Korekturní značky 3. – Pracovní listy - předlohy 2 Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí
1.
Keltové v Čechách
Cystická fibrosa je nejčastější dědičná choroba v naší populaci. Toto onemocnění je způsobeno v CFTR mutacemi genu. Často výskyt mutace G551D v České republice, Velké Británii, Irsku, Bretani a Rakousku je základ hypotézy, ţe tato mutace má původ v keltské populaci a ţe se šířila s keltskými migracemi. Keltové okolo údolí řek Vardaru, Dunaje a Rýna jsou indoevropský národ zemědělců z oblasti současné Ana-tolie, kteří se šířili na západ do Evropy. Tito neolitičtí přistěhovalci záhy asimilovali s řídkým osídlením dřívějších evropských paleolitických lovců, sběračů a rybářů, kteří dočasně se nepřestěhovali do vhodnějších oblastí k postupným oteplováním na evropském kontinentě postupně Keltové osídlili střední a západní Evropu, Britské ostrovy, Iberský poloostrov, především silnými migracemi okolo Labe, Rýna, Seiny a Rhôny okolo let 4 000 – 3000 před naším letopočtem. Vzájemné vztahy jsou docela dobře dokumentovány od čtvrtého tisíciletí př. n. l. Vlastní keltská etnogeneze těchto dvou populací je úzce spojena se střední Evropou, to znamená s oblast Čech, Moravy, jihovýchodního Německa a severními částmi Rakouska. Keltské kmeny i na území Čech a Moravy tak významně přispěly k utváření tzv. keltského národa v období Hallstattských kultur. Silný kmen Bojů se v Čechách usadil okolo roku 600 př. n. l. Tento kmen velmi brzy poté proniknul do severní Itálie a okolo území do řeky Rýn. Od 6. století př. n. l. se Keltové dále rozšířili ze Střední Evropy na Balkán, do střední Itálie, do Francie, na poloostrov Iberský, na Britské ostrovy a do Irska. Od 2. století před naším letopočtem proběhla další keltská imigrace na Britské ostrovy z Francie, severní Itálie a dalších částí západní Evropy. Tyto migrace byly způsobeny mohutnými invazemi rozpínáním Říše římské a nordickogermánských kmenů do Evropy od oblasti Jutska (současného Dánska). Relativně rozsáhlé vynucené migrace keltských kmenů trvaly aţ do samého konce 6. století n.l. Germáni s sebou přinesli další častou mutaci genu, tzv. nordickou. U této mutace je prokázán severojiţní
gradient a tím je spojena s dobou migrace starogermánských kmenů. Tato skutečnost opět objektivně prokazuje, ţe naše populace částečně je i germánského původu. V Čechách, na Moravě a v severním Rakousku nebyli Keltové tlačeni germánskými a později slovanskými kmeny. Naopak si zachovali díky vysokému stupni rozvoje etnickou identitu aţ do 2. aţ 4. století n. l. V Británii se také keltské osídlení zachovalo aţ do 6. století n. l. a na Britských ostrovech Keltové odolávali silnému tlaku římského impéria a zájezdům germánských kmenů do oblastí jihovýchodních Britských ostrovů. Část keltských kmenů v jihovýchodní části Britských ostrovů se potom přestěhovala zpět do Bretaně v důsledku těchto nájezdů. Na základě těchto historicky doloţených dat naše hypotéza dobře vysvětluje relativně vysokou frekvenci mutace G551D v České republice a ve Spojeném království, Irsku a v Bretani. Nízký výskyt té mutace v Belgii, ve Francii, Německu, Holandsku a ve Švýcarsku můţe být vysvětlen expanzí germánský kmenů, které brzy vytlačily Kelty z těchto území. Na Iberském poloostrově byli Keltové záhy asimilováni původním obyvatelstvem a minimální byl vliv jejich genetický.
2.
