KRÁLOVÉHRADECKO CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âR V.
FALTYSOVÁ H., MACKOVâIN P., SEDLÁâEK M. (REDS.)
AGENTURA OCHRANY P¤ÍRODY A KRAJINY âR
S VA Z E K V.
KRÁLOVÉHRADECKO
Edice Chránûná území âR: Mackovãin P., Sedláãek M. (eds.) Citace knihy: Faltysová H., Mackovãin P., Sedláãek M. a kol. (2002): Královéhradecko. In: Mackovãin P. a Sedláãek M. (eds.): Chránûná území âR, svazek V. Agentura ochrany pfiírody a krajiny âR a EkoCentrum Brno, Praha, 410 pp. Mapy: Geologie © âesk˘ geologick˘ ústav, Praha Geomorfologické ãlenûní © J. Demek a kol.: Zemûpisn˘ lexikon âR – Hory a níÏiny, Academia, 1987. Digitalizace Katedra geografie University Palackého, Olomouc Perspektivní zobrazení digitálního modelu reliéfu – Vojensk˘ topografick˘ ústav Dobru‰ka, © G· AâR Klimatické oblasti – podklad E. Quitt: Klimatické oblasti âSR, Geografick˘ ústav âSAV. Digitalizace Foresta SG, a.s. Hydrografická síÈ – podklad Státní vodohospodáfiská mapa, © V˘zkumn˘ ústav vodohospodáfisk˘ T. G. M., Praha PÛdní typy © Katedra pedologie a geologie âeské zemûdûlské university, Praha Fytogeografické ãlenûní – podklad Botanick˘ ústav âSAV: Regionální fytogeografické ãlenûní âR, Academia, Praha 1987. Digitalizace Foresta SG, a. s. Potenciální pfiirozená vegetace – podklad Z. Neuhäuslová a kol.: Mapa potenciální pfiirozené vegetace âR, Academia, Praha 1998. Digitalizace Foresta SG, a. s. Krajinn˘ pokryv – zpracoval GISAT © MÎP âR Chránûná území a památné stromy © Agentura ochrany pfiírody a krajiny âR Letecké snímky – podklad Vojensk˘ topografick˘ ústav Dobru‰ka, © G· AâR Grafická úprava © ARTEDIT, s. r. o., Praha 2001 Edice Chránûná území âeské republiky, svazek V. Královéhradecko Vydala © Agentura ochrany pfiírody a krajiny âR a EkoCentrum Brno, Praha 2002 ISBN 80-86064-45-X
Obsah
P¤EDMLUVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 ÚVOD
.......................................................................9
P¤ÍRODNÍ POMùRY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Geologická charakteristika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Geomorfologická charakteristika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 V˘voj georeliéfu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Pedologická charakteristika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Klimatická charakteristika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Hydrologická charakteristika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Botanická charakteristika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Zoologická charakteristika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 OSÍDLENÍ A V¯VOJ KRAJINY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 OCHRANA P¤ÍRODY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 OKRES HRADEC KRÁLOVÉ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Souhrnná charakteristika pfiírodních pomûrÛ okresu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 Chránûná území . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 Pfiírodní park . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 Památné stromy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 OKRES JIâÍN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 Souhrnná charakteristika pfiírodních pomûrÛ okresu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 Chránûná území . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 Pfiírodní park . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 Památné stromy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 OKRES NÁCHOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 Souhrnná charakteristika pfiírodních pomûrÛ okresu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 Chránûná území . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 Památné stromy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179 OKRES RYCHNOV NAD KNùÎNOU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181 Souhrnná charakteristika pfiírodních pomûrÛ okresu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 182 Chránûná území . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192 Pfiírodní parky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 206 Památné stromy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215 OKRES TRUTNOV . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217 Souhrnná charakteristika pfiírodních pomûrÛ okresu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218 Chránûná území . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 228 Památné stromy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 232 5
CHKO BROUMOVSKO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 233 Souhrnná charakteristika pfiírodních pomûrÛ CHKO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 234 Chránûná území . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 254 Památné stromy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 272 CHKO ORLICKÉ HORY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 273 Souhrnná charakteristika pfiírodních pomûrÛ CHKO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 274 Chránûná území . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 288 Památné stromy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 315 KRKONO·SK¯ NÁRODNÍ PARK (KRNAP) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 317 Souhrnná charakteristika pfiírodních pomûrÛ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 318 Chránûná území . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 348 Památné stromy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 355 BIBLIOGRAFIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 357 REJST¤ÍKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 370 Chránûná území . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 370 Místopisné názvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 373 Latinská jména rostlin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 378 âeská jména rostlin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 383 Latinská jména ÏivoãichÛ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 388 âeská jména ÏivoãichÛ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 393 NeÏivá pfiíroda (geologie, geomorfologie, pÛda) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 397 V¯KLAD VYBRAN¯CH POJMÒ ZE ZÁKONA â. 114/92 SB. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 405 SEZNAM AUTORÒ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 407
6
Pfiedmluva
Je jen pramálo stfiedoevropsk˘ch krajin, v nichÏ se na plo‰e tak malé, jako je tomu u Královéhradecka, mÛÏe ãlovûk procházet jak v ploch˘ch nivách níÏinn˘ch vodních tokÛ, romantick˘mi sceneriemi pahorkatiny ãi podhÛfií, tak po hfiebenech hor, které jiÏ zasahují sv˘mi nejvy‰‰ími polohami nad hranici lesa. Jedineãnost Královéhradecka z hlediska celé âeské republiky není v‰ak dána jen zcela v˘jimeãn˘m v˘‰kov˘m rozpûtím (okolo 1400 m), ale i zastoupením mnoh˘ch pfiírodních fenoménÛ, které nemají na území na‰eho státu, mnohdy v‰ak ani jinde v celé Stfiední Evropû, Ïádnou obdobu. Jen na nûkolika místech ve Stfiední Evropû nalezneme horské území, které by bylo tak ovlivnûné dobou ledovou, jako jsou Krkono‰e. A právû toto pohofií, zkoumané pfiírodovûdci jiÏ více neÏ ãtyfii století, patfiící s vysokou pravdûpodobností k pfiírodovûdecky nejprozkoumanûj‰ím územím svûta, pfiedstavuje naprosto jedineãn˘ fenomén v celém regionu. Nejsou to v‰ak jen Krkono‰e se sv˘mi ãetn˘mi glaciálními relikty (památkami na dobu ledovou), jsou to i váté písky Polabí nebo zbytky luÏních lesÛ pfiilehl˘ch níÏin a pahorkatin, stejnû jako poslední fragmenty podorlick˘ch slatin ãi geologicky i biologicky pozoruhodná území Adr‰pa‰sko-teplick˘ch skal nebo Broumovsk˘ch stûn, které vytváfiejí neopakovateln˘ soubor pfiírodních pozoruhodností regionu. V pfiedkládané publikaci jsou podrobnû popsány nejcennûj‰í ãásti pfiírody královéhradeckého regionu, jeÏ skládají mozaiku, která je základem nejen pro perspektivní zaji‰tûní stávajícího rozsahu celkové biodiverzity území, ale zároveÀ i jako mimofiádnû kvalitní síÈ pfiirozen˘ch pfiírodních celkÛ, které mohou do budoucna zajistit trvale udrÏiteln˘ rozvoj celého regionu. Poznání není vûc okamÏiku. Je to dlouhodob˘ proces, na nûmÏ se vÏdy podílejí ãetné generace profesionálÛ i zasvûcen˘ch laikÛ. Teprve poté mÛÏe b˘t sestaven tak podrobn˘ obraz pfiírody regionu, jak˘ je prezentován v této publikaci. S hlubokou úctou k byv‰ím generacím, respektem k odborníkÛm dne‰ním, ale i s dÛvûrou v Ty, ktefií pfiijdou po nás a opût posunou vûdûní na jinou vy‰‰í úroveÀ, prosím Vás v‰echny o laskavé pfiijetí této publikace. Berte ji do rukou jako obsáhl˘ a vysoce kvalifikovan˘ popis stavu souãasného s tím, Ïe je zároveÀ v˘zvou pro dal‰í hlub‰í poznávání.
RNDr. Franti‰ek Procházka, CSc.
7
Úvod
1
ÚVOD „Královéhradeck˘ kraj, ze v‰ech ãesk˘ch krajÛ nejrozsáhlej‰í, odvodil své pojmenování od pfiedního mûsta Hradce Králové. Pfiedstavuje – jak se mÛÏe pozorovatel snadno pfiesvûdãit – svazek nebo kytici kvûtÛ, s touto podobou jej mÛÏeme srovnat. Na vrcholku kytice se rozkládají dost velké kvûty v ãáfie od Podûbrad aÏ k pramenÛm Labe, snítky kvûtÛ a samotná nejniωí a nejuωí ãást svazku pfiedstavuje konãinu od Bohdanãe aÏ k pramenÛm Moravy, jeÏ v tomto kraji pramení. MÛÏeme jej tedy vhodnû vypodobnit obrazem rozkvetlé kytice. PonûvadÏ mûsto a v˘znaãnûj‰í ãást kraje je majetkem královen, které dostávaly toto vûno pfii korunovaci, vypadá to, jako by králové odevzdávali Královéhradeck˘ kraj jako svazek kvûtÛ do rukou královen. Památná a pozoruhodná místa tohoto kraje jsou tato: Hory Krkono‰e a v nich zjevení zvané R˘brcoul, prameny Labe, jeÏ vzniká právû v tûch horách. MnoÏství drahokamÛ a vzácn˘ch kamenÛ. Jaromûfi proslulá lovem mihulí. ¤eky plné lososÛ a pstruhÛ. V‰u-
de nesmírn˘ poãet zvûfie. Rybníky naplnûné rybami.“ Tak psal v roce 1681 o pfiírodû Hradecka Bohuslav Balbín (cit. dle ãeského pfiekladu, Panorama 1986, Praha), a pfiestoÏe nûkteré skuteãnosti jeho popisu jiÏ ztratily platnost (vãetnû detailÛ územního vymezení aÏ k pramenÛm Moravy, které jsou v této edici souãástí svazku vûnovaného Pardubicku), poeticky – a pfiesto vûcnû – popsal bohatství a pÛvaby zdej‰í pfiírody a krajiny. Královéhradeck˘ kraj, zahrnující dnes okresy Hradec Králové, Jiãín, Náchod, Rychnov nad KnûÏnou a Trutnov, má v âeské republice nejvût‰í v˘‰kové rozpûtí (208–1602,3 m n. m.) a v jeho rámci snad nejpestfiej‰í nabídku pfiírodních jevÛ, byÈ dnes mnohde jen ve fragmentech nûkdej‰ího stavu. Od rovinn˘ch luhÛ a lokalit teplomilné vegetace v Polabí a v povodí Cidliny se pfies pahorkatiny se spra‰emi, doubravami ãi útvary pískovcov˘ch skalních mûst dostaneme aÏ k horsk˘m svahÛm s porosty zakrsl˘ch buãin a k subalpinskému pásmu
2
1 Harmonická krajina v okolí obce Stav na Jiãínsku. 2 Kalous u‰at˘ (Asio otus) hnízdí v opu‰tûn˘ch hnízdech jin˘ch druhÛ ptákÛ.
9
Královéhradecko KRAJINN¯ POKRYV
1
1 Skalní hfiib v pískovcích svrchní kfiídy v NPR Broumovské stûny.
10
v Krkono‰ích, kde mezi tundrovou flórou a faunou lze spatfiit glaciální relikty i endemity. Území kraje leÏí v âeském masivu. Krkono‰e na severu a Orlické hory na v˘chodû patfií k luÏické (západosudetské) geologické oblasti. Pfiemûnûné horniny krkono‰sko-jizerského a orlicko-snûÏnického krystalinika (ruly, svory, fylity, téÏ karbonátové horniny aj.) jsou starohorního, pfiíp. staroprvohorního stáfií a místy jimi prostupují vyvfieliny. Obû hraniãní pohofií oddûluje vnitrosudetská pánev s komplexem prvohorních a druhohorních sedimentÛ s uheln˘mi revíry a s kfiídov˘mi kvádrov˘mi pískovci, lemovaná vulkanick˘m pásmem Vraních a Javofiích hor. Znaãnou ãást Královéhradecka vyplÀuje ãást ãeské kfiídové pánve s pfievahou jílovcÛ a slínovcÛ a v men‰ím
rozsahu s pískovcov˘mi oblastmi (vãetnû Prachovsk˘ch skal). Mezi kvartérními pokryvn˘mi útvary dominují rozlohou ‰tûrkopísky na terasov˘ch stupních kolem vodních tokÛ. Následky jejich tûÏby dnes patfií k nepfiehlédnuteln˘m zásahÛm do krajiny, hlavnû v rovinné ãásti regionu. Vedle pestré pÛdní skladby vyvinuté na rozmanitém geologickém podkladu rozhoduje o roz‰ífiení vegetaãního pokryvu – a následnû i fauny – místní podnebí. Území do 300 m n. m. s ãervencov˘m prÛmûrem teploty vzduchu nad 16 °C patfií do teplé klimatické oblasti, stfiední polohy regionu do oblasti mírnû teplé a nejvy‰‰í horské polohy do chladné oblasti (ãervencov˘ prÛmûr na SnûÏce je 8,5 °C). Také o distribuci sráÏek víceménû rozhodují orografické vlivy, takÏe zatímco
Úvod v níÏinû dosahuje jejich úhrn pfiibliÏnû 600 mm roãnû, na hfibetech Orlick˘ch hor je to aÏ 1200 mm, na hfibetech Krkono‰ dokonce 1600 mm. Pro horské polohy je ekologicky v˘znamná dlouhodobá pÛsobnost tzv. horizontálních sráÏek ve formû mlhy ãi nízké oblaãnosti, které zde spoleãnû s emisemi v˘raznû pfiispûly k rozpadu lesních porostÛ. Je pfiirozené, Ïe v pestr˘ch ekologick˘ch podmínkách se bûhem v˘voje Ïivé pfiírody v posledním geologickém období (postglaciálu – holocénu) vytvofiila znaãnû rozmanitá rostlinná spoleãenstva s více neÏ 2000 druhy vy‰‰ích rostlin. Jejich skladba se mûní zejména podle jednotliv˘ch v˘‰kov˘ch stupÀÛ. Celá âeská republika spadá v rámci stfiední Evropy do tzv. biomu opadavého listnatého lesa. Dva ze tfií jeho zdej‰ích obvodÛ (obvod teplomilné kvûteny v niωích polohách a obvod hercynské a subatlantské kvûteny ve stfiedních nadmofisk˘ch v˘‰kách) mají obdobnou vegetaãní skladbu jako v ostatních oblastech státu. Evropsk˘m unikátem je flóra Krkono‰, fiazen˘ch do fytogeografického obvodu horské kvûteny. V období pleistocénu stálo pohofií jako hradba ve smûru postupu skandinávského (kontinentálního) ledovce, pfied jehoÏ ãelem ustupovala k jihu spoleãenstva severské tundry. Populacím chladnomiln˘ch organismÛ na krkono‰sk˘ch hfibetech pak v teplej‰ích meziledov˘ch dobách a zejména v poledovém období umoÏnilo pfieÏít subalpinské klima, omezující zároveÀ expanzi lesÛ na svazích hor. V podmínkách, kde ãervencov˘ prÛmûr teplot vzduchu nepfiesahuje 10 °C, dodnes existuje krkono‰ská tundra s jedineãn˘mi glaciálními relikty, druhy, pfieÏívajícími zde z doby ledové, které jinde v Evropû rostou jen v subarktickém ãi arktickém pásu (ostruÏiník moru‰ka aj.). Zdej‰ím specifick˘m pomûrÛm vdûãí za svÛj vznik také cca tfii desítky krkono‰sk˘ch endemitÛ (nejznámûj‰í z nich je jefiáb krkono‰sk˘). V Krkono‰ích nalezneme také Ïivoãi‰né glaciální relikty a mezi bezobratl˘mi i nûkolik endemick˘ch forem.
1
Do pfiirozeného v˘voje pfiírody a krajiny se stabilizovan˘mi (klimaxov˘mi) spoleãenstvy rostlin a ÏivoãichÛ zaãala od tzv. neolitické revoluce pfied cca 7700 lety, kdy se v regionu objevil první zemûdûlec, trvale zasahovat lidská ãinnost. A to v nezanedbatelné mífie – vÏdyÈ v jiÏní ãásti regionu jiÏ pfied poãátkem na‰eho letopoãtu dosáhlo osídlení a obhospodafiování krajiny rozsahu pozdûj‰í stfiedovûké ekumeny! V mezidobích v‰ak území opakovanû a pfiecházelo ke zcela extenzivní formû vyuÏívání. Zhruba od poãátku 2. tisíciletí na‰eho letopoãtu probíhala kolonizace pohraniãního hvozdu na severu a v˘chodû regionu. Pfietváfiení pokroãilo postupnû do té míry, Ïe s nepatrn˘mi v˘jimkami se dnes v Ïádném místû nezachovaly pÛvodní pfiírodní pomûry. I zdánlivû zachovalá a nedotãená místa sk˘tají pouze pfiirozené sloÏení rostlinn˘ch ãi Ïivoãi‰n˘ch spoleãenstev, jejichÏ v˘vojová kontinuita byla jiÏ nûkdy v minulosti umûle pfieru‰ena. PfiestoÏe krajinné devastace vyvolané
1 Kupovitá oblaãnost nad SnûÏkou.
11
Královéhradecko koncentrací prÛmyslu ãi tûÏební ãinností jsou na Hradecku nesrovnatelnû men‰í neÏ v fiadû jin˘ch regionÛ, do‰lo i zde, zejména v dÛsledku dálkového pfienosu ‰kodlivin z regionálních i mimoregionálních zdrojÛ, k váÏnému naru‰ení a rozpadu lesních porostÛ ve vrcholov˘ch partiích hraniãních pohofií, postupnû od Jizersk˘ch hor pfies Krkono‰e a Orlické hory k v˘chodu aÏ na Králick˘ SnûÏník. Prvními signály ochrany pfiírodních hodnot, ov‰em s motivací ryze utilitární, bylo jiÏ ve stfiedovûku zfiizování obor ãi baÏantnic. V 19. století nachází územní ochrana hlavnû romantické dÛvody. Stopy romantického náhledu lze spatfiovat i v poãátcích tvorby moderní sítû chránûn˘ch území, jak naznaãuje v˘bûr prvních rezervací z roku 1933, k nimÏ patfiily napfiíklad Prachovské skály ãi Adr‰pa‰sko-teplické skály. V rozvoji poãtu a plochy chránûn˘ch území regionu mÛÏeme sledovat dvû pomûrnû v˘razné vlny – v padesát˘ch letech (pfied i po vydání zákona ã. 40/1956 Sb. o státní ochranû pfiírody) a v poslední ãtvrtinû 20. století. Po 2. svûtové válce se pfii zfiizování chránûn˘ch území jiÏ zfietelnû uplatÀoval pfiírodovûdn˘ pfiístup, zejména potfieba ochrany vzácn˘ch druhÛ rostlin a ÏivoãichÛ, není v‰ak moÏno hovofiit o plánovitém vytváfiení jejich reprezentativní sítû. Vlastní pfiíprava jednotliv˘ch území v‰ech kategorií, vãetnû území velkoplo‰n˘ch, totiÏ leckdy plnû závisela na aktivitû dobrovoln˘ch pracovníkÛ státní ochrany pfiírody – konzervátorÛ. Kromû toho probíhala v dobû, kdy bylo prostfiedí jako celek je‰tû relativnû vyváÏené, bez velkoplo‰ného pÛsobení meliorací, pozemkov˘ch úprav, chemizace ãi zneãi‰tûní odpady. Dnes oznaãujeme tuto dobu za tzv. konzervaãní etapu v ochranû pfiírody, jejímiÏ typick˘mi pfiístupy byla územní ochrana vût‰inou jen v minimální rozloze zájmového fenoménu (v˘skytu vzácného druhu apod.) a ochrann˘ reÏim, zakazující v chránûném území jakoukoliv lidskou – zejména hospodáfiskou – ãinnost. Postupující degradace pfiírodního prostfiedí jako celku vedla na poãátku 12
70. let 20. století k poznání potfieby fiízené péãe o chránûná území, tj. biotechnick˘ch zásahÛ, nutn˘ch k udrÏení Ïádoucího pfiirozeného stavu a v˘voje lokalit. V nejjednodu‰‰ím pfiípadû ‰lo o obnovení základní formy hospodafiení, napfiíklad o seãení ãi spásání luk, vhodnû volenou probírku ãi v˘sadbu v lesních porostech apod. Pfies technickou nenároãnost b˘vají tyto zásahy dodnes jedním z problémÛ územní ochrany, a to z hledisek realizaãních, ekonomick˘ch i ekologick˘ch. Druhá vlna rozvoje chránûn˘ch území pfii‰la pfied koncem 20. století, vût‰inou ve formû vyhla‰ování fiady chránûn˘ch pfiírodních v˘tvorÛ územního charakteru – tj. kategorie chránûn˘ch území vyhla‰ovan˘ch na úrovni okresÛ – ãímÏ byla v regionu alespoÀ ãásteãnû kompenzována administrativní zdlouhavost zfiizování pfiírodních rezervací tehdej‰ím ministerstvem kultury. Z odborného hlediska se tak do urãité míry podafiilo vyplnit mezery v reprezentativnosti v˘bûru chránûn˘ch jevÛ. Dal‰ím pfiízniv˘m krokem bylo vydání zákona ã. 114/1992 Sb., kter˘ mimo jiné zjednodu‰il vyhla‰ování fiady kategorií chránûn˘ch území a umoÏnil i potfiebn˘ formální krok, totiÏ úpravu kategorizace jednotliv˘ch území podle jejich skuteãného stavu a v˘znamu. Vzhledem ke kvalitám pfiírodního prostfiedí mûl tento region v rámci státu vÏdy urãité prioritní postavení v rozvoji chránûn˘ch území. Jsou zde rezervace vyhlá‰ené mezi prvními u nás (1933). Byly zde vyhlá‰eny první chránûná krajinná oblast (CHKO âesk˘ ráj v roce 1955, zasahující dnes men‰í ãástí do okresu Jiãín), a první národní park (KRNAP v roce 1963). Prvnû se tu systematicky rozvinula také doplÀková forma územní ochrany, totiÏ síÈ tzv. evidovan˘ch (ãi registrovan˘ch) lokalit, které mimo jiné zahrnovaly návrhy vlastních chránûn˘ch území a z nichÏ pozdûji vze‰ly v˘znamné krajinné prvky podle zákona ã. 114/1992 Sb.
