ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (desátý senát) ze dne 16. října 2014(*)
„Porušení Smlouvy členským státem – Volný pohyb zboží – Právní úprava členského státu, podle níž určité stavební výrobky opatřené označením shody CE musí navíc odpovídat vnitrostátním normám – seznamy stavebních norem“ Ve věci C-100/13 týkající se žaloby na porušení Smlouvy dle článku 258 Smlouvy o fungování Evropské unie, podané dne 27. února 2013, Evropská komise (zástupci: G. Wilms a G. Zavvos, zmocněnci), doručovací adresa v Lucemburku, žalobkyně, proti Spolkové republice Německo (zástupci: T. Henze a K. Petersen, zmocněnci), žalovaná, vydává SOUDNÍ DVŮR (desátý senát) ve složení C. Vajda, předseda senátu, E. Juhász, soudce, a D. Šváby (zpravodaj), generální advokátka: E. Sharpston, kancléř: M. Aleksejev, správní rada, na základě písemného řízení a v návaznosti na ústní jednání ze dne 6. února 2014, na základě rozhodnutí vydaného po vyslechnutí generální advokátky, že věc bude rozhodnuta bez jejího stanoviska, následující rozsudek 1 Svou žalobou se Evropská komise domáhá určení, že Spolková republika Německo porušila své povinnosti vyplývající ze směrnice o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se stavebních výrobků (89/106/EHS) ze dne 21. prosince 1988 (Úř. věst. 1989, L 40, s. 12) ve znění pozměněném nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003 ze dne 29. září 2003 (Úř. věst. L 284, s. 1) (dále
jen „směrnice 89/106“), zejména povinností vyplývajících z čl. 4 odst. 2 a čl. 6 odst. 1 směrnice tím, že německé úřady používají seznamy stavebních norem k tomu, aby pro účinný přístup na trh a používání stavebních výrobků požadovaly dodatečná schválení, namísto aby přijaly potřebné metody a kritéria posuzování v rámci evropských harmonizovaných norem. Právní rámec Právo Unie 2 1., 11. a 12. bod odůvodnění směrnice 89/106 zní: „vzhledem k tomu, že členské státy jsou odpovědné za to, aby na jejich území byly pozemní a inženýrské stavby navrhovány a prováděny tak, aby neohrožovaly bezpečnost osob, domácích zvířat a majetku při současném dodržování jiných základních požadavků veřejného blaha; … vzhledem k tomu, že výrobek se považuje za vhodný k použití, jestliže je v souladu s harmonizovanou normou, s evropským technickým schválením nebo s neharmonizovanou technickou specifikací uznanou na úrovni Společenství; že v případech, kdy výrobky mají z hlediska základních požadavků malý význam a kdy se odchylují od existujících technických specifikací, může být jejich vhodnost k použití certifikována schváleným orgánem; vzhledem k tomu, že výrobky, které jsou pak považovány za vhodné k použití, lze snadno rozeznat podle značky ES; že jim musí být umožněn volný pohyb a volné použití k jejich zamýšlenému určení v rámci celého Společenství;“ 3 Čl. 2 odst. 1 směrnice 89/106 stanovil: „Členské státy přijmou všechna nezbytná opatření k tomu, aby výrobky uvedené v článku 1, které jsou určeny k použití ve stavbách, mohly být uvedeny na trh pouze tehdy, jsou-li vhodné k tomuto určenému použití, to znamená, že mají takové vlastnosti, že stavby, do kterých mají být zabudovány, sestaveny, použity nebo instalovány, mohou, jsou-li řádně navrženy a provedeny, splňovat základní požadavky uvedené v článku 3, jestliže se na tyto stavby vztahují předpisy obsahující tyto požadavky.“ 4 Čl. 3 odst. 1 směrnice 89/106 stanovil: „Základní požadavky použitelné na stavby, které mohou ovlivnit technické vlastnosti výrobku, jsou uvedeny v podobě podmínek v příloze I. Z těchto požadavků lze uplatnit jeden, několik nebo všechny; musí být dodržovány během ekonomicky přiměřené životnosti.“ 5 V článku 4 směrnice 89/106 se uvádí: „1. Normy a technická schválení se pro účely této směrnice dále nazývají "technické specifikace“.
