001-184 Svatebni cesta_130x190 23.7.12 8:52 Stránka 5
KAPITOLA I
Rozhodnutí Ano? Ale proã právû teì a s touto Ïenou? K my‰lence oÏenit se dospûje kaÏd˘ muÏ jin˘mi cestami, zatím ne dosti osvûtlen˘mi. Krásná literatura vût‰inou tento úsek Ïivota pomíjí, protoÏe má od pfiirozenosti sklon vûnovat se situacím nûjak zvlá‰tním, vypjat˘m. S oblibou tedy zkoumá stavy poãáteãní zamilovanosti ãi stavy koneãn˘ch tragick˘ch rozchodÛ. ZáleÏitost pfiechodu ze skupenství svobodného do skupenství Ïenatého pokládá ze svého hlediska za neliterární zakonãení literární látky – lásky. V mém pfiípadû dozajista o lásku ‰lo. I kdyÏ i tady jsem byl zmítán obãasn˘mi pochybnostmi, zda má zamilovanost není jen taková vût‰í sympatie podobného druhu, jakou od let puberty cítím ke v‰em Ïenám, které mají ãerné vlasy, ãerné oãi a smûjí se m˘m vtipÛm. Co kdyÏ pfii své dosti pfiízemní, uváÏlivé povaze nejsem schopen kromû sympatie jiného vznûtu; takového, o jakém se doãítám v románech kritického realismu, nûãeho, 5
001-184 Svatebni cesta_130x190 23.7.12 8:52 Stránka 6
KAPIT OL A I
co lidi pfiinutí stfiídavû tonout v blaÏenosti, svíjet se Ïalem, plakat zoufalstvím a konãit svÛj Ïivot na psychiatrické klinice. Stejnû jsem podezfiíval mnoho lidí, Ïe toto v‰echno proÏívají pouze proto, Ïe o tom ãetli, a kdyby nebylo zmínûn˘ch románÛ, Ïe by fiada z nich vÛbec nikdy nepfii‰la na to, Ïe mohou láskou trpût. Mé pochybnosti je‰tû zvy‰ovalo vûdomí, Ïe svou hlubokou sympatii k ní jsem ochoten pokládat za nûco víc proto, Ïe jsem tak fiíkajíc v ãasové tísni. V dobû, o které mluvím, mnû bylo jiÏ dvaatfiicet let. A v statistické roãence, jeÏ kaÏdoroãnû kupuji (ãtenáfi v tom jistû uvidí dÛkaz mé uváÏlivosti), jsem obãas studoval tuto tabulku:
České kraje: Věk:
Do 18 18–19
Počet ženichů: 106
538
20–24
25–29
30–34
35–39 40–49 50 a více
43 195
16 891
6149
3270
3103
3019
Pokles ÏenichÛ ve vûku tfiiceti let na trapné minimum byl více neÏ v˘mluvn˘. Nejsem panikáfi, ale kdyÏ vás kromû toho pfiíbuzní a pfiátelé pfii kaÏdém setkání bouchají familiérnû do zad a fiíkají: tak co, kdy do toho pra‰tí‰, vybírá‰, vybírá‰, pozor, abys nepfiebral, tak pfii v‰í uváÏlivosti nakonec znervózníte. A já bych se uÏ uÏ definitivnû rozhodl, kdybych vÏdy vãas neobrátil list ve statistické roãence, kde stojí:
České kraje: Počet rozvodů Rok:
1937
1949
1950
1951
1955
Počet:
7268
10 625
11 312
10 262
12 221
6
1963
1968
12 809 14 703
1956
17 647
001-184 Svatebni cesta_130x190 23.7.12 8:52 Stránka 7
Rozhodnutí