Pfiírodní pomûry
1
P¤ÍRODNÍ POMùRY Geologická charakteristika Region Královéhradecka je souãástí âeského masivu. Má pestrou geologickou stavbu. V horsk˘ch oblastech na severu a v˘chodû dominují krystalické horniny – metamorfity a vyvfieliny starohorního aÏ prvohorního stáfií. PfieváÏná ãást území je v‰ak tvofiena mlad‰ími (mladoprvohorními aÏ ãtvrtohorními) horninami pokryvn˘ch jednotek, pfieváÏnû usazeninami. Pohraniãní pohofií – Krkono‰e a Orlické hory – jsou souãástí luÏické (západosudetské) geologické oblasti, tvofiené pfieváÏnû komplexem pfiemûnûn˘ch hornin starohorního aÏ staroprvohorního stáfií, v men‰í mífie téÏ
varisk˘mi vyvfielinami. V Krkono‰ích tvofií pfiemûnûné horniny (rÛzné typy rul, svorÛ, fylitÛ, krystalické vápence aÏ dolomity, kfiemence, metabazity atd.) souãást krkono‰sko-jizerského krystalinika. Stáfií hornin je zde pfieváÏnû starohorní, v okrajov˘ch partiích téÏ prvohorní. Tyto metamorfity se uplatÀují na stavbû severov˘chodní a jiÏní ãásti Krkono‰ a pfiilehlého Podkrkono‰í, zatímco severozápadní partie (hraniãní a ãásteãnû vnitfiní hfibet západnû od SnûÏky) je uÏ souãástí krkono‰skojizerského Ïulového masivu. Na styku Ïulového tûlesa se star‰ími krystalick˘mi bfiidlicemi vznikly kontaktnû metamorfované horniny s rudn˘mi Ïílami. Vnitrosudetská pánev oddûluje od Krkono‰ Orlické hory, budované pfieváÏnû pfiemûnûn˘mi horninami (ru-
2
1 Vyvfielé kupy Vraních hor z permsk˘ch ryolitÛ, dominují v˘chodnímu Podkrkono‰í. 2 K nejzajímavûj‰ím v˘chozÛm permsk˘ch sopeãn˘ch vyvfielin patfií ryolitov˘ tor v âertovû rokli ve Vraních horách.
13
Královéhradecko GEOLOGIE
14
Pfiírodní pomûry P¤EHLEDN¯ GEOLOGICK¯ ¤EZ KRÁLOVÉHRADECKEM (BEZ SEDIMENTÒ KVARTÉRU)
lami, svory, fylity aj.) orlicko-snûÏnického krystalinika. Jádrem je orlickokladská klenba, pfii úpatí pohofií vystupují pfiemûnûné horniny zábfieÏského a novomûstského krystalinika (napfi. v údolí Metuje). Krystalick˘mi bfiidlicemi místy prostupují men‰í tûlesa Ïulov˘ch i bazick˘ch (tmav˘ch) vyvfielin (napfi. novohrádeck˘ masiv, gabrodiorit na ·piãáku atd.). Ostatní území regionu tvofií platformní pokryv, kter˘ se formoval od konce variského vrásnûní (od svrchního karbonu v mlad‰ích prvohorách) po souãasnost. Úpatí Krkono‰, ãásteãnû i Orlick˘ch hor, pfiechází do jednotky sudetské (luÏické) mlad‰ího paleozoika, tvofiené uloÏeninami (místy rovnûÏ vyvfielinami) karbonu, permu, v˘jimeãnû i triasu. Na jiÏní okraj Krkono‰ pfiiléhá podkrkono‰ská pánev, vyplnûná ãervenohnûd˘mi usazeninami (arkózov˘mi pískovci aÏ slepenci, jí-
lovci místy s uheln˘mi slojemi) permokarbonského stáfií, které vybíhají i k v˘chodu do trutnovsko-náchodské sníÏeniny. Z ménû odoln˘ch usazenin jsou místy vypreparovány sopeãné vyvfieliny, zejména melafyry (napfi. Staropacká hora, Levín aj.). Suchozemsk˘ sedimentaãní cyklus zde pokraãoval je‰tû poãátkem druhohor, o ãemÏ svûdãí v˘skyt triasov˘ch pískovcÛ v severozápadním okolí âerveného Kostelce a na rÛzn˘ch místech (napfi. u Bohda‰ína) v sousední vnitrosudetské pánvi. Vnitrosudetská pánev se vyznaãuje rozsáhl˘m komplexem usazen˘ch (pfiíp. vulkanick˘ch) hornin od karbonu aÏ po svrchní kfiídu. Sedimenty svrchního karbonu (slepence, arkózy aj.) tvofií hfibet Jestfiebích hor a ãernouheln˘ Ïacléfisk˘, svatoÀovick˘ a hronovsk˘ revír. âervené permské usazeniny vyplÀují Broumovskou kotlinu. Dominantou této pánve jsou hraniãní 15
Královéhradecko GEOCHRONOLOGICKÁ TABULKA – KRÁLOVÉHRADECKO
T¤ETIHORY
âTVRTOHORY
Éra
Perioda
Doba trvání
Stáfií hranice
2
2
pokryvné útvary (Prameny Labe, Prameny Úpy, PR Jelení lázeÀ, PP Bûleãsk˘ písník, PR Dubno, NPP Babiããino údolí – travertin)
pliocén
5
26
pokryvné útvary, neovulkanity (PP Hfiídelecká hÛra, PP Zebín, PP Dubolka)
miocén oligocén
19 12
eocén
16
Epocha
StupeÀ – Vûk
holocén
Zastoupení
pleistocén
neogén
paleogén
paleocén
pokryvné útvary 65
pokryvné útvary
11 maastricht
35
100
campan
DRUHOHORY
santon kfiída
pokryvné útvary
coniak turon cenoman spodní
jura svrchní trias
30
130
nezastoupeno
74
204
nezastoupeno
41
245
nezastoupeno
stfiední
ãást podkrkono‰ské a vnitrosudetské pánve
spodní 45
290
podkrkono‰ská pánev (PP Novopack˘ vodopád), vnitrosudetská pánev
70
360
podkrkono‰ská pánev a vnitrosudetská pánev, krkono‰sko-jizersk˘ pluton (Krkono‰e – ãást), pot‰tejnsk˘ masiv (PR Modliv˘ dÛl)
devon
40
400
silur
18
418
ordovik
77
495
kambrium
75
570
krkono‰sko-jizerské krystalinikum (Krkono‰e – ãást, PP Labská soutûska, orlickokladské krystalinikum (PP Sfinga), zábfieÏské krystalinikum, novomûstské krystalinikum (PR Peklo u Nového Mûsta nad Metují, PP Stav)
svrchní
480
1050
stfiední
700
1750
spodní
750
2500
nezastoupeno
3200
4600
nezastoupeno
perm
svrchní spodní
STAROHORY
spodní
proterozoikum
PRAHORY
PRVOHORY
svrchní karbon
archeozoikum
Vraní a Javofií hory budované vulkanity (pfieváÏnû ryolitov˘mi, ve v˘chodní ãásti téÏ melafyrov˘mi). Stfied vnitrosudetské pánve (polickou pánev) vyplÀují svrchnokfiídové sedimenty, jílovce, slínovce a zejména pak kvádrové pískovce hej‰ovinského v˘voje se skalními mûsty u Adr‰pachu, Teplic nad Metují a Broumova. âervené permské sedimenty se místy zachovaly i v severozápadním podhÛfií Orlick˘ch hor. JiÏní polovinu regionu vyplÀuje se16
verov˘chodní ãást rozlehlé ãeské kfiídové pánve, vyplnûné mofisk˘mi usazeninami svrchnokfiídového stáfií. Do severozápadní ãásti zasahuje pfieváÏnû pískovcová oblast jizerského v˘voje se skalními mûsty, z nichÏ nejznámûj‰í jsou Prachovské skály. PfieváÏná ãást náleÏí tzv. labskému v˘voji (v ‰ir‰ím okolí Hradce Králové) s pfievahou turonsk˘ch aÏ coniack˘ch jílovcÛ a slínovcÛ. Pouze na vyzdviÏen˘ch hfibetech smûrem k podhÛfií vystupují
Pfiírodní pomûry REGIONÁLNÍ GEOLOGICKÉ âLENùNÍ
cenomanské pískovce. V jihov˘chodní ãásti regionu pfievaÏují jemnozrnné vápnité pískovce a slínovce (turon) orlicko-Ïìárského v˘voje. Z hornin mladotfietihorního stáfií se na geologické stavbû královéhradeckého regionu uplatÀují (s v˘jimkou reliktÛ fiíãních usazenin) zejména tûlesa sopeãn˘ch vyvfielin. Návr‰í a suky z alkalick˘ch ãediãov˘ch vulkanitÛ jsou vypreparovány ze sedimentÛ svrchní kfiídy (napfi. v okolí Jiãína, u Hfiídelce) nebo z permokarbonsk˘ch usazenin (Kumburk aj.). Nûkteré z nich tvofií v˘razné krajinné dominanty. âtvrtohorním pokryvn˘m útvarÛm plo‰nû dominují fiíãní ‰tûrkopísky, tvofiící ploché terasové stupnû nûkdej‰ích tokÛ – pfiedchÛdcÛ Labe,
Orlice, Metuje, Úpy, Bystfiice, Cidliny a jejich pfiítokÛ. Z dob ledov˘ch pocházejí ledovcové nánosy (morény) v krkono‰sk˘ch údolích a vût‰ina navát˘ch uloÏenin – spra‰í a vát˘ch pískÛ. âtvrtohorního stáfií jsou také drobná tûlesa chemogenních vápencÛ (travertinÛ) a vrchovi‰tní a slatinná ra‰elini‰tû. BIBLIOGRAFIE: 63, 85, 86, 95, 96, 97, 98, 145, 179, 180, 183, 226, 227, 297, 298, 299, 328, 341, 342, 360, 366, 367, 376, 408, 409, 410, 411, 458, 486, 487, 488, 503, 536, 537, 541
17
Královéhradecko
Geomorfologická charakteristika Královéhradeck˘ region se vyznaãuje rozmanit˘m a pomûrnû ãlenit˘m georeliéfem, kter˘ je v˘sledkem dlouhodobého geologického v˘voje. V˘‰kové rozpûtí zde dosahuje nejvût‰í hodnoty v rámci âeské republiky, a to od 208 m n. m. na Cidlinû (pfii hranici okresÛ Hradec Králové a Nymburk) po 1602,3 m n. m. na vrcholu SnûÏky v Krkono‰ích. Z hlediska regionálního geomorfologického ãlenûní základní jednotky – provincie âeská vysoãina – dûlíme region do dvou hlavních a znaãnû odli‰n˘ch geomorfologick˘ch soustav: krkono‰sko-jesenické (sudetské),
GEOMORFOLOGICKÉ âLENùNÍ
18
zaujímající severní aÏ v˘chodní ãást, a âeské tabule v jiÏní a západní ãásti. Krkono‰sko-jesenická soustava je v˘sledkem starohorních a prvohorních horotvorn˘ch procesÛ, z nichÏ poslední – varisk˘ (hercynsk˘) – vyvrcholil v prÛbûhu karbonu. Variská pohofií pro‰la nûkolika etapami zarovnávání. Bûhem alpinského vrásnûní ve tfietihorách a ãtvrtohorách byly podél zlomÛ vyzdviÏeny kry okrajov˘ch pohofií âeské vysoãiny. Do regionu zasahují dvû podsoustavy: krkono‰ská (s ãástmi celkÛ Krkono‰e a Krkono‰ské podhÛfií) a orlická (s celkem Broumovská vrchovina a ãástí celkÛ Orlické hory a Podorlická pahorkatina). Z Krkono‰ zasahuje do regionu podstatná ãást tfií podcelkÛ, tvofien˘ch pfie-
Pfiírodní pomûry REGIONÁLNÍ GEOMORFOLOGICKÉ âLENùNÍ – LEGENDA K MAPù PROVINCIE SOUSTAVA Podsoustava CELEK Podcelek Okrsek âESKÁ VYSOâINA KRKONO·SKO-JESENICKÁ SOUSTAVA Krkono‰ská podsoustava JE·TùDSKO-KOZÁKOVSK¯ H¤BET Kozákovsk˘ hfibet 4a-3b-c Táborsk˘ hfibet JIZERSKÉ HORY Jizerská hornatina 4a-6b-c Tanvaldská vrchovina KRKONO·E Krkono‰ské hfibety 4a-7a-a Slezsk˘ hfibet 4a-7a-b âesk˘ hfibet Krkono‰ské rozsochy 4a-7b-a Vilémovská hornatina 4a-7b-b Vlãí hfibet 4a-7b-c Îalsk˘ hfibet 4a-7b-d âernohorská rozsocha 4a-7b-e RÛÏohorská rozsocha 4a-7b-f R˘chory Vrchlabská vrchovina (4a-7c) KRKONO·SKÉ PODHÒ¤Í Îeleznobrodská vrchovina 4a-8a-c Vysocká hornatina Podkrkono‰ská pahorkatina 4a-8b-a Lomnická vrchovina 4a-8b-b Staropacká vrchovina 4a-8b-c Novopacká vrchovina 4a-8b-d Hostinská pahorkatina 4a-8b-e Trutnovská pahorkatina 4a-8b-f Mladobucká vrchovina 4a-8b-g Vlãická kotlina 4a-8b-h RtyÀská brázda Zviãinsko-kocléfiovsk˘ hfibet 4a-8c-a Zviãinsk˘ hfibet 4a-8c-b Kocléfiovsk˘ hfibet Orlická podsoustava BROUMOVSKÁ VRCHOVINA Îacléfiská vrchovina 4b-1a-a Bernartická vrchovina 4b-1a-b Jestfiebí hory 4b-1a-c Radvanická vrchovina 4b-1a-d Vraní hory Polická vrchovina 4b-1b-a Polická stupÀovina 4b-1b-b Broumovské stûny 4b-1b-c Stolové hory 4b-1b-d Polická pánev 4b-1b-e Adr‰pa‰sko-teplické skály Mezimûstská vrchovina 4b-1c-a Broumovská kotlina 4b-1c-b Javofií hory ORLICKÉ HORY De‰tenská hornatina 4b-2a-a Orlick˘ hfibet 4b-2a-b Orlickozáhorská brázda Mladkovská vrchovina (4b-2b)
PROVINCIE SOUSTAVA Podsoustava CELEK Podcelek Okrsek PODORLICKÁ PAHORKATINA Náchodská vrchovina 4b-3a-a âervenokostelecká pahorkatina 4b-3a-b Hronovská kotlina 4b-3a-c SedloÀovská vrchovina 4b-3a-d Ohni‰ovská pahorkatina Îamberská pahorkatina 4b-3b-a Litick˘ hfibet 4b-3b-c Letohradská pahorkatina âESKÁ TABULE Severoãeská tabule JIâÍNSKÁ PAHORKATINA Turnovská pahorkatina 6a-2a-a Vyskefiská vrchovina 6a-2a-b Prachovská pahorkatina 6a-2a-e Turnovská stupÀovina 6a-2a-f Rovenská brázda 6a-2a-g LibuÀská brázda 6a-2a-h Markvartická plo‰ina 6a-2a-i Veli‰sk˘ hfibet 6a-2a-n Sobotecká kotlina 6a-2a-o Jiãínská kotlina Bûlohradská pahorkatina 6a-2b-a Hofiick˘ hfibet 6a-2b-b Miletínsk˘ úval 6a-2b-c Libotovsk˘ hfibet 6a-2b-d Královédvorská kotlina Stfiedoãeská tabule ST¤EDOLABSKÁ TABULE Mrlinská tabule 6b-3d-a Královémûstecká tabule 6b-3d-b Hradãanská kuesta 6b-3d-c RoÏìalovická tabule V˘chodoãeská tabule V¯CHODOLABSKÁ TABULE Cidlinská tabule 6c-1a-a âe‰ovsk˘ hfibet 6c-1a-b NovobydÏovská tabule 6c-1a-c Ostromûfiská tabule 6c-1a-d Nechanická tabule Chlumecká tabule 6c-1b-a Velichovská tabule 6c-1b-b Libãanská tabule 6c-1b-c Krakovanská tabule 6c-1b-d Dobfienická tabule 6c-1b-e Urbanická brána Pardubická kotlina 6c-1c-a Královéhradecká kotlina 6c-1c-f Holická tabule ORLICKÁ TABULE Úpsko-metujská tabule 6c-2a-a âeskoskalická tabule 6c-2a-b Novomûstská tabule Tfiebechovická tabule 6c-2b-a Opoãensk˘ hfibet 6c-2b-b Rychnovsk˘ úval 6c-2b-c âeskomezifiíãská kotlina 6c-2b-d âernilovská tabule 6c-2b-e ChoceÀská tabule SVITAVSKÁ TABULE âeskotfiebovská vrchovina 6c-3a-b Ústecká brázda 6c-3a-c Kozlovsk˘ hfibet
19
Královéhradecko váÏnû krystalick˘mi horninami. Prvním jsou Krkono‰ské hfibety, vrcholící ãtyfimi nejvy‰‰ími horami âeské republiky (SnûÏka 1602,3 m n. m., Luãní hora 1555,3 m n. m., Studniãní hora 1554,4 m n. m. a Vysoké Kolo 1508,5 m n. m.). Druh˘m jsou Krkono‰ské rozsochy, sledované údolími pramenn˘ch tokÛ a prvních pfiítokÛ Labe a Úpy. Tfietí podcelek tvofií úzké jiÏní úpatí Krkono‰ – Vrchlabská vrchovina. Plo‰nû rozsáhlej‰ím celkem neÏ vlastní Krkono‰e je Krkono‰ské podhÛfií. Jde o vrchovinu tvofienou slabû metamorfovan˘mi horninami Ïeleznobrodského, krkono‰sko-jizerského a zviãinského krystalinika, které jsou vût‰inou pfiekryty usazeninami i vulkanity permokarbonského stáfií a na jihu téÏ svrchnokfiídov˘mi sedimenty. Krkono‰ské podhÛfií se dûlí do nûkolika nestejnû velk˘ch podcelkÛ. Nejrozsáhlej‰ím je Podkrkono‰ská pahorkatina, zaujímající zvlnûnou krajinu jiÏnû od Vrchlabí a Trutnova aÏ po Novopacko a âerven˘ Kostelec. Na jihov˘chodû navazuje podcelek Zviãinsko-kocléfiovsk˘ hfibet s krajinnou dominantou Zviãinou (671,0 m n. m.), od níÏ je prÛlomem Labe oddûlen táhl˘ Kocléfiovsk˘ hfibet, zasahující na v˘chodû pfies údolí Úpy aÏ do blízkosti Náchoda. Orlická podsoustava zahrnuje tfii pomûrnû odli‰né celky. Severozápadní ãást vyplÀuje Broumovská vrchovina, tvofiená tfiemi podcelky. Z nich nejrozsáhlej‰í, stfiední, se naz˘vá Polická vrchovina. Dominujícími prvky jejího georeliéfu jsou tabulové plo‰iny a kuesty s pískovcov˘mi skalními mûsty (Adr‰pa‰sko-teplické skály, Osta‰, Broumovské stûny aj.). V severov˘chodním podcelku, v Mezimûstské vrchovinû, se v˘raznû li‰í georeliéf hraniãních Javofiích hor (s nejvy‰‰í horou Ruprechtick˘ ·piãák – 880,5 m n. m.) na permsk˘ch ryolitoidech a melafyrech od úvalu Stûnavy v Broumovské kotlinû leÏící na ãerven˘ch permsk˘ch sedimentech. Jihozápadní podcelek Îacléfiská vrchovina sloÏená pfieváÏnû z karbonsk˘ch usazenin, vyplÀuje severozápadní okolí 20
Îacléfie a pokraãuje táhl˘m nesoumûrn˘m hfibetem Jestfiebích hor (s nejvy‰‰í horou Îaltman – 739,1 m n. m.) k jihov˘chodu aÏ do okolí Hronova. VÛãi Podkrkono‰ské pahorkatinû jej vymezuje strm˘ zlomov˘ svah podél tzv. hronovsko-pofiíãského zlomu. Geomorfologick˘ celek Orlické hory je budován ze starohorních a prvohorních krystalick˘ch hornin. Do regionu patfií jeho nejrozsáhlej‰í a nejv˘‰e poloÏen˘ podcelek De‰tenská hornatina. Zahrnuje hlavní hfibet pohofií s nejvy‰‰ím vrcholem Velká De‰tná (1115,0 m n. m.), boãní rozsochy a úval horního toku Divoké Orlice. Nejmen‰í podcelek Orlick˘ch hor, Mladkovská vrchovina, zasahuje na území regionu pfii pravém bfiehu Divoké Orlice v Zemské bránû. Rozsáhlej‰ím celkem je Podorlická pahorkatina, navazující na jihu a jihov˘chodû na Broumovskou vrchovinu a Orlické hory. Do regionu patfií severozápadní podcelek Náchodská vrchovina, vrcholící u De‰tného ·piãákem (841,0 m n. m.), a ãást podcelku Îamberská pahorkatina s Polov˘m kopcem (657,0 m n. m.) u Rokytnice v Orlick˘ch horách. Îamberská pahorkatina je tvofiena z krystalick˘ch hornin (metamorfovan˘ch i vyvfiel˘ch), permsk˘ch a svrchnokfiídov˘ch usazenin. JiÏní a západní ãást regionu je vyplnûna geomorfologickou soustavou âeská tabule s pfieváÏnû rovinat˘m georeliéfem na svrchnokfiídov˘ch sedimentech, pfiekryt˘ch kvartérními usazeninami. Zasahují sem, byÈ nerovnomûrnû, v‰echny tfii její podsoustavy: Severoãeská tabule celkem Jiãínská pahorkatina, Stfiedoãeská tabule celkem Stfiedolabská tabule a V˘chodoãeská tabule celky V˘chodolabská tabule, Orlická tabule a Svitavská pahorkatina. Osu tvofií fieka Labe s dolním tokem sv˘ch pfiítokÛ Úpy, Metuje a Orlice. Z celku Jiãínská pahorkatina zasahuje do regionu v˘chodní ãást podcelku Turnovská pahorkatina s pískovcov˘mi plo‰inami (napfi. Prachovské skály) a dominantami z tfietihorních vulkanitÛ (napfi. Zebín 399,4 m n. m.) a také podcelek Bûlohradská pahorkatina s Libotovsk˘m a Hofiick˘m hfibetem.
