Křesťanská výchova? Proč?

Měsíčník farnosti sv. Bartoloměje

9 2010

Křesťanská výchova? Proč? Se začátkem školního roku se naše pozornost obrací k dětem a mladým lidem. Rodiče, prarodiče, ale i přátelé a učitelé si dávají předsevzetí, co vše chtějí udělat pro děti, vnoučata, pro vedení a směřování těch, kteří jsou jim svěřeni. A proč křesťanská výchova? Děti i mladí lidé mají ve svém vývoji chvíle, kdy mají pocit, ţe je víra omezuje. Aţ později pochopí, ţe s přijetím Boţího zákona ve svém srdci jsou směřováni ke šťastnému ţivotu, k ţivotu kde má vládnout láska, z níţ se odvozuje odpovědnost, bezpečí, touha po právu a spravedlnosti pro všechny. Není to snadné pro děti ani pro dospělé, neustále se srovnávat s ideálem, který je před nás postaven. Praktikující věřící má posilu ve svátostech a také ve společenství těch, kteří s ním sdílí čas i prostor. Mám kamaráda, který ve věci křesťanské výchovy říkal: Já to nechám, aţ vyrostou, ať se ve věci víry rozhodnou sami. Moţná to myslel váţně, ale moţná také podvědomě podléhal vnějším vlivům. Po létech jsme se potkali a kamarád si postěţoval: Syn byl šikovný, dobře se učil, střední školu udělal tak tak, vysokou uţ nedokončil, i kdyţ na ni měl. On se řídil svým „racionálním“ posuzováním hodnot a vztahů. Kdyţ se mu něco líbilo, proč by po tom nesáhl – alkohol, herny, plno děvčat, které se mu připletly do cesty, drogy. Neměl důvod si něco odříct, brát ohledy. Přece si musí uţít všeho, co se mu nabízí. Ale nezodpovědnost k sobě se nějak přelila i do vztahu ke škole, později k práci. A rodiče, ti měli staromódní názory. Největší problém byly drogy. Potřeboval peníze, moc peněz… Práci střídal stále častěji a pak uţ ji vůbec nesehnal. Byl jako troska. Měl štěstí. Rodiče ho podrţeli a neztráceli víru. Bylo to dramatické, stálo je to celé jmění, ale neodepsali ho. Láska mu pomohla. Zvládne to později v ţivotě, kdyţ uţ zde rodiče nebudou? Pokud jako rodiče a přátelé nedáme dětem pocítit, jak moc nám na jejich duchovním ţivotě a na společenství v církvi záleţí, pak z hlediska lidského bude jejich cesta k Bohu v dnešním chaotickém světě plném sobectví, poţivačnosti a bezohlednosti, velmi sloţitá. Všem nám a zvláště rodičům, učitelům, vedoucím v junáku, trenérům… vyprošujme hodně milostí, síly a trpělivosti, abychom vytvářeli prostředí naplněné laskavostí a ohleduplností, prostředí v němţ je hojnost Boţího poţehnání. Jiří Höfer

2 │ Farníci na cestách / USA /

Ahoj všem, ani nevíte, jak na vás všechny často myslím tady v Jonesboro v Arkansasu. Teda vy to asi víte, ale stejně vám to všem musím říci, ţe mi chybíte. Mám se tu dobře. Zaţívám tu opravdu velké změny v ţivotě a jsem za to moc ráda. Počátky mé cesty byly úplně šílené. Od manţela Tomáše jste se moţná dozvěděli i více. Myslím, ţe takový stres a fyzické vypětí mě ještě nikdy v ţivotě nepotkalo. Přijela jsem sem prodávat knihy pro děti dveře od dveří, čemuţ nás týden učili v Nashvillu. Uţ tam to bylo docela podezřelé. Ale pokračovala jsem dál. Práce by se teoreticky zvládnout dala. Bylo to v některých směrech velmi zajímavé a myslím, ţe bych se tím mohla i uţivit, ale co vůbec nefungovalo, byl vztah s mou spoluţačkou, pro kterou jsem tady vlastně pracovala. Po pár dnech práce v terénu jsem se rozhodla, ţe musím hledat práci a bydlení někde jinde, ţe se musím od české skupiny naprosto oddělit. Zjistila jsem, ţe člověk v sobě má v době existenční krize takový pud sebezáchovy, jaký jsem si nikdy nedokázala představit.

Takhle vypadá místo, kde trávím relativně hodně času.

