Kláštery a jejich vyuţívání v současnosti. Vybrané příklady z jiţní Moravy

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy

Management v kultuře

Bc. Pavla Faltýsková

Kláštery a jejich vyuţívání v současnosti. Vybrané příklady z jiţní Moravy. Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce Ph.Dr. Aleš Filip, Ph.D.

2011

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a pouţila jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato diplomová práce byla umístěna v Ústřední knihovně FF MU a pouţívána ke studijním účelům.

V Brně dne 15. 5. 2011

Bc. Pavla Faltýsková

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu magisterské diplomové práce Ph.Dr. Aleši Filipovi, Ph.D. za jeho odborné vedení, cenné rady, připomínky a konzultace.

OBSAH

1. ÚVOD 2. KLÁŠTERY 2. 1. Poslání kláštera . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 2. 2. Řehole muţské a ţenské . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 2. 3. Plán klášterního areálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 2. 4. Klášter a jeho části . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 2. 5. Kříţová chodba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 2. 6. Klášter středisko vzdělanosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 2. 7. Kláštery a zakladatelské období . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 2. 8. Nejstarší zakládané kláštery v Brně a okolí Brna . . . . . . . .20 2. 9. Druhá vlna zakládání klášterů v městské zástavbě . . . . . . . 22 3. MOCENSKÉ ZÁSAHY DO ŘEHOLNÍHO ŢIVOTA 3.1. Josefínské reformy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 3.2. Období komunistické totality . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 4. VÝVOJ PO ROCE 1989, RESTITUCE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 5. VYUŢITÍ KLÁŠTERA V SOUČASNÉ DOBĚPŘÍKLADY NA NÉKOLIKA VYBRANÝCH KLÁŠTERECH 5. 1. Benediktinský klášter s kostelem sv. Petra a Pavla v Rajhradě 5.1.1. Historický vývoj do roku 1989 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 5.1.2. Činnost a stavební vývoj po roce 1990 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 5. 2. Klášter Porta coeli v Předklášteří u Tišnova 5.2.1. Historický vývoj do roku 1989 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 5.2.2. Činnost a stavební vývoj po roce 1990 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .46 5. 3. Klášter řádu Milosrdných bratří s nemocnicí v Brně 5.3.1. Historický vývoj do roku 1989 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 5.3.2. Činnost a stavební vývoj po roce 1990 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 5.4. Klášter řádu sv. Alţběty v Brně 5.4.1. Historický vývoj do roku 1989 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 5.4.2. Činnost a stavební vývoj po roce 1990 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 5.5. Klášter (mateřinec) Milosrdných sester III. řádu svatého Františka pod ochranou Svaté rodiny v Brně 5.5.1. Historický vývoj do roku 1989 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 5.5.2. Činnost a stavební vývoj po roce 1990 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68

5.6. Klášter (mateřinec) Kongregace sester Těšitelek Boţského Srdce Jeţíšova s kostelem Boţského srdce Jeţíšova s konventní kaplí Neposkvrněného početí P. Marie v Rajhradě 5.6.1. Historický vývoj do roku 1989 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 5.6.2. Činnost a stavební vývoj po roce 1990 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 5.7. Konvent minoritů s kostelem sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty s loretánskou kaplí v Brně 5.7.1. Historický vývoj do roku 1989 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 5.7.2. Činnost a stavení vývoj po roce 1990 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 5.8. Kapucínský konvent s kostelem Nalezení sv. Kříţe v Brně 5.8.1. Historický vývoj do roku 1989 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 5.8.2. Činnost a stavební vývoj po roce 1990 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 5.9. Klášter řádu premonstrátů s kostelem sv. Petra a Pavla v Nové Říši 5.9.1. Historický vývoj do roku 1989 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 5.9.2. Činnost a stavební vývoj po roce 1990 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .89 6. ZÁVĚR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 7. RESUMÉ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 8. SEZNAM LITERATURY, ZDROJE.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .100 9. SEZNAM OBRAZOVÝCH PŘÍLOH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105

1. ÚVOD Míjíme-li klášter, či komplex klášterních budov, málokdy si uvědomujeme, jak cenná místa máme před sebou. A to cenná nejen z významu historického, ale i z pohledu kulturněspolečenského, uměleckého, výtvarného a architektonického. Historickým vývojem klášterů od jejich prvopočátků a jejich vyuţitím a významem v současnosti se bude zabývat tato magisterská diplomová práce „Kláštery a jejich vyuţívání v současnosti. Vybrané příklady z jiţní Moravy“. Magisterská diplomová práce bude rozdělena dvě hlavní části. Vzniku klášterů, jejich původnímu určení, významu a chronologickému zařazení se bude věnovat úvodní část práce. Bude se zabývat teoretickým vysvětlením pojmu kláštera a jeho dispozičním uspořádáním. Následuje část věnovaná zakladatelskému období klášterů. V té bude popsáno, kdo kláštery zakládal a jaké bylo jejich hlavní poslání a činnost. Bude uvedena historie klášterů od prvopočátků, kdy byly v našich zemích zakládány nejstarší klášterní domy. Ty se stávaly zázemím pro působení řeholních řádů a byly významnými z hlediska šíření víry. Postupně se stávaly také významnými středisky kultury a vzdělanosti. Z nejstaršího zakladatelského období bude připomenuto budování klášterů v oblasti nynějšího města Brna a jeho okolí. Bude uveden historický význam klášterů v období jejich prosperity, ale i v dobách, které byly pro jejich existenci nepříznivé a devastační. Pro první část práce jsem čerpala především z odborné literatury, ve které jsou uváděny historické a faktografické údaje k jednotlivým klášterům. Teoretické a historické údaje o působení a činnosti řeholních řádů jsem čerpala z literatury, publikací, odborných slovníků a zdrojů, které jsou v práci uváděny. Druhá část práce je zaměřena na několik vybraných klášterů. Ty budou přiblíţeny nejen z historického hlediska, ale především z hlediska jejich vyuţití v současnosti. Bude přiblíţen jejich konkrétní vývoj po roce 1989, především pak po navrácení majetku po roce 1990 v rámci uplatnění restitučních nároků. Po navrácení majetku v rámci restitučních nároků,1 kdy byl řádům vracen majetek zdevastovaný a zničený, bylo nutné vloţit nemalé finanční prostředky do obnovy objektů. V obnovovaných klášterech začal nový ţivot a nové aktivity.

1

KALNÝ, M. Církevní majetek a restituce. Vydání neuvedeno. Praha: Občanský institut, 1995, s. 23.

6

Na konkrétních příkladech rekonstruovaných klášterů je ukázána současná činnost a prosperita. V mnoha případech se podařilo o smysluplné vyuţití klášterních budov činností samotného řádu nebo prostřednictvím organizací2, občanských sdruţení3 nebo nadací4. S těmito právními subjekty mají představitelé řádu uzavřenou právně podloţenou smlouvu o vzájemné spolupráci, která je zaloţena na výhodném vyuţívání klášterních objektů, které je výhodné a vyhovující oběma zúčastněným stranám. Při zpracování podkladů pro druhou část mé diplomové práce jsem vycházela z historických materiálů, které se týkají událostí po druhé světové válce a období totality. Byly prostudovány materiály, které se týkaly navracení majetku církvím v rámci restitučních nároků. Jsou uvedeny odkazy na příslušné zákony, které byly v této souvislosti vydány. Navracení majetku řádům a kongregacím se uskutečnilo převáţně po roce 1990. Při vyhledávání příslušných ekonomických dat a ukazatelů jsem vycházela z dostupných materiálů, které zveřejňují o své činnosti neziskové organizace a občanská sdruţení formou Výročních zpráv. Dále jsem čerpala z materiálů, které se váţí k jednotlivým projektům, (např. údaje o financování při uskutečňování přestavby nemocničního sálu konventu Milosrdných bratří, materiály k rekonstrukci knihovny benediktinského opatství) a z interních materiálů organizací, které zpracovávají koncepci činnosti pro určité období5. Uskutečnila jsem také osobní návštěvu několika klášterů a hovořila s přestavenými nebo členy uvedených klášterů. Zjištěná fakta o současné činnosti jednotlivých klášterů jsou popsány ve druhé části magisterské diplomové práce a zjištěná data a číselná vyjádření (v příslušných jednotkách nebo v procentech) jsou uvedena ve vypracovaných tabulkách. Je uvedeno i několik grafických znázornění, která se váţí k popisovaným skutečnostem.

2

Příspěvková organizace Muzeum Brněnska. Občanské sdruţení Gabriela. 4 Nadace ora et labora. 5 Muzeum Brněnska. 3

7

2. KLÁŠTERY 2.1 Poslání kláštera Dějiny Evropy jsou úzce spjaty s dějinami a vývojem křesťanství6 a jeho šířením. V Evropě dalo křesťanství vzniknout společenství spojovanému kulturou, vírou a pojetím člověka7. Pod hlavním posláním šíření víry byly budovány kláštery na území celé Evropy. Mezi prvními objekty byly v Evropě postaveny kláštery v Cluny, Clairvaux a další. Kláštery se stávaly středisky křesťanského ţivota. Byly místy sluţby Bohu, místy motliteb, rozjímání, odříkání, konání pokání, vykonávání dobrých skutků a pomoci. Jejich další úkoly pak nově spočívaly především v oblasti vzdělávání a studia a v péči o chudé a nemocné. Jejich činnost také zahrnovala kultivaci okolní přírody a efektivní hospodaření s půdním fondem, který byl dán klášteru k dispozici. Kláštery se postupně stávaly centry vzdělanosti nejen v samotném klášteře, ale i oblasti, kam byly vysílány misie. Do předem určených oblastí byly misie vysílány nejen za účelem šíření vzdělanosti a víry, ale i z důvodu šíření moci a politického vlivu panovníka na novém území. Další ojedinělá úloha klášterů pak spočívala v tom, ţe se během dalšího společenského vývoje stávaly významnými skriptorii, dílnami na výrobu knih. Čtení, psaní a opisování textů, kresby a malby a výzdoba knih, které byly dříve brány jako okrajové a doplňkové činnosti mnichů, se staly významnými dokumentačními metodami. Díky jim byl zachován odkaz vzdělanosti a vědění následujícím generacím.

6

Křesťanství. Všechna náboţenství zaloţená na osobě a učení Jeţíše Krista: Křesťanství zahrnuje všechny, kdo následující Krista a skrze Křest, jako znamení příslušností ke křesťanství, se stali „dítětem Boţím“ Křesťanstvo: Všichni křesťané souhrnně a jako celek, křesťané všech národů a všech křesťanských vyznání. Ve středověku bývá v latinské (římské) oblasti souhrnným označením pro křesťanstvo Christianitas (psáno s velkým písmenem) míněn křesťanský Západ, země a národy pod vládou křesťanských panovníků a vyznávajících křesťanskou víru. LEMAITROVÁ, Nicole, QUINSONOVÁ Marie-Thérése, SOTOVÁ Véronique: Slovník křesťanské kultury. Z francouzského originálu Dictionnaire culturel du christianisme překlad do češtiny kol. autorů. 1. vydání. Praha: Garamond, 2002, s. 194. 7 LEMAITROVÁ, Nicole, QUINSONOVÁ Marie-Thérése, SOTOVÁ Véronique: Slovník křesťanské kultury. Z francouzského originálu Dictionnaire culturel du christianisme překlad do češtiny kol. autorů. Tamtéţ.

8

Kromě vzdělávacího centra byl klášter téţ místem tezaurace majetku zakladatele a mnohdy i místem prezentace jeho ušlechtilých úmyslů. Byla prezentována jeho příslušnost k víře a pokání. Klášter byl také místem důstojné reprezentace zakladatele a jeho rodu. Kláštery zakládali nejen bohatí šlechticové, ale také biskupové, kteří byli odpovědní za péči o chudé ve své obci. Většinou se však šlechticové v dané oblasti dohodli s místním biskupem a společně zakládali kláštery se sociálním zázemím pro chudé a potřebné, kteří do dané oblasti přišli. „Tak jako biskupové měli i králové zájem o kláštery slouţící jako vzdělávací instituce pro elitu, která rozhodně neměla být připravována pouze pro duchovní úkoly. Kromě toho podporovali, tak jako ostatní šlechtici, zakládáním klášterů na svých pozemcích lepší kultivaci těchto polností a pozemků klášterním obhospodařováním“8. V oblasti kolem kláštera byly následně vytvářeny nové podmínky pro zajištění klášterního provozu, včetně vytváření nezbytných nových dopravních cest. Naskytly se také příleţitostí pro uplatnění zemědělců, rolníku a řemeslníků, kteří v blízkosti kláštera hledali vhodné zaměstnání. Vznikala tak nová infrastruktura, která podporovala další příznivý rozvoj v dané oblasti. „Kromě toho slouţilo zakládání klášterů v neposlední řadě i zajištění nadvlády královského nebo šlechtického zakladatele, jemuţ byl klášter zavázán“9. Svůj nový úkol v pojetí sluţby Bohu měli pro donátory zaloţeného kláštera vykonávat mniši. Mnich měl vykonávat přímluvy a modlitby k Bohu za zakladatele kláštera. Mnich tedy měl působit jako spojovací článek mezi donátorem kláštera a Bohem. Svého výjimečného poslání a nelehkého úkolu si na svých misijních cestách při šíření víry na cizí území uvědomovali misionáři, kteří měli zřizovat kláštery jako opěrné body pro zavádění víry na pohanském území. „Kláštery působící jako centra propagandy, měly okolnímu obyvatelstvu poskytnout názorný příklad křesťanského ţivota a zároveň vytvářet zárodečné buňky církevní organizace v nově pokřesťanštěných oblastech. Misionářské aktivity byly většinou vyvíjeny v těsné dohodě s vládci, kteří prostřednictvím křesťanské věrouky zamýšleli upevnit svůj politický vliv nebo rozšířit dosavadní teritorium“10.

8

KRÜGER, K. Řády a kláštery: 2000 let křesťanského umění a kultury. 1. vydání. Praha: Slovart, 2008, s. 31. KRÜGER, K. Řády a kláštery: 2000 let křesťanského umění a kultury. 1. vydání. Praha: Slovart, 2008, s. 31. 10 KRÜGER, K. Řády a kláštery: 2000 let křesťanského umění a kultury. 1. vydání. Praha: Slovart, 2008, s.32. 9

9

2.2 Řehole muţské a ţenské „Významnou součástí katolické církve jsou muţské a ţenské řehole. Mají výjimečné postavení – a to jak ve vnitřní struktuře církve, tak v jejím vnějším působení. Muţské kláštery představovaly významný prvek v hospodářském ţivotě země, v ţivotě duchovním, kulturním a intelektuálním“ ... “Ţenské řehole byly významné jinak – sestry působily v převáţné většině buď v nemocnicích a sociálních ústavech (dětské domovy a útulky, domovy pro přestárlé, nevyléčitelně nemocné, tělesně i mentálně postiţené), nebo ve školství, kde zřizovaly a vedly řadu škol všech typů a studentské internáty. Díky tomu a díky svému přístupu k práci nikoli jako k nucenému zlu, ale jako k poslání a sluţbě Kristu svých bliţních byly společností oceňovány a značně oblíbeny“11. Řeholní společenství a formy zasvěceného ţivota, řeholní řády a kongregace Řeholní společenství jsou praktikujícími nositeli zasvěceného ţivota, který doprovází křesťanství od jeho prvopočátků. Historie zasvěceného ţivota však nebyla ukončena i v současnosti12. Řeholní společenství, jejichţ společným znakem je zachovávání evangelních rad, zásad čistoty, chudoby a poslušnosti a společně vedený řádový ţivot jsou pak rozdělena na řeholní řády13 a na řeholní kongregace14. Další odlišení podle muţských a ţenských institutů se dále člení na několik, postupně a s různým posláním vznikajících skupin. Dělení řádů podle autorů Encyklopedie českých klášterů je následující. I.

Řády mnišské Řády mnišské navazují na působení na působení „Otců pouště“, představitelů

mnišského ţivota v osamění tzv. anachoretského mnišství, jakým byl např. sv. Antoín Egyptský. Za zakladatele conobitského mnišství, společného ţivota mnichů, je povaţován sv.

11

BALÍK, S., HANUŠ, J. Katolická církev v Československu 1945-1989. 1. vyd. Brno: CDK, 2007, s. 153. Soudobý pohled katolické církve na zasvěcený ţivot a jeho poslání reprezentuje v poslední době Vita Consecrata papeţe Jana Pavla II. z 25. 3. 1996. In: VLČEK, P.; SOMMER, P.; FOLTÝN, D. Encyklopedie českých klášterů. 1. vyd., Praha: Libri, 2005. s. 9. 13 v nichţ jsou skládány slavné sliby In: VLČEK, P.; SOMMER, P.; FOLTÝN, D. Encyklopedie českých klášterů, tamtéţ. 14 v nich jsou skládány pouze sliby jednoduché In: VLČEK, P.; SOMMER, P.; FOLTÝN, D. Encyklopedie českých klášterů, tamtéţ. 12

10

Pachomius Starší. Jako základní kámen západokřesťanského mnišství se postupně prosadila řehole sepsaná sv. Benediktem z Nursie15, tou se řídí řeholní ţivot a zásady velké části soudobých mnišských komunit. Vyskytují se ovšem mnišská společenství, která jsou zaloţena na jiných řeholích, např. na původní řeholi sv. Basilia a velmi uznávaná a praktikovaná je řehole sv. Augustina a další16. Zaměření mnichů této řehole je výrazně kontemplativní a prosazuje přísný a odříkavý způsob ţivota. II.

Řády řeholních kanovníků Řády řeholních kanovníků v rámci řeholního ţivota navazují na dlouhou tradici po

regulování ţivota kněţí. Jejich duchovním otcem je sv. Augustin. Do řeholního ţivota jsou zaváděny od poloviny 11. století, kdy postupně vzniká řada samostatných klášterů, které jsou ve své době reformní alternativou kolegiátních a katedrálních kapitul. Ke kanovnickým řádům patří i řády kříţovnické a některé řády špitální. Ty tvoří přechodný článek k řádům rytířským. K řeholním kanovnickým řádům je v současnosti řazen i reformovaný řád německých rytířů, který má dnes povahu řádu kněţského17. III.

Řády rytířské Řády rytířské mají mnoho společných zásad s řády kříţovnickými a špitálními. Jejich

činnost se zabývala téţ péči duchovní a péčí o chudé, nemocné a poutníky, charakteristickým rysem však byla vojenská sluţba. Tomu odpovídalo i rozčlenění na rytíře, řádové duchovní a laické bratry, vykonávající činnost ve špitálech nebo práce sluţebné. Jejich řádový ţivot vedle řehole sv. Augustina ovlivňovaly i zásady cisterciáků. Později byly činnosti rytířských řádů zaměřeny více na oblast duchovní péče a charitativní činnost. Jako mezinárodní charitativní společnost působí dodnes lazariáni. Maltézští rytíři, nejvýznamnější z rytířských řádů, mají dodnes mezi řeholními řády výsadní postavení. Je to řád s mezinárodně uznávanou autoritou. IV.

Řády mendikantů Řády mendikantů, tedy řády ţebravé, vznikají od počátku 13. století18. Jako první byli

zaloţeni menší bratři (minorité) a bratři kazatelé (dominikáni). Jejich rychlé rozšíření do řady evropských zemí umoţnilo zakládání měst, kde se usadili ve zbudovaných řeholních domech. 15

In: VLČEK, P.; SOMMER, P.; FOLTÝN, D. Encyklopedie českých klášterů, 1. vyd., Praha: Libri, 2005. s. 9. Tamtéţ. 17 In: VLČEK, P.; SOMMER, P.; FOLTÝN, D. Encyklopedie českých klášterů, 1. vyd., Praha: Libri, 2005. s. 10. 18 Tamtéţ. 16

11

Základním znakem mendikantů byla záměrná nemajetnost a snaha ţít jen z milodarů. Tím se odlišovaly od dřívějších řádů. Většina ţebravých řádů si zvolila řeholi sv. Augustina. Františkánská větev zahrnující vedle minoritů i františkány a kapucíny, má vlastní řeholi sv. Františka, karmelitánská řeholi sv. Alberta19. K ţebravým řádům byli v 17. století přiřazeni např. trinitáři, jejichţ posláním bylo vykupovat zajatce. Dodnes působí a mezi nejuznávanější patří milosrdní bratři.

V.

Řády řeholních kleriků Řády řeholních kleriků vznikaly v 16. století v době šířící se reformace. Jejich

posláním se stala především práce v duchovní správě, školství, ošetřování nemocných a misijní činnosti. Od řeholních kanovníků, k jejichţ poslání měli nejblíţe, se řeholní klerici lišili zejména omezením povinnosti společných modliteb ve prospěch praktické činnosti. Mezi nejvýznamnější z těchto řádů patří jezuité, kterým dal jejich zakladatel sv. Ignác z Loyoly vlastní řeholi, a také piaristé.

VI.

Kongregace řeholních kleriků Kongregace řeholních kleriků vznikají v krátkém odstupu po řádech řeholních

kleriků a představují další přiblíţení k ţivotu světských kněţí. Jsou řízeny kleriky a jejich povaha je dána kněţskou sluţbou20. Věnují se misijní činnosti ale také práci s mládeţí. Především v 19. století vznikla řada kongregací, společností a ústavů řeholních kleriků. Bliţší poslání těchto řádů je uvedeno v Encyklopedii řádů a kongregací v Českých zemích. VII.

Kongregace řeholních laiků Kongregace řeholních laiků mají laický charakter a jejich poslání nezahrnuje kněţskou

sluţbu. Velmi často je posláním těchto společností řeholních bratří katolická výchova a vzdělávání mládeţe. Touto činností se zabývají například školští bratři, malí bratři Jeţíšovi nebo různí milosrdní bratři, jak bývá označován i špitální řád, který je ovšem řazený k mendikantům21.

19

VLČEK, P.; SOMMER, P.; FOLTÝN, D. Encyklopedie českých klášterů, 1. vydání, Praha: Libri, 2005. s. 11. VLČEK, P.; SOMMER, P.; FOLTÝN, D. Encyklopedie českých klášterů, 1. vydání. Praha: Libri, 2005. s. 11. 21 VLČEK, P.; SOMMER, P.; FOLTÝN, D. Encyklopedie českých klášterů, 1. vydání. Praha: Libri, 2005. s. 12. 20

12

VIII. Ţenské řády Ţenské řády jsou výrazně kontemplativně zaměřené. Charakteristické je pro ně dodrţování přísné klauzury. Mnoho ţenských řádů vzniklo jako II. řády doplňující společenstva mnichů (benediktinky, cisterciačky, kartuziánky, aj.), řeholních kanovníků, rytířů nebo mendikantů (např. dominikánky, klarisky, augustiniánky, karmelitky). Přechod k novodobým, více činně orientovaným kongregacím, představují některá společenství vznikající v 16. a 17. století, jako byly alţbětinky, voršilky a visiantky. IX.

Ţenské kongregace Ţenské kongregace mají své počátky v době po Tridentském koncilu, kdy tlak na

utuţení kázně řeholnic značně omezoval moţnosti činného působení členek řádů. K rychlému rozvoji ţenských kongregací, které se věnují především školství a zdravotnictví dochází od 19. století. Některé kongregace mají vazbu na muţská řeholní společenství. A tak vedle kontemplativně zaměřených řádů premonstrátek a dominikánek existují i jejich činně orientované kongregace. Kongregací, společenství a ústavů sester je u nás značné mnoţství. Například k roku 1995 zde působí: anglické panny, dcery Boţské lásky, salesiánky Dona Boska, školské sestry de Notre Dame, boromejky, školské sestry sv. Františka, těšitelky Boţského Srdce Jeţíšova a další22. Jednotlivé řeholní řády a kongregace jsou charakterizovány také v knize Řeholní ţivot v českých zemích, kterou uspořádala Miriam Hrudníková, OP. Vydalo Karmelitánské nakladatelství v Kostelním Vydří v roce 1997.

2.3 Plán klášterního areálu Klášterní komplex a zařízení raně středověkého kláštera nám představuje několik autorů. Autoři Encyklopedie moravských a slezských klášterů uvádí, ţe nejstarší známý doklad o dokonalém klášteře, který umoţňuje mnišské komunitě ţít podle benediktinské řehole, byl vypracován pro opata kláštera ve švýcarském St. Gallen před rokem 83623.

22 23

VLČEK, P.; SOMMER, P.; FOLTÝN, D. Encyklopedie českých klášterů, 1. vydání. Praha: Libri, 2005. s. 12. toto období se shoduje přibliţně s obdobím zakládání a vzniku prvních moravských kostelů a klášterů.

13

Plán kláštera St. Gallen představuje ideální klášterní areál a je velice podrobně a přesně znázorněn v knize Kristina Krüger Řády a kláštery: 2000 let křesťanského umění a kultury24. Plán kláštera s půdorysem klášterního areálu St. Gallen je proveden na pergamenu a je uchováván v knihovně tohoto kláštera. Jak uvádí Encyklopedie moravských a slezských klášterů, „z dochovaných klášterních kostelů v českých zemích se nejvíce ideálnímu sanktgallenskému plánu blíţí bazilika v Třebíči“25 s uvedeným nákresem kněţiště a spodním liturgickým prostorem.

Obr. 1: Plán klášterního areálu26 Jak je patrno ze znázornění, centrum klášterního areálu představuje kostel. Na jiţní stranu od kostela je situována hlavní oblast konventu s obytnými prostorami mnichů. Dvůr, na všech čtyřech stranách obklopený arkádami, je klasickou formou kříţové chodby. Východní strana kříţové chodby je dvoupodlaţní budova.

24

KRÜGER, K. Řády a kláštery: 2000 let křesťanského umění a kultury. 1. vydání. Praha: Slovart, 2008, s. 102. FOLTÝN, D., kol., Encyklopedie moravských a slezských klášterů. 1. vydání. Praha: Libri, 2005, s. 25. 26 St. Gallen Klosterplan [online]. [cit. 2011-5-16]. Dostupné z: 25

14

Obr. 2: Model kláštera27

2.4 Klášter a jeho části Klášterní areál byl velmi důmyslně projektován tak, aby bylo zajištěno místo pro výkon duchovní činnosti a zároveň tak, aby bylo vytvořeno dostatečné provozní zázemí pro zabezpečení kaţdodenních ţivotních potřeb členů konventu. Klášterní komplex se skládal z několika patrových budov, které byly situovány na všechny světové strany podle svého účelu. Na celém jiţním křídle kříţové chodby se většinou nacházela jídelna mnichů (refektorium, refektář), nad kterou je šatna. V přízemí této budovy byla ohřívárna s vyhřívanou podlahou, která slouţila jako pracovna a obývací místnost mnichů. V jihozápadním rohu je situována klášterní kuchyně, přímo spojená s refektoriem; je zde také přístup do pekárny a klášterního pivovaru. Západní křídlo je utvořeno velkou budovou pro ukládání zásob potravin a suterén této budovy slouţí jako vinný a pivní sklep. Mezi tuto budovu a kostel je vsunut úzký prostor s postranními lavicemi, který představuje vstup do kříţové chodby. Tento prostor lze vyuţít také jako hovornu neboli

27

St. Gallen Klosterplan [online]. [cit. 2011-5-16]. Dostupné z:

15

parlatorium (locutorium)28 pro návštěvníky, kteří přicházející zvenčí. V nadzemním podlaţí budovy je umístěna loţnice (dormitorium, dormitář). Významnou součást kláštera představuje klauzura, která zahrnuje obytnou část pro mnichy, prostory uspořádané kolem kříţové chodby, které jsou určeny pro potřebu běţného všedního ţivota: prostory pro spaní, obývací prostory a prostory pro stravování. Dále obsahuje dům pro novice a ošetřovnu (infirmarium). Ke klauzuře náleţí také ta část kostela, kde se mniši kaţdý den scházejí k modlitbě hodinek. Ta je vyhrazena pouze mnichům. Vstup do klauzury je umoţněn přes klášterní bránu, která se zpravidla nachází v západním křídle čtverce kříţové chodby. Zde vykonává sluţbu portarius, vrátný, starší a zkušený mnich. Přímo za branou se pro návštěvy nachází hovorna, místnost, kde smí být návštěvy přijímány. Kromě obytných a komunikačních prostor pro mnichy existuje v klášteře řada dalších zařízení. Mezi velmi reprezentativní patří knihovna a skriptorium, sakristie a armarium.29 Důleţitou součástí klášterního areálu je noviciát, ten slouţí k ubytování a vzdělávání noviců a infirmarium30, slouţící jako ošetřovna a pro péči o nemocné mnichy. Ubytování hostů patřilo téţ k činnostem kláštera. K tomuto účelu existovaly ve významných klášterech jednoduché domy pro hosty. Před klášterní branou se nacházel dům pro poutníky a pro chudé, neboť přijímání potřebných a jejich zaopatření patřilo k prvotnímu poslání klášterů od jejich prvopočátků. Pro potřebné, kteří přišli ţádat o almuţnu, byl k tomuto úkonu pověřen ustanovený mnich – ellemosynar31 (ellemosyna-almuţna). Další skupinou hostů byli významní návštěvníci kláštera. Bývali ubytováni v jiném domě, který je vyznačen na plánu kláštera St. Gallen. Vysoce postavení a vzácní hosté bývali přijati samotným opatem kláštera. Pro tuto příleţitost měl opat k dispozici reprezentativní dům, označovaný jako prelatura, na okraji klauzury nebo i mimo klauzuru.