Pfiírodní pomûry Stfiedolabská tabule zasahuje do regionu jen nejv˘chodnûj‰ím v˘bûÏkem Mrlinské tabule. Plo‰nû mnohem rozsáhlej‰ím celkem je V˘chodolabská tabule s podcelky Cidlinská tabule pfii stfiedním toku Cidliny, Chlumecká tabule a Pardubická kotlina, zabíhající od Jaromûfie do okolí Hradce Králové. V˘chodní ãást âeské tabule v regionu vyplÀuje celek Orlická tabule s podcelky Úpsko-metujská tabule jiÏnû od âeské Skalice a Tfiebechovická tabule pfii dolním toku Dûdiny, Divoké i Tiché Orlice a vût‰í ãásti toku Orlice. Z celku Svitavská pahorkatina zasahuje do regionu jen severní v˘bûÏek podcelku âeskotfiebovská vrchovina. BIBLIOGRAFIE: 24, 67, 68, 69, 71, 73, 75, 76, 77, 225, 275, 427, 452, 549, 550, 551
V˘voj georeliéfu 1
Morfostrukturnû má královéhradeck˘ region ve svislém smûru dvojdílnou stavbu. Na varisky trvale konsolidovaném základû leÏí neoidní platformní pokryv. Variské vrásnûní zde v karbonu vytvofiilo soustavu pahorkatin a vrchovin na pfiedkarbonsk˘ch zvrásnûn˘ch, vyvfiel˘ch a pfiemûnûn˘ch horninách základu. Ve spodním permu se je‰tû projevovala vulkanická ãinnost. Mocné (300–400 m) lávové tûleso ryolitu vyvfielo v oblasti dne‰ních Vraních hor. V˘levy a tufy, produkované ve tfiech cyklech od melafyrÛ k ryolitÛm, vyvfiely v oblasti dne‰ních Javofiích hor. Ve svrchním permu, v suchém podnebí, byly v platformním reÏimu rychle rozru‰ovány horniny fundamentu a vznikl povarisk˘ zarovnan˘ povrch âeské vysoãiny. Jeho v˘voj pokraãoval i v triasu a spodní kfiídû. Kaolinitické pískovce kontinentálního v˘voje ve vnitrosudetské a zãásti v podkrkono‰ské pánvi svûdãí o tom, Ïe zarovnávání probíhalo jiÏ ve vlhãím a teplém podnebí. V jufie se v západní ãástí regionu rozprostíral mûlk˘ mofisk˘ záliv, leÏící mezi DráÏìanami a Krásnou Lípou (na severu) a Moravsk˘m krasem a oblastí dne‰ního Brna (na jihu). Jurské sedimenty se jiÏ ukládaly na povariském zarovnaném
povrchu. Koncem jury mofie opût ustoupilo a v˘voj georeliéfu probíhal opût v suchozemsk˘ch podmínkách. Ve spodní kfiídû vznikly na povariském zarovnaném povrchu mohutné tropické zvûtraliny, které mu dodaly ráz paroviny (tzv. pfiedkfiídová parovina). Zbytky tûchto zvûtralin dnes vystupují na denudaãních okrajích svrchnokfiídov˘ch usazenin napfi. v okolí Rychnova nad KnûÏnou. Poãátek horotvorn˘ch pohybÛ v alpsko-karpatské soustavû na rozhraní mezi spodní a svrchní kfiídou zpÛsobil, Ïe vût‰ina regionu (snad s v˘jimkou Krkono‰) byla ve svrchní kfiídû pokryta mûlk˘m epikontinentálním mofiem. Popisovan˘ region byl souãástí ãeské kfiídové pánve a mofie tu usadilo mocné vrstvy sedimentÛ. I bûhem usazování docházelo k tektonick˘m pohybÛm – uvnitfi kfiídov˘ch sedimentÛ lze zaznamenat dal‰í dílãí transgrese a regrese nebo i krátkodobá pfieru‰ení sedimentace. Dal‰í etapu v˘voje georeliéfu zahájily tektonické pohyby na konci kfiídy, vedoucí k ústupu mofie. V˘voj georeliéfu v paleogénu probíhal v tropickém vlhkém nebo stfiídavû vlhkém podnebí. Do‰lo k odnosu kfiídov˘ch usazenin a k obnaÏení star‰ího
2
1 K charakteristick˘m tvarÛm zvûtrávání a odnosu pískovcÛ patfií vo‰tiny a Ïlábkové ‰krapy. 2 Skalní útvar „Kamenná brána“ v NPR Broumovské stûny.
21
Královéhradecko PERSPEKTIVNÍ ZOBRAZENÍ DIGITÁLNÍHO MODELU RELIÉFU
zarovnaného povrchu. Vznikal rozsáhl˘ paleogenní zarovnan˘ povrch. Na nûm se vyvinuly mocné kaolinicko-lateritické zvûtralinové kÛry. Intenzivní neotektonické pohyby zemské kÛry na rozhraní mezi paleogénem a neogénem vedly ke vzniku megaantiklinál a megasynklinál, k pohybÛm ker podél zlomÛ a k sopeãné ãinnosti. Na v˘chodû regionu se kfiídové horniny prohnuly do Polické pánve. Vyklenula se orlická megaantiklinála, jejíÏ osa probíhá po hfibetu Orlick˘ch hor. Zdvih megaantiklinály Orlick˘ch hor byl provázen jednak zaklesnutím ãásti kfiídov˘ch usazenin podél zlomÛ (napfi. v Orlickozáhorské brázdû, v pfiíkopové propadlinû u Kudowy, v úzk˘ch prolomech jiÏnû od Dobrého, Ohni‰ova a Jestfiebí nad Metují), jednak rozsáhl˘m odnosem kfiídov˘ch hornin. Je‰tû v miocénu v‰ak zfiejmû byla oblast dne‰ních Orlick˘ch hor odvodÀována smûrem od severu k jihu. Povrch georeliéfu, tvofieného horninami orlickokladské klenby, byl kaolinicky a lateriticky zvûtral˘. Na severu regionu se podél zlomÛ 22
zaãaly zvedat Krkono‰e. V˘razné kerné pohyby podél pofiíãsko-hronovské poruchy vyzvedly Jestfiebí hory. K pohybÛm podél zlomÛ do‰lo i v Polické pánvi. âediãov˘ vulkanismus byl napfi. v okolí Jiãína, Hfiídelce a ojedinûle v Krkono‰ích. V ãásti královéhradeckého regionu, v území tvofieném svrchnokfiídov˘mi horninami, daly neotektonické pohyby vzniknout celé soustavû antiklinál a synklinál. U Dvora Králové v okrese Trutnov se zvedá zviãínská antiklinála a severnû od ní leÏí královédvorská synklinála. V okrese Jiãín tvofií v˘razn˘ hfibet hofiická antiklinála, severnû od ní leÏí miletínská synklinála. V okresech Náchod a Rychnov nad KnûÏnou se táhnou hfibety libfiické a opoãenské antiklinály. Mezi nimi leÏí jaromûfiská synklinála. Na spojenou libfiickou a opoãenskou antiklinálu navazuje smûrem k jihu hfibet pot‰tejnské antiklinály. Pfii jejím v˘chodním úpatí probíhá ústecká synklinála. V jejím severním pokraãování u pfiehradní nádrÏe Rozko‰ vznikla men‰í rozko‰ská synklinála. V jiÏní ãásti okresu Rychnov nad
Pfiírodní pomûry
KnûÏnou byly kfiídové usazeniny zvlnûny fiadou men‰ích antiklinál a synklinál (litickou antiklinálou, záchlumskou synklinálou, rybenskou antiklinálou, ky‰perskou synklinálou, Ïambereckou antiklinálou a rokytnicko-Ïambereckou synklinálou). Vznik antiklinál a synklinál ve svrchnokfiídovém platformním pokryvu byl doprovázen vznikem zlomÛ (napfi. regionální jílovick˘, ky‰persk˘ nebo semanínsk˘ zlom). Tektonické pohyby tak i v âeské tabuli deformovaly a rozru‰ily paleogenní zarovnan˘ povrch. Docházelo k plástvovému odnosu, o ãemÏ svûdãí fiada stolov˘ch vrchÛ a hor (napfi. Osta‰ v Polické pánvi) a kuest. Ve stfiedním miocénu se podnebí zmûnilo z vlhkého nebo stfiídavû vlhkého tropického na su‰‰í subtropické. Zmûna vyvolala rozru‰ování tropick˘ch zvûtralinov˘ch plá‰ÈÛ na paleogenním zarovnaném povrchu, obnaÏování bazální zvûtrávací plochy a vznik povrchÛ typu holoroviny. V kfiídov˘ch kvádrov˘ch pískovcích se zaãala vyvíjet skalní mûsta (Prachovské skály, Adr‰pa‰skoteplické skály, Broumovské stûny).
Ve stfiedním pliocénu vládlo suché podnebí, v nûmÏ se vyvíjely úpatní povrchy (pedimenty, erozní glacisy). Tektonické pohyby pokraãovaly i v pliocénu a pleistocénu. V pliocénu vyvolaly zmûny v odvodÀování Orlick˘ch hor a jejich podhÛfií (Úpou, Metují a Dûdinou). Pleistocénní pohyby se projevily zmûnami toku Labe. V oblasti mezi Jaromûfií a Kolínem se fieãi‰tû Labe postupnû pfiesunovalo k jihov˘chodu, v Nymburské kotlinû naopak k severu. Ve star‰ím pleistocénu teklo Labe od Jaromûfie k jihozápadu podstatnû krat‰í cestou neÏ v souãasné dobû. Ve stfiedním pleistocénu se Labe mezi Jaromûfií a Hradcem Králové jiÏ pfiibliÏovalo ke smûru dne‰ního toku. Západnû od Hradce Králové v‰ak teklo spolu s Orlicí Urbanickou bránou k Chlumci nad Cidlinou a odtud smûfiovalo k T˘nci nad Labem, pozdûji k dne‰ním KladrubÛm nad Labem. V mladém pleistocénu pak Labe protékalo Bohdaneãskou bránou. Souãasn˘ tok se ustálil aÏ v nejmlad‰ím pleistocénu. V chladn˘ch obdobích pleistocénu se v regionu vyvinula dlouhodobû 23
Královéhradecko zmrzlá pÛda. âetné kryogenní jevy nalézáme zejména v Krkono‰ích a Orlick˘ch horách. V Krkono‰ích byly v rissu a würmu vyvinuty horské ledovce. Kryogenní jevy v‰ak nacházíme i v âeské tabuli. V kfiídov˘ch horninách vznikly kryogenní úpatní povrchy, zejména kryopedimenty a erozní glacisy. V pleistocénu se usazovaly spra‰e a váté písky. Zmûny podnebí spolu s tektonick˘mi pohyby ovlivÀovaly i fluviální pochody. V holocénu zaãala v˘voj georeliéfu ovlivÀovat lidská spoleãnost. BIBLIOGRAFIE: 20, 57, 99, 253, 254, 290, 294, 369, 423, 463, 499
Pedologická charakteristika PÛdní pokryv kraje zahrnuje skupiny nejúrodnûj‰ích pÛd (molické, illimerické a nivní) v oblasti rovin a pahorkatin (Polabí, jiÏní ãásti v‰ech okresÛ regionu), ve vrchovinách hnûdé nenasycené a slabû kyselé pÛdy, prolínající se s nûkter˘mi hydromorfními pÛdami, a silnû kyselé hnûdé pÛdy a podzoly (kryptopodzoly) podhÛfií i horsk˘ch masivÛ Krkono‰ a Orlick˘ch hor. Plo‰nû i poãtem podtypÛ dominují hnûdé pÛdy (kambizemû). Vznikly zvûtráváním pfieváÏnû kysel˘ch pevn˘ch i zpevnûn˘ch hornin. Po prvotním vyluhování karbonátÛ se tvofiily sekundární jílové minerály a do‰lo i k difúzi sesquioxidÛ v profilu. Vytvofiil se tak o jíl obohacen˘ iluviální kambick˘ horizont. Nasycené kambizemû nalezneme na svahovinách opuk (pfiedev‰ím v okresech Náchod a Rychnov nad KnûÏnou) a na svahovinách bezkarbonátov˘ch permsk˘ch hornin (stfiední a jiÏní oblasti okresu Trutnov, severov˘chod Náchodska a Jiãínska). Eutrofní kambizemû netvofií rozsáhlé celky, ale vût‰í ãi men‰í okrsky v areálech kysel˘ch kambizemí, leÏící na svahovinách permsk˘ch hornin i na svahovinách svorÛ a fylitÛ v podhÛfií Orlick˘ch hor, Krkono‰ a v Broumovské vrchovinû. V niωích polohách tûchto hornatin na 24
nû navazují silnû kyselé kambizemû (rovnûÏ na svahovinách uveden˘ch hornin) v celcích s podzoly. Na nevápnit˘ch pískovcích âeské vysoãiny v jiÏní ãásti Trutnovska, jihov˘chodním v˘bûÏku kraje, v nivû Orlice (i jejích obou vûtví), na západû Rychnovska a v Broumovském v˘bûÏku vznikly vût‰í celky arenick˘ch kambizemí (s podzoly a litozemûmi). Na krkono‰sk˘ch rozsochách a na hfibetu Orlick˘ch hor se nacházejí rozsáhlé oblasti podzolÛ, vázan˘ch na svahoviny kysel˘ch intruzív, rul a granulitÛ (v niωích polohách pak na pískovcové tabule a hfibety Broumovské vrchoviny, Turnovské pahorkatiny, místy i Kocléfiovského hfibetu). Vznikly v podmínkách humidního klimatu, kdy vlivem de‰Èov˘ch sráÏek a kyselého nadloÏního humusu do‰lo k uvolnûní sesquioxidÛ ze svrchního horizontu do spodiny a k diferenciaci ‰edého eluviálního (ochuzeného) horizontu a okrového aÏ rezivého iluviálního (obohaceného) spodikového horizontu. V niωích partiích uveden˘ch pohofií navazují na podzoly rÛznû velk˘mi celky také kryptopodzoly, v nichÏ se kromû podzolizace znaãnû projevilo i zvûtrávání (hnûdnutí). Neodli‰il se v‰ak samostatn˘ eluviální horizont, ale vytvofiil se eluviovan˘ humusov˘ horizont a pod ním sytû reziv˘ iluviální kambick˘ podzolov˘ horizont. V této ãásti regionu, pfii hranici s Polskem, najdeme na v˘chozech uveden˘ch hornin vedle podzolÛ i litozemû (v˘vojovû nejmlad‰í – iniciální pÛdy, s mûlk˘m minerálním humusov˘m horizontem mocnosti do 10 cm pfiímo na podloÏní horninû), které tvofií doprovodnou sloÏku arenosolÛ i na pískovcích v Broumovské a Jiãínské pahorkatinû. Men‰í rozlohu zaujímají rankery, patfiící ke skupinû melanick˘ch pÛd (jsou tvofieny melanick˘m humusov˘m horizontem s hloubkami do 30 cm na mûlké, silnû skeletovité zvûtralinû pevn˘ch silikátov˘ch hornin). Ojedinûle se vyvinuly na svahovinách a sutích kysel˘ch intruzív a metamorfik ve vrcholov˘ch ãástech hor a na bazick˘ch efuzívech pfii hranici okresu Jiãín s okresem
Pfiírodní pomûry PÒDNÍ TYPY
Semily. Povrch nejv˘‰e poloÏen˘ch partií Krkono‰ je pokryt alpinsk˘mi (kryogenními) pÛdními formami. Pokryv slínit˘ch jílÛ aÏ slínÛ âeské tabule (a jejich svahovin) na severov˘chodû a západû kraje, v jihu Jiãínska a Náchodska i na severozápadû Rychnovska tvofií pararendziny (pÛdy s melanick˘m humusov˘m horizontem obsahujícím karbonáty, bez dal‰ích genetick˘ch horizontÛ). Jsou tu pfiítomny v samostatn˘ch okrscích i ve vzájemnû se prolínajících asociacích. V regionu kambizemí dystrick˘ch a podzolÛ se v jihov˘chodní ãásti Krkono‰ vytvofiily na svahovinách vápencÛ men‰í plochy vût‰inou mûlk˘ch rendzin (s charakteristick˘m melanick˘m karbonátov˘m horizontem na
podloÏí pevn˘ch karbonátov˘ch hornin bez dal‰ích horizontÛ). Nejproduktivnûj‰í oblasti Královéhradecka pokr˘vají molické pÛdy – ãernozemû a ãernice. âernozemû (pÛdy s hlubokohumózním molick˘m ãernozemním humusov˘m horizontem) vznikly na spra‰ích a spra‰ov˘ch pfiekryvech slínit˘ch jílÛ aÏ slínÛ v jihozápadní ãásti kraje, v okresech Hradec Králové a Jiãín (ãást Urbanické brány, povodí Cidliny na NovobydÏovsku), lokálnû i na Rychnovsku. âernice (pÛdy s charakteristikou podobnou ãernozemím, ale s vy‰‰ím obsahem humusu, obvykle mocnûj‰ím molick˘m ãernicov˘m humusov˘m horizontem a pfiítomností vy‰‰í hladiny podzemní vody) leÏí na bezkarbonáto25
Královéhradecko v˘ch nivních sedimentech, spra‰ích a slínit˘ch jílech aÏ slínech na západû a jihu kraje, v asociacích s gleji ojedinûle i na jihozápadû Rychnovska a Jiãínska. Zdej‰í hnûdozemû vznikly neúplnou lessivací: pohybem jílnat˘ch ãástic a voln˘ch sesquioxidÛ pod svrchní humusov˘ horizont se vytvofiil smí‰en˘ humusoiluviální horizont, místy jen iluviální luvick˘ horizont, bez eluviálního horizontu ochuzeného o jíl. Nalezneme je na spra‰ích a spra‰ov˘ch hlínách v jiÏních v˘bûÏcích Náchodska a Trutnovska, v centrální a jiÏní ãásti Jiãínska, v celé v˘chodní a ãásteãnû jihozápadní oblasti kraje a také na západû Rychnovska. Ménû jsou v regionu roz‰ífieny luvizemû. Stejnû jako hnûdozemû vznikly lessivací, která ale postoupila aÏ do stadia, pfii kterém se diferencoval samostatn˘ eluviální (o jíl a sesquioxidy ochuzen˘) a iluviální (o jíl obohacen˘) horizont. Jsou vázány na spra‰e, na kyselé terasové ‰tûrky a ‰tûrkopísky pfiedev‰ím v jihozápadní a v˘chodní ãásti kraje, na jihu Trutnovska a Náchodska a v Broumovském v˘bûÏku. V zónách hnûdozemí tvofií místy jejich doprovodnou sloÏku. Pomûrnû roz‰ífieny jsou v jiÏní a jihozápadní oblasti kraje ‰edozemû, charakteristické molick˘m ãernozemním a humusoeluviálním horizontem i navazujícím iluviálním organoluvick˘m horizontem. Tvofií pfiechodn˘ pÛdní typ mezi ãernozemûmi a luvizemûmi. Jejich pÛdotvorn˘m substrátem jsou spra‰e a v celcích s nimi se místnû nacházejí i ãernozemû. Mezi hydromorfními pÛdami pfievládají gleje. Stagnující hladina podzemní vody zpÛsobila vznik ‰edého aÏ zeleného glejového redukãního horizontu. Místy nad ním je‰tû leÏí ‰edoreziv˘ oxidaãnû-redukãní horizont, pfiímo pod svrchním oglejen˘m ochrick˘m humusov˘m horizontem. ·edoreziv˘ horizont se vyvinul podél ãetn˘ch mal˘ch tokÛ i podél horních úsekÛ vût‰ích fiek, pramenících v horsk˘ch i podhorsk˘ch oblastech regionu. Je vázán na bezkarbonátové nivní sedimenty a polygenetické hlíny. Pseudogleje jsou hydromorfní pÛdy, u kter˘ch se vlivem periodické stag26
