KLAUZURNÍ PRÁCE NOSP2 (1. termín) 18. 5. 2015
…………………………………… jméno, příjmení, ročník
I. Teoretická část 1. Jmenujte tři rozdíly mezi absolutní a relativní neplatností právního jednání. 2. Jaký je rozdíl mezi dobou a lhůtou? 3. Působí konstitutivní rozhodnutí orgánu veřejné moci ex nunc nebo ex tunc? 4. Vysvětlete podstatu nepřímého zastoupení. II. Praktická část Odpovězte na následující otázky a každou svou odpověď řádně zdůvodněte poukazem na ustanovení OZ, dle nichž se daný příklad řeší. Pouhé konstatování výsledku bez řádného zdůvodnění není považováno za odpověď a nebude proto vůbec hodnoceno. Příklady řešte metodou zkoumání nároků. Skutečnosti, které ze zadání nevyplývají, neexistují!! Sedmnáctiletý Pavel, který si už v rámci svého oboru zedníka od 16 let vydělával o víkendech na stavbách, zdědil jako jediný dědic před mnoha lety po svém zemřelém otci dům se zahradou (dům byl součástí pozemku). V domě bydlel se svojí matkou a tetou. Pavel si ale chtěl koupit pro své zaměstnání dodávku a rozhodl se, že pozemek s domem prodá a že se s matkou a tetou přestěhují do bytu na sídlišti. O prodeji se dozvěděl pan Josef, který Pavla oslovil, že by měl zájem pozemek s domem koupit za 1,5 milionu korun. Cena byla sice o něco nižší než ta na trhu obvyklá, zato ale Josef byl ochoten peníze vyplatit v hotovosti ihned po zapsání jeho vlastnického práva do katastru nemovitostí. Nemovitost chtěl koupit jako sídlo své společnosti STAROŽITNOSTI s.r.o., aby tam mohl skladovat starožitný nábytek, než ho prodá na internetu. Pavel to řekl matce, která jako zákonný zástupce Pavla s prodejem souhlasila. Matka šla s Pavlem za Josefem domů smlouvu podepsat. Kupní smlouvu na dům a zahradu sepsali a šli ověřit podpisy k notáři (smlouvu podepsali Pavel a Josef jako jednatel společnosti STAROŽITNOSTI s.r.o.). Po podpisu kupní smlouvy na dům a zahradu řekla ještě matka Josefovi, že si u něho všimla starožitné sedačky v obýváku. Řekla mu, že tuto sedačku ukazovali v televizi jako vzácnou starožitnost, a jestli by jí sedačku nechtěl prodat za 100 000 Kč. Josef se v duchu zasmál, protože i když sedačka starožitně vypadala, koupil ji před měsícem za 15 000 Kč v běžném obchodu s nábytkem. Josef matce řekl, že jí tuto starožitnost klidně prodá. Matka byla ráda a ještě téhož dne si sedačku od Josefa odvezla s tím, že peníze pošle do týdne na účet Josefa. Po zápisu vlastnického práva ve prospěch Josefa k pozemku s domem měl Josef zaplatit kupní cenu, odjel ale na zahraniční cestu do Brazílie a peníze nezaplatil. Když po něm Pavel začal pátrat, zjistil, že Josef navíc na Facebooku ještě před uzavřením smlouvy zveřejnil níže uvedenou fotografii domu, který takto hodlal od Pavla koupit s textem: „Tuhle barabiznu asi budu kupovat“.
Tuto fotografii včetně textu tedy mohli vidět všichni Josefovi kamarádi. To Pavla naštvalo a rozhodl se, že kvůli tomu Josefa zažaluje o 50 000 Kč, protože se cítil být tímto uveřejněním dotčen na svých právech. Matka byla velice šťastná, že má starožitnou sedačku, po týdnu jí ale kamarádka řekla, že ona má doma sedačku úplně stejnou a že se dá koupit za 15 000, protože se jedná pouze o velice zdařilou napodobeninu. Matka se rozhněvala a řekla Josefovi, že ji podvedl, že s touto smlouvou nesouhlasí a že mu nic platit nebude. Zkoumejte následující tři okruhy otázek: 1. Může Pavel požadovat zaplacení kupní ceny za nemovitost (pozemek včetně domu) dle § 2079 odst. 1 OZ? 2. Může Josef požadovat zaplacení kupní ceny za sedačku dle § 2079 odst. 1 OZ? 3. Může Pavel požadovat náhradu újmy za to, že se cítí dotčený na svých právech, dle § 2910 věta první? (Nezkoumejte rozsah náhrady újmy.).