28

KRÜGER, K. Řády a kláštery: 2000 let křesťanského umění a kultury. 1. vydání. Praha: Slovart, 2008. 105. Zde jsou uchovány liturgické knihy, nástroje, roucha a vzácné relikvie, které musejí být vţdy v bezprostřední blízkosti oltářního prostoru. KRÜGER, K. Řády a kláštery: 2000 let křesťanského umění a kultury. 1. vydání. Praha: Slovart, 2008, s. 101. 30 KRÜGER, K. Řády a kláštery: 2000 let křesťanského umění a kultury. 1. vydání. Praha: Slovart, 2008, s. 102. 31 Tamtéţ. 29

16

2.5 Kříţová chodba Centrem klauzury je kříţová chodba. Kolem ní jsou soustředěny nejdůleţitější budovy konventu a touto chodbou jsou propojeny. „Kříţová chodba vznikla zřejmě nezávisle na konkrétním architektonickém vzoru, a to z nutnosti stavebně propojit zastřešenými chodbami budovy, které navzájem funkčně souvisejí. Geneze kříţové chodby jistě souvisí se seskupováním klášterních budov kolem vnitřního nádvoří“32. Kříţová chodba plnila mnoho funkcí, přičemţ jednou z nejdůleţitějších bylo kaţdodenní shromáţdění mnichů nejprve v křídle u kostela a později v kapitulní síni. Arkády kapitulní síně bývaly otevřené do kříţové chodby a umoţňovaly tak poslech přednášeného mluveného slova modliteb (např. odpolední modlitby nona 33) nebo výkladu po čtení některého z řeholních pravidel (výklad kapitoly capitulum34). Kříţová chodba byla téţ místem pro individuální četbu. Odehrávalo se zde i společné předčítání Písma (collatio). Kříţovou chodbu procházeli mniši v neděli a o svátcích ve slavnostním procesí za zboţného zpěvu při návratu z kostela. Kromě toho byla kříţová chodba posvátným místem klidu, kontemplace, uvolnění a tiché modlitby. Pravidelné prostorové uspořádání klášterního areálu vrcholného středověku velmi podrobně popisuje Kristina Krüger ve své knize Řády a kláštery: 2000 let křesťanského umění a kultury od strany 105 a vysvětluje, jak významné bylo pro kaţdodenní chod kláštera. Při vstupu do kláštera byl, kromě jiţ zmiňované vrátnice, také hospic, přijímající pocestné, poutníky a chudinu. K hospodářským budovám kláštera náleţely sýpky, mlýny, sklepy, konírny, chlévy, dílny, kůlny, stodoly.

2.6 Klášter středisko vzdělanosti Kaţdý klášter představoval ve své době významné středisko vzdělanosti. K areálu kláštera bývala škola, na které vyučovali k tomuto účelu klášterem určení ve svém oboru výuky erudovaní členové řádu.

32

KRÜGER, K. Řády a kláštery: 2000 let křesťanského umění a kultury. 1. vydání. Praha: Slovart, 2008, s. 104. KRÜGER, K. Řády a kláštery: 2000 let křesťanského umění a kultury. 1. vydání. Praha: Slovart, 2008, s. 105. 34 Tamtéţ. 33

17

Skriptorium plnilo významnou úlohu v činnosti kláštera. Funkce skriptoria byla ojedinělá a zajišťovala produkci textů a knih, neboť psané texty se od raného středověku rozšiřovaly především pouze v klášterech. Tato činnost byla prestiţní záleţitostí celého mnišského kolektivu, který se pod střechou kláštera nacházel. A právě v tomto kolektivu se vytvářela ručně psaná díla, která v dnešní době představují artefakty nevyčíslitelné hodnoty. O psaní knih se zaslouţili mniši, kteří byli zvláště k tomuto poslání nadáni svým umem a svou zručností. Předpoklady pro malování ozdobných písmen či ilustrovaných stránek prokazovali další mniši. Nevýznamná byla následně také technická a řemeslná zručnost mnichů, kteří zvládali pracovní postupy při technickém dokončování knih. Vzniklá díla ve skriptoriích slouţila jako modlitební knihy pro potřeby řádových členů. Velká část knih pak byla shromaţďována v klášterních knihovnách. Největší část knih produkovaných v klášterech měla převáţně religiózní obsah35. Mezi náboţenskými knihami měla zvláštní postavení bible, neboť z ní čerpala díla liturgická, tak i díla s odlišnou náboţenskou tématikou36.

2.7 Kláštery a zakladatelské období V období 11. a 12. století dochází k velkému rozmachu řeholního ţivota. Řeholní domy, které byly zakládány, se stávaly jedním z důleţitých článků tehdejšího hospodářského systému. Jak uvádí ve své knize Kláštery, panovník a zakladatelé autor Tomáš Borovský, “Řeholní domy byly se svým majetkem jedním z článků soudobého hospodářského systému, konventy kopírovaly a potvrzovaly sociální rozdělení společnosti, jejich členové nezřídka udrţovali navzdory klauzuře styky se svými příbuznými, opati významných klášterů se aktivně účastnili politických jednání...“37. Také v mnoha dalších oblastech se pak ţivot v klášteře prolínal se zcela běţným ţivotem okolního světa. Zakladatel ze svých finančních prostředků zajistil hmotné vybavení nového kláštera, také se postaral se o výstavbu klášterních budov i o hmotné zaopatření prvních řeholníků, a z těchto důvodů povaţoval klášterní komplex za specifickou součást svého majetku. Z hlediska projevu zboţnosti a vyznání víry zakladatele kláštera, představovalo zaloţení kláštera výrazný zakladatelův projev víry a oddanosti Bohu. 35

KRÜGER, K. Řády a kláštery: 2000 let křesťanského umění a kultury. 1. vydání. Praha: Slovart, 2008, s. 68. Tamtéţ. 37 BOROVSKÝ, T. Kláštery, panovník a zakladatelé na Moravě. 1. vydání. Brno: Matice moravská 2005, s. 11. 36

18

Klášter byl však pro fundátora nejen místem projevované zboţnosti, ale i místem jeho reprezentace. Dobře hmotně zajištěný klášter byl nejen znakem bohatství ale také moci a vlivu fundátora. Motlitbami řeholníků měly být vyváţeny i případné záporné skutky fundátora, kterých se někdy dopustil na lidech nebo na majetku např. při válečných taţeních (zabíjení, loupení, drancování na dobývaném území). Vztahy mezi fundátorem a řeholníky však přetrvávaly dále i po smrti zakladatelů. Památka na jejich osobnost a jejich zakladatelský čin měla být slavena např. při výročích jejich úmrtí. Velký význam byl kladen také na uloţení ostatků fundátora a příslušníků jeho rodu v klášterní hrobce. Velmi ceněno bylo také slouţení mší a obřadů během zakladatelova ţivota a pak i po jeho smrti. V první etapě zakladatelského období vznikly na Moravě tyto kláštery: T a b u l k a : Kláštery a zakladatelé Klášter Benediktini Rajhrad (probošství)

Doba zaloţení

Zakladatel

40. léta 11. století panovník

Benediktini/premonstráti Hradiště 1077-78/ 1150-52 panovník Benediktini Třebíč

1101

panovník

Premonstrátky Dolní Kounice

1183

Vilém z Pulína

Premonstráti Louka

1190

panovník

Cisterciáci Velehrad

1204

panovník

Premonstráti Zábrdovice

1209

Lev z Klobouk

Premonstrátky Nová Říše

1211?

Markvart z Hrádku?

Cisterciačky Oslavany

1225

Heilwida ze Znojma

Cisterciačky Tišnov

1232

panovník

Cisterciáci Ţďár nad Sázavou

1252

Boček z Perneggu

Cisterciáci Vizovice

1261

Smil z Brumova

Cisterciačky Staré Brno

1323

Eliška Rejčka a panovník

Benediktinky Pustiměř

1340

olomoucký biskup

Zdroj: Borovský Tomáš: Kláštery, panovník a zakladatelé na středověké Moravě. str. 40.

19

Z uvedené tabulky je patrné, ţe první klášterní domy byly na Moravě zakládány během časového úseku, který zahrnuje téměř tři století. Do tohoto období spadá zaloţení prvních klášterů v Rajhradě, Hradišti a Třebíči, které byly zaloţeny do konce 11. století a počátku 12. století.

Během následujícího století pak byly zakládány kláštery v Dolních

Kounicích, Louce; následuje zakládání klášterních domů na Velehradě, v Zábrdovicích, Nové Říši, Oslavanech, Tišnově, Ţďáru nad Sázavou, Vizovicích. Po roce 1300 byl pak zaloţen řeholní dům pro cisterciačky na Starém Brně a olomoucký biskup zaloţil roku 1340 klášter pro benediktinky v Pustiměři.

2.8 Nejstarší zakládané kláštery v Brně a okolí Brna Významným prvkem ve vývoji a formování Brna, které dostalo rozsáhlé městské privilegium Václava I. z ledna 124338. Vývoj města Brna v časovém úseku kolem třicátých let 13. století zahrnuje významnou předměstskou kupeckou osadu německých kolonistů soustředěnou do oblasti ulic Běhounské a České s centrem kolem kostela sv. Jakuba. Kostel byl zaloţen za markraběte Vladislava Jindřicha a olomouckého biskupa Roberta (tedy v letech 1201 aţ 1222)39 pravděpodobně po vzniku trhové vsi, a byl stavební dominantou vzniklé vsi a střediskem církevní správy. V blízkosti této osady byli i osadníci románští a Valoni se střediskem u kostela sv. Mikuláše, který stával na území dnešního náměstí Svobody. „Osady německo-románská, slovanská, ţidovská a území bývalého hradu údělných kníţat byly sloučeny v jeden celek a vývoj byl formálně ukončen vydáním většího a menšího privilegia krále Václava z ledna roku 1243, tak zvané zakládací listiny města Brna“40. Brzy po zaloţení města byla na kopci zvaném Špilberk vybudována nová pevnost jako důsledek zániku starého údělného hradu na Petrově. Město bylo obemknuto hradebními zdmi a vstup do města byl umoţněn přístupem přes pět hlavních městských bran41. Výrazem městské svrchovanosti a samosprávy se stala radnice. V první etapě zakladatelského období dochází zakládání klášterů nejen v městě Brně, ale i v blízkosti Brna. V Zábrdovicích zaloţil Lev z Klobouk kolem roku 1200 premonstrátský klášter. Ještě před zaloţením byl zde provizorní šlechtický kostel sv. Kunhuty a teprve později 38

KUČA, K. Brno. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. 1. vyd. Praha: Baset, 2000. s. 29 SAMEK, B. Brněnské umělecké památky. vydání neuvedeno. Brno: 1957, s. 4. 40 SAMEK, B. Brněnské umělecké památky. vydání neuvedeno. Brno: 1957, s. 5. 41 Brněnská, Veselá, Běhounská, Ţidovská, Měnínská-dochována po několika přestavbách dosud. SAMEK, B. Brněnské umělecké památky. vydání neuvedeno. Brno: 1957, s. 5. 39

20

v poslední čtvrtině 13. století byl vybudován nový klášterní chrám P. Marie. Vzhledem k tomu, ţe se klášter nacházel na nechráněném místě bez hradeb, byl často poškozován válečnými nájezdy. Byl pobořen husity a za třicetileté války byl poškozen poţárem. V roce 1661 se přistoupilo k opravám a v témţe roce byl poloţen základní kámen k dnešnímu kostelu P. Marie. Klášter byl zrušen josefínským ediktem, kostel byl uznán jako farní a budovy konventu připadly eráru, který zde zřídil vojenskou nemocnici. V Králově Poli byl roku 1375 zaloţen klášter kartuziánů, v období husitských a švédských válek rovněţ zpustošený. Po válkách opravený klášter byl ediktem Josefa II. zrušen, kostel určen za farní a klášterní budovy byly přeměněny v kasárna42. V nově zaloţeném městě se začaly působit duchovní řády. Jejich poslání však nebylo změřeno na hospodářskou činnost, neobdělávali půdu jako benediktini, cisterciáci nebo premonstráti. Jejich působení bylo především výchovné a bylo uskutečňováno v zásadách šíření víry a prezentovala je především kazatelská činnost. V Brně se tomuto úkolu a poslání věnovali především dominikáni a minorité. Klášter dominikánů byl zaloţen mezi lety 1228-1230. Klášter minoritů, zaloţen snad jiţ roku 1230 ve východní části města. Dominikáni zaloţili svůj klášter při kostele sv. Michala. Kostel sv. Michala věnoval markrabě Přemysl dominikánům, kteří při něm zaloţili svůj klášter. Dominikáni vybudovali na původním místě nový kostel, zasvěcený stejnému patronu sv. Michalovi. Druhým kazatelským řádem, který se v Brně kolem roku 1230 usadil, byli minorité. Po zaloţení kláštera započali s výstavbou kostela sv. Janů, který vysvětil olomoucký biskup Bruno. Mezi nejstarší kláštery v městě Brně zaloţené mimo střed města, patří klášter cisterciaček zaloţený na Starém Brně Eliškou Rejčkou, ke kterému se v následné historii váţe osud zaloţeného augustiniánského kláštera na opačné straně města. Historie kláštera ve svém dalším vývoji pak souvisí s řádem augustiniánů, který byl do tohoto objektu přemístěn na základě rozhodnutí Josefa II. Důleţitým mezníkem ve stavebním vývoji města Brna bylo obleţení města a boje se švédskými vojsky v letech 1643 aţ 1645. Mnoho významných budov uvnitř hradeb bylo poškozeno dělostřeleckou palbou, mnohé budovy zničil poţár a jiné, situované na předměstích, byly jako trosky srovnány se zemí. Tato situace postihla i některé řády, jejich 42

SAMEK, B.: Brněnské umělecké památky. vydání neuvedeno. 1957, s. 15.

21

klášterní domy byly zničeny v důsledku válečných bojů o Brno. Tato ničení postihla i řád kapucínů, původně sídlící v klášteře u Měnínské brány. Ti si byli nuceni vybudovat nový klášterní dům na bývalém Uhelném trhu, dnes Kapucínském náměstí, kde vybudovali v letech 1648 aţ 165143 kostel a k němu přiléhající klášter. Budova kostela je příznačná pro řád kapucínů svojí neokázalostí a prostotou a její výstavba byla také omezena místem, které bylo pro výstavbu nového objektu k dispozici. V polovině 18. století vznikly na Starém Brně dva menší kláštery. Klášterní dům pro ţenský řeholní řád alţbětinek byl postaven v letech 1751 aţ 1754 podle skromného návrhu architekta Bartoloměje Zindtnera. Kostel a klášter milosrdných bratří byl vystavěn podle projektu uznávaného architekta Mořice Grimma. Klášter ţil z fundace svého zakladatele hraběte Leopolda Viléma Ditrichštejna. Klášter proslul především svojí péčí o nemocné v klášterním špitále.

2.9 Druhá vlna zakládání klášterů v městské zástavbě Kláštery nevznikaly jen v prvotním zakladatelském období, kdy vznikaly většinou u hradeb, za hradbami měst nebo na rozlehlých venkovských pozemcích. Další zakladatelská etapa byla příznačná tím, ţe kláštery byly zakládány v jiţ stávající městské zástavbě. Jsou to stavby nebo stavební komplexy, které vznikaly v moravské metropoli po ustavení Velkého Brna roku 1850, kdy v tzv. gründerském období, kdy byly kolem centra města budovány nové reprezentativní obytné čtvrti44. V této nové zástavbě bylo následně vybudováno několik klášterů, které byly vesměs určené pro charitativní ţenské kongregace45. V tomto období a v těchto lokalitách byl zaloţen například konvent řádu Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou sv. Rodiny v Brně na Grohově ulici. V tomto období vznikl také mateřinec Kongregace sester Těšitelek Boţského Srdce Jeţíšova, který byl zaloţen na Šeříkové ulici v Brně. Pro nedostačující prostory pro svou narůstající činnost byl pak zaloţen mateřinec v Rajhradě u Brna, který byl obnoven po roce 1989.

43

SAMEK, B.: Brněnské umělecké památky. vydání neuvedeno. Brno: 1957, s. 11. KUČA, K. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha-Brno. 2000, s. 100. 45 FILIP, A. Kláštery v městské zástavbě. Příspěvek k historii brněnské architektury 2. poloviny 19. století. In: Sborník prací Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, sv. 191, řada společenských věd č. 21. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 101-106. 44

22

3.

MOCENSKÉ ZÁSAHY DO ŘEHOLNÍHO ŢIVOTA

3.1 Josefínské reformy Josef II. (13. 3. 1741 Vídeň – 20. 2. 1790 Vídeň) nejstarší syn Františka I. Štěpána Lotrinského a Marie Terezie; císař Svaté říše římské, v letech 1780 aţ 1790 král český, uherský a chorvatský, arcivévoda rakouský46 byl jedním z nejdůleţitějších panovníků prosazujících pragmatické zásady evropského osvícenství. Za své samostatné vlády od roku 1780 pod vlivem osvícenství prosadil řadu svých reforem, které byly vedeny k efektivitě hospodářství a zkvalitnění činnosti státní správy47. Jiţ dříve však docházelo různými nařízeními k omezování církevní moci. K výraznému omezování církve v majetkových záleţitostech docházelo od počátku 18. století. Bylo to v důsledku s opakujícími se krizemi státních financí, kdy jiţ císař Karel VI roku 1723. zakázal církevním institucím nabývat nové nemovitosti, tzv. amortizační zákony, které s určitými výjimkami platily aţ do roku 1855. Marie Terezie postavila nejdříve klášterní a potom i všechno ostatní církevní jmění pod dozor státní správy vydáním několika opatření a nařízení. Jedním z nich bylo za vlády Marie Terezie zřízení zvláštního církevního oddělení v rámci spojené česko-rakouské dvorské kanceláře, jeţ bylo předchůdcem dvorské duchovní komise48. Za vlády Marie Terezie byla katolické církev v českých zemích také omezována ve svých vztazích k zahraničním institucím. To se týkalo především řádů, které měly kontakty

46

a dalších zemí, které patřily v té době do Rakousko-Uherské monarchie. Wikipedie – Josef II. [online]. [cit. 2011-5-16]. Dostupné z: 47 Mezi nařízení Josefa II. patří především: první z jeho velkých patentů byl tzv Toleranční patent, vydán 13. 10. 1781, který se dotýkal svobody vyznání; Patent o zrušení nevolnictví byl vydán 1. 11. 1781, kdy nevolnictví bylo zrušeno a nahrazeno mírnějším poddanstvím, robota však byla zachována aţ do roku 1848. Další reformy se pak týkaly školství, církve a dalších oblastí. Další literatura zabývající se oblastí reforem Josefa II. např.: KUKLOVÁ, K.: Rušení klášterů v Brně za Josefa II. Diplomová práce. Ped. MU, Brno: 2008. s. 40-78. TRETERA, R. J.: Stát a církve v České republice. Vyd. 1. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002. Bělina P.: Teoretické kořeny a státní praxe osvícenského absolutismu v habsburské monarchii. Československý časopis historický 29, 1981, s. 879-905. CERMAN, I.: Josef II. In: RYANTOVÁ, M. VOREL, P.: Čeští králové. Praha; Litomyšl: Paseka, s. 487-497. ČORNEJOVÁ, I.; RAK, J.; VLNAS V.: Ve stínu tvých křídel. Habsburkové v českých dějinách. Praha: s. 289. 48 TRETERA, R. J.: Stát a církve v České republice. vydání l. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, s. 19.

23

za hranicemi monarchie, a bylo jim zakázáno vyváţet peněţní prostředky z území monarchie. Také písemný styk s římskou kurií podléhal státnímu dozoru prostřednictvím státní rady49. Během své vlády v letech 1780 – 1790 Josef II. ještě více zpřísnil státní dohled nad církví. Omezil počet svátků a i jinak zasahoval do liturgického kalendáře. Ve snaze reglementovat církevní ţivot do nejmenších detailů a podrobností, vydával nařízení, která se týkala i liturgických záleţitostí50. Pro některá tato nařízení byl však velice kritizován a ještě za svého ţivota je odvolal51. Dekretem Josefa II. z 24. 3. 1781 byla zrušena veškerá závislost domácích klášterů na klášterech a představených v zahraničí; stejně tak musely být přerušeny vzájemné styky. Císař Josef II. si v rámci svých reformních opatření předsevzal zrušit kláštery, které se zabývaly pouze kontemplativní činností a ţebravé řády, které byly podle názorů osvícenců neuţitečné. Zachovat chtěl pouze ty, které se věnují pastorační péči, školství, zdravotnictví a sociální péči. Nejprve vydal právní předpis, kterým by byl vytvořen právní rámec pro postup při rušení klášterů. Byl to patent ze dne 29. 11. 1781. Na jeho základě pak byly jednotlivé muţské a ţenské kláštery rušeny vydáváním individuálních právních aktů52. Kaţdý klášter byl posuzován zvlášť, zda bude nebo nebude zachován. Klášterům stejných řádů byl obvykle stanoven numeru clausus, stanovený počet členů, takţe řeholníkům ze zrušených klášterů byl přechod do jiného nezrušeného kláštera znemoţněn (byl by nadpočet). Z nezrušených klášterů mínil císař Josef II. vybudovat střediska, která měla prospívat duchovní správě. Řeholní kněţí ze zrušených klášterů po roce 1781 měli moţnost uplatnit se v duchovní správě, někteří přijali místa farářů v diecézní duchovní správě, jiní hledali uplatnění jako vychovatelé, laičtí bratři nacházeli zaměstnání jako kostelníci. Příslušníci nezrušených tradičních řeholí (benediktini, cisterciáci, premonstráti) do duchovní správy jít museli. Sloţitější bylo další společenské uplatnění řeholnic53.

49

TRETERA, R. J.: Stát a církve v České republice. vydání l. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, s. 20. 50 např. kolik má být v kostele oltářů, jak má být kostel nasvícen a kolik svíček má být určitý den na oltáři rozsvíceno. Aby se ušetřilo dřevo a nebyly káceny stromy v lesích, vydal Josef II. nařízení o pohřbívání v pytlích. 51 TRETERA, R. J. Stát a církve v České republice. vydání l. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, s. 20. 52 TRETERA, R. J. Stát a církve v České republice. vydání l. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, s. 23. 53 TRETERA, R. J. Stát a církve v České republice. vydání l. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, s. 24. Podrobněji v KUKLOVÁ, K.: Rušení klášterů v Brně za Josefa II. Diplomová práce. Ped.F. MU Brno. 2008.

24

Majetek zrušených klášterů, patřící řádům řeholníků nebo řeholnic, panovník nepostátnil, ale vytvořil z něj od roku 1782 tzv. zemské náboţenské fondy (náboţenské matice). Tyto majetkové uskupení měly slouţit nadále výlučně potřebám téţe církve, k níţ zrušená řeholní společenství příslušela54. Budovy klášterů a kostelů, které byly nejprve odsvěceny, byly dány k dispozici pro vyuţití pro světské účely. Byly přeměněny na úřady, kasárny, manufaktury, skladiště i činţovní domy55. Počty zrušených klášterů ţenských a muţských řádů v Čechách a na Moravě, finanční vyjádření za získaný majetek a další podrobnosti k důsledkům josefínských reforem jsou podrobně uvedeny v diplomové práci Kateřiny Kuklové Rušení klášterů v Brně za Josefa II., ze které bylo pro tuto stať čerpáno. O důsledcích rušení klášterů, prospěchu či neprospěchu reforem Josefa II. polemizují mnozí historikové. Snahou Josefa II. bylo m.j. reorganizovat církevní seskupení ve fungující farní správu. „Systém organizace farností přetrval bez velkých změn aţ do dnešních dnů“56.

3.2 Období komunistické totality Období druhé světové války 1939-1945 bylo nepříznivé a zdrcující ve všech aspektech lidského bytí. Mnozí nevinní civilisté, stejně tak jako mnozí řeholníci, prošli nacistickými ţaláři. Mnoho z nich bylo vězněno v koncentračních táborech, kde na následky utrpení zemřelo. V důsledku potlačování protinacistického odboje byly některé řády nacisty zakázány57. Druhá světová válka s mnoha útrapami byla po dlouhých šesti letech u konce. Konec druhé světové války a následný vývoj po roce 1945 byl v celé společnosti v očekávání návratu k demokratickým tradicím první republiky. Politická situace, která se začala v tomto období profilovat a následná praxe však ukázala zcela jiný vývoj. Pod vlivem válečných událostí a vlivem euforie z osvobození většiny území naší republiky sovětskou Rudou armádou, se společnost otevřela ideologii propagovanou osvoboditelem

Sovětským

svazem

a

přijímala

myšlenky

z východu

propagované

komunistickou stranou. 54

TRETERA, R. J. Stát a církve v České republice. 1. vydání. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, s. 24. 55 KUKLOVÁ, K. Rušení klášterů v Brně za Josefa II. Diplomová práce. PedF. MU Brno. 2008, s. 40-70. 56 KUKLOVÁ, K. Rušení klášterů v Brně za Josefa II. Diplomová práce. PedF. MU Brno. 2008, s. 127. 57 Činnost československé provincie Řádu milosrdných bratří byla nacisty z důvodu podpory odbojového hnutí zcela zakázána a mnozí byli umučení v koncentračních táborech. VLČEK, V. Perzekuce muţských řádů a kongregací komunistickým reţimem 1948-1964. 1. vydání. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2004, s. 22.

25

Komunistické ideje začaly určovat a propagovat své názory a ovlivňovat politické dění a ţivot společnosti v dosud relativně svobodné zemi, která se po konci druhé světové války věnovala do února 1948 relativně úspěšnému obnovování válkou poničené země a obnově zničeného hospodářství a infrastruktury. Pozdější politický vývoj po událostech v únoru 1948 nastolil vedení Komunistické strany do čela státu se všemi jejími pravomocemi, která začala ve svém vedoucím postavení prosazovat. „Komunistická strana se první dva roky po únoru 1948 orientovala na nové vymezení vztahů s církvemi, zejména s nejpočetnější římskokatolickou církví. Obávala se totiţ pozic katolické církve mezi občany republiky, zvláště na Moravě a na Slovensku“58. Jiţ počátkem roku 1949 se do oblasti zájmu pozornosti komunistického vedení a Státní bezpečnosti dostaly řeholní řády a kongregace. Vedoucí funkcionáři komunistického vedení se totiţ obávali jejich organizovanosti a semknutosti uvnitř státu, kontaktů mezi řády v republice i v zahraničí, (především styky s Římem), a moţnosti jejich vlivu na kulturní a duchovní ţivot věřícího obyvatelstva republiky. Oblastí zájmu komunistického vedení byl také značný církevní majetek. Byly vydány církevní zákony č. 217/1949 Sb. o zřízení Státního úřadu pro věci církevní (SÚC) a zákon č. 218/1949 Sb. o hospodářském zabezpečení církví ze 14. října 194959, které postihovaly negativním způsobem církev jako celek60. Od roku 1950 jsou pak datovány vykonstruované soudní procesy s představiteli řádů. V první polovině roku 1950 uskutečnili představitelé státní moci dvě velké likvidační akce. Na noc z 13. na 14. dubna 1950 byla naplánována Akce K, kdy byly obsazeny bezpečnostními sloţkami státu, StB a milicemi všechny muţské kláštery a členové řádů z nich byly internování do předem určených sběrných táborů. Stejná situace se opakovala i 27. dubna téhoţ roku. Během těchto dvou akcí bylo deportováno 2 396 řeholníků61.

58

VLČEK, V. a kol. : Ţenské řehole za komunismu 1948-1989. 1. vydání. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2005, s. 23. 59 VLČEK, V. a kol. : Ţenské řehole za komunismu 1948-1989. 1. vydání. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2005, s. 24. 60 „ Zákonem č. 217/1949 Sb. o zřízení Státního úřadu pro věci církevní a prováděcím předpisem, kterým bylo vládní nařízení č. 228/1949 Sb. o působnosti a organizaci Státního úřadu pro věci církevní, byl poloţen základ pro přísný státní dozor nad církvemi a náboţenskými společnostmi.“ „Zákon č. 218/1949 Sb. o hospodářském zabezpečení církví a náboţenských společností státem byl ve skutečnosti tvrdým zásahem proti církvím. K provedení uvedeného zákona byla vydána vládní nařízení 219223/1949 Sb., týkající se jednotlivých církví či jejich skupin.“ Citováno z: TRETERA, J. R.: Stát a církve v české republice. 1. vydání. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, s. 46-47. 61 TRETERA, J. R Stát a církve v České republice. 1. vydání. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, s. 49.

26

Stejný postup se pak opakoval v srpnu roku 1950, kdy byla internována z řeholních domů asi třetina řeholnic62, v dalších etapách pak byly řeholnice přemisťovány do ústavů, nemocnic či továren, kde byly pracovně nasazeny. V průběhu roku 1951 nastala pak delimitace mladších řeholnic ze soustřeďovacích klášterů do závodních internátů. Během těchto dvou let bylo z klášterů tímto způsobem deportováno 12 095 řeholních sester63. V internačních střediscích tzv. „charitativních domovech“ byly pod stálým dohledem správců z řad StB. „Nemovitý řeholní majetek ţenských řádů a kongregací prozatímně vzala do správy Náboţenská matice. Ta také měla s novými uţivateli určenými vládní dislokační komisí dohodnout podmínky a výši nájmu. V roce 1955 SÚC uvalil na majetek ţenských řeholí národní správu, jejímţ úkolem bylo tento majetek likvidovat převodem na jednotlivé uţivatele. To také bylo v průběhu dalších let tichou cestou realizováno“64. Do vystěhovaných konventních budov byli ve většině případů nasazeni příslušníci ČSLA a k dispozici jim bylo také provozní zázemí klášterních budov, které vyuţívali jako provozní místnosti, garáţe a sklady65. V mnohých klášterních objektech bylo ničeno původní zařízení a zcela bezdůvodně devastován interiér, sochařská výzdoba a původní pietní místa66. Kromě odnětí majetku církvím dále mělo být odnímáno vše, co by připomínalo církevní symboly, objekty, místa. Podle nového nazírání na sakrální památky z hlediska komunistického atheistického názoru, bylo nutno jako na církevní památky pohlíţet jako na artefakty náboţenského tmářství, které bylo nutné v rámci atheistické výchovy postupně likvidovat. Všeobecně mělo platit to, ţe církevní památky nebudou udrţovány a postupným materiálním opotřebením budou chátrat aţ do úplné demolice. Dalšími drastickými opatřeními se pak dařilo likvidovat

62

Do konce roku 1950 bylo internováno 2 360 sester, celkový počet během dvouleté perzekuce byl 12 095 řádových sester. TRETERA, J. R. Stát a církve v České republice. 1. vydání. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, s. 49. 63 TRETERA, J. R. Stát a církve v České republice. 1. vydání. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, s. 49. 64 VLČEK, V. a kol. Ţenské řehole za komunismu 1948-1989. s. 29. Odkaz na zdroj: SÚA Praha, fond SÚC, inv.č. 78. kart. Č. 10, inv.č. 110, kart. Č. 87; dále fond MŠK-C, kart. č. 2. 65 Klášter benediktinů v Rajhradě, klášter Kongregace sester Těšitelek BSJ v Rajhradě. 66 Klášter Kongregace sester Těšitelek BSJ zničeno místo posledního odpočinku matky představené kláštera, protoţe v jejím hrobě bylo slouţícími vojáky hledáno zlato a cennosti. Kronika Kongregace a pamětníci.

