Každodenní život na Svojanovsku v letech Lucie Graciasová

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav

Každodenní život na Svojanovsku v letech 1938 - 1945 Bakalářská diplomová práce

Lucie Graciasová

Vedoucí práce: Mgr. Jiří Němec, Ph.D.

Brno 2014

Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla všechnu použitou literaturu a prameny.

15. 5. 2014

……………………………… podpis

Poděkování Zde bych chtěla poděkovat Mgr. Jiřímu Němcovi, Ph.D. za vedení práce, cenné připomínky a rady. Dále bych chtěla poděkovat kronikářce městyse Svojanov paní Růženě Stejskalové za propůjčení archiválií. V neposlední řadě děkuji pamětníkům za poskytnutí cenných informací.

Obsah

1.

2.

Úvod...............................................................................................................................6 1.1.

Prameny..................................................................................................................7

1.2.

Literatura ................................................................................................................9

Charakteristika oblasti .................................................................................................11 2.1.

Základní geografické vymezení..............................................................................11

2.2.

Stručná historie Svojanova ....................................................................................12

2.3.

Počty a struktura obyvatel.....................................................................................14

3.

Nešťastná léta 1938-1939 ............................................................................................15

4.

Život ve stínu hákového kříže .......................................................................................18 4.1.

Hospodářství .........................................................................................................20

4.1.1 Zemědělství .......................................................................................................21 4.1.2 Řemeslo, obchod a služby .................................................................................23 4.1.3 Potravinová krize a povinné dodávky ................................................................25 4.2.

Školství ..................................................................................................................27

4.2.1 Obecné školy .....................................................................................................28 4.2.2 Měšťanská škola ................................................................................................31 4.3.

Společenský život ..................................................................................................32

4.3.1 Volný čas ...........................................................................................................32 4.3.2 Spolková činnost ...............................................................................................34 4.3.3 Společenské akce ..............................................................................................37 4.4.

Církevní život .........................................................................................................38

4.5.

Zdravotní péče ......................................................................................................39

4.6.

Četnická stanice ....................................................................................................41

4.7.

Důsledky války.......................................................................................................43

4.7.1 Nucená práce a koncentrační tábory .................................................................43 4.7.2 Odbojové organizace a partyzánské hnutí .........................................................45 5.

Konec války ..................................................................................................................47

6.

Závěr ............................................................................................................................48

7.

Seznam zkratek ............................................................................................................49

8.

Seznam pramenů a literatury .......................................................................................49

9.

8.1.

Prameny................................................................................................................49

8.2.

Literatura ..............................................................................................................51

Příloha ..........................................................................................................................53 9.1.

Vzpomínky pamětníků ...........................................................................................53

9.2.

Grafy .....................................................................................................................58

9.3.

Fotografie .............................................................................................................60

1. Úvod Tato bakalářská práce se snaží představit každodenní život na Svojanovsku v průběhu druhé světové války z pohledu obyčejných lidí, kterých se primárně válka nedotkla, ale které ovlivnily její důsledky. Pojem každodennost je velmi složité specifikovat. Hlavní její cíl představuje snaha popsat dějiny „zdola“ a „zevnitř“. Každodennost tvoří rutinní události a lidé nacházející se v ní. Není možno někoho z ní vyloučit. Každý jedinec má možnost svým individuálním prožitkem ovlivnit život druhých. Každodennost představuje vše, co nás obklopuje, a co se soustřeďuje na zkušenost a sociální praxi jednotlivce. 1 Každodenní život je tedy tvořen kulturou, zdravotní péčí, stravou, religiozitou, běžným hospodářským životem. S tímto konceptem každodennosti, uvedeném v knize Z dějin české každodennosti, se ztotožňujeme i my, a proto bude práce vedena v tomto duchu. Jako Svojanovsko v práci chápeme oblast tvořenou třemi obcemi a pěti osadami, které i přesto, že byly samostatné, měly část služeb společných a umístěných v jednom centru.2 Ke sloučení všech obcí, s malými územními změnami, došlo až v průběhu 70. let 20. století. K výběru tématu nás vedlo několik faktorů. Jedním z nich je osobní spjatost s oblastí a možnost vnímat změny, které dokumentují vzpomínky pamětníků. Další, neméně důležitý podnět, tvoří geografická poloha oblasti. V době první republiky se oblast nacházela ve vnitrozemí, nejbližší hranice byly vzdáleny přes 60 kilometrů. To se však změnilo s nástupem druhé republiky, kdy po německém záboru nakrátko procházela hranice obcí. Po krátkém čase se posunula o několik kilometrů za vesnici. 3 I přes své umístění a změny v politickém uspořádání se Svojanovsku podařilo udržet svůj ryze český a zemědělský charakter po celou dobu války. Téma jsme se rozhodli nevést chronologicky, ale uspořádat práci do menších tematicky uspořádaných kapitol, které pro dotvoření doby budou jistě účelnější. Pro lepší obraz

1

LENDEROVÁ, Milena – JIRÁNEK, Tomáš – MACKOVÁ, Marie: Z dějin české každodennosti. Život v 19. století. Praha 2009, s. 403. 2 Všechny tři obce měly společný farní úřad, poštovní a telegrafní úřad, četnickou stanici. 3 Stalo se tak 24. 11. 1938. Viz KONEČNÝ, Stanislav: Polička za mnichovské krize. Okupace města německou armádou ve dnech 10.10. - 24. 11. 1938. Litomyšl 2003, s. 157.

6

a viditelnější rozdíly začíná práce rokem 1938 a končí rokem 1945. Stěžejní složkou je život v protektorátu Čechy a Morava. Po úvodní části následuje kapitola věnovaná použitým pramenům a literatuře. V úvodní kapitole budou představeny a zhodnoceny nejdůležitější prameny použité v této práci. Poté následují kapitoly věnované Svojanovsku. Na začátek představíme celou oblast Svojanovska s jejími specifiky a stručnou historií. Na ni naváží základní události z konce první a počátku druhé republiky, které se bezpochyby nejvíce dotkly dané oblasti. Po základním nástinu toho, co předcházelo zkoumané době, se přesuneme do stěžejní části práce věnované protektorátu. Tato část je nejobsáhlejší a je věnována jednotlivým oblastem všedního života. Za tímto účelem jsme vybrali taková témata, jež poskytují ucelený pohled a v nichž jsou proměny každodenního života nejvíce patrné. Jedná se o témata týkající se hospodářství, vzdělání, kultury, zdravotnictví a kriminality. Nakonec přibližujeme události konce války a bezprostřední reakce na události dnů následujících. Práce je doplněna řadou dobových fotografií a grafů dotvářejících konečnou podobu všedního života na Svojanovsku.

1.1. Prameny Hlavní pramennou základnu práce tvoří kroniky vážící se ke Svojanovsku. Dochovalo se jich relativně velké množství, bohužel místy s neúplnými informacemi. Pro obecné údaje jsou nejstěžejnější pamětní knihy obce Předměstí a Svojanova, jež se dochovaly v opisech. Tyto kroniky nám utvoří základní rámec doby, v níž se celá situace odvíjela. Předkládají hlavně faktické informace, se snahou co nejmenšího subjektivního hodnocení prožitých událostí. Místy se jim to však úplně nepodařilo a objevují se zápisy prezentující vlastní názory pisatele. Uvedené názory a pohledy musíme podrobit kritickému pohledu, protože obecní kroniky jsou psány až s odstupem času v 70. letech 20. století na základě žádostí místních národních výborů. V 70. letech 20. století však již byl pohled na válečnou problematiku ovlivněn komunistickým režimem. Podobný, spíše informační, ráz mají kroniky školní, které i přesto, že byly psány v průběhu války, jsou použity pouze kvůli své faktické stránce. I když podávají cenné informace nejen o životě školním, ale i kulturním, neumožňují zjišťovat smýšlení lidí.

7

Naštěstí se dochovalo i několik kronik psaných tajně během války obyčejnými lidmi. Tento typ písemností není důležitý po své obsahové stránce, ale jako subjektivní pohled na vnímání doby. Jedná se o čtyři rodinné kroniky – Ladislava Bačovského, Josefa Gregora, Františka Nečase a Leopolda Michla. V nich je zachycen život na vesnici očima obyčejného člověka, který okupaci vnímá úplně jinak, než jak ji popisují obecní kroniky. Uvádějí se zde vlastní zkušenosti pisatelů s Němci, problémy v hospodářství, dopad omezování osobního života v důsledku války. Daný typ pramene je pro zkoumání každodenního života velmi důležitý, protože ukazuje subjektivní pohled člověka na dobu, kterou prožil. Oficiální kroniky, dopsány dodatečně po válce nebo psány pod kontrolou režimu, nemohou subjektivní reflexi poskytnout. Posledním typem kronik zde použitých představují kroniky místních organizací. Z těch se dochovaly pouze zápisy sborů dobrovolných hasičů zachycujících jejich činnost. Četnost zápisů se ale stále snižuje, až v roce 1943 končí úplně. Zápisy zaznamenávají finanční stránku sborů, kulturní život a požární činnost. V hasičských kronikách se mj. objevují i zmínky o zasedání zastupitelstva obce Svojanov. Jedná se o jediné zmínky o schůzích obecních zastupitelstev na Svojanovsku. V SOkA Svitavy a v SOA v Zámrsku se z doby okupace zachovalo pouze několik vyhlášek týkajících se židovské populace. Jakékoliv jiné materiály ze zápisů schůzí se bohužel nedochovaly. Všechny výše popsané prameny jsou umístěny v archivu městyse Svojanov na obecním úřadě nebo v soukromém archivu kronikářky městyse Svojanov. Mimo kroniky tvoří pramennou základnu práce materiály ze SOkA Blansko a SOkA Svitavy. Z nich jsme čerpali záznamy spojené se zdravotnictvím a odvodovými akcemi. Kromě nařízení vztahujících se k odvodu se dochovaly i přesné soupisy zvířat určených pro odvod společně se soupisy sedláků. Několik drobných zpráv ze Svojanova se dochovalo i v MZA v Brně ve fonografických záznamech četnické stanice. Uloženy jsou zde především záznamy z konce války spojené s partyzánskou činností. Kromě kronik a archiválii jsme pro spolkovou činnost použili i regionální časopisy. Především se jedná o Výroční zprávy náčelníka Sokolské župy Krále Jiřího, které jako jediné dokládají sokolský život na Svojanovsku. Další časopis představuje východočeská Jitřenka, v níž se objevují informace o kulturním životě v Poličce a blízkém okolí.

8

Poslední typem pramene je orální historie. Orální historii jsme se rozhodli využít proto, že umožňuje nový subjektivní pohled na dobu okupace a může podat významné svědectví o místech, do nichž ostatní prameny nedosahují. Celá setkání byla vedena formou interview, před nímž jsme se informovali o jeho správném vedení v knize Miroslava Vaňka Orální historie: metodické a „technické“ postupy. V této části velice vděčíme za spolupráci dvěma pamětníkům – PhDr. Jaroslavu Petrovi a Lubomíru Žilovi.

1.2. Literatura Literaturu k tématu můžeme rozdělit do několika skupin. Jednu část tvoří obecná literatura, která představuje dobu protektorátu jako celek. Do této skupiny patří publikace Pavla Maršálka Protektorát Čechy a Morava, Jana Borise Uhlíře Protektorát Čechy a Morava v obrazech a Druhá republika od Jana Gebharta a Jana Kuklíka.4 Všechny tři publikace zachycují obecné informace týkající se politické situace, hospodářství a obchodu. Rovněž představují velmi důležitý zdroj pro získání informací o situaci v letech 1938 až 1945. Po prostudování těchto publikací se můžeme začít věnovat další části literatury, která je již trochu specifičtější. Jedná se o knihy zachycující dobu protektorátu ve světle každodenní události. V tomto případě jde o publikaci Jana Gebharta a Jana Kuklíka Dramatické i všední dny protektorátu. Dále pak knihy od Járy Karla Všední život na Pardubicku v období nacistické okupace a druhé světové války a knihu Svobodný stát a okupace od Josefa Bartoše.5 Všechny tři knihy jsou pro námi zkoumanou problematiku velmi přínosné. Oblast východních Čech zastupuje Jára Karl a Moravu Josef Bartoš. Šíří svého záměru nejsou od Svojanovska tak vzdálené. Bude zajímavé zkoumat rozdíly v náhledu na každodenní život uvedené v těchto publikacích. Mimo jiné publikace od Josefa Bartoše nabízí srovnání se situací v první republice, což ji tvoří ještě přínosnější.

4

MARŠÁLEK, Pavel: Protektorát Čechy a Morava. Státoprávní a politické aspekty nacistického okupačního režimu v českých zemích 1939 – 1945. Praha 2002. UHLÍŘ, Jan Boris: Protektorát Čechy a Morava v obrazech. Praha 2008. GEBHART, Jan – KUKLÍK, Jan: Druhá republika 1938-1939. Svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním životě. Praha 2004. 5 GEBHART, Jan – KUKLÍK, Jan: Dramatické i všední dny protektorátu. Praha 1996. KARLA, Jára a kol: Všední život na Pardubicku v období nacistické okupace a druhé světové války (15. 3. 1939 – květen 1945). Pardubice 2012. BARTOŠ, Josef- TRAPL, Miloš: Svobodný stát a okupace. (Vlastivěda moravská. Dějiny Moravy 4). Brno 2004.

9

Dále můžeme literaturu rozdělit, stejně jako celou práci, na jednotlivá témata. Na tomto místě bychom především vyzdvihli publikace zaměřené na oblast Svojanovska a přelomový rok 1938. Při úvodím představení oblasti nám kromě knihy od Ivana Matějky a Václava Petříčka Svojanovské letopisy6 poslouží i knihy věnující se historii města Poličky, jako například Polička: věnné město českých královen od Stanislava Konečného a Jindřicha Růžičky nebo Dějiny Trpína a okolí od Josefa Krušiny7 zachycující převážně hospodářskou situaci na konci první světové války a ve 20. letech 20. století. Tyto knihy přibližují život ve Svojanově a jeho okolí před vznikem protektorátu a umožňuji tak pohled na dobu první a druhé republiky. Rovněž zde vycházely zajímavé knihy zaměřené na konkrétní témata. Jedná se o publikace spojené s pomnichovskou situací a následným záborem českého území. Chronologický popis zmíněných událostí nacházíme v díle Stanislava Konečného Polička za Mnichovské krize, v článku ze sborníku Pomezí Čech a Moravy, Polička v roce 1938 od Lady Poulové nebo v díle Poličsko v letech 1938 a 1939 od stejné autorky.8 Mezi další hodně vyzdvihovaná témata patří odbojové organizace a partyzánská hnutí. O odboji vznikla řada publikací. Většina však pochází ze 70. a 80. letech 20. století, tudíž se při analýze informací musíme oprostit od ideologické roviny. Takovými publikacemi jsou Partyzánské hnutí na Svitavsku od Jaroslava Glosera, Žijeme jejich odkazem od Petra Kopečného a Vladimíra Poláka a v neposlední řadě sborník prací Okres Svitavy a protifašistický odboj.9 Ostatní použité publikace zachycují konkrétní témata v celoprotektorátním měřítku. S jejich pomocí pak doplňujeme informace získané z dobových kronik a archiválií. Do této kategorie spadá kniha od Jiřího Doležala Česká kultura za protektorátu, kde je pro nás nejzajímavější část ta, jež se věnuje školství. Dále pak kniha od Jiřího Štěpánka Přídělové doklady z období

6

Jedná se o publikaci, jejíž stěžejní část tvoří opisy místních kronik v čele s kronikou Josefa Gregora. Celý název této kroniky je, Pamětní Spis o Hradě Svojanově St. Svojanově a okolí léta páně 1937. 7 MATĚJKA, Ivan – PETŘÍČEK, Václav: Svojanovské letopisy. Praha 2007. KONEČNÝ, Stanislav- Růžička, Jindřich: Polička. Věnné město českých královen. Litomyšl 2010. KRUŠINA, Josef: Dějiny Trpína a okolí. Praha 1948. 8 KONEČNÝ, Stanislav: Polička za mnichovské krize. Okupace města německou armádou ve dnech 10. října- 24. listopadu 1938. Litomyšl 2003. SKŘIVÁNEK, Milan: Pomezí Čech a Moravy. Sborník prací ze společenských a přírodních věd pro okres Svitavy. Sv. 1. Litomyšl 1997. POULOVÁ, Lada: Poličsko v letech 1938 a 1939. Ročníková práce. Filozoficko-přírodovědecká fakulta Slezská univerzita. Opava 1996. 9 GLOSER, Jaroslav ml.: Partyzánské hnutí na Svitavsku. Svitavy 1975. KOPEČNÝ, Petr- POLÁK, Vladimír: Žijeme jejich odkazem. Protifašistický odboj na Blanensku a Boskovicku. Blansko 1985. Okres Svitavy a protifašistický odboj. Sborník materiálů. Svitavy 1985.

10

tzv. Protektorátu,10 kde je popsán celý princip přídělových systému doplněný ukázkami přidělovaných dokladů.

2. Charakteristika oblasti 2.1. Základní geografické vymezení

Svojanov leží na pomezí Čech a Moravy, na okraji Českomoravské vrchoviny, zhruba 20 km jihovýchodně od Poličky. Poličský region se skládá z 21 obcí. Jeho celková rozloha je 280 km² s 20 000 obyvateli. 11 Na severu sousedí s Litomyšlskem, na východě se Svitavskem a na jihu s okresy Blansko a Žďár nad Sázavou. Obec Svojanov leží v nejvýchodnější části regionu. Většina obce Svojanov se nachází v údolí tvořeném přírodním parkem a řekou Křetínkou. Přírodní park Údolí Křetínky má řadu specifik, mezi nejzajímavější patří výskyt českých granátů a rostlinných endemitů. Svojanov je oblastí hustě zalesněnou s převládající zemědělskou výrobou a tradiční dřevovýrobou. Obec se rozkládá v nadmořské výšce 460 m n. m. Nejvyšším bodem je kopec „Pupek“ za hradem Svojanovem s výškou 615 m n. m.12 Dnešní Svojanov tvoří obec Svojanov a dalších šest osad – Starý Svojanov, Korýtka, Předměstí, Dolní Lhota, Studenec a Hutě. Počet trvale žijících obyvatel se stále snižuje. V porovnání s posledním sčítáním uskutečněným před druhou světovou válkou je 5krát nižší. V současné době žije ve Svojanově okolo 360 obyvatel. Podle posledního sčítání lidu v roce 1930 žilo ve všech třech obcích okolo 1770 lidí. 13 Během protektorátu Čechy a Morava nebyl Svojanov jednou obcí, ale třemi samostatnými obcemi, které se sloučily až v roce 1976.14 K velkým změnám docházelo i v okresní správě.

10

DOLEŽAL, Jiří: Česká kultura za protektorátu. Školství, písemnictví, kinematografie. Praha 1996. ŠTĚPEK, Jiří: Přídělové doklady z období tzv. Protektorátu. Praha 2010. 11 MRKOS, Zdeněk: Čítanka vlastivědy Poličska. 2012, s. 3. 12 PALLA, Karel: Průvodce po Svojanovsku. Svojanov 1936, Úvod. 13 Statistický lexikon obcí v zemi České: úřední seznam míst podle zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 266 Sb. Zák. a nař. Země česká, sv. I. Praha 1934, s. 270. 14 RUŽKOVÁ, Jiřina – ŠKRABAL, Josef: Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005, sv. 2. Praha 2006, s. 428, 494.

