Jules Verne
DRAMA V LIVONSKU
ALBATROS PRAHA Adaptation @ Milan Korejs 1969 I1lustrations @ Josef Liesler 1969
I. PŘES HRANICE! T ma vo u no c í kr áče l o sa mě l ý mu ž. Ja k o v lk se p r o p lét a l me z i led o vý m i ba lv a n y, k t er é nakup i l mr áz kr ut é z i m y. P o d šit é k a lho t y, d lo u h ý c ha lát a u ša nk a ho p ř íliš nec hr á ni l y př ed o st r ým vět r em. Ro zp r ask an é r t y a r u ce mu p ů so b i l y mu k a. Ko nečk y p r st ů ho p á li l y, zaš lo mu za ne ht y. Kr áče l hu st o u t mo u po d p o šmo u r no u o blo ho u hr o z íc í s ně he m, t řeba že byl y již pr vé d n y d u b na - o vše m na o s ma p ad esát é m st u p n i. U mín i l s i, že se nez ast aví: kd yb y t eď zůst a l st át , nep ř in u t il by se už jít i dá l. N ic mé ně o jed e ná ct é ho d ině no ční se p ř ece je n za st avil. N e, že by mu no h y vypo vědě l y s lu ž bu , t ě les né s íl y s i v niče m nezad a ly s je ho s ilo u d u š e v n í. Zast av i l se však a s ne výs lo vným c it e m v la st enec k ým z vo la l: „Ko ne č ně hr a n ice ! Hr a n ice livo nsk é, hr anice do mo vin y!
A r o zp ř áhl paže, a by o bja l c e lý t e n p r o st o r d alek o k záp ad u . P o t o m p e vno u no ho u vst o upil na bí lo u půdu, jak o b y d o n í c ht ě l vr ýt s vo u st o p u u cíle d e n n ího p o cho d u . Uše l mno ho t is íc v er st p ln ýc h ne bezpe če nst ví, jimž če l i l s vo u st at ečno st í, jež p ř eko na l s v ým duc he m a z mo hl s i lo u a vyt r va lo st í. D va měs íc e j iž pr c ha l st ejn ý m s měr e m, st á le p o s lu nc i, pr o cháze l neko neč né st ep i, co ch v í l i nu ce n k na má ha v ým za c házká m, a by u nik l ko zá ck ým hlídk á m, p la ho č il se kř ivo lak ý m i p r ů s myk y vyso k ýc h ho r , o dvažo va l se a ž d o st ř ed n íc h k r a jů r u sk é ř íše, k d e bd í ú zk o st livě c ar sk á p o lic ie, až k o neč ně, je n zázr ake m u nik nu v set kání m, je ž b y ho b y la st á la ž ivo t , dojat ě zvo la l: „Hr a nice l ivo nské. . . “ B yl t o kr aj ho st in n ý, d o něho ž se po dlo uhýc h let ech vr ac í, r o dná ze mě, k d e se u ž ne má če ho bát , k d e ho p ř ivít a j í př át elé a kde že na a d ít k y čeka j í na je ho p ř íc ho d ? N ik o li! T ím k r a je m p r o jd e je n jako uprch l ík ; p o k u s í se d o st at do ne jb l iž š ího p ř íst avu , ne vz bud it po dezř e ní a na sed no u t na lo ď: ne bu d e v be zp eč í, d o k ud mu l ivo nské bř e h y ne z miz í z o bzo r u . „Hr a n ice ! “ p r a v i l. Leč jak é t o hr anice , jež ne st ano vila žád ná ř eka, žád n é ho r sk é p ás mo ne bo hlu bo k ý le s ? Ne byl a t o je n po mys lná čár a bez ja k ého k o l i ze měp is n é ho o znače ní? V skut k u b y la: o hr an ičo va la v r u sk é ř íš i g u ber n ie E st o nsk o u , Livo nsko u a Kur o nsko u , ji m ž se sp o leč n ý m j mé ne m ř íká va lo k r a je Ba lt ick é, a na t o mt o míst ě d ě li la o d seve r u k jihu hlad inu je zer a P e jp u s ské ho . A k d o b y l t en u p r c h l ík ? Mu ž as i čt yř iat ř icet ilet ý, vyso ké, st at né po st av y, š ir o k ýc h p lec í a mu ž né c hů ze. H lu bo ko nar aže ná u ša nka o dha lo va la je n s vět lý vo u s a d vě jis kr né o č i. V o pasku ko le m bed er sk r ýv a l k o že n ý vá ček s ce lo u svo u ho t o vo st í, t eď už je n něko lik pap ír o v ýc h r u b lů - do st má lo , kd yby ce st a mě la t r vat ješt ě p ár d n í. Ces t o vn í v ýst r o j do p lňo va l š est ir a nný r evo lver , nůž v ko žené po chvě, br a š na se z b yt k e m p o t r av in, čut o r a do po la p lná vo dk y a s i lná hů l. Nad br aš nu, čut o r u i váček b yl y mu vš ak zbr a ně: b y l j ic h o d ho d lá n po u ž ít ne je n p r o t i d ivé z věř i, a le v př íp ad ě p o t ř eb y i p r o t i p o lic ist ů m. P ř est o cest o va l r ad ě ji v no c i a n et o u žil p o n iče m j iné m než do st at se nespat ř en do někt er ého z p ř íst avů na mo ř i Ba lic ké m ne bo ve F ins k é m zá l ivu. Až d o p o sud mu št ěst í př á lo : se m t a m se sv ez l d o st avn ík e m, t ř ebas ne mě l p a s p o rt k jízd ě po št o u, kt er ý vydá va j í vo jen sk é ú ř ad y a ma j í v yž ad o vat vš ic h n i p o št mist ř i. Je n bude- l i t o mu t ak i t eď, na p o bř ež í, k d e je d o h led j ist ě p ř ís ně jš í ! Nepo chybo va l, že je ho ú t ěk b yl už o hl áše n a že jako o dso uzene c po lit ick ý je př ep eč liv ě hled á n a st e jně u s i lo v ně pr o nás ledo vá n. Opr avdu, kd yby ho Št ěst ěna, d o t ét o chví le př íz nivá, t ad y na. hr a n ic íc h li vo nsk ýc h zč ist a jas na o pust ila, vš eck o b y bylo zt r aceno . Na jez er o P ejp u ssk é v yp lo u va j í v lét ě r ybář i k bo hat é mu r ybo lo vu. P o vlnác h p lu j í st r u g y, t ěžk é lo ďk y n eu mě le s bit é z hr ubě př it esa nýc h k me nů šp at ně zho b lo va n ýc h pr ke n, a do pr avu jí p o p ř ir o zenýc h pr ů livec h do bl ízk ýc h mě st eček a až d o Riž sk é ho zá liv u nák lad y o bi l í, ko no pí a lnu. O vše m v t ét o ro ční do bě lo ďk y p o jez eř e je št ě ne jezd í. Bat er ie d ě lo st ř ele ct va by t eď s mě le mo hla p ř e j ít p o je ho h lad ině zt uhlé mr a z y: b yla ť t o zat ím š ir á b í lá p lá ň, u p r o st ř ed po kr yt á ku p a mi led u a zat ar asená o br o vsk ým i k r a mi v úst íc h ř ek. P o t ét o p lá n i k r áč e l up r ch l ík jist ě a r yc h le: v yz na l se v kr a jině a ho d la l se do st at ješt ě p ř ed r o zbř esk e m na záp ad n í bř e h. Jso u t ep r ve d v ě ho d in y s p ů lno c i, u važo va l, ješt ě d vacet ver st - p ak s i na jd u o p u št ěno u r ybář sko u chýš, kde s i d o ve čer a o d po činu . . . V t o mt o kr aji už ne jd u nazd ař bů h, a i k d yb y mi p o lic ist é ne šťa s t no u náho do u zno vu pad li na st o p u , t eď u ž jim d o k ážu unik no ut .
Bá l se je n, a b y ho nep ř ek vap i lo s vít ání , dř ív než do st ihne pr o t ějš ího bř e hu. P o siln i l se ř ád ným do uške m a př id a l d o k r o k u. O čt vr t é ho d ině r a n n í sp at ř il n a o bzo r u něko lik t enk ýc h st ro mů , o jíně né bo r o vice a bř ezo vé a ja vo ro vé há jk y. T a m b y la pe vná půd a, t a m bu de i vět š í b ezp eč í. L ivo n sk á hr an ic e d ě l í s ic e jezer o P e jp u ssk é u p r o st ř ed, o vše m st r ážní do mk y ce ln íc h do zo r ců na ní ne st o jí, v lád a je u m íst ila na z ápad ní bř e h, k a m v lét ě p ř ip lo u va j í st r u g y. Up r c h l ík t o vědě l, ne p ř ekvap i lo ho pr ot o, k dyž p ř ímo p ř ed se bo u zahléd l ž lut a vo u mlho u mat né s vět é lk o . H ýbe se t o svět lo , nebo ne hýbe ? pt a l se v d u c hu a p ř ik r č il se k led o v é mu ba lva nu. P o h ne- li se, je t o svět lo lucer ny ce ln í hl ídk y na no ční o bc hů zce a p ak mu ne s m ím p ř ij ít d o cest y; jest li s e nepo hne, o svět lu je vnit ř ek jed né ze st r ážn ic. Op at r no st t u d íž k áza la d át se vpr a vo ne bo dole va, a b y ho h l íd k a nesp at ř ila. V yk r o č il v le vo , kde byl y st r o my hust ě ji. Kd yb y se st a lo a byl pr o nás ledo vá n, snad b y t a m na še l út o čišt ě, o dkud b y p ak snáz e u p r ch l. Neu d ě la l a ni pade sát kro ků, když zp r a va zazně lo : „Kdo t am?“ Ot ázka pr ásk la d o t my se s i l ným g er má nsk ým př íz vu k e m, p o d o bna ně meck é mu: „Wer da ?“ Up r ch l ík neo dpo vědě l. P ad l r yc h le na led a do bř e uč ini l: vz ápět í t ř esk l v ýst ř e l a ku lka by ho byla z asá h la p ř ímo d o p r so u . T eď je n u n ik no ut ! Zp o zo ro va li ho , z vo lá n í a p a lb a o t o m s vědč i l y. Mo hl i však v t é mlze mít i za t o , že šlo o p ř elu d . . . Ho vo r celníků t a záhy po t vr dil. B y l i t o d va z t ěch c huďasů ve ž lut o ze le né m st ejno k r o ji, k t eř í t u ze r ád i n ast avu j í d l aň, kd yž jd e o spro pit né, ne bo ť ce ln í úř ad v Mo skvě šet ř í na s lu ž n é m až běd a. Vr ace li se pr á vě na s vé st ano višt ě a t u se ji m zd á lo , že me z i ba lv a n y za hléd l i ja k ýs i st ín. „Vá ž ně js i ho vid ě l?“ o pt al se pr v n í. „T o ť se ví, “ o dpo vědě l dr uhý, „u r č it ě t o b yl p a šer ák . Cht ě l p r o k lo u zno ut do L ivo n sk a. “ „Ne b y l by pr vní a ni po s led ní let o s v z imě. Ne jsp íš u t ek l, ne n í p o ně m a n i st o p y. “ „Co nap lat , v t ako vé h le mlze se d á t ěžko míř it . Š ko da že js e m ho net r e fil, p aš er ák má vžd yck y p lno u čut oru. St ačilo by t o pro nás pr o o ba. .. “ P át r ali dá l, sp íš však po po ř ád né m d o u šk u vo dk y, n ež a b y d o pad l i p o d lo u d n ík a - a le mar ně. Kd yž se u p r c h l ík p ř e s věd č i l, že jso u v bezp eč né vzd á le no st i, pust il se d á l a př ed sv ít á n í m na lez l ú t u lek v o p ušt ěné c hat r č i na jezer ní m bř e hu. Obe zř e lo st b y s i byla žád a la, a b y t o ho d ne bd ě l, aby se mě l na po zo r u a byl na st r áži, kd yb y se něk d o p o d ezř ele bl íž i l, a by mo hl u p r c h n o ut , k d yb y ce l níc i pát r a li v o ko lí c h ýš e - byl však nat o lik z mo že n úna vo u , že nemo h l o d o lat sp ánk u . Nat áh l se p o ho d ln ě v k o u t ě, zaba l i l se do p lášt ě, a t vr d ě u s n u l. B y l y u ž t ř i ho d in y p o p o led n i, kd yž se p r obu d i l. P o v yd at né m o dpo činku mus i l zt iš it h la d . Tro c ha pot r avin, je ž mě l v br aš ně, st ač ila n a jed no d vě na jed e n í - ne jv yš š í čas o pat ř it s i př i ne jb l iž š í zast ávc e no v é záso b y a d o plnit i vo dku do čut or y. Mu ž ic i mě zat ím nikd e ne vyhn a l i, u t ěšo va l se, a s lo va nšt í mu ž ic i v L ivo nsku S lo va na t ak y ne v yž e no u . Mě l pr a vd u, je n ho nes mě l z l ý o su d za vé st k e k r čmář i ně meck é ho p ů vo d u , kt er ýc h je v t ěc h k r a j íc h do st a d o st . T en b y v ěr u neu v ít a l Ru sa, jak ho v ít á va l i mu ž ic i v o ko lí mo ske vské m. Ost at ně, n e mu s e l se n i jak d o p r o šo vat : zb ýv a lo mu je št ě p ár r ublů a mo hl s i ko upit , co k cíl i cest y p o t ř ebo va l. Co bu d e p ak , jak s e do st ane n a lo ď - s t ím s i zat ím h la vu ne lá ma l. . . Hla vní vě c do jít bez ú ho n y k mo ř i.
S o t va p adl na kr a jinu so u mr ak , p ř ip r a v i l s i r e vo lver a o p u st il c h ýš i. Za d n e vá l j iž n í v ít r , rt uť t eplo měr u st o st u p ňo vého v yst o u p ila n a nu lu a pr očer n a lá vr st va s ně hu je vi la z ná mk y t ání. P r o t o by lo d ů lež it é sp ěc h at p ř ímo d o p ř íst avu : co k d yb y se led y z ne nad á ní zd vih l y a u v o ln i l y lo d n í cest y? P o šest é ho dině r anní do r az il k n e ve lk é mu měs t ečku, ale o blo uke m se mu v yh n u l, nec ht ě l se vy st av it ne bezp e č í, že na ně m p o lic ist é bu d o u p o žado vat do k lad y, co ž b y b y la věr u c ho u lo st ivá věc. De n st r ávil v o pušt ěné c hat r č i a se so u mr ak e m se v yd a l o p ět na ce st u. Za míř il na j iho záp ad k ř ece E mbac hu , p r o t ék ajíc í je zer e m V ir c jär v sk ý m. M íst o ab y se p u st il o lšo v ý m i a ja vo ro vými há jk y po bř e hu, uz na l z a o bezř et ně jš í j ít p o za mr z lé h la d ině, o níž byl př es věd če n, že ho ješt ě spo le hl iv ě u ne se. T u se však spu st il pr udk ý déš ť a měk k ý s n íh k vap e m t á l. Br zk á o b le va u ž na se b e ne ne c há d lo u ho ček at a nebyl da leko den, kd y led y po vo lí. Up r ch l ík po sp íc ha l, c ht ě l do jít k jez er u ješt ě p ř ed sv ít á n í m. Z e se d a lo d o d ešt ě, b ylo mr zut é; z a suc hé ho mr a z ík u b y se š lo p o ho d lně j i a r yc h le j i. P r a vd a, na h lad k é m led ě E mb ac hu mě la se no ha sp íš o co o př ít než na př íkr é m bř ehu , k d e u ž b y lo p lno b lát a, a le t e mn ý pr asko t a t u a t am t r hl in y pr o zr azo va ly, že le d br z y puk ne a zd v ih no u se k r y. P ak na st ane cho dc i no vá ne s náz: nar az í na ř eku a jak ji p ř e jde ? Leda by př ep la va l. T o vše ho nu t ilo k e sp ěc hu . S ebr a l v šeck y s í l y a zr yc h l i l kr o k. Upjat ý c ha lát ho chr áni l př ed vět r e m, v d o br ýc h o ko vanýc h bo t ách, kt er é s i ne d áv no o p at ř il, k r áč e lo se mu j ist ě i p o k lu zk é p ů d ě. Kr o mě t o ho ne mu s i l v t é hust é t mě hledat cest u, E mbac h ho ved l p ř ímo k cíl i. O t ř et í ho d ině r a n n í mě l u ž za se bo u dvac et ver st . Za dvě ho d iny, kt er é zb ýv a j í d o svít á ní, do jd e na m íst o , kde s i o dpo čine. D ne s je št ě ne mu se l hled at ú t u lek ve v s i č i v ho spo dě, s po t r av in a mi d o z ít ř k a v yst ač í. Ať na jd e ú k r yt kd ek o li, je n k d yž bu d e d o večer a v bez peč í. V les íc h na se ver ní m bř e hu je zer a jso u ch ýš e dř e vo r u bců , t eď v z imě pr ázdné, a t ro cho u u h lí a su c h ý m d ř ív í m, kt er é t am jist ě na jd e, s i s nad no r o zdělá o heň a za hř e je t ě lo i duš i. Ze by ho v t ěch ro zsáh l ýc h p u st inác h zr ad i l ko uř , o t o se nest r acho va l. Vt o m se z le v é ho bř e hů o zva lo t áhlé vyt í. Ne b ylo p o ch yb : v lc i - a je n něk o lik set k ro k ů o dt u d . Blíž í se, n e bo vzda lu j í? Ve t mě t o nebylo mo ž no ro zpo znat . Na o k amž ik se zast av i l a nas lo uc ha l. Mus í se m ít na po zo r u, aby ne b y l zask o čen. V yt í se o p ak o va lo , p o k ažd é s ilně j i. J i né mu o dpo víd a lo . S mečk a š e le m s e hna la za n í m p o e mba šsk é m bř e hu ; uc ít ila a s i l id ské ho t vo r a. B yl ve svr c ho va n é m ne bezp eč í. V lc i vyh lad o vě l í k r u t o u zimo u jso u vsk u t k u st r ašní. Z jed no ho ne mus í m ít č lo věk st r ach, p o k ud je st at ečn ý a c h lad no k r ev n ý, b yť. d r ž í v r uce t ř eba je n hů l, a le je- l i j ic h na t ucet , t ěžko je zaže ne, i kd yž má za pas e m r evo lver , led a b y r á na co r ána bezpeč ně zasá hla c í l a z byl mu ča s na bí jet . Ze b y s e někd e sc ho va l a unik l út o ku, na t o neb y lo a n i p o myš le n í: bř e h y E mb ac hu byl y níz ké a ho lé, bez jed in ého st r o mu, do je ho ž vět ví by mo hl vyšp lh at . A s mečk a u ž b y la st ěž í na pade sát kro ků. Nezb y lo než pr c hat , co no hy st ač il y. N ed o u fa l v šak p ř íl iš, že u d r ž í še l m y v do st at ečné vzd á le no st i, a b y l o dho d lá n po st avit se ji m. P r c ha l a po zo ro va l v lk y v p at ách. Vr če n í se o z ýv a lo pár k r o ků z a ním. Za st avil s e. T ma s vít i la z ář íc í m i t ečk a mi jako ř eř avým u hl í m: b y l y t o o či v lk ů , v yhu blýc h, vyzá bl ýc h, zd ivo če lýc h d lo u hým pů st e m a lač nýc h k o ř ist i, kt ero u t eď cít ili na do sah. Up r ch l ík se o br át il, r e vo lv er v jed né r uce a hů l ve dr uhé. Lépe nest ř ílet , kd yb y p o st ačila hů l, a n e vz buzo vat p o zo r no st pro p ř íp ad , že b y v o k o lí h l íd k o va l i p o lic ist é.