Stoupají-li ãísla tímto tempem, má vÛbec smysl se Ïenit? Pfii své smÛle urãitû padnu do onoho ãísla rozvodÛ, o které se jejich poãet zvût‰í pfií‰tí rok. Ov‰em ãím pozdûji se oÏením, tím více stoupá pravdûpodobnost, Ïe se zase rozvedu. Ba zdá se, Ïe v roce 1995 se uÏ ani nestaãím oÏenit a budu rozveden. Naopak kdybych neváhal, tak mám pfiece jen jakousi nadûji. Pfiitom jsem se v roãence doãítal, Ïe nejãastûj‰í pfiíãinou rozvodu je malá znalost partnera. A tu jsem znovu a znovu pfiemítal, zda opravdu o ní vím dost a co vlastnû o ní vím. Zdálo se mnû nepopirateln˘m, Ïe je stfiední, spí‰e men‰í postavy, ãern˘ch vlasÛ, vesel˘ch oãí, inteligentní, s kulturními zálibami, divadlo i film vítány. Ano, uvûdomoval jsem si, vycházeje z tûchto znalostí, na‰el bych v kaÏdém vydání na‰ich novin alespoÀ dvû dal‰í úplnû stejné bytosti. SnaÏil jsem se tedy pfiijít na kloub tomu, co nemá nikdo jin˘, a zjistil jsem, Ïe má: 1) mírnû odstávající pravé ucho, z nûhoÏ je velmi ne‰Èastná, obviÀujíc svou matku, Ïe ji nechávala leÏet v koãárku s ohnut˘m uchem, aniÏ by je pfiilípla leukoplastí ke skalní kosti,
2) zvyk stát pfied zrcadlem, nadzvedávat ukazováãkem nos a zkoumat, zda by pfiece jenom nemûla podstoupit plastickou operaci, která by z jejího nosu udûlala nos Audrey Hepburnové,
3) upfiímn˘ zármutek nad tím, Ïe není útloboká, coÏ ve chvílích deprese vyjadfiovala slovy: mám boky jako Vûstonická venu‰e.
Dál mi nic nenapadalo. Kdybych postupoval touto metodou, do‰el bych k nezvratnému závûru, Ïe podstatou toho, co kromû ní nikdo jin˘ nemá, je pfiání mít nûco, co má nûkdo jin˘, aÈ uÏ 7
001-184 Svatebni cesta_130x190 23.7.12 8:52 Stránka 8
KAPIT OL A I
Audrey Hepburnová nebo jakákoli venu‰e kromû Vûstonické. A tu jsem na sebe dostával vztek, Ïe ani nedovedu vyjádfiit její historickou neopakovatelnost, aãkoliv ji tak dobfie cítím, dennû se o ní pfiesvûdãuji a jsem jí okouzlen. Chvílemi mû pak opût jímala pochybnost, zda se skuteãnû jedná o historickou neopakovatelnost, zda tu není u mne jak˘si blaÏen˘ stav, kter˘ se mÛÏe ukázat velmi o‰idn˘, neboÈ do bíl˘ch míst na mapû její povahy dosazuji libovolné hodnoty, jeÏ se mohou ukázat jen odrazem mého okouzlení a zmizí souãasnû s ním. Máme-li pochopit smysl jednotliv˘ch jevÛ, je tfieba proklestit se k jejich kofienÛm. âasto jsem si tedy promítal pfied sv˘m vnitfiním zrakem scénu prvního setkání s ní. Bezprostfiedním pÛvodcem na‰eho seznámení byl vlastnû mÛj diáfi, kniha to, která se stala postupem doby soupisem ztrát mé pamûti, aÏ se nakonec ztratila sama. Neblah˘ zvyk strkat si v kinû aktovku pod nohy vykonal své. Tento zvyk se ve tmû zfiejmû zasnoubil s podobn˘m zvykem mého nahodilého souseda. Ten se proto podobn˘m náhodnostem poji‰Èoval tím, Ïe do aktovky nedával nic kromû své ‰ály. TakÏe po del‰ím hledání aktovky s pomocí biletáfiÛ, svítících v osifielém sále pod lavice baterkami, musel jsem vzít zavdûk aktovkou ponûkud podobnou, s mûkkou sice, ale pfiece jen ‰álou. S aktovkou byl pryã i mÛj diáfi. Jistû by nebylo jen o tuto útlou kníÏeãku, leã údaje v ní obsaÏené byly zaãasté vykoupeny hodinov˘m telefonováním, nehledû na to, Ïe nûkteré termíny opatfiené vykfiiãníky, byv‰e promarnûny, hrozily se státi ostudou, popfiípadû dal‰ím hfiebíãkem do rakve mé pracovní povûsti. Byl jsem opravdu ne‰Èasten. Jedin˘ termín, kter˘ jsem si bezpeãnû vybavil, neboÈ byl poznamenán v diáfii vlevo 8
