Publikováno na Inflow.cz (http://www.inflow.cz/kisk-girls-v-londyne-jedna-knihovnice-k-tomu)
KISK girls v Londýně (a jedna knihovnice k tomu) 6. 2. 2012 Matýsová Tereza
Co všechno se dá v Londýně vidět a zažít za dva a půl dne? Jsou Britové sexy? A Britky ošklivé? A Češky nejkrásnější na světě? Když jedou ženy z knihovnictví na výlet, jdou se podívat do knihovny? Čtěte exkluzivní fotoreportáž z výletu snů do hlavního města Evropy!
Proč Londýn v lednu? Holky z KISKu jsou ženy činu. Mluvily o cestě do Londýna tak dlouho, až se nakonec podívaly na ceny letenek a rozhodly se odletět. Naštěstí si na poslední chvíli vzpomněly i na mou maličkost :). Má smysl letět do Londýna v lednu? Určitě! Velmi pravděpodobně tam bude počasí lepší než tady (a když náhodou ne, určitě tam bude tepleji). A hlavně, HLAVNĚ probíhají slavné londýnské výprodeje. Osoby z KISKu se asi už řadí k vyšší střední třídě, když zalétají na výprodeje do Londýna :) - my ostatní nemusíme zoufat, protože památky a jedinečná atmosféra Londýna se dají vychutnat v lednu stejně dobře jako kdykoli jindy.
Den první Letěly jsme s Ryanairem hezky pohodlně z Tuřan. Ráno normálně do práce a po práci rovnou na letiště. Rafinovaně pouze s příručními zavazadly s tím, že to jedno nepříruční určené na odvoz nákupů z Londýna domů čekalo na svou chvíli sbalené v mém batohu. Přiletěly jsme na letiště Stansted a odtud jsme se pohodlně přesunuly předem rezervovaným mikrobusem (vtipně byli všichni cestující Češi, takže jsme zjevně neměly nijak originální nápad) Easy Bus až do samého srdce Londýna na legendární Baker Street. Na hledání čísla 221B však nebyl čas ani chuť, po cestě vyhřátým autobusem nás roztřásla zima, a tak jsme se rozběhly směrem k našemu ubytování.
International Students House je kousek od Regent's Parku, což je na Londýn vskutku luxusní adresa. Většinu svého pobytu jsme díky tomu mohly prakticky všude dojít pěšky (přesto některé dobrodužky spíše ze zvědavosti vyzkoušely londýnské metro, double deckery a výletní loď :). Bleskově jsme se ubytovaly, dostaly čipové karty (kterým čipy v průběhu pobytu různě selhávaly a vynechávaly :), vyžádaly si hromady čistých ručníků a vyrazily se ještě před spaním občerstvit. Tady ale nastal problém: i v Londýně, jako prakticky v celé Británii, má většina hospod (pubů) otevřeno do 11 - a protože jsme do ulic vyrazily zhruba v tuto hodinu, měly jsme možnost si vysloužit řadu odmítnutí a pořádně se projít po okolí. Jak už to bývá - pod sluncem tma - podnik s otevírací dobou do 12 jsme měli takřka přímo před ubytovnou, takže nakonec nás pivko na dobrou noc nezklamalo. V pubech je samozřejmostí velký výběr piv (klidně 8 a víc na čepu + cider + lahváče), a tak jsme po celý pobyt experimentovaly. Osobně opravdu nemusím Guiness (logr + říční bahno) ani těch pár aleů, co jsem ochutnala (znáte Asterixe v Británii? „Je vaše pivo málo teplé, mám vám ho ohřát?"). A nakonec jsem po pár šlápnutí vedle zůstala u cideru. Pokud stále ještě studujete (na rozdíl ode mě) a tím pádem jste co se týká piva v kondici (na rozdíl ode mě), připravte si na občerstvení slušné kapesné, piva se pohybovala od £2.40 do £5. Výhodou je, že jsou ceny ve srovnatelných podnicích srovnatelné i v absolutním centru, takže se (na rozdíl od Prahy) nemusíte bát do hospody vůbec vlézt - a atmosféra bývá nefalšovaně, nikoli kašírovaně stylová ;).
