42
technologie
Konverze plynojemu v Dolní oblasti Vítkovic – hala Gong V rámci konverze rozsáhlého a unikátního industriálního areálu Dolní oblast Vítkovic, který zahrnuje důl Hlubina, koksovnu, vysoké pece a řadu dalších objektů, byl zrekonstruován také objekt plynojemu. Ateliér architekta Josefa Pleskota v něm navrhl vestavbu víceúčelového kulturního a kongresového centra. Stavba byla za ČR nominována na cenu Meise van der Rohe. Historie Ocelový plynojem pochází z roku 1924. První větší oprava proběhla v roce 1969. Tehdy byl opraven zejména netěsný zvon plynojemu, aby nedocházelo k únikům plynu. V roce 1983 se uskutečnila gene rální rekonstrukce, která zahrnovala výměnu zvonu
a vyrovnání náklonu nádrže, ke kterému došlo ná sledkem nerovnoměrnému sedání podloží poddolo vaného území. Rektifikována byla jen nádrž plynoje mu. Její plášť byl rozříznut a vyrovnán vsunutím klínu z ocelových plechů. Podlahová deska rektifikována nebyla, výškový rozdíl mezi okraji desky ve směru
Obr. 1, 2: Původní plány plynojemu z roku 1922
Obr. 3: Schéma půdorysného uspořádání nosných konstrukcí úrovně +9,00 m 9/2012
Obr. 4: Schematický řez nosnou konstrukcí
přibližně sever–jih je 850 mm. Po této opravě ply nojem sloužil až do ukončení provozu v roce 1998. Zajímavostí z historie plynojemu je, že v roce 1970 byla v rámci rozsáhlé rekonstrukce ze dna plynojemu vyzvednuta 120 kg nevybuchlá letec ká bomba, které pronikla dovnitř zvonem plyno jemu na konci druhé světové války v únoru roku 1945. Na dně plynojemu ležela celých 25 let. Nyní se v rámci rozsáhlé revitalizace Dolní ob lasti Vítkovic plynojem proměnil v kongresové centrum. Střechu tvoří původní zvon, který uzaví ral nádrž s plynem. Gigantický prostor o průměru více než sedmdesát metrů se ještě zvětšil odváž ným vyzdvižením zvonu do původní maximální výšky. Základním tvarem zůstal geometricky čistý válec. Do jeho prostoru byl doplněn hranol, jehož rohy se nedotýkají pláště. Zvon získal nově prosklenou kupoli, prosklená je i čtvrtina obvodového pláště. Válec pojme velký
technologie
sál pro 1400 lidí a malý sál pro 400 lidí. Velký sál má jeviště s rozsáhlým zázemím, kromě toho se do plynojemu vejde galerie, kavárna a prostorné foyer.
Koncepce nosné konstrukce „Mokrý plynojem“ pro 50 000 m3 plynu, ve kte rém byl vyčištěný plyn jímán mezi vodní hladinu stojí v těsné blízkosti vysokých pecí. Válcová ocelo vá nádrž, v níž se svisle pohybuje ocelový „zvon“, má průměr 71,7 m a výšku 13,5 m. Výška zvonu po vrchol je 19,7 m. Pohyb zvonu byl umožněn pomocí systému kladek s lany, umístěných na 32 venkovních příhradových sloupech. Dno ply nojemu je tvořeno betonovou deskou tloušťky 0,4–1,1 m a je pokryto ocelovými nýtovanými plechy, které po rekonstrukci zůstaly zachovány. Podlahová deska je podpírána systémem rovno běžných cihelných stěn výšky cca 2,1 m v rozteči 2,95 m, které jsou založeny na dvoustupňových základových pásech z prostého betonu. Prostor mezi stěnami byl zasypán sutí a byla tak vytvořena úroveň pro bednění podlahové desky. V rámci I. etapy současné přestavby byla prove dena úprava ocelové konstrukce zvonu plynojemu. Stabilita a prostorová tuhost ocelové konstrukce byla zajištěna novým ocelovým prstencem s před pjatými ocelovými táhly, poté byl zvon vyzvednut a zajištěn v poloze maximálního zdvihu. Novou vestavbu tvoří dvě věže komunikačních a provozních prostor v půdorysném uspořádání rozevřeného písmene „Y“, mezi nimiž jsou umís těny ve dvou spodních úrovních výstavní a kon ferenční prostory, třetí výškovou úrovní je foyer velkého společenského sálu, nad nímž se již roze vírá ve výseči mezi větvemi písmene „Y“ hlediště pro 1500 diváků. Jeviště se zázemím a výtahovou plošinou je umístěno mezi rovnoběžnými částmi komunikačních věží. Nosná konstrukce vestavby je kombinovaná – železobetonová a ocelová. Z monolitického železobetonu jsou komunikační věže a prostory jevištních a společenských úrovní, prefabrikované prvky jsou použity v konstrukci hlediště. Primární nosné prvky hlediště a konstrukce jevištní tech niky jsou ocelové.