Vitální energie a psychika
Zdraví člověka ovlivňuje prostředí, ve kterém ţije, a také strava, která pro něj je základním zdrojem nových stavebních látek. Tito činitelé významně působí na hospodaření člověka s vitální energií, coţ má základní dopad na jeho zdravý, spokojený a plnohodnotný ţivot. Třetí, ale neméně významný činitel, si označujeme jako psychiku či duševní rozpoloţení. Psychika je v našich rukou a je na rozdíl od zbylých dvou činitelů plně zadarmo. Není moţné ji koupit nebo prodat, je prostě bez výjimky pouze naše a ačkoli je od narození s námi, je pozoruhodné, ţe mnoho lidí s ní pracovat neumí a nechá si do ní kohokoliv a cokoliv zasahovat. Duševní stavy, které jsou člověku příjemné, jako láska, radost a spokojenost, dodávají člověku tvořivou a povzbuzující sílu a energie do dalšího ţivota. Naproti tomu strach, nejistoty, zloba, závist, přílišná netrpělivost, spěch bezbřehá touha po penězích, majetku, moci a úspěchu, to všechno jsou ţrouti vitální energie, která pak chybí například pro metabolické funkce těla a zejména činnost imunitního systému, takţe z toho nemoci vznikají včetně mnohých civilizačních chorob. Takzvaná prosperita, prezentovaná majetkem, penězi a společenským postavením jedince a společnosti, ţene mnohé lidi do nekonečné bitvy bez ustání, která se pak negativně odráţí na zdravotní kondici vítězů i poraţených, stejnou měrou. Člověk, který je podvědomě udrţován neustále ve stresu nepřiměřeným mnoţstvím trţních zaměřených reklam a také informací, se chová neracionálně. Ţije v domněnce, ţe řešení se nachází pouze mimo něj, to je v zaměstnání, na sportovišti, v restauracích a podobně, a samozřejmě v konfrontačním stylu ţivota, jenţ je dnes neustále prezentován jako jediný způsob dosaţení štěstí. Řešení má jednoduché, a to stále stejné. Řešením přitom není návštěva lékárny či neurologa. Je univerzální jako vše kolem nás. Člověk by měl začít vţdy především u sebe a pochopit, ţe příčina všech jeho nesnází je hlavně v něm a ţe hlavním řešitelem všech nepříjemností je on sám. Jen on, nikdo jiný. Rozhodnutí změnit nesprávný ţivotní
styl, odejít z vyčerpávajícího zaměstnání, odstěhovat se ze zdravotně závadného prostředí, omezit lékařskou či lékárenskou péči, rozloučit se od svého agresivního či nechápajícího druha a tak dále, nebo to všechno dále snášet, je v rukou kaţdého z nás. Nejedná se jistě o jednoduché změny, ale pouze naše zdraví je základním předpokladem spokojeného a šťastného ţivota. V této hektické době a nepřirozeném shonu je psychika člověka hlavním odběratelem vitální energie. Čím více jí člověk spotřebuje pro své trápení, tím méně se mu jí dostává ostatním funkcím našeho organismu. Dejte proto sami sobě alespoň několikrát denně pár minut, zastavte se, odvrhněte všechny ty různé pracovní, rodinné a osobní problémy, jejichţ řešením trávíte hromadu času. Naučte se jen tak si posedět a navoďte si i atmosféru lásky a pohody. Uvidíte, ţe si odpočinete a ţe časem najdete nová řešení a přístup. Je potřeba, abyste se postupně od závislosti na poţitcích hmotných oprostili a abyste objevili, ţe smysl ţivota je především láska k sobě samému a potom ke všemu kolem sebe. Takové poznání je nepřenosné, kaţdý se musí k němu dopracovat sám, svým způsobem a výhradně na základě vlastních zkušeností.
3.
Zelená terapie
Působí relaxačně a ozdravně, dokáţe však zlepšit i naše kognitivní funkce; inspiruje nás. A kdo to vlastně má být? No přece příroda. Výzkumy opakovaně ukázaly, ţe se lidem více líbí ty městské části, ulice a sídliště, kde je více zeleně – obzvláště stromů. Na takových místech by chtěli bydlet i pracovat. Naopak velké mnoţství aut obyvatele odpuzuje. Uvedené přitom platí i v obecnějším měřítku: pohled na přírodní scenérie se líbí lidem, zklidňuje je. Naproti tomu výdobytky moderní civilizace jako nahuštění sídel, automobilová doprava, průmyslové závody, to vše s sebou přinášejí kromě ekonomického růstu a určitého typu pohodlí také hluk, prach a další stresující činitele. Ale přitom ani zvýšení hrubého domácího produktu s sebou nepřináší enormní zvýšení pocitu štěstí obyvatel. Roztáčíme kola ekonomiky, a to s představou, ţe se budeme mít líp. Je však tato naše představa opodstatněná? Uvědomujeme si, o co vlastně přicházíme? Mezi kaţdodenní problémy většiny z nás patří únava. Sedíme za kancelářskými stoly, hledíme na monitor, přemýšlíme. Za nějakou dobu (většinou kratší, neţ bychom chtěli) se však jiţ nemůţeme soustředit – myšlenky se zatoulávají, oči pálí a hlava bolí. Je načase odpočinout si proto. Avšak není odpočinek jako odpočinek a všechna prostředí nemají stejný relaxační potenciál. Podle Kaplanovy teorie obnovení pozornosti má být pro efektivní regeneraci příjemné, dostatečně rozsáhlé a strukturované prostředí a zároveň jiné, neţ to, v němţ k únavě došlo. Má ztlumovat naši bezděčnou pozornost (bez zapojení naší vůle). Podle Kaplanovy teorie je tedy ideálním řešením vstát od počítače a jít se třeba projít do parku nebo se posadit v zahradě. Přírodní prostředí podmínkám Kaplanovy teorie totiţ vyhovuje velmi dobře. Podobně přitom hovoří téţ praxe: naše osobní zkušenost i výzkum. v jednom elegantním experimentu vědci zkoumali efektivnost různých typů odpočinku. Nejprve za tímto účelem stresovaly pokusné osoby kognitivně obtíţnou úlohou. Třetina u nich se pak procházela
v zeleni na okraji města, třetina bloumala klidnou městskou čtvrtí a ostatní si četli v časopisech či poslouchali hudbu. Ukázalo se, ţe ze všeho nejlépe se zregenerovali lidé procházející se v zeleni: byli pozitivně naladěni oproti kolegů ze všech ostatních skupin. Navíc si vedli lépe i v následující kognitivní úloze. Na základě dalších experimentů je moţné odvodit, ţe klidňující efekt mohou mít i fotografie a obrazy přírodních scenérií. Lepší neţ obraz je ovšem skutečná příroda – alespoň za oknem. Významnými objekty studií zde byli zejména vězni a pacienti v nemocnicích: do fyzického kontaktu s přírodou za okny se tito lidé totiţ nedostali – přesto však na ně působila. Roger Ulrich například zkoumal pacienty po operaci ţlučníku. Polovička z nich obývala pokoje a výhled na stromy, polovička hleděla na cihlovou stěnu. Ukázalo se, ţe lidé s výhledem do zeleně vykazovali vţdy málo malých pooperačních komplikací, jako jsou bolesti hlavy či nevolnost, byli veselejší, vyţadovali i méně analgetik. A jak je to s vámi? Pozorovali jste na sobě příznivé působení přírody? Pak byste si je měli častěji dopřát. A pokud vás zajímá původ těchto myšlenek, pak vězte, ţe celý článek naleznete v časopisu Psychologie dnes č. 6.