11

Až do roku 1940 spadaly všechny tři obce pod okresní úřad v Poličce. 15 Do konce války pak patřily pod okresní úřad v Boskovicích. Po obnovení poličského okresu, v září 1945, se Svojanov navrátil pod jeho správu a po jeho opětovném zrušení v roce 1960 k novému okresu Svitavy. 16

2.2. Stručná historie Svojanova Počátky obce jsou spojeny s výstavbou hradu Svojanov v polovině 13. století. Většina pramenů uvádí za zakladatele hradu Přemysla Otakara II., jenž nechal po vystavění města Poličky vybudovat i hrad Svojanov. 17 S tím jak se měnili páni na hradě, rozvíjeli se i vesnice pod hradem. Po Starém Svojanově vznikl Svojanov a další vesnice vzdalující se čím dál tím dále od hradu. Celá staletí Svojanovsko odolávalo nájezdům bojovníků, kteří tudy táhli během 30leté války, prusko-rakouské války a při mnoha jiných drancujících akcích. Svojanovsko bylo několikrát vydrancováno a několikrát vyhořelo. I přesto se historické památky, barokní a gotický kostel ze 14. století a kaple zasvěcená sv. Marii z Magdaly, zachovaly, stejně jako život, který ze zdejší oblasti nevymizel ani během těchto krutých staletích. Začátek 20. století nezačal nijak pozitivně s dobrým výhledem do budoucna. Brzy vypukla první světová válka, do které narukovalo mnoho místních mužů, a tak se celková zodpovědnost o hospodaření přenesla na zbylé obyvatele obcí, převážně na ženy. S probíhající válkou postupně rukovaly mladší a mladší ročníky až v posledním roce války byl předvolán ročník 1900.18 Po skončení války se situace na venkově postupně zlepšovala. Šlo to ale obtížně, neboť na vesnicích chyběli muži padlí ve válce a díky nuceným odvodům nastal nedostatek surovin, jež se navíc vyznačovaly přemrštěnými cenami. 19 Po celkovém uklidnění situace a ustanovením nové vlády se život začal pomalu vracet do starých kolejí. Bohužel nebylo moc práce, a tak začala rapidně vzrůstat nezaměstnanost. Nezaměstnanost se podařilo zbrzdit výstavbou dvou textilních továren ve Svojanově, které

15

Okresní úřad Polička byl zrušen 15. října 1940 a jeho obce byly přiděleny k sousednímu okresu Boskovice. Viz Archiv městyse Svojanov: Kronika městské školy Svojanov (1940-1954), s. 10. 16 Dostupné na: http://www.soupispamatek.com/okres_policka/foto/policka/policka_historie.htm. Staženo 14. 2.2014. 17 ZAHRADNÍK, Pavel: Svojanov. Hrad. Dějiny objektu. Praha 2008, s. 2. 18 KRUŠINA, Josef: Dějiny Trpína a okolí. Praha 1948, s. 228. 19 Například cena vepřového masa za 1 kg vzrostla z 1,90 K v roce 1913 na 46K na konci války. Cena za 1 q brambor se zvýšila z 6 K na 120 K. Viz KRUŠINA, Josef: Dějiny Trpína a okolí. Praha 1948, s. 228.

12

byly schopny pojmout až 300 dělníků.20 Bohužel textilní průmysl nepomohl zaměstnanosti na Svojanovsku na dlouho. Hospodářská krize v 30. letech 20. století silně zasáhla i textilní průmysl a tím se začala textilní výroba omezovat. Opět nastal rapidní růst nezaměstnanosti. Ten se na počátku 30let pohyboval až kolem 60 % všech dělníků na Svojanovsku. 21 Ke zlepšení situace došlo až v roce 1936, kdy lidé začali jezdit stavět opevnění a kasárny do Orlických hor ke Králíkům. 22 I přesto, že budování opevnění znamenalo blížící se válku, lidé pracovali s radostí. Byli vděční za jakýkoliv příjem. Není se tedy čemu divit, že vznik protektorátu nebyl vnímán až tak negativně, jak bychom si dnes mohli myslet. Lidem se sice nelíbilo, že jsou české země zařazeny pod správu Německa, na druhou stranu jim ale byla nabídnuta práce, jíž se od republiky nedočkali. 23 Během existence první republiky se volby do obecního zastupitelstva konaly pětkrát. Ve všech třech obcích se vždy umístila Čsl. strana sociálně demokratická, která zde měla velmi silné mandáty po celou dobu republiky. Dále se umísťovaly Čsl. strana lidová, Čsl. strana národních socialistů a Sdružení domkařů, živnostníků, malorolníků a dělníků.24 I v posledních volbách v roce 1938 si prvenství udržela Čsl. strana sociálně demokratická, která získala 28,4% hlasů. 25 S prohlubující krizí se začala pozvolna rozvíjet i fašistická ideologie na Poličsku. V roce 1935 se dokonce fašistická schůze konala ve Starém Svojanově pod vedením Rudolfa Gajdy a za přítomnosti 150 lidí. 26 I přes cílenou propagandu nezískaly nacistické a fašistické strany na Svojanovsku ani v Poličce a českých vesnicích na poličsku jakékoliv zastoupení. 27 Volný čas se vrátil do stejných kolejí jako před válkou. Chodívalo se na pravidelné procházky po historických a přírodních památkách. Hasiči a tělovýchovná jednota Sokol pořádali svá pravidelná veřejná cvičení spojená s večerní zábavou. Ve velkém se pořádaly plesy, dožínky, masopustní průvody. V zimě se scházeli navečer lidé a vyprávěli si příběhy a historky. V létě se chodívalo na pouť ke kapli zasvěcené sv. Marii z Magdaly a do Svojanova na pouť

20

Archiv městyse Svojanov: Historie domovních čísel. Karton Svojanov. Popisná čísla 67, 86. Archiv kronikářky městyse Svojanov: Opis pamětní knihy obce Starý Svojanov, s. 13. 22 MATĚJKA, Ivan – PETŘÍČEK, Václav: Svojanovské letopisy. Praha 2007, s. 273. 23 Viz příloha. Vzpomínky Lubomíra Žily. 24 Archiv městyse Svojanov: Pamětní kniha obce městyse Svojanova psána od r. 1918, s. 27. 25 NAVRÁTIL, Roman: Politický okres Polička v roce 1938 – zmařené sny a naděje. Pedagogická fakulta, Vysoká škola pedagogická v Hradci Králové. Polička 2000, s. 107. 26 Archiv kronikářky městyse Svojanov: Opis pamětní knihy obce Starý Svojanov, s. 15. 27 POULOVÁ, Lada: Poličsko v letech 1938 a 1939. Ročníková práce. Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Slezská univerzita. Opava 1996, s. 19. 21

13

sv. Petra a Pavla. Při oslavách 28. října se pořádaly lampionové průvody s hudbou a divadelními představeními. 28

2.3. Počty a struktura obyvatel Záznamy o počtu a složení obyvatel se nám dochovaly z posledního sčítání obyvatel v roce 1930. Poté již další sčítání do vzniku protektorátu neproběhlo, a tak budeme vycházet právě ze záznamů zpracovaných při tomto sčítání. Svojanov obklopovaly vesnice náležející k politickým okresům Polička, Moravská Třebová a Boskovice. V poličském okresu, ke kterému náležel i Svojanov, převládala československá národnost k německé v porovnání 74:25. 29 Vesnic s převládající německou národností bylo jenom osm. Nejbližšími z nich Německá Bělá se 70 % německé národnosti byla vzdálena 8 km od Svojanova a vesnice Stašov s 90 % německé národnosti vzdálená 11 km od Svojanova.30 Boskovický okres sousedící s obcí Předměstí, měl ještě silnější zastoupení československé národnosti, téměř 99 %. Německá národnost zde měla skoro stejné zastoupení jako židovská.31 S okresem Moravská Třebová místní obce přímo nesousedily. Přesto nebyl vzdálen natolik, aby nemohl ovlivňovat život místních lidí. Nejblíže Svojanovsku ležely obce spadající pod soudní okres Svitavy, ve kterém tvořila německá národnost 89 % většinu. Nejbližšími vesnicemi s větším zastoupením německého obyvatelstva byly Moravská Chrastová a Brněnec, kde podíl české a německé národnosti byl téměř totožný. Čím bližší umístění vesnic k městu Svitavy a celé Hřebečské oblasti, tím více podíl německé národnosti vzrůstal. V celém Moravskotřebovském politickém okrese nebyla situace jiná. K německé národnosti se zde hlásilo celých 68 % osob.32 Také proto došlo k začlenění tohoto okresu mezi odstoupená území tzv. Sudet. Tento zábor se zdál vzhledem k národnostnímu hledisku 28

Archiv městyse Svojanov: Pamětní kniha obce městyse Svojanova psána od r. 1918, s. 47. Statistický lexikon obcí v zemi České: úřední seznam míst podle zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 266 Sb. Zák. a nař. Země česká, sv. I. Praha 1934, s. XXII. 30 Tamtéž, s. 270. 31 Statistický lexikon obcí v zemi České: úřední seznam míst podle zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 266 Sb. Zák. a nař. Země moravskoslezská, sv. II. Praha 1935, s. XVII. 32 Tamtéž, s. XIX. 29

14

oprávněný. To se však nedalo říct o záboru, který přišel 10. října 1938 s obsazením V. pásma. Do tohoto záboru byla začleněna část poličského okresu i s části Starého Svojanova. Naštěstí brzy došlo k vyjednávání a Starý Svojanov byl společně s dalšími vesnicemi (Rohoznou, Korouhví, Vítějevsem) 4. listopadu 1938 vyklizen. 33 Na samotném Svojanovsku žilo 1 774 obyvatel, z toho 99,5 % obyvatel se hlásilo k národnosti československé. Podle náboženského vyznání byly obce rovněž homogenní. Celých 92 % občanů se hlásilo k římsko-katolickému vyznání. Výskyt ostatních náboženských vyznání se pohyboval pod 5 %. Izraelskou víru uvedl pouhý jeden občan Svojanova. 34 Obdobná situace vládla v celém okresu Polička, kde se k římsko-katolickému vyznání hlásilo celých 86 % obyvatel, k evangelickému 11 % a k izraelskému pouze 0,3 % obyvatel. 35 Náboženská situace v okolních okresech byla téměř totožná s poličským okresem. Výjimku představoval pouze soudní okres Boskovice, kde se k izraelské víře přihlásilo 1,5 % lidí. 36 Jedná se o jedinou oblast z těchto tří okresů, kde se podíl izraelské víry dostal nad 1 %.

3. Nešťastná léta 1938-1939 Vztahy mezi Čechy a Němci nebyly ideální už během první republiky. První spory o území s německou menšinou proběhly hned na konci první světové války. Další následovaly po hospodářské krizi v 30. letech. Tyto spory vyústily při nástupu NSDAP k moci v čele s Adolfem Hitlerem. Tehdy začala svoji aktivitu stupňovat i Němci na českém území. Vytvořením vlastní strany SdP v čele s Konrádem Henleinem významně přispěli k situaci roku 1938. Všechny výše zmíněné nepříjemnosti byly vnímány a s napětím sledovány i na Svojanovsku. Proti Němcům se snažila bojovat celá země. Vydávala se nařízení a manifestovalo

33

Obsazena byla pouze větší část Starého Svojanova a demarkační čára vedla přes hrad Svojanov. Viz KONEČNÝ, Stanislav: Polička za mnichovské krize. Okupace města německou armádou ve dnech 10. října- 24. listopadu 1938. Litomyšl 2003, s. 157. 34 Statistický lexikon obcí v zemi České: úřední seznam míst podle zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 266 Sb. Zák. a nař. Země česká, sv. I. Praha 1934, s. 270. 35 Tamtéž, s. XXII. 36 Statistický lexikon obcí v zemi České: úřední seznam míst podle zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 266 Sb. Zák. a nař. Země moravskoslezská, sv. II. Praha 1935, s. XX.

15

se na obranu republiky. 37 Po anšlusu Rakouska a vyhlášení Karlovarských požadavků 24. dubna 1938 proběhla v květnu částečná mobilizace. Na předválečné léto a své německé spolužáky vzpomíná ve své kronice i pan Nečas. Sice v ní zmiňuje, jak Němci chtěli rozbít republiku, ale na druhou stranu projevuje lítost nad osudem svých německých spolužáků, kteří se svojí činností na rozbití Československa podíleli. „U našich německých spolužáků jsem nechápavě pozoroval na co si kreslí hákové kříže a píší nápisy NSDAP a podobné nápisy. To sudetští Němci zvýšili svoji politickou činnost, tajně se scházeli a s Henleinem kuli pikle proti republice. Moji spolužáci byli potom za to od Hitlera odměněni tím, že museli do války…Nedovedu si to, ani představit, když tak mladí umírali někde v cizí zemi, za strašných podmínek.“38 Během neklidných jarních dní probíhaly na Svojanovsku volby do obecního zastupitelstva. Podle záznamů se však obešly bez násilností a protistátních projevů. Na Svojanovsku zvítězila Čsl. strana sociální demokracie následovaná Čsl. strana národních socialistů a Čsl. stranou živnostenskou.39 Obdobná situace nastala i v Poličce, kde zvítězila Čsl. strana lidová, následovaná Čsl. stranou národních socialistů a jako třetí se umístila Čsl. strana sociální demokracie. 40 Významného umístění docílila SdP pouze v německých vesnicích na Poličsku. Volby byly na mnoha místech doprovázeny demonstracemi a letáky s protirepublikovou tematikou. Vše vyvrcholilo na podzim 1938 v zákazu veškerého shromaždování a k rozpuštění SdP v poličském okresu.41 Po předložení požadavků Německa v Godesbergu 23. září 1938 byla zahájena mobilizace, které se účastnili i obyvatelé zdejších obcí. „Uteklo několik napjatých dnů a přišlo 24. září. To byla úplná mobilizace… U mnoha záložníků panovala bojovná nálada odcházeli odhodlaně i když věděli, že válka je neodvratná.“42 Mobilizace však neměla žádný hlubší význam, neboť již 30. září 1938 se v Mnichově podepsala dohoda o obsazení pohraničního území. I přes nepříznivou situaci si nikdo nepřipouštěl, že by mnichovské rozhodnutí nějak

37

Manifestace českých antifašistů proběhla 21. března a následně 1. května projevy Čechů a demokratických Němců ve Svitavách na podporu první republiky a proti fašismu. Viz GRUNTOVÁ, Jitka: Rok 1938 na Svitavsku a Moravskotřebovsku. In: Mnichov 1938. III, Praha 1988, s. 216. 38 Archiv kronikářky městyse Svojanov: Tradice. Rodinná kronika Františka Nečase ze Starého Svojanova č. p. 45., s. 21. 39 NAVRÁTIL, Roman: Politický okres Polička v roce 1938 – zmařené sny a naděje. Pedagogická fakulta, Vysoká škola pedagogická v Hradci Králové. Polička 2000, s. 107. 40 POULOVÁ, Lada: Polička v roce 1938. Pomezí Čech a Moravy. Sv. 1. Sborník prací ze společenských a přírodních věd pro okres Svitavy. Litomyšl 1997, s. 153. 41 Tamtéž, s. 144-145. 42 Archiv kronikářky městyse Svojanov: Opis kroniky Ladislava Bačovského, s. 31.

16

hlouběji ovlivnilo život zdejší, ryze české, oblasti. 43 První pásmo začalo být obsazováno již 1. října 1938. Obsazení posledního, V. pásma, se dokončilo 10. října. O vzniku V. pásma se rozhodlo až dodatečně 5. října v Berlíně s tím, že zábor se stal téměř totožný s Godesberskými požadavky. 44 Hlavním důvodem záboru V. pásma bylo co největší ochromení zbylého českého území. Zábor se dotkl části Starého Svojanova, kde demarkační čára přetínala silnici nad kostelem. Tímto uspořádáním zůstala menší část obce v Československu a větší část se stala říšskou. Po nečekaném záboru 10. října byli umístěni na hranici ve Starém Svojanově tři muži z praporu SOS Vysoké Mýto ze stavu četnictva. Vypomáhali jim místní četníci. Na německé straně střežili novou hranici ordneři. Demarkační čára vedla od Poličky přes hrad Svojanov, Starý Svojanov směrem na Bohuňov. 45 Jak fungovala stráž na hranicích ve Starém Svojanově, zachytil pan Nečas. Z jeho svědectví vyplývá, že nálada ve vesnici byla velmi uvolněná a přítomnost českých vojáků kladně hodnocena. „Jeden držel stráž před stavením, dva byli na stráži někde v Kujálech v lese a ostatní buď hráli karty nebo byli v hospodě…Někdy jsem jim také zahráli, zpívalo se a já se divil, co děvčat a paniček, až kdoví odkud, se pořád okolo našich najednou objevovalo.“46 Obce však se záborem nesouhlasily a účastnily se vedených jednání o uvolnění českých obcí. 21. listopadu 1938 se stanovila definitivní hranice mezi ČSR a Německem. 47 Konečné osvobození přišlo 24. listopadu 1938, kdy byla celá obec sjednocena pod Československou republiku. Hranice státu se posunula až za Vítějeves nad Bělou a zde se udržela až do 9. května 1945.48 Po těchto nelehkých dnech se situace postupně uklidňovala a začínal běžný život druhé republiky. Ne vše se však vrátilo do zaběhnutých kolejí. Díky záboru přišla řada svojanovských občanů o práci v továrně v České Dlouhé a v Brněnci, které po záboru zůstaly v Sudetech. 49 Další velká změna proběhla ve školství, v jehož rámci došlo v prosinci 1938 k přesunutí české měšťanské školy ze zabrané Březové do Svojanova. 50 Bohužel to nebyl konec změn, které měly české země postihnout. Všechny tyto problémy směřovaly

43

KONEČNÝ, Stanislav: Polička za mnichovské krize. Okupace města německou armádou ve dnech 10. října - 24. listopadu 1938. Litomyšl 2003, s. 85. 44 KONEČNÝ, Stanislav: Polička za mnichovské krize. Okupace města německou armádou ve dnech 10. října - 24. listopadu 1938. Litomyšl 2003, s. 81. 45 Archiv kronikářky městyse Svojanov: Opis kroniky Ladislava Bačovského, s. 34. 46 Archiv kronikářky městyse Svojanov: Tradice. Rodinná kronika Františka Nečase ze Starého Svojanova č. p. 45., s. 23. 47 Tamtéž, s. 153. 48 Archiv kronikářky městyse Svojanov: Opis kroniky Ladislava Bačovského, s. 34. 49 Tamtéž, s. 35. 50 Archiv městyse Svojanov: Pamětní kniha obce městyse Svojanov psána od r. 1918, s. 65.

17

k rozbití Československa, k němuž došlo 14. března 1939 po odtržení Slovenska. O den později byl vyhlášen protektorát Čechy a Morava. Tímto aktem končí neslavná a nedlouhá doba druhé republiky.

4. Život ve stínu hákového kříže Situace na území Čech a Moravy se měnila velice rychle. Obsazování započalo již v brzkých ranních hodinách 15. března a během dne bylo celé české území zabráno Němci. Informace o obsazení se bleskově šířila celou zemí a mezi lidmi vzbuzovala nejistotu a strach. „Všude ten den se vyprávělo o té události. Člověk ještě neví jak se ty proměny urovnají… kdo ví! Myslím že z toho všeho bude válka.“51 Následujícího dne došlo k potvrzení nového stavu výnosem vůdce a říšského kancléře o protektorátu Čechy a Morava. Tento výnos se stal základem státoprávního statutu okupovaných zemí. Tak vznikl protektorát Čechy a Morava,52 pod jehož záštitou prožívali lidé jednu z nejtěžších etap svého života. Následné přepadení Polska na podzim 1939 a vyhlášení války atmosféru v protektorátu nijak neuklidnilo. Naopak se mezi lidmi objevovala naděje na možné změny v mezinárodních politických vztazích, které by vedly k brzké porážce Německa. 53 Bohužel tyto naděje naplněny nebyly a situace v protektorátu se spíše zhoršovala. Začalo docházet k regulacím v průmyslu a v zemědělství. Po chaosu a nedostatku zboží v obchodech vstoupila v platnost vyhláška o zavedení potravinových lístků a o dva měsíce později se na lístky začal vydávat i textil a obuv. Následkem toho se začal rozvíjet černý trh. 54 K největším změnám došlo s nástupem nového zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, jenž provedl správní reformu a veškeré autonomní orgány podstoupil Němcům a kolaborantům.55 Za jeho úřadování docházelo k největšímu odhalování odbojových organizací a zatýkání členů z těchto organizací. Tehdy také došlo k odhalení menší odbojové

51

Archiv kronikářky městyse Svojanov: Pamětní Spis o Hradě Svojanově. St. Svojanově a okolí léta páně 1937. I. díl, s. 267. 52 Svojí podobou představoval protektorát spíše vazalský stát, k jehož zřízení došlo na základě jednostranné žádosti Německa. Postupně ztratil i svoji státní povahu, která měla být následně označována pouze jako „protektorátní“. Viz MARŠÁLEK, Pavel: Protektorát Čechy a Morava. Praha 2002 s. 26. 53 GEBHART, Jan – KUKLÍK, Jan: Dramatické i všední dny protektorátu. Praha 1996, s. 67. 54 UHLÍŘ, Jan Boris: Protektorát Čechy a Morava v obrazech. Praha 2008, s. 535. 55 MARŠÁLEK, Pavel: Protektorát Čechy a Morava. Praha 2002, s. 68.