27

totalitnímu reţimu mnoho církevních památek v předem vybraných oblastech, např. z důvodů kolektivizace, v rámci demoličních výměrů67. Vývoj v České republice po listopadu 1989 a politické změny s novým zákonodárstvím pak přinesly příznivý obrat.

67

VALENĆÍK, M. Ohroţené památky, kostely, kaple a kapličky v České republice. vydání 1. Praha: Baset, 2006, s. 6.

28

4. VÝVOJ PO ROCE 1989, RESTITUCE Politické události v listopadu roku 1989 daly do pohybu nespočet politických, společenských, kulturních, sociálních a právních změn. Zákonodárná činnost v letech 1990-1992, která se dotýkala církví a činnosti církvi: „Konfesněprávní zákonodárné činnosti z ledna 1990 předcházelo: 1. zrušení náboţenských trestných činů, tj. proticírkevních ustanovení trestního zákona č. 140/1961 Sb. (§§ 101, 178, 207) zákonem č. 159/1989 Sb. ze dne 13. 12. 1989. 2. jednání mezi zástupci federální vlády a Apoštolského stolce ve dnech 18. - 20. 12. 1989. Modus vivendi z roku 1928 byl shledán překonaným. Zákonem č. 16/1990 Sb. z 23. 1. 1990 byl mj. zrušen § 7 zákon č. 218/1949 Sb. Stát jiţ do vnitřních záleţitostí církví ani do ustanovování jakéhokoliv církevního funkcionáře nezasahuje“68. Tímto zákonem byl v českých zemích poprvé zaveden systém, který je zaloţen na vzájemném respektování státu a církví. Pozitivním způsobem byla zásada nezasahování státu do církevních záleţitostí ústavněprávně vymezena o rok později Listinou základních práv a svobod69. Pojem restituce znamená obnovení původního stavu. V souvislosti s událostmi po roce 1989 se tak označuje proces, v němţ jsou napravovány některé majetkové křivdy. Do skupiny restitučních případů patří nejdříve přijaté speciální restituční zákony, na jejichţ základě došlo na navracení majetku vymezenému okruhu právnických osob, především tělovýchovným organizacím řeholním řádům a kongregacím, olomouckému biskupství. V případě církevních osob šlo pouze o navrácení přesně specifikovaných nemovitostí.

68

TRETERA, J. R. Stát a církve v České republice. 1. vydání. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, s. 53. 69 Tamtéţ. Dne 4. 7. 1991 Federální shromáţdění ČSFR přijalo specializovanou normu československého konfesního práva navazující přímo na Listinu základních práv a svobod. Šlo o zákon č. 308/1991 Sb. o svobodě náboţenské víry a postavení církví a náboţenských společností, účinný k 1. 9. 1991.

29

Zákon č. 403/1990 Sb., je první obecný restituční předpis přijatý na podzim 1990, podle něhoţ mohly ţádat fyzické a soukromé právnické osoby vydání věcí, které jim byly odňaty podle speciálních právních norem v 50. a 60. letech. Pokud byly takto odňaté věci zdemolované, předpis zakládal právo na finanční náhradu. Oprávněnou osobou mohl být jak občan ČSFR, tak i cizinec, dříve čs. občan. Zákon stanovil šestiměsíční prekluzivní dobu na uplatnění nároku, jejím uplynutím právo zaniklo. Zákon č. 87/1991 Sb., zákon o mimosoudních rehabilitacích je dalším restitučním předpisem. Jeho přijetí předcházela parlamentní diskuse o významu restitucí v privatizačním procesu. Nakonec převládla myšlenka o tom, ţe navrácení majetku původním vlastníkům, ev. jejich právním nástupcům, je jednou z nejrychlejších metod privatizace. Podrobněji na Zákonem č. 229/1991 Sb. byly samostatně řešeny restituční záleţitosti v zemědělství. Specifika této oblasti byla dána pokřivením vlastnických vztahů v období kolektivizace (vytváření zemědělských druţstev). Proto došlo současně s navrácením pozemků také k poskytování náhrad za mrtvý a ţivý inventář, který byl v průběhu zdruţstevňování do zemědělských druţstev vnesen. Podrobněji na Jedním z výrazných prvků transformace československého hospodářství po roce 1989 se vedle privatizace a liberalizace cen a obchodu staly restituce, jak jiţ bylo uvedeno. Zákon o zmírnění následků některých majetkových křivd z 2. října 1990 (tzv. malý restituční zákon) byl pouze prvním krokem v polistopadovém restitučním zákonodárství. Navracení majetku, včetně například bývalého vlastnictví šlechtických rodů, později umoţnily další zákony. K hlavním z nich patří zákon o mimosoudních rehabilitacích z února 1991. V květnu 1991 zákonodárci schválili také zákon o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku s cílem zmírnit některé majetkové křivdy. Podle těchto zákonů a jejich novel se vracely mj. i budovy hradů a zámků. Zákonem č. 298/1990 Sb. bylo ke dni 19. 7. 1990 vráceno řeholním řádům a kongregacím 72 objektů z celkového počtu přibliţně 800 nejrůznějším způsobem odňatých

30

budov. Dvě budovy teologického semináře v Olomouci byly tímto zákonem vráceny Olomouckému arcibiskupství70. Navráceny byly budovy klášterů, pozemky však nikoliv. Dne 18. 7. 1991 přijalo Federální shromáţdění druhý zákon o částečné restituci klášterního majetku, tj. navrácení dalších 198 budov, Zákon č. 338/1991 Sb., s účinností ke dni 1. 8. 1991. Tímto zákonem byl doplněn a změněn zákon č. 298/1990 Sb. Ani tentokrát však nebyly vráceny hospodářské pozemky, z jejichţ výnosu byly kdysi klášterní budovy udrţovány71. Řeholníci po vrácení budov velmi rychle ze své kaţdodenní praxe zjišťují, ţe nejsou schopni bez zahraniční finanční pomoci obnovit a udrţovat své vrácené klášterní objekty, které se většinou nacházejí ve velmi špatném stavu. Proto se téměř všechny řády jednoznačně postavily za stanovisko, aby jim stát vrátil celý jejich nezákonně odebraný majetek, včetně polí a lesů, pokud je vlastnily. Pokud se jim nevrátí jejich původní ekonomická základna, jsou si vědomi toho, ţe budou řešit závaţné ekonomické problémy72. Zákonodárství samostatné České republiky od roku 1993 Od rozdělení Československa a vzniku samostatné České republiky k 1. 1. 1993 patří k základním normám konfesního práva na prvním místě odpovídající ustanovení ústavního práva České republiky. Podle čl. 112 Ústavy České republiky (úst. Zák. č. 1/1993 Sb.) tvoří součást ústavního pořádku ČR téţ Listina základních práv a svobod, znovu publikovaná tentokráte pod č. 2/1993 Sb.73. Po vzniku České republiky k 1. 1. 1993 nenastaly v konfesním právu ţádné podstatné změny. Na rozdíl od Slovenska zůstala v českých zemích nadále otevřena otázka restituce majetku, zejména pozemkového, zabaveného církvím od února 1948. Jen v případě majetku ţidovských obcí byla sjednána náprava zákonem č. 212/2001 Sb. o zmírnění některých majetkových křivd způsobených holokaustem74. Počáteční ochota vyjít církvi vstříc se měnila ve stále rezervovanější přístup k řešení oprávněně nárokovaných poţadavků. Otázka nového způsobu ekonomického zabezpečení 70

TRETERA, J. R. Stát a církve v České republice. 1. vydání. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, s. 54. 71 TRETERA, J. R. Stát a církve v České republice. 1. vydání. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, s. 55. 72 KALNÝ, M. Církevní majetek a restituce. vydání neuvedeno. Praha: Občanský institut, 1995, s. 19. 73 TRETERA, J. R. Stát a církve v České republice. 1. vydání. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, s. 56. 74 Tamtéţ.

31

církve se stala předmětem zdlouhavých přípravných jednání na ministerstvu kultury. Vrácení církevního majetku se mezitím stalo sporným politickým problémem75. Celkové majetkové vyrovnání mezi státem a církvemi není dořešeno dodnes.

75

KALNÝ, M.: Církevní majetek a restituce. vydání neuvedeno. Praha: Občanský institut, 1995. s. 19.

32

5. VYUŢITÍ KLÁŠTERA V SOUČASNÉ DOBĚ – PŘÍKLADY NA NĚKOLIKA VYBRANÝCH KLÁŠTERECH 5.1 Benediktinský klášter s kostelem sv. Petra a Pavla v Rajhradě 5.1.1 Historický vývoj do roku 1989 Benediktinské opatství Rajhrad s kostelem sv. Petra a Pavla; dříve proboštství břevnovských benediktinů. Benediktinský klášter v Rajhradě patří k nejstarším klášterům na Moravě. O počátcích rajhradského kláštera se dobové prameny nedochovaly. Existují pozdější písemné doklady, které byly objeveny a identifikovány jako tzv. břevnovská falsa, kde je zaznamenáno, ţe dne 18. října 1045 měl český vévoda Břetislav věnovati klášteru břevnovskému, mimo jiných statků, také cellu, kterou kolem roku 1028 zaloţil ke cti sv. apoštolů Petra a Pavla na opuštěném hradě, „jeţ slove Rajhrad“76. Zaloţení celly, která byla moţná poustevna nebo kostelík, navazovalo na jiţ dříve zde postavený kostel, který podle dosud stále nedoloţených předpokladů, navštívili při své misii na Moravu Cyril a Metoděj. O tři roky později byla tato cella přeměněna na skutečný klášter, podle stávajícího řádu církevního i zeměpanského, na klášter řehole sv. Benedikta, který byl podřízen břevnovskému opatství. Mělo se tak stát 26. listopadu 1048, jak je zaznamenáno ve druhém falsu ze 13. století: tzv. zakládací listina Břetislavova77. Významu rajhradského kláštera napomáhalo udělování různých privilegií a výsad ze strany zeměpanské. Roku 1234 udělil markrabí Přemysl Rajhradu svobody, jaké měl na Moravě jen klášter velehradský. Klášter v Rajhradě se stával místem setkávání významných mocenských představitelů. V roce 1311 navštívili klášter král Jan Lucemburský a rakouský vévoda Friedrich. Král Jan Lucemburský propůjčil rajhradskému klášteru roku 1327 hrdelní právo.

76

ŢIŢKA, P. Benediktinský klášter Rajhrad. 4. vydání. Rajhrad: Benediktinské opatství Rajhrad, Nadace Ora et labora. 2007. s 5. 77 Rozhodnutí kníţete Břetislava se dá vysvětlit důvody politickými i diplomatickými, neboť zaloţením kláštera si chtěl pravděpodobně Břetislav usmířit papeţe Benedikta IX., který jej nutil k soudu pro ničení posvátných míst v Polsku při jeho válečném taţení. Tamtéţ.

33

Král a císař Karel IV. potvrdil všechny privilegia udělená Břetislavem. Za husitských bouří se do Rajhradu mohli uchýlit řeholníci z mnoha zničených klášterů. Od roku 1540 zasedali rajhradští probošti v Moravském zemském sněmu. V roce 1687 nabyli rajhradští probošti od papeţe Inocence IX. právo pontifikálií, tj. právo nosit mitru, kříţ, prsten a berlu. Celkové nezávislosti dosáhli rajhradští mniši v roce 1813, kdy bylo proboštství povýšeno císařem Františkem I. na opatství78. Rajhradský benediktinský klášter se postupně stával významným centrem vzdělanosti. Rajhradští benediktini se však zaslouţili o budování nemocnic, chudobinců, sirotčinců a škol. Školu v Rajhradě zaloţil roku 1623 probošt Jiří Vojtěch Kotelík. Nad školou měl pak klášter patronát aţ do roku 1914. Největší rozmach kláštera nastal v 18. a 19. století. Na počátku 18. století se tehdejší probošt Antonín Pirmus odhodlal ke kompletní přestavbě kláštera a v roce 1718 pověřil projekčními pracemi Jana Blaţeje Santini Aichla. Ten navrhl čtyři kvadratury obklopující chrám sv. Petra a Pavla. V roce 1722 se začal stavět chrám. Stavba chrámu byla dokončena v roce 1739; konventní budovy slouţily od roku 1755 a celý komplex byl dokončen v roce 184079. V této době je také významný rozvoj vědecké činnosti v klášteře a rozšiřování fondu klášterní knihovny. K významným učencům této doby patří: Bonaventura Piter, Řehoř Volný, dr. Beda Dudík, dr. Maurus Kinter a další význačné osobnosti působící v Rajhradě. Ve druhé polovině 18. století rajhradský klášter představoval důleţité vědecké centrum, především v oblasti nově konstituovaného kritického dějepisectví. Tuto tradici dále rozvíjel jiţ zmiňovaný probošt Bonaventura Piter. V osvíceneckých projektech bylo počítáno s tím, ţe se klášter stane důleţitou vzdělávací institucí. Proto nebyl konvent zrušen v rámci reforem Josefa II. a zůstal zachován. Spolupodílel se pak na vzniku Filosofického ústavu v Brně, který měl významný podíl na rozvoji vzdělanosti na Moravě. V klášteře byla velmi cenná knihovna obsahující v té době přes 65.000 svazků, dokumentační archiv, obrazárna, muzeum s přírodovědnými a etnologickými sbírkami, které klášteru daroval cestovatel Emil Holub80. Nepříznivý dopad na konvent benediktinů pak měly události ve dvacátém století. Válečná zkáza druhé světové války se budov kláštera benediktinů ve velkém nedotkla, neboť boje v Rajhradě byly svedeny do míst, kde stál na vyvýšeném místě ţenský klášter 78

ŢIŢKA, P. Benediktinský klášter Rajhrad. 4. vydání, Rajhrad: Benediktinské opatství Rajhrad, Nadace Ora et labora. 2007. s 8. 79 ŢIŢKA, P. Benediktinský klášter Rajhrad. 4. vydání, Rajhrad: Benediktinské opatství Rajhrad, Nadace Ora et labora. 2007, s. 29. 80 FOLTÝN, Dušan a kol. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. 1. vydání. Praha, LIBRI, 2005, s. 636.

34

Kongregace sester Těšitelek BSJ a kde byla centralizována německá obrana. Toto návrší i s klášterem bylo atakováno Rudou armádou. Daleko větší devastace materiální, ale především duchovní, morální a prestiţní se však klášteru benediktinů dostalo po roce 1948. Krátce po komunistickém převratu začala cílená likvidace řeholních řádů. V noci z 13. na 14. dubna 1950 v rámci „Akce K“ byly přepadeny jednotkami lidových milicí a StB všechny muţské řády v Československu. Řeholníci byli rozvezeni do internačních táborů a majetek řádů zabaven ve prospěch státu. V rajhradském klášteře pak působily různé jednotky ČSLA81 a klášterní budovy byly vyuţívány především jako skladiště pro vojenské materiály. V roce 1990 byly zdevastované objekty kláštera patřící řádu navráceny. 5.1.2 Činnost a stavební vývoj po roce 1990 V roce 1990 byly klášterní budovy vráceny řádu benediktinů ve velmi zdevastovaném stavu. Po internaci benediktinů v roce 1950 byly objekty kláštera tak nezodpovědně zanedbávány, ţe nyní musí být na rekonstrukci vynakládány obrovské finanční prostředky. Dosud nejnákladnějšími opravami byly práce na statickém zajišťování základů a horní stavby objektu82. Areál kláštera je od navrácení benediktinům pozvolna rekonstruován, na opravy budov přispívají finančními dary mnohé instituce i jednotlivci. Na obnovu kláštera a na získávání finančních prostředků na rekonstrukci zdevastovaných budov byla zřízena Nadace Ora et Labora83. Byla zaloţena Městem Rajhrad v březnu 1995. Je zapsaná u Krajského soudu v Brně pod č. N 4 v nadačním rejstříku84. Nadace ora et labora významně spolupracuje s vlastníkem klášterního komplexu – Benediktinským opatstvím a spolu s Městem Rajhrad pomáhá získávat prostředky na realizaci oprav klášterních budov85. 81

ČSLA-Československá lidová armáda NADACE ORA ET LABORA In: ŢIŢKA, P. Benediktinský klášter Rajhrad. 4. vydání, Rajhrad: Benediktinské opatství Rajhrad, Nadace Ora et labora. 2007. s 4. 83 Její označení Ora et Labora vychází z řeholního programu benediktinů, který se řídil heslem „modli se a pracuj“. 84 Cílem a náplní práce Nadace ora et labora je: - záchrana a vyuţití nemovité kulturní památky - benediktinského kláštera, který je nejstarším klášterem na Moravě, který je právem označován za barokní skvost, jenţ vznikl poslední přestavbou podle projektu slavného architekta Jana Blaţeje Santiniho-Aichla. - záchrana kulturní památky – knihovny, jejího mobiliáře a knihovního fondu barokní klášterní knihovny. 85 NADACE ORA ET LABORA In: ŢIŢKA, P. Benediktinský klášter Rajhrad. 4. vydání, Rajhrad: Benediktinské opatství Rajhrad, Nadace Ora et labora. 2007. s 3. 82

35

Nadace působí pouze dobrovolným úsilím svých členů a nemá ţádné zaměstnance. Předseda správní rady Nadace ora et labora je Ing. Jiří Mílek. V 90. letech proběhly mnohé opravy a rekonstrukce klášterních budov a interiérů. Opravena byla statika prelatury a dvou křídel. Opraveny byly střechy a krovy, na jejichţ opravy poskytlo peníze sdruţení Francouzští katoličtí skauti. V roce 1992 skončila oprava fary, na kterou rakouští benediktini dali 1 milion šilinků (asi 3 miliony korun), aby mohli benediktini bydlet v důstojném prostředí. V roce 1995 byla dána nová fasáda kostela. Jak se vyjádřil P. Augustin Gazda, OSB, velké díky patří rakouským, německým a švýcarským benediktinům, kteří zřídili „Ostfond“ na obnovu zničených klášterů v postkomunistických zemích. Rajhradská komunita můţe díky jejich pomoci existovat v budově fary, která je obnovená jako prozatímní konvent. Významnou pomoc poskytuje jiţ po celou dobu obnovy řádu také opat Clemens Lashofer z rakouského Göttweigu. V současné době přebývá v Rajhradě na faře 4-6 benediktinů, kteří se starají nejen o obnovu kláštera, ale vykonávají také duchovní sluţbu ve farnosti Rajhrad. Byla také provedená oprava kaple, která nyní slouţí k různým příleţitostem, nejen pro bohosluţby, ale téţ jako obřadní síň, koncertní a výstavní síň. Klášterní knihovna – významná svými vzácnými svazky, byla v roce 1998 vyhlášena a je vedena jako kulturní památka. Od roku 1998 následovala pětiletá oprava, která byla v roce 2003 ukončena. Při náročných rekonstrukcích byla opravena a zprovozněna historická knihovna, depozitáře a byla vybudována dnešní badatelna. Bylo tak opraveno celé křídlo v přízemí. V roce 2005 se tedy opravilo: přízemí pro expozici pro současnou literaturu, schodiště do 1. patra, chodby s přilehlými místnostmi jiţního křídla a východní křídlo a celé 1. patro těchto křídel, kde má PPM v místnostech kanceláře a technické zázemí. Tři místnosti zde má k dispozici Knihovna muzea Brněnska. Další místnosti jsou vyhrazeny jako depozitáře Muzea v Ivančicích. V roce 2007 byla zpřístupněna badatelna. V červnu roku 2008 bylo opraveno severní křídlo a slavnostně uvedeno do provozu. Na rekonstrukci se vyuţily peníze z Norských fondů. Toto byla II. etapa rozšíření PPM. V současné době probíhá III. etapa rekonstrukce, která je plánována od dubna 2011 do jara 2012. Finanční prostředky jsou zajištěny z grantu EU se spolufinancováním JMK. V této etapě se opravuje křídlo prelatury a celá oprava má být v příštím roce dokončena.

36

Od roku 1999 do roku 2004 probíhala oprava klášterní knihovny. Klášter je nemovitou kulturní památkou zapsanou v ÚSNKP pod r. č. 0918. V tomto objektu se nachází další kulturní památka, kterou je mobiliář knihovny a knihovní fond, který představuje 65.000 historických svazků86. „První krok k obnovení klášterní knihovny a návratu knih na původní místo byl učiněn v roce 1999. Moravské zemské knihovně v Brně (MZK), kdy se podařilo uplatnit na Ministerstvu kultury ČR návrh na prohlášení klášterní knihovny jako celku za movitou kulturní památku. V návaznosti na to bylo moţné zpracovat projekt a přihlásit ho do Programu restaurování movitých kulturních památek, vypisovaného Ministerstvem kultury. Projekt podpořil OÚ Brno-venkov i Národní památkový ústav v Brně. Na zasedání výběrové komise projekt uspěl. Plánované náklady restaurátorských prací byly rozpočtovány částkou téměř 5,6 milionů Kč. Finanční prostředky na opravu byly uvolňovány postupně. Vţdy ale byla stanovena podmínka spoluúčasti MZK, první rok ve výši 10%, další roky 20% ročního objemu prací“87. V roce 2000 byly pro obnovu knihovny dokončeny stavební práce. V roce 2002 byla větší část knihovního fondu uloţena v obnoveném depozitáři a v roce 2003 byly dokončeny restaurátorské práce na mobiliáři knihovny. Tabulka: Finanční prostředky přidělené na rekonstrukci klášterní knihovny v Rajhradě88 Rok

Státní

MZK

Celkem

Hrazeno

dotace

úspora

MK

1999

687 000,00

75 336,00

2000

850 000,00

212 500,00

1 062 500,00 1 062 914,25

2001

1 300 000,00

325 400,00

1 625 400,00 1 625 400,00

2002

593 000,00

148 250,00

741 250,00

741 250,00

2003

780 000,00

195 000,00

975 000,00

975 000,00

2004

341 000,00

85 293,00

426 293,00

426 293,00

Celkem 4 551 000,00

Vráceno

762 336,00

762 345,00

1 041 779,00 5 592 779,00 5 593 203,45

86

890,00

890,00

6 134,05

Počet svazků rajhradské knihovny nebyl od začátku 19. století nikdy přesně zjištěn. Odhadem se udával počet od 85.000 do 100.000 svazků. 87 JELÍNKOVÁ, Věra. Knihovna benediktinů v Rajhradě – Návrat po třiceti letech. Národní knihovna – Knihovnická revue [online]. 2004, č. 4. [cit. 2011-5-16]. Dostupné z: 88 JELÍNKOVÁ, Věra. Knihovna benediktinů v Rajhradě – Návrat po třiceti letech. Národní knihovna – Knihovnická revue [online]. 2004, č. 4. [cit. 2011-5-16]. Dostupné z:

37

S opravou hlavního sálu a předsálí klášterní knihovny probíhaly zároveň i opravy sousedních místností v jiţním křídle kláštera, které slouţily jako sklady dalšího knihovního fondu. Po dokončení těchto oprav byly nainstalovány regály a knihovní fondy se mohly vracet na původní místo. To bylo v roce 2002. Po dokončení restaurátorských prací v sále v roce 2004 začala druhá etapa rekonstrukce knihovny – a to nastěhování knihovního fondu do historického sálu a předsálí89. Slavnostní otevření zrestaurované klášterní knihovny se uskutečnilo 9. 9. 2004 a pro veřejnost byla zpřístupněna u příleţitosti Dnů evropského dědictví, které byly v týdnu 11. 19. září 2004. Návštěva reprezentativního sálu knihovny je od této doby součástí prohlídkové trasy Památníku písemnictví na Moravě. A pro odbornou i laickou veřejnost slouţí také studovna, kde se moţné si prezenčně půjčit dokumenty z fondu klášterní knihovny i fondu Muzea Brněnska. Významným krokem vpřed je také zpracování záznamů z lístkových katalogů knihovny do elektronické podoby. Katalogizaci provádí v současné době dva odborní pracovníci PPM. Muzeum Brněnska – Památník písemnictví na Moravě Klášter benediktinů byl od svého zaloţení vţdy střediskem vzdělanosti. Předurčovalo je k tomu významné klášterní skriptorium, kde zásluhou mnichů, kteří vytvářeli opisováním knih a pak i svými malbami, výrobou pergamenu a vazačskými prácemi vznikala hodnotná díla nevyčíslitelné hodnoty, která byla v klášteře uchovávána. V klášteře pak působilo během celého jeho trvání mnoho významných vzdělaných osobností. Především v 19. století v klášteře působili učenci, kteří vyučovali pak na Filosofickém ústavu i Brně a v jiných klášterech. A jako symbolické pokračování tohoto úspěšného působení kláštera před mnohými staletími byl zřízen v prostorách kláštera benediktinů Památník písemnictví na Moravě, jako jedna z nejnovějších poboček Muzea Brněnska.

89

JELÍNKOVÁ, Věra. Knihovna benediktinů v Rajhradě – Návrat po třiceti letech. Národní knihovna – Knihovnická revue [online]. 2004, č. 4. [cit. 2011-5-16]. Dostupné z:

38

Muzeum Brněnska90 Muzeum Brněnska Zřizovatel příspěvkové organizace Muzeum Brněnska je Jihomoravský kraj Ţerotínovo nám. 3/5 601 82 Brno Název a adresa: Muzeum Brněnska, příspěvková organizace Porta coeli 1001 666 02 Předklášteří Muzeum Brněnska tvoří tyto pobočky – muzea a památníky: Podhorácké muzeum Porta coeli 1001, 666 02 Předklášteří Muzeum v Ivančicích Široká 1, 664 Ivančice Muzeum ve Šlapanicích Masarykovo nám. 18, 664 51 Šlapanice Památník Mohyla míru K Mohyle míru 200, 664 58 Práce Památník písemnictví na Moravě Klášter 1, 664 61 Rajhrad

90

Koncepce činnosti Muzea Brněnska vychází zejména z platných zákonů: Ze zákona č. 483/2004 Sb., v platném znění, kterým se mění zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, v platném znění, ze zákona č. 257/2001 Sb., o knihovnách a provozování veřejných knihovnických a informačních sluţeb (knihovní zákon), v platném znění, z vyhlášky č. 88/2002 Sb. k provedení zákona č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních sluţeb (knihovní zákon), v platném znění.

39

Organizační součástí Památníku písemnictví na Moravě je Knihovna Muzea Brněnska, která spravuje také Knihovnu benediktinského opatství Rajhrad. Pobočce Muzea Brněnska, která se nachází v prostorách kláštera Porta Coeli v Předklášteří u Tišnova, bude věnována v diplomové práci samostatná část. Památník písemnictví na Moravě, nejnovější pobočka Muzea Brněnska, vznikl k 1. lednu 2005, je umístěn v prostorách benediktinského kláštera v Rajhradě. Z koncepce rozvoje Muzea Brněnska na léta 2008-2013 vyplývá91, ţe jedním z úkolů a cílů jejich poboček je další rozvoj přibliţování odborných materiálů k bádání a studiu odborné i laické veřejnosti a poskytování sluţeb s touto činností spojených. Právě PPM, který je umístěn v areálu benediktinského kláštera v Rajhradě, je přímo symbolicky předurčen k tomu, aby slouţil jako centrum vědění, vzdělávání a kultury a kulturní osvěty veřejnosti. Muzeum Brněnska spravuje kniţní fond Knihovny Muzea Brněnska, registrovaný u Ministerstva kultury pod ev. č. 6205/2005, a kniţní fond Knihovny Benediktinského opatství Rajhrad registrovaný pod ev. č. 6206/200592. Pro informovanost všech zájemců o literární fond je Památníkem písemnictví na Moravě je vydáván (většinou 4x ročně) bulletin Libri de bibliotheca nostra (Knihy naší knihovny), který představuje přírůstky do Knihovny Muzea Brněnska, které získal PPM během roku, včetně darovaných knih. Knihovna Muzea Brněnska zahrnuje dva knihovní celky, kterými jsou: Knihovna Muzea Brněnska Knihovna Benediktinského opatství Rajhrad Fondy obou knihoven jsou badatelům přístupné prostřednictvím studovny. Digitální lístkový katalog benediktinské knihovny a elektronický katalog Knihovny Muzea Brněnska jsou k dispozici na webových stránkách Muzea Brněnska93.

