Koncepce záchranných programů kriticky a silně ohrožených druhů volně žijících živočichů v České republice

Koncepce záchranných programů kriticky a silně ohrožených druhů volně žijících živočichů v České republice

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2005

Koncepce záchranných programů kriticky a silně ohrožených druhů živočichů

Souhrn: Tento materiál předkládá pravidla pro přípravu a realizaci záchranných programů kriticky a silně ohrožených druhů zvláště chráněných živočichů založená na moderních poznatcích ochranářské biologie a stanoví priority v této oblasti. Koncepce záchranných programů je založena na definování čtyř skupin druhů významných z hlediska aktivní druhové ochrany (péče o populace a jejich prostředí). Souhrn druhů v těchto skupinách tvoří množinu druhů prioritních z celostátního hlediska. Dvě skupiny („záchranné programy“ a „záchranné programy-programy péče“) zahrnují druhy, pro které jsou realizovány konkrétní managementové plány. Jsou pro ně stanovena kritéria výběru druhů, pravidla pro přípravu a realizaci programů včetně stanovení činnosti poradních sborů a osnovy pro přípravu příslušných dokumentů. Skupina „Nedostatečně známé druhy“ zahrnuje ohrožené zvláště chráněné druhy taxony, u kterých však nedostatek aktuálních informací o jejich rozšíření, biologii či příčinách ohrožení neumožňuje zahájení konkrétní aktivní pomoci. Prioritou u těchto druhů je cílený výzkum zaměřený na získání chybějících informací. Skupina „Nadnárodní managementové plány“ se týká druhů, pro něž byly vypracovány programy pro aktivní ochranu na vyšší úrovni než národní (zpravidla evropské) a Česká republika je jedním z areálových států příslušného taxonu, nebo je příprava těchto plánů doporučena nadnárodními institucemi v rámci činností, kterých se ČR účastní (Rada Evropy – Bernská úmluva, Ornis Committee apod.). Tato koncepce se týká druhů živočichů s nejvyšší prioritou z hlediska ochrany v České republice. Koncepce nevylučuje vznik jiných koncepcí na nižší úrovni (zejména krajských) ani realizaci konkrétních lokalizovaných opatření aktivní ochrany pro jiné druhy živočichů, pokud budou řádně odborně zdůvodněné a budou prováděny v souladu s platnými legislativními normami.

2


Obsah: ÚVOD

5

LEGISLATIVNÍ RÁMEC ZÁCHRANNÝCH PROGRAMŮ

6

Celosvětová úroveň

6

Celoevropská úroveň

7

Bernská úmluva

7

Evropská unie

8

Směrnice o ptácích

8

Směrnice o stanovištích

9

PRINCIPY ZÁCHRANNÝCH PROGRAMŮ

10

ZÁCHRANNÉ PROGRAMY V ČESKÉ REPUBLICE:

16

VLASTNÍ KONCEPCE ZÁCHRANNÝCH PROGRAMŮ ŽIVOČICHŮ

19

Skupina 1. - Záchranné programy

20

Charakteristika skupiny

20

Kritéria výběru taxonů pro záchranné programy

20

Seznam druhů pro záchranné programy

23

Odůvodnění zařazení druhů

24

Skupina 2. - Záchranné programy - programy péče

36


36

Kritéria výběru taxonů pro záchranné programy-programy péče

36

Výběr druhů

36


36

Skupina 3. - Nedostatečně známé druhy

38


38

Kritéria pro výběr druhů

38

Výběr druhů

38


38 3


Skupina 4. - Nadnárodní managementové plány

40


40

Výběr druhů

40


41

Pravidla výběru druhů pro záchranné programy a záchranné programy-programy péče, pravidla jejich přípravy a realizace a stanovení kompetencí

43

Stanovení pravidel činnosti poradních sborů

45

Osnova pro zpracování záchranných programů a záchranných programů-programů péče u živočichů

48

LITERATURA

57

4


Úvod Česká republika se v roce 2004 stala po dlouhé a náročné přípravě členským státem Evropské unie (EU). Snahou o vstup do tohoto společenství dali občané ČR najevo zájem sdílet hodnoty, na kterých je EU vybudována, a podílet se na plnění klíčových strategických cílů Evropských společenství. V oblasti ochrany přírody je základním strategickým cílem EU zastavit pokles biodiverzity na území členských států do roku 2010. Tento cíl byl schválen na zasedání Evropské rady konané v červnu 2001 v Göteborgu. Jednou ze tří základních úrovní biologické rozmanitosti (biodiverzity) zůstává úroveň populace/druhy: nejčastěji se vyjadřuje jako počet druhů v určité oblasti (druhová bohatost neboli alfa-diverzita). Za nejserióznější měřítko stupně ohrožení jednotlivých druhů a za nejspolehlivější ukazatele pravděpodobnosti jejich vyhubení či vyhynutí jsou považovány tzv. Červené seznamy ohrožených druhů organismů. Od svého vzniku obsahují červené seznamy stále více taxonů. V současné době má i Česká republika k dispozici aktuální vydání červených seznamů volně žijících živočichů sestavené na základě kritérií Světového svazu ochrany přírody (IUCN). Nalezneme zde 241 druhů obratlovců a více než 6000 druhů bezobratlých. U všech těchto taxonů se nám s jejich zařazením do seznamu dostává varující informace o aktuálním ohrožení druhu a možnosti jeho ztráty pro českou přírodu, případně informace, že druh již byl vyhuben. Pro ochranu přírody vyplývá z červených seznamů úkol snažit se zvrátit tento nepříznivý stav a pokusit se pomoci co nejvíce druhům vymanit se z aktuálního stavu ohrožení vyhubením či vyhynutím. Do červených seznamů jsou řazeny druhy lišící se biologií, stupněm a důvody ohrožení. Je zřejmé, že strategie ochrany jednotlivých druhů musí tyto odlišnosti odrážet. Pro určité druhy jsou málo početné populace a rozptýlený výskyt úspěšnou životní strategií. Ochranu těchto druhů je třeba založit na zajištění a zejména vymáhání legislativních nástrojů, kterých je i v souvislosti s transpozicí práva (ES) na ochranu přírody k dispozici dostatek. Jiné druhy jsou vázány na určitý typ biotopů a jejich obhospodařování a jsou ohroženy změnami tohoto obhospodařování. Zde je třeba zajistit ochranu nespecifickými nástroji péče o biotopy s využitím dotační politiky státu, případně nadnárodních dotačních fondů. Zvláště užitečné mohou být krajinotvorné programy MŽP a agroenvironmentální programy MZe. Přesto zbývá početná skupina druhů ohrožených v lokálním nebo dokonce v celostátním (či ještě širším) měřítku, které se neobejdou bez cílené aktivní lidské pomoci. Limitujícím faktorem všech ochranářských snah je relativní nedostatek finančních prostředků. Instituce a osoby zodpovědné za ochranu přírody musejí využívat dostupných zdrojů s maximální účinností a volit nejvhodnější postupy a nástroje pro plnění základního strategického cíle, tedy zastavení poklesu biodiverity do roku 2010. Záchranné programy jsou pouze jedním, navíc velmi specifickým nástrojem ochrany biodiverzity, jehož použitelnost má mnohá omezení. Z tohoto důvodu je nutné provést pečlivý výběr nezpochybnitelných priorit pro tuto formu péče o populace volně žijících živočichů a jejich prostředí. Cílem tohoto materiálu je předložit seznam priorit v druhové ochraně živočichů v kompetenci Ministerstva životního prostředí, stanovit pravidla a kritéria jejich výběru a stanovit pravidla přípravy, schvalování a realizace záchranných programů a programů péče.

5


Legislativní rámec záchranných programů Problematice záchranných programů a programů péče živočichů je věnována značná pozornost jak na mezinárodní úrovni, tak v jednotlivých ekonomicky vyspělých státech. Podrobnou analýzu zpracoval pro Radu Evropy MACHADO (1997). Autor detailně rozebírá legislativní rámce i konkrétní postupy pro přípravu a realizaci záchranných programů a programů péče na celosvětové úrovni (Bonnská úmluva, Úmluva o biologické rozmanitosti, mezinárodní nevládní organizace), v rámci Evropy a EU (Bernská úmluva, Barcelonská úmluva, Směrnice o ptácích, Směrnice o stanovištích, Celoevropská strategie biologické a krajinné rozmanitosti) i ve vybraných státech (Austrálie, Finsko, Francie, Nový Zéland, Nizozemsko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie a USA).

Celosvětová úroveň Zastřešujícím dokumentem ochrany biodiverzity na mezinárodní úrovni je v současné době Úmluva o biologické rozmanitosti (Convention on Biological Diversity, CBD), která byla poprvé vystavena k podpisu členskými státy OSN 5. června 1992 na Konferenci Spojených národů o životním prostředí a rozvoji, konané v Rio de Janeiro. Úmluva o biodiverzitě představuje obecný závazek pro všechny státy chránit biologickou rozmanitost. Úmluva je založena na širokém ekosystémovém přístupu k ochraně přírody a na udržitelném využití složek biologické rozmanitosti. Stanovuje obecné závazky, ale v textu až na výjimky neurčuje přesný způsob jejich plnění: smluvní strany CBD úmluvu naplňují prostřednictvím národních strategií ochrany biologické rozmanitosti a na ně navazujících podrobnějších akčních plánů (NBSAP) a realizací tématických programů a průřezových témat. Úmluva o biodiverzitě není zaměřena přímo na druhy. V současnosti nezahrnuje žádný seznam druhů, které by měly být chráněny. Stanovuje však závazek identifikovat a monitorovat druhy, které představují důležitý prvek biologické rozmanitosti. V Dodatku I je uveden seznam kategorií druhů, které mohou toto kritérium splňovat a které proto mají být považovány za prioritní pro ochranu. Tyto kategorie zahrnují ohrožené druhy, v polně žijící příbuzné zdomácnělých nebo kultivovaných druhů, druhy lékařské, zemědělské nebo jiné ekonomické hodnoty, druhy důležité společensky, vědecky či kulturně, druhy důležité pro výzkum spojený s ochranou přírody nebo druhy důležité pro udržitelné využití biodiverzity (jako např. indikační druhy). V tomto kontextu může být obnova ohrožených druhů nahlížena jako zvláštní případ ochrany prioritních druhů. Zajištění identifikace a monitoringu těchto druhů je popsáno v Článku 7: ... je nutno věnovat zvláštní pozornost těm, které vyžadují okamžitá ochranná opatření… Základ pro záchranné akce poskytují Články 8 a 9: Článek 8. Ochrana in situ. Každá smluvní strana bude ...

6


(f) obnovovat a restaurovat degradované ekosystémy a podporovat obnovu ohrožených druhů, mezi jiným také prostřednictvím přípravy a realizace akčních plánů či jiných managementových strategií. Článek 9. Ochrana ex situ. Každá smluvní strana bude ... (c) přijímat opatření na obnovu ohrožených druhů a za vhodných podmínek také na jejich reintrodukci do jejich přirozených biotopů. Česká republika se stala smluvní stranou úmluvy v roce 1993. Vláda ČR schválila v květnu 2005 Strategii ochrany biologické rozmanitosti České republiky (MŽP/Mze 2005). Tento základní koncepční dokument schvaluje priority pro naplňování CBD v ČR včetně ochrany in situ a ex situ. V prosinci 1993 se smluvní stranou Úmluvy o biologické rozmanitosti stalo Evropské společenství: realizaci CBD ES napomáhá základní koncepční dokument, Strategie biodiverzity ES (1998). Na ni o tři roky později navázaly čtyři podrobné akční plány (přírodní zdroje, zemědělství, rybářství, hospodářská a rozvojová spolupráce).

Celoevropská úroveň Bernská úmluva Klíčovým dokumentem na ochranu druhů a jejich stanovišť v Evropě je Úmluva o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť (Bernská úmluvy) podepsaná v Bernu 19. září 1979 pod záštitou Rady Evropy. Cílem Bernské úmluvy je ... ochrana divoké flóry a fauny a jejich přirozených stanovišť, a to zejména těch druhů a těch stanovišť, jejichž zachování vyžaduje spolupráci několika států... (Článek 1). Úmluva v přílohách stanoví druhy zvláště ohrožené a prioritní z hlediska cíle úmluvy, nestanovuje však konkrétní ochranná opatření na jejich ochranu. Články 2 a 3.1 úmluvy uvádí: Článek 2. Smluvní strany přijmou potřebná opatření k tomu, aby populace divoké flóry a fauny udržely na takové úrovni anebo přizpůsobily takovému stavu, které odpovídají zvláště ekologickým, vědeckým a kulturním požadavkům, současně přihlížejíce k požadavkům hospodářství a rekreace a k potřebám poddruhů, odrůd nebo forem místně ohrožených. Článek 3.1. Každá ze smluvních stran podnikne kroky k prosazení své celostátní politiky pro zachování divoké flóry a fauny a přírodních stanovišť, se zvláštním zřetelem k ohroženým a zranitelným druhům, zvláště k endemickým, a k ohroženým stanovištím, v souladu se ustanoveními této Úmluvy. Pro ochranu vybraných druhů stanovuje Stálý výbor úmluvy doporučení, kterými zavazuje dotčené smluvní státy k přijmutí vhodných opatření na obnovu těchto druhů („záchranné programy/programy péče“). 7


Podle dodatečných ustanovení článek 11.2a úmluvy vyzývá smluvní strany, aby …podporovaly reintrodukci původních druhů divoké flóry a fauny tam, kde to přispěje k ochraně ohroženého druhu, za předpokladu, že je nejprve provedena studie, která vezme v potaz zkušenosti ostatních smluvních stran a stanoví, zda taková reintrodukce může být účinná a přijatelná. V roce 1997 vydal Stálý výbor úmluvy doporučení č.59, které detailně stanoví postupy pro přípravu a realizaci záchranných programů/programů péče volně žijících druhů živočichů. Do listopadu 2004 vydal Stálý výbor 108 doporučení, z nichž 10 se týká záchranných programů/programů péče pro celkem 25 druhů živočichů vyskytujících se v České republice. Česká republika je smluvní stranou Bernské úmluvy od roku 1998.

Evropská unie Směrnice o ptácích Směrnice Rady č. 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků (směrnice o ptácích) z roku 1979 byla přijata pro zajištění účinné ochrany ptáků na území Evropských společenství. Hlavními opatřeními jsou ochrana všech druhů ptáků přirozeně se vyskytujících na území, kterého se směrnice týká (článek 5) a územní ochrana pro druhy ptáků vymezené v příloze I (článek 4.1) a stěhovavé druhy neuvedené v příloze I (článek 4.2) ve formě tzv. ptačích oblastí (SPA, Special Areas of Conservation). Cíle směrnice jsou závazné pro všechny členské státy EU, způsob naplňování směrnice je v kompetenci jednotlivých států. Ve směrnici nejsou uvedena žádná specifická ustanovení pro opatření na aktivní ochranu druhů, s výjimkou velmi všeobecné formulace uvedené v Článku 2: Článek 2. Členské státy přijmou potřebná opatření na zachování populací druhů, uvedených v článku 1 (druhy ptáků, přirozeně se vyskytující ve volné přírodě), na úrovni, která odpovídá zejména ekologickým, vědeckým a kulturním požadavkům, přičemž budou brát v úvahu hospodářské požadavky a požadavky rekreace, nebo přijmou opatření na přizpůsobení populací těchto druhů výše zmíněné úrovni. Přesto, že druhová ochrana není ve směrnici detailně řešena, je přípravě a realizaci záchranných programů/programů péče pro nejvíce ohrožené druhy ptáků při naplňování směrnice věnována značná pozornost prostřednictvím výkonného orgánu směrnice – Ornis Committee. Ornis Committee odsouhlasil seznam prioritních druhů ptáků z přílohy I směrnice, pro které budou připraveny a realizovány akční plány. Prioritními druhy jsou celosvětově ohrožené druhy pravidelně se vyskytující na území EU. Přípravu těchto plánů finančně podporuje Ornis Committee již od roku 1993, kdy prostřednictvím programu LIFE zajistil přípravu prvních 23 plánů. Plány připravily mezinárodní nevládní organizace BirdLife International a Wetlands International. Později Evropská komise podpořila přípravu dalších 24 akčních plánů, z nichž 8 již bylo dokončeno (stav v listopadu 2004). Plány jsou výsledkem rozsáhlých konzultací vládních institucí, nevládních organizací a expertů v rámci

8


celé EU a slouží jako podklad jednotlivým členským státům při plnění povinností vyplývajících ze směrnice o ptácích. Ornis Committe dále podporuje přípravu akčních plánů pro druhy z přílohy II s nepříznivým stavem z hlediska ochrany.

Směrnice o stanovištích Pro zajištění ochrany ostatních druhů živočichů (a dále rostlin a stanovišť) přijala Evropská společenství v roce 1992 směrnici Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (směrnice o stanovištích). Obdobně jako směrnice o ptácích obsahuje dva základní nástroje. Územní ochrana formou tzv. evropsky významných lokalit (SAC, Special Areas of Conservation) je určena vybraným druhům živočichů a rostlin uvedeným v příloze II směrnice (a dále typům stanovišť zařazených do přílohy I). Ochrana druhů se na rozdíl od předešlé směrnice nevztahuje na všechny druhy přirozeně se vyskytující na území členských států EU, ale je určena pouze druhům uvedeným v příloze IV směrnice. Podobně jako směrnice o ptácích i tato směrnice naplňuje cíle Bernské úmluvy. Aktivní opatření na podporu druhů řeší článek 22 směrnice: Článek 22: Při provádění ustanovení této směrnice členské státy: a) zkoumají vhodnost repatriace druhů, uvedených v příloze IV a původních v daném území, která by mohla přispět k jejich ochraně za předpokladu, že zkoumání, které vezme v úvahu také zkušenosti získané v jiných členských státech nebo kdekoli jinde, povede k závěru, že tato repatriace účinně přispívá k obnově příznivého stavu těchto druhů z hlediska jejich ochrany a že bude

provedena

teprve

po

náležité

Článek 22 je realizací článku 11.2a Bernské úmluvy.