18

organizace působící na Svojanovsku.56 Další vlna teroru přišla po úspěšném atentátu na Reinharda Heydricha 27. května 1942. Celý veřejný život byl znacifikován, teror probíhal nepřetržitě a systematicky. 57 Lidé museli podepisovat fotky věcí zanechaných na místě atentátu s tím, že jim nejsou povědomé. Podepisovat se musely i děti nad 10 let.58 Stále se vyhrožovalo zabitím každého 10 obyvatele, pokud se atentátníci nenajdou.59 Atentátníci nakonec byli odhaleni a teror se již nezhoršoval. Po těchto akcích na krátko ustála hlavní odbojová činnost, která se opět naplno rozvinula až v roce 1944 s výskytem prvních partyzánských jednotek na Moravě.60 S ustupující německou armádou a přibližující se východní frontou začala u lidí vzrůstat obava a strach z blížící se fronty. K samotnému osvobození a zániku protektorátu došlo 5. května 1945. Po kapitulaci Německa 8. května skončila nejhrůznější válka v Evropě. K osvobození Svojanova došlo 10. května 1945 Rudou armádou.61 Těžkosti daného období, zachycují i zápisy z místních kronik. „Nejlepší bylo nic neslyšet a moc nemluvit.“62 Tento postol byl ten nejlepší, který mohl protektorátní občan učinit. Ztotožnit se s tichou masou a zbytečně na sebe neupozorňovat. Takto to vycítili i místní lidé, kteří svoje zápisy začali směřovat od roku 1942 k líčení počasí a k popisu hospodářských úkonů.63 I přes veškeré útrapy působil život v protektorátu navenek normálně. To byl však jenom vnější dojem. Češi se museli smířit s tím, že už nejsou pány ve své vlastní zemi a mají svoji protektorátní příslušnost, která není rovnocenná s německou. „Cizí okupace mění každý detail…života – nejen života veřejného, ale i každodenního, soukromého. … Celá atmosféra je jaksi nezdravá a každý detail normálního života se stává abnormálním…“64 Němci se snažili všemožně utiskovat a snižovat národní cítění Čechů. Zakazovali překládat některé německé názvy, zpívat národní písně a provádět některé sporty. Svoji propagaci šířili prostřednictvím kin, novin a letáků.65 I přes jejich veškeré snahy se jim však národní 56

PETR, Jaroslav: Činnost ilegální organizace KSČ v Poličce. Okres Svitavy a protifašistický odboj. Svitavy 1985, s. 48-49. 57 MARŠÁLEK, Pavel: Protektorát Čechy a Morava. Praha 2002, s. 145. 58 Archiv kronikářky městyse Svojanov: Kronika obce Kněževes, s. 72. 59 Archiv městyse Svojanov: Opis pamětní knihy obce Předměstí, s. 18. 60 KOPEČNÝ, Petr- POLÁK, Vladimír: Žijeme jejich odkazem. Protifašistický odboj na Blanensku a Boskovicku. Blansko 1985, s. 64. 61 Archiv městyse Svojanov: Kronika obecné školy Svojanov (1940- 1953), s. 74. 62 Archiv kronikářky městyse Svojanov: Pamětní Spis o Hradě Svojanově St. Svojanově a okolí léta páně 1937, I. díl, s. 280. 63 Tamtéž, s. 276. 64 MARŠÁLEK, Pavel: Protektorát Čechy a Morava. Praha 2002, s. 155. 65 Tamtéž, s. 158-159.

19

sebevědomí Čechů nepodařilo zlomit. To dokazuje i dobový příspěvek umístěny v knize Dramatické i všední dny protektorátu od Jana Gebharta a Jana Kuklíka. „Mělo být pro nás asi trestem a znakem méněcennosti, že se tak krásné výrazy jako reichsprotektor, Protektorat Böhmen und Mähren atd. nesmějí překládat. Jsme však za to skutečně vděčni, čím cizejší toto všechno zůstane, tím lépe. I pro dnešek, i pro budoucnost.“66 Češi ignorovali propagandistický tisk, německý týdeník promítaný před filmy a vše co se jim snažili Němci podstrčit. Naopak se šířily popěvky, narážky a ilegální tiskoviny stavící se proti Němcům. 67 Změna v řízení státu se Svojanovska dotkla i po správní stránce. Roku 1940 byl vládním nařízením č. 389/40 zrušen okres Polička. Severní část okresu s městem Polička se připojila k Litomyšli, jižní část k politickému okresu v Boskovicích. K Boskovicím bylo přiděleno 12 obcí náležejících od této doby k zemi Moravské, Oberlandratu v Brně a okresnímu soudu a bernímu úřadu v Kunštátu. Proti tomuto nařízení podalo město Polička a Svojanov petici k českým a německým úřadům a říšskému protektorovi. Bohužel na petici nebyl brán zřetel a poličský okres po více jak 90. letech zanikl.68 Změna okresu ani příslušnost k zemi Moravské se nijak významně neodrazila ani na životě místních lidí. Vzdálenost do nového okresního města zůstala stejná jako do starého. Dopravní obslužnost do nového okresu byla zajištěna, stejně jako zdravotní péče. 69

4.1.Hospodářství Již dlouho před vypuknutím druhé světové války mělo Německo připraveno válečné řízené hospodářství, které neváhalo nastolit ve všech podrobených územích. U nás bylo válečné hospodářství nastoleno během necelého roku v podobě, v jaké fungovalo v Německu a postupně docházelo k jeho vylepšování. Celý nový systém obsahoval jak staré, tak i nové

66

GEBHART, Jan – KUKLÍK Jan: Dramatické i všední dny protektorátu. Praha 1996, s. 13. Mezi lidmi se šířil humor protinacisticky zaměřený. Tak například místo protektorát říkávali, „protentokrát“. Tímto pojmem se snažili vyjádřit, že se pouze jedná o jednu epizodu v našich dějinách, která nemůže mít dlouhého trvání. Viz. GEBHART, Jan – KUKLÍK Jan: Dramatické i všední dny protektorátu. Praha 1996, s. 12-13. Mezi místními obyvateli se říkávalo, že poslouchají rádio „z „Kroměříže“, což znamená „kromě z Říše“ Viz. Archiv městyse Svojanov: Opis pamětní knihy obce Předměstí, s. 18. 68 K okresu Boskovice byly přiděleny tyto obce: Nedvězí, Bystré, Hamry, Hartmanice, Hlásnice, Trpín, Rohozná, Svojanov, Starý Svojanov, Vítějeves, Předměstí a Chrastavec. Viz Archiv městyse Svojanov: Kronika městské školy Svojanov (1940-1954), s. 10. 69 Viz příloha. Vzpomínky Lubomíra Žily. 67

20

instituce s rozsáhlými pravomocemi. Pro větší efektivnost však byly zaváděny různé povinné evidence pracovních sil, zvířat, plodin a dalších věcí, které se dosud neprováděly. 70 První ránou pro zemědělství se stala situace po Mnichovu, kdy díky zábrannému území byla ochromena doprava. Dále došlo ke ztrátě významných podniků a pozemků v pohraničí. Hned po vzniku protektorátu byli do převážně židovských hospodářských podniků dosazování tzv. nucení správci, jejichž povinností se stal dohled nad podniky a majetkem. Ze svých statků byli pod různými záminkami vyháněni Židé i Češi a nahrazováni Němci. 71 Nic takového se však na Svojanovsku nedělo. Dochované materiály neuvádí sedláka, který by přišel o svůj majetek, nebo mu byl udělen nucený správce. Důvodem, proč tomu tak bylo, je fakt, že Svojanovsko nebylo nijak významným hospodářským a průmyslovým centrem. Žili zde převážně malí zemědělci, drobní obchodníci a z průmyslu se zde nacházely pouze dvě textilní firmy. 72 Na německá nařízení nejvíce doplácely menší podniky, řemeslné živnosti, obchody a služby. Nejvíce těchto podniků se zavíralo díky přídělovým systémům, a poté v roce 1943 při tzv. totální mobilizaci. 73 Úřady se během války snažily zajistit dostatek pracovních sil v zemědělství. Zvýšit zemědělskou výrobu se však nepodařilo. Díky válce se celkový objem zemědělské výroby zmenšoval, docházelo ke snižování zasetých ploch a tím i menším sklizním. Snižováním zemědělské výroby dávali zároveň zemědělci najevo nechuť vůči okupantům. Společně sabotovali dodávky, snažili se bojovat proti nuceným výkupům, prodávali svoje výrobky známým, nebo na černém trhu, jen aby se nedostaly k Němcům. 74

4.1.1 Zemědělství

Zemědělství bylo a je důležitou součástí místního regionu. I během protektorátu se zde většina lidí živila převážně zemědělstvím, drobným řemeslnictvím a textilní výrobou. Textilní výroba zaměstnávala dělníky převážně ze Starého Svojanova, obchody a řemesla byla typická 70

GEBHART, Jan – ŠEDIVÝ, Ivan (eds.): Česká společnost za velkých válek 20. století. Pokus o komparaci. Praha 2003, s. 48-49. 71 BERANOVÁ, Magdaléna – KUBAČÁK, Antonín: Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě. Praha 2010, s. 370-371. 72 Archiv městyse Svojanov: Historie domovních čísel. Karton Svojanov. Popisné číslo 67, 86. 73 BARTOŠ, Josef – TRAPL, Miloš: Svobodný stát a okupace. (Vlastivěda Moravská. Dějiny Moravy 4). Brno 2004, s. 215. 74 BERANOVÁ, Magdaléna – KUBAČÁK, Antonín: Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě. Praha 2010, s. 372.

21

pro Svojanov a zemědělství pro Předměstí.75 Výkon řemesla či práce v továrně však nebránila lidem vlastnit alespoň malé políčko a chovat zvířata. Naopak válečná situace a všudypřítomný nedostatek přispíval k zakládání chovů a snaze vypěstovat si alespoň něco málo na přilepšení k hubeným přídělům. Díky tomu se v kronikách velká pozornost věnovala počasí, s nímž je zemědělská výroba úzce spjata. Nejpřesněji jsou teploty a počasí popsány v kronice obce Předměstí, kde jsou v závislosti na počasí uvedeny i průběhy jednotlivých zemědělských úkonů a úroda za jednotlivé roky. Nejvíce se zde pěstovaly brambory, řepa a obilí. Chovala se převážně drobná drůbež, králíci, hovězí a vepřový dobytek.76 Lidé byli živeni ze své úrody, jež jim po odvodech zbyla a díky přídělovým lístkům. S prodlužující se válkou se zvyšovaly potřeby Německa na zajištění potřebných surovin, a tak se zpřísňovala nařízení a zaváděla nová. Nejvíce se místních zemědělců dotkla nařízení stavící se proti rozvoji černého trhu. Mezi ně například patřilo zablokování odstředivek, máselnic a domácích šrotoven. 77 Dále pak byly uzavírány některé mlýny a do zbylých se muselo jezdit v konvojích s přesně stanovenými dávkami k semletí. Měsíčně bylo určeno 13 kg mouky na osobu. Na Svojanovsku se mlelo ve třech mlýnech – v Hutích u Lidmilů, na Předměstí u Jedličků a u Dvořáků.78 Další těžkosti způsobovaly stanovené osevy půdy, které předem určovaly, jaké plodiny musí být zasety. 79 Kromě diktování toho, kolik čeho může být zaseto a ponecháno, byly stanoveny soupisy zvířectva a povinné odvody, jenž musely být striktně dodržovány. Díky těmto soupisům víme, že drůbež zde vlastnilo 344 obyvatel a roční přírůstek mláďat se pohyboval kolem 921 kusů.80 U soupisu hovězího dobytka se dochovaly záznamy pouze pro Starý Svojanov, kde na 56 chovatelů připadá 190 kusů hovězího dobytka. Při celkovém počtu 114 usedlostí se obyvatelé takřka každého druhého domu zabývali chovatelskou činnosti. Celkový počet koní v obci byl 21. Koně vlastnili větší hospodáři, kteří obdělávali minimálně 7 ha orné půdy a měli alespoň šest kusů hovězího dobytka. Více než pět kusů hovězího dobytka vlastnilo 75

Archiv městyse Svojanov: Kronika různá 1740-1998. Modrá archivní kniha- Obec Svojanov, Starý Svojanov, Předměstí, zápis z roku 1990. 76 Viz příloha. Vzpomínky Lubomíra Žily. 77 Archiv kronikářky městyse Svojanov: Opis kroniky Leopolda Michla z Bystrého, s. 35. 78 Archiv městyse Svojanov: Opis pamětní knihy obce Předměstí, s. 14. 79 V roce 1940 bylo stanoveno, že určité množství půdy musí být zaseto chlebovinou (žitem, ječmenem nebo pšenicí), bramborami a olejninami (len, mák, hořčice). Viz. Archiv kronikářky městyse Svojanov: Pamětní kniha obce. Městečko Olešnice založena roku 1859, s. 76. 80 Záznamy se dochovaly pouze z 3. 6. 1943. Viz. SOkA Blansko: fond Věci zásobovací a hospodářské, karton č. 755, fol. 4.

22

pouze 15 sedláků.81 Ostatní obyvatelé byli převážně malí zemědělci většinou s jedním kusem dobytka. Sedláci byly podle kronik pravidelně kontrolovány četníky a německými vojáky, kteří zjišťovali, jestli jsou dodávky dodržovány a zda nějaký sedlák nemá něco přes počet. Kontrolovaly se jak zápisy v zemědělských knížkách, tak i celé usedlosti. Kontroly probíhaly vždy podobně, to je patrné ze záznamů obecních kronik. „…začínají v naší obci chodit prohlídky…jsou to většinou protektorátní četníci, chovají se slušně,… na závěr se dobře najedli a odchází.“82 Tento záznam o tom, jak přesně to fungovalo, doplňuje kronika obce Svojanov, „Starosta obce se snaží zabránit domovním prohlídkám pohoštěním… jídlem, lihovinami, kuřivem, což se většinou dařilo.“83 Jak se blížila fronta a s ní konec války, sedláci se zdráhali plnit dodávky a radši přiznávali menší množství vyrobených surovin, než doopravdy měli. Přebytek si zakopávali do země nebo zasypávali do sklepů, aby své zásoby při přechodu fronty zachránili. 84 Během války se rovněž projevoval nedostatek elektřiny, který se v zemědělství řešil například tím, že jeden den mohla mlátit obilí jedna polovina zemědělců a druhý den druhá. 85 Proud byl stále více omezován, až jej mohly používat jenom podniky důležité pro válku a od 17. dubna 1945 proud přestal jít úplně. 86

4.1.2 Řemeslo, obchod a služby

Mimo zemědělství místní lidé pracovali v podnicích nacházejících se v katastru obce. Jednalo se o dvě textilní firmy fungující i během války. Větší z nich, firma Bratři Burešové – ruční a mechanická tkalcovna, zaměstnávala kolem 80 dělníků a mimo Svojanov měla výrobnu, až do roku 1941, v Jugoslávii. Hlavní výrobu tvořily košilové látky, damaškové, ložní a povlakové kanafasy. Během války však firmě nebyla přidělována příze hlavně pro její nedůležitost ve válečném průmyslu, a tak postupně omezovala svoji výrobu až do dubna 1945, kdy byla postavena díky nedostatku proudu mimo provoz.87 Druhou textilní továrnu

81 82 83 84 85 86 87

Záznamy z 1. 10. 1941. Viz SOkA Svitavy: fond Archiv obce Svojanov 1535- 1945, f. 157, fasc. 1. Archiv městyse Svojanov: Opis pamětní knihy obce Předměstí, s. 17. Archiv městyse Svojanov: Pamětní kniha obce městyse Svojanova psána od r. 1918, s. 63. MATĚJKA, Ivan – PETŘÍČEK, Václav: Svojanovské letopisy. Praha 2007, s. 300. Archiv kronikářky městyse Svojanov: Kronika obce Kněževes, s. 74-76. Archiv kronikářky městyse Svojanov: Pamětní kniha obce. Městečko Olešnice založena roku 1859, s. 92. Archiv městyse Svojanov: Historie domovních čísel. Karton Svojanov. Popisné číslo 67.

23

postavila firma Báder z Moravské Chrastové. Vlastnil ji Josef Helán, jenž svoji výrobu zaměřil na hedvábí a zaměstnávala až 60 dělníků.88 Ostatní obyvatelé, kteří nepracovali v zemědělství nebo v továrnách, měli svoje malé živnosti. Nejvíce drobných řemeslníků bylo z řad obuvníků, truhlářů, zedníků a tkalců. Vyučených obuvníků bylo jedenáct, truhlářů osm, zedníků a tkalců šest.89 Nacházelo se zde i několik obchodů se smíšeným zbožím, řeznictví, pekařství, cukrárny a dokonce prodejna tabáku. Většinou se jednalo o malé rodinné podniky zaměstnávající několik pomocníků. Velká část těchto obchodů se nacházela ve Svojanově. Konkrétně zde fungovaly tři obchody se smíšeným zbožím, tři pekárny, dvě řeznictví, dvě prodejny textilu, jedna cukrárna a benzínové čerpadlo před smíšeným zbožím pana Beneše.90 Ve Starém Svojanově byl pouze jeden obchod spojený s řeznictvím a dvě pekárny. 91 Na Předměstí se nacházel pouze jeden malý obchod se smíšeným zbožím pana Svojanovského.92 Ve zbylých osadách se žádné obchody nenacházely, a tak se muselo na nákupy jezdit do Svojanova, Starého Svojanova nebo na Předměstí. Všechny obchody se po celou dobu existence protektorátu neudržely. Smíšený obchod Marie Němcové byl z rozkazu úřadů zastaven, skončilo také pekařství pana Jedličky, díky jeho předčasné smrti v roce 1943. Obchody v protektorátu postihovaly převážně změny spojené s probíhající válkou. Prodávání na přídělové lístky a nahrazování některých komodit.93 Mimo obchody se ve Svojanově nacházelo i zdravotní středisko, četnická stanice, poštovní úřad, noclehárna Klubu českých turistů a několik pohostinských zařízení. Nejvíce jich opět bylo ve Svojanově, kde nechybělo ubytování ve dvou hostincích a penzion Palla fungující od roku 1937.94 Další hostince se nacházely ve Starém Svojanově, v Dolní Lhotě a v Hutích.95 Tyto však nezajišťovaly možnost ubytování. 88

Tamtéž, popisné číslo 86. SOkA Svitavy: fond Archiv obce Svojanov 1535- 1945, f. 157, Kn 9. 90 Ve Svojanově smíšené zboží vlastnil Ladislav Beneš v č. p. 19, Marie Kubínová v č. p. 27, Marie Němcová v č. p. 68. Pekárny vlastnil František Truhlář v č. p. 12, Bedřich Jedlička v č. p. 22 a František Báča v č. p. 98. Řeznictví Josef Palla v č. p. 9, Emil Stejskal v č. p. 41. Cukrárnu vlastnili manželé Moravcovi v č. p. 53, prodejna textilu v č. p. 100 a v č. p. 19. Viz Archiv městyse Svojanov: Historie Domovních čísel. Karton Svojanov. Popisná čísla 19, 27,68, 12, 22, 98, 9, 41, 53, 100. 91 Ve Starém Svojanově obchod a řeznictví vlastnila Anna Gregorová v č. p. 79. Pekařství Josef Petříček v č. p. 10 a Jan Stejskal v č. p. 34. Viz Archív městyse Svojanov: Historie Domovních čísel. Karton Starý Svojanov. Popisná čísla 79, 10, 34. 92 Archiv městyse Svojanov: Historie Domovních čísel. Karton Předměstí. Popisné číslo 6. 93 V roce 1942 zmizela z obchodů káva a čaj. Káva byla nahrazena meltou a čaje Himčou. Do tabáku se přimíchávaly čajové náhražky. S prodlužující se válkou se množství nahrazovaných surovin zvyšovalo. Viz Archiv kronikářky městyse Svojanov: Kronika obce Kněževes, s. 72. 94 Archiv městyse Svojanov: Kronika obecné školy Svojanov (1940- 1953), s. 43. 95 Archiv městyse Svojanov: Opis pamětní knihy obce Předměstí, s. 2. 89

24

4.1.3 Potravinová krize a povinné dodávky

Nedostatek potravin se začal projevovat hned po vzniku protektorátu, kdy lidé začali vykupovat obchody a dělat si zásoby. Situace se postupně stávala neúnosnou, a proto došlo k zavedení řízeného hospodářství s přídělovými lístky na jednotlivé potraviny na podzim 1939.96 Potravinové lístky se rozdělovaly do několika kategorií - podle věku a těžkosti práce se odvíjelo i množství přídělů. Nejdříve se potravinové lístky zavedly na základní potraviny. Mezi základní potraviny patřil chléb, maso, tuky, mléko a cukr. Ostatní komodity jako brambory, drůbež, ryby, zvěřina byly stále volně k prodeji.