91

Koncepce rozvoje Muzea Brněnska na léta 2008-2013, vydaná dne 11. 3. 2008, interní materiál. Zpráva o činnosti Muzea Brněnska za rok 2009, str. 5. Interní materiál Muzea Brněnska. 93 Muzeum Brněnska [online]. [cit. 2011-5-16]. Dostupné z: <www.muzeumbrnenska.cz> 92

40

Fond Knihovny Muzea Brněnska se sestává z publikací odborného, především historického, uměnovědného, archeologického a regionálního zaměření. Knihy jsou uloţeny v centrální knihovně Památníku písemnictví a Moravě a také v příručních knihovnách poboček Muzea Brněnska. Publikace z centrální knihovny a příruční knihovny PPM mohou zájemci studovat ve studovně PPM. Knihovna Benediktinského opatství patří k největším klášterním knihovnám u nás. Její fond obsahuje 65.000 svazků rukopisů, starých tisků a tisků z 19. století a obsahuje velké mnoţství unikátních knih. Poskytování výpůjček upřesňuje Knihovní řád. Studovna se nachází v areálu benediktinského kláštera v Rajhradě. Je určena ke studiu a k vědecké práci s fondy benediktinské knihovny, sbírkovými fondy PPM, fondy centrální knihovny Muzea Brněnska a k práci s fondy příruční knihovny. Reţim studovny se řídí badatelským a příslušným knihovním řádem94. Z kapacitních důvodů je nutné se do studovny předem objednat. Všechny výpůjčky je moţné studovat pouze prezenčně a jsou připraveny do následujícího dne po objednání; maximálně je moţno objednat 5 svazků. V kapitulní síni i dalších prostorách kláštera jsou pořádány různé výstavy95 a tematické přednášky a semináře, které se zájmem sleduje stále větší mnoţství odborníků i laické veřejnosti. V Památníku písemnictví na Moravě je stálá expozice písemnictví na Moravě a písemnictví s vazbami na Moravu. Stále probíhá projekt Literární topografie Moravy. Mezi významné výstavy roku 2010 uskutečněné v prostorách benediktinského kláštera patřily například: - výstava Opus Musicum k 40. výročí trvání moravského hudebního časopisu; - výstava Ludvík Kundrera k devadesátinám významného spisovatele, - výstava moravských ex libris ze sbírek M. Riedla nazvaná Ex libris z Moravy, - výstava věnovaná vzácným rukopisům, které byly zhotoveny z iniciativy Elišky Rejčky, královny-vdovy pro potřeby tehdy nově zaloţeného kláštera cisterciaček na 94

Knihovna Muzea Brněnska [online]. [cit. 2011-5-16]. Dostupné z: 95 V současné době je v prostorách benediktinského kláštera otevřena výstava Musilové – Alois a Robert. Dva slavní z jednoho rodu, arabista a romanopisec. Výstava je věnována dvojici mimořádných osobností z rodu pocházejícího z Rychtářova na Vyškovsku. Význam těchto dvou osobností přesahuje daleko hranice Moravy a nebyl dosud doceněn. Výstava potrvá do 28. srpna 2011

41

Starém Brně. Poprvé zde byly k vidění k příleţitosti výstavy zhotovené kopie dvou dobových knih, které mají velkou hodnotu z hlediska historického, uměleckého i muzikologického. Jako novinka se od ledna 2011 pořádají pravidelně kaţdou poslední středu v měsíci zajímavá tematická setkání StřeDění, která jsou určena pro uţší okruh zájemců o kulturní a literární dění v oblasti nakladatelské činnosti, historie, lingvistiky, výstavnictví a dalších. Prohlídku stálých expozic Památníku písemnictví na Moravě nově doplňují speciální výukové programy určené ţákům ZŠ a studentům SŠ. Programy jsou stavěny jako hodinové bloky, ve kterých se účastníci seznámí s daným tématem a následně si prostřednictvím dalších aktivit (pracovní listy, kříţovky, hry) získané informace upevní. Mezi nabízené tematické vzdělávací programy v současné době patří: Velká Morava, Rukopisy, Jan Amos Komenský, Literární Morava. Edukační programy jsou zaměřeny jako nadstavba pro nejen pro vzdělávání ţáků, ale i pro seniory, kteří chtějí získávat nové poznatky v rámci celoţivotního vzdělávání. Jako novinka jsou nabízeny od března letošního roku pro seniory a individuální návštěvníky v Památníku kaţdý čtvrtek dopoledne. Návštěvnost expozic a výstav, porovnání roku 2009 a 2008 Pobočka / Rok Podhorácké muzeum

2009

2008

Rozdíl

Rozdíl

Počet osob Počet osob Počet osob

- muzeum

7 225

8 235

- 1 010

-12,0 %

- klášter

9 055

8 699

+ 356

+ 4,0 %

Muzeum v Ivančicích

1 329

2 167

- 838

-38,5%

Muzeum ve Šlapanicích

2 969

2 990

- 21

- 0,7%

Památník písemnictví na Moravě

11 113

14 423

-3 310

- 23,0%

Památník Mohyla míru

24 688

24 341

+347

+1,5%

Celkem

56 379

60 855

-4 476

-7,0%

Zdroj: Muzeum Brněnska, Zpráva o činnosti za rok 2009, interní materiál. 42

V tabulce jsou zahrnuti platící i neplatící návštěvníci. Platících návštěvníků bylo v roce 2009 46 050, tj. o 5,5% méně neţ v roce 2008. Neplatících bylo 10 329, tj. o 21% méně. Mezi neplatícími tvořili velkou většinu návštěvníci vernisáţí a ti, kteří zavítali do muzea o Muzejní noci a o Mezinárodním dnu muzeí a Mezinárodním dni památek. Bylo jich 4 920, přibliţně tolik co v roce předchozím. Návštěvnost sledovaných lokalit je zvýrazněna barevně. Návštěvnost expozic a výstav, porovnání roku 2010 a 2009 Pobočka / Rok Podhorácké muzeum

2010

2009

Rozdíl

Rozdíl

Počet osob Počet osob Počet osob

- muzeum

6 196

7 225

- 1 029

-14,3 %

- klášter

8 016

9 055

- 1 039

-11,5 %

Muzeum v Ivančicích

3 820

1 329

+ 2 491

+1870%

Muzeum ve Šlapanicích

8 171

2 969

+ 5 202

+ 175,0 %

Památník písemnictví na Moravě

12 070

11 113

+ 957

Památník Mohyla míru

22 661

24 688

-2 027

-8,2%

Celkem

60 934

56 379

+ 4 555

+ 8,0%

+ 8,6%

Zdroj: Muzeum Brněnska, interní materiál květen 2011. V tabulce jsou zahrnutí platící i neplatící návštěvníci. Platících návštěvníků bylo v roce 2010 50 271, tj. o 9,0% více neţ v roce 2009. Neplatících bylo 10 636, o 3,0% více. Mezi neplatícími tvořili velkou většinu návštěvníci vernisáţí a ti, kteří zavítali do muzea o Muzejní noci a o Mezinárodním dnu muzeí. Bylo jich 4 820, tj. 17,5% přibliţně tolik co v roce předchozím. Návštěvnost sledovaných lokalit je zvýrazněna barevně Současné vyuţití budov klášterního komplexu spočívá především v těchto oblastech: Od roku 1990 jsou vyuţívány navrácené objekty benediktinského kláštera členy řádu. Je vyuţíván kostel k bohosluţbám, jako zázemí pro členy konventu slouţí fara, opravená kaple je vyuţívána pro duchovní, kulturní a společenské účely. V přízemí kláštera je zřízeno farní centrum a výstavní síň pro členy konventu.

43

V září roku 2004 byla v plném rozsahu obnovena historická klášterní knihovna. Mobiliář knihovny a knihovní fond patří mezi kulturní památky. Povoleny jsou organizované prohlídky sálu knihovny s mobiliářem a instalovanými artefakty v doprovodu průvodce. Od 1. července 2005 byl v části kláštera otevřen Památník písemnictví na Moravě, jako nejnovější pobočka Muzea Brněnska. Od poloviny roku 2006 je historická knihovna kláštera přístupna odborné badatelské veřejnosti. Od 1. července 2008 byla zpřístupněna další část kláštera, kterou vyuţívá Památník písemnictví na Moravě především pro expoziční činnost. V kapitulní síni i dalších prostorách kláštera jsou pořádány různé výstavy a tematické přednášky a semináře, které se zájmem sleduje stále větší mnoţství odborníků i laické veřejnosti. V části objektu kláštera je zřízen depozitář Muzea Brněnska, který PPM vyuţívá pro uloţení svých sbírek. Benediktinský klášter na Moravě byl po několik staletí centrem vzdělanosti a Památník písemnictví na Moravě, který realizuje svoji činnost v jeho prostorách, úspěšně navazuje na původní poslání kláštera.

5.2 Klášter Porta coeli v Předklášteří u Tišnova Klášterní komplex Porta coeli se nachází v Předklášteří v blízkosti města Tišnova. V roce 1233 zaloţila klášter pro ţenskou větev cisterciáckého řádu královna Konstancie (1180-1240). Dnes patří klášterní komplex s raně gotickým jádrem k nejvýznamnějším stavebně historickým památkám v České republice a bohatě zdobený portál v západním průčelí klášterního kostela je dokonce ojedinělou památkou svého druhu v celé střední Evropě96. O zaloţení kláštera pro ţenskou větev cisterciaček zvaţovala královna Konstancie97 ještě za ţivota Přemysla Otakara I. během roku 1230. K uskutečnění záměru však došlo v roce 1232, kdy jsou zaznamenány počáteční stavební aktivity. 96

ZACPAL, J. Porta coeli-brána nebes. Předklášteří-brána Českomoravské vrchoviny. 1. vydání. Brno: AVE, 1997, s. 2. 97 dcera uherského krále Bély III. a vdova po českém králi Přemyslu Otakaru I.

44

Z počátku roku 1233 je pak zpráva o příchodu prvního konventu sester cisterciaček do kláštera. Cisterciácký řád vznikl v Burgundsku na území dnešní Francie na přelomu 11. a 12. století; vznikl reformou benediktinského řádu. V roce 1098 odešla skupina benediktinských mnichů z opatství v Molesme a v neobydlené krajině v místě zvaném Citeaux (latinsky Cistercium) nedaleko Dijonu mniši zaloţili nový klášter. Na tomto neobydleném místě chtěli ţít podle nezmírněné řehole sv. Benedikta z Nursie. Tento klášter se stal centrem reformního hnutí v benediktinském řádu, které se soustředilo na prostoru a chudobu v liturgii i ţivotě bratří podle hesla sv. Benedikta „Ora et labora“ (Modli se a pracuj), vyjadřujícím základní principy ţivota všech cisterciáků. Zásadní význam pro formování řádu a pro završení jeho duchovního programu měla osobnost svatého Bernarda z Clairvaux, 98 který ţil v letech 1090 aţ 115399. Cisterciáci se do širšího povědomí dostali zúrodňováním půdy, vysoušením baţin a velice dobrými znalostmi zemědělství. Tyto znalosti se v rámci řádu šířili napříč celou Evropou díky pravidelnému setkávání všech opatů (tzv. Generální kapitula). Charakteristická je čistá architektura jejich klášterů, lineární gotika. Cisterciáci do českých zemí přišli na počátku 40. let 12. století. V rozmezí let 1142-1357 vzniklo na území Čech a Moravy celkem 18 cisterciáckých klášterů; z nich bylo 13 muţských a 5 náleţelo k ţenské řádové větvi100. Svým významem a postavením však kláštery cisterciaček zaloţené na Moravě obdobné ţenské kláštery v Čechách převyšovaly. To platí zejména o klášterech v Tišnově a na Starém Brně, jejichţ zakladatelkami byly české královny101. Historický vývoj kláštera Porta coeli ukazuje doby rozkvětu i úpadku. Na vrcholu rozvoje byl klášter v letech po svém zaloţení aţ do husitských válek. Ty se nepříznivě uvedly do existence kláštera v několika vlnách. V roce 1425 husité klášter zcela zničili. V letech 1428-1436 sestry pobývaly během husitských válek v klášteře cisterciaček na Starém Brně. V této době dochází ke zpustošení

98

Za zakladatelku ţenské větve povaţuje řádová tradice cisterciaček rodnou sestru sv. Bernarda, která se rozhodla pro zasvěcený ţivot a vstoupila do benediktinského kláštera v Julle, kde se stala převorkou. Tam začala v duchu sv. Bernarda organizovat sestry pro nový řád. 99 ZACPAL, J.: Porta coeli.- brána nebes. Předklášteří-brána Českomoravské vrchoviny. 1. vydání. Brno: AVE, 1997, s. 2.. 100 ZACPAL, J. Porta coeli-brána nebes. Předklášteří-brána Českomoravské vrchoviny. 1. vydání. Brno: AVE, 1997, s. 2. 101 ZACPAL, J. Porta coeli-brána nebes. Předklášteří-brána Českomoravské vrchoviny. 1. vydání. Brno: AVE, 1997, s. 2.

45

kláštera. Obnova zničeného kláštera pak probíhá v letech 1436-1465, v roce 1454 je znovu vysvěcena bazilika. Další pohroma přichází na klášter během třicetileté války, při vpádu Švédů je klášter odstřelován. Avšak i po této destrukci se klášter znovu rozvíjí, vzniká dnešní podoba kláštera a komplexu hospodářských budov. 2. 3. 1782 byl vydán Josefem II. dekret o zrušení kláštera. Sestry jsou nuceny opustit konvent, bazilika přechází do správy farnosti a klášterní budovy jsou v roce 1799 prodány do vlastnictví brněnského textilního podnikatele barona Viléma Mundy. Klášterní budovy pak slouţily různým hospodářským účelům pro potřeby textilní výroby, budova proboštství byla upravena na zámeček pro sídlo šlechtické rodiny102. V roce 1861 se stal novým majitelem panství ţenský cisterciácký klášter v Marienthalu v Horní Luţici a tamější probošt Konrád Preiss vymohl u rakouské vlády ve Vídni obnovení tišnovského kláštera. K obnově klášterního ţivota došlo v roce 1901, kdy sem přišlo osmnáct sester z Marienthalu a v témţe roce byla pro řádové sestry postavena nová kaple v novogotickém stylu. Příznivé podmínky byly vytvořeny pro rozvoj kláštera po celou první polovinu 20. století. Činnost kláštera výrazně nenarušilo ani období protektorátu, kdy na klášterní hospodářství dohlíţel dosazený německý správce. Po vítězství komunistické moci v únoru 1948 byla klášteru násilným zásahem ukončena činnost a stát vyvlastnil veškerý jeho majetek. Řádové sestry mohly sice zůstat v některých určených budovách bývalého konventu bydlet, ale pouze jako civilní osoby zaměstnané

pro

produkci

ţivočišné

výroby,

která

byla

provozována

v dříve

klášterních hospodářských budovách, jeţ od roku 1949 převzal státní statek. I přes velké poniţování a zákazy se sestry snaţily po celou dobu perzekuce udrţovat tradice svého řádu. 5.2.1 Činnost a stavební vývoj po roce 1990 Po politických a společenských změnách po listopadu roku 1989 byl klášter v roce 1990 znovu v plném rozsahu obnoven. Následně mu pak byly navráceny ve dvou etapách v letech 1990 a 1995 všechny budovy v jeho původním areálu.

102

Sídlo rodiny pánů z Wittinghofu, drţitelů panství do roku 1821. In: ZACPAL, J. Porta coeli-brána nebes. Předklášteří-brána Českomoravské vrchoviny. 1. vydání. Brno: AVE, 1997, s. 14.

46

Dnes je klášter Porta coeli jediným cisterciáckým konventem na Moravě a jediným ţenským klášterem tohoto řádu v České republice103. Existence konventu byla státními úřady legalizována v roce 1990, jak uvádí Encyklopedie moravských a slezských klášterů bylo v konventu 11 řádových sester. Sestry se věnují činnosti, kterou jim předurčuje jejich poslání a řeholní řád, věnují se také všem provozním a praktickým činnostem k zajištění kontinuálního chodu konventu i jeho hospodářského zázemí. Věnují se i chovu domácího zvířectva a práci na klášterních pozemcích a zahradách. V současné době je klášter navštěvován jako ojedinělá historická památka. Celý klášterní komplex je mimořádný z hlediska svého uspořádání i z hlediska výzdoby. Skvělou ukázkou starofrancouzské katedrální gotiky v našem prostředí je proslulý západní portál s ojedinělou kamennou výzdobou, která se svým pojetím zcela vymyká charakteru cisterciáckých staveb104. Velkolepá výzdoba portálu pravděpodobné odráţí královský původ zakladatelů a také fakt, ţe pro dva z nich se stal kostel místem posledního odpočinku. Celý portál je koncipován podle středověké symboliky jako civitas dei105, v jejímţ čele stojí Kristus, nebo můţe být portál pojímán jako připomenutí posledního soudu, u kterého si chtějí donátoři při zvaţování svých skutků zajistit věčné spasení stavbou chrámu. Obě tato pojetí se odráţejí v tympanonu nad vstupem do kostela106. K severní straně kostela přiléhá rozsáhlý konvent s kříţovou chodbou a kapitulní síní. Kříţová chodba, která obklopuje ze všech stran čtvercový rajský dvůr, je zaklenuta kříţovými ţebrovými klenbami. Sdruţená okna mají svůj původ ve francouzské katedrální gotice. V přízemí nejstaršího východního křídla konventu je umístěna kapitulní síň, která slouţila jako prostor ke společnému čtení a jednání řeholnic. Uprostřed místnosti stojí původní raně gotický čtenářský pult. Dvoulodní prostor je zaklenut kříţovými ţebrovými klenbami na dvou osmibokých pilířích107. 103

ZACPAL, J. Porta coeli-brána nebes. Předklášteří-brána Českomoravské vrchoviny. 1. vydání. Brno: AVE, 1997, s. 15. 104 ZACPAL, J. Porta coeli-brána nebes. Předklášteří-brána Českomoravské vrchoviny. 1. vydání. Brno: AVE, 1997, s. 6. 105 obec boţí 106 ZACPAL, J. Porta coeli- brána nebes. Předklášteří-brána Českomoravské vrchoviny. 1. vydání. Brno: AVE, 1997, s. 6. 107 ZACPAL, J.: Porta coeli l- brána nebes. Předklášteří-brána Českomoravské vrchoviny. 1. vydání. Brno: AVE, 1997, s. 6.

47

Klášterní kostel je trojlodní stavba, která odpovídá charakteru cisterciácké architektury. Charakteristická jsou velká kruhová rozetová okna, která jsou častým stavebním prvkem cisterciáckých kostelů. Vybavení kostelního interiéru pochází z pozdně barokního období a podíleli se na něm přední umělci působící v tomto moravském regionu, především Josef Stern, Josef Wintelhalder st., Ignác Raab, Ondřej Schweigl. Obraz Nanebevzetí Panny Marie na hlavním oltáři namaloval rakouský malíř František Antonín Maulbertsch. Sousoší Kristus na Olisvtské hoře je renesanční dílo z konce 16. století108. Díky těmto uměleckým dílům a je klášter Porta coeli v současnosti hojně navštěvován turisty. Návštěvní doba i ceny vstupného jsou uvedeny na internetových stránkách. Část areálu kláštera Porta coeli vyuţívá ke své činnosti i Podhorácké muzeum. Podhorácké muzeum patří mezi pobočky Muzea Brněnska, jeho sídlo je na adrese. Porta coeli 1001, 666 02 Předklášteří. Tato pobočka je od roku 1955 umístěna v objektu cisterciáckého kláštera Porta coeli, její sídlo je v budově bývalého proboštství kláštera. Sbírky muzea jsou umístěny v části komplexu klášterních budov, které jsou původem gotické s mnoha renesančními a zejména barokními přístavbami. Na hlavním nádvoří zaujme vchodový prostor s unikátním bohatě zdobeným gotickým portálem. Nabídka prohlídek pro návštěvníky je velmi bohatá. V hodinových intervalech jsou zájemcům zpřístupněny prostory gotického jádra kláštera, mezi které do prohlídkové trasy patří kostel, kříţová chodba s rajskou zahradou a kapitulní síň. Samostatně jsou pak přístupné v části komplexu vyhrazené Podhoráckému muzeu čtyři stálé expozice a četné sezónní výstavy, které zaujmou návštěvníka nejen vystavenými exponáty, ale především atmosférou klasického muzejního prostředí v interiérech barokní budovy bývalého proboštství, kde se expozice Muzea nachází. Nejstarší expozice Paleontologie a mineralogický systém je umístěna v dobových vitrínách na chodbě muzea a byla v roce 1998 doplněna o regionální část Minerály na Tišnovsku. Jiný charakter zaměření mají historické expozice Měšťanský obytný interiér z přelomu 19. a 20. století a historicky významná expozice Dějiny a současnost kláštera Porta coeli.

108

ZACPAL, J.: Porta coeli - brána nebes. Předklášteří-brána Českomoravské vrchoviny. 1. vydání. Brno: AVE, 1997, s. 6.

48

Mezi další expoziční aktivity z posledního období patří zejména interaktivní výstava brněnských výtvarníků. V roce 2009 si Podhorácké muzeum připomnělo 80. výročí svého zaloţení. K tomuto jubileu byla uspořádána výstava s příznačným názvem Letem muzejním světem. Ročně je připraveno celkem deset výstav, ze kterých mohou čerpat zájemci nejrůznějšího zaměření a zájmových oblastí. Podhorácké muzeum jako pobočka Muzea Brněnska, které je umístěno v prostorách kláštera Porta coeli plní zcela odpovědně své poslání vzdělávací a kulturní organizace a svou činností smysluplně pokračuje ve vyuţívání historických a nádherných prostor kláštera. Tento celý objekt se těší vzrůstajícímu zájmu návštěvníků, kteří se kaţdoročně do jeho interiérů podívají. Příznivou návštěvnost a stálý zájem turistů vykazuje jak Podhorácké muzeum, tak především zčásti zpřístupněný klášter. Tabulku návštěvnosti poboček vydalo Muzeum Brněnska. Tabulka je uvedena v předchozí části diplomové práce v oddíle 5.1.2., která se vztahuje k činnosti Památníku písemnictví na Moravě, jenţ vyuţívá ke své činnosti interiéry benediktinského kláštera. Údaje z roku 2010 jsou doplněny podle interních statistik Muzea Brněnska a zatím nebyly ve Výroční zprávě publikovány.

5.3 Klášter řádu Milosrdných bratří s nemocnicí v Brně 5.3.1 Historický vývoj do roku 1989 Konvent milosrdných bratří s kostelem sv. Leopolda a s nemocnicí na Starém Brně byl zaloţen 15. listopadu roku 1747 významným mecenášem Janem Křtitelem Leopoldem z Dietrichsteina. K tomuto účelu byl na Starém Brně zakoupen na Václavské ulici (nyní Vídeňské) Winkelsbergův dům s přilehlou zahradou109. V následujícím roce se do Brna přestěhovali z konventu sv. Augustina řádoví bratři z tehdejších dolnorakouských Valtic. Činnost řádu pak byla aţ do konce 60. let 18. století zaměřena na výstavbu konventu a nemocnice. Po zakoupení Tallamakrova hostince vznikla

109

De DEO SOBEL, J.:Dějiny a slavnostní spis rak.-české řádové provincie Milosrdných Bratří. Nákladem řádu Milosrdných bratří, Vídeň: 1892, s. 149.

49

dostatečně velká plocha na stavbu konventu, jehoţ základní kámen byl slavnostně poloţen 3. května 1749110.

Obr. 3: Konventní kostel sv. Leopolda111 Hospitálský řád sv. Jana z Boha, Milosrdní bratři, patří mezi mendikantské řády112. Charakteristika řádu113 je popsána v knize Řeholní ţivot v českých zemích. Vznik tohoto řádu je spojen s osobou sv. Jana Ciudada, (1495 Portugalsko-1550 Granada), který je pro 110

De DEO SOBEL, J.:Dějiny a slavnostní spis rak.-české řádové provincie Milosrdných Bratří. Nákladem řádu Milosrdných bratří, Vídeň: 1892, s. 149. 111 Almanach konventu milosrdných bratří. s. 3 112 Mendikantské (ţebravé) řády jsou kontemplativně-činné řády misijního poslání, zejména ve městech (v Čechách působili také bosí augustiniáni). HRUDNÍKOVÁ, M. Řeholní ţivot v českých zemích. s. 311. 113 Podle hesla „Per corpus ad Animam - Tělem k duši“ se řád zaměřuje na zdravotnictví, charitativní činnost, misie i školství. Pramenem a vrcholem řeholního ţivota je eucharistie. Tvoří nenahraditelný a oţivující střed rozjímavé náplně řádu. V ní vykonávají milosrdní bratři svůj hospitálský kněţský úřad. HRUDNÍKOVÁ, M. Řeholní ţivot v českých zemích. s. 46.

50

lásku k Bohu a svému bliţnímu nazýván „Jan z Boha“. Ten byl v tehdejší době a na tehdejší společenské poměry výjimečnou osobností a vynikal péčí a starostí o druhé. V roce 1537114 zaloţil v Granadě nemocnici, ve které se staral o nemocné, trpící a postiţené. Jan z Boha pravděpodobně ani neměl v úmyslu zaloţit řád, avšak ostatní, kdyţ viděli, s jakou láskou pečoval o nemocné a trpící, nabízeli mu spolupráci a vykonávali s Janem péči o nemocné a postiţené. Aţ po smrti Jana z Boha 1. ledna 1572 papeţ Pius V. schvaluje Bratrstvo Jana z Boha115. 1. října 1586 papeţ Sixtus V. bulou „Esti pro debito“ povyšuje Bratrstvo Jana z Boha na náboţenský řád Milosrdných bratří sv. Jana z Boha. Řád přijal řeholi sv. Augustina116. V Rakousku se činnost Milosrdných bratří datuje rokem 1605117. V roce 1751 se stal převorem brněnského konventu Milosrdných bratří učenec, medik Caesarij Kolísek118, který se významně podílel na dění řádu v období výstavby nemocnice. O deset let později byla nemocnice milosrdných bratří připravena pro to, aby plně slouţila pro potřeby veřejnosti, zaopatřovala nemocné a nemohoucí. Ve velké místnosti (sále) s oltářem bylo zřízeno sedmdesát lůţek a vedle byl zřízen malý pokoj druhé třídy. V pravém křídle nemocniční budovy byla vybudována lékárna v barokním stylu. „Špitál Leopoldův“ se stal jedním z nejvýznamnějších v tehdejším Rakousku-Uhersku. Od roku 1768 do roku 1771 probíhala stavba chrámu, který ke konventu neodmyslitelně patří. Stavba chrámu byla ukončena 15. července vysvěcením věţního kříţe a zvonu. Následovala vnitřní výzdoba chrámu, která trvala následujících šest let, a podílel se na ní brněnský malíř Josef Štern. Bohatá je výzdoba oltáře a monumentální malba na ploše chrámového stropu znázorňuje oslavu Jana z Boha. Chrám sv. Leopolda byl vysvěcen 3. května 1777. Napoleonské války se ve svém konečném důsledku dotkly celé oblasti jiţní Moravy. Válečnými následky bylo postiţeno i město Brno. Po bitvě tří císařů u Slavkova v prosinci 1805 se stala nemocnice Milosrdných bratří převazištěm raněných.

114

Kol.: Almanach konventu milosrdných bratří, s. 3. HRUDNÍKOVÁ, M. Řeholní ţivot v českých zemích. 1. vydání. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997, s. 44. 116 Tamtéţ. 117 Kol. Almanach konventu milosrdných bratří. Vydání neuvedeno. s. 12. 118 tamtéţ 115

51

V roce 1819 bylo u císaře Františka II. dosaţeno povolení k rozsáhlé opravě konventu i nemocnice. V roce 1895 byla dokončena první přístavba nemocnice na Polní s kapacitou 160 lůţek. Ani tato zvýšená kapacita nestačila pro příjem nemocných. Bylo také nutné drţet krok s rozvíjejícími se lékařskými obory a poznatky a přizpůsobovat se novým léčebným metodám. První léta dvacátého století byla pro řád milosrdných bratří dobou relativního klidu. V tomto období, aţ do začátku 1. světové války, se řád věnoval zvelebování konventu a nemocnice. Za první světové války byl v nemocnici zřízen vojenský lazaret, ve kterém se ranění vojáci léčili aţ do roku 1920. Se vznikem Československé republiky byla spojena i reorganizace provincií bývalého Rakouska-Uherska. Období první republiky bylo pro další rozvoj nemocnice příznivé a v roce 1934 umoţnilo řádovým bratřím přistavět další, ve své době moderní budovu, která slouţí dodnes. S činností nemocnice ve dvacátých a třicátých letech 20. století jsou spojena jména známých českých lékařů, kteří v nemocnici působili119. Především prof. MUDr. Karel Neuwirth se velmi zaslouţil o výstavbu nové moderní nemocnice. Základní kámen byl poloţen 30. dubna 1933 a jiţ 21. října 1934 byla nemocnice slavnostně otevřena120. Tato nemocnice patřila v tomto období svým provedením a účelným vybavením k nejmodernějším. Okupace v roce 1939 a vznik Protektorátu Čechy a Morava nebyly pro řád milosrdných bratří příznivé. Nemocnice byla zabrána gestapem a řád byl násilně zrušen nastupující nacistickou mocí v roce 1940121, pod záminkou, ţe nespolupracoval s německou Říší. Po skončení druhé světové války v roce 1945 začal jiţ mnohokrát v existenci řádu opakovaný koloběh znovuoţivení činnosti po válce a likvidace válkou napáchaných škod. Po částečné regeneraci však přišel v roce 1948 nový likvidační zásah v podobě zestátnění a následného nuceného odchodu bratří z konventu a z nemocnice. 5.3.2 Činnost a stavební vývoj po roce 1990 Od 1. července 1993 se Nemocnice Milosrdných bratří oddělila od tehdejšího Sdruţení zdravotnických zařízení Brno I. jako samostatná příspěvková organizace, jejímţ zřizovatelem je Statutární město Brno. 119

Kol.: Almanach konventu milosrdných bratří. Vydání neuvedeno. s. 13. Tamtéţ. 121 HRUDNÍKOVÁ, M. Řeholní ţivot v českých zemích. 1. vydání. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997, s. 46. 120

52

Nemocnice jiţ několik let hospodaří za pomoci provozní dotace Statutárního města Brna s vyrovnanou bilancí. Specializovaná oddělení nemocnice jsou zaměřena na poskytování zdravotní péče a činnosti spojené s léčbou pacientů, kteří ji potřebují.

