ka přímo ze dvora konečnému spotřebiteli, jednak prodeje českého

Tato publikace vznikla jako jeden z výstupů mezinárodního projektu spolupráce v rámci osy IV. LEADER Programu rozvoje venkova Mléko a med pro naše zdraví. Projekt byl realizován naší místní akční skupinou MAS Sdružení Západní Krušnohoří z.s. ve spolupráci se slovenskou MAS LEV o.z. se sídlem v Levočia řešil aktivní spolupráci obou MAS, na jejichž území probíhala osvěta k návratu prodeje jednak farmářského mlé-

ka přímo ze dvora konečnému spotřebiteli, jednak prodeje českého a slovenského medu. Osvěta byla směrována jak k producentům mléka a medu, tak i ke spotřebitelům. Vše s důrazem na prodej „ze dvora“, přímo od farmáře. Projekt napomohl překonat legislativní úskalí při získání povolení k prodeji „syrového mléka ze dvora“ i medu malým farmářům.

Území působnosti MAS SZK z.s. v rámci Ústeckého kraje

V rámci tohoto projektu bylo na Slovensku zřízeno muzeum medu v obci Kĺčov

Území působnosti MAS LEV o.z. v rámci Prešovského kraje

Tradice chovu skotu, ovcí a koz v Krušnohoří S nástupem neolitu (mladší doby kamenné 5600 - 4400/4300 př. Kr. můžeme předpokládat příchod nového obyvatelstva na naše území, samotný proces neolitizace je však stále předmětem vědeckých diskuzí. Rozhodně se však objevuje nový ekonomický systém, který je dále rozvíjen a pokračuje do dnešních dnů – jde o zemědělství a s ním spojený usedlý způsob života. Neolit se z oblasti Úrodného půlměsíce rozšířil přes Anatolii a Balkán dále do Evropy; v okrajových částech Evropy však dlouhou dobu ještě přetrvává mezolitický způsob života, i když řada lokálních postmezolitických kultur tzv. atlantického neolitu vykazuje známky kontaktu s neolitickou společností – i v tomto ‚mezolitickém‘ prostředí se objevují první keramické nádoby a rovněž máme indicie naznačující domestikaci prasete či ovcí a koz (v severních oblastech došlo i k domestikaci soba). Domestikace je proces vyčlenění některých živočišných druhů z přirozeného prostředí i vývoje a jejich postupné přizpůsobení potřebám lidského hospodářství. Probíhala už od paleolitu (domestikace psa), v neolitu pak domestikovány ovce, kozy, skot, prasata, v eneolitu kůň, v době bronzové u nás kur, domestikovány byly i zemědělské plodiny. Krušné hory strmě spadající jižním směrem do Čech byly dlouhou dobu osídleny jen velmi řídce. Byly to přede-

vším nevyhovující klimatické podmínky, které znemožňovaly obdělávání půdy. Drsná příroda a neúrodná půda umožňovala prvním zemědělským kolonizátorům obhospodařovat nevelká políčka jen na příhodných plochách v nadmořských výškách něco málo přes 300 metrů. Přesto již od 12. století lze zaznamenat první snahy o kolonizaci hor a s tím související nutnost využívat půdu pro produkci základní obživy. V té době byly Krušné hory z větší části pokryty neprostupnými lesy, které spolu s drsnými přírodními podmínkami vytvářely nepřekonatelné překážky pro trvalé osídlení. Vůbec prvními kolonizátory v českých zemích byli obchodníci. Na české straně ještě v průběhu 15. století nelze hovořit o stálém osídlení a zemědělské činnosti člověka.

Krušné hory jsou však jedinými našimi horami, které vytváří souvislou kulturní krajinu z nížiny přes podhorské oblasti až do nejvyšších horských poloh kolem jednoho tisíce metrů nad mořem. Na ostatní většině našich hor vidíme tři zóny osídlení - v nížinách a podhůří se střídají mozaiky vesnic a drobných usedlostí s množstvím políček, luk, hájů, remízků a lesíčků a ve vyšších nadmořských výškách přibývá lesnatosti a zóny s velkými lesními celky skrývají vesnice lokalizované většinou podél toků v údo-

lích a třetí zóna se rozprostírá v centrální části pohoří, které je bez větších sídel. Les, který v hustém zápoji pokrýval Krušné hory, byl jen na nemnohých místech narušen cestami, které byly využívány pro transport zboží. S větším rozvojem rudného dolování na české straně v 16. století pronikala zemědělská činnost do postupně zabydlovaných Krušných hor. Vzhledem ke klimatickým podmínkám ve vyšších nadmořských výškách se nejvíce uplatňoval chov dobytka a pastevectví. Na příznivých místech se pěstovaly brambory, žito, oves a len. Postupně vznikající zemědělské usedlosti, urbanisticky prozrazují přizpůsobení staveb a jejich účelnosti k nepříznivému horskému podnebí. V 19. století se v horách budovaly první silnice a obyvatelé hor se snadněji dostávali do nížin, odkud získávali potraviny sklízené na úrodnějších polích v nižších nadmořských výškách. Zároveň byl umožněn transport kvalitního horského sena pro krmivové využití v nížinách. Louky byly až do šedesátých let minulého století využívány pro výrobu sena a pastviny k velkoplošné pastvě dobytka. Intenzívní zemědělství vyžadovalo nové a nové plochy, které bylo nutno osévat a hnojit. Stále více se louky a pastviny vzdalovaly od své dřívější podoby původně extenzívně využívaných horských luk, pastvin a úhorů. Postupně klesal počet rostlinných druhů vázaných na tyto biotopy. Dnešní louky a pastviny jsou výsledkem dlouholetého působení člověka. Intenzívní využívání půdy způsobilo zánik původních horských luk. Tyto plochy byly hnojeny, přisévaly se krmné traviny, pásl se těžký dobytek. Mnoho původních horských bylin ustoupilo.

Kráva pasený porost narušuje zdupáním, potravně je nenáročná a svým způsobem utržení travnatého trsu jazykem nechává velkou část stonků nespasenou a dál si nevybírá, protože nesklání hlavu až těsně k zemi. Ovce je zvláště nenáročná a není-li výběr, zkonzumuje i mnoho aromatických či pichlavých druhů. Svou velmi citlivou tlamou si dovede vybírat i ve velmi malém trsu, pase se s hlavou až těsně u země, takže plocha po vypasení ovcemi připomíná nakrátko střižený trávník. Koza je specificky mlsná a druh, který jí zachutná, dokáže selektivně vypásat. Je ještě nenáročnější než ovce. Je známá i tím, že před trávou dává přednost okusování dřevin, kdy konzumuje jak listy tak kůru a větve. Tím je velmi vhodným hospodářským zvířetem v boji proti zarůstání pastvin křovinami. Zdroj: Mgr. J.Brožík Zemědělství v Krušných horách foto: vlastní archiv MAS SZK

CHOV SKOTU Chov skotu je z historického hlediska znám jako lidstvo samo. Na začátku lidské civilizace byl dobytek měřidlem bohatství a dlouho měl funkci platidla. Požadavky na chov dobytka byly v historii lidské společnosti rozdílné. V prvopočátku se choval dobytek pouze pro maso, kosti a kůži. Následovalo období zdomácnění a dobytek se začal využívat na obdělávání půdy, na nosení břemen a do zápřahu. V 19. století nastal rozvoj průmyslu a tím se zvýšila i spotřeba potravin, především mléka a masa. V té době začíná první zušlechťování plemen dobytka.

Nejvíce pozornosti je věnováno chovu skotu, protože umí nejlépe přetvářet živiny přijímané v krmivu na biologicky a energeticky koncentrované plnohodnotné potraviny – maso a mléko a zároveň vrací zpět do půdy 45% organické hmoty, kterou přijal. Dojnice vyrobí z 1ha půdy nejvíce stravitelných bílkovin a energie v porovnání s ostatními druhy hospodářských zvířat. Dnes na světě existuje řada plemen skotu, která je možno dělit podle různých kriterií. Nejčastěji je využíváno

dělení plemen podle typu produkce na mléčná, masná a kombinovaná. V horských podmínkách Krušných hor je oblast klimaticky poměrně drsná, a proto zde byly a jsou chovány jen některá odolná plemena, např.: Dobře snáší mrazy i vysoké teploty, výborně se pase, dovede využívat i méně hodnotná krmiva. U nás se chová V horských podmínkách Krušných hor je oblast klimaticky poměrně drsná, a proto zde jsou chována jen některá odolná plemena, např.: Limousine Je to masné francouzské plemeno vyšlechtěné ve střední a jihozápadní Francii v 18. století Proto je vhodné pro chov i ve vyšších partiích Krušných hor.

Hereford Patří mezi masná plemena malého až středního tělesného rámce. Vznikl v západní části Anglie z místního červeného skotu křížením s jinými masnými plemeny. Plemenná kniha byla založena v r. 1846. Jedná se jedno z nejstarších masných plemen a zároveň plemen nejvíce rozšířených. Dnes se vyskytuje ve dvou formách, a to rohatý a bezrohý. Dobře snáší mrazy i vysoké teplo-

ty, výborně se pase, dovede využívat i méně hodnotná krmiva. U nás se chová od roku 1975. První jalovice byly přivezeny z Kanady. Vyniká zdravotní odolností a nenáročností. Na jeho dalším zušlechťování plemenáři pracují.

Charolais Pochází z Francie a vyšlechtěno bylo v 19. století. Patří k nejvýkonnějším masným plemenům s přírůstkem až 1,6kg denně. Má výbornou kvalitu masa s nízkým sklonem k tučnění. Často je používán ke křížení s plemenem herefordským.

Český strakatý skot vznikl na našem území ve 30.letech. Na vzniku a unifikaci plemene se podílela tato plemena: simensko-český skot, bernsko-český skot, bernsko-hanácký skot, skot kravařského rázu, skot hřbíneckého rázu, chebský skot a česká červinka. Za unifikací a vznikem plemene stál prof. Taufer z Brna. Plemeno v té době se vyznačovalo trojstrannou

užitkovostí (maso-mléko-tah). Po pádu nacismu prochází plemeno přestavbou a dochází také k vzniku kolchozů. Tímto procesem v 50. a 60. letech došlo k zbrzdění procesu šlechtění. Tato doba byla také charakteristická nedostatkem krmiv pro zvířata. Postupem času dochází k přijetí plemenářského a šlechtitelského zákona a plemeno je intenzivněji šlechtěno na maso-mléčnou užitkovost. V 60. letech také bylo v rámci procesu šlechtění přistoupeno k zušlechtění českého strakatého skotu plemeny: Ayrshire, (zlepšení 1. konstituční pevnosti, 2. tvarových a funkčních vlastností vemene 3. utváření končetin 4. produkce mléka). Díky tomuto zušlechťovacímu křížení došlo ke zvýšení mléčné užitkovosti, ale zároveň došlo k negativnímu ovlivnění masné užitkovosti a zmenšení tělesného rámce. V roce 1971 bylo v ČR použito další zušlechťující plemeno a to recesivní forma holštýnského plemene. Cílem bylo zvýšit mléčnou užitkovost, tělesný rámec a tvarové vlastnosti vemene. Ovšem i toto mělo svá negativa: zhoršení masné užitkovosti, špatné utváření končetin a menší dlouhověkost. V současné době je toto plemeno kříženo s fylogeneticky příbuznými plemeny z celé Evropy. Důležité je si uvědomit, že plemeno řadíme mezi plemena s kombinovanou maso-mléčnou užitkovostí. V současnosti žije pouze několik málo krav, které lze označit za české straky, a tyto krávy jsou zařazeny do programu ochrany genetických zdrojů. K této situaci došlo díky mnohaletému masivnímu používání inseminačních dávek strakatých býků, pocházejících z Německa a Rakouska. Zdroj: http://www.zootechnika.cz/ clanky/chov-skotu/plemena-skotu/kombinovana-plemena-skotu.html

CHOV OVCÍ Ovce patří k nejstarším domestikovaným hospodářským zvířatům. Na území České republiky se chovají ovce od 9. století. Ovčí produkty byly zdrojem potravy, ošacení a v prvopočátcích se ovce používaly i jako obětní zvířata. Postupně se rozšířily do všech zeměpisných pásem, rozdílných nadmořských výšek i klimatických podmínek. Ovce se vyznačují všestrannou užitkovostí a zároveň jsou vhodné pro mimoprodukční využití, (udržování krajiny, eliminace plevelů a náletů) zvláště v méně příznivých oblastech jako jsou oblasti podhorské a horské. Ovce má schopnost zužitkovat i taková krmiva, která ostatní hospodářská zvířata hospodárně nevyužijí. Sem patří travní porosty na strmých svazích (nad 17°) a na vysokohorských a kamenitých pastvinách, příležitostná pastva na strništích a ostatních podobných plochách. Ovčí maso řadíme mezi velmi kvalitní masa, díky svým vysokým obsahem kvalitních bílkovin, obsahem vitamínů skupiny B a zvýšeným obsahem minerálních látek. Maso je velmi dobře stravitelné a je doporučováno při dietách (u lidí trpících např. záněty žaludku, onemocnění žlučníku či žlučovodů aj.). Spotřeba na našem území je velmi malá - 0,15 kg na osobu a rok. Důvodů nízké spotřeby je několik. Hodně lidí má zafixováno, že ovčí maso je tuhé, nekvalitní s nepřijemnou vůni (charkateristickou vůni dodáva skopovému masu tuk). Vychází to z dob dávno minulých, kdy maso prodávané bylo především ze starších vyřazených kusů. Nejkvalitnější je maso jehňat ve věku 4 - 6 měsíců.

Šumavská ovce též šumavka je původní české plemeno ovce domácí. Má trojí užitkovost – chová se pro maso, mléko i vlnu. Pochází z českých selských ovcí. V minulosti bylo toto plemeno několikrát zušlechťováno křížením s jinými plemeny, proto se dnes označuje jako zušlechtěná Šumavka. Je střední tělesné konstituce. Vlna se vyznačuje dobrou textilní kvalitou. Ovce se stříhají dvakrát do roka. Zvířata se vyznačují velmi dobrou chodivostí a jsou schopna denně za pastvou urazit až 20 km.

Šumavská ovce je velmi dobře adaptována na horské podmínky s vysokými srážkami a kyselou půdou a sehrává nezastupitelnou úlohu při údržbě cenných krajinných prvků v horských oblastech, zejména na Šumavě a Krušných horách. Suffolk Ovce suffolk jsou v poslední době mezi chovateli velice oblíbené, protože se vyznačují dlouhověkostí, dobrým zdravím a dlouhým plodným obdobím. Jsou vhodné i k chovu v drsnějších klimatických podmínkách podhorských oblastí. Pro své dobré užitkové vlastnosti se hodí ke křížení s téměř všemi plemeny ovcí, které se u nás chovají. Jejich hlavní produkcí je maso. Je dobré a není cítit lojem, jako maso ovcí chovaných pro vlnu

bez vousů. Kozli měli výraznou bradu s vousem a dále hřívu a delší srst byla také na hřbetu a přecházela až k ocasu. Korektně stavěné končetiny byly shledány jen u velmi malé části chovaných koz.

ovce suffolk

CHOV KOZ Koza patří mezi jedno z prvních domestikovaných zvířat. Chov koz, resp první zmínky o něm jsou datovány do mladší doby kamenné. Velkého rozmachu doznal chov koz ve středověku, kdy kozí mléko a maso bylo velmi ceněno. K úpadku dochází po třicetileté válce s rozvojem chovu skotu. Přechodné oživení v chovu koz na našem území nastává až koncem 19. století. Koza byla zejména zvířetem chudých lidí, proto její stavy měly maxima v období mezi válkami. Z historických pramenů však víme, že chov koz byl do II. světové války málo úředně organizován. Plemenitba a chov byl tak plně v rukou samotných chovatelů. Velmi rozšířenou byla „Česká domácí koza“. Šlo o skupinu koz jak rohatou, tak i bezrohou, barva srsti byla různá (od bílé přes černou), obvykle ve směsi více barev. Srst těchto koz byla buď rovná, hladká nebo zvlněná, krátká či dlouhá. Kozy byly jak vousaté, tak

Koza bílá krátkosrstá Patří mezi česká domácí plemena. Vznikla křížením českých koz s kozly sánského plemene. Zvířata jsou většinou bezrohá, ale dnes je povolen i chov rohatých forem. V našich podmínkách je to plemeno nenáročné a dobře se hodí do ekologického hospodaření. Koza hnědá krátkosrstá Jedná se o mléčné plemeno vyšlechtěné křížením původních strakatých a hnědých koz s kozly harckého plemene z Německa. Je střední tělesné konstituce, s krátkou a hladkou srstí. pevné kostry a průměrným osvalením. Je buď bezrohá, nebo rohatá (dříve nebyl rohatých koz povolen).