1. ETAPA REKONSTRUKCE OCELOVÉ KONSTRUKCE Nové prostorové vzpínadlo Netradičním řešením problému nevyhovujících prv ků zvonu, které nahradilo plošné zesilování všech prvků, bylo umístění předpjatého prostorového ra diálního vzpínadla. Tvořilo jej šestnáct předpjatých táhel Macalloy M64, střední příhradový vodorov ný prstenec s vnějším průměrem 22,6 m vzepřený o vrchlík šestnácti sloupy se vzpěrami. Táhla jsou na vnější straně kotvena ke stávajícímu vnějšímu
Obr. 5: Stav před rekonstrukcí – zvon plynojemu je spuštěný
Obr. 6: Nové zesilující příhradové nosníky na střeše
Obr. 7: Nová konstrukce tamburu (celkový průměr s konzolou cca 25,5 m)
kruhovému prstenci, na vnitřní straně k novému střednímu prstenci. Vzpínadlo zajistilo příznivou redistribuci vnitřních sil tak, aby většina stávajících prvků vyhověla své nové funkci. Síla ve vnějším kru hovém prstenci se snížila o cca 25 %, a zesilovat jej tedy nebylo nutné. Zesíleny byly pouze některé tangenciální prvky poblíž rámového rohu. Usnadněním bylo, že zesílení konstrukce vzpí nadlem proběhlo před zdvihem zvonu, kdy se spodní hrana kulového vrchlíku nacházela ve výš ce cca 13 m. Táhla se předpínala přes napínákové matice, přičemž síly na všech táhlech byly měřeny zároveň, a to nalepenými tenzometrickými plnými můstky. Předpínací postup, připravený s použitím matice vzájemného ovlivňování táhel, zajistil op timální postup předpínání ze stavu sil změřených po montáži k silám projektovaným (cca 250 kN).
Zesilující příhradové nosníky na střeše V rámci první etapy se namontovaly zesilující příhradové nosníky přivařené z vnější strany ke všem 64 radiálním hlavním nosným prvkům stře chy zvonu, které tvořily spodní pas nově vytvo řeného příhradového nosníku. Zesilující nosníky mají zásadní příznivý vliv na stabilitu tlačených prvků i na globální stabilitu skořepiny. Tyto ra diální nosníky doplňují dva kruhové tangenciální příhradové prstence.
Touto konstrukční úpravou vznikl větraný pro stor mezi stávajícím plechem zvonu plynojemu a zateplenou skladbou střešního pláště. Tento prostor je využit pro uložení technologie (vzdu chotechnika, sprinklery, elektroinstalace apod.). S ohledem na požadovanou požární odol nost konstrukce je objekt vybaven zařízením pro nucený odtah tepla a kouře (OTK) a sprinklery. Potrubí, instalované ve druhé etapě výstavby, je umístěno na stávající střeše. Potrubí OTK je tvořeno tangenciálním kruhovým potrubím a ra diálními rozvodnými paprsky umístěnými v pro storu mezi stávajícími nosníky. V místě průchodu tangenciálního prstence novými příhradovými nosníky je konstrukce zesilujících nosníků rámo vá. V návaznosti na instalaci OTK byly stanoveny parametrické požární křivky, které pro jednotli vé prostory uvnitř plynojemu popisovaly rozvoj teploty plynů v čase. Tyto křivky byly vstupem pro požární posudek jednotlivých nosných prvků v plynojemu.
Nová konstrukce tamburu Nad středem střešního vrchlíku byla umístěna nová kruhová konstrukce tamburu o průměru 20,6 m. Střecha konstrukce, jejíž vnitřní povrch má i akustický účel, má tvar obráceného kulo vého vrchlíku s radiální strukturou vazníků. Pasy těchto vazníků se sbíhají na centrálním kruhovém 9/2012
43
44
technologie
příhradovém válci. Obvodové sloupy z čtverco vých trubek slouží jako podpory pro prosklený plášť. Střecha tamburu je po celém obvodu roz šířena o cca 2,5 m konzolami, na kterých budou zavěšeny žaluzie. Voda zachycená obvodovými žlaby se pomocí čtyř svodů odvádí z tamburu na střechu zvonu.
