Kritéria hodnocení a posouzení podnikové architektury

Kritéria hodnocení a posouzení podnikové architektury Libor Gála

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta informatiky a statistiky Nám. W. Churchilla 4, 13067 Praha 3 e-mai: [email protected] Abstrakt: Příspěvek se zabývá vymezením kritérií hodnocení a posouzení podnikové architektury. Kritéria jsou členěna do čtyř skupin. Ty tvoří kritéria spojená s vlastnostmi prvků systému a jejich vazeb, kritéria spojená s architektonickým popisem, kritéria spojená s architektonickými činnostmi a řízením podnikové architektury a kritéria ostatní (spojená s variantností v podnikové architektuře a spojená s osobou architekta a architektonické kanceláře). Klíčová slova: podniková architektura, kritérium, hodnocení, posouzení Abstract: The main aim of the article is to define the criteria for the evaluation and assessment of enterprise architecture. The criteria are divided into four groups - the criteria associated with the characteristics of system elements and their relationships, criteria related to architectural descriptions, criteria related to architecting and enterprise architecture management and other ones (associated with variability in enterprise architecture and associated with the person of the architect and architectural offices). Keywords: enterprise architecture, criterion, evaluation, assessment

1. Úvod Rostoucí komplexita podnikového prostředí vede stále častěji management podniků k využívání činností architektů, jejichž výstupy jsou využity při rozhodování o způsobu realizaci změn (Hladík, 2014). Činnosti architektů se již neorientují jen stavitelství, IT systémy či podnikový informační systém jako takový, ale pod označením podniková architektura se zaměřují na podnik jako celek. Architektonické činnosti mohou být realizovány externím architektonickým týmem nebo interně. U interní realizace mohou být tyto činnosti prováděny také skrze centrum sdílených služeb, pokud je má podnik ustaveno. V obou případech je vhodné, aby podnik disponoval prostředky, která mu umožní vyhodnotit jak architektonické činnosti, tak i jejich výstupy. Článek představuje kritéria hodnocení a posouzení podnikové architektury, která mohou být využita v rámci governance podnikové architektury včetně toho, že daná kritéria mohou být užita také v procesu akceptace podnikové architektury.

2. Podniková architektura, její popis a architektonické činnosti Pokud podnik vnímáme jako systém, lze u něho identifikovat jeho architekturu. Za tu považujeme „fundamentální koncepty a vlastnosti systému v jeho prostředí, jež jsou

52

SYSTÉMOVÁ INTEGRACE 3/2015

Kritéria hodnocení a posouzení podnikové architektury

ztělesněny v jeho prvcích, vazbách a také v principech jeho návrhu a evoluce“ (ISO/IEC/IEEE 42010:2011). Pokud v definici nahradíme pojem systém pojmem podnik, pak takovou architekturu označujeme pojmem podniková architektura (Klein a Gagliardi, 2010). S architekturou jsou spojeny určité činnosti, které označujeme jako architektonické činnosti (architecting). Ty zahrnují „koncipování, definování, vyjádření, dokumentování a komunikaci architektury, osvědčující její řádné provádění v rámci celého životního cyklu systému (podniku) s tím, že systém (podnik) je schopen dalšího rozvoje a zlepšení“ (ISO/IEC/IEEE 42010:2011). Činnosti koncipování a definování vedou ke stanovení architektury podniku. Mohou se orientovat na: 

Odhalení a poznání architektury systému v aktuálním stavu za účelem porozumění existujícím částím systému v daného prostředí. Zpravidla ji označujeme jako architektura současného stavu. Někdy jsou v této situaci architektonické činnosti označeny jako zpětné architektonické činnosti (reverse architecting) (Emes et al, 2012).