Základní zbarvení je hnědé s různými odstíny, poznávacím znakem jsou hnědé uši s černým lemem a černý vnitřek uší. Přes hřbet vede černý pruh až po počátek oháňky. Jsou značně odolné a přivyklé horským a podhorským podmínkám.

MLÉKO je produkt mléčných žláz samic savců. Mléko je základním zdrojem výživy hlavně pro mláďata, která z tzv. „mleziva“ získávají potřebné protilátky a vitamíny pro upevnění své imunity. Savci konzumují mléko až do doby, dokud nejsou schopni trávit pevnou stravu (píce, maso). U lidí to funguje stejně, s tím, že dospělí lidští jedinci konzumují mléko jiných zvířat (kravské, kozí, ovčí, koňské, lamí…) Mléko se nejvíce konzumuje v Evropě a Severní Americe. V Asii pak méně a u obyvatel Afriky je schopnost trávit mléko nejmenší. Mléko je barvy bílé, s tím, že nabývá odstínu šedi a jde i do žluta. S mlékem se setkáváme v různých podobách. Může to být čerstvé mléko, zkyslé mléko, sušené mléko, apod. Rostlinnými náhražkami kravského mléka jsou sojové mléko, rýžové mléko, mandlové mléko… HISTORIE MLÉKA Mléko patřilo od nepaměti k základní lidské obživě. Kráva byla prakticky v každé zemědělské usedlosti až do poloviny 20. století. Zásadní změny v mlékárenství se datují do druhé poloviny 19. století, kdy vlivem nových poznatků v mikrobiologii a kvasné fyziologii, vlivem rozvoje techniky i díky tomu, že hospodářství začala mít přebytek mléka, došlo k po-

čátkům jeho průmyslového zpracování. V té době začaly vznikat první družstevní mlékárny. Stavy dojnic byly zdecimovány za 1. světové války, avšak za první republiky došlo k oživení a zakládání nových družstevních mlékáren. Určitý pokles produkce nastal i za 2. světové války, po níž se výroba obnovila. Po roce 1948 došlo k znárodnění mlékáren a v každém kraji byl vytvořen jeden mlékárenský národní podnik. V současné době lze v České republice běžně sehnat v obchodě tři druhy kravského mléka: • plnotučné (tzv. „červené“), s obsahem tuku nejméně 3,5 % • polotučné (tzv. „modré“), s obsahem tuku 1,5-2 % • odtučněné (odstředěné), s obsahem tuku nejméně 0,5 % Podle trvanlivosti se pak dělí na: • čerstvá, s dobou trvanlivosti 3-5 dní, prodávaná v skleněných lahvích, PE pytlících, krabicích z povoskovaného papíru • s prodlouženou dobou trvanlivosti (až 10 dní), prodávaná v PET lahvích nebo hermeticky uzavíraných krabicích s PE uzávěrem • trvanlivá mléka UHT (trvanlivost 3-6 měsíců), která jsou prodávána v krabicích s vrstvami papíru, plastu a hliníku (aseptické obaly tzv. typu „Tetra Pak“); tato mléka lze do otevření uchovávat i při pokojové teplotě. Kromě toho lze koupit farmářské mléko, nejčastějším způsobem je prodej z mléčných automatů. Jedná se o čerstvé neupravené kravské mléko, které je zchlazeno na 4 °C. Toto mléko se doporučuje před požitím jako prevence tepelně ošetřit.

MLÉČNÉ VÝROBKY Smetana je mléčný výrobek s vyšším obsahem tuku získaný odstředěním mléka na odstředivkách. Princip odstřeďování spočívá v rozdílném působení odstředivé síly látky s různou hustotou. Vodná fáze je těžší složka, je při odstřeďování vrhána k obvodu bubnu odstředivky a je odváděna zvláštním potrubím jako odstředěné mléko. Lehčí složka mléka (tuk) zůstává při ose a odvádí se jiným potrubím jako smetana. Smetana je jednak meziproduktem při výrobě másla a je také hlavním výrobkem prodávaným do spotřební sítě. Tvaroh je v podstatě mléčná bílkovina, převážně kasein a malé množství proteinu. Používá se buď jako polotovar pro další mlékárenské výrobky nebo jako hotový výrobek k přímé spotřebě.

Podmáslí je mlékárenský produkt zbývající při výrobě másla. Sušené kyselé podmáslí je žlutozelená práškovitá hmota s jemně se rozpadajícími hrudkami. Jeho chuť a vůně jsou jemně mléčné, výrazně nakyslé. Sýry. Výroba sýrů je nejstarším a nejnáročnějším výrobním odvětvím mlékárenského průmyslu. Vyžaduje značné znalosti teoretické i praktické. Základní surovinou je kasein vyloučený z mléka samovolným kysáním nebo pomoci syřidla. PRODEJ FARMÁŘSKÉHO KRAVSKÉHO MLÉKA

Máslo je průmyslový výrobek získaný z kravského mléka, především z jeho tuku. Je to pevná emulze mléčného tuku a vzniká stloukáním smetany. Máslo se vyrábí buď ze sladké nebo z kyselé smetany. Dobré čerstvé máslo obsahuje asi 15% vody a 84% tuku.

Na území MAS SZK je registrován první prodejce farmářského kravského mléka a to je p. Stratinská na statku Špičák u Kadaně. Zde je možné si toto čerstvé neodstředěné mléko, které je certifikované jako Mléko ze Špičáku - Regionální produkt krušnohoří, denně zakoupit. KONTAKT: K. Stratinská, Mikulovice 57, Klášterec n.O. tel. 732 762 789

Vliv kozího mléka na zdraví člověka

Kravské a kozí mléko jsou si svým složením podobné. Množství bílkovin v kozím a kravském mléce je téměř stejné. Kasein kozího mléka má více aminokyseliny glycinu, méně argininu a méně aminokyselin obsahujících síru, zvláště metioninu, než mléko kravské. Při studiu molekulární struktury bílkovin kozího mléka ve Francii se zjistilo, že nejen laktalbumin, ale i ostatní frakce proteinů kozího mléka se liší od bílkovinných frakcí kravského mléka. To je pravděpodobně důvod, proč děti, které nesnášejí výrobky z kravského mléka, dobře snášejí výrobky z mléka kozího. Z německých výzkumů vyplývá, že kozí mléko je lékem na nervovou soustavu, jeho pravidelná konzumace vede ke snížení nervozity, stresů a úzkostných stavů. Zlepšuje celkovou kondici, imunitní systém, onemocnění kůže, pozitivně působí při přecitlivění žaludečních a střevní stěny, napomáhá k vyléčení astmatu. Za látku, která má mít hlavní léčivý účinek, byl označen Ubichon 50. Hovoří se o léčebných účincích kozího tuku při kloubních onemocněních. Na léčebných účincích se podílí kyseliny mléčná, esenciální volné aminokyseliny, kyselina orotová, citronová a lehce absorbovatelný mléčný tuk a bílkoviny, které společně s volnými aminokyselinami významně regulují vlhkost pleti. Tuk kozího mléka je bělejší a má méně karotenu (provitamínu A) než mléko kravské. Obsahuje více esenciál-

ních mastných kyselin linoleové a arachidonové. Ty nedovede lidský organismus syntetizovat a je odkázán na přísun potravou. Kozí mléko má také větší procento mastných kyselin se středním a krátkým řetězcem. V poslední době se sleduje a ověřuje působení mastných kyselin omega 3 a jejich vliv na srážení krve v  cévách (možná ochrana před infarktem). Snižují hladinu lipoproteinů s tím i riziko arterosklerózy a zlepšují imunitní ukazatele.  Patrně preventivně působí i proti zhoubným nádorům. Ze studií je prokázáno, že kozy neonemocní žádnými rakovinnými nádory - podobně jako žraloci. Kozí mléko je cennou potravinou. Významné je jeho využití u dětí jako možnost alternativní výživy a u dospělých v oblasti  prevence (protirakovinné faktory). Bude záviset na rozvoji chovu koz a možnostech zpracování kozího mléka, zda náš jídelníček obohatí o další významnou ekologickou potravinu. Zdroj: http://minifarma.estranky.cz foto: vlastní archiv

PRODEJ FARMÁŘSKÉHO KOZÍHO MLÉKA Na území MAS Sdružení Západní Krušnohoří je registrovaná Kozí farma na Mýtince jako prodejce farmářského kozího mléka. KONTAKT: Martin Mužík Mýtinka 132, Měděnec. https://www.facebook. com/pages/Koz%C3%AD-farmana3%BDtin ce/172010289569660

Z historie včelařství Podle výsledků vědeckých výzkumů a paleontologických nálezů v Čechách, Francii a Německu bylo možno usoudit, že stáří naší včely medonosné je minimálně 25 milionů let (pro srovnání: Homo sapiens je na Zemi asi 100 000 let). Podle včel zalitých v jantaru vidíme, že vzhled tehdejší včely se od dnešní včely medonosné podstatně neliší. Nejdříve lidé vybírali náhodně objevená divoká včelstva, kterým brali med. Stromy s divokými včelstvy si časem začali označovat. Tyto duté stromy se nazývaly brtě, lidé v nich včelařící se označovali jako brtníci. Nevýhodou brtí bylo jejich nepravidelné rozmístění v krajině. Nejlepší brtníci obhospodařovali až

60 brtí a jejich umístění si museli pamatovat. Vyříznutím kusu kmene s dutinou, jejím zastřešením, seskupením poblíž lidských obydlí vznikly kláty. Systém včelaření se v podstatě moc nezměnil. Med se vybíral na Zelený čtvrtek (Velikonoce) tzv. podřezem díla, tedy vyříznutím poloviny plástů, které zůstaly po zimě. Příští rok se vyřezala druhá polovina. Med se vylisoval. Náročná výroba úlu z dutého kmene byla nahrazena slaměnými a prkennými úly. Slaměné úly se pletly nejen ze slámy, ale i z  rákosí především v  krajích, kde byl nedostatek lesů a tedy stromů vůbec.

Takovéto pletené slaměné úly kruhového nebo čtvercového průřezu se nazývají košnice. Změnil se způsob včelaření tím, že do košnic se osazovaly roje, které se staly velmi žádoucí. Čím víc rojů, tím lépe. V  podletí včelař potěžkal košnice, z těch nejtěžších vytřepal včely a ty nejlehčí nechal do příštího roku. Z dnešního pohledu na genetiku dělal včelám tu nejhorší službu: preferoval slabochy. (Podletím začíná

včelařský rok. V kalendářním roce se podletí nachází v rozmezí od sedmého do devátého měsíce) Včelaření s  košnicemi se udrželo v  některých specializovaných včelařských provozech, především na vřesovištích v severním Německu, dodnes. Každý včelař v lese vyhledal příhodný strom, opatřil ho svým znamením a vydlabal v něm úl – brť a osadit včelami. Lesní dělníci museli včelaře podporovat, hájit lípy, javory, vrby, třešně a jiné stromy, na nichž měly včely pastvu, a nesměly se tyto stromy porážet. Karel IV. roku 1350 potvrdil diplomem Norimberským práva včelařská. Ve středověku byli včelaři ve velké vážnosti, cechy a společenství se datují již od doby Karla Velikého. Včelaři tenkrát mohli nosit zbraň, měli zvláštní práva a vlastní včelařský soud. Privilegium ovšem nebylo zadarmo. Norimberští brtníci byli povinni na pokyn panovníka postavit 6 mužů vyzbrojených kušemi. Vynález rámků podmínil i vynález medometu, nález včelí mezery a změnil způsob včelaření vůbec, kde roje jsou krajně nežádoucí. Pro snazší přístup k rámkům včelaři vymysleli takzvané nástavkové úly. Nástavkové úly mají oddělitelná patra a dají se snadno rozebírat. Díky přístupu ze shora je práce se včelstvem, mnohem snadnější. Časová osa vývoje včelařství: Náhodné vybírání včelích hnízd, brtnictví,

špalkové včelaření, zadem přístupné úly, rozběrné dílo, nástavkové včelaření Staří Čechové rádi pili medovinu, jak potvrzuje Kronika Dalimilova. Ve stře-

dověku se hojně vyvážely z Čech do okolních zemí med, vosk a medovina. Med se vyměňoval za sůl ve stejné váze. Včelaření se rozlišovalo na lesní a domácí. Z lesního včelaření se musel odvádět pánům lesa poplatek ve výši jednoho groše za „úl“. Med byl tenkrát jediným známým sladidlem v domácnosti. Užíval se i k vaření medoviny. Voskové svíce tím nejkvalitnějším svítidlem, zvláště v kostelích, prostým lidem musely stačit louče nebo svíce lojové. Po 30-ti leté válce byl vosk přivážen z cizích zemí a med byl brzo v domácnostech nahrazen třtinovým cukrem a sirupem. Medovinu vytlačilo pivo a kořalka Včelařské cechy měly přísná pravidla, ale i četná privilegia, brtníci byli vážení a podporovaní i panovníky. Duté lípy nařídil chránit Otec vlasti Karel IV.

V 18. století Marie Terezie osvobodila české včelaře dokonce od všech daní. Dnešní Český svaz včelařů (ČSV) navazuje na práci Zemského ústředí včelařských spolků založených 1867 na Moravě a v Čechách v roce 1873. Mimo toto ústředí českých spolků existoval v  oblastech s  německou většinou Svaz německých včelařů v  Čechách (Bund der deutschen Imker in Böhmen) zaniklý v souvislosti s odsunem Němců po r. 1945.

voskové svíce

V současnosti má Český svaz včelařů něco přes 50 000 členů, což je podobný počet jako měl v 30. letech 20. století, ještě v 90. letech to však bylo celých 80 000 včelařů. V posledních letech se v celé Evropě zvyšuje zájem o včelařství, který se významně podílí na omlazení jinak tradičně přestárlé členské základny. Např. v okrese Chomutov činil v r. 2014 průměrný věk včelaře, který je jinak obecně vyšší, než věk průměrného občana, 53 let. Včelařství je velmi specifickou lidskou činností. Oproti jiným odvětvím zemědělské výroby, kam vzhledem k produkci potravy patří, vyžaduje teoretické znalosti, cit pro přírodu a předvídavost.

Včela medonosná Včela medonosná Apis mellifica patří mezi blanokřídlý hmyz. Jde o jednoho z nejznámějších zástupců společenského hmyzu. Druh vznikl pravděpodobně extrémní geografickou izolací od mateřské populace včely východní, a to v době evolučně „nedávné“ – asi před 10 000 lety. Oblast původního rozšíření zahrnovala Afriku, Blízký východ a Evropu. Do Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland byla přivezena až v 17. století, na Dálný východ, v  souvislosti s  výstavbou transsibiřské magistrály, až začátkem 20. století. Svá hnízda staví na chráněných místech, přičemž jsou jednotlivé plásty umístěny vedle sebe. Mezi ostatními druhy včel je nejvíce hospodářsky využívána. Včelstvo včely medonosné je složeno z jediné matky, někdy nazývané královna, z dělnic a v sezóně z trubců. Stavba těla Včela patří do kmene členovců (Arthropoda). Její tělo se skládá ze tří hlavních částí – hlava, hruď, zadeček. Tyto části jsou od sebe oddělené zúžením, které jim umožňuje pohyblivost. Hlava (caput) včely je s hrudí spojena tenkým zúžením, které jí umožňuje pohyb. Oporu svalstvu poskytuje vnitřní kostra (tentorium). Po boku temene hlavy (vertex) má včela dvě složené oči (oculi compositi) a na vrcholu temene tři jednoduché oči (ocelli), které jsou rozmístěné do tvaru trojúhelníku, jehož vrchol na přední části hlavy směřuje dolů. Od spodního jednoduchého oka se táhne středem temena tenká brázdička (carina), která se rozděluje na dvě větve končící u kořenů tykadel.