Uvo ln i l s i r u ce a p e v ně se r o zkr o čil. T ím, jak se ot o čil, na o ka mž ik zast a v i l v lk y, k t eř í už byl i t ěs ně u ně ho . Vzáp ět í mu v šak je d e n z n ic h sk o č il na hr d lo . S r az il ho k ze mi ho lí. Nez a lek li se a út oč il i dá l. S ko lit je bez r e vo lver u jed no ho p o d r uhé m, na t o jic h b y lo mo c, a ke všemu se mu po dr uhé r áně z lo mi la hů l. Z no vu se r o zbě h l, z no vu st anu l a še st kr át vyst ř eli l; p ak p r c ha l d á l. D vě še l m y pad ly na le d, zbr o ceny kr ví, z b ylé čt yř i k u lk y c h yb i l y. Ost at n í v lc i na c hv íl i co u v li. Ne mě l a ni kd y na bít r e vo lver a s me čk a mu b y la v pat ách na no vo . Ro zzuř en í v lc i mu r va l i šo s y k a bát u , cít il je j ic h ho r ký dec h. Zako lís at , dopust it se chyb ičk y, je p o ně m vet a. Ko lik p ř ek o na l ú t r ap , ko lik ná ma h y a ne bezp e č í, a b y se mo h l vr á t it do ro d ného k r aje - a t eď by mě l t ak bíd ně zahyno ut ? Ko neč n ě se s p r v ý m zá b le sk e m lu ny o bj evi l bř eh jez er a. P ř est alo pr šet a cel ý k r a j b y l za ha le n le hko u mlho u. Neú na v ně d o r áže li v lc i na s vo u o běť, t a se zo u fa le br án i la ú d er y r e vo lver u . Ušt va n ý ne bo žák už po ma lu s lá b l. Ust u p o va l k r o k za k ro k em, zt r ácel nad ě j i. Vt o m d o če ho s i vr az i l. O h léd l s e - ž ebř ík ! Oč b y l p o d ep ř en ? N a t o m t eď p r a má lo zá leže lo ! V yšp lhat na ho r u, r áze m b y b y l v bezp eč í. Ž e bř ík st á l nak lo ně n ko u sek nad ze m í, jako by na něče m vise l; ho r ní ko nec s e zt r áce l v mlz e. Up r ch l ík se c ho pil lat í a vyšp lha l p o d o len íc h p ř íč l íc h p r á vě v o k a mž ik u , k d y se na ně j v lc i vr hl i napo s led. Zak o u s li s e mu d o bo t a ro zer va li k ů ž i. Že bř ík p r aska l, ho upa l se, a le v yd r že l . U p os led n í p ř íčk y v yč n ív a l ko n ec bř e vna, jak ýs i ve lk ý ná bo j k o la, na ně jž se r o zkro č mo po sad il. V yčer paně s i o d d ech l. Š ťast ně u nik l vlků m, kt eř í d o le d o v ys í le n i vr če l i a v y l i.
II. SLOVAN SLOVANU BRATREM Up r ch l ík byl t ed y zac hr á ně n. V lc i ned o v ed o u šp lhat jako med věd i, kt er ýc h je v les íc h l ivo nsk ýc h p r á vě t ak mno ho a kt eř í jso u st ejně ne bezp eč ní. Ne s mě l vš ak d o lů , do kud še lm y s výc ho d e m s lu n ce nez m iz í. Ale pr o č t u st ál t en že bř ík a o co se na ho ř e o p ír a l? Dř e vě né bř ev no , př ip o mín a j íc í ná bo j o bro vsk é ho ko la, d o něho ž byl y za saze ny da lš í t ř i že bř ík y, by la ve sk u t ečno st i o sa se čt yř m i lo pat ka mi vět r né ho ml ýna, st o jíc ího n a p aho r k u neda lek o míst a, k d e, se ř eka E mbac h nap á jí vo da mi je zer a. Ve c hv íl i, k d y se u p r c hl íko vi po dař ilo v y lé zt na je dnu z lo pat ek, ml ýn na št ěst í nepr aco va l. Ale až s d e nní m ús vit e m za va ne v ít r s il ně j i a ml ýn se r o zt o čí, p ak bu d e t ěžk é ud r žet se na h lad k é o se. Kr o mě t o ho by ho ml ynář z ce la j ist ě uvi d ě l, až b y p ř iše l r o zvino ut lo pat ko vé p la cht y a v yt á h no ut st avěc í p áku. Může se vš ak o d váž it d o lů ? V lc i po ř ád je št ě zuř ivě p o b íh a l i n a ú p at í p a ho r k u . Z býv a la jed in á mo ž no st : d o st at se do ml ýna, ukr ýt se t a m na ce l ý d e n - po k u d t am m l ynář ne b yd l í - a ve čer se o pět vydat na ce st u. Po sunu l s e pr ot o až k e st ř eše a v ik ýř e m, kud y se vys u no va la st avěc í páka, vlez l do vnit ř . M lýn mě l po d le zde jš ího z vyk u k u lat o u st ř echu , p o d o bno u p ř ílb ě bez hled í ; ot áčela se na d ř e vě n ýc h v á lc íc h, t akže bylo mo ž no nast a vit lo pat k y po d le s měr u vět r u . V p o dst ř eš í pa no va lo t ic ho a k l id . Vo do ro vný hř íd e l s o zube ným ko le m, k t er é ro zt áčelo ko lmo u o su ml ýn s k é ho k a me n e v p ř íze mní m l ýn ic i, st á l b ez h nu t í. Do lů ved l y př íkr é sc ho d y z hr u býc h fo še n. I kd yž se zdá lo , že t am ne n í ž ivá d u še, ne bylo r ad no o po ušt ět t ma vé p o dst ř eš í. Na jíst se a vysp at - t o b yl a d vě p ř á n í, j i mž se už upr c hlík nedo k áza l u br á n it . Do jed l t u d íž p o s led ní z áso b y a ch yst a l se k o d po čink u . Ne jd ř ív e s i vš ak mu se l za j ist it bezpeč no st . M lh a se zd v ih la a k o neč ně s e mo hl r o zhléd no ut po o ko lí. Vpr avo sp at ř i l r o v inu r o zmáče no u t ají c ím s ně he m, k t er o u se k a ms i k záp ad u v in u la. ne ko nečná cest a, le mo va ná st ro my. Nad o ko lní ba ž ino u p o let ova la he jn a vo d n íc h p t ák ů . V le vo se p r o st ír a lo jezer o , d o sud zamr z lé kr o mě m íst a, kde vyt éka la ř ek a E mb ac h. T u a t a m č ně lo k „o blo ze něk o lik so sen a s mr ků s t ma vým je hl ič í m, ja vo r y a o lše se p o d o ba ly zč er na l ým ko st r ám fa nt ast ic k ýc h z v íř at . V lc i u ž b y l i p r yč. Do br á, ř ek l s i, a le p ř ed ce ln ík y a po li c ist y je t ř eba se mít mno he m víc na p o zo r u než př ed t ěmi š e lma mi! Č í m b l íž e k po bř ež í, t ím bu d e o bt íž ně jš í s vést je ze st o p y. . . Osp alo st í se so t va d r ž ím na no ho u, ale dř ív než us nu, mu s í m věd ět , Jak b yc h u pr c hl, kd yby ne bylo z b yt í. Ve v zd á le no st i a s i pů l ver st y v id ě l o sa mě lé d o mk y, p o k r yt é b íl ý m i d o šk y. T a m ne jsp íš b yd l i l ma j it e l m l ýna. P ř e st alo pr šet , t eplo t a st o upla o ně k o lik st u p ňů , vá l č er st vý západ ní vět ř ík . Ne p ř imě je s nad ml ynář e, aby spust il s vů j m l ýn? P ot o m se o dvá ž il na dř e vě né sc ho d y a sest o up il do ml ýnic e. B yl y t a m sr o vná n y p yt le o bi l í, ml ýn t ed y ne b y l o p u št ěn. Co ne v id ět mů že p ř i j ít m l yn ář , na st av it lo p at k y a r o zt o čit mlec í st o lic i. A p ak : d veř e byl y uz a vř eny n a jed no d u cho u zá vo r u , a k do ko li b y h led a l př íst ř eš í, k d yb y se z no va r o zp r še lo , mo hl na lézt v mlýně út u lek. B ylo v sk ut ku ro zumně jš í vylézt zp át k y d o po dst ř eš í. U le hl do ne jt ma vš ího ko ut a a v mž iku t vr dě spa l. B yl y a s i čt yř i ho d iny, kd yž se pr o bud il. M l ýn do sud o dpo číva l. Vt o m vš ak do le zas lec hl ž iv ý ho vo r něk o lik a l id í. Bez hnut í lež e l na po d laz e a nas lo uc ha l. J iž z p r v ýc h s lo v po cho p il, jaké mu ne be zp eč í mo h l u n ik no u t , k d yb y se mu b ylo
p o d ař ilo o pust it ml ýn př ed př íc ho d e m t ěch, k t eř í t eď ho vo ř il i s ml yn ář e m: b y l i t o t ř i p o lic ist é, st r ážmist r a je ho dva pomo c níc i. V t é do bě se t ep r ve zač a la po r ušťo vat po lit ická spr á va kr a jů Ba lt ick ýc h p o st u p n ým o dst r aňo vání m ně mecké ho ž iv lu ve p r o sp ěch S lo va nů. Ve lm i mno ho p o lic ist ů b y lo je št ě ro d il ýc h Ně mců. Z nic h nad jiné vyn ika l st r áž mist r E ck, p ř i k o nán í s v ýc h po vinno st í mno he m p ř ís n ě jš í k l ivo nsk ý m Ru sů m než k e s v ý m k r a ja nů m. S naž iv ý, byst r ý, do bř e zap s án u s v ýc h p ř ed st av e n ýc h, ved l s i až nár už ivě ve v šec h př ípadec h, je ž mu b y l y s věř e n y; b y l hr d ý n a s vé ú sp ěc h y, nezd ar y ne s náše l. Kd yž t ed y n yn í do st al př íkaz k dů le ž it é mu pát r ání, vynak lá d a l t ím v íc ho r livo st i, že š lo o do p adení upr chl íka ze S ibiř e, a k t o mu S lo va na. A p r áv ě st r ážmist r E ck t o byl, k d o mlu vi l do le s m l yn ář e m: „P o s lyš, ne v id ě l js i t ad y včer a ně jaké ho po dezř e lé ho č lo věka ? T ak t ř ic et , pět at ř icet let ?“ „T ad y?“ o d p o věd ě l m l yn ář . „V t éhle do bě nepř i jd e d o naš í d ěd in y ž iv á du še. Ně jak ý c iz in ec ?“ „C iz in ec ? Ani nápad ! Rus. A do k o nce o dt u d, z Livo nsk a. “ „T ak ! L ivo nsk ý Rus ?“ „Ano . A p ad o u ch, na je ho ž d o padení s i ve lm i zak ládá m. “ „A v y ho p ro nás led u jet e?“ „Už čt yř iad vacet ho d in, o d chví le, co byl o hlá še n na hr a nic íc h. “ „A v ít e, ka m má na m íř e no ?“ v yz v íd a l z v ěd av ý m l yn ář . „T o ne n í t ěžk é u ho dno ut . Ur čit ě t am, k d e bu d e mo c i n ased no u t , na lo ď, je n co se u vo ln í mo ř e be zp o ch yb y d o R ig y, ne bo sp íš do Reve lu. “ S t r áž mist r u su zo va l sp r á v ně ; kd yž se z mín i l o Reve lu, est o nské m T a l1 inu, st ar é r u sk é Ko lyva ni, kde se so ust ř eďu jí ná mo ř n í k o mu n ik ace se ver u ř íše r u sk é. Up r ch l ík o v i j ist ě zá leže lo na. t o m, aby se do st a l do t o hot o měst a, a když n e t am, t ak aspo ň do Ba lt i jské ho P o rt u , k t er ý je je ho p o mo cn ý m p ř íst ave m n a sa mé m k o nc i zá l ivu, o dkud o dcháze j í led y mno h e m d ř ív. O v še m d o Re ve lu , jed no ho z ne jst ar š íc h měst ha n s y, bylo j ešt ě st o čt yř icet ver st - a t o jso u d o br é čt yř i d n y u s i lo v né c hů ze. “ „P r o č až t am? P ř ece b y mě l lep š í dát se r o vno u k P er no vu , “ p o do t k l ml yn ář . Up r ch l ík v po dst ř eší s e ani nep o h nu l; t aji l d e c h a nap jat ě po slo ucha l, a b y mo h l z r o zho vo r u co ne jv íc v y t ěž it . Opr avdu, do P er no va t o bylo je n a s i st o ver st . A co se t ýče R ig y, t a je p ř íl iš da le k o . „S p r á v ně, “ so uhla s i l st r áž mist r , „P er no v je k o usek o d t u d a h líd k y z Fe l l in u do st aly p ř ík a z p át r at t ím s měr e m. Ale vš ecko na s vědču je, že m íř í d o Rev e lu , t am n a jd e ne js p íš ně jak o u lo ď. “ T o b yl t aké názo r ma jo r a Ver d er a, k t er ý t ehd y p o d ve le n í m p lu k o vn ík a Rag e no va ved l po lic e jní spr ávu v L ivo n s k u . P ro t o do st al r o zk az y v t o m s m ys lu i st r ážmist r E ck . P lu k o v n ík Rage no v, r o dem S lo va n, ne sd í le l ne lásk y a nák lo nno st i s r o dil ý m Ně mc e m ma jo r e m Ver d er e m. V er der s i zat o výbo r ně r o zu mě l se s v ý m p o d ř íze n ý m E cke m. P r a vda, vš ic h n i p o d lé ha l i g e ner á lu Go r k o v i, g u ber n át o r u k r a jů Ba l t ick ýc h, k t er ý je ne zř ídka mu se l r o zsuzo vat , mír nit a kr ot it - p ř álť t o t iž sa mo zř e j mě zá měr ů m v lád y a je j í m po r ušťo vac í m s na há m. , , Řík á m z no va, “ o pako va l ml yn ář , „t en Ru s, jak jst e ř ík a l, t en se t ad y a n i neu k á za l. “ „T o snad víš, že kdo by mu p o sk yt l ú t u lek , b y l b y za vř e n jak o je ho sp o lu v in ík ?“ „C hr aň nás P á n bů h, v í m t o , t o byc h s i r o z mys le l i “ „Máš p r a vdu, “ do da l E ck, „s ma jo r e m V er d er e m s i r adš i nezač ínat . “
„Dá m s i po zo r. A, že js e m t ak s mě l ý - vít r zř e jmě zes í l í, nepo mo hl i by m i va š i l id é na st avit lo pat k y? Ne mu s e l b yc h zp át k y d o d ěd in y, zů st anu t ad y ce lo u no c. “ E ck o cho t ně s vo li l, st r ážn íc i v yš l i z m l ýnice, c ho p il i se ve lké p ák y a nat o čil i st ř echu t ak, že hybný st r o j st á l p ř í mo p o vět r u. Ro zv inu l i p lac ht y, lo p at k y se r o zt o čil y a m l ýn se p u st il d o p r áce. Hned p o t é se st r áž mist r ro zlo uč il a o deš li. Up r ch l ík o vi z t é ro z mlu vy neu š lo a n i s l o vo. V yr o zumě l, jak váž né ne bezp eč í mu hr o z í u c í le je ho cest y. B y l o h láše n. . . P o lic ie pát r a la po ce lé m kr a j i. H l íd k y se mě l y sp o jit , ab y ho sná ze d op ad ly. B ylo zá ho d no míř it d o Reve lu ? N iko li, po mys l i l s i, lép e se vydat k P er no vu. Led y se zd vihno u každ ým d ne m. T eď je n o pust it ml ýn, jak m i le t o so umr ak d o vo lí. Ale jak , a b y na se be n eu p o zor nil? V ít r vá l, st ro j m le l - m l yn ář t u ur čit ě zů st ane d o r á na. Mar ná nad ě je, že by se do st al do lů a pr o k lo uz l d veř m i. . . Ne bo se p r o t áhno ut v ik ýř e m, d o p laz it se až k páce, kt ero u se nat áče la st ř echa, a s lézt p o n í na ze m? Mus í po čk at ješt ě a lesp o ň ho d inu, ne ž se poř ádně set mí. P ř ijde- li v šak m l yn ář na ho r u? Ne da lo b y se n ic d ě lat : vr hne s e na ně ho , př emůže ho a zacpe mu úst a ; a bu d e- l i se br á nit a spust í kř ik, že b y vz bud i l ce lo u d ěd in u , zast av í mu no že m výk ř ik y v hr d le. Nep ř iše l p ř ec e z t ako vé dá li a nepo dst o upil t o lik er á ne be zp eče nst ví, a by t eď co uvl p ř ed ja k o u ko li p ř ek ážk o u , je ž b y mu br án i l a z ísk at s vo bo du. Do ufa l však, že ne bu d e nu ce n p r o lé vat i k r e v, a b y se mo h l v ydat na ce st u . .. Co b y t ak é ml yn ář p o hledá va l v p o d st ř eš í? Mu s í p ř ece d á vat p o zo r na m l ýn sk é k a me ny, do s ypá vat zr ní, p ln it p yt le mo u k o u .. . Za fič e n í vět r u, skř ípá ní o zube né ho k o la a ú p ě n í d r ce n é ho o bil í u p l yn u l a ho d ina. S t ín y s e u ž zt r áce l y ve večer ní m so u mr aku, kt er ý v t ét o ze měp is né š íř ce t r vá vžd yck y d lo u ho . V po dst ř eší b y la ú p lná t ma. Nast áv a l o k a mž ik , k d y b y lo t ř eba se p ř ich yst at . Cest a d nes v no c i bude na má ha vá, ne mé ně než čt yř icet ver st chů ze, mu s í s i p r o t o s o dcho d e m p o sp íš it , jak t o je n p ů jd e. P ř esvěd č i l se, že nů ž v ěz í vo lně v po chvě, a na bi l r e vo lver . Z býva la ne s ná z p r o t áhno u t se vik ý ř e m a ne zac h yt it o rozt o čený „hř íde l, je ho ž ko nec se o pír a l o t r ám na sp o d u st ř ešn ího o t vo r u . Kd yž se t o po dař í, do st ane se už k páce be z ve lké ná ma hy. P líž i l se pr á vě k vik ýř i, kd yž v h lu k u m l ýn sk é ho ka me ne a o zube né ho k o la zas lec h l p o dezř e l ý šr a mo t : d ř evě né sc ho d y vr z a ly po d t ěžk ými kr o k y. Do po d st ř eší vyst upo va l ml ynář se s v ít i l no u v r uce. Up r ch l ík vyt r hl r e vo lver a chyst a l se k e sk o k u . Ale so t va se ml yn ář o bje v i l d o p ů li t ě la nad po dla ho u, pr avil měk c e: „Ne me šk e j, bá ťu šk o , je čas. . . S le z, dveř e jso u doko ř án. “ Úžase m ne b y l u p r ch l ík s c ho p en s lo va. T en po ct ivý ml ynář t ed y vědě l, že t a m je, že se u ně ho u k r yl! Ano , k d yž upr chl ík je št ě t vr dě sp a l, p ř iše l d o ml ýna, v yst o u p il d o p o d st ř eší, ab y p r o h léd l so uko lí, a t a m ho o bje v i l. Nevz bu d i l ho , co p ak t en sp áč ne b y l Ru s jak o o n? S lo v a n S lo va na p o zná jako br at r br at r a. Po cho pil i t o, že je mu l ivo nsk á p o lic ie v p at ách. P r o č? Necht ěl se ho pt át , st ejně jako ho pot o m ne m ín i l v ydat st r áž mist r u E cko vi a je ho po mo c níků m, kd yž po cho p il, k o ho pr o nás led u j í. „S lez, “ po bíd l ho zno va mír ným h lase m. Up r ch l ík sest o u p il d o ml ýn ic e. S r d ce mu bu š i lo ná hl ým vzr uše ní m. „T ad y máš t ro chu jíd la, “ ř ek l ml ynář a u lo ž il mu do br ašny ma so a ch lé b. „Ko u k á m, že je zr o vna t ak p r ázd ná jako čut o r a. .. Naplň s i j i a jd i. . . “