9

konzultaci

s

dotčenou

veřejností;


Principy záchranných programů Za nejvhodnější přístup při ochraně biodiverzity jsou z hlediska účinnosti považovány péče o ekosystémy a o biotopy. V některých případech však tento přístup není dostatečný, zvláště při snaze o záchranu mizejícího nebo navrácení vymizelého druhu. Vhodným řešením v tomto případě může být realizace záchranného programu/programů péče nebo akčního plánu (dále jen záchranného programu) pro příslušný druh. Záchranné programy jsou běžně užívaným a stále oblíbenějším nástrojem ochrany přírody. První aktivity, které je možno označit tímto termínem, probíhaly již v polovině 19. století (např. translokace tetřeva hlušce Tetrao urogallus ze Sibiře do Skotska). Počet záchranných programů se postupně zvyšoval a od 70. let minulého století probíhá na tomto poli exponenciální rozvoj. Z prvních projektů spočívajících většinou pouze v manipulaci s jedinci dotčeného druhu se v průběhu doby stávaly záchranné programy stále komplexnějšími projekty, založené na detailním poznání bionomie druhu a nejmodernějších poznatcích ochranářské biologie. Záchranné programy jsou v dnešní době chápány jako soubor všech opatření nezbytných ke znovuvytvoření dlouhodobě životaschopné populace příslušného druhu. Za základní opatření pro dosažení tohoto cíle je většinou považováno vypouštění jedinců druhu do volné přírody. Vypouštění jedinci mohou pocházet buď z odchovu v lidské péči nebo jsou na místa vypuštění přesunováni volně žijící jedinci z jiných oblastí výskytu druhu – tzv. translokace. Cílem vypouštění může být: vytvoření (znovuobnovení) populace druhu v místech historického areálu, odkud druh vymizel – tzv. repatriace, zvýšení početnosti určité populace a tím snížení pravděpodobnosti jejího vyhynutí – tzv. posilování populací, vytvoření nové populace druhu mimo jeho historický areál, v případě, že není vhodná alternativa v místě původního areálu – tzv. introdukce. Moderní záchranné programy kombinují ex situ (záchranné chovy a vypouštění) s in situ ochranou. Základem ochrany in situ je ochrana biotopů dotčeného druhu. Zajištění dostatečné rozlohy biotopů v odpovídající kvalitě je klíčovou podmínkou každého záchranného programu. Vedle péče o biotopy se realizují další opatření, jako například příprava míst rozmnožování, umělé přikrmování apod. Nezbytnou podmínkou přípravy záchranného programu je dostatek aktuálních informací o biologii daného druhu, rozšíření a příčinách ohrožení. Každý záchranný program musí mít stanovené konkrétní měřitelné cíle a kritéria pro hodnocení úspěšnosti programu. Nezbytnou součástí záchranných programů je důkladný monitoring, před, v průběhu i po ukončení realizace naplánovaných opatření. Standardní součástí záchranných programů jsou studie proveditelnosti (feasibility study) navržených opatření a kvantitativní modely životaschopnosti populace (Population Viability Analysis, PVA, více např. http://www.cbsg.org/reports/phva.scd), které napomáhají při výběru nejvhodnějších opatření péče. Pomocí PVA se dále vyhodnocují početnost a složení skupin vypouštěných jedinců, vliv odebírání části jedinců na vývoj zdrojové populace apod.

10


Pro plánování vypouštění jedinců daného druhu do přírody vypracovala odborná pracovní skupina Komise pro přežití druhů (Species Survival Commission) působící v rámci Světového svazu ochrany přírody Doporučení pro repatriace (IUCN 1998). Zvyšující se množství dosud realizovaných záchranných programů umožňuje první pokusy o objektivní zhodnocení jejich celkové úspěšnosti. Recentní posouzení publikovaných výsledků záchranných programů živočichů zpracovali FISCHER et LINDENMAYER (2000). Autoři hodnotili více než 180 projektů zaměřených na repatriace, posilování populací a translokace. Introdukce nebyly hodnoceny. Za úspěšné bylo označeno 26 % projektů, 27 % bylo neúspěšných, u zbývajících 47 % projektů byl výsledek v době jejich publikování nejistý. Autoři uvádějí, že poměr úspěšných projektů je ve skutečnosti nižší, protože autoři mají tendenci publikovat spíše úspěšné projekty. Vyšší úspěšnost byla zjištěna u projektů, u nichž pocházeli vypouštění jedinci daného druhu z volné přírody, bylo vypuštěno velké množství jedinců (více než 100) a důvody předchozího úbytku druhu byly odstraněny. Zcela neúspěšné byly translokace prováděné za účelem řešení konfliktu lidí s určitým druhem (velké šelmy apod.). Zcela výjimečně byly publikovány náklady na realizaci záchranných programů, z dostupných údajů však vyplývá enormní finanční náročnost tohoto nástroje ochrany přírody. Například roční výdaje na repatriaci kondora kalifornského (Gymnogyps californianus) jsou odhadovány ve výši jednoho milionu amerických dolarů (COHN 1993), náklady na repatriaci lvíčků (Leonthopithecus rosalia) byly vyčísleny na 22 tisíc dolarů na přeživšího jedince (KLEIMAN et al. 1991) a repatriace vlka (Canis lupus) během osmiletého projektu na dvou lokalitách v Severní Americe si vyžádala asi 6,7 milionu dolarů (BANGS et FRITTS 1996). V polovině 90. let 20. století zadal Stálý výbor Bernské úmluvy vypracování studie věnované problematice záchranných programů (MACHADO l.c.). Autor zevrubně popsal legislativní rámce přípravy a realizace záchranných programů na globální a evropské úrovni a ve vybraných státech s bohatou tradicí na tomto poli. Dále hodnotí některé stávající záchranné programy (například akční plány IUCN, plány na obnovu druhů připravované v USA na základě zákona o ohrožených druzích, Endangered Species Act apod.) a představuje zásady pro přípravu záchranných programů. Nejdůležitější závěry hodnocení jsou: Integrovaná péče o ekosystémy a ochrana biotopů mají pro ochranu biodiverzity větší význam než úsilí zaměřené na jednotlivé druhy. Záchranné programy by proto měly být co do počtu omezené a měly by být uskutečňovány jen v kritických případech. Obnovou druhů se rozumí příprava a naplňování (praktická aplikace) opatření, zaměřených pouze na druhy ohrožené vyhubením nebo vyhynutím. Proto by měla být jasně odlišena od všeobecné druhové ochrany a obecných opatření péče o přírodu. Proces

obnovy druhů

může být podstatně usnadněn, je-li daný program

zajištěn

specializovanými vládními institucemi a existuje-li v daném státě legislativa, která poskytuje zákonný rámec pro ochranu druhů a nezbytné nástroje pro realizaci daných opatření. V mezinárodním měřítku se v obnově druhů mohou dobře uplatnit mezinárodní nevládní organizace a sekretariáty mezinárodních mnohostranných úmluv s působností na úrovni nižší

11


než je celosvětová (např. kontinenty či jejich části): mohou posuzovat stav druhů, jejichž areál zahrnuje více států, mohou navrhovat smysluplná opatření, koordinovat programy a sledovat jejich výsledky v globálním měřítku. Akční plány pro druhy s velkým areálem by měly vždy být posuzovány odborníky a zainteresovanými stranami z co největšího množství států. Vlády by měly prosazovat, aby byl legislativně stanoven ochranný statut co nejvíce druhů dané země. Zařazení jakéhokoli druhu do oficiálního seznamu ohrožených druhů by mělo vždy předcházet pečlivé zhodnocení stavu daného druhu z biologického hlediska. Doporučuje se použít nový systém kategorizace IUCN - Světového svazu ochrany přírody. Proces navrhování druhů pro zařazení do oficiálních seznamů by měl být otevřený univerzitám a všem zainteresovaným skupinám či jednotlivcům, samozřejmě s ohledem na to, že tyto návrhy je nutno příslušně dokumentovat a zdůvodnit. Měla by být stanovena jasná výběrová kritéria, aby seznam druhů určených pro obnovu nepřesáhl reálné meze. Vysokou prioritu v tomto procesu by měly mít, vzhledem k jejich přímému přínosu pro ochranu, tzv. deštníkové druhy (umbrella species). Upřednostněny by také měly být endemické druhy (princip odpovědnosti za endemické druhy, Endemism Responsibility Principle). V případě druhů, které mají stejnou biologii nebo jejichž ochranu je možno řešit současně, je vhodnější vícedruhová obnova nežli opatření zaměřená na jednotlivé druhy. Při ochraně a obnově víceméně sedentárních druhů bezobratlých, jakými jsou měkkýši a některý hmyz, je zřejmě účinnější přístup založený na ochraně celých společenstev. V těchto případech je vhodná zejména kombinovaná strategie pro rostliny a bezobratlé. Na přípravě záchranných programů by se měli podílet lidé mající zkušenosti s praktickou ochranou přírody a péče o ni, aby bylo možno předem se vyhnout příliš vědeckým a nerealistickým představám. Při přípravě záchranných programů by měla být umožněna účast veřejnosti, přinejmenším tam, kde se předpokládá, že přijatá opatření budou mít socio-ekonomický dopad. Má-li mít příprava záchranných programů co největší šanci na úspěch, musí být založena na nejmodernějších principech a postupech. Kvantitativní modely, které vyžadují velké množství dat, by však měly být používány uvážlivě, aby nezůstalo jen u nikdy nekončícího výzkumu. Výsledek by měl být kompromisem mezi požadavkem větší důkladnosti při plánování a potřebou dosáhnout výsledků v co nejkratším čase. Záchranné programy by měly mít přesně stanovené hlavní cíle, aby mohl být snadněji sledován postup obnovy. Opatření směřující k dosažení těchto cílů by měla být upřednostňována před přístupem „udělat za každou cenu všechno". Záchranná opatření by měla být zaměřena především na ochranu a stabilizaci existující populace a teprve v druhé řadě na obnovu historického rozšíření druhu a na propojení izolovaných populací. V tomto smyslu by měly být zvažovány případné repatriace.

12


Zásadní součástí záchranných programů je monitoring. Měl by být plánován a zahrnut do rozpočtu, jakožto výzkum sloužící ke sledování výsledků realizace záchranných programů. Závěrečná zpráva by měla vždy vycházet z důkladného monitoringu. Je lepší připravit flexibilní a všeobecné programy na vzdělávání veřejnosti v otázce ohrožených druhů, nežli vytvářet speciální osvětu pro každý záchranný program. Pokud ovšem obnova daného druhu vyžaduje zvláštní podporu veřejnosti nebo se střetává s jejím odporem, je nutno uspořádat cílenou kampaň na zvýšení veřejné informovanosti. Plány na obnovu, které jsou záležitostí mnoha zainteresovaných stran, by měly mít vyváženou koordinační strukturu. Mělo by být přesně stanoveno, kdo je primárně zodpovědným partnerem. Plány a projekty na obnovu musí být financovány přímo, mají-li být skutečně realizovány. Odhady nákladů by měly být stanoveny odpovědně a měly by odrážet priority. Případné náklady na výkup pozemků by měly být v rozpočtu uvedeny samostatně. Úspěch obnovy je velmi závislý na profesionální a organizační úrovni. Tato doporučení se stala základem pro doporučení Stálého výboru Bernské úmluvy č. 59 (1997) pro přípravu a realizaci záchranných programů volně žijících živočichů. Jedním ze základních doporučení pro přípravu záchranných programů je provedení velmi pečlivého výběru druhů, pro které budou programy připraveny, neboť jejich příliš vysoký počet může být kontraproduktivní. Základní posouzení míry ohrožení jednotlivých druhů a potažmo kandidátů na záchranné programy představují červené seznamy ohrožených druhů. Většina červených seznamů je v současnosti připravována na základě kritérií IUCN - Světového svazu ochrany přírody (PLESNÍK 2003). Tato kritéria jsou do značné míry kvantitativní a velmi náročná na kvalitu vstupních dat. Zejména v případě, že jsou tato kritéria přímo aplikována na geopoliticky vymezené území (například stát) a nejsou provedeny korekce pro použití kritérií na nižší úrovni než je celosvětová (PLESNÍK et al. 2003), může docházet k určitým zkreslením. Mezi kriticky ohrožené, ohrožené nebo zranitelné se tak mohou dostat i druhy, pro něž jsou málo početné populace, vyskytující se na velké plošy životní strategií a nemusí být nutně ohroženy vyhubením či vyhynutím. Pro vlastní výběr druhů pro záchranné programy bylo navrženo několik přístupů. Jedním z možných postupů je tzv. index obnovy (MACHADO l.c.), kdy jsou různým parametrům přiděleny body. Druhy jsou poté seřazeny sestupně podle dosaženého součtu. Příklad indexu obnovy udává následující tabulka:

13


Parametr

Body

Stupeň ohrožení (EN / CR)

2-3

Poddruh / druh

0,5 - 1

Deštníkový druh

1-2

Klíčový druh

1

Populární druh

0.5

Stupeň endemismu (druh / rod)

1 – 1,5

Vysoká pravděpodobnost úspěchu

1

Vysoce konfliktní druh

-0,5

V praxi byl obdobný přístup využit např. v Maďarsku při stanovení ochranářských priorit obratlovců (BÁLDI et al. 2001). Velice propracovaný postup pro zařazování druhů do seznamu byl vypracován v USA (tzv. listing a species). Základním dokumentem pro ochranu ohrožených druhů zde tvoří zákon o ohrožených druzích (Endangered Species Act, ESA) přijatý v roce 1973. Zákon ukládá všeobecnou povinnost všem federálním institucím řídit se uvedenými ustanoveními, přičemž primární a přímo zodpovědnou agenturou je Správa Spojených států pro ryby, planě rostoucí rostliny a volně žijící živočichy (Fish and Wildlife Service), pro mořské druhy pak Národní správa pro mořský rybolov (National Marine Fisheries Service). Spolupracujícími orgány na úrovni jednotlivých států jsou instituce hrazené ze státních prostředků, univerzity a nevládní organizace, pro něž však ustanovení ESA nejsou závazná. ESA identifikuje druhy, které jsou ohroženy vyhubením nebo vyhynutím a u kterých je nutno uskutečnit opatření na omezení škodlivých vlivů a zajistit realizaci záchranných programů. Hlavní stadia tohoto procesu jsou: 1

2

1. zařadit daný druh do seznamu ohrožených druhů 3

2. určit kritický biotop pro přežití tohoto druhu (což automaticky předpokládá podniknout opatření na ochranu biotopu)

1

Zákon o ohrožených druzích se vztahuje i na poddruhy a v některých případech na odlišné části celostátní

populace určitého druhu nebo poddruhu, tj. ohrožené nebo potenciálně ohrožené populace. 2

Jsou zde rozlišovány dvě kategorie ohrožených druhů: threatened a endangered, přičemž "endangered" je

takový druh, který je ohrožen vyhynutím, "threatened" je druh, který se v dohledné budoucnosti stane ohroženým ve smyslu „endangered“. 3

"Kritický biotop" je definován jako minimální plocha, která poskytuje danému druhu zdroje nutné pro přežití.

14


3. zahájit okamžitou ochranu a zajistit zákaz činností, které by daný druh dále ohrožovaly 4. zajistit přípravu a implementaci plánu na obnovu daného druhu 5. pokud je populace daného druhu navrácena do životaschopného stavu, vyřadit druh ze seznamu. Zařazování druhů do Federálního registru a jeho důsledky jsou kontroverzním tématem, které vyvolalo nutnost posledních dodatků k zákonu. V současnosti proto zařazování druhů do seznamů představuje velmi podrobný proces, který zahrnuje přísná výběrová kritéria, požadavek předložení výsledků výzkumu, období, ve kterém se může k danému problému vyjádřit veřejnost apod. Iniciativa může vycházet z jakékoli strany (včetně fyzických osob), ale návrh musí být patřičně dokumentován (USFWS 1983, RESTANI et MARZLUFF 2002).

