Kótování na strojnických výkresech – 1.část Pro čtení výkresů, tj. určení rozměrů nebo polohy předmětu, jsou rozhodující kóty. Z tohoto důvodu je kótování jedna z nejzodpovědnějších prací na technických výkresech. Základní pravidla při kótování ● Kóta je číslo určující požadovanou nebo skutečnou velikost rozměrů nebo polohu předmětu a jeho části, bez zřetele na měřítko, ve kterém je předmět kreslen. ● Délkové rozměry se kótují na celém výkrese ve stejných měřících jednotkách, převážně v milimetrech, ani by se uváděla jejich značka. Měřící jednotky jiných veličin se uvádět musí. ● Rovinné úhly se kótují v úhlových stupních, minutách a vteřinách – značky jednotek se uvádí vždy ● Každý prvek má být kótován pouze jednou ● Kóty se umísťují v tom pohledu nebo řezu, v němž je jasný jejich vztah ke kótovanému prvku. Kóty téhož prvku se umísťují pokud možno do jednoho obrazu. ● Všechny informace o rozměrech zobrazovaného předmětu musí být uvedeny přímo na výkrese, pokud nejsou uvedeny v souvisejících dokumentech ( v popisovém poli, seznamu položek). Provedení kót Provedení a uspořádání kót musí odpovídat stanoveným pravidlům tak, aby byla zajištěna jednoznačnost a přehlednost celé soustavy kót. Kóta, kótovací čáry i hraničící značky mají při zobrazení přednost, ostatní čáry se v jejich okolí přeruší. Kótovací a vynášecí čáry Kótovací, pomocné a odkazové čáry se kreslí tenkou plnou čarou. Jsou zobrazeny bu´d jako úsečky nebo oblouky. Kreslí se rovnoběžně s kótovaným rozměrem nebo jako kruhový
oblouk se středem ve vrcholovém úhlu. Kóty se nemají vzájemně protínat, nesmí splynout s jinou čarou ( hranou, osou apod. ) Pomocné čáry Kreslí se kolmo na kótovaný prvek, prodlužují se za kótovací čáru o 1 až 2 mm. Jako pomocných čar je dovoleno využít os nebo prodloužených os. Při kótování obecných křivek je dovoleno užít prodloužení kótovacích čar jako čar pomocných. Odkazové čáry Kreslí se převážně lomené tak, aby zapsání kóty bylo rovnoběžné s dolním okrajem výkresu. Hraničící značky Kótovací čáry se ukončují hraničícími šipkami nebo hraničícími úsečkami. Na výkrese nebo v jednom souboru se má používat vždy jeden typ a velikost hraničících značek. Druhy hraničících značek
Zásady při kreslení hraničících značek ● Použití různých druhů šipek je rovnocenné. Velikost šipek je rovna výšce písma kót h. Kreslí se tenkými plnými čarami s úhlem rozevření 15° ● Šipky s úhlem rozevření 90° se používají pro kótování výškové úrovně vzhledem ke vztažné výšce ● Hraničící šipky se kreslí přednostně uvnitř pomocných nebo obrysových čar. Není-li mezi čarami dostatek místa pro hraničící šipky a kótu, kreslí se šipky vně vynášecích nebo obrysových čar ● Střídají-li se dlouhé a krátké rozměry na společné kótovací čáře, mohou se hraničící šipky u kratších kót vynechat. ● Hraničící úsečky se užívají v řetězci kót, když je na téže kótovací čáře několik krátkých rozměrů. Kreslí se pod úhlem 45° a jsou dlouhé 2,5 až 5 mm
● Hraničící šipky nemá protínat žádná čára. Stane-li se tak, musí se čára přerušit. Při kótování šrafovaných ploch se hraničící šipky kreslí vně ploch a šrafy se v místě zápisu kóty přeruší
Zapisování kót Kóty se píší technickým písmem velké abecedy tak, aby byla zajištěna dobrá čitelnost originálu i kopií. Velikost písma kót se obvykle volí 3,5 až 5 mm. ● Kóty se zapisují nad kótovacími nebo odkazovými čarami přednostně uprostřed jejich délek, přiměřeně vysoko nad nimi (1 až 2 mm ) Orientují se tak, aby byly čitelné zdola a zprava
Pokud je sklon kótovací čáry v červeně vyšrafovaném poli, píše se kótovací text délkové kóty na odkazovou čáru
Pokud je kótován úhel v rozsahu červeně vyšrafovaného pole, píše se kótovací text úhlové kóty na odkazovou čáru.
● Kóta ( číslo) nemá být protnuta žádnou čarou ani rozdělena osou. Ty čáry, které překážejí zapsání kóty, se musí přerušit.
● Kóty, které se nevejdou mezi vynášecí čáry, se umístí pod kótovací čáru, popřípadě k odkazové čáře. ● Kóta, která očividně neodpovídá nakreslené velikosti, se podtrhává úsečkou (tlustě), podtržení se umísťuje pod kótovací čáru. V obrazech zkrácených přerušením se kóty nepodtrhávají a kótovací čáry se nepřerušují.
