/I/
K
Ravicovi se blíÏila Ïena. Kráãela rychle, ale jaksi podivnû vrávorala. Pov‰iml si jí, aÏ kdyÏ byla tûsnû u nûho. Spatfiil bled˘ obliãej, vysedlé lícní kosti a ‰iroce posazené oãi. Byla to strnulá, masce podobná tváfi; sklenûná prázdnota jejích oãí byla ve svûtle pouliãní lampy tak nápadná, Ïe upoutala jeho pozornost. Îena ho míjela tak tûsnû, Ïe se ho témûfi dotkla. Vztáhl ruku a uchopil ji za paÏi. Vtom se zapotácela, byla by upadla, kdyby ji nezachytil. Sevfiel pevnû její paÏi. „Kam jdete?“ zeptal se po chvíli. Strnule na nûho pohlédla. „PusÈte mû!“ za‰eptala. Ravic neodpovûdûl. Pofiád je‰tû jí tiskl ruku. „PusÈte mû! Co má b˘t?“ Îena sotva pohnula rty. Mûl dojem, Ïe ho vÛbec nevidí. Hledûla skrze nûho kamsi do prázdné noci. Byl jen ãímsi, co ji zastavilo, nûãím, ãemu fiíkala: PusÈte mû! OkamÏitû poznal, Ïe to není pouliãní holka. Ani opilá nebyla. Uvolnil stisk. Mohla se snadno vyprostit, kdyby chtûla; ale neuvûdomila si to. Ravic chvíli vyãkával. „Kam byste chtûla jít v tuhle dobu v noci sama v PafiíÏi?“ namítl klidnû a odtáhl ruku. Mlãela. Ale nehnula se z místa. Jako by, jednou zastavena, nebyla schopna dal‰ího pohybu. Opfiel se o zábradlí mostu. Ucítil pod rukama vlhkost porézního kamene. „Snad tam?“ pohodil hlavou dolÛ k Seinû, která se sunula ‰ed˘m, neklidnû upl˘vajícím leskem do stínu Pont de l’Alma. Îena neodpovûdûla.
3
„Pfiíli‰ brzy,“ poznamenal Ravic, „pfiíli‰ brzy a pfiíli‰ studené – v listopadu.“ Vytáhl balíãek cigaret a hledal po kapsách sirky. Vidûl, Ïe jsou v krabiãce uÏ jen dvû, a proto se opatrnû sehnul, aby dlanûmi zaclonil plamen proti jemnému vánku, kter˘ pfiicházel od fieky. „Dejte mi taky cigaretu,“ poÏádala ho témûfi nesly‰nû Ïena. Napfiímil se a podával jí balíãek. „AlÏírské. âern˘ tabák cizinecké legie. Budou pro vás asi pfiíli‰ silné. Jiné u sebe nemám.“ Zavrtûla hlavou a vzala si cigaretu. Ravic jí pfiidrÏel hofiící sirku. Koufiila chvatnû, vdechujíc zhluboka koufi. Odhodil sirku pfies zábradlí. Letûla tmou jako malá padající hvûzda a zhasla, aÏ kdyÏ se dotkla hladiny. Po mostû pfiijíÏdûlo zvolna taxi. ¤idiã zastavil. Vzhlédl k nim a okamÏik vyãkával; pak pfiidal plyn a odjel temnû se lesknoucí avenue George V. Ravic pocítil únavu. Cel˘ den tûÏce pracoval a nemohl spát. Proto si vy‰el ven, napít se. Ale teì ve vlhkém chladu pozdní noci na nûj z niãeho nic padla únava jako pytel. Pohlédl na Ïenu. Co ho pfiimûlo, aby ji zastavil? Nûco s ní není v pofiádku, to je jasné. Ale co je mu po tom? Vidûl uÏ spousty Ïen, s kter˘mi nebylo nûco v pofiádku, zvlá‰È v PafiíÏi, ale teì je mu to jedno a jediné, po ãem touÏí, je nûkolik hodin spánku. „BûÏte domÛ. Co dûláte v tuhle dobu na ulici? Dostanete se je‰tû do nepfiíjemností.