97

Lístky na potraviny se přidělovaly na místních obecních úřadech podle domovních seznamů. Každý občan však nemusel dostat všechny lístky. Pokud byl sám výrobcem některé suroviny, na níž byl stanoven příděl, lístek nedostal a vyprodukovaný nadbytek musel ještě odevzdat. Podle záznamů se místním lidem lístky na potraviny poprvé vydávaly 1. října 1939 ve Svojanově98 a 5. října 1939 na Předměstí99. Dodatečně pak dostávali lístky na obuv a oděv.100 S přibývajícím nedostatkem přibývalo i potravin na přídělový systém. Vrchol přídělů nastal na podzim 1940. Tehdy se přidělovaly všechny důležité potraviny. 101 Lístky byly následně zaváděny i na dříví a uhlí. V zimě roku 1942 měla rodiny nárok na 10 q uhlí a 50 kg dřeva, se kterým musela vyjít. 102 Příděly se rok od roku snižovaly, což vedlo k zvyšování nemocnosti, úrazovosti a ke snižování pracovních výkonů. 103 Kromě potravinových lístků se museli plnit i přísné dodávky. Výše dodávek se stanovovala podle výměru zapsaného v zemědělských knížkách a podle soupisů zvířat. Za takto dodávané suroviny byly vypláceny nízké ceny, jež povětšinou nepokryly ani prvotní investice, natož pak dopravu dané suroviny na místo určení. 104

96

GEBHART, Jan – KUKLÍK Jan: Dramatické i všední dny protektorátu. Praha 1996, s. 84-85. ŠTĚPEK, Jiří: Přídělové doklady z období tzv. Protektorátu. Praha 2010, s. 25. 98 Archiv městyse Svojanov: Pamětní kniha obce městyse Svojanova psána od r. 1918, s. 63. 99 Archiv městyse Svojanov: Opis pamětní knihy obce Předměstí, s. 14. 100 Archiv městyse Svojanov: Pamětní kniha obce městyse Svojanova psána od r. 1918, s. 63. 101 Archiv kronikářky městyse Svojanov: Kronika obce Kněževes, s. 69. 102 Tamtéž, s. 72. 103 Snižování potravin je patrné na přídělech masa na hlavu na měsíc. V roce 1939 to bylo 3,06 kg; v roce 1940 2,62 kg; v roce 1941 2,33 kg; v roce 1942 2,08 kg; v roce 1943 2,01 kg a v roce 1944 1,68 kg. Viz JAKUBEC, Ivan a kol.: Hospodářský vývoj českých zemí v období 1848-1992. Praha 2008, s. 189. 104 Příkladem je zápis pana Leopolda Michla, který uvádí, že v létě 1943 malé sele stálo 1000 korun a za odvedeného 100 kg vepře, dostal také 1000 korun. Viz. Archiv kronikářky městyse Svojanov: Opis kroniky Leopolda Michla z Bystrého, s. 39. 97

25

Odvody započaly již na samotném začátku války a týkaly se většiny surovin. Ze Svojanovska se mléko nejdříve vozilo do mlékárny v Poličce, později po zrušení okresu Polička do mlékárny v Olešnici. Dodávky vepřového a hovězího se vozily do Letovic později do Olešnice k Čapkům. 105 Díky zrušení okresu Polička se stala Olešnice centrem pro vesnice ležící v jižní části bývalého poličského okresu, a tak veškeré dodávky byly směřovány sem. Fungovala zde sběrna vajíček, mléka, sádla, ovoce, dřeva a dalších surovin. 106 Maso se ze Svojanovska vozilo do Letovic pravděpodobně až do října 1941, kdy byla okresním úřadem v Boskovicích zřízena rozdělovna pro dobytek v Olešnici, kam se vozil dobytek každé úterý.107 Vše kromě samozásobitelských dávek se muselo odevzdat. U mléka samozásobitelská dávka činila ½ l na osobu a s postupující válkou se snížila na ¼ l za den. U žita a pšenice to bylo 13 kg na osobu a měsíc, 2 kg ovsa na koně a 0,5 kg ječmene na vepře na den. Ještě si mohli zemědělci ponechat určité množství obilí a brambor na sadbu, ale i zde bylo striktně předepsáno množství.108 Odvodům se nevyhnuly ani domácí zabíjačky. Z vepře do 100 kg se muselo odvést 3 kg sádla, z vepře nad 100 kg 4 kg sádla. Dodávala se i vajíčka a to 60 kusů vajec na jednu slepici za rok.109 Mimo suroviny se odváděla i zvířata, seno, sláma a na konci války i dřevo, které se používalo jako palivo do nákladních aut a na stavění překážek. 110 Oproti městům měli velkou výhodu lidé žijící na vesnicích, jejichž příděly byly obohacovány vlastní výrobou. I přesto, že chodily časté kontroly, plnily se přísné dodávky, vedly se hospodářské knížky a za neplnění hrozily přísné tresty, dokázali si chovatelé a pěstitelé něco vyšetřit. Chovala se zvířata přes počet, přiznávala se nižší úroda. Při odvodech se nahrazovaly velké kusy malými, prodávalo se na černo. 111 Při domovních prohlídkách se pak vše co bylo přes počet, muselo skrýt, neboť hrozily přísné tresty. „Měli jsme přes počet prasátko a dali jej do bedny do sklepa, tam řvalo, přes počet jsme měli ovci, tak berana

105

Archiv městyse Svojanov: Opis pamětní knihy obce Předměstí, s. 17. Archiv kronikářky městyse Svojanov: Pamětní kniha obce. Městečko Olešnice založena roku 1859, s. 75. 107 Tamtéž, s. 79-80. 108 Tamtéž, s. 75. 109 Tamtéž, s. 72-73. 110 Podle nařízení z února 1945 se muselo z 1 ha lesa dodat 1 kubík dřeva. Viz. Archiv městyse Svojanov: Opis pamětní knihy obce Předměstí, s. 18. 111 Archiv kronikářky městyse Svojanov: Tradice. Rodinná kronika Františka Nečase ze Starého Svojanova č. p. 45, s. 26. 106

26

svázali a dali jej na zahradu pod plot.“112 Že tato vzpomínka není ničím výjimečným, dokazuje i statistika, podle které se podíl zatajených potravin pohyboval kolem 20 až 40 %.113 Naštěstí mezi místními obyvateli nebyli udavači a většina místních zemědělců se chovala slušně. Stejně tak místní mlynáři a řezníci, kteří za výrobky prodávané na černo nepožadovali přemrštěné ceny. 114 Kromě stanovených dodávek se mezi obyvateli prováděly sbírky různých materiálů. Dochovaly se informace o sbírce pro německý červený kříž a pro německé vojáky na frontě v lednu 1942. Oba dva sběry se dočkaly velmi dobrého hodnocení. 115

4.2.Školství České školy byly poprvé přímo ohroženy na podzim 1938 po okupaci pohraničí. S odstoupeným územím došlo k rušení a poněmčování českých škol. Z nařízení byly vyjmuty pouze obecné školy. Některé školy se podařilo přemístit do nezabraného území a zachovat tak výuku v češtině. To byl případ měšťanské školy z Březové nad Svitavou, která se přemístila do Svojanova.116 Celý školský život byl stejně jako ostatní oblasti života podřizován německých nařízením a válečné situaci. Podle výnosu z 5. srpna 1940 musely být všechny nápisy na školních budovách i ve třídách v německém jazyce a až poté v českém. Toto nařízení se týkalo všech veřejných budov, obchodů a firem. Musely být zapečetěny staré kroniky a od školního roku 1940/1941 se musely začít psát nové.117 Zapečeťování se týkalo i nevhodných knih, učebnic a obrazů. Jak bylo toto nařízení vnímáno mezi dětmi, ukazuje vzpomínka pana Nečase. „První co jsme ve škole museli udělat byla úprava učebnic podle německého nařízení… Dostali jsem nové pěkné učebnice a měli bylo líto hned je takhle dodělat. Proto jsme někteří

112

Vzpomínka Leopolda Michla na kontrolu, která přišla 5. 12. 1944. Viz Archiv kronikářky městyse Svojanov: Opis kroniky Leopolda Michla z Bystrého, s. 40. 113 GEBHART, Jan – KUKLÍK, Jan: Dramatické i všední dny protektorátu. Praha 1996, s. 239. 114 Archiv městyse Svojanov: Opis pamětní knihy obce Předměstí, s. 17. 115 Archiv městyse Svojanov: Kronika obecné školy Svojanov (1940- 1953), s. 23. 116 Archiv městyse Svojanov: Kronika městské školy (1938-1940), s. 6. 117 Archiv městyse Svojanov: Kronika městské školy Svojanov (1940-1954), s. 4.

27

jenom nežádoucí texty přeškrtali. Když to zjistil učitel, hrozně nás seřval, že se nenechá sebrat gestapem... museli jsme učebnice úplně zpotvořit.“118 Ve školství proběhlo hned několik reorganizací. Nejdříve došlo k úpravě rozložení obecných a měšťanských škol v roce 1941. Poté se přistoupilo ke zrušení místních a újezdních školních rad s přesunutím pravomocí na starosty obcí. 119 Kromě délky a rozvržení výuky došlo i ke změně klasifikace. Pětistupňový známkovací systém se změnil na šestistupňový, bylo omezeno množství výborných známek na třídu a počty vyznamenání. 120 Tato nařízení přispívala k devalvaci české vzdělanosti a přizpůsobovaly české školství německým požadavkům.

4.2.1 Obecné školy

Na Svojanovsku se nacházely tři obecné školy a jedna expozitura. Obecné školy byly ve Svojanově, Starém Svojanově a Dolní Lhotě a pro výuku měly uzpůsobeny dvě třídy. Expozitura s jednou třídou a jedním učitelem se nacházela v Jobové Lhotě. Tyto školy byly navštěvovány místními dětmi s maximem 60 dětí na školu. Na obecné škole v Dolní Lhotě byl ředitelem Josef Jelínek a mimo něj zde působila jedna učitelka. 121 Ve Starém Svojanově byl řídícím učitelem František Vojta, který zde vyučoval s dalšími učiteli. 122 Většina učitelů působila na více místních obecných školách. Školy se potýkaly s problémem nedostatečných prostor pro výuku. S největšími problémy se potýkala obecná škola ve Svojanově, která měla pro vyučování uzpůsobeny pouze dvě třídy. O ty se musela navíc dělit s přemístěnou měšťanskou školou z Březové nad Svitavou. Měšťanské škole byla poskytnuta jedna třída na dopolední vyučování, a tak probíhalo vyučování v obecné škole dopoledne střídavě a až na odpoledne byla zavedena pravidelná výuka. 123 V jedné třídě se vyučovalo pro 1. až 3. ročník, ve druhé třídě pro 4. a 5. ročník. Takto zůstaly rozděleny třídy až do reorganizace školství v roce 1941. Tehdy se měšťanské školy staly výběrovými, se čtyřmi ročníky navazujícími na 4. ročník obecné školy, s možností přijmout jenom 35 % nejlepších žáků, první rok 40 % nejlepších. Po tomto 118

Archiv kronikářky městyse Svojanov: Tradice. Rodinná kronika Františka Nečase ze Starého Svojanova č. p. 45, s. 21. 119 DOLEŽAL, Jiří: Česká kultura za protektorátu. Školství, písemnictví, kinematografie. Praha 1996, s. 73-74. 120 MORKES, František: Československé školy v letech 2. světové války. Praha 2005, s. 14. 121 Archiv městyse Svojanov: Opis Pamětní knihy obce Předměstí, s. 13. 122 SOkA Svitavy: Školní kronika Starý Svojanov, KR 85, s. 216. 123 Archiv městyse Svojanov: Kronika obecné školy Svojanov (1940- 1953), s. 5.

28

zásahu bylo z původních 14 žáků hlásících se ze zdejší obecné školy přijato pouhých pět. Zbylé děti pokračovaly na obecné škole, která se díky reorganizaci školství stala osmiletou. První třída zůstala pouze pro děti z 1. až 3. ročníku. Druhá byla od 4. do 8. ročníku.124 Problém s nedostatkem prostoru pro vyučování se vyřešil v listopadu 1942, kdy se povedlo zřídit v budově „Panského domu“ dvě místnosti, do nichž byl přemístěn 1. a 2. ročník měšťanské školy. Obecná škola tak mohla začít vyučovat po čtyřech letech pravidelně. 125 Pozměněny byly i učitelské osnovy. Učebnice dosud používané byly zakázány a mohly se používat jenom časopisy určeny státem. V 1. ročníku se používal časopis Poupata, v 2. a 3. ročníků Cvičebnice jazyka německého a Jazyk vyučovací. Od 5. ročníku Wir lernen Deutsch. Po zavedení němčiny v 1. a 2. ročníků ve školním roce 1941/1942 začal vycházet časopis Wir unterrichten Deutsch.126 Ostatní předměty a ročníky zůstaly bez náhrady. Mimo učebnice bylo zakázáno vyučovat i některé předměty. Prvním zakázaným předmětem se stala občanská nauka, která byla nahrazena od 3. ročníku německým jazykem. V prosinci 1941 došlo k zastavení výuky dějepisu, literatury a církevních dějin. Úprav nezůstala ušetřena ani výuka zeměpisu. Od ledna 1942 se navyšovaly hodiny německého jazyka, které byly nejvyšší pro 3. až 5. ročník, a to 7 hodin týdně.127 Na školách se mimo základní předměty jako byla němčina, počty, psaní a cvičení řeči, vyučovaly i chlapecké a dívčí ruční práce s naukou o domácím hospodářství. 128 Stav učitelů se po celou existenci protektorátu nezměnil. Ředitelem svojanovské školy byl Josef Satrapa, který vedl vyučování v první třídě. Druhou třídu vedl Josef Jedlička. Ostatní učitelé, kteří zde učili, patřili k jiným školám. Pouze zde vedli některé hodiny, nebo se jednalo o laiky vedoucí převážně praktické předměty a náboženství. 129 Změny postihly i učitele, kteří se pravidelně museli účastnit různých kurzů a přeškolovacích akcí. Kurzy se týkaly německého jazyka, tělovýchovy a později dějepisu. Kurz německého jazyka probíhal ve Svojanově a účastnili se ho učitelé národních škol pod vedením ředitele a učitelů měšťanské školy. Mimo účast na kurzu měli učitelé povinnost skládat zkoušky z německého jazyka a v době prázdnin pomáhat na úřadě, nebo na žňových pracích. 130 Do škol chodily časté inspekce, podle záznamů přišla alespoň jedna každý rok. Záznamy uvádí, že inspektoři byli vždy spokojeni s prací a zařízením škol. 124 125 126 127 128 129 130

Archiv městyse Svojanov: Kronika obecné školy Svojanov (1940- 1953), s. 19. Archiv městyse Svojanov: Kronika městské školy Svojanov (1940-1954), s. 53. Archiv městyse Svojanov: Kronika obecné školy Svojanov (1940- 1953), s. 25, 39. Tamtéž, s. 22-23. Viz příloha. Předměty jsou doloženy na základě vysvědčení Marie Graciasové. Archiv městyse Svojanov: Kronika obecné školy Svojanov (1940- 1953), s. 19. Tamtéž, s. 31.

29

Školní život se odvíjel v mnoha aspektech jinak než doposud. S probíhající válkou a velkým nedostatkem byla snižována výuka ve školách a prodlužovány prázdniny. Důvodem se staly přísné zákazy vytápění tříd a veřejných budov, ve snaze ušetřit palivo, nebo výskyt nemocí mezi dětmi. Některé roky dokonce končily zimní prázdniny až v březnu a v posledním roce války začala škola až 4. dubna, a trvala jenom tři týdny. 131 Aby výuka nebyla úplně zanedbávána, chodívaly si děti jednou týdně pro domácí úkoly. 132 V případě nemocí došlo k uzavření školy pouze dvakrát a ne déle než 14 dní. 133 Prázdniny jak letní tak jarní zůstaly, zrušeny byly pouze některá volna a došlo k zavedení nových. Zrušilo se slavení svátků spojených se samostatným Československem. Naproti tomu vznikaly nové svátky – 15. března vznik protektorátu Čechy a Morava nebo 20. dubna narozeniny Adolfa Hitlera. V tyto dny se ve školách předčítaly projevy zaslané ministerstvem školství a vyvěšovaly říšské a protektorátní vlajky. Jakékoliv jiné projevy k těmto oslavám se nikdy nekonaly a učitelé stejně jako děti se zdrželi jakéhokoliv komentování. Všechny záznamy o těchto dnech po různé roky jsou stejně stručné a bez náznaku emocí. „…byl vysílán rozhlasem slavnostní pořad. Po skončení prázdno. Na škole vztyčeny vlajky.“134 Válka se školou povinných děti nedotkla jenom ve výuce. Byly povinni účastnit se sběrů různých surovin určených pro místní stravovací zařízení, pro vojáky na frontu, na vitaminové akce, pro různé organizace nebo pro dělníky do říše. Žáci měli povinnost sbírat různé druhy odpadových hmot, léčivých rostlin, plodů a klasů obilí. O takto sesbíraných surovinách si vedla škola záznamy, a tak víme, že děti byly schopny sesbírat za rok až 493 kg odpadů.135 Povinnost žáků sbírat suroviny platila i přes prázdniny, během nichž každý žák musel nasbírat za měsíc alespoň 1 kg surovin a 3 kg sušených rostlin. Kromě sběru musely děti starší 10 let vypomáhat při pracích na poli. 136 Kromě hmotných sbírek se prováděly sbírky finanční na sociální pomoc a německý červený kříž. 137 Všechny školní sběry se vyhlašovaly pro obecnou i měšťanskou školu, jenom množství sesbíraných surovin si evidovala každá škola zvlášť. Co se však s okupací nezměnilo, byly školní výlety, různá divadelní představení a promítání. Pro místní školy se několikrát do roka uspořádalo divadelní představení místními 131 132 133 134 135 136 137

Archiv městyse Svojanov: Kronika městské školy Svojanov (1940-1954), s. 70-71. Archiv městyse Svojanov: Kronika obecné školy Svojanov (1940- 1953), s. 42. Archiv městyse Svojanov: Opis Pamětní knihy obce Předměstí, s. 13. Archív městyse Svojanov: Kronika městské školy Svojanov (1940-1954), s. 58. Tamtéž, s. 50. Tamtéž, s. 30-31. Archiv městyse Svojanov: Kronika obecné školy Svojanov (1940- 1953), s. 41.