Návrh a definici architektury systému reprezentující jeho budoucí podobu v reakci na potřebu změny, respektive jako výsledek řešení nějakého problému. Zpravidla ji označujeme jako architektura budoucího stavu. Architektem koncipovanou a definovanou architekturu podniku je nutné nějakým způsobem vyjádřit, aby myšlenkám architekta porozuměly i další na podniku zainteresované strany, tj. ty, které jsou angažovány ve změně, ty, na které výsledky změn mají dopad, a ty, které změnu sponzorují. Vyjádření architektury je reprezentováno jejím popisem. Popis je dle ISO/IEC/IEEE 42010:2011 tvořen soustavou modelů. Modely se neorientují jen na strukturu podniku a vlastnosti prvků (tzv. observační modely), ale i na chování této struktury (tzv. fenomologické modely). Modely jsou uspořádány do pohledů tak, že každá zainteresovaná strana je jejich prostřednictvím schopna získat představu o realizaci svých zájmů na systému. Jednotlivá architektem učiněná rozhodnutí jsou zdůvodněna, zdůvodnění jsou dokumentována a jsou nedílnou součástí popisu architektury. Pokud to situace vyžaduje, je architektonický popis doplněn také o způsob, jak podnik postupně měnit, aby se dostal do stavu, jež je stanoven jako architektura budoucího stavu. Komunikace představuje významnou aktivitu spojenou se všemi již výše charakterizovanými činnostmi architekta. Architekt touto činností objasňuje svoje vnímání podniku jako systému v nějakém prostředí včetně svého rozhodování, jímž balancuje mezi zájmy jednotlivých stran. Činnost komunikace má významu roli nejen při koncipování, definování, vyjádření a dokumentování architektury, ale je nezbytná při implementaci změny dle transformačního procesu. Zde má architekt roli definiční autority, podle jehož závěrů probíhá detailní rozpracování návrhu a realizace návrhu. Tak je zajištěno, že i v situaci, kdy je realizace změny (tj. uvedení podniku do stavu označeného jako architektura budoucího stavu) rozdělena do řady projektů, nedojde k odchýlení se od návrhu architekta.

3. Aspekty ovlivňující vyhodnocení podnikové architektury Tato část se věnuje objasnění tří významných aspektů ovlivňující vyhodnocení podnikové architektury. Jedná se o: SYSTÉMOVÁ INTEGRACE 3/2015

53

Libor Gála



vnímání životního cyklu podniku/systému,



stanovení rozsahu architektonického popisu a



variantnost architektury a jejího popisu.

3.1 Architektonické činnosti a životní cyklus podniku/systému Životní cyklus podniku vztažený k ekonomickým teoriím je zpravidla prezentován Miller a Friesen modelem životního cyklu podniku. Ten je tvořen 5 základními fázemi, kterými podnik v rámci své existence prochází – zrození, růst, zralost, oživení, úpadek (Buchalcevová a Gála, 2008). Využíván bývá i model evolucí a revolucí Greinera (1998), zahrnující fáze tvořivost, řízení, delegování, koordinace, kolaborace a extraorganizační řešení. Během životního cyklu je podnik podrobován působení vnějších a vnitřních sil, které ho vychylují z rovnováhy a vedou k potřebě změny a inovace (Bělohlávek, Košťan a Šuleř, 2006). Protože schopnost rozpoznat potřebu změny může mít pro podnik existenční význam, vzniká celá řada přístupů, postupů a modelů pro podporu této schopnosti. Hladík (2014) ve své disertační práci tyto přístupy, postupy a modely rozebírá a poukazuje na uplatnění podnikové architektury v celém cyklu změny. Z hlediska teorie systémů je podnik, jako uměle utvořený objekt reality, vnímán jako komplexní socio-ekonomický systém. Jeho životní cyklus se skládá ze třech obecných fází (Giachetti, 2010): 

fáze vývoje, v níž dochází k návrhu a vývoji řešení systému,



fáze nasazení, v níž je implementováno řešení a

 fáze provozování a udržování. Obecně vymezené fáze životního cyklu podniku jako systému bývají v závislosti na uplatněné metodice návrhu a vývoje systému (tj. v rámci systémového inženýringu) ještě dále podrobněji členěny a např. ISO 15704:2000 uvažuje o sedmi fázích, či ČSN ISO/IEC 15288:2015 jich vymezuje šest. S ohledem na vymezení architektonických činností dle ISO/IEC/IEEE 42010:2011 (viz výše) je pokryta ta část, která hovoří zajištění řádného provádění v rámci celého životního cyklu systému, činností komunikace. Avšak s ohledem na životní cyklus podniku dle vnímání ekonomických teorií je nutno se zabývat otázkou, jak podnikovou architekturu a její popis i po dokončení životního cyklu dle systémového inženýringu uchovat. Proto bývá velmi často zavedena, na rozdíl od architektury systému, v podnikové architektuře činnost spojená s řízením kontinuity podnikové architektury. Jejím cílem je zajištění stálé připravenosti v minulosti vzniklých informací a artefaktů podnikové architektury k novému užití, zajištění vzájemné návaznosti aktivit podnikové architektury v situaci, kdy mezi jednotlivými aktivitami je časová prodleva a zároveň je spojena také se zajištěním připraveností architektonického týmu. Dopady aspektu na vyhodnocení podnikové architektury:

54



Soubor architektonických činností je rozšířen o činnost řízení kontinuity podnikové architektury.



Popis podnikové architektury by měl být v takové podobě, že ho lze v dalším cyklu systému využít.