Zdvih zvonu plynojemu
Obr. 8: Zdvihání zvonu plynojemu
Obr. 9: Hydraulická jednotka pro zdvih
Obr. 10: Montáž opláštění střechy zvonu plynojemu a provizorní opláštění stěny tamburu
Obr. 11: Zvon plynojemu vyzvednutý zhruba z poloviny (+6,5 m)
Obr. 12: Převáděcí kladky pro lana vyrovnávacího závaží po otryskání a aplikaci základního protikorozního nátěru
Obr. 13: Dokončená ocelová konstrukce střechy
Konstrukce zrekonstruovaného zvonu plynoje mu o hmotnosti 800 t byla šplhavým způsobem vyzdvižena o cca 13 m, a to s použitím hydrau lických lisů s nosností 100 t uložených na šest nácti nově instalovaných sloupech. Výška zdvihu každého z 29 technologických kroků byla cca 460 mm. Konstrukce se během každého kroku dorovnávala po 90 mm. Sloupy tvořené dvěma dříky z U profilů byly umístěny z obou stran pláš tě zvonu v osové vzdálenosti 390 mm. Při po stupném zdvihu se mezi dříky sloupů odspodu montovaly diagonály. Příhradový sloup se tak postupně kompletoval. Práce na všech šestnácti stanovištích probíhaly synchronizovaně, komunikaci zajišťovaly vysílač ky. Během zdvihání zvonu se kontrolovaly síly na jednotlivých stanovištích a výšky zdvihu. Jako maximální rozptyl výšek zdvihu se určila hodno ta 20 mm. V rámci jednotlivých technologických kroků byly nosné konstrukce, resp. lisy, ukládány na pomocné montážní překlady, které se mon tovaly na nové sloupy. Tyto překlady se na závěr zdvihu využily pro finální uložení zvonu na slou py. Zvon byl do plné výšky vyzdvižen za jedenáct dní (v lednu 2011). Po zdvihu se doplnilo dalších šestnáct sloupů. Pomocí lisů se aktivovaly tak, aby v závěru všech 32 sloupů přenášelo shodnou reakci současně s kontrolou geometrie spodního pasu zvonu. Nové sloupy byly v polovině výšky a ve vrcholu stabilizovány vzpěrami uchycenými ke konstrukci nádrže, aby nedošlo k vybočení nebo rotaci celé konstrukce zvonu. Tyto vzpěry dále slouží k pře nosu sil vzniklých od horizontálního zatížení ze zvonu do konstrukce nádrže.
Příprava dílenské dokumentace, výroby a montáže
Obr. 14, 15: Původní základové konstrukce 9/2012
Pro vypracování dílenské dokumentace byly vyu žity výstupy z 3D skenování konstrukce, zejmé na pro tvorbu výkresů příhradových nosníků na střeše a zesílení rámových rohů. Nové příhrado vé sloupy pod zvonem respektovaly skutečnou výšku podlahy, která má „převýšení“ cca 1 m. Podkladem pro dílenskou dokumentaci se stala také dokumentace z kontroly stavu ocelové kon strukce. Celý postup zdvihu byl pečlivě připraven a zdvih samotný probíhal v přímé koordinaci pro jektant – hlavní montér.
technologie
2. ETAPA REKONSTRUKCE OCELOVÝCH KONSTRUKCÍ Opláštění zvonu plynojemu V druhé etapě byla střecha a stěna zvonu opláš těna. Samotnému opláštění předcházela montáž technologických zařízení do prostoru mezi stáva jící povrch zvonu a novou skladbu pláště. Střešní plášť je uložen na trapézové plechy kladené na příhradové nosníky doplněné v rámci první eta py stavebních úprav. Stěnový plášť spočívá na trapézových plechách kotvených na příhradové nosníky doplněné v rámci druhé etapy.
Rekonstrukce nádrže plynojemu, aplikace protikorozní ochrany Na nádrži se opravovaly především detaily poni čené korozí. Pro přípravu povrchu před nátěry by la zvolena metoda tryskání abrazivem. Původně uvažovaná metoda tryskání vysokotlakou vodou se po zkouškách ukázala jako nevhodná, nedo statečná. Nátěr se aplikoval nástřikem ve třech až čtyřech vrstvách, finální vrstva je dle požadavků architekta v odstínu kovářské černě.