Tykadla (antennae) včel jsou dvě článkovitá ústrojí umístěná vedle sebe v jamkách přibližně ve středu přední strany hlavy nad čelním štítem. Na tykadlech se nachází mnoho smyslových orgánů, pomocí kterých včela dovede vnímat čichová a hmatová podráždění. Tykadla dělnic se skládají z 12 článků, u trubce ze 13. Nejdelší je základní článek tykadla, tzv. násadec, kterým je tykadlo na hlavě upnuté. Násadec pokračuje krátkým válcovitým kolínkem, které ho spojuje s ostatními články tykadla tzv. bičíky. U samiček se bičíky skládají z 10 článků, u trubce z 11. Hlava včelí matky má srdcovitý tvar, dělnice trojúhelníkový a hlava trubce je kruhovitá. Hruď (thorax) má hlavní funkci jako nosič orgánů pohybu – křídel a nohou. Tomu odpovídá i její vnitřní a vnější stavba a mohutné svalstvo. V larválním vývojovém stádiu má včela 3 hrudní články, dospělá včela má však hruď složenou ze 4 hrudních článků, protože při přestavbě orgánů ve stádiu kukly se první břišní článek přesunul k hrudi a využil se na stavbu její zadní části. Jednotlivé hrudní články se nazývají: předohruď (prothroax), středohruď (mesothroax), zadohruď (metathroax), a přesunutý kroužek (propodeum). Nohy: Včela má 3 páry nohou (pedes). Včele slouží nohy k pohybu, k vytváření řetízků s ostatními včelami, k předávání voskových šupinek, sběru a ukládání pylu, čištění tykadel. Nesou též chemické a mechanické receptory. Známé je hlavně ústrojí na třetím páru nohou, zvané košíčky, do kterých sbírá pyl.

Články nohou: kyčel (coxa); příkyčlí (subcoxa); stehno (femur); holeň; pata a články (poslední nese drápky a polštářky) Křídla: Včela má na každém boku hrudní části jeden pár blanitých křídel (alae), která jsou na povrchu pokrytá množstvím drobných chloupků, okem běžně neviditelných. Přední křídla jsou větší než zadní. Podle délky dvou určitých žilek na křídle včely včelaři vypočítávají tzv. loketní index, podle kterého poznají, o jaké geografické plemeno včely se jedná. Včela je má neustále napjatá. Pohyb křídel je tak rychlý, že není možné sledovat jednotlivé kmity. Letící včela spojí zadní křídlo s předními háčky ve sponě. Vytvoří tak souvislou trojúhelníkovou plochu. Po skončení letu a návratu křídel do normální polohy v klidu se háčky posunutím předního křídla přes zadní samy vypnou. Pohyb křídel nahoru a dolů ve tvaru osmičky zajišťují hrudní svaly. Včela dokáže letět dopředu, stát za letu na místě (např. když zpracovává pyl do rousků) a také dokáže stát na podložce a pohybem křídel účinně větrat úl. Zadeček: V zadečku (abdomen) včely jsou uložené zažívací orgány, medový váček, jedová žláza, vzdušné vaky a žihadlo. Je pohyblivě spojen s hrudní částí. Žihadlo (původně kladélko) na konci zadečku je duté, napojené na jedový váček. Na žihadle se nacházejí zpětné háčky, které znemožňují po bodnutí jeho vytažení z rány. Včela si tak po bodnutí vytrhne žihadlo i s jedovým váčkem a následně umírá. Po vytržení žihadla dochází ještě po nějakou dobu k vypouštění jedu do rány, což zvyšuje účinek bodnutí. Pokud má člověk žiha-

dlo v ráně, v žádném případě ho nesmí vytahovat tak, že by ho uchopil za jedový váček, neboť by si tím vymáčkl zbytek jedu ve váčku do rány. Žihadlo je nutno vyškrábnout tenkým předmětem (nehtem).

Do tohoto zámotku se larva zapřádá po zavíčkování buňky. Jednotlivé vnější části těla předkukly už začínají narůstat do tvarů podobných dospělé včele.

Vývoj včely Vajíčko pokládá matka včely medonosné do dělničí či trubčí buňky plás­tu nebo do mateří misky. Do včelí buňky a mateří misky klade vajíčka oplozená, do trubčích vajíčka neoplozená. Vajíčko je bílé tyčinkovité, lehce zakřivené, o délce 1,3–1,8 mm a hmotnosti kolem 0,130 mg.

vajíčka a larvy

Larva vylíhlá z vajíčka není ještě vůbec podobná včele a musí projít celou dokonalou proměnou, než se z ní stane dospělec (imago). Tělo larvy tvoří hlava a 13 článků. Pokožka larvy má bílou lesklou barvu. Larvy jsou v prvních hodinách dlouhé přibližně 1,5–2,0 mm a směrem k hlavě a zadečku se zužuje. V buňkách jsou larvy stočené bříškem dovnitř a postupem růstu se napřimují a vyplní téměř celý objem buňky. Předkukla má v mateřské buňce, tzv. matečníku, vytvořený zámotek jen na bocích a ve vrchní části buňky.

zavíčkovaný včelí plod

Kukla je čtvrtým stádiem vývoje včely. Stádium kukly trvá u matky 5 dní a u dělnic a trubců 8 dní. Během této doby se kukla nehýbe a je natočená v buňce hlavou směrem k otvoru buňky. Ve stádiu kukly nastává přeměna vnitřních orgánů. Živiny potřebné pro látkovou přeměnu a na tvorbu nových orgánů čerpá ze zásob proteinů a glykogenu které si vytvořila v larválním stádiu. Dospělec vylézá z buňky po vykousání jejího víčka. Celkový vývoj matky trvá 16, dělnice 21 dní a trubce 24 dní.

dospělec vylézá z buňky

Včely žijí ve společnosti, kterou nazýváme včelstvo. Včelstvo je zpravidla složeno z jedné matky, mnoha dělnic, a určitého množství trubců, závisejícího na síle včelstva, dostupnosti bílkovinné potravy (pylu) a roční době. Do určité míry je odchov trubců podmíněn i genetickými vlastnostmi a stářím matky. Jednotliví členové včelstva jsou na sobě závislí tak, že jeden bez ostatních nedovede plnit svou funkci a následně zahyne (např. osamělá dělnice, matka, či trubec, nebo plod). Mezi včelami funguje dokonalá dělba práce:

označená matka

Matka – její úlohou je klást vajíčka, čímž zabezpečuje obnovu včelstva Trubec – jeho úlohou je oplodnit mladé matky, v případě potřeby pomáhá zahřívat včelí plod, díky své vyšší tělesné teplotě, než jakou mají dělnice Dělnice – vykonávají pro včelstvo všechny ostatní potřebné práce, jako je vyhledávání a přinášení potravy (nektar, medovice, pyl, voda), zpracovávání medu z nektaru a medovice, konzervování pylu, stavbu plástů, krmení matky, trubců a plodu, střežení vchodu do úlu, úklid a čištění, větrání a udržování teploty v úlu a řada dalších činností.

Matka je včelí samička, která má jako jediná z celého včelstva vyvinuté pohlavní orgány (dělnice je mají zakrnělé). Od dělnic se liší na první pohled svými většími rozměry. Matky měří 20– 25 mm a jejich hmotnost se po vylíhnutí pohybuje v rozmezí 175–240 mg. Oplozená matka váží 225–290 mg. Od dělnice se dále liší tím, že nemá pylové košíčky, voskotvorné žlázy, ani hltanové žlázy. Matka se také na rozdíl od dělnic nepodílí na pracích v úlu. Své žihadlo má uzpůsobené nejen k obraně (a to pouze v případě konfliktu s jinou matkou; nemá na žihadle protiháčky, proto po bodnutí nehyne, jako je to u dělnic) ale její žihadlo funguje zejména jako kladélko ke kladení vajíček. O matku se musí dělnice soustavně starat. Celý život ji krmí tzv. mateří kašičkou (výměšek hltanových žláz mladých včel), bohatou na bílkoviny. Vývoj matky je zpočátku podobný jako vývoj dělnice. Rozdíl je v tom, že larvička matky dostává od začátku až do konce larválního vývoje mateří kašičku ve větším množství, než dělnice. Postup je takový, že při přípravě na rojení (popř. při tiché výměně) položí matka na dno mateřské misky (matečníku) oplodněné vajíčko. Mateřská miska má tvar kulového vrchlíku o průměru 9 mm a je postavena dnem vzhůru, nejčastěji na okraji plástu. Pokud včelaři odchovávají „umělé“ matky, zhotovují si tyto misky sami z včelího vosku, nebo používají misky sériově vyráběné z plastu. Po položení vajíčka do mateřské misky vystaví dělnice z této misky mateřskou buňku ve tvaru žaludu a je dlouhá 20–30 mm. Z vajíčka se po třech dnech zárodečného vývoje vylíhne larvička, která velmi rychle roste, a za 5 dní zaplní mateřskou buňku.

Na konci larválního vývoje dělnice buňku zavíčkují, larva se v ní na 8 dní zakuklí, a během této doby se z kukly přemění na dospělou matku. Matka se tedy líhne 16. dne od položení vajíčka do mateřské misky. Z buňky se dostane pomocí kusadel, kdy vykouše ve víčku otvor, a víčko odklopí. Tento otvor si dovede vykousat přesně tak velký, aby jím akorát prolezla, takže podle velikosti otvoru včelař může poznat velikost matky. Okamžitě po vylíhnutí ji přijdou dělnice nakrmit. V případě nouze se jde matka sama nakrmit sladinou (medem). Pokud v úlu nalezne po vylíhnutí další matku, nastane mezi nimi souboj, při kterém ta slabší zpravidla zahyne. Někdy bývá i vítězící matka poraněná. V některých případech dokonce zahynou obě. Rojení je přirozený způsob rozmnožování včelstev. Při rojení se včelstvo rozdělí na dvě části, ve kterých jsou zastoupeny včely všech věkových kategorií včetně trubců. S prvním rojem vyletí i stará matka. Roj se zabydlí v předem vyhlédnuté dutině a postaví si tam nové plásty. V úle zůstávají zavíčkované mateřské buňky (matečníky), ze kterých se pak vylíhnou mladé matky. Silné včelstvo se může vyrojit i vícekrát v jedné sezóně.

Matka produkuje feromon, kterému se ve včelařství říká „mateří látka“. Včely dělnice tento feromon z matky olizují a předávají si ho dál jedna druhé. Tato chemická informace tak ve včelstvu neustále koluje. Pokud bude matka ve včelstvu chybět, tento feromon přestane kolovat, a včelstvo tak zjistí, že je osiřelé, a proto začne zakládat nouzové matečníky. Aby je mohlo založit, musí ve včelstvu existovat otevřený plod (tzn. vajíčka, larvičky). Pokud ve včelstvu otevřený plod není, je včelstvo odsouzené k zániku. Včelař může pomoci tím, že do včelstva přidá plást s otevřeným plodem z jiného včelstva. Lepším řešením je přidání cizího zavíčkovaného matečníku ve stádiu těsně před vylíhnutím. Doba, po kterou ve včelstvu matka neklade, se nepříznivě projeví zeslábnutím včelstva. Proto zkušení včelaři takovému včelstvu přidávají oplozenou matku. Dělnice tvoří ve včelstvu nejpočetnější složku. Jsou to samičky, které mají nevyvinuté pohlavní orgány, a proto se nemohou spářit s trubci. Dělnice vyrůstají do velikosti 12–14 mm a jejich hmotnost se pohybuje okolo 100 mg. Líhnou se z oplodněných vajíček v dělničích buňkách, kterých bývá na 1 dm2 přibližně 400. V době hlavní snůšky se

v úlu nachází dělnic 30 000–50 000, v době zimního klidu 10 000–20 000. Vývoj dělnice Dělnice se líhnou z oplozeného vajíčka 21. den od jeho položení do buňky. Po vylíhnutí začnou sílit a po 2-3 hodinách se z nich stávají tzv. včely čističky, jejichž úkolem je vyčistit buňky a připravit je matce k zakladení. Další vývoj včely v úlu probíhá různě, záleží na okolních podmínkách a na potřebách včelstva, kterým se mladé včely (mladušky) přizpůsobují. Přibližně od 4. dne po vylíhnutí začínají krmit včelí plod mateří kašičkou smísenou s medem a pylem. V dalším stádiu se dělnicím aktivují voskotvorné žlázy a 12. den se z nich stávají stavitelky, které staví včelí dílo. V následujícím stádiu vývoje se ze stavitelek stávají strážkyně česna (úlová dvířka), které mají za úkol bránit před vetřelci a v době, kdy není snůška, i před jinými včelami. V posledním stádiu, 21. dne, se z mladušek stávají létavky, vylétají z úlu a zapojují se do shánění potravy a vody. Tato činnost včelí tělíčko vysiluje a po 6 - 8 týdnech je již znát velké opotřebení (vybledlé barvy) a včela uhyne. Včely uhynou i v případě, že použijí své žihadlo, protože si ho po bodnutí vytrhnou i s jedovou žlázou. Na zimu se líhnou tzv. dlouhověké včely, které mají za úkol přečkat zimu a jejichž délka života je i několik měsíců. Činnost dělnic se přizpůsobuje hlavně tomu, co je ve včelstvu potřeba. Údaje uvedené v tabulce jsou příkladem získaným z pozorování označených dělnic.

Pokud včelstvo osiří, a nedokáže si odchovat matku, dojde k vzájemnému krmení dělnic mateří kašičkou. Tím dojde k aktivaci jejich vaječníků a takovým včelám pak říkáme trubčice. Vzhledem k tomu, že nejsou schopny se spářit s trubcem, kladou vajíčka neoplodněná, ze kterých se líhnou pouze trubci. Takové včelstvo je odsouzené k zániku, neboť tyto trubčice již nepřijmou žádnou matku. Existují sice postupy, kterými lze někdy takové včelstvo zachránit přidáním matky, ale zkušení včelaři to nedělají, neboť věková struktura těchto včelstev je vysoká a takto zachráněné včelstvo stejně zaostává. Včelaři se snaží k tomuto stavu nenechat dojít, a pokud k němu přece jen dojde, pak taková včelstva raději likvidují. Trubčí larvy v dělničích buňkách dorůstají větších rozměrů, do buněk se nevejdou, a proto včely tyto buňky protahují. Po zavíčkování jsou tyto buňky nevzhledné a říká se jim hrboplod. Trubec je včelí sameček. Měří 15–17 mm a váží okolo 220 mg. Na rozdíl od dělnic a matky nemá žihadlo.

trubec

Trubci se líhnou z neoplozených vajíček, která matka naklade do trubčích buněk, odlišujících se od dělničích svou

velikostí. Trubčí buňky jsou větší než dělničí a na 1 dm2 trubčích buněk jich připadá 270. Trubci žijí zpravidla jen v letním období a jejich počet postupně klesá. Ve včelstvu jich může být několik set až pár tisíc, ale nejčastější množství je okolo 500 trubců. Včelaři, kteří chovají matky, záměrně ve včelstvech odchovávají větší množství trubců, aby zvýšili pravděpodobnost oplodnění matky trubci s kvalitnějšími genetickými vlastnostmi. V zimě se tedy trubci v úlech nacházejí jen ve výjimečných případech. Potrava včel sestává z: bílkoviné složky – pyl květů glycidové složky – nektar hmyzosnubných květů a medovice, což je odpadní produkt metabolismu mer a mšic. Odpadním produktem není míněn produkt trávení, jako např. u člověka, ale rostlinná šťáva zbavená především bílkovin a dusíkatých látek, potřebných k výživě zmíněného hmyzu. Sběrem a shromažďováním zásob se zabývají výhradně dělnice - létavky. Nektar a medovici sbírají do tzv. volátka – rozšířené části trávící trubice umístěné v přední části zadečku. Pyl městnají do košíčků na holenním článku třetího páru nohou. Bílkovinná složka potravy Přinesený pyl je létavkami městnán do plástových buněk. Úlové včely (krmičky a kojičky) uskladněný pyl podle potřeby odebírají a pomocí enzymu hltanových žlaz přeměňují ve svém těle na bílkovinnou složku potravy důležitou pro krmení plodu – larev v buňkách. Takto natrávenou a upravenou potravou je plod krmen včelami krmičkami. Složení krmného produktu je

proměnlivé a ovlivňuje spolu s dalšími činiteli vývoj larev v dělnice, trubce či novou matku. Larva matky v matečníku je po celou dobu svého vývoje živena produktem o vysoké biologické hodnotě. Krmivo za tím účelem produkované včelami kojičkami nese případné označení „mateří kašička“. Glycidová složka potravy Po příletu do úlu předávají létavky nasbíraný nektar resp. medovici z volátka do volátka úlovým včelám. Úlové včely obdržený nektar zahušťují tak, že pomocí ústních orgánů vystavují kapku nektaru teplému a větranému prostředí úlu. Zahuštěnou sladinu ukládají do buněk plástů. Dalším odpařováním vody uložená sladina dozrává postupně v med. Glycidová složka potravy je podle potřeby čerpána z takto nashromážděných zásob medu. Matka a trubci se nechají krmit kojičkami. Včelí roj, který se volně usadí např. v dutině stromu, zahájí neprodleně výstavbu díla. Včely se zavěsí na strop dutiny a nožkami zaklesnuté jedna do druhé vytvoří jakýsi živý závěs. Voskové výpotky promíchávají se slinami a postupně modelují plást, což je svislá tenká vosková stěna osázená z obou stran hustou sítí šestistěnných buněk. Včely v umělém prostředí úlu stavějí buňky na předem vylisovaných voskových polotovarech (mezistěnách). Mezistěny dodává do úlu včelař v potřebném množství a velikosti. Velikost mezistěny je limitována rozměrem dřevěného rámku – rámkovou mírou.