Den druhý
Snídaně byla (dle chuti) pravá anglická, včetně fazolí, žampionů, párků, smažených vajec, toustů, džusu, kávy a čaje. V ceně kolem £2 se dalo dobře najíst a za příplatek každopádně i přejíst.Větší část dívčí smečky měla na pátek naplánováno bezuzdné nakupování, hýření a další komerci. Co vím, tak holky byly vcelku zklamané, že slevy nejsou zase tak obrovské a zboží tak úžasné a hlavně díky globalizaci i v podstatě stejné jako v Česku (až na výjimky typu Bodyshop ;). Menší část smečky (dva kusy dívek jménem Tereza) se vydaly za krásami Londýna - a protože jsme v něm obě byly poprvé, nemohly na naší trase chybět Piccadilly Circus, Buckinghamský palác a St. James Park, Big Ben, Houses of Parliament, London Eye, Downing Street č. 10, National Gallery ...a nějaký ten pub.
Piccadilly Circus
Legendární, moderní, tepající a neustále zaplněný lidmi. A hlavně proslavený světelnými reklamami už od začátku 20. století. Večer to má i vcelku atmosféru, ale jinak jsem davy fotících se turistů moc nechápala, pořád mi to přijde hlavně křižovatka a rušný dopravní uzel.
Buckinghamský palác
Především není moc velký. Opravdu ne. Možná je to tím, že se člověk na rozdíl od Pražského hradu rozhodně nedostane ani na první nádvoří, ale zkrátka to místo nepůsobí nijak zvlášť impozantním dojmem (na rozdíl od vskutku impozantního pomníku královny Viktorie, umístěného před ním).
Nejzajímavější jsou nepochybně vojáci, střídání stráží a slavná ulice The Mall, po které vždy kráčí všechny slavnostní i smuteční průvody.
St. James Park Mám s ním spojené 3 fascinující zážitky: 1. Kvetoucí květiny a keře. V lednu. Ale to rozhodně nebylo jen tam.
2. Běžci. Spousta. V trenýrkách a tílku, málokdo víc oblečený. V lednu. Mezi turisty a bussinesmany. Ale ani to nebylo zdaleka jen tam. 3. Veverky. Drzé jak ty pověstné lázeňské, šplhaly po mně a nechaly se krmit z ruky. Jen vyfotit je bylo těžké, protože byly zatraceně rychlé. A nikde jinde jsme takové drzounky nepotkaly ;).
Big Ben
Co říct? Absolutní symbol Londýna, nesmírně fotogenická stavba, která mi způsobila úplné záchvaty mačkání spouště, které obvykle rozhodně nemívám :). A co teprve, když začal odbíjet! Houses of Parliament
Big Ben je k nim přilepený a když si člověk přejde Temži na druhou stranu, nabídne se mu ten správný jedinečný a úchvatný pohled, navzdory větru a dešti. Při pohledu na tuhle monumentální stavbu si člověk uvědomí, jak je to v britské monarchii mocensky nastavené královna vs. parlament, i kdyby o tom do té doby vůbec nic nevěděl. London Eye
Obdivovaly jsme ho jen z dálky, našla se mocnější lákadla. V každém případě s dětmi nebo v romantickém páru bych neváhala :). Downing Street č. 10
Hodně až velmi střežené místo. Jestli si vybavíte samopalníky a zátarasy před bývalou budovou Národního shromáždění, tak tady je to na malé ploše, ale o to hůř jsem si tam připadala. National Gallery
Je velký, veliký zážitek. Vstup je zdarma, a tak se na mistrovská díla minulých staletí chodí dívat opravdu davy. Tak nějak mi to přišlo mnohem správnější než opuštěné sály Národní galerie, jak je pamatuju. Každopádně se vyplatí koupit si za dobrovolný peníz plánek, protože jinak v obrovských čtyřech křídlech beznadějně zabloudíte a budete jen bezcílně bloumat. Osobně bych doporučila vyhradit si půl dne na každé křídlo, aby si člověk mohl obrazy skutečně vychutnat, jen se podívejte, jaká slavná jména jsou v nabídce. Nějaký ten pub