Řešení: I. Pavel by mohl mít vůči společnosti STAROŽITNOSTI s.r.o. nárok na zaplacení kupní ceny z kupní smlouvy na dům a zahradu podle 2079 odst. 1. A. Vznik nároku Aby měl Pavel nárok na zaplacení kupní ceny z kupní smlouvy dle § 2079/1 vůči společnosti STAROŽITNOSTI s.r.o., musela by být mezi stranami uzavřena platná kupní smlouva. Nárok by nesměl zaniknout a musel by být prosaditelný. 1. Vznik, resp. existence kupní smlouvy Kupní smlouva představuje případ právního jednání. K tomu, aby kupní smlouva vznikla, musí být splněny pojmové znaky právního jednání (projev vůle, jeho zaměřenost na způsobení právních následků a aprobace právním řádem). K tomu, aby byla smlouva bezvadná, musí být splněny náležitosti tohoto právního jednání. Ze zadání plyne, že Pavel se společností STAROŽITNOSTI s.r.o. uzavřeli kupní smlouvu (že ji oba podepsali). Kupní smlouva je dvoustranné právní jednání, je tedy nutné zkoumat každé právní jednání zvlášť. K tomu, aby došlo k uzavření platné kupní smlouvy, je nutné, aby došlo k výměně dvou odpovídajících si bezvadných projevů vůle (právních jednání) v podobě návrhu a akceptace ve smyslu § 1724 an. a) Návrh na uzavření kupní smlouvy aa. Projevení nabídky Dle § 1731musí být z návrhu na uzavření smlouvy zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Dle § 1732 odst. 1 je právní jednání směřující k uzavření smlouvy nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata. Josef jako jednatel společnosti STAROŽITNOSTI s.r.o. nabídnul Pavlovi, že koupí jeho dům za 1,5 mil. Kč. Jedná se tedy o projev vůle směřující k uzavření kupní smlouvy (byl specifikován předmět koupě i kupní cena). Ze zadání nelze dovodit, že by nabídka byla učiněna např. žertem, resp. že by trpěla jinou vadou způsobující její neexistenci. ab. Existence řádného zmocnění k právnímu jednání společnosti K tomu, aby mohlo být právní jednání (nabídka) učiněna platně, musí být učiněna osobou, která je k takovému právnímu jednání svéprávná. Společnost STAROŽITNOSTI s.r.o. je právnickou osobou, která má dle § 118 právní osobnost. Dle § 151, resp. 161 jedná za právnickou osobu její zástupce, kterým je v případě společnosti s ručením omezeným její jednatel. Ze zadání plyne, že Josef podepsal smlouvu (a notář ověřil podpis) jako jednatel společnosti. Josef má tedy řádné zmocnění jednat za společnost STAROŽITNOSTI s.r.o. ac. Dojití návrhu Nabídka (jako projev vůle) působí od doby, kdy dojde osobě, které je určena. Dojitím se rozumí skutečnost, že se nabídka dostane do výlučné sféry vlivu adresáta. V okamžiku, kdy Josef sdělil Pavlovi vůli dům koupit, došla Pavlovi nabídka. ad. Zánik nabídky Nabídka nebyla zrušena, nebyla odvolána, ani nezanikla žádným z důvodů uvedených v § 1737 a 1738. Dílčí závěr k nabídce: Josef nabídnul Pavlovi uzavření kupní smlouvy na Pavlův dům a zahradu. b) Přijetí nabídky (akceptace) ba. Projevení akceptace Dle § 1740 odst. 1 osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím; může se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěla osoba projevit (konkludentně). Pavel s Josefem jako zástupcem (jednatelem) společnosti STAROŽITNOSTI s.r.o. smlouvu podepsali, Pavel tedy projevil výslovně svoji vůli nabídku akceptovat. Ze zadání nelze dovodit, že by akceptace byla učiněna např. žertem, resp. že by trpěla jinou vadou. bb. Smluvní konsensus Akceptace musí obsahově zcela odpovídat z hlediska obsahu nabídce. Pavlova akceptace byla úplná a bezvýhradná. bc. Dojití akceptace Včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen, nebo jiné její včasné jednání, z něhož lze dovodit její souhlas, je přijetím návrhu. Ke své perfekci vyžaduje akceptace dojití navrhovateli. Včasné přijetí návrhu nabývá