30

dobrovolnými spolky nebo ochotníky z nedalekého okolí. Byly pořádány výstavy prací místních děti138, výlety po blízkém okolí, školní besídky a promítací akce.

4.2.2 Měšťanská škola

Měšťanská škola neměla ve Svojanově tak dlouhou tradici jako obecná. Přesídlila sem až v důsledku ustanovení nových hranic 24. listopadu 1938.139 Vyučování bylo zahájeno až v prosinci po zajištění základních potřeb pro výuku. 1. a 2. ročník se provizorně umístil do školy obecné. 3. a 4. ročník získal dvě třídy a kabinet v upravených místnostech na poště č. p. 18. Hned po zřízení se škola potýkala s nedostatkem vybavení. Vybavení přivezené ze zrušené školy v Březové nad Svitavou se muselo podle výnosu ze dne 16. dubna 1940 odvézt zpět do Sudet. Naštěstí se školy ujaly místní organizace a řemeslníci a darovali jí potřebné předměty. 140 Ředitelem školy se stal Václav Mikyska, jehož působnost byla s touto školou spjata již v Březové nad Svitavou. Ředitel Mikyska ve Svojanově působil až do předčasné smrti v roce 1942. Tehdy ho nahradil František Cveček. 141 Počet učitelů se stabilně celý protektorát držel na deseti. Jednotliví učitelé se však měnili. Po celých sedm let zde zůstali pouze čtyři učitelé. Školu navštěvovaly děti ze Svojanova, Starého Svojanova, Předměstí, Hlásnice, Rohozné a Manové Lhoty. Počet děti v měšťanské škole se pohyboval kolem 110 a to až do školního roku 1944/1945, kdy poprvé klesl počet dětí na 80. 142 Po reorganizace školství v roce 1941 se sice snížily počty přijímaných děti do měšťanských škol, ale celkový počet studentů se nesnížil, neboť jednoroční učební kurz spadající pod ministerstvo školství a do teď označovaný jako 9. nepovinný ročník, byl přeměněn na ročník 4. A. Na měšťanské škole po tomto výnosu bylo pět ročníků. Aby nedošlo k vypadnutí jednoho ročníku, byly děti přijaty v červnu a zapsány do 2. ročníků měšťanské školy. Na podzim se pak provedl nový zápis dětí z 5. ročníku obecné školy do 1. ročníku měšťanské školy. Mimo tuto reorganizaci byl změněn název školy z měšťanské na Újezdní hlavní školu.143

138

Zajímavá výstava odpadových hmot se uskutečnila v lednu 1944. V rámci ní se vystavovaly práce místních děti obecných a měšťanských škol. Výstava nesla název „Pracujeme pro vítězství Velkoněmecké říše“ Viz Archiv městyse Svojanov: Kronika městské školy Svojanov (1940-1954), s. 57. 139 Archiv městyse Svojanov: Kronika městské školy Svojanov (1940-1954), s. 6. 140 Tamtéž, s. 7. 141 Archiv městyse Svojanov: Kronika obecné školy Svojanov (1940- 1953), s. 38. 142 Archiv městyse Svojanov: Kronika městské školy Svojanov (1940-1954), s. 69. 143 Tamtéž, s. 17-18.

31

Změny, které postihly obecné školy, se týkaly i škol hlavních. Kromě zakázaných předmětů a zvyšování hodin němčiny bylo stanoveno z kterých učebnic či časopisů se může učit. Pro hodiny němčiny se používal časopis Wir lernen Deutsch a pro četbu Mladý svět. Škola dále povinně odebírala magazín Böhmen und Mähren a časopis Die Wehrmacht.144 Z učebnic se mohla používat pouze Čítanka IV.– VI. pro 1. až 3. ročník a Deutsch Arbeitsbuch für tschechische Hauptschulen I. Teil pro 1. a 2. ročník.145 Výuka se pro starší ročníky rozšiřovala o psaní na stroji a těsnopis. Pro dívky se zavedly hodiny vaření. Vařilo se jednou týdně 3 hodiny ze surovin koupených na odběrné lístky. Většina učitelských kurzů, zdravotních a stravovacích akcí, divadelních a filmových představení, besídek a výletů byla pro obě svojanovské školy stejná. Stejná byla i délka prázdnin. Výjimkou tvořily pouze volna vyhrazená na pomocné práce. Děti z obecných škol pomáhaly hlavně v létě při žních, zatímco děti z hlavních škol v případě potřeby pracovaly i během školního roku.146 V povinných sběrech byla hlavní škola mnohem úspěšnější než obecná. V posledním odvodovém roce odvedla kolem 2,3 tun odpadů. Nejvíce se nasbíralo kostí a papírů. 147 Pod záštitou měšťanské školy a vedením učitele Josefa Valáška vznikal od školního roku 1939/1940 měsíční časopis žáků hlavní školy Potěšení. Tento časopis se stal velmi oblíbený i u místních obyvatel a okolních škol. Jeho hlavním cílem bylo zachytit život ve škole a seznámit čtenáře s historickými a soudobými zajímavostmi. 148

4.3. Společenský život 4.3.1 Volný čas

Volného času na venkově nikdy mnoho nebylo. Lidé mající svá hospodářství trávili většinu dne pracemi v hospodářství a volný čas povětšinou odpočinkem. Výjimku tvořila pouze neděle, kdy se dodržoval klid a odpočinkem. Tím nastával čas na výlety, návštěvy a společenské akce. Výlety si mohl organizovat každý sám, nebo společně s Klubem Českých 144

Archiv městyse Svojanov: Kronika městské školy Svojanov (1940-1954), s. 36-37. Tamtéž, s. 81. 146 Děti vypomáhaly na podzim při vybírání brambor, nebo při zalesňovacích pracích. Zalesňovací práce byly určeny pouze pro chlapce ze 4. ročníků. Viz Archiv městyse Svojanov: Kronika městské školy Svojanov (1940-1954), s. 83,94. 147 Archiv městyse Svojanov: Kronika městské školy Svojanov (1940-1954), s. 98. 148 Tamtéž, s. 15. 145

32

turistů sídlících v Poličce. Tento klub pořádal výlety po značených cestách i do okolí Svojanova. 149 Velmi populárními se staly výlety na hrad Svojanov, či ke kapli zasvěcené sv. Marii z Magdaly. Tyto výlety nebyly lákavé jenom pro místní obyvatele, volný čas sem jezdilo trávit i mnoho turistů. Ze Svojanova se tak stalo významné letovisko kraje. 150 Návštěvníci sem nejezdili jenom za památkami, ale i za krásnou přírodou, která s hlubokými lesy a přírodními úkazy působila pozitivně na lidské zdraví. Mimo kulturní vyžití bylo možné trávit volný čas sportem. Pro letní sporty se uzpůsobila sokolská zahrada, jejíž provoz nebyl omezen ani po rozpuštění Sokolu. Vedle sokolské zahrady bylo pro širokou veřejnost otevřeno přírodní koupaliště. V zimě se lyžovalo, sáňkovalo a bruslilo na řece nebo na rybnících. 151 Sportovní vyžití nabízel i místní spolky Kuratoria, Sokola a Dobrovolných hasičů. K příjemnému trávení času se scházeli lidé i v místních pohostinstvích, kde se ještě za první a druhé republiky konaly pravidelné zábavy a plesy. Během protektorátu bylo několikrát zakázáno tančit. Poprvé na začátku okupace a poté při stanných právech. 152 Během této doby se oficiálně hrávalo jenom k poslechu v pravidelných koncertech na přání. Ve skutečnosti se však tancovat nikdy nepřestalo. Dívky a chlapci se scházeli na loukách nebo v lesích, kde pořádali taneční zábavy na černo.153 V době kdy byl tanec povolen, se pořádaly v zimě hasičské bály a v létě taneční zábavy. V létě se většinou tancovalo venku na sokolské zahradě, nebo každou neděli na hradě.154 Volného času nebylo na venkově nikdy mnoho a ještě méně ho zůstalo po nařízeních zakazujících slavení některých svátků. Ze svátku se stával normální pracovní den bez nároku na volno. Zákazem slavení byly postiženy svátky spojené s českou suverenitou. Proti tomu, jak jsme již zmiňovali výše, byly zaváděny německé svátky a svátky s vazbou na protektorát. Takovým svátkem byl vznik protektorátu Čechy a Morava, narozeniny Adolfa Hitlera a Emila Háchy. Od českých svátků se však v mnohém lišily. Především se nekonaly žádné slavnostní průvody doprovázené zpěvem a tancem. Jediným projevem bylo přečtení zaslané řeči či poslech projevu z rozhlasu. Dále se musely na veřejných institucích vyvěsit protektorátní

149

Jitřenka. Časopis pro zájmy východních Čech, 60, 1941, č. 9., 1. 5., s. 81. Archiv městyse Svojanov: Kronika obecné školy Svojanov (1940- 1953), s. 43. 151 Tamtéž, s. 43. 152 KARLA, Jára a kol: Všední život na Pardubicku v období nacistické okupace a druhé světové války (15. 3. 1939 – květen 1945). Pardubice 2012, s. 24. 153 Archiv kronikářky městyse Svojanov: Tradice. Rodinná kronika Františka Nečase ze Starého Svojanova č. p. 45, s. 25. 154 Tamtéž, s. 53. 150

33

a říšské vlajky a tím jakékoliv další slavení končilo. 155 Nové svátky nebyly lidmi vnímány pozitivně a odvíjely se pouze podle předepsaného vzoru. Naproti tomu svátky, které by lidé rádi slavili, byly zakázány, nebo omezeny nařízením. Zachované svátky se přesouvaly na neděli, aby nebyl narušen pracovní výkon. 156 Volného času na vlastní aktivity stále ubývalo, až zůstaly jenom neděle.

4.3.2 Spolková činnost

Spolků na Svojanovsku se nacházelo hned několik s různým zaměřením. Existovaly zde tři sbory dobrovolných hasičů, Sokolská jednota, Kuratorium, divadelní ochotníci a několik malých hudebních spolků. 4.3.2.1 Sbor dobrovolných hasičů Sbory dobrovolných hasičů měl Svojanov, Starý Svojanov i Předměstí. Jejich činnost nebyla nijak ovlivněna válkou. Stále zůstávalo jejich hlavní náplní chránit majetek a životy lidí před požáry, povodněmi a dalšími živelnými pohromami. Tuto práci jim ulehčovala motorová stříkačka, kterou si Sbor dobrovolných hasičů ve Svojanově zakoupil roku 1940. 157 Ostatní hasičské sbory při své práci disponovaly pouze ručními stříkačkami. Hasičská práce byla náročná i po finanční stránce. Část finančních nákladů se pokrývala z členských a obecních příspěvků. Zbylé finance získávaly pořádáním plesů, divadelních vystoupení, sbírkami a placením pokut.158 S placením pokut přišel sbor ze Svojanova, který si nevěděl rady s členy ignorujícími pravidelná cvičení. Proto se rozhodli zavést nový poplatek. Ten, kdo se řádně z cvičení neomluvil a nepřišel, musel zaplatit pokutu 5 Kč.159 Ze získaných financí se nakupovaly hlavně hadice, žebříky a hradily se opravy stříkaček. 160 Hasičské sbory prováděly pravidelná teoretická i praktická cvičení určená pro své členy a pomocnou četu občanskou. Na nich se kromě fyzické kondice členů zkoušela i činnost stříkaček a funkčnost hadic.161 Hasiči pořádali i vzdělávací a zdravotní přednášky. V každém 155

Archív městyse Svojanov: Kronika městské školy Svojanov (1940-1954), s. 24-25. SLEZÁK, Filip: Svátky a manifestace v období Protektorátu Čechy a Morava 1939- 1945. Bakalářská práce. FF MU Brno. Brno 2012, s. 17. 157 Archív SDH Svojanov. Záznam knihy místní požární jednoty ve Svojanově od r. 1937, zápis 10. 1. 1940. 158 Archív SDH Předměstí. Zápisník o schůzích a valných hromadách, zápis 26. 1. 1941. 159 Archív SDH Svojanov. Záznam knihy místní požární jednoty ve Svojanově od r. 1937, zápis 2. 2. 1941. 160 Tamtéž, zápis 1. 3. 1942. 161 Archív SDH Předměstí. Zápisník o schůzích a valných hromadách, zápis 26. 1. 1941. 156

34

sboru nebyli jenom činní členové účastnící se cvičení, výjezdů a dalších pomocních prací. Sbory se skládaly i z čestných a přispívajících členů.162 Každý sbor musel mít svého velitele a starostu. Další funkce se odvíjeli od počtů členů. Důležitou roli ve sboru zastával pokladník a jednatel, jejichž hlavním úkolem bylo dohlížet na finance a vydávat prohlášení. Rozpočty ve válečných letech se nijak nelišili od těch předešlých. Výdaje a příjmy se vždy zachycovaly v záznamech z prosincových schůzí. 4.3.2.2 Tělovýchovné jednoty Sokolská organizace měla ve zdejších obcích dlouhou tradici. K jejímu narušení došlo až v důsledku nařízení z roku 1941. Tehdy byla veškerá sokolská činnost zastavena a spolek k 13. 4. 1941 rozpuštěn.163 V provozu mohla zůstat pouze sokolská tělocvična a sokolské hřiště, které bylo využíváno pro akce místních škol a Kuratoria. Sokol se nepodílel jenom na sportovních akcích, zasloužil se i o povznesení kulturního života. Podílel se na pořádání divadelních představení, přednášek, tanečních zábav a plesů. Správně svojanovský Sokol spadal pod sokolskou župu krále Jiřího, pod jehož záštitou se konaly pravidelné přehlídky, sportovní akce a kurzy. 164 Tyto akce se v okrsku těšily velké oblibě a účasti. Nejhojnější účast mělo okrskové cvičení v Prosetíně, kam si přijelo zacvičit 260 členů svojanovského okrsku.165 Další akce se již tak hojné účasti nedočkaly. Zdárným příkladem je okrskového cvičení v Trpíně roku 1939 s účastí 2krát nižší než v Prosetíně.166 Sokol až do posledního dne své existence plnil roli široce zaměřeného tělovýchovného spolku s cílem rozvíjet společnost. Po jeho zrušení úlohu v zimě 1943 přejalo Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. Místní Kuratorium fungovalo pod vedením učitele Josefa Valáška a třech instruktorů. Cvičení v něm bylo povinné a účastnily se ho děti od 10 do 18 let rozděleny do dvou skupin. 167 Kromě běžného cvičení pořádalo Kuratorium i různé sportovní akce. Velkému ohlasu se těšil výcvikový plavecký kurz, kterého se na zdejším koupališti pod vedením pana Valáška

162

Archív SDH Předměstí. Zápisník o schůzích a valných hromadách, zápis 26. 1. 1941. Archiv městyse Svojanov: Pamětní kniha obce městyse Svojanova psána od r. 1918, s. 69. 164 Výroční zpráva náčelníka Sokolské župy Krále Jiřího za rok 1938 Boskovice: Sokolská župa Krále Jiřího, 1909-1948, s. 6. 165 Tamtéž, s. 15, 21. 166 Výroční zpráva náčelníka Sokolské župy Krále Jiřího za rok 1939 Boskovice: Sokolská župa Krále Jiřího, 1909-1948, s. 9. 167 Archiv městyse Svojanov: Kronika městské školy Svojanov (1940-1954), s. 88. 163

35

zúčastnilo 189 dětí. 168 Při Kuratoriu působila i mládežnická dechovka pod vedením kapelníka Fritze z Bystrého. Tato dechovka nepůsobila jenom při běžných svojanovských slavnostech, ale účastnila se i akcí Kuratoria v okresním měřítku. Činnost Kuratoria byla ve Svojanově hojně využívána, většinou však úplně jinak, než by si Němci přáli. „Využívali jsme kuratorium k společným cvičením a vycházkám s dětmi, kde jsme naopak usilovali o co největší národní uvědomění, vypravováním o naši české minulosti.“ 169 Tento případ nebyl ojedinělý. Češi ignorovali výchovné tendence Kuratoria, kterému nepomohla ani cílená filmová a divadelní produkce. Svojí veřejnou činnost proto s nezdarem ukončilo v létě 1944 Týdnem mládeže.170 I přesto, že Kuratorium bylo zřízeno za účelem podvolit si český národ, podařilo se zrealizovat řadu dobrých projektů. Jako byl výše zmíněný plavecký kurz, dechová kapela či vycházky do přírody.

4.3.2.3 Divadelní a hudební spolky Profesionálních herců a zpěváků byl nedostatek, a tak se vytvářely dobrovolnické spolky starající se o povznesení kulturního života. Takovouto úlohu zde kromě sborů dobrovolných hasičů a škol sehrávali divadelní ochotníci a malé hudební spolky. K hraní se přizpůsobila pohostinská zařízení s velkými sály. Ve Starém Svojanově prostory „U Volaufů“ a ve Svojanově „U Klímů“. 171 Hry se před uvedením zkoušely jenom několikrát, a to v době volna účinkujících. Většinou se na nacvičování herci dostavovali pozdě večer po práci a někdy dokonce hru před uvedením nestihli celou nacvičit. Poté při premiérách nastávaly humorné situace se zapomenutými texty, či špatně upevněnými kulisami. 172 Diváci však na takové nedostatky nehleděli a hojně navštěvovali představení pořádaná ochotníky. Ochotnickým hercem se mohl stát prakticky každý, horší už to bylo s hudebními spolky. Těch se zde vyskytovalo hned několik. Jeden dechovkový spolek působil při Kuratoriu, další smyčcový orchestr pod vedením pana Faitla v Hlásnici a jedna kapela pod taktovkou pana Pospíšila. 173 Všechny tyto spolky sdružovaly místní hudebně nadané jedince a prováděly akce pro veřejnost. V dobách kdy byl tanec povolen, pořádaly taneční večery a plesy, pří zákazu

168

Jednalo se o akci Kuratoria „Každý český hoch a dívka plave“, která se ve Svojanově uskutečnila v létě 1944. Viz Archiv městyse Svojanov: Kronika městské školy Svojanov (1940-1954), s. 101. 169 Archiv kronikářky městyse Svojanov: Tradice. Rodinná kronika Františka Nečase ze Starého Svojanova č. p. 45, s. 25. 170 GEBHART, Jan – KUKLÍK, Jan: Dramatické i všední dny protektorátu. Praha 1996, s. 235. 171 Archiv kronikářky městyse Svojanov: Tradice. Rodinná kronika Františka Nečase ze Starého Svojanova č. p. 45, s. 29. 172 Tamtéž, s. 30. 173 Tamtéž, s. 53, 25.