Pro účely této směrnice jsou harmonizované normy chápány jako technické specifikace přijaté CEN, CENELEC nebo oběma podle pověření udělených Komisí na základě stanoviska výboru uvedeného v článku 19 ve shodě se směrnicí 83/189/EHS a v souladu se všeobecnými hlavními směry spolupráce mezi Komisí a těmito dvěma orgány podepsanými dne 13. listopadu 1984. 2. Členské státy předpokládají, že výrobky jsou vhodné ke svému určenému použití, jestliže umožňují, aby stavby, ve kterých budou použity, plnily základní požadavky uvedené v článku 3 za předpokladu, že tyto stavby budou řádně navrženy a provedeny, a jestliže tyto výrobky jsou opatřeny značkou ES. Značka ES znamená, že výrobky: a) vyhovují příslušným vnitrostátním normám přejímajícím harmonizované0 normy, na něž byly zveřejněny odkazy v Úředním věstníku Evropských společenství; členské státy zveřejní odkazy na tyto vnitrostátní normy; b) vyhovují evropskému technickému schválení vydanému podle postupu stanoveného v kapitole III nebo c) vyhovují vnitrostátním technickým specifikacím uvedeným v odstavci 3, pokud harmonizované specifikace neexistují; seznam těchto vnitrostátních specifikací musí být vypracován podle postupu stanoveného v čl. 5 odst. 2. 3. Členské státy mohou Komisi sdělit znění svých vnitrostátních technických specifikací, o kterých se domnívají, že splňují základní požadavky uvedené v článku 3. Komise postoupí tyto vnitrostátní technické specifikace dále ostatním členským státům. V souladu s postupem podle čl. 5 odst. 2 oznámí Komise členským státům vnitrostátní technické specifikace, u kterých existuje předpoklad shody se základními požadavky uvedenými v článku 3. Tento postup bude zahájen a řízen Komisí a bude konzultován s výborem uvedeným v článku 19. Členské státy zveřejní odkazy na tyto technické specifikace. Komise je rovněž zveřejní v Úředním věstníku Evropských společenství. … 6. Značka ES znamená, že výrobky splňují požadavky odstavců 2 a 4 tohoto článku.…“ 6 Článek 5 směrnice 89/106 zní: „1. Je-li členský stát nebo Komise toho názoru, že harmonizované normy nebo evropská technická schválení podle čl. 4 odst. 2 písm. a) a b) nebo pověření podle kapitoly II nesplňují ustanovení článků 2 a 3, oznámí to výboru uvedenému v článku 19 a uvede své důvody. Výbor neprodleně sdělí své stanovisko. Na základě stanoviska výboru a v případě harmonizovaných norem po konzultaci výboru zřízeného podle směrnice 83/189/EHS, uvědomí Komise členské státy, zda musí být normy nebo schválení odvolány ze zveřejnění podle čl. 7 odst. 3. 2. Po obdržení sdělení uvedeného v čl. 4 odst. 3 projedná Komise toto sdělení s výborem uvedeným v článku 19. Na základě stanoviska výboru oznámí Komise
členským státům, zda platí pro dotyčnou technickou specifikaci předpoklad shody, a jestliže ano, zveřejní na ni odkaz v Úředním věstníku Evropských společenství. Jestliže se Komise nebo členský stát domnívají, že technická specifikace již nesplňuje podmínky nutné pro předpoklad shody s ustanoveními článků 2 a 3, konzultuje Komise věc s výborem uvedeným v článku 19. Na základě stanoviska výboru oznámí Komise členským státům, zda má dotyčná vnitrostátní technická specifikace nadále poskytovat předpoklad shody, a jestliže nikoli, zda na ni má být odvolán odkaz uvedený v čl. 4 odst. 3.“ 7 Čl. 6 odst. 1 směrnice 89/106 stanovil: „Členské státy nesmějí na svém území bránit volnému pohybu, uvádění na trh nebo používání výrobků, které splňují ustanovení této směrnice. Členské státy zajistí, aby použití těchto výrobků k účelu, pro který byly zamýšleny, nebránila pravidla nebo podmínky stanovené veřejnoprávními nebo soukromoprávními subjekty, které působí jako veřejný podnik nebo jako veřejný subjekt na základě monopolního postavení.