To byla v našem případě kapitola sama pro sebe. Dříve spíše chudinská a dodnes hodně divoká čtvrť Soho je v současnosti „pařebním" místem, jaké se u nás dá asi představit leda v Ostravě na Stodolní, akorát to rozhodně není jen jedna ulice :). V pátek večer se prakticky každá hospoda promění v „Bláhovku" - davy lidí postávají s pivem v ruce na chodníku a velmi hlučně a velmi dobře se baví. Osobně to úplně můj šálek kávy nebyl, přiznám se - ono taky v lednu a po celodenním chození není studené pivo na stojáka úplně to ideální občerstvení :). Některé z nás měly hlad, jiné si chtěly sednout a všechny jsme chtěly do nějakého podniku a tak dlouho jsme míjely jednu „Bláhovku" za druhou, až jsme narazily na Banana Tree. Restaurace s obsluhou, kde vás číšník uvádí ke stolu, to byl na naše londýnské poměry opravdový luxus. Ale nelitovaly jsme, jídlo bylo exotické a vynikající, nápoje rovněž a účet se nám nakonec taky zaplatit podařilo (tip pro cestovatele: pokud v takovém podniku budete chtít platit jinak než dohromady, nahlaste to předem, obsluha v tomto směru příliš flexibilní není ;).
Den třetí V sobotu čekal duo Terka a Terka dlouhý pěší výlet Londýnem směrem Toweru a Tower Bridge. Katedrála sv. Pavla
To byl náš první postupný bod - a velký zážitek, alespoň pro mě. Ale ne kvůli architektuře a duchovní atmosféře, ale kvůli hnutí Occupy, které se právě v jejím okolí usídlilo. Stanové městečko s toi-toikami, plakáty, nápisy, vysvětleními, ale úplně bez lidí, vytvářelo podivný kontrast k skupinkám turistů (hlavně rodin s dětmi), které se tvářily, že celé to podivné městečko duchů v okolí katedrály vůbec neexistuje. Osobně mě trochu mrzí, že jsme nezahlédly nikoho, s kým by bylo možné „dát řeč". Na druhou stranu: protestovat proti tomu, že bohatství ovládá minorita obyvatel (a navíc to zrovna nejsem já) je sice hezké, ale nějak nevidím šanci na úspěch...
Millenium Bridge
Od katedrály vede velmi příjemně upravená pěší zóna směrem k Millenium Bridge, který se proslavil trochu nečekaně díky tomu, že musel být kvůli velkému náporu chodců (jedná se o pěší lávku) uzavřen dva dny po svém otevření kvůli statice. Každopádně nabízí úchvatné výhledy -
vzdalující se St. Paul's katedrála, majestátní skleněné budovy City, vzdálený Tower Bridge a velmi strohá architektura galerie Tate Modern - člověk-fotograf by tu dokázal strávit hodiny nebýt silného a ledového větru vanoucího nad hladinou Temže. Tate Modern
Nabízí ve svých (na mě zvenčí krematoriálně působících) interiérech pokračování moderního umění, které se nevešlo do National Gallery :). Některé instalace jsou tak moderní a konceptuální, až mi obočí mizelo ve vlasech (např. hromada štěrku, u které jsem si vůbec nebyla schopná zapamatovat, co má znázorňovat). V nabídce jsou ale i klasikové - a našla jsem i jednoho českého zástupce, zkuste hádat, kdo se dostal do Tate Modern, napovím, že se jedná o „předního kubistického sochaře" . Tower Bridge a okolí
Z nadpisu je zřejmé, co pro mne tvořilo dominantu vyvrcholení našeho putování. Tower samotný opět nijak zvlášť monumentální dojem nezanechal, ani samotné skleněné peklo City s jeho slavnou okurkou nebo obrovský stále ještě vznikající komplex nové londýnské radnice umístěný do bezprostředního okolí historických památek (ostatně stejně jako okurka).