3.2 Obsah architektonického popisu Architektonický popis je managementem využíván jako podklad pro jeho rozhodnutí o takovém způsobu realizace změn systému, který by při dodržení architektonického popisu neměl znemožnit další rozvoj a zlepšení systému. Samotný obsah architektonického popisu (zpravidla je založen na standardu ISO/IEC/IEEE 42010:2011) je tvořen soustavou modelů a zdůvodněním. Významnou oporu při koncipování popisu architektury lze najít v: 

architektonických rámcích,



vzorech a

 rámcích governance architektury. Architektonické rámce představují konvence, principy a postupy uplatněné v popisu architektury ve specifické doméně použití anebo použité specifickou skupinou zainteresovaných stran (ISO/IEC/IEEE 42010:2011). Jejich seznam udržuje např. pracovní skupina WG42 (http://www.iso-architecture.org/ieee-1471/afs/frameworkstable.html). Rámce zpravidla operují s předefinovanou množinou hledisek vztahujících se k pro oblast charakteristickým zájmům zainteresovaných stran a vymezují soustavu modelů, jimiž má být popis reprezentován. Samotná hlediska mohou být vztažena: 

K typu zainteresované strany. Např. u rámce Zachman Framework for Enterprise Architecture – The Enterprise Ontology (Zachman, 2011) to jsou hlediska plánovače, vlastníka, návrháře, stavitele, subdodavatele a uživatele, kterými je také vyjádřen stupeň materializace, tedy transformace abstraktní myšlenky do reálné instance (Gála, Buchalcevová a Jandoš, 2012).



K účelu zobrazení. Např. ArchiMate® (The Open Group, 2013) vymezuje hlediska spojené s návrhem, hlediska podporující rozhodování a hlediska, jehož účelem je informovat. Celkově ArchiMate® vymezuje 18 standardních hledisek a 6 hledisek v rámci extenze.



K životnímu cyklu vývoje. Např. standard ISO 15704:2000 Industrial automation systems -- Requirements for enterprise-reference architectures and methodologies vymezuje následující fáze – identifikace, koncept, požadavky, návrh, implementace, provozování a odstavení (vyřazení). Jiné rámce pak dokonce člení fáze i několika způsoby (např. PERA - The Purdue Reference Architecture).



K charakteristice entity podniku. Např. ArchiMate® (The Open Group, 2013) uvažuje o pasivních strukturách, chování a aktivních strukturách podniku.



K zájmu zainteresované strany. Např. Zachman Framework for Enterprise Architecture – The Enterprise Ontology (Zachman, 2011) je formuluje jako prostředek získání odpovědi na otázky co, jak, kdy, kdo, kde a proč.



K uplatňovaným metodám a nástrojům řízení podniku. Pokud např. je management zvyklý používat přístup 7S, pak je vhodné tento přístup uplatnit i při konstrukci hledisek a pohledů, tj. jednotlivé elementy přístupu 7S (strategie, organizace, systémy, hodnoty, lidé, schopnosti a styl řízení) se stávají hledisky a pohledy. Pokud management podniku využívá Balanced Scorecard (BSC) v řízení, pak je vhodné BSC pohledy uplatnit jako hlediska a pohledy architektonické (Gála, Buchalcevová a Jandoš, 2012).


