a zpívali. Poté co byla nevěsta ustrojena, jí její matka, otec, kmotra či kmotr uvázali kolem pasu červený šátek (potvrzení panenství nevěsty). Po ustrojení nevěsty šli hudebníci do domu ženicha, kde na ně čekal ženich, svědci, holič a jiní. Hudebníci začali hrát, zatímco holič zastřihl vlasy a knír ženicha, oholil jej a svědci jej oblékli. Poté co byl ženich připravený, šel do domu nevěsty, aby ji doprovodil do kostela. Průvod, v jehož čele šli hudebníci, se vydal ke kostelu. Následoval kněz s kadidelnicí, za ním ženich se svým otcem, vzadu nevěsta s otcem a pak další. Když dorazili do kostela, hudba přestala hrát, zvony přestaly zvonit. Novomanželé se poprvé políbili a všichni vstoupili do kostela. Poté co všichni vstoupili do kostela a usadili se na místech, započal obřad. Zatímco kněz zpíval „Izaiáši tanči“, novomanželé společně se svědky kráčeli v kruhu a přítomní na ně házeli
rýži, pšenici, semínka bavlny a mince a někteří jejich přátele je škádlili a bušili na záda, aniž by mohli protestovat. Tento zvyk, i přestože byl církví zakázán, je v některých oblastech doposud dodržován. Svědků a svědkyní mohou být desítky, podepisuje se však první svědek a první svědkyně. Po obřadu se opět vytvořil průvod, který se vydal zpět k domovu. Vpředu byli hudebníci, kříž a cherubové, kněz a novomanželé. Po cestě se otevíraly dveře do domů a hospodyňky kropily novomanžele olivovou ratolestí namočenou v růžové vodě nebo na ně házeli obilím. Po příchodu domů se novomanželé usadili na pohovce, zatímco jiní nabízeli hostům občerstvení. Nabízelo se lukumi, pastici, sušenky nebo sladký dezert. Nevěsta nemohla nabízet občerstvení hostům, ale musela sedět a být „hrdá“ tj. měla zůstat vážná, zahalená závojem a dívat se na zem. V nedělní podvečer jeden nebo dva mladíci, příbuzní novomanželů, obcházeli vesnici, aby pozvali vesničany ke svatebnímu stolu. Mladíci tloukli na dveře a zvali hosty říkajíc „nadřete se u stolu“. Nedělní večer byl ve znamení svatební hostiny, hudby, tance a písní. Novomanželé zůstávali s hosty až do pozdních hodin a odcházeli jako poslední. Avšak někteří hosté, buď pro zábavu, nebo pro poškádlení ženicha, neopouštěli hostinu. Proto museli hudebníci zahrát „rozloučení“, tj. za účelem rozloučení, a hosté byli nuceni odejít. Po odchodu hostů se novomanželský pár odebral do ložnice. Ráno se na koš vyvěsilo „mesali“, tj. prostěradlo s panenskou krví nevěsty, důkaz o tom, že nevěsta byla až do svatby pannou. Pondělí: Manželé se ráno probudili slavnostně s písněmi. Rodiče, svědci, svědkyně a příbuzní dávali manželům dary. Tyto dary byly nazývány „svítání“, jelikož byly spojeny s ranním probuzením manželů. Jako dary se dávaly peníze, oblečení, šperky, ale také produkty jako víno, obilí, kuřata, špagety, holoubátka, králíci, podle finanční situace a nálady každého. Rodiče posvětili manžele a svědek nebo matka nevěsty jim nabídli k jídlu holoubátka a med, aby po celý svůj život žili v lásce a sladce.
V pondělí se postřikováním růžovou vodou opět zvalo k večernímu stolu. Toto setkání bylo důležitou součástí svatby, jelikož na něm probíhal tanec manželů. Tanec manželů probíhal na počest hostů, ale také pro „zbohatnutí“ manželů. Nevěsta s ženichem tančili na melodii tance antikrista, zatímco rodiče, příbuzní a přátelé k nim přistupovali. Během tance manželů dávali přítomní své bohatství, které se skládalo ze zlatých, stříbrných nebo bronzových mincí, na tác nebo na oděv manželů připínali mince, bankovky nebo šperky. V dnešní době se těm, kteří tento tanec tančí, na šaty věší bankovky v hodnotě 500, 200, 100, 50, 20 euro. Po skončení tance manželů musel muž tančit s prvním svědkem, žena s první svědkyní a dále pak tančili rodiče manželů. Veselí pokračovalo až do pozdních hodin, až do doby, kdy muzikanti zahráli „rozloučení“ a hosté odešli domů. Posvatební zvyky: V úterý byla opět hostina, ale pouze pro příbuzné. Na tabuli byla drůbež, kterou nabídli příbuzní nebo jídlo, které tito přinesli. V některých oblastech začínala hostina příbuzných ve středu a jedla se postní jídla. Ve středu ráno manželé pozvali hudebníky, aby s nimi posnídali a aby se s nimi rozloučili. Po snídani dal muž hudebníkům jako dar hedvábný šátek, který měl na jednom cípu přivázanou stříbrnou minci. Poté se hudebníci s manželským párem rozloučili, poděkovali mu, popřáli spokojený život a vrátili se do města. Hudebníky neplatil manželský pár, ale hráli na svatbě pouze za peníze, které jim házeli tanečníci do misky během tance. Svatební veselí pokračovalo i příští neděli v domě rodičů ženicha jako „svatba na oplátku“. Ženich zval rodiče nevěsty, své rodiče, sourozence, svědky a svědkyně a také některé příbuzné nebo přátele, kteří se nemohli zúčastnit svatby předchozí neděli. Tabule se prostírala v poledne a oslavy pokračovaly až do pozdních nočních hodin. Svatbou na oplátku byly završeny svatební tradice a manželský pár začal žít normální život. Některé z těchto zvyků jsou i nadále v některých vesnicích dodržovány, avšak většina z nich patří minulosti.