nace sráÏkové vody a vyluhování slouãenin Ïeleza, manganu a hliníku humusov˘mi kyselinami vytvofiil ‰edû aÏ okrovû ãi rezivû zbarven˘ iluviální mramorovan˘ horizont, nad ním pak svûtle ‰ed˘ aÏ vybûlen˘ eluviální horizont. Samostatnû se nacházejí na svahovinách bezkarbonátov˘ch permsk˘ch hornin, opuk, slínit˘ch jílÛ aÏ slínÛ, na polygenetick˘ch hlínách s eolickou a ‰tûrkovitou pfiímûsí jen ojedinûle, pfiedev‰ím v Îacléfiském v˘bûÏku podhÛfií Orlick˘ch hor a Krkono‰. Vût‰í rozlohu zaujímají jako doprovodn˘ pÛdní typ, v areálech kysel˘ch kambizemí po celém území královéhradeckého regionu. Ve vrcholov˘ch ãástech Orlick˘ch hor a Krkono‰, místy i v Broumovském v˘bûÏku vznikly postupn˘m zarÛstáním depresí a prameni‰È ostrÛvky vrchovi‰tních organozemí. Slatinné organozemû (ra‰elinné pÛdy) naopak vznikly ve sníÏeninách Broumovské a Královéhradecké kotliny aj. Bezkarbonátové nivní sedimenty v ‰irok˘ch nivách velk˘ch fiek (Labe, Úpa, Metuje, Orlice aj.) pokr˘vají fluvizemû – nivní pÛdy, vzniklé akumulací humusu s periodickou fluviální akumulací, jejímÏ projevem je texturní rÛznorodost. BIBLIOGRAFIE: 163, 295
Klimatická charakteristika Podnebí královéhradeckého regionu je urãováno polohou i lokálními klimatotvorn˘mi vlivy, pfiedev‰ím orografick˘mi. Rozsah nadmofisk˘ch v˘‰ek této oblasti je pomûrnû velk˘, v rámci âR extrémní. Na území kraje pracuje v souãasnosti jedna profesionální meteorologická stanice âHMÚ (Pec pod SnûÏkou), 13 klimatologick˘ch stanic, 30 sráÏkomûrn˘ch stanic a 14 fenologick˘ch stanic). Rozmístûní je voleno tak, aby staniãní síÈ tvofiila kostru systému monitorování atmosférick˘ch podmínek v oblasti a aby údaje, namûfiené na
Pfiírodní pomûry KLIMATICKÉ OBLASTI
Klimatické oblasti
Klimatické charakteristiky
CH4
CH6
CH7
MT2
MT3
MT5
MT7
MT9
MT10
MT11
T2
Poãet letních dnÛ
0-20
10-30
10-30
20-30
20-30
30-40
30-40
40-50
40-50
40-50
50-60
Poãet dnÛ s prÛmûrnou teplotou 10 °C a více
80-120
120-140
120-140
140-160
120-140
140-160
140-160
140-160 140-160
140-160 160-170
Poãet mrazov˘ch dnÛ
160-180 140-160
140-160
110-130
130-160
130-140
110-160
110-160 110-160
110-130 100-110
Poãet ledov˘ch dnÛ
60-70
60-70
50-60
40-50
40-50
40-50
40-50
30-40
30-40
30-40
30-40
PrÛmûrná teplota v lednu
-6 - -7
-4 - -5
-3 - -4
-3 - -4
-3 - -4
-4 - -5
-2 - -3
-3 - - 4
-2 - -3
-2 - -3
-2 - -3
PrÛmûrná teplota v ãervenci
12-14
14-15
15-16
16-17
16-17
16-17
16-17
17-18
17-18
17-18
18-19
PrÛmûrná teplota v dubnu
2-4
2-4
4-6
6-7
6-7
6-7
6-7
6-7
7-8
7-8
8-9
PrÛmûrná teplota v fiíjnu
4-5
5-6
6-7
6-7
6-7
6-7
7-8
7-8
7-8
7-8
7-9 90-100
PrÛmûrn˘ poãet dnÛ se sráÏkami 1 mm a více
120-140 140-160
120-130
120-130
110-120
100-120
100-120
100-120 100-120
90-100
SráÏkov˘ úhrn ve vegetaãním období
600-700 600-700
500-600
450-500
350-450
350-450
400-450
400-450 400-450
350-400 350-400
SráÏkov˘ úhrn v zimním období
400-500 400-500
350-400
250-300
250-300
250-300
250-300
250-300 200-250
200-250 200-300
Poãet dnÛ se snûhovou pokr˘vkou
140-160 120-140
100-120
80-100
60-100
60-100
60-80
Poãet dnÛ zamraãen˘ch
160-150 150-160
150-160
150-160
120-150
120-150
120-150
40-50
40-50
40-50
50-60
40-50
Poãet dnÛ jasn˘ch
40-50
40-50
60-80
50-60
120-150 120-150 40-50
40-50
50-60
40-50
120-150 120-140 40-50
40-50
27
Královéhradecko PRÒMùRNÁ TEPLOTA VZDUCHU ZA OBDOBÍ 1961–1990
PRÒMùRN¯ ÚHRN SRÁÎEK ZA OBDOBÍ 1961–1990
stanicích, reprezentovaly podmínky v co nej‰ir‰ím okolí, pfiípadnû aby zachytily i podmínky v lokalitách s extrémními klimatick˘mi podmínkami. Specifické postavení má stanice Nov˘ Hradec Králové. Plní pfiedev‰ím úkoly národního centra radiaãních mûfiení âHMÚ (tj. mûfiení intenzit a tokÛ pfiímého, difúzního a globálního sluneãního záfiení a dal‰ích sloÏek radiaãní bilance zemského povrchu) a metodicky fiídí tato mûfiení v rámci celé âR. Je to jediné pracovi‰tû v âR, kde se mûfií mnoÏství stratosférického ozónu. Zdej‰í fiada tûchto mûfiení patfií k nejdel‰ím a nejkvalitnûj‰ím na svûtû, proto byla stanice v Hradci Králové zafiazena mezi základní body celosvûtové sítû mûfiení stratosférického ozónu. Oblasti s nadmofiskou v˘‰kou do cca 300 m (tj. zejména pfieváÏná ãást okresu Hradec Králové a jiÏní ãást okre28
su Jiãín) jsou zafiazovány do teplé klimatické oblasti s prÛmûrnou ãervencovou teplotou nad 18 °C, prÛmûrn˘m poãtem letních dnÛ nad 50 a prÛmûrn˘m poãtem mrazov˘ch dnÛ pod 110. Severní ãást okresu Jiãín a vût‰ina plochy okresÛ Trutnov, Náchod a Rychnov nad KnûÏnou leÏí v mírnû teplé klimatické oblasti s prÛmûrnou ãervencovou teplotou vzduchu 16–18 °C, prÛmûrn˘m poãtem letních dnÛ 20–50 a prÛmûrn˘m poãtem mrazov˘ch dnÛ 110–160. Oblasti s nejvy‰‰í nadmofiskou v˘‰kou patfií do chladné klimatické oblasti (Krkono‰e, vy‰‰í partie Orlick˘ch hor) s prÛmûrnou ãervencovou teplotou vzduchu 12–16 °C, prÛmûrn˘m poãtem letních dnÛ do 30 a prÛmûrn˘m poãtem mrazov˘ch dnÛ nad 140. Teplota vzduchu je rozhodujícím zpÛsobem ovlivÀována nadmofiskou v˘‰kou, ãásteãnû konfigurací terénu. Závislost na zemûpisné ‰ífice a délce je zde velice malá. Dlouhodobá prÛmûrná roãní teplota vzduchu (tfiicetilet˘ normál) se na meteorologick˘ch stanicích âHMÚ v regionu pohybuje od 8,5 °C v nejniωích polohách (Hradec Králové) po 2,0 °C (Vrbatova chata). V nejvy‰‰ích polohách Krkono‰ na severov˘chodû oblasti lze pfiedpokládat prÛmûrné roãní teploty vzduchu je‰tû niωí (cca 0,5 °C v 1600 m n. m. na SnûÏce). Nejchladnûj‰ím mûsícem je vût‰inou leden, i kdyÏ v jednotliv˘ch letech to mÛÏe b˘t únor nebo prosinec. Dlouhodobá prÛmûrná lednová teplota vzduchu na stanicích âHMÚ klesá s rostoucí nadmofiskou v˘‰kou, zhruba od –2 °C (Hradec Králové) do –6,5 °C (Vrbatova chata), resp. cca –7 °C (SnûÏka). Nejteplej‰ím mûsícem b˘vá ãervenec, dlouhodobá prÛmûrná teplota vzduchu v srpnu je ale jen o 0,5 °C niωí neÏ dlouhodobá prÛmûrná teplota vzduchu v ãervenci. V jednotliv˘ch letech mÛÏe b˘t nejteplej‰ím mûsícem kter˘koli mûsíc od ãervna do srpna. Dlouhodobá prÛmûrná teplota vzduchu v ãervenci klesá s rostoucí nadmofiskou v˘‰kou od 18,1 °C (Hradec Králové) do 10,5 °C (Vrbatova chata), resp. cca 8,5 °C (SnûÏka). Maximální teploty vzduchu v letním
Pfiírodní pomûry PRÒMùRNÁ âETNOST SMùRÒ VùTRU 1961–1990
PRÒMùRNÁ DOBA TRVÁNÍ SLUNEâNÍHO SVITU ZA OBDOBÍ 1961–1990
období mohou vystupovat v rovinn˘ch oblastech aÏ k 38 °C. Ve vy‰‰ích horsk˘ch polohách se mohou pfiiblíÏit ke 30 °C. V nejvy‰‰ích polohách Krkono‰ dosahují absolutní teplotní maxima kolem 25 °C. Absolutní minima v zimním období mohou klesat pod –30 °C. Takové teploty byly v regionu namûfieny napfi. 11. 2. 1929. Závislost absolutních minim na nadmofiské v˘‰ce je velice malá. Daleko v˘raznûji se projevuje závislost na místní orografii. Nejniωí teploty vzduchu b˘vají zaznamenány v údolních polohách a pfii teplotních inverzích i v rozsáhlej‰ích oblastech rovin. Denní maximum teploty vzduchu nastává vût‰inou kolem 14. hodiny, minimum pfii v˘chodu slunce. Konkrétní prÛbûh teploty vzduchu i denní amplituda jsou v‰ak silnû závislé na konkrétní povûtrnostní situaci a roãní dobû. SráÏky jsou ovlivÀovány orografick˘mi charakteristikami. Nejmen‰í roãní úhrny sráÏek jsou zaznamenávány v rovinné ãásti regionu – kolem 600 mm, nejvy‰‰í v horsk˘ch oblastech Krkono‰ (nad 1000 mm, v nejvy‰‰ích polohách kolem 1600 mm) a Orlick˘ch hor (nad 900 mm, v nejvy‰‰ích polohách kolem 1200 mm). Nejbohat‰í na sráÏky b˘vají letní mûsíce, nejãastûji ãerven nebo srpen, v ãervenci se v dlouhodob˘ch sráÏkov˘ch normálech projevuje nev˘razné podruÏné minimum. V horsk˘ch oblastech se ãásteãnû projevuje podruÏné maximum sráÏek v zimních mûsících (prosinec). Minimální sráÏky b˘vají v zimních mû-
sících (nejãastûji v únoru), na horsk˘ch stanicích mÛÏe b˘t minimum posunuto do bfiezna nebo dubna. Konkrétní prÛbûh sráÏek bûhem roku je závisl˘ na v˘voji synoptické situace a v nûkter˘ch letech mÛÏe b˘t znaãnû odli‰n˘ od dlouhodob˘ch prÛmûrÛ. V plo‰ném rozdûlení sráÏek se v oblasti Krkono‰ za urãit˘ch synoptick˘ch situací pomûrnû v˘raznû projevují návûtrné a závûtrné efekty. V pfievládajícím západním proudûní jsou pozorovány vût‰í sráÏkové úhrny na západû Krkono‰ a niωí úhrny na v˘chodû. Poãet dnÛ se snûhovou pokr˘vkou roste s nadmofiskou v˘‰kou, od cca 40 dnÛ v níÏinách po cca 160 dnÛ v nejvy‰‰ích oblastech Krkono‰ a cca 120 dnÛ ve vrcholov˘ch partiích Orlick˘ch hor. Pfiízemní vítr je silnû ovlivnûn konfigurací terénu. Na území regionu pfievládají západní sloÏky proudûní, nelze ale zanedbat ani relativnû vy‰‰í ãetnosti proudûní z jihov˘chodního sektoru. PrÛmûrné rychlosti vûtru pfieváÏnû rostou s nadmofiskou v˘‰kou, od pfiibliÏnû 2 m⋅s–1 v níÏinách, aÏ po více neÏ 6 m⋅s–1 ve vy‰‰ích polohách Krkono‰. RovnûÏ délka sluneãního svitu je znaãnû závislá (kromû zemûpisné ‰ífiky) na konfiguraci terénu a na zeslabování sluneãního záfiení zákalem z prÛmyslov˘ch zdrojÛ mlhou nebo oblaãností. V roãním prÛmûru se nejvíce projevuje vliv zemûpisné ‰ífiky. Na jihu regionu je prÛmûrná roãní suma sluneã-
V ROCE ZA OBDOBÍ
29
Královéhradecko ního svitu kolem 1500–1550 hodin, na severu a severov˘chodû klesá k 1400 aÏ 1450 hodinám. V letních mûsících klesá délka sluneãního svitu s rostoucí nadmofiskou v˘‰kou (v horsk˘ch oblastech je v létû více oblaãnosti). V zimû je naopak pozorována pfiímá úmûra mezi obûma veliãinami, neboÈ v rovinách b˘vají ãetnûj‰í inverzní mlhy. BIBLIOGRAFIE: 63, 219, 220, 418,
458, 535
Hydrologická charakteristika
1 Balvanité koryto Divoké Orlice nad Klá‰tercem nad Orlicí.
1
30
Území královéhradeckého regionu náleÏí témûfi celé do povodí horního a stfiedního Labe. Pouze ãást Broumovského v˘bûÏku je odvodÀována fiekou Stûnavou do povodí Odry, která ústí do Baltského mofie. Regionem tedy prochází hlavní evropské rozvodí mezi Severním a Baltsk˘m mofiem. ¤íãní síÈ na území regionu prodûlala dlouh˘ a sloÏit˘ v˘voj. Její rozloÏení bylo ovlivnûno geologickou stavbou podloÏí, geomorfologick˘m v˘vojem i zmûnami klimatu ve ãtvrtohorách. Nejznámûj‰ími pozÛstatky odli‰né fiíãní sítû jsou fiíãní údolí, kter˘mi dfiíve protékala fieka Labe. Dvû z nich se rozkládají pfii jihozápadní hranici regionu. Jsou to Urbanická brána, nyní ve stfied-
ní ãásti vyuÏívaná fiekou Bystfiicí, a Kundratická brána, v níÏ v souãasné dobû protéká Cidlina. Tyto úseky s v˘plní star˘ch fiíãních sedimentÛ jsou bohat˘m zdrojem kvalitních ‰tûrkopískÛ a tvofií téÏ rezervoáry podzemní vody. V fiíãní síti je nejv˘znamnûj‰ím tokem fieka Labe. Pramení na Labské louce v Krkono‰ích v nadmofiské v˘‰ce 1384 m a protéká Krkono‰emi a Krkono‰sk˘m podhÛfiím pfieváÏnû v jiÏním a jihov˘chodním smûru. Jeho tok má zpoãátku horsk˘ ráz s ãetn˘mi kaskádami a vodopády. Od Jaromûfie, kdy vstupuje na území âeské tabule, nab˘vá rázu níÏinného toku. Region opou‰tí v nadmofiské v˘‰ce 220 m u Opatovic nad Labem, kde tvofií ãást hranice mezi okresy Hradec Králové a Pardubice. V královéhradeckém kraji je tok dlouh˘ 110 km, v âeské republice 370 km, celá fieka aÏ po ústí do Severního mofie mûfií 1154 km, plocha povodí ãiní 51 392 km2. Pod soutokem s Orlicí v Hradci Králové má Labe dlouhodob˘ prÛmûrn˘ prÛtok 45,6 m3.s–1. Na Labi byly vybudovány dvû men‰í vodní nádrÏe. Labská pfiehrada se zdûnou hrází 41,5 m vysokou a 153,5 m dlouhou postavená ve ·pindlerovû Ml˘nû v roce 1916 je vyuÏívána pfiedev‰ím k ochranû pfied velk˘mi vodami a k nadlep‰ování prÛtokÛ i pro energetiku. U Dvora Králové byla v roce 1919 postavena nádrÏ Les Království, nyní vyuÏívaná pro hydroenergetiku, prÛmysl a ochranu pfied velk˘mi vodami. Má zdûnou hráz 41 m vysokou a 224 m dlouhou. Prvním v˘znamnûj‰ím pfiítokem horního Labe je z levé strany Úpa, která pramení v Krkono‰ích pod Studniãní horou v nadmofiské v˘‰ce 1432 m a ústí do Labe v Jaromûfii ve v˘‰ce 250 m n. m. Její povodí má plochu 512 km2, tok je dlouh˘ 78,7 km. Úpa je pfieváÏnû horsk˘m a podhorsk˘m tokem. Z Krkono‰ pokraãuje do Krkono‰ského podhÛfií, kde protéká Podkrkono‰skou pahorkatinu a Zviãinsko-kocléfiovsk˘ hfibet a u âeské Skalice vtéká na území Úpsko-metujské tabule. Ta jiÏ je souãástí âeské tabule, stejnû jako Pardubická kotlina, v jejímÏ nejsevernûj-
Pfiírodní pomûry HYDROGRAFICKÁ SÍË
‰ím v˘bûÏku fieka ústí. PrÛmûrn˘ dlouhodob˘ prÛtok u ústí Úpy ãiní 6,68 m3.s–1. Dal‰ím pfiítokem Labe opût z levé strany je Metuje, ústící do nûj také v Jaromûfii (248 m n. m.). Pramení v Adr‰pa‰sko-teplick˘ch skalách u obce Hodkovice v nadmofiské v˘‰ce 586 m. Její povodí má plochu 607,6 km2, cel˘ tok je dlouh˘ 77,2 km, dlouhodob˘ prÛmûrn˘ prÛtok u ústí fieky ãiní 6,08 m3.s–1. Na horním toku Metuje protéká soutûskovit˘mi údolími Adr‰pa‰skoteplick˘ch skal, poté protíná Polickou a Náchodskou vrchovinu. Je to vodohospodáfisky v˘znamn˘ tok. V jejím dolním povodí byla vybudována na potoce Rozko‰ vodní nádrÏ Rozko‰ vyuÏívaná pro ochranu pfied velk˘mi vodami, pro závlahy, pro nadlep‰ení prÛtokÛ i k rekreaci. Je hrazena zemní sypanou hrází 26 m vysokou a 420 m dlouhou.
NádrÏ je pomûrnû plo‰nû rozsáhlá, ale mûlká (plocha 1001,3 ha, maximální hloubka 17 m). Pro zlep‰ení vodohospodáfiského vyuÏití nádrÏe byl vystavûn pfievod vody z Úpy. Nejvût‰ím pfiítokem Labe je v královéhradeckém regionu fieka Orlice ústící zleva do Labe v Hradci Králové v nadmofiské v˘‰ce 227 m. Vzniká spojením fiek Divoké a Tiché Orlice v blízkosti mûsta T˘ni‰tû nad Orlicí (247 m n. m.). Celé povodí Orlice i s jejími zdrojnicemi zaujímá plochu 2036,2 km2, délka toku spojené Orlice od soutoku Divoké a Tiché je 35 km. Orlice tvofií rovinn˘ tok v Tfiebechovické pánvi a v severov˘chodní ãásti Pardubické kotliny. PrÛmûrn˘ dlouhodob˘ prÛtok v jejím ústí ãiní 21,8 m3.s–1. Jejím nejv˘znamnûj‰ím pfiítokem je Dûdina ústící do ní z pravé strany v Tfiebechovicích pod Orebem. Divoká Orlice je pravostrannou 31
Královéhradecko PRÒBùH PRÒMùRN¯CH MùSÍâNÍCH PRÒTOKÒ
PRÒBùH PRÒMùRN¯CH ROâNÍCH PRÒTOKÒ
zdrojnicí Orlice, pramení v Polsku a pfiitéká na na‰i státní hranici u Trãkova v nadmofiské v˘‰ce 695 m. Její tok je na území republiky dlouh˘ asi 100 km, ãást stfiedního toku ov‰em leÏí mimo území kraje. Celé její povodí zaujímá plochu 806,8 km2, na území regionu se z nûj rozkládají asi tfii ãtvrtiny. Divoká Orlice protéká Orlick˘mi horami, poté protíná Îamberskou pahorkatinu a s Tichou Orlicí se spojuje v Tfiebechovické tabuli. PrÛmûrn˘ prÛtok nad soutokem s Tichou Orlicí má 11,7 m3.s–1. Jejími nejv˘znamnûj‰ími pfiítoky jsou fieky Zdobnice a Bûlá, pfiivádûjící do ní z pravé strany vodu z Orlick˘ch hor. Tichá Orlice má na území regionu 32
jen nejspodnûj‰í ãást svého toku v Tfiebechovické tabuli o délce 14 km. Celé její povodí má plochu 755,4 km2, prÛmûrn˘ prÛtok u ústí toku je 7,4 m3.s–1. Západní ãást regionu je odvodÀována fiekami Cidlinou a Mrlinou, úzk˘ pás území na severním okraji okresu Jiãín náleÏí do povodí Jizery. Tyto toky ústí do stfiedního Labe jiÏ mimo region. Obû fieky odvodÀují pouze pahorkatiny a níÏiny, jsou ménû vodné a pro jejich reÏim je charakteristická velká rozkolísanost prÛtokÛ. Cidlina b˘vá uvádûna jako fieka s nejvût‰í rozkolísaností prÛtoku v celé republice. Má svÛj poãátek v Turnovské pahorkatinû pod kopcem Tábor v Ko‰ovû v nadmofiské v˘‰ce 580 m a protéká jiÏ-
Pfiírodní pomûry VODNÍ NÁDRÎE V KRÁLOVÉHRADECKÉM REGIONU Název nádrÏe
Vodní tok
Plocha povodí (km2)
Vodní plocha (ha)
Celkov˘ objem vody (mil. m3)
Rok uvedení do provozu Hlavní úãely nádrÏe
Labské
Labe
60,7
28,5
3,37
1916
H, O, R
Les Království
Labe
532,0
62,0
9,17
1919
H, O, P
1001,3
76,15
1969
O, Z, R, I
1910
O, R
Rozko‰
Rozko‰
43,5
Ivanské jezero
Javornick˘ p.