4.
Život v deštném pralese
Deštné pralesy jsou nazývány pokladnicemi Země, protoţe se v nich vyskytuje více neţ 1/2 rostlin a zvířat. I přes to je však půda v těchto oblastech velmi chudá na ţiviny. V průběhu 60 aţ 100 milionů let se jak zvířata tak rostlinné druhy přizpůsobily zvláštním podmínkám tohoto prostředí. Jednotlivá patra deštného tropického pralesa tvoří odlišné ţivotní prostředí. V kaţdém patře pralesa se vyskytují specifické rostliny a ţijí jiní ţivočiši. Před třiceti lety pokrývaly deštné pralesy plochu o rozloze přibliţně 14 milionů km2, tedy dvanáct procent pevniny. Dnes jich neexistuje ani polovina. Největší souvislé oblasti deštných pralesů se nachází v pánvi Amazonky. Člověk zabíjí vzácné tvory, mýtí deštné pralesy a přináší nové druhy zvířat tam, kam podle přírody nemají vůbec patřit. To všechno má jediný důsledek vzácné druhy zvířat definitivně zmizely z planety Země. Vymírání zvířat je běţné z hlediska vývoje. Zastaralé a nedokonalé druhy ustupují, aby přenechaly místo novým a dokonalejším. Naproti tomu hubení zvířat nemá s evolucí nic společného. Nebýt nás, ţili by drontové, vakovlci a další nešťastné druhy i nadále. Za poslední čtyři staletí jsme vyhubili kolem 230 druhů obratlovců jako mávnutím kouzelného proutku. Tím jsme si naprosto jistí, protoţe na to existují důkazy. Ve skutečnosti však bude toto číslo vyšší, moţná půjde i do tisíců nebo desetitisíců. Člověk má bezesporu velký vliv na utváření krajiny. Staví nové komunikace, města, povrchové doly, turismus provozuje, mýtí deštné pralesy. A právě těţba dřeva je v deštných pralesích velkým problémem lidstva. Podle brazilské vlády je aţ 80 procent veškeré těţby dřeva v Amazonii ilegální. Ještě v roce 1970 bylo 99 procent amazonských deštných pralesů nedotčeno. Brazilská vláda odhaduje, ţe od té doby bylo vykáceno celých 553 086 čtverečních kilometrů pralesa, coţ je přibliţně oblast o velikosti Francie a sedmkrát víc, neţ je rozloha České republiky. K dnešnímu dni je vykáceno jiţ 14 % všech brazilských pralesů. Destrukce navíc stále pokračuje. Jen během posledních čtyř let byla vykácena oblast o velikosti Holandska,
Belgie a Lucemburska. Ekologická iniciativa Greenpeace přišla s návrhy, jak bránit dalšímu ničení původních deštných pralesů. Síť chráněných oblastí pralesa by měla být rozšířená. Těţba by potom byla povolována v těchto zvláštních oblastech podle přísných kritérií ekologických a sociálních. Rezervace určené ke sbírání kaučuku a nedřevěných produktů by měly být zvětšeny. Zároveň by však mělo být provedené náleţité vymezení oblastí, v nichţ ţije dnes původní indiánské obyvatelstvo. Tropický deštný prales, který téměř celou oblast Amazonie pokrývá, je jedním z nejvýznamnějších kyslíkových zdrojů planety Země a zároveň také největší na Zemi. V současnosti to však se světovými deštnými pralesy nadějně nevypadá vůbec. Vlivem těţby dřeva, chováním hovězího dobytka, báňským průmyslem, erozí půdy a stavěním nových komunikací se rychle zmenšují. Mnoho těchto aktivit je podporováno vládami. Je to jeden ze způsobů řešení, jak řešit ekonomické problémy státu. Tropické pralesy jsou lokalizovány v pásu okolo rovníku, tedy přesně mezi obratníkem Raka a obratníkem Kozoroha. Přestoţe zabírají pouze 6 % zemského povrchu, ţije v nich nejméně polovina ţivočišných druhů na zemi. Tyto pralesy, které se nacházející v Latinské Americe, jihovýchodní Asii a Africe tvoří nejstarší kontinuální ekosystém na světě, některé jsou staré aţ 100 milionů let. Nejbohatší jsou po biologické stránce ty pralesy, které dosahují vysokých sráţek. Nejrozsáhlejší takováto oblast leţí v Amazonském regionu v Jiţní Americe. Pouze v tropických pralesech nalezneme 90% primátů světa, stejně jako 2/3 všech známích rostlin, 40 % dravců a 80 % hmyzu na světě. Prales proto musíme zachránit.