“ Vyhrnul si límec kabátu a chystal se odejít. Îena na nûho pohlédla, jako by mu nerozumûla. „DomÛ?“ opáãila. Ravic pokrãil rameny. „DomÛ, do bytu, do hotelu, fiíkejte si tomu, jak chcete. Prostû nûkam. Nechcete pfiece, aby vás sebrala policie?“ „Do hotelu! PaneboÏe!“ zhrozila se. Ravic se zarazil. Zase nûkdo, kdo neví, kam jít, pomyslel si. Mohl to pfiedvídat. Je to vÏdycky stejné. V noci nevûdí, kam jít, a ráno jsou pryã, dfiív neÏ se ãlovûk probudí. Pak uÏ vûdí, kam se vrtnout. Staré laciné zoufalství, které
4
pfiichází a odchází s temnotou. Odhodil cigaretu. Jako by to sám aÏ do omrzení neznal! „Pojìte, pÛjdeme se nûkam napít!“ vyzval ji. To bylo nejjednodu‰‰í fie‰ení. Potom mÛÏe zaplatit a mít se k odchodu a ona se zatím rozhodne, co udûlá. Îena udûlala nejist˘ pohyb a klop˘tla. Zachytil ji za paÏi. „Unavená?“ tázal se. „Nevím. Myslím, Ïe ano.“ „Tak unavená, Ïe nemÛÏete spát?“ Pfiik˘vla. „To se stává. Jen pojìte. DrÏím vás.“ Kráãeli po avenue Marceau. Cítil, jak se o nûho opírá. Opírala se, jako by mûla padnout a musela se drÏet. Pfie‰li avenue Pierre I. de Serbie. Za kfiiÏovatkou rue de Chaillot se ulice roz‰ífiila a v temné dálce se na de‰tivé obloze objevil mlhav˘ masiv Vítûzného oblouku. Ravic ukázal na úzk˘ osvûtlen˘ vchod do vinného sklípku. „Tady – tady je‰tû nûco dostaneme.“ Byl to zapadák pro ‰oféry. Sedûli tu dva taxikáfii a dvû holky. ¤idiãi hráli karty. Holky popíjely absint. Rychl˘m pohledem Ïenu odhadly. Pak se neteãnû odvrátily. Star‰í hlasitû zívla; druhá se zaãala lhostejnû líãit. V pozadí pikolík s obliãejem mrzuté krysy pohazoval pilinami dlaÏdice a dal se do zametání. Ravic se svou spoleãnicí usedli ke stolu blízko vchodu. Bylo to pohodlnûj‰í; mÛÏe pak snáz odejít. Kabát neodloÏil. „Co chcete pít?“ zeptal se. „Nevím. Cokoli.“ „Dvakrát calvados!“ poruãil ãí‰níkovi, kter˘ byl jen ve vestû a mûl vyhrnuté rukávy. „A balíãek chesterfieldek.“ „Nemáme,“ hlásil ãí‰ník. „Jenom francouzské.“ „Dobrá. Tak balíãek zelen˘ch laurensek.“ „Zelené taky nemáme. Jenom modré.“ Ravic pohlédl na ãí‰níkovo pfiedloktí, na nûmÏ byla vytetovaná nahá Ïena na oblaku. MuÏ sledoval jeho pohled. ZaÈal pûst a uvedl v pohyb svaly. Îena na oblaku pohnula smyslnû bfiichem.