21,5
1,54
0,039
Úãel nádrÏe: I – rybochovn˘, O – ochrana pfied velk˘mi vodami, P – zdroj vody pro prÛmysl, V – vodárenství, R – rekreaãní vyuÏití, H – hydroenergetické vyuÏití, Z – závlahy
HYDROLOGICKÉ CHARAKTERISTIKY VYBRAN¯CH VODNÍCH TOKÒ KRÁLOVÉHRADECKÉHO REGIONU VE VYBRAN¯CH VODOMùRN¯CH STANICÍCH ZA OBDOBÍ 1931–1980 Vodní tok
Vodomûrná stanice
Plocha povodí [km2]
PrÛmûrn˘ prÛtok [m3⋅s –1]
PrÛtoky pfiekroãené prÛmûrnû po dobu
30
90
180
270
330
355
Kulminaãní prÛtoky opakující se jednou za
364
1
2
dnÛ v roce [m3⋅s –1] Labe Úpa Orlice Dûdina Cidlina Stûnava
Jaromûfi âeská Skalice T˘ni‰tû Mitrov Nov˘ BydÏov Otovice
1226,5 460,7 1590,8 290,8 456,8 212,7
16,4 6,62 19,2 2,02 2,16 2,30
35,50 20,00 11,91 14,27 8,18 4,91 43,83 23,00 12,86 4,85 2,40 1,25 5,63 2,41 1,07 5,35 2,61 1,40
ním smûrem pfies Cidlinskou tabuli, pokraãuje Chlumeckou tabulí a pod Chlumcem nad Cidlinou u Pamûtníka opou‰tí území regionu v nadmofiské v˘‰ce 210 m. Plocha jejího povodí aÏ k tomuto místu ãiní 1050 km2. Cidlina ústí do Labe o 25 km níÏe u Libice nad Cidlinou, kde má dlouhodob˘ prÛmûrn˘ prÛtok 5,1 m3.s–1. Délka jejího toku na území regionu je 65 km. Jejími nejvût‰ími pfiítoky jsou Javorka a Bystfiice. Mrlina pramení u Pfiíchvoje ve v˘‰ce 378 m n. m. a území regionu opou‰tí u RoÏìalovic v nadmofiské v˘‰ce 210 m, aby po dal‰ích 25 km toku zaústila v Nymburce do Labe (prÛmûrn˘ dlouhodob˘ prÛtok 2,1 m3.s–1). Délka jejího toku na území regionu ãiní 26 km, horní tok leÏí v Turnovské pahorkatinû, stfiední tok protéká Mrlinskou tabulí. Stûnava má svÛj pramen v Polsku u Mieroszówa ve v˘‰ce 590 m n. m., královéhradeck˘ kraj opou‰tí u Otovic v 360 m n. m. a po tuto státní hranici má její povodí plochu 233 km2. V profilu Otovice má Stûnava prÛmûrn˘ dlouhodob˘ prÛtok 2,29 m3.s–1. Z hlediska zásob povrchov˘ch vod mÛÏeme rozli‰it na území regionu dÛleÏité sbûrné oblasti fiek. Jedná se
7,49 3,06 7,62 0,68 0,47 0,83
5,07 2,01 4,92 0,39 0,21 0,56
5
10
20
50
100
359 221 447 84,0 119 127
416 260 516 100 141 155
rokÛ [m3⋅s –1] 3,89 1,48 3,65 0,27 0,10 0,45
3,18 97,1 1,15 53,6 2,93 126 0,19 18,5 0,04 26,6 0,39 21,4
135 192 238 288 76,8 112 142 174 174 244 301 362 27,1 40,5 52,2 65,1 38,9 58,0 74,5 92,7 33,6 54,0 72,7 94,1
o Krkono‰e, Broumovskou vrchovinu a Orlické hory – to jest o pramenné oblasti Labe a jeho pfiítokÛ, Divoké Orlice a Stûnavy. Jsou to oblasti velmi vodné, kde je specifick˘ odtok z ploch vysok˘ (10–50 l⋅s–1⋅km–2), vysok˘ je i odtokov˘ koeficient (podíl prÛmûrn˘ch roãních sráÏek a prÛmûrného roãního odtoku), v tûchto oblastech má hodnoty vy‰‰í neÏ 0,5. Roãní úhrny sráÏek zde dosahují 900 aÏ 1600 mm. Podhorské oblasti s roãními úhrny sráÏek 700 aÏ 900 mm jsou dosti vodné se specifick˘mi odtoky 5–10 l⋅s–1⋅km–2. Ménû vodné je pahorkaté aÏ níÏinaté povodí Cidliny a Mrliny, kde se roãní úhrny sráÏek pohybují jen kolem 600–800 mm a specifické odtoky vût‰inou nepfiekraãují 3 l⋅s–1⋅km–2. Rozdûlení odtokÛ bûhem roku vychází z klimatick˘ch podmínek. Nejvodnûj‰ími mûsíci jsou u tokÛ pramenících v nejvy‰‰ích horách (Krkono‰e) duben a kvûten, v niωích (Orlické hory) bfiezen a duben, v pahorkatinách únor a bfiezen, vÏdy tedy období jarního tání snûhové pokr˘vky. V chladném období roku (nejãastûji únor, bfiezen) se mohou vytváfiet povodÀové vlny smí‰eného snûho-de‰Èového typu, zatímco v letních mûsících b˘vají povod33
Královéhradecko nû z pfiívalov˘ch sráÏek. Nejniωí prÛtoky se obvykle vyskytují v záfií a fiíjnu. Nejvíce rozkolísané prÛtoky mají fieky Cidlina a Mrlina (koeficient variace 1,7–1,8), nejvyrovnanûj‰í prÛtoky jsou v Úpû a v Labi (0,9–1,1). Pfiirozen˘ odtok v fiekách je v‰ak jiÏ dnes do znaãné míry ovlivÀován ãlovûkem – v˘stavbou vodních nádrÏí, odbûry, pfievody vod mezi povodími. Souãasné mûfiené hodnoty proto vût‰inou nevyjadfiují pfiirozen˘ sráÏkoodtokov˘ reÏim. âistota vody v tocích je stále problémem, i kdyÏ v posledních letech dochází k ãásteãnému zlep‰ení. Vût‰ina tokÛ regionu má na sv˘ch horních a stfiedních tocích vody ve 2. tfiídû jakosti. Díky prÛmyslu i intenzivní zemûdûlské v˘robû v okolí je více zneãi‰tûné Labe od Hradce Králové a Dûdina, hor‰í kvalitu vody mají také Cidlina s Bystfiicí (3.–4. tfiída jakosti). Pfiirozené vodní nádrÏe se v regionu prakticky nevyskytují. Rybníky byly v královéhradeckém regionu budovány od 14. do 16. století, ale v 18. a 19. století byly opût ru‰eny díky snahám o intenzivnûj‰í vyuÏití pÛdy. Nejvût‰í mnoÏství jich zÛstalo na Jiãínsku (Jinolické rybníky), v povodí Dûdiny (Broumar) a v Polabí. Dal‰í vodní plochy vznikly v Polabí tûÏbou ‰tûrkopískÛ (Správãice). Vût‰ina území regionu má vhodné podmínky pro vytváfiení zásob podzemních vod. Pro jejich ochranu zde byly vyhlá‰eny chránûné oblasti pfiirozené akumulace vod (CHOPAV) – V˘chodoãeská kfiída, Krkono‰e, Polická pánev, Orlické hory a malou ãástí v povodí Jizery sem zasahuje i CHOPAV Severoãeská kfiída. V celé oblasti CHOPAV V˘chodoãeská kfiída se vytváfiejí zásoby kvalitních podzemních vod v cenomansk˘ch a turonsk˘ch sedimentech, zvrásnûn˘ch do systému zlomov˘ch vrás a tektonick˘ch pfiíkopÛ. Nejvydatnûj‰í zdroje jsou v oblasti Podorlické kfiídy, zasahující do povodí Úpy, Metuje, Dûdiny a Divoké Orlice. Nalézá se tu prameni‰tû Litá, odkud je odebírána pitná voda pro Hradec Králové, v˘znamné jsou i odbûry 34
pro mûsta Jaromûfi, âeskou Skalici, Náchod a Rychnov nad KnûÏnou. Hodnoty odtoku podzemní vody jsou zde zv˘‰ené (3–5 l⋅s–1⋅km–2). Stejnû vysoké hodnoty podzemního odtoku jsou dosahovány v povodí Jizery v oblasti tzv. Jizerské kfiídy, kde se nacházejí bohaté zásoby podzemních vod vázané na cenomanské, turonské a coniacké sedimenty. Údolí Labe je sledováno pomûrnû ‰irok˘m pruhem fluviálních sedimentÛ nízk˘ch a údolních teras, které jsou dÛleÏit˘m zdrojem podzemní vody. Relativnû nepropustné podloÏí tvofií vût‰inou slínovcová facie kfiídy. Labské terasy jsou tvofieny pfieváÏnû jemnozrnn˘m materiálem, jsou dobfie propustné a dosahují znaãn˘ch mocností (aÏ 30 m). K dotaci sráÏkov˘mi vodami dochází prakticky v celé plo‰e roz‰ífiení kvartérních kolektorÛ, i kdyÏ pokr˘vka ménû propustn˘ch krycích vrstev (hlín) infiltraci podstatnû omezuje. V ‰tûrkopíscích údolních niv je fiada soustfiedûn˘ch odbûrÛ pro zásobení vodovodÛ, narÛstají v‰ak problémy s kvalitou vody, neboÈ jsou to území, kde je husté osídlení, prÛmyslové závody a intenzivní zemûdûlství. Kvartérní terasové uloÏeniny fiek Bystfiice, Cidliny a pfiehloubeného koryta Labe v prostoru mezi Roudnicí, Chlumcem nad Cidlinou a Pamûtníkem (Urbanická brána) mají zásoby kvalitních mûlk˘ch podzemních vod a podmínky vhodné pro zfiízení umûlé infiltrace. Tyto vody je ov‰em nutno chránit proti zneãi‰tûní pfiedev‰ím intenzivní zemûdûlskou v˘robou. Specifick˘ odtok podzemní vody v údolí Labe i v Urbanické bránû dosahuje stfiedních hodnot (2–3 l⋅s–1⋅km–2). Centrální ãást kfiídové pánve v povodí stfiední Cidliny a Mrliny se vyznaãuje malou mocností cenomanského kolektoru, kter˘ je pfiekryt nepropustn˘mi jílovit˘mi souvrstvími, takÏe má zanedbatelnou velikost infiltraãních ploch. Zásoby podzemní vody jsou zde malé, podzemní odtok je velmi nízk˘ (0,5–1 l⋅s–1⋅km–2). Podkrkono‰ská pánev vyplnûná permokarbonsk˘mi sedimenty je díky jejich pestrému sloÏení rozdûlená na
Pfiírodní pomûry fiadu izolovan˘ch zvodní, v˘znam pro zásobování podzemní vodou je zde spí‰e lokální. Podobné vlastnosti mají i permokarbonské usazeniny Dolnoslezské pánve, které obklopují Polickou pánev. Polická kfiídová pánev je tvofiena turonsk˘mi a cenomansk˘mi sedimenty a je velice v˘znamnou nádrÏí podzemní vody. Specifick˘ odtok podzemní vody je zde zv˘‰en˘ (3–5 l⋅s–1⋅km–2). Oblast krystalinika Krkono‰ nemá pfiedpoklady pro vytvofiení vydatnûj‰ích zdrojÛ podzemní vody, horniny krystalinika jsou málo propustné, proudûní je víceménû lokální, po puklinách. Ponûkud lep‰í propustnost má zvûtralinov˘ plá‰È a kvartérní pokryv, vy‰‰í propustnost je i v místech ãoãek vápencÛ a v místech zv˘‰eného tektonického postiÏení. Odtok podzemní vody je v nejvy‰‰ích polohách extrémnû vysok˘ (nad 10 l⋅s–1⋅km–2), i v niωích ãástech Krkono‰ dosahuje vysok˘ch hodnot (nad 5 l⋅s–1⋅km–2). Podobnû oblast Orlick˘ch hor tvofiená krystalinikem nemá v˘znamné zásoby podzemních vod. Vzhledem k tomu, Ïe obûh podzemní vody je tu vázán v˘hradnû na pukliny, kvalita vody je snadno ovlivnitelná prÛmyslov˘m spadem a zemûdûlsk˘m hospodafiením. Vzhledem k vy‰‰í poloze a vût‰ím sráÏkov˘m úhrnÛm jsou v této horské oblasti hodnoty specifického odtoku podzemní vody vysoké (5–7 l⋅s–1⋅km–2). Chemické sloÏení podzemních vod na vût‰inû území regionu je typu Ca–HCO3; jsou stfiednû mineralizované (200 aÏ 600 mg⋅l–1), vhodné k vyuÏití po bûÏné úpravû. Kvartérní sedimenty Labe mají podzemní vody typu Ca–HCO3 –HSO4, silnûji mineralizované –1 (600–900 mg⋅l ), se zv˘‰en˘m obsahem Mn, Fe, NO3. V Podkrkono‰ské pánvi mají podzemní vody mineralizaci Ca–Mg–HCO3, nûkdy se zv˘‰en˘m obsahem síranÛ. V oblasti Náchoda a Bûlovsi zde vystupují po hronovskopofiíãské poru‰e proplynûné prosté a stfiednû mineralizované hydrouhliãité sodnovápenaté kyselky. V˘skyty silnû mineralizovan˘ch vod natrium-bikarbonátového typu jsou známy v oko-
lí Hradce Králové (Kobylice, Vysoká, Michnovka). BIBLIOGRAFIE: 63, 67, 193, 195, 221, 223, 256, 282, 357, 458, 559, 573
Botanická charakteristika Kvûtena královéhradeckého regionu je velmi bohatá a rozmanitá díky ãlenitosti terénu, geologickému podloÏí a poloze v dosahu migrace z Karpat. Spolu s nimi pÛsobí rÛznorodé klimatické vlivy v závislosti na nadmofiské v˘‰ce, jejíÏ rozpûtí je nejvût‰í v âechách. Ve V˘chodních âechách bylo bûhem 200 let probíhajícího botanického prÛzkumu nalezeno celkem 2300 druhÛ vy‰‰ích rostlin. Nûkteré z nich jiÏ vyhynuly, nûkteré sem byly jen jednorázovû zavleãeny, dal‰í se v posled-
1 Kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia) je charakteristick˘m druhem vrchovi‰tních ra‰elini‰È. 2 Druhovû bohaté slatinné louky se v hradeckém regionu zachovaly jen ostrÛvkovitû (PP Faráfiova louka).
1
2
35
Královéhradecko
1
2
1 Doubravy v b˘val˘ch baÏantnicích jsou ãast˘m typem lesních biotopÛ v královéhradeckém regionu (PR Kovaãská baÏantnice). 2 Violka dvoukvûtá (Viola biflora) je horsk˘ druh, splavovan˘ vodními toky i pomûrnû daleko do podhÛfií.
36
ních letech ‰ífií. Do území regionu zasahují v‰echny tfii fytogeografické obvody. Do obvodu teplomilné kvûteny – termofytika – fiadíme Polabí a povodí Cidliny. K obvodu hercynské a subatlantské kvûteny – mezofytiku – patfií pfiedev‰ím stfiední polohy pfiibliÏnû mezi ‰ir‰ím Polabím a pohraniãními horsk˘mi pásmy. Obvod horské kvûteny – oreofytikum – zahrnuje pohraniãní hory na hranicích s Polskem. V˘‰kové rozpûtí Hradecka se pohybuje od 208 m n. m. na Cidlinû u ÎiÏelic po 1602,3 m n. m. na vrcholu SnûÏky. Z geobotanického hlediska se zde tedy setkáváme s témûfi v‰emi v˘‰kov˘mi stupni – od níÏinného po subalpinsk˘. V prÛbûhu v˘voje pfiírodního prostfiedí se roz‰ífiení rostlinn˘ch a Ïivoãi‰n˘ch druhÛ ustálilo podle jejich ekologick˘ch nárokÛ v urãitém prostoru v závislosti na nadmofiské v˘‰ce a klimatu. Tak vznikají více ménû trvalá rovnováÏná rostlinná spoleãenstva v pro nû optimálních Ïivotních podmínkách, která oznaãujeme jako klimaxová, nebo téÏ zonální, na rozdíl od tzv. azonálních spoleãenstev, která jsou podmínûna pfiedev‰ím podloÏím a georeliéfem. Specifické místní podmínky zpÛsobené geologick˘m pod-
kladem a georeliéfem, které zvy‰ují rozmanitost vegetace, oznaãujeme jako fenomén. Ve v˘chodních âechách se v˘raznû uplatÀuje zejména fiíãní fenomén. Skalnaté svahy na horních tocích fiek (Labe, Úpy, Zdobnice, Bûlé aj.) jsou dÛleÏit˘mi migraãními cestami, kter˘mi se teplomilné druhy ‰ífií do vy‰‰ích poloh a studená inverzní dna údolí jsou cestou, kudy pronikají horské druhy do podhÛfií. Hojnû zastoupen je i fenomén pískovcov˘ s reliktními bory a inverzními roklemi ve skalních mûstech Prachovsk˘ch skal a dal‰ích skalních mûst âeského ráje, Adr‰pa‰sko-teplick˘ch skal, Broumovsk˘ch stûn a dal‰ích skalních mûst na Broumovsku, kde se ve velmi nízké nadmofiské v˘‰ce vyskytují horské druhy, napfi. Ïebrovice rÛznolistá (Blechnum spicant), ãípek objímav˘ (Streptopus amplexifolius) a vranec jedlov˘ (Huperzia selago). Na území kraje nalezneme celé spektrum pfiirozen˘ch rostlinn˘ch spoleãenstev od luÏních lesÛ v níÏinách po subalpinsk˘ stupeÀ v pohraniãních horách. LuÏní lesy (Alnion incanae) pÛvodnû pokr˘valy nivy fiek, zejména Labe, Cidliny, Orlice, Mrliny a dal‰ích tokÛ. Jejich stromové patro tvofií listnaté dfieviny, které vyÏadují nebo sná‰ejí vysokou hladinu podzemní vody a sná‰ejí obãasné záplavy. Patfií mezi nû dub letní (Quercus robur), topol ãern˘ (Populus nigra), jasan ztepil˘ (Fraxinus excelsior), jilm habrolist˘ (Ulmus minor) a j. vaz (U. laevis), ol‰e lepkavá (Alnus glutinosa) a vrba bílá (Salix alba). Podrost je charakteristick˘ stfiídáním jarního a letního aspektu – v jarním pfievládají kfiivatec Ïlut˘ (Gagea lutea), dymnivka dutá (Corydalis cava), d. plná (C. solida) a d. bobovitá (C. intermedia), v letním kopfiiva dvoudomá (Urtica dioica), svízel pfiítula (Galium aparine), kosatec Ïlut˘ (Iris pseudacorus) aj. Pro královéhradeck˘ region jsou spí‰e typické tzv. tvrdé luhy, které vystupují v místech bohat˘ch na podzemní vodu i do pahorkatin. âasto se vyvinuly i v umûle zaloÏen˘ch porostech na plo‰e nûkdej‰ích rybníkÛ. Luhy patfiily mezi první lesy, které
Pfiírodní pomûry POTENCIÁLNÍ P¤IROZENÁ VEGETACE
byly v prÛbûhu osídlení káceny a pfiemûÀovány na zemûdûlskou pÛdu. Proto se dodnes zachovaly jen ve velmi omezen˘ch zbytcích, napfi. v pfiírodním parku Orlice, v nivû Labe v okolí Hradce Králové nebo jako nesouvislé doprovodné porosty fiíãních koryt. Charakter tvrdého luhu má v královéhradeckém regionu fiada baÏantnic (Vfie‰Èovská, Úlibická, Kovaãská, Hofiínûveská, Dubno aj.), které jsou vyhlá‰eny jako pfiírodní rezervace. Jako náhradní spoleãenstva po vykácení luÏních lesÛ vznikají nivní nebo slatinné louky s bohatou kvûtenou, které byly v pováleãn˘ch letech prakticky zniãeny melioracemi a rekultivacemi. Z pfiirozené krajiny pak zbyla v nejniωích polohách jen mrtvá ramena fiek s bfiehov˘mi porosty odpoví-
dajícími druhovou skladbou luÏním lesÛm. Pfiirozen˘mi spoleãenstvy na su‰‰ích písãit˘ch pÛdách fiíãních teras velk˘ch fiek jsou acidofilní borové doubravy (Festuco ovinae-Quercetum roboris). V regionu vÏdy patfiily mezi vzácná spoleãenstva a na vût‰ích plochách se vyskytovaly pouze podél Orlice v˘chodnû od Hradce Králové. Jsou tvofieny borovicí lesní (Pinus sylvestris), dubem letním (Quercus robur) a d. zimním (Q. petraea). V souãasné dobû jsou vût‰inou vykáceny nebo nahrazeny monokulturami borovice lesní (Pinus sylvestris). V jejich podrostu pfievaÏují acidofilní druhy rostlin, napfi. metliãka kfiivolaká (Avenella flexuosa), borÛvka ãerná (Vaccinium myrtillus) a pstroãek dvoulist˘ (Maianthemum bifolium).
1
1
·Èavel kysel˘ (Oxalis acetosella) najdeme v lesích od níÏin aÏ do hor.
37
Královéhradecko FYTOGEOGRAFICKÉ âLENùNÍ
38
Fytogeografická oblast: termofytikum (Thermophyticum) – T Fytogeografick˘ obvod: âeské termofytikum (Thermobohemicum) – âes. T
Fytogeografická oblast: mezofytikum (Mesophyticum) – M Fytogeografick˘ obvod: âeskomoravské mezofytikum (Mesophyticum Massivi bohemici) – âeskomor. M
13a 13c 13d 14a 14b 15a 15b 15c
55c 55d 56a 56b 56c 56d 56e 57a 57b 57c 58a 58b 58c 58d 58e 58f 58g
RoÏìalovická tabule Bakovská kotlina Markvartická pahorkatina BydÏovská pánev Hofiické chlumy Jaromûfiské Polabí Hradecké Polabí Pardubické Polabí
Rovenská pahorkatina Trosecká pahorkatina Îeleznobrodské Podkrkono‰í Jilemnické Podkrkono‰í Trutnovské Podkrkono‰í Království âervenokostelecké Podkrkono‰í Bûlohradsko Zviãina Královédvorská kotlina Îacléfisko Polická kotlina Broumovská kotlina Vraní hory Îaltman Osta‰ Broumovské stûny
58h 58i 59 60 61a 61b 61c 63a 63b 63f
Javofií hory Hej‰ovina Orlické podhÛfií Orlické opuky Kfiivina T˘ni‰tsk˘ úval Chvojenská plo‰ina Îambersko Pot‰tejnské kopce âeskotfiebovsk˘ úval
Fytogeografická oblast: oreofytikum (Oreophyticum) – O Fytogeografick˘ obvod: âeské oreofytikum (Oreophyticum Massivi bohemici) – âes. O 93a 93b 93c 94 95a
Krkono‰e lesní Krkono‰e subalpínské R˘chory Teplicko-adr‰pa‰ské skály âesk˘ hfieben
Pfiírodní pomûry
1
Vût‰inu stfiedních poloh královéhradeckého regionu pokr˘vala pfiirozená spoleãenstva dubohabfiin (Carpinion). Jejich pfiirozenou dfievinnou skladbu tvofiil dub letní (Quercus robur), habr obecn˘ (Carpinus betulus), javor klen (Acer pseudoplatanus), j. mléã (A. platanoides), j. babyka (A. campestre) a líska obecná (Corylus avellana). V souãasné dobû se zachovaly jen mozaikovitû. Jejich bylinn˘ podrost je nejbohat‰í na jafie, kdy zde kvete napfi. prvosenka jarní (Primula veris), jaterník trojlaloãn˘ (Hepatica nobilis), ptaãinec velkokvût˘ (Stellaria holostea), sasanka hajní (Anemonoides nemorosa) a s. pryskyfiníkovitá (A. ranunculoides), plicník tmav˘ (Pulmonaria obscura) aj. V létû zde najdeme lilii zlatohlávek (Lilium martagon), okrotici bílou (Cephalanthera damasonium), pitulník horsk˘ (Galeobdolon montanum) aj. Dubohabfiiny jsou v regionu chránûny v fiadû rezervací a pfiírodních památek (PR ·estajovická stráÀ, PP Chyjická stráÀ, PP Kazatelna, vût‰ina lesních pfiírodních rezervací a památek v okrese Jiãín aj.). Po odlesnûní na jejich místû vznikala pole nebo ovocné sady, na lesní
pÛdû byly vût‰inou pfiemûnûny na smrkové monokultury. Klimaxová vegetace horského a podhorského stupnû sahá pfiibliÏnû od 500 m n. m. (jen vzácnû níÏe) aÏ po horní hranici lesa. V závislosti na typu podloÏí se v území dûlí na druhovû chud‰í acidofilní buãiny (Luzulo-Fagion) na minerálnû chud˘ch silikátov˘ch substrátech v submontánním aÏ supramontánním stupni a kvûtnaté buãiny (Eu-Fagenion) na bohat‰ích podkladech v submontánních a montánních polohách. Podrost acidofilních buãin je pomûrnû chud˘, pfievaÏují nenároãné druhy, napfi. tfitina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), metliãka kfiivolaká (Avenela flexuosa), pstroãek dvoulist˘ (Maianthemum bifolium), ‰Èavel kysel˘ (Oxalis acetosella), lipnice hajní (Poa nemoralis), borÛvka ãerná (Vaccinium myrtillus) a rozrazil lékafisk˘ (Veronica officinalis). Charakteristick˘mi druhy kvûtnat˘ch buãin jsou svízel vonn˘ (Galium odoratum), kyãelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), k. cibulkonosná (D. bulbifera), vûsenka nachová (Prenanthes purpurea), baÏanka vytrvalá (Mercuria-
2
1 Alpinská vegetace Kozích hfibetÛ, v pozadí Luãní hora a SnûÏka. 2 Porosty sasanky lesní (Anemone sylvestris) na opukov˘ch stráních v PP Na vínû.