5.
Lyžařský ráj
Představme si, jak tisíce lyţařů jednou vyrazí svahy kopců šumavských. Kolem nádraţí povede nová tramvajová trať podobně jako v Tatrách a Švýcarském Davosu. Budou si uţívat sněhu v nových lyţařských areálech u Lipenské přehrady. Tohle je vidina lyţařského Lipna v relativně blízké budoucnosti. Jenomţe aktivistům z občanských sdruţení Calla a Duha nová šumavská lyţařská centra vadí. Vzniklo by tady cosi, co v České republice za tím neexistuje - dokonalost spojení letní a zimní rekreace. Pokud tento sen má stát skutečností, bude muset svést vítěznou bitvu s ochránci přírody. Dnes je situace taková, ţe turisté přijíţdějí k Lipnu především v létě a v zimě je v obcích pusto. Plány Jihočeského kraje počítající s tím, ţe okolo Lipenského jezera vyrostou tři lyţařská střediska: Smrčina, Špičák a Kramolín. Posledně jmenované teď uţ existuje, ale muselo se ještě hodně rozšířit. Lyţařský areál by vyrostl na Smrčině na pravém břehu Lipna právě naproti Horní Plané. Byly by tady i dvě sjezdové a čtyřsedačková lanovka, která by za hodinu zhruba vyvezla lyţařů dva tisíce. V jihočeské části Šumavy není jediný konec, který by odpovídal daným předpisům mezinárodní lyţařské federace pro obří slalom. To by sjezdovka na Smrčině odpovídala. Projekt lyţařského areálu na Smrčině počítá s dvěma variantami sjezdovek červené či modré obtíţnosti. V té delší by šlo o trať asi 3,2 kilometru dlouhou s převýšením osm set metrů. A určitě by byla atraktivní také pro lyţaře z jiných míst Česka, z Německa a Rakouska. Na vrcholu Smrčiny vedou hranice s Rakouskem a zdejší areál by tak byl propojený se zimními středisky jiţní sousedů. Na severních horských svazích pod přehradou se také déle leţí sníh, takţe lyţovat by se dalo tady déle. Jenomţe tato část Šumav je součástí první zony Národního parku a zákon taky nové stavby zakazuje. Ţijí tady rovněţ chráněné druhy vzácných ţivočichů jako jsou myšivka horská a datel černý. Jsou tu totiţ zachovány původní smrčiny, v niţších polohách pak smíšené lesy s javory a jedlemi, člověkem prakticky netknuté. Tady zatím lyţaři nezvítězí. Slibněji vypadá
vznik lyţařského areálu pod horou Špičák, který by si nacházel asi pět kilometrů severně od Horní Plané. Záměry Jihočeského kraje jsou velkolepé: pět vleků či lanovek a asi tak kolem dvaceti sjezdovek převáţně lehčích modrých a červených a jedna těţká černá. Podle starosty by se tady mohlo lyţovat uţ za pár roků. Proti novému zimnímu středisku nejsou ani vojáci, kteří jsou ochotni vzdát se pětiny boletického cvičiště, které se nachází v této oblasti. Ministerstva obrany, ţivotní prostředí a místního rozvoje dříve podepsala pod vedením jihočeského kraje dohodu, která stavbu lyţařského areálu od Špičáku umoţní. Ochráncům přírody se ale nelíbí. Není však vyloučené, ţe i oni nakonec vystoupí. Správa národního parku není proti. Plány Jihočeského kraje rovněţ také počítají se vznikem Šumavských elektrických drah. V okolí Lipna bude jezdit tramvaj, a současně bude v zimě vodit lyţaře k novým areálům a bude v létě spojovat přehradní pláţe. Má tu být ţelezniční napojení přímé na koridor čtvrtý mezi Prahou a Českými Budějovicemi a Rakouskem. Na tom, ţe celé území být můţe mnohem ţivější neţ dnes, svědčí i předválečná historie dnešního boletického prostoru.
6.