36

hrávaly jenom k poslechu. Jednalo se o malé spolky čítající maximálně pět členů. Nacvičovalo se vždy večer po práci, neboť hra v kapele pro všechny představovala pouhý koníček, nikoliv živnost. Sbory se skládaly ze zpěváků a muzikantů. Více muzikantů bylo v hudebních spolcích, kde se kromě základních hudebních nástrojů začaly objevovat i nové neznáme nástroje, saxofony a pianové harmoniky. 174 Naproti tomu kostelní sbory zůstaly tradiční. Svoje místo zde měla skupinka zpěváků a zpěvaček za doprovodu varhan a houslí. Nacvičování hudebních pásem nebylo nic jednoduchého. Noty znalo minimum muzikantů. Nejdříve se tak musel každý naučit hrát nazpaměť svůj hlas a až potom se mohlo začít zkoušet dohromady, „dalo to hodně cvičení, ale každý to dělal rád.“175

4.3.3 Společenské akce

Tím, že Svojanovsko nebylo nijak velkým centrem, neprobíhaly kulturní a společenské akce moc často. Divadla a besídky se pořádaly v sálech pohostinských zařízení. Žádné oficiální kino a divadlo se v tak malé oblasti nevyskytovalo. Četnost akcí se odvíjela od práce dobrovolných organizací a dostupnosti potřebných zařízení. Besídky určené pro veřejnost se konaly dvakrát až třikrát do roka, většinou v době Vánoc a na jaře na Den matek. Veškeré výtěžky ze vstupů se využívaly na nákup pomůcek pro chudé děti.176 Výjimkou byla besídky v květnu 1943 s názvem „Hudební máj“, kde se představili pouze zpěváci a muzikanti.177 Jednalo se o první besídku tohoto druhu ve Svojanově. Hojné účasti se těšívaly i přednášky věnované cestování či zdravovědě pořádané místními organizacemi. Čas od času se objevily přednášky zaměřené na židovskou a bolševickou tematiku. Poprvé se protibolševická přednáška objevila na jaře 1943 vedená Českou ligou proti bolševismu s názvem „Bolševismus nepřítel světa“178 Silná propagandistická činnost byla zaměřena i na filmovou produkci. S prodlužující se válkou se měnil i filmový repertoár. Přestaly se vysílat filmy ze států stojících ve válce

174

Archiv kronikářky městyse Svojanov: Tradice. Rodinná kronika Františka Nečase ze Starého Svojanova č. p. 45, s. 53. 175 Tamtéž, s. 24. 176 Archiv městyse Svojanov: Kronika městské školy Svojanov (1940-1954), s. 97. 177 Tamtéž, s. 68. 178 Archiv městyse Svojanov: Kronika obecné školy Svojanov (1940- 1953), s. 61.

37

proti Německu a naopak přibývalo filmů z podrobených států.179 Říšské myšlenky se vkládaly i do dokumentárních filmů a před každým filmem se promítal týdeník věnován zprávám o vítězných postupech německé armády. 180 Nejvíce promítání probíhalo v rámci školních akcí, kdy se promítaly i čtyři filmy za měsíc určeny pro děti a rodiče. Většinou se jednalo o dokumentární filmy ze života zvířat a rostlin, ale objevovaly se i historické filmy a pohádky. Nejvíce filmů bylo dětem promítnuto od října do prosince 1944, kdy zhlédly 32 krátkých filmů. 181 Filmová produkce probíhala nepřetržitě po celou dobu okupace, což neplatilo o ostatních formách kultury. V důsledku totální mobilizace došlo k zastavení činnost divadel, kabaretů a dalších kulturních zařízení. Omezení se dotklo i ochotnických spolků. Všechny takto uvolněné síly byly nasazeny na práci v říši. 182 U místních občanů se těšila divadelní představení velké oblibě. Nejčastěji se hrávaly veselohry, pohádky a operety. Hry byly v režii místních spolků, občas přijeli hostovat i ochotníci z okolních vesnic, hlavně z Bystrého a Rohozné.183 Ze všech her, které se za dobu okupace odehrály, vybočovala pouze jediná. Jednalo se o divadelní hru Jana Karafiáta „Broučci“. Tato hra byla výjimečná v tom, že jako jediná byla sehrána pouze za účasti dětí z obecné a měšťanské školy. Hra sklidila velký úspěch a hrála se třikrát.184 Tolikrát žádná jiná hra ve Svojanově hrána nebyla.

4.4.Církevní život Lidský život na venkově byl úzce spjat s církevními obřady a svátky, což se nezměnilo ani za protektorátu. V těžkých dobách se pravidelnost církevních obřadů stala jediným pevným bodem a jistotou v lidském životě. Svátky a obřady sice probíhaly ve skromnějším duchu, účast na nich to ale nijak neovlivnilo. Každou neděli se konaly církevní bohoslužby ve Starém Svojanově a Svojanově. Další církevní slavnosti se odvíjely od ročního období. Na jaře se slavily Velikonoce, svatodušní svátky a májové pobožnosti. Jednalo se o velmi významné svátky, na jejichž přípravě se podílela celá vesnice. Ženy měly na starost nazdobit 179

KARLA, Jára a kol.:Všední život na Pardubicku v období nacistické okupace a druhé světové války (15. 3. 1939 – květen 1945). Pardubice 2012, s. 31. 180 Archiv kronikářky městyse Svojanov: Tradice. Rodinná kronika Františka Nečase ze Starého Svojanova č. p. 45, s. 25. 181 Archiv městyse Svojanov: Kronika obecné školy Svojanov (1940- 1953), s. 69-70. 182 BARTOŠ, Josef – TRAPL, Miloš: Svobodný stát a okupace. (Vlastivěda Moravská. Dějiny Moravy 4). Brno 2004, s. 232-233. 183 Archiv městyse Svojanov: Kronika obecné školy Svojanov (1940- 1953), s. 50. 184 Archiv městyse Svojanov: Kronika městské školy Svojanov (1940-1954), s. 97.

38

oltáře, místní varhaník s pěveckým sbor připravit pásmo vhodných písní. V létě a na podzim probíhaly poutě na významná poutní místa. 185 Na den poutě Máři Magdaleny se chodívali lidé ke kapličce pomodlit. Pouť se odehrávala v prostém duchu bez stánků, kolotočů a houpaček.186 Ne tak jak to bylo typické za první a druhé republiky. Stejně chudé byly i poutě pořádané na svátek patronů místních kostelů. Dalšími církevními svátky pak byly až Dušičky a Vánoce. Na Vánoce se stejně jako na jarní svátky připravovala výzdoba kostelů a hudební pásmo pod taktovkou varhaníka za doprovodu zpěváků. 187 O místní věřící se starala svojanovská farnost, v jejímž čele stál od roku 1907 Josef Kepl. Jednalo se o velmi obětavého člověka, který mimo své církevní povinnosti byl morální podporou a vzorem pro všechny obyvatele. Jeho obětavost se projevovala i v době okupace. Neváhal pomáhat všem, kdo pomoc potřebovali, převážně byl velmi nápomocen při předkládání dokladů o čistotě rasy.188 Kromě římsko-katolické víry se na Svojanovsku objevovala i jiná vyznání. Svoje zastoupení zde měli i evangelíci a československá církev. Jejich počty však byly oproti katolíkům zanedbatelné. Na malý počet příslušníků jiných církví poukazuje i absence evangelického kostela a kněží. Přesnější statistiky religiozity Svojanovska jsou uvedeny v příloze.

4.5.Zdravotní péče Válka se jistou měrou podepsala i na zdravotní péči a zdravotním stavu obyvatel. Zvyšovala se úmrtnost, nemocnost ale i porodnost. Na většině území se úmrtnost zvyšovala až s koncem války a s přecházející frontou. Toto se však netýkalo Svojanovska. Lidé se zde snažili neodporovat Němcům a nijak na sebe neupozorňovat, což se projevilo i v úmrtnosti. Rok 1945 tedy nijak nevyčníval ze statistik úmrtnosti.189 Válkou byla ovlivněna i sňatkovost a zvyšování porodnosti. Ženy ve snaze uniknout nucenému nasazení uzavíraly hromadně sňatky a snažily se otěhotnět. Porodnost v protektorátu postupně rostla až do roku 1944, 185

Archiv kronikářky městyse Svojanov: Tradice. Rodinná kronika Františka Nečase ze Starého Svojanova č. p. 45, s. 24. 186 MATĚJKA, Ivan – PETŘÍČEK, Václav: Svojanovské letopisy. Praha 2007, s. 296. 187 Archiv kronikářky městyse Svojanov: Tradice. Rodinná kronika Františka Nečase ze Starého Svojanova č. p. 45, s. 24. 188 Dochoval se záznam o žádostech jedné ženy z Prahy, která byla dcerou místní ženy a neznala svého otce. Potřebovala dohledat, že není židovka, aby její muž mohl zůstat pracovat ve státní správě. Pan farář obětavě zjišťoval, až toho otce doopravdy našel. Byl to Němec a tak její manžel mohl zůstat ve státní správě. Viz Historie Domovních čísel. Karton Svojanov. Popisné číslo 3, list 3. 189 Viz příloha. Grafy úmrtnosti.

39

kdy dosáhla svého maxima.190 Rok 1944 na Svojanovsku s ohledem na porodnost nijak nevyčníval oproti ostatním válečným letům. Naopak nejvíce narozených dětí bylo v roce 1945 a 1942.191 Nemocem se lékaři snažili předcházet pravidelnými prohlídkami, očkovacími a vitamínovými akcemi. V záznamech místních kronik je uvedeno několik očkovacích a prohlídkových akcí, které se prováděly na místních školách. Očkovalo se proti záškrtu, neštovicím. Prováděly se prohlídky zubů, rentgenové prohlídky a celková zdravotní vyšetření. Očkování měl na starosti MUDr. Rudolf Vach, který do zdejších obcí dojížděl z Bystrého. 192 V létě roku 1941 byla nařízena prohlídka všech dětí narozených v letech 1928 – 1931. Součástí vyšetření bylo vyplnění dotazníku rodiči o rodinných poměrech dítěte. Škola vyplnila záznamy o duševním stavu dítěte, jeho výšku, váhu, kvalitu zraku a sluchu. Ostatní údaje vyplňoval lékař do zvláštních kartotéčních listů s fotografií hlavy dítěte. Tyto listy se odevzdávaly okresnímu lékaři. 193 V místě se nacházeli dva zubaři, z toho MUDr Karel Havel vykonával zdarma prohlídku zubů všem dětem z obecné i měšťanské školy. Výsledky prohlídek byly sděleny rodičům a ti nechali zuby opravit na vlastní náklady. Dětem, jejichž rodiče na opravu neměli peníze, byly spraveny ze sbírek místních organizací. 194 Kromě všestranných pravidelných prohlídek se děti podrobovaly i pravidelným zkouškám na tuberkulózu. Jeden z těchto dochovaných záznamů uvádí, že se testovali žáci mezi šestým a desátým rokem. Ti, u nichž vyšel test na tuberkulózu pozitivně, se dostavovali po třech měsících na rentgenologické vyšetření do Boskovic. Rentgenové prohlídky se týkaly i učitelů, kteří pravidelně dojížděli na prohlídky do Boskovic. 195 Několikrát se však stalo, že i přes veškeré snahy lékařů se nemoci mezi dětmi rozšířily. Pak bylo nejlepším řešením uzavřít školy a vyčkat na zlepšení situace. Takováto situace nastala na podzim 1939 a 1943, kdy byly pro výskyt obrny, spalniček, záškrtu a žloutenky školy uzavřeny. Situace se většinou uklidnila do dvou týdnů a výuka tak mohla být obnovena. 196 Záznamy o počtech nakažených a mrtvých se bohužel nedochovaly. Zlepšovat zdravotní stav dětí se snažily i samy školy a obce. Od podzimu do jara školy pořádaly stravovací akce pro děti. Vařily se polévky ze surovin poskytovaných obcí, dětmi, 190

SVOBODNÝ, Petr – HLAVÁČKOVÁ, Ludmila: Dějiny lékařství v českých zemích. Praha 2004, s. 196. Viz příloha. Grafy porodnosti. 192 SOkA Blansko: fond Zdravotnické záležitosti, karton č. 763, fol.758. 193 Archiv městyse Svojanov: Kronika obecné školy Svojanov (1940-1953), s. 28-29. 194 Tamtéž, s. 11. 195 Tamtéž, s. 64. 196 Archiv městyse Svojanov: Opis Pamětní knihy obce Předměstí, s. 13. Kronika obecné školy Svojanov (1940- 1953), s. 42. 191

40

nebo přidělenou národní pomocí v Poličce. Během roku se pěstovala zelenina na školní zahradě. 197 Na jejím pěstování se děti podílely a prostřednictvím ní si zvyšovaly vitaminový příděl. Lékařská služba byla až do podstoupení Sudet obstarávána zdravotním obvodem v Brněnci. Poté byla většina obcí přiřazena k vedlejšímu obvodu v Bystrém. Služby zde poskytoval MUDr. Rudolf Vach, který prováděl pravidelné zdravotní prohlídky, očkovací akce, ohledávání mrtvých, dozor nad potravinami a studněmi v celém okolí. Rozloha a celková dostupnost krajiny byla pro jeden obvod velmi těžko zvládnutelná, a tak bylo předloženo několik žádost o zřízení nového zdravotního obvodu.198 Žádost o zdravotní obvod podal Svojanov, Rohozná a Vítějeves. Svojanov vyvíjel velkou iniciativu, aby středisko bylo umístěno právě zde. Tuto iniciativu potvrzují dopisy okresnímu úřadu v Boskovicích od okolních vesnic, místních firem a podniků s žádostí o zřízení zdravotního obvodu právě ve Svojanově.199 Bohužel těmto žádostem nebylo vyhověno, a tak na Svojanovsku byla až do konce války poskytovány zdravotní péče z Bystrého. Vážnější případy se odvážely do nemocnice v Boskovicích, nebo do sanatoria v Jevíčku.

4.6.Četnická stanice Pořádek a bezpečnost byla zajišťována četnickou stanicí, která sídlila ve Svojanově a pod jejíž správu spadaly obce Svojanov, Předměstí, Starý Svojanov, Trpín a Hlásnice. 200 Podle nařízení museli na četnické stanici vždy sloužit minimálně dva četníci. Maximum stanoveno nebylo, ale nejčastěji sloužili čtyři. 201 Na svojanovské četnické stanici se počty četníků měnily, nikdy však neklesly pod tři. Do zrušení poličského okresu spadala pod četnické velitelství v Poličce, poté k Boskovicím. Jejich hlavní pracovní náplní bylo dbát na pořádek ve vesnici, řešit drobné spory, krádeže, plnit rozkazy okresních velitelství a řešit

197

Archiv městyse Svojanov: Kronika obecné školy Svojanov (1940-1953), s. 11. SOkA Blansko: fond Zdravotnické záležitosti, karton č. 763, fol.758. 199 Dopisy od místních firem, podniků a okolních obcí s důvody pro zřízení zdravotního obvodu ve Svojanově jsou dochovány v SOkA Blansko: fond Zdravotnické záležitosti, karton č. 763, Svojanov. Zřízení zdravotního obvodu ve Svojanově, s. 958- 971. 200 Archiv městyse Svojanov: Historie domovních čísel, karton Svojanov, číslo popisné 100. 201 MACEK, Pavel – UHLÍŘ, Lubomír: Dějiny policie a četnictva III. Protektorát Čechy a Morava a Slovenský stát (1939-1945). Praha 2001, s. 91. 198

41

problémy spojené s válečnou situací. 202 Všechny delikty se musely zapisovat a posílat na příslušné velitelství. Mimo postihování měli četníci za úkol obyvatele chránit a informovat. Službu měli četníci i v noci, kdy dbali na pořádek a klid ve vesnicích. V této činnosti jim každou noc pomáhali místní občané, kteří se střídali při povinných hlídkách. 203 Kromě těchto typických úkolů četníci pomáhali praporu SOS Vysoké Mýto střežit hranice procházející na podzim 1938 Starým Svojanovem. Na německé straně hranic hlídkovali ordneři, jejichž hlavní náplní se stala kontrola propustek při přechodu hranic.204 Do kompetence četníků rovněž spadaly domovní prohlídky, které prováděli sami, nebo za přítomnosti německých vojáků. Vždy se však dala za menší úplatek kontrola zmírnit a sami četníci se snažili lidem neškodit. 205 Velké problémy působily partyzánské skupiny ukrývající se v místních lesích. Tito partyzáni přepadali obchody, zemědělská stavení a četníci proti nim byli bezbranní. Místní sedláky a obchodníky přepadli celkem čtyřikrát a to v měsíci březnu 1945. Největší škody udělali ve dnech 9. - 10. 3., kdy vykradli čtyři obchody ve Svojanově a kromě několika kil surovin odnesli i lístky na tuky v množství 100 kg.206 Podobnou akci zopakovali ještě jednou. Tentokrát v obci Předměstí, kde o devět dní později vykradli tři stavení a obchod pana Svojanovského, z kterého odnesli 150 cigaret.207 Kromě přepadávání obchodů a domů se rozhodli přepadnout i zdejší četnickou stanici. K takovémuto činu se odhodlali celkem třikrát. Vždy kromě zbraní a nábojů odnesli i polní láhve, baterky, služební píšťalky a vše co na četnické stanici našli. 208 První útok se uskutečnil již v prosinci 1944, kdy četnickou stanici přepadla čtyřčlenná skupina partyzánů. 209 Naposledy se tak stalo 20. dubna 1945. Tehdy četnickou stanici přepadlo 20 partyzánů a následně zničili ještě telefonní ústřednu a vykradli dva domy. To byl poslední a zároveň největší útok, o kterém se záznamy zmiňují. 210 Velikost posledního útoku byla způsobena krátkým výskytem celé 30člené skupina Jermakovců ve svojanovských lesích. Tato skupina se zde pohybovala 202

Dochovaný záznam z četnické stanice ve Svojanově informuje o vzrůstajících zásobovacích obtížích v zimě 1938. Viz KONEČNÝ, Stanislav: Polička za mnichovské krize. Okupace města německou armádou ve dnech 10. října - 24. listopadu 1938. Litomyšl 2003, s. 169. 203 Archiv městyse Svojanov: Opis Pamětní knihy obce Předměstí, s. 17. 204 Archiv kronikářky městyse Svojanov: Opis kroniky Ladislava Bačovského, s. 34. 205 Archiv městyse Svojanov: Opis Pamětní knihy obce Předměstí, s. 17. 206 MZA: fonografické zápisy četnických stanic o partyzánské kriminalitě, fond B 252, karton 104, fol 302. 207 Tamtéž, fol. 361. 208 Tamtéž, fol. 585. 209 KOPEČNÝ, Petr – POLÁK, Vladimír: Žijeme jejich odkazem. Protifašistický odboj na Blanensku a Boskovicku. Blansko 1985, s. 73. 210 MZA, fonografické zápisy četnických stanic o partyzánské kriminalitě, fond B 252, karton 104, fol. 585,588.

42

v polovině dubna 1944 a po vyplenění četnické stanice ve Svojanově se přesunula dále na Českomoravskou vrchovinu. 211 Bohužel všechny krádeže připisované partyzánům nebyly s jejich činností spojeny. Partyzánská činnost inspirovala mnoho obyčejných zlodějů, kteří pak kradli na účet partyzánů. 212

4.7.Důsledky války 4.7.1 Nucená práce a koncentrační tábory

Na práci do říše odcházela řada Čechů dobrovolně ještě před vypuknutím druhé světové války. Češi odcházeli za lepšími výdělky a za celkovou vidinou lepšího života. Tyto ideály však naplněny nebyly a se šířícími se informacemi o špatném zacházení s dělníky ubývalo dobrovolných pracovníku. Nastalá situace přímo ohrožovala stav německé ekonomiky, a tak ještě před vypuknutím světová války byly vypraveny první transporty s nuceně nasazenými pracovníky do říše. 213 Nařízení, týkající se nuceného nasazení, byla s prodlužující se válkou stále pozměňována a zpřísňována. Největší nábory propukly v roce 1942, kdy byly vysílány na práci v říši ročníky 1918-1922.214 Z těchto ročníků byli vybíráni na práci schopní lidé bez práce nebo z nepotřebných odvětví. Nábory nebyly s postupující válkou dostačující, a tak bylo po totální mobilizaci vydáno nařízení pro odvod celého ročníku 1924. Ani toto nařízení nezpůsobilo razantní přírůstek pracujících dělníků do říše. Většina mladých lidí již pracovala na nepostradatelném místě a zbytek se nasazení snažil zabránit sňatky, těhotenstvími nebo dokonce i falešnými potvrzeními a úplatky. Nakonec do říše odjelo jenom 27 tisíc mladých lidí a to až v lednu 1944. Většina mladých lidí byla po přeškolení vrácena zpět ještě téhož roku.215 Takové štěstí ale neměla učitelka zdejší školy, která se po zaškolení nevrátila a zůstala ve zbrojním průmyslu ve Vídni. 216

211

KOPEČNÝ, Petr – POLÁK, Vladimír: Žijeme jejich odkazem. Protifašistický odboj na Blanensku a Boskovicku. Blansko 1985, s. 110. 212 Archiv městyse Svojanov: Pamětní kniha obce městyse Svojanova psána od r. 1918, s. 76. 213 HAVLÍKOVÁ, Jana a kol.: Museli pracovat pro Říši. Nucené pracovní nasazení českého obyvatelstva v letech druhé světové války. Praha 2004, s. 12-14. 214 V tomto roce posláno na práce v říši 135 158 pracovníků. Viz HAVLÍKOVÁ, Jana a kol.: Museli pracovat pro Říši. Nucené pracovní nasazení českého obyvatelstva v letech druhé světové války. Praha 2004, s. 31. 215 Tamtéž, s. 35-37. 216 Archiv městyse Svojanov: Kronika obecné školy Svojanov (1940-1953), s. 57.