“ 8 V článku 7 směrnice 89/106 byl upraven postup vydávání harmonizovaných norem evropskými organizacemi pro normalizaci CEN a CENELEC. 9 V článku 15 směrnice 89/106 byly stanoveny důsledky vyplývající pro podniky a členské státy z neoprávněného používání označení CE. 10 V článku 21 směrnice 89/106 byla stanovena ochrannou doložku, která členskému státu umožnila výrobek, u kterého byla prohlášena shoda s požadavky této směrnice, stáhnout z trhu postupem stanoveným v tomto článku, zakázat jeho uvádění na trh nebo omezit jeho volný pohyb, pokud tento členský stát zjistil, že tento výrobek není v souladu s články 2 a 3 směrnice 89/106. 11 V příloze I směrnice 89/106 byly uvedeny základní požadavky, které – přichází-li to v úvahu – musely stavby splňovat. 12 „Těsnění z termoplastických elastomerů“ upravuje harmonizovaná norma EN 681-2:2000 („Elastomerní těsnění – Požadavky na materiál pro těsnění spojů trubek používaných pro dodávku vody a odpady – Část 2: Termoplastické elastomery“). 13 „Tepelně izolační materiály“ spadají pod harmonizovanou normu EN 13162:2008 („Tepelně izolační výrobky pro stavby – Průmyslově vyráběné výrobky z minerální vlny [MW] – Specifikace“). 14 „Vrata, okna a venkovní dveře“ upravuje harmonizovaná norma EN 13241-1 („Vrata – Norma výrobku – Část 1: Výrobky bez vlastností požární odolnosti“). 15 Směrnice 89/106 byla zrušena nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS (Úř. věst. L 88 s. 5). Toto nařízení však v daném případě není z časových důvodů použitelné.
Německé právo 16 Směrnice 89/106 byla do německého vnitrostátního práva provedena hlavně zákonem o uvádění stavebních produktů na trh a o volném pohybu zboží se stavebními výrobky za účelem provedení směrnice Rady 89/106/EHS z 21. prosince 1988 o přizpůsobení právních a správních předpisů členských států týkajících se stavebních výrobků a jiných právních aktů Evropských společenství (dále jen: Zákon o stavebních výrobcích – BauPG) ve znění vyhlášky ze dne 28. dubna 1998 (spolková sbírka zákonů 1998 I s. 812). V případě tohoto zákona se jedná o spolkový zákon. 17 Bezpečnost staveb coby zvláštní předmět práva pro ochranu před riziky a požadavky na používání stavebních výrobků spadají do legislativní pravomoci jednotlivých spolkových zemí. Zemské stavební řády vydávané v této souvislosti jednotlivými zeměmi se řídí vzorovým stavebním řádem vydaným konferencí zemských ministrů stavebnictví. Předpisy zemských stavebních řádů se proto z velké části shodují. 18 Komise a Spolková republika Německo se dohodly, že jako model pro tyto zákony použijí zemský stavební řád pro Bádensko-Württembersko ve znění ze dne 5. března 2010, naposledy změněný článkem 70 nařízení ze dne 25. ledna 2012 (spolková sbírka zákonů 2012 I s. 65) (dále jen „LBO-BW“). 19 LBO-BW odkazuje na tři seznamy stavebních norem, které vykazují rozdílné úpravy. 20 Seznam stavebních norem A obsahuje věcné a procesní požadavky na stavební výrobky, které nespadají do oblasti použití směrnice 89/106. V § 17 až 25 LBO-BW je jednak upraveno, podle jakých pravidel a jakými postupy je nutno prokazovat použitelnost stavebních výrobků pro určitý účel použití, a jednak kdy a jak se stavební výrobky mají opatřovat německým označením shody, značkou Ü-Zeichen. 