Farníci na cestách │ 3 Je pravda, ţe jsem v takové situaci také nikdy nemusela být. Bez pomoci místních lidí, bych tu ať uţ z jakéhokoliv důvodu asi zůstat nedokázala. Pán Bůh mi poslal do cesty takové lidi, za které mu budu celý ţivot děkovat. Ţiji s rodinou Willettových. Pro mě to tady znamená opravdový domov. Pracuji v restauraci na půl úvazku a ve volném čase mám praxi v architektonickém studiu a také pomáhám v Hispanic centru, coţ je nezisková organizace poskytující pomoc hispánské komunitě. Do toho jsem začala chodit na kurz španělštiny. No, uvidíme, jestli budu umět říct něco španělsky na konci léta. Snad ano. Před odjezdem domů se chystám na výlet do Chicaga a do New Yorku. Uţ z toho začínám být pomalu nervózní, protoţe Jonesboro budí dojem malého města, i kdyţ má 65 tis. obyvatel. A tohle bude asi hukot... Do Prahy bych měla přiletět v pátek ráno 1.10. Těším se na Vás. S láskou, Martina Barzci 1804 Starling Jonesboro, AR 72401 USA E-mail: [email protected]

Na svatbě sestry ředitelky Hisanic centra.

/Afrika / Bratři a sestry, už jsou tomu 2 měsíce, co se manželé Eitlerovi (Anička Poláková) vydali na svou cestu po Africe. Zavítali také do Mishikishi mission, kam jsme přispívali na školu. Měli možnost mluvit s místními lidmi, viděli vše, co dělá tamní komunita (New Renato Community) pro místní lidi (už se starají asi o 2000 lidí, což je na místní Afričany úctyhodné). Na místě je provázel místní pastorační asistent, nám už známý Joseph Kafwembe. Ve vesničce se zdrželi přes týden a podle zpráv, které mi poslali, se jim tam velmi líbilo. Nyní se přiblížil čas jejich návratu (7.9.). Prosím, provázejme je modlitbou a těšme se na zajímavé povídání a fotografie, o které se s námi jistě rádi podělí. Monika Höferová

4 │ Rozhovor

KŘESŤANÉ SE MUSÍ ZAPOJOVAT DO POLITIKY Poprvé jsem se s ním setkala před rokem, kdy náhodně přišel mezi mladé dospělé na setkání nad Katechismem. Netušila jsem, že už tak mladý člověk může mít jasný názor na věc a přitom nezůstat u slov, ale aktivně se podílet na podobě světa. Přestavujeme vám Jana Pilaře, našeho farníka, jenž v říjnu bude kandidovat do místního zastupitelstva. Honzo, jak ses octl na Černém Mostě? Moji rodiče pochází z Prahy, i já jsem se tu narodil. Ale bydleli jsme dříve v Praze 7, odkud jsme se přestěhovali na Černý Most. Je to tu dále od centra, ale zase to mám kousek k lesu. Jsem tu spokojený,v Praze 7 nebylo tolik přírody. Zde je třeba Xaverovský háj, kde se dá výborně jezdit na kole. Kousek je také lesík, kde občas při běhání potkám i srnku. Hodně se zajímáš o komunální politiku. Jak ses k tomuhle tématu dostal? Ano, politika mě vţdy zajímala. K politice komunální jsem se dostal tak, ţe jsem vstoupil do místní ODS a s tím to přišlo samo. Myslím, ţe v komunální politice je důleţitá jedna věc: koukat se kolem sebe a mluvit s lidmi. Na téhle místní úrovni totiţ můţete řešit problémy malých skupin lidí. Skutečně se jim individuálně věnovat. Budeš na podzim kandidovat do zastupitelstva Prahy 14?

Ano budu. Kandidátka je jiţ uzavřena a jsem na 28. místě za ODS. Ale z farnosti naštěstí nejsem jediný. Kandiduje ještě Tomáš Velík (téţ ODS – pozn. aut.) a jednička místní TOP 09 je Radek Vondra. Asi mluvím za nás všechny, kdyţ řeknu, ţe budeme našim farníkům za podporu u voleb nesmírně vděční.