To mě na Londýně asi fascinovalo nejvíc (a působilo to tak i při mých dřívějších návštěvách Skotska, jen rozhodně ne v takové koncentraci). Přijde mi, že nejbytostnější charakteristikou
Londýna a potažmo Británie je snoubení starého s novým. Na každém kroku vidíte věci, které jsou tam už opravdu dlouho - když slouží, tak proč je měnit, to je zjevně britský přístup (a ne, oddělené kohoutky na teplou a studenou vodu bych do téhle kategorie na rozdíl od Britů rozhodně nedávala!). A na druhou stranu uvidíte taky spoustu moderní architektury v těsném sousedství té staré - a kupodivu to působí dobře. Možná je to tím, že člověk má na Londýn prostě nastavená jiná měřítka.
Chinatown Odpoledne se naší dívčí tlupě podařil geniální tah: obsadily jsme zavčas místečka v jednom útulném pubu poblíž Oxford Street. Následně mohly malé skupinky buď odpočívat, konverzovat a konzumovat místní moky nebo vyrážet na většinou přesně zacílené výpady za dokoupením posledních nezbytností. Ukázalo se to být velmi účinným způsobem trávení volného času, zvlášť v naší početné skupině, která se ještě rozrostla o různé usazené příbuzné a známé krajany :).
Kolem 11. večer jsme dostaly roupy a zatoužily po nějakém zaručeně neturistickém klubu k dalšímu obveselení - a k mé velké radosti jsme se ho vydali hledat přes čínskou čtvrť, nebo-li Chinatown. Což je bezpochyby fascinující místo, svět sám pro sebe a moc mě mrzí, že jsme na jeho prozkoumávání neměli víc času. Klub se nakonec bohužel nekonal, protože velmi velký a velmi zle se tvářící vyhazovač chtěl £7 liber vstupného na osobu, které už většina z nás prostě neměla :(. Den čtvrtý Byl celý ve znamení odletu, protože kolem poledne už jsme musely být na letišti (což s hodinou a půl cesty autobusem nenechávalo už příliš prostoru). Ale veliký Zážitek s velkým „Z" (aspoň pro mě) jsme rozhodně vytěžily: odjezd letištního mikrobusu byl totiž opět z Baker Street (nebo spíš přilehlé uličky) a tentokrát už čas na hledání čísla 221B zbyl :).
Jaký je Londýn? Jedinečný, úžasný, skvělý, plný památek, lidí, deště a divoké Temže, která se při přílivu mění ve vířící koryto bahnité vody, hospůdek, obchodů, double deckerů a červených telefonních budek. Pokud jste ho ještě nenavštívili, tak neváhejte, protože pokud vám po přečtení přijde, že jsem se málo rozplývala a jásala, tak je to prostě proto, že a) bych nedělala nic jiného nebo b) nemám slov. ;) Co všechno se dá v Londýně vidět a zažít za dva a půl dne? - To už snad víte ;) Jsou Britové sexy? - ANO! Teda pokud jste jako já na trochu škrobáky, trochu koňské ksichty, trochu zrzky a trochu orignální a elegantní dundee, od každého se dá vybrat :). A Britky ošklivé? - Určitě ne tolik jako Češky krásné ;). A Češky nejkrásnější na světě? - Taky tady zklamu. Nejkrásnější na světě jsou jednoznačně černošky. Kdybych byla chlap nebo lesba, tak neváhám - a že zrovna v Londýně by výběr byl :). Když jedou ženy z knihovnictví na výlet, jdou se podívat do knihovny? - Ehm, tak teď se moc stydím... ale prostě nejdou... Ale zase mají motivaci k další návštěvě hlavního města Evropy!
Štítky: cestování, reportáže, Londýn, fotoreportáž