39
Královéhradecko
1
2
1 Vstavaã vojensk˘ (Orchis militaris). 2 ·karda ukousnutá (Crepis praemorsa).
40
lis perennis) aj. Ve stromovém patfie pfievládá buk lesní (Fagus sylvatica), vtrou‰en je smrk ztepil˘ (Picea abies), jilm horsk˘ (Ulmus glabra), javor klen (Acer pseudoplatanus), jedle bûlokorá (Abies alba) a jefiáb ptaãí (Sorbus aucuparia). Buãiny jako pÛvodní lesní porosty pokr˘valy v minulosti cel˘ hfibet Orlick˘ch hor, Krkono‰ vãetnû podhÛfií a vût‰í ãást Broumovska. V souãasné dobû jsou vût‰inou nahrazeny umûle zaloÏen˘mi smrãinami. Zbytky kvûtnat˘ch buãin mimo pohraniãní hory jsou chránûny napfi. v PP Cidlinsk˘ hfieben, v PR Peklo u Nového Mûsta nad Metují a v PR Modliv˘ dÛl poblíÏ Pot‰tejna. Biková buãina tvofií pfieváÏnou ãást porostÛ v PR Kamenná hÛra. Na chud‰ích pÛdách v nadmofiské v˘‰ce 400–500 m se na kyselém podkladû v minulosti vyskytovaly kyselé (acidofilní) doubravy (Genisto germanicae-Quercion). Stromové patro zde tvofiil dub letní (Quercus robur) a d. zimní (Q. petraea), lípa malolistá (Tilia cordata). V prÛbûhu historie byly vût‰inou vykáceny a nahrazeny smrkov˘mi monokulturami. Tento typ spoleãenstev není v regionu speciálnû chránûn v Ïádném chránûném území. Pfiirozené smrkové lesy (svazy Piceion excelsa a Athyrio alpestris-Piceion) byly v královéhradeckém regionu pÛvodnû omezeny na nejvy‰‰í horské polohy v Krkono‰ích a (maloplo‰nû) v Orlick˘ch horách. Ojedinûle se pÛvodní smrãiny objevují také v inverzních polohách (napfi. Adr‰pa‰sko-teplické skály). Kromû smrku ztepilého (Picea abies) je v tûchto spoleãenstvech vzácnû zastoupen je‰tû buk lesní (Fagus sylvatica) a jefiáb ptaãí (Sorbus aucuparia). Bylinné patro je reprezentováno pfieváÏnû kapraìorosty. Patfií mezi nû kapraì rozloÏená (Dryopteris dilatata), papratka horská (Athyrium distentifolium), Ïebrovice rÛznolistá (Blechnum spicant), z dvoudûloÏních rostlin zde rostou napfi. borÛvka ãerná (Vaccinium myrtillus), sedmikvítek evropsk˘ (Trientalis europaea), podbûlice alpská (Homogyne alpina) a z trav tfitina chloupkatá (Calamagrostis villosa) a metliãka kfiivolaká
(Avenella flexuosa). Se zvy‰ující se nadmofiskou v˘‰kou smrãiny fiídnou, jednotlivé stromy jsou vlivem extrémních klimatick˘ch podmínek niωí a porosty postupnû pfiecházejí do subalpinského stupnû. V minulosti byly tyto lesy jen málo káceny, v souãasné dobû jsou vesmûs destruovány vlivem kysel˘ch sráÏek. Subalpinsk˘ stupeÀ (nad hranicí lesa) je v regionu omezen jen na nejvy‰‰í polohy Krkono‰ (nad 1200 m n. m). Tvofií jej horská spoleãenstva svazu Pinion mughi s porosty borovice kleãe (Pinus mugo) a horské trávníky (Juncetea trifidi). Z charakteristick˘ch rostlinn˘ch druhÛ subalpinského stupnû tu nalezneme mochnu zlatou (Potentilla aurea), prasetník jednoúborn˘ (Trommsdorffia uniflora), sasanku narcisokvûtou (Anemonastrum narcissiflorum), koniklec bíl˘ (Pulsatilla scherfelii), v‰ivec krkono‰sk˘ (Pedicularis sudetica) a ostruÏiník moru‰ku (Rubus chamaemorus). Na vrcholu SnûÏky je fragmentárnû vyvinut také alpinsk˘ stupeÀ – suÈ s velmi sporou vegetací nûkolika druhÛ trav a li‰ejníkÛ. Kromû jmenovan˘ch klimaxov˘ch (zonálních) spoleãenstev jsou v regionu zastoupena i ãetná spoleãenstva azonální, jejichÏ vznik je podmínûn charakterem pÛdního podloÏí, nikoliv klimatem. Patfií sem napfi. reliktní bory (Dicrano-Pinion), tvofiené porosty borovice lesní (Pinus sylvestris), které jsou vázány na skalní oblasti kvádrov˘ch pískovcÛ. Díky nepfiístupnosti terénu se tato spoleãenstva zachovala místy témûfi v pÛvodní podobû. Reliktní bory jsou hlavním pfiedmûtem ochrany zejména v chránûn˘ch územích na Broumovsku, v Prachovsk˘ch skalách a ve skalních mûstech severnû od CHKO âesk˘ ráj (popsány ve svazku Liberecko). Roklinové a suÈové lesy Tilio-Acerion se vyskytují na prudk˘ch svazích hlubok˘ch údolí fiek s nahromadûnou sutí. Stromové patro tvofií pfieváÏnû javor klen (Acer pseudoplatanus), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) i l. malolistá (T. cordata), vtrou‰en b˘vá buk lesní (Fagus sylvatica), dub zimní (Quercus petraea), jasan ztepil˘ (Fraxinus
Pfiírodní pomûry excelsior), jilm horsk˘ (Ulmus glabra) a javor mléã (Acer platanoides). Charakteristick˘mi bylinami jsou kapradina laloãnatá (Polystichum aculeatum), mûsíãnice vytrvalá (Lunaria rediviva), kakost smrdut˘ (Geranium robertianum), vla‰toviãník vût‰í (Chelidonium majus) aj. Pro ‰patnou pfiístupnost a v˘raznou protierozní funkci byly vyuÏívány jako lesy ochranné. Kvalitní suÈové lesy se zachovaly na svazích údolí na horním toku Jizery a Labe a v kaÀonovit˘ch údolích Divoké Orlice, Metuje aj. Chránûny jsou napfi. v PR Peklo u Nového Mûsta nad Metují a PR Zemská brána. V˘znamn˘mi azonálními rostlinn˘mi spoleãenstvy jsou ra‰elini‰tû a slatini‰tû. Typická horská ra‰elini‰tû – vrchovi‰tû (tfiída Oxycocco-Sphagnetea) se v královéhradeckém regionu vyskytují hlavnû na hfibetech Krkono‰, a vzácnûji v Orlick˘ch horách. Vznikají v místech, kde se hromadí sráÏková nebo podzemní voda s nízk˘m obsahem Ïivin v prostfiedí chladného klimatu. Hlavní porosty tvofií mechorosty (ra‰eliníky r. Sphagnum a ploníky r. Polytrichum), které ve spodních partiích postupnû odumírají a mûní se v ra‰elinu. Z vy‰‰ích rostlin jsou pro horská ra‰elini‰tû typické borÛvka baÏinná (Vaccinium uliginosum), klikva bahenní (Oxycoccus palustris), kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), suchop˘r pochvat˘ (Eriophorum vaginatum), vfies obecn˘ (Calluna vulgaris), ostfiice mokfiadní (Carex limosa) aj. V niωích polohách (v Podkrkono‰í a v Podorliãí) vznikají luãní ra‰elini‰tû a ra‰elinné louky (Scheuchzerio-Caricetea fuscae) s rosnatkou okrouhlolistou (Drosera rotundifolia) a suchop˘rem úzkolist˘m (Eriophorum angustifolium). Na prameni‰tích s vy‰‰ím obsahem Ïivin, zejména vápníku, vznikají v tepl˘ch oblastech slatini‰tû (Caricion davallianae, Caricion lasiocarpae). Jejich hlavní sloÏkou jsou ostfiice a trávy vãetnû rákosu, charakteristick˘ je v˘skyt vstavaãovit˘ch rostlin, napfi. kru‰tíku bahenního (Epipactis palustris) a prstnatce pleÈového (Dactylorhiza incarnata), a rÛzn˘ch druhÛ ostfiic, napfi.
ostfiice Davallovy (Carex davalliana), o. latnaté (C. paniculata), o. prosové (C. panicea) aj. V˘znamná loÏiska níÏinn˘ch slatin vznikla v minulosti mezi Hradcem Králové a Láznûmi Bohdaneã a v okolí Lázní Bûlohradu. Pro své léãebné úãinky jsou tyto slatiny tûÏeny pro lázeÀské úãely. Odvodnûním slatin vznikají úrodné zemûdûlské pÛdy, a proto byly vût‰inou ve v˘chodních âechách jiÏ zniãeny. V˘znamné zachovalé slatiny jsou chránûny (PR Zbytka, PP Broumarské slatiny). Pfiirozené tekoucí vody a vody se zpomalen˘m obûhem jsou reprezentovány zachoval˘mi fiíãními ekosystémy a jejich mrtv˘mi rameny. Charakteristickou pfiirozenû tekoucí fiekou je Orlice, jejíÏ tok nebyl dosud soustavnû regulován a je jen minimálnû omezován nahodil˘mi zásahy. Orlice se pravidelnû rozvodÀuje, nûkdy i dvakrát roãnû. Vût‰ina nivy je v souãasné dobû zatravnûna. Po obou bfiezích lemuje tok nûkolik desítek mrtv˘ch ramen v rÛzném stadiu zazemnûní a s charakteristickou, dnes jiÏ vzácnou kvûtenou. Roste zde napfi. stulík Ïlut˘ (Nuphar lutea), leknín bûlostn˘ (Nymphaea candida), Ïebratka bahenní (Hottonia palustris), stolístek klasnat˘ (Myriophyllum spicatum), fiezan pilolist˘ (Stratiotes aloides) aj. Podobná soustava mrtv˘ch ramen se zachovala i na bfiezích Labe. Vlastní koryto Labe je v‰ak jiÏ od 20. let 20. století regulováno, rovnûÏ kvalita vody v Labi je mnohem hor‰í neÏ v Orlici. Meandrující koryta si dosud zachovaly i dal‰í men‰í toky. V˘znamn˘mi vodními biotopy jsou dnes i umûlé vodní nádrÏe, zejména rybníky s nízkou intenzitou hospodafiení, které se sloÏením kvûteny mohou blíÏit mrtv˘m ramenÛm. Na tyto rybníky navazují obvykle mokfiadní louky s bohat˘m v˘skytem vzácn˘ch rostlin (ra‰elinné louky, slatiny). Písãiny (Corynephorion canescentis, Thero-Airion) v královéhradeckém regionu pfiedstavují váté písky (pfiesypy), fiíãní terasy a rozpadlé pískovce v oblastech skalních mûst. Jsou tvofieny více ménû homogenním pískem, na nûmÏ je schopná rÛst jen pfiizpÛsobená vege-
1
1
Kosatec sibifisk˘ (Iris sibirica).
41
Královéhradecko
1
2
1 Hadilka obecná (Ophioglosum vulgatum). 2 Pohled na Broumovsko z vyhlídkové vûÏe Jiráskovy chaty na Dobro‰ovû (nad Náchodem).
42
tace. Spoleãenstva písãin jsou obvykle nezapojená, ostrÛvkovitá, rostliny jsou charakteristické mohutn˘m kofienov˘m systémem a bohatou tvorbou v˘bûÏkÛ a odnoÏí. Z charakteristick˘ch pískomiln˘ch rostlin se v regionu vyskytují napfi. paliãkovec ‰edav˘ (Corynephorus canescens), kostfiava píseãná (Festuca psammophila), pavinec modr˘ (Jasione montana), chmerek vytrval˘ (Scleranthus perennis), prÛtrÏník lys˘ (Herniaria glabra) aj. Typické pro Polabí a Poorliãí jsou píseãné pfiesypy, které jsou v‰ak vût‰inou zalesnûny a dosti ãasto tûÏeny. Pískomilná vegetace na pfiesypech je ve vût‰í mífie chránûna v sousedním pardubickém regionu, na Královéhradecku je chránûna jen v oblastech skalních mûst. Vegetaci svazu Bromion erecti tvofií xerotermní druhovû bohatá travinná spoleãenstva na mírn˘ch, jiÏnû orientovan˘ch úklonech svahÛ v tepl˘ch oblastech na opukovém nebo ãediãovém podloÏí. V minulosti slouÏila podobná stanovi‰tû vût‰inou jako pastviny, pozdûji byla ãasto buì umûle zalesnûna nebo spontánnû zarostla dfievinami. Proto se podobn˘ typ stanovi‰È zachoval pouze ostrÛvkovitû v místech, kde i nadále probíhala extenzivní hospodáfiská ãinnost (kosení nebo pastva). Charakteristick˘mi druhy spoleãenstev svazu Bromion erecti jsou váleãka prapofiitá (Brachypodium pinnatum), svefiep vzpfiímen˘ (Bromus erectus), ostfiice chabá (Carex flacca), pcháã bezlodyÏn˘ (Cirsium acaulon), hofiec brvit˘ (Gentianopsis ciliata), vítod chocholat˘
(Polygala comosa), rÛÏe keltská (Rosa gallica), pûtiprstka ÏeÏulník (Gymnadenia conopsea), vstavaã muÏsk˘ (Orchis mascula), v. vojensk˘ (O. militaris), prvosenka jarní (Primula veris) aj. Na území královéhradeckého regionu se tento typ stanovi‰È vyskytuje v Podorliãí a na Jiãínsku a je chránûn napfi. v PP Na vínû, PP Zebín, PP Hfiídelecká hÛra nebo PR Zámûlsk˘ borek. Druhovû bohaté lemy mezofilních lesÛ na stfiednû hlubok˘ch pÛdách patfií spoleãenstvÛm svazu Trifolion medii. Jsou charakterizována pfiítomností teplomiln˘ch druhÛ, k nimÏ náleÏí fiepík lékafisk˘ (Agrimonia eupatoria), ãern˘‰ hajní (Melampyrum nemorosum), jetel prostfiední (Trifolium medium), vikev lesní (Vicia sylvatica) aj. Vyskytují se na okraji nûkter˘ch lesních rezervací. Spoleãenstva skalní vegetace se v regionu vyskytují lokálnû v oblastech skalních mûst a v horsk˘ch oblastech Krkono‰ a Orlick˘ch hor, kde jsou zpravidla vázána na skalní útvary a v˘chozy. Druhová skladba tûchto spoleãenstev závisí na geologickém podloÏí a expozici ke svûtov˘m stranám. Skalní vegetace je jedním z pfiedmûtÛ ochrany v chránûn˘ch územích skalních mûst a v I. zónû Krkono‰ského národního parku. Do královéhradeckého regionu zasahují v‰echny tfii ãeské fytogeografické oblasti. Témûfi celou jeho jiÏní polovinu zaujímá fytogeografická oblast termofytikum (fytogeografick˘ obvod âeské termofytikum), zahrnující ‰ir‰í oblast Polabí a pofiíãí Cidliny. Tato oblast je klimaticky vymezena prÛmûrn˘mi roãními teplotami vzduchu 8 °C a prÛmûrn˘mi roãními úhrny sráÏek 550–600 mm. Její severní hranici tvofií pfiibliÏnû linie mezi Jiãínem, Hofiicemi a âeskou Skalicí v rozmezí nadmofisk˘ch v˘‰ek 208–331 m. JiÏní hranice termofytika v regionu je totoÏná s hranicí kraje. Pro tuto fytogeografickou jednotku jsou charakteristické jednak zbytky luÏních lesÛ v nivû Labe a Cidliny a teplomilné doubravy a dubohabfiiny v prostoru fiíãních teras a plo‰in V˘chodolabské tabule. K v˘znaãn˘m teplo-
Pfiírodní pomûry miln˘m a suchomiln˘m druhÛm rostlin patfií kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum), tfiemdava bílá (Dictamnus albus), tuÏebník obecn˘ (Filipendula vulgaris), hrachor ãern˘ (Lathyrus niger), hlaváã Ïlutav˘ (Scabiosa ochroleuca), na vlhk˘ch stanovi‰tích roste napfi. sevlák potoãní (Sium latifolium), pûchava slatinná (Sesleria caerulea), ‰i‰ák hrálovit˘ (Scutellaria hastifolia), Ïebratka bahenní (Hottonia palustris), ‰Èovík koÀsk˘ (Rumex hydrolapathum) aj. Stfiední ãást regionu zaujímá fytogeografick˘ obvod âeské mezofytikum, kterou lze geograficky vymezit geomorfologick˘mi celky Jiãínská pahorkatina, Krkono‰ské podhÛfií, Broumovská vrchovina a ãást Orlického podhÛfií. Tato fytogeografická jednotka je zde charakterizována prÛmûrn˘mi roãními teplotami vzduchu 6–7 °C a prÛmûrn˘mi roãními úhrny sráÏek 700–800 mm. Potenciální pfiirozenou vegetaci mezofytika tvofií mozaika dubohabfiin, acidofilních doubrav a buãin. PfievaÏujícími dfievinami v pfiirozen˘ch lesních porostech jsou dub letní (Quercus robur), habr obecn˘ (Carpinus betulus) a buk lesní (Fagus sylvatica), charakteristick˘mi druhy podrostu jsou napfi. svízel lesní (Galium sylvaticum), kopytník evropsk˘ (Asarum europaeum), samorostlík klasnat˘ (Actaea spicata), ptaãinec velkokvût˘ (Stellaria holostea), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), hrachor jarní (Lathyrus vernus) aj. Nejv˘‰e poloÏené ãásti královéhradeckého regionu náleÏejí fytogeografickému obvodu âeské oreofytikum. Zahrnuje horské oblasti Krkono‰ a Orlick˘ch hor a omezen˘ okrsek Adr‰pa‰sko-teplick˘ch skal v Broumovské vrchovinû. Tento fytogeografick˘ obvod je v regionu charakterizován prÛmûrn˘mi roãními teplotami vzduchu 4–0 °C a prÛmûrn˘mi roãními úhrny sráÏek 700–1400 mm. Rozkládá se v nadmofisk˘ch v˘‰kách 600–1602 m. V pfiirozen˘ch lesích pfievaÏuje smrk ztepil˘ (Picea abies) a buk lesní (Fagus sylvatica), z charakteristick˘ch bylinn˘ch druhÛ mÛÏeme jmenovat biku lesní (Luzula sylvatica),
lipnici ‰irolistou (Poa chaixii), kropenáã vytrval˘ (Swertia perennis), violku dvoukvûtou (Viola biflora), hofiec tolitovit˘ (Gentiana asclepiadea) aj. Zejména krkono‰ská kvûtena vyniká mnoÏstvím endemick˘ch druhÛ a glaciálních reliktÛ, které jsou blíÏe specifikovány v kapitole o kvûtenû Krkono‰ského národního parku. BIBLIOGRAFIE: 56, 338, 347, 348, 371, 458, 474, 489
Zooloogická charakteristika Pfiirozené roz‰ífiení a populaãní hustotu Ïivoãi‰n˘ch druhÛ a jejich spoleãenstev urãují faktory abiotické (charakter georeliéfu, klimatu atd.) a biotické, z nichÏ primární je skladba vegetace. Nelze proto pominout fakt, Ïe severov˘chodní âechy jsou jedinou oblastí âeské republiky, kde se z hlediska geografického i vegetaãního vyskytujjí v‰echny v˘‰kové stupnû od níÏiny ve stfiedním Polabí a na dolních tocích labsk˘ch pfiítokÛ pfies jednotlivé lesní vegetaãní stupnû pahorkatin a hor aÏ po bezlesou subalpinskou vegetaci na vrcholov˘ch partiích Krkono‰ a v plo‰nû omezeném rozsahu na vrcholu Králického SnûÏníku, kter˘ je popsán ve svazku „Pardubicko“ této edice. Z hlediska zoogeografie patfií region do ãeského úseku provincie listnat˘ch
2 1 Po‰tolka obecná (Falco tinnunculus) hnízdí ãasto ve vûÏích hradÛ a kostelÛ.
1
2 Ropucha obecná (Bufo bufo) patfií mezi ohroÏené druhy ÏivoãichÛ.
43
Královéhradecko
1
3 2
1 KfiiÏák Aculepeira cercopegia je teplomiln˘ druh pavouãí fauny. 2 Li‰aj pry‰cov˘ (Hyles euphorbiae) patfií mezi nezvûstné druhy hmyzu hradeckého regionu. 3 UÏovku obojkovou (Natrix natrix) poznáme snadno podle svûtl˘ch „mûsíãkÛ“ na hlavû.
