KBT u domácího násilí

KBT u domácího násilí 7. Česká konference KBT 13.- 15. května 2010 Kroměříž Otto Zehnal

Motto: „Lépe konec se strachem, než strach bez konce....“

Co je domácí násilí? • Násilí mezi blízkými osobami, ke kterému dochází

soukromí - mimo kontrolu okolí.

opakovaně v

• Vyvolává u obětí trvalý strach z trýznitele a umožňuje násilníkovi

neomezenou moc a kontrolu.

• Jedná se o problém dlouhodobý, incidenty se opakují. • Dochází k eskalaci: od psychického týrání, přes brachiální agresi, až

k závažným trestným činům.

• Rozdělení rolí: násilník a osoba ohrožená. V rolích se nestřídají.

Formy domácího násilí

1/2

Násilí psychické: stálé obviňování, ponižování, urážení, zastrašování, vydírání. Násilí fyzické: bije oběť rukou či různými předměty, rdousí, ohrožuje nožem či pistolí. Brání ve spánku.

Emocionální násilí: soustavná kontrola toho co oběť dělá, s kým se stýká, kam chodí - výslechy leckdy do rána. Kontrolování mobilu, SMS, mailů - instaluje do PC za tím účelem speciální programy. Vyhrožuje odebráním dětí.

Sociální násilí: izolace – oběť nesmí nikam chodit, navštěvovat rodinu, přátele. Násilník rozhoduje ve všech oblastech společného života.

Formy domácího násilí

2/2

Ekonomické zneužívání:

zamezuje oběti přístup k financím, vydírá ji, vyžaduje peníze, vynucuje přepsání nemovitosti apod.

Násilí sexuální: vynucování sexu, nepřiměřenou frekvenci či nepřijatelné praktiky.

Nejčastěji nacházíme kombinace těchto forem.

pro oběť

Osobnost násilníka Méněcennost – každý nesouhlas či odmítnutí interpretuje jako ohrožení sebe a útočí. Mentalita otrokáře – .partnerka je majetek. Má dvě sady pravidel. Oběť má přesně dané, co může a musí - on si dělá co chce. Nespokojenost vyjadřuje nahlas.

Psychologická slepota – přes inteligenci a úspěch v profesi se doma chová jako duševně zaostalý.

Potíže s příjímáním zodpovědnosti – je nevývratně přesvědčen, že jeho negativní emoce a nezvládnutou agresivitu způsobuje partner.

Sobeckost a nevyspělost - vnucuje svoje chování, aniž bere v úvahu přání nebo potřeby jiných.

Bázlivost – vyvede jej z rovnováhy téměř vše. Neexistuje způsob, jak by se oběť měla chovat, aniž by to násilník neinterpretoval jako ohrožení...

Osobnost oběti • Nacházime často citovou deprivaci, nepřijetí od bližních, nezřídka týrání v dětství.. •Výrazně snížené sebevědomí: sama sebe hodnotí jako nehezkou, neschopnou, neinteligentní. •Partnery nevybírá sama, ale přijímá kohokoli, kdo o ní projeví zájem a je na ni občas hodný.

•Do vztahu často vstupuje s pocitem méněcenosti. Nezřídka vděčná partnerovi za to, že si ji vybral. Přizpůsobuje se a nechává ho rozhodovat o všech důležitých věcech. •Od počátku nerovnoměrné rozložení pozic: násilník dokonalý x oběť nedostačující. Posléze bezvýhradná moc na jedné straně x absolutní bezmoc na straně druhé. •Oběť velmi brzy přejímá názor, že důvodem nespokojenosti násilníka je její nevhodné chování či její neschopnost.

Cykly domácího násilí I. fáze: Vytváření napětí Násilník: podrážděný, rozčílený, žárlivý, zuřivý, explozivní. Oběť: úslužná, uctivá, pečující, obviňující sebe sama.

II. fáze: Týrání Násilník: ztráta kontroly, fyzické a psychické násilí. Oběť: strach, zloba, bolest, bezmoc. III. Fáze: Usmíření či „líbánky“ Násilník: se kaje, slibuje, že už to více neudělá... Oběť: věří a odpouští.