Rozhovor │ 5 Co bys chtěl v zastupitelstvu prosazovat? Řeknu nejprve, co bych nechtěl. Odmítám tzv. betonovou lobby, stavební firmy snaţící se ve velkém zastavět město vším moţným. Také odmítám uměle předraţené projekty. Jinak bych rád, aby tu bylo daleko více zeleně. Dále hřiště a sportoviště, která tu hodně chybí. Přidat se musí v úklidu a péči o parky. Zásadní je také bezpečnost. Místní městská policie by měla být vidět v ulicích ne v autech. A rozhodně bych se chtěl také zasazovat o rozličné zájmy naší farnosti. Samozřejmě se na mě budou moci farníci kdykoliv individuálně obracet. Kaţdou neděli mi například vynadat, jak jsem to hlasoval (smích). Naprostým základem všeho je ale otevřená, přátelská, profesionální a nezkorumpovatelná radnice. Hodně se diskutovalo o pozemcích kolem Broumarské (nedaleko kostela směrem na Černý Most – pozn. aut.). Hotové nájezdníky naznačují, že se počítalo s panelákovou zástavbou. Co by se s nimi mělo udělat podle tebe? Pozemky Broumarská Sever-Jih jsou velmi cenné a celopraţsky unikátní. Nesmí se hloupě znehodnotit masivní zástavbou. Já osobně bych tam rád viděl co nejvíce zeleně, park a klidovou zónu. Zkrátka

hlavně ne nějaká desetipatrová monstra a ohyzdné supermarkety. Přeci kaţdý milimetr nemusí být pokryt betonem. I prázdný prostor má svoji urbanistickou hodnotu. A jak se na to vše díváš coby věřící? Myslíš, že by se měli křesťané více zapojovat do politiky? Jsem si tím jistý, jako ţe je Bůh nade mnou. Česká politika trpí jen jednou věcí, a z té pak plynou všechny ostatní problémy. Mnoho slušných lidí totiţ odmítá vstupovat do politických stran. To je ale hrozná škoda. V té straně totiţ máte na věci kolem sebe stokrát větší vliv neţ jako běţný volič. Dám příklad: v mém místním sdruţení je starosta, místostarosta, řada zastupitelů, různí místní podnikatelé atd. Přitom jsem tam jeden ze třiceti hlasujících, ne jeden z milionu. Vím, co se kde plánuje a děje. Mohu to ovlivnit jiţ v zárodku, ne jen pasivně čekat na výsledek. A také musím spravedlivě říci, ţe jsem v komunální politice potkal spoustu skvělých lidí. Politické strany zkrátka mají co nabídnout a teď to nemyslím nijak zle. Spousta farníků by ti možná namítla, že je politika pro ně příliš nečisté prostředí… Starověké náboţenské poměry také nebyly nic moc, a přesto se do jejich zlepšování Jeţíš pustil a hodně tím riskoval. Politika je

6 │ Rozhovor taková, jakou si ji uděláme. Navíc opakuji, ţe v místních organizacích stran po celé Praze potkáte úplně normální, slušné lidi. Od lokálních podnikatelů, přes učitele, lékaře aţ po farníky. Není to zdaleka tak hrozné, jak si moţná lidé představují. Navíc poznáte nové prostředí, otevřou se vám různé příleţitosti a pomůţete dobré věci, tedy lepší politice. Přitom základnímu členovi stačí několik hodin ročně.

světa, přesto zachovali věrnost papeţi. Jsou to vlastně arabští katolíci. Jediní křesťané, kteří vládnou arabskému státu, mají svého prezidenta. Jejich víra je velmi silná a opravdová. Museli za ni hodně bojovat. Neměli to jako my pět minut chůze na mši. Museli se schovávat v horách a perfektně se organizovat. Tohle mi popisoval maronitský patriarcha, kardinál Nasrallah. Je mu devadesát let, a přesto je úţasně vitální.

Abychom nemluvili jen o politice. Vím, že jsi navštívil Libanon, a že ses setkal i s místní křesťanskou komunitou. Můžeš nám o tom něco říct?

To je moc zajímavé. Co ještě ses v Libanonu dozvěděl?

Ano, byl jsem tam na pozvání největší libanonské křesťanské strany - Lebanese Forces. První část byla politická, kde jsem se setkal s libanonským premiérem. Ale další část byla spíše duchovní. V Libanonu ţijí tzv. Maronité. Je to velmi úctyhodná odnoţ katolíků. Byli stovky let odříznuti od západního

Jan Pavel II. řekl: „Libanon není stát, je to poselství“. Ţijí tam desítky různých etnik a náboţenských skupin. V Bejrútu je dvacet metrů od sebe obří mešita, starodávný maronitský kostel a synagoga. A ty skupiny spolu dokáţí vycházet. To je moţná to poselství, ţe láska a odpuštění, mohou zahladit i etnické rozdílnosti.