„Ale d o v í- l i se p o lic ie. . . “ „S naž se, a b y t ě ned o st ali, a o mne se ne st ar ej. . . Nept ám se, kdo js i. . . V í m je n, že js i S lo v a n, a S lo va n S lo va na Ně mců m ne vydá. “ „Děk u j i t i, d ěk u ji! “ šept a l u pr c h lík . „Ned ěk u j a jd i, bá ťuško . P ro váze j t ě P án bů h a o dpusť t i, je st li t o pot ř ebu je š. “ No c b y la t ma vá a ce st a na úpat í p a ho r k u p r ázd n á a p u st á. Up r ch l ík nap o s led y za má va l m l y nář i a z m i ze l v e t mě. Ust ano vil se na no vé m p lá nu : ješt ě v no c i c ht ě l d o jít k mě st ečk u Fe l l in u , u k r ýt se v o ko lí a př es de n s i o d p o čino u t . P ak bu d e mít d o P er no va u ž je n šed esát ver st . A za d va d n y, k d yž vše cko do bř e do padne, dor azí jede náct ého d u b na. p ř ed pů lno c í do měst a. T am se u b yt u je, o p at ř í s i ně jak é pe níze, a by se do st al na p a lu bu lo d i, a jak m i le s e Ba lt ické mo ř e uvo lní z ledo vé ho se vř en í, snad se mu po dař í o dp lo ut do bezp eč í. Kr áče l o t evř e no u k r a jino u , h ned zas p o dél t ma výc h s mr ko výc h lesů ne bo bř ezo v ý m i há j i, co chví l i mus e l st o u p at d o vr chu , p r o p lét at se ú zk ým i r o k le m i, př ecház et p o lo za mr z lé p o t ů čk y s bř e hy zar o st lým i s ít ím a po set ým i žu lo vý m i ba lv a n y; t u a t am spat ř il ve s n ice p o no ř ené v sp á nek u p r o st ř ed ro vn ýc h, jed no t vár nýc h p o li, k t er á záh y vzd ě lá p l uh, a by př ija la s et bu po ha nk y, ž it a, lnu a k o no p í. . . T ep lo t a zř et elně st o u p ala. Ro z bř ed lý s níh se mě ni l v blát o. T át bude let o s př ed čas ně. O p át é ho d ině sp at ř il př ed měst ečke m Fe l l ine m o pušt ěno u chat r č a nep o zo ro ván s e v ní skr yl. P o t r av in y o d ml yn ář e a p ak v yd at n ý sp á n ek mu vr át ily s í l y. V šest večer b y l u ž na no ho u. P ř ed v ýc ho d e m s lu n ce s e za st avil up r o st ř ed bor o vého les a: nic lepš íh o t ent o k r át nena še l. B y lo t o však př ece je n mo udř e jš í než j ít pr o s it o něco k sněd k u a o no c le h do st at ku ne bo d o h o spo d y. T ak o v í ho st it e lé jak o m l yn ář u jezer a se vžd yck y ne na jd o u . Od p o led ne, u k r yt v ho u št í, spat ř il na cest ě k P er no vu p o lic e jn í h l íd k u . N a ch v í l i se za st avi la, jako by c ht ě la p r o h led á vat bo ro v ý le s, a le p o k r át k é m o d po čink u se da la z no vu na po cho d . Večer p o šest é v yd a l se o p ět na cest u. Na o blo ze ne bylo mr áčku, měs íc, sko r o v ú p lň k u , ja s ně s vít i l. O t ř et í ho d ině r an n í še l u ž u p r c h l ík p o le vé m bř e hu ř ek y P er na v y ve vzd á le no st i as i p ět i ver st o d P er no va. Reka ho za vede př í mo n a př ed měst í, kde se ho d la l až do o djezd u u k r ýt v pro st é a nenápad né ho spo dě. Po P er na vě š l y u ž led y. Ješt ě p ár d n í - a bude ko nec nek o ne č n é mu p u t ová ní po o bt íž nýc h cest ác h, ko nec vše m ná ma há m a st r ázn í m. T ak aspo ň do ufa l. . . P o jed no u zas lec h l st e jné z vo lá ní, jaké ho uvít alo na livo nské hr a nic i. Z no vu mu p ř ip o mně lo n ě meck é: „Wer d a?“ Ale t e nt o k r át t o ne b y l ce ln í d o zo r ce, nýbr ž po l ice jn í hl ídka st r áž mist r a E ck a - čt yř i mu ž i, kt eř í st ř ež il i ce st u p ř ed P er no ve m. Up r ch l ík n a o k a mž ik st r nu l a p ak v yr az i l do lů po “ př íkr é m bř ehu k ř ece. „T o je o n ! “ v yk ř ik l jed e n ze st r ážn ík ů . Nenáp ad ně z m izet b y lo t ěžk é, měs íc s vít i l př íl iš ja s ně. E ck a je ho lidé se p u st il i za upr c hl íke m. T e n však , v ys í le n d lo u ho u cest o u , ned o k áza l bě žet r yc h le j i ne ž neu na ve ní po lic ist é. Rad ě ji ze mř ít , n ež se nec h at do padno ut ! Řek l s i o dho d la ně a v o kamž iku, k d y p o b líž bř e hu p lu la k r a, o dvážným sk o k em n a n i p ř e sk o č il. „P a lt e! P a lt e ! “ k ř iče l E ck . P r ásk ly výst ř e ly“ a le k u lk y m inu l y c íl. Kr a u ná še la u p r c h l ík a z nač no u r yc h lo st í, mě n í se P er na va v pr výc h d n ech t án í v p r u d k o u b yst ř inu . P o lic ist é k lo p ýt a li p o sva hu, a by do hna l i t o ledo vé p la vid lo , kt er é se kvape m vzd a lo va lo ,
b y l i b y však mus e li skákat z jed né k r y na d r u ho u a p r o nás le do vat ho po ne be zp eč né, vr at k é h lad in ě. Užu ž se o t o cht ě li p o k u s it , k d yž t u co si t ř esk lo ! Kr a s upr chl íke m se v míst ě, k d e se ř ek a úž í, sr a z ila s jin ý m i, př e vr át ila se, po st avila se ko lmo , z no vu se př evr át ila a z m ize la ve sp o u st ě o st at níc h; je ž se nakup i l y v mo hut no u hr áz. Od cho d ledu byl za st ave n. S t r ážn íc i p r o běh l i led o vo u bar iér u , p r o h led a l i j i, a le p o u p r chlíko vi a ni, st o py: nep o ch yb n ě zah yn u l.
III. RODINA PROFESORA NIKOLEVA Naz ít ř í, dva náct ého dubna mez i s ed mo u a o s mo u ho d ino u več er n í, s ed ě li, v j íd e ln ě je d no ho z r iž sk ýc h do mů t ř i 'lid é. Jed no duché c ih lo vé st ave ní bylo t ad y na p ř ed mě st í, k d e se p ř e váž ně so ust ř eďo va li r ušt í o byvat e lé R ig y, ne ma lo u zv lá št no st í, k likat é ulice t u vr o ubil y d o m y v ět š ino u d ř evěné. Ka mn a hř á la, ma lá p et ro le jo vá la mpa s e st ínid le m ne ja s ně o svět lo va la st ů l upr o st ř ed po ko je. Na v ed le jš í m mr a mo r o vé m st o lk u k yp ě l sa mo var . S o u d ě po d le k o fl íků na p o d no se b ylo pr o st ř eno k čaji p r o čt yř i. Čt vr t ý však d o su d nep ř iše l, ačk o li u ž m in u lo d o br ýc h čt yř icet minut . „D i m it r ij N ik o la je v ič se n ě jak o po zdil, “ po zna me na l je de n z ho st í, muž as i pad esát ilet ý, a př ist o upil k o knu. B yl t o d o kt o r Hamin, ne jv ěr ně jš í z do mác íc h p ř ít el r o d iny. P o ce lýc h pět adva cet let lék ař ské pr a xe v R ize byl ho jně vyh ledá vá n p r o spo le h liv é z na lo st i a ve l i ce váže n pr o př ívět ivo u p ova hu . „Ano , za chví l i bude o s m. . . “ o d p o věd ě l d r u h ý z ho st í a po hléd l na o zdo bn é pend lo vk y p ř i st ě ně. „Ale p r o feso r Niko le v má př ece pr ávo na akad e mick o u čt vr t k u, jak se ř ík á, a t ah le čt vr t ho dinka mívá o byč e jně víc ne ž pat náct min u t . “ T ent o ho st b yl p a n De lap o rt e, fr a nco uzs k ý ko nzu l v R ize ; ze čt yř ic et i let své ho ž ivo t a t u st r ávil de set r o ků a dík y s vé m u u š lec ht ilé mu c ho vá n í a Ú s lu ž no st i zd e p o žíva l o bz vlášt n í ú ct y. „T at ínek mě l ho d inu na d r u hé m ko nc i měst a, “ pr avi la t ř et í o so ba. „Je t o da lek o a cest a je šp at ná v t o mh le nečas e. Chudák, ur č it ě př ijde ce l ý zkř e hl ý. . . “ „Žád né st r achy, I lko , “ uk lid ňo v a l j i d o kt o r Hamin . „V k a mn ec h p r ašt í, sa mo var hu č í jak o o závo d , Dim it r ij vyp ije t ř i čt yř i ko flík y ča je a bude za se jak o r yb ičk a. A pak - i kd yb y po t ř ebo va l lékař e, ne ní př ece da leko . “ Čt yř iad vac et ilet á I lk a N ik o le vo vá byla pr avá S lo va nka. Ve l ice s e l iš i la o d r ižsk ýc h d ívek pů vo du ger má nsk é ho , k t er é ma jí p leť př íl iš čer ve no u, o či p ř íl i š mo d r é a p o hled př íl iš ne výr az ný. B y la sn ěd á, v yso k ého vzr ů st u a u š lec ht il ýc h r ysů , s vá ž ným po hlede m p ln ým ně h y. Ne libo va la s i v k o k et n ím o b lék á n í a r o zšafno st , jed no ducho st a. vkus č in i l y z n í d o k o na lý vzo r livo n sk é Ru s k y. Neb y la jed in ým d ít ět e m D i m it r ije N iko leva, kt er ý o vdo vě l j iž př ed des et i let y; je j í br at r Jan, je mu ž š lo na o s mná ct ý r o k, ko nč il pr á vě st ud ia na u niver s it ě v Děr p t u. Nahr azo va la mu mat k u , už kd yž byl d ít ět em - vžd yť u kt er é že ny mo h l na lézt v íce o d d ano st i, více lask a vo st i a víc e o bět avé ho c it u ? A je n se st ř ina ho sp o d árno st mu t aké umo žňo va la st u d o vat mi mo o t co vsk ý dů m. P ro fe so r mat e mat ik y a f yz ik y D i m it r ij N iko la je vič N iko le v ne mě l t o t iž pr ažád né jmě n í a jed i ným je ho d ů cho d em b yt v ýt ěž ek z ho d in, jež dá va l d o ma ne bo v r o dinác h - a z t o ho t o za měst ná ní se věr u nez bo hat ne. Kd yb y se bo hat st ví d a lo n a b ýt o bec no u úct o u, byl b y D i m it r ij N ik o la je v ič d á v no , mil io n ář e m a jed n í m z ne jbo hat š íc h lid í v R ize, kde co do vážno st i st á l na pr vé m m íst ě me z i spo lu o b ča ny - r o zumí se nár o dno st i s lo va nské. S věd č il o t o m i da lš í r o zho vo r d o kt o r a Ham in a s k o nzu le m De lapo r t em. „Ř ík át e t ed y, p ane d o k t o r e, “ pr avi l pa n De la p o rt e čist o u r u št ino u , kt ero u m lu v i l st e jn ě p l ynně jako vzdě la n í Ru so vé fr a nco u zsk y, „že st r an ít e h nut í, k t er é se s na ž í z mě nit po lit ické po měr y v kr a jíc h Ba lt ick ýc h. E st o nské ča so p is y t o asp o ň naz n aču j í. . . “ „O br at bude po zvo lný, “ vys vět lo va l d o k t o r, „a ne na st ane d ř ív, d o k u d ne bu d e Ně mců m o d ňat a ú ř ed n í sp r á va a ř íze ní o bc í. Co ž pak t o ne vo lá do ne be s, že v na š ic h k r a jíc h ř íd í p o lit ik u Ně mc i?“
„Je nže i kd yž zt r at í po lit ick ý v liv , b u d o u st ejně v še mo c n í s v ý m i p e ně z i: vžd yť vět š ina p ů d y a p r ům ys lu p at ř í j im, “ po zna me na la I lk a. „Mát e p r avdu, “ př ik ýv l pa n De lap o r t e, „ú ř ad y se j i m s ic e mo ho u v z ít , o vše m s p o zemk y a s ma jet k e m t o bu d e mno he m t ěžš í, ne- l i ne mo ž né! “ Vsk u t k u , bylo t o mu t ak. P sa l se r o k 1 8 7 6 a v kr a jíc h B a lt ick ýc h. byl i bo hat í š lec ht ic i, st at k ář i, měš ťa né a k upc i t é měř výhr ad ně ně meck é ho půvo du. P ro st ý l id se v šak nikd y nepo ně mč i l a E s t o nc i i Lo t yš i, o dedávna u sed l í ze mědě lc i, se ne t aji l i s v ý m nár o dní m o dpo r em k c iz í m p á nů m. M yš le nk a p o s lo v a nšt it t at o úze mí, b y la st ar á již st o let , u ž Kat eř ina I I . na t o po mýš le la. V láda hledě la, t eď o d st r an it p ř ed evš í m n ě meck é zást upce ze spr ávy měst a měst eček, a vo lit d o mě st sk ýc h r ad mě l i pr o t o nyní v š ic h n i o b ča né, k t er ým se d o st alo a lesp o ň ně jak é ho vzd ě lá n í a p lat ili d a ně. Z t éměř d vo u mi l ió nů o byvat e l E st o nsk a, Ku r o nsk a a L ivo nska t vo ř ilo ž ive l ně me ck ý t o lik o as i st o p ad esát p ět t isk du š í. Z fo r mo vat t edy po d ved e n ím gu ber ná t o r a a v yso k ýc h ú ř ed n ík ů s lo v a nsko u vět š inu ne b y lo t ak t ěžk é. „Ne v í m, ne v í m, k d o zv ít ěz í v t o mhle záp ase, “ do dal ješt ě ko nzu l. „Ať jed ná car “ u za vř e l d o k t o r Hamin. „P ř e je S lo va nů m a s nad se mu po d ař í o mez it c iz í ž ive l v na š ic h kr a jíc h. “ „Ké ž b y t o do k ázal! “ p r a v ila váž ně d ívk a. „I t vů j o t ec záp as í st at ečně za naš i vě c, “ pr o hlás i l do kt o r. „P lným pr á ve m st o jí v če le s lo v a nské st r any. “ „Ačk o li s i t ím nad ě la l st r ašn ýc h nepř át e l! “ pod o t k l p a n De lap o rt e. „T ř e ba br at r y Jo ha nse n y. P u k no u z lo st í, až je D im it r i j vyst r nad í z měst sk é r ad y. Ost at ně, v n a še m mě st ě je je n čt yř iačt yř icet t is íc N ě mců pr ot i š est adva cet i t is íců m Ru sů a čt yř iad va cet i t is íců m Lo t yšů. . . S lo va né jso u ve vět š ině a t a bu d e p ř i N ik o le vo v i. “ „T o lik ct ižád o st i t at ínek ne má, “ o dpo vědě la I lk a. „H la vní věc, aby S lo va né zv ít ěz i l i. a by li p á n y ve s vé ze m i. “ „P o p ř íšt íc h vo lbác h budo u, s le č no I lk o ,“ t vr d il p a n De lap o r t e, „a bu d e- l i se cht ít p an N ik o le v p o st av it v če lo . . . “ „U v id í me “ u s má l se d o k t o r . „Však o n se D im it r ij sp r á v ně r o zho d ne. “ „Děk u j i vá m za dů věr u a lásk u , k t er o u chovát e k mé mu o t ci, a le. . . Nep o zo ro va li jst e, že je č ím d á l zas mu š ile jš í? M á m st ar o st . “ Ne mý l i la s e, i je ho p ř át e lé s i t o ho vš im l i. J iž de lš í do bu se j i m zdá lo , že je Č íms i z nep o k o je n, něč í m su žo vá n. B yl však p o va hy uz a vř ené, má lo sd í ln é a ne s věř o va l s e n ik o mu . H led a l út o čišt ě v pr ác i a v pr ác i zř e j mě do u fa l i zap o me no u t . A zat ím s lo va n sk é o byvat elst vo R ig y spat ř o va lo v ně m j iž s vé ho bu d o u c ího zást u p ce v no vé o bec ní r adě. Ma jet k o vé p o měr y D i m it r ije N iko la je vi če N iko le va b y l y sk r o v né, mno h e m skr o vně jš í, než kdo t uš il. B yl s nad t o h le d ů vo d , p ro č se I lk a d o su d nevd a la ? Je t o snad v L ivo nsku t ak jako v ze míc h z ápadníc h, ne má- l i d ív k a než s vo u kr ásu a jiné vě no než l i s vo ji ct no st ? N iko li, u s lo va nské ho o byvat e lst va v t o mt o kr aj i ne jso u p ř i s ňat ku pen íze t o ne jdů lež it ě jš í. J ak ý t ed y d iv, ž e se o r uku I lk y N iko le vo vé u c háze lo mno ho ženic hů ; po divné je sp íše t o, že D im it r i j N iko la je v ič a je ho dcer a o dmít a li i na bíd k y se be výho d ně jš í. I lk a b y la t o t iž u ž něk o lik let zas n o ubena s je d iným s yne m M ic h a il a S er g e je v iče Ja no va, věr né ho S lo va na a př ít ele D i m it r ije N iko le va. O ba byd li l i v R ize, ve st e jné m p ř ed mě st í. V lad im ír M i cha j lo v ič Ja no v, je mu ž b y lo p r á vě dvaat ř icet let , b y l nad a n ý m ad vo kát em. Ač r ůz né ho věku, mo ž no ř íc i, že v yr o st li s I lko u spo leč ně, a r o k u 1 8 7 2 , čt yř i r o k y p ř ed začát k e m t o ho t o vypr á vě ní, se o bě r o d in y d o ho d ly na br zké s vat bě. Leč t u byl y je j ic h zá měr y k r u t ě zmař e ny.