21 Seznam stavebních norem B, o nějž výhradně v dané věci jde, se týká stavebních výrobků v oblasti působnosti směrnice 89/106, na které se vztahuje harmonizovaná norma. V § 17 odst. 7 bodě 1 LBO-BW se Německý institut pro stavební techniku (Deutsche Institut für Bautechnik), instituce veřejného práva, zmocňuje k tomu, aby stanovil, které ze tříd a stupňů výkonnosti musí stavební produkty splňovat, mj. pro provedení směrnice 89/106. Dle § 17 odst. 7 bodu 2 LBO-BW může Německý institut pro stavební techniku po dohodě s nejvyšším stavebněprávním úřadem v seznamu stavebních norem B zveřejnit, nakolik jiné předpisy pro provedení směrnic Unie nezohledňují základní požadavky dle zákona o stavebních výrobcích. Pro tento posledně jmenovaný případ odkazuje LBO-BW na postup prokazování shody pro výrobky na seznamu stavebních norem A. 22 V seznamu stavebních norem C jsou uvedeny požadavky na neharmonizované stavební výrobky nižšího významu. 23 LBO-BW obsahuje specifikace, které platí pro všechny stavební výrobky, zejména též pro sporné výrobky projednávané v dané věci. 24
„Těsnění z termoplastických elastomerů“ vyžadují při neexistenci evropské harmonizované zkušební metody dle seznamu stavebních norem B z roku 2012, část 1, poř. č. 12.1.3 a 12.1.4, prohlášení o shodě od výrobce po předchozí zkoušce výrobku
provedené uznávaným zkušebním subjektem, která musí probíhat dle podmínek provozní zkoušky uvedené v seznamu stavebních norem A. 25 „Izolační materiály z minerální vlny“ musí při neexistenci harmonizované metody pro posuzování a ověřování chování při hoření a žhnutí, zejména co se týče chování při žhnutí, vykazovat obecné schválení stavebního dozoru dle seznamu stavebních norem B z roku 2012, část 1, poř. č. 1.5.1. 26 „Vrata, okna a venkovní dveře“ musí až do kompletace harmonizované normy EN 132411 platné pro tyto výrobky v oblasti chování při hoření dle seznamu stavebních norem B z roku 2012, část 1, poř. č. 1.6.7, vykazovat německou značku pro stavební výrobky ÜZeichen a splňovat požadavky uvedené v seznamu stavebních norem A z r. 2012, část 1, příloha 6.5. Přípravné řízení 27 Poté co Komise dostala velké množství stížností na to, že německé úřady pro určité stavební výrobky, které jsou dle směrnice 89/106 opatřeny označením CE, požadují dodatečné označení německou značkou Ü-Zeichen nebo zvláštní německé schválení („obecné schválení stavebního dozoru“), a tím určité výrobky, které byly opatřeny pouze označením CE, bez dalších náležitostí vylučují z používání v Německu, zaslala dne 18. října 2005 a dne 4. července 2006 Spolkové republice Německo dopis, v němž na tuto skutečnost upomínala. V dopise Komise uvedla, že německé seznamy stavebních norem způsobují komplikace, protože jsou aktualizovány pomalu a nepravidelně a stanovují další podmínky pro používání určitých stavebních výrobků, které jsou ale již opatřeny označením CE. Dle názoru Komise jsou takové požadavky v rozporu s čl. 4 odst. 2 a čl. 6 odst. 1 směrnice 89/106. 28 Spolková republika Německo odpověděla dopisy ze dne 19. prosince 2005 a ze dne 15. a 31. srpna 2006. Ve svých odpovědích uvedla, že pro některé stavební výrobky s označením CE jsou skutečně předepsány další zkoušky a schválení, protože příslušné evropské harmonizované normy jsou neúplné a nevyhovují požadavkům přílohy I směrnice 89/106 a zemských stavebních řádů jednotlivých zemí. Dokud nebudou evropské harmonizované normy doplněny, zůstanou německé vnitrostátní požadavky zachovány a bude nadále možné požadovat úřední schválení nebo značku Ü-Zeichen. 29 V návaznosti na to zaslala Komise Spolkové republice Německo dne 17. října 2008 stanovisko s důvody a dne 17. června 2011 doplňující stanovisko s důvody, na která členský stát odpověděl dopisy ze dne 17. prosince 2008 a 8. srpna 2011. 30 Protože tyto odpovědi Komisi neuspokojily, rozhodla se podat tuto žalobu. K žalobě K přípustnosti 31 Spolková republika nejprve uvádí, že daná žaloba je pro nedostatek určitosti nepřípustná, protože se v ní Komise ohledně harmonizace požadavků na stavební výrobky omezuje na abstraktní a rozporuplné argumenty.