44
lesÛ eurosibifiské podoblasti palearktické oblasti a v polohách nad 750 m n. m. – v rámci provincie stfiedoevropsk˘ch pohofií – jde o podprovincii varisk˘ch pohofií. Nejedná se tedy o vyhranûnou biogeografickou jednotku, takÏe pokud bychom k charakteristice zvífieny tradiãnû vyuÏili skladby Ïivoãi‰n˘ch spoleãenstev jednotliv˘ch vegetaãních formací, dostaneme (ov‰emÏe s v˘jimkami) obraz pfiipomínající ostatní stfiedoevropské regiony. Je proto nezbytné hledat specifické rysy této fauny, které urãil pfiedev‰ím v˘voj regionálních krajinn˘ch pomûrÛ. Faunistické rysy geobiocenóz, které mÛÏeme povaÏovat za specifika severov˘chodních âech, popí‰eme v tradiãním fiazení od roviny k vrcholÛm hor. V rovinné a pahorkatinné ãásti regionu plo‰nû pfievládají zoocenózy kulturní stepi a lidsk˘ch sídli‰È, místy prostoupené fragmenty pfiirozen˘ch spoleãenstev luÏních lesÛ, dubohabrov˘ch hájÛ, vodních tokÛ ãi rákosin a mokfiadÛ v okolí rybníkÛ (BydÏovsko a Jiãínsko, jiÏní okraj Náchodska a Trutnovska). Intenzivní zemûdûlství zde v‰ak limituje existenci fiady pÛvodnû hojn˘ch druhÛ kulturní stepi – napfi. sysla obecného (Spermophilus citellus) a tchofie stepního (Mustela eversmanni), ktefií patrnû vymizeli stejnû jako my‰ice temnopásá (Apodemus agrarius). Redukován je v˘skyt nûkter˘ch druhÛ strnadÛ, bramborníãkÛ aj. Obdobn˘ osud potkal také mokfiadní
faunu – bahÀáky atd. Naopak zlep‰ující se kvalita vod dnes pfiiná‰í podmínky pro stabilizaci rybích populací i pro jejich predátora, vydru fiíãní (Lutra lutra). Aktivní péãe o hnízdní podmínky (napfi. v rámci biologické ochrany zemûdûlsk˘ch kultur) zvy‰uje hustotu nûkter˘ch dravcÛ ãi sov – po‰tolky obecné (Falco tinnunculus) a pu‰tíka obecného (Strix aluco). Celkov˘mi zmûnami krajiny regionu byla postiÏena i fauna bezobratl˘ch. DÛsledkem zmûn vodního reÏimu Labe a jeho pfiítokÛ, zneãi‰tûní vod i pfiímé likvidace vodních biotopÛ je vymizení fiady vodních druhÛ mûkk˘‰Û, napfi. plá‰tûnky sliznaté (Myxas glutinosa), kor˘‰Û (listonohÛ, ÏábronoÏek) a vodního hmyzu (napfi. vodomilové rodu Hydrophilus). Z hlediska v˘skytu vodních bezobratl˘ch mají nadregionální v˘znam pfiirozené úseky toku Orlice, kde byly nalezeny vzácné po‰vatky (Agnetina elegantula a Xanthoperla apicalis). ·keble plochá (Pseudanodonta complanata) má v Orlici jednu z posledních populací v âeské republice, podobnû jako rak kamenáã (Austropotamobius torrentinum) v podhorsk˘ch potocích Krkono‰. Dfiíve velmi roz‰ífiená a druhovû bohatá luÏní fauna bezobratl˘ch se udrÏela pfiedev‰ím ve fragmentech bfiehov˘ch porostÛ u fiíãních ramen na Královéhradecku, v tvrd˘ch luzích (napfi. PR Dubno, PR Zbytka, PR Chropotínsk˘ háj, PR Vfie‰Èovská baÏantnice apod.) a podmáãen˘ch ol‰inách (PP Na Bahnû). Mezi vzácné luÏní druhy regionu patfií srpokfiídlec ol‰ov˘ (Drepana curvatula), bránûnka Clitellaria ephippium, krasec Agrilus guerini a kozlíãek vrbov˘ (Lamia textor). Pozoruhodná je také v˘jimeãnû poãetná populace stfievlíka Ullrichova (Carabus ullrichi) v PR Zbytka a vzácn˘ mot˘l bûlopásek dvoufiad˘ (Limenitis camilla) v PR Dubno, kter˘ je v regionu vzácn˘. Teplomilná entomofauna doubrav a dubohabfiin je v regionu nejv˘raznûji zastoupena na Chlumecku a NovobydÏovsku. Pomûrnû hojnû zde místy (napfi. Pfiev˘‰ov) Ïije roháã obecn˘ (Lucanus cervus), kter˘ z jin˘ch ãástí
Pfiírodní pomûry regionu témûfi vymizel, vzácnû se zde vyskytuje zlatohlávek skvostn˘ (Cetonischema aeruginosa) a nûkteré dal‰í druhy charakteristické pro dubové lesy tepl˘ch poloh (napfi. potemník Platydema violaceum). Charakteristick˘m mot˘lem fiídk˘ch doubrav Chlumecka je bûloskvrnáã pampeli‰kov˘ (Amata phegea). V níÏinné ãásti regionu Ïijí také bezobratlí stepního pÛvodu. Mnozí z nich v‰ak jiÏ patfií k vyhynul˘m nebo nezvûstn˘m druhÛm nebo se vyskytují jen na plo‰nû velmi omezen˘ch stanovi‰tích xerotermního charakteru. Z nápadn˘ch druhÛ mot˘lÛ vymizely z regionu napfi. otakárek ovocn˘ (Iphiclides podalirius) a li‰aj pry‰cov˘ (Hyles euphorbiae). Okáã metlicov˘ (Hipparchia semele), vfietenu‰ka ligrusová (Zygaena carniolica), majka obecná (Meloe proscarabaeus) a dal‰í se vyskytují pouze na nûkolika místech. Pozoruhodn˘m rysem nejniωích poloh regionu je reliktní v˘skyt horsk˘ch prvkÛ v polohách pfiibliÏnû 240–280 m n. m., vázan˘ch zejména na tzv. hradecké lesy, táhnoucí se od Hradce Králové asi 30 km k jihov˘chodu, které jsou na severní stranû omezeny tokem Orlice. I kdyÏ v‰echny ekologické mechanismy tohoto jevu nejsou zatím objasnûny, je zfiejmé, Ïe existenci chladnomiln˘ch rostlinn˘ch a Ïivoãi‰n˘ch druhÛ umoÏÀuje mikroklima rozsáhlého lesního komplexu. Nepfiekvapí proto jejich v˘skyt pfiedev‰ím ve vlhk˘ch a porostnû rozvolnûn˘ch lokalitách, jejichÏ podmínky pfiipomínají lesotundru, jako je napfiíklad pfiechodnû chránûná plocha b˘valé letecké stfielnice u Bûlãe nad Orlicí. Pfiíkladem mÛÏe b˘t ãolek horsk˘ (Triturus alpestris), je‰tûrka Ïivorodá (Zootoca vivipara), lindu‰ka luãní (Anthus pratensis) ãi hrabo‰ mokfiadní (Microtus agrestis). I do této oblasti v minul˘ch letech zasáhlo postupné ‰ífiení krkavce velkého (Corvus corax). U hmyzu byl v˘skyt chladnomiln˘ch a montánních prvkÛ v okolí Hradce Králové zaznamenán zejména na území PP Na Plachtû, kde byly zji‰tûny napfi. váÏka ãárkovaná (Leucorrhinia dubia), kovafiík Orithales serrati-
1
cornis, mÛra horská (Lasionycta proxima) a kovolesklec jestfiábníkov˘ (Autographa bractea). Unikátním jevem v pahorkatinném stupni regionu jsou oblasti kvádrov˘ch pískovcÛ s geomorfologicky v˘razn˘mi útvary skalních mûst, která mimo severov˘chodní âechy vznikla ve Stfiední Evropû jiÏ jen sporadicky. Zatímco v Prachovsk˘ch skalách na Jiãínsku byl lidskou ãinností, trvající od 17. století pfi. n. l., prakticky úplnû zmûnûn jejich vegetaãní kryt (buãiny, borové doubravy) a s ním dotãena i zvífiena, na Broumovsku mají biocenózy skalních mûst blíÏe k pfiirozenému, resp. pÛvodnímu stavu. Tyto biotopy osídlují ptaãí spoleãenstva naznaãující pÛvod fiady druhÛ vázan˘ch druhotnû na urbanizované prostfiedí mûst a obcí. Patfií k nim rehek domácí (Phoenicurus ochruros), kavka obecná (Corvus monedula), po‰tolka obecná (Falco tinnunculus), nûkteré druhy netop˘rÛ atd. Vedle nich naopak Ïijí druhy typické pro klidná a pfiirozenû chránûná stanovi‰tû, jako je v˘r velk˘ (Bubo bubo) ãi ãáp ãern˘ (Ciconia nigra). V souãasné dobû zde probíhá reintrodukce sokola stûhovavého (Falco peregrinus). V inverzních polohách Broumovska se vyskytují chladnomilné druhy bezobratl˘ch, napfi. stfievlíãek Pterostichus rhaeticus, kovafiík Sericus subaeneus, mandelinka Chrysomela lapponica a pavouk Bathyphantes similis. V borov˘ch porostech skalních
2
1 Netop˘r velkouch˘ (Myotis bechsteini) pravidelnû zimuje v podzemí pevnosti Dobro‰ov. 2 Zimující vrápenec mal˘ (Rhinolophus hipposideros).
45
Královéhradecko
1
3
2
1 V pfiírodní rezervaci Zbytka Ïije populace stfievlíka Ullrichova (Carabus ullrichi). 2 Majka fialová (Meloe violaceus) se v regionu nachází jen ojedinûle. 3 Vzácná bránûnka (Stratiomys chamaeleon) Ïije v zachoval˘ch mokfiadních biotopech.
46
mûst se vyvíjí velmi vzácn˘ tesafiík Pedostrangalia pubescens. Fauna hmyzu vázaná na borové porosty se vyskytuje v regionu i na ‰tûrkopískov˘ch terasách Labe a Orlice, kde je obohacena o psamofilní druhy. Ve star˘ch borov˘ch porostech Ïije napfi. kovafiík ãerven˘ (Stenagostus rufus). MÛra bl˘skavka hasivková (Callopistria juventina), jejíÏ housenka Ïije na hasivce orliãí, je v souãasné dobû známa v âR pouze z Královéhradecka a z okolí T˘ni‰tû nad Orlicí. V písãit˘ch borech na T˘ni‰Èsku dosud pfieÏívá okáã bûlopásn˘ (Hipparchia alcyone). Od pahorkatin aÏ po submontánní a montánní stupeÀ b˘valy v regionu nejroz‰ífienûj‰í vegetaãní formací rÛzné typy buãin, postupnû témûfi úplnû sm˘cené a nahrazené pfieváÏnû monokulturními smrãinami, coÏ s sebou pfiineslo v˘razné promûny fauny. Jen plo‰nû nepatrn˘ zlomek buãin zÛstal zachován dnes obvykle v chránûn˘ch územích rÛzn˘ch kategorií. Za indikaãní druh je povaÏován budníãek lesní (Phylloscopus sibilatrix) a lejsek mal˘ (Ficedula parva), pfiirozen˘m prvkem na svûtlinách a v okolí zachoval˘ch lesÛ je hrabo‰ík podzemní (Microtus subterraneus) apod. Rozvoj imisních holin v okrajov˘ch pohofiích pfiispívá k udrÏení nepoãetn˘ch populací tetfiívka obecného (Tetrao tetrix), zatím co tetfiev hlu‰ec (Tetrao urogallus) je témûfi vymizel˘m druhem, dnes umûle odchovávan˘m v Krkono‰ském národním parku. Z entomofauny bukov˘ch a jedlobukov˘ch lesÛ jsou pro region typiãtí napfi. brouci roháãek bukov˘ (Sinodendron cylindricum), zdobenec zelenav˘ (Gnorimus nobilis) a tesafiík Sticto-
leptura scutellata. Pomûrnû vzácn˘mi druhy s vazbou na stromové houby jsou ãervotoã Dorcatoma punctulata a lesknáãci Cychramus variegatus a C. luteus. Reliktním druhem jedlobukov˘ch porostÛ Orlick˘ch hor je lesknáãek Ipidia binotata. PfieváÏnû na vápencích ve smí‰en˘ch porostech v pfiedhofií Krkono‰ Ïije endemick˘ poddruh plÏe vfietenovka krkono‰ská (Cochlodina dubiosa corcontica). Souvislé smrkové lesy b˘valy pfiirozenû zastoupeny jen ve vrcholov˘ch partiích Orlick˘ch hor a na krkono‰sk˘ch úboãích a hfibetech ãi v inverzních polohách skalních mûst. Dnes se v podobû pÛvodních porostÛ sporadicky zachovaly jen v tûÏko dostupném terénu, napfiíklad na vrchovi‰tních ra‰elini‰tích Krkono‰, kde se prolínají s kosodfievinou. Typick˘mi druhy tûchto biotopÛ jsou napfi. zmije obecná (Vipera berus), je‰tûrka Ïivorodá (Zootoca vivipara), ãíÏek lesní (Carduelis spinus), h˘l obecn˘ (Pyrrhula pyrrhula), rejsek horsk˘ (Sorex alpinus), v kleãov˘ch porostech lindu‰ka lesní (Anthus trivialis), kos horsk˘ (Turdus torquatus) – povaÏovan˘ za glaciální relikt, opakovanû byli v hnízdním období pozorováni dfiemlík tundrov˘ (Falco columbarius) a v horsk˘ch polohách Krkono‰ také orel kfiiklav˘ (Aquila pomarina) a sokol stûhovav˘ (Falco peregrinus). Pfiib˘vá hnízdi‰È ostfiíÏe lesního (Falco subbuteo). Vzhledem k hospodáfisk˘m zásahÛm se smrk podílí v souãasnosti asi 65 % na skladbû v˘chodoãesk˘ch lesÛ. Zvífiena hospodáfisk˘ch smrãin není zdaleka tak pestrá jako v pÛvodních lesích (vût‰inou listnat˘ch ãi smí‰en˘ch), nicménû s jejich rozvojem se Ïivotní prostor druhÛ preferujících jehliãnaté porosty v˘raznû zvût‰il. Jde napfiíklad o fiadu ptaãích druhÛ – kromû nûkter˘ch v˘‰e uveden˘ch – o s˘koru parukáfiku (Parus cristatus) a s. uhelníãka (P. ater), datla ãerného (Dryocopus martius), kfiivku obecnou (Loxia curvirostra) a díky aktivní ochranû se zvût‰uje hnízdní populace s˘ce rousného (Aegolius funereus). Ze savcÛ jde o my‰ici lesní (Apodemus flavicollis), norníka rudého (Clethrionomys glareolus)
Pfiírodní pomûry apod. Z bezobratl˘ch Ïijících v podhorsk˘ch a horsk˘ch smrãinách lze uvést napfi. krasce lesního (Buprestis rustica), podkorní lesknáãky Epuraea thoracica a E. boreela a tesafiíka Lepturobosca virens. V horsk˘ch jefiábov˘ch smrãinách se vyskytuje vzácná mÛra bûloskvrnka jefiábová (Trichosea ludifica). Skuteãn˘m evropsk˘m unikátem jsou zóny tundry ve vrcholov˘ch partiích Krkono‰ (v subalpinském stupni, cca nad 1250 m n. m.), jejichÏ podmínky se blíÏí klimatick˘m pomûrÛm subpolárních krajÛ Skandinávie. To umoÏÀuje hnízdûní napfi. lindu‰ky horské (Anthus spinoletta), slavíka modráãka tundrového (Luscinia svecica svecica), bûlofiita ‰edého (Oenanthe oenanthe) ãi pûvu‰ky podhorní (Prunella collaris) a je tûÏi‰tûm v˘skytu pozÛstatkÛ Ïivota v pleistocenní tundfie, tzv. glaciálních reliktÛ: z hmyzu je to napfi. stfievlíãek GyllenhalÛv (Nebria rufescens), váÏky lesklice horská (Somatochlora alpestris) a ‰ídlo horské (Aeshna caerulea), biogeografickou raritou je i pavouk Gnaphosa lapponum z ãeledi skálovkovit˘ch, relikty jsou nûkteré druhy mûkk˘‰Û ãi obratlovcÛ, napfi. nepravidelnû hnízdící kulík hnûd˘ (Charadrius morinellus). Specifické podmínky v˘voje vy‰‰ích poloh Krkono‰ vedly k v˘voji endemitÛ: mot˘la huÀatce Ïlutopásého (Psodos quadrifarius subsp. sudetica) a plÏe vfietenovky krkono‰ské (Cochlodina dubiosa subsp. corcontica). Podrobn˘ popis antropick˘ch vlivÛ na pfiírodu a krajinu je mimo moÏnosti této kapitoly. Jako ukázku uvádíme ilustrativní pfiehled úbytku velk˘ch druhÛ obratlovcÛ: orel skalní (Aquila chrysaetos) – poslední hnízdo na Li‰ãí hofie (1362,6 m n. m.) v Krkono‰ích zaznamenáno v roce 1844; bobr evropsk˘ (Castor fiber) – v 17. století B. Balbínem uvádûn z âech jako hojn˘ právû v okolí Hradce Králové, vymizel ve 2. polovinû 18. století; medvûd hnûd˘ (Ursus arctos) – v Orlick˘ch horách poslední stfielen v roce 1653, z Krkono‰ je poslední doklad z roku 1726; vlk (Canis lupua) – z Krkono‰ je poslední zástfiel znám
2
3
1
z roku 1761, vlk v‰ak patrnû v regionu pfieÏíval do poãátku 19. století; koãka divoká (Felis silvestris) – z Orlick˘ch hor pochází záznam z roku 1769, k vyhubení do‰lo asi záhy poté, v Krkono‰ích uloven poslední kus v roce 1896; rys ostrovid (Lynx lynx) – v regionu vyhuben na sklonku 18. století; tur divok˘ (Bos primigenius) – vyhuben ve stfiedovûku; zubr evropsk˘ (Bison bonasus) – vyhuben bûhem raného stfiedovûku; los evropsk˘ (Alces alces) – vymizel z regionu patrnû v 10. aÏ 12. století, v souãasné dobû se vzácnû objevují migrující kusy.
1
Mláìata lysky ãerné (Fulica atra) na Zlíãském rybníce v PR Dubno.
2
âmeláci (Bombus sp.) patfií ke zvlá‰tû chránûn˘m druhÛm hmyzu. V královéhradeckém regionu byl doloÏen v˘skyt 20 druhÛ. 3
MÛra kovolesklec kostfiavov˘ (Plusia festucae) je vzácnûj‰í polyfágní druh z ãeledi mÛrovi-
t˘ch.
47
Královéhradecko
1
OSÍDLENÍ A V¯VOJ KRAJINY
2
1 Malebnost krajiny Trutnovska dotváfiejí obce s dominantními stavbami kostelÛ. 2 Pomník na RÛÏovém palouãku u Îacléfie pfiipomíná exodus âesk˘ch bratfií v dobû pobûlohorské.
48
Charakteristika dne‰ní pfiírody Královéhradecka není moÏná bez historického pohledu, neboÈ teprve poznání v˘vojov˘ch aspektÛ pfiiná‰í odpovûì na mnohá souãasná „proã“. Rozhodujícím faktorem pro utváfiení krajiny byla situace v pleistocénu a zejména pak v˘voj v poledovém období, holocénu. PfiipomeÀme zde alespoÀ nejdÛleÏitûj‰í fáze tûchto promûn. V ledov˘ch dobách mûlo území mezi ãelem skandinávského ledovce a Alpami – tedy i âeská kotlina jako celek – charakter chladné stepi a ve vy‰‰ích polohách suché tundry. Klimatick˘mi extrémy ledov˘ch a meziledov˘ch dob podmínûn˘ postup ãi naopak ústup kontinentálního (skandinávského) ledovce byly pfiíãinami opakovan˘ch severojiÏních pfiesunÛ rostlinn˘ch a Ïivoãi‰n˘ch druhÛ. Okrajová pohofií na severov˘chodû âech (Krkono‰e, Králick˘ SnûÏník) byla v âechách jedin˘mi, kter˘ch se pleistocenní zalednûní dot˘kalo pfiímo. Maximálního rozsahu dosahovalo pfied 600–250 tisíci lety, zatímco bûhem poslední ledové doby (würm) sahal ledovec od severu jen do stfiedu Severoevropské níÏiny. Pfiitom v‰ak poloha hor táhnoucích se kolmo
ke smûru tûchto pfiesunÛ komplikovala plynulou promûnu druhov˘ch areálÛ a pfii ústupu ledovcÛ k severu umoÏÀovala zanechání izolovan˘ch populací chladnomiln˘ch druhÛ v tûchto relativnû jiÏních oblastech. Zhruba pfied dvanácti tisíci lety skonãil pleistocén a v mlad‰ím kvartéru (holocénu) zaãal v˘voj vegetace plynule smûfiovat k recentním pomûrÛm, sice je‰tû v rámci urãit˘ch klimatick˘ch v˘kyvÛ, nikoliv v‰ak jiÏ zvratÛ. Paralelnû s nimi probíhala také jednotlivá období rozvoje lidské spoleãnosti, která vÏdy pfiírodu ovlivÀovala. Zdá se aÏ neuvûfiitelné, kolikrát byly bûhem prehistorie v˘znamné úseky regionu zkultivovány; mezi tím opakovanû pustly. Právû moderní v˘vojov˘ pohled zfietelnû ukazuje, Ïe tradiãní pojmy jako pÛvodní ãi pfiirozen˘ v˘skyt druhu ãi spoleãenstva, klimax (vyváÏené a stabilizované spoleãenstvo) apod. nejsou konstantami, ale dynamicky promûnliv˘mi kategoriemi, které je vÏdy nutno vztahovat nejen k danému prostoru a jeho podmínkám, ale zejména k ãasu. Z nejstar‰ích fází doby kamenné (star‰ího a stfiedního paleolitu v obdo-
Osídlení a v˘voj krajiny bí pfied 200–14 tisíci lety) jsou v regionu jen jednotlivé stopy po aktivitách dávn˘ch lovcÛ (nálezy napfi. ze spra‰í na severozápad od Hradce Králové), jejichÏ kofiistí byl posléze vyhynul˘, moÏná i regionálnû vyhuben˘ mamut, nosoroÏec, kÛÀ apod. osídlující prostfiedí chladn˘ch stepí. Unikátní památkou na nejmlad‰í glaciální období jsou nûkterá ra‰elini‰tû v Adr‰pa‰skoteplick˘ch skalách na Náchodsku, která vykazují souvislou sedimentaci aÏ do dne‰ní doby. Ostatní ra‰elini‰tû v regionu jsou zjevnû mlad‰í. S nástupem holocénu (9700 let pfi. n. l.) a poãátkem stfiední doby kamenné je‰tû v regionu pfieÏívala kultura lovcÛ a sbûraãÛ, jejichÏ stanovi‰tû byla ãastá zejména na pfiesypech a náplavech v Polabí. Krajina se v‰ak zaãínala mûnit. Zvolna se mûnilo klima (stoupala teplota, se zpoÏdûním i mnoÏství sráÏek) a chladná severská step postupnû zarÛstala lesem pfieváÏnû z bfiíz a borovic. ZároveÀ se vznikem lesa se mûnila bylinná vegetace a objevovaly se také faunistické lesní prvky (mûkk˘‰i, hmyz, ptactvo, ze savcÛ my‰ice r. Apodemus, norník rud˘ Clethrionomys glareolus). Vût‰ina populací chladnomilné fauny (lumíci, stáda sobÛ a piÏmoÀÛ) se jiÏ stáhla k severu, nicménû ãást drobné zvífieny tohoto typu je‰tû dlouho pfieÏívala (pi‰Èucha, hrabo‰i Microtus gregalis, M. nivalis, M. oeconomus a dal‰í). Jedním z pfiíznakÛ zmûny byl poãátek nástupu hrabo‰e polního (Microtus arvalis), stepního druhu, kter˘ vytlaãil pÛvodního hrabo‰e mokfiadního (Microtus agrestis). To jiÏ nastával atlantik, období teplého a vlhkého klimatického optima (v tomto ohledu nejpfiíznivûj‰í fáze celého holocénu). Charakterizoval jej rozvoj vysok˘ch zapojen˘ch lesÛ prakticky v celém regionu, pfiiãemÏ bezlesí zÛstala jen na hfibetech Krkono‰ a nûkter˘ch plo‰nû nev˘znamn˘ch stanovi‰tích (erozní svahy, skalní terény, lavinové dráhy, mokfiady na artésk˘ch v˘vûrech aj.). Pfiicházela neolitická revoluce. Bûhem 6. tisíciletí pfi. n. l. vznikla v regionu pravûká ekumena, trvale osídlená a obhospodafiovaná krajina, formovaly
TABULKA OSÍDLENÍ HRADECKÉHO REGIONU epocha
stupeÀ
datování pfi. n. l. 1 700 000 a více
paleolit
9500
mezolit
5500 4300/4200
lineární keramiky vypíchané keramiky lengyelská, jordanovská
4000/3900
nálevkovit˘ch pohárÛ
neolit eneolit
kultury (etnika)
ãasn˘ star˘
3400 stfiední 3100 mlad‰í 2800
nálevkovit˘ch pohárÛ kanelovaná keramika fiivnáãská kulovit˘ch amfor ‰ÀÛrové keramiky zvoncov˘ch pohárÛ
pozdní 2100 doba bronzová
únûtická
star‰í 1600 stfiední
mohylové kultury
1300 mlad‰í
luÏická
950 pozdní 800 doba Ïelezná
star‰í 400 mlad‰í
doba fiímská
star‰í
40 0
luÏická/slezská billendorfská/planûtická pozdnû hal‰tatská ãasnû laténská laténská (Keltové)/podmokelská a kobylská (Germáni) Germáni (Markomani)
180 mlad‰í
375/400
stûhování národÛ
Germáni (Markomani) vinafiick˘ stupeÀ (Germáni) Germáni (Langobardi) Slované poãátek raného stfiedovûku okolo 530
se usedlé kultury a populace s dlouhodob˘m vlivem na pfiírodní prostfiedí. Charakter stfiedoevropské krajiny vedl k tomu, Ïe neolitické zemûdûlství se do âech ‰ífiilo od jihov˘chodu právû pfies v˘chodoãeskou oblast. První osady na území dne‰ního Královéhradeckého kraje (lid s lineární keramikou) vznikaly na jihu regionu v prostfiedí tvrd˘ch luhÛ s porosty dubu a jilmu a kaÏdá (podle odhadu archeologÛ) vyuÏívala prÛmûrnû asi 60 ha pozemkÛ. Chov ovcí, koz, tura domácího a prasat velice poznamenal rozlohu a sloÏení lesních porostÛ. Vedle rozvoje lesní fauny sem proto zaãaly pronikat i dal‰í prvky kulturní stepi – sysel, kfieãek aj. VÏdy po 10–15 letech se pÛda vyãerpala a docházelo ke stûhování sídli‰È. Zemûdûlci mlad‰í kultury vypíchané keramiky v‰ak jiÏ po celá staletí 49
Královéhradecko
1
2
3
1 Hlinûná figurka kance – kultura s vypíchanou keramikou (mlad‰í doba bronzová) – z Hnûvãevsi. 2 Bronzová spona kultury slezskoplanûtické z Opatovic nad Labem. 3 Amforovitá nádoba – kultura luÏická.