15


Záchranné programy v České republice: Institut záchranných programů byl do právního řádu ČR zaveden § 52 zákona č.114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, který říká: „K ochraně zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů zajišťují všechny orgány ochrany přírody záchranné programy s cílem vytvořit podmínky umožňující takové posílení populací těchto druhů, které by vedlo ke snížení stupně jejich ohrožení. Záchranné programy spočívají v návrhu a uskutečňování zvláštních režimů řízeného vývoje, jakými jsou záchranné chovy, introdukce, reintrodukce, záchranné přenosy a jiné přístupné metody vhodné k dosažení sledovaného cíle.“ Vytvoření legislativního rámce pro záchranné programy je vnímáno jako nezbytná podmínka pro zajištění účinné ochrany nejvíce ohrožených druhů (např. MACHADO l.c.). Druhým předpokladem je určení státní instituce, která má na starosti koordinaci přípravy a realizace záchranných programů a zodpovídá za jejich odbornou úroveň. Na realizaci záchranných programů se samozřejmě podílejí (často rozhodující měrou) i soukromé osoby nebo nevládní organizace, zodpovědnost za ochranu druhů a obecněji biodiverzity však má stát. Propracovanou legislativu, která řeší druhovou ochranu a obnovu druhů, má k dispozici pouze několik států (např. USA, Austrálie, Finsko, Španělsko), v jiných státech se připravuje, ve většině zemí však politický a legislativní rámec pro obnovu druhů zcela chybí. V tomto ohledu bylo legislativní zakotvení záchranných programů v zákoně č.114/1992 Sb. velmi pokrokovým krokem. Kompetenci k zajištění záchranných programů pro kriticky a silně ohrožené druhy svěřili zákonodárci Ministerstvu životního prostředí. Ustanovení zákona však neobsahuje zmocnění pro vydání obecně závazného právního předpisu, který by tuto problematiku podrobně rozpracoval a stanovil pravidla pro přípravu a realizaci záchranných programů. První záchranné programy odpovídající ustanovení zákona připravilo MŽP v roce 1998. Ve Věstníku MŽP byl pod číslem ZP03/98 zveřejněn Metodický pokyn Ministerstva životního prostředí k provedení záchranného programu rysa ostrovida a pod číslem ZP15/98 bylo publikováno sdělení odboru ochrany lesa a odboru ochrany přírody MŽP o schválení Záchranného programu kriticky ohroženého druhu živočicha tetřeva hlušce v České republice. V roce 2000 schválilo MŽP záchranný program pro perlorodku říční (Margaritifera margaritifera). Tři schválené programy se výrazně liší v navržených opatřeních a detailností zpracování. Záchranný program rysa ostrovida Lynx lynx (byl ukončen v roce 2000) spočíval v rozčlenění území České republiky do tří zón s různým režimem managementu rysí populace. Smyslem zonace bylo umožnit myslivecké veřejnosti regulované využívání tohoto druhu a předejít tak vysoké mortalitě rysů v důsledku ilegálního lovu. Záchranný program tetřeva hlušce schválený na období 1998–2007 si klade za cíl prostřednictvím repatriací posílit či znovuvytvořit populace tetřevů ve vytipovaných oblastech. Chov v lidské péči a vypouštění tetřevů je v podstatě jediným typem opatření tohoto programu.

16


Nejkomplexněji pojatým projektem je záchranný program perlorodky říční. Program je velmi kvalitně podložen detailními znalostmi autekologie druhu, znalostí lokalit výskytu, příčin ohrožení atd. Cílem programu je na základě různých opatření (včetně repatriací) zajistit životaschopnost populací perlorodky ve vybraných lokalitách, vždy však až po realizaci opatření, které odstraní příčiny ohrožení v jednotlivých povodích. Všechny tyto záchranné programy byly oficiálně schváleny Ministerstvem životního prostředí (i když různou formou) a realizace je (byla) koordinována tzv. poradním sborem. Posledním záchranným programem (ZP), který je řešen na celostátní úrovni a je centrálně koordinován státní ochranou přírody, je ZP sokola stěhovavého a raroha velkého. Záchranný program nebyl oficiálně schválen MŽP. Koordinaci realizace programu zajišťuje poradní sbor jmenovaným ředitelem AOPK ČR. Opatření programu se postupně posouvají od repatriací, prováděných dříve, k důslednému monitoringu obou druhů, přípravě a ochraně hnízdišť apod. Kromě výše uvedených záchranných programů probíhala, probíhá nebo je ve stadiu přípravy celá řada projektů nejrůznější povahy, rozsahu a organizačního a finančního zajištění. Jsou zaměřené na aktivní podporu živočišných druhů a autory jsou často nazývané záchrannými programy přesto, že nesplňují obecně doporučovaná pravidla pro přípravu záchranných programů. Mnoho těchto projektů není z odborného hlediska kvalitně připraveno a oponováno a zvláště v případě manipulací s jedinci mohou tyto aktivity vést k nežádoucím výsledkům. Část projektů nemá ochranářské a biologické opodstatnění a z hlediska zachování dotčených druhů na území ČR je jejich realizace zbytečná. Tyto projekty jsou motivovány spíše osobními vazbami autorů projektu k dotčenému druhu a konkrétnímu regionu, kde je projekt realizován. Finančními zdroji záchranných programů živočichů v České republice je většinou státní rozpočet, odkud jsou prostředky čerpány různými způsoby. Objemově nejvýznamnější jsou krajinotvorné programy Ministerstva životního prostředí (hlavně Program péče o krajinu, méně potom Program revitalizace říčních systémů) a dotace nestátním neziskovým organizacím. Ve Státním fondu životního prostředí vznikl speciální dotační titul v rámci Programu péče o životní prostředí určený přímo na realizaci schválených záchranných programů organismů (titul 3.1.7). Do prosinci 2004 byly z tohoto titulu čerpány finanční prostředky na tato opatření:

Výše dotace Rok

Žadatel

Název akce (v tis. Kč)

Správa NP a CHKO

Posilování populace tetřeva hlušce v NP

Šumava

Šumava

1999

Správa KRNAP

Záchranný program tetřeva hlušce

2000

AOPK ČR

1998

Realizace

záchranného

perlorodky říční

17

programu

1 200 331 1 314


2000

Správa KRNAP

Záchranný program tetřeva hlušce

700

2001

Městské lesy Domažlice

Návrat tetřeva do lokality Čerchova

280

2002



280

2003



294

Hlavními problémy v problematice záchranných programů živočichů v ČR jsou: chybějící stanovení jasných pravidel pro přípravu a realizaci záchranných programů neexistence stanovených priorit roztříštěnost realizovaných projektů na ochranu druhů volně žijících živočichů nedostatečná odborná příprava a realizace záchranných programů Z hlediska stanovení priorit se začíná situace měnit v souvislosti s koncepcemi ochrany přírody, které v návaznosti na §77a zákona č.114/1992, o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, připravují jednotlivé kraje. Koncepce se kromě jiných otázek zabývají také problematikou ochrany ohrožených druhů, včetně záchranných programů. Výběr druhů, pro něž kraje připravují a realizují záchranné programy, by měl odrážet specifika a potřeby jednotlivých regionů. Mimoto by se však krajské instituce měly podílet na přípravě a realizaci záchranných programů garantovaných Ministerstvem životního prostředí určených nejvíce ohroženým druhům. Spolupráce MŽP s krajskými úřady je nezbytnou podmínkou pro úspěšnou realizaci těchto záchranných programů.

18


Vlastní koncepce záchranných programů živočichů Tato koncepce se zabývá druhy volně žijících živočichů ohroženými vyhubením nebo vyhynutím v České republice, dále druhy mimořádně významnými z hlediska ochrany přírody a zároveň konfliktními z hlediska hospodářských zájmů člověka a druhy, u kterých povinnost aktivní ochrany vyplývá ze závazků mezinárodního práva, k nimž ČR přistoupila. Tato koncepce nevylučuje vznik jiných koncepcí, strategií či programů zejména na regionální úrovni (např. krajské koncepce) a současně nezabraňuje přípravě a realizaci konkrétních projektů pro další druhy živočichů v případě, že budou prováděny v souladu s platnými legislativními normami a budou odborně zdůvodněné. Pro potřeby této koncepce jsou prioritní druhy rozděleny do čtyř skupin s rozdílným režimem výběru druhů a charakterem opatření připravovaných a realizovaných v jejich prospěch. Skupina „Záchranné programy“ - do této skupiny jsou řazeny druhy s velmi vysokým rizikem vyhynutí v příštích 20 letech a druhy vyhubené nebo vyhynulé. Nezbytnou podmínkou pro zařazení druhu je posouzení jeho významnosti z hlediska fauny ČR (případně v rámci Evropy) a reálnosti obnovení populace. Opatření v záchranném programu směřují všemi prostředky ke splnění vytyčených cílů, součástí programu často bývá manipulace s jedinci daného druhu. Skupina je z výše uvedených zvláště významná. Skupina „Záchranné programy-programy péče“ zahrnuje druhy, u nichž je riziko vymizení (extinkce) nižší než u první skupiny. Hlavní náplní programu je „udržovací péče o druh“. Manipulace

s jedinci

je

realizována

výjimečně,

většinou

netvoří

významnou

část

managementového plánu. Do skupiny „Nedostatečně známé druhy“ jsou řazeny druhy ochranářsky velmi významné s nedostatečně známou bionomií a rozšířením nebo příčinami ohrožení, jejichž znalost je nezbytná pro plánování konkrétních ochranářských opatření. Tyto druhy by měly být objektem intenzivního vědeckého výzkumu. Skupinu „Nadnárodní managementové plány“ tvoří druhy, pro něž jsou připravovány projekty v mezinárodním měřítku a ČR je jedním z dotčených států. U každé skupiny je uvedena její charakteristika, kritéria pro zařazování druhů do skupiny a seznam vybraných druhů s odůvodněním. U skupin záchranné programy a záchranné programy-programy péče jsou dále uvedena pravidla pro přípravu a realizaci programů, stanovení pravidel činnosti poradních sborů a osnova pro zpracování záchranných programů a záchranných programů-programů péče.

19


Skupina 1. - Záchranné programy Charakteristika skupiny Záchranné programy se připravují pro: 1) druhy, u kterých hrozí velmi vysoké riziko vyhubení nebo vyhynutí v České republice v příštích 20 letech, pokud nebude neodkladně zahájena realizace nápravných opatření. Při posuzování míry rizika extinkce je vhodné přihlížet k výsledkům hodnocení analýzy životaschopnosti populace (Population Viability Analysis, PVA). V případě nedostatku dat nutných k provedení PVA se vychází z „úsudku nejlepšího znalce“. V těchto případech by práce při přípravě záchranného programu měly směřovat k získání dat tak, aby mohla být PVA provedena, neboť je jedním ze základních nástrojů pro plánování managementových opatření na podporu druhu. Při posuzování rizika extinkce je nutno vzít do úvahy vedle časových údajů (populační trendy) i prostorové uspořádání populací, na základě současných znalostí prostorové ekologie. 2) druhy na území České republiky v současnosti vyhubené či vyhynulé, které splňují podmínky pro úspěšnou repatriaci. Stanoviště pro repatriaci vymizelého druhu musí být optimální a v dostatečném rozsahu pro udržení životaschopné populace druhu. Faktory, které vedly k vymizení druhu, musí být odstraněny. Zařazením druhu do skupiny vzniká povinnost připravit a realizovat komplexní záchranný program, který bude směřovat k dlouhodobému obnovení životaschopné populace druhu. Z tohoto hlediska je nutné výběr kandidátů pro tuto skupinu pečlivě zvážit. Zvláště by mělo být detailně zhodnoceno, zda je daný taxon významný z hlediska území ČR (neprioritní jsou málo početné druhy, pro něž představuje ČR okraj areálu a které jsou v rámci svého areálu hojné, přičemž se okraj areálu může přirozeně posouvat) a zda je záchranný program odborně, finančně a personálně proveditelný. Význam druhu z hlediska České republiky by měl být posouzen kritérii pro výběr prioritních druhů (viz níže). Příprava záchranného programu je založena na odborné bázi za využití moderních poznatků ochranářské biologie, vědy o životním prostředí a dalších vědních disciplin, včetně ekonomických a společenských. Komplexnost projektu by měla být zajištěna použitím závazné osnovy pro vypracování záchranného

programu.

Realizace

programu

je

řízena

poradním

sborem

složeným

ze

zainteresovaných osob (pracovníci státní ochrany přírody, nevládní organizace, dle potřeby ostatní resorty – Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo obrany apod., vlastníci a nájemci pozemků, samospráva, důležité hospodařící subjekty, zástupci akademické obce).

Kritéria výběru taxonů pro záchranné programy Výběr, popř. pořadí vhodných kandidátů pro realizaci záchranných opatření je jedním z nejvíce diskutovaných problémů. V zahraniční literatuře (např. USFWS l.c., LUNNEY et al. 1996, MACHADO l.c., BÁLDI et al. l.c., RESTANI et MARZLUFF l.c., KELLER et BOLLMANN 2004) je zmíněna možnost bodového

20


hodnocení ekologických nároků druhů, stupně jejich ohrožení, interakcí s dalšími složkami přírodního prostředí a člověkem a dalších ukazatelů. Ačkoli se tato metoda jeví jako nejméně ovlivnitelná subjektivním hodnocením navrhovatele, je v praxi do značné míry nepoužitelná. Systém založený na nízkém počtu hodnocených kritérií není pro účely výběru priorit pro záchranné programy dostatečně citlivý, detailní systém jaký byl například použit v Maďarsku (BÁLDI et al. l.c.) je velice náročný na dostatek kvalitních dat, která pro řadu taxonů nejsou k dispozici a dochází ke zvýhodňování více poznaných taxonů (např. obratlovci). Protože obdobné klasifikace vycházejí z klasické booleovské logiky pravda – nepravda (ano – ne), nedokáží např. odlišit, zda nula pro určitý druh v kategorii endemický taxon znamená, že druh není pro hodnocenou oblast endemitem nebo zda je hodnocení výsledkem našich omezených znalostí o rozšíření taxonu. Navíc se některé z hodnocených kritérií částečně překrývají. Pro výběr prioritních zvláště chráněných druhů z kategorií kriticky ohrožený a silně ohrožený vyhlášky č. 395/1992 Sb., pro něž je nezbytné realizovat záchranný program, byla navržena vlastní výběrová kritéria. Níže uvedené podmínky byly sestaveny s přihlédnutím ke geografické poloze ČR, společensko-politickým změnám v průběhu minulých desetiletí (a z nich vyplývajících důsledků pro přírodní prostředí), nízkému zastoupení endemických druhů a analýzy dostupných faunistických a kvantitativních dat uvažovaných kandidátů. Taxon, který je adeptem pro záchranný program, musí splňovat kritéria v celém rozsahu. Kritéria: 1. Druh je v ČR aktuálně ohrožen, tj. v červených seznamech ČR je zařazen v kategorii kriticky ohrožený/ohrožený 2. Druh je do červeného seznamu zařazen z důvodu pozorovaného nebo předpokládaného úbytku 4 početnosti nebo zmenšování areálu 3. Druh v ČR není na okraji areálu. Pokud ano, musí být ohrožený v rámci areálu rozšíření, u široce 5 rozšířených druhů je posuzována relevantní nižší taxonomická jednotka 4. V minulosti prokazatelně existovala v ČR stálá životaschopná populace druhu 5. Příčiny ohrožení jsou odstranitelné, tj.: 6 5.1. příčiny ohrožení působí intenzivně na území ČR 7 5.2. odstranění příčin je reálné z hlediska technického, finančního a personálního

4

Některé druhy jsou řazeny do červených seznamů z důvodu málo početných populací vázaných na specifické,

plošně limitované typy biotopů (např. vysokohorské bezlesí), dlouhodobě však nevykazují výraznější změny početnosti. Tyto druhy nejsou adepty pro záchranné programy, jejich ochrana musí být založena na legislativní bázi (individuální ochrana jedinců a důsledná ochrana stanovišť) a pravidelném monitoringu stavu, změn a vývojových trendů jejich populací. 5 Pokud je taxon na území ČR vzácný a současně na hranici areálu rozšíření, přičemž v jiných částech areálu je početný, není prioritním druhem druhové ochrany ČR. Výjimku tvoří druhy, které jsou vzácné i v podstatné části areálu rozšíření, nebo je populace na území ČR zvláště významná z taxonomického hlediska nebo jiných důvodů. U druhů rozšířených na rozsáhlých oblastech (např. palearktický typ rozšíření) je možné posuzovat nižší taxonomickou jednotku, např. poddruh nebo i lokální populaci. 6 U stěhovavých druhů živočichů (zejména ptáků) mohou působit hlavní příčiny ohrožení druhu mimo území ČR, např. v průběhu migrací nebo na zimovištích. Tyto příčiny není možné řešením záchranného programu v ČR odstranit, pravděpodobnost úspěchu ZP je výrazně snížena.

21

Koncepce záchranných programů kriticky a silně ohrožených druhů živočichů 8

5.3. ekologické nároky druhu a jeho biologie jsou dostatečně známé 6. Charakter příčin ohrožení je takový, že je lze odstranit pouze rozsáhlými, centrálně 9 koordinovanými, aktivními, druhově specifickými opatřeními NEBO: 1. Druh je v ČR vyhynulý (v červeném seznamu je uveden v kategoriích vyhynulý nebo vyhubený/ vyhynulý nebo vyhubený na území ČR) 2. Druh byl vyhubený v souvislosti s přímými zásahy člověka (přímé pronásledování, znemožnění 10 migrace, změny biotopů apod.) 3. V minulosti v ČR prokazatelně existovala stálá životaschopná populace druhu. 11 4. Příčiny, které vedly k vyhubení druhu jsou odstraněné , nebo je reálné je rychle odstranit. 5. Původní biotopy jsou v současnosti vhodné pro existenci druhu a jejich rozsah umožňuje vytvoření 12 stabilní populace , nebo je reálné je rychle obnovit.

Z uvedených bodů vyplývá, že mezi aktuální kandidáty mohou být zařazeny zejména ty druhy, u nichž je soubor poznatků o ekologických nárocích, příčinách ohrožení a úbytku na vysoké odborné úrovni. Splnění všech podmínek pro výběr druhu pomůže částečně omezit nebezpečí, že záchranný program bude probíhat spíše jako experiment s předem těžko předvídatelným výsledkem.