Soustavy kót Při kótování dvou nebo několika délkových rozměrů téhož směru a při kótování úhlů majících společný vrchol se může použít: 1) Řetězcové kótování 2) Kótování od společné základny 3) Smíšené kótování 4) Souřadnicové kótování Volí se vždy taková soustava, která zajistí funkci ( popř. vyměnitelnost ) součásti v nadřazeném celku. 1) Řetězcové kótování Řetězce bezprostředně za sebou následujících kót lze použít tehdy, jestliže součet mezních úchylek jednotlivých rozměrů nemůže ovlivnit funkci nebo vyměnitelnost výrobku. Větší počet stejných rozměrů lze kótovat součinem. Samostatnou kótou se kótuje první rozměr v řetězci tehdy, není-li zobrazen plný počet prvků, např. přerušení obrazu.
2) Kótování od společné základny
Má-li poloha kótovaných prvků funkční nebo technologický vztah k jednomu prvku, kótují se délkové i úhlové rozměry od tohoto prvku, který je společnou základnou pro kótování. Kótovací čáry délkových nebo úhlových rozměrů vycházejí od téže obrysové čáry nebo od osy.
Zjednodušené kótování od společné základny Tento zjednodušený způsob použijeme tam, kde by kótování od společné základny vyčerpalo nadměrnou plochu výkresu. Výchozí bod ( počátek ) se na pomocné čáře označí kružnicí malého průměru a číslicí 0
3) Smíšené kótování
Je-li to účelné, mohou se jednoduché kótování, řetězcové kótování a kótování od společné základny na výkrese kombinovat
4) Souřadnicové kótování Pro některé výrobní stroje je výhodné (často i nutné) vycházet souřadnicově z jednoho bodu. Podle potřeby lze jednotlivé prvky označit řísly a jejich polohu udat v tabulce pravoúhlými souřadnicemi a rozměry.
Pravidla kótování geometrických a konstrukčních prvků Kruhové oblouky se kótují poloměrem R a jedním z těchto rozměrů : ● Středovým úhlem ● Délkou tětivy ● Délkou oblouku na daném poloměru. Zde se kótovací čára kreslí jako oblouk kružnice soustředný s kótovacím obloukem. Nad kótou délky oblouku se kreslí značka délky oblouku.
Kótování poloměrů Kóta poloměru je složena z písmene R a číselné hodnoty. Kótovací čára je vedena ze středu oblouku nebo ve směru do středu oblouku. Má jednu šipku, která vždy končí na oblouku.
Jestli-že se střed oblouku nachází mimo kreslící plochu, lomí se kótovací čára k ose.
Velmi malé poloměry se kótují od hrany a hraničící se šipkou.
Kótování průměrů Kóta je složena ze značky průměru a z číselné hodnoty. Průměry se kótují: ● Kótou umístěnou v obraze, nebo vně obrazu, pokud se kótovaný prvek zobrazí jako kružnice ● Délkou úsečky, pokud se kótovaný prvek zobrazí jako úsečka
● U kružnic malých průměrů kótou umístěnou k prodloužené kótovací čáře nebo kótou umístěnou na/k odkazové čáře. U malých nezobrazených kružnic je vedena odkazová čára k průsečíku os.
Není-li kružnice zobrazena celá nebo kótuje-li se více průměrů v obrazu rotačního předmětu, který by byl pomocnými a kótovacími čarami přeplněn, použije se neúplných kótovacích čar s jednou šipkou
Kótování koulí Při kótování kulové plochy předchází značce průměru nebo poloměru písmeno S. Kulová plocha se obvykle kótuje: ● Průměrem, je-li zobrazena větší část než polovina koule ● Poloměrem, je-li zobrazena menší část než polovina koule
Kótování úhlů Kótovací čáry se kreslí jako oblouky kružnic se středy ve vrcholech úhlů, vynášecí čáry vycházejí z vrcholů. Rovinné úhly se udávají v úhlových stupních, minutách a vteřinách.
Kótování zkosených hran ● Zkosené hrany se kótují délkovým a úhlovým rozměrem. U rotačních součástí se kótovací čára délkového rozměru vede rovnoběžně s osou rotace
● Hrany zkosené pod úhlem 45° se kótují součinem velikosti zkosení a úhlu 45°, např. 2 x 45°. Součin se zapisuje na kótovací čáru, na prodlouženou kótovací čáru nebo na/k odkazové čáře. Malá nezobrazená zkosení se mohou kótovat na/k odkazové čáře ukončené šipkou směřující proti zkosení.
● Hrany zkosené pod jiným úhlem než 45° se musí kótovat dvěma kótami, délkovým a úhlovým rozměrem. Zkosené hrany plochých součástí se mohou kótovat také dvěma délkovými rozměry
Kótování děr U průchozích a neprůchozích děr kótujeme jejich průměr a polohu osy vzhledem k jiné ose, k obrysové čáře apod. U neprůchozích děr kótujeme navíc jejich délku. ● Hloubka vrtané díry se kótuje bez kuželového ukončení. ● U součásti, kde je nebezpečí, že by hrot kužele vrtáku při neobratném vrtání díry mohl součást provrtat, se hloubka díry kótuje až k vrcholu zakončení. ● U díry ukončené kuželem s jiným vrcholovým úhlem než má běžný vrták, se kótuje i vrcholový úhel tohoto kužele ● Hloubka nenakreslené díry se zapisuje na/k odkazové čáře za kótou průměru a za značkou x (krát)