55

Libor Gála

Koncepce vzorů je založena na přípravě vhodných znovupoužitelných a praxí ověřených stavebních bloků, které zahrnují procesní model, sadu předdefinovaných hledisek a pohledů a informační (ontologický) model podniku s tím, že tyto bloky jsou založeny na společné terminologii (Buckl a další, 2009; Holt a Simon, 2010). Příkladem může být katalog EAM (Enterprise Architecture Management) vyvinutý na TU Mnichov v projektu BEAMS (The building blocks for enterprise architecture management solutions) dostupný na https://wwwmatthes.in.tum.de/pages/ 3b4t6l34g936/EAM-Pattern-Catalog. Organizace si EAM může vystavět na základě výběru M-vzorů (procesy), I-vzorů (Informační modely) a V-vzorů (hlediska) tak, aby vyhovoval podnikovému prostředí a řešenému problému. Při organizování architektonického popisu lze také využít metodiku governance nebo uznávaný samostatný zralostní model podnikové architektury. Vedle rámce COBIT 5, který poukazuje na významné aspekty, jež je nutné respektovat a dodržet, aby management obdržel požadované výstupy podnikové architektury, lze využít i dalších metodik, např. U.S. Office of Management and Budget - Enterprise Architecture Assessment Framework (EA2F), National Associations of State Chief Information Officers Enterprise Architecture Maturity Model (EAMM), U.S. Department of Commerce Architecture Capability Maturity Model Framework (ACMMF), U.S. Governance Accountability Office EA Management Maturity Framework (EAMMF), EA Audit Model (EA2M), Extended Enterprise Architecture Maturity Model (E2AMM) nebo Architecture Maturity Matrix (DyA AMM). Dopady aspektu na vyhodnocení podnikové architektury: Před zahájením architektonického zpracování problému nejsme schopni specifikovat rozsah architektonického popisu. Neznáme totiž všechny zainteresované strany, jejich zájmy a tedy potřebu jejich znázornění vhodným pohledem a tedy i částí soustavy modelů, jimiž pohled vyjadřujeme. Každý další pohled, na který se přijde během architektonické zpracování, pak představuje náklady, spojené s jeho utvořením. Tyto skutečnosti jsou totiž postupně objasňovány až během koncipování a definování architektury. V zásadě se v této rovině dostáváme do stejné situace, na kterou upozorňuje Maisner (2009) v souvislosti se specifikací díla v IT, tzn. „často není možné dosáhnout dostatečně konkrétní specifikace díla ještě před uzavřením smlouvy, protože v předsmluvní fázi je zhotoviteli kolikrát znám pouze seznam požadavků zákazníka, bez konkrétní znalosti prostředí, do kterého má být dílo implementováno. Naopak objednateli nejsou přesně známy vlastnosti funkcionalit zhotovitelem nabízeného informačního systému“. Lze samozřejmě uvažovat, že při opakování architektonických činností, postupně získáme takovou znalost, která nám umožní již před zahájením architektonických činností formulovat předem co nejlépe vhodnou strukturu pohledů. Lze také uvažovat tak, že pokud bude dodržen některý z přijatých architektonických rámců, které vymezují všechny náležitosti popisu (viz výše), bude možno stanovit poměrně přesně požadavky na popis architektury. V obou případech je však nutné počítat s tím, že skutečný rozsah popisu architektury se objeví a bude vymezen až po zahájení architektonických činností a může být větší nebo menší, než byla představa podniku před zahájením architektonických činností.

3.3 Variantnost architektury a jejího popisu Architektura i její popis je dílem architekta. Odráží se v ní porozumění podniku, zainteresovaným stranám a problému. Lze předpokládat, že pokud by tentýž problém v tomtéž podniku i při stejných zainteresovaných stranách řešili dva různí architekti, 56



získáme dvě různá díla, neboť každý z architektů může mít jiné „vidění světa“. Proto je také architektura označována spíše jako umění, než inženýring (Emes et al, 2012). Tím se dostáváme k variantnosti a úvahám, jak ji v kontextu architektury vnímat. Pokud je požadavkem mít variantně stanovenou architekturu, pak by problém podniku měl být architektonicky zpracován alespoň dvěma na sobě nezávislými architekty. V rámci řešení problému architektem lze variantnost v řešení uvažovat u transformace anebo u definice architektury budoucího stavu. Definice architektury stávajícího stavu se to netýká, protože podnik má právě jednu architekturu, kterou architekt rozpoznal. Variantnost transformace znamená, že do cílové architektury je možné dospět různě uspořádanou sekvencí aktivit a odlišnost může být spjata např. s časovou dimenzí řešení, nákladovou dimenzí řešení apod. Variantnost cílové architektury znamená, že řešení problému lze realizovat různou organizací prvků a jejich vlastností při zachování požadavku na zajištění schopnosti dalšího rozvoje a zlepšení podniku. Dopady aspektu na vyhodnocení podnikové architektury: Zda má či nemá být zahrnuta variantnost podnikové architektury je jedním z klíčových rozhodnutí, které by mělo být učiněno před zahájením architektonických činností, neboť s přípravou variant, ale i s jejich vyhodnocením budou spojeny náklady (čas, peníze, lidské zdroje apod.).