43

O odvody se staraly úřady práce, jejichž hlavní náplní práce se stala evidence práceschopných jedinců. V této činnosti jim napomáhaly pracovní knížky, které se vydávaly od června 1941 s cílem evidovat všechny práceschopné jedince. 217 Pro Svojanov se stala spádovým místem Olešnice, kam se k odvodovým komisím dostavovali muži i ženy. 218 Dostavit se museli vždy všichni, pro něž byl odvod určen. Odvody byly rozděleny podle pohlaví, věkových kategorií a dalších specifik. Například na nucenou práci nebyly nasazovány ženy s dětmi, či zemědělci s hospodářstvím. Avšak tyto výjimky se s postupující válkou a nedostatkem pracovních sil měnily. Ještě v únoru 1943 se ke komisím nemusely dostavovat ženy s dětmi do 15 let, nebo s dvěma dětmi. 219 V červnu 1943 se výjimka týkala už jenom žen s dětmi do 6 let.220 Podle dochovaných záznamů se ke komisím dostavovalo kolem 40 žen. Na práci vždy byly vyslány pouze tři z nich a to do zbrojovky v Adamově.221 Muži byli odváděni na práci do říše. Z obce Předměstí jich bylo odvedeno sedm a dokonce i jedna žena. 222 Ostatní námi použité kroniky se o počtech odvedených nezmiňují. První odvod se uskutečnil v únoru 1943 a poslední v březnu 1945. Poslední odvod nemířil do žádných zbrojních závodů, ale k Přerovu na kopání zákopů proti postupující Rudé armádě.223 Celkové ztráty v důsledku nucených pracích na Svojanovsku nebyly tak markantní. Ze zákopových prací i z prací z říše se vrátila většina nasazených. Záznamy se zmiňují pouze o smrti tří nasazených lidí. Dvou dělníků německého původu ze Svojanova 224 a jednoho českého občana z Předměstí. 225 Na Svojanovsku se nevyskytovaly ani početné menšinové skupiny. Podle dochovaných materiálů ve Svojanově žili pouze dva Židé, z toho jeden se odstěhoval ještě před druhou světovou válkou do Poličky a druhý v jejím průběhu odešel do Boskovic. První z nich, Richard Himerlich, byl po přestěhování do Poličky odveden do koncentračního táboru, kde nakonec zemřel.226 Druhý Žid, Huppert Mořic, měl větší štěstí. Před jistou smrtí ho zachránil sňatek s árijskou ženou. Díky tomuto sňatku se dostal do evidence

217

HAVLÍKOVÁ, Jana a kol.: Museli pracovat pro Říši. Nucené pracovní nasazení českého obyvatelstva v letech druhé světové války. Praha 2004, s. 25. 218 Archiv městyse Svojanov: Kronika obecné školy Svojanov (1940-1953), s. 48. 219 Archiv městyse Svojanov: Kronika městské školy Svojanov (1940-1954), s. 61. 220 Tamtéž, s. 72. 221 Archiv městyse Svojanov: Pamětní kniha obce městyse Svojanova psána od r. 1918, s. 75. 222 Archiv městyse Svojanov: Opis Pamětní knihy obce Předměstí, s. 17. 223 Tamtéž, s. 18. 224 Archiv městyse Svojanov: Pamětní kniha obce městyse Svojanova psána od r. 1918, s. 75. 225 Archiv městyse Svojanov: Opis Pamětní knihy obce Předměstí, s. 17. 226 Archiv městyse Svojanov: Historie Domovních čísel. Karton Svojanov, č. p. 116.

44

tzv. smíšených manželství a do koncentračního táboru byl proto deportován až na jaře 1944. Na likvidaci Židů ze smíšených manželství už naštěstí nezbyl Němcům čas. 227 Ještě během druhé světové války nebyli Židé vnímáni pozitivně ani Čechy. Pořád byli viděni jako lichváři a škůdci, kteří okrádají poctivé lidi. Proto intervence Hupperta Mořice do koncentračních táborů nebyla místními lidmi nijak hodnocena. Ke změně došlo až v poválečné době, kdy se začala odkrývat zvěrstva páchaná na těchto lidech. Jasný příklad uvádí pan Gregor, který líčí, jak se lidé o masopustech převlékali za Židy a sklízeli obrovský úspěch. „Pradědeček Jiří se rád strojil za žida,… na provázek do kapsičky u vesty si uvázal cibuli, jako hodinky… Pánovi se to líbilo a dal mu zlatku.“ 228 Naproti tomu záznam z kroniky obce Předměstí dopsaný v roce 1970 uvádí o jistém Židovi Huppertu Mořici, který byl odveden do koncentračního tábora. „Po válce jsem se dozvěděl, že tomu všemu mohl ujít, nebýt jedné žádosti… k náboženské obci židovské do Boskovic o podporu…Němci ve válce našli mezi židy jeho adresu a to mu pomohlo do koncentráku.“229

4.7.2 Odbojové organizace a partyzánské hnutí

Do odbojové činnosti se již od začátku války zapojilo několik lidí ze Svojanovska. V prvních letech války se jednalo o ilegální organizaci Komunistické strany, jejíž hlavní činnost spočívala v letákové propagaci informující o situaci a vyzývající k sabotážním činnostem. Kromě Svojanova měla organizace pobočku v dalších sedmi obcích230 s hlavními vazbami na Poličku. Organizace na Poličsku byla řízena z Pardubic a společně s dalšími městy tvořily relativně velký okruh odboje. V čele svojanovské buňky stál Antonín Oliva, jemuž se letáky dodávaly prostřednictvím Jaroslava Kopeckého, studenta poličského gymnázia. Organizace se po prvních zatýkacích akcí v roce 1940 zaměřila, kromě letákové činnosti, na opatřování informací o rozmístění jednotek nacistických armádách v muniční továrně v Poličce. Kvůli další vlně zatýkaní na jaře 1942 toho organice již více udělat nestihla. Kromě vedoucích organizace bylo tehdy zatčeno další 15 členů, mezi nimi i Antonín Oliva a Jaroslav

227

BRÁNSKÝ, Jaroslav: Osud Židů z Boskovic a bývalého okresu Boskovického 1939-1945. Boskovice 1995, s. 32, 39. 228 MATĚJKA, Ivan – PETŘÍČEK, Václav: Svojanovské letopisy. Praha 2007, s. 217. 229 Archiv městyse Svojanov: Opis Pamětní knihy obce Předměstí, s. 17. 230 V Sádku u Poličky, v Pusté Rybné, v Borové u Poličky, v Kamenci, v Lezníku, v Bystrém a v Rohozné. Viz PETR, Jaroslav: Činnost ilegální organizace KSČ v Poličce. Okres Svitavy a protifašistický odboj. Svitavy 1985, s. 44.

45

Kopecký. 231 Antonín Oliva byl po odsouzení uvězněn až do konce války v Kounicových kolejích v Brně spolu se svým zaměstnavatelem Josefem Kleinbauerem, který mu v jeho ilegální činnosti pomáhal. 232 Jaroslav Kopecký dostal trest smrti společně s Františkem Kučerou, vedoucím okresní organizace. 233 Tímto aktem skončila činnost ilegální komunistické organizace na Poličsku. Další odbojová činnost je spojována až s příchodem partyzánských jednotek. První partyzáni se v okolí Svojanova objevili ke konci roku 1944. V místních lesích se pohybovali členové skupiny Jermak pod vedením Maxima Petrovského. Okruh skupiny sahal až na Moravu ke Kunštátu, dále pak přes Olešnici, Bystřici nad Pernštejnem, Jimramov až do Bystrého.234 Jednalo se o skupinu sovětských občanů, k nimž se přidávali další jedinci či organizace smýšlející protinacisticky. V bojích proti nacismu jim pomáhala nově založená organizace Rada tří se sídlem v Telecím, která byla po zásahu gestapa začleněna do partyzánských jednotek.235 Hlavní činnost partyzánských jednotek spočívala v mobilizaci skrývajících se sovětských zajatců a následném boji proti nacistickému odporu. Jejich odbojová činnost byla úspěšná, několikrát se jim podařilo zničit soupravu s vojenským materiálem na trase Polička-Skuteč či odhalit a odstranit udavače a Němce. 236 Přepadali četnické stanice, obchody, řemeslné dílny, mlýny a statky. 237 Své místo zde měli ještě po osvobození, kdy pomáhali sovětským vojákům odzbrojovat zbylé fašistické jednotky a hlídkovat u závodů a veřejných budov. 238 Mezi lidmi byli partyzáni vnímáni velmi rozpačitě. Lidé se jich báli a většinou se jim snažili vyhýbat.239

231

PETR, Jaroslav: Činnost ilegální organizace KSČ v Poličce. Okres Svitavy a protifašistický odboj. Svitavy 1985, s. 48-49. 232 Archiv městyse Svojanov: Historie Domovních čísel. Karton Starý Svojanov, č. p. 73. 233 Viz příloha. Vzpomínky PhDr. Jaroslava Petra. 234 GLOSER, Jaroslav ml.: Partyzánské hnutí na Svitavsku. Svitavy 1975, s. 16. 235 Tamtéž, s. 40. 236 Jermakovcům se podařilo zlikvidovat 1 279 hitlerovců, zajali 734 Němců. Dále zničili 24 lokomotiv a 167 vagónů. Viz GLOSER, Jaroslav ml: Partyzánské hnutí. Okres Svitavy a protifašistický odboj. Svitavy 1985, s. 92-93. 237 Ve Svojanově přepadli hostinec a ukradli prádlo. V obchodech kradli kuřivo. Ve mlýně u Jedličků mouku a na četnické stanici zbraně a střelivo. Viz Archiv městyse Svojanov: Pamětní kniha obce městyse Svojanova psána od r. 1918, s. 77. 238 GLOSER, Jaroslav ml.: Partyzánské hnutí na Svitavsku. Svitavy 1975, s. 47. 239 Viz příloha. Vzpomínka Lubomíra Žily.

46

5. Konec války Blížící se fronta byla slyšet ve Svojanově již na začátku března 1945. Tehdy ještě místní obyvatelé jezdili kopat zákopy proti postupující Rudé armádě. Poslední zátarasy se stavěly u bohuňovských skal a ve Starém Svojanově. S blížícím se duněním a jasnějšími záblesky bylo všem jasné, že fronta se rychle přibližuje ke Svojanovu. Proto se všichni začali připravovat na přechod fronty. „Lidé stále potají si zakopávají do sklepů nebo stodol, zahrad, kamenic svoje věci, jakožto obilí, šatstvo, peřiny a jiné věci, před vojskem.“240 První německé jednotky se ve Svojanově objevili 8. května. Jednalo se o divizi SS Brandenburg v čele s generálem Schörnerem. 241 Celá oblast byla Němci obklíčena a z každé vesnice vybráno několik rukojmí v čele se starostou. Rukojmí ručila svými životy za klid ve vesnicích a za plynulý přechod německé armády. 242 Ještě téhož dne ve spěchu opouštěli německé jednotky Svojanov. Po vyhlášené kapitulace se snažili co nejrychleji utéci před postupující Rudou armádou. Zbavovali se všech nepotřebných věcí, které je zpomalovali v útěku. Na náměstí ve Svojanově ponechali několik nepojízdných tanků a automobilů. Vše co Němci zanechávali ve spěchu, si rozebrali místní obyvatelé. I přes doporučení místního národního výboru, aby si vyhozené věci neodnášeli, si je mnoho lidí vzalo domů. Tím se zapříčinilo nejvíce úrazům a ztrát na životech. Kromě neodborné manipulace se zbraněmi umírali lidé i po vykouření silného tabáku či vypití ruské vodky. 243 Německé jednotky utíkaly přes Svojanov skoro celé tři dny. Poslední němečtí vojáci přešli přes Svojanov v dopoledních hodinách 10. května. Těšně před příchodem ruské a československé armády. Ta Svojanov osvobodila v odpoledních hodinách 10. května.244 O osvobození se bohatě zmiňují všechny dochované prameny. Osvoboditelé sice byli vítáni, ale celková obezřetnost obyvatele neopouštěla. Na tomto místě zmíníme jednu příhodu z vyprávění

pana

Nečase,

která

v této

době

nebyla

nijak

výjimečná.

„Naše

dechovka…vyhrávala na rozcestí do pochodu vítězným vojákům…Najednou přiběhla

240 241 242 243 244

MATĚJKA, Ivan – PETŘÍČEK, Václav: Svojanovské letopisy. Praha 2007, s. 300. Archiv městyse Svojanov: Kronika obecné školy Svojanov (1940-1953), s. 73. Archiv městyse Svojanov: Pamětní kniha obce městyse Svojanova psána od r. 1918, s. 79. Archiv městyse Svojanov: Opis Pamětní knihy obce Předměstí, s. 19. Archiv městyse Svojanov: Kronika městské školy Svojanov (1940-1954), s. 109.

47

manželka kapelníka celá rozčílená „Viktore, hned nech vyhrávání a poď domů, vojáci nám sebrali hodinky a kolo a dokonce mě chtěli obtěžovat.“ Byl konec vítání.“245 Hlavní vlna radosti přišla po úplném osvobození, kdy přešla celá fronta a nehrozilo tak nebezpečí od Němců ani od osvobozeneckých jednotek. Tehdy se také život začal vracet do starých kolejí. Ve školách se začalo vyučovat pravidelně, do měšťanských škol byly přijaty další děti z obecných škol. 246 V létě se pořádaly zábavy, činnost Sokola byla obnovena stejně jako poličský okres.247 Ani struktura a počet obyvatel se válkou výrazně nezměnil. Pouze několik rodin odešlo dobrovolně osídlovat nedalekou oblast Sudet. Život na Svojanovsku se postupně normalizoval a veškeré dění se opět odvíjelo od ročního období, hospodářských prací a náboženských svátku.

6. Závěr Cílem této práce se stala snaha o nejpřesnější zachycení každodenního života na Svojanovsku během německé okupace a krátce před ní. K tomu nám posloužila řada dochovaných archivních pramenů, které nám umožnili důkladný pohled na venkovský život spojený s řadou specifik typických pro tuto dobu a oblast. Dochované materiály nám ukázaly, že život nebyl ani za protektorátu tak jednotvárný, jak by se mohlo na první pohled zdát. Samozřejmě docházelo k jeho omezování vydávanými nařízeními, zákazy a příkazy. Ale díky poloze a struktuře obyvatel bylo možné žít v rámci možností klidným a relativně normálním životem. Na této relativní pohodě se celkově podepsala i neangažovanost místních lidí do politické situace a nevelká účast v odbojových organizacích. Kromě několika jedinců se do odboje nikdo jiný neangažoval. K velkým změnám nedošlo ani při přechodu fronty na jaře 1945. Podíl na této situaci, kromě klidného chování občanů, měl i rychlý příchod Rudé armády, jenž německé jednotky překvapil natolik, že kromě výhružek nestihly nic jiného uskutečnit a raději se daly na útěk. Ztráty na životech a škody na majetku tak nebyly nijak velké oproti jiným částem země.

245

Archiv kronikářky městyse Svojanov: Tradice. Rodinná kronika Františka Nečase ze Starého Svojanova č. p. 45, s. 33. 246 Archiv městyse Svojanov: Kronika městské školy Svojanov (1940-1954), s. 110. 247 Archiv městyse Svojanov: Opis Pamětní knihy obce Předměstí, s. 20.

48

Díky tomu mohlo dojít k rychlému obnovení venkovského života. Hned, jak ustaly oslavy vítězství, vrátil se život do starých kolejí. Lidé se vraceli ke svým zemědělským pracím, odklízel se válečný materiál. Návrat do starých kolejí byl usnadněn i tím, že Svojanovsko bylo českou oblastí, kde se po válce již žádný Němec nevyskytoval. Díky tomu nedošlo k žádnému nucenému vysídlení ani vyvlastnění majetku. Bohužel vše nešlo tak snadno odklidit a spravit jako poničený majetek. Válka zanechala hlubokou ránu v mysli všech lidí i těch, kteří byli největších válečných hrůz ušetřeni. Všechna nenávist se směřovala ke všemu německému, stejně jako nedůvěra a skepse k Západu, který ponechal Československo v osudnou chvíli na pospas Německu. Tato celková ukřivděnost výrazně přispěla ke změně smýšlení lidí, kteří viděli jediné východisko a prevenci proti další válce v orientaci na Východ. Všechna tato lidská křivda se postupně začala projevovat, až vyústila v únorový komunistický převrat v roce 1948, který se opět hluboce vryl do paměti lidí a začal na dalších čtyřicet let měnit ráz celého venkova i Svojanovska.

7. Seznam zkratek SOA – Státní oblastní archív SOkA – Státní okresní archív MZA – Moravský zemský archív NSDAP – Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei (Národně socialistická německá strana dělnická) SdP – Sudetendeutschen Partei (Sudetoněmecká strana) SOS – Stráž obrany státu

8. Seznam pramenů a literatury 8.1.Prameny Archivní prameny: Archiv kronikářky městyse Svojanov: Kronika obce Kněževes. 49

Archiv kronikářky městyse Svojanov: Opis kroniky Leopolda Michla z Bystrého. Archiv kronikářky městyse Svojanov: Opis kroniky Ladislava Bačovského. Archiv kronikářky městyse Svojanov: Opis pamětní knihy obce Starý Svojanov. Archiv kronikářky městyse Svojanov: Pamětní kniha obce. Městečko Olešnice založená roku 1859. Archiv kronikářky městyse Svojanov: Pamětní Spis o Hradě Svojanově. St. Svojanově a okolí léta páně 1937. I. díl. Archiv kronikářky městyse Svojanov: Tradice. Rodinná kronika Františka Nečase ze Starého Svojanova č. p. 45. Archiv rodina Graciasová: 1863-1998. Archiv SDH Svojanov: Záznam knihy místní požární jednoty ve Svojanově od r. 1937. Archiv SDH Předměstí: Zápis o schůzích a valných hromadách. Archiv městyse Svojanov: Kniha fotografii. Sokol-Svojanov. Archiv městyse Svojanov: Historie domovních čísel, karton Předměstí. Archiv městyse Svojanov: Historie domovních čísel, karton Starý Svojanov. Archiv městyse Svojanov: Historie domovních čísel, karton Svojanov. Archiv městyse Svojanov: Kronika městské školy Svojanov (1940-1954). Archiv městyse Svojanov: Kronika městské školy (1938-1940). Archiv městyse Svojanov: Kronika obecné školy Svojanov (1940-1953). Archiv městyse Svojanov: Kronika různé 1740-1998, modrá archivní knížka. Archiv městyse Svojanov: Pamětní kniha obce městyse Svojanova psána od r. 1918. Archiv městyse Svojanov: Opis pamětní knihy obce Předměstí. Městský úřad Bystré: Matrika narozených A III. Svojanov, Starý Svojanov, Vítějeves, Předměstí, Hlásnice. Městský úřad Bystré: Matrika zemřelých h III. Svojanov. Matrika zemřelých B II. Předměstí a Starý Svojanov. MZA, fonografické zápisy četnických stanic o partyzánské kriminalitě, fond B 252, karton 104. SOkA Blansko: Zdravotní záležitosti, karton č. 763. SOkA Blansko: Věci zásobovací a hospodářské, karton č. 755. SOkA Svitavy: Archiv obce Svojanov 1535-1945, f. 157. SOkA Svitavy: Školní kronika Starý Svojanov, KR 85.