5
„Tak modré,“ souhlasil Ravic. âí‰ník se u‰klíbl. „MoÏná Ïe tam budou je‰tû jedny zelené.“ Od‰oural se. Ravic ho sledoval oãima. „Rudé pantofle,“ poznamenal. „A bfii‰ní taneãnice! Zfiejmû slouÏil v tureckém námofinictvu.“ Îena sloÏila ruce na stÛl, jako by jimi uÏ nikdy nechtûla pohnout. Ruce mûla pûstûné, ale to nic neznamenalo. Také jim zfiejmû nevûnovala pfiíli‰nou péãi. Ravic si v‰iml, Ïe nehet pravého prostfiedníku má zlomen˘ a zfiejmû utrÏen˘, a nebyl opilován. Lak byl místy opr˘skan˘. âí‰ník pfiinesl sklenice a balíãek cigaret. „Zelené laurensky. Pfiece jsem jedny na‰el.“ „Myslel jsem si to. SlouÏil jste u námofinictva?“ „Ne. U cirkusu.“ „Je‰tû lep‰í.“ Ravic podal Ïenû sklenici. „Tady, vypijte to! V tuhle dobu je to to nejlep‰í. Nebo byste chtûla kávu?“ „Ne.“ „Vypijte to najednou.“ Pfiik˘vla a vyprázdnila sklenici. Ravic na ní spoãinul zkoumav˘m pohledem. Mûla bezbarv˘, témûfi bezv˘razn˘ obliãej. Ústa byla plná, ale bledá, s obrysy jako setfien˘mi, jen vlasy mûla velmi krásné – pfiirozenû svûtlé a lesklé. Na hlavû baskickou ãapku a pod nepromokav˘m plá‰tûm modr˘ kost˘m. Kost˘m ‰il dobr˘ krejãí, ale zelen˘ kámen prstenu, kter˘ mûla na ruce, byl pfiíli‰ velk˘ na to, aby byl prav˘. „Chcete je‰tû jednu?“ zeptal se Ravic. Pfiik˘vla. Pokynul ãí‰níkovi. „Je‰tû dvakrát calvados. Ale vût‰í sklenice.“ „Vût‰í sklenice? A víc do nich?“ „Ano.“ „Tedy dvakrát dvojité calvados.“ „Uhodl jste.“ Ravic se rozhodl rychle nápoj vypít a odejít. Nudil se a byl velmi unaven˘. Obvykle b˘val v takov˘chhle pfiípadech trpûliv˘; mûl za sebou ãtyfiicet let pohnutého Ïivota. Ale situace, jako byla tato, znal pfiíli‰ dobfie. Îil fiadu let v PafiíÏi a ãasto nemohl v noci spát; ãlovûk pak hodnû vidí.
6
âí‰ník pfiinesl nápoje. Ravic uchopil pronikavû, aromaticky vonící jableãnou pálenku a postavil ji opatrnû pfied neznámou. „Vypijte je‰tû tohle. Moc to sice nepomÛÏe, ale zahfieje to. A aÈ uÏ je to cokoli – neberte si to pfiíli‰ k srdci. Îádné trápení netrvá vûãnû.“ Hledûla na nûho. Nenapila se. „Je to tak,“ uji‰Èoval ji Ravic. „Zvlá‰tû v noci. Noc v‰echno zveliãuje.“ Îena se na nûho pofiád upfienû dívala. „Nemusíte mû utû‰ovat,“ prohodila. „Tím líp.“ Ohlédl se po ãí‰níkovi. Mûl toho dost. Znal tenhle typ. Pravdûpodobnû bûlogvardûjka, pomyslel si. Sotva se nûkde usadí, je‰tû se ani neohfiejí, a uÏ zaãnou b˘t arogantní. „Jste Ruska?“ zeptal se. „Ne.“ Zaplatil a zvedl se, aby jí dal sbohem. Souãasnû se zvedla i ona. Uãinila tak mlãky a samozfiejmû. Nerozhodnû na ni pohlédl. Dobrá, pomyslel si, mohu to udûlat stejnû dobfie venku. Dalo se do de‰tû. Ravic se pfied v˘chodem zastavil. „Kter˘m smûrem jdete?“ Byl rozhodnut˘ vydat se zcela opaãn˘m. „Nevím. Nûkam.“ „Kde tedy bydlíte?“ Îena sebou prudce trhla. „Tam nemÛÏu! Ne! To nemÛÏu! Tam ne!“ Náhle jí oãi naplnil divok˘ strach. Pohádala se, usoudil Ravic. Mûla nûjak˘ v˘stup a utekla. Zítra do obûda si to rozmyslí a vrátí se. „Neznáte nikoho, ke komu byste mohla jít? K nûjak˘m znám˘m? MÛÏete zatelefonovat z bistra.“ „Ne. Nikoho.“ „Ale nûkam jít musíte. Nemáte peníze na pokoj?“ „Mám.“ „Tak bûÏte do hotelu. Je jich tady v postranních ulicích spousta.“ Neodpovûdûla.