32 Zde je nutno upozornit na to, že dle čl. 21 odst. 1 statutu Soudního dvora Evropské unie a dle čl. 120 písm. c) jeho jednacího řádu je úkolem Komise v každé žalobě podané dle článku 258 SFEU uvést přesně ty výtky, o nichž má Soudní dvůr rozhodnout, a popsat alespoň ve zhuštěné podobě právní a skutkové okolnosti, o něž se tyto výtky opírají. 33 V daném případě jsou všechny tyto požadavky splněny, protože Komise jednak zcela jasně uvedla rozpor mezi stavebními normami stavebních řádů jednotlivých zemí pro určité výrobky, na které se vztahuje seznam stavebních norem B, a čl.. 4 odst. 2 a čl. 6 odst. 1 směrnice 89/106, a jednak přesně definovala právní rámec, do něhož její výtky spadají, což ostatně Spolková republika Německo nezpochybňuje. 34 Žaloba je tedy přípustná. K předmětu žaloby 35 V rámci podané žaloby na porušení Smlouvy Komise uvádí, že dodatečné požadavky na stavební výrobky, které jsou uvedeny v seznamu stavebních norem B, na nějž odkazují zemské stavební řády, nejsou slučitelné s čl. 4 odst. 2 a čl. 6 odst. 1 směrnice 89/106. Odvolává se přitom konkrétně na tři kategorie výrobků „těsnění z termoplastických elastomerů“, „izolační materiály z minerální vlny“ a „vrata, okna a venkovní dveře“, upozorňuje ale zároveň, že se jedná o příklady. 36 Dle názoru Spolkové republiky Německo se podaná žaloba na porušení Smlouvy, jak Komise především uvádí, nemůže opírat o strukturální nebo systematické porušování směrnice 89/106, které by bylo v německém systému seznamů stavebních norem odůvodněné. Předmět žaloby se omezuje na tři skupiny výrobků, pro které dle názoru Komise existují dodatečné vnitrostátní požadavky. Seznam stavebních norem B totiž podle ní v žádném případě nepředstavuje další požadavky na plně harmonizované stavební výrobky, nýbrž se týká jen výrobků, u nichž jsou evropské harmonizované normy neúplné, včetně tři Komisí uvedených kategorií výrobků. 37 Dle ustálené judikatury je úkolem Komise v rámci řízení o nesplnění povinnosti dle čl. 258 SFEU prokázat existenci domnělého porušení a Soudnímu dvoru předložit skutkové poznatky nezbytné pro to, aby Soudní dvůr mohl ověřit toto nesplnění povinnosti bez nutnosti opírat se o jakoukoliv domněnku (rozsudek Komise v. Spojené království, C-530/11, EU:C:2014:67, bod 60 a zde uvedená judikatura). 38 V daném případě napadá Komise ve své žalobě obecné porušení čl. 4 odst. 2 a čl. 6 odst. 1 směrnice 89/106 ze strany Spolkové republiky Německo, protože dle stavebních řádů jednotlivých zemí je stanoveno, že určité stavební výrobky se musí kromě označení CE opatřovat ještě značkou Ü-Zeichen. Komise se však přitom omezila na to, že uvedla tři příklady kategorie výrobků, kterých se tento požadavek týká. 39 Protože Komise žádné další kategorie výrobků, pro které existuje povinnost označování značkou Ü-Zeichen, neuvádí, je její tvrzení, že vytýkané porušení je obecného druhu, neopodstatněné. 40 Skutečnost, že Komise na dotaz Soudního dvora v ústním jednání prohlásila, že ke své žalobě přiložila dokument se seznamy stavebních norem, nelze uznat další objasnění, které by bylo způsobilé toto posouzení změnit, za dostatečné.
41 Rovněž nelze vzhledem k nedostatečnému upřesnění ze strany Komise chápat § 17 odst. 7 bod 2 LBO-BW v tom smyslu, že předepisuje dodatečnou označovací povinnost nutně pro všechny stavební výrobky, které jsou obsaženy v seznamu stavebních norem B, na který odkazují stavební řády jednotlivých zemí. Komise sice uvádí, že seznam stavebních norem B odkazuje často na dodatečné požadavky v seznamu stavebních norem A, tyto argumenty však nejsou dostačující k tomu, aby vyvrátily tvrzení Spolkové republiky Německo, že seznam stavebních norem B nepředstavuje dodatečné požadavky na harmonizované stavební výrobky. 