7 Znovuvytvoření populace určitého druhu by mohlo vyžadovat neúměrné náklady, např. na vytvoření biotopu, který v důsledku změny hospodaření vymizel. Realizace některých záchranných programů může být limitována také nedostatkem personálních kapacit, zejména v případě, kdy součástí ZP je aplikovaný výzkum, jehož výsledky určují další směřování ZP. 8 Hlavní náplní ZP jsou konkrétní opatření na podporu druhu, nikoli pouze výzkum! Vlastní zjištění příčin ohrožení musí předcházet návrhu ZP. 9 Ochrana druhu vyžaduje rozsáhlé nebo komplikované změny obhospodařování krajiny, legislativní změny, změny územních plánů apod. 10 Obnova druhu, který vymizel v důsledku velkoplošných změn stanovišť nebo dokonce z neznámých příčin, má velice nízkou pravděpodobnost úspěchu. Případné znovuobnovení populace vymizelých druhů by mělo být realizováno pouze ve specifických případech, kdy druh vymizel vlivem technických zásahů (vylovení, znemožnění migrací apod.) a kdy zůstaly ostatní životní podmínky druhu zachovány (stanoviště, potravní zdroje apod.) 11 Např. došlo ke změně postoje veřejnosti k lovu určitých druhů, migrační překážky jsou odstraněny apod. 12 Viz poznámka č. 7.

22


Seznam druhů pro záchranné programy Savci Sysel obecný

Spermophilus citellus

Tetřev hlušec

Tetrao urogallus

Tetřívek obecný

Tetrao tetrix

Drop velký

Otis tarda

Sokol stěhovavý

Falco peregrinus

Raroh velký

Falco cherrug

Losos obecný

Salmo salar

Jasoň červenooký

Parnasius apollo

Jasoň dymnivkový

Parnasius mnemosyne

Hnědásek osikový

Hypodryas maturna

Hnědásek chrastavcový

Euphydryas aurinia

Okáč jílkový

Lopinga achine

Žluťásek barvoměnný

Colias myrmidone

Modrásek černoskvrnný

Maculinea arion

Modrásek černočárný

Pseudophilotes baton

Modrásek ligrusový

Polyommatus damon

Okáč skalní

Chazara briseis

Okáč bělopásný

Hipparchia hermione

Chrobák pečlivý

Copris lunaris

Perlorodka říční

Margaritifera margaritifera

Svinutec tenký

Anisus vorticulus

Ptáci

Ryby

Motýli

Brouci

Měkkýši

23


Odůvodnění zařazení druhů Sysel obecný – Spermophilus citellus Dříve v nižších polohách běžný polní škůdce, od 50. let 20. století započal v českých zemích prudký úbytek početnosti druhu. Klíčovou událostí byla změna přístupu k zemědělskému obhospodařování krajiny a zavádění nových technologií. V období 1990 – 2001 bylo ověřeno 83 lokalit, v současné době (2004) sysel žije pouze na 26 lokalitách, z nichž pouze 7 hostí více než 100 jedinců. Kolonie jsou velice izolované, v rámci mapování pro účely vytváření soustavy chráněných území Natura 2000 byl zjištěn nejen pokles početnosti kolonií, ale dokonce i jejich zánik. V současné době sysel obecný obsazuje netradiční lokality, které splňují jeho základní požadavky na biotop (letiště, golfová hřiště, tábořiště), v zemědělské krajině se vyskytuje pouze ojediněle na jižní Moravě. V souvislosti s politickými změnami po roce 1989 dochází v posledních letech i ke změnám v obhospodařování krajiny (rozvoj pastevectví i v nižších polohách), které by mohly znamenat vytvoření vhodných biotopů a následně zvýšení početnosti druhu. Česká republika leží na západním okraji areálu rozšíření druhu, sysel se zde však vyskytoval na vhodných místech na celém území státu. Současně je ohrožen i v dalších oblastech areálu rozšíření (zejména Slovensko, Rakousko, Maďarsko). Sysel je vlajkovým druhem zemědělských ekosystémů, ve vyhlášce č.315/1992 Sb., k zákonu o ochraně přírody a krajiny je řazen do kategorie kriticky ohrožený (KO), současně je zařazen v přílohách II a IV směrnice o stanovištích a v příloze II Bernské úmluvy. V Červeném seznamu IUCN je hodnocen jako zranitelný (VU) a v Červeném seznamu obratlovců ČR je zařazen mezi kriticky ohrožené druhy (CR). Tetřev hlušec – Tetrao urogallus V České republice se početnost tetřeva trvale snižuje od 40. let 20. století. Nejprve došlo k vymizení z lesních celků ve vnitrozemí, malé izolované populace přežívaly v pohraničních horách. V současnosti V ČR existuje jediná, relativně životaschopná populace na Šumavě, jejíž početnost je odhadována na 100 samců. Další výskyty, představující maximálně několik jedinců, jsou zaznamenávány např. v Beskydech, Jeseníkách nebo ve Slavkovském lese. Pro tento druh byl připraven a schválen záchranný program Ministerstva životního prostředí na období 1998 - 2007. Tetřev hlušec je zvláště chráněným druhem zařazeným do kategorie kriticky ohrožený (KO) podle vyhlášky č. 395/1992 Sb., dále je zařazen do přílohy I směrnice o ptácích a přílohy III Bernské úmluvy. V Červeném seznamu obratlovců ČR je zařazen mezi kriticky ohrožené druhy (CR). Tetřívek obecný – Tetrao tetrix Ústup tetřívka obecného je podobný vymizení tetřeva hlušce. V České republice byl ještě v polovině 20. století hojným druhem i v některých oblastech ve vnitrozemí. Odtud postupně ubýval, až zcela vymizel, jediné přežívající populace tohoto druhu ve vnitrozemí se vyskytují ve vojenských prostorech Libavá a Doupovské hory. Početnější populace se dnes na území ČR vyskytují v Krušných horách, 24


Jizerských horách a Krkonoších. Další populace v současnosti zanikají (Novohradské hory, Boletice, Šumava) nebo recentně zanikly (Slavkovský les, Jeseníky). Příčiny ohrožení jsou zejména strukturální změna zemědělské krajiny a způsoby hospodaření, zarůstání krajiny a nárůst početnosti predátorů. Tetřívek obecný je zvláště chráněným druhem zařazeným vyhláškou č. 395/1992 Sb., a to v kategorii silně ohrožené druhy (SO). Dále je uveden v příloze I směrnice o ptácích a příloze III Bernské úmluvy. V Červeném seznamu obratlovců ČR je tetřívek uveden v kategorii ohrožený (EN). Drop velký – Otis tarda V oblasti Znojemska se do konce 80. let minulého století vyskytovala populace dropa velkého o početnosti cca 40 jedinců. Od té doby postupně její početnost klesala, až zcela zanikla. Poslední prokázané hnízdění dropa velkého z České republiky je datováno do roku 1996. V následujících letech byli pozorováni jednotliví ptáci krátkodobě zaletující z blízké prosperující populace v okolí rakouského města Gratz. Oblast Znojemska bývala součástí širší středoevropské metapopulace dropa velkého, zahrnující vedle České republiky a Rakouska ještě Slovensko a Maďarsko. Příčinou vymizení dropů z území ČR je změna zemědělského hospodaření na tradičních lokalitách na Znojemsku. Drop velký je celosvětově ohroženým druhem (IUCN 2005). Ochrana středoevropské populace dropa velkého může být vzhledem ke značným prostorovým nárokům druhu úspěšná pouze tehdy, pokud bude prováděna koordinovaně ve spolupráci s okolními státy na velkoplošné úrovni. Zajištění těchto podmínek je předmětem aktivity realizované v rámci Bonnské úmluvy – Dohody o ochraně a managementu středoevropské populace dropa velkého, ke které se Česká republika v současné době chystá přistoupit. Drop velký je zvláště chráněným druhem zařazeným podle vyhlášky č.395/1992 Sb. mezi kriticky ohrožené druhy (KO). Je uveden v příloze I směrnice o ptácích a v příloze II Bernské úmluvy. Ve výše uvedeném celosvětovém Červeném seznamu IUCN je řazen mezi zranitelné druhy (VU) a v Červeném seznamu obratlovců ČR je uveden v kategorii Pro území ČR vymizelý (RE). Sokol stěhovavý – Falco peregrinus Sokol stěhovavý prodělal ve dvacátém století na území České republiky výrazné změny početnosti. Až do poloviny století hnízdil pravidelně po celém území státu. Celková početnost populace v tomto období není přesně známá, ale jednalo se o přibližně 50 párů. Od 60. let nastal prudký úbytek početnosti a v průběhu následujících dvaceti let druh z území ČR vymizel, nebo hnízdil zcela výjimečně. Od konce 80. let započal postupný návrat sokola na území našeho státu, zřejmě jako důsledek aktivní ochrany druhu v západní Evropě. V roce 2004 bylo v ČR evidováno již 26 obsazených teritorií sokola. Od poloviny 90. let byly snahy o aktivní pomoc tomuto druhu koordinovány Poradním sborem zřízeným v rámci Záchranného programu sokola stěhovavého a raroha velkého v ČR, který realizovala AOPK ČR. Sokol stěhovavý patří přes stoupající početnost populace k ohroženým druhům avifauny ČR. Hlavní rizikový faktor (masivní používání DDT a PCB) již neovlivňuje populaci tohoto druhu, přesto zde zůstávají další významné ohrožující faktory nevyřešené. Jedná se zejména o rizikové typy hlavic sloupů elektrického vedení a ohrožení hnízdních lokalit (rušení, zarůstání). Sokol stěhovavý je 25


charismatickým druhem, který je v centru zájmu řady zájmových skupin (ornitologové, myslivci, sokolníci), které vyvíjejí samostatné snahy o aktivní pomoc tomuto druhu. Nekoordinované a neodborné zásahy do populace druhu však mohou vést k jejímu dalšímu ohrožení. Sokol stěhovavý je zvláště chráněným druhem zařazeným vyhláškou č.395/1992 Sb. mezi kriticky ohrožené druhy (KO). Je uveden v příloze I směrnice o ptácích a v příloze II Bernské úmluvy. V Červeném seznamu obratlovců ČR je uveden v kategorii kriticky ohrožený (CR). Raroh velký – Falco cherrug Raroh velký hnízdí v ČR na jižní Moravě, výjimečně zahnízdil na severní Moravě. Početnost se v posledních 20 letech udržuje mezi 5-15 páry. Česká republika leží na západním okraji areálu tohoto druhu, a vzhledem k jeho nárokům na prostředí jako stepního druhu nebude početnost na našem území pravděpodobně nikdy příliš vysoká, raroh velký je však velmi ohroženým druhem v celém areálu rozšíření. V průběhu 90. let minulého století byl pro tento druh u nás realizován záchranný program spočívající ve vypouštění uměle odchovaných mláďat, přípravě a ochraně hnízdišť a důsledném monitoringu. V rámci tohoto programu došlo ke stabilizaci populace na jižní Moravě a jejímu mírnému rozšíření západním směrem na Znojemsko. Druh hnízdí vedle lužních lesů v zemědělské krajině, kde si pro vyvádění mláďat vybírá sloupy elektrického vedení, větrolamy a podobně. Bez aktivní pomoci zůstává úspěšnost hnízdění velmi nízká. Těžiště záchranného programu by mělo spočívat v důsledné ochraně hnízdišť a konkrétních hnízd a monitoringu, vypouštění uměle odchovaných jedinců musí být využíváno pouze v ojedinělých případech a za předem jasně stanovených podmínek. Raroh velký je zvláště chráněným druhem zařazeným vyhláškou č. 395/1992 Sb. mezi kriticky ohrožené druhy (KO). Je uveden v příloze I směrnice o ptácích a příloze II Bernské úmluvy. V Červeném seznamu IUCN je zařazen do kategorie ohrožený (EN), v Červeném seznamu obratlovců ČR pak v kategorii kriticky ohrožený (CR). Losos obecný - Salmo salar Historicky se losos obecný na našem území vyskytoval v povodí Labe a Odry, kde probíhal vývoj juvenilních jedinců, kteří následně táhli do moře a vraceli se zpět k rozmnožování. Tento tah ustal po druhé světové válce vlivem znečištění a hlavně znepřístupnění trdlišť výstavbou neprostupných migračních bariér. Poslední záznamy o výskytu pocházejí z roku 1953. Od roku 1995 byly vysazovány ročně statisíce kusů plůdku lososa do řek Polenz a Sebnitz v německém Národním parku Saské Švýcarsko, přičemž první dospělí lososi se do těchto toků vrátili v říjnu 1998. V České republice bylo Český rybářský svaz v roce 1998 přistoupil k mezinárodnímu programu Losos 2000 a začalo vysazování plůdku lososa obecného do povodí řek Kamenice, Ploučnice a Ohře. Na podzim roku 2002 byli v Kamenici na území Národního parku České Švýcarsko odchyceni první dospělí lososi, tah dospělců byl zaznamenán i v letech 2003 a 2004. Úvodní fáze záchranného programu za stávající strategie je plánována do roku 2008. Cílem programu je vybudování líhní na všech tocích, kam je losos vysazován a kde by se měl následně také přirozeně rozmnožovat, čímž by se v dlouhodobém

26


časovém horizontu vytvořil základ stabilních lokálních populací. Dalším cílem je zprůchodnění Labe až do Hradce Králové a obnovení výskytu lososa obecného v Orlici. Losos obecný v současnosti není zvláště chráněným druhem. Je zařazen do příloh II a V směrnice o stanovištích a přílohy III Bernské úmluvy. V Červeném seznamu obratlovců ČR je zařazen mezi kriticky ohrožené druhy (CR). Jasoň červenooký - Parnasius apollo Motýl bezlesých, jen spoře vegetací porostlých skalních stepí, sutí, skal a drolin. Žil od teplých nížin a pahorkatin do hor. Nešlo, jak se dosud traduje, o horského motýla, ale o motýla, který nedokázal přežívat v lese – snad o relikt glaciální studené stepi. Relativně široké rozšíření v 19. století souviselo se všudypřítomnou extenzívní pastvou. Na většině lokalit byl vyhuben vinou intenzifikace zemědělství, zalesňováním či opouštěním krajiny a následnou sukcesí; některé historické lokality, jako hradní vrchy, se doslova ztratily v lese. Repatriaci štramberské populace umožnila přítomnost rozsáhlých vápencových lomů v okolí Štramberku. Po ukončení těžby vznikají na lomových terasách a stěnách bezlesá stanoviště s minimálním půdním profilem a vegetací, kolonizovaná rozchodníky (Sedum sp.), živnými rostlinami motýla. Vedle jasoně tato stanoviště spontánně osídlují i další motýli skal a skalních stepní – jasoň se stává deštníkovým druhem. Repatriovaná populace se ve štramberské oblasti rozmnožuje, spontánně osídlila všechna vhodná stanoviště v okolí. Nástin navrhovaných řešení: pokračování v péči o stanoviště štramberské populace sladit těžební a rekultivační práce v zájmu druhu odtěžené partie lomu Kotouč rekultivovat spontánní rekultivací trvale odlesnit rozsáhlejší partie ochranářsky bezcenných porostů v širší oblasti štramberského krasu, otevřít drobné lomové jámy, zavést management formou extenzívní pastvy (= zvětšení obývatelného území) stav populací trvale monitorovat Jasoň červenooký je zvláště chráněným druhem zařazeným vyhláškou č. 395/1992 Sb. mezi kriticky ohrožené druhy (KO). Dále je uveden v příloze IV směrnice o stanovištích a v příloze II Bernské úmluvy. V Červeném seznamu IUCN je zařazen mezi zranitelné druhy (VU) a v Červeném seznamu bezobratlých ČR v kategorii regionálně vyhynulý nebo vyhubený (EX). Jasoň dymnivkový - Parnasius mnemosyne Druh světlých a řídkých listnatých lesů až lesostepních savan - ve smyslu převažující přirozené vegetace v nižších polohách temperátní střední Evropy: srov. VERA (2000). Ještě počátkem 20. století široce rozšířen díky rozšířenému hospodářskému tvaru nízkých a středních lesů, kde nacházel ideální podmínky. Dramaticky ustoupil: v nížinách vinou převodů výmladkových

lesů na lesy vysoké (či

nepravé kmenoviny), zejména ve vyšších polohách vinou vysazování jehličnatých monokultur. K jeho udržení nestačí chránit přirozené složení dřevinné skladby, nutné je udržet otevřený charakter