Úprava konstrukce nádrže v návaznosti na vytvoření velkoplošného otvoru Jako hlavní vstup do vnitřního prostoru slouží nově vytvořený velkoplošný prosklený otvor v nádrži ply nojemu. Spodní hranu otvoru definuje terén – začíná v místě kotvení pláště nádrže plynojemu, horní hrana otvoru se nachází ve výšce cca 13 m. Otvor má šíř ku přes devět polí (celkový počet polí je 32), celkem měří cca 64 m, což je přibližně jedna třetina obvodu plynojemu. Na úrovni cca +12 m se mezi nové slou py pod zvonem namontovaly „překlady“, na kterých spočívá vyzdívka z akustických bloků výšky cca 1 m, navazující na horní hranu proskleného pláště.
KONSTRUKCE NOVÉ VESTAVBY Založení objektu Založení nových konstrukcí je na velkoprůměro vých vrtaných pilotách v kombinaci s tryskovými injektážemi. Komunikační věže mají na pilotách uloženu základovou desku, ostatní lokální pod pory procházejí stávající podlahovou deskou a přímo navazují na hlubinné založení. Ocelové sloupy hlediště jsou kotveny do stávající podla hové desky.
Komunikační věže Věže mají nepravidelný půdorys, jejich vnější obrysy jsou symetrické podle osy procházející středem plynojemu a vytvářejí půdorysný tvar rozevřeného písmene „Y“, ramena svírají úhel 90 °, vzdálenost mezi rovnoběžnými rameny je
45
18,0 m, šířka věží je 9,0 m. Nosný systém je stě nový, tvořený obvodovými stěnami tl. 300 mm, vnitřními stěnami tl. 300, 250 a 200 mm. Stěny jsou v prostoru věží umístěny nepravidel ně, převážně však procházejí ve stejných pozicích v patrech nad sebou, rozpony stropních desek ne přesahují 6,0 m nad 1.–4.NP a 7,5 m nad 5. a 6. NP. Stropní desky jsou monolitické, železobeto nové, křížem armované. Mají tloušťku 240 mm, kromě desky poslední úrovni, kde je tloušťka konstrukce 280 mm.
Společenské prostory Mezi rozevřenými rameny komunikačních věží jsou na úrovních ±0,00, +4,40 a +8,90 m společenské prostory. Úroveň ±0,00 m (výstavní část) je tvořena stávající podlahovou deskou. Na úrovních +4,50 (konferenční) a +9,00 m (foyer) jsou nové železo betonové monolitické, křížem armované, vylehčené stropní desky tloušťky 300 mm, které jsou podporo vány liniově vnitřními obvodovými stěnami věží a lo kálními vnitřními podporami – sloupy, rozmístěnými v ortogonální síti 8,5x8,5 m; vyložení volných okra jů desky přes krajní řadu sloupů je 4,2 m. Sloupy mají čtvercový průřez 400x400 mm nebo kruhový Ø 400 mm, extrémně zatížené sloupy pod nosnou konstrukcí hlediště jsou průřezu Ø 500 mm. Vzhledem k poměrně velkým rozponům je navržena koncepce železobetonových desek vylehčených plastovými tvarovkami tak, aby při relativně vysoké tuhosti průřezu a příznivých deformačních vlastnostech konstrukce nespo třebovávala velkou část své únosnosti vysokou vlastní tíhou. Pro vylehčení jsou použity tvarovky z recyklovaného plastu U-boot. Oblasti u sloupů, okrajů, pod lokálním zatížením či jinak staticky exponované jsou nevylehčené. Volné okraje de sek jsou ztuženy obvodovými trámy výšky 0,9 m, které zároveň slouží jako zábradlí. Vertikální komunikaci mezi jednotlivými úrov němi zajišťuje eskalátor a dvě železobetonová monolitická schodiště. V průběhu výstavby, kdy již byla část nosné konstrukce vybudována, došlo k dispoziční úpra vě, z níž vyplynula nutnost „vynechání“ sloupu podporujícího stropní desku na úrovni +9,00 m. Ve spolupráci s projektanty ocelových konstrukcí bylo navrženo zajištění pomocí ocelových vzpí nadel z předpjatých táhel Macalloy M90 (ocel S460), která jsou úhlopříčně umístěna pod strop ní konstrukcí a v jejich průsečíku je vzpěra z oce lové trubky, která nahrazuje původní podporu. Táhla byla předepnuta silou cca 1500 kN.