Voskový plást je pozoruhodný svojí strukturou. Základem je dutý šestistěn trubkovitého tvaru (buňka) až 15mm hluboký. Šestiboký tvar umožňuje, že stěny buňky jsou společné buňkám sousedním a navzájem do sebe beze zbytku zapadají. Dno buňky je uzavřené a zároveň společné s buňkami na opačné straně plástu. V příčném řezu se plást jeví jako stromečková struktura. Střední osu tvoří dna buněk resp. mezistěna a jednotlivé buňky vybíhají do stran vzhůru v mírném úhlu asi 5°. Nevodorovný sklon přispívá spolu s adhezí k tomu, že obsah buněk (řídká sladina, med či voda) nemohou vytéci. Vodu přinášejí včely létavky z vnějšího prostředí. Je zajímavé, že dávají přednost vodě z lidského hlediska nekvalitní (močůvka, okraje zakalených louží). Přinesená voda slouží k ředění medu při zpracování na krmivo. Voda odpařující se z buněk při zahušťování sladiny a dozrávání medu se stává důležitým činitelem při regulaci úlového mikroklimatu. Fyzikální účinky odpařující se vody včely využívají tak, že aktivním větráním (víření křídel na česně) regulují vlhkost a teplotu úlového prostředí. Orientace a komunikace Včelí tanec Zajímavý je způsob, jakým informuje včela průzkumnice o poloze nového zdroje potravy: Děje se tak pomocí včelího tance: Na svislé ploše plástu včela vybíhá určitým směrem, bzučí křídly a vrtí zadečkem. Po ukončení vrčivého přímého běhu se vrací v klidu po elipse k výchozímu bodu a opět vybíhá. Vektor vrčivého běhu svírá se svislicí plástu úhel shodný s úhlem, který

svírá směr k potravě a poloha slunce. Frekvence vibrace zadečku označuje vzdálenost zdroje. Při tanci je včela průzkumnice obklopena tzv. rekrutkami. Rekrutky její taneček sledují a po určité době vyrážejí z úlu ve směru, o kterém byly takto informovány. I když je slunce za mraky, včely vnímají rozptýlené polarizované světlo a podle něho určí polohu slunce. Uvedené jevy prozkoumal, popsal a v roce 1965 zveřejnil německý zoolog Karl von Frisch. Feromony Další způsob komunikace podobně, jako u ostatních živočichů, ale u hmyzu především, je na základě chemických podnětů pomocí feromonů: Feromony jedové žlázy – Nápadný i člověkem vnímatelný je chemický signál k hromadnému útoku. Při vbodnutí je žihadlo včely vytrženo z jejího těla. Dojde k obnažení výstelky jedové žlázy. V této části včelího těla je syntetizovaná směs hormonů, jejichž vůně uvolněná do prostoru aktivuje ostatní včely k agresi. Feromony Nasanovy žlázy – Nasanova žláza je umístěna v horní části ukončení zadečku. Možno pozorovat včely dělnice, jak při návratu ze snůšky v okolí vchodu do úlu zvedají zadečky a vířením křídel rozptylují feromon přitahující ostatní včely v poli. I takto lze vysvětlit časté zalétávání včel do cizího úlu. Feromon „mateří látka“ (nezaměnit s mateří kašičkou). Vyústění žlázy produkující mateří látku je v blízkosti kusadel (mandibuly) matky. Feromon se uplatňuje v řadě případů. Uvedeny jsou nejdůležitější:

1. - Přitahuje k sobě dělnice pečovatelky a upevňuje soudržnost včelstva. Včely při krmení matky přejímají mateří látku a kontaktem s ostatními včelami ji rozšiřují do celého společenství. 2. - Působí jako sexuální atraktant; přitahuje trubce ke kopulaci při snubním letu 3. - Nedostatek feromonu: - při uhynutí matky vede včely k naražení nouzových matečníků pro výchovu matky náhradní - snížením produkce u staré matky nastartuje přípravy k rojení, (matečníky a výchova nových matek) Obranné strategie Obranný pud včel je jednou ze základních podmínek přežití. Včely musejí uhlídat shromážděné zásoby a samotnou existenci včelstva. Útok včel lze očekávat jen tehdy, vnímají-li včely vzniklou situaci jako ohrožení zásob či existenci včelstva. Agresivita Podrobnější informace naleznete v článku včelí jed. Pohotovost k útoku drží tzv. strážkyně na česně. Jsou velmi citlivé na pohyb a vibrace v blízkosti úlu. Zkušení včelaři vědí, že kritická vzdálenost od česna je asi 5 m. Při přiblížení pod tuto hranici lze očekávat útok. Manipulace s úlem vyprovokuje k obranné činnosti. Nejprve nalétávají a varovně bzučí. Nakonec dojde na žihadlo. Po prvním vpichu je cítit zřetelnou nakyslou vůni včelího jedu a zřejmě i feromonu (viz komunikace včel). To je signál i pro ostatní včely k útoku. Další příčiny provokující agresivitu včel mohou být - obtěžování ze strany mravenců, vos, ptáků, hlodavců, sečení trávy, těžba dřeva, pohyb koní či jiných

velkých zvířat, dále alkohol (poznají i jedno pivo), menstruace a pot. Nejcitlivější na rušení jsou včely za časného jara a v ostatních obdobích mimo snůšku. Naopak při rojení, nakolik letící a hučící včelstvo působí impozantním až hrozivým dojmem, obavy nejsou na místě. Hygiena Za pozoruhodné lze považovat zjištění, že pro imunitní systém a odolnost proti chorobám nemají včely příliš rozsáhlou genetickou výbavu. Tento nedostatek je kompenzován vysokou organizovaností a účelným chováním celého hmyzího společenství, což se odráží v celé řadě „hygienických návyků“ (čistící pud, desinfekce propolisem). V moderní době obranné mechanismy včel selhávají v konfrontaci se zavlečenými parazity (kleštík včelí Varroa destructor) nebo pesticidy a insekticidy v zemědělství. O to více jsou odkázány na pomoc člověka. Proto dnes ve volné přírodě včelstvo nemůže dlouho přežít. Opylování rostlin Na světě je opylováno asi 85 % všech kvetoucích rostlin hmyzem, z toho 85 % včelami. U ovocných stromů asi 90 % květů navštěvují včely. Seznam kvetoucích rostlin navštěvovaných včelami čítá na 170 000 druhů. Rostliny, které by se bez opylování včelami těžko obešly, tvoří skupinu 40 000 druhů. Výživa a tím i existence lidstva v  podstatné míře závisí na existenci včel, protože především v  kulturních krajinách se na pomoc jiných opylovačů, čmeláků, solitérních včel a p. nelze moc spoléhat.

http://cs.wikipedia.org/ úpravy ing. F. Schenk

VČELÍ PRODUKTY Včelí produkty můžeme podle jejich původu zařadit do dvou skupin. Do první patří rostlinný materiál, jenž včely sbírají ve volné přírodě, obohacují jej o látky z vlastního těla nebo jinak upravují a přinášejí do úlu. Sem patří med, propolis a pyl. Druhou skupinu tvoří ryze včelí produkty. Mezi tyto látky řadíme včelí jed, mateří kašičku a včelí vosk.Zmíníme se i o produktu, který nepatří do zmíněných skupin a to je úlový vzduch.

MED

Med je nejznámějším včelím produktem. V evropském zákonodárství je med definován jako potravina přírodního sacharidového charakteru, která je vytvořena společenstvím včel z nektaru nebo medovice ze živých částí rostlin, kterou včely sbírají, přetvářejí, kombinují se svými specifickými látkami, uskladňují a nechávají zrát v plástech. Z toho plyne, že med – ať již květový nebo medovicový - není jen prostým roztokem cukrů, ale extrakt rostlinné šťávy obohacený o vše, co rostlina získává ze vzduchu, vody a půdy. Proto se v medu setkáváme s mnoha minerálními látkami, vitaminy, rostlinnými silicemi, aromatickými látkami, bílkovinami, tuky a dalšími látkami.

Podle původu lze med rozdělit na med květový (světlý) a medovicový (tmavý). Květový med získává včela z  květních nebo i mimokvětních nektarií. Tento med kromě světlé barvy obsahuje mnoho bílkovin rostlinného původu. Medovicový med vzniká jako vedlejší produkt činnosti některých červců a mšic. Ty nabodávají listy nebo jehličí stromů a z  vytékající rostlinné šťávy zužitkovávají pouze bílkoviny. Zbylou šťávu bohatou na cukry vystřikují na povrch listů nebo jehličí. Kapénky této medovice včely sbírají. Medovicový med, ve včelařské terminologii označovaný též lesní, kromě tmavé barvy se vyznačuje minimem bílkovin, vysokým obsahem rostlinných silic a charakteristickým aroma. Pokud by byla diskuse o tom, který z obou medů je kvalitnější, lze odpovědně říci, že – pokud nejsou nějakým způsobem narušeny a jsou správně vytočeny a uskladněny – jsou stejně hodnotné. Někteří zpracovatelé medu i obchodní řetězce zneužívají ustanovení evropského nařízení o medu, které nezná pojem lesního medu, obarvují květový med, v  lepším případě do něj přimíchají podíl skutečného lesního (tedy medovicového) medu a směs prodávají pod názvem lesní med. Rovněž event. poznámka o tropickém lesním medu je podvodná. Tropické včely totiž medovici nesbírají. Vznik medu Uvádí se, že včely musí navštívit až 5 milionů květů, aby nashromáždily 1 kg medu. Včela létavka nasaje tekutinu na květu či na zadečku mšic a červců přes své lízavě sací ústrojí do medného váčku. Váček je od žaludku oddě-

len chlopní, která pouští tuto látku do žaludku, zpět však nikoliv. Nemůže tak dojít k natrávení a následného použití. Včela tuto tekutinu přenese do úlu, kde ji vyvrhne a letí dále za pastvou. Přitom aromatické látky jim umožňují vnímat charakteristickou vůni květin, podle které se také orientují. O nektar či medovici se už následně starají mladší včely v úle. Tyto včely pak přemění nektar odpařením vody na med. Nektar má asi 70 % vody, kdežto med má méně než 18 %. Včely se vody zbavují neustálým nasáváním a vyvrhováním do plástů. Během tohoto celého procesu je tato látka obohacována enzymy a proto, hlavně díky nim, vznikne med. Odpařování vody rovněž napomáhá mávání křídel včel, které díky tomu vytváří neustálý proud vzduchu, který odvádí přebytečnou vodu česnem z úlu ven. Jakmile koncentrace vody v medu je nižší, ukládají ho do buněk, kde ještě postupně zraje. Když med dosáhne 16% - 18% vlhkosti, tak ho v buňkách zavíčkují. Před odebráním medu ze včelstva by mělo být zavíčkováno alespoň 2/3 plástu (rámku) - známka zralosti k odebrání rámku ze včelstva. Včelař ho pak pomocí odvíčkovací vidličky musí odvíčkovat a v medometu pomocí odstředivé síly získat. Dnes existují i odvíčkovací stroje, které používají velkochovatelé včel. Včely uložený med potřebují na uživení dlouhověkých včel v průběhu zimy. Průměrné včelstvo spotřebuje za zimu asi 15 kg medu. Během celého roku je to pak až 90kg medu. Včelař včelám odebere okolo 30 kg medu, čili odebírá to, co si uchovávají na zimu. Proto se před zimou včely zakrmují cukerným roztokem a to 15 kg cukru.

Mezi vlastnosti medu patří obsah vody. Evropské nařízení o medu dovoluje nevýše 19% vody. Je sice dovoleno až 25%, ale tyto medy jsou označovány jako pekařské. Pekařské medy mohou být dokonce zkvašené i zasmrádlé, v pečivu se to neprojeví. Český svaz včelařů vydal vlastní oborovou normu č. 1, která dovoluje nejvýše 18% vody. I další kriteria jsou podle této normy přísnější. Tento kvalitnější med se označuje jako Český med. Označení Český med je zákonem chráněno a smí ho používat jen členové svazu a to jen tehdy, pokud jejich med projde řádnou laboratorní kontrolou, kterou musí absolvovat každý rok. Mezi další kontrolovaná kriteria patří obsah HMF nebo aktivita diastázy. Nízká hodnota aktivity diastázy ukazuje na to, že med byl nějak narušen, špatným skladováním, špatným zpracováním nebo i falšováním. Naopak krystalizace, tuhnutí medu je přirozeným projevem jeho zrání. Každý neporušený med musí časem ztuhnout. Za jak dlouho to bude, záleží na vzájemném poměru obsažených jednoduchých cukrů – glukózy a fruktózy. Medy s vysokým obsahem glukózy tuhnou také během několika dnů po vytočení. Tmavé medovicové medy tuhnou až po několika měsících. Pokud med neztuhne ani po dvou letech, existuje podezření, že byl nějakým způsobem narušen, obvykle přehřát. Přehřátí ničí většinu aktivních látek obsažených v medu a med se pak stává pouhým sladkým roztokem bez účinků, o kterých se zmíníme dále. Pokud med potřebujeme nějakým způsobem ztekutit, je potřeba jej šetrně ohřát na max. 45°C. Včelaři používají kontrolované vodní lázně nebo termokomory s termostaty.

Kosmetické účinky medu znaly už římské stárnoucí krásky. Vrásky způsobené ať už přemírou životních starostí nebo přemírou radostí byly vyhlazeny maskou ze směsi tvarohu a medu. Vliv medu na vývoj člověka znali už ve starém Egyptě. Nejvyšší kasty vychovávaly hochy ve školách, kde byli také stravováni a jako pravidelnou součást stravy dostávali med. Egypťané si totiž všimli, že takto živení hoši jsou zdravější, vyvinutější a duševně nadanější. I ve starém Řecku věděli, že po požití medu má člověk značné množství svalové energie, proto dávali med vojákům před bitvou, borcům před závody a zápasy, tedy první a legální doping. Dlouho jsou známy i konzervační účinky medu. Nejedná se jen o konzervaci ovoce a zeleniny. V  medu byli konzervováni i mrtví před převozem do místa žehu či pohřbu. Takto byl pohřben i Alexandr Makedonský. Vyšší obsah bílkovin v  květových medech je výhodný všude tam, kde je potřeba vysoký přísun bílkovin. Květové medy jsou tedy vhodné pro děti, pacienty po těžkých operacích nebo úrazech – prostě tam, kde je potřeba rychle obnovit tkáň. Květové medy jsou lépe stravitelné než medovicové. Kronikář nás poučuje, že jakýsi zpustlý panen milán a šelma tuplovaná s manželkou počestného mistra v altánu přistižen, tímto šavlí po zahradě honěn, k hlubokému do krve rozseknutí zadku přišel, kteréžto lektvary rostlinnými a mastmi medovými léčil. Naopak medovicové medy jsou zvláště vhodné pro lidi s vleklým nebo akutním onemocněním dýchacích cest; pro nízký obsah bílkovin jsou tyto medy vhodné pro pacienty s  onemocněním ledvin apod.