50

Dobová periodika: Jitřenka. Časopis pro zájmy východních Čech, 60, 1941, č. 9., 1. 5. Výroční zpráva náčelníka Sokolské župy Krále Jiřího za rok 1938 Boskovice: Sokolská župa Krále Jiřího, 1909-1948. Výroční zpráva náčelníka Sokolské župy Krále Jiřího za rok 1939 Boskovice: Sokolská župa Krále Jiřího, 1909-1948. Vzpomínky pamětníku: Rozhovor s Lubomírem Žilou. Svojanov č. p. 44 (21. 10. 2013). Rozhovor s PhDr. Jaroslavem Petrem. Bystré, Nad Kašpárkem č. p. 496 (3. 3. 2014).

8.2.Literatura BARTOŠ, Josef- TRAPL, Miloš: Svobodný stát a okupace. (Vlastivěda moravská. Dějiny Moravy 4). Brno 2004. BERANOVÁ, Magdaléna- KUBAČÁK, Antonín: Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě. Praha 2010. BRÁNSKÝ, Jaroslav: Osud Židů z Boskovic a bývalého okresu Boskovického 1939-1945. Boskovice 1995. DOLEŽAL, Jiří: Česká kultura za protektorátu. Školství, písemnictví, kinematografie. Praha 1996. GEBHART, Jan- KUKLÍK, Jan: Dramatické i všední dny protektorátu. Praha 1996. GEBHART, Jan- KUKLÍK, Jan: Druhá republika 1938-1939. Svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním životě. Praha 2004. GEBHART, Jan- ŠEDIVÝ, Ivan (eds.): Česká společnost za velkých válek 20. století. Pokus o komparaci. Praha 2003. GLOSER, Jaroslav ml.: Partyzánské hnutí na Svitavsku. Svitavy 1975. HAVLÍKOVÁ, Jana a kol.: Museli pracovat pro Říši. Nucené pracovní nasazení českého obyvatelstva v letech 2. světové války. Praha 2004 JAKUBEC, Ivan a kol.: Hospodářský vývoj českých zemí v období 1848-1992. Praha 2008.

51

KARLA, Jára a kol: Všední život na Pardubicku v období nacistické okupace a druhé světové války (15. 3. 1939 – květen 1945). Pardubice 2012. KONEČNÝ, Stanislav: Polička za mnichovské krize. Okupace města německou armádou ve dnech 10. října- 24. listopadu 1938. Litomyšl 2003. KONEČNÝ, Stanislav- Růžička, Jindřich: Polička. Věnné město českých královen. Litomyšl 2010. KOPEČNÝ, Petr- POLÁK, Vladimír: Žijeme jejich odkazem. Protifašistický odboj na Blanensku a Boskovicku. Blansko 1985. KRUŠINA, Josef: Dějiny Trpína a okolí. Praha 1948. LENDEROVÁ, Milena a kol.: Z dějin české každodennosti. Život v 19. století. Praha 2009. MACEK, Pavel: Dějiny policie a četnictva III. Protektorát Čechy a Morava a Slovenský stát (1939- 1945). Praha 2001. MARŠÁLEK, Pavel: Protektorát Čechy a Morava. Státoprávní a politické aspekty nacistického okupačního režimu v českých zemích 1939 – 1945. Praha 2002. MATĚJKA, Ivan- PETŘÍČEK, Václav: Svojanovské letopisy. Praha 2007. Mnichov 1938. III. Český svaz protifašistických bojovníků. Praha 1988. MORKES, František: Československé školy v letech 2. světové války. Praha 2005. MRKOS, Zdeněk: Čítanka vlastivědy Poličska. 2012. NAVRÁTIL, Roman: Politický okres Polička v roce 1938 – zmařené sny a naděje. Pedagogická fakulta, Vysoká škola pedagogická v Hradci Králové. Polička 2000. Okres Svitavy a protifašistický odboj. Sborník materiálů. Svitavy 1985. PALLA, Karel: Průvodce po Svojanovsku. Svojanov 1936. POULOVÁ, Lada: Poličsko v letech 1938 a 1939. Ročníková práce. Filozofickopřírodovědecká fakulta Slezská univerzita. Opava 1996. RUŽKOVÁ, Jiřina – ŠKRABAL, Josef: Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005, sv. 2. Praha 2006. SKŘIVÁNEK, Milan: Pomezí Čech a Moravy. Sborník prací ze společenských a přírodních věd pro okres Svitavy. Sv. 1. Litomyšl 1997. SLEZÁK, Filip: Svátky a manifestace v období Protektorátu Čechy a Morava 1939- 1945. Bakalářská práce. FF MU Brno. Brno 2012. Statistický lexikon obcí v zemi České: úřední seznam míst podle zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 266 Sb. Zák. a nař. Země česká, sv. I. Praha 1934. Statistický lexikon obcí v zemi České: úřední seznam míst podle zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 266 Sb. Zák. a nař. Země moravskoslezská, sv. II. Praha 1935. 52

SVOBODNÝ, Petr- HLAVÁČKOVÁ, Ludmila: Dějiny lékařství v českých zemích. Praha 2004. ŠTĚPEK, Jiří: Přídělové doklady z období tzv. Protektorátu. Praha 2010. UHLÍŘ, Jan Boris: Protektorát Čechy a Morava v obrazech. Praha 2008. VANĚK, Miroslav a kol.: Orální historie. Metodické a „technické“ postupy. Olomouc 2003. ZAHRADNÍK, Pavel: Svojanov. Hrad. Dějiny objektu. Praha 2008. Internetové zdroje Historie města Poličky. Dostupné na http://www.soupispamatek.com/okres_policka/foto/policka/policka_historie.htm. (Stahováno 14. 2.2014).

9. Příloha 9.1.Vzpomínky pamětníků Dotazník pro Lubomíra Žilu (21. 10. 2013) 1) Mohla bych se Vás zeptat, kdy a kde jste se narodil? Narodil jsem se 25. 5. 1926 ve Svojanově 2) Jaké byli vaši rodiče národnosti a kde pracovali? Otec se narodil v roce 1899 a byl posledním ročníkem, který se účastnil první světové války. Maminka se narodila 1900 a byla nejmladší z pěti dětí. Maminka byla evangelička, tatínek katolík. Oba byli národnosti české. Maminka pracovala v textilní továrně Bratří Burešové v letech 1932-1933. Její plat byl 1Kč na hodinu, poté byla doma. Tatínek stavěl opevnění v Orlických horách u Králíků v roce 1936. 3) Co jste dělal před 2. světovou válkou? Před válkou jsem navštěvoval základní školu ve Svojanově a pak měšťanku v Rohozné, kterou jsem dokončil v roce 1939. 4) Co jste dělal během 2. světové války? 53

Za války jsem dělal v ČKD v Blansku až do roku 1986. 5) Účastnil jste se nějaké odbojové organizace? Ne, neúčastnil. 6) Měl jste nějaké zkušenosti s partyzány? Pamatuji si, že se partyzáni schovávali v hlubokých lesích u Hlásnice. Osobně jsem se s nimi několikrát setkal, jako mladý kluk jsem se jim však snažil vyhnout. Při setkání jsme my mladí bývali partyzány mláceni. Na konci války jsme jim dávali jídlo, nikdy však u nás nebydleli. 7) Kdybyste měl porovnat život v první republice a v protektorátu, v čem byl pro Vás jiný? Za první republiky byla velká chudoba a to se s protektorátem změnilo. V protektorátu všichni pracovali. Po chudobě z republiky to byla velká změna, kdo pracoval, nebyl na tom tak zle. Na černo bylo vždycky všeho dost, mouky, mléka. Až konec války přinesl velkou bídu. 8) Měli jste nějaká zvířata nebo majetek (pole, louky). Odevzdávali jste něco? Každý na vesnici měl nějaké slepice, králíky a kozu. My jsme měli jednu krávu, kozu a prase. Prase jsme koupili od řezníka za 1000Kč. Dále jsme měli slepice a králíky. Měli jsme ½ ha pozemku, což bylo málo. Z 1 ha a více byly větší dodávky. Pěstovali jsme trochu brambor, řepy a obilí. 9) Jak jste trávil volný čas? Volný čas jsem trávil všelijak. Hrávali jsme si venku, pomáhali doma rodičům. 10) Byl jste členem nějaké tělovýchovné, zemědělské nebo politické organizace? Ano, byl jsem v Sokolu až do jeho zrušení. 11) Vnímala jste nějak změny spojené se zánikem poličského okresu a přičlenění Svojanova k Boskovicím? Změny jsem tehdy moc nevnímal. Více jsem vnímal vznik protektorátu a zabrání Sudet. Hlavní co se pro mě změnilo, bylo dopravní spojení do Poličky. Hlavní spoje začaly jezdit na Boskovice a Blansko. Do nemocnice jsme začali jezdit do Boskovic. 54

Učit jsem se proto také šel do fabriky do Blanska a ne do Poličky. Tam jsem také zůstal pracovat po celou dobu války. Jiné změny jsem tehdy nepociťoval.

Dotazník pro PhDr. Jaroslava Petra (3. 3. 2014) 1) Mohla bych se Vás zeptat, kdy a kde jste se narodil? Narodil jsem se v Poličce 21. března 1923. 2) Jaké byli vaši rodiče národnosti a kde pracovali? Můj otec pocházel z Poličky, kde se narodil v roce 1896. Moje matka pocházela z Korouhve a narodila se v roce 1900. Oba byli národnosti české. 3) Co jste dělal před válkou, studoval jste nebo pracoval, popřípadě kde. Studoval jsem na gymnáziu v Poličce a maturoval jsem 2. června 1942. Do pracovního poměru jsem se nezařadil, protože jsem byl 28. srpna zatčen pardubickým gestapem. Domů jsem se vrátil až v polovině května 1945. 4) Co jste dělal během druhé světové války? Koncem roku 1941 jsem se zapojil do protinacistického odboje v organizaci v Poličce. Prošel jsem těmito věznicemi Gestapo Pardubice, Malá pevnost Terezín, Anstalt I. Drážďany, Anstalt II. Drážďany, věznice vrchního zemského soudu v Litoměřicích, Gefangenenlager Elberegulierung Post Griebo bei Coswig v Sasku-Anhaltsku, pak tábor v Dessau. Od 12. dubna 1945 lágr v Griebo. 5) Účastnil jste se nějaké odbojové organizace? Ano, účastnil jsem se odboje. 6) O jakou organizaci se jednalo? Poličská organizace byla složkou velké organizace, řízené z Pardubic zahrnovala základní buňky v Chocni, České Třebové, Vysokém Mýtě, v Litomyšli a v Poličce. V městečku Svojanově byl vedoucím místní odbojové skupiny pan Antonín Oliva, kterému dodával letáky student gymnázia v Poličce Jaroslav Kopecký. 7) Jak dlouho tato organizace existovala?

55

Likvidace této organizace začala podle mých vědomostí v roce 1941 na základě udání české konfidentky pardubického gestapa. V Poličce došlo k posledním zatýkáním v září 1942, kdy organizace zanikla. 8) Kdybyste měl porovnat život v první republice a v protektorátu, v čem byl pro Vás jiný? Subjektivně hodnoceno. Měl jsem možnost plně se věnovat svým zájmům. Byl jsem členem Sokola, chodil jsem se Skauty, byl jsem členem Masarykovy letecké ligy, stavěl jsem létající modely letadel, hrál jsem divadlo s poličským ochotnickým souborem a dvě hry pro děti jsem i režíroval. V létě 1938 jsem se začal učit létat na kluzáku plachtařského odboru. Léta okupace jsem z větší části prožil v kriminále a tak to nemohu objektivně porovnat. 9) Měli jste nějaké hospodářství? Otec byl zaměstnán u ČSD jako staniční zřízenec a měl po své matce ½ ha pole. Pěstovali jsme brambory a žito. To se střídalo. Měli jsme několik slepic, dvě bezrohé kozy a pár králíků. Matka byla doma a měla na starosti tři děti. Bratr Karel a sestra Milada byli mladší než já. Sestra zemřela ve svých osmnácti letech na tuberkulosní zánět mozkových blan. Pohřeb měla 10. ledna 1945. Pan Jaroslav Petr doplnil předchozí dotazník o vlastní vzpomínky na ilegální organizaci KSČ v Poličce. Sám jsem se stal členem ilegální stranické organizace na podzim 1941. V polovině ledna 1942 za mnou přišel Jaroslav Kopecký s prosbou, abych mu pomáhal při rozmnožování letáků. Ochotně jsem souhlasil a začali jsme postupně nakupovat cyklostylový papír a opatřili jsme si i tiskařskou čerň. Koncem ledna mě pozval odpoledne k sobě. Na stole měl cyklostyl a voskovou blánu s textem protinacistického obsahu. Po několika pokusech se nám tisk podařil. Nevím už, kolik letáků jsme tehdy vytiskli. Pamatuji i jen, že podstatnou část letáků si Jaroslav ponechal a zbytek jsem si vzal sám a v noci vhazoval do poštovních schránek. Nikdy jsem se Jaroslava neptal, odkud cyklostyl má a komu vyrobené letáky předává. Práci jsme přerušili po atentátu na říšského protektora R. Heydricha. Na jaře 1942 bylo několik lidí z Poličky gestapem zatčeno. Tehdy jsme si začali uvědomovat nebezpečí svého podnikání. Měli jsme také před maturitou. Ze skupiny zatčených Poličáků nebyl popraven nikdo, ale po odvolání stanného práva pokračovalo gestapo 56

v zatýkání v Litomyšli a v Poličce. Cyklostyl jsem od Jaroslava převzal a ukryl doma. Utěšovali jsme se, že snad zatčení ujdeme a ve výrobě letáků budeme pokračovat, až se situace uklidní. Maturovali jsme asi čtyři dny po Heydrichově smrti. Gestapo dál v Poličce zatýkalo a bylo jasné, že dojde i na nás. Abych své rodiče nevystavil zatčení, rozebral jsem v srpnu 1942 cyklostyl na jednotlivé díly a naházel je do bahna potoka, který ústil do mlýnského rybníka. Jaroslav byl zatčen 26. Srpna a už druhý den byl s příslušníky gestapa- bratry Aschenbrennerovými- u nás a při domovní prohlídce se pátralo po cyklostylu. 28. srpna jsem byl zatčen a z bahna jsem vytahal několik kusů rozebraného cyklostylu, aby gestapáci měli jistotu, že přístroj byl zničen. Ten den nás odváželi z Poličky asi sedm. Výslechy členů zatčené poličské skupiny skončily koncem září. Někdy začátkem listopadu byla naše skupina transportována vlakem do Bohušovic nad Ohří a pak pěšky do Malé pevnosti v Terezíně. Peklo v Malé pevnosti jsme přežili všichni a začátkem prosince 1942 jsme byli převezeni do Drážďan- Anstalt I. Následovaly výslechy u vyšetřujícího soudce a před vánočními svátky přesun do staré věznice- Anstalt II. Do Terezína neojížděli všichni. To byl případ Antonína Olivi, který byl předán brněnskému gestapu, jako ostatní zatčení z okresu Boskovice. Začátkem dubna 1943 nám byly předaný žaloby. Všichni, až na Jaroslava Kopeckého a Františka Kučeru, jsme dostali spis z vrchního zemského soudu v Litoměřicích. Jaroslav a jeho druh byli žalováni lidovým soudem v Drážďanech. U tohoto soudu se vynášely jen rozsudky smrti. Viděl jsem za více než tři měsíce odcházet lidi z Matyldy248 k soudu a vraceli se s pouty na rukou. Neklamné to znamení, že byli odsouzeni k trestu smrti. Před odjezdem naší skupiny jsem se v polovině dubna s Jaroslavem loučil a oběma nám bylo jasné, že se vidíme naposledy. Prosil mě, co mám vyřídit doma, vrátím-li se. V květnu byl v Drážďanech soud a dopadlo to podle očekávání. Jaroslav byl skutečně odsouzen k trestu smrti a 8. října 1943 stětím popraven. Odsouzení čekali na svou popravu zpravidla tři měsíce. V den, kdy byly popravy, obešli dozorci jednotlivá oddělení věznice a podle seznamů odvedli z cel ty, kteří měli být k večeru popraveni. V cele oddělení BU, které se říkalo cela smrti, mohli

248

Matylda byla označována věznice Anstalt II, protože byla umístěna na Mathildenstraβe.

57

odsouzeni svým rodinám poslat dopisy na rozloučenou. Těla popravených, spolu se seznamem, byla v bednách odvážena na hřbitov do společného hrobu.

9.2. Grafy

Porodnost na Svojanovsku 18 16

14 12 10

Starý Svojanov

8

Svojanov

6

Předměstí

4 2 0

Zdroj: Městský úřad Bystré: Matrika narozených A III. Svojanov, Starý Svojanov, Vítějeves, Předměstí, Hlásnice.

Úmrtnost na Svojanovsku 14 12 10 8

Starý Svojanov

6

Svojanov

4

Předměstí

2 0

Zdroj: Městský úřad Bystré: Matrika zemřelých h III. Svojanov. Matrika zemřelých B II. Předměstí a Starý Svojanov. 58

Celková úmrtnost a porodnost na Svojanovsku 35 30 25 20 porodnost 15

úmrtnost

10 5 0 1931 1932 1933 1934 1935 1936 1937 1938 1939 1940 1941 1942 1943 1944 1945

Religiozita na Svojanovsku římsko-katolické

evangelické

česko-slovenské

izraelské

jiné a neudané

bez vyznání

646

491

491

56 2

13

1

Svojanov

3

14

10

17

Starý Svojanov

6

24

Předměstí

Z grafu je patrná převaha římsko-katolické vyznání. Zdroj: Statistický lexikon obcí v zemi České: úřední seznam míst podle zákona ze dne 14. Dubna 1920, čís. 266 Sb. Zák. a nař. Země česká, sv. I. Praha 1934, s. 270.

59

9.3. Fotografie Změny na mapě okresu Poličky v roce 1938. Zdroj: Archiv rodina Graciasová 1863-1998.

60

Obchod se smíšeným zbožím ve Svojanově. Zdroj: Historie domovních čísel. Karton Svojanov, č. p. 27, list 3.

Pracovní knížky vydávané od června 1941. Zdroj: Archiv rodina Graciasová 1863-1998. 61

Vysvědčení Marie Graciasové z obecné školy za školního rok 1941/42. Zdroj: Archiv rodina Graciasová 1863-1998.

62

Děti z obecné školy vypomáhají ve žních při sběru klasů. Zdroj: Archiv městyse Svojanov: Kronika obecné školy (1940-1953), s. 6.

Děti před divadelním představení Broučci. Zdroj: Archiv městyse Svojanov: Kronika měšťanské školy (1940-1954), s. 97.

63

Obě dvě fotografie jsou ze Sokolského sletu v Prosetíně v roce 1938. Zdroj: Archiv městyse Svojanov: Fotografie, Sokol-Svojanov.

64

Takto měl vypadat nový zdravotní obvod zřízený ve Svojanově. Zdroj: SOkA Blansko: fond Zdravotnické záležitosti, karton č. 763, fol. 962.

Pohled na náměstí ve Svojanově po přechodu německé armády. Zdroj: Archiv kronikářky městyse Svojanov. 65