Jevištní prostory Mezi rovnoběžnými rameny věží jsou nové kon strukce budovány již od suterénního podlaží a dá le na úrovních ±0,00, +4,40, +8,90 a +11,90 m.
Obr. 16: Zesílení sloupů, včetně kotvení v místě velkoplošného otvoru
Obr. 17: Sekundární ocelová konstrukce pro opláštění (zasklení) velkoplošného otvoru
Obr. 18: Plynojem po opláštění, montáž zasklení otvoru za jevištěm
Na středních dvou úrovních navazují na stropní desky společenských prostor. Svislé konstrukce jsou tvořeny sloupy Ø 350 mm a betonovými stěnami tl. 200 mm. Rozmístění stěn je po půdorysu velmi nepravidelné a stěny na sebe v jednotlivých úrovních nenavazují. Stropní desky mají tloušťku 300 mm, jsou žele zobetonové, monolitické, vylehčené, na volných okrajích lemované ztužujícími trámy. Jejich roz pětí je v příčném směru až 14,5 m. Stropní deska na úrovni +11,90 m je v prostoru před jevištěm zakončena balkónovým nosníkem šířky 500 a výšky 1300 mm vystupujícím nad úroveň stropu, který podpírá příhradové ocelo vé hlavní nosníky konstrukce hlediště. Balkónový 9/2012
46
technologie
Obr. 19: Budování vestavby
Obr. 20, 21: Filigránové desky na ocelové konstrukci hlediště
nosník je půdorysně zakřiven do kruhového ob louku, jeho vnitřní podpory jsou tvořeny betono vými sloupy, na obou koncích je vetknut do stěn věží v místě jejich půdorysného lomu. Je vyztužen betonářskou výztuží a dvěma dodatečně předpja tými desetilanovými kabely. Po celé délce je u dol ního povrchu navržena liniová konzola, na kterou jsou na ložiska uloženy ocelové nosníky hlediště. Ocelová konstrukce má spodní hranu na úrovni +12,0, horní hrana na úrovni cca +24,4m. Celková půdorysná plocha jeviště je cca 410 m2. Nosnou konstrukci jeviště tvoří šestnáct příčných vazeb, se stávajících z vodorovného příhradového nosníku,
a vždy čtveřice sloupů. Část vazníků spočívá na betonové konstrukci a v zadním úseku jeviště jsou vazníky uloženy přímo na sloupech. Stabilitu kon strukce zajišťují příhradová ztužidla, dostupnost je možná pomocí ochozů a lávek. Ocelová konstruk ce jeviště slouží pro zavěšování divadelní techno logie (18 t na každé dvojici vazníků) a pro instalaci technologie pro jevištní transportní plošinu.
Obr. 22: Stropní konstrukce vylehčená tvarovkami U-boot
Obr. 24: Ocelové vzpínadlo z předpjatých táhel v místě „vynechaného“ sloupu 9/2012
Hlediště Ocelová konstrukce hlediště s půdorysnou plo chou 1450 m2 navazuje na jevištní prostor. Je navržena jako tuhá prostorová příhradovina
Obr. 23: Dokončené pohledové betony schodiště
Obr. 25: Podlaha z původních nýtovaných plechů
lasturovitého tvaru, která se skládá ze šestnácti vějířovitě se rozbíhajících rovinných příhradových zaoblených vazníků, podepřených u jeviště kru hovým betonovým lemem a v zadní části 22 m dlouhými trubkovými sloupy. Vazníky jsou dopl něny tangenciálními ztužidly do prostorově půso bícího celku. U příhradových vazníků se v každém styčníku střídají diagonály a svislice. Horní pas má tvar lomeného polygonu, spodní pas je kruhový o poloměru cca 70 metrů. Horní a spodní pas, diagonály i svislice jsou navrženy z H profilů. Konstrukce je pohledová, viditelná z rozptylových prostorů mimo hlediště. Horní pás ocelové konstrukce výškově sledu je tvar hlediště a křivku viditelnosti. Na horních pásech je uložena monolitická železobetonová deska tl. 180 mm, která je s nimi spřažena. Des ka je provedena jako poloprefabrikovaná s pou žitím filigránových desek. Na horní hraně desky jsou v osách nad ocelovými nosníky a ve středech rozpětí mezi nimi uloženy prefabrikované trámy s ozuby na horních hranách pro uložení lavic. Prefabrikované lavice z lehčeného liaporbetonu mají příčný řez ve tvaru obráceného písmene „L“. V horní hraně je hlediště ukončeno také ocho zem a prefabrikovanou stěnou.