50
sídlili pfiedev‰ím na pravém bfiehu Labe mezi Jaromûfií a Hradcem Králové, aniÏ by mûnili polohu sv˘ch osad. Suché období na konci 5. tisíciletí pfi. n. l. v‰ak doãasnû sníÏilo zemûdûlskou produkci a vedlo k opûtovnému ‰ífiení lesÛ (dub, buk, jedle apod.). V klimaticky promûnlivém eneolitu (pfiechod k dobû bronzové 4200–2200 let pfi. n. l.) znovu posílilo zemûdûlské osídlení (vznikala hradi‰tû – Hradec Králové, Veli‰ u Jiãína, kÛlové osady v mokfiinách) a docházelo tak k dal‰ímu stfietu antropogennû podmínûn˘ch spoleãenstev s pfiirozen˘m trendem rozvoje lesní flóry a fauny. AÏ poãátkem tohoto období (tedy asi pfied 6000 lety) se také poãala formovat vrchovi‰tní ra‰elini‰tû, dnes v˘znamn˘ fenomén vrcholov˘ch poloh okrajov˘ch pohofií, pfiedev‰ím Krkono‰. Jejich vznik pfii‰el pfiíli‰ pozdû na to, aby umoÏnil postglaciální konzervaci typicky tyrfobiontních druhÛ subarktické zvífieny. Jsou-li zde dnes pfiesto zachovány nûkteré glaciální relikty, patfií spí‰e k faunû tundry. V chladnûj‰ím a suchém období únûtické kultury a posléze v dobû mohylov˘ch kultur (1900–1200 pfi. n. l.) postupnû do‰lo k vylidnûní vût‰iny zatím osídlen˘ch niωích poloh regionu a k novému rozvoji lesÛ. Lesní porosty se jiÏ blíÏily k dne‰ní v˘‰kové stupÀovitosti a vegetaãní skladbû a jejich prostfiedí vyhledávající fauna dosáhla znaãné diverzity i hustoty. Tepl˘ a such˘ subboreál s pfiíchodem kultur lidu popelnicov˘ch polí (1200–400 pfi. n. l.), bûhem nûhoÏ zaãala doba Ïelezná, byl v tomto kraji nejv˘znamnûj‰ím úsekem pravûku. Ekumenu na jihu regionu pfiedstavovala populace asi 10 000 lidí v osadách a opevnûn˘ch hradi‰tích provozující zemûdûlství vãetnû chovu domácích zvífiat, lovu a rybolovu. Suché podnebí postupnû omezovalo intenzitu obhospodafiování níÏinn˘ch pÛd a obÏivu tehdej‰í populaci pfiiná‰elo více pastevectví, které pronikalo i do vy‰‰ích poloh. Pastva dobytka pÛsobila ústup lesa a lesní fauna i flóra byly ochuzovány. Krajina od Pojizefií aÏ k Polabí a v pfiilehl˘ch pahorkatinách se znaãnû podobala dne‰ní. Pokud jde o zvífienu, defi-
nitivnû vymizely pleistocenní relikty (pi‰Èuchy r. Ochotona, hrabo‰ Microtus gregalis) a v˘raznû se ‰ífiily prvky kulturní stepi (kfieãek, my‰ice temnopásá Apodemus agrarius). V polovinû posledního tisíciletí pfi. n. l. bylo území plenûno vpády cizích vojensk˘ch skupin, krajina se vylidÀovala a pustla. Diverzifikaci vegetaãních formací a jejich flóry i fauny (prolínání prvkÛ kulturní stepi a lesních porostÛ) podporovala keltská kolonizace s tûÏbou nerostÛ, pronikající i do okrajÛ regionu, napfiíklad na Rychnovsko. Antropogennû podmínûn˘m promûnám v období tzv. laténské kultury pfiedcházel také v˘voj pfiirozen˘. V klimatu chladného a vlhkého subatlantiku se na úkor buku a dubu ‰ífiil jehliãnat˘ les a s ním i rostlinstvo a zvífiena vyhledávající toto prostfiedí. V období na poãátku na‰eho letopoãtu (odmyslíme-li si nûkteré vymizelé druhy a moderní pfiistûhovalce) mûlo sloÏení regionálního rostlinstva a zvífieny v podstatû obdobn˘ charakter jako dnes, i kdyÏ mnohé druhy evidentnû vykazovaly jinou hustotu a roz‰ífiení (napfi. pro faunu savcÛ byl typick˘ plo‰n˘ v˘skyt hrabo‰e mokfiadního Microtus agrestis ve vlhk˘ch lesích). V polovinû prvního tisíciletí na‰eho letopoãtu, tj. v dobû stûhování národÛ s následn˘m prÛnikem slovansk˘ch kmenÛ (s nadcházejícím tzv. kníÏecím obdobím, které geologicky spadá jiÏ do subrecentu), je dokladováno ‰ífiení nov˘ch druhÛ zvífieny, jako je krysa (Rattus sp.) a my‰ (Mus sp.). Sílící tlak ãlovûka na krajinu podmiÀoval stoupající erozi pÛdy ve stfiedních a vy‰‰ích polohách a v dÛsledku toho zv˘‰enou sedimentaci hlinit˘ch nánosÛ v nivních polohách. Na podmáãen˘ch stanovi‰tích se formoval nov˘ typ ekosystému – mûkk˘ luh s baÏinami a porosty ol‰e, vrby a obdobn˘ch dfievin. Ranû stfiedovûká ekumena jen zvolna expandovala nad rámec maximálního pravûkého osídlení – tvofiily ji okolí dne‰ního Hradce Králové, Jiãínsko vãetnû âeského ráje a jiÏní okraje dne‰ních okresÛ Náchod a Rychnov nad KnûÏnou. ProtoÏe charakter krajiny
Osídlení a v˘voj krajiny
1
hraniãních pohofií brzdil lidské aktivity, okrajová území regionu trvale pokr˘val témûfi souvisl˘ hraniãní hvozd s typickou faunou a flórou smí‰en˘ch podhorsk˘ch a horsk˘ch lesÛ. Byl postupnû kolonizován aÏ od 12. století (klá‰terní kolonizace na Broumovsku) a zejména pak ve 13. století ãi je‰tû pozdûji. V tomto období evidentnû existovala urãitá rovnováha mezi pÛvodními lesními prvky (byÈ ãlovûk ovlivÀoval napfiíklad poãetnost lovné zvûfie) a prvky kulturní stepi (stfiídání úhorÛ a orné pÛdy vedle znaãného rozsahu luk i baÏin). Právû 13. století je v na‰ich zemích obecnû povaÏováno za pfielom v urbanizaci krajiny, kdy se osídlení v pfieváÏnû rozpt˘len˘ch usedlostech zaãalo rychle soustfieìovat ve vznikajících vesnicích a mûstech. S rozvojem sídli‰È pokraãoval rozvoj antropocenóz s v˘skytem plevelÛ a druhÛ ÏivoãichÛ vázan˘ch na lidské stavby: vrápence malého (Rhinolophus hipposideros), netop˘ra velkého (Myotis myotis), vla‰tovky obecné (Hirundo rustica), jifiiãky obecné (Delichon urbica), ‰tûnice domácí (Cimex lectularius) apod. Období pozdního stfiedovûku (16. století) zpestfiilo nabídku ekologick˘ch podmínek rozsáhl˘mi vodohospodáfisk˘mi úpravami v centru severov˘-
2
chodních âech, a to budováním kanálÛ a rybníkÛ na NovobydÏovsku, Chlumecku a jiÏnû od Hradce Králové na panství Pern‰tejnÛ. V˘raznû se zvût‰ila plocha otevfiené vodní hladiny, v jejímÏ dosahu nadále zÛstala mokfiadní stanovi‰tû. To se projevilo i na skladbû zvífieny, zejména ptactva. Opaãn˘m jevem byly poãátky krajinn˘ch meliorací v 19. století s vysou‰ením rybníkÛ a mokfiadÛ ve prospûch orné pÛdy, s regulacemi vût‰ích vodních tokÛ apod. Neúmûrná spotfieba dfievní hmoty (stavební dfiíví, palivo) pfiivedla na konci 18. století lesní porosty do kritického stavu, kter˘ si vyÏádal zv˘‰ená
1 Îacléfiská pánev, na obzoru v˘chodní ãást Krkono‰, v pravé ãásti strm˘ svah ryolitov˘ch Vraních hor. 2 Pohled na Vald‰tejnÛv palác a námûstí v Jiãínû – kulturní památková rezervace.
51
Královéhradecko
1
1 PÛdní pfiíznaky rozsáhlého sídli‰tû kultury luÏické patrné pod dne‰ní vesnicí – Tfiesovice v okrese Hradec Králové.
52
ochranáfiská, v 19. století pak téÏ pûstební opatfiení v jejich prospûch. Od té doby lze sledovat postupn˘ pfiírÛstek ploch lesní i mimolesní zelenû. Ve 20. století pfiinesla první v˘raznûj‰í zmûny krajinného vzhledu pfiedev‰ím doba po 2. svûtové válce. Nejprve to byl odsun nûmeckého obyvatelstva ze Sudet, kter˘ vedl k v˘raznému sníÏení hustoty trvalého osídlení pohraniãních pohofií. Zanikla fiada samot ãi osad, pfiípadnû se obytná stavení (chalupy) stala jen sezónnû vyuÏívan˘mi rekreaãními objekty. Do‰lo tak ke zmûnû kultur. V˘znamné plochy polností se staly jen extenzivnû vyuÏívan˘mi loukami a pastvinami, vzrostlo zamokfiení nûkdej‰ích luk. V˘raznû se zvût‰il podíl lesa, mnohé pozemky byly druhotnû zalesnûny pfiirozenû náletov˘mi dfievinami (expanze ol‰in v údolních nivách pfiedev‰ím Orlick˘ch hor) ãi monokulturními v˘sadbami smrku. Postupná kolektivizace zemûdûlství v padesát˘ch letech zapoãala promûny zemûdûlské krajiny také ve stfiedních a niωích polohách regionu. S extrémním scelováním pozemkÛ a s pfiechodem na velkoplo‰né hospodafiení mizel nejen typick˘ obraz ãlenité kulturní krajiny, ale úbytek pfiirozen˘ch stanovi‰È znamenal ústup fiady rostlinn˘ch a Ïivoãi‰n˘ch druhÛ. Tyto trendy dovr‰ily tzv. hospodáfisko-technické úpravy pozemkÛ v ‰edesát˘ch aÏ osmdesát˘ch letech, kdy byla díky politicky motivovan˘m státním dotacím bezohlednû niãena kostra ekologické stability krajiny. Na vût‰inû území tehdy do‰lo
k rozsáhl˘m devastacím volnû rostoucí zelenû, k likvidaci pfiirozené funkce potokÛ a fiek a k celkovému velkoplo‰nému vysou‰ení krajiny. Ve znaãné mífie se zaãala projevovat vodní eroze orné pÛdy, vzrostla intenzita vûtrné eroze. Ekologické ‰kody dovr‰ila intenzivní chemizace prostfiedí (nadmûrná aplikace umûl˘ch hnojiv ãi pesticidÛ, rostoucí zneãi‰tûní vod a ovzdu‰í atd.). Poslední dvû desetiletí 20. století byla ve znamení komplexu globálnû pÛsobících a pfiírodnímu prostfiedí cizích zásahÛ a vlivÛ (chemizace prostfiedí vãetnû dálkového pfienosu ‰kodlivin apod.). Vedle jiÏ devastované zemûdûlské krajiny byl nejv˘raznûj‰ím ukazatelem poklesu kvality prostfiedí akcelerující rozpad smrkov˘ch porostÛ vlivem imisního zneãi‰tûní ovzdu‰í (oxid sifiiãit˘ aj.), kter˘ se v regionu nejprve projevil v horsk˘ch lesích Krkono‰, pozdûji Orlick˘ch hor, a poté i v fiadû níÏe poloÏen˘ch oblastí. Zmûnil se tak ráz krajiny. Pokles retenãní schopnosti lesních porostÛ potvrzuje napfiíklad ãastûj‰í vznik povodní (katastrofick˘ch rozmûrÛ dosáhly v letních mûsících roku 1997 a 1998). Zmûny prostfiedí v‰ak nemusí b˘t vÏdy provázeny poklesem hustoty rostlinn˘ch ãi Ïivoãi‰n˘ch populací. Napfiíklad imisní holiny na hfibetech hraniãních pohofií imitují formaci chladn˘ch a vlhk˘ch stepí (vegetaãnû primitivní tundry), coÏ dokazuje napfi. expanze hrabo‰e mokfiadního. V prÛbûhu devadesát˘ch let koneãnû do‰lo v nûkter˘ch základních ukazatelích Ïivotního prostfiedí (zneãi‰tûní ovzdu‰í ãi povrchov˘ch vod aj.) k pfiíznivému obratu díky odsífiení tepeln˘ch elektráren (napfi. v Opatovicích nad Labem), v˘stavbû ãistíren odpadních vod (zejména ve vazbû na labsk˘ tok), úsporné aplikaci agrochemikálií apod. Zatím je ov‰em pfiíli‰ brzy na zhodnocení tûchto vlivÛ na obraz krajiny, pfiestoÏe k dílãím pozitivním indikacím jiÏ dochází. Právû chránûná území se tak stávají dÛleÏit˘mi studijními a modelov˘mi objekty probíhajících zmûn. Pfii fiízené péãi zároveÀ pfiispívají k udrÏení pfiirozené rovnováhy v podmínkách mûnící se krajiny. BIBLIOGRAFIE: 457, 458, 572
Ochrana pfiírody
1
OCHRANA P¤ÍRODY Ochrana pfiírody má v Královéhradeckém kraji dlouholetou tradici. JiÏ v minulém století, kdy se o ochranû pfiírody v pravém slova smyslu nemluvilo, chránili majitelé lesÛ nûkteré své porosty z dÛvodÛ jejich stáfií, vzhledu, ochrany lovné zvûfie apod. Jiné porosty se pro dne‰ní ãasy zachovaly proto, Ïe dfievo v nich bylo nekvalitní a nevyplácelo se je tûÏit nebo byly porosty zcela nepfiístupné (Dvorsk˘ les v Krkono‰ích, Bukaãka v Orlick˘ch horách). Poãátek 20. století a vznik âeskoslovenské republiky vyvolal vznik okra‰lovacích, vlastivûdn˘ch a pfiírodovûdn˘ch spolkÛ, které mûly mimo jiné v programu i ochranu pfiírody. Nûkteré z nich kromû dokumentaãní a v˘zkumné ãinnosti pronajímaly ãásti cenn˘ch ploch a provozovaly na nich fiízené hospodáfiství, aby nedocházelo k jejich nadmûrné exploataci nebo degradaci. Pfiíkladem takového území jsou Zbytka u âeského Mezifiíãí. Tato unikátní lokalita slatinné vegetace byla soukromou rezervací od 30. let 20. sto-
letí aÏ do 2. svûtové války. Na svou dobu mûla velmi moderní ochranné podmínky, neboÈ v ní bylo povoleno hospodafiit s omezeními, která zaji‰Èovala zachování charakteru rostlinn˘ch spoleãenstev (nesmûlo se zde napfi. hnojit a vysazovat dfieviny). Po válce soukromá ochrana lokality zanikla a aÏ do roku 1994, kdy se koneãnû podafiilo vyhlásit zákonnou ochranu, vzdorovala více ãi ménû úspû‰nû pokusÛm o intenzivní hospodáfiské vyuÏití, od kterého ji zachránil jen vydatn˘ zdroj pitné vody a zfiízení ochranného pásma vodního zdroje. Podobn˘m zpÛsobem bylo pfied válkou chránûno i ra‰elini‰tû ¤efii‰n˘ u Machova na Broumovsku, které dodnes ochranu formou maloplo‰ného chránûného území nemá. Nejstar‰í chránûná území vznikla ve V˘chodních âechách v roce 1933. V této dobû byly v královéhradeckém regionu zfiízeny první rezervace na území skalních mûst (Adr‰pa‰sko-teplické skály, Prachovské skály) a rezervace Hofiínûveská baÏantnice a Na bahnû na
2
1 Podzimní inverze v Krkono‰ích. 2 Krásné a staré stromy ãasto najdeme v blízkosti staré zástavby (Horní Îìár).
53
Královéhradecko
území dne‰ního okresu Hradec Králové. Dal‰í chránûná území zde byla vyhlá‰ena v období tûsnû po válce – pfiírodní rezervace Zámûlsk˘ borek v okrese Rychnov nad KnûÏnou (1946), pfiírodní památka Vodní tÛÀ u Borohrádku (1948) tamtéÏ a pfiírodní rezervace Vfie‰Èovská baÏantnice a pfiírodní památka âertovy hrady (1949) v okrese Trutnov. Tehdej‰í ochrana pfiírody byla zaloÏena na principu konzervace stávajícího stavu, kte54
r˘ vede v pfiípadech ãlovûkem více ovlivÀovan˘ch biotopÛ ãasem ke znehodnocení spoleãenstev, a proto od nûj bylo postupnû upu‰tûno. Do vydání prvního moderního zákona o ochranû pfiírody (zák. ã. 40/1956 Sb. o státní ochranû pfiírody) bylo na území královéhradeckého regionu zfiízeno 12 chránûn˘ch území, od roku 1956 aÏ do 80. let pak dal‰ích 14 území. PrÛlomem stagnace ve vyhla‰ování chránûn˘ch území se stal aÏ
Ochrana pfiírody
1
rok 1982, kdy novela zákona o ochranû pfiírody umoÏnila zfiizování tzv. chránûn˘ch pfiírodních v˘tvorÛ okresními národními v˘bory bez úãasti ministerstva kultury. V˘sledkem vyuÏití této novely bylo 17 nov˘ch chránûn˘ch území zfiízen˘ch v regionu v 80. letech. Po schválení nového zákona ã. 114/1992 Sb. o ochranû pfiírody a krajiny pfiibylo dal‰ích 26 pfiírodních rezervací a památek a dal‰í se pfiipravují. Vedle tûchto maloplo‰n˘ch území
byly vyhlá‰eny i tfii chránûné krajinné oblasti a jeden národní park. Organizací, která se zab˘vá prÛzkumem a dokumentací pfiírody a krajiny, se stala v roce 1995 Agentura ochrany pfiírody a krajiny âR se sídlem v Praze a s regionálními pracovi‰ti v b˘val˘ch krajích republiky. Nahradila krátce existující âesk˘ ústav ochrany pfiírody, vznikl˘ v roce 1991 po oddûlení ochrany pfiírody od památkové péãe. Pracovní náplní tûchto pracovi‰È byly vÏdy
1 JiÏní ãást Broumovské kotliny, v pozadí Broumovské stûny a navazující Stolové hory.
55
Královéhradecko ZVLÁ·Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ
1
1 âelní zlomov˘ svah Jestfiebích hor s Mal˘mi SvatoÀovicemi v pozadí. Pohled od kapliãky ve Velk˘ch SvatoÀovicích.
56
prÛzkum a dokumentace krajiny, zvlá‰tû se zamûfiením na pfiírodû blízká rostlinná a Ïivoãi‰ná spoleãenstva, na biologické v˘zkumy v chránûn˘ch územích, mapování rozpt˘lené zelenû, rostlin a ÏivoãichÛ a na publikaci získa-
n˘ch v˘sledkÛ. Zpracovávají také návrhy na hospodafiení v chránûn˘ch územích – tzv. plány péãe, které jsou po schválení pfiíslu‰n˘m okresním úfiadem závazn˘m pfiedpisem pro hospodáfiské zásahy v chránûn˘ch územích. Po roce 1990, se vznikem Státního fondu Ïivotního prostfiedí a se zahájením dotaãní politiky státu pro zlep‰ení Ïivotního prostfiedí a údrÏbu krajiny, zaji‰Èují regionální pracovi‰tû Agentury ochrany pfiírody a krajiny i poskytování dotací, urãen˘ch státními smûrnicemi na rozvoj a údrÏbu krajiny. ProtoÏe je hospodafiení v chránûn˘ch územích obvykle nerentabilní, pamatují dotaãní smûrnice i na tyto pfiípady. Na území královéhradeckého regionu se nacházejí v‰echny kategorie zvlá‰tû chránûn˘ch území vymezené zákonem ã. 114/1992 Sb. o ochranû pfiírody a krajiny, vãetnû kategorie národního parku.