WWW stránky
WWW stránky Internet se stal v poslední době velkým fenoménem v všech oblastech práce s počítačem. Přístup k informacím o sobě a zveřejňování těchto informací se v moderní době začátku dvacátého prvního století staly velmi důleţitou součástí komerčního i soukromého ţivota mnoha z nás. A právě síť Internet společně se snadným přístupem a ovládáním pomocí dnes tak známého formátu stránek Word Wide Webb (tzv. formát HTML) se staly oblíbenou výstavní skříní (a bohuţel také smetištěm) nejrůznějších více nebo méně nepotřebných informací. V dřívějších dobách si kaţdý inzerent, který chtěl mít vlastní stránku WWW, musel pořídit speciální program pro výrobu stránek nebo začít dokument psát ve formátu HTML vlastní rukou (případně si mohl za určitý obnos objednat vytvoření stránky WWW). To však jiţ dávno neplatí. Jiţ s nástupem Office 97 a především jeho součásti Microsoft Word 97 můţe doslova kaţdý tvořit profesionální vyhlíţející stránky, a proto lze očekávat další zahlcení Internetu pomrkávajícími spiklenecky grafickými obrázky úvodních listů stránek WWW, jejichţ nataţení bude především u dial up připojení (tj. po telefoní lince) trvat několik desítek minut a bude přivádět uţivatele sítě k zoufalství a zklamání, ţe otevřená stránka WWW opětovně neobsahuje poţadovanou informaci. Word nabízí hned dva jednoduché způsoby vytváření stránek WWW. Novou stránku zaloţit moţné je pomocí průvodce nebo šablony nebo převést obyčejný textový dokument do formátu (HTML). V obou případech editor Word některé panely nástrojů přizpůsobí, příkazy v nabídkách a volby, čímţ nám zajistí vhodné prostředí k tvorbě stránky WWW. Hypertext Markup Language, tedy HTML, je systém, pomocí kterého lze vytvářet dokumenty tak, aby mohly na Internetu být umístěny ve formě WWW stránek. Takové dokumenty navíc obsahují vedle textu i referenční grafiku a formátovací značky. Průvodce WWW stránkou dosti urychluje vytváření WWW stránek nabídkou vzorových obsahů. A to například soukromou domovskou stránku nebo formulář, i slavnostního či společenského vzhledu. Můţeme ale začít i s prázdnou stránkou WWW. Ještě před tím, neţ začneme se samotným vytvářením nových stránek WWW je důleţité si v globálu uvědomit, co všechno kromě obyčejného textu má stránka obsahovat. S tím totiţ úzce souvisí, jaké jsou moţnosti inzerce a podávání
informací svým dalším potenciálním zákazníkům, přátelům, souputníkům atd. Do stránky můţeme přidat například vodorovné linky, video klipy, podkladové barvy, tabulky, obrázky nebo pohybující se text. Je mnoho moţností, jak správně navrhovat stránky WWW. Při vytváření stránek WWW je potřebné dodrţovat některé obecné pravidla. Při dodrţení těchto pravidel budou stránky přehledné a budou skutečně slouţit svému účelu při zachování estetických norem. Tady jsou některá z nich: Obsah by měl být dobře strukturován. Správně utvořené stránky usnadňují orientaci. Text na stránce musí být lehce čitelný. Barva podkladu musí dostatečně kontrastovat s barvou textu. Stránky nemusí vypadat shodně na různých prohlíţečích. Proto je vhodné dbát na co nejhezčí vzhled u většiny prohlíţečů. Velmi velké obrázky zpomalují procházení stránek, zvlášť pokud k Internetu přistupujeme modemem. I kdyţ jsou stránky s grafikou zajímavější, měly by být pouţívány obrázky s rozvahou, někteří uţivatelé vypínají přenos obrázků a některé prohlíţeče ani nedokáţí přehrát všechny formáty videoklipů. Pakliţe tedy obrázky a videoklipy obsahují informace, které nechceme čtenáři odepřít, můţeme mu připravit textové alternativy k obrázkům a textové a obrázkové alternativy ke videoklipům. Pro rozvrţení stránky lze také pouţít tabulku. V HTML nelze bohuţel přímo vytvářet novinové sloupce. Text ovšem můţeme přeformátovat do novinových sloupců za pomoci tabulek.
7.