27


porostů. Vyhynul v Čechách, drasticky ubylo populací na Moravě; např. na severní Moravě zaniklo přes 70 % populací. Přežívá okolo 15 izolovaných populací či metapopulací, většinou málo početných a ohrožených, leckde byl zatlačen do malých enkláv ekotonového charakteru. Záchranný program předpokládá změnu hospodaření na většině lokalit ve smyslu převodu lesů na střední či nízké lesy. Motýl je zařazen do přílohy IV evropské směrnice o stanovištích. Nástin navrhovaných řešení: pro lokality všech populací přehodnotit lesní hospodaření, resp. péči o lesní zvláště chráněná území Na lokalitách v nížinách a pahorkatinách se rekonstruovat tradiční hospodářské tvary nízkých a středních lesů (dle místních podmínek) pro lokality v podhůří zajistit trvalou síť nabídku pasek a světlin, otevřené průseky a lemy lesních cest kde nejsou, vyhlásit na lokalitách nová nebo rozšířit stávající zvláště chráněná území, jasoň se v obývaných zvláště chráněných území musí stát jedním z hlavních předmětů ochrany Jasoň dymnivkový je zvláště chráněným druhem zařazeným vyhláškou č. 395/1992 Sb. mezi kriticky ohrožené druhy (KO). Dále je uveden v příloze IV směrnice o stanovištích a v příloze II Bernské úmluvy. V Červeném seznamu bezobratlých ČR je uveden v kategorii kriticky ohrožený (CR). Hnědásek osikový - Hypodryas maturna Druh vlhčích světlých a řídkých listnatých lesů (ve smyslu převažující přirozené vegetace v nižších polohách temperátní střední Evropy: srov. VERA l.c.). Ještě počátkem 20. století široce rozšířen díky rozšířenému hospodářskému typu středních lesů, zejména v nivách větších řek (Polabí, Dyje, Morava). Ve středních lesích nacházel ideální podmínky. Dramaticky ustoupil vinou převodů výmladkových lesů na lesy vysoké (či nepravé kmenoviny), případně následkem výsadeb monokultur. K jeho udržení nestačí chránit přirozené složení dřevinné skladby, nutné je udržet otevřený charakter porostů. Vyhynul na Moravě, v Čechách přežívá jediná (meta)populace obývající dva lesy v Polabí. Rozloha obývaného území nepřesahuje 100 hektarů, roční početnost populace se pohybuje okolo 300 jedinců, stávající početnost a styl lesního hospodaření vylučuje její dlouhodobé přežití. Záchranný program předpokládá (a) změnu hospodaření na obsazených lokalitách ve smyslu jejich převodu na střední les a (b) rekonstrukci středních lesů v částech dalších pěti lesních celků v oblasti historického rozšíření v Polabí, následovanou, po posílení početních stavů stávající populace, (c) transfery jedinců na nově vytvořená stanoviště. Cílem je vytvořit v Polabí 4-5 životaschopných metapopulací. Motýl je zařazen do přílohy II a IV směrnice o stanovištích. Nástin navrhovaných řešení: lokalitu současné populace postupně převést na porostní tvar středního lesa s krátkým (20 let) obmýtím spodní etáže, a to v plném rozsahu (přes 100 ha) obdobně převést na střední lesy části Libického luhu, Veltrubského luhu, Chlumeckého lesa a Žehuňské obory, úhrnem asi 500 ha porostů 28


ve všech uvedených lesních celcích udržovat široké průseku a lemy lesních cest kde nejsou, vyhlásit na lokalitách nová nebo rozšířit stávající zvláště chráněná území; pro všechna chráněná území zahrnout do plánů péče (a LHP) rekonstrukci středního lesa; v případě nutností zde zřídit lesy zvláštního určení Hnědásek osikový je zvláště chráněným druhem zařazeným vyhláškou č. 395/1992 Sb. mezi silně ohrožené druhy (SO). Dále je uveden v přílohách II a IV směrnice o stanovištích a v příloze II Bernské úmluvy. V Červeném seznamu IUCN je zařazen v kategorii Taxon, o němž nejsou dostatečné údaje (DD) a v Červeném seznamu bezobratlých ČR v kategorii kriticky ohrožený (CR). Hnědásek chrastavcový Euphydryas aurinia Motýl má vyhraněné stanovištní nároky – obývá oligotrofní podhorské louky s výskytem živné rosltiny, čertkusu lučního (Succisa pratensis), bohatou nabídkou nektaru a s mozaikou vysokostébelných, krátkostébelných a křovinatých mikrostanovišť. Je relativně sedentární, nevzdaluje se z lokalit. Vyhynul na Moravě a v severních Čechách, přežívá pouze v západních Čechách. Většina lokalit zanikla melioracemi, zintenzívněním hospodaření a eutrofizací, prakticky všechny obývané plochy se nacházejí v horních pásmech povodí nebo ochranných pásmech vodních zdrojů. Ohrožuje jej jak příliš intenzívní management, tak absence managementu a zarůstání lokalit. Dramatický ústup pokračuje i v současnosti, během posledních 4 let zanikla čtvrtina populací. Současná pravidla péče o podhorské louky v oblasti výskytu nezajišťují podmínky pro přežití motýla. Zhoubná je druhá (otavní) seč luk, ani první seč nesmí být prováděna celoplošně, v jednom termínu na celých lučních honech. Pastva musí být mnohem extenzívnější, s maximem 0.5 dobytčích jednotek na hektar a plochu paseného pozemku. Záchranný program předpokládá rozšíření specifického managementu vedle vlastních lokalit na jejich širší okolí v zájmu podpory metapopulační dynamiky druhu, a velkorysou revitalizaci potenciálních leč neobsazených lokalit. Motýl je zařazen do přílohy II a IV směrnice o stanovištích. Nástin navrhovaných řešení: vyhlásitzvláště chráněná území na všech lokalitách, zavést zde extenzívní management odpovídající nárokům druhu pro širší oblast výskytu přehodnotit pravidla pro poskytování ekologicko-zemědělských dotací. Požadovat mozaikovou seč všech lučních porostů bez fixního termínu, na vybraných plochách vyloučit druhou (otavní) seč, snížit maximální počty dobytka na pastvinách zahájit velkorysý program revitalizace neosídlených míst tempem 5-10 ha ročně kombinací výše uvedených opatření postupně zvětšit plochu stanovišť na pětinásobek, zlepšení podmínek v jejich širším okolí umožnit migrace jedinců mezi nimi Hnědásek chrastavcový není v současnosti zvláště chráněným druhem. Je uveden v přílohách II a IV směrnice o stanovištích a v příloze II Bernské úmluvy. V Červeném seznamu bezobratlých ČR je klasifikován v kategorii kriticky ohrožený (CR).

29


Okáč jílkový - Lopinga achine Druh světlých a řídkých listnatých lesů (ve smyslu převažující přirozené vegetace v nižších polohách temperátní střední Evropy). Vyžaduje málo eutrofizované bylinné patro, přítomnost málo zarostlých převážně travnatých partií. Ještě počátkem 20. století široce rozšířen díky rozšířenému hospodářskému typu středních lesů, kde nacházel ideální podmínky. Dramaticky ustoupil vinou převodů výmladkových lesů na lesy vysoké (či nepravé kmenoviny), upuštěním od lesní pastvy a zánikem hrabání steliva. K jeho udržení nestačí chránit přirozené složení dřevinné skladby, nutné je udržet otevřený charakter porostů. Vyhynul na Čechách, na Moravě přežívá jediná velmi málopočetná (meta)populace na území Hodonínské doubravy. Stávající početnost populace a styl lesního hospodaření vylučuje její dlouhodobé přežití.

Záchranný program byl navržen, předpokládá (a)

vytvoření sítě permanentních lesních světlin, udržovaných kombinací lesní pastvy a hrabání steliva (b) změnu hospodaření na obsazených lokalitách ve smyslu jejich převodu na střední les s delší dobou obmytí. Motýl je zařazen do přílohy IV směrnice o stanovištích. Nástin navrhovaných řešení: vytvoření sítě permanentních lesních světlin udržovaných kombinací lesní pastvy a hrabání steliva lokalitu současné populace postupně převést na porostní tvar středního lesa s krátkým (20 let) obmýtím spodní etáže, a to v plném rozsahu (přes 100 ha) ve všech uvedených lesních celcích udržovat široké průseku a lemy lesních cest na lokalitě výskytu vyhlásit zvláště chráněné území; pro všechna chráněná území zahrnout do plánů péče (a LHP) rekonstrukci středního lesa; v případě nutností zde zřídit lesy zvláštního určení pravidelně monitorovat stav populace Okáč jílkový není v současnosti zvláště chráněným druhem. Je uveden v příloze IV směrnice o stanovištích a v příloze II Bernské úmluvy. V Červeném seznamu bezobratlých ČR je zařazen v kategorii kriticky ohrožený (CR). Žluťásek barvoměnný - Colias myrmidone Motýl má relativně vyhraněné stanovištní nároky a současně, protože se jedná o relativně mobilního motýla, který na lokalitách žije v malých denzitách, vyžaduje velké rozlohy biotopů. V minulosti široce rozšířen v extenzívně obdělávané a mozaikovité zemědělské krajině v Čechách i na Moravě, kde se střídaly extenzívní louky různých typů, pastviny, meze a světlé lesy. Dnes přežívá pouze v Bílých Karpatech, kde se donedávna udrželo extenzívní hospodaření. Problém pro něj představuje současný management stanovišť, zejména lučních. Jeho živná rostlina nesnese strojovou seč, hubí jej seč celých pozemků v krátkém termínu, postupující husté lesy oddělující lokality pravděpodobně představují disperzní bariéry. Motýl je ohrožen prakticky v celé Evropě. Bělokarpatské populace, byť rok od roku decimovanější, představují poslední perspektivní populace ve střední Evropě. Je zařazen do přílohy II směrnice o stanovištích, ČR nese za jeho ochranu globální odpovědnost.

30


Nástin navrhovaných řešení: změnit současný management luk v CHKO Bílé Karpaty ve prospěch důsledné mozaikové seče, a to ve všech lučních zvláště chráněných územích i na všech loukách obhospodařovaných díky environmentálním dotacím. lesní lemy obklopující místa výskytu transformovat na pruhy nízkého lesa s krátkým obmýtím intenzívně zkoumat nároky druhu, pružně uplatňovat nové poznatky Žluťásek barvoměnný není v současnosti zvláště chráněným druhem. Je uveden v přílohách II a IV směrnice o stanovištích. V Červeném seznamu bezobratlých ČR je hodnocen jako kriticky ohrožený (CR). Modrásek černoskvrnný - Maculinea arion Specializovaný, obligátně myrmekofilní motýl, vývoj zpočátku na mateřídoušce (Thymus serpallum), pak predátor larev mravenců rodu Myrmica. Obývá teplé a suché extenzívně vypásané pastviny s hustými polštáři živné rostliny, vysokou denzitou mravenců Myrmica sabuleti a relativně nízkou travinnou vegetací. Populace motýla mívají nízkou hustotu – potřeba rozsáhlých lokalit. Dříve široce rozšířen, dnes vytlačen do několika málo oblastí v podhůří, kde dosud přetrvává tradiční extenzívní hospodaření (Bílé Karpaty, Javorníky, Vsacké vrchy, Pošumaví), i tam ustupuje na poslední izolované lokality. Nutná jsou velkorysá revitalizační opatření zaměření na zvětšení rozlohy obývatelných stanovišť a obnovy metapopulační dynamiky druhu. Je zařazen do přílohy IV směrnice o stanovištích.

Nástin navrhovaných řešení: změnit současný management lokalit obývaných druhem ve prospěch velmi extenzivní pastvy smíšených stád dobytka změnit management přilehlých nelesních lokalit ve prospěch velmi extenzivní pastvy a tím rozšířit recentně obývané plochy pro všechny osídlené lokality, i lokality budoucích revitalizací, zajistit územní ochranu pokračovat ve výzkumu ekologie středoevropských populací, monitorovat stav na lokalitách Modrásek černoskvrnný je zvláště chráněným druhem vyhláškou č. 395/1992 Sb. zařazeným mezi kriticky ohrožené druhy (KO). Je uveden v příloze IV směrnice o stanovištích a v příloze II Bernské úmluvy. V Červeném seznamu IUCN je hodnocen jako málo dotčený (LR/nt) a v Červeném seznamu bezobratlých ČR je klasifikován v kategorii kriticky ohrožený (CR). Modrásek černočárný - Pseudophilotes baton Specializovaný fakultativně myrmekofilní modrásek, vývoj na květech mateřídoušky rostoucí na výslunných a výhřevných extenzívních pastvinách i jinak narušovaných územích s ploškami obnaženého podloží. Několik posledních populací, vesměs málo početných, obývá extenzívní pastviny a dříve pasené loučky v Pošumaví (Blanský les, Novohradské hory, vojenský výcvikový prostor

31


Boletice); celkové obsazené území nepřesahuje 5 ha. Prakticky žádná z populací není trvale životaschopná, nejsilnější populace na cvičištích vojenského prostoru Boletice jsou ohrožené plánovaným odchodem armády. Nutná je územní ochrana stanovišť, zavedení optimálního managementu a velkorysá revitalizační opatření zaměřená na zvětšení rozlohy stanovišť přinejmenším na desetinásobek, spojená s obnovou metapopulační dynamiky druhu. Nástin navrhovaných řešení: o vlastní lokality pečovat skoro zahradnickým způsobem: velmi kontrolovanou pastvou, velmi jemnozrnným narušováním drnu a výřezem křovin nastartovat velkorysý program zvětšování či tvorby nových lokalit přiléhajících ke stanovištím stávajícím: výřez křovin, pomístní skrývky zeminy, odlesnění, extenzívní pastva smíšenými stády dobytka (nepřesahující 0.5 dobytčí jednotky na hektar a plochu paseného pozemku) Modrásek černočárný není v současnosti zvláště chráněným druhem. V Červeném seznamu bezobratlých ČR je uveden v kategorii kriticky ohrožený (CR). Modrásek ligrusový - Polyommatus damon Stepní modrásek, vyžadující dlouhostébelnější stadia vývoje drnových stepí s porosty vičence písečného (Onobrychis arenaria) nebo vičence ligrusu (Onobrychis viciaefolia). V minulosti široce rozšířen, a to i v zemědělské krajině: není vyloučeno, že k jeho rozšíření přispělo pěstování vičence ligrusu coby pícniny a že druh tak je jakýmsi "archeobiontem"; s ústupem od pěstování vičence je zatlačován zpět na stepní stanoviště. I tam vymírá. Dnes pravděpodobně přežívá jen jediná populace v Čechách (České středohoří poblíž Rané, ale mimo zvláště chráněné území) a maximálně 7 malých a izolovaných populací na Moravě. Patří k druhům, pro něž je zhoubné jak opuštění stanovišť následované sukcesí křovin a stromů, tak i příliš intenzívní management, při němž jsou ničeny vysoké a bohaté porosty ligrusu nutné pro vývoj larev. Konkrétně mu vadí seč celých ploch v plném létě i pastva ovcí (ty decimují živnou rostlinu). Přílišným managementem bylo mnoho populací zničeno v posledních ca pěti letech – počet obývaných území klesl od r. 1995 o cca 50 %, vesměs ve zvláště chráněných územích. Druh přitom lze zachránit relativně snadno, bez rozsáhlých územních požadavků či legislativních změn. Nástin navrhovaných řešení: bezodkladně přehodnotit plány péče o stávající lokality, které jsou územně chráněny: seč změnit na jemnou mozaiku místy šetřící dlouhostébelnější partie s živnou rostlinou, vyloučit pastvu ovcí nastartovat velkorysý program zvětšování či tvorby nových lokalit: podporovat výsevy ligrusu na drobných políčkách v okolí, cílenou kampaní propagovat užití ligrusu v osevních směsích pro xerotermní stanoviště umělého charakteru jako na okrajích komunikací přiléhajících k lokalitám. Takto zvětšit rozlohu vhodných stanovišť nejméně na desetinásobek současného stavu podpořit výzkum bionomie a populační ekologie druhu, monitorovat stav populací

32


nejznámější stanoviště střežit před sběrateli Modrásek ligrusový není v současnosti zvláště chráněným druhem. V Červeném seznamu bezobratlých ČR je uveden v kategorii kriticky ohrožený (CR). Okáč skalní - Chazara briseis Druh drnových stepí, skalních stepí, skal a starých lomů, který na lokalitách vyžaduje relativně rozsáhlé plochy rozvolněné krátkostébelné vegetace s obnaženým podložím. Z různých důvodů může přežívat jen při velké denzitě jedinců – buď je na stanovištích velmi početný, nebo vyhyne. Požaduje tak velké rozlohy stanovišť, tvořící pokud možno hustou síť. Na stepních stanovištích teplých oblastí, včetně Velké Prahy, býval nejhojnějším motýlem pozdního léta. V minulosti byl v Čechách i na Moravě značně rozšířen. Se zarůstáním, zalesňováním, zástavbou a upuštěním od pastvy vyhynul na většině historických lokalit. Dramaticky ustoupil: vyhynul na Moravě, v současnosti přežívá pouze několik kolonií v Českém středohoří a snad ještě v Českém krasu. Nástin navrhovaných řešení: V Českém středohoří (a Českém krasu, pokud zde dosud přežívá) velkoryse přehodnotit management obývaných stanovišť: prostřednictvím likvidace křovin, extenzívní pastvy, sešlapu a dokonce i maloplošných skrývek zeminy udržet plochy otevřeného podloží v sousedství plošek vysokostébelnějších (nektar) Zvětšit počet vhodných stanovišť v okolí, vytvořit sítě stanovišť pro revitalizaci metapopulační dynamiky. Na vhodných lokalitách v Č. středohoří a Č. krasu neváhat s lokálním odlesněním, požáry, obnažením skalního podloží. Využít stávající lomy, okraje komunikací apod., případně otevřít drobné lomové jámy tam, kde v krajině chybí V případě nutnosti doplnit soustavu zvláště chráněných území s plány péče v souladu s nároky druhu Podpořit výzkum ekologie druhu a monitoring populací Obdobnou péči o lokality prosadit na jižní Moravě (Pálava), připravit repatriaci z blízkých populací na Slovensku či Rakousku Okáč skalní je zvláště chráněným druhem zařazeným vyhláškou č. 395/1992 Sb. mezi silně ohrožené druhy (SO). V Červeném seznamu bezobratlých ČR je uveden v kategorii kriticky ohrožený (CR). Okáč bělopásný - Hipparchia hermione České i moravské populace obývaly velmi řídké a suché lesy, dnes pouze bory na skalách a píscích. Ještě počátkem 20. století byl široce rozšířen, pravděpodobně díky činnostem jako lesní pastva a hrabání steliva, jež bránily eutrofizaci a vzniku plného zápoje na stanovištích. Dramaticky ustoupil: vyhynul na Moravě, v Čechách přežívá několik malých a izolovaných populací v kaňonu střední Vltavy (širší okolí Orlické přehrady). Záchranný program musí spočívat ve velkorysé obnově řídkých skalních borů lesostepního charakteru a zvětšení rozsahu obývatelných území přinejmenším na pětinásobek. Nástin navrhovaných řešení:

33


Na všech stávajících lokalitách udržet, či uměle snížit, zakmenění porostů; maximem je zakměnění 0.6, odpovídající lesostepní struktuře Bránit regeneraci keřového a eutrofizaci bylinného patra: na vybrané lokality zavést pastvu koz, experimentovat s hrabáním steliva a řízenými požáry V širším okolí stanovišť obnovit tradiční porostní tvar nízkých lesů Výše uvedenými opatřeními rozšířit celkovou rozlohu stanovišť Na všech lokalitách vyhlásit zvláště chráněná území, s managementem ve smyslu výše uvedených požadavků V širší oblasti výskytu zajistit trvalou síť nabídku pasek a světlin, otevřené průseky a široké lemy lesních cest Změnit příslušné části zákona č. 289/1995 Sb. o lesích nebo na lokalitách vyhlásit lesy zvláštního určení Iniciovat detailní výzkum ekologie druhu a monitoring populací Okáč bělopásný není v současnosti zvláště chráněným druhem. V Červeném seznamu bezobratlých ČR je uveden v kategorii kriticky ohrožený (CR). Chrobák pečlivý – Copris lunaris Koprofágní druh, žijící v trusu krav a ovcí. Areál je velmi rozsáhlý, zahrnuje větší část Evropy, Balkán a zasahuje až do střední Asie. Středoevropské populace představují relikt pastevně obhospodařované druhotně odlesněné krajiny teplejších oblastí. Na území ČR existují v současné době dvě populace (České středohoří, Lednicko), jejichž stav je však zřejmě kritický (z posledních let jsou známé jen jednotlivé nálezy) a vyžaduje okamžitý zásah v podobě podpory či obnovy pastvy skotu, případně ovcí. Chrobák pečlivý je zvláště chráněným druhem zařazeným vyhláškou č. 395/1992 Sb. mezi kriticky ohrožené druhy (KO). V Červeném seznamu bezobratlých ČR je uveden v kategorii kriticky ohrožený (CR). Perlorodka říční - Margaritifera margaritifera Holarktický druh obývající obvykle málo úživné vodní toky ve středních a vyšších polohách. Na rozdíl od většiny našich měkkýšů se vyskytuje pouze v oblastech chudých na vápník. Výskyt v ČR byl vždy koncentrován zejména do oblasti jižních Čech mezi Šumavou, Vltavou a Otavou. Další izolované lokality byly známy zejména z pohraničí z Ašského výběžku, Frýdlantského výběžku, Vidnavska a velmi vzácně i z vnitrozemí (Jankovský potok u Jihlavy). Postupně došlo na většině lokalit k vyhynutí, kterému předcházelo ukončení reprodukce a přežívání pouze starých jedinců. Tento výrazný pokles je patrný velmi dobře i podle klesající relativní četnosti nálezů. V současnosti se rozptýlené populace vyskytují pouze na několika lokalitách (např. Blanice, Vltava, Malše, Jankovský potok, Lužní potok) s tím, že na většině již nedochází přirozenou cestou k reprodukci, respektive k přežívání juvenilních stadií. Příčinou tohoto stavu jsou rozsáhlé změny biotopů.

34


Perlorodka říční je zvláště chráněným druhem vyhláškou č. 395/1992 Sb. řazeným mezi kriticky ohrožené druhy (KO). Dále je uvedena v přílohách II a V směrnice o stanovištích a v příloze III Bernské úmluvy. V Červeném seznamu IUCN je klasifikována jako ohrožený druh (EN) a v Červeném seznamu bezobratlých ČR v kategorii kriticky ohrožený (CR). Svinutec tenký - Anisus vorticulus Evropský druh, obývající zejména hustě zarostlé tůně v nivách velkých řek, výjimečně i rybníky či drobné a hustě zarostlé pískovny. Jedná se druh typický pro tůně v nivách velkých řek. Výskyt mimo tato území je velmi vzácný. Druh téměř vyhynul v Čechách, kde se tak vyskytuje pouze v pískovně u Kelských Větrušic. Na Moravě je situace výrazně lepší. Zde existuje řada lokalit soustředěná zejména v oblasti lužních lesů mezi Lanžhotem a Tvrdonicemi a v tůních mezi Lednicí a Nejdkem. Víceméně izolované lokality existují ještě na Bečvě u Týna nad Bečvou, na řece Moravě u Olomouce a v Poodří u Studénky. Od začátku 20. století lze zaznamenat postupný úbytek, který je patrný především v Čechách, a to i přes skutečnost, že zejména v posledních 10 letech byl druh velmi intenzívně hledán a také nalezen i na nových lokalitách. Příčinou tohoto úbytku je zánik vhodných biotopů, a to zejména vzhledem k regulaci velkých vodních toků, kdy přirozenou sukcesí dochází k zániku vhodných lokalit či tyto lokality přestávají být vhodné. Viditelné je to na srovnání stavu v Polabí (jediná a ještě k tomu již druhotně vzniklá lokalita – pískovna), kde došlo k regulaci Labe mnohem dříve, a na jižní Moravě (řada původních lokalit). Za předpokladu, že nedojde velmi rychle k nápravě, může dojít během 20 let snad s výjimkou jižní Moravy k vyhynutí na zbývajících lokalitách a to by znamenalo mimo jiné zánik populací v povodí Labe a Odry na území ČR. Zároveň se jedná o druh zařazený na návrh České republiky do přílohy II a IV směrnice o stanovištích. Nástin navrhovaných řešení: ochrana stávajících lokalit včetně širšího okolí, vhodný management stávajících lokalit zpomalující stárnutí lokalit, tvorba nových lokalit (bagrováním či jiným způsobem vytváření tůní a mokřadů) zejména v blízkosti původních, ale i jinde v rozsahu původního areálu (např. v PR Plané loučky v CHKO Litovelské Pomoraví byl nejhustší výskyt zjištěn v malé uměle vyhloubené tůni), vysazování na vhodné lokality (introdukce jedinců z pískovny v Kelských Větrušicích byla úspěšně provedena do drobné vodní plochy v parku Na Podolí v Mělníce). Svinutec tenký není v současnosti zvláště chráněným druhem. Je uveden v přílohách II a IV směrnice o stanovištích. V Červeném seznamu bezobratlých ČR je hodnocen jako kriticky ohrožený (CR).

35


Skupina 2. - Záchranné programy - programy péče Charakteristika skupiny Skupina zahrnuje druhy prioritní z hlediska ochrany přírody, jejichž ochrana nemůže být zajištěna pouze nespecifickými opatřeními (legislativní nástroje, nespecifické obhospodařování stanovišť apod.). Druhy zařazené do této skupiny jsou pro ochranu biodiverzity určitým způsobem „symbolické“ (tzv. vlajkové druhy), zároveň patří k druhům konfliktním – dostávají do přímé kolize s hospodářskými zájmy člověka. Pro zařazený druh vzniká povinnost vypracovat managementový plán podle závazné osnovy, která zaručí komplexnost řešení ochrany druhu. Náplní záchranného programu-programu péče mohou být jakákoliv opatření směřující k zajištění stanovených cílů, důraz je kladen na kvalitní monitoring druhu a opatření technického rázu, jako např. zonace území, příprava a ochrana biotopů, veřejné osvětové kampaně apod. Manipulace s jedinci daného druhu není vyloučena, netvoří však významnou část plánu. Realizace plánu je řízena poradním sborem obdobně jakou u skupiny záchranných programů.

Kritéria výběru taxonů pro záchranné programy-programy péče 1. Druh je uveden v příloze IV směrnice o stanovištích a současně 2. Druh způsobuje ekonomicky významnou hospodářskou újmu

Výběr druhů Savci Bobr evropský

Castor fiber

Rys ostrovid

Lynx lynx

Medvěd hnědý

Ursus arctos

Vlk

Canis lupus

Vydra říční

Lutra lutra

Odůvodnění zařazení druhů Bobr evropský – Castor fiber Od konce 80. let 20. století dochází na území ČR k postupnému šíření bobra evropského, a to jednak vlivem přirozeného pronikání ze sousedních zemí, jednak v důsledku repatriace na střední Moravě. V současnosti je početnost tohoto druhu v ČR odhadována na 1000-1200 jedinců a v některých oblastech již bobr začíná způsobovat hospodářskou újmu (okus a kácení dřevin, zaplavování pozemků a komunikací, narušování hrází a břehů nádrží). Vzhledem k tomu, že se současně jedná o druh uvedený v příloze IV směrnice o stanovištích, je třeba připravit managementový plán, který zajistí

36


existenci druhu na území ČR v příznivém stavu z hlediska ochrany a současně zabrání vzniku neúměrné hospodářské újmy.

Rys ostrovid – Lynx lynx, medvěd hnědý – Ursus arctos, vlk – Canis lupus Dříve vyhubené druhy velkých šelem se v posledních desetiletích opět staly součástí fany České republiky. Výskyt vlka a medvěda je v podstatě omezen na oblast Beskyd a je do značné míry závislý na stavu populací v sousedním Slovensku. Celková početnost populace je odhadována u vlka na 5-15 jedinců, u medvěda na 2-5 jedinců. Z Beskyd se však jedinci obou druhů zatoulávají i do dalších oblastí státu. Šíření rysa ve druhé polovině 20. století bylo podpořeno reintrodukčními programy v Bavorském lese a na Šumavě. Zároveň však docházelo k nezákonnému odstřelu rysů. Zatímco v letech 1996-98 dosahovala početnost tohoto druhu 100-150 jedinců, v současnosti činí odhad pouze nanejvýš 80 jedinců. Všechny tři druhy velkých šelem mohou způsobovat hospodářskou újmu. U medvěda je to újma na hospodářském zvířectvu, včelách, nesklizených zemědělských plodinách a v sadech; vlk může způsobovat újmu na hospodářském zvířectvu a na volně žijících živočiších považovaných za zvěř. Rys může krátkodobě způsobovat újmu na zvěři (srnec Capreolus capreolus, kamzík Rupicapra rupicapra) a menší škody na hospodářském zvířectvu. Velké šelmy proto mohou být předmětem pronásledování. V Evropské unii jsou však považovány za přísně chráněné (jsou zařazeny v příloze IV směrnice o stanovištích). Kromě nahrazování vzniklých škod je nezbytná rozsáhlá osvětová a výchovná činnost, která by měla být předmětem managementového plánu pro tyto druhy.

Vydra říční – Lutra lutra Vydra říční nebyla na území dnešní ČR nikdy zcela vyhubena, v posledních desetiletích však došlo k postupnému nárůstu početnosti a šíření v různých částech státu. Vydra patří z hlediska člověka mezi druhy způsobující významnou hospodářskou újmu, a to zejména v rybničních oblastech. V důsledku toho se zároveň poměrně často stává obětí ilegálního pronásledování. Stejně jako velké šelmy je vydra uvedena v příloze IV směrnice o stanovištích a managementový plán pro tento druh by měl převážně řešit konflikty mezi vydrou a hospodářskými zájmy člověka.

37


Skupina 3. - Nedostatečně známé druhy Charakteristika skupiny Tuto skupinu tvoří druhy významné z hlediska ochrany přírody, u nichž není k dispozici dostatek aktuálních informací nutných pro plánování managementu daného druhu. Požadovanými informacemi mohou být aktuální údaje o rozšíření a početnosti druhu, populačních trendech, bionomii atd. Řazeny jsou zde i druhy, u kterých jsou výše uvedené informace k dispozici, nejsou však odhaleny příčiny ohrožení. Záchranné programy jsou konkrétním plánem na podporu daného druhu a nemohou nahrazovat vědecký výzkum. Stanovení příčin ohrožení druhu by mělo předcházet přípravě záchranného programu a mělo by být výsledkem cíleného výzkumu. MŽP bude v případě těchto druhů podporovat výzkum vedoucí k získání požadovaných dat. Přitom bude spolupracovat zejména s pracovišti Akademie věd, vysokými školami a grantovými agenturami.

Kritéria pro výběr druhů 1)

Druhy uvedené v kategorii Taxon o němž jsou nedostatečné údaje červeného seznamu a současně zařazené v kategoriích KO a SO vyhlášky č. 395/1992 Sb.

NEBO 2)

Druhy, které splňují podmínky pro zařazení do skupiny záchranné programy, nejsou u nich však dostatečně stanoveny příčiny ohrožení.

Výběr druhů Savci Kočka divoká

Felis silvestris

Tchoř stepní

Mustela eversmanni

Netopýr velkouchý

Myotis bechsteinii

Netopýr stromový

Nyctalus leisleri

Netopýr parkový

Pipistrellus nathusii

Želva bahenní

Emys orbicularis

Plazi


Kočka divoká - Felis silvestris Kočka divoká je jedním z našich nejméně poznaných druhů savců. V minulosti byl proveden neúspěšný pokus o vypuštění tohoto druhu na Šumavu (1970). V současnosti je možný její výskyt

38


v horských oblastech na jihovýchodě Moravy (v návaznosti na slovenské populace), avšak konkrétní údaje chybějí. V budoucnosti je možné obnovení výskytu na Šumavě z jedinců pocházejících z obnovené populace v Bavorsku.

Tchoř stepní - Mustela eversmanni V 50. letech 20. století byl tchoř stepní rozšířen v nížinách celého státu a místy pronikal i do vyšších nadmořských výšek. V následujících desetiletích však došlo k výraznému úbytku tohoto druhu a k jeho mizení z většiny oblastí dřívějšího výskytu. Od 80. let je k dispozici jen několik málo dokladů o výskytu tohoto druhu v České republice, a to výhradně z jižní a střední Moravy. Detailnější informace o rozšíření a početnosti tchoře stepního však chybějí, stejně jako aktuální informace o jeho bionomii včetně potravních a stanovištních nároků. Netopýr velkouchý - Myotis bechsteinii Vzhledem k tomu, že netopýr velkouchý využívá podzemní zimoviště jen příležitostně a letní kolonie jsou ukryty ve stromových štěrbinách, jsou údaje o jeho početnosti a rozšíření nedostatečné. Dříve byl tento druh považovaný za vzácný, avšak výzkumy s použitím odchytu do sítí ukazují, že místy může být až běžný. Netopýr stromový - Nyctalus leisleri Vzácný druh, o němž je k dispozici jen malý počet konkrétních údajů. Netopýr parkový - Pipistrellus nathusii Vzácný druh, o němž je k dispozici jen malý počet konkrétních údajů. Želva bahenní - Emys orbicularis Z České republiky jsou recentně známy nálezy druhu z několika lokalit, vždy se však jednalo o jedince z uměle založené populace nebo uniklé ze zajetí. Autochtonní výskyt je možný na jižní Moravě v oblasti Soutoku.

39


Skupina 4. - Nadnárodní managementové plány Charakteristika skupiny Do této skupiny jsou řazeny druhy, pro něž byly vytvořeny nadnárodní managementové plány vypracované na mezinárodní úrovni a Česká republika je jedním z areálových států. Dále jsou sem zařazeny druhy, u kterých je ČR zavázána zvážit přípravu managementového plánu usnesením přijatým v rámci mnohostranných mezinárodních úmluv. Skupina může zahrnovat i druhy řazené do některé z předchozích skupin. Cílem této skupiny je uvést výčet mezinárodních závazků České republiky z hlediska druhové ochrany živočichů. Další postup v zajištění ochrany se u jednotlivých druhů může lišit. Některé druhy budou zařazeny do předchozích skupin, pro další nebudou specifické managementové plány připravovány.

Výběr druhů Savci Netopýr pobřežní

Myotis dasycneme

Rys ostrovid

Lynx lynx

Medvěd hnědý

Ursus arctos

Vlk

Canis lupus

Vydra říční

Lutra lutra

Bukač velký

Botaurus stellaris

Orel mořský

Haliaeetus albicilla

Chřástal polní

Crex crex

Drop velký

Otis tarda

Užovka stromová

Elaphe longissima

Hnědásek osikový

Hypodryas maturna

Modrásek bahenní

Maculinea nausithous

Modrásek očkovaný

Maculinea teleius

Modrásek hořcový

Maculinea alcon

Modrásek Rebelův

Maculinea rebeli

Ptáci

Plazi

Motýli

40


Modrásek černoskvrnný

Maculinea arion

Jasoň dymnivkový

Parnassius mnemosyne

Okáč jílkový

Lopinga achine

Potápník

Graphoderus bilineatus

Potápník široký

Dytiscus latissimus

Páchník hnědý

Osmoderma eremita

Vážka jasnoskvrnná

Leucorrhinia pectoralis

Vážka běloústá

Leucorrhinia albifrons

Vážka

Leucorrhinia caudalis

Klínatka rohatá

Ophiogomphus cecilia

Perlorodka říční

Margaritifera margaritifera

Brouci

Vážky

Měkkýši

Odůvodnění zařazení druhů Netopýr pobřežní - Myotis dasycneme Česká republika, jako smluvní strana Bernské, má na základě Doporučení č.73 (1999) Stálého výboru ze dne 3.12.1999 povinnost připravit národní akční plán pro tento druh. Rys ostrovid - Lynx lynx, medvěd hnědý - Ursus arctos, vlk - Canis lupus Česká republika, jako smluvní strana Bernské úmluvy, má na základě Doporučení č.74 (1999) Stálého výboru ze dne 3.12.1999 povinnost připravit národní akční plány pro tyto druhy. Na základě Doporučení č.100 (2003) ze dne 4.12.2003 má ČR dále povinnost přijmout ve spolupráci s dalšími zeměmi Strategii ochrany karpatské populace velkých šelem. Vydra říční - Lutra lutra Česká republika, jako smluvní strana Bernské úmluvy, má na základě Doporučení č.53 (1996) Stálého výboru ze dne 6.12.1996 povinnost přijmout vhodná ochranná opatření pro tento druh. Orel mořský - Haliaeetus albicilla Česká republika, jako smluvní strana Bernské úmluvy, má na základě Doporučení č.92 (2002) Stálého výboru ze dne 5.12.2002 povinnost připravit národní akční plán pro tento druh.