V lad i m ír M ic ha jlo vič Ja no v byl t o t iž č l ene m je d no ho z t ěch t a jn ýc h sp o lk ů , k t er é v Ru sku bo ju j í p r o t i car sk é sa mo vl ádě. Nečeka ná zr ada vy ko na la s vé d í lo , sp o lče n í b y lo p r o zr azeno , car ská po lic ie s la vi la t r iu mf y. Zat ýka la v mno ha mě st ech ř íše, zat ýk a la i v R ize. V lad i m ír a J a no va o dvlek l i z byt u a po s la l i d o v yh n a n st v í ve výc ho dní S ib iř i. Vr át í se někd y? V t ako vý zázr ak nikdo nedo u fa l. . . B yla t o st r ašná r á na p r o o bě ro diny a ce lá s lo va nská R iga c ít ila s ni m i. S nad by z t o ho b yla I lk a u mř e la, ne m ít s íl y, kt er o u čer pala z lá sk y sa mé. B yl a o d ho d lá na o d ebr at se za sv ý m s no ube nce m, jak m i le j í t o bude do vo leno , a sd ílet i s ní m t ěžk ý o su d v yh n a nce v t ěch da lek ýc h a ne ho st in n ýc h k r a jíc h. Avšak už čt yř i lét a ne mě la o ně m zpr á v. . . Za p ů l r o k u p o s yno vě zat čení c ít il st ar ý M i cha i1 S er ge je vič Ja no v, že je b l ízek s mr t i. Zpeně ž il ce l ý s vů j ma jet ek a dvacet t is íc r u b lů v ba nk o vk ác h o devzda l D i m it r ij i N ik o le vo v i, a by je o pat ro va l pr o je ho s yna, kd yby s nad. . . N ik o le v p e níze př i ja l a st ř eh l v t ako vé t a jno st i, ž e o t o m a ni I lka ne mě la t uše ní. P en íze zů st a ly ned o t čen y. A I lk a zat ím ček a la a ce lé je jí sr dce bylo t a m v dá li u vyhna nce ; ček a la, že ně jak á m ilo st , t o lik nep r a vd ěp o do bná, j í ho jed no u vr át í; čeka la, že do st ane po vo le n í r o zjet se za n í m. Neb y la už je n je ho ne věst o u, po važo va la se za je ho ženu p ř ed Bo he m. Kd yb y v šak o deš la, co by se st a lo s o t cem, s br at r e m, a s do me m, v ně mž ho sp o d ař ila a kde s e jen d ík y je j í péč i a š et r no st i da lo , ješt ě s lu š ně ž ít ? T o o vše m do sud ne vědě la, co b y lo y j e jic h p o st avení ne jváž ně jš í: D i m it r i j N ik o le v se k t o mu nepř iz na l, byť v t o m p r o něho ne b y lo p r a n ic ne čest né ho - a p r o č t ak é! P ro č př id ě lá vat k e st ar o st em p ř ít o mn ý m st ar o st i bu d o u c í? Ot ec D im it r ije N ik o la je v iče N iko le va byl o bc ho dník e m v R ize a po s mr t i zanec ha l o bc ho d v ne va l nýc h po měr ec h: b y l s h led á n d lu h p ět ad v a cet i t is íc r u b lů . D im it r ij N ik o la je v ič se r o zho dl, že p o h le dávku zap lat í. Kd yž zpe něž i l vš e, co mě l, p o d ař ilo se mu u hr ad it něko l ik t is íc r u blů. Na o st at ek mu da l i lhůt u a r o k co ro k mu se l u šet ř it ze s vé ho př íj mu a spo ň t o lik, a by mo hl věř it e li sp lác e t ú r o k y a část dlu hu. A t ímt o věř it e le m ne b y l n ik d o jin ý než fir ma br at ř í Jo ha nse nů . K t ét o chv í l i d lu ho va l N iko lev je št ě o s mnáct t is íc r ublů, su mu p r o ně ho o br o vsko u. S it uace byla o t o hr o z ivě jš í, že lhůt a, kd y mě l být o b no s zap la ce n, v yp r š í z a ne ce l ýc h p ět nedě l, pat náct ého květ na. Mo h l p r o feso r N iko le v do u fat , že mu br at ř i Jo ha ns e no vé po vo lí o dk lad, ž e svo lí k no vé lh ů t ě? N e, na t o nes mě l ani po mys let i. Ne mě l co dě lat po u ze s ba nk éř e m, s o bc ho dníke m, a le s p o l it ick ý m nep ř ít e le m, se so u p eř e m v p r o t in ě mecké m hnut í. Řed it e l zá vo d u Fr ank Jo h a nse n mě l ho t o ut o po h led á vk o u , t ímt o p o sled n í m, a však ne jk r u t ějš í m d l uhe m z ce la ve s vé mo c i. A ne bude mít s lit o vá n í. Do kt o r Hamin, ko nzu l a I lka ho vo ř il i je št ě as i pů l ho d iny, kd yž vt o m s e D im it r ij N ik o le v o b je v i l ve d veř íc h p o ko je. Ačko li mu bylo t epr v sed mačt yř icet , zd ál se o d eset let st ar ší: pro šed ivě l ý vo us, váž ná t vář , na zac h mu ř e né m če le h lu bo k é vr ásk y a s mu t né, vážné o či. S v lék l s i pr o mo k lý p láš ť, o dlo ž il k lo bo uk, po líbi l dc er u na če lo a o bě m a p ř át elů m st isk l m lčk y r u k u . „P ř ic há z íš p o zdě, t at ínku. . . “ ř ek la mu I lka. „Zdr že l js e m s e, “ o mlo u v a l se N ik o le v, „ho d ina se pr ot áhla. . . “ „Ve z me m s i t ed y ča j. “ „Ne js i- l i o vše m, p ř íl iš u na ve n, D i m it r ij i, “ po zna me na l do kt o r Hamin . „Ne mu s íš se na ná s o h líž et . Nějak se m i ne l íb íš. . . Pot ř ebu je š s i zř e j mě o d p o č ino ut . “
„Mo žná, “ p ř ik ýv l N iko le v, „a le t o n ic, r áno zas bu d e v šeck o v p o ř ád k u . P ij me ča j, p ř át elé! Do st d lo u ho js e m vá s už nec ha l č ekat . A do vo lít e- li, p ů jd u br zo spát . .. “ „Co je t i, t at ínk u ?“ zep t a la se I lka a za hledě la s e mu do o čí. „N ic, d r ah é d ít ě, n ic, ř ík á m t i. Jest li budeš mít po ř ád t ako vé st aro st i, na jd e m i nak o n ec Ha min p ř ece je n ně jako u ne mo c, je n a by mě mo hl léč it . “ „T ako vé ne mo c i se t ěžk o léč í. . . “ vr t ě l do kt o r hla vo u. „Ned o z vědě l jst e se ně jaké no v in k y, p an e N ik o le ve ?“ zept a l se ko nzu l. „Žád né, led a že se g u b er nát o r gener á l Go r ko vr át il z P et ro hr adu. “ „V ýbo r ně ! “ z vo la l d o k t o r . „P o chybu j i, že t en ná vr at zp ů so b í ve lk o u r ad o st pánů m Jo ha nse nů m. T a m na ho ř e se na n ě ned ív a j í pr ávě ne jv l íd ně j i. “ Če lo D im it r ije N ik o 1 eva se zac hmuř il o. Obá va né jmé no mu př ipo mn ě lo o su d no u lhů t u, kdy bude vydá n n a mi lo st a ne mi lo st ně meck é ho ba nk éř e. P ř i ča j i ho vo ř il i ješt ě o nast áva j íc í m po lit ické m bo ji. Kt er ý vzp la n e do zajist a o bz v láš ť p r u d ce v R i ze, kde se nár o dno st i bezpr o st ř edně st ýk a j í. N ik o le v zasa ho va l do ho vo r u má lo kd y, ačko li se ho čast o d o t ýk a l, t o u la l se v m yš le nk ác h bů hvíkde. A kd yž s e ho zep t ali n a je ho n ázo r , o d po v íd a l je n vyh ýba vě a na pů l úst . „P o s lyš “ D im it r i ji, “ do r áže l d o kt o r, „zd á se, jak o b ys b y l st o ver st o dt u d ! Nebo se s nad ne chce š p u st it do bo je ? Veř e jné m íně ní je na t vé st r aně ; vyso ké úř ad y t ak é - t o b ys ješt ě jed no u do př ál úspěc h Jo ha ns e nů m?“ Zase t o jmé no , kt er é po k ažd é zasad ilo no vo u r ánu n ešť ast né mu d lu ž n ík o vi! „Ma j í vět š í mo c, než s i m ys l íš, Ha mine. “ „Ale me nš í, ne ž sa m i ř ík a j í. U vid íme ! “ o dvět il do kt o r. Na, ho d in ác h o d b ilo p ů l de vát é. B yl čas. Do kt or a pan De lago r t e se r o zlo u č il i a z m ize l i v e t mě bo u ř livé ho večer a. I lk a p ř iš la p o líb it o t ce p ř ed spaním a D im it r ij N iko lá je vič j i př it isk l d o nár u č í n ě jak sr d eč ně j i než j in d y.
IV. V DOSTAVNÍKU V t é d o bě byl y v neko neč nýc h r o v in ác h k r a jů Ba lt ick ýc h je no m d va d o p r av n í p r o st ř ed k y, leda by se byl cest u jíc í sp o k o ji l cest o u p ěšk y ne bo na k o n i. J ed in á že le z nice o bst ar áva la spo je ní na po bř e ž í e st o nské m a ved la po dé l F ins k é ho zá liv u . Že lez n ič n í sp o je n í s P et r o hr ade m mě l t ed y po uze Re ve l, kdežt o z h la v n íc h mě st L ivo nska a Kur o nsk a, z R ig y a M it a vy, muse l i, ce st ujíc í po u ž ít po št o vního d o st avn ík u ne bo t ěleg y. T ě leg a je n ízk ý vů z bez jed in é ho hř e bík u a bez ko vá ní, kt er ý dr ž í po hr o mad ě je n ho užve m i a p r o vaz y; cest u jíc í sed í bo k e m z o bo u st r an zád y k so bě na p yt líc h l ýka ne bo jed no d u še na z a va zad lech a č lo věk se mus í př ivázat ř e me ne m, ne ch ce- li na n er o vn ýc h ce st ách v yp ad no ut . P o št o vn í do st avník ne ní t ak p r im it iv n í ; je t o čt yř m íst n ý k o čár , a i kd y ž nep o sk yt u je p ř íl iš p o ho d lí, p ř ece je n c hr ání př ed dešt ě m a vět r em. P o št a me z i R ig o u a Reve le m jezd i la d vak r át t ýd n ě. Ono ho r ána d ne t ř iná ct ého d ubna čeka l a v R ize r eve ls ká po št a na jed in é ho cest u jíc ího , k t er ý s i za m lu v i l m íst o už včer a. Na po s led ní c hví l i př i spěc ha l u s mě va v ý, ves e lý p ad e sát n ík v ka bát ě z hr u bé ho sukna a v t ep lé m s i lné m p lá št i d o d ešt ě; p o d paž í s vír a l ve lké po u zd ro . Kd yž ve še l d o k a nce lář e, p ř iv ít a l ho p o št o vn í k o ndukt ér jako st ar ého zná mé h o : „Ale v id a, P o ch! T ak t o t y s is za mlu vi l m íst o v po št ě?“ „T ak, t ak, Bro k si. “ „A t o u ž t i nest ač í t ě lega ? Mu s íš mít p o ř ád n ý k o čár o t ř ech k o n íc h ?“ „A p o ř ád né ho ko nd u k t ér a, jako js i t y, st ar ý br ac hu. “ „Ko u k á m, že t i n ezá lež í na p ár r uble c h. “ „Z vlá šť kd yž je nep lat ím já ! “ „A k d o t ed y?“ „„P a n Fr ank Jo h a nse n. “ „O ho ! “ z vo la l k o nd u k t ér . „T en má p e něz, že s i může za m lu vit t ř eba ce l ý d o st av n ík . “ „S vat á p r avd a, Br o k s i. Ale k d yž m i za m lu vi l je n jed no míst o , do ufá m, že bu d u mít spo leč no st . Aspo ň mi ne bu d e d lo u há c h v í le. . . “ „I nu , t ent o k r át s i bu d eš mu set st ač it sám. S t ane s e t o má lo kd y, a le d ne sk a je t o t ak , n ik do jin ý nepo jed e. “ „Co že. .. Nik d o že se nep ř ih lá s il ?“ „Už t o t ak v yp ad á, k a mar ád e. A je st li někdo nepř ised ne ce st o u, nez bude t i než vz ít za vd ěk mno u . Ale žád n ý st r ach, znáš mě, já s e pár s lo v ne bo jí m. A k a m až jed e š ?“ „Až na k o ne c, d o Reve lu , s p e něz i pá nů Joh a nse nů . “ A mr k nu t ím u p o zo r n il na p o u zd ro v p o dp až í, p ř iváza né k p asu mo saz ným ř et ízke m. P r ávě v t o m o k a mž ik u vst o u p il do kanc e lář e no vý c est u jíc í. Zdá lo s e, že mu zá le ž í na t o m, a by zů st a l nepo zná n: byl za ha le n do š ir o kého p lášt ě s k áp í hlu bo ko do t vář e. O t o b yst ř eji s i pr o hléd l P o cha - o d h la v y až k p o u zd r u u p asu . „Mát e je št ě vo ln é míst o ?“ „Z b ýv a j í t ř i, “ o dpo vědě l Br o ks. „Jed no po st ačí. “ „Do Reve lu ?“ „Ano . . . do Reve lu . “ o d v ět il cest u jíc í po kr át ké m r o z mýš le ní a zap lat i l pap ír o v ý mi r u b l y za m íst o až k cíl i, vz dá le né mu d vě st ě čt yř icet ver st . „Ka m do jed e me d nes več er ?“
„Za d e set min u t v yr az í me a d o večer a bude m v P er no vě - kd yž d á P á nbů h. V t o mh le p o čas í č lo věk n ik d y ne v í. . . Obl o ha se mi ně jak nezd á. Co pak déšť, ale je n a b y nepř iš e l s níh! “ Nezn á m ý cest u jíc í u ž zau ja l s vé míst o, Po ch se u ve le bi l ved le ně ho a d o st av n ík s e byst ř e r o zje l. T ř i k o ně, n e vět š í než o s li, mě l i p la vo u , d lo uho u a hr u bo u sr st a byl i hu be ní, že se j i m d a l y k o st i sp o č ít at , ale p ln i o h ně. C ht ě l- l i je ja mšč ik u d r žet v klu su, st ačilo h v ízd n o ut . P o h led se zt r áce l v nek o neč né st ep i, s i ln ý j iho záp ad n í v ít r j i m vá l d o zad , vžd y a s i po d vacet i ver st ách mě n i l i na po št o vníc h st anic íc h ko ně i po st il ió n y, a t ak cest a r yc h le u b íh a la. Hned jak v y je l i, z j ist il P o c h ke s vé ve lké mr zu t o st i, že t o ho s ne nadá l ý m spo lu cest u jíc í m mno ho ne na m lu v í: k r č i l se v k o u t ě s k áp í p ř es o b l iče j a sp a l ne bo se t vář i l, že sp í. Ba nk o v ní s lu ha se ně k o lik r át nad ar mo p o k u s il zap ř íst r o zho vor , nak one c st áhl o ké nko v p ř ed n í st ěně a pu st il se d o zá ba vy s Br o kse m, k t er ý sed ě l u ja mš č ika na ko z lík u p o d k o žen ým k r yt e m. A že s i k o nd u k t ér t ak y nade vše r ád p o k lá bo s il, jaz yk y j i m věr u nez a há le l y. „T ak v áž ně, Br o ks i, “ pt a l se P o ch u ž ne j m íň p o čt vr t é, „u r č it ě bu d e m z ít r a več er v Re ve lu ?“ „S po le h n i se, P o chu , v íc než šest at ř ice t ho din o byč e jně nepo t ř ebu ju, je st l i ná s ne zdr ž í nep o ho d a a po jed e m i v no c i. “ „A zp át k y jed eš za se t y?“ „S a mo se bo u . Den a no c zů st ane me v Re ve lu a hned s e vr ac í me. “ „P ř i s vat é m M ic ha i lu , věř mi, že už bych byl r ad š i z ase do ma - a le s t ebo u , r o zu mí se! “ „S e mno u ? D ík y za po klo nu. A pr o č?“ „P r o t o že b yc h t ě c ht ě l p o zvat - jest l i se r ád na j íš a nap i je š v do br é sp o leč no st i. “ „Co žp ak o t o , “ o líz l se Br o k s, „t o byc h byl sá m pr o t i so bě. Bude ho st ina ?“ „Ně co lep š ího ! S vat ba, mil ý br ac hu. “ „S vat ba ? T ak t o př ijdu r ád - i kd yž vlast ně ne ví m, kdo se žení. “ „P o v í m t i t o . Žen ic ha i ne v ěst u, mys l í m, do st do bř e znáš. “ „Ne n í mo ž ná ! “ „P r o č ne ? Že n ic h jse m já a ne věst a Z ina i da P ar enso vá. “ „T o h le jso u mi věc i! T ak t o b la ho p ř e ju . No co ž, ur čit ě spo lu bud et e d o bř e ho sp o d ař it , i kd yž t i už padesát ka t ak y o d b i la. “ „Ac h p ř ít e li, k d yž má č lo v ěk něko ho r ád. .. B ylo mi pět advac et , když mě t o po sed lo , a Z ina id ě d vacet . Ale n e mě li js me do hr o mad y a ni st o r ublů. A t ak js me se d o ho d li, že p o čk á me, až s i n ašet ř ím p ěkno u su m ičku a o na s lu š né vě no . No a v id íš, d n eska jso u peníze po hr o mad ě - a svat ba t ady. A o budo ucno st se st ar at ne mu s íme. Co se t ýče mě, má m v zá vo dě Jo hanse nů pěk né míst o , st o pad esát r u b lů r o čně, a p o svat bě m i ne js p íš př id a jí, Z ina ida vydě lá t ak y do st , js me t ed y bo háč i, ch ac ha ! T o ť se v í, t o lik , co má m t uhle v po uzdř e, ješt ě ne má me. . . “ P o ch b yl za mě st ná n v ba nko vn í m d o mě br at ř í Jo ha n se nů u ž p ěk no u ř ád k u let , a p o něv ad ž p o ž íva l p ln é d ů věr y s výc h pá nů, po s ílá va l i po ně m o bc ho d ní m p ř át elů m v Re v e lu , v P er no vě, v M i t avě ne bo v Děr pt u znač né o bno s y, je ž ne b y lo r ad no svěř it p o št ě. T ent o kr át vez l v peč l ivě uz a vř ené m po uzdr u pat náct t is íc r ublů v ba nk o vk ác h. P o ch se zar az i l a ned ů věř iv ě se po d íva l po s vé m spo luce st u jíc ím; nez ná m ý vš ak, jak se zd á lo , p oř ád ješt ě sp a l. Ale p ř e st o byc h s i mě l dát po zo r na jaz y k , ř ek l s i. O p e n ěz íc h lép e ne mlu v it .