7
„NemÛÏete pfiece zÛstat v de‰ti na ulici,“ namítl uÏ znaãnû netrpûlivû. Îena se úÏe zahalila do nepromokavého plá‰tû. „Máte pravdu,“ pfiisvûdãila, jako by koneãnû dospûla k rozhodnutí. „Máte úplnou pravdu. Dûkuju. UÏ si se mnou nedûlejte starosti. Nûco si najdu. Dûkuju.“ Pfiitáhla si rukou límec kabátu. „Dûkuju za v‰echno.“ Vzhlédla k nûmu s ne‰Èastn˘m v˘razem a bezúspû‰nû se pokusila o úsmûv. Pak bez váhání zamífiila nesly‰n˘mi kroky do mlhavého de‰tû. Ravic zÛstal chvíli stát. „Zatracenû,“ zabruãel pfiekvapenû a nerozhodnû. Nevûdûl, jak se to stalo a co to je, beznadûjn˘ úsmûv nebo pohled, prázdná ulice nebo noc – vûdûl jenom, Ïe tu Ïenu, která se tam v mlze najednou podobá ztracenému dûcku, nemÛÏe nechat odejít samotnou. Vydal se za ní. „Pojìte se mnou,“ navrhl jí nevrle. „Nûco se uÏ pro vás najde.“ Do‰li na Étoile. Námûstí leÏelo pfied nimi v mrholivé ‰edi, mohutné a nekoneãné. Mlha teì zhoustla, takÏe ulice, které z nûho vyúsÈují, nebylo vidût. Bylo tu jen rozsáhlé námûstí s roztrou‰en˘mi kaln˘mi mûsíci pouliãních svítilen a s monumentálním kamenn˘m obloukem, kter˘ ustupoval do mlhy, jako by podpíral melancholickou oblohu a chránil opu‰tûn˘ bled˘ plamen na hrobû Neznámého vojína, jenÏ uprostfied noci a osamûlosti vypadal jako poslední hrob lidství. Pfie‰li námûstí. Ravic kráãel rychle. Byl pfiíli‰ unaven˘, aby pfiem˘‰lel. Sly‰el vedle sebe mûkk˘, ‰elestiv˘ krok neznámé, která ho mlãky sledovala, se sklopenou hlavou, s rukama zabofien˘ma v kapsách plá‰tû, mal˘ neznám˘ plamének Ïivota – a náhle v pozdní opu‰tûnosti námûstí mu pfiipadalo, jako by v tomto okamÏiku k nûmu patfiila, aãkoliv o ní nic nevûdûl, nebo právû proto. Byla pro nûho cizinkou, jako on sám se cítil v‰ude cizincem, a zdálo se mu, Ïe právû to mu ji jak˘msi zvlá‰tním zpÛsobem pfiibliÏuje víc neÏ mnohá slova a drtiv˘ zvyk ãasu.
8
Ravic bydlel v malém hotelu v postranní ulici vybíhající z avenue Wagram, za Place de Terne. Byl to znaãnû se‰l˘ dÛm s jedinou známkou novosti – upoutávkou nad vchodem: HOTEL INTERNATIONAL. Zazvonil. „Máte je‰tû voln˘ pokoj?“ zeptal se chlapce, kter˘ jim otevfiel. Hoch na nûho rozespale civûl. „Domovník tu ale není,“ zamumlal koneãnû. „To vidím. Ptal jsem se tû, jestli máte voln˘ pokoj.“ Chlapec pokrãil bezradnû rameny. Vidûl, Ïe Ravic si vede s sebou Ïenu, ale nechápal, proã chce je‰tû jeden pokoj. Podle jeho zku‰eností pro tohle si nikdo Ïenu nevodí. „Madame spí. Vyhodila by mû, kdybych ji vzbudil,“ vysvûtloval a drbal si nohu o nohu. „Dobrá. Pak se musíme podívat sami.“ Ravic mu dal spropitné, vzal si klíã a ‰el nahoru, sledován neznámou. NeÏ odemkl svÛj pokoj, zkusil sousední dvefie. Nestály pfied nimi Ïádné boty. Dvakrát zaklepal. Nikdo neodpovûdûl. Vzal opatrnû za kliku. Dvefie byly zamãené. „Vãera byl tenhle pokoj prázdn˘,“ bruãel. „Zkusíme to z druhé strany. Domácí ho asi zamkla ze strachu, aby jí neutekly ‰tûnice.