účinnosti okamžikem, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli. K pojmu dojití viz výše. Akceptace byla Josefovi sdělena podepsáním při jednání ve vzájemné bezprostřední interakci, tedy mu došla. Z této skutečnosti lze rovněž dovodit včasnost dojití. bd. Absence zániku akceptace Dle § 1742 přijetí nabídky lze zrušit, dojde-li zrušení navrhovateli nejpozději s přijetím. Tak se však nestalo. Dílčí závěr k akceptaci, a tím i k uzavření smlouvy: Pavel se společností STAROŽITNOSTI s.r.o. uzavřeli kupní smlouvu, tedy kupní smlouva vznikla. 2. Absence vad smlouvy Kupní smlouva musí vykazovat náležitosti, které jsou předpokladem její platnosti. Jednou z náležitostí je svéprávnost obou stran k takovému právnímu jednání. Podle § 31 se má za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku. Toto omezení právního jednání nezletilých je zákonem stanoveno z důvodu jejich ochrany před neuváženým zavázáním se k závazkům, které by jim mohly působit újmu. Prodej (zbavení se) majetku v hodnotě 1,5 milionu Kč je právním jednáním, ke kterému sedmnáctiletý nezletilý nemá dostatečnou rozumovou a volní vyspělost, a to ani v případě, že se již sám živí. Podle § 32 odst. 1 sice udělil-li zákonný zástupce nezletilému, který nenabyl plné svéprávnosti, ve shodě se zvyklostmi soukromého života souhlas k určitému právnímu jednání nebo k dosažení určitého účelu, a Pavel je tak jako nezletilý schopen v mezích souhlasu sám právně jednat, ale pouze za předpokladu, že to není dále zákonem zvlášť zakázáno. Podle § 36 nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, není nikdy, bez ohledu na obsah ostatních ustanovení, způsobilý jednat samostatně v těch záležitostech, k nimž by i jeho zákonný zástupce potřeboval přivolení soudu. Pavel sice jednal se souhlasem matky jako svého zákonného zástupce, nicméně podle § 461 odst. 1 spravuje-li zákonný zástupce nebo opatrovník jmění zastoupeného, náleží mu běžná správa takového jmění. Nejedná-li se o běžnou záležitost, vyžaduje se k naložení se jměním zastoupeného schválení soudu. Pavel tedy není nikdy způsobilý jednat samostatně v případě prodeje nemovitosti, protože jde o právní jednání, ke kterému by i jeho matka potřebovala souhlas soudu. Dle § 588 se jedná o neplatnost absolutní, neboť právní jednání je v rozporu s veřejným pořádkem – právní jednání je neplatné z důvodu ochrany nesvéprávného, je to základní stavební kámen společnosti chránit před neuváženým jednáním takové osoby. Splnění ostatních náležitostí smlouvy již není třeba dále zkoumat (např. předepsanou písemnou formu, to, že projevy vůle smluvních stran musí být na stejné listině apod.). Dílčí závěr k vadám smlouvy: Kupní smlouva je absolutně neplatná. Konečný závěr ke vzniku nároku: Nárok nevznikl. B. Absence zániku nároku Nárok Pavla na zaplacení kupní ceny nevzniknul, nemůže tedy ani zaniknout. C. Prosaditelnost nároku Nárok Pavla na zaplacení kupní ceny nevzniknul, nemůže tedy být prosaditelný. D. Celkový závěr Pavel nemá vůči společnosti STAROŽITNOSTI s.r.o. nárok na zaplacení kupní ceny z kupní smlouvy na dům a zahradu podle 2079 odst. 1. II. Josef by mohl mít vůči matce nárok na zaplacení kupní ceny z kupní smlouvy na sedačku podle 2079 odst. 1. A. Vznik nároku1 Aby měl Josef nárok na zaplacení kupní ceny z kupní smlouvy dle § 2079/1 vůči matce, musela by být mezi stranami uzavřena platná kupní smlouva. Nárok by nesměl zaniknout a musel by být prosaditelný. 1. Vznik, resp. existence kupní smlouvy U řešení tohoto příkladu bylo možno ohledně zkoumání kontraktace odkázat na řešení uvedená v předchozím příkladu – samozřejmě jen tam, kde jsou závěry zkoumání stejné. 1