4. Řízení a governance podnikové architektury Systém řízení podnikové architektury (Enterprise Architecture Management) propojuje úlohy managementu s architektonickými činnostmi tak, aby byl pokryt celý životní cyklus systému kdy je využívána podniková architektura (Simon, Fischbach a Schoder, 2013). Úlohy managementu jsou spojeny podobně jako u podniku samotného s hierarchií moci a jsou jimi realizovány funkce managementu, tj. systematické plánování, organizování, vedení lidí a kontrolování (Jünger, 2007), v tomto případě v oblasti podnikové architektury. Stejně jako v podnikovém managementu se i zde vyděluje governance. Governance podnikové architektury může být realizována samostatně anebo jako součást IT Governance, či Enterprise governance (Gála, 2010). Na rozdíl od kontrolní funkce managementu je smyslem governance realizovat prověřování. To se zaměřuje na: 

Prověření podnikové architektury a jejího popisu



Prověření architektonických činností

 Prověření systému řízení podnikové architektury Klíčovým standardem v této oblasti by se měl stát připravovaný standard ISO/IEC 42030 – Architecture evaluation, který: 

vymezuje pojmy: o Vyhodnocení architektury (architecture evaluation), jíž je stanovena (a) hodnota architektury pro její příjemce, (b) míra naplnění specifikovaných zájmů zainteresovaných stran anebo (c) míra s jakou je umožněno splnění potřeb, očekávání a požadavků.


57

Libor Gála

Posouzení architektury (architecture assessment), jež představuje zjištění, zda architektura dosahuje hodnot specifikovaných zájmy zainteresovaných stran. o Kritérium, kterým může být princip, standard, pravidlo anebo test, na jejichž základě si lze utvořit názor či učinit rozhodnutí. Poznámka: dalšími vymezenými pojmy jsou cíl, metoda, plán, přístup, účel posouzení a hodnocení. Tyto pojmy však nejsou s ohledem na zaměření článku relevantní. o



stanovuje ontologický model hodnocení architektury (viz Obrázek 1)

Obrázek 1 Ontologický model hodnocení architektury [zdroj ISO/IEC WD3 42030:2013] Významnou součástí modelu je vymezení vhodné soustavy hodnotících kritérií a kritérií posouzení, které jsou vztaženy k zájmům zainteresovaných stran. Další kapitola se věnuje těmto kritériím.

5. Kritéria hodnocení a posouzení podnikové architektury Kritéria hodnocení a posouzení podnikové architektury se vztahují k zájmům zainteresovaných stran a lze je členit do řady skupin. Dále budou uvažovány následující skupiny kritérií:

58



Kritéria spojená s vlastnostmi prvků systému a jejich vazeb



Kritéria spojená s architektonickým popisem SYSTÉMOVÁ INTEGRACE 3/2015




Kritéria spojená s architektonickými činnostmi a řízením podnikové architektury

 Kritéria ostatní Tyto skupiny jsou odvozeny od modelu kvality, v němž je kvalita definována jako „stupeň splnění požadavků je souborem inherentních charakteristik produktu, procesu nebo systému (ISO 9000:2005). Produktem v našem případě je architektonický popis, procesem jsou architektonické činnosti řízené podle zásad přijatého systému řízení a systémem je podnik.

5.1 Kritéria spojená s vlastnostmi prvků systému a jejich vazeb Kritéria spojená s vlastnostmi prvků a jejich vazeb představují kvantitativní a kvalitativní charakteristiky prvků a jejich vazeb, které utváří architekturu systému. Tato kritéria nelze stanovit obecně, neboť se vždy vztahují ke konkrétnímu problému, pro jehož řešení jsou architektonické činnosti využity. Zároveň jsou tato kritéria vztažena k architektuře budoucího stavu anebo k transformačnímu procesu. Jako ukázku lze využít kritéria, která formuluje připravovaný standard ISO/IEC 42030 (viz tabulka 1). Tabulka 1 Příklad kritérií spojených s vlastnostmi prvků systému a jejich vazeb Zájem

Hodnotící kritérium

Kritérium posouzení

Úplná autentizace

Není povolen neautorizovaný přístup

Včasnost

Transakce je provedena včas

Spolehlivost

Spokojenost zákazníků

Atributy

Kompletní služby i při plném zatížení (ve špičce) Dokončení transakce i po poruše či chybě

Úroveň šifrování, počet vrstev zabezpečení, požadavky na tvorbu hesla Index spokojenosti zákazníka, propustnost transakce, poruchovost Propustnost transakce, Erlang faktor Míra poruchovosti/chybovosti při realizaci transakcí, četnost selhání systému

5.2 Kritéria spojená s architektonickým popisem Kritéria spojená s architektonickým popisem se orientují na kvantitativní a kvalitativní charakteristiky architektonického popisu. Do této skupiny kritérií lze zařadit (Veltman – van Reekum, 2006; Niemi a Pekkolla, 2013; ISO/IEC WD3 42030:2013):  

Analyzovatelnost (Analysability) Atraktivita použití (Attractiveness)




Explicitnost (Explicitness)



Implementovatelnost (Imlement-ability)

59

Libor Gála



Interakčnost (Interactivity)





Interpretativnost (Interpretability)

Správnost a vhodnost (Correctness)