PYL

Pyl jsou samčí pohlavní buňky rostlin. Každá rostlina má svůj specifický tvar, velikost a barvu pylových zrn. Včely sbírají pyl pomocí chloupků na povrchu těla, nožkami je za letu pomocí kartáčků na předním páru noh stírají, zvlhčují slinnými žlázami nebo donášeným nektarem a spojují do tvaru malého polštářku - rousku, ukládají do košíčku na posledním páru nohou a donášejí do úlu. Dále se o ně posta-

zrna pylu

rají úlové včely. Ukládají je do buněk, stlačují hlavičkou, aby vytlačily vzduch a když jsou buňky zaplněny asi ze dvou třetin, pokryjí je medem. V uloženém pylu vzniká z cukru za přítomnosti bakterií mléčného kvašení kyselina mléčná, která pyl konzervuje. V tomto stavu si dlouho udrží výživnou hodnotu a je pro včely dobře stravitelný. Je zdrojem bílkovin pro tvorbu tělesných buněk a látkovou výměnu, pro činnost voskotvorných žláz a umožňuje tvorbu krmné kašičky pro plod a matku. Významnými složkami v pylu jsou bílkoviny, tuky, glycidy, minerály, velké množství aminokyselin a enzymů, cukry, různé druhy kyselin včetně kyseliny nukleové, éterické oleje, vitamíny aj. Podle tvaru pylových zrn pod drobnohledem a podle barvy pylových rous-

ků lze určit, z jakých rostlin byl pyl sbírán. Pyl mají také jehličnaté stromy, ale ten není pro včely dobře stravitelný a není pro ně atraktivní. Rovněž tak i pyl z trav a obilnin. Největšími dárci pylu pro včely jsou kvetoucí listnaté stromy, ovocné stromy, keře drobného ovoce a kulturní rostliny, jako jetel, svazenka, okurka. Speciální mřížkou může včelař pylové rousky od včel odebírat, ukládat je sušené, zmrazené, nebo uměle mléčně zkvašené. Pro svůj velmi cenný obsah je pyl využíván ve farmacii a kosmetice. Pro včely však vždy zůstává „včelím chlebem“. Pyl je v  lidské výživě vítán všude tam, kde tělo potřebuje rychle obnovit tkáně. Je tedy žádoucí u lidí po těžkých a vyčerpávajících nemocech, po operacích a úrazech. Cenný je u pacientů po mozkových příhodách, u vleklých nervových onemocnění a léčbě stavu vyčerpanosti. Dále se doporučuje k  posílení organismu např. u vředové choroby žaludku a dvanácterníku. Jeho mírného hormonálního účinku se používá při léčbě zánětu prostaty a ke zmírnění růstu této žlázy ve stáří. Doporučená denní dávka pylu pro dospělého člověka činí 1 – 2 kávové lžičky denně. Jsou ale nemoci, kdy by se pyl neměl užívat. V  první řadě při alergii na pyl. Dále u pacientů s nemocnými ledvinami. Rovněž u těhotných žen je nežádoucí, protože jejich ledviny jsou už tak dost zatížené těhotenstvím.

VČELÍ VOSK

Včelí vosk má charakteristickou aromatickou vůni, plastickou konzistenci, není mazlavý. Při teplotě nad 30 °C je tvárný, avšak netaje. Má poměrně vysoký bod tání, 62 až 64 °C. Chladem tuhne

a křehne. Rozpouští se v acetonu, benzinu aj. Protože má vysoký bod tání, je v letních měsících přes vysokou teplotu a vlhkost odolný a schopný nést v úlu velké zatížení plodem a mednými zásobami. Vosk vylučují i jiné druhy hmyzu.

včelí vosk

I když je chemické složení vosku známé, včelí vosk nebyl nikde a nikdy uměle vyroben. Aby mohl včelař s včelím dílem pracovat, vkládá do úlu dřevěné rámky, do nichž včely postaví voskové dílo - včelí plást. Včelař ale také pomáhá včelám ke stavbě díla tím, že do prázdného rámku vloží mezistěnu, tj. slabý list s vylisovaným základem buněk, vyrobený ze včelího vosku. Pokud včely postaví plásty mimo rámky, nebo v přírodě v dutinách stromů, říká se jim „divočina“, jsou-li zaplněny medem, je to „strdí“. Včelí vosk je vzácná surovina. Je získáván vytavením z vyřazených včelích plástů nebo během medobraní odvíčkováním medu tzv. voštiny. Včelí vosk je produkt s vysokým podílem látek tukového charakteru, které velmi ochotně přijímají látky, které úlové prostředí znečišťují, např. léčiva proti některým včelím nemocem. Zpracováním voští se tyto látky neničí, ale

postupně se ve vosku kumulují. V  současné době běžný včelí vosk je natolik kontaminován, že pro kosmetické použití je nevhodný. Výjimku tvoří ekologický vosk, který včelaři označují jako panenský. – viz obr. včelí vosk.

MATEŘÍ KAŠIČKA

Mateří kašička je výměšek žláz mladých včel - kojiček - podávaný v prvních 3 dnech plodu dělnic a trubců a po dobu celého larválního stadia vývoje je zkrmován plodem budoucí matky. Je vkládán i do mateří buňky před jejím zavíčkováním. Po celý život matky tvoří její výhradní potravu. Včelař získává mateří kašičku z otevřených matečníků malou nekovovou lžičkou (kromě nerezové) a ukládá ji do skleněné dobře uzavíratelné nádobky. Skladuje se při teplotě nižší než +4 °C, bez přístupu světla a vlhkosti. Takto uložená mateřská kašička vydrží několik měsíců při zachování jakosti. V lyofilizovaném - vysušeném - stavu může být dlouhodobě skladována. Mateří kašička je tekutina bílé až nažloutlé barvy, želatinové konzistence, typické slabě kořeněné vůně. Má slabě kyselou chuť. Kromě více než poloviny vody obsahuje mnoho různých látek - cukrů, tuků, bílkovin (podobných lidským albuminům a globulinům), aminokyselin, (většiny) vitamínů, aj. V mateří kašičce byly prokázány biologicky velmi účinné látky, jako je acetylcholin, antibiotické látky a látky hormonální povahy, které mohou ovlivňovat hormonální systém organismu. Vykazuje mnohé terapeutické indikace v léčebných procedurách lidí. Bylo napsáno mnoho příspěvků, často jako výsledků výzkumu biologických účinků, lékařských i laických zkušeností. Jsou prokazovány účinky trávicí, urogenitál-

ní, nervové, kožní a jiné, kupř. vlastnosti preventivně ochranné, posilující.

mateří kašička

Mateří kašička má vzhledem ke svým specifickým účinkům svá pravidla použití. Vzhledem ke své hormonální povaze by mohla při dlouhodobém užívání narušit hormonální rovnováhu v  těle (např. při převaze ženského hormonu v  kašičce narušení hormonálního systému mužů). Proto se má užívat nejvýše dvakrát ročně. Pomáhá při nervových chorobách, např. u Parkinsonovy choroby nebo i u Alzheimerovy choroby s rychle postupující demencí. Dobré výsledky byly získány při zvládání epilepsie dětí, nebo problémy žen v  přechodu nebo omezení růstu prostaty u stárnoucích mužů. Nejčastější způsob použití je podání mateří kašičky velikosti hrášku pod jazyk, nebo vmíchané do medu. Biochemické složení mateří kašičky je velmi složité, avšak lidský organismus také. Proto je doporučeno vyjádření ošetřujícího lékaře, zda a jakým způsobem lze mateří kašičku užívat. Mateří kašička je součástí několika farmaceutických, velmi účinných prostředků. Používá se také v kosmetických přípravcích.

PROPOLIS

Propolis, neboli „včelí tmel“, česky také „smoluňka“ je látka pryskyřičné povahy, kterou včely sbírají z různých rostlinných zdrojů a používají ji v úle k desinfekčním účelům, i vyztužení buněk v plástech, k tmelení trhlin a nežádoucích otvorů aj. Včely sbírají propolis nejčastěji na rašících pupenech některých stromů a povlacích mladých výhonků rostlin. Propolis je pryskyřičná substance žlutohnědé, červenohnědé nebo zelenohnědé až téměř černé barvy. Kromě rostlinných pryskyřic obsahuje vosk, balzámy a éterické oleje, pyl a různé přimíšeniny. Má aromatickou pryskyřičnou vůni, která vytváří charakteristickou atmosféru v úle. Při teplotě 35 °C má polotuhou konzistenci, je lepkavý. Při nízkých teplotách je tvrdý a křehký, při vyšších teplotách řídne, bod tání se podle druhu pohybuje mezi 70 až 100 °C. Je málo rozpustný ve vodě, silně rozpustný v etylalkoholu a glycerínu. Vlivem biologicky účinných látek (deriváty organických kyselin, flavonoidů, aldehydů, alkoholů, esterů aj.) má propolis zřetelné bakteriostatické

propolis

a bakteriocidní (totálně ničící) účinky na celou řadu baktérií, brání rozvoji mikroorganismů, fungicidní, virocidní účinky aj.

Vysoká teplota a var tyto látky povětšině degraduje. Těchto vlastností využívají včely k vytváření antibakteriálního prostředí v úlu odpařováním propolisu, kterým potírají stěny úlu a rámky plástů. Propolisový povlak zakonzervuje např. myš, vniklou do úlu a usmrcenou (kterou nemohou odstranit) tak, že ani po delší době nepodléhá hnilobě. Má vliv i na pylová zrna, zamezuje totiž klíčení semen. Včelař sbírá propolis odškrabováním z rámků, žlábků, ze stropních přikrývek nedosedajících na rámky, nebo vkládají nad rámky síťku, kterou včely zatmelí. Po krátkou dobu se nechává odpařit voda a pak se ukládá v dobře uzavřených nádobách, plastických sáčcích apod. pokud možno v chladu na tmavém místě. Biologické účinky propolisu na organismus lidí jsou velmi značné, a jejich výčet by byl velmi rozsáhlý. Klinické využití propolisu v české medicíně není dosud rozšířeno, převážně je využíván v lidové medicíně. Zdaleka nejsou dosud všechny vlastnosti a jejich působení na lidský organismus ověřeny, mnohé ani zjištěny. Přesto při používání propolisu je potřeba opatrnosti. 0,1% lidí je na propolis alergických a to někdy v míře ohrožující život. Koneckonců každý lékař, ordinující injekci se pacienta také zeptá, nač je alergický. Alergii na propolis lze ověřit např. potřením zápěstí propolisovým přípravkem. Pokud nedojde na alergickou reakci, kopřivku, svědění, dušnost apod., pokus druhý den zopakujeme. Při negativním výsledku můžeme propolisové přípravky bez obav používat. Z propolisu se vyrábějí a jsou v prodeji různé přípravky: přírodní čiště-

ný a extrahovaný propolis, propolisová pasta, propolisová tinktura (extrakt propolisu v alkoholu), propolisová mast aj. Propolis je z medicínského hlediska zkoumán po celém světě a často je očekáván významný efekt v léčení interních i kožních příhod. V některých zemích se propolis používá v zubním lékařství jako anestetikum (znecitlivující prostředek). Kousek propolisu vložený do kazu znecitlivuje zub okamžitě a umožňuje bez bolesti přečkat do rána, než se člověk dostane k zubaři.

VČELÍ JED

Včelí jed je bezbarvá kapalina, která je sekretem jedové žlázy včely dělnice. Je používán včelou pudově k obraně včelího společenství v případě ohrožení. Včelí jed je směs látek, které patří do různých chemických skupin. Má kyselou reakci a hořkou chuť. Obsahuje mnoho bílkovinných látek rozpustných ve vodě. Obsahuje histamin, dopamin anoradrenalin, z bílkovinných látek především melitin a apamin, které se skládají z více druhů aminokyselin. Melitin je ze všech složek, které působí na tkáně savců, nejdůležitější. Poškozuje buněčné struktury, rozkládá bílé a červené krvinky, způsobuje odumírání buňky. Apamin je obávanou složkou pro působení na centrální nervový systém a mozkovou tkáň. Účinné složky jedu jsou relativně odolné k působení teplot až do 100 °C. K aplikaci jedu používá včela žihadlo (původně kladélko). Je to tenký ostrý hrot s vratizoubky a žihadlovým aparátem, způsobujícím při bodnutí do měkké podložky (např. kůže) vstřikování jedu. Zoubky zamezí vytažení žihadla,

celý žihadlový aparát si včela vytrhne a po chvíli uhyne. Jakmile včela vpíchne žihadlo, reaguje tělo na jed tvorbou protialergické látky. Pokud se vyvine v organismu málo této protilátky, může alergická reakce způsobit velmi nepříjemné potíže, výjimečně i smrt. Včelař, u něhož je vytvořeno dostatek obranných látek v krvi, nepotřebuje vytváření protialergických látek a není na včelí jed alergický. Pokud však delší dobu nedostal žihadlo, obranné látky v krvi ubývají a alergie na včelí jed se vrací. Uvádí se, že letální (smrtelná) dávka jedu pro člověka s běžnou alergií je do 500 žihadel. Včelař je schopen jich přežít dvojnásobek. Včelí jed může být včelám uměle odebírán pomocí speciálního zařízení s gumovou fólií, do níž včely za přítomnosti elektrického indukovaného napětí vpichují žihadla. Odebraný jed je používán pro farmaceutické účely, především u kloubních chorob nebo zánětech nervů.

ÚLOVÝ VZDUCH

Léčba dýchacích problémů pomocí inhalace úlového vzduchu je záležitostí několika posledních let. Úlový vzduch obsahuje totiž odpary a těkavé silice ze všeho, co včely do úlu přinesou. Z nektaru, propolisu, pylu a také odpary z „výrobního“ procesu medu a produkce vosku. Jsou už nabízeny inhalátory obsahující pylové filtry, takže inhalaci mohou absolvovat i alergici na pyl. Exaktní vyhodnocení této metody je ještě záležitostí budoucnosti. Podle tohoto velmi stručného popisu je zřejmé, že ne každé roční období je pro posezení na včelíně vhodné.

NĚKOLIK ZAJÍMAVÝCH ČÍSEL NA ZÁVĚR Včela matka žije 3-5 let. V období snůšky klade včela matka až 2 000 vajíček denně. Průměrné váze matky odpovídá váha přibližně 1500 vajíček Včela létavka navštíví 800 květů za hodinu, létá 21-24 km/h a mává přitom křídly rychlostí 180x za vteřinu. Z jednoho letu při silné snůšce přinese asi 40 mg sladiny, na 1 gram medu musí navštívit 7 000 květů, životní dílo 1 včely je půl čajové lžičky medu. Na 1 kg medu uletí včely 280 000 km, tj. 7× kolem rovníku. Po návštěvě květů přenáší na těle 2 až 2,5 miliónu pylových zrn. Za letu stírá z chloupků pyl, vytváří rousky a ukládá je do košíčků na zadních nohou, k vytvoření páru pylových rousků musí navštívit asi 80 květů. Silné včelstvo může donést za den až 1 kg pylu, do 1 buňky ukládá 0,3 g pylu, což postačí k výživě plodu 2 včel. V buňce hlavou udusává pyl, pokryje medem, aby mléčně zkvasil a byl stravitelný. Včelstvo musí donést do úlu ročně okolo 150 litrů vody. Včela dělnice váží okolo 100 mg, tzn. 10 000 včel váží cca 1 kg. Včelstvo na vrcholu činnosti má až 50 000 včel. (zdroj:www.vcelar.info úpravy ing. F. Schenk)

Využití včelích produktů Na úvod musíme znát, jestli daný člověk není alergický na včelí produkty. To lze zjistit jednoduchým testem. Na daného člověka naneseme produkt v malém množství, ten aplikujeme na citlivou pokožku, což je na vnitřní straně předloktí a ponecháme cca 10 hodin. Znakem alergie je zarudnutí kůže a svědění.