Chvili se násilník snaží a vztah funguje, pak se cyklus opakuje. V průměru zůstávají oběti ve vztazích 6 - 7 let. Často i po rozhodnutí vztah ukončit je potřeba několika pokusů než jej definivně opustí.

Psychický stav oběti

Syndrom týrané ženy: „ Soubor specifických charakteristik a důsledků zneužívání, které vedou ke snížené schopnosti ženy efektivně reagovat na prožívané násilí.“ ( Čírtková 2001 )

U oběti se rozvíjí: 1. Postraumatická stresová porucha (PTSP). 2. Naučená bezmoc.

3. Sebedestruktivní reakce (Stockholmský syndrom).

1. Postraumatická stresová porucha (PTSP) Pokud byla oběť vystavena hrubšímu násilí, objevuje se PTSP: Příznaky ve čtyřech skupinách:

1) Dotírající vzpomínky a sny: neodbytné vzpomínky na traumatickou událost a okolnosti, děsivé sny připomínající událost, znovuprožívání „ flaschbacky“. 2) Ztráta pozitivních emocí: ztráta zájmů o důležité činnosti, pocit odcizení, oploštění emocí, budoucnost nemá smysl. 3) Vyhýbání se: myšlenkám a pocitům spojeným z traumatem, činnostem připomínajícím trauma. 4) Zvýšená psychická a tělesná vzrušivost „ arousal“: podrážděnost s výbuchy hněvu, nadměrná ostražitost, problémy se soustředěním, spánkem, zvýšené tělesné příznaky při expozici něčeho, co trauma připomíná.

2. Naučená bezmoc • Jedná se o podstatné snížení schopnosti převzít vládu nad svým životem,

samostatně se v běžném životě rozhodovat a převzít za své rozhodnutí zodpovědnost. • Vzniká postupně. Násilníkovo chování nemá logiku: ať oběť dělá co

dělá- vše je špatně - stává se proto pasivní. Vnitřní boj může probíhat jen se naučila, že drtivou většinu jejich aktivit násilník zmaří, tak šetří síly.

3. Sebedestruktivní reakce (Stockholmský syndrom) Vyvíjí se: •při velkém ohrožení, •izolaci, •při přesvědčení, že ze situace není úniku, •násilník se občas musí chovat i laskavě. •Vytvoří se specifický citový vztah. Oběť pak případné zachránce z venku vnímá jako nepřátele..

Praktické důsledky: • oběť popírá vinu násilníka, omlouvá ho, ospravedlňuje násilí vůči sobě, • zranění popírá či bagatelizuje,. • kryje násilníka tím, že udává jinou příčinu zranění.

Když se po letech rozhodne situaci řešit – nikdo nic netuší, nejsou lékařské záznamy...

Motivace k řešení Podle fáze, ve které se klientka nachází, když vyhledá pomoc, se ubírá další směr terapie. Fáze jsou analogické jako u alkoholiků a byly popsané Millerem a Rollnickem (2003). Fáze: 1. neuvědomování si potřeby změny. 2. zvažování příp. přijímání nutnosti změny. 3. rozhodování. 4. akce.

Neuvědomování si potřeby změny: Oběť: Zažívá násilí, je nespokojená, nešťastná - nepřipouští problém. Brání násilníka i dosavadní způsob života. O systémovém řešení neuvažuje.

Terapeut: Dává podporu, akceptuje ji a umožňuje ji se ventilovat. Pomáhá problém pojmenovat. Ujistí, že násilí není její vina: nikdo nemá právo druhému ubližovat. Vyvolává pochybnosti: „ Zlomil vám žebro. Co se musí ještě stát, abyste se rozhodla situaci řešit?“

Zvažování, příjímání nutnosti změny

Oběť: Přítomna vysoká ambivalence. Připouští změnu a zároveň ji odmítá. Zvažuje pro a proti: „Sice mě zlomil žebro, ale děti má rád“. •

.