Kupní smlouva představuje případ právního jednání. K tomu, aby kupní smlouva vznikla, musí být splněny pojmové znaky právního jednání (projev vůle, jeho zaměřenost na způsobení právních následků a aprobace právním řádem). K tomu, aby byla smlouva bezvadná, musí být splněny náležitosti tohoto právního jednání. Ze zadání plyne, že matka s Josefem uzavřeli kupní smlouvu (že ji oba podepsali). Kupní smlouva je dvoustranné právní jednání, je tedy nutné zkoumat každé právní jednání zvlášť. K tomu, aby došlo k uzavření platné kupní smlouvy, je nutné, aby došlo k výměně dvou odpovídajících si bezvadných projevů vůle (právních jednání) v podobě návrhu a akceptace ve smyslu § 1724 an. a) Návrh na uzavření kupní smlouvy aa. Projevení nabídky Dle § 1731 musí být z návrhu na uzavření smlouvy zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Dle § 1732 odst. 1 je právní jednání směřující k uzavření smlouvy nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata. Matka nabídla Josefovi, že koupí jeho starožitnou sedačku, kterou má v obýváku, za 100 000 Kč. Jedná se tedy o projev vůle směřující k uzavření kupní smlouvy (byl specifikován předmět koupě i kupní cena). Ze zadání nelze dovodit, že by nabídka byla učiněna např. žertem, resp. že by trpěla jinou vadou způsobující její neexistenci. ab. Dojití návrhu Nabídka (jako projev vůle) působí od doby, kdy dojde osobě, které je určena. Dojitím se rozumí skutečnost, že se nabídka dostane do výlučné sféry vlivu adresáta. V okamžiku, kdy matka sdělila Josefovi vůli sedačku koupit, došla Josefovi nabídka a začala vůči němu působit. ac. Zánik nabídky Nabídka nebyla zrušena, nebyla odvolána, ani nezanikla žádným z důvodů uvedených v § 1737 a 1738. Dílčí závěr: Matka nabídnula Josefovi uzavření kupní smlouvy na Josefovu sedačku. b) Přijetí nabídky (akceptace) ba. Projevení akceptace Dle § 1740 odst. 1 osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím; může se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěla osoba projevit (konkludentně). Josef řekl matce, že jí sedačku klidně prodá. Josef tedy projevil výslovně svoji vůli nabídku akceptovat. Ze zadání nelze dovodit, že by akceptace byla učiněna např. žertem, resp. že by trpěla jinou vadou. bb. Smluvní konsensus Akceptace musí obsahově zcela odpovídat z hlediska obsahu nabídce. Josefova akceptace byla úplná a bezvýhradná. bc. Dojití akceptace Včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen, nebo jiné její včasné jednání, z něhož lze dovodit její souhlas, je přijetím návrhu. Ke své perfekci vyžaduje akceptace dojití navrhovateli. Včasné přijetí návrhu nabývá účinnosti okamžikem, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli. K pojmu dojití viz výše. Akceptace byla matce sdělena ústně ihned při jednání ve vzájemné bezprostřední interakci, tedy jí došla. Z této skutečnosti lze rovněž dovodit včasnost dojití. bd. Absence zániku akceptace Dle § 1742 přijetí nabídky lze zrušit, dojde-li zrušení navrhovateli nejpozději s přijetím. Tak se však nestalo. Dílčí závěr k akceptaci, a tím i k uzavření smlouvy: Matka s Josefem uzavřeli kupní smlouvu, tedy kupní smlouva vznikla. 2. Absence vad smlouvy Kupní smlouva musí vykazovat náležitosti, které jsou předpokladem její platnosti. Jednou z náležitostí je i absence omylu. a) Existence omylu Omyl je rozpor mezi skutečností a něčí představou o této skutečnosti. Matka si při koupi sedačky myslela, že jde o starožitnou sedačku. Ve skutečnosti se jednalo o obyčejnou sedačku s cenou o mnoho nižší. Jde tedy o omyl v předmětu smlouvy, resp. v jeho vlastnostech.