“ Odemkl svÛj pokoj. „Sednûte si na chvíli.“ Pokynul neznámé k ãervené Ïínûné pohovce. „Hned jsem zpátky.“ Otevfiel francouzské okno vedoucí na úzk˘ Ïelezn˘ balkon, pfielezl pfies zábradlí na sousední balkon a zkusil dvefie. Byly také zamãené. Odevzdanû se vrátil. „Nedá se nic dûlat. Nemohu vám tady nic sehnat.“ Sedûla na rohu pohovky. „Smím tu chvíli posedût?“ Ravic na ni pohlédl. Mûla obliãej ztrhan˘ únavou. Vypadala, Ïe je stûÏí schopna vstát. „MÛÏete tady zÛstat,“ nabídl jí. „Jenom chvilenku...“ „MÛÏete se tady vyspat. To je nejjednodu‰‰í.“ Zdálo se, Ïe ho nesly‰í. Pomalu, témûfi automaticky pohnula hlavou. „Mûl jste mû nechat na ulici. Teì – myslím, jsem hotová.“ „Taky si myslím. ZÛstanete tady pfies noc. To je nejlep‰í fie‰ení. Zítra uvidíme, co bude dál.“
9
Vzhlédla k nûmu. „Nechci vás...“ „PaneboÏe!“ zvolal Ravic. „VÛbec mû nevyru‰ujete. Není to poprvé, co tu nûkdo pfiespal, protoÏe nemûl kam jít. Tohle je hotel pro uprchlíky. Nûco takového je tu skoro na denním pofiádku. Lehnete si na postel. Já se vyspím na pohovce. Jsem na to zvykl˘.“ „Ne, ne – zÛstanu tady sedût. Jen kdyÏ tu smím zÛstat, to mi staãí.“ „Dobrá, jak chcete.“ Ravic si svlékl kabát a povûsil ho. Pak vzal z postele pokr˘vku a podu‰ku a pfiistavil k pohovce Ïidli. Pfiinesl z koupelny koupací plá‰È a pfiehodil jej pfies Ïidli. „Tak,“ fiekl, „tohle vám mohu poskytnout. Chcete-li, dám vám i pyÏamo. Nûjaká jsou tamhle v zásuvce. A víc se uÏ nebudu o vás starat. Teì se mÛÏete vykoupat. Mám tu je‰tû nûjakou práci.“ Pfiik˘vla. Ravic k ní pfiistoupil. „Ale svlékneme kabát. Je pofiádnû mokr˘. A ãepici mi taky dejte.“ Podala mu obojí. Dal podu‰ku do rohu pohovky. „To máte pod hlavu. Tady je Ïidle, abyste nespadla, aÏ usnete.“ Pfiisunul ji k pohovce. „A teì je‰tû stfievíce. Promoãené, samozfiejmû! Tak se ãlovûk nejlíp nastydne.“ Zul ji, vyndal ze zásuvky krátké vlnûné ponoÏky a navlékl jí je. „Tak, teì je to lep‰í. V kritick˘ch chvílích má ãlovûk myslet na trochu pohodlí. Stará vojenská zásada.“ „Dûkuju,“ fiekla Ïena. „Dûkuju.“ Ravic zamífiil do koupelny a otoãil kohoutkem. Voda proudila do umyvadla. Odvázal si kravatu a nepfiítomnû se zahledûl do zrcadla. Zkoumavé oãi podkreslené hlubok˘mi stíny; k smrti unaven˘ úzk˘ obliãej, oÏiven˘ pouze oãima; rty pfiíli‰ mûkce kontrastující s ostr˘m zbrázdûním mezi nosem a ústy; a nad prav˘m okem dlouhá, nepravidelná jizva ztrácející se ve vlasech. Jeho my‰lenky pfieru‰il telefon. K ãertu! Na okamÏik zapomnûl na v‰echno. Míval takové chvíle zapomnûní. A vedle pofiád je‰tû sedûla ta neznámá. „UÏ jdu!“ zavolal.