001-184 Svatebni cesta_130x190 23.7.12 8:52 Stránka 9
Rozhodnutí
dole tiskacím písmem, znûl: Akátky, pût hodin odpoledne? Vzpomnûl jsem si na nûj proto, Ïe jiÏ den pfiedtím, jsa je‰tû majitelem diáfie, jsem nad ním v rozpacích postál. Nevûdûl jsem, co má znamenat. V poslední dobû se mi to stávalo ãasto. Akátky, pût hodin? Co ten otazník na konci? Otazník v tomto svûtû sam˘ch vykfiiãníkÛ vzbuzuje v ãlovûku pfiedstavu spí‰e pfiíjemnou. Skr˘vá v sobû netu‰ené moÏnosti. Na druhé stranû se jím oznaãují vûci neurãité, ne úplnû dojednané, vûci s pochybnou vyhlídkou na uskuteãnûní. Kterou z tûchto dvou moÏností oznaãuje tento otazník? KdyÏ jsem tedy vystupoval v pût hodin u Akátek z tramvaje, byla má zvûdavost nabíledni. ·iroko daleko nikdo, jen jakási dívka tu stála a rozhlíÏela se, jako by i ona mûla v diáfii otazník podobnû pochybného druhu. Její otazník byl s m˘m zfiejmû ve spojitosti. Poãkal jsem je‰tû pár minut a bûhem nich jsem do‰el k nezvratnému závûru, Ïe jsem její tváfi je‰tû nikdy nevidûl. Jistû bych si ji zapamatoval, v celém jejím zjevu bylo totiÏ cosi zapamatovatelného. Její oãi, pokud na mne bûhem tûchto pûti minut jakoby náhodou utkvûly, pÛsobily dojem vûdoucnosti. Musel jsem k ní nakonec pfiistoupit. „Vy mû ãekáte?“ „Ano.“ „My jsme se tu mûli dnes v pût hodin sejít?“ „Ne tak docela.“ „Proã tu tedy vlastnû jsem?“ „To nevím.“ „A proã vy tu jste?“ „Abych vám pomohla.“ Okouzlilo mû, Ïe mi chce nûkdo pomoci. 9
001-184 Svatebni cesta_130x190 23.7.12 8:52 Stránka 10
KAPIT OL A I
„Chci vám fiíci, co vás v pfií‰tích dnech ãeká.“ „Aha, jste tedy bezpochyby moje sudiãka.“ „Ano.“ Ulevilo se mi. V podvûdomí jsem se obával, Ïe to bude spí‰e sekretáfika z fakulty, která mi nese korektury. Na sudiãku nevypadala ‰patnû. Oddal jsem se teda bezstarostné sudiãkovské konverzaci. „Abych se pfiiznal, vÏdy jsem si sudiãky pfiedstavoval se svíãkou.“ „Vበosud je pfiíli‰ bohat˘, svíce ho nepostihne.“ „Kromû toho sudiãky obyãejnû obcují s ãlovûkem v útlém dûtství v kolébce.“ „Nepfii‰la jsem s vámi obcovat. Pfii‰la jsem vás varovat.“ „Ale!“ „JestliÏe si v nejbliωím t˘dnu nenecháte vytrhnou zub, vytvofií se váãek a nevyhnete se resekci.“ Otevfiel jsem ústa. „A toho pitomce nezabíjejte. Víte, kterého myslím?“ Pootevfiel jsem ústa je‰tû více. Musela to b˘t sudiãka. Vedla mû k tomu Ïelezná úvaha. Jedinû ti nejbliωí z mého okolí vûdûli, Ïe si chci dát vytrhnout zub, leã ani oni nemohli tu‰it, Ïe mi hrozí váãek. A Ïe chci zabít svého fieditele, to jsem nesvûfiil nikomu –, jen…! Vtom mi blesklo hlavou fie‰ení ménû sudiãkovské. Ta dívka má mÛj diáfi. Pfii‰la si vlastnû sem pro svou aktovku a v mém diáfii vypátrala, Ïe se k ní mÛÏe dostat jedinû v pût hodin v Akátkách. Chytrá! „Ten diáfi mû chytil hned od první stránky,“ fiekla. „Je to nádherné ãtení. Jenom s tûmi kopinatci jsem si nevûdûla rady.“ 10