Stabilnost (Stability)



Konformnost (Conformace)



Stručnost (Concise)



Návodnost (Steer-ability)



Škálovatelnost (Scalability)



Obnovitelnost (Recoverability)



Testovatelnost (Testability)





Úplnost (Completeness)

Porozumění (Readability)





Změnitelnost (Changeability)

Přesnost (Accuracy)



Schopnost diagnostikovat chybu (Assess-ability)

Tabulka 2 ukazuje příklad kritérií. Tabulka 2 Příklady kritérií spojených s architektonickým popisem Zájem

Hodnotící kritérium Návodnost

Zainteresovaná strana má přehled o způsobu realizace svých zájmů

Porozumění

Explicitnost Správnost a vhodnost

Zainteresovaná strana požaduje zdůvodnění potlačení svého zájmu

Analyzovatelnost

Kritérium posouzení Snadná orientace v dokumentaci Je uplatněn jazyk, jemuž zainteresovaná strana rozumí Zájem je vyjádřen explicitně Je využit vhodný model Lze zpětně analyzovat, proč byl zájem zainteresované strany potlačen

Atributy Artefakt popisu

Artefakt popisu

Artefakt popisu Artefakt popisu/model

Artefakt popisu

Připravovaný standard ISO/IEC 42030 pro tuto oblast vymezuje soustavu případů užití, kam patří otázky spojené s vyhodnocením naplnění zájmů o systém; otázky orientované na způsob architektonického rozhodnutí; otázky spojené se schopností managementu učinit správná rozhodnutí o systému na základě architektury; a otázky zaměřené na porozumění kvalitě architektury.

5.3 Kritéria spojená s architektonickými činnostmi a řízením podnikové architektury Kritéria spojená s architektonickými činnostmi a řízením podnikové architektury se orientují na kvantitativní a kvalitativní charakteristiky architektonických činnosti, procesů a aktivit včetně činností, aktivit a procesů řízení podnikové architektury. 60



Do této skupiny kritérií lze zařadit (Van den Bent, 2006; Niemi a Pekkolla, 2013; ISO/IEC WD3 42030:2013):  

 

             

Analyzovatelnost (Analyzability) Automatické kontrolní body a zpětná vazba (Automatics checks & feedback) Četnost chyb (Failure frequency) Efektivnost (Effectiveness) činností, aktivit, procesů, nástrojů Formální verifikace (Formal verification) Interoperabilita v prostředí (Inter-operability) Konzistence (Consistency) Měření zlepšování (Improvement measures) Modifikovatelnost (Modifiability) Monitoring pokroku (Progress Monitoring) Načasování (Timeliness) Naučitelnost (Learnability) Neformální verifikace (Informal verification) Obnovitelnost (Recoverability) Odolnost vůči chybám (Fault tolerance) Opakovatelnost (Repeatability) Prověřitelnost platnosti (Testability) Přenositelnost (Portability)


 







           

Reakce na vady (Defect trend) Responzivnost k zainteresovaným (Responsiveness) Schopnost odhalit nepožadované, ale důležité pro výsledek (Generality) Schopnost reagovat na složitost různých částí (Complexity) Schopnost realizovat personálem požadované akce (Operability) Schopnost rozpoznat, co je v akci vyžadováno (Clarity] Schopnost vyústit v adekvátní produkt (Suitability) Srozumitelnost/pochopitelnos t (Understandability) Stabilnost (Stability) Škálovatelsnost (Scalability) Trasovatelnost (Traceability) Účinné využití přiřazeného času (Time behavior) Účinné využití přiřazených zdrojů (Resource behavior) Úplnost (Completeness) Vyhovění (Compliance) Znovupoužitelnost vyvinutých komponent (Reusability) Zralost procesu vůči podnikem přijatým zásadám (Process maturity)

61

Libor Gála

Tabulka 3 ukazuje příklad kritérií. Hodnotící kritérium

Zájem

Účinné využití přiřazených zdrojů Efektivnost Efektivnost

Spolehlivost Četnost chyb

Kritérium posouzení Lidské zdroje jsou využity více jak na 80% Rozdíl mezi plánem a skutečností v časovém rozvrhu činnosti je menší než 5% Četnost chyb v předaném dokumentu Četnost chyb v důsledku vzájemného neporozumění

Atributy Záznamy využití fondu pracovní doby Časový harmonogram, záznamy z jednání, … Statistika chyb

Statistika chyb

Připravovaný standard ISO/IEC 42030 pro tuto oblast vymezuje soustavu případů užití, které se orientují na schopnost učinit závěry k architektonickým procesům (např. efektivní určení, zde existující nějaký hotový artefakt architektury, bude možno opětovně využít).