b) Právní relevance omylu Ze zadání je patrné, že druhá strana (Josef) o omylu matky věděla a tento její omyl zneužila. Jde tedy o případ lsti dle § 584 odst. 2. Lest je omyl, který byl vyvolán druhou stranou úmyslně. Omyl je vyvolán lstí, pokud je vědomě omyl u druhé strany aktivně způsoben nebo pokud je již existující omyl druhou stranou vědomě využit. Předpokládá tedy vždy pozitivní znalost, že druhá strana je v omylu, a současně, že tento omyl má vliv na tvorbu její vůle. Josef věděl o omylu matky a o tom, že tento omyl má vliv na tvorbu její vůle (kdyby matka znala skutečnou hodnotu sedačky, nikdy by ji nekoupila). Dle § 584 odst. 2 „Bylo-li právně jednáno v omylu vyvolaném lstí, je právní jednání neplatné, třebaže se omyl týká jen vedlejší okolnosti.“ Takto učiněné právní jednání je neplatné bez dalšího. Není tedy dále třeba zkoumat podstatnost omylu, resp. jeho omluvitelnost. c) Následek jednání v právně relevantním omylu Právní jednání učiněné v omylu je dle § 586 relativně neplatné, což znamená, že je platné tak dlouho, dokud se dotčená osoba neplatnosti nedovolá Dílčí závěr k vadám smlouvy: Kupní smlouva je relativně neplatná. Konečný závěr ke vzniku nároku: Nárok vznikl. B. Absence zániku nároku Nárok zanikne, vyskytne-li se taková právní skutečnost, se kterou právní řád tento následek způsobuje. Zkoumáme tedy, zda vzniklý nárok Josefa na zaplacení kupní ceny nebyl odstraněn jinou (následnou právní skutečností). V našem případě může být takovou právní skutečností dovolání se relativní neplatnosti. Právní jednání je v takovém případě platné do doby, než se dotčená strana neplatnosti dovolá. Dovolání se neplatnosti má v takovém případě zpětné účinky, tj. účinky od počátku (ex tunc). Dovolání se relativní neplatnosti je právní jednání učiněné vůči druhé straně (není nutné učinit tak prostřednictvím žaloby na soud), ze kterého musí být zřejmé, že jednající strana nechce být právním jednáním vázána a ve kterém sdělí druhé straně důvod dovolání se neplatnosti. Matka po týdnu zjistila, že sedačka není starožitnost, ale zdařilá replika a řekla Josefovi, že ji podvedl, že s touto smlouvou nesouhlasí a že mu nic platit nebude. Z tohoto jednání tedy jasně vyplývá, že matka nechce být vázána kupní smlouvou a že důvodem je, že ji Josef podvedl, tedy uvedl v omyl. Toto jednání matky tak lze nepochybně kvalifikovat jako dovolání se neplatnosti kupní smlouvy. V okamžiku dojití projevu vůle do sféry adresáta (Josefa) dochází k tomu, že kupní smlouva je neplatná s účinky od počátku a strany tedy nemají povinnost si nic plnit. Nárok na dovolání se námitky relativní neplatnosti se promlčuje v promlčecí lhůtě tří let od uzavření kupní smlouvy. Matka se o skutečnosti, že se nejedná o starožitnost, dozvěděla od kamarádky po jednom týdnu, ve stejné době chce sedačku Josefovi vrátit. Promlčecí lhůta pro dovolání se relativní neplatnosti tedy nestačila uběhnout. Konečný závěr k zániku nároku: Nárok zaniknul. C. Prosaditelnost