Připravila Marta Höferová

Jan Pilař (nar. 1989) studuje Právnickou fakultu UK. Je předsedou Mladých konzervativců Praha 14. Druhým rokem je členem ODS. Působil u frakce ODS v Evropském parlamentu v Bruselu, byl zástupcem šéfredaktora měsíčníku o politice pro mladé – Idea. Vedl terénní výzkum vzdělávání v rumunském Banátu. Mezi jeho koníčky patří cyklistika, běh a mezinárodní politika.

Duchovní stránka │ 7 Ad.: Pouť na Křemešník Od té doby, kdy naše farnosti nejsou spojeny jedním duchovním pastýřem se do kyjského kostela dostanu pouze zřídka, kdyţ nestíháme mši ve Chvalech, ale stále ráda čtu Natanaela a sleduji dění u sousedů. S potěšením jsem objevila fotografie Křemešníku v posledním čísle vašeho měsíčníku a moc mě potěšilo, ţe toto poutní místo vaši farníci objevili a dělají mu dobrou reklamu. Aţ do svatby jsem bydlela 8 km pod Křemešníkem, často jsme tam chodili na mše a rádi chodíme dodnes. Jako dítěti mi připadalo, ţe vedle Svaté Hory a Kostelního Vydří (kam babička jezdila na poutě) je Křemešník nejvýznamnějším poutním místem v Čechách. V dospělosti jsem byla vyvedena z omylu, ale nic to nemění na faktu, ţe Křemešník rozhodně stojí za pozornost. Proto bych chtěla upozornit na zajímavá místa i lidi, kteří jsou s tímto místem spojeni. Poutní kostel Nejsvětější Trojice byl postaven ve tvaru kříţe na místě původní dřevěné kaple jako díkuvzdání za ukončení třicetileté války a také kvůli stále rostoucímu počtu poutníků. Uprostřed kostela je trojboký oltář, který tvoří tři oddělené oltáře se společným středem. Slouţili zde mši i tři kněţí najednou (jednou prý dokonce bratři), kaţdý u jednoho oltáře. Dominantu oltáře tvoří 3 andělé a uprostřed veliké srdce se symbolem trojice. V současné době je oltář v rekonstrukci. Co ale kaţdý návštěvník můţe obdivovat i nyní je strop a stěny bohatě pomalované freskami, které jsou doslova biblickou dějepravou. Dále je na stropě mnoho symbolických výjevů a latinských nápisů. Jsou to symboly trojice v různých vypodobeních. Pokud budete chtít rozluštit i nápisy a dozvědět se více, můţete v sakristii zakoupit broţurku věnovanou Křemešníku. Je to výsledek prá ce zapálených studentů praţského soukromého gymnázia a zájemcům poskytne informace téměř vyčerpávající Těsně u schodiště pod čelem kostela stojí Větrný zámek. V roce 1930 si zde známý sochař a medailér Josef Šejnost, rodák z nedalekého Těšenova, začal sta vět pseudogotický hrádeček nazvaný "Větrný zámek". nebo také "U sedmi havranů" (ti jej zdobí). Plánoval zde zřízení muzea svých medailérských prací, avšak stavba zůstala nedokončena. I přesto působí tato stavba jako zmenšenina středověkých hradů. Architektem hrádku byl Kamil Hilbert známý, jako vedoucí stavitel při dostavbě Svatovítské katedrály. Dalším magnetem tohoto místa se po revoluci stala rozhledna Pípalka, ze které je nádherný rozhled do okolí. Po zdolání 205 schodů lze za příznivého počasí zahlédnout hrad Lipnici a Roštejn, vrcholy Čeřínku, Špičáku a Javořice, Ţďárské vrchy a dokonce Krkonoše nebo Šumavu. P. František B. Vaněk