Zemědělství a rozvoj venkova
Zemědělství a rozvoj venkova Vláda bude stabilizovat a optimalizovat rozměr a ekonomickou pozici zemědělství tak, aby ve venkovském prostoru bylo schopno plnit také nejen funkci produkční, ale i funkci envirommentální a sociální. Strukturálními změnami venkovských regionů bude tlumit negativní vlyvy útlumu zemědělské výroby na zaměstnanosti a osídlení venkova. Prostřednictvím svého "Programu obnovy venkova" podpoří harmonický rozvoj venkovských oblastí, a to včetně krajových a lokálních specifik. Systémem podpor vláda umoţní spravedlivé soutěţní podmínky pro české zemědělce i v evropském konkurenčním prostředí. vláda v komplexu vstupních opatření bude prosazovat rovnoprávné postavení Českého zemědělství v rámce zemědělství Evropské unie a bude obhajovat produkční příděly pro jednotlivé komodity, které byly navrţeny v pozičnim dokumentu, jakoţ i rovný přístup k přiznání přímých plateb a strojů na rozvoj venkova. V souladu společnou zemědělskou politikou, která platí v rámci Evropské unie, bude vláda plné podporovat posílení konkurence schopnosti, a to zejména koprodukčních oblastí; mimoprodukční a environmentální funkce zemědělství zejména v marginálních oblastech; ekologické zemědělství jako formu nového spůsobu pro vyuţití krajiny; potravinářský a zpracovatelský a to i s cílem zajistit maximální bezpečnost potravin i pro spotřebitele; agrární export. Vláda nadále podporovat rovněţ bude zemědělské prvovýrobce při sdruţování do odbytových druţstev a organizací, které nám pomohou vytvořit rovnoprávné postavení na trhu. Vláda dokončí také restituční a transformační procesy v zemědělství, obnoví a potupně stabilizuje vlastnické vztahy v rámci zemědělství, urychluje realizaci pozemkových úprav a proces prodeje státní půdy. Pokud jde o vlastní přerod zemědělské půdy na hospodařící české subjekty budprobíhat za přijatelných podmínek, např. i s moţností dlouhodobých spláteka ručení zemědělskou půdou. Pro realizaci tohoto cíle vytvoří "pozemkovou banku" nebo podobnou instituci k podpoře vzniku trhu s půdou. Vláda bude usilovat o udrţení multifunkčního zemědělství na celé ploše zemědělské půdy při podpoře výrazné údrţby krajiny a kvality ţivotních prostředí, jakoţ i při podpoře ekologicky únosné produkce. Vláda bude rovněţ pokračovat v taková vodohospodářské politice, která zvyšuje
kvalitu povrchových a podzemních vod a je pro jejich účelné vyuţití a zabezpečení ochrany území před záplavami a vodní erozí, včetně podpory další výstavby vodohospodářské infrastruktury. Lesy jsou národním bohatstvím; lesní hospodářství bude vláda orientovat na trvalé rozvíjení jeho produkčních a monoprodukčních funkcí a zlepšování zdravotního stavu lesů. S ohledem na zajištění vyváţeného ůzemního rozvoje bude vláda státu aktualizovat vymezení regionů se soustředěnou podporou státu a vypracuje Státní programy regionálního rozvoje pro strukturálně postiţené regiony, a další jako jsou Moravskoslezsko a Severozápad, hospodářsky a slabé a strukturálně postiţené oblasti území České republiky, případně nová území, jejichţ podpora ze strany stát bude ţádoucí. Cílem regionálních programů bude sniţování především vysoké míry nezaměstnanosti a diferefencovaná podpora malého a středního podnikání.
8.
Velikonoce
Velikonoce jsou obvykle spojovány s jarem, a to proto, ţe opravdu časově spadají do jarního ročního období. Boţí Hod velikonoční je vţdy první neděli po prvním jarním úplňku. Pohanské národy slavili v tomto období, kdy znova oţívá příroda, svátky plodnosti. Křesťané oslavují na Velikonoce Kristovo zmrtvýchvstání a drţí postní 40denní období začínající Popeleční středou. K velikonocům patří velikonoční beránek. Symbol beránka byl rozšířený v předkřesťanské době v celé středomořské civilizaci, kterou ovládali po tisíciletí pastevci. V hebrejské tradici symbolizovaly ovce člověka jako člena "Boţího stáda", i ţidovský Bůh je označovaný za pastýře, který bere ovce do náručí. Lidová tradice se zejména vrací k projevům veselí a proudícího ţivota. Přichází velikonoční koleda konaná hlavně v pondělí, obchůzka po domech, veršované přání, polévání vodou a šlehání pruty zelenými, které údajně přináší omlazení. Konání těchto věkovitých a vpravdě podivných zvyků se navzdory civilizačnímu proudu dvacátéhoprvního století dodnes přirozeně zachovalo, a to nejen v prostředí venkova, ale ve velkých městech. Dodnes chlapci a muţi dovedou uplést z osmi šestnácti i více prutů pletence velkých rozměrů i malých. Některé kusy představují skutečná pletařská dílka. Podle zvyklosti objemné ţily, korbáče a tatary nosili - a místy nosí chlapci při koledě sebou jako symbol svého stavu a na ně dostávají od vyšlehaných děvčat stuhy. Tento zvyk se stále drţí v řadě obcí hlavně na Slovácku. Za blahodárné vyšlehání se přirozeně musí platit - dárky a vejci. Vajíčko samo o sobě vyjadřuje rodící se ţivot znak přicházejícího jara. Nejvíce rozšířená a zřejmě nejstarší je technika zdobení voskem. Klasické červené kraslice ozdobené jednoduše rytým bílým vzorem se zachovaly například na Chodsku. Širší barevná škála je obvyklá na tradičních kraslicích z jiţních a jiho-východních Čech, kde se výstiţně nazývají straky. Nejsloţitější vzory voskové techniky se vytvořily na Slovácku kombinované z řady barev s charakteristikou závěrečnou černou.