„Zk r át k a, “ za mlo u va l t o r yc hle, „Z in a id a s i k o u p í ma l ý k r á mek , u p ř íst avu je zr o vna jed e n k má n í, a. . . “ „A já se h lá s í m za p r v n ího zákaz ník a! “ z vo la l Br o ks. „Kd y že bude t a sv at ba ?“ „Za čt yř i d n y, šest ná ct ého . Řík á m t i: k o ukej po po hánět ja mšč ik y, sk le niče k do st ano u, co hr d lo r áčí! J e n ať ne ne c ha jí ko ně us no ut . Nezapo me ň, ž e v ez eš ž eni c ha , t en n es mí c es t ou z es t á r nou t !“
P o t o mh le lák a vé m sd ě le n í u há ně la r iž s ká po št a jako s vět r e m o závo d. Kr a j sk ýt a l st á le st e jno u po díva no u: š ir é r o v in y, z n ic hž bu d e v lét ě p ác hno ut ko no pí, . neu d r žo va né cest y s p o vo z y a vo z ík y, o bča s há je o lš í, bř íz a ja vo r ů ne bo hu č íc í s mr ko vý hvo zd. Na cest ách b y lo má lo l id í, st e jně jako v po líc h, vžd yť d lo u há k r u t á zima t ep r ve z vo lna o dcháze la. Do st avník u j íždě l o d ves n ice k ve s n ic i, o d děd in y k d ěd ině, o d st ani ce ke st anic i hbit ě a bez zdr žo vá ní, jak př ik áza l Br o k s. Ze b y se zp o zd il i, o t o ne byl st r ach, a co se t ýče vic hř ice, ne vad i la j im, p o k u d vá la zezad u . P ř i k ažd é m př epř a há ní vyst o upil i a za š l i na sk le n ičk u , nez n á mý ce st u jíc í však nikd y. Kd yž b y l s á m, v yh lé d l t o liko ven, zř ejmě a by z j ist il, ka m t o dor az ili. „Ná š sp o leč ník t o ho mo c ne na m lu v í, “ p o vzd yc h l s i P o ch. „Op r avd u ne víš, k d o t o je ?“ „Ne má m zd á n í. Nev id ě l jse m mu je št ě ja kse p at ř í a n i br ad u . “ „I co , až bu d e me na st an ic i o běd vat , vša k o n se ná m ukáže. “ „Led aže b y je d l st e jn ě má lo , jako mlu ví, “ us má l se Br o ks. Ko lik a d ěd in a mi u ž p r o je l i! A všude c hat r če t ak bíd né, že se v n ic h sko ro byd let neda lo , c h ýš k y c hu ďasů s věčně za bed ně ným i o kenice m i, je j ic hž r o zest o u p lý m i pr k ny vo lně fo uka l o st rý z imn í se ver ák a v lét ě ho r k ý d u s n ý vzd uc h. Ne šťa st ní muž ic i! A co t epr v je j ic h st r ava: c hle ba z kůr y, č er n ý a maz la v ý, máče n ý d o t ro ch y k o no pné ho ole je, kaše z ječ me ne a o vsa a zř ídkak d y ně jaké t o so u st o s la n in y ne bo na lo ž e né ho věz in y. Jak ý t o živo t ! Ale jso u na t o zv yk l í, ne věd í, co je t o st ěžo vat i s i - a t aké pr o č? A ko mu ? Kd yž o jed n é ho d ině s p o led ne do r azil i ko neč ně na st anic i v jaké s i vět š í ve s nic i, do st a li v ho s po dě chut ný a s lu š n ý o běd : p o lé vk u ze se lát k a, o k ř ín o k u r ek ve s la né m láku, ve lké kr a jíc e k va še né ho chle ba, kus lo so sa, do za jist a ch yc e né ho v Dvině, čer st vo u s la n in u s lu št ěn in a m i, k a v iár , zázvo r , kř en a zav ař eno u k lik vu z vlá št ní výr a z né c hu t i. A sp o u st u ča je, že b y se j í m mo h la ce lá ř ek a nap o jit . Do br é j íd lo p ř ived lo Br o kse a P o cha do výbo r né ho r o zmar u a do br á ná lad a je u ž neo p u st ila p o celý z byt ek d ne. P o k u d šlo o d r u hého cest u jíc ího , nezdá lo se, že by na ně ho o běd úč inko va l st ejn ě. Da l s i př iné st po kr m do zvlá šť t ma vé ho ko ut a a je n nep at r ně nadzd v ih l k áp i, ab y mo hl jíst . Banko vní s lu ha a k o nd u k t ér zah léd l i s ice p r o k vet lý vo u s, a le nad ar mo se na má ha l i p o znat , kdo t o vla st ně je. Jed l r yc hle, st ř íd mě a mno he m dř ív n ež o n i se o p ět u sad il na s vé m míst ě ve vo ze. V yje l i pár min u t p ř ed dr u ho u a uháně l i d á l. Zdá lo se, že P o cho vi do š la zá so ba a že v yč er pa l vš ec hny no vink y; r o zho v o r váz l. Z le n iv ě l ý p o d o br ém o bědě, s h la vo u t ěžko u sk le nička m i vo dk y zač a l br zo t lo u c i šp a čk y - a za čt vr t ho dink y spa l jak o d udek. P o čas í se zat ím p o váž l iv ě z ho r š ilo . Mr a k y k le sa l y až k ze m i, a ni vic hř ice je už ned o k áza la r ozehnat . Do st avník p r o jížd ě l bař in at ým i r o v in a mi, vr at k á p ů d a b y la p r o t k ána spo ust o u pot ůčk ů a ce st u zp ev ňo va l y hr u bě o t esané k me n y, nak lad e n é t ěsně ved le se be. Š lo - li se p o n ic h šp at ně i c ho d c i, p o vo z se na t ako vé ce st ě pr o bíje l je n s ne jv ět š í n á ma ho u . Neza jišt ě ná bř ev n a se ho up a la ; p o d ko ly p o št o vního vo zu, kt er ý hr če l a d r k o t al jak o st ar é har abu r d í. T eď u ž ja mš č ik ko ně nep o há ně l, je l p o ma lu , a př est o sp ř ežen í p ř i k ažd é m k r o k u k lo p ý-
t alo . P ro je l i bez n e ho d y něk o lik a st anic e mi, a však ko ně př ij íždě l i do zast áve k p ř íliš u na v e ni a t ěžko by byl i s ved l i v íc. V p ět ho din o d p o led ne b yla už t ma. U dr žet se na ce st ě, o d bař in t akř k a k ner o zezn á n í, v yž ad o va lo ne jvět š í o p at rno st . Ko ně se d ěs i l i, k d yž n e c ít il i p o d k o p yt y p e v no u půdu; ner vó zně fr ka l i a o d sk ak o va l i st r ano u . Nezb y lo , ne ž a by je ja mš č ik c h v í le m i v ed l za u zd u ; pak zase na seda l a o pat r ně je l dá l. „Kr o k e m, kr o kem, kd yž t o mu s í b ýt ! “ o p ak o va l Br o k s. „Rad š i p ř i jet d o P er no va o ho d inu p o zd ěji než někde u vá zno ut . “ „Ho d inu zpo ždění! “ vyděs i l s e, P o ch, kt er ého d r ko t án í k o l a o t ř es y p r o bu d il y z lib é ho sp ánku. T ak é cest ujíc í se něk o lik r át p o hnu l, z ve d l hla vu a mar ně se s naž i l vyh lé d no ut o k énk e m ve d víř kác h. T ma byla hu st á a b l ik a vé lu cer n y d o st av n ík u nest ač il y r o zr az it t emno t u. „Kd e t o js me ?“ p t a l se P o ch. „Ješt ě d vacet ver st o d P er no va, “ o dpo vědě l Br o ks, „a až do jede me do st anice, b y lo b y ne j l íp zůst at t am do r ána. “ „Ďa s ve m vic hř ic i! O d va náct ho d in nás zd r ž í! “ k lnu l b a nk o v n í s lu h a. Je li d á l. Nár a z y vět r u byl y c hv íle m i t ak p r u d k é, d ivž e se d o st avn ík nep ř e vr h l. Ko ně se vzp ín a l i a k lo p ýt a li. B ylo t o na po váže no u a Po ch s Br o ksem př et ř ása l i o t ázk u , ne ma j í- l i r ad š i do jít do P er no va pě šk y. Co se t ýče je j ic h spo lu cest u jíc ího , nezdá lo s e, že b y h o d la l o p u st it vů z. An i c h lad no k r ev n ý Ang l iča n b y b y l nep r o je v i l t o lik lho st e jno st i k t omu, co se dělo . Nezap lat il př ece, ab y š e l p ě šk y, a p o št a b yla po vinn a do vézt ho k cíl i. O p ů l o smé, kd yž byla vic hř ice n e jp r u d š í, o t ř ásl se d o st avn ík p r u dk ý m nár aze m. P ř ed n í k o lo vo zu zap ad lo do vyjet é ko le je a r o zpad lo se na k u s y. P o vo z zt r at il r o vno vá hu , n ak lo n i l se a př evr át il na le vý bo k. B ylo s l yš et bo lest né v ýk ř ik y. P o ch s i p o hmo žd il no hu, a le př est o mys l i l je n na s vé d r a ho cenné po uzdr o. Kd yž se mu p o d ař ilo v y lézt , st isk l je p e v ně p o d p až í. Br o k s a cest u jíc í se je n nepat r ně u ho dil i, po st ilió n vyvá z l bez ú ho ny a p ř isk o č il k e ko ní m. Ko le m pu st o , p o le vé st r aně r o v in a a hu st é st r o my. „K čer t u , d ál t o nep ů jd e ! “ zak le l Br o ks. „Co t eď?“ běd o v a l P o ch. Nezná m ý nepr o m lu vi l a ni s lů vko . Jed in é, co mo hl i uč in it , bylo v yh led at ú t o čišt ě v ně jaké bl ízké ho spo dě a př eno co vat i t a m - a l e sp o ň P o ch a cest ují c í. Br o ks s po st il ió ne m vypř á hno u ko ně, d o jed o u na nic h co ne jr yc hle j i do P erno va a naz ít ř í se vr át í s ko lář e m, kt er ý vů z spr av í. Ne mít u s e be t ak z nač ný o bno s, b y l b y P o ch t o h le ř e še n í z a jist é p o c h vá l il. Ovše m s p at náct i t is íc i r u b l y. . . B yl v šak vů bec na b l ízk u v t é o pušt ěné kr a jině ně jak ý st at ek, ho spo da č i k r č ma, k d e by na š li d o r ána ú t u lek ? „Co t amh le. . . “ o zva l se cest u jíc í a uká z a l na s la bé, sot va vid it e lné s vět lo as i d vě st ě k r o ků o dt ud po le vé st r aně s i ln i ce na k r a j i le sa. Ale b yla t o lu c er na nad ho spo do u; ane bo s i r o zd ěla l o he ň ně jak ý dř evo r ubec ? „No ano , t o je p ř ece k r č ma Kr o vo va “ r o zpo mně l se Br o ks. „S p r á v ně, ka bak U z lá ma né ho k ř íže, “ p o t vr d il ja mš č ik . „Jest li t a m bud et e cht ít p ř esp at , zít r a časně r áno p ro vás př i jede m. “ Zd á lo se, ž e ce st ujíc í ná vr h sc hva lu je. J ak t ak é jin ak - po čas í hr o z ilo č í m d á l hů ř . Co ne vid ět bude lít jak o z k o nve. J e n st ěž í se do st ano u ko nd u k t ér a ja mšč ik k o ň mo do P er no va. „U jed n á no , “ p r av il t ed y P o ch, prot o že odř ená no ha ho pro klat ě bo le la. „Kd yž s i př es no c po ř ád ně o d p o činu , snad t o zas pů jde. S po lé há m na t ebe, Bro ks i. “
S t isk l p ř ít e li r uku a be lh a l se k le su. Ce st ujíc í ho vyb íd l, a by se o ně j o př el. P o ch s p o vd ěk e m p ř i ja l - je ho spo le č n ík b y l zř e j mě p ř ec e je n d r u žně jš í, než s e da lo so udit z je ho cho vá n í o d o djezdu z R ig y. Za c h v íl i už st á li př ed ho spo do u . Nad vcho d e m b l ik a la, p et ro le jo vá s v ít i ln a, př i zd i sp at ř il i, p r u ho va né bř e vno , kt er é mě lo po ut at zr aky c ho dců za d ne. S k u lin a m i v o kenic íc h pr o blesk o va lo sv ět lo a b y lo s l yš et h las y a c ink á n í sk le n ic.