8│ Rozkvět pro Křemešník, ale i pro Pelhřimov znamenalo období ( 1897-1942 v Pelhřimově, z toho 1902-1907 na Křemešníku), kdy zde jako kněz působil František B. Vaněk - všestranná kulturní osobnost. Jeho přátelství z doby studií gymnázia se sochařem Františkem Bílkem trvalo celý ţivot a umělcova díla jsou na Křemešníku Kaple mrtvých v ambitech i v Pelhřimovském chrámu – jesličky a malovaná kříţová cesta podle Bílkova návrhu. Zajímavostí je , ţe ji kromě jednoho zastavení nema loval, neboť byl barvoslepý. My Praţané máme moţnost seznámit se s pozoruhodným dílem Františka Bílka v jeho domě v Mickiewiczově ulici a jeho ukřiţovaného Krista je moţno vidět i v Katedrále sv. Víta. Na Křemešníku nechal F. Vaněk postavit kříţovou cestu od zázračné studánky ke kostelu, jejíţ čtrnácté zastavení nahrazuje Boţí hrob ve skále, v němţ se nachází Kristova socha od bratra Františka Bílka Antonína . Právě studánka s periodickým pramenem mírně radioaktivní vody je pradávná a nepochybná příčina vzniku poutního místa. Pověst o léčivých účincích vody zesílila za třicetileté války a dala hlavní popud k poutím na Křemešník. Za kapličkou Nejsvětější Trojice u zázračné studánky se nachází poustevna v opuštěné hornické štole, ve které ještě v 18. století přebývalo několik poustevníků. Zdaleka největšího věhlasu dosáhl F.B. Vaněk díky své knize „Na krásné samotě“, ve které poutavě a pravdivě popisuje své působení na křemešnické faře a svůj přátelský vztah s řídícím učitelem křemešnické školy Josefem Zahálkou.(Do dnes je pro mě neuvěřitelné, ţe na tak v zimě obtíţně dostupném místě, v minulých dobách fungovala škola, do které putovaly děti z okolních vesniček a samot.) Román, který vyšel poprvé v roce 1938, byl oceněn Českou akademií věd a umění a v roce 2003 byl opět vydán v Karmelitánském nakladatelství. František B. Vaněk byl za války pro svou vlasteneckou činnost udán gestapu a zemřel v roce 1943 v Dachau. O této osobnosti by se dalo napsat mnoho, ale pro zájemce bude nejlépe navštívit opravdu pěkné, velmi zajímavé a obsaţně zpracované internetové stránky: http://sites.google.com/site/frantisekbernardvanek18721943/sekundarni -prameny/tomasek-jan

Nejslavnější pouti, které z dětství pamatuji, byly před rokem 1970, kdy zde bývalo velmi ţivo. Spousta atrakcí a stánků (nyní se přestěhovaly do nedalek é Sázavy), pódium, na kterém vystupovaly i hvězdy tehdejší popmusic. Na začátku a konci kříţové cesty stáli vţdy dva dudáci ze Strakonic. Jejich hra a zpěv patřily ke koloritu pouti. Poslední zastávkou na cestě domů byla studánka s osvěţující vodou. Přestoţe se traduje pořekadlo (a autorka příspěvku to potvrdila): aţ půjdeš na Křemešník, nezapomeň si vzít deštník – často bývá i krásné počasí; a cesta pěšky do naší vísky, převáţně lesem, je dalším krásným záţitkem. Marie Bártová, Černý Most

Duchovní stránka │ 9 Dokážete doplnit text?