5.4 Kritéria ostatní Jako ostatní kritéria lze zařadit ta, která se vztahují k variantnosti a ta, která lze spojit s osobou architekta či architektonické kanceláře. Kritéria variantnosti se orientují na: 

Kritéria posouzení a vyhodnocení variant, které byly zpracovány různými architekty. V této situaci jsou nejprve uplatněna kritéria, která byla uvedena v předchozích částech (viz kapitoly 5.1. – 5.3), je provedeno posouzení a vyhodnocení architektury a následně je provedeno jejich vzájemné porovnání.



Kritéria splnění podmínky variantnosti (tzn., zda varianty byly připraveny) s tím, že každá z variant je posouzena a vyhodnocena kritérii, která byla uvedena v kapitolách 5.1 a 5.2. Kritéria spojená s osobou architekta je možné odvodit od vymezení schopností, které jsou pro tuto osobu vymezeny. Oporu při jejich stanovení lze nalézt:

62



v práci Bredemayer a Malan (2004) – vymezují 4 kategorie schopností (expert, stratég, politik a lídr) s řadou podkategorií,



v publikaci Land a další (2009) – vymezují profesionální schopnosti spojené s vykonáváním role „hybatele“ změn, komunikátora, lídra, manažera a 35 osobnostních charakteristik/schopností architekta,



v katalogu Národní soustavy povolání (http://katalog.nsp.cz/karta_p.aspx?id _jp=102526) – vymezuje měkké kompetence a obecné dovednosti, stanovuje odborné znalosti (v sedmi oblastech) a odborné dovednosti (v osmi oblastech) včetně jejich potřebné úrovně. SYSTÉMOVÁ INTEGRACE 3/2015


Pro externě poskytované architektonické služby Lapkin a Allega (2010) doporučují následující kritéria, které by měl podnik zohlednit při hodnocení architektonické kanceláře (AK): 

Nahlíží AK na podnikovou architekturu stejně jako podnik?



Má AK dobře specifikované architektonické aktivity, které opírá o vhodný architektonický rámec?



Vyhýbá se v zajištění architektonických služeb projektově orientovanému přístupu?



Je AK schopna nabídnout i služby spojené s vyššími evolučními stupni architektury než jen s architekturou informačních technologií?



Je schopna AK zajistit personální rozvoj podniku v oblasti podnikové architektury



Je AK schopna standardními postupy popsat odbornou způsobilost architekta?



Je AK schopna pro konkrétní situaci nabídnout konzultanta s odpovídající odbornou způsobilostí?



Má AK znalosti, dovednosti a prokázanou způsobilost v odvětví, ve kterém podnik působí?



Je AK schopna akceptovat podnikem vybraný či sestavený architektonický rámec?



Je AK schopna používat ty IT nástroje, které preferuje podnik pro modelování podnikové architektury?

6. Závěr Článek představil možné skupiny kritérií vyhodnocení a posouzení podnikové architektury v kontextu připravovaného standardu ISO/IEC 42030 Architecture Evaluation. Z rozsahu představených kritérií posouzení a hodnocení podnikové architektury je evidentní, že je vhodné (či spíše nutné) vytvořit v podniku, již před započetím architektonických činností, vhodný systém. Ten se zpravidla označuje jako governance podnikové architektury. Ustavený systém by se však neměl zaměřit jen výběr kritérií s ohledem na řešený problém ve všech skupinách kritérií, ale také na stanovení hodnot, které jsou mezními při posuzování kritérií a to včetně aktivit dalších tak jak je připravovaný standard ISO/IEC 42030 vymezuje. I při ustaveném systému governance podnikové architektury, je však nutné počítat s tím, že hodnoty některých kritérií nebudou známy před zahájením architektonických činností. Např. kolik pohledů má být vytvořeno s ohledem na předem neznámý charakter zájmů zainteresovaných stran, zda zadat/preferovat architektonický rámec a zadat explicitně kritéria a jejich hodnoty tak, že rámci vyhovují. Management v této oblasti musí citlivě balancovat mezi stanovenými omezeními (tj. kritérii a jejich hodnotami) a možným ziskem, který může být dán inovativním


63

Libor Gála

přístupem architekta při řešení problému, pokud nebude explicitně kritérii a jejich hodnotami omezen.