42 Spolková republika Německo proto právem tvrdí, že podaná žaloba na porušení Smlouvy se týká jen povinnosti opatřovat značkou Ü-Zeichen výrobky, na které se vztahují harmonizované normy EN 681-2:2000 („Elastomerní těsnění – Požadavky na materiál pro těsnění spojů trubek používaných pro dodávku vody a odpady – Část 2: Termoplastické elastomery“), EN 13162:2008 („Tepelně izolační výrobky pro stavby – Průmyslově vyráběné výrobky z minerální vlny [MW] – Specifikace“) a EN 13241-1 („Vrata – Norma výrobku – Část 1: Výrobky bez vlastností požární odolnosti“) (dále jen: sporné výrobky). K opodstatněnosti Tvrzení stran 43 Komise nejprve uvádí, že v Německu je pro používání stavebního výrobku, který je opatřen označením CE a uveden v seznamu stavebních norem B, často nutné splnit požadavky, které překračují rámec požadavků evropské harmonizované normy. Jedná se přitom údajně o značku Ü-Zeichen nebo obecné schválení stavebního dozoru. 44 Uvádí, že dle judikatury Soudního dvora, podle které jsou členské státy oprávněny k použití svých vnitrostátních předpisů jen do té míry, pokud to není v rozporu s evropskými normami, porušuje takový mechanismus ustanovení čl. 4 odst. 2 a čl. 6 odst. 1 směrnice 89/106, protože vede k tomu, že s těmito stavebními výrobky bude zacházeno jako s neregulovanými výrobky, přestože spadají do regulované oblasti a splňují požadavky evropské harmonizované normy, takže nesou označení CE a smí být používány v Evropské unii bez dalších požadavků. 45 Spolková republika Německo k tomu uvádí, že jelikož směrnice 89/106 obsahuje jen základní požadavky na stavby, a nikoliv na stavební výrobky, byly by tyto základní požadavky účinné teprve tehdy, kdyby pro příslušný výrobek byla zveřejněna úplná evropská harmonizovaná norma, která by tak obsahovala všechny požadavky na stavební výrobky, jejichž splnění je dle článků 2 a 3 ve spojení s přílohou I směrnice 89/106 zapotřebí. 46 Pokud k takovému zveřejnění nedošlo, mají členské státy podle ní možnost přechodně stanovit doplňující vnitrostátní požadavky na předmětné stavební výrobky a použít postupy posouzení a přezkoumání k tomu, aby vyplnily mezery v příslušné úpravě Unie. Z použitelnosti stavebního výrobku lze totiž vycházet jen tehdy, pokud jsou v evropské harmonizované normě obsaženy všechny potřebné údaje o výrobku. Případy, kdy evropská harmonizovaná norma není úplná, lze proto klást na roveň případům naprosté absence evropské harmonizované normy.
47 V takové situaci proto zůstává zachována příslušnost členských států a zákaz omezování volného pohybu výrobků dle čl. 6 odst. 1 směrnice 89/106 neuplatňuje podobně jako účinnost předpokladu shody podle čl. 4 odst. 2 této směrnice, který stanoví, že u stavebních výrobků opatřených značkou CE lze vycházet z toho, že tyto výrobky splňují základní požadavky dle přílohy I této směrnice. To vyplývá z nutnosti předcházet vzniku nebezpečí pro osoby a napomoci směrnici k plné účinnosti tak, jak to vyžaduje odpovědnost členských států dle prvního bodu odůvodnění směrnice. 48 Dle názoru Komise naopak Spolková republika Německo, i kdyby bylo jejímu tvrzení ohledně neúplnosti evropských harmonizovaných norem nutno dát za pravdu, což v daném případě nelze, nesmí činit žádná jednostranná opatření, nýbrž musí naopak dodržovat postupy stanovené ve směrnici 89/106. Protože sporné normy existovaly již před zavedením evropských normalizačních postupů, měl je tento členský stát sdělit při zadání vypracování normy pro sporné výrobky. Mohl využít i postup sdělování dle čl. 4 odst. 3 této směrnice. Navíc mohl, pokud je toho názoru, že příslušné evropské harmonizované normy mají být přepracovány, dodatečně postupovat dle čl. 5 odst. 2 směrnice. Žádný z těchto postupů však Spolková republika Německo nedodržela. Kromě toho články 15 a 21 směrnice členskému státu za určitých podmínek a jen za předpokladu dodržení zvláštního postupu dávají možnost stáhnout stavební výrobky z trhu, zakázat jejich uvádění do oběhu nebo omezit jejich volný pohyb. 