Nemocnice milosrdných bratří hospodařila v období 2005-2010 s tímto hospodářským výsledkem: Výkaz zisku a ztráty / tis. Kč/. 2005

2006

2007

2008

2009

2010

Náklady celkem

305 282 355 154 375 844 411 407 459 952 484 793

Výnosy celkem

305 446 355 162 357 853 411 420 459 976 484 822

Hospodářský výsledek*/

11

8

9

13

24

29

Zdroj: Výroční zprávy a statistika z r. 2010 poskytnuta z ředitelství NMB. */ hospodářský výsledek po zdanění. Vyuţití lůţkového fondu nemocnice: Nemocnice Počet hospitalizovaných

2005

2006

2007

2008

2009

2010

11 637 11 859 12 225 12 187 12 078 13 732

Průměrná doba ošetřování (dny)

6,92

6,81

6,74

6,36

6,43

6,61

Vyuţití lůţek=obloţnost v %

91,58

91,22

91,08

83,37

84,08

89,94

Zdroj: Výroční zprávy a statistika z r. 2010 poskytnuta z ředitelství NMB. Vedení nemocnice a její personál vţdy klade důraz na příjemné prostředí pro pacienty, vytváření rodinného prostředí a přátelské atmosféry pro všechny hospitalizované pacienty. Proto se zástupci nemocnice Milosrdných bratří obracejí na širokou veřejnost s vyhlášením sbírky Pohodlí pomáhá léčit. Sbírka je povolená Jihomoravským krajským úřadem a začala v květnu 2006. 53

Další aktivity Nemocnice milosrdných bratří podporuje i Klientské centrum. Klientské centrum NMB vzniklo v listopadu 2004 a sleduje spokojenost klientů s poskytovanými sluţbami, přijímá podněty a připomínky pacientů, jejich příbuzných a široké veřejnosti ke sluţbám nemocnice a k práci jejího personálu. Podněty a náměty jsou zpracovávány a předávány vedoucím pracovníkům příslušných oddělení. Další aktivity a sluţby klientského centra jsou uveřejněny na webových stránkách NMB. Projekt „dobrovolnictví v nemocnici“ je zaměřen na to, jak pomoci zpříjemnit pobyt nemocným, kteří jsou léčeni v nemocnici, převáţně na odděleních Léčebny dlouhodobě nemocných. Cílem projektu je vytvářet nadstandardní podmínky pro pacienty. Dříve tyto sluţby byly součástí poslání milosrdných bratří a byly naprostou samozřejmostí jejich péče a lidského přístupu k nemocným. Finančních prostředků na zajištění a poskytování zdravotní péče není nikdy dostatek, a proto nemocnice vítá příspěvky od sponzorů. Nejvýznamnější dárci z oblasti Brna a okolí, kteří přispívají na činnost nemocnice, jsou uvedeni ve Výroční zprávě NMB. <www.nmbbrno.cz/download/vyrocni_zprava_NMB2008.pdf> Další informace jsou k dispozici na: <www.nmbbrno.cz>, <www.milosrdni.cz/pages/salmilosrdnych-bratri.php> Prezentace činnosti řádu Milosrdných bratří a jejich konventu je zprostředkována zpravodajem, který vydává Hospitálský řád sv. Jana z Boha-řád milosrdných bratří. Zpravodaj vychází nepravidelně čtyřikrát do roka, na čtyřech stranách v barevném provedení a je poskytován zdrama. V případě zájmu o odběr je uveden kontakt e-mail na webových stránkách nebo adresa řádu: Milosrdní bratři, Vídeňská 7, 639 00 Brno. Zpravodaj informuje o ţivotě milosrdných bratří a o jejich aktivitách a projektech z domova i ze zahraničí. Informuje také o historii řádu, světcích, významných osobnostech a událostech z domova i z ciziny. Významnou osobností řádu milosrdných bratří je Celestýn Opitz. Milosrdný bratr Celestýn Opitz se narodil roku 1810 v Hermsdorfu u Broumova. Studoval v Brně a pak působil v řádových nemocnicích milosrdných bratří v Praze na Františku, v řádové nemocnici ve Valticích, později ve Vídni i v Budapešti. Po ukončení studií na Karlově Univerzitě se pokusil roku 1847 o první operaci v narkóze za pouţití éteru. Za jeho výrazný posun v oblasti medicíny mu byl roku 1849 císařem propůjčen zlatý kříţ za zásluhy. 54

Přestavba nemocničního sálu na sál koncertní Novodobá historie nese pro konvent příznivější skutečnosti, neţ jakými prošel za války a v období totality. Od roku 1997 probíhala generální rekonstrukce konventních budov. V návaznosti na rekonstrukci jiţního a spojovacího křídla, proběhla přestavba severního křídla podle projektu Architektonické kanceláře Burian-Křivinka. Ta zpracovala na konci roku 1994 studii rekonstrukce konventu Milosrdných bratří v Brně. Projekt vycházel ze skutečnosti, v jakém stavu se nacházel konvent na přelomu devadesátých let. Stav byl takový, ţe velký nemocniční sál v severním křídle byl rozdělen na čtyři části, oltář byl zazděn. Ve východní části bylo vestavěno další patro a prostor hyzdila mohutná ocelová táhla stahující klenební pásy. Vzhledem k tomu, ţe se původní sál jiţ nehodil pro potřeby zdravotnictví, bylo rozhodnuto, ţe pro své parametry, rozlehlost a především výšku, bude nabídnout je městu Brnu jako koncertní sál. Bylo rozhodnuto obnovit původní nemocniční sál pro potřeby kulturního vyuţití. Za přispění sponzorů se s opravou sálu začalo v roce 1998. „Původně nemocnice – dnes koncertní sál Josefa Dobrovského“… právě s touto myšlenkou se ztotoţnil i tehdejší ředitel Nemocnice milosrdných bratří MUDr. Daniel Rychnovský. Mezi významné osobnosti, které vstoupily do historie města Brna, byl „modrý abbé“ Josef Dobrovský (1753-1829), český vědec a buditel. V městě Brně studoval a vědecky pracoval a strávil zde poslední chvíle svého ţivota. V nemocničním pokoji u Milosrdných bratří zemřel 6. ledna 1829. Pochován je na brněnském Ústředním hřbitově. Proto měl být nově vybudovaný koncertní sál v konventu pojmenován na počest Josefa Dobrovského. Za podpory Magistrátu města Brna a finanční podpory sponzorů se začalo s přestavbou nemocničního sálu na sál koncertní. Jako zhotovitel stavby byla určena stavební firma Kaláb, Brno, která se od roku 1993 zabývá generálními a vyššími dodávkami pozemních staveb, jako jsou novostavby a rekonstrukce historicky významných objektů122.

122

Kol.: Almanach konventu milosrdných bratří. Vydání neuvedeno. s. 16.

55

Tabulky s přehledem pouţitých finančních prostředků při přestavbě nemocničního sálu na sál koncertní. Zdroj: Uvedené tabulky jsou převzaty z Almanachu konventu milosrdných bratří, str. 18. Rozpočet stavby je uveden na straně 18 s příslušnými tabulkami a grafickým znázorněním. Rozpočet stavby: Rozpočet stavby

Kč

Celkový rozpočet z toho:

31 624 585,00

rozpočet stavby

25 901 071,00

venkovní úpravy

923 514,00

vybavení interiéru

4 800 000,00

Darované finanční prostředky a dotace: Darované finanční prostředky a dotace

Kč

Českomoravský cement, a.s.

8 888 300,00

A B B Energo, s. r. o.

500 000,00

A G A G A S, s. r. o.

100 000,00

s: LUKAS, s. r. o.

40 000,00

Město Brno

6 500 000,00

OPP MMB

1 450 000,00

Celkem

17 478 300,00

Prostavěnost k 30. 9. 2001: Prostavěnost k 30. 9. 2001:

Kč

rok 1998

1 150 810,00

rok 1999

6 718 629,00

rok 2000

2 714 704,00

rok 2001

6 810 420,00

Celkem

17 394 563,00 56

Zdroj: Almanach konventu milosrdných bratří. Komentář: V tabulce Prostavěnost k 30. 9. 2001 je přehledně vyjádřen objem peněţních prostředků, které byly proinvestovány v jednotlivých letech rekonstrukce nemocničního sálu na sál koncertní v období 1998-2001. Nejvíce bylo proinvestováno v druhém roce rekonstrukce, v roce 1999 a pak v roce 2001, kdy byla rekonstrukce dokončena. Tabulka Darované finanční prostředky a dotace přehledně uvádí, kolik bylo na rekonstrukci poskytnuto finančních prostředků od jednotlivých dárců, kteří rekonstrukci financovali. Objem darovaných finančních prostředků je vyšší neţ celkový objem vynaloţených prostředků vedený v tabulce Prostavěnost k 30. 9. 2001. Koncertní sál a jeho zázemí zaujímá větší část severního křídla. Koncertní sál je situován do západní části původního špitálního sálu, ve východní části je vybudováno foyer. Sál je 28 metrů dlouhý, 8 metrů široký a ve vrcholu klenby přes 8 metrů vysoký. Provozní řešení je projektováno tak, aby byl umoţněn nezávislý provoz koncertního sálu a zároveň bylo zajištěno jeho oddělení od ostatních částí konventu. Nový koncertní sál můţe vhodně slouţit k mnoha kulturním akcím. Pronájem sálu se řídí podmínkami, které je nutno respektovat vzhledem k místu, kde se nachází. Proto nelze prostory pouţít k účelu, který byl v rozporu s morálně-teologickou naukou římskokatolické církve a obecnými morálními hodnotami. Vzhledem k dispozicím vzácného interiéru a citlivé akustice sálu není také moţné pořádat příliš hlasitě ozvučené hudební produkce. Popis sálu je uveden na internetových stránkách

řádu

milosrdných

bratří:


bratri.php>

5.4 Klášter řádu sv. Alţběty v Brně 5.4.1 Historický vývoj do roku 1989

57

Ve stejné části města Brna, jako se nachází klášter a nemocnice milosrdných bratří, na protilehlém Červeném kopci, na ulici Kamenná, byl vybudován klášter řádu svaté Alţběty, kterou uctívají řeholnice tohoto řádu jako svou patronku. Hlavním posláním řádu byla především péče o nemocné, tělesně postiţené, nemohoucí a nemajetné ţeny. Ve svém poslání se řádové sestry řídí heslem „Činit jiné radostnými“. V zajišťování uzdravování a v poskytování péče o nemocné plnil konvent alţbětinek stejné poslání jako konvent řádu milosrdných bratří. Ten v nelehkých dobách války i v existenčních potíţích nemocnici provozované v klášteře sv. Alţběty nezištně poskytoval odbornou zdravotnickou péči, na kterou by ţeny kláštera alţbětinek samotné nestačily, jednak svými fyzickými schopnostmi a také z důvodu finančních. Řád alţbětinek totiţ nesměl podle zásad své řeholi shromaţďovat ţádný majetek a musel ţít jen z darů, milodarů a příspěvků. Řád sv. Alţběty vznikl v 17. století. Patronkou řádu je sv. Alţběta Uherská-Duryňská, která se stala uctívanou pro svou péči o nemocné a svou obětavost v konání milosrdných skutků. Jako svou patronku přijaly řádové sestry tohoto nového řádu sv. Alţbětu, druhým řádovým světcem se stal František z Assisi, jehoţ řeholí se řád alţbětinek řídí. Společná pravidla pro řád v roce 1521 potvrzuje papeţ Lev X123. Posláním řádu je péče o chudé, staré, opuštěné a nemocné lidi124. Do Brna za souhlasu olomouckého biskupa Ferdinanda Julia hraběte Troyera povolala řádové sestry z Vídně hraběnka Walldorfová125. Ta zakoupila na Starém Brně dům, který věnovala sestrám pro jejich zásluţnou péči o nemocné. Charitativní činnost a péče o nemocné se stále rozrůstala a původně vybavený dům na provoz řádu jiţ nestačil. Proto byla řádem alţbětinek zakoupena louka a chmelnice u řeky Svratky, na dnešní ulici Kamenné. Dne 14. května 1751 byl poloţen základní kámen ke stavbě kláštera, nemocnice a kaple, která byla vysvěcena roku 1754126. 123

HRUDNÍKOVÁ, M.: Řeholní ţivot v českých zemích. 1. vydání. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997, s. 127. 124 Tomuto poslání se věnovala jiţ na počátku 13. století Alţběta Duryňská a pokračovat v jeho ideálech pak chtěla Apolonie Radermacherová (1571-1626) z Aachen (Cáchy) a v roce 1626 se stala zakladatelkou řádu. Toto společenství pak zaloţilo nové řeholní domy v Německu a v Rakousku. Do rakouského kláštera alţbětinek zaloţeného ve Vídni byly z Marburgu uloţeny ostatky sv. Alţběty Duryňské. A právě tento vídeňský klášter stál u zrodu klášterů alţbětinek i v českých zemích. Do Prahy byl uveden řád alţbětinek baronkou Karolinou Schönkirchovou. Ta se v roce 1709 seznámila s činností kláštera a nemocnicí alţbětinek ve Vídni a přála si, aby tyto řeholnice působili i v Praze. 125 FLODROVÁ, M.: Konvent sester alţbětinek v Brně 1749-1999. s. 20. 126

Tamtéţ.

58

Od svého počátku měl klášterní špitál u alţbětinek podporu kláštera milosrdných bratří, který byl nedaleko na Starém Brně. Milosrdní bratři vypomáhali bezplatně při potřebných závaţnějších lékařských zákrocích, na něţ by řádové sestry nestačily. Rušení klášterů na příkaz císaře Josefa II. V letech 1782-1786 způsobovalo velké obavy v klášteře alţbětinek o jejich další existenci127. První světová válka v letech 1914-1918 zásadně neohrozila nemocniční provoz kláštera,

který

slouţil

potřebám

příleţitostného

ošetření

a

následného

léčení

a rekonvalescence raněných vojáků. Výraznou změnou v roce 1919 byl přerod kláštera alţbětinek na klášter český128 (původně byl pod vlivem Vídně; řádové sestry přišly z konventu z Vídně, hovořily německy). Historický špitál alţbětinek dostal v témţe roce statut nemocnice a tím se zařadil mezi ostatní brněnská zdravotnická zařízení, přestoţe byl veden stále jako zařízení klášterní. Vzhledem k tomu, ţe se kapacita klášterního areálu jevila pro provozování nemocniční péče stále méně dostačující, začalo se v roce 1928 uvaţovat o dalším rozšíření areálu. Neţ však mohlo dojít k realizaci zamýšlených úprav, vypukla druhá světová válka. Po celou dobu tzv. Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939-1945 byl klášter opět povaţován za německý129. V říjnu roku 1945 však německy hovořící řádové sestry opustily areál kláštera a do válkou zdevastovaného kláštera přišly alţbětinky české. Následovaly politicko-společenské změny v roce 1948. Během roku 1949 byly alţbětinky postaveny pod kontrolu veřejných orgánů a v roce 1950 byl klášterní ţivot zcela ukončen130. Zůstala v provozu pouze nemocnice, která slouţila jako zařízení Charity. Řádové sestry zde mohly pod přísným dozorem pracovat i nadále a starat se o nemocné. Následující léta budovy kláštera slouţily ve správě Městského ústavu národního zdraví jako léčebna pro dlouhodobě nemocné i jako domov důchodců. 127

I kdyţ bylo v povědomosti všeobecné pravidlo, ţe Josef II. neruší kláštery, které vykonávají charitativní a pečovatelskou činnost (více na: http://alzbetinky.webnode.cz/historie-seter-alzbetinek-v-brne/) a vzdělávací činnost v duchu osvícenských myšlenek; ku prospěchu kláštera by bylo téţ uţívání němčiny, jako dorozumívacího jazyka (sestry řádu přišly z Vidně), vzrůstala nejistota o budoucnost kláštera a především téţ nejistota o získávání finančních prostředků na provoz kláštera, neboť vlivní mecenáši a donátoři nechtěli vkládat finanční prostředky do kláštera, který by mohl být zrušen. Rušeny byly především kláštery, kde působily ţebravé a mendikantské řády. KUKLOVÁ, K. op. cit., s. 40. 128 FLODROVÁ, M.: Konvent sester alţbětinek v Brně 1749-1999. 1. vydání, Brno: Konvent sester alţbětinek v Brně, 1997, s. 20. 129 FLODROVÁ, M.: Konvent sester alţbětinek v Brně 1749-1999. 1. vydání, Brno: Konvent sester alţbětinek v Brně, 1997, s. 21. 130

FLODROVÁ, M.: Konvent sester alţbětinek v Brně 1749-1999. s. 22.

59

V roce 1950 byl v konventu Alţbětinek klášterní ţivot zcela omezen. Zestátněno bylo vybavení kláštera i nemocnice a inventář, který se v klášteře nacházel. Po drobných stavebních úpravách byl v budovách kláštera zajišťován provoz pro správu MÚNZ a pro potřeby Léčebny dlouhodobě nemocných. Do počátku 90. let dvacátého století zde fungoval Domov důchodců pod městskou správou ústavu sociální péče. Řádové sestry po celou dobu během těchto změn v klášterních objektech pracovaly a ošetřovaly nemocné, čímţ plnily své dané poslání převáţně u těţce nemocných pacientů131. 6. 3. 2 Historie a stavební vývoj po roce 1990 V březnu roku 1997 Městský ústav sociálních sluţeb opustil klášterní budovy, které do té doby vyuţíval. Po této dislokaci zůstaly budovy kláštera prázdné. I kdyţ se vyskytly různé nabídky, jak prostor vyuţít, nebyly pro poslání řádu reálně moţné. Zásada řeholnic stále zůstávala v péči o nemocné a potřebné a tuto zásadu se snaţily zcela naplňovat. Proto bylo prozatím nabídnuto a poskytnuto ubytování studentům v některých prostorách klášterního objektu. Během roku se naskytla vhodná příleţitost zajišťování charitativní péče a objekt kláštera začal slouţit ke svým původním účelům. Hospic Masarykova onkologického ústavu v Brně V roce 1998 byl v prostorách kláštera otevřen hospic sv. Alţběty spadající pod správu Masarykova onkologického ústavu v Brně. Společným projektem Masarykova onkologického ústavu a Konventu sester Alţbětinek v Brně se po potřebných úpravách podařilo v části objektu Konventu vybudovat zázemí pro lůţkovou hospicovou péči, zejména pro pacienty se zhoubnými nádory. V provizorních podmínkách byl hospic zprovozněn k 1. 6. 1998132. Provoz hospice však trval pouze tři roky a v září 2001 byl svým zřizovatelem MOÚ zrušen.

131

„Ošetřování nemocných a potřebných patří k poslání a úkolům specifickým pro institut sester Alţbětinek. Hlavní činností našeho konventu je sluţba nemocným, kterou vykonáváme v našem domě.“ (Stanovy 1. kap. 3,6) Naším zvláštním úkolem je pečovat o nemocné, staré, opuštěné a potřebné bratry a sestry „v našem domě, kteří obývají oddělenou část kláštera.“ (Stanovy 6. kap. 2,197) uvedeno na:

132

FLODROVÁ, M.: Konvent sester alţbětinek v Brně 1749-1999. 1. vydání. Konvent sester alţbětinek v Brně, 1997, s. 32.

60

Hospic sv. Alţběty a Občanské sdruţení Gabriela V září roku 2001 byl zřizovatelem MOÚ zrušen Hospic svaté Alţběty v konventu kláštera alţbětinek. V říjnu roku 2002 se však podařil záměr zaměstnanců hospice a bylo zaloţeno občanské sdruţení Gabriela, které mělo obnovit hospicovou péči v prostorách konventu sv. Alţběty v Brně. Občanské sdruţení Gabriela o. s. vzniklo registrací Ministerstva vnitra ČR č. j. VS/1-1/54574/02-R dne 30. 10. 2002 s cílem obnovit činnost hospice v prostorách Konventu sester alţbětinek v Brně na Kamenné ulici 36. Sídlem sdruţení je Kamenná 36, 639 00 Brno, IČ 26604582. Činnost sdruţení je řízena radou. Další informace a Stanovy sdruţení jsou k dispozici na: O své činnosti vydává občanské sdruţení Gabriela výroční zprávy. Mezi cíle sdruţení patří především: -

sdruţovat osoby, které mají zájem podporovat myšlenku hospicové péče,

-

podporovat rozvoj všech forem hospicové péče,

-

zajistit co nejvyšší kvality ţivota nevyléčitelně nemocných,

-

odborně vedená podpora rodin nemocných a jejich blízkých,

-

přispívat ke změně vztahu společnosti k procesu umírání. Hospicovou péči poskytuje tým odborných pracovníků, včetně řádových sester.

Všichni zaměstnanci splňují kvalifikační poţadavky, které vyplývají ze současné legislativy. Zaměstnanci se pravidelně zúčastňují seminářů, konferencí a dalších vzdělávacích akcí. Hospic je akreditovaným pracovištěm MZ ČR a spolupracuje s Národním centrem ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů Brno. Jedná se o akreditaci v rámci těchto vzdělávacích programů: - Ošetřovatelská péče o pacienty ve vybraných klinických oborech se zaměřením na ošetřovatelskou péči o pacienty v gerontologii. - Ošetřovatelská péče o pacienty ve vybraných klinických oborech se zaměřením na ošetřovatelskou péči o pacienty s onkologickým onemocněním. 61

Při zajištění odborné praxe studentů hospic spolupracuje s vysokými a středními školami poskytujícími vzdělávání v oblasti zdravotnictví, sociální péče a pedagogiky. Zahájení provozu Hospice sv. Alţběty a činnost o. s. Gabriela Provoz hospice sv. Alţběty, zřizovaný a provozovaný občanským sdruţením Gabriela byl zahájen 1. dubna 2004 a svou činností tak navázal na činnost hospice, který v konventu sester Alţbětinek působil od roku 2001 v rámci Masarykova onkologického ústavu. Od 1. dubna 2004 zahájila svou činnost lůţková stanice, kterou zřídilo občanské sdruţení Gabriela s kapacitou 10 lůţek, v prosinci 2004 byla po rekonstrukci zkolaudována přilehlá část konventu a tím se kapacita hospice zvýšila na 16 lůţek. Od října 2008 do července 2009 probíhala v budově hospice sv. Alţběty půdní vestavba133. Hlavním účelem půdní vestavby bylo vybudování 8 jednolůţkových pokojů a dvoulůţkového pokoje s vlastním sociálním zařízením a dalšího zázemí pro poskytování hospicové péče. Akce byla financována především z dotace MZ ČR, z této dotace byly hrazeny veškeré náklady na stavební část akce. Občanské sdruţení Gabriela se na akci podílelo financováním projektové dokumentace a stavebního dozoru. Zdroje financování investiční akce: Dotace Ministerstva zdravotnictví ČR Vlastní zdroje investora Celkem

15.875.000 Kč (stavební část) 748.520 Kč (projekt, stavební dozor) 16.623.520 Kč

Zdroj: Výroční zpráva za rok 2009 uvedena na: Vybavení půdní vestavby nábytkem a dalším zařízením (celková částka cca 1 mil. Kč)134 bylo pořízeno výhradně z darů a dědictví přijatých od soukromých osob a nadací135. V současné době slouţí klientům hospice 20 lůţek v budově kláštera.

133

Dodavatel, projektant, technický dozor investora je uveden na: 134 Výroční zpráva 2009 uvedena na 135 Výbor dobré vůle - Nadace Olgy Havlové, o.s. Stilla, Nadace Charty 77, Nadace ADRA, Nadační fond Umění doprovázet). Uvedeno ve Výroční zprávě 2009.

62

Rekonstrukce části východního křídla objektu Hospice sv. Alţběty v Brně, Kamenná 36, zahájení: září 2008; dokončení duben 2009136. Předmětem akce byla rekonstrukce části přízemí objektu, v jehoţ prvním patře se nachází lůţkové oddělení hospice. Celkem bylo rekonstruováno 12 místností. Rekonstrukce umoţnila vytvořit chybějící zázemí pro lůţkový hospic, zázemí zaměstnanců a pro poskytování sluţby odborného sociálního poradenství. Byl obnoven zazděný vstup do budovy, na který navazuje vstupní prostor recepce. Zdroje financování investiční akce: Dotace Města Brna

5.000.000 Kč

Dotace Jihomoravského kraje

1.500.000 Kč

Dotace Ministerstva zdravotnictví ČR

630.000 Kč

Vlastní zdroje investora Celkem

12.252 Kč 7.142,252 Kč

Zdroj: Výroční zpráva za rok 2009 uvedena na: . Hospic svaté Alţběty, v Brně, Kamenná 36, poskytuje komplexní pomoc a péči těţce nemocným. Podpora duchovní a psychická je také poskytována blízkým osobám a příbuzným těchto nevyléčitelně nemocných. Mezi formy péče poskytované hospicem svaté Alţběty v Brně můţeme zařadit: Lůţkový hospic Domáci hospic Hospicová poradna Odlehčovací sluţby od 1. 1. 2011 jsou poskytovány pouze v jejich terénní formě. Lůţková péče v číslech: 2006 2007 2008 2009 Počet pacientů lůţkového hospice

127

157

163

203

Počet pacientů přijatých z jiných zařízení

89

114

97

133

Vyuţití lůţek (uváděno v %)

81

95

91

136

75137

Výroční zpráva 2009. Dodavatel, projektant, technický dozor investora je uveden na www.

63

Zdroj: Výroční zpráva za rok 2009. Hospic sv. Alţběty je součástí kláštera svaté Alţběty v Brně, je provozován občanským sdruţením Gabriela a řádové sestry sv. Alţběty v něm pracují jako zdravotní sestry a ošetřovatelky. Hospic sv. Alţběty poskytuje péči všem svým klientům, bez rozdílu náboţenského vyznání. Hospicová péče je financována vícezdrojově, nejdůleţitějším zdrojem příjmů jsou úhrady zdravotních pojišťoven za poskytnutou zdravotní péči. Důleţitou sloţkou financování jsou dotace z veřejných rozpočtů: Sociální sluţby (odborné sociální poradenství a odlehčovací sluţby) podporuje Ministerstvo práce a sociálních věcí a Město Brno. Na úhradu nákladů zdravotnických sluţeb (lůţkový a domácí hospic) přispívá Jihomoravský kraj a Město Brno. Činnost Hospice sv. Alţběty a občanského sdruţení Gabriela podporují především uvedení dárci a sponzoři:138 Jihomoravský kraj Statutární město Brno Ministerstvo zdravotnictví ČR Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97 Nadace ADRA Nadační fond Umění doprovázet Nadace Zdraví pro Moravu Nadace Charty 77 DATA SOFTWARE BRNO, s.r.o. Občanské sdruţení Gabriela o. s. hmotně podporuje společnost Lukas s.r.o a další právnické a fyzické osoby, jejichţ jména zde nejsou uvedena.

137 138

Menší vyuţití lůţek bylo způsobeno především za provozu probíhajícími rekonstrukcemi. Seznam podle

64

I kdyţ finanční prostředky od uvedených sponzorů a dárců jsou významnou pomocí pro finanční krytí provozních nákladů hospice sv. Alţběty, nepokryjí vynaloţené náklady zcela. Proto jsou na webových stránkách hospice sv. Alţběty uvedeny i další podnětné návrhy, jak je moţné hospici a o. s. Gabriela pomoci. Číslo bankovního účtu občanského sdruţení Gabriela: 27-9340720267/0100 Peněţní prostředky lze zasílat také ve prospěch činnosti Konventu sester alţbětinek v Brně: Číslo bankovního účtu Konventu sester alţbětinek: 109450507/0300 IČO: 00390402 Adresa: Konvent sester alţbětinek Kamenná 36 639 00 Brno Kontakt: [email protected] Vzdělávací akce Konventu sester alţbětinek: Konference Zdravotník – křesťan v dnešní nemocnici se uskutečnila 11. 3. 2011. Moderátorem konference byl MUDr. Daniel Rychnovský. Celá konference byla velice kladně hodnocena všemi zúčastněnými. Více na Další plánované akce konventu sester alţbětinek je moţno nalézt na

Knihovna Biskupství brněnského v areálu kláštera sv. Alţběty. Knihovna Biskupství brněnského se sídlem na Kamenné ulici č. 36 ve vyhrazeném křídle kláštera alţbětinek obnovila svou činnost v roce 2001. Zřizovatel knihovny, Biskupství brněnské tímto zásluţným činem předpokládá, ţe se knihovna stane zdrojem informací, které budou slouţit k prohlubování (nejen) náboţenské vzdělanosti pro duchovní, laiky, studenty i pedagogy.