Terapeut: Citlivě oběť posouvá směrem k rozhodnutí situaci řešit. •Poukazuje na nebezpečí a rizika, která ji hrozí při setrvání s násilníkem.

Rozhodování Oběť: •Chce problém řešit a touží po změně. •Zajímá se o konkrétní informace a postupy.

Terapeut: •Předkládá jasné a konkrétní možnosti a spolu je analyzují.. •Pomáhá ji zvolit takové řešení, které sama považuje za nejvhodnější. •Podporuje ji při realizaci a dává naději na možnost řešení. •Poukazuje na případy, kdy se vyvázání od násilníka podařilo.

Akce Oběť : •Vyvíjí konkrétní kroky k řešení své situace.

Terapeut: •Psychická podpora, utvrzování ve správnosti rozhodnutí.

Dát pozor: Oběť je zvyklá se podřizovat – může se snažit vyhovět T, aniž by změnu chtěla. Nesnažit se prosazovat akci ve snaze pomoci oběti pokud neprojde fázi zvažování a rozhodnutí.

Institucionální ochrana proti domácímu násilí •

Vykázání - Dle §§ 44 až 47 zák č. 273/2008, o Policii ČR může policista na deset dní zákazat násilníkovi vstup do bytu a kontakt s ohroženou osobu.

•

Přestupkové řízení – Přestupky vůči občanskému soužití (vulgární nadávky, schválnosti, fyzické napadání), kdy se nejedná o trestný čin. Pokud si nejsme jisti důkazy, dop. spíše nepodávat, jinak oběti hrozí náhrada nákladů řízení.

•

•

Trestní stíhání – Podává se na policii, kriminální policii nebo na státním zastupitelství. Náležitosti: komu, kdo, kdy, kde, jak, co, čím, proč. Důležité: Již při podání podnětu zažádat o sdělení závěru šetření. Jinak neplyne PČR povinnost oběť o výsledku šetření informovat. Nic se neplatí.

•

Rozvod – Vzor podání na sociálním odboru MěÚ - oddělení sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), které také zastupuje dítě. Nejprve svěření dítěte do péče a stanovení výživného (pomůžou při sepsání návrhu). Půl roku nevést společnou domácnost, pak podat žádost o rozvod. Vhodné je kvalitní právní zastupování.

Terapie traumatu

Jednotlivé fáze:

Navázání důvěry – nezbytné je zajistit si dostatek času. Orientace v situaci - propojení příznaků ve stresovém modelu Emoční podpora Poukázání na řešitelnost situace Poučení o PTSP a její léčbě Abreakce – uvolnění emocí, které souvisí s trumatem za bouřlivého vegetativního doprovodu. Chování terapeuta během abreakce: podporující, plně akceptující, empatické. Imaginace (bezpečné místo, trezor)

Zajištění bezpečných vnějších podmínek:

Kontakt s pachatelem Zda je schopna si zajistit každodenní potřeby Zajištění ošetření ( je li potřeba) Znovunalezení nebo vytvoření zdrojů podpory Vytvoříme bezpečnostní plán

Bezpečnostní plán: • Vytváříme vždy, když zůstává oběť a násilník pod jednou střechou. • Zmapujeme situace, které spouštějí agresi a obě´t se jim vyhýbá. V telefonu uložena policie rychlou volbou. Vhodné domluvít signály pro sousedy – k přivolání pomoci.. • Plánujeme únikovou cestu z bytu. U sebe telefonní čísla přátel a příbuzných, linek důvěry či azylových domů. U někoho důvěryhodného rezervní klíče a důležité věci. • Pokud došlo k napadení, volat policii , neuklízet - snažit se uchovat co nejvíce důkazů. Vyhledat lékařskou pomoc a požádat o zdokumentování a vyžádat si zprávu. • Vždy s sebou vzít děti ( nejen jsou li ohroženy). Pokud musí prchnout bez nich, co nejdříve se pro ně vrátit v doprovodu policie. Nejsou li svěřeny do její péče, mohlo by být obtížné se k nim pozděj dostat. • Sbalené příruční zavazadlo: rodné listy, OP, ŘP a TP od auta, kartu ZP, oddací list, bankovní karty, čísla účtů, spoření, lékařské zprávy, léky, doklady o majetku, klíče, doklady o školní docházce, oblíbenou hračku dítěte.