49 K tomu Spolková republika Německo uvádí, že formální pojetí Stálého výboru pro stavebnictví dle čl. 5 odst. 1 směrnice 89/106 není účinným prostředkem pro zajištění bezpečnosti staveb, protože by to vedlo ke kompletnímu zrušení evropských harmonizovaných norem, a tím i k vyloučení obchodu. Postupy dle čl. 4 odst. 3, čl. 5 odst. 2 a čl. 21 této směrnice Komise údajně nemůže uvést, protože nejsou zmíněny ve stanovisku s důvody ze dne 17. října 2008 a jedná se o dobrovolné postupy, které by se mohly uplatnit jen při naprosté absenci evropské harmonizované normy, a nikoliv, jak je tomu v tomto případě, u dílčích mezer. Ani uplatnění ochranné doložky dle článku 21 směrnice členskému státu nebrání tomu, aby překonal mezery harmonizace, protože ji nelze použít preventivně. Navíc podle ní nelze rozhodnutí o tom, kterým technickým řešením by měla být mezera v evropské harmonizované normě překonána, přenechat Komisi. 50 Jako podpůrné tvrzení Spolková republika Německo na závěr uvádí, že předmětná sporná německá opatření jsou slučitelná s články Smlouvy FEU o volném pohybu zboží. V tomto smyslu nemohou být podle ní opatření považována za opatření se stejným účinkem jako množstevní omezení, protože se nejedná o omezení obchodu mezi členskými státy. V každém případě jsou podle ní požadavky na stavební produkty stanovené v seznamu stavebních norem B, na které by se vztahovala neúplná evropská harmonizovaná norma, odůvodnitelné naléhavými důvody obecného blaha, zejména cílem ochrany zdraví a života lidí a životního prostředí. Tato opatření, včetně těch, která by se vztahovala na výrobky obsažené v harmonizovaných normách EN 681-2:2000, EN 13162:2008 a EN 13241-1, též nepřekračují rámec toho, co je potřebné pro dosažení sledovaných cílů. Analýza Soudního dvora 51 Nejprve je nutno poukázat na to, že hlavním cílem směrnice 89/106 je odstranit překážky obchodu vytvořením podmínek umožňujících volné uvádění stavebních výrobků na trh
v Unii. Za tímto účelem směrnice upřesňuje základní požadavky, které musejí splňovat stavební výrobky a které jsou provedeny harmonizovanými normami a prováděcími vnitrostátními normami, evropskými technickými schváleními a vnitrostátními technickými specifikacemi uznávanými na úrovni Unie (rozsudek Elenca, C-385/10, EU:C:2012:634, bod 15 a zde uvedená judikatura). 52 Ustanovení čl. 4 odst. 2 směrnice 89/106 stanoví, že členské státy předpokládají, že výrobky jsou vhodné pro použití, jestliže umožní, aby stavby, ve kterých budou použity, plnily základní požadavky uvedené v článku 3 za předpokladu, že tyto stavby budou řádně navrženy a provedeny, a jestliže tyto výrobky jsou opatřeny označením CE, které vyjadřuje, že splňují všechna ustanovení této směrnice. 53 Dle tohoto čl. 4 odst. 2 označení CE uvádí, že výrobek, který je tímto označením opatřen, splňuje veškerá ustanovení směrnice 89/106, včetně článku 3. Domněnka použitelnosti zde tedy bez dalšího platí. 54 Tento závěr potvrzují body odůvodnění 11 a 12 směrnice 89/106, podle nichž se výrobek považuje za vhodný k použití, jestliže je v souladu s harmonizovanou normou, a nese tak označení CE, přičemž takovému výrobku musí být umožněn volný pohyb a volné použití k jejich zamýšlenému určení na území celé Unie. 55 Dle čl. 6 odst. 1 prvního pododstavce směrnice 89/106 nesmějí členské státy na svém území bránit volnému pohybu, uvádění na trh nebo používání výrobků, které splňují ustanovení této směrnice. 56 Sporné výrobky tak spadají pod zákaz podle čl. 6 odst. 1 prvního pododstavce směrnice 89/106, takže členské státy nesmějí na svém území bránit jejich volnému pohybu, uvádění na trh nebo používání. 57 Jak uvádí Komise, směrnice 89/106 navíc stanoví metody, jimiž členské státy mohou proti harmonizovaným normám postupovat, pokud tyto normy dle jejich názoru nesplňují nebo již nesplňují požadavky článků 2 a 3 této směrnice. Zejména může členský stát dle článku 5 směrnice zažádat o přezkoumání mj. harmonizované normy s cílem zažádat o její odvolání. Rovněž článek 21 směrnice stanoví ochranná opatření, která může členský stát učinit, pokud dospěl k názoru, že existující harmonizovaná norma obsahuje mezery. 