PALLADIUM ZEMĚ ČESKÉ Vznik Palladia země české je podle legendy spojen se svatým (a)________________, který měl obraz Panny Marie s Jeţíškem darovat svaté Ludmile při jejím (b)_______________. Ludmila si ho odnesla na svůj hrad (c) ______________ a po její smrti dostal obrázek její vnuk (d)______________, který ho zboţně uctíval. Měl jej u sebe i v okamţiku, kdy stanul ve válce proti vévodovi (e)_______________, který se mu ale vzdal bez boje, kdyţ spařil v blízkosti českého kníţete dva anděly. Poté, co byl Václav na rozkaz svého bratra (f)_________________ zavraţděn, vzal Václavův pobočník, blahoslavený (g)_____________________, reliéf a ještě před tím, neţ byl vrahy svého pána dostiţen a oběšen, ukryl ho na vršku za Boleslaví. Pak po dvě a půl století nemáme o vzácném obraze ţádné zprávy. Aţ další legenda vypráví o jeho nalezení jakýmsi rolníkem, jehoţ koně se při orbě zastavili a nechtěli jít dál. Ve chvíli, kdy se pluh zaryl hlouběji do země, spatřil rolník lesklý obrázek Madony s děťátkem. Obrázek si vzal domů, ale ráno byl reliéf opět na místě, kde ho předchozího dne našel. Totéţ se opakovalo, kdyţ obraz přinesl kanovníkům do kostela sv. Václava. Ti nakonec usoudili, ţe si Panna Maria přeje být uctívána na místě nálezu. Proto tam byla zbudována malá svatyňka a obraz do ní umístěn. Ačkoli nemáme přímé prameny potvrzující tuto legendu, skutečností zůstává, ţe reliéf, který se dnes nachází ve Staré Boleslavi, je podle expertíz zhotoven z takzvané korintské (h)________________, která je známá ze Středomoří, z míst, odkud přišli sv. Cyril a Metoděj. Nicméně jeho vzezření odpovídá spíše století patnáctému, kdy byl nejspíš původní obrázek pro velké poškození (vlivem času a husitských válek) opraven podle zachovaného popisu a nabyl dnešní podoby. Palladiem země české byl tento reliéf prohlášen v roce 1609. Od té doby stoupá počet poutníků a mnoţí se zprávy o zázracích. Podnět k vybudování chrámu Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi (který měl být důstojným místem pro jeho uctívání) dala manţelka Matyáše II., (i)___________________. Stavba byla dokončena r. 1623. O devět let později vtrhli do Boleslavi saští důstojníci, kteří obraz darovali plukovníku Vavřinci Hoffkirkovi, který jako symbol potupy obraz přibil na ţidli stojící naproti šibenici na Staroměstském náměstí v Praze. Dodnes je v reliéfu na krku Panny Marie otvor po hřebu (později zakrytý šperkem). Hoffkirk pak obrázek odvezl s sebou do Lipska a aţ za vysoké

10 │ Duchovní stránka výkupné bylo Palladium vráceno zpět. Roku 1639 do Boleslavi vpadli (j)___________ a ochranný obraz putoval nejprve do Prahy a pak i do Vídně, kde se mu dostalo drahocenných perel a korunky, také byl zhotoven trůnek z ebenu, zlata, perel a smaragdů. Roku 1646 Palladium opět zamířilo ve slavném průvodu do Boleslavi, ale o dva roky později ho uchvacují Švédové znovu. Velitel vojsk, který jedná s císařem Ferdinandem III. o míru, ho nakonec posílá císařovně do Vídně. Natrvalo se milostný obraz vrací do českých zemí roku 1650. V letech 1674-80 byla z Prahy do Staré Boleslavi vystavěna tzv. Via Sancta neboli Via Maria, lemovaná (k)_______________ kapličkami (po této cestě vezli podle pověsti tělo mrtvého kníţete Václava z Boleslavi do Prahy). V době II. světové války byl před Němci ochranný obraz zazděn a nahrazen kopií. Opět vyjmut byl aţ 23. června 1945. Po osvobození se konaly oslavy k poděkování Panně Marii za ochranu země, neboť přes všechny hrůzy války byla česká i moravská města ušetřena naprostého zničení. Během komunistického reţimu poutní místo ve Staré Boleslavi upadá. Aţ po roce 1989 opět začínají vzrůstat počty poutníků a od roku (l)____________ jsou obnoveny Národní svatováclavské poutě. Řešení:

Připravila: Blanka Ocovská Zdroj: http://www.staraboleslav.com/historie.php http://cs.wikipedia.org/wiki/Palladium_země_české