Expozice : opakovaně a dlouhodobě se oběť vystavuje spouštěčům vyvolávajícím stresovou reakci. Znovu a znovu exponujeme stresové momenty v bezpečí terapeutického vztahu. Desenzibilizací získává znovu kontrolu nad svými prožitky. a) V rozhovoru – necháme klientku popisovat traumatickou událost a žádáme, aby do podrobna ( ve všech smyslových modalitách) popisovala okolnosti, které budí největší úzkost a vegetativní příznaky. b) Písemná expozice – (za DÚ). Expozice 2x: doma když píše a když čte na sezení. c) V imaginaci – nejprve „ fotografie“ později „traumatický film“, nebo jednotlivě scény na imaginární obrazovku či plátno . Terapeut a oběť si prohlíží vzpomínky jako starý film. Jako na videorekordéru může postižená osoba film zastavit, zrychlit, vypnout zvuk, představit si film jako černobílý.

Expozice:

c) filmu s podobným tématem – běžně mají klienti tendenci se takovým filmům vyhýbat. V terapii sledování podněcujeme. d) zvukům, pohybům, dotekům – jsou li spouštěčem úzkosti.

Kognitivní restrukturalizace ANM udržují PTSP. Pokud je klientka dokáže změnit, zmírní se symptomatologie. Zjišťujeme specifický význam události a pomáháme ji je přepracovat na reálnější. a) Uvědomění si vztahu mezi negativními emocemi a ANM: Všímá si změny nálady, ohodnotí ji 0 – 100, a zaregistruje situaci i to, co ji právě běží hlavou. b)Zkoumání pravdivosti ANM: Umí li myšlenky uvědomit a zachytit, dále je zkoumáme. Jsou skutečně úplně pravdivé? Odpovídají doopravdy tomu, co se stalo? Co svědčí pro? Co svědčí proti?

Kognitivní restrukturalizace c) Racionální odpověď – více odpovídá skutečnosti. Přerámováváme ANM pomocí otázek a snažíme se nahradit je pravdivějšími. Důležité je, aby si odpovědi našla klientka s sama.

d) Nakolik věří nyní svým ANM? Jsou stejně přesvědčivé, nebo se hodnocení změnilo? Co konstruktivního může nyní udělat?

Příklad záznamu ANM Situace: Telefonuje násilník a sděluje, že těch pár facek jsem si zasloužila. Obvinil mě, že jsem špatná matka a chci, aby syn vyrůstal bez otce. Sdělil mi, že požádá o svěření syna do péče a že o něj přijdu. Emoce: Napětí 80 %, Strach 90%, Úzkost 80%, Vina 90% Automatické myšlenky: To nemůže udělat! Zase jsem něco udělal špatně! Jsem opravdu špatná matka, můžu si za to všechno sama. Neměla jsem odcházet. Jestli přijdu o syna, tak se zblázním.

Myšlenka: Jsem špatná matka, můžu si za to všechno sama Neměla jsem odcházet. ( věřím na 80%) Co svědčí pro?: Odešla jsem ze společného bytu. Často mi říkával, že jsem špatná matka . Měl výhrady k tomu jak syna vychovávám,jak ho oblékám, jak se k němu chovám. Také jeho matka ke mně byla dost kritická. Co svědčí proti? Asi jsem se někdy mohla o syna starat více, ale celkově jsem se celou dobu starala dobře. Byla jsem s ním doma,hrála si s ním... Když si on přivedl v noci kamarády z hospody a dělali kravál, tak jsem syna bránila. To se mu nelíbilo, zesměšňoval mě, nadával. Budil syna v noci “ aby viděl jakou má hroznou matku“. Když jsem mu v tom chtěla bránit, tak mě škrtil. Poslední incident: nebylo to pár facek jak říkal, zbil mě pořádně a kopal do mě. Dětský psychog po vyšetření podal trestní oznámení na otce, nikoli na mě......