65

Knihovna Biskupství brněnského se ve svém poslání a činnosti snaţí navázat na činnost brněnské alumnátní knihovny, která byla totalitním reţimem násilně přerušena v roce 1950. odkaz brněnský alumnát139. Knihovna zpřístupnila své fondy pro veřejnost v roce 2003. Od této doby zpracovává knihy, časopisy a elektronické dokumenty do automatizovaného knihovnického systému. Tak bylo koncem roku 2007 zkatalogizováno přes 20 tisíc svazků teologické, náboţenské, filozofické, pedagogické, psychologické literatury. Během pěti let od zpřístupnění knihovny veřejnosti se v knihovně zaregistrovalo více neţ 600 uţivatelů140. Od dubna roku 2004 je kniţní fond Knihovny Biskupství brněnského přístupný také prostřednictvím internetu na adrese a v reţimu prohlíţení je k dispozici několik vyhledávacích rejstříků. Knihovna nabízí rezervaci objednaných publikací, výpůjčky se mohou uskutečnit v provozní době, která je uvedena nebo po předchozí domluvě i v jiném termínu. Kontaktní spojení je moţno telefonicky na telefonním čísle 543 331 406 nebo elektronicky e-mailem: [email protected] Knihovna a její fond, jak jiţ bylo zmiňováno, je umístěna v jednom z křídel kláštera sv. Alţběty. Prostory jsou to však pro uloţení knih nevyhovující. Pro seřazení a skladování jsou určeny mokré místnosti, jeţ jsou znatelně vlhké, a vlhkost je pociťována jen při pouhém vstupu do tohoto křídla. V knihovně na Kamenné je v místnosti sklad uloţeno 23.000 svazků knih, v další místnosti jsou uloţeny knihy k vytřídění, asi 10.000 knih141. Knihy jsou skladované ve vlhkém prostředí. Je to velká indispozice pro knihovní fond, který je v tak nevhodném prostředí. Nevhodný je také manipulační prostor pro práci s knihami a neoddělené, velmi provizorní administrativní zázemí odborné pracovnice knihovny, která provádí administrativu a eviduje výpůjčky. Prostory kláštera, ve kterých je knihovna umístěna, jsou velice architektonicky zajímavé. Vysoké klenuté stropy, klenuté oblouky, zajímavá okna předurčují tento prostor k tomu, ţe by se dal vyuţít daleko vhodněji. Po odstranění mokrého zdiva, po provedení izolace podloţí a stěn, renovaci podlah a případných nutných technických úpravách, by se 139

CHAROUZ, J. Z. Brněnský alumnát. 1. vydání. Brno: Biskupství brněnské, 2007, s. 18. Čtenářský průkaz z 15. 3. 2011 je registrován pod číslem 624. 141 Podle písemné informace pracovnice Knihovny Biskupství brněnského Lenky Klaškové z 8. 4. 2011. 140

66

daly vyuţít tyto místnosti v konventním křídle k daleko smysluplnějším a reprezentativnějším účelům, neţ doposud. Názor na nevhodné uskladnění knih, by měl být vhodnou formou předán na vědomí zřizovateli Knihovny biskupství brněnského. Závěrem je moţno konstatovat, ţe v současné době je objekt kláštera sv. Alţběty vyuţíván původním řádem a v jeho objektu je provozována zdravotní a ošetřovatelské péče, které se řád dříve věnoval.

5.5 Klášter (mateřinec) Milosrdných sester III. řádu svatého Františka pod ochranou Svaté rodiny v Brně 5.5.1 Historický vývoj do roku 1989 Kongregace Milosrdných sester III. řádu svatého Františka pod ochranou Svaté rodiny v Brně byla zaloţena v Brně 15. března 1886142. Tehdejší brněnský biskup Dr. František Saleský Bauer chtěl vyhovět přání prezidenta Červeného kříţe hraběte Felixe Vettera z Lilie, který poţadoval přípravu řeholních sester jako ošetřovatelek z důvodu zabezpečení ošetřování zraněných vojáků při případném válečném nasazení. Biskup Dr. Saleský Bauer se proto obrátil do Prahy na Kongregaci Šedých sester o zajištění vhodných kandidátek do Brna143. Mateřinec Kongregace milosrdných sester III. řádu svatého Františka pod ochranou Svaté Rodiny vznikl v dnešní Grohově (tehdy Sirotčí) ulici číslo 18 v letech 1889 a 1890. Budova byla třípatrová s kaplí v přízemí a byla postavena tehdejším Spolkem Červeného kříţe jako Útulek ošetřovatelek nemocných Spolkem Červeného kříţe144. Objekt byl Kongregací odkoupen v roce 1906.

142

S. M. ŠPIČKOVÁ, V. Diplomová práce. Kongregací byly vyslány tři členky. Ctihodná Matka Bernardina Hošková, která stála v čele těchto vyslaných sester, se pak stala po biskupu Dr. Bauerovi vlastní zakladatelkou Kongregace Milosrdných sester III. řádu svatého Františka pod ochranou Svaté rodiny v Brně, nazývaných téţ „milosrdné sestry brněnské“. 144 Ve svém vzniku byla kongregace vázána na spolek Červeného kříţe. Kdyţ byl tento jako patriotický roku 1920 zrušen, stala se kongregace samostatnou, jak nás o tom informuje kronika Kongregace Milosrdných sester. Písemné vyjádření o této skutečnosti je datováno 14. března 1921. In: Kronika Kongregace Milosrdných sester. 143

67

Jiţ v roce 1897 sestry zakoupily na Grohově (Sirotčí) ulici nájemní dům č. 14, kde v roce 1936 Kongregace Milosrdných sester otevřela ošetřovatelskou školu. Dům č. 16 byl odkoupen sestrami roku 1891, posléze byl zbořen a na jeho místě byl vystavěn v letech 1900-1902 kostel Svaté rodiny. V roce 1908 Kongregace Milosrdných sester zakoupila pozemek na Grohově (Sirotčí) ulici č. 10 a 12, kde v roce 1927 nechala postavit Dům u Svaté Rodiny. Při bombardování v roce 1944 byl areál poškozen, dům č. 14 musel být strhnut a na jeho místě vyrostla v letech 1947-1951 nová budova145. Opraven musel být rovněţ kostel, který ale dostal nové průčelí, jednotné s okolními domy. Zanikla tak jeho původní architektonická podoba se schodištěm a kopulí, která byla navrţena podle římského chrámu sv. Petra. V komplexu budov na Gorkého ulici sestry Kongregace působily do roku 1958, kdy byly vystěhovány, a mateřinec byl přeměněn na internát pro studentky zdravotnických škol. V kostele, jehoţ interiér byl upraven z hlediska světského vyuţití, byl zřízen víceúčelový sál s technickým zázemím a šatnami pro schůze, přednášky a koncerty. 5.5.2 Činnost a stavební vývoj po roce 1990

Kongregace Milosrdných sester získala areál zpět v roce 1990. 1. září 1990 byla zahájena výuka v nově zřízené Církevní zdravotní škole 1. února 1992 otevřen opravený kostel Svaté Rodiny. 1. září 1993 byl otevřen Dům u Svaté Rodiny - internát pro ţákyně středních škol. 17. října 1994 se do opraveného kláštera vrátily sestry Kongregace. 1. září 1998 byla rozšířena škola o dva první ročníky, rozšířen je také internát, kde byla zvýšena moţnost ubytování pro 150 ţákyň146. Vyuţití objektů Kongregace milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Svaté Rodiny v Brně v současnosti je následující: Jak jiţ bylo uvedeno, objekty Kongregace Milosrdných sester III: řádu sv. Františka pod ochranou Svaté Rodiny se nacházejí na ulici Grohova v domech 10-18 v Brně.

145 146

FOLTÝN, D., kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. s. 230. Špičková, diplomová práce.

68

Církevní domov mládeţe Svaté Rodiny a Školní jídelna, s.r.o. jsou umístěny v sousedících domech č. 10 a č. 12. Zřizovatelem je Kongregace milosrdných sester III. řádu svatého Františka pod ochranou Svaté Rodiny; ředitelka je Ing. RNDr. Marie Zezulková, členka konventu. Kongregace věnovala do znovuotevření domu nemalé finanční náklady. Dům byl otevřen v roce 1993 a Kongregace tak dala najevo, ţe vychází vstříc potřebám dnešní doby a má zájem na utváření vzdělaných mladých lidí, kteří jsou formováni po stránce mravní, morálně-etické s kladným a vstřícným vztahem k ostatním lidem. Domov poskytuje ubytování studentkám gymnázii všech typů středních a vyšších škol v Brně. Jeho zázemí mohou vyuţít věřící studentky a neuzavírá se ani studentkám bez vyznání, pokud souhlasí s koncepcí a řádem domova. Vychovatelky respektují svobodnou vůli kaţdé dívky. Všechny pořádané akce jsou nabídkou a účast na nich je dobrovolná. Aktivity, ze kterých si mohou ubytované dívky vybírat, směřují k aktivnímu vyplnění volného času, ale i k rozvoji jejich talentu a dovedností. Studentky mohou navštěvovat různé krouţky, sportovně se realizovat (k dispozici je hřiště, sportovní dál a posilovna). Pro potřeby studia jsou zřízeny moderní studovny, knihovna a další společenské místnosti. Součástí domova je vlastní stravovací provoz, který vychází z toho, ţe pro ubytované studentky je zajištěno celodenní stravování, které je součástí ubytování. „V roce 2006 v souvislosti se zařazením domova do rejstříku škol a školských zařízení se změnil s účinností od 1. 9. 2006 jeho název na Církevní domov mládeţe Svaté Rodiny a Školní jídelna, s.r.o. Touto změnou nebylo dotčeno poslání domova, jeho koncepce, ani podmínky pro ubytované studentky.“ (z interních materiálů, které poskytla ředitelka domova Ing. RNDr. Marie Zezulková, řádová sestra, uvedeno

také na

webových

stránkách

<www.raz-dva.cz/dumsvr/>,

e-mail:

[email protected] Církevní střední zdravotnická škola s.r.o. Adresa školy: Grohova 14/16 602 00 Brno Posláním Církevní střední zdravotnické školy, s.r.o. je příprava studujících na jejich budoucí profesi a především pak příprava k plnohodnotné sluţbě trpícímu člověku. Škola proto věnuje velkou pozornost vzdělávacímu a výchovnému působení, které je zaměřeno ke křesťanským hodnotám. Studující na Církevní střední zdravotnické škole jsou 69

vedeni ke vzájemné toleranci, přátelství, smyslu pro povinnost, k odpovědnosti k sobě i ke svým bliţním. V prvním ročníku měla Církevní střední zdravotnická škola 29 ţákyň, v současném školním roce 2010/2011 studuje na této škole celkem 330 studentů147; studující jsou dívky i chlapci, podle zvolených vyučovaných oborů. (Počty uvedeny podle aktuálního sdělení S. M. Václavy Špičkové ze dne 21. 3. 2011) Ředitel Církevní střední zdravotnické školy je civilní zaměstnanec. Výuku dále zajišťují odborní pedagogové. Na výuce předmětů se zaměřením na ošetřovatelství a pečovatelství se podílejí řádové sestry. Vyučované obory jsou popsány podle interních materiálů školy, uvedeno také na <www.grohova.cz> Zdravotnické lyceum 78-42-M/005 -

je čtyřletý maturitní obor, který připravuje ţáky ke studiu na vysokých a vyšších odborných školách v oborech lékařských, zdravotnických, sociálních a dalších.

Zdravotnický asistent 53-41-M/007 -

je čtyřletý maturitní obor připravující ţáky k výkonu práce středního zdravotnické pracovníka, který pod odborným dohledem všeobecné sestry nebo lékaře poskytuje ošetřovatelskou péči dětem (s výjimkou novorozenců) i dospělým a podílí se na preventivní, diagnostické, neodkladné, léčené, rehabilitační a dispenzární péči.

-

Absolvent se uplatní ve všech typech zdravotnických zařízení.

Ošetřovatel 52-41-H/002 -

je tříletý učební obor, který připravuje ţáky pro práci zdravotnických pracovníků poskytujících základní ošetřovatelskou péči. Příprava budoucího zdravotnického personálu je v této oblasti zajišťována vysokou

úrovní vzdělávání nejen ve všeobecných předmětech, ale především v odborných předmětech.

147

(Počty studentů jsou uvedeny podle aktuálního sdělení S. M. Václavy Špičkové ze dne 21. 3. 2011)

70

A vzhledem k tomu, ţe díky stále novým poznatkům dochází k neustálému vývoji nejen lékařských, ale i ostatních věd, je kvalita vzdělávání studentů závislá na dalším vzdělávání pedagogů. Proto je součástí koncepce školy v následujícím období zajištění především: -

trvalého odborného a profesního růstu pedagogického sboru

-

zkvalitňování metod a modernizace výuky

-

úzké spolupráce s lékařskou fakultou, nemocnicemi a jinými školami souhlasného zaměření v ČR i v zahraničí Zdravotnické školství nemůţe kvalitně fungovat bez těsné spolupráce se

zdravotnickými zařízeními, které poskytují základnu pro odbornou praxi. Bez úzké návaznosti na praxi, bez vyuţívání odborných zkušeností, dovedností a vědomostí řady zdravotnických pracovníků nelze vychovávat a vzdělávat studenty Církevní střední zdravotnické školy s.r.o. Této skutečnosti si je Kongregace Milosrdných sester vědoma a proto má celoroční smlouvu pro všechny obory vyučované na CSZŠ s.r.o. s významnými nemocnicemi a nemocničními zařízeními v Brně Přehled akcí, na které se bude CSZŠ, kromě odborného vzdělávání, zaměřovat: - na moţnost účasti ţáků na sociální a charitativní činnosti, spolupráce s NNO - moţnost setkávání se zdravotně postiţenými i s lidmi na tzv. sociálním dně - na podporu vlastních sociálních aktivit školy, ať formou projektů zaměřených na sociální oblast, tak formou zapojení do sociálního programu JM kraje nebo dotačních programů EU. Sociální činnost je zaměřena na spolupráci s dalšími zařízeními v oblasti poskytování péče: Ústavem pro tělesně postiţenou mládeţ Brno, Kociánka, Dobrovolnickým centrem Motýlek při FDN Brno, Černopolní, Osobní asistence tělesně postiţeným při Svazu invalidů v Brně. Charitní domov pro řeholní sestry Grohova 18 – interní materiál a <www.frantiskanky.cz> Zřizovatelem Domova je Česká katolická charita. Charitní domov pro řeholní sestry Grohova 18, je tedy organizační sloţkou České katolické charity, která je součástí římskokatolické církve.

71

V Charitním domově pro řeholní sestry je 45 lůţek, řádové sestry v něm ţijí trvale. Domov je provozován v zrekonstruovaném čtyřpodlaţním objektu, který je majetkem Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Svaté Rodiny. Posláním charitního domova je umoţnit starým a nemocným sestrám Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka ţít závěr svého ţivota v jejich konventním domě, v prostředí jejich vlastní řeholní rodiny. Cílem Charitního domova je nabízet sluţby řeholním sestrám, které dosáhly seniorského věku a pro svou sníţenou soběstačnost potřebují pomoc a sluţbu druhých. Prostřednictvím nabízených a poskytovaných sociálních sluţeb je sestrám umoţněno udrţet alespoň částečnou soběstačnost tak, aby mohly ještě pracovat dle svých fyzických schopností pro dobro domu, pravidelně navštěvovat kapli a účastnit se mše svaté a účasti na modlitbě. Provoz všech zařízení Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka zajišťují dle svých moţností a odborností řádové sestry. Zaměstnáni jsou však i civilní zaměstnanci. Civilním zaměstnancem je ředitel Církevní střední zdravotnické školy a někteří vyučující na této škole. Odborné předměty zaměřené na pečovatelství a zdravotnictví vyučují řádové sestry. Kongregaci Milosrdných sester byly navráceny po roce 1990 budovy, které patřily řádu. Po jejich nutných opravách a rekonstrukcích byly v jednotlivých budovách obnoveny činnosti se zaměřením na vzdělávání, a to především na poskytování zdravotní péče a ošetřovatelství, tak jak byly Kongregací provozovány před nuceným přerušením činnosti Kongregace. Činnost v navrácených objektech se rozšiřuje a expanduje i do dalších sociálních sluţeb148. Zajištění těchto sociálních činností je však nákladné a proto Kongregace Milosrdných sester vítá kaţdou finanční pomoc. Finanční dary je moţné posílat na konto u ČSOB Brno, číslo účtu 173229815/0300. Dar je moţné odečíst dle zákona 586/1992 Sb., od základu daně.

148

Domov sv. Alţběty, domov pro seniory, který byl obnoven Domov sv. Aneţky, nově vybudován opraveném objektu, který získala Kongregace od kraje Vysočina a jehoţ je zřizovatelem od 1. 1. 2011. Vzhledem k tomu, ţe provoz byl teprve zahájen a Výroční zpráva bude vydána aţ po uzávěrce za tento rok, tj. v roce 2012, nejsou k tomuto zařízení bliţší ekonomické údaje.

72

5.6 Klášter (mateřinec) Kongregace sester Těšitelek Boţského Srdce Jeţíšova s kostelem Boţského srdce Jeţíšova a s konventní kaplí Neposkvrněného početí P. Marie v Rajhradě

5.6.1 Historický vývoj do roku 1989 Kongregace sester Těšitelek Boţského Srdce Jeţíšova byla zaloţena z podnětu Marie Rosy Vůjtěchové (1876-1945). Marie Rosa Vůjtěchová, členka řádu Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, se po svých zkušenostech s opatrováním nemocných rozhodla zaloţit tuto Kongregaci a za podpory brněnského biskupa hraběte mons. ThDr. Pavla Huyna. Kongregace byla schválena papeţem Piem X. 3. prosince 1915. V roce 1916 byl v Brně na Šeříkově ulici (později Heinrichova), zakoupen domek a v něm byla zřízena větší kaple. Toto byl první mateřinec Kongregace. Po první světové válce čekalo na sestry mnoho práce a to nejen v zajišťování péče o nemocné a raněné ve válce, ale i civilisty postiţené válkou. Sestry kongregace proto poskytovaly péči nejen v mírnění bolesti tělesné, ale zajišťovaly i pomoc duchovní. Brněnský mateřinec uţ nestačil na rozšiřující se pole působnosti a činnosti sester a proto byl vybudován nový mateřinec v Rajhradě. Místo pro výstavbu kláštera bylo zvoleno na jihozápadním okraji Rajhradu na pozemku zakoupeném za dohodnutou cenu od kláštera místních benediktinů. Následovala výstavba klášterní budovy, kterou provedli v letech 1924-29 stavitelé Rudolf Kvapil a Ladislav Mesenský149. Podle řádových pramenů ovšem vlastní návrh dispozic kláštera vypracovala sestra Aneţka (hraběnka

Coudenhove-Honrichs, 1892-

1977)150, všestranně vzdělaná dědička kunštátského zámku. Finanční dary této mecenášky pak pokryly velkou část nákladů na výstavbu kláštera, který sestry stavěly svépomocí vlastníma rukama151. Chrám zasvěcený Boţskému Srdci Jeţíšovu byl 21. 9. 1929 vysvěcen brněnským biskupem dr. Josefem Kupkou.

149

FILIP, A. In: FOLTÝN, D. a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, 1. vydání, Praha: LIBRI, 2005, s. 642 150 FILIP, A. In: FOLTÝN, D. a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, 1. vydání, Praha: LIBRI, 2005, s. 642. 151 Kol. řádových sester: Kronika Kongregace sester Těšitelky BSJ.

73

V období třicátých let 20. století se počet sester, které pobývaly v nově postaveném rajhradském mateřinci, pohyboval kolem čtyřiceti; necelá polovina z nich bývaly novicky. Konvent měl (na rozdíl od jiných ţenských řeholí) výrazně český charakter, neboť většina řádových sester pocházela z Moravy a z Čech; některé byly ze Slovenska. Následně pak bylo postupně zřízeno 12 filiálních domů na různých místech Čech, Moravy, Slovenska. Jak je uváděno v Kronice Kongregace sester Těšitelek BSJ, v době druhé světové války byl klášter i klášterní kostel těţce poškozen válečnými událostmi v roce 1945152 především při bombardování. Jiţ v roce 1944 byl klášter obsazen německými vojáky, kteří si vybrali klášter na vyvýšeném místě jako důleţitý strategický bod a kontrolovali situaci z věţe kostela. V blízkém okolí pak budovali obranné zákopy a protitankové zátarasy proti Rudé armádě. Od 15. 4. 1945 se stal klášter hlavním německým obranným místem. Údernými akcemi v bojích o Brno, které se odehrály i v Rajhradě a blízkém okolí (Ořechov, Syrovice) byl pak Rudou armádou klášter téměř zničen. Útoky byly poničeny střechy, obvodové zdi, klášter zachvátil poţár, shořel presbytář. V klášteře se v té době ukrývaly v suterénních chodbách pod klášterem sestry a mentálně postiţení chovanci z nemocnice Milosrdných bratří, kteří byli z Brna do kláštera převezeni. Ukrývaným v klášteře se naštěstí válečná pohroma vyhnula a nikdo nebyl zraněn, coţ bylo připisováno oběti matky představené Marie Rosy153. Ihned po skončení války následovala obnova zničených budov v období 1945-1949. Pod vedením tehdejší představené matky Vintrové sestry sami prováděly zednické práce, úpravy terénu, práce ve výškách na lešeních. Postup prací na zdevastovaných objektech je zdokumentován dobovými fotografiemi v Kronice Kongregace. Je zde doloţena i projektová dokumentace, podle které se rekonstrukce zdevastovaných budov prováděla. Při těchto opravách byly klášterní budovy sníţeny o jedno patro a sníţena byla i věţ chrámu. Ten byl v roce 1949 znovu vysvěcen. V roce 1949 vyšlo nařízení, ţe sestry Kongregace z ostatních dvanácti filiálních domů se musí přestěhovat do rajhradského mateřince. Do Rajhradu přišlo na základě tohoto nařízení celkem 120 řádových sester, které byly nasazovány na těţké zemědělské práce a do továren. V červenci 1951 byla zatčena generální představená Kongregace Marie Marta Vintrová a ve

152 153

Tamtéţ. Tamtéţ.

74

vykonstruovaném soudním procesu odsouzena. Na podzim 1951 byly sestry vyvezeny do pohraničí a zaměstnány v továrnách. Do kláštera byli pak po jejich vystěhování nejprve internováni členové PTP a následně byl klášter obsazen pro potřeby Československé lidové armády. Nastala postupná devastace kláštera ČSLA, která do značné míry zdevastovala svým uţíváním nejen budovy kláštera, ale i zahradu obklopující klášter, v níţ bývalo na 400 ovocných stromů. Stromy byly pokáceny, na travnaté plochy byly pokladeny betonové panely a zahrada slouţila jako zázemí pro vojenskou techniku. Do terénu byla vypouštěna pouţitá nafta, jejíţ stopy se prokazují v přírodních zdrojích (vodě a půdě) ještě dnes. Nevhodně vyuţíván byl i interiér konventu (sprchy, příprava jídla, jatka). Konventní kostel byl vyuţíván jako skladiště a později i jako kino154. Nástěnný obraz v kostele byl přemalován socialistickými symboly. Devastace nebyl ušetřen ani hrob matky zakladatelky M. R. Vůjtěchové v presbytáři kostela, ve kterém bylo vojáky hledáno zlato a cennosti. Její ostatky byly po tomto rabování přeneseny po roce 1990 a uloţeny na místním hřbitově. Poškozená náhrobní deska byla pietně vsazena do chrámové stěny a kostel znovu vysvětil v roce 1994 brněnský biskup Vojtěch Cikrle155. V letech 1951-57 sestry Kongregace pracovaly v továrnách a v nemocnici v Teplicích. V dalších letech byly pak přidělovány do domovů důchodců a do léčeben pro psychicky nemocné. Klášter obsadila československá lidová armáda aţ do roku 1991. Příslušníci ČSA opustili budovy kláštera a tento majetek byl Kongregaci v dezolátním stavu vrácen. 5.6.2 Činnost a stavební vývoj o roce 1990 Zdevastované objekty kláštera byly navráceny Kongregaci sester Těšitelek BSJ v průběhu let 1991 a 1992. Sestry se pak znovu vrátily a pustily se do druhé obnovy svého mateřince. Nyní je v klášteře 18 řádových sester.

154 155

Vzpomínky pamětníků. Kol. řádových sester: Kronika Kongregace sester Těšitelky BSJ.

75

Podporu měly u spousty pomocníků a dobrovolných brigádníků i mnohých osobností, např. u duchovního správce Mons. Aloise Pekárka. Opravy byly financovány z důchodů sester a z četných darů Kongregaci. Kostel byl nově vysvěcen v roce 1994. V současné době se Kongregace snaţí o postupné opravy kláštera. V první etapě byla opravována část konventu, refektář a celé křídlo vedoucí do ulice. Byla opravena fasáda. Dům Matky Rosy V objektu kláštera je v současné době zřízen domov pro seniory Dům Matky Rosy s kapacitou 40 míst. Interiéry pokojů a zařízení pokojů jsou průběţně vybavovány. Samozřejmostí je sociální a hygienické zázemí, které je budováno podle norem s ohledem na věk, menší fyzickou zdatnost a nemohoucnost bydlících seniorů. V současné době je v Domě Matky Rosy umístěno 38 seniorů. Jsou jim poskytovány zdravotnické a rehabilitační sluţby. Poplatek za den pobytu pro seniory je stanoven na částku, která je obvyklá za úhradu denního pobytu v zařízeních stejného typu v dané oblasti. Následně byly opraveny interiéry kvadratury, ve kterých jsou zřízeny pokoje pro návštěvníky konventu, případné zájemce o krátký kontemplační pobyt. Pokoje jsou vybaveny novým moderním zařízením a pobyt je moţno objednat u představené kláštera. Opraveny byly také střechy na celém komplexu klášterních budov. Rekonstrukční práce a opravy jsou v současné době prováděny dodavatelsky spolupracující firmou z Olomoucka. V roce 2010 uplynulo 95 let od zaloţení Kongregace. Kongregace se k tomuto výročí prezentovala různými akcemi. V konventu je vybudováno malé muzeum, které je věnováno zaloţení kláštera a její zakladatelce. Ve vitrínách jsou dobové úřední listiny, průkazy totoţnosti a další předměty souţící pro řádové sestry. Místnost slouţí jako síň tradic a těší se zájmu návštěvníků, kteří zavítají do konventního kostela. Práce s dětmi Velmi zásluţnou činnost vyvíjí Kongregace Těšitelek BSJ ve vzdělávání a v zajišťování volnočasových aktivit pro děti. Je to především vhodné připomenutí klíčových akcí liturgického roku (velikonoce, advent, vánoce), kdy se děti těchto příleţitostných zúčastňují a tvoří také charakteristické 76

produkty, které se k těmto tradicím váţí, např. malování kraslic, pletení pomlázky, aranţe adventních věnců, vánoční ozdoby, vánoční nadílka dětem). Pro děti je zajišťována výuka náboţenství, příprava na první svaté příjímání, pořádány jsou nedělení dětské mše pro děti v konventním kostele, Pro děti jsou také pořádána tematicky zaměřená odpoledne se sportovními soutěţemi a kolektivními hrami. Organizační zabezpečení těchto akcí pro děti zajišťuje většinou generální představená Kongregace. A zde začínají nové dějiny současné kongregace a především snaha o obnovu jejího poslání. Nejen ošetřovatelství, ale také práce s dětmi a akce pro děti. Tyto akce jsou zabezpečovány z finančních darů Kongregace. Současné vyuţití kláštera je v souladu s posláním, ke kterému byl vybudován. Řádové sestry zajišťují péči a ošetřovatelské sluţby. V konventu byl zaloţen domov důchodců, který poskytuje své sluţby seniorům. Vzdělávací činnost a zajišťování volnočasových aktivit pro děti je poskytováno zdarma. Sestry zajišťují výuku náboţenství ve dvou školách v Rajhradě a v jedné škole v Brně. Klášterní budovy jsou smysluplně vyuţity.

5.7 Konvent minoritů s kostelem sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty s loretánskou kaplí v Brně 5.7.1 Historický vývoj do roku 1989 Postup budování brněnského minoritského kláštera potvrzují údaje, které shrnul rajhradský historik Bonaventura Piter, působící v klášteře benediktinů, v 18. století. Podle zmiňovaného historika byl nový klášterní chrám roku 1251 stále nedokončen a byly vypsány odpustky na jeho stavbu. Vysvěcen byl aţ v roce 1257 olomouckým biskupem Brunem ze Schaumburku156.

156

FOLTÝN, D. a kol. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. 1. vydání. Praha: Libri, 2005, s. 169.