58 Tyto metody stanovené ve směrnici 89/106 nelze navzdory tvrzení Spolkové republiky Německo považovat za fakultativní, pokud členský stát považuje existující harmonizovanou normu za neúplnou. Ani v takovém případě nemůže členský stát činit jiná opatření než jednostranná vnitrostátní opatření stanovená ve směrnici 89/106, která omezují volný pohyb stavebních výrobků vyhovujících této harmonizované normě, a tedy opatřených označením CE. 59 Spolková republika Německo ostatně nepopírá, že sporná opatření, která spočívají v dodatečných požadavcích týkajících se označování sporných produktů, nebyla vydána ani na základě článků 5 a 21 směrnice 89/106, ani dle zde stanovených postupů. 60 Jakýkoliv jiný výklad těchto ustanovení by v souvislosti se stavebními výrobky, které spadají pod evropskou harmonizovanou normu, vedl k tomu, že by členskému státu jen kvůli tomu, že je toho názoru, že není dostatečně zajištěna bezpečnost takového
výrobku, bylo dovoleno nařídit opatření, která omezují volný pohyb těchto výrobků, čímž by byla zpochybněna praktická účinnost směrnice 89/106. 61 V tomto směru nemůže vést okolnost uvedená Spolkovou republikou Německo, že dle prvního bodu odůvodnění směrnice jsou členské státy odpovědné za to, aby na jejich území byly pozemní a inženýrské stavby navrhovány a prováděny tak, aby neohrožovaly bezpečnost osob, domácích zvířat a majetku při současném dodržování jiných základních požadavků veřejného blaha, k žádnému jinému posouzení. Tento bod odůvodnění nelze totiž chápat tak, že poskytuje členským státům výhradu kompetence, která by jim dovolila obcházet postupy pro přezkoumávání harmonizovaných norem stanovené ve směrnici 89/106. 62 K podpůrnému tvrzení Spolkové republiky Německo, že sporná vnitrostátní opatření jsou slučitelná s články Smlouvy FEU o volném pohybu zboží, postačí připomenout, že pokud je určitá oblast předmětem úplné harmonizace na úrovni Unie, jak je tomu u sporných výrobků, musí být každé vnitrostátní opatření, které se jí týká, posuzováno vzhledem k ustanovením harmonizačního předpisu, a nikoliv vzhledem k ustanovením primárního práva (rozsudek Komise v. Francie, C-216/11, EU:C:2013:162, bod 27 a zde uvedená judikatura). 63 Ve smyslu výše uvedeného lze konstatovat, že Spolková republika Německo porušila své povinnosti vyplývající z ustanovení čl. 4 odst. 2 a čl. 6 odst. 1 směrnice 89/106 tím, že v seznamech stavebních norem, na něž odkazují stavební řády spolkových zemí, stanovila dodatečné požadavky pro účinný přístup na trh a používání stavebních výrobků v Německu, na které se vztahují harmonizované normy EN 681-2:2000 („Elastomerní těsnění – Požadavky na materiál pro těsnění spojů trubek používaných pro dodávku vody a odpady – Část 2: Termoplastické elastomery“), EN 13162:2008 („Tepelně izolační materiály pro stavby – Průmyslově vyráběné výrobky z minerální vlny [MW] – Specifikace“) a EN 13241-1 („Vrata – Norma výrobku – Část 1: Výrobky bez vlastností požární odolnosti“) a které byly opatřeny označením CE. Náklady 64 Dle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, na návrh uloží náhrada nákladů řízení. Protože Spolková republika Německo se svým tvrzením neměla úspěch, uloží se jí dle návrhu Komise náhrada nákladů řízení. Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátý senát) uznal za správné a rozhodl takto: 1. Spolková republika Německo porušila své povinnosti vyplývající z čl. 4 odst. 2 a čl. 6 odst. 1 směrnice Rady ze dne 21. prosince 1988 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se stavebních výrobků (89/106/EHS) ve znění pozměněném nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003 ze dne 29. září 2003, tím, že v seznamech stavebních norem, na něž odkazují stavební řády spolkových zemí, stanovila dodatečné požadavky pro účinný přístup na trh a používání stavebních výrobků v Německu, na které se vztahují harmonizované normy EN 681-2:2000 („Elastomerní těsnění – Požadavky na materiál pro těsnění spojů trubek
používaných pro dodávku vody a odpady – Část 2: Termoplastické elastomery“), EN 13162:2008 („Tepelně izolační materiály pro stavby – Průmyslově vyráběné výrobky z minerální vlny [MW] – Specifikace“) a EN 13241-1 („Vrata – Norma výrobku – Část 1: Výrobky bez vlastností požární odolnosti“) a které byly opatřeny označením CE. 2. Spolkové republice Německo se ukládá náhrada nákladů řízení. Podpisy
é Jednací jazyk němčina.
j_id4