Racionální odpověď: Určitě jsem se jako matka nechovala vždy na 100%, ale snažila jsem se o syna starat co nejlépe. Na rozdíl od otce , který ho někdy i týral. Je dobře, že jsem se rozhodla k systémovému řešení a odchodu od něj. Emoce: Napětí 50 %, Strach 60%, Úzkost 50%, Vina 60 % Co nyní udělám: Dotáhnu to do konce, osamostatním se. Najdu si práci a podnájem.

•

Zpracování bolesti, zlosti, smutku ( např. psaním dopisů)

•

Vytvořit nové strategie sociálního chování a zvládání životních situací.

Řešení problémů

Prakticky od začátku terapie učíme klientku strukturovanému řešení problému: 1) Definice problému 2) Cíle 3) Konkretizace problému 4) Strategie řešení problému 5) Časový plán a užití vybraných strategií. 6) Hodnocení

Příklad časového plánu:

a) Podat trestní oznámení ( do konce týdne). b) Práce ( hledám průběžně, ptám se známých, chodím na ÚP). c) Podnájem ( sleduji vývěsky, ptám se známých, dám si inzerát).

d) Vztahy ( zavolám kamarádce a domluvím návštěvu).

Řešení problémů Nejčastější oblasti problémů u DN: Ohrožení agresorem : Setkání a agresorem. Vztahy: Důležité osoby na které se může nyní spolehnout. Finance: Zdroj příjmů. Sociální dávky. Stanovení výživného. Může ji někdo finančně vypomoci? Má dluhy? Splácí je? Zaměstnání: Uvažuje o změně zaměstnání? Zvýšení kvalifikace?

Děti: Svěření dítěte do péče. Bude nutno přehlásit děti do jiné školy/školky? Potřebují děti péči psychologa? Bude měnit pediatra? Hlídání dětí. Zájmy a koníčky: Mohla by se k některým vrátit?

Zdravotní stav: Bude nutno měnit praktického lékaře? Má nějaké zravotní problémy, které je nutko akutně řešit? Má dostatek léků?

Experiment: podání trestního oznámení

Experiment: Půjdu na policii podat trestní oznámení. Předpoklad: Vysmějí se mi, budou napadení zlehčovat a odmítnou mě. Možné problémy: Nenajdu odvahu vstoupit do budovy policie. Jak je postupně překonat: Podám trestní oznámení písemně. Připomenu si, že pokud by podal trestní oznámení soc. odbor, mohla bych být brána jako spoluviník.

Experiment: podání trestního oznámení

Výsledek: Přijali mne vlídně. Musela jsem sice chvíli čekat, ale pak se mi věnovali – vše zapsali a pošlou na policii do místa bydliště druha k přešetření.

Jak experiment podpořil testovanou myšlenku: Na 100% ji vyvrátil. Nikdo se mi nesmál, nezlehčoval. Byli vlídní, brali mé podání vážně. Lituji toho, že jsem to neudělala dřív.

Ukončení tearapie

•

Před ukončením terapie rozvolníme návštěvy, připravíme klientku na to, že i v budoucnu se dostaví zvýšená úzkost v reakci na spouštěč.

•

Klientka se připravuje na situace, které mohou v nejbližší době nastat.

Pomocné techniky u DN

Nácvik komunikačních dovedností, asertivita Relaxace Systematické sebeodměňování Plánování činnosti Tělesné cvičení Plánování času Příjemné aktivity Změna životního stylu

Závěr:

Důležitý je první krok – přestat se za nevhodné chování násilníka stydět, vystoupit z ulity a za pomoci odborníků ho pojmenovat a podniknout kroky, které by zabránily opakování násilí. Dlouhodobě jde o to vybudovat takový životní styl, který by přinášel více radosti umožnil vybudovat sebevědomější osobnost a kvalitnější vztahy.

Děkuji Vám za pozornost.

Mgr. Otto Zehnal [email protected]