MED Medovina Je jistě zajímavé, že medovina původně vznikla při rozvařování vosku. Pravděpodobně dost dlouho trvalo, než se včelaři naučili vyrábět medovinu z medu, protože roztok jen z vody a medu skoro nekvasí. Medovina byla u starých Čechů a Poláků oblíbený alkoholický nápoj a byli s ní zřejmě spokojeni, protože není popsán případ, že by brtníci byli za svou medovinu zbiti. Jak naznačuje německé slovo Met, které znamená medovinu, rozšířilo se pití medoviny i mimo hranice Čechů a Poláků. Izotonický nápoj: Je používán sportovci k dosáhnutí většího fyzického výkonu. V našich obchodech je k dostání velké množství druhů od různých výrobců. Doma lze vyrobit, pokud máte med, podle následujícího postupu. Uvařte hrnek černého čaje, oslaďte ho lžičkou medu a přidejte na špičku nože kuchyňskou sůl.

Použití ztuhlého medu: Využití veškerých cenných látek v medu bez nutnosti zahřátí je rozpuštění v cibulové nebo ovocné šťávě. Oloupeme citron nebo grapefruit a nakrájíme ho na plátky či kostičky. Dáme do hrníčku, přidáme 5 lžic zkrystalizovaného medu, promícháme a necháme cca 10 hodin odležet. Med se rozpustí a promísí se šťávou. Tuto pochoutku můžeme jíst lžičkou i s kousky ovoce nebo po přidání vody rozmixovat v limonádu. Na nervy Ve vodní lázni ohřejeme (nevaříme) asi 200ml černého piva a vmixujeme do něj 1 žloutek a 1 lžíci medu. Pomalu upíjíme po lžičkách. Vynikajícím způsobem se nám tím posilují nervy a působí tedy jako mírné antidepresivum. Med a skořice Užívání medu se skořicí má několik zjištěních účinků a to u různých nemocí a chorob: Artritida Artritičtí pacienti mohou denně, ráno a večer, jeden šálek horké vody s 2 lžičkami medu a 1 malou lžičkou skořice. Berou- li to pravidelně, může se vyléčit dokonce i chronická artritida. Infekce močového měchýře Rozpustit 2 lžíce medu a 1 lžičku skořice ve sklenici vlažné vody a vypít. Tím se odstraní infekce měchýře a močových cest. Těžký žaludek 1 lžička skořice a 2 lžíce medu před jídlem zabraňuje zvýšení kyselosti žaludku i u nejtěžších jídel.

Dlouhověkost Vezměte 4 lžíce medu, 1 lžíci skořice a uvařte spolu se 3 šálky vody jako čaj. Pijte ¼ šálku 3x denně. To udržuje kůži čerstvou a hebkou až do vysokého věku. Délka života stále vzrůstá a i 100 letí lidé, mohou být svěží. Recepty na dlouhověkost musí být brány s rezervou, ale rozhodně užívání medu se skořicí není na škodu. Pupínky 3 lžíce medu a 1 lžička skořice se smíchá v pastu. Ta se aplikuje na pupínky před spaním a ráno se smyje teplou vodou. Když to děláte denně, pupínky do týdne zmizí i s kořeny.

Další využití medu Nespavost Při únavě a nespavosti, postačí si na noc vzít lžíci medu rozpuštěného ve sklenici teplé vody. Únava z vás spadne a spokojeně usnete. Zápach z úst K odstranění nepříjemného zápachu z úst se doporučuje dvakrát denně ústní dutinu důkladně propláchnout hrnkem teplé vody se lžící medu. Při kašli, chřipce, angíně, zánětu hltanu a onemocnění dýchacích cest je dobré užívat jednu lžíci medu před jídlem. Tuberkulóza K léčbě plicní tuberkulózy a onemocnění cest dýchacích se užívá směs medu, mléka a vnitřního sádla. Rozšíření žil Při varikózním rozšíření žil jsou prospěšné medové obklady. Plátno nebo

několik vrstev gázy se napustí medem a přiloží se na postižené žíly, pokryje se fólií a pevně obváže obvazem. Obklad necháme působit 2-4 hodiny. Srdeční svalstvo a tepny Při stenokardii je nejlepší užívat směs 100g aloe, 300g medu, 500g mletého vlašského ořechu a šťáva z 1-2 citronů. Podává se po 1 lžíci půl hodiny před jídlem. Proti ischemii a stenokardii příznivě působí med s křenem. Dobře umytý, očištěný a jemně nastrouhaný křen se smíchá se lžící tekutého medu tak, aby vznikla homogenní směs. Užívá se před snídaní (směs připravíme bezprostředně před užitím). Léčba nesmí trvat déle než 30 dní. Neuróza Pro léčbu neuróz se doporučují medové koupele. Do jedné vany dáme 4050g medu a přidáme jakýkoliv pěnící přípravek. Koupel by měla při teplotě vody 30-37 stupňů celsia trvat 15-20minut. Žaludek a Játra Pro léčbu jater a žaludku je dobrý med s propolisem. Příprava: Ohřejeme hrnek svařeného mléka, přidáme lžíci tekutého medu a 15-20 kapek propolisové tinktury. Pijeme 1,5 hodiny před jídlem. Při popáleninách Popáleniny menšího rozsahu, které nevyžadují lékařské ošetření, je možné po rychlém zachlazení potírat několikrát denně medem. Uplatní se tím antibakteriální účinek medu i působení obsažených dextrinů, popálené místo se většinou rychle a bez komplikací zahojí.

Kosmetika Pleťová maska Jako pleťovou masku lze použít med a tvaroh. Z medu a tvarohu vytvoříme tuhou hmotu, kterou naneseme na obličej. Pleťovou masku necháme působit a poté smyjeme vlažnou vodou. Pleťová voda Základem jsou různé bylinkové tinktury, či sušené rostliny. Příklad: 50g sušeného liliového kořene, 20g medu, 100ml heřmánkové tinktury, 500 ml destilované vody. Nadrobno nakrájený liliový kořen vložíme do vroucí destilované vody a na mírném plameni hodinu šetrně vaříme. V tomto roztoku necháme kořen ještě louhovat jeden den. Poté výluh scedíme, ohřejeme na 40 stupňů a rozpustíme v něm med. Přidáme heřmánkovou tinkturu a poté pleťovou vodu stočíme do lahviček, skladujeme v temnu.

VČELÍ VOSK Vosk se používá především pro výrobu svíček, což bude popsané v samostatném článku. Výživný tělový krém na ruce a obličej. Složení: 2 dl olivového oleje, 30 g včelího vosku, 1 čajová lžička medu Do malého hrnce vlijeme 2dl olivového oleje a přidáme 30g včelího vosku. Malý hrnec vložíme do většího hrnce s vodou. Vody musí být málo a dáváme pozor na to, aby se malý hrnec nepřevrhl ve vodní lázni. Vodný lázeň by měla mít okolo 70 °C, kdy se začíná vosk rozpouštět. Když se vosk roztaví, vypneme plamen a malý hrnec vyndáme z vody, aby trochu ochladnul. Poté vmícháme do

směsi oleje a vosku lžičku medu. Mícháme asi 5 minut tak, že vznikne dokonalé spojení všech přísad. Nakonec nalijeme krém do prázdné nádoby a skladujeme v chladničce. Štěpařský vosk Za horka se smíchá jeden díl včelího vosku, jeden díl stromové pryskyřice a tolik sádla, nebo loje, aby vznikla požadovaná konzistence. Může se přidat i jemně práškované dřevěné uhlí, které chrání ránu před slunečním zářením.

PYL Nejlepším využitím je konzumace pylu v jídle a to spíše mraženého než sušeného, neboť pyl mražený je lépe pro nás stravitelný. Pyl můžeme přidávat do jogurtu, medu, tvarohu, atd. Pleťová maska s pylem Pyl se smíchá s dalšími přísadami jako je jogurt, tvaroh, vajíčka, mléko či čerstvé okurky. Po nanesení na tvář se nechá působit cca 30minut a pak se omyje vodou.

MATEŘÍ KAŠIČKA Nejjednodušší je přímá konzumace bez dalších úprav. Mateří kašička získaná od vlastních včelstev nebo od včelaře se skladuje v injekčních stříkačkách v chladničce. Doporučená denní dávka je 200-500 mg, což je asi 0,20,5 ml. Kašička se nechá rozplynout pod jazykem a poté se polkne, na zvláštní a poněkud ostrou chuť lze lehce přivyknout. Další možnost je přimíchání mateří kašičky do medu, lepší je jí rozmíchat v jemně krystalickém pastovém medu.

PROPOLIS Propolis v neupravené formě se používá například na bradavice. Ze surového propolisu se uhněte malá kulička, přimáčkne se na postižené místo a přelepí náplastí. Je nutné kontrolovat, jak tkáň v místě ošetření reaguje a případně léčení včas přerušit. Propolisová mast Ve vodní lázni se roztaví 200g bílé lékařské vazelíny a potom se vmíchá 20g surového propolisu. Směs se zahřívá a míchá 8-10 minut, za tepla se přefiltruje přes vrstvu gázy. Kloktadlo Časté je použití propolisu pro výplach úst a jako kloktadlo. Při výskytu tzv. aftů v ústech pomáhá aplikace neředěné propolisové tinktury pomocí vatového tamponu přímo na postižený bod v ústech. Propolisová tinktura Nejlepší antimikrobiální účinky byly prokázány u tinktury louhované v 70% alkoholu. Pokud chceme propolisovou tinkturu použít pro výrobu mastí, je nejlepší louhování v koncentrovaném lihu, tedy v absolutním alkoholu (96 %). Vhodný poměr při vylouhování je jeden díl surového propolisu a 5 dílů lihu. Propolis se v uzavíratelné nádobě zalije lihem a nechá se vylouhovat při pokojové teplotě několik týdnů za občasného protřepání. Pak se směs přefiltruje přes kávový filtr nebo papírový kapesníček. Pro další použití se tinktura zpravidla dále ředí lihem nebo vodou. Po zředění vodou vznikne mléčně zbarvená emulze. Pro výplachy úst a na kloktání se používá asi 10 kapek koncentrované lihové tinktury do 1 dl vody.

Medové recepty Kapr na medu

Suroviny: Kapr, 6 lžic medu, 80 g másla, 2 lžíce dijonské hořčice, 1 lžička worchestru, 100 g vlašských ořechů, sůl, pepř Postup: Vykuchaného kapra bez hlavy omyjeme a osušíme. Posolíme a opepříme. Troubu předehřejeme na 180 °C, pekáč vymažeme trochou másla. Rozpustíme máslo, smícháme s medem, hořčicí a worchestrem. Vnitřek kapra potřeme částí omáčky. Kapra vložíme do pekáče, posypeme ořechy a přelijeme zbylou omáčkou. Zakryjeme alobalem a dáme péct. Po dvaceti minutách odstraníme alobal, kapra přelijeme výpekem, případně podlijeme trochou vody a dopečeme.

Kachna na medu

Suroviny: Menší kachna, sůl, 2 lžíce sojové omáčky, 4 lžíce medu, 1 lžička mletého zázvoru, 2 dl bílého vína, 150 g mražené čínské zeleniny, 1 lžíce solamylu. Postup: Očištěnou kachnu zevnitř nasolíme a zvenku natřeme směsí umíchanou ze sojové omáčky, medu, zázvoru a poloviny bílého vína. Uložíme na chladné místo a necháme nejméně 2 hodiny odležet (doporučená doba je kolem 5 hodin). Připravenou kachnu vložíme do pekáče (remosky), zakryjeme a pečeme ve vyhřáté troubě (remosce) doměkka. Během pečení často natíráme medovou směsí a často obracíme. Upečenou kachnu naporcujeme, vykostíme a pokrájíme na tenké plátky.

Domácí turecký med

Z výpeku slijeme téměř všechno sádlo a do šťávy dáme čínskou zeleninu, podlijeme zbylým vínem a udusíme. Nakrájenou kachnu rozložíme na talíře a podáváme s dušenou zeleninou.

Pikantní grilované roštěnky s medovou marinádou

Suroviny: 4 roštěnky, 4 lžíce medu, 4 stroužky česneku, 1 lžička hrubě mletého pepře, 2 lžičky drcených hořčičných semínek, 2 lžičky chilli Postup: Roštěnky naklepejte, osolte a vetřete do nich koření a med. V míse nechte v chladu a zakryté odležet alespoň 3 hodiny, nejlépe do druhého dne. Poté grilujte nejlépe na kameni.

Suroviny: 140 g domácího medu, 170 g cukru moučka, 4 bílky, sekané ořechy na jemno. Postup: Napřed si pomalinku rozmícháme ve vodní lázni med. Mezitím si rozšleháme bílky s cukrem do tuhého stavu, které dáme do vodní lázně a pomalinku do bílků přiléváme ještě teplý med. Nakonec přidáme oříšky a je hotovo. Buď ho balíme do celofánu nebo mažeme na oplatky a též balíme, nejlepší je až odleželý druhý den.

Medomáslo

Suroviny: Med 3 díly (375 g, to je asi 270 ml), máslo 2 díly (250 g) Postup: Máslo s medem třete v misce až do vytvoření homogenní pomazánky, kterou uchovávejte v chladničce do snězení. Pokusně bylo zjištěno, že vydží i déle než rok bez zjevné změny

Medová majonéza

Suroviny: 2 velké lžíce medu, 2 žloutky, 250 ml rostlinného oleje, 1 lžička hořčice, citrónová šťáva Postup: Med a žloutky šlehejte a po kapkách přidávejte olej. Když hmota zhoustne, opatrně vmíchejte citrónovou šťávu a hořčici. Servírujte k masu nebo pečeným bramborám.

Medovník

Suroviny: 500 g hladké mouky, 2 vejce, 160 g medu, 160 g cukru, 80 g másla, 2 lžičky jedlé sody, na špičku nože skořice

Na náplň : 100 g práškový cukr, 10 ml kávový vývar, 100 g hladké mouky 250 ml, mléka, 100 g másla Postup: Vejce, med, cukr a máslo utřete a na horké vodní lázni šlehejte až směs zpění a zhoustne. Potom sejměte z lázně, přidejte vodu, sodu a skořici. Pokračujte ve šlehání až do opětovného zhoustnutí. Pak směs nalijte na mouku připravenou na vále. Rukama vypracujte těsto, které nechte chvíli odpočinout a pak vyválejte na tloušťku 3 až 4 mm. Pláty upečte dorůžova na vymazaném a vysypaném plechu. Příprava náplně - polovinu cukru nechte zkaramelizovat na pánvi ( stále míchejte), zalijte kávovým vývarem, přidejte mouku rozmíchanou v mléku a svařte na hustou kaši. Máslo vymíchejte s druhou polovinou cukru a přimíchejte do vychladlé kaše. Upečené a vychladlé pláty spojujte náplní.

Perníčky

Suroviny: 1,2 kg hladké mouky, 250 g moučkového cukru, 450 g tekutého medu, 3 lžičky jedlé sody, 4 celá vejce, 1 Hera, 1 balení koření „Medový perník“ Kotányi, 1 lžička skořice. Postup: Mouku i s cukrem přesejeme přes síto, smícháme se sodou a kořením. Heru rozpustíme, společně s vejci a medem přidáme k ostatním surovinám. Vypracujeme těsto, přikryjeme ho mikroténem a necháme v chladu uležet alespoň 24 hod, ale i déle než týden. Před pečením vždy odebereme část těsta, necháme chvíli při pokojové teplotě a ještě jednou ho důkladně propracujeme (aby se nelepilo na vál, posypeme ho trochou mouky). Těsto by mělo

být hladké a nemělo by se lepit na ruce. Placku rukou uhladíme, aby se leskla a vykrajujeme tvary. Pečeme při 180°C zhruba 10 – 15 min – podle velikosti perníčků. Po vyndání z trouby počítáme do 10 a potřeme povrch rozšlehaným vejcem. Skladujeme v chladu v uzavřené nádobě.