V. KRČMA U ZLÁMANÉHO KŘÍŽE Kr č ma U z lá ma né ho k ř íže d o st ala s vé j mé no pod le o br azu, kt er ý byl ho věz í kr ví na ma lo vá n ve št ít ě a př edst avo va l d vo jit ý r u sk ý k ř íž u lo me n ý o d p o d st avce a lež íc í n a ze mi; p ř ip o mín a lo t o zř ejmě ně jak ý dá vný pr o je v o br azo bo r ect ví, zan ik l ý v t e mno t ě času . T en zap ad l ý k a bak v o sa mě lé m ko ut ě při s i l nic i z R ig y do P er no va zděd i l p o sv é m o t ci jak ýs i Kr o v, vd o vec a s i pět a čt yř icet ilet ý. Na, dvě t ř i ver st y ko le m ne b y lo o b yd l í a ni děd in y, byla t o nap r o st á sa mo t a, a t ak ho st ů mív a l Kr o v je no m p o sk r o vnu : t u a t am cest u jíc í, d o nucení uč in it t ad y z ast ávku, as i t u cet mu ž ik ů , k t eř í pr aco va l i na o ko lníc h p o líc h, a n ěk o lik d ř e vo r u bců a u h l íř ů, zamě st na nýc h v lese. S t ačilo t o kr čmář i k ž ivo byt í? Ať b y lo jak b y lo - nikd y ne nař íka l, že se mu ved e šp at ně ; nep at ř il k t ěm, k t eř í ho vo ř í o svýc h st ar o st ech. V kabaku se p r o vo zo va la ž ivno st už do br ýc h t ř icet let : zpo čát k u o t ec, po d lo u d n ík a p yt lák , co ž mu zř e jmě vynáše lo víc než k r č má ř st v í, a p ak s yn. P r o t o z lo m ys ln í l id é hád á va li, že U z lá ma né ho kř íže je pe něz vžd yc k y do st . Ale nikdo se o t o va lně ne st ar al. Uzavř e ný, ne m lu v n ý Kr o v s i ž i l sá m pr o sebe, bez po do mka, bez s lu že bné, z kr č my t é měř neo dcház e l, d o P er no va p ř iše l zř ídkakd y, a kd yž ne b y lo ho st ů , pr aco va l z a k a bak e m v za hr ad ě. B yl t o st at ný č lo věk se zar ud l ým o blič e je m a bu jn ý m vo u se m, hu st ými v la s y a s mě l ým po hlede m. N ikd y se niko ho na n ic nep t a l, a kd yž s n í m něk d o mlu vi l, o d p o v íd a l ú seč ně a nap ů l ú st . S t aven í mě lo je n p ř íze mek s ma l ým př íst a vke m. H la vní vc ho d ved l d o še nk o v n y, o svět le né v po zad í o kne m. N apr avo a na le vo bylo po jed no m po k o j i s o k n y n a s iln ic i. Kr o v b yd le l v zad ní m př íst avku, o br áce né m do zahr ad y. Za hr ada, o hr aze ná ž iv ý m p lo t e m, so used i la se s mr ko vým les e m, kt er ý s e t áhl až k s i ln ic i. Ro st la v n í ze le n in a, z n íž mě l Kr o v s lu š ný už it ek ; o vo cné st ro my p o nec há va l na st ar o st př ír o d ě. Dveř e a o k en ic e na s i ln ýc h z á věse c h a o pat ř ené zevnit ř zá vo r a mi za vír á va l k r č mář u ž př i pr vní m so u mr aku, p o něv a d ž v o k o lí ne b y lo p ř íl iš bezp eč no , zat o výčep zů st áva l o t evř en až d o d es ít i ho d in. T o ho večer a po píje lo ko le m st o lu něk o lik mu ž iků a dř e vo r ubců z o k o ln í ch d ěd in ; k o ř a lk a, sk le n ičk a p o d vo u k o p ejk ác h, a vo dka láká va la je t am d e n c o d en p ř ed ná vr at em d o mů . S t r ano u t ěch st álýc h ho st ů sedě li d va muž i v u n i fo r mác h ; m lu v i li šep t e m a byst ř e po zo ro va li p i ják y: b yl t o st r ážm ist r E ck a jede n z je ho po li c ist ů. Po neú spěš né ak c i na bř e hu P er na v y p át r ali d á l v t ét o k r ajin ě a u d r žo va li st yk s čet ami, k t er é mě l y r o zk az k o nt ro lo vat ve s nice a děd in y v se ver ní čá st i kr a je. E ck se vr ace l hr u bě nesp o k o je n: ne naš l i v ř ece a n i mr t vo lu u p r c h l ík a, k t er ého cht ě l ma jo r u Ver d er o vi p ř iv ést ž ivé ho . Jeho ješ it no st byla ur aže na. „S ne jv ět š í p r avd ěp o d o bno st í s e t en z lo duch ut o pil, “ pr a vil za mr ače ně své mu sp o leč níku. „Do ce la u r č it ě, “ p ř ik ýv l p o lic ist a. „T ak d o ce la ne, d ů k az y o t o m ne má m e. Má lo nap lat , do padno ut js me ho mě l i, t o h le po lic i i na ct i nep ř id á. “ „P o d r u hé bud e me šťa st ně jš í, b la ho r o d í, “ o d p ovědě l po lic ist a, kt er ého nezd ar n i jak n et r ápil. V t é d o bě ř ád ila v ic hř ic e neo byče jně pr udce. Dveř e se t ř ás ly ve veř e j íc h, d ivže ne v yp ad l y, ve v e lk ýc h k a mnec h co chví l i př est áva lo hu čet , jako by v n ic h v yh a s lo , a h ned vzáp ět í se v n ic h za se r o zho ř elo jako v pec i, ve s mr ko vé m le se
pr ask a ly st ro my a u lá ma né vět ve z a lé t aly až na st ř echu ka baku, je n je n j i p r o r az it . „Jář k u , t u h le d ř e vař i t o ma j í d ne ska be z pr áce, “ zas má l se jede n z muž ik ů , „st ač í s b ír at . “ „T ak o v ýh le neča s, t o je něco pr o zlo č ince a po d lo u d n ík y, “ d o d a l st r áž mist r E ck . „Z T ar var t u b yla h lá še na k r ádež, z Kar kus y po kus vr ažd y. . . Cest a z Rig y do P er no va zač ín á b ýt p o váž l ivě ne bezp eč ná. Z lo č in ů p ř ib ýv á a p ac hat e lé p o vět šin ě u nik no u . - Nu, po jď me ! Má m v P er no vě sc hů zku se st r ážmist r em p át é čet y a čas u t ík á. Ko lik js e m d lu že n?“ ze pt al se a vyndá va l dr o bné. „V šak v ít e, “ za br u če l Kr o v. „Každ ý p lat í st ejně. “ „I t i, co věd í, že se jic h ne bu d eš pt át ani po pasport u ani po jmé ně ?“ „Ne js e m p o lic ist a, b la ho ro d í! “ o d sek l Kr o v p r u d ce. „V š ic h n i kr č mář i by mě l i být p o lic ist y, p ak b y b y l v ze m i p o ř ád ek , “ ř ek l př ís ně st r ážmist r . „De j s i p o zo r , Kro ve, aby t i jed no ho kr ásné ho dne ne zavř e l i ho sp o d u - a t ebe s ní. . . je st li j i neza vř e š t y vš e m t ě m p o d lo u d n ík ů m a k d e jak é p ak áž i! “ „Na le ju vše m, k d o zap lat í, “ ř ek l kr č mář , „a neza j í má mě, k a m jd o u a o dk u d p ř iš l i. “ „Do br á, do br á, a le ř ík á m t i z no vu : De j s i p o zo r ! A t eď d o br o u no c a n a shle d a no u ! “ S t r áž mist r vst al, v yr o v na l ú t r at u a zamí ř il ke d veř ím. S t r ážník za ní m. T ak é o st at n í se z ved l i: b y lo p ř íl iš šp at né po čas í, než aby s e mo hl i zdr žet do no ci. Vt o m s e d veř e o t evř e ly a d o še nko vny z a fiče l vít r . Vst o upili d va muž i. Jede n, v š ir o k é m u p ja t ém p lášt i s káp í st aže n o u h lu bo k o do o čí, p o d p ír a l dr uhé ho , k t er ý k u lha l. Obr át il se k e k r č mář i: „P o lá ma l se ná m vůz a s i d vě st ě k ro k ů o dt u d. Ko nd u k t ér a po st il ió n je l i n a k o n íc h do P er no va, z ít r a r á no se se m p r o nás vr át í. . . C ht ě li b yc ho m t ad y př esp at . Mát e d va po ko je ?“ „A p o ř ádno u po st el?“ do da l ku lh a j íc í. „P r o č ne, “ p ř ik ýv l Kr o v. „Jst e p o r aněn ? “ „T r o chu js e m s i o d ř e l no hu , n ic t o ne bu d e, h la vně se někd e nat áhno ut a sp át . “ „Dr u h ý po ko j s i vez mu já, “ o zná m i l z á h ad n ý ce st u jíc í. E ck o v i se zd á lo , že t en h la s o dněkud zná. P ř ísaha l byc h, že je t o .. . ř ekl s i v d u chu . Ne byl s i vš ak j ist a cht ě l se o t o m př es vědč it , kd yž už ne z př ir o zen é zvěd a vo st i, t ed y jak o p o lic ist a. “ Ku lh a j íc í mu ž s i zat ím s ed l za st ůl a po lo žil na n ěj p ou zdr o p ř i vá za n é ř et íz k em k pasu.
„Kd yž s i č lo v ěk o d ř e no hu , “ pr avi l Kr o vo vi, „vů bec t o nevad í, a by se po ř ádně ne na jed l, že je t o t ak - a já má m hlad. “ „H ned př inesu večeř i, “ o dpo věd ě l k r č má ř . P o lice jn í st r ážmist r p ř ist o u p il ke “ ku lha j íc í mu jako ke st ar ému z ná mé mu. „Opr a vd u št ěst í, p a ne P o chu , že t o nedo pad lo hůř . . . “ „Ale na mo u t ě, t o je p ř ece p a n E ck! “ zvo la l ba nko vní s lu ha. „Do br ý d e n, b la ho r o d í, ne bo sp íš: Do br ý ve čer . Na o bchů zce, na o bc hůzce ? “ „Jak v id ít e. A co no ha ? N ic váž né ho ?“ „Z ít r a t o bude v po ř ádku. “ Kr o v zat ím př ines l c hlé b, s la nin u a k o fl ík na ča j. P ak se o br át il n a d r uh é ho ho st a: „A v y, p a ne ?“ „Ne má m h lad . Uk ažt e mi mů j po ko j, r ád byc h s i br z y le hl. Ve čt yř i r á no p ů jd u d á l, n a ko nduk t ér a ček at ne budu. “
„Jak je l ibo , “ o dpo vědě l kr č mář a ved l ho st a d o po ko je v le vo o d šenk o v n y. P ř it o m se nez ná mé mu t ro chu p o o dhr nu la kápě a po zo r ný st r ážmist r za hléd l n a o k amž ik je ho t vář . To mu p o st ačilo . T ak p ř ece, je t o o n. .. Ale p r o č chce t ak čas ně o de jít a nečekat na do st avn ík ? A k a m vů b ec jede ? pt a l se v duc hu . Vs k u t k u : ne jp ř ir o ze ně jš í o k o lno st i zdá va j í se p o lic ist ů m vžd yck y ne jp o d iv n ě jš í m i! Zá had n ý ho st , jak se zd á lo , s i a ni ne po vš im l, že s i ho st r áž mist r peč l iv ě pr o h léd l a že ho po zna l, a ve še l do své ho po ko je. „T e n cest u jíc í je l v p o št ě s vá mi ?“ z ept al se E ck P o cha. „Je l, bla ho ro d í, a le ne v yp á č il jse m z ně ho ani d vě s lo va. “ „A ne v ít e, k a m má na m íř e no ?“ „T o , nev í m. . . V Rize n ased l, s nad do Reve lu. Br o ks by t o vědě l líp. “ „Nu co , na t o m t o lik nez á lež í, “ o dpo vědě l st r áž mist r . Kr o v p o s lo ucha l je n na pů l uc ha, mu ž i c i a d ř e vo r ubc i o dcháze l i a př á l i mu d o br o u no c, zat o st r ážm ist r n e mě l na jed no u t o lik na spěc h a zapř ed l r o zho vo r s p o v íd a v ý m P o che m, kt er ému t o o st at ně př iš lo d o ce la v ho d . „A v y jed et e do P er no va ?“ p t al se st r áž mist r . „Ne, až do Reve lu, bla ho r o dí. “ „V zá lež it o st i pa na Jo ha nse na ?“ „T ak , t ak , ú ř ed ně, p r o sím, “ př i s vědč i l P o ch a bezd ě č ně k ně mu p ř ist r č i l p o u zd ro le ž íc í na st o le. „T a n e ho da s do st avníke m vá s zd r ž í asp o ň d v a náct ho din. “ „Jest li se Br o k s vr át í z ít r a r á no , jak s l íb i l. A za čt yř i d ny budu zp át k y v R iz e. . . zro vn a na ve se lku. “ „S e Z ina id o u P ar enso vo u , že? V ím, ví m. . . “ „T o r ád věř ím. V y v ít e v šeck o . “ „V šecko ne, ne má m t ř eba zd á n í, ka m jed e t en vá š spo luce st ujíc í. P o dle vše ho , kd yž se z ít r a r áno ch yst á t ak časně dá l, ne js p íš do P er no va. . . “ „Ne js p íš, “ p ř ik ýv l P o ch, „a jest li se už ne s hle dá me - spá ne mbo he m! A co vy, b la ho r o d í, zůst anet e t ad y s ná m i př es no c?“ „Kd ep ak , P o chu , má me sc hů zku v P er no vě a je ne jv yš š í ča s. H le ďt e se p o do br é večeř i p o ř ádně vys pat . .. a po zo r na p o u zd ro . “ „T o má m p ř iš it é jak o u š i k h la vě ! “ zas m á l se ba nko vní s lu ha. „Nu , p o jď me, “ p r a v il st r áž mist r po lic ist o vi. „Do br o u no c, Po chu . “ „Do br o u no c, bla ho ro dí. “ Kr o v za n i m i z a vř e l d veř e, ne jpr ve vnit ř ní zá vo ro u a pak na d va záp ad y ve lk ý m k líč e m, kt er ý vyt á hl a s c ho va l d o k ap s y. Dn es u ž st e jně so t va k d o p ř ijd e. P o ch zat ím d o jed l. Lo jo vá s v íčk a na st o le bl ika la, v ko ut ech se k mit a l y st ín y. Venk u lo mco va l vít r o kenic e mi, jak o b y d o n ic h něk d o bu š i l sek er o u . B líž i la se de vát á ho d ina. Ba nk o v n í s lu h a vst a l, st isk l p o d p až í p o u zd ro , vza l r o zžat o u svíčku a za míř i l k e s vé mu po koj i. Kr č mář dr že l v r uce st ar o u lu cer nu s ve lk ým i sk l y, a b y s i p o s v ít il, až za P o che m zak lap no u dveř e. „V y ješt ě nep ů jd et e sp át ?“ zept al s e P o ch, než veš e l do po ko je. „I a no , “ o dvět il Kr o v, „a le ne jd ř ív mu s í m n a k ažd o d e n n í o bc hů zk u . P o d vo ř e. .. a k e kur ník u . .. lišk y m i c ho d í na s lep ic e- a někd y t ak y vlc i. T r o u fno u s i i p ř es p lo t , t ř ebas ji m se m t a m zaso lí m o lo ve m, má m o kno r o vno u do zahr ad y. Kd yb yst e ná ho d o u slyš e l v ýst ř e l, ne lek e j t e se. “ „Mě b y d n esk a ne v z bu d ila a n i r á na z m o ždíř e, jak se mi c hce spát i - Ab yc h nez ap o mn ě l já s o dcho d e m nep o sp íc há m. Má- li na spěc h mů j spo leč n ík , je t o je ho věc, mě nec ht e sp át , do k ud se Br o ks ne vr át í a nesp r a v í t en ne šťa st n ý k o st it ř as. “ .
„Do br á, “ o d po věd ě l k r č mář , „p o st ar ám s e, abyc h vá s r áno ne vz bud i l. “ P o ch z ív l, ve še l d o p o ko je a za mk l za se bo u dveř e. Kr o v zůst a l v š e nk o vně sá m. S k lid i l se st o lu, o dnes l t a líř e , ko fl ík i sa mo var . B yl t o člo věk p o ř ád k u milo vný, a co mo hl udě lat i d nes, ne o dkláda l na z ít ř ek. P ak ot evř e l d veř e a vyše l ve n. Z t ét o st r an y n ezu ř ila v ic hř ic e t ak pr udce. V yd a l se k e k u r n ík u , za má va l lu cer no u na vš eck y st r an y - nik de n ic p o d ezř elé ho - a vr át il se do šenko v n y. P ř ilo ž i l d o ka me n něko lik ko usků r aš e li ny, ješt ě napo s led se r o zhléd l a za m íř i l d o svého po ko jíku, kt er ý so used i l s p o k o je m, k d e P o ch u ž d áv no t vr d ě sp a l. Ch v í l i b y lo je št ě s lyš et kro ky, p ak zapr aska la po st el a vše c hno zt ic h lo : nek la mn é z na me ní, že kr č mář k o nečn ě p o d lo u hé m d n i u le h l k zas lo u že n é mu o d po čink u . A zat ím ve nk u bo u ř il i ž iv lo vé, li ja vec bičo va l ze m i a vic hř ice lá ma la vr c ho lk y vyso k ýc h st ro mů… Kr át ce p ř ed čt vr t o u ho dino u se Kr o v p r o bud il, vst a l, r o zsvít il lu cer nu a o pat r ně, bez ve lk é ho h lu ku ve še l d o šenk o vn y. S k o ro v t éže c h v íl i se o t evř e ly i d veř e po ko je ne z ná mé ho cest u jíc ího ; by l u ž o b leče n a jak o ve čer za ha le n d o plá št ě s káp í př es o bl iče j. V r uce dr že l něko lik p ap ír o v ýc h r ublů . „Co js e m d lu že n za no c le h ?“ „Ru b l, “ o dpo vědě l st r učně kr č mář . „T ad y je - a lask a vě mi o t evř t e. “ Kr o v p r o hléd l ba nko vku pr ot i s vět lu l u cer n y, v yt á h l z k ap s y k líč a še l k e d veř í m. „Ne bu d et e s i p ř át něco k sněd ku?“ z ept al se. „D ík y, ne. “ „An i sk le ničku vo dk y?“ „Ne, n ic. Ot evř t e mi, má m na spěc h. “ „Jak je l ibo . “ Kr o v o d sunu l dř e vě no u závo r u a st r čil k líč d o sk ř íp a vé ho zá mk u . B y la je št ě hu st á t ma. P r šet u ž p ř est alo , ale vít r do sud fiče l. Na cest ě leže l y u lá ma né vět ve. Cest u jíc í s i zap nu l p láš ť a be ze s lo va r yc h le v yše l. P o něk o lik a k r o cíc h z mize l ve t mě. Kr o v z no vu zast r č il zá vo r u a na d va západ y za mk l d ve ř e kabak u U z lá ma né ho kř íž e.
VI. SLOVANÉ A NĚMCI V jíd e ln ě br at ř í Jo ha nse nů byl p r v n í ča j p o d á vá n p ř es n ě o d e vát é. P ř esno st b y la jed no u z př edníc h vla st no st í t ěcht o bo hat ýc h ba nk éř ů jak v ž ivo t ě, t ak i v o bcho d ě, p r ávě t ak v ko lo ně př í jmů , jak o v yd á n í. S t ar š í z br at ř í Fr a nk Jo ha nse n s i p ř á l, a b y jed no t livá j íd la, ná všt ěv y, v st ává n í i sp á nek b yl y zo r g an izo vá n y p ř ís ně p o vo je nsku a všec hny zá ba v y i p r o je v y c it ů jak o p o lo žk y v h la v n í k n ize je ho ba nko v n ího závo d u , jed no ho z ne jvět šíc h v R ize. T o ho jit r a se v u r če no u ho d inu v sa mo va r u ješt ě ani net o pilo . P r o č? Je l ik o ž s i t ro chu za le no š il, jak se sá m př iz na l, k o mo r n ík T r a nk e l, je ho ž z v lášt n í m ú k o le m b y lo o bs lu ho vat p ána. I st a lo se, že když pa n Fr a nk Jo ha nse n, je ho br at r , paní Jo h a nse no vá a je jí d cer a Mar k ét a veš l i d o jíde ln y, ne byl ča j zda leka ho t o v. Je z ná mo , jak s i bo hat í N ě mc i v kr a jí ch B a l t ick ýc h zak láda j í na t o m, že zac háze j í s do mác í m s lu že b n ict v e m ja ko do br ot iví, a le př ís ní r o d iče. V r o d inác h zů st a l st ar o dávn ý mr a v, ž e s lu ho vé jso u t am po važo vá ni za dět i, a pr o t o - věř , kd o chceš - ne vyh ýba j í se a ni o t co vsk é mu po t r est án í. „T r a nk le, p ro čp ak nen í p ř ip r a ve n ča j?“ z ept al se laska vě Fr a nk Jo ha ns e n. „Račt e pr o mino ut , bla ho r o dí, “ o d p o věd ěl zk r o uše ně T r anke l, „a le zapo mně l js e m. . . “ „Ne n í t o p o pr vé, T r ank le, a má m vše chny dů vo d y se do mnívat , že a n i nap o s led y. “ P aní Jo ha n se no vá a je j í š vag r př ik ýv l i na so uhla s, T r anke l sk lo p i l o č i a neo d p o věd ě l: pr avd a, ne bylo t o vsk u t ku p o ne jp r v, co se p r o hř eš i l p r o t i o n é p ř esno st i, ro dině Jo ha nse nů t ak d r ahé. Ba nk éř vyt á hl z k aps y záp is n ík , nap sa l něk o lik ř ád ek , v yt r h l l ist a p o dal ho s lu ho v i: „Do r u č it po dle adr es y. A po čk at na o d po vě ď. “ T r ank e l u ž zř e j mě věd ě l, k a m j ít a jak á bud e o dpo věď, mlčk y se uk lo n i l, p o líb i l s v é mu páno vi r uku a za míř i l k e d veř í m. Ba nk éř mu ješt ě p ř ip o mn ě l: „A nezap o me ň p ř in ést po t vr zení! “ Nebu d e na ško du po vědět s i o ro d ině Jo h an se no výc h něco víc. Každ ý v í, jak é váž no st i se v Rusku t ěš í úř ed n ík ; po d lé há př ís né st up n ic i čt r náct i ho dno st n íc h t ř íd , k t ero u mu s í pr o jít o d ko lež ské ho ase so r a až k ho d no st i t a jné ho r ad y. Jso u vš ak i v r st v y, v áže né a vyso ce po st avené, je ž ne ma j í p r an ic sp o leč né ho se st ave m ú ř ed n ick ý m. V k r a jíc h B a lt ick ýc h je t o př ed evš í m š lec ht a, k t er á se p r o svo ji skut ečno u mo c t ěší ve lik é úct ě; s v ý m ně meck ým pů vo d e m je st ar š í než š lec ht a r uská a zac ho va la s i i dů lež it é výsad y. P o bo k u t ét o šlec ht y st o jí st av měš ťa nsk ý, t aké sko r o všecek ně mecké ho r o du , j í r o vný, ba v ýz na mn ě jš í t ím, že za sa hu j e do kr ajské a mě st ské spr á vy. P at ř i k ně mu o b c ho dníc i, čest ní o bča né i pr o st í mě šťa né, ba nkéř i, r e jdař i i ř e me s lníc i ; v yš š í vr st v y t o hot o mě šťa nst va jso u vz d ě la né a p r aco v it é a veř e jné míně n í v R iz e p r áve m p o č ít a lo do je ho če la r o dinu Jo ha nse no vu, je j íž ba n k o vn í z á vo d p o žíva l jak v Rusku, t ak i v c iz ině vešk e r é důvěr y. Ve st ínu t ěcht o p r iv ileg o v a nýc h vr st ev ž ivo ř í sed lá c i, r o ln íc i, c hudo bní muž ic i, kt eř í t vo ř í sk ut ečn ý d o mác í l id , ve s měs Lo t yš i, m lu víc í s vým st ar ým jaz yke m, kdežt o ně mč in a je t u jaz yk e m mě š ťáků. Lot yš i už s ice ne jso u ne vo ln ík y, a le zp r a vid la se t ak s n i m i st e jn ě nak lád á: mno hd y se mu s í že nit pr o t i s vé vů li, je n a by s e r o z mno ž i l p o čet ro d in, o d nic hž pak ma j í p á n i p r ávo v yž a do vat ná je mné. Je t u d íž po cho p it e lné, že se r u sk á v lád a s naž í z m ěnit t en ža lo st ný st av a u vé st s lo va nsk ý ž ive l d o o becníc h úř adů.