Řada obcí, Vnorovy u Stráţnice, Ostroţská Nová Ves, Hluk, Uherský Ostroh a další má své zavedené vzory, které znalci dovedou přesně rozeznávat. Často zde najdeme ornamenty prosperitního nebo plodnostního významu. Vynikající kreslířská, přesněji rytecká dílka najdeme dodnes na Podluţí s typickými temnými barvami, v nich nejlépe vyniká bílá grafika. Technik je samozřejmě mnohem víc. Některé vzory se leptaly kyselinou, jindy se tvořily plasticky. Například reliéfně nanášeným voskem nebo polepováním různými materiály - odstřiţkami slámy, travní duţiny, textilu. Někdy se nalepovaly barevné papírky, obrázky miniaturní, mašličky i jemně stáčené drátky. Ve sbírce Národního muzea je uloţeno i několik unikátů ze západních Čech, kde je bílé vajíčko zdobeno okutím. Kraslice jsou tak zajímavým a u nás obzvláště vytříbeným projevem lidového umění, ţe se jiţ v počátku našeho století staly nejen krajovou chloubou, ale i objektem sběratelů a samozřejmě i artyklem trhu. Pro účel prodeje se začala vyfukovat původně plná vajíčka a v této podobě je většina lidí chápe jako tradiční. Malování kraslic se stalo i dnes oblíbenou činností řady lidí prakticky na celém českém území, zejména ţen.
9.
Jak najít životního partnera
Přestaňte na partnera myslet v egoistických termínech. Knihy, filmy a seriály jsou plné chlapáckých výrazů, jako je věta Já tě chci. Ţivotní partnerka není nějaké zboţí nebo předmět. Manţelství (a následná rodina) je především partnerství. Jakmile začnete vy na svého partnera myslet v termínech daru, změníme tím spoustu věcí. Přečtěte si několik knih o tom, jak jsou ţeny (muţi) jiné (jiní). Dnešní psychologie a sociologie uţ má spoustu prokazatelných a pro mnohé překvapivých, i kdyţ po hlubokém zamyšlení očekávatelných a jaksi i logických informací, a dokonce také důkazů o hlubinné rozdílnosti ţenského vnímání reality. Naučte se milovat a oceňovat rozdílnosti typu osobnosti: partnerka je tu také k tomu, aby vaše vlastnosti doplnila. Měla by tedy z principu být jiná. Trénujte se v umění dávat. Změňte znaménko obvyklých muţských zvyklostí – dávejte. Tím prostor imaginární v sobě vytvoříte, kam dříve nebo později i dostanete. Vaše partnerka vás bude učit i dostávat budoucí. Ukazuje se, ţe končí epocha, ve které se muţ a ţena v manţelství spojovali, protoţe jim to usnadňovalo ekonomické ţití. Ve dvou se lidé snáze uţivili. Dnes uţ se ţeny uţiví snadno samy. Začíná nová epocha, kdy se muţ a ţena berou proto, aby pomohli jeden druhému na duchovní cestě. Tím končí archetyp manţelství jako ekonomické jednoty, začíná archetyp manţelství jako duchovního partnerství. Jak si tedy hledat ţenu (muţe) do nové epochy? Moudrý (a chytře líný) muţ se na svou budoucí partnerku nejprve vyladí. Staví krátkou afirmaci (prosbu, mantru), nalepí si ji nad postel a kaţdý večer si přečte či odříká: Jsem takový a takový. Umím také to a to. Občas se mi něco nepovede, ale umím znovu začínat. Své budoucí partnerce mohu nabídnout muţnou sílu, oporu, ochranu, jistotu vztahu v dnešní nejistotě, lásku na společnou cestu. Jsem si jist, ţe někde ţije ţena mých snů. Ţena, která mi poskytne něhu, měkko, teplo, cit, umění hladit, ţenskost na oplátku. Ţenu, která potřebuje oporu a pocit jistoty. Jsem si zcela jist, ţe spolu vytvoříme tolerantní a
vzájemně kompatibilní pár. Co se začne dít, kdyţ si uvedenou říkanku (samozřejmě individuálně doplněnou) kaţdý den přeříkáte? Co kdyţ začnete na obvykle zachytitelném vlnovém rozsahu vysílat toto poselství: Jsme tady, jsem tu jen pro tebe. Co kdyţ začnete i vonět jinak, neţ jak agresivní egoista voní? Je prokázáno, ţe kdyţ si v čekárně, kde je deset ţidlí, sedne svobodný, ţenu hledající muţ na ţidli a potom jsou do (pokusně) prázdné čekárny postupně vpouštěny ţeny, 90% z nich si sedne na ţidli, na které předtím seděl onen muţ. Co kdyţ se pozitivně pozmění i spodní tóny vašeho hlasu? Ţeny je uslyší velmi dobře. Zatímco muţi jsou odjakţiva sváděni a lákáni právě zrakem, ţeny odjakţiva reagují na muţský hlas. Věřte, ţe to funguje. Zkuste aspoň měsíc nebo dva takto vysílat. Určitě pak, jakoby náhodou, potkáte ţenu svých představ. A kdyţ si později budete vykládat, jak jste se našli, zjistíte spoustu ne náhodných detailů, svědčící o tom, ţe jste vlastně oba dva postupně k sobě tehdy byli neodolatelně osudem přitahováni a nemohli jste se nepotkat. Záleţí na vás, zda uvedeným návodům uvěříte. Nepocházejí od specialistů, ale z knihy Vlastimila Marka Něco v síti.