77

V roce 1262 byl klášter zachvácen poţárem a následně byl kostel spolu s klášterem za donace Václava II. značně zveleben157. Následovala novostavba a také rozšíření klášterního pozemku, které umoţnilo účelně včlenit areál kláštera do městského prostoru. Mnohoslibný počínající rozvoj kláštera však opět ukončil poţár, který postihl střed města v roce 1306158. Po tomto poţáru počátkem 14. století byl poškozený klášter obnovován s výrazným finančním přispěním pánů z Boskovic. Podle minoristké kroniky se stal po ničivé katastrofě hlavním investorem kláštera opavský vévoda Mikuláš, jenţ byl po své smrti v r. l318 se svojí manţelkou Adelheidou a synem Janem v minoritském kostele také pohřben. Stavbu konventu dal dokončit Arkleb z Boskovic, který v klášteře minoritů také nalezl své místo po smrti. Jeho zásluhou byl v roce 1320 konvent uveden do dřívějšího stavu a presbytář klášterního kostela byl upraven pro bohosluţby159. V období husitských válek se do kláštera sv. Janů přesunulo mnoho minoritů z Čech a premonstráti z kláštera v Zábrdovicích. Po skončení husitských válek kvardián Jan Hufnagel povolal řeholníky z Itálie, čímţ došlo k oţivení kontaktů duchovních i kulturních. Klášter byl v této době významným sídlem provinciálů a proslul svým řádovým studiem160. V období let 1715-1716 bylo vybudováno první patro nad severním křídlem konventu a roku 1733 Mořic Grimm dokončil dlouho plánovanou úpravu celého objektu v duchu baroka. Rozkvět konventu vrcholil v polovině 18. století. V té době bylo brněnskými měšťany zřízeno několik nadací ve prospěch minoritů a to především pro získání finančních prostředků na výstavbu loretánské kaple a následně pak na instalaci svatých schodů. O vybudování obou těchto barokních skvostů se zaslouţil brněnský kněz, minorita P. Barnabáš Freiser. Byl tak silně ovlivněn mariánskou úctou, ţe po příchodu do Brna usiloval o to, aby i při brněnském konventu minoritů byla vystavena nová Loreta. K loretánské kapli po jejím dokončení a vysvěcení v roce 1726 mířila mnohá slavnostní procesí. Rozkvět konventu minoritů vyvrcholil v polovině 18. století. Podle vizitace v roce 1756 bylo v klášteře 60 řeholníků161. Klášter minoritů nezrušil ani Josef II. v letech 17821786 v rámci svých reforem. 157

Kudllíková, M., Korcová, Z., kol. Konvent minoritů v Brně. 1. vydání. Brno: Konvent minoritů, 2010. s. 5. FOLTÝN, D. a kol. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. 1. vydání. Praha: Libri, 2005, s. 169. 159 Tamtéţ. 160 Kudllíková, M., Korcová, Z., kol. Konvent minoritů v Brně. 1. vydání. Brno: Konvent minoritů, 2010 s. 6. 161 FOLTÝN, D. a kol: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. 1. vydání. Praha: Libri, 2005, s. 169. 158

78

Dekretem gubernia se od 1. září 1784 stal z minoritského klášterního kostela farní kostel pro nově zřízenou farnost ve vnitřním Brně a jeho správa byla svěřena minoritům. Kromě farnosti, která zabírala východní část vnitřního města, vybavovali a spravovali minorité také knihovnu, která postupně obsáhla přes deset tisíc svazků. V první polovině 19. století se stal klášter sídlem Filosofického ústavu (1807-1849), na němţ vyučovali významní církevní učenci té doby i z jiných, vzdělaností proslulých klášterů: novoříšského, rajhradského, starobrněnského. Byla zde zařízena i malá observatoř. V roce 1872 byla do kláštera přestěhována z Besedního domu česká škola o počtu 531 ţáků162. V době nacistické okupace členové řádu minoritů nebyli stíhání nacistickou mocí, ale areál byl na konci druhé světové války silně poškozen bombardováním. Komunistický reţim v roce 1950 klášter zabral. Při zásahu státní moci proti řeholním řádům byli bratři vystěhování, kostel zůstal zachován jako farní a část knihovny převzala Univerzitní knihovna v Brně163. Konventní budovy byly vyuţívány částečně jako internát a částečně jako kancelářské zázemí Moravské galerie. Po pádu komunismu po roce 1989 byla činnost konventu obnovena v roce 1990. 5.7.2 Činnost a stavební vývoj po roce 1990

V roce 1990 byly řádu minoritů navráceny konventní budovy a činnost konventu byla obnovena. Menší bratři, minorité, se znovu navrátili do svého kláštera. Navázali na své řeholní zásady, které jejich řád uplatňuje od svého zaloţení v Brně téměř 800 let. V současné době minoritský klášter a kostel sv. Janů obohacuje duchovní a kulturní ţivot města Brna. Prostřednictvím církevních, kulturních a osvětových akcí se snaţí otevřít široké veřejnosti. Část areálu, která je situována do Orlí ulice, je v současnosti vyuţívána i pro komerční činnost. Řádový ţivot a aktivity dnešního chodu kláštera čerpají z toho, co bylo vytvořeno několika generacemi minoritů v průběhu mnoha let před nimi a na tento jejich odkaz navazují. Konvent minoritů v Brně a Římskokatolická farnost u kostela sv. Janů v Brně na Minoritské ulici se začaly otevírat brněnskému obyvatelstvu a zájemcům o kulturní památky, 162 163

Kudlíková, M., Korcová, Z., kol. Konvent minoritů v Brně, 1. vydání. Brno: Konvent minoritů, 2010 s. 6. FOLTÝN, D. a kol: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. 1. vydání. Praha: Libri, 2005, s. 169.

79

kteří přijedou do moravské metropole. Nabízejí především prohlídky významných historických pozoruhodností a artefaktů kostela, které stojí za zhlédnutí. Patří sem především Loreta. Je to stavba napodobující Svatou chýši v italském Loretu, která se stala proslulým poutním místem. Obdivovaný je také portál loretánské kaple, který vytvořil J. Kristián Pröbstl před rokem 1726. Reliéf zachycuje také model Svaté chýše. Svaté schody o 28 stupních byly přeneseny z Říma. Zdobí je sošky andělů, sousoší Ecce homo, socha Srdce Kristova, štukové postavy Panny Marie a sv. Jana a další. Při západním průčelí kostela sv. Janů, které je orientováno do ulice Minoritské, je řada barokních soch světců od sochařů J. Kristiana Pröbstla, a J. Schaubergera. Fasáda průčelí je členěna vertikálními pilastry s kompozitními hlavicemi, jeţ nesou horizontální římsy. Nejstarší dochovanou klášterní památkou je portál do kapitulní síně, který se nachází ve východním rameni kříţové chodby. Jeho vznik je datován do sedmdesátých let 13. století. Z období kolem roku 1400 se datuje vznik kamenné sochy Panny Marie s Jeţíškem, která dosahuje ţivotních rozměrů. Socha Madony se dnes nachází v bývalé kapitulní síni. Významné jsou také nástěnné malby ze začátku 16. století, které se nacházejí v kříţové chodbě, znázorňující obrazy z Kristových pašijí a malba v kopuli z roku 1725 znázorňující oslavu Panny Marie od malíře F. Ř. I. Ecksteina.

Mezi aktivity, které v průběhu týdne a během měsíce nabízí farnost sv. Janů a řád minoritů patří především následující akce nabízené z kulturního centra minoritů:164 Společenství pro rodiny s dětmi Společenství pro vysokoškolskou mládeţ Společenství pro náctileté Klub minoritských mrňousků Schola dětí Setkávání mládeţe hnutí Světlo-Ţivot Vzdělávací akce ve spojení s Centrem pro rodinu a sociální péči Dny soustředění pro studenty Farní klubovna Karafa Vyučování cizích jazyků: angličtiny, němčiny.

164

Informační broţury a informační letáky.

80

Nakladatelství konventu minoritů v Brně vydává drobné publikace a časopis Immaculata. Časopis Immaculata – Neposkvrněná (dvouměsíčník) s církevním schválením brněnského biskupa Mons. Vojtěcha Cikrleho ze dne 4. dubna 1994 č. j. 868/94. Jednotlivá vydání časopisu Immaculata mají velmi dobrou literární úroveň, obsahují četné přínosné informace a mají vhodně volenou grafickou úpravu. V tiráţi jednotlivých čísel jsou pak uvedeny kontaktní adresy na vydavatele i na distributora. Je zájmem vydavatele, konventu minoritů v Brně, aby se dvouměsíčník Immaculata dostával do co nejrozsáhlejšího teritoria co největšímu počtu čtenářů. Časopis je dáván k dispozici za dobrovolné dary také v kostele sv. Janů. Výrobní náklady na jedno číslo jsou 18,00 Kč a jsou uvedeny na předposlední straně časopisu. Bliţší informace

o

činnosti

řádu

jsou

k dispozici

na

internetových

stránkách

Na celém průčelí kostela probíhají jiţ několik let opravy. Nyní je opravována i budova na rohu ulic Poštovská a Minoritská, kde jsou umístěny svaté schody. V kostele sv. Janů se průběţně opravuje dlaţba, takţe vstup do lodi kostela je omezen. Internetové stránky Konventu minoritů by si však zaslouţily preciznější zpracování. Představitelé konventu jsou si toho vědomi a na svých stránkách také zveřejňují ţádost o to, kdo by se zabýval tvorbou a správou jejich stránek.

5. 8 Kapucínský konvent s kostelem Nalezení sv. Kříţe v Brně 5.8.1 Historický vývoj do roku 1989 Kapucíni přišli do českých zemí z Itálie. Jejich vůdčí osobností byl sv. Vavřinec z Brindisi. Přišli nejprve do Prahy v roce 1599 a roku 1600 začali s výstavbou kláštera a kostela v Praze na Hradčanech. Tento mateřský klášter je nejstarším kapucínským klášterem na našem území a jeho základní kámen byl poloţen 23. května 1603165.

165

CARGNONI, C.: Po stopách kapucínských svatých. 1. vyd. v češtině, Kostelní Vydří:Karmelitánské nakladatelství, 2007, s. 9.

81

O stavbě prvního brněnského kláštera kapucínů bylo rozhodnuto na jaře roku 1604. V roce 1606 byl řeholní dům na předměstí blízko Měnínské brány hotov. V září 1645 udělil Ferdinand III. povolení kapucínům vystavět klášter uvnitř městských hradeb a v roce 1647 si kapucíni vybrali pro svůj nový klášter místo na Uhelném trhu166. V letech 1648-1651 byl kapucínský kostel a klášter postaven podle projektu připisovanému Ondřeji Ernovi. Kapucínský kostel byl vybudován za přispění významných dárců167 a byl vysvěcen 7. května 1656 olomouckým biskupem. Kostel je postaven podle zásad řádu menších bratří kapucínů. Jednoduchý barokní vzhled kostela tedy odpovídá původním ideálům chudoby, které hlásal zakladatel řádu sv. František z Assisi a jeho podoba je totoţná s ostatními kapucínskými kostely ve světě, stavěnými podle italského vzoru, který vytvořil řádový bratr provincie. Vnější vzhled kostela působí skromně, ale interiér kostela je vybaven uměleckými díly významné hodnoty. Hlavní oltář se svatostánkem byl vyroben před vysvěcením kostela v roce 1656. Obraz Nalezení sv. Kříţe na hlavní oltář namaloval roku 1653 nizozemský malíř a rytec Joachim Sandrart168 ţijící v letech 1606-1688. Obrazy na postranních oltářích jsou od brněnského malíře Josefa Rottra (1701-1763). V postranní lodi je na konzole umístěna velmi cenná dřevořezba, polychromovaná gotická Madona Immaculata z 1. poloviny 15. století. V roce 1726 vybudoval brněnský architekt a stavitel Mořic Grimm pod kostelní lodí novou hrobku. Na zřízení a financování této unikátní hrobky se podíleli Michael Heřman hrabě Althan, stavitel Mořic Grimm a bednář Jan Schwart, kteří byli později v hrobce pohřbeni. Stavební práce v klášteře v tomto období dále pokračovaly pod dohledem stavitele Mořice Grimma. V letech 1727 byla opravena knihovna, následovala pak adaptace celého areálu v letech 1735-36, při níţ byl klášter rozšířen o nové cely a nemocnici. Kaple sv. Fidela byla postavena v roce 1753 pod vedením syna Mořice Grimma Františka Antonína Grimma. Velkolepé dílo uskutečnil v roce 1763 František Antonín Grimm. Z peněz, které klášter získal odkazem od plukovníka pandurů barona Františka Trencka169, vystavěl

166

Kapucínské náměstí. Např. zemského hejtmana hraběte Pavla Kryštofa Lichtenstein-Kastelkorna. 168 FOLTÝN, D. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. 1. vydání, Praha: LIBRI, 2005, s. 187. Kromě hlavního oltáře sv. Kříţe měl tehdy ještě postranní oltáře P. Marie a sv. Antonína Paduánského, v kapli oltář sv. Františka Serafínského a v kryptě oltář Panny Marie Bolestné. – Tamtéţ. 169 Baron Trenck, nejslavnější vězeň na Špilberku, odkázal svůj majetek konventu kapucínů, pohřben v jejich hrobce. 167

82

František

Antonín Grimm

tzv Trenckovo křídlo170,

ve kterém byla umístěna vzácná

klášterní knihovna. Strop knihovny byl vyzdoben nástropní freskou od brněnského malíře Josefa Sterna. V roce 1765 byly z finančních prostředků dobrodinců postaveny před klášterem sochy sv. Josefa a světců řehole sv. Františka, jeţ zhotovil brněnský sochař Jan Adam Nessmann. V roce 1927 k nim byla doplněna šestá socha sv. Vavřince z Brindissi, kterou vytvořil Čeněk Vosmík171. V roce 1673 byla vytvořena samostatná česko-moravská provincie. Brněnský klášter zaujímal po celé barokní období jedno z nejdůleţitějších míst v provincii. Svědčí o tom i počet členů v klášteře, kterých bývalo většinou čtyřicet, v čemţ byli zahrnuti i studenti; v klášteře bylo po mnoho let umístěno řádové studium filozofie a od konce 17. století i teologie172. Důleţitým zázemím pro rozvoj vzdělanosti byla klášterní knihovna, která byla vybudována v západním křídle Trenckova domu v letech 1763-1764. Doba josefinismu narušila řeholní ţivot na celém území císařství. Zasáhla také řád kapucínů a způsobila v něm značný úpadek, se kterým se provincie dokázala vypořádat aţ roku 1925173. Mezi duchovní činnosti brněnských kapucínů patřil i výkon duchovní správy ve věznicích na Špilberku (1820-58) a na Cejlu (1807-1949) a také pohřbívání na brněnském ústředním hřbitově. Je třeba připomenout také různé charitativní aktivity, které jsou spjaty především s osobností P. Stanislava Ţyly. Je to zejména Serafínské dílo lásky, Seraphisches Kindrwerk s dětským domovem v Komárově (1917-1950) a Spolek pro ochranu dětí Pestalozzi (1907-1918)174. Příznivý

rozvoj

kapucínského

řádu

počínající

v letech

1922-25

v tehdejší

Československé republice překazila 2. světová válka. Mnozí řeholníci trpěli v nacistických koncentračních táborech a někteří byli popraveni. Komunistické nařízení v rámci „Akce K“ zasáhlo řád 26. dubna 1950, kdy byly zabrány kapucínské kláštery a řeholníci internováni v táborech. Mladší řeholníci byli povoláni k Pomocným technickým praporům. Mnozí se ocitli v ţalářích ve Valdicích, Leopoldově nebo jiných věznicích.

170

FOLTÝN, D.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. 1. vydání, Praha: LIBRI, 2005 s. 188. FILIP, A.: Brno. Průvodce po městě. s. 4. 172 FOLTÝN, D.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. 1. vydání, Praha: LIBRI, 2005 s. 189. 173 CARGNONI, C.: Po stopách kapucínských svatých. s. 9. 174 FOLTÝN, D.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. 1. vydání, Praha: LIBRI, 2005. s. 188. 171

83

„Klášter byl v roce 1950 komunistickým reţimem zrušen a většinu jeho budov převzalo Moravské muzeum. Konventní knihovna obsahující přes 7000 svazků, byla v objektu ponechána a její správou byla pověřena Universitní knihovna v Brně. Jiţ roku 1968 byl učiněn pokus o obnovení řeholního ţivota v tehdy uvolněné části kláštera, stalo se tak však aţ v roce 1990 po navrácení areálu řádu“175. 5.8.2 Činnost a stavební vývoj o roce 1990 Obnova činnosti řádu a působení řádu v kapucínském konventu nastává v Brně po roce 1990. Od 22. září 1997 se působiště českých kapucínů nazývá „Provincie kapucínů v České republice. V současné době se do brněnského konventu kapucínů opět navrátil duchovní ţivot. V konventu je pět řádových členů176. Spiritualita bratrského společenství kapucínů je přístupna všem. Spočívá na ideálech chudoby, pokory, míru a úcty k přírodě. Vzorem je osobnost svatého Františka z Assisi. Kostel Nalezení svatého kříţe je otevřen všem, kdo chtějí navštívit mše svaté. Vyhledáván je nejen poklidný a vznešený interiér kostela, ale také celé křídlo konventu směrem k biskupskému dvoru, kde jsou v přízemí místnosti s liturgickými předměty a tématicky zaměřenými rukodělnými výrobky. V západním traktu Trenckova domu byla vybudována klášterní knihovna v letech 1763-1764. Výzdoba knihovny a její nábytek jsou velice cenné. Prostorovou dispozici knihovny navrhl František Antonín Grimm. Antonín Grimm, provinciál kapucínů, nechal knihovnu vybavit rokokovým nábytkem. Malíř Josef Stern vyzdobil strop freskou znázorňující dialog dvou autorit středověku sv. Bonaventury a sv. Tomáše Akvinského. Ústřední téma fresky doplňují motivy protikladů. Od roku 1780 se knihovna stále rozrůstala. V období totality byly knihy deponovány na různých místech po republice; svazky se vrátily řádu v roce 1993. Nyní se zde nachází 8000 svazků, z toho 6500 starých tisků. Knihovna není běţně přístupná veřejnosti, provádějí se pouze příleţitostné prohlídky na základě objednávky. Nejen kostel Nalezení svatého kříţe a knihovna jsou přitaţlivé pro návštěvníky. Zvláštní pozornost si zaslouţí podzemní část, ve které se nachází světoznámá kapucínská hrobka. Svými dispozicemi má neopakovatelnou hodnotu a atmosféru a po stránce kulturně historické patří mezi evropské unikáty. 175 176

FOLTÝN, D.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. 1. vydání, Praha: LIBRI, 2005. s. 189. Informace od dr. Jiřího Bonaventury Štivara.

84

Těla zemřelých jsou v podzemí kostela uchovávána přirozenou mumifikací. Tu umoţňuje zvláštní systém ventilace tvořený důmyslným a účelným vyuţitím vestavěných průduchů a geologické sloţení horniny v podloţí kostela. Hrobka slouţila svému účelu od zaloţení kláštera aţ do konce 80. let 18. století, kdy pohřby do kostelních hrobek zakázal císař Josef II. Příslušníci šlechty a příznivci řádu, kteří si přáli být pohřbeni v kapucínské hrobce, byli ukládáni do dřevěných rakví. Leţí tu ostatky významných brněnských měšťanů, ale i šlechtici, např. hrabata Zinsendofové či známý baron František Trenk (1711-1749)177. Kapucínská krypta „Crypta Capuccinorum“ je památkově chráněná hrobka v suterénu kostela. Je otevřena pro všechny návštěvníky, kteří projeví zájem o tuto ojedinělou kulturněhistorickou památku. Návštěvní doba je ve stanovené hodiny během celého roku. Přehled počtu návštěvníků, kteří navštívili kapucínskou hrobku v letech 2007-2010: Návštěvníci /

Rok

- platící plné vstupné

2007

2008

2009

2010

23 285 22 309 20 909 18 711

- platící poloviční vstupné 16 288 16 293 14 901 13 598 Zdroj: počty návštěvníků uvedl kvardián řádu kapucínů dr. Jiří Bonaventura Štivar dne 10. 5. 2011; tabulku zpracovala podle dodaných dat autorka diplomové práce. Z tabulky vyplývá, ţe počty návštěvníků, kteří navštívili kapucínskou hrobku v letech 2007-2011 jsou překvapivě vysoké. Pro informaci uvádím přehled cen vstupného, které jsou stanoveny pro rok 2011. Ceny vstupenek platné v roce 2011:178 Dospělí:

60,-- Kč

Děti, studenti, senioři:

30,-- Kč

Další doplňkové sluţby, které je moţno poskytnout návštěvníkům kapucínské krypty: - Prodej publikací a informačních broţur vztahujících se ke kulturní památce. 177

FILIP, A. Brno. Průvodce po městě. 1. vydání. Brno: K-public, 2004, s. 5. Turistický portál CZeCOT.com [online]. [cit. 2011-5-16]. Dostupné z: 178

85

- Průvodcovské texty v češtině, němčině, angličtině a dalších evropských jazycích. - Zajištění průvodce pro skupiny na základě domluvy. - Moţnost fotografování v místnostech s exponáty za poplatek 30,-- Kč. - Moţnost nákupu liturgických předmětů, tradičních rukodělných výrobku a tématicky zaměřených upomínkových předmětů, pohlednic a suvenýrů v konventním křídle, kde jsou zřízeny komerční prostory a stylové prodejny. Závěr: Po navrácení objektu kláštera řádu kapucínů se řád snaţí otevřít široké veřejnosti. Jednak jsou několikrát denně slouţeny v kostele Nalezení sv. Kříţe mše svaté, před začátkem a po skončení mše je v kostele moţná prohlídka a jsou k dispozici informační materiály o historii kostela, konventu, řeholním poslání. Kapucínská hrobka je pro návštěvníky otevřena celoročně, v klášterní knihovně je umoţněna prohlídka po domluvě.

5.9 Klášter řádu premonstrátů s kostelem sv. Petra a Pavla v Nové Říši 5.9.1 Historický vývoj do roku 1989 Premonstrátská řehole byla zaloţena na učení sv. Augustina. Hlavní činností řádu je kazatelství, práce v duchovní správě, vědě a školství. Heslem premonstrátů je „Ad omne opus bonum parati“ – „Připravenike kaţdému dobrému dílu“. Mezi hlavní zásady jejich řehole patřil asketický ţivot, konání kněţských povinností mezi věřícími, charita, rozvíjení vzdělání a vědy. Zakladatelem řádu byl sv. Norbert, který se narodil kolem roku 1080 v Xantenu v Porýní. Jako mladý se stal kanovníkem. S několika svými přáteli vedli společně skromný ţivot v údolí Prémontré (Pratum monstratum) u Laonu v Provensálsku. Od roku 1126 byl sv. Norbert arcibiskupem v Magdeburku, kde 6. června 1134 zemřel. Jeho ostatky byly v roce 1627 přeneseny do Prahy na Strahov. Byl prohlášen českým zemským patronem179. O zaloţení konventu premonstrátek v Nové Říši se bohuţel nedochovaly prameny180. Podle tradovaných zpráv stál u vzniku kláštera roku 1211 Markvart z Hrádku a jeho ţena 179

KOSÍK, M. R. Osm století. s. 5.

86

Vojslava. Tomu napovídá i znak kláštera. První řeholnice přišly do Nové Říše z kláštera v Dolních Kounicích, poslední převorka Anna Černická byla přinucena roku 1596 klášter v Nové Říši opustit. Muţský konvent byl zaloţen v Nové Říši prostřednictvím kláštera ze Zábrdovic v polovině 16. století. Roku 1641 došlo k definitivní proměně kláštera v Nové Říši na muţský konvent, do kterého bylo z kláštera ze Zábrdovic uvedeno sedm kanovníků. Další rozvoj kláštera pak potvrzuje udělení práva pontifikálního v roce 1654 papeţem Inocencem X. Roku 1733 byl klášter v Nové Říši povýšen na opatství. Jeho další rozvoj byl však přerušen poţárem v roce 1813, jemuţ podlehl i nově postavený objekt prelatury. Přesto však klášter byl postupně obnovován a po zbytek 19. století a do první poloviny 20. století plně slouţil svému duchovnímu poslání. Se stavbou kostela sv. Petra a Pavla bylo započato v roce 1676 pod vedením stavitele Pavla Weinbergera na místě starého kostela z roku 1504. Nový kostel byl dokončen po zničujícím poţáru roku 1683 stavitelem Bartolomějem Hasslerem. Kostel je barokní jednolodní, má dvě boční kaple a dvě kvadratické věţe. K nejvzácnějšímu vybavení kostela z doby jeho dostavby patří obraz svatých Petra a Pavla nad hlavním oltářem od benátského malíře Adama Enze z roku 1705. Nádherou a řemeslným zpracováním překvapují i v současné době chórové lavice z roku 1696 s pozdějším vybavením interiéru kostela. Zejména kazatelna z doby kolem roku 1700 zaujme svou nádherou a bohatostí a ztvárnění rostlinného dekoru překračuje hranice fantazie ve zpracování dřeva. Nejstarším uměleckým dílem v tomto kostele je milostný obraz Panny Marie v boční kapli. V letech 1765-1767 člen vídeňské akademie Johann Lukas Kracker vyzdobil strop a stěny kostela freskami a obohatil jeho interiér i o další umělecká díla. Fresky na klenbě a zdech opatského chrámu představují obrácení sv. Pavla na jeho cestě do Damašku a výjev, kdy Kristus předává klíče od Nebeského království sv. Petrovi a dvojici obrazů „Zvěstování Panně Marii“ a „Smrt sv. Josefa“. Jan Lukás Kracker zhotovil téţ portréty zakladatelů kláštera Markvarta v Vojslavy181. Čtyři figurální alegorie nad pilíři presbytáře znázorňují čtyři tehdy známé světadíly. Umělecky hodnotná je kříţová cesta Františka Bílka a Viktora Förstra.

180

FOLTÝN, D. a kol. Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Praha: Libri, 2007, s. 456.

181

KOSÍK, M. R., Mílek Václav. Osm století. 1. vyd. Brno: Kartuziánské vydavatelství, 2009, s. 61.

87

Boční kaple Panny Marie Bolestné, ve které dlouhé chvíle trávil meditacemi básník a zdejší učitel Otokar Březina, uchovává ostatky svaté Kandidy. Cenné zařízení kostela doplňují varhany, které vytvořil varhanář Bedřich Semrád (Semerád) z Nové Říše v letech 1764-1765. Umělecké památky v novoříšském klášterním komplexu jsou velmi cenné. V objektu konventu se nachází malbami bohatě vyzdobená knihovna se vzácným barokním mobiliářem. Knihovnu vyzdobil roku 1770 freskou zobrazující oslavu Nejsvětější svátosti malíř Ignác Mayer. Základy klášterní knihovny byly poloţeny aţ po přeměně konventu na muţský. Významnou, systematicky a pravidelně budovanou knihovnou se stala aţ za opata Josefa Bernarda Pelikána ve 2. polovině 18. století. Za josefínských sekularizací knihovna vzrostla počtem svazků i vzácností svého inventáře díky nákupům knih z knihoven ze zrušených klášterů182. V roce 1770 dal opat Josef Bernard Pelikán upravit velký sál pro knihovnu v prvním poschodí a roku 1774 jej nechal vyzdobit freskami. Po poţáru v roce 1813 byla knihovna nově uspořádána a umístěna pouze v hlavním sále aţ do roku 1861, kdy byla rozšířena o dvě další místnosti. Sloţení fondů připomíná svým obsahem spíše zámeckou knihovnu neţ klášterní, neboť jsou hojně zastoupeny svazky, které jsou zaměřeny na přírodní vědy, lékařství, filologii, zeměpis, historii a pomocné historické vědy. Do teologické literatury náleţí asi jedna třetina svazků. Knihovna má přes 20 000 zkatalogizovaných svazků. Při likvidaci kláštera v roce 1950 se ztratilo asi 630 svazků. Nešťastná událost postihla klášter roku 1942, kdy byl po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha v květnu 1942, klášter v Nové Říši obsazen jednotkami SS a proměněn ve středisko organizace Hitlerjugend. Členové konventu byli odvezeni do Kounicových kolejí v Brně a pak do Osvětimi. Tam většina řeholníků v plynových komorách zahynula. Po skončení druhé světové války se začal klášter obnovovat. Tomu však nepřál nově nastolený komunistický reţim a v únoru 1950 byli řeholníci zatčeni a ve vykonstruovaném procesu odsouzeni k mnoha letům vězení a pobytu v pracovních táborech. Z kláštera se stalo na čtyřicet let vojenské skladiště. 182

V roce 1773 tak bylo zakoupeno z jezuitské knihovny v Telči asi 600 svazků, dále od františkánů ze Znojma, dominikánů a kapucínů z Jihlavy, asi 100 svazků od cisterciáků ve Ţďáru nad Sázavou a od premonstrátů z Louky.

88

5.9.2 Činnost a stavební vývoj po roce 1990 V roce 1991 byly zdevastované budovy navráceny řádu premonstrátů. V současnosti je v konventu opět obnoven řádový ţivot, opatem je od roku 1999 Marian Rudolf Kosík. V kostele sv. Petra a Pavla se konají pravidelné i mimořádné bohosluţby. Jiţ několik let probíhají v areálu kláštera nutné provozní opravy a rekonstrukce. Významným projektem pro záchranu starobylé věţe kostela sv. Petra a Pavla je právě probíhající rekonstrukce starobylé věţe. Práce na opravě věţe potrvají do příštího roku. Rekonstrukce je podpořena grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska prostřednictvím Finančního mechanismu EHP a finančního mechanismu Norska183. Díky poskytnutým finančním prostředkům na zajištění rekonstrukce věţe, bude obnovená starobylá věţ zachována i pro další generace. Další stavební práce se dotknou oprav statických trhlin v kostele sv. Petra a Pavla. Následně pak budou na základě schváleného projektu „Po stopách iluzivní výmalby Jana Lukáše Krackera na Moravě“ zahájeny restaurátorské práce na vzácných výmalbách Jana Lukáše Krackera. Na opravy výmaleb byla poskytnuta dotace z Evropského fondu pro regionální rozvoj, na základě smlouvy z 8. 6. 2010. V současné době probíhají restaurátorské práce. Po jejich dokončení budou restaurované výmalby nabízení k prohlédnutí v rámci nově vytvořené prohlídkové trasy. Také knihovna je skvost, který v klášteře v Nové Říši stojí za prohlédnutí. Knihovna je zahrnuta do prohlídkové trasy určené pro návštěvníky, a je moţno si ji prohlédnout v návštěvní době za doprovodu průvodce. Další interiéry kláštera, které je moţné si v doprovodu průvodce prohlédnout, jsou: prelatura s historickým nábytkem a obrazy, hudební sál a sály osobností. Mezi osobnosti, které mají v Nové Říši svoji síň, patří spisovatel Otokar Březina, Jan Novák a bratři Antonín Vranický a Pavel Vranický. Významnou hudební činnost jmenovaných bratří, zdejších rodáků, přibliţuje Hudební muzeum bratří Vranických. Za prohlídku stojí také vyřezávaná kazatelna, barokní varhany, gotická socha sv. Anny Samotřetí a jiţ zmiňovaná knihovna s 25 000 svazků. Jak uvedl v rozhovoru i v zaslaném přehledu turisticky zajímavých činností P. Marian Rudolf Kosík, opat kanonie premonstrátů v Nové Říši, mezi sluţby, které klášter nabízí, je 183

Rekonstrukce starobylé věţe kostela sv. Petra a Pavla v Nové říši [online]. [cit. 2011-5-16]. Dostupné z:

89

moţnost prázdninového pobytu v klášteře nebo na faře v Nové Říši. Tyto prázdninové pobyty jsou dle sdělení opata M. R. Kosíka nejvíce vyuţívanou sluţbou. Klášter v Nové říši navštíví ročně kolem 3 000 návštěvníků184. Prohlídky podle vybraných okruhů jsou uskutečňovány v červenci a srpnu. Průvodcovské sluţby zajišťují studenti z okolních farností. Ceny vstupného jsou uvedeny na . Klášter spolupracuje s Informační kanceláří v Telči, dále s hotely v Telči a v Horní Cerekvi. V klášteře je moţno zakoupit broţury a propagační materiály vztahující se k historii kláštera. Řád premonstrátů má svoje zastoupení v České republice, Německu, Belgii a Nizozemí. Se zahraničními řádovými členy spolupracuje a je s nimi v kontaktu. Kaţdé tři roky jsou se zahraničními konventy pořádána společná setkání.