H la v n í m ř ed it e le m ba nko vního zá vo d u b y l st ar š í z o bo u br at ř í, Fr a nk Jo ha nse n ; mla dš í byl do sud s vo bo d n ý. P ět ačt yř icet ilet ý Fr a nk p o ja l za c ho ť Ně mk u z Fr a nk fu r t u a b yl o t cem d v o u d ět í: s yn a Kar la, k t er ému š lo na devat en áct ý r o k , a d van áct ilet é M ar két y; Kar e l ko nč i l t ehd y st ud ia na univer s it ě v Děr p t u , k de mě l zá hy do st udo vat i Ja n, s yn D im it r i je N ik o la je v ič e N ik o le va. T ak é R ig a, k d e r o d in a Jo ha ns enů o dedávna s íd l i la, o svědčo va la na pr v n í p o h led s vů j ně me ck ý pů vo d: vět š ina do mů se p yš n ila vyso k ým i st ř echa m i a st u p ňo v it ým i št ít y, i kd yž něk t er é bu d o v y s v ý m p o d iv n ý m t var e m a z lat o bar ev n ý m i bá ně m i t íh l y v ýr az ně k e s lo hu byza nt ské mu. Na jed né st r an ě h la v n ího r ižské ho Rad nič ního ná mě st í se vyp íná „r at ho uz “, kde se sc ház í o be c n í r ad a a k t er ý zdo bí vyso ká vě ž s ve li k ým i ma k o v ice m i, z d r u h é st r an y p ak st aro d ávn á bu d o va r yt íř ů Čer né hla vy, j e jíž šp ičat é věž ičk y a ce l ý ze vně jš ek je po st r ánce st av it e lsk é sp íš p o d iv ný než u mě leck ý. Na t o mt o ná mě st í vybudo va l i Jo ha nse no vé s vů j b a nk o v n í d ů m, d o st i s luš no u bu d o vu v mo der ní m s lo hu s úř ado v na m i v p ř íze m í a p ř ij í mac í m i p o k o ji v p r v n í m pat ř e; st o jí p r á vě ve st ř ed u o bcho dní čt vr t i a p r o svů j o b c ho d n í v ýz na m a r o zsáh lé st yk y t ěš í se ve mě st ě z nač né mu, ba r o zho dujíc í mu vlivu. Ro d ina Jo ha nse no va s i n a vzá je m v ýbo r ně r o zum í, o ba br at ř i se ve vše m s ho du jí, st ar š í p eču je o h la v n í ved e n í zá vo d u , mlad š í má na st ar o st i ka nce lář e a účet nict v í. P aní Jo ha ns e no vá je p r a vá Ně mka, ve l ic e po vzne se ná vů č i s lo va nsk é mu ž iv lu , a p r o t o v ít aná i v kr uz íc h š le c ht ick ýc h, co ž ji po cho p it e lně ne má lo ut vr zu je ve vr o zené do mýš l i vo st i. Nás led k e m t o ho zau jí ma l i Jo ha nse no vé př ední m íst o v r iž ské spo leč no st i mě šťa n sk é i v do mác í m f ina nč ní m s vět ě. Nave n ek p o žív a li v ý j i meč né ho ú věr u u Ru sk é b a nk y pr o o bcho d s c iz ino u i u d a lš íc h pe ně ž níc h úst avů a co do ma jet k u b y l i p ř ed n ím i bo háč i Ba lt ick ýc h kr a jů . Fr ank Jo ha ns e n, č le n mě st ské r ad y, jed e n z t ěch, kt eř í mě l i ne jvět š í v l iv , h á j i l vžd y a všu d e s t vr d o šíjno u neú st u pno st í výs ad y s vé k a st y. Obd ivo va l i s e mu a ve le bi l i ho jako pevné ho zast ánce st ar ýc h zá sad , v yp ěst o van ýc h ve vyso k ýc h vr st vác h o d po čát ku o smnáct ého st o let í, k d y Ruso vé do byl i L ivo nsk a v n o r d ick é vá lce p r o t i Š véd sk u . Na ně ho se t ed y m íř i lo p ř ed e vš í m, o n mě l b ýt ne jdř íve zasa že n s na ho u vlád y, kt er á ho d la l a p o r u št it t y u míně né Ně mce. Kr a je Ba lt ick é sp r a vo va l t ehd y g e ner á l Go r ko. Jako muž vzdě la ný p lně c háp a l o bt íže s vé ho ú k olu, byl ve lic e o bezř e lý ve st yk u s ně me ck ý m o b yvat e lst ve m a c íle věd o mě p ř it o m u s i lo va l o v ít ěz st ví ž ivlu s lo va nsk é ho bez hr ubé ho ná s il í j neú st up n ý, a však spr a ved l iv ý, ner ad p o d n ik a l n ěco , co b y mo h lo v yvo lat i spo r . V če le po lic ie st á l p luko vník Rag e no v, p ad esát n ík , Ru s ce lo u d u š í, č lo věk o d vážn ý a o dho d la ný, do ko na l ý p o lic is t a, kt er ý ne co u v l p ř ed nič í m. Ne s l yn u l t ako vo u o br at no st í jak o je ho p ř edst avený, vžd y byl hot o v vidět nepř ít e le v každ é m, k d o s e ne nar o d il S lo va ne m, a guber nát o r ho je n t ěžko mír ni l; do k áza l b y p ř ek o nat jako uko li př ekážku, k d yb y mu d a l i vo lno u r u k u , a le lép e b y lo jed nat o pat r ně než r o zd myc há vat šar vát ky. Co p r av ý o pak p luko vník a Rag e no va z a s lo už í po zo r no st i ma jo r V er der , je ho p ř ímý p o d ř íze ný; ho r livě př e há ně l s vé p o v in no st i, jak b ýv á u Ně m ců z v yk e m, a dr že l vžd y se s v ým i k r a ja n y, jako p lu ko vník nadr žo va l S lo va nů m. A t ř ebaže zast áva l i nest e jné ho d no st i, ča st o by byla mez i nim i vz nik la váda, kd yb y gener á l, Go r ko ro zu mně ne zak r o čo va l. A p r a vo u r u k u ma jo r a Ver ner a, st r áž mist r a E cka, js me už po zna l i p ř i ho r liv é m st íhá n í u p r c hl ík a z do lů s ib iř sk ýc h. T o ho t o po lic ist u věr u n e b y lo t ř eba p o vzbu zo v at . aby ko na l s vo u p o v in no s t - ze jmé na kd yž se do st a l na st o p u S lo va na: p r o t o s i ho br at ř i Jo ha nse no vé ve lic e váž i l i, a t aké pr o jaké s i o so b n í
s lu ž b y, jež ji m k d ys i p r o k áza l a za něž byl št ědř e o dmě ně n z ba nko v n í p o k lad n y. T ak o vé b y lo t ed y r o zvr že n í s il př ed o bec ní m i vo lba mi. v nic hž se st ř et ne p ř ed st av it e l Ně mců Fr a nk Jo ha nse n, o d h o d la n ý neu st o u p it an i o p íď, s p o ct iv ý m S lo va ne m D i m it r ije m N ik o la je v ič e m N iko le ve m, po dporo vaným úř ad y i l id e m. na kt e r ý se po d le no vé ho r o zpisu da ní z nač ně r o zš íř ilo p r á vo vo le b n í. Že byl k t o mu t o záp asu s mo c n ý m b a nk éř e m, z ást upce m bo hat ého měš ťa nst va a hr d é š lec ht y, vybr á n nez á mo ž n ý so u k ro mý pr o feso r , co ž t o nebylo do br ým př íz nake m br zké z mě n y v po lit ick ýc h po měr ec h k e šk o d ě t ěch, k do do su d st áli v ne jd ů lež it ě jš íc h ú ř ad ech ? Br at ř i Jo ha n se no vé v šak p ř est o nezt r áce li na dě ji, že bo j s t ímt o so upeř em bude s nad ný. Vz má ha j íc í se o b libu D i m it r ije N iko le va do ufa li z nič it v sa mé m zár o d k u : za šest ned ě l se p o zná, může - li se veř e jný úř ad s věř it zad luž e né mu ubo žák o v i, kt er ého ro zsudek a so u d n í e xek u c e z n ič í, v yho d í na u l ic i a p ř ip r a v í o st ř echu n ad hla vo u. Nezap o mně l i, že z a měs íc, p at náct ého květ na, vypr š í N iko le vo vi d lu ž ní ú p i s je j ic h b a nk y. Bude sc ho pen zap lat it o smn áct t is íc r u b lů , o b no s p r o p ro st ého p r o feso r a př ír o dníc h věd vsku t k u zá vr at n ý ? Jo h a nse no vé b y l i pe v n ě př esvěd če n i, že ne: u ž p o s led n í sp lát ky se hna l t akt ak a o d t é do by se je ho f in a nč n í p o měr y zř e j mě nez lep š i l y. A požád á- li za p o sho vě n í, bu d o u neú p r o sn í nez asá h no u je n d luž níka, a le znič í jed no u r ano u i p o lit ick é ho p ro t iv n ík a. A t o br at ř i Jo ha nse no v é ješt ě ani net uš il i, jak př íz nivě k je j ic h zá měr u př isp ě je nep ř ed v íd a ná, neu věř it e lná a kr ut á o ko lno st . T r ank e l se zat ím lo u d a l z ná mo u cest o u ko le m ž lut ě nat ř ené ho s íd la kr a jsk é ho guber nát o r a, chv i l ku le lko va l na t r žišt i, kde se pr o dáva lo vše cko mo žné - vet eš, t r et ky ne va ln é ce n y, c hat r né o b no še né ša t st vo . nábo ženské př ed mět y i nádo b í d o k u ch yn ě ; pak s i na kur áž po př á l k o fl í k ho r k ého ča je s vo dko u, po st ál p ř ed p r ád e lno u a po zoro va l pr ad le ny, d íva l se za ř ad o u t r est anců, t áhno uc íc h kár y po d do h led e m d o zo r ce, až ko neč ně do r azi l na po lice jn í st anic i. T a m b yl u v ít á n jak o st ar ý zn á mý. P o dáva li mu r uce a o n je sr deč ně t isk l. „Ale co p ak , co p ak ? Na n á všt ěvu, T r ank l e?“ pt a l se je de n z po lic ist ů. „Už js i t ad y d á v no nebyl, ne j m íň pů l r o ku. “ „T o snad n e! “ br á n il s e T r ank e l. „A k d o p ak t ě po sílá ?“ „Kd o b y - mů j p á n p ř ece. “ „Do br á. t ak t o chceš zř e jmě m lu vit s pane m ma jo r e m, co ž?“ „Je- li mo ž no . “ „Zr o vn a p ř iše l d o k ance lář e. Jd i dá l. “ T r ank e l, je muž se do st a lo t ako vé ct i, še l k ma jo r o vu po ko ji a s la bo u nc e zak lep a l. Kd yž u s l yše l st r u čné vyb íd nut í, vst o upil. M a jo r Ver der sedě l u psac ího st o lu a p ro b ír a l se v e s lo žce list i n. P ozved l zr ak a pr avil: „T o js i t y, T r ank le ?“ „Ano , vaše b la ho ro d í. “ „A př ic ház íš. . . “ „Na r o zk az p ana Jo ha n se na. “ „V ně jak é váž né věc i?“ „S a mo var s i d ne sk a r á no p o st avil hla vu a. . . “ „A ko lik ?“ zept a l se s ú s mě ve m, ma jo r . „T ad y je po ukázka. “ A T r a nke l p o d a l ma jo r u Ver d er o v i l íst ek , k t er ý mu d a l je ho pán. Ma jo r čet l:
„P o u k ázk a na p ět ad vacet r an met lo u mé mu s lu ho vi T r a nk lo vi. Fr ank Jo ha nse n. - To ne n í mno ho , “ p o zna me na l , „je no m pět advacet . “ Ov še m T r anke l by byl r adš i, k d yb y s e t o o dbylo na ne jv ýš t uct em, i t o by st ač ilo ažaž. „V yú čt u je me t o t ed y be z d lo u hé ho čeká ní, “ pr a vi l ma jo r a za vo la l st r ážník a. „P ět ad va cet met lo u ! Ale ne mo c s i ln ýc h. . . jako kr a ja no vi. Ac h, kd yb y t o t ak byl S lo va n ! - Jd i, T r ank le, sv lék n i se, a až bude po vše m, př ijď s i pr o st vr zenku. . . “ „P o n íže ně d ěk u j i, vaš e b la ho r o dí! “ uk l o nil se s lu ha a še l za st r ážníke m d o svět n ice, k de mě l b ýt vyko ná n t r est . Nemus í mít st r ach, budo u s ní m zac há zet jak o s d o br ým z ná m ým, jako s př ít e le m, ne bu d e t o t ak zlé. S v lék l se a na st av i l zád a ; st r ážník vza l met lu a chyst a l se sázet r ány. Al e p r ávě v o k a mž iku, kd y mě la, š vihno u t p r v n í, o z va l se za d veř mi n e nadá l ý h luk . Jak ýs i mu ž, všec ek u d ýc ha n ý r yc hl ým bě he m, vo la l: „Ma jo r Ver d er ! Ma jo r Ver d er !“ Nap ř ažen á met la ned o p ad la a st r ážník r yc hle o t evř e l d veř e, a by z j ist il, co se př iho d ilo . T r ank e l, k t er ého t o za jí ma lo ne mé ně, se t lač i l za ní m. Ma jo r Ver d er v yš e l ze s vé k a nc e lář e a přís ně se zept al: „Co se d ěje ?“ Mu ž mu o devzda l t e legr a ficko u d ep eš i a v yh r k l: „Vr ažd a ! “ „Kd y? A kd e ?“ „D ne s v no c i. Na s iln ic i d o P er no va, v kr č mě U z lá ma né ho kř íže. “ „A o běť ?“ „Ba nk o v n í s lu ha z á vo d u Jo hanse no va ! “ „Co že? P o ch?“ vydec hl T r ank e l. „Mů j př ít el P o ch ?“ „Mo t iv z lo č in u je u ž zná m?“ pt a l se ma jo r Verder . , , Lo u pež. Po cho vo po u zd ro se naš lo pr ázdné v po ko ji, kde byl za vr ažd ě n. “ „Ko lik v ně m b ylo ?“ „T o se ne v í, p a ne ma jo r e, a le j ist ě se t o dá z jist it v ba nko vní m z á vo dě. “ T o vše po t vr zo va la i d ep eše z P er no va. Ma jo r Ver der se be z me šká ní o br át il k st r ážn ík ů m: „T y jd i zp r av it so u dce Ker st o r fa! “ „Ro zk az, p ane ma jo r e! “ „A t y bě ž k do kt or u Hamino vi! “ „Ro zk az, b la ho r o d í! “ „Ať p ř ijd o u o k amž it ě d o Jo hans e no vy ba nk y. P o čká m t am na ně. “ S t r ážn íc i o dbě hl i a za něko lik min u t k ráče l u ž ma jo r Ver d er k bank o vn ím u závo d u . A t ak se st alo , že ve z mat k u , kt er ý způ s o bila zpr á va o zlo č inu, zůst a l T r ank e l t o ho dne bez v ýp lat y.