Fejeton │ 11 PRACOVAT – NEJLÉPE NA SOBĚ! Práce patří nepochybně mezi nejpouţívanější česká slova. A těch přívlastků, kterými je ověnčena! A protichůdných doporučení – jedno přísloví varuje před odkladem, jiné před prací kvapnou… V dobách mého jinošství se poctivou prací překračovaly pětileté plány, posléze se díky ní měla dohonit vyspělá Evropa. Dnes, kdy to vyspělá Evropa i se svou kamarádkou Amerikou dopracovala aţ k ekonomické krizi, patrně nezbude nic jiného, neţ se vrátit – k poctivé práci. „Kdo nepracuje, ať nejí!“ připomínám si staré bojovné heslo při cestě do zaměstnání. Literárně bylo poprvé fixováno ve 2. listě sv. Pavla Soluňanům. Nechci s apoštolem národů zbytečně polemizovat, jeho slova jistě nemířila na kojence, kmety nebo churavějící. Nicméně určitě není práce jako práce. Existuje například práce fyzická a duševní. Lopaťáci a inkousti. Z pro mě neznámých důvodů se většinou příliš nerespektují. Coby mladý kantor jsem si občas přivydělal u špeditérské firmy. Jednou jsme stěhovali jakýsi úřad. Otíral jsem si zrovna pot z čela, kdyţ jsem z vedlejší místnosti zaslechl dvě dámy, kterak si sdělovaly něco o těch páchnoucích primitivech, co pošlapali koberec. Cítil jsem se uraţen a poníţen – a tak jsem se před nimi schválně vysmrkal do rukávu. Myslím také, ţe uţ je na čase přestat s uštěpačnými poznámkami směrem k pracovníkům opírajícím se o lopaty. Při takových výkopových pracích je přece odpočinek naprosto nutný. Směje se snad někdo hokejistům, ţe minutu sviští po kluzišti a pak sedí pět minut na střídačce? Ale platí i opačná animozita. Dokonce má vlastní ţena mi nedávno sdělila, ţe vůbec nevím, co je to pořádná práce – jako třeba nanosit uhlí. Snad bych to i dokázal. Ale bydlíme v ústředně vytápěném paneláku, a kdybych před radiátor vysypal hromadu koksu, jistě by mne hubovala. Tak jsem se raději vymluvil na rozečtenou knihu. Práce můţe být lehká a těţká, poctivá a nepoctivá, smysluplná a zbytečná. F. M. Dostojevskij kdesi píše, ţe nejhorší práce je ta, která společně s tělesnou námahou ubíjí i duši: v káznicích na Sibiři prý museli vězni dokola přemisťovat haldy kamení z jednoho konce dvora na druhý. Myslel jsem na tento text, kdyţ jsem kamarádovi pomáhal vyváţet senkrovnu – tam byl naštěstí smysl i výsledek zjevný. Je snad zřejmé, ţe v zásadě ţádnou prací a profesí nepohrdám. Váţím si zemědělců, pekařů, závozníků i prodavačů – houstička by bez nich nebyla. Rád pozdravím ošuntělou podivínskou metařku, kterou pravidelně vídám v jednom podchodu – její zásluhou se nemusím brodit tím, co po sobě zanechali noční opilci. Některé existence jsou mi však záhadou: nic nevyrobí, neopraví, nevypěstují, nenaučí, nevymyslí – jen se přemisťují a dokola něco nabízí, opojené iluzí vlastní nezbytnosti… Nejdůleţitější ze všeho je ovšem pracovat na sobě! Tuhle mi to říkal i pan farář – lidé na to prý zapomínají. Musel jsem mu dát za pravdu. Naposledy jsem totiţ na sobě pracoval na vojně, kdyţ jsem si narychlo ve stoje přišíval knoflík u košile. Od té doby jsem si uţ pouze několikrát oholil vousy. Petr Střešňák

12 │ Zprávy z farnosti Neobyčejný svatební obřad První prázdninovou sobotu se nám vdávala další ovečka zdejšího stádečka: Veronika Víšková, která svůj život spojila s Kótou Ageiwou. Ano, čtete dobře, není to Čech, ale Japonec. Svatební obřad byl tedy zcela neobyčejný, česko-japonský. Sešli se Češi i Japonci (rozuměj rodiny a kamarádi snoubenců a farníci), oddávajícím se stal jezuita P. L. Armbruster, který přes čtyřicet let v Japonsku působil. Kromě čtení z Písma v češtině jsme slyšeli i japonskou verzi – k čemuž můžeme říci jen to, že zněla hezky. Slib lásky, úcty a věrnosti si Verča i Kóta vyslovili oba opět v obou jazycích. A vedle českých zazněly i japonské skladby. Jak to komentovala jedna farnice: „Jsem zvědavá, co tu ještě zažiji!“ Pro nás je však smutné to, že se Veronika rozhodla odjet a žít s Kótou v Tokiu, což znamená, že ji budeme vidět tak asi jen jedenkrát do roka, kdy se vrátí navštívit svou původní rodinu. Milá Verčo, přejeme Ti požehnaná manželská léta, plno dětí, zdraví, sílu – a občas nám napiš! Za kyjské farníky Marta Höferová

Natanael vychází vţdy první neděli v měsíci. Náklad 60ks. Za příspěvek na pokrytí nákladů (10 Kč) děkujeme. Své příspěvky do příštího čísla posílejte na e-mail [email protected] do 26.9.2010. Technicky zajišťují: p.Fiala a rodina Janušova. ● Další informace o farnosti na www.farnostkyje.cz.