41


Chřástal polní - Crex crex Česká republika, jako smluvní strana Bernské úmluvy, má na základě Doporučení č.48 (1996) Stálého výboru ze dne 22.1.1996 povinnost připravit národní akční plán pro tento druh. Drop velký - Otis tarda Česká republika, jako smluvní strana Bernské úmluvy, má na základě Doporučení č.48 (1996) Stálého výboru ze dne 22.1.1996 povinnost připravit národní akční plán pro tento druh. Užovka stromová - Elaphe longissima Česká republika, jako smluvní strana Bernské úmluvy, byla Stálým výborem vyzvána prostřednictvím Doporučení č. 103 (2003) ze dne 4.12.2003 přijmout vhodná opatření pro zajištění ochrany tohoto druhu, která by měla spočívat: v ochraně a vhodném managementu hlavních zimovišť, potravních a rozmnožovacích lokalit. zabránění další fragmentaci populací a postupnému zajištění jejich spojitosti vytvořením koridorů zajištěním detailního monitoringu populací Hnědásek osikový – Hypodryas maturna, okáč jílkový – Lopinga achine, jasoň dymnivkový – Parnassius mnemosyne, potápník – Graphoderus bilineatus, potápník široký – Dytiscus latissimus, páchník hnědý – Osmoderma eremita, vážka jasnoskvrnná – Leucorrhinia pectoralis, vážka běloústá – Leucorrhinia albifrons, vážka – Leucorrhinia caudalis, klínatka rohatá – Ophiogomphus cecilia Česká republika, jako smluvní strana Bernské úmluvy, má na základě Doporučení č. 51 (1996) Stálého výboru ze dne 6.12.1996 zvážit přípravu národních akčních plánů pro tyto druhy. Modrásek bahenní – Maculinea nausithous, modrásek hořcový – Maculinea alcon, modrásek Rebelův – Maculinea rebeli, modrásek očkovaný – Maculinea teleius, modrásek černoskvrnný – Maculinea arion Česká republika, jako smluvní strana Bernské úmluvy, má na základě Doporučení č. 51 (1996) Stálého výboru ze dne 6.12.1996 a Doporučení č. 65 (1998) ze dne 4.12.1998 zvážit přípravu národních akčních plánů pro tyto druhy. Perlorodka říční - Margaritifera margaritifera Česká republika, jako smluvní strana Bernské úmluvy, má na základě Doporučení č. 80 (2000) Stálého výboru ze dne 1.12.2000 povinnost připravit národní akční plán pro tento druh.

42


Pravidla výběru druhů pro záchranné programy a záchranné programy programy péče, pravidla jejich přípravy a realizace a stanovení kompetencí

1. Definice Záchranné programy a Záchranné programy – programy péče jsou souborem specifických opatření určených na zlepšení statutu konkrétního druhu nebo skupiny druhů z hlediska ochrany, pro něž jsou vypracovány.

2. Výběr druhů (1) Záchranné programy a Záchranné programy – programy péče se připravují pro vybrané druhy živočichů. Program může být sestaven také pro dvojici či skupinu vzájemně příbuzných druhů nebo ekologicky blízkých druhů (ekologickou/funkční skupinu). (2) Druhy pro Záchranné programy a Záchranné programy – programy péče jsou vybírány na základě kritérií schválených MŽP. (3) Seznam vybraných druhů, pro něž se připraví Záchranné programy a Záchranné programy – programy péče, schvaluje MŽP. (4) Seznam prioritních druhů je pravidelně aktualizován, nejčastěji v období 5 let.

3. Příprava a realizace záchranných programů a záchranných programů-programů péče (1) Záchranné programy a Záchranné programy – programy péče jsou vypracované podle metodiky schválené MŽP (Brejšková L., Marhoul P., Suchomelová E. & Volf O. 2002: Osnova pro zpracování záchranného programu u živočichů. In: Klaudisová A. [ed.], Metodika pro zpracování záchranných programů pro zvláště chráněné druhy cévnatých rostlin a živočichů, p. 39-47, AOPK ČR, Praha) – viz níže. (2) Vypracování Záchranných programů a Záchranných programů – programů péče zajišťuje AOPK ČR ve spolupráci s dalšími subjekty. (3) Text Záchranného programu a Záchranného programu – programu péče prochází před schválením oponenturou nejméně dvou nezávislých odborníků – specialisty na daný druh nebo příbuzné druhy a odborníka v problematice, která je hlavní náplní navržených opatření programu. (4) Záchranný program/Záchranný program-program péče schvaluje Ministerstvo životního prostředí na úrovni náměstka sekce ochrany přírody a krajiny. Zpráva o schválení programu je publikována ve Věstníku MŽP. (5) Pro realizaci každého programu ustanovuje MŽP poradní sbor složený z pracovníků státní ochrany přírody, nevládních neziskových organizací, vědeckých pracovníků a dalších přizvaných fyzických či

43


právnických osob. V čele poradního sboru stojí předseda. Poradní sbor se při své činnosti řídí jednacím řádem (viz níže). (6) Záchranné programy a Záchranné programy – programy péče jsou schvalovány na dobu určitou, maximálně však na 10 let, s možností dalšího prodloužení. (7) V průběhu realizace Záchranného programu a Záchranného programu – programu péče předkládá poradní sbor každoročně Ministerstvu životního prostředí průběžnou zprávu o řešení programu. Na konci období platnosti Záchranného programu a Záchranného programu – programu péče vypracuje poradní sbor závěrečnou zprávu hodnotící dosažené výsledky a předloží ji MŽP k rpojednání. Závěrečná zpráva je před schválením oponovaná nejméně dvěma nezávislými odborníky.

44


Stanovení pravidel činnosti poradních sborů Návrh pravidel činnosti poradního sboru vychází ze zkušeností s prací skupiny pro výzkum bobra evropského a poradních sborů záchranných programů sokola stěhovavého a raroha velkého a perlorodky říční.

Náplň činnosti Poradního sboru Poradní sbor je zřízen jako odborný poradní orgán Ministerstva životního prostředí. Jeho hlavním posláním je řízení realizace záchranného programu nebo programu péče druhu, pro který je zpracován, zajištění jeho průběžného a závěrečného vyhodnocení programu a aktualizace. Poradní sbor koordinuje spolupráci i v mezinárodním měřítku, zejména se sousedními státy. Jednací řád: Zřizovatel Poradního sboru Zřizovatelem Poradního sboru je Ministerstvo životního prostředí. Svolavatel Poradního sboru Svolavatelem Poradního sboru je Ministerstvo životního prostředí (dále jen Svolavatel). Zasedání Poradního sboru Jednání Poradního sboru musí být Svolavatelem písemně oznámeno nejméně 15 dní předem všem členům Poradního sboru. Pro přijetí rozhodnutí Poradního sboru je nutná přítomnost minimálně nadpoloviční většiny všech jmenovaných členů Poradního sboru k datu svolaného zasedání. Poradní sbor je svoláván minimálně 1x za kalendářní rok. V případě potřeby je Svolavatel oprávněn svolávat Poradní sbor kdykoliv během roku, jestliže nastane situace vyžadující pomoc Poradního sboru, a to zejména z těchto důvodů: náhlá významná změna početnosti daného druhu v ČR, přijetí významných dokumentů, rozhodnutí a stanovisek, týkajících dotčeného druhu, potřeba stanoviska k významnému zásahu (stavba, technologie, koncepce) do populace daného druhu nebo jeho prostředí (biotopu), změna legislativy nebo příprava legislativních opatření, která mohou zásadně ovlivnit koncepci ochrany dotčeného druhu, příprava rozsáhlejších vědecko-výzkumných záměrů týkajících se daného druhu, potřeba koordinace významných mezinárodních aktivit v ochraně a managementu daného druhu. Zasedání Poradního sboru jsou neveřejná.

45


Členství v Poradním sboru, vznik a zánik členství Členové Poradního sboru jsou jmenováni Svolavatelem na základě písemného návrhu: Svolavatele, alespoň 3 členů Poradního sboru. Členy Poradního sboru jsou zejména specialisté, zabývající se výzkumem daného druhu, dále zástupci orgánů ochrany přírody a dalších orgánů státní správy a samosprávy, nevládních organizací a veřejnosti. Členství v Poradním sboru je ukončeno usnesením zasedání Poradního sboru na základě: úmrtí člena, na vlastní žádost člena, při pasivitě – neomluvené neúčasti při zasedání Poradního sboru, po dobu nejméně 2 let, při závažném porušení pravidel Poradního sboru. Členové prvního Poradního sboru jsou jmenováni Svolavatelem. Jmenování dalších nových členů Poradního sboru nebo jejich odvolání může být součástí programu kteréhokoliv zasedání Poradního sboru. K jednotlivým jednáním Poradního sboru mohou být Svolavatelem přizváni dále specialisté z oborů, jejichž odborné stanovisko může být významné z hlediska rozhodování Poradního sboru, zástupci orgánů státní správy a samospráv, zástupci právnických i fyzických osob, zástupci nevládních organizací i široké veřejnosti, pokud to řešená problematika vyžaduje. Základní pravidla rozhodování Poradní sbor rozhoduje o řešení úkolů profesionálně a bez emocí, po důkladném shromáždění a analýze dostupných fakt a jejich následném posouzení v efektivní diskusi s racionální argumentací. Každý člen Poradního sboru je povinen předem se připravit na projednání plánovaných témat zasedání. Poradní sbor přijímá rozhodnutí, pouze je-li na jednání přítomna minimálně nadpoloviční většina jeho členů. Preferovaným způsobem rozhodování je dosažení konsensu názorů všech přítomných členů Poradního sboru na řešení daného problému. Ve výjimečných případech, kdy se přes veškerou snahu nepodaří nalézt názorový konsenzus, rozhoduje Poradní sbor hlasováním, přičemž rozhodnutí je učiněno prostou většinou hlasů přítomných členů Poradního sboru. V případě rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy Poradního sboru. Jednání s hromadnými sdělovacími prostředky Za Poradní sbor jsou k oficiálnímu jednání s médii oprávněny osoby, zvolené k této činnosti Poradním sborem. Vyjádření pro media ze strany ostatních členů Poradního sboru nelze prezentovat jako oficiální stanovisko Poradního sboru. Člen sboru, který by takto vystupoval, může být z Poradního sboru vyloučen.

46


Vedení agendy Svolavatel jmenuje pro každé svolané zasedání Poradního sboru zapisovatele, který pořídí zápis a rozešle jej elektronickou cestou po skončení zasedání těm členům Poradního sboru, kteří se zasedání zúčastnili. Členové mají 15 denní lhůtu k připomínkování zápisu. Po této lhůtě je komentovaný zápis elektronickou cestou zaslán všem členům Poradního sboru a rovněž všem dalším přizvaným účastníkům předmětného jednání Poradního sboru. Komentovaný zápis je v tištěné formě uložen v archivu Svolavatele. Výsledky zasedání Poradního sboru jsou zveřejňovány na internetových stránkách Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a jsou, např. formou aktivních odkazů, dostupné rovněž na internetových stránkách orgánů a organizací, které se na programu ochrany daného druhu ppdílejí (např. vědecké a odborné instituce, nevládní organizace atd.). Úhrada nákladů spojených s prací v Poradním sboru Práce v Poradním sboru není honorována. Účastníkům jednání Poradního sboru Svolavatel na vyzvání může proplatit náhradu cestovného.

47


Osnova pro zpracování záchranných programů a záchranných programůprogramů péče u živočichů Osnova byla pro přípravu záchranných programů a záchranných programů-programů péče byla připravena Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR a uveřejněna v roce 2000. Elektronická verze osnovy je dostupná na adrese www.nature.cz. Osnova byla vypracována na základě studie MACHADA (l.c.), doporučení Stálého výboru Bernské úmluvy č.59 (1996) a doporučení odborné skupiny IUCN pro repatriace (IUCN 1998) upravených s ohledem na podmínky České republiky. Citace: Brejšková L., Marhoul P., Suchomelová E. & Volf O. 2002. In: Klaudisová A. [ed.], Metodika pro zpracování záchranných programů pro zvláště chráněné druhy cévnatých rostlin a živočichů, p 3947, AOPK ČR, Praha

Vlastní osnova:

1. ÚVOD 1.1. Taxonomická charakteristika 1.1.1. Nomenklatura (kým, kdy a kde byl druh popsán, synonyma, popř. názvy druhu v dalších jazycích) 1.1.2. Taxonomie (existence vnitrodruhových jednotek, poddruhů apod.) 1.1.3. Popis (stručný popis fenotypu a důležité rozlišovací znaky druhu, popis šíře morfologické variability) 1.1.4. Hybridizace (hybridogenní potenciál druhu, s kterými druhy a jak často se kříží, zhodnocení rizik tohoto křížení při ochraně druhu), údaje o genetické rozmanitosti, evoluční historie a význam

1.2. Rozšíření 1.2.1. Celkové rozšíření Popište historické a recentní rozšíření druhu v rámci celého areálu, současný výskyt a početnost v jednotlivých zemích, především v okolních státech. Zhodnoťte význam území České republiky v areálu druhu. Pokud je daný druh pro určité území endemický, či jedná-li se o relikt, zdůrazněte tuto skutečnost. Je-li to možné, přiložte mapu současného areálu rozšíření (viz Přílohy). 1.2.2. Rozšíření v ČR 1.2.2.1. Historické rozšíření Pro lepší pochopení stanovištních požadavků druhu popište jeho historické rozšíření na území ČR, detailněji především rozšíření ve 20. století. 1.2.2.2. Recentní rozšíření

48


Přesná znalost rozšíření, početnosti a struktury populace druhu v posledních deseti letech je klíčovou informací pro plánování ochranných opatření. Uveďte odhady početnosti, případně přesné údaje o počtu jedinců daného druhu vyskytujících se na území ČR. Bylo-li provedeno detailní sčítání, uveďte jeho autory a datum konání. Pokud existují znalosti o věkovém složení, poměru pohlaví a dalších populačních charakteristikách, je žádoucí je v tomto bodě rozvést. Přiložte seznam či databázi všech známých lokalit recentního výskytu daného druhu (tj. v posledních deseti letech) s následujícími údaji: název lokality, zeměpisné souřadnice (jsou-li k dispozici), katastr, okres, číslo čtverce síťového mapování, statut ochrany lokality (název zvláště chráněného území, významného krajinného prvku apod.), datum pozorování, početnost. Tyto údaje budou poskytnuty AOPK ČR pro začlenění do databáze Informačního systému ochrany přírody. Povinnou přílohou dokumentu je také mapka recentního rozšíření druhu v ČR (viz Přílohy).

1.3. Změny početnosti a rozšíření druhu Popište pokles početnosti druhu (kdy k němu došlo, jaká byla jeho rychlost a rozsah). Změny je nutné zhodnotit jak v rámci ČR, tak i z hlediska celkového rozšíření druhu. Je třeba také zohlednit přirozenou dynamiku populace, a to jak z hlediska početnosti, tak i rozšíření (fluktuace, oscilace).

1.4. Biologie a ekologie druhu V této kapitole uveďte pouze fakta a informace, které u daného druhu souvisejí s plánováním záchranného programu. 1.4.1. Nároky na prostředí Tento bod musí obsahovat podrobné informace o stanovištních požadavcích druhu. Popište také velikost a strukturu teritoria, domovského okrsku jakém rozsahu se uplatňuje fidelita, filopatrie apod. 1.4.2. Rozmnožování a životní strategie Popište rozmnožování a sociální chování druhu. Uveďte, kdy dochází k dospívání do reprodukčního věku a jaká část populace se podílí na rozmnožování. Je nutno zdůraznit zvláštnosti ekologie daného druhu, které by mohly mít vliv na úspěch ochranných opatření (např. tvorba kolonií, společná tokaniště, péče o mláďata, hierarchie v societě apod.) 1.4.3. Potravní ekologie Potrava může být limitujícím faktorem rozšíření druhu. Uveďte informace o složení potravy, způsobech jejího získávání, potravních konkurentech a rozdílech na jednotlivých lokalitách. 1.4.4. Pohyb a migrace V této části uveďte, jde-li u sledovaného druhu o pravidelné migrace nebo jen kratší potulky, popište způsoby disperze, významné trasy a období přesunů. 1.4.5. Role v ekosystému Popište, jakou roli má druh v ekosystému, zda přetváří jím obývané prostředí, jaké je jeho postavení v potravní síti, kteří jsou jeho nejvýznamnější predátoři. Pokud se jedná o parazita či hostitele nebo

49


pokud existuje symbiotický vztah s jinými druhy, zdůrazněte tuto skutečnost. Rovněž uveďte, zda jde o klíčový druh (keystone species) a za jakých podmínek.