Literatura Bělohlávek, F., Košťan P., Šuleř, A O., 2001: Management. Vyd. 1. Olomouc: Rubico, 642 s. ISBN 80-858-3945-8 Bredemeyer, D., Malan, R., 2004: What It Takes to Be a Great Enterprise Architect. Cutter Consortium [Online]. 2004 [cit: 2008-07-03] Dostupné z: http://www.cutter.com/promotions/ear0408/ear0408.pdf Buchalcevová, A., Gála, L., 2008: Architektura v podnikové informatice. Systémová integrace, 15 (3) s. 7–22, ISSN 1210-9479 Emes, M.R., Bryant, P. A., Wilkinson, M. K., King, P., James A. M., Arnold S., 2012: Interpreting “Systems Architecting”. Systems Engineering [online] 15(4): 369-395 [cit. 2015-11-08]. DOI: 10.1002/sys.21202. Gála, L., 2010: Prověřování podnikové architektury. Systémová integrace, 17 (2): 53–69. ISSN 1210-9479 Gála, L., Buchalcevová, A., Jandoš, J., 2012: Podniková architektura. Řepín: Tomáš Bruckner, 222 stran. Akademická řada. ISBN 978-80-904661-6-6 Giachetti, Ronald E. 2010: Design of enterprise systems: theory, architecture, and methods. Boca Raton, Fla.: CRC Press, c2010, xvii, 429 p. ISBN 14-398-1823-1 Greiner, Larry E., 1998: Evolution and Revolution as Organizations Grow. Harvard business review 76 (3): 55 – 68, ISSN 0017-8012 Hladík, M. 2014. Podniková architektura v procesu strategické změny. Praha, 2014. Dostupné také z: http://www.vse.cz/vskp/eid/43155. Disertační práce. Vysoká škola ekonomická v Praze. Vedoucí práce Jaroslav Jandoš. ISO/IEC/IEEE 42010:2011: Systems and software engineering: Architecture description. Switzerland: ISO, 2011. ISO/IEC WD3 42030:2013:Architecture evaluation. ISO/IEC JTC 1/SC 7/WG 42 N0104. Working Draft. 2013-05-20 Jünger, J., 2007: Management a podnikání I [online]. Ostrava. 2007 [cit. 2012-08-06]. Dostupné z: http://projekty.osu.cz/pvsos/doc/management_podnikani.pdf Klein, J., Gagliardi, M., 2010: A Workshop on Analysis and Evaluation of Enterprise Architectures. Carnegie Mellon University. 2010. Dostupné také z: www.sei.cmu.edu/reports/10tn023.pdf Op't Land, M., Proper, E., Waage, M., Cloo, J., Steghuis, C., 2009: Enterprise architecture: Creating value by informed governance. Berlin: Springer-Verlag, p. cm. XV, 145 pp, ISBN 978-354-0852-315 LAPKIN, A., ALLEGA, P., 2010: Ten Criteria for Choosing an External Service Provider for Your EA Effort. Gartner Incorporation, 23 February 2010. ID Number: G00174157

64



Maisner, M.. 2009: Úskalí předání a převzetí díla v informačních technologiích (IT), aneb „Akceptační procedura“. Epravo.cz [online]. 2009 [cit. 2015-10-28]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/uskali-predani-a-prevzeti-dila-v-informacnichtechnologiich-it-aneb-akceptacni-procedura-58150.html Niemi, E., Pekkola, S., 2013: Enterprise Architecture Quality Attributes: A Case Study. In: 46th Hawaii International Conference on System Sciences (HICSS). Hawaii: IEEE Computer Society, s. 3878-3887. ISBN 978-1-4673-5933-7. DOI: DOI 10.1109/HICSS.2013.201. Simon, D., Fischbach, K., Schoder, D., 2013: An Exploration of Enterprise Architecture Research. Communications of the Association for Information Systems, 32 (1) THE OPEN GROUP. 2013: ArchiMate® 2.1 Specification: Technical Standard. Reading: The Open Group, 2013. ISBN 1-937218-43-0. Van den Bent, B., 2006: A Quality Instrument for the Enterprise Architecture Development Process. Utrecht University, Master’s thesis. Utrecht University & Sogeti Netherlands B.V. Veltman – van Reekum, E. 2006: Determining the Quality of Enterprise Architecture Products. Netherlands. Dostupné z: http://www.dya.info/sites/dya.info/files/attachments/ThesisEvReekum.pdf. Master’s Thesis. Utrecht University Zachman, J.A., 2011: Conceptual, Logical, Physical: It Is Simple. Zachman International [online]. [cit. 2013-12-12]. Dostupné z: http://www.zachman.com/eaarticles-reference/58-conceptual-logical-physical-it-is-simple-by-john-a-zachman

JEL Classification: M10


65

Kritéria hodnocení a posouzení podnikové architektury

Recommend Documents