Punč

Postup: V 750ml teplé vody rozpustíme 300g medu, přidáme šťávu z jednoho citronu a pomeranče. Přilejeme 500ml bílého vína a 125ml rumu. Směs zahřejeme ale nevaříme. Punč podáváme horký.

Žihadlo

Postup: Vymačkáme šťávu z 1kg citronů přidáme 1kg medu a zalijeme 1 l slivovice. Vše důkladně promícháme a necháme den odpočinout. Množství medu s citronem lze upravit podle vaší chutě.

Medové pokušení

Suroviny: Pomerančový džus 4 cl, citrónová šťáva 2 cl, smetana 2 cl, med 10 g Postup: Do šejkru dáme led, přidáme všechny suroviny a silně, delší dobu protřepáváme. Přes sítko nalijeme do koktejlové sklenky.

Další rady a recepty Proč kupovat med přímo od včelaře? Pokud koupíte med od včelaře ze svého okolí, koupíte kvalitní domácí potravinu, která obsahuje vše, co má med obsahovat a naopak neobsahuje kde co jiného, co tam být nemá. Pravidelná konzumace medu s pylem z blízkého okolí vašeho bydliště, může zmírnit alergické reakce Vašeho organismu na pyl. To platí hlavně pro malé dávky květového medu během zimy. Léčivá síla medu a proč sladit raději medem Med je přesycený roztok sacharidů ( cukrů ) a obsahuje jich 75-85%. V medu jsou převážně zastoupeny sacharidy jednoduché - glukóza ( hroznový cukr ) 28-35%, fruktóza ( cukr ovocný ) 30-41%. Právě tyto jednoduché cukry jsou velice rychlým zdrojem energie ve výživě člověka. Med také obsahuje menší množství vyšších cukrů jako je sacharoza a melicitoza. Kromě užití medu jako potraviny, spočívá jeho význam v rychlém doplnění energie. Není nutné jeho štěpení v játrech na jednoduché cukry, jako je tomu u řepného cukru. Jednoduché cukry jsou pro lidský organismus lehce stravitelné a nejsou příčinou obezity ani jiných civilizačních chorob. Po medu se netloustne a ani se netvoří zubní kaz (má anitbakteriální účinky). Med obsahuje široké spektrum organických a anorganických kyselin, minirálních látek a vitamínů. Významnou složkou jsou enzymy ( katalyzátory biochemických procesů ), které včely při-

dávají do medu při přeměně složitých cukrů na jednoduché z nektaru a medovice na med. Při vzniku medu, z glukózy působením enzymů glukozoxidáza, vzniká nepatrné množství peroxidu vodíku, který velmi významně přispívá k antibakteriálnímu působení medu. Med je dietetická přírodní poživatina. Obsah minerálů, vitamínů a enzymů není v medu velký, avšak komplexnost těchto látek v medu je důležitou složkou ve výživě člověka, hlavně ve výživě dětí.

Skladování medu Med je hydroskopiský, tedy přijímá ze vzduchu vlhkost a pachy a tím se znehodnocuje! Pokud obsah vody přesáhne 20%, může začít med kvasit (Český med má normou dané max. 18,5% EU norma dovoluje 19.5% ). Pokud Vám med natáhne cizí pachy, samozřejmě se tím znehodnocuje. Med proto skladujte v uzavřené sklenici při teplotě do 25°C. Během skladování při teplotě pod 15°C se zpomaluje proces krystalizace. Snažte se med nenabírat ze sklenice mokrou lžící, třeba i jen olíznutou. Nenechávejte sklenici zbytečně otevřenou a pak má med téměř neomezenou trvanlivost, nejméně však 2 roky a neztratí nic na své chuti, vůni a léčivé síle.

Krystalizace je přirozená vlastnost medu a každý med občas zkrystalizuje. Medy květové mají více glukózy, a proto krystalizují rychleji než medy medovicové. Ty krystalizují v hrubých krystalech, které klesají ke dnu sklenice a nad nimi zůstává řidší tekutá vrstva. Nebuďte ze zkrystalizovaného medu ale smutní. Není to nic neodstranitelného a alespoň máte jistotu, že máte doma opravdu med. Supermarketové náhražky složené z obilných škrobů Vám totiž nikdy nezkrystalizují! Pokud by Vám krystalizace přeci jen tak moc vadila, je tu řešení. Díky svému složení má akátový med velmi dlouhou dobu krystalizace. Je to jedinný květový med s touto vlastností. A nebo ochutnejte med pastový. Ten má krystalky tak jemné, že je na jazyku ani neucítíte a už Vám nikdy nezmění svůj stav. Co dělat když med zkrystalizuje? Med opět ztekutíme ponořením uzavřené sklenice do teplé vody, která však nemá víc jako 45°C !! Při vyšší teplotě se ničí důležité a zdravé látky obsažené v medu. Med se dá ztekutit i v troubě, kde nastavíte na termostatu max. 50°C. Zde ale velký pozor !!! Většina trub má

na těchto nízkých teplotách mizernou přesnost a klidně Vám natopí na mnohem vyšší teplotu. Dokud jsme neměli termobox, který pracuje s přesností na 0,5°C, tak jsem dal do trouby teploměr a po nastoupání teploty na 35°C jsem troubu vypnul. Doběhem se pak vyhřála na potřebných 45°C, na které díky izolaci vydrží celkem dlouho. No a pak zase na chvilinku zatopíte. Výhoda je, že nepracujete ve vlhkém prostředí, a když náhodou troubu přetopíte, jen ji otevřete a trochu vyvětráte. POZOR !!! V žádném případě med neztekucujte v mikrovlnné troubě. V mikrovlnce by se zničily všechny prospěšné složky medu ! Med má svoje místo i v lidovém léčitelství a zde je několik tipů kdy ho použít: - při potížích se zažíváním, jako je nechutenství, nadýmání, vředy žaludku a dvanácterníku, onemocnění jater, žlučníku, problémy s vyprazdňováním doporučuje se rozmíchat lžíci medu ve sklenici vlažné vody a vypít půl hodiny před snídaní. - při nespavosti, neklidném spánku a nervozitě - lžíci medu rozmíchat se sklenici vlažného mléka - slazením malým dětem - po skončení kojení a od 1 roku věku lze přislazovat čaj nebo ovocné šťávy. Med v žádném případě nekazí dětem zuby, tak jako běžný řepný curk nebo kyseliny v některých průmyslových dětských nápojích. - med účinkuje i na posílení imunitního systému, má příznivý vliv na zažívání a je okamžitým zdrojem energie při fyzickém a psychickém vyčerpání. - hojení ran a popálenin - med má dezinfekční a hydratační účinky.

Na otevřené rány, špatně se hojící rány nebo hnisající rány se nanese med a místo se pokryje gázou. Každý den se omyje a znovu se aplikuje až do vyléčení. Mohu naprosto potvrdit z vlastní zkušenosti, když jsem se spálil o troubu a hojení bylo po medu mnohem rychlejší. - při anémii - pravidelné užívání medu ( obsahuje stopové prvky v pro člověka využitelné formě včetně železa ) ve spojení s pylem ( samozřejmě ne alergici ) se zlepší krvetrvorba a vylepší se krevní obraz. - při chřipce, angíně, zánětu průdušek a při různých plicních chorobách užívá se čaj ( ideálně lipový ) s medem, to zlepší vykašlávání a dochází k tlumení zanícených sliznic. - žvýkání voskových víček, které zůstavají po odvíčkování plástů a nebo žvýkáním plástečkového medu, vede ke konzumaci malého množství medu a masírování dásní. Zde se projeví i význam přírodní desinfekce, tedy propolisu. Toto vede k dezinfekci dutiny ústní a zmírnění paradentózy. - bodnutí včelou - zkušenost starých včelařů nám říká, že pokud při práci se včelkami dostanou žihadlo, je nejjednodušší a nejrychlejší potřít místo medem, ten eliminuje účinky jedu a otoky nejsou tak velké. http://medzedvorka.webnode.cz/o-medu/lidove-lecitelstvi/

NA CHŘIPKU ZABÍRAJÍ BABSKÉ RECEPTY S MEDEM Bolí vás svaly a klouby, pálí v krku, třeští vám hlava a naměřili jste si vysokou teplotu? Tak to máte nejspíš chřipku. Není divu, že jste jí podlehli, když jste přepracovaní, nevyspalí, ve stre-

su a holdujete ve velkém kouření. Váš oslabený imunitní systém bitvu s viry nemůže vyhrát. Máme pro vás několik léty ověřených receptů z lidového léčitelství, které vám pomohou v léčení. Oslaďte si medem Pokud se chcete inspirovat moudrostí našich babiček, sáhněte při prvním zakašlání po sklenici tuzemského medu. Jeho léčivé účinky se neztrácejí ani v horké vodě (do 60 stupňů Celsia), takže je čaj slazený medem určitě tou pravou variantou nejen ranní snídaně, ale i při léčbě kašle, nachlazení a škrábání v krku. Med s česnekem Jeden z receptů pro silné povahy. Vezměte 2 až 3 stroužky drceného česneku, přidejte 2 lžičky lipového medu a vše pěkně promíchejte. Chuť je to nevšední, ale účinek rozhodně léčivý. Cibulové variace - Nastrouhejte jednu cibuli, přidejte lžíci medu a nechte odkapat přes cedníček do skleničky. Takto získanou čistou šťávu konzumujte po lžících. - Nakrájejte 3 cibule na kolečka, postupně je navrstvěte do mističky a prosypávejte cukrem (nejlépe třtinovým). Zakryjte a nechte odstát. Za několik hodin pustí cibule šťávu, kterou slijte do skleničky. Sirup podávejte při kašli několikrát denně po lžičkách. - Do 200 ml vroucí vody dejte na 5 minut vařit 2 nadrobno nakrájené cibule, nechte 10 minut louhovat, sceďte a oslaďte medem. Pijte pak několikrát denně. Křen s medem Dvě lžíce jemně nastrouhaného křenu smíchejte se lžící medu. Dávat si pak

můžete třikrát denně jednu čajovou lžičku. Účinek se dostaví během chvilky: spustí se rýma, snadněji se odkašlává a lépe se dýchá. Med se zázvorem, mlékem a lipovým čajem - Pro tuto oblíbenou variantu potřebujete čerstvý oloupaný zázvor, který nakrájíte na jemné plátky, případně nastrouháte. Poté zalijete vařící vodou, ochutíte medem a citrónem a nápoj pijete pokud možno ještě horký. - Při počátečních příznacích nachlazení zabírá Medvědí mléko, na které ohřejte 200 ml mléka, přidáte panáka rumu a 2 lžíce medu. Stačí vypít 2 sklenice za večer a ráno se cítíte jak rybička. - Na chřipku je výborný lipový čaj. Jednu lžičku lipového květu přelijte šálkem horké vody, nechte asi 15 minut louhovat a oslaďte medem. Pije se 3 až 5krát denně. - Bolest při polknutí, pálení a škrabání v krku zažene tento jednoduchý recept. Uvaříte 250 ml černého čaje, přidáte polévkovou lžíci medu a polévkovou lžíci másla. Dobře promíchejte a ihned vypijte.

Žihadlo Vymačkáme šťávu z 1kg citronů přidáme 1kg medu a zalijeme 1 l slivovice. Vše důkladně promícháme a necháme den odpočinout. Množství medu s citronem lze upravit podle vaší chutě. Medové pokušení Pomerančový džus 4 cl, citrónová šťáva 2 cl, smetana 2 cl, med 10 g Do šejkru dáme led, přidáme všechny suroviny a silně, delší dobu protřepáváme. Přes sítko nalijeme do koktejlové sklenky. Domácí medové pivo 1,2 kg medu, 9 l vody, 20 g chmele, pivní kvasinky. Výroba není náročná a nebudeme k tomu ani potřebovat žádné speciální přístroje. Nejprve připravený med uvaříme s vodou. Směs vaříme zhruba půl hodiny. Cílem je dosáhnout 10 litrů, proto odpařenou vodu doplňujeme. Do hrnce s medem a vodou vložíme plátěný pytlík obsahující 20 gramů chmele. Celé necháme vařit dalších 30 minut. O chmel můžeme požádat v nejbližším pivovaru. Po vychladnutí vyjmeme 1 litr a do něj nasypeme 5 gramů pivních kvasinek. Necháme odstát na teplém místě šest až deset hodin. Roztok pak přelijeme do demižonu i se zbylými 9 litry a zavřeme tenkou tkaninou. 3-5 dní necháme kvasit, pak přemístíme do sklepa zhruba na 6 až 9 dní a stáčíme do lahví, nebo do soudku dle libosti. http://trendyzdravi.cz

Včely pod Krušnými horami

ji kousek místa v  cípu zahrádky jeho obydlí. Po okolí je mnoho květů, ovocných stromů, nedaleký sad, vzrostlý les vstupující do přilehlých hor.

vzpomínka … bydleli jsme tehdy v domku se zahradou, kde jsem si často hrával. Kteréhosi dne jsem pozoroval malého, pruhovaného tvorečka. Létal pilně z květu na květ, cosi tam chvíli kutil, pak přelétl jinam. Chytil jsem jej do ruky. Kolik mi tehdy bylo let, snad pět, už nevím. Od této příhody jsem ale věděl, že je to včela a má žihadlo!

později Uběhlo mnoho let, domek dávno nestojí, pomlela ho kola průmyslu. Snad jako útěchu mi osud dopřál získat zahrádku v části živé přírody na úpatí Krušných hor. Stále tu je, dosud nezakousnuta zuby důlních rypadel a nepřetransformována do elektrické energie. Vzpomněl jsem na pruhovaného tvorečka z dětství. Podělím se, rád věnu-

začátek Vyhledal jsem včelaře, koupil roj. S  vypůjčeným včelařským oblekem a rojem v bedýnce jsem spěchal na zahrádku. Bzučící osazenstvo vsypal do staršího darovaného úlu. Útroby jeho obsahovaly několik souší a rámků po vyřezaném včelím díle. Úl jsem po tomto úkonu uzavřel víkem a čekal, co bude. A bylo! Česno po chvilce počalo chrlit armádu včel, ty létaly a vířily kolem. Trvalo nějakou dobu, než se zklidnily a rozhodly vrátit zpět do nově přiděleného příbytku. Snad si nejprve chtěly dobře prohlédnout, kam jsem je to vlastně přinesl a jsem-li slušný člověk. Kdo ví?

Odcházel jsem od včel domů s  nezodpovězenou otázkou, budou tu zítra? Neodletí jinam, zůstanou? Nazítří, hned jak to bylo možné, spěchal jsem k úlu. Budou tam včely, nebudou? Sláva, byly! Dávno již pilně létaly do nedalekého lesíka a zahrádek. Rozhodly se, že zůstanou. Sedl jsem si opodál na špalek a díval se.

dnes Nyní chovám osm včelstev. Úly jsem koupil nové. Každý rok s koncem zimy netrpělivě čekám, až se včelky „probudí“. Vyhledají kvetoucí lísky, sněženky, krokusy, později další květiny a stromy. O včelami vyrobený mnohodruhový med se později v rodině podělíme.

PRODEJ VČELÍHO MEDU Na území MAS SZK je několik včelařů, kteří jsou zároveň prodejci medu, např. ing. Martina Staňková Gen. Svobody 190, Březno, tel. 723 020 242, prodává svůj med, jako Med květový, který je certifikován značkou - KRUŠNOHOŘÍ regionální produkt. Ludvík Schenk, Holetice č. 2 Milan Svoboda Drmaly 30 Vladimír Šmejkal Drmaly 3 Vladimír Kopečný Všestudy 53 Slavomír Radimec, Ervěnická 1044, Jirkov Martin Všechovský, Lipová 565, Klášterec nad Ohří Ladislav Kozakovič, V Loužích 586, Spořice Ing. Pavel Tůma, Málkov 53 Martin Mužík, Mýtinka 132, Měděnec Ing. Jaroslav Huráb, Jindřišská 14, Jirkov 1 Bc. Václav Bobisud, V Loužích 573, Spořice Jan Kujíček Lipová 483, Spořice u nich je po tel. domluvě možné zakoupit med, který byl vyprodukován v našem regionu.