184

Dle sdělení a zaslaného informačního textu opata M. R. Kosíka.

90

6. ZÁVĚR Magisterská diplomová práce „Kláštery a jejich vyuţívání v současnosti. Vybrané příklady z jiţní Moravy“ je rozdělena na dvě hlavní části. První část je teoretická a je v ní vycházeno z konkrétních historických dat a zpracovaných teoretických pojednání. Úvodní stať první části přibliţuje vývoj šíření křesťanství v středoevropských zemích a klášter jako objekt, který tomuto účelu slouţil. Je vymezeno časové období, v jakém byly první kláštery zakládány a kdo je zakládal. Kláštery byly často zakládány významnými představiteli šlechtických a panovnických rodů a v práci je uvedeno, za jakým účelem a z jakých důvodů byly zakladatelské aktivity uskutečňovány. V první části práce jsou charakterizovány jednotlivé řeholní řády. Je přiblíţena jejich spiritualita a poslání řádů. Jsou uvedeny činnosti a sluţby, kterým se v klášterních domech členové řádů věnovali. Klášterní komplex je graficky znázorněn na plánu kláštera, který byl nalezen v Sankt Gallen. Klášter je detailně pospán a schématicky rozčleněn podle svých hlavních částí. Je charakterizován účel klášterních místností a jednotlivých budov, které byly nutné pro řeholní ţivot, vykonávání poboţností a poslání jednotlivých řádů. Provozní zázemí kláštera bylo vyprojektováno tak, aby byly zajištěny kaţdodenní potřeby členů konventu. Prosperující rozvoj klášterů v zakladatelském období byl přerušen husitskými válkami. Nepříznivě zasáhla do historického vývoje klášterů i řada opaření, které prosazoval císař Josef II. v rámci svých reforem. Nepříznivé důsledky pro klášterní objekty měly válečné střety, které zasáhly naše území. Především po druhé světové válce zůstalo zničeno mnoho klášterních budov. Po začínající poválečné obnově zničeného hospodářství naší republiky následují události roku 1948. K moci se dostává komunistická strana a prosazuje své cíle. V rámci potlačování ideologie a činnosti církví je pak učiněno mnoho opatření, která slouţí k potlačení právní a hospodářské činnosti řádů. Jsou vydávány diskriminující zákony a opatření. V roce 1950 v rámci Akce K jsou členové řádů násilně odvezeni do internačních táborů. Prázdné klášterní budovy jsou státními orgány zabrány a následně vyuţívány nevhodným způsobem. Tato situace trvala aţ do politického převratu v roce 1989.

91

Po roce 1989 byly vydány nové zákony, které zajišťovaly vzájemné respektování státu a církví. Dále byly vydány zákony, které napravovaly některé majetkové křivdy185. Restituci církevního majetku tyto normy však neupravovaly, ale řešily ji částečně dva zákony z počátku 90. let formou výčtu vraceného majetku186. Jednalo se o Zákon č. 298/1990 Sb. a Zákon č. 338/1991 Sb.187 Navráceny byly budovy klášterů, pozemky však nikoliv. Po roce 1990 dochází k navracení určených budov církvím. Do navracených klášterů přicházejí zpět členové jednotlivých řádů a začínají se svou duchovní činností. Především však musí zajistit obnovu zdevastovaných budov. Restituční nároky na zabavený majetek církví nejsou vypořádány ani v současné době a přestavitelé církví a státní moci o formě jejich vypořádání stále jednají. Tento teoretický úvod a faktografický přehled je obsaţen v první části magisterské diplomové práce. Následuje druhá část magisterské práce, která se zaměřila na vyuţití klášterních budov od roku 1990 do současnosti. Cílem práce je pak závěrečné posouzení činností, kterými se členové řádů v navracených budovách zabývají, k čemu jsou jednotlivé objekty vyuţívány, jaká je zaměření jednotlivých konventů a prosperita činnosti v konkrétních klášterních budovách. Vývoj činnosti klášterů po roce 1990 je charakteristický několika důleţitými aspekty. Po roce 1990 se začala psát nová kapitola v historii mnoha klášterů, do kterých se, po letech působení na různých místech a v nedůstojných podmínkách, navracejí členové řeholních řádů. Přicházejí zpět do svých klášterů a klášterních areálů, které jim byly navráceny v rámci restitucí církevního majetku. Klášterní budovy jsou často velmi zdevastovány a jsou nutné nákladné provozní opravy. Začala nová obnova a revitalizace navrácených klášterních budov, ve kterých pak členové řádů a kongregací začaly svou aktivní činnost. Jak se tyto klášterní budovy v současné době vyuţívají, k jakému účelu slouţí, jaké jsou aktivity, které se mohou v prostorách areálů provozovat a jaké je poslání členů konventů a jak zaměřeno, bylo základním úkolem mého průzkumu a získáváním příslušných informací. Výsledkem mého průzkumu bylo zjištění aktivit, které jsou v současné době v klášterech provozovány a jsou detailně popsány v příslušné části, vztahující se ke konkrétnímu klášteru. 185

Zákon č. 403/1990 Sb. byl první obecný restituční předpis přijatý na podzim1990, podle něho mohly ţádat fyzické a soukromé právnické osoby vydání věcí, které jim byly odňaty v 50. a 60. letech. Dalším restitučním zákonem byl Zákon č. 87/1991 Sb., zákon o mimosoudních rehabilitacích. Zákonem č. 229/1991 Sb. byly samostatně řešeny restituční záleţitosti v zemědělství. Op. cit. 186 Op. cit. 187 Op. cit.

92

Jako příklady pro posouzení vyuţití klášterních budov v současnosti, bylo vybráno několik klášterů v Brně a v okolí Brna, v nichţ se řeholnímu ţivotu věnují muţské i ţenské řády. Kláštery jsou v práci řazeny chronologicky, podle svého zaloţení. Jako nejstarší je v práci uváděn klášter benediktinů v Rajhradě, následuje klášter cisterciaček v Předklášteří u Tišnova. Mezi kláštery, které byly vybudovány v Brně za městskými hradbami, patří klášter menších bratří minoritů a klášter kapucínů na Kapucínském náměstí. Pohnutou historii, která se prolínala s původně zaloţeným klášterem premonstrátů v Zábrdovicích, měl klášter v Nové Říši. Původně byl klášter uţíván řádem premonstrátek. Koncem 16. století přišli do kláštera v Nové Říši premonstráti ze Zábrdovic. V přibliţně stejném období a ve stejné části města Brna vznikl rozsáhlý klášterní areál řádu milosrdných bratří s nemocnicí a nedaleko od něj klášter řádu sv. Alţběty. V tzv. gründerském období188 v městské zástavbě ve středu města Brna v postupně získaných domech na ulici Grohova je zaloţen mateřinec řádu Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Svaté rodiny a na Šeříkové ulici je zaloţen mateřinec Kongregace sester Těšitelek Boţského Srdce Jeţíšova. Pro jeho činnost však původní řeholní dům na Šeříkové ulici nestačil a Kongregace pro svoji činnost vybudovala nový mateřinec v Rajhradě. První všeobecné zjištění ukázalo, ţe ve většině uvedených klášterů se věnují činnosti, která se slučuje s původním posláním řádu. Číselné

údaje,

které

jsem

získala,

charakterizovaly

výsledky

hospodaření

a upřesňovaly různé aktivity jednotlivých řádů a jsou v práci uvedeny. Dosazené číselné údaje, číselné ukazatele a procentní porovnání jsem získala především z těchto zdrojů, které jsou uvedeny. Byly to především: -

Výroční zprávy o činnosti jednotlivých organizací a sdruţení, školních zařízení a nadací.

-

Interní materiály o prováděné činnosti a plánované koncepční záměry189.

-

Další vyuţité materiály se týkaly prováděných významných projektů. Zde byly vyuţity údaje týkající se rekonstrukce klášterní knihovny benediktinů nebo zpráva o uskutečnění přestavby nemocničního sálu konventu milosrdných bratří na sál koncertní.

188 189

Op. cit. Mezi tyto zdroje patří interní materiál koncepce vývoje Muzea Brněnska do roku 2013.

93

-

Osobní návštěvy a konzultace s představiteli, členy a představenými jednotlivých řádů a kongregací, s řediteli a zástupci organizací, občanských sdruţení.

-

Telefonické dotazy a korespondence vztahující se k provozované činnosti v konkrétních konventech.

Na závěr diplomové práce, na základě shromáţděných informací, je moţné uvést následující zhodnocení. Ze zjištěných skutečností o činnosti konventů v navrácených budovách se dá vyvodit, ţe členové jednotlivých řádů se věnují v navrácených klášterech spiritualitě a své původní činnosti, kterou vykonával konvent dříve. Navrácené klášterní budovy konventu, konventní kostely, kaple, provozní budovy v klášterních areálech i přilehlá prostranství, jsou většinou ve velmi špatném stavu a vyţadují nákladné opravy. Členové muţských i ţenských řádů a kongregací byli nuceni nejprve zajistit postupné opravy klášterních budov a interiérů, aby mohly provozovat svoji duchovní činnost v přiměřeně vyhovujícím prostředí. Tyto opravy se realizují po několik let a probíhají i v současné době190. Po letech obnov začínají jednotlivé řády vyuţívat své opravené objekty k mnoha zásluţným a ušlechtilým činnostem, tak jak je to stanoveno v jejich řádových regulích. Jedná se především o současné vyuţití navrácených klášterních budov a komplexů, které slouţí tomuto vyuţití: - Zdravotnická zařízení, nemocnice, léčebna pro dlouhodobě nemocné, domov pro seniory, hospic, domov pro ošetřování řádových sester. - Školní a vzdělávací zařízení, internát pro studenty, domov mládeţe se zajištěním provozu školní jídelny a zařízení pro vyuţití volného času. - Centrum vzdělanosti, zázemí pro vzdělávací organizace a pobočky Muzea Brněnska, vyuţití klášterních prostor jako depozitářů. Moţnosti vyuţití klášterní knihovny pro potřeby vědeckého bádání a zřízení vzdělávacího centra a studovny v areálu kláštera; 190

Opravy benediktinského kláštera jsou rozděleny na několik etap. Areál původního kláštera řádu milosrdných bratří s nemocnicí je opravován postupně jiţ několik let. Velké opravy klášterních budov, včetně střech, byly provedeny v klášteře Kongregace Těšitelek BSJ v Rajhradě a opravy jsou plánovány i v ostatních klášterech, kterými jsem se zabývala

94

- Vyuţití klášterních objektů pro cestovní ruch, neboť se jedná o cenné objekty z hlediska historického, uměleckého, duchovního. Klášterní areály i konventní kostely jsou turisty často navštěvovány. Mnoho klášterních komplexů má ojedinělé historické a umělecké památky a jsou uskutečňovány prohlídky těchto památek za oficiálně stanovené vstupné. - Vyuţití klášterních prostor ke komerčním pronájmům Vzhledem k tomu, ţe většina klášterních areálů disponuje mnoţstvím prostor k vyuţití, jsou některé prostory pronajímány smluvně nebo za symbolické ceny; jiné prostory, vzhledem k jejich atraktivnosti a jedinečnosti jsou pronajímány na základě platných trţních cen. - Vyuţití klášterů pro činnost dalších organizací. V mnohých klášterech je vybudováno účelové (např. zdravotnické, školské) zařízení, které je provozováno spolupracujícím občanským sdruţením nebo statutárním orgánem. Veškerá tato činnost je zajištěna příslušnou právní formou. Na další spolupráci se podílejí i různé nadace. - Jako vhodné aktivity pro rozvíjení činnosti řádů jsou různé formy spolupráce s organizacemi i individuálními osobami, které se věnují sponzoringu a fundreisingu. - Moţnosti nových aktivit, především vhodná informovanost společnosti o činnosti řádů moderními informačními zdroji, vydáváním tisku, bulletinů, informačních broţur a formou klientských a informačních center, která jsou zřizována většinou u klášterů s perspektivně fungujícím zázemím. Na uvedených příkladech je ukázáno, ţe vyuţití klášterů v současné době můţe být velmi multifunkční a odpovídá poţadavkům a potřebám současného ţivotního stylu. Na závěr magisterské diplomové práce je moţno konstatovat: Kláštery - fenomén, který provází celý středověk a aktivně multifunkčně doplňuje i dnešní dobu.

95

7.

RESUMÉ Magisterská diplomová práce „Kláštery a jejich vyuţívání v současnosti. Vybrané

příklady z jiţní Moravy“ ve svém úvodu přibliţuje rozvoj a šíření křesťanství v středoevropských zemích a klášter jako architektonický objekt, který tomuto účelu slouţil. Kláštery byly zakládány často významnými představiteli z řad panovnických a šlechtických rodů. Je vymezeno časové období, v jakém byly první zakladatelské aktivity uskutečňovány a jsou uvedeny nejstarší zaloţené kláštery na jiţní Moravě a v městě Brně. Dále jsou charakterizovány jednotlivé řeholní řády a jejich zaměření. Je přiblíţena jejich spiritualita, poslání a činnost, kterou v klášterech vyvíjely. Byla to především péče o nemocné a pomoc pro potřebné a nemajetné. Zmíněna je i méně příznivá doba pro činnost konventů v jejich řeholních domech. Stinná stránka našich novodobých dějin se projevila po převzetí moci komunistickou stranou v roce 1948, kdy dochází k útlaku církve a perzekuci řeholních řádů tehdejší státní mocí. Jsou připomenuty internace řeholníků, které proběhly v rámci „Akce K“. Následně byly zabírány klášterní budovy, které byly v některých případech zcela nevhodně vyuţívány a dokonce i záměrně ničeny. Tento stav trval, s menším uvolněním kolem roku 1968, aţ do roku 1989. Po roce 1989 na základě nových zákonů o vztahu státu a církví dochází k navracení církevního majetku v rámci restitučních zákonů. Po roce 1990 jsou restitučně navraceny také jednotlivým řeholním řádům klášterní budovy, často ve velmi zdevastovaném stavu. Členové řádů se vracejí do těchto objektů a zahajují obnovu budov i duchovní činnost. Ta je popsána na příkladech vybraných klášterů, které se nacházejí v Brně a na jiţní Moravě. Činnost konventů a další aktivity provozované v jednotlivých klášterních objektech jsou konkrétně popsány ve druhé části diplomové práce. Na závěr je nutno uvést, ţe ve většině těchto klášterů byly obnoveny činnosti, kterým se členové řádů věnovali před nuceným opuštěním klášterů v padesátých letech. Po navrácení objektů po roce 1990 byla v řadě klášterních budov zahájena činnost, která naplňuje původní poslání kláštera. Postupně však byly v několika klášterních objektech zahájeny i další nové aktivity, zaměřené především na školství, vzdělávání a zdravotnickou péči, které odpovídají současným pedagogickým, charitativním, osvětovým, vzdělávacím a komerčním trendům.

96

Summary Thesis with the name „Monasteries and their usage in present. Selected examples from Southern Moravia“ in introduction outlines development and spread of the Christianism in Central European countries and the monastery as architectonic object, which served to that purpose. It is explained for what reason were monasteries established. That were often established by important representatives from royal and aristocratic clans. That is specified time period in which were first activities of founding realized and are introduced the oldest established monasteries in Southern Moravia and in Brno. There are characterized individual regular friaries and their externalization. It is drawed near their spirituality, mission and acitivity, which in monasteries they had done. Less positive time for activity of convents in their regular houses is mentioned as well. That was caused especially by wars and reforms. Shady side of our modern history approved oneself after taking over of power by Communist Party in year 1948, when begun oppression of Church and persecution of regular friaries by than state power. There are remembered internments of friars which passed in terms of „Akce K“. Consequently were occupied monasterial buildings, which were purposely destroyed. This situation took untill year 1989. After year 1989 on the grounds of new laws about standing of state and Church happen to returning of church property within law of restitution. After year 1990 are given back monasterial buildings to individual regular friaries, often very devastated. Members of friaries are coming back to that objects and start with reconstruction of buildings and with spiritual activity too. This fact is described by examples of selected monasteries which are situated in Brno and Southern Moravia. Activity of convent and next activities which were practised in individual monasterial objects are described in second part of this thesis. At the end of thesis is claimed findings that in many of that monasteries were refreshed activities which were practised there before compelled leaving of monasteries in fifties the last century. After reversion objects after year 1990 was started activity in many of monasteries which correspond with their original mission. In addition to that was started next new activities in a few monasteries, which are specialized mainly for education and medical

97

care and conform to contemporary pedagogical, charitable, educational, cultural and commercial trends.

Zusammenfassung

Magisterdiplomarbeit „Klöster und ihre Ausnützung in der Gegenwart. Ausgesuchte Beispiele aus Südmähren“ nähert in der Einleitung die Entwicklung und Verbreitung des Christums in den mitteleuropänischen Ländern an und die Klöster als architektonischen Bau, der diesem Zweck diente. Es wird erklärt, zu welchem Zweck wurden die Klöster gegründet, oft von bedeutenden Repräsentanten des Herrscher- und Adelgeschlechts. Es ist der Zeitabschnitt abgegränzt, in dem die ersten Bauaktivitäten realisiert wurden und es sind die am frühesten gegründete Klöster in Südmähren und der Stadt Brünn angeführt. Weiter sind die einzelnen Orden und ihre Aufgabe charakterisiert, ihre Spiritualität, Aktivität und Mission, welchen Tätigkeiten und Diensten sie sich widmeten und welche Hilfe sie den Kranken und nötigen leisteten. Es wird auch die nicht sehr günstige Zeit für die Tätigkeit der Orden erwähnt, vor allem durch die Folgerung der Kriege und Josephinreformen. Die Schattenseite der neuzeitlichen Geschichte zeigte sich nach der Übernahme der Macht durch die kommunistiche Partei im Jahre 1948. Seit dieser Zeit wuden die Kirche und Orden durch die damalige

Staatsmacht

unterdrückt

und

verfolgt.

Es

wurden

die

durgaführten

Zwangsaufenthalte der Ordensbrüder erwähnt im Rahmen der „Aktion K“. Weiterhin wurden die Klostergebäude im Besitz genommen, sehr unpassend

ausgenützt und absichtlich

vernichtet. Dieser Zustand dauerte, mit kleinerer Lockerung um das Jahr 1968, bis zum Jahre 1989. Nach dem Jahre 1989 kommt auf Grund der neuen Gesetzte über die Stellung des Staates und Kirchen zu der Rückgabe des Kircheneigentums im Rahmen der Restitutionsgesetze. Nach dem Jahre 1990 bekommen in der Restitution auch einzelne Orden die Klostergebäuden zurück, die oft in einem verwäusteten Zustand sind. Die Mitglieder der Orden kommen zurück in diese Objekte und fangen fangen an mit der Renovierung der Gebäuden und auch mit der geistigen Tätigkeit. Diese Tatsache ist an den Beispielen der ausgesuchten Klöster beschrieben, die sich in Brünn und Südmähren befinden. Di Tätigkeit in einzelnen Klosterbäuden ist im zweiten Teil der Diplomarbeit beschriben. 98

Im Abschluss der Arbeit konstatiert man, dass in der Mehrheit dieser Klöster die Tätigkeiten erneuert wurden, den sie sich die Mitglieder in den fünfziger Jahren gewidmet haben. Nach dem Jahre 1990 wurde in der Reihe der Klostergebäuden die Tätigkeit begonnen, welche die ursprüngliche Mission der Klöster erfüllt. Nach und nach wurden aber in einigen Klosterobjekten neue Aktivitäten entstanden, die sich vorwiegend dem Schulwesen, Bildung a Guseunheitspflege widmen und die dem zeitgenössischen Trend in der Pedagogik, Charität, Bildung, Aufklärung und Kommerz entsprechen.

99

8. SEZNAM LITERATURY A POUŢITÉ ZDROJE BALÍK, Stanislav – HANUŠ, Jiří. Katolická církev v Československu 1945-1989. Brno: Centrum pro studium demokratické kultury, 2007. BOROVSKÝ, Tomáš. Kláštery, panovník a zakladatelé na středověké Moravě. Brno: Matice moravská, 2005. BREJCHA, Leader. P. O.F.M.. Pamětní spis o katolické charitě (milosrdné lásce) v zemi Moravsko-Slezské. Brno, Olomouc: Diecézní svazy Charity v Brně a v Olomouci,. 1930. BUBEN, Milan, M. Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích I. - V. : Praha: Libri, . 2008. CARGONI, Constanzo. Po stopách kapucínských svatých. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007. ČERNUŠÁK Tomáš, a kol. Historie dominikánů v českých zemích. Praha: Krystal, 2001. DAVID, Petr - SOUKUP, Vladimír: 777 kostelů, klášterů, kaplí České republiky. Praha: Kartografie Praha, 2002. FILIP, Aleš. Procházka po Petrově. Brno: Biskupství brněnské, 2007. FILIP, Aleš. Brno. Průvodce po městě. Brno: Nakladatelství K-public. 2004. FILIP, Aleš - HRADSKÁ Helena, (ed). O křesťanské výtvarné kultuře. Sborník ze seminářů. Brno: Biskupství brněnské, 2006. FILIP, Aleš. Kláštery v městské zástavbě. Příspěvek k historii brněnské architektury 2. poloviny 19. století. In: Sborník prací Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, sv. 191, řada společenských věd, č. 21. Brno: Masarykova univerzita, 2006. s. 101-106. FOLTÝN, Dušan a kol. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libri, 2005. HLAVÁČEK, Petr. Čeští františkáni na přelomu středověku a novověku. Praha: Academia, 2005. HRUDNÍKOVÁ, Mirjam (ed.), Řeholní ţivot v českých zemích. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. CHAROUZ, Jindřich Zdeněk. Brněnský alumnát. Biskupství brněnské, 2007. JAN, Libor - FLODROVÁ Milena: Konvent sester alţbětinek v Brně 1749-1999. Brno: Vydal Konvent sester alţbětinek v Brně, 1991. 100

JAN, Libor - PROCHÁZKA, Rudolf - SAMEK Bohumil. Sedm set let brněnské kapituly. Biskupství brněnské, 1996.

JAN Libor - OBŠUSTA Petr: Ve stopách sv. Benedikta. Sborník příspěvků z konference Středověké kláštery v zemích Koruny české konané ve dnech 24. -25. května 2001 v Třebíči. Třebíč: Matice moravská a Západomoravské muzeum č. 20021. Kol. Almanach konventu milosrdných bratří. Brno: ostatní neuvedeno. KOSÍK, Marian R. – MÍLEK, Václav. Osm století. Brno: Kartuziánské nakladatelství, 2009. KRYŠTOVSKÝ, Vladimír. O stavbách brněnských minoritů. Loštice: 1939. KUČA, Karel.. Brno. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha: Baset, 2000. KUDLÍKOVÁ, Martina – KORCOVÁ, Zuzana. Konvent minoritů v Brně. Brno: Konvent minoritů v Brna, 2010. KUKLOVÁ, K.: Rušení klášterů v Brně za Josefa II. Diplomová práce. Ped. MU, Brno: 2008. LEMAITROVÁ, Nicole, QUINSONOVÁ Marie-Thérése, SOTOVÁ Véronique: Slovník křesťanské kultury. Z francouzského originálu Dictionnaire culturel du christianisme překlad do češtiny kol. autorů Praha: Nakladatelství Garamond, 2002. SAMEK, Bohumil: Brněnské umělecké památky. Brno, 1957. SVOBODA, František – ROSENMAYER, Tomáš. Úvod do ekonomiky církevních organizací. Projekt Ekonomika církví a náboţenských společností. Brno: Centrum pro výzkum neziskového sektoru, 2004. ŠPIČKOVÁ, S.M. Václava, Marie. Dějiny KongregaceMilosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Svaté rodiny v Brně. Diplomová práce. Olomouc.Univerzita Palackého v Olomouci. Cyrilometodějská teologická fakulta, 1999. TRETERA, Jiří Rajmund. Stát a církve v České republice. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. TUČKA, Ota, FLODROVÁ MILENA: Brno. Brno: SURSUM, 2005. UHL, Karel. Benediktinské opatství v Rajhradě od roku 1813. Občanská tiskárna v Brně. 1934. UHL, Karel. Dějiny farnosti rajhradské. Rajhrad: 1934 VALENČÍK, Michal. Ohroţené památky. Praha: Baset., 2006.

101

VLČEK, Pavel – SOMMER, Petr – FOLTÝN, Dušan. Encyklopedie českých klášterů. Praha: Libri, 1998. VLČEK, Vojtěch: Perzekuce muţských řádů a kongregací komunistickým reţimem 19481964. 2004. Matice cyrilometodějská. Olomouc. VLČEK, Vojtěch: Ţenské řehole za komunismu (1948-1989). Sborník příspěvků z konference. 2005. Matice cyrilometodějská. Olomouc. VOJTOVÁ, Lea. Ochrana a regenerace kulturních hodnot území. Brno: DSO, ESF MU Brno, 2006. ZAPLETAL, Jaroslav. Klášter s kostelem Nalezení sv. Kříţe a Kapucínská hrobka Řádu Menších bratří kapucínů v Brně. Brno: FOTEP, 2004. ŢIŢKA, Petr: Benediktinský klášter Rajhrad. Benediktinské opatství Rajhrad, Nadace Ora et labora.. Rajhrad. 4. vydání. 2007. Legislativa: Ústavní zákon č. 1/1993Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní zákon č. 150/1948 Sb., Ústava Československé republiky. Zákon č. 231/1948 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 69/1949 Sb., o jednotném zemědělském druţstvu, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 217/1949 Sb., kterým se zřizuje Státní úřad pro věci církevní, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církve a náboţenských společností státem, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 159/1989 Sb., o zrušení náboţenských trestných činů. Zákon č. 43/1990 sb., obecný restituční zákon. Zákon 298/1990 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého. Zákon 338/1991., kterým se mění a doplňuje zákon č. 298/1990 Sb. Zákon č. 87/1991 Sb., zákon o mimosoudních rehabilitacích. Zákon č. 229/1991 Sb., kterým byly samostatně řešeny restituční záleţitosti v zemědělství. Zákon č. 308/1991 Sb., o svobodě náboţenské víry a postavení církví a náboţenských společností. 102

Zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboţenského vyznání a postavení církví a náboţenských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboţenských společnostech). Elektronické zdroje: Nemocnice milosrdných bratří. Výroční zpráva 2008 [online]. [cit. 2011-5-16]. Dostupné z: Nemocnice milosrdných bratří [online]. [cit. 2011-5-16]. Dostupné z:

Hospic sv. Alţběty v Brně. Občanské sdruţení Gabriela o. s. [online]. [cit. 2011-5-16]. Dostupné z: Kongregace milosrdných sester. Vznik a dějiny [online]. [cit. 2011-5-16]. Dostupné z: <www.frantiskanky.cz/dejiny.htm> Klášter Nová Říše [online]. [cit. 2011-5-16]. Dostupné z: <www.klaster.novarise.cz> St. Gallen Klosterplan [online]. [cit. 2011-5-16]. Dostupné z: Wikipedie – Josef II. [online]. [cit. 2011-5-16]. Dostupné z: Knihovnická revue [online]. 2004, č. 4. [cit. 2011-5-16]. Dostupné z: Muzeum Brněnska [online]. [cit. 2011-5-16]. Dostupné z: <www.muzeumbrnenska.cz> Knihovna Muzea Brněnska [online]. [cit. 2011-5-16]. Dostupné z: Turistický portál CZeCOT.com [online]. [cit. 2011-5-16]. Dostupné z: Rekonstrukce starobylé věţe kostela sv. Petra a Pavla v Nové říši [online]. [cit. 2011-5-16]. Dostupné z:

Ostatní zdroje Koncepce rozvoje Muzea Brněnska na léta 2008-2013. Interní materiál. Muzeum Brněnska, 2008. Výroční zpráva o činnosti Muzea Brněnska za rok 2009. Kronika Kongregace sester Těšitelek Boţského Srdce Jeţíšova. 103

Osobní, telefonická, e-mailová sdělení Telefonické sdělení opata kanonie premonstrátů v Nové Říši, elektronicky zaslaná zpráva. Telefonické sdělení kvardiána kláštera kapucínů a elektronicky zaslaná zpráva. Elektronicky zaslaná zpráva z ředitelství Nemocnice Milosrdných bratří. Osobní sdělení generální představené S.M. Jindřišky Dvořákové z Kongregace sester Těšitelek Boţského Srdce Jeţíšova. Osobní sdělení S.M. Václavy Špičkové. Osobní sdělení Ivana Zálešáka z benediktinského kláštera v Rajhradě. Osobní sdělení Ing. Jiřího Mílka, předsedy Nadace ora et labora v Rajhradě. Elektronicky zaslaná zpráva z Památníku písemnictví na Moravě. Osobní sdělení pracovníků Památníku písemnictví na Moravě. Osobní sdělení a elektronicky zaslaná zpráva pracovnice Knihovny Biskupství brněnského.

104

9. SEZNAM OBRAZOVÝCH PŘÍLOH POUŢITÝCH V TEXTU

Obrázek č. 1. str. 14 - Plán klášterního areálu Obrázek č. 2. str. 15 – Model kláštera Obrázek č. 3. str. 50 – Konventní kostel sv. Leopolda

105