Postup výstavby Po překonání obtíží při budování základových konstrukcí, kdy bylo nutno operativně upravovat dokumentaci a technologické postupy podle ak tuálního stavu odkrytých stávajících konstrukcí, se zdálo, že výstavba „pod střechou“ bude pro zhotovitele velkým přínosem, který urychlí postup prací. S přibývající výškou konstrukce a zmenšu jícím se časem k dokončení stavby se však si tuace komplikovala. Monolitické stropní desky společenských úrovní musely být rozděleny na několik pracovních záběrů tak, aby bylo možno namontovat ocelové konstrukce hlediště a jevišt ní techniky. Manipulační technika se ve vyšších podlažích dostávala do kolizí s konstrukcí pláště plynojemu, takže rozměry některých prefabrikátů hlediště musely být upravovány podle aktuálních
technologie
ZÁVĚR
Obr. 26: Vstupní prostory
Obr. 27: Průhled na schodiště
dosahů a nosností manipulátorů. Montáž oce lových nosníků hlediště probíhala po částečném zabetonování stropních úrovní společenských a jevištních prostor, filigrány i prefabrikáty lavic se montovaly neobvyklým systémem shora dolů ústupem.
Většina betonových konstrukcí je přiznaných v pohledové kvalitě, která je velmi rozdílná. Je však třeba podotknout, že požadované náro ky z hlediska estetického byly velmi rozumné a mnohdy byl pohled architektů na provedené dílo shovívavý.
Celá akce byla velmi zajímavá a pestrá kombina ce citlivé rekonstrukce průmyslové stavby a její adaptace na multifunkční aulu s použitím nároč ných technologií, jako je redistribuce vnitřních sil předpínáním a zdvih mohutného objektu. Stavba byla dokončena po jednom roce vý stavby a slavnostně otevřena 8. 5. 2012 koncer tem Jaromíra Nohavici a Janáčkovy filharmonie. V současné době je využívána pro nejrůznější akce společenského charakteru. Je příkladnou ukázkou aktivního využití této bezesporu tech nicky nadčasové konstrukce, která je součástí neocenitelného dědictví našich předků. Autorem architektonického návrhu je AP Ate lier pod vedením Ing. arch. Josefa Pleskota, oce lové konstrukce navrhla firma Excon, a. s., která také prováděla tenzometrická měření a připravila předpínací postup a technologický postup zdvihu zvonu. Výrobcem ocelových konstrukcí byla fir ma VÍTKOVICE POWER ENGINEERING, a. s., jejich montáž prováděla firma Hutní montáže Ostrava, a. s., která byla dodavatelem první etapy rekon strukce. Dodavatelem předepnutí táhel byla firma Tension systems, s. r. o. Dodavatelem druhé etapy vč. nové vestavby byla firma Gemo, s. r. o. Projekt byl spolufinancován prostřednictvím Integrovaného operačního programu Evropského fondu pro regionální rozvoj za nemalé osobní za interesovanosti hlavního mecenáše, průmyslníka Ing. Jana Světlíka. HANA ŠELIGOVÁ, MILOSLAV LUKEŠ, VLADIMÍR JANATA historické plány Archiv Vítkovice, a. s., foto a obr. archiv firem Excon, a. s. (4–12, 16–18, 21), Recoc, s. r. o. (14, 15, 19, 20, 22) a Ondřej Mika (13, 23–29)
Literatura:
Obr. 28: Dokončený hlavní sál
1) Recoc, s. r. o.: Realizační dokumentace stavby Rekonverze plynojemu v Národní kulturní pa mátce v Dolní oblasti Vítkovic na multifunkční aulu (2011–2012).
Ing. Hana Šeligová (*1964) absolvovala Fakultu stavební VUT Brno v roce 1987. Pracuje jako samostatný projektant ve firmě Recoc, s. r. o. Ing. Miloslav Lukeš (*1975) absolvoval Fakultu stavební ČVUT v Praze v roce 1999. Pracuje ve firmě Excon, a. s., jako vedoucí projektu.
Obr. 29: Celkový pohled na dokončený plynojem
Ing. Vladimír Janata, CSc., (*1953) absolvoval Fakultu stavební ČVUT v Praze v roce 1977. Pracuje ve firmě Excon, a. s., jako vedoucí projektu. 9/2012
47