Jan Záborec Drmaly

A na závěr několik zajímavostí od našich slovenských partnerů

Územie pôsobenia MAS LEV je takmer totožné s administratívnym vymedzením okresu Levoča, nespadajú do neho len obce Spišský Hrhov a Vyšný Slavkov. Región susedí na západe s okresom Poprad, na severe s okresmi Kežmarok a Sabinov, na Východe s Prešovským a na juhu so Spišsko - Novoveským okresom. Územie predstavuje z prírodného hľadiska výnimočne pestré a hodnotné územie. Zasahuje tu viacero krasových území – južná, stredná a severná časť Braniska až po unikátnu travertínovú kopu v okolí Spišského Podhradia. Najmä tieto predstavujú klenotnicu početných geomorfologických tvarov, najznámejšie a najväčšie skalné brány a veže sú na Rajtopíkoch, v sústave tra-

vertínov sa nachádza mimoriadne cenná kopa Sivej Brady. Významné sú i prírodné rezervácie Hájik a Na bani, vyhlásené chránené územia – NPR Dreveník, Sivá Brada, Rajtopíky. Prírodné pamiatky Ostrá hora, Zlatá brázda, Jazierko na Pažiti, Podhoranské a Jazerec. Do katastrálneho územia Spišského Podhradia zasahuje časť „Travertínová kopa Sobotisko“. V katastrálnom území Levoče sa nachádza chránený areál Uhliská (Kohlwald). Jedná sa o maloplošné chránené územia, ktorých celková výmera predstavuje 0,6 % z celkovej výmery. Zaradená do MCHÚ je tiež PP Čertova diera, PP/CHÁ Hrádok, Kinwald, Krúžok, Jereňáš, Prostredný vrch-Kráľovec, CHKO Levočské vrchy.

Okresom preteká viacero menších vodných tokov, najväčší z nich je však Levočský potok, ktorý je ľavostranným prítokom Hornádu a má 27km.Na hornom toku (po Levoču) tečie Levočskou dolinou, tam je v lokalite Kováčova vila vybudovaná malá vodná nádrž. Medzi Levočou a obcou Lieskovany meandruje, pričom tok opisuje tvar obráteného písmena „J“. Vlievajú sa do neho sprava Závadský potok, Zimný potok, Peklisko, Pekliansky potok, Lesný potok (594,4 m n. m.), Vápenistý potok, Fedorkin jarok, Krupný jarok, Končistý potok, Bicír (472,0 m n. m.), Iliašovský potok; zľava Uložiansky potok, potok z oblasti Kútov, Križný potok, Krčmárov jarok a Odorica. Najvyšším vrchom je Čierna hora 1289m a zaujímavé sú i ďalšie vrchy - Siminy 1287m, Ihla 1283m, Repisko 1251m, Kuligura 1250m, Javorina 1224m, Zámčisko 1236m, Škapova 1232m, Čiernohuzec 1216m

Osídlenie regiónu je známe už z predhistorického obdobia. Odkryté archeologické náleziská sú - Dreveník, Spišské Podhradie a Myšia Hôrka pri Spišskom Štvrtku. Oblasť Levočských vrchov bola osídlená od 7. stotročia slovanským obyvateľstvom avšak výraznejšie bola osídľovaná až od 13.storočia. Po pustošivých tatárskych vpádoch umožnili uhorskí panovníci v 13. až 14. st. usadiť sa vo vyplienenej krajine nemeckým kolonistom, ktorí dostali osobitné hospodárske výhody. Pod vplyvom baníctva a remesiel sa v blízkosti pohoria vyvinuli mestská sídla Levoča, Kežmarok a Ľubica. Neskôr v 13. až 15.st. boli odlesnené doliny dosídlené valašským obyvateľstvom - Torysky, Repaše, Oľšavica. Starší obyvatelia územia sa snažia zachovať zvyky a kultúru svojich predkov, ktorí sa významne venovali rôznym remeslám a ľudovým zvykom.

AKO SA KEDYSI JEDLO NA SPIŠSKOM HRADĚ

Až do 16. storočia sa jedlo dvakrát denne. Obedovalo sa o desiatej hodine a večeralo okolo štvrtej popoludní, prípadne do šiestej. Neskôr sa obed posúval na jedenástu hodinu a večera na siedmu večer.

Koncom 16. storočia sa objavilo pravidelné stolovanie trikrát denne. V tomto období začali raňajkovať aj chudobné vrstvy, aby mali dosť sily na prácu. Spoločenské pravidlá z 15. storočia: 1) Nehádať sa a nešepkať, obrus vždycky čistý mať. 2) Nos do neho neutieraj a okolo seba nepľuj. 3) Soľ ber iba s nožom a na stole nikdy nespi, spievaj málo, radšej nikdy. 4) Tiež si treba pozor dať a mastný nôž neoblizovať. 5) Pri stole sa v zuboch nešpáraj a telo si príliš neškrab. 6) A keď ešte pokrm v ústach máš, pohár k ústam radšej neprikladaj.

Hradná kuchyňa na Spiši Aké miesto mali MED a MLIEKO v receptoch hradnej kuchyne?

Bola miestom plným tepla, vôní, korenia a tiež kvalitných surovín. Zaujímavým jedlom bol bobor. Zaužíval sa ako pôstne jedlo, keďže žil vo vode a bol priraďovaný k rybám. Mlieko sa pilo sladké a ešte teplé. Vajíčka sa používali od najrôznejších vtákov. Nazmar nevyšli ani škrupinky, ktoré sa drvili v mažiari a pridávali do jedál. Špecialitou boli kaše z kvetín z čerstvej ruže a kvetu bazy, fialky, domáceho karafiátu. Nepohrdli ani levanduľou, prvosienkou, či sedmokráskou. Huby si našli uplatnenie v chudobnejších vrstvách. Vaječná kaša (15. storočie) Vezmi dobré víno a med a uvar to spolu s korením. Do toho roztlč vajce, pridaj malú lyžičku múky a var. Šišky z bieleho chleba (15.–16. storočie) Nastrúhaj biely chlieb a preosej ho. Pridaj potrebné množstvo vajec, hrozienka, trošku cukru, škoricu a šafran. Všetko dobre premiešaj. Cesto rozlož na pekáčik, odkrajuj z neho nožom kúsky a tie vhadzuj do rozpáleného masla. Osmažené posyp cukrom a jedz. MED dar včiel pre človeka Víno bolo považované za obyčajný nápoj a bolo dovolené aj počas pôstnych dní. Obľúbeným bola aj medovina. Pálenka zvykla byť veľmi silná, avšak spočiatku slúžila len ako liek. V našich zemepisných šírkach bolo víno drahé,

a tak bolo výsadou bohatých. Dedinčanom a chudobnejším vrstvám ostávalo hlavne pitie piva. Konzumovala sa úplne každá časť zabitých zvierat. Mäso, vnútornosti, tuk, kosti i krv. Šľachtici a bohatí ľudia mali zvlášť v obľube hovädzie vemienka a pečienku. V receptoch boli obľúbené aj hlavy a mozočky. Kaša z mozgu teľacieho (16. storočie) Uvar mozog, rozotri na mise a rozpusť s dobrým vínom. Potom to vlej do kotlíka, zavar hrsť alebo dve hrsti krupice, pridaj šafrán, ktorý zmes zafarbí nažlto, pridaj rascu a med a na mise posyp škoricou. Kaša z čerstvej ruže (15.-16. storočie) Prebraté čisté ružové lístky umyj v teplej vode a roztlč v mažiari. Potom daj na panvicu a prisyp k nim za hrsť bielej múky. Do kotlíka daj asi pol pinty alebo viac vína, pridaj med a ďumbier. Var a dobre miešaj, aby sa to nezrazilo. Omasti maslom a v pôstny deň olejom, nepridávaj šafrán. Ak chceš, na mise to posyp tlčeným anízom.

MLIEKO Mlieko sa často pilo sladké a ešte teplé. Zbierala sa z neho smotana, z ktorej sa robilo maslo. Oveľa širšie využitie však malo mlieko kyslé. Využívalo sa na výrobu tvarohu či syra. Veľmi sa cenila srvátka, ktorá pomáhala mdlým a bledým deťom byť silnejšími a čipernejšími. Z mlieka i smotany sa varili polievky, omáčky i kaše. Pridávali sa ku strukovinám i k zelenine, do plniek i mäsových zmesí. Najčastejšie sa využívalo mlieko kravské. Kozie mlieko bola veľká zvláštnosť.

Jednou z najdôležitejších zložiek stredovekej výživy bol tvaroh a syry. Pripravovali sa na mnoho spôsobov – ako samostatné jedlo, príloha k mäsu, či súčasť plniek a omáčok. Stredoveký jedálniček tvorili syry jemné, plesnivé i pikantné, údené i neúdené, ochutené mandľami i orechmi. Mlieko pečené na ražni (16. storočie) Vezmi pozbierané kyslé mlieko a daj do mešteka na tvaroh. Keď leží zaťažené celú noc, pokrájaj ho, nastrkaj na ražníky, posyp soľou a peč na drevenom rošte. Potom posyp čiernym korením a pokrop čerstvým alebo rozpusteným maslom.

Tradičné recepty z MAS LEV Gruľovníky z Dlhých Stráží Zamiesime cesto ako na koláče, pridáme aj kúsok smetolu a smotany. Kým cesto kysne uvaríme zemiaky, ktoré prelisujeme a pridáme do nich bryndzu, kúsok masla, trošku čierneho mletého korenia a strednú cibuľu, jemno roztretú. Zemiaky s prísadami vymiešame. Vykysnuté cesto rozdelíme na niekoľko dielov, každý diel vymiesime, roztlačíme a dáme naň primeraně zemiakovej hmoty. Túto obalíme cestom, na pekáči roztlačíme na tenký posúšik, pomastíme rozšľahaným vajcom a dáme piecť do rúry alebo do pekárnika.

Džatky z Brutoviec Na prípravu cesta potrebujeme: zemiaky, hladkú múku, škvarky alebo tvaroh, maslo (na sladko). Dáme variť zemiaky, ktoré osolíme. K zemiakom tesne pred dovarením, nasypeme na povrch hrubú vrstvu hladkej múky a necháme ešte dovariť. Potom vodu scedíme. Zemiaky s múkou podusíme čím nám vznikne hustá hmota. Po čiastočnom vychladnutí šúľame na dlaní džatky. Buď odtrhujeme malé kúsky cesta, alebo robíme dlaňami guľôčky, tie zalejeme spraženými škvarkami a trasením premiešame. Ak sa vám vidia tieto dva spôsoby náročné, tak máme ešte jeden tip – jednoducho rozotrite cesto po plytkom tanieri a polejte masťou so škvarkami. Zapíjame čerstvým alebo kyslým mliekom. Sladký variant tohto jedla: dáme do nich tvaroh a omastíme rozpusteným maslom. Tiež zapíjame mliekom.

Jedlá z múky Cestoviny boli v ľudovom stravovaní veľmi obľúbené. Pripravovali sa z jačmennej jarčenej múky. Jedávali sa ako hlavné jedlo halušky, šúľance, rezance, pirohy, fliačky šífliky, posypané rôznymi posýpkami – bryndzou, tvarohom, kapustou, lekvárom, makom. Obľúbené boli aj ako vložky do polievok, alebo sa konzumovali len zaliate mliekom. Z jačmennej múky sa pripravovali rôzne riedke a husté kaše. Z hladkej múky sa varila múčna kaša čír, z jačmenného šrotu šrotová kaša, z krúp krúpová kaša. Kupované kukuričné zrno sa mlelo v mlynoch a z kukuričnej múky kukuričianky sa s obľubou varili husté kukuričné kaše. V obchode sa kupovali suroviny na prípravu vzácnejších kaší z ryže a krupice rízkaše a grískaše, ktoré sa varili v mlieku. Recept na „kuch“ z Torysiek 3 kg hrubej múky, 2 kg výberovej múky, 1 kg cukru, droždie, 1 škatuľka sušeného mlieka, 2 - 3 l mlieka, 1 ks masla, 2 vajíčka, mak. Ako na to: z trošky mlieka, cukru a droždia urobíme kvások. Keď podkysne tak ho vlejeme do misky s múkou a ostatnými ingredienciami. Pridáme mlieko a cesto miesime jednu hodinu, necháme vykysnúť. Po vykysnutí ho dáme na dosku a rukami ho roztiahneme po doske. Na cesto vysypeme mak s cukrom a kraje cesta začneme „prehýnať“ do stredu koláča. Takto nám vznikne bochník, ktorý „prevrátime“ do okrúhleho vymasteného plechu, aby „pozliepaná“ strana bochníka bola na jeho dne. Plech vymastíme hrubou vrstvou margarínu. Pred upečením „kuch“ potrieme vajíčkom. Pečie sa v „pekarňiku“ na

žeravých uhlíkoch hodinu. Po vychladnutí ho obrátime a potrieme medom a posypeme práškovým cukrom. Symbolizuje radosť, prosperitu, šťastie, bohatstvo a zdravie. „Kuch“ zo Spiša je jedinečnou špecialitou pri oslavách. Na Slovensku sa s ním inde nestretnete. Pre gazdinky pripomíname nutnosť dostatočne veľkého plechu, pretože tento koláč má po upečení úctyhodné rozmery (vysoký 20 cm a jeho obvod je takmer 50 cm). Upiecť chutný „kuch“ si vyžaduje skúsenosť, zručnosť a kumšt. Pascha z Torysiek 1 kg výberovej múky, mlieko, droždie, kryštálový cukor, vajíčko, tvaroh, vanilkový cukor. Ako na to: z mlieka, cukru a droždia urobíme kvások. Keď podkysne, tak ho vlejeme do misy s múkou a ostatnými ingredienciami. Pridáme primerané množstvo mlieka, aby cesto bolo vláčne. Celú masu miesime 1 hodinu. Po vykysnutí cesta ho vyklopíme na dosku, kde ho ešte premiesime a valčekom ho roztiahneme. Potom ho naplníme tvarohom, ktorý si dochutíme podľa vlastného želania. Nakoniec celú masu „uzatvoríme“ pozliepaním cesta smerom do jeho stredu, aby nám vznikol bochník, ktorý premiestnime na vymastený okrúhly plech. Paschu pred upečením potrieme vajíčkom a do stredu koláča vložíme pohár, ktorý nám vytvorí otvor. Po upečení a vychladnutí pohár opatrne vyberieme. Zdroj: D. Uharčeková Pavúková: Čo ponúkala hradná kuchyňa Levoča 2012

CITÁTY O VČELÁCH A PŘÍRODĚ „Z včelárstva naučil som sa prírodu viac poznať a viac milovať, ako z mnohých učených kníh.“ J. A. Komenský „Na svete sú dve najväčšie záhady života, človek a včely. Staršie sú včely.“ W. Bolsche „Včelárstvo je poézia poľnohospodárstva.“

J. M. Ehrenfels

„Príroda je láskavá a múdra a človek v nej vždy nájde posilu.“ O. Sklenčka „Príroda je oproti nám vo výhode , môže existovať bez nás, my bez nej zahynieme.“ J. Kolárová „Len príroda robí veľké veci zadarmo.“ „Príroda nikdy neporušuje svoje zákony.“

Descartes Leonardo

„Prírodu nemôžeme ovládnuť inak, než že ju budeme počúv ať.“ F. Bacon „Ak sa dáme viesť prírodou, nemôžeme v ničom pochybiť.“ M. T. Cicero „Keby zo zeme zmizli všetky včely, ľuďom by zostali posledné štyri roky života.” Albert Einstein

Vydala MAS Sdružení Západní Krušnohoří z.s. jako jeden z výstupů společného projektu s MAS LEV o.z. „Mléko a med pro naše zdraví“ v nákladu 1000 ks. Neprodejné.