10
„Lekla jste se?“ Zvedl sluchátko. „Co? Ano. Dobfie – ano – ov‰em, ano – to pÛjde – ano. Kde? Dobfie, pfiijdu hned. Horkou kávu, silnou kávu – ano –“ OdloÏil opatrnû sluchátko a zÛstal po nûkolik vtefiin zamy‰lenû sedût na opûradle pohovky. „Musím odejít,“ vysvûtloval, „teì hned.“ Îena okamÏitû vstala. Ponûkud zakolísala a opfiela se o Ïidli. „Ne, ne –“ Ravica v této chvíli dojala její poslu‰ná pohotovost. „MÛÏete tu zÛstat. Vyspûte se. Musím na hodinu na dvû odejít; nevím pfiesnû, na jak dlouho. Jen tady zÛstaÀte.“ Oblékl si kabát. Probleskla mu hlavou my‰lenka. OkamÏitû ji zapudil. Tahle Ïena by nekradla. Není to ten typ. Ten znal pfiíli‰ dobfie. Ostatnû, není tu mnoho, co by mohla vzít. Byl uÏ skoro u dvefií, kdyÏ se zeptala: „Mohla bych jít s vámi?“ „Ne, vylouãeno. ZÛstaÀte tady. Vezmûte si v‰echno, co potfiebujete. Postel taky, chcete-li. KoÀak je tamhle. BûÏte spát.“ Mûl se k odchodu. „Nechte rozsvíceno,“ poÏádala z niãeho nic Ïena. Ravic pustil kliku. „Bojíte se?“ Pfiik˘vla. Ukázal na klíã. „Zamknûte za mnou. Ale vytáhnûte klíã. Dole je je‰tû jeden, kter˘m si mohu odemknout.“ Zavrtûla hlavou. „To není ono. Ale prosím vás, nechte rozsvíceno.“ „Rozumím.“ Zkoumavû na ni pohlédl. „Nechtûl jsem tak jako tak zhasnout. Jen to nechte hofiet. Znám to. Taky jsem takové údobí prodûlal.“ Na nároÏí rue des Acacias potkal taxi. „Jeìte do rue Lauriston, ãíslo ãtrnáct. Rychle!“ ¤idiã otoãil vÛz a zahnul do avenue Carnot. KdyÏ pfiejíÏdûl avenue de la grande Armée, vyfiítilo se zprava proti nim malé dvousedadlové auto. Kdyby nebyla ulice vlhká a hladká, mohly se oba vozy srazit. Takhle brzdy odmr‰tily
11
mal˘ vÛz do stfiedu ulice, tûsnû pfied chladiã taxi. Autíãko se zatoãilo jako kolotoã. Byl to mal˘ renault, fiízen˘ obr˘len˘m muÏem v ãerném tvrdém klobouku. Pfii kaÏdé otáãce se na okamÏik promítl jeho zsinal˘, rozhofiãen˘ obliãej. Pak se vÛz zastavil smûrem k Oblouku na konci ulice, jako by se postavil tváfií v tváfi mohutné bránû podsvûtí mal˘ zelen˘ hmyz, z nûhoÏ se hrozivû zvedá bledá pûst k noãní obloze. Taxikáfi se otoãil. „Vidûl jste nûkdy nûco takového?“ „Ano,“ pfiisvûdãil Ravic. „Ale v takovém klobouku. Co má kdo s takov˘m kloboukem jezdit v noci tak rychle?“ „Byl v právu. Jel po hlavní ulici. Proã nadáváte?“ „Samozfiejmû Ïe byl v právu. Právû proto nadávám.“ „A co byste dûlal, kdyby nebyl?“ „Pak bych taky nadával.“ „Zdá se, Ïe si usnadÀujete Ïivot.“ „Klel bych jinak,“ vysvûtloval fiidiã a zahnul do avenue Foch. „Nebyl bych tak pfiekvapen˘, chápete?“ „Ne. Jeìte pfies kfiiÏovatky pomaleji.“ „To jsem zrovna chtûl. Ta sakramentská bfieãka na ulici. Ale proã se mû vlastnû ptáte, kdyÏ nechcete nic sly‰et?“ „ProtoÏe jsem unaven˘,“ odsekl Ravic netrpûlivû. „ProtoÏe je noc. A taky proto, chcete-li, Ïe jsme jiskérkami zmítan˘mi neznám˘m vûtrem. Jeìte dál!“ „To je nûco jiného.“ Taxikáfi se dotkl ãepice s nádechem úcty. „Tomu rozumím.“ „Posly‰te,“ zeptal se Ravic, kter˘m problesklo podezfiení. „Vy jste Rus?“ „Ne. Ale hodnû ãtu, kdyÏ ãekám na zákazníky.“ Dnes nemám s Rusy ‰tûstí, pomyslel si Ravic. Opfiel si hlavu o sedadlo. Káva, pomyslel si. Horká ãerná káva. Doufejme, Ïe jí mají dost. Musím mít zatracenû klidné ruce. Kdyby to ne‰lo jinak, Veber mi musí jednu píchnout. Ale pÛjde to. Stáhl okno a pomalu, zhluboka vdechoval vlhk˘ vzduch.
12