10. Modifikuje Darwinovu vývojovou teorii Evoluce probíhá poněkud jinak, neţ si představoval Darwin. Takto by se hodně heslovitě dala shrnout nová teorie, se kterou přišel nedávno český biolog prof. Jaroslav Flegr z Přírodovědecké fakulty z Univerzity Karlovy. Na teorii, ţe jednotlivé druhy vznikly ze společného předka, se nic nemění. Hned od začátku Flegr výrazně odmítá názor, ţe by popíral Darwinovu teorii. A stejně tak na dalším Darwinově objevu, ţe vlastnosti, kterými jsou organizmy přizpůsobeny okolnímu prostředí, vznikly mechanizmem přirozeného výběru se nic nemění. Flegr upozorňuje přitom na paleontologické doklady, které ukazují, ţe jednotlivé se v přírodě nevyvíjejí postupně, jak si to představoval Darwin, ale jako by skok. Velké změny, třeba stavby těl některých skupin organizmů, se zjevují v paleontologickém záznamu často najednou. To, jak jsou organizmy účelně přizpůsobeny svému prostředí, záleţí na kombinaci řady vlastností. Problém je v tom, ţe tato kombinace vlastností se u pohlavně rozmnoţujících organizmů nedělí. Jedinci totiţ nezískávají tu samou kombinaci genů, jakou měl některý z jeho rodičů, ale vyrábějí si nové kombinace z genů otce a matky. Kaţdá taková vlastnost je zase podmíněna určitou kombinací genů. To ovšem znamená, ţe potomek vůbec nemusí mít vlastnosti rodičů. Za takové situace musíme vzít na pomoc teorii her, a nám říká, ţe musí existovat nějaká stabilní rovnováha, nějaké stabilní zastoupení jistého genu v populaci a toto zastoupení jednotlivých variant my můţeme selekčním tlakem jakoby vychýlit z rovnováhy. Kdyţ ale přestaneme selektovat, tak se nám tam zpátky vrátí. Jinak řečeno, jednotlivé druhy pohlavně se rozmnoţujících organizmů, ţivočichů i rostlin, fungují tak, jakoţ by byly gumové. Vţdy se nakonec vrací z nějakého selekčního vychýlení do své stabilní polohy. Druh je uţ zkrátka vývojově zamrzlý. Přesto ale nelze popřít, ţe evoluce skutečně probíhá i u pohlavně se rozmnoţujících organizmů. Ptáte se Jak je to moţné? Docent Flegr vysvětlí, ţe existuje okamţik, kdy se nechová druh takto gumově. Je to bezprostředně po jeho vzniku. A kdy nový druh vzniká? Děje se i po
štěpení malého počtu jedinců uţ existujícího druhu od většinové populace, to je třeba kdyţ malá subpopulace kontakt ztratí izolací zcela s většinovou populací. Druh se vyvíjí. Nicméně postupně se v genofondu toho druhu, u vše jedinců toho druhu, začne zase hromadit genetická variabilita. Takţe po nějaké době ten druh zase zamrzne evolučně a uţ reaguje na další selekční tlaky, jako by byl gumový. Kdy tedy dochází u určitého organizmu k vývojovému zamrznutí? Flegr sám odhaduje, ţe u savců můţe být dvacet tisíc let období evoluční plasticity trvá zhruba jedno nebo dvě procenta z doby existence druhu. Evolučně zamrzlý druh je prý na tom dokonce lépe neţ nezamrzlý. Vlastně se povolí změnám. Jenom sníţil jejich frekvenci v populaci. Ale kdyţ se vnější podmínky vrátí zpátky, tak i ten druh se velmi rychle vrátí zpátky do původního stavu, protoţe si zachoval všechny geny, které byly k tomu zapotřebí. Osudu ale podle docenta Flegra nakonec Homo sapiens stejně neunikne. Dříve vyhyne nebo později. Kdyţ nás nezničí nějaká katastrofa globální charakteru, vyhubí nás nějací paraziti nebo např. nějaká virová infekce.
Korekturní značky 2. – Pracovní listy – předlohy 2 Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí
Použitá literatura a zdroje z www stránek: • www.nuov.cz – STÚ • NÚOV – STÚ - Rozhledy