1.5. Příčiny ohrožení Tato kapitola je klíčová pro plánování a realizaci záchranného programu. Pro přesnou formulaci cílů záchranného programu je nezbytné provést detailní rozbor příčin ohrožení daného druhu. Jednotlivé známé i potenciální faktory uveďte jako samostatné body. Ke každému faktoru přiřaďte stupeň jeho závažnosti (kritický faktor, vysoce významný faktor, středně významný faktor, málo významný faktor) a na základě tohoto hodnocení je seřaďte. Pokud je známé působení několika činitelů současně (synergický efekt), uveďte tuto skutečnost. Pokud je to účelné, uveďte příčiny ohrožení zvlášť pro jednotlivé lokality.

1.6. Význam Pokud je to z hlediska záchranného programu relevantní, popište, jaké je hospodářské využití daného druhu, zda je to druh atraktivní pro myslivce, rybáře, sběratele či chovatele, zda se jedná o konfliktní druh (aktuálně či potenciálně způsobující újmy na majetku nebo zdraví) a zda má význam z hlediska bioindikačního.

1.7. Statut ochrany 1.7.1. Statut ochrany v ČR Popište legislativní zajištění ochrany daného druhu v České republice, a to jak z hlediska legislativy týkající se ochrany přírody (zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny a vyhláška č. 395/1992 Sb., zákon č. 115/2000 Sb. o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy), tak z hlediska legislativy myslivecké a rybářské zákon č 100/2004 Sb. O ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a vyhláška č. 227/2004 Sb. Uveďte, zda a v jaké kategorii je daný druh zařazen v Červeném seznamu ČR, případně v Červené knize ČR. 1.7.2. Statut ochrany v okolních zemích Uveďte, zda a v jaké kategorii je daný druh zařazen v červených seznamech nebo červených knihách v sousedních zemích. 1.7.3. Ochrana na mezinárodní úrovni -

zařazení do Červeného seznamu IUCN – Dvětového svazu ochrany přírody (BAILLIE et al. 2004,

IUCN 2004) -

u ptáků zařazení mezi Zájmové druhy evropské ochrany přírody (Species of European Conservation Concern, HEATH et al. 2000), do Evropské klasifikace ohrožených druhů ptáků (European Threat Status, BIRDLIFE INTERNATIONAL 2004)

50


-

zařazení do příloh směrnice č. 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků nebo Směrnice č. 92/43/EEC o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin nařízení č. 338/1997 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi, nařízení č. 1332/2005, 1808/2001, 252/2005

-

ochrana podle mezinárodních úmluv: a) Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) b) Úmluva o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť (Bernská úmluva) c) Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (Bonnská úmluva), dále také jednotlivé dohody sjednané v rámci této úmluvy: Dohoda o ochraně populací evropských netopýrů (EUROBATS), Dohoda o ochraně africko-eurasijských tažných vodních ptáků (AEWA)

1.8. Dosavadní opatření pro ochranu druhu 1.8.1. Specifická ochrana Této kapitole je třeba věnovat zvýšenou pozornost. Podrobně popište všechna doposud realizovaná opatření zaměřená na záchranu daného druhu a péči o něj. U každého opatření uveďte, kým a kde bylo realizováno a zhodnoťte jeho účinnost. Pro plánování záchranného programu je nezbytné sestavit přehled nejen úspěšných opatření, ale také neúspěšných akcí a opatření, u nichž výsledek není znám. Existují-li nějaké zkušenosti s chovem daného druhu v lidské péči a s repatriačními pokusy, podrobně je popište. U ptáků a savců uveďte, jaké je riziko imprintingu odchovávaných mláďat na chovatele a zda lze tento problém nějak řešit. Detailně zhodnoťte úspěšnost odchovu v lidské péči - procento přežívání jednotlivých vývojových stádií, výčet faktorů způsobujících mortalitu. Pokud možno uveďte pro ČR přehled všech chovných zařízení, kde je v současnosti daný druh chován. U repatriačních pokusů uveďte, zda vypouštění jedinci pocházeli z volné přírody nebo byli odchováni v lidské péči, a popište metodiku vypouštění nebo vysazování. Zhodnoťte úspěšnost repatriace – procento přežívání vypuštěných jedinců v následujících letech, jejich zapojení do volně žijící populace a účast na reprodukci, výčet faktorů způsobujících mortalitu vypuštěných jedinců. Tuto kapitolu rozdělte do dvou bodů: 1.8.1.1. Opatření realizovaná v ČR 1.8.1.2. Opatření realizovaná v zahraničí (zejména v zemích sousedících s ČR) 1.8.2. Nespecifická ochrana Uveďte, zda a jakým způsobem je zajištěna územní ochrana daného druhu v ČR (maloplošná či velkoplošná zvláště chráněná území, přechodně chráněné plochy) a v zahraničí (národní parky, rezervace, lokality soustavy chráněných území ES Natura 2000).

51


Dále popište, která nespecifická managementová opatření, jež jsou v ČR a v zahraničí prováděna, napomáhají zlepšit stav biotopů tohoto druhu. U druhů obývajících zemědělskou krajinu zhodnoťte možnost využití agro-environmentálních programů. Tuto kapitolu rozdělte do dvou bodů: 1.8.2.1. Opatření realizovaná v ČR 1.8.2.2. Opatření realizovaná v zahraničí

2. CÍLE ZÁCHRANNÉHO PROGRAMU V této části vyjmenujte hlavní cíle záchranného programu. Tyto cíle shrňte do krátkých, jasně formulovaných bodů. U každého bodu uveďte, v jakém časovém horizontu má být daný cíl splněn. (Příklad: “v průběhu deseti let zvýšit početnost populace na dvojnásobek”.)

3. PLÁN OPATŘENÍ Jednotlivá plánovaná opatření formulujte jako samostatné body. U každého bodu je nutno uvést přesně, která příčina ohrožení bude řešena a jak. Stanovte prioritu jednotlivých opatření podle stupně jejich důležitosti. Uveďte, zda daná činnost navazuje na opatření již dříve realizovaná (uvést jméno řešitele, název projektu, výsledek, literární citaci). U každého bodu popište, jakým způsobem a v jakých periodách proběhne kontrola účinnosti navržených opatření, tj. jejich vlivu na populaci daného druhu. Posuďte, zda údaje, které jsou k dispozici, jsou dostačující pro naplnění cílů záchranného programu.

3.1. Péče o druh Tento bod zahrnuje vlastní péči o druh (např. vypouštění, přikrmování, podpora reprodukce, kontrola chorob, omezení rušení, hlídání hnízd apod.). U každého opatření uveďte jeho lokalizaci a způsob, jakým bude prováděno. V případě, že záchranný program počítá s vypouštěním či vysazováním, uveďte přesně, kolik jedinců, jakým způsobem a kam bude vypouštěno, a tyto kroky zdůvodněte.

3.2. Péče o biotop Vzhledem k tomu, že péče o biotop ve většině případů řeší ochranu daného druhu nejúčinněji, je třeba této skupině opatření věnovat maximální pozornost. Tato opatření obvykle zahrnují omezení a úpravu hospodaření, specifický management, zprůchodnění migračních bariér, aj.

3.3. Územní ochrana

52


Uveďte plánované návrhy na vyhlášení zvláště chráněného území či přechodně chráněné plochy, a to včetně režimu ochrany (plán péče apod.) a časového vymezení (u PCHP).

3.4. Monitoring stavu populace Naplánujte monitoring stavu populace, tj. pravidelné sledování vývoje početnosti populace daného druhu v průběhu realizace záchranného programu.

3.5. Výzkum Uveďte případný plánovaný výzkum sloužící k doplnění znalostí bionomie daného druhu, který bude prováděn v průběhu realizace záchranného programu.

3.6. Výchova a osvěta Naplánujte způsob osvěty a vzdělávání (formou reportáží, dokumentárních filmů, článků, přednášek, prezentace na internetu, tisku letáků), zejména s cílem oslovit příslušné zájmové skupiny. Zvažte, zda bude vhodné všechny plánované kroky šířeji medializovat a počítat s podporou informované veřejnosti.

4. ZHODNOCENÍ PRAVDĚPODOBNÉ ÚČINNOSTI NAVRŽENÝCH OPATŘENÍ V této kapitole je třeba zhodnotit, s ohledem na možné zdroje financí, rizika při realizaci plánovaných opatření, nepředvídatelné přírodní faktory, možné konflikty s lidskou činností apod., jak mohou tyto skutečnosti ovlivnit úspěšnost záchranného programu a zda jsou odstranitelné nebo ovlivnitelné. Zhodnoťte, zda budou prováděná opatření mít vliv na jiné zvláště chráněné druhy organismů (negativní či naopak pozitivní – ve smyslu ochrany celých společenstev).

5. PLÁN REALIZACE 5.1. Poradní sbor Navrhněte složení poradního sboru (pracovníci státní ochrany přírody, nevládních neziskových organizací, vědečtí pracovníci apod.)

5.2. Finanční zajištění záchranného programu Uveďte plánované zdroje financí a pokrytí.

5.3. Organizační zajištění a časové rozvržení jednotlivých úkolů záchranného programu Do tabulky (podle přiloženého vzoru) přiřaďte ke každému opatření požadované údaje: č. opatření

zodpovědná organizace

řešitel

doba realizace

53

místo realizace

odhad nákladů


6. LITERATURA Uveďte v textu citované literární zdroje a případné další prameny (internetové adresy apod.).

7. PŘÍLOHY 7.1. povinné přílohy -

seznam lokalit recentního výskytu druhu v ČR

-

mapa recentního rozšíření druhu v ČR

7.2. ostatní -

mapa současného areálu rozšíření druhu

-

stanoviska zájmových skupin

-

doporučení

LITERATURA A) Literatura citovaná v textu osnovy: BAILLIE J. E. M., HILTON-TAYLOR C., STUART S. N. [eds.] (2004): 2004 IUCN Red List of Threatened Species. A global species assessment. – IUCN, Gland, Switzerland and Cambridge, U.K., 61 pp. + xxiii. BIRDLIFE INTERNATIONAL (2004): Birds in Europe: Popuzlation estimates, trends and conservation status. BirdLife International Cambridge, U.K. 374 pp. HEATH M., BORRGREVA C., PEET N., HAGEMEIJER W. (2000): European bird populations. Estimates and trends BirdLife International Cambridge, U.K. IUCN (2004): 2004 Red List of Threatened Species. – IUCN Gland, Switzerland and Cambridge, U.K. URL: www.redlist.org

54


B) Zásady přípravy záchranných programů: MACHADO A. (1997): Guidelines for Action Plans for animal species. Planning animal species recovery. Workshop on drafting and implementing Action Plans for threatened species, Bertiz (Navarra, Spain, 5-7 June 1997). – Council of Europe Strasbourg, 76 pp. PLESNÍK J. (1999): Zásady přípravy záchranných programů pro zvláště chráněné druhy živočichů. – Ochrana přírody 54 (7): 210-215. STANDING COMMITTEE OF THE CONVENTION ON THE CONSERVATION OF EUROPEAN WILDLIFE AND NATURAL HABITATS (1997): Recommendation No. 59 on the Drafting and Implementation of Action Plans of Wild Fauna Species. - http://www.nature.coe.int/english/main/Bern/texts/rec9759.htm C) Příklady záchranných programů ze zahraničí: AUSTRALIAN DEPARTMENT OF THE ENVIRONMENT AND HERITAGE (1989-2001): Recovery Plans Adopted under

the

Environment

Protection

and

Biodiversity

Conservation

Act.

-

http://www.ea.gov.au/biodiversity/threatened/recovery/list.html BREITENMOSER U. [compiler] (2000): Action Plan for the Conservation of the Eurasian Lynx (Lynx lynx) in Europe. Convention on the Conservation of European Wildlife and Natural Habitats. – Council of Europe, Strasbourg. HEREDIA B., ROSE L. & PAINTER M. [eds.] (1996): Globally threatened birds in Europe. Action plans. – Council of Europe Publ. Strasbourg, 408 pp. HUTSON A.M., MICKLEBURGH S.P., RACEY P.A. [compilers] (2001): Microchiropteran Bats. Status Survey and Conservation Action Plan. IUSN/SSC Chiroptera Specialist Group. – IUCN Gland, Switzerland and Cambridge, U.K., x + 258 pp. LIMPENS H.J.G.A, LINA P.H.C. & HUTSON A.M. [compilers] (1999): Action Plan for the Conservation of the Pond Bat (Myotis dasycneme) in Europe. Convention on the Conservation of European Wildlife and Natural Habitats. – Council of Europe, Strasbourg. MEINE C.D. & ARCHIBALD G.W. [compilers] (1996): Cranes - Status Survey and Conservation Action Plan. IUCN/SSC Crane Specialist Group. – IUCN, Gland, Switzerland, 401 pp. NOWELL K. & JACKSON P. [compilers] (1996): Wild Cats - Status Survey and Conservation Action Plan. IUCN/SSC Cat Specialist Group. – IUCN, Gland, Switzerland, xxiv + 382 pp. O‘DONNEL C. & FJELDSÅ J. [compilers] (1997): Grebes - Status Survey and Conservation Action Plan. IUCN/SSC Grebe Specialist Group. – IUCN, Gland, Switzerland and Cambridge, UK, vii + 59 pp. PUCEK Z. [ed.] (2004): Status Survey and Conservation Action Plan. IUCN/SSC Bison Specialist Group. – IUCN, Gland, Switzerland and Cambridge, UK, ix + 54 pp.

55


SERVHEEN C., HERRERO H. & PEYTON B. [compilers] (1998): Bears - Status Survey and Conservation Action Plan. IUCN/SSC Bear and Polar Bear Specialist Group. – IUCN, Gland, Switzerland, x + 306 pp. STORCH I.

[compiler] (2000):

Grouse

–

Status

Survey

and

Conservation

Action

Plan.

WPA/BirdLife/SSC Grouse Specialist Group. – IUCN, Gland, Switzerland, x + 112 pp. UK BIODIVERSITY GROUP (1998): Tranche 2 Action Plans – Volume I: Vertebrates and vascular plants. – English Nature, 143 pp. UK BIODIVERSITY GROUP (1998): Tranche 2 Action Plans – Volume III: Plants and fungi. – English Nature, 265 pp. UK BIODIVERSITY GROUP (1998): Tranche 2 Action Plans – Volume IV: Invertebrates. – English Nature, 254 pp. UK BIODIVERSITY GROUP (1999): Tranche 2 Action Plans – Volume V: Terrestrial and freshwater species and habitats. – English Nature, 156 pp. UK BIODIVERSITY STEERING GROUP (1995): Biodiversity: The UK Steering Group Report – Volume II: Action Plans. – HMSO London, 324 pp. U.S.

FISH AND W ILDLIFE

SERVICE (1989-2001):

Endangered

http://endangered.fws.gov/RECOVERY/RECPLANS/Index.htm

56

Species

Recovery

Plans.

-


Literatura BÁLDI A., CSORBA G. et KORSÓS Z. 2001: Setting priorities for the conservation of terrestrial vertebrates in Hungary. BANGS E.E. et FRITTS S.H. 1996: Reintroducing the grey wolf to central Idaho and Yellowstone National Park. Wildlife Society Bulletin 24: 402-413. BREJŠKOVÁ L., MARHOUL P., SUCHOMELOVÁ E. et VOLF O. 2002. In: Klaudisová A. [ed.], Metodika pro zpracování záchranných programů pro zvláště chráněné druhy cévnatých rostlin a živočichů, p 39-47, AOPK ČR, Praha COHN J.P. 1993: The flight of Californian condor. BioScience 43: 206-209. FISCHER J. et LINDENMAYER D.B. 2000: An assessment of the published results of anima relocations. Biological Conservation 96: 1-11. IUCN 1998: Guidelines for Re-introductions. Prepared by IUCN/SSC Re-introductions Specialist Group. IUCN, Gland, Switzerland and Cambridge, UK. 10 pp. KELLER V. et BOLLMANN K. 2004: From Red Lists to species of conservation concern. Conserv. Biol. 18: 1636-1644. KLEIMAN D.G., BECK B.B., DIETZ J.M. et DIETZ L.A. 1991: Costs of a re-introduction and criteria for success: accounting and accountability in the Golden Lion Tamarin Conservation Program. Symposia of the Zoological Society London 62: 125-142. LUNNEY D., CURTIN A., AYERS D., COGGER H.G. et DICKMAN C.R. 1996: An ecological approach to identifying the endangered fauna of New South Wales. Pacific Conserv. Biol. 2: 212-231. MACHADO A. 1997. Guidelines for Action Plans for Animal Species. Planning Animal Species Recovery. Council of Europe, Strasbourg. 76 pp. PLESNÍK J. 2003: Červené seznamy ohrožených druhů jako podklad pro ochranu planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů a jejich stanovišť. Příroda 22: 7-31. PLESNÍK J., VAČKÁŘ D. et CEPÁKOVÁ E. 2003: Návod pro používání kritérií IUCN – Světového svazu ochrany přírody pro červené seznamy na úrovni nižší než je celosvětová. Příroda 22: 59-72. RESTANI M. et MARZLUFF J.M. 2002: Funding extinction? Biological needs and political realities in the allocation of resources to endangered recovery. BioScience 52: 169-177. USFWS 1983: Endangered and threatened species listing and recovery priority guidlines. U.S. Federal Register 43 (184): 43018-43105. VERA F.W.M 2000: Grazing ecology and forest history. CABI Publ. Wallingford, 506 pp+xix.

57

Koncepce záchranných programů kriticky a silně ohrožených druhů volně žijících živočichů v České republice

Recommend Documents