nároku Nárok zaniknul, nemůže tedy být prosaditelný. D. Celkový závěr Josef nemá vůči matce nárok na zaplacení kupní ceny z kupní smlouvy na sedačku podle 2079 odst. 1. III. Pavel by mohl mít vůči Josefovi nárok na náhradu nemajetkové újmy za zveřejnění fotografie domu podle § 2910 věta první ve spojení s § 86. A. Vznik nároku Aby měl Pavel nárok na náhradu újmy vůči Josefovi podle § 2910 věta první, musel by Josef zasáhnout do absolutního práva Pavla, tento zásah by musel být protiprávní a zaviněný, nesměl by zde existovat souhlas Pavla se zásahem, a v důsledku toho by Pavlovi musela vzniknout nemajetková újma. Nárok by nesměl zaniknout a musel by být prosaditelný. 1. Zásah do Pavlova absolutního práva Absolutní právo je právo, kterému odpovídá povinnost všech ostatních do tohoto práva nezasahovat. Absolutními právy jsou nepochybně práva osobnostní ve smyslu § 86 an. (např. právo na život, zdraví, čest, lidskou důstojnost, soukromí apod.).
Zásah do Pavlova osobnostního práva by mohl spočívat v pořízení a následném zveřejnění fotografie domu, resp. v označení domu za barabiznu. Konkrétně by bylo možno uvažovat o zásahu do Pavlova soukromí, resp. o zásahu do lidské důstojnosti. O zásahu do soukromí by bylo možno uvažovat tehdy, pokud by Josef narušil Pavlovy soukromé prostory nebo sledoval jeho soukromý život. Josef ale zveřejnil na Facebooku pouze jednu fotografii domu pořízenou zvenku (z veřejně přístupného místa) a zdálky. Nedošlo tedy k zásahu do soukromí Pavla. Na fotografiích dále není ani Pavel ani nikdo z jeho rodiny, Josef tedy nesledoval ani soukromý život Pavla, ani nezveřejnil podobizny. K zásahu do soukromí proto nedošlo. Tím, že Josef označil dům za barabiznu, se nedopustil urážky na cti, resp. zásahu do důstojnosti Pavla. Za prvé, již samotný stav domu jasně odpovídá použitému výrazu a jeho obvyklému významu. Označení je tedy pravdivé a objektivně popisuje stav domu. Označení není ani nijak expresivní (tendenční, hanlivé) a nevybočuje z běžného úzu. Za druhé, ze zveřejněné fotky není patrné, kdo je vlastníkem domu. Třetí osoby si proto objektivně nemohou spojit tento dům s osobou konkrétního vlastníka (Pavla). Konečně nelze říci, že z principu proporcionality by plynul závěr, že Pavel má v tomto případě zvláštní zájem na ochraně svých osobnostních práv, která převáží v poměřování s právy Josefa. Ani v tomto případě tedy nedošlo k zásahu do absolutního práva Pavla. Vzhledem k tomu, že nedošlo k zásahu do absolutního (osobnostního) práva, není třeba zkoumat ostatní složky (protiprávnost, zavinění, absence souhlasu Pavla atd.). Konečný závěr ke vzniku nároku: Nárok nevznikl. B. Absence zániku nároku Nárok Pavla na náhradu újmy nevzniknul, nemůže tedy ani zaniknout. C. Prosaditelnost nároku Nárok Pavla na náhradu újmy nevzniknul, nemůže tedy být prosaditelný. D. Celkový závěr Pavel nemá vůči Josefovi nárok na náhradu nemajetkové újmy za zveřejnění fotografie domu podle § 2910 věta první ve spojení s § 86.