VII. NA MÍSTĚ ČINU Za d vě ho d iny u j ížd ě l po per no vské s i l nic i p lno u r yc hlo st í p o vo z. Ne b yla t o an i t ě leg a, a ni do st avník. P o št o vn í k o ně, k t er é na st an ic íc h p ř ep ř a ha l i, b y l i zap ř aže n i d o cest o vn ího k o čár u . A t ř ebaž e u há ně l i s vět r e m o zá vo d, ne b y la nad ě je, že p ř ije d o u k cíl i c est y ješt ě za bí lé ho dne. V k o čář e sed ě l i ba nk éř Fr a nk Jo ha ns e n, ma jo r V er der , do kt or Ha min, so udce Ker st o r f a so u d n í p ísař ; d va p o lice jn í st rážníc i je l i na s edad le vz adu. As i p ad e sát ilet ý so udce Ker st o r f b yl p r á ve m c h vá le n jak o d sv ýc h k o leg ů , t ak i veř e jno st í za p r o z ír a vo st a d ů vt ip v t rest níc h věcec h. kt er é vy ř izo va l. Ve s v é bezú ho nno st i n ik d y nep o d lé ha l ja k é mu k o li v l iv u a n i nát lak u , ať p o cháze l y o d k u d ko li, a v žád né m př ípadě se p ř i s v ýc h r o zsu d c íc h ned a l v ést i p o lit ick ý m s mýš le n í m, s v ým i s y mp a t ie m i ne bo ave r z í. B yl zt ě les ně ný záko n. Uza vř eno st a zd r ženl i vo st mu br á n il y v e z byt eč nýc h s lo vec h, o t o v íc však n ad vš í m p ř e mýš le l. V ne jno v ě jš í m př íp adu, je nž mu b y l s v ěř en, st á ly p r o t i so bě d vě s í l y, k t er é b y b y lo t ěžk o spo j it , k d yb y se d o hr y za p let ly po lit ické váš ně: z jed né st r an y ba nkéř Jo ha nse n a ma jo r Ver der , p ů vo d e m Ně mc i, z d r u hé st r an y d o k t o r Hamin a p lu k o v n ík Rag e no v, r o dem S lo v a né. Jed in ý so u d ce Ker st o r f st á l nad vše m i nár o dno st ním i t ř en ice m i, jež t ehd y vř e l y v kr a jíc h Ba lt ick ýc h. P an Fr a nk Jo h a nse n se net a ji l hlu bo k ým do jme m, kt er ý v ně m vz buzo va l a s mr t ne šťa st né ho P o cha; ve l ice s i váž il s vé ho d lo uho let é ho a po ct ivé ho za mě st na nce a neu st á le s i p ř ip o mína l, jak bud e nař ík at ubo há Z ina ida, až se do zv í, že míst o do ko st ela p o veze s vé ho ženic ha na hř bit o v. Ma jo r a za j í ma lo víc t o , po dař í- li se d o p ad no ut vr aha. K t o mu však bylo t ř eba p r o h léd no u t ne jd ř ív d ě j išt ě z lo č inu a s eznat o ko lno st i. za kt er ýc h byla vr ažd a sp ác há na ; t ř eba se n a jd e ně jak á st opa. je ž po vede k cíl i. Ma jo r Ver der so ud il, že vr ažd u sp ác ha l ne jsp íš něk t er ý z p o bu d ů , k t er ýc h se t eď p o t lo u k a lo v t éh le čá st i l ivo nské ho ú ze m í d o st a do st ; p ak b y n e b ylo v y lo u če no , že zes í le n ý m p o lice jn í m hl ídká m by mo hl p ad no ut do r u k y i vr ah z k r č my U z lá ma né ho k ř íže. Ú lo ho u do kt or a Ha mina bylo lék ař sk é o h led á n í mr t vo ly. S ú v a ha m i zat í m ne spěc ha l, mě l na m ys l i ně co jiné ho , co ho z nepo ko jo va lo : kd yž byl včer a ve čer jak o o bv yk le ná všt ěvo u u pr o feso r a N ik ole va, neza st ihl ho do ma. Od I lk y s e do zvěd ě l, že o d cest o va l. Ka m? N e mě la t ušení. Ot ec jí po uze sdě l i l, že d va t ř i d n y ne bu d e do ma. Ka m vla st ně je l? Ne u mě l i s i t o vys vět lit . Chyst a l se na t u cest u u ž d en p ř ed t ím? P at r ně. A př ece o t o m ve čer ne m lu v i l a n i s d cer o u , an i s n í m, a n i s ko nzu le m De lapo r t em. Zd á l o se jim s ic e, že b yl za m yš le ně jš í než j in d y, a le n ep t a li s e, co ho t íž í. N az ít ř í r á no napsa l I lc e vzka z a v yd a l se n a cest u . I lk a b y la z nep o k o je na, d o kt o r Ham in t éž. Ko čár u jížd ě l ve l ice r yc h le, př epř ahá ní na st anic íc h se nezdr žo va lo , a kd yb y b y l i v y je l i z R ig y o t ř i ho d in y dř ív, m o hlo vyš et řo vání z ač ít ješt ě t ého ž dne. Kr o mě p ár s lo v, kt er á si vymě n i l i F r ank Jo ha nse n s ma jo r e m Ver der e m, p ano va lo v ko čář e t ic ho ; vš ic hni by l i p o hř íže n i v m yš le nk á c h. B ylo p ět ho d in, kd yž ko čár za st av il v p o s led n í st an ic i p ř ed P er no v e m. S lu nc e záh y zap ad ne a k e k r čmě U z lá ma né ho kř íže z býva lo je št ě deset ver st . „P á no vé, “ pr avi l so u d ce Ker st o r f, „do ho spo dy př ije de me už za t my a t ěžk o se bu d e me mo c i pus t it do vyšet ř o ván í. Navr hu j i, a b yc ho m t o o d lo ž il i n a z ít ř e jš í r áno . Kr o mě t o ho t am so t va bu do u slu šné po ko je, a t ak snad udě lá me ne j l íp , p ř esp íme- l i t ad y na st an ic i. “ „Ná vr h je r o zumný, “ o dpo věd ě l d o kt o r Hamin , „a k d yž v y jed e me z a svít á n í… “
„Do br á, zů st aň me zd e, “ p r avi l Fr a nk Jo ha ns e n, „ne na m ít á- li n ic ma jo r Ver d er . “ „Je n t o , že se celá zá lež it o st zdr ží, “ o dpo vědě l ma jo r ro z mr ze le. „Ka b ak je, d o u fá m, o d r ána st ř ežen?“ ze pt al se so udce. „Za j ist é, “ p ř ik ýv l ma jo r . „Z per no vsk é depeše je zř e j mé, že st r ážníc i hned r áno o bsad i li d ů m a že ma j í r o zkaz z a br ánit každ é mu, s k ým by c ht ě l kr č mář Kr o v p r o mlu vit . “ „P ak s nad t ím zdr že ní m naše vyšet ř o ván í p ř íl iš neu t r p í. „ „V yš et řo vá n í ne, “ o d vět i1 ma jo r , „a le pa chat e l může být zat ím o d míst a č in u na mno ho ver st . “ Jak o po lic ist a mě l ma jo r p r avdu, a le poně vad ž se už snáše l večer a va le m s e st mív a lo , b y lo p ř ece je n mo u d ř e jš í vyčk at do r ána. Po večeř e li t ed y na st anic i a př esp a li t a m, ne v š ic hni st e jně po ho d lně, ve skr o mnýc h ho st insk ýc h po ko jíc h. Naz ít ř í p at náct ého d u b na h ned na ús vit ě se zno vu vyda l i na ce st u á o ko lo sed mé u ž b yl i v ka baku. Na p r ahu je u vít a l i per no všt í st r ážn íc i. Kr o v p ř ec háze l p o še nk o v ně ; ne mu s i l i mu nás i ln ě br á nit v o d cho d u , ani ho ne nap ad lo o dejít , nao pak: co ž neb y lo zap o t ř eb í p r á vě je ho př ít o mno st i, ab y mo h l v yš et ř u jíc ím sd ě l it v še, co bu d o u pot ř ebo vat ? A č í s v ěd ect v í mo h lo být hned na začát ku ce nně jš í než je ho ? J in ak st r ážn íc i ú zko st livě d ba l i, a by se n ič ím nep o h nu lo a ni u vnit ř v m íst no st ech, a n i k o le m d o mu ne bo na s i ln ic i př ed k r č mo u , a as i p ad e sát zvěda vců z o ko lí st á lo p o slu š ně v nař íze né vzd á le no st i. S o u d ce Ker st o r f a ma jo r Ver d er se o ka mž it ě pu st ili do vyš et řo vá ní. Kr č mář Kr o v je všec h n y za ved l d o p o ko je, kde leže la mr t vo la ba nko vního s lu hy. P a n Jo ha nse n byl hlu bo ce do jat , když sp at ř il ne šťa st né ho Po cha: zs ina lý o bl iče j, t ělo zt u h lé, leže l v p o st eli t akř ka ve st e jné po lo ze, v níž do st al p ř ed čt yř iad vacet i ho d ina mi s mr t íc í r á nu. Na st o le u p ost ele leže lo pr ázd né p o u zd ro na p e n íze s inic iá la mi br at ř í Jo ha nse nů ; p ř et r žen ý ř et ízek v ise l d o lů na p o d la hu . Ne jp r ve pr o ved l do kt or Ha min o b v yk lé o h le dání mr t vo ly. O běť zt r at ila mno ho kr ve - o d post ele a ž k e d veř ím se t áhla čer ve ná, napo lo sr a žená ka lu ž. P o d Po cho vo u ko šil í na le z l ve v ýš i p á t ého žebr a, t ro chu vle vo , po d plát ne m zt vr d lým za sc hlo u kr ví do st i po d iv no u r ánu : n ep o ch yb n ě p o ch áze la o d jed no ho z t ěch fin sk ýc h no žů , je j ic hž p ět až š est pa lců d lo u há čepe l je za saze na do d ř evě né r uko jet i a o p at ř ena p ér o vo u západko u ; a pr ávě t at o západka zanec ha la na k ů ž i p ř i o kr a ji r á ny zř et e lno u st o p u. S mr t íc í bo d nu t í b y lo zasa ze no zř e jmě ve l ice p r u d ce a st ač ilo jed iné, a b y zp ů s o b ilo o k a mž it o u s mr t - nůž vnik l př ímo d o sr d ce. O mo t ivu vr ažd y ne bylo mo ž no p o ch ybo vat : b y la t o lo u p ež, ba nko vk y z P o cho va p o uzd r a z mi ze ly. S t o p y kr ve na po lšt ář i nez vr at ně do kazo va ly, že P o ch s i d a l p o u zdr o po d hla vu, že je t a m vr a h h led a l, zak r váce n ý ma r u k a ma v yt á h l, v yp r ázd n i l a p o lo ž il na st ů l. Ale ja k s e vr a h do st al do po ko je ? Ok ne m, k t er é ved lo na s i ln ic i, ne bo dveř m i ze še nk o v n y? S o udce s i vš i m l, že jso u k o le m zá mk u s iln ě p o šk oze ny; zat ím se o t o m ne z mín i l, d o u fa l, že se t o br zo vys vět lí. Dř ív než s e p u st í d o v ýs lec hu kr č m ář e Kr o va, c ht ě li so udce a ma jo r p r o h léd no u t dům z ve nku a z j ist it , jest li vr a h nez a nec ha l st o py i t a m. Ne jp r ve p r o zko u ma l i o kna po ko je, v ně mž b y l s p ách á n z lo č in. Z jist il i na p r v n í p o hled , že p r avá o ken ic e, u ž d o st i c hat r ná, byla ná s ilně vyp áče na a ž e lez ný hák v o k en n ím r á mu u t r žen. P o ze mi s e vá le l y st ř epy z jed né o ke nní t abu lk y. Š lép ě j í k o le m ho s po dy na š li spo ust u a zř et eln ýc h - vžd yť t é no c i p o ř ád ně p r še lo a pů d a by la r o změk lá. Ale k ř ižo va l y se a p let ly a mě l y t var y t ak o dliš né, že jaké k o l i
pát r án í b y lo z b yt eč né: zř e j mě včer a, ne ž př iš l i z P er no va st r ážníc i, o bc háze l y k o le m d o mu ho ufy z věda vců a Kr o v ji m v t o m ne jsp íš ne mo hl za br á nit . P ak š li k o knu do po ko je, kde b y l u b yt o ván d r u h ý ce st u jíc í. Ok e n ic e b y l y v p o ř ád k u, zavř ené pat r ně st e jně jak o v o k a mž ik u , k d y zá h ad n ý no cle ž n ík o p u st il ho sp o d u . Ale v o kenním r á mu a ve zd i o b je v i l i n e ve lk é šk r á b nu t í, jak o b y o ně něk d o zavad i l st ř ev íce m. P o t o m se vr át ili zp át k y d o kr čmy. B ylo je št ě t ř eba pr o hléd no ut po ko j cest u jíc ího . V míst no st i b y la t ma. Ma jo r še l k o knu, ot evř e l je, z ved l zá vo r u a o d st r čil o k e nice. Ráze m se r o zja s nilo . M íst no st zů st ala t ak , jak j i c est u jíc í o pust il: po st e l napo lo r o zest la ná, z b yt ek lo jo vé s v íčk y, k t er o u Kro v p o o dcho du ho st a zhas l, d vě dř evě né ž id le na o bv yk lé m míst ě, co ž nes věd č i lo o žádné m nepo ř ádku, ot evř ený kr b v po zad í u zd i p o st r anního št ít u p lný po pe la a dá vno o ho ř elýc h dř ev, st ar á pr ázdná sk ř íň. S t o p y žád né, je n t o šk r ábnu t í na vně jš í s t r aně zdi a na o kenním r á mu. V yšet řo vání uko nč i l i pr o hlídk o u Kr o vo va p o k o jík u v p ř íst avk u a st r ážn íc i je št ě bed liv ě p r o h le da li př íst ř ešek u ku r n ík u a zahr ad u až k nep o r ušené mu ž ivé mu p lo t u - ale n ik d e n ic. S o u d ce Ker st o r f se p ak u ja l v ýs lec hu ho st inské ho . Zased l v še nko vně za st ů l, p ís ař v ed le ně ho , ma jo r Ver der , d o kt o r Ha min a p a n Jo h a nsen, z věd a vi na Kr o vo vu v ýpo vě ď, se po st avil i o po d á l. „P ř ed e vč ír e m ve čer , “ zača l Kr o v p e v n ý m h la se m, „b y lo a s i t ak o s m, př iš l i se m d o ho sp o d y d va c h lap i, a že zůst ano u na no c. Pr ý mě l i ne ho du, po št a se p ř evr h la k o usek o dt ud na per no vsk é s i l n ic i. Jed e n mě l k áp i p ř e s o b lič e j, t en d r u h ý d r o bet kulha l, po hmo žd il s i p r ý ně jak no hu p ř i t o m p ád u . “ „T o b yl P o ch, ba nko vní s lu ha závo d u Jo ha n se no va ?“ „T ak , b la ho r o dí, po vída l t o asp o ň. Nebýt t é nešť ast né no h y, b y l u ž d á vno v P er no vě - k d yby t o byl P á nbů h d a l! Ko n d u k t ér, t o ho jse m t en ve čer ne vid ě l, s e t ad y mě l p r o ně r áno zast av it , až bude po št a zase v po ř ádku. “ „Neř ík a l P o ch, p ro č jed e d o Reve lu ?“ „Ne, v la st ně ne. . . Ob jed na l s i večeř i, na jed l se. . . B ylo sko r o devět , když še l do své ho p o ko je. Za mk l se na k líč a ne js p íš hned us nu l. “ „A d r u h ý ce st u jíc í? Ř ík át e, že byl v káp i. “ „T e n c ht ě l je no m no c le h, v ečeř i ne. Kd yž še l spát , po vída l, že pr ý ne bud e na ko nd u k t ér a ček at a že hned r áno po čt vr t é o dejde: “ „Ne v ít e ná ho do u, kdo t o byl?“ „Ne, va še b la ho r o d í, a c hu d ák P o ch t o t ak y ne v ěd ě l. V yp r avo v a l m i o ně m p ř i več eř i, že p r ý ce lo u ce st u k lo u dně nepr o mlu v i l, a t u k áp i, t u že p r ý mě l věč n ě st aženo u, je n a b y ho n ěk d o ne po zna l. J á sá m mu d o o b lič e je ne v id ě l a p o p sat ho , t o b yc h t ed y ned o k áza l za n ic na s vě t ě. “ „B yl t ad y ješt ě něk d o jin ý, k d yž př iš li t i dva ?“ „P ár mu ž iků a dř evo r ubců “ t uhle z o k o l í - a pa n po lice jn í st r áž mist r E ck s jed n í m mu ž e m. “ „S t r áž mist r E ck !“ t r h l se bo u p an Jo ha nse n i ma jo r Ver der . „A po zna l P o cha ?“ „Baže, ba v i l i se sp o lu p ř i v ečeř i. “ „A k d y vš ic hni, o deš li?“ po kr ačo va l ve v ýs le chu so udce. „As i v p ů l d e vát é. P ak jse m za mk l d veř e do šenko vny, zast r č il zá vo r u.. . “ „Z ve nč í je t ed y ne mo h l n ik d o ot evř ít ?“ „An i náp ad, va še bla ho r o dí. “ „Ani ze v n it ř , k do ne mě l k líč e ?“ „T ak y n e. “ „A r á no jst e je naše l v t émž e st avu ?“
„Jak ř ík át e, b la ho r o d í. Ve čt yř i r á no js e m se pr o bud i l, t en ce st u jíc í byl u ž v še nk o v ně. . . zase v t é k áp i ja k o večer , a ni na no s js e m mu ne vidě l. P o svít il jse m mu, zap lat il, co b y l d lu že n, p ak jse m mu ot evř e l d veř e a zase za ní m za vř e l. . . “ „A nez m ín i l se, k a m jd e ?“ „An i s lo ve m. “ „A v no c i, n es l yš e l jst e n ik d e nic po dezř e lé ho ?“ „Ne s l yše l, bla ho r o dí, vů bec n ic. “ „M ys l ít e s i, že k z lo č inu d o š lo př ed o dcho de m t o ho nezná mé ho ?“ „Ne js p íš. “ „A co b ylo d á l?“ „P ak jse m s i še l je št ě le h no ut . Ale t ak se mi zdá. . . as i js e m už neus nu l. “ „T o t ed y z na me ná, že o d čt yř do šest i jst e byl vz hůr u. B yl byst e s l yš e l z P o cho va p o ko je ně jak ý šr a mo t ne bo hluk ?“ „Ur č it ě ! Mo je o k n a s ice ved o u do zahr ad y, a le po ko j je hned ved le je ho . A záp as P o cha s vr a he m. . . “ „Jak ý záp a s ?“ p ř er u š i l ho ma jo r Ver der . „Ne šťa st n ík b yl za vr ažd ě n v p o st eli a r ano u do sr d ce. S mr t nast ala o k a mž it ě. “ Neb y lo , t akř ka po chyb: z lo č in b y l ne js p íš sp á ch á n p ř ed o d cho d e m t a je mn é ho ho st a. Nap ro st o jist é t o však ne b y lo - od čt yř do pět i je r áno je št ě Úplná t ma, zu ř ila p r u dká bo uř e, na s iln ic i n e b y lo ž iv é d u še a pachat e l s e mo hl s nad no v lo u p at do ho spo dy nepo zo ro ván. . . Kr o v o d p o víd a l k r át ce, p ř esně, bez vá há ní a bez o ba v, že by mo hlo b ýt po d ezř en í t ř eba i na ně ho . B ylo př ece nad s lu nce ja s né, že vr a h r o zbil z v e nč í o k en ic i, r o zr az il t abu l i, o t evř e l s i o kno a po č inu zas st e jným o kne m z m ize l s p at náct i t is íc i r u b lů v k ap sác h. P o t o m Kr o v vypo víd a l, jak vr ažd u o b j ev i l: Rá no o sed mé vst a l a pot ic hu po k líze l v še nk o v ně, a b y P o ch a, jak m u k lad l večer na sr dce, z byt eč ně br zo ne vz bu d i l, z vlášť kd yž v po ko ji by lo t ic ho a k lid . Kd yž p ak as i za ho d inu př iše l k o nd u k t ér Bro ks, že do st avník je sp r a ve n ý a mo ho u jet d á l, zaťu k a l i na z a mče né dveř e: žád ná o d p o věď ; vo la li - mar ně ; v yd ě še n i v yp áč i l i d v eř e - a st áli p ř ed mr t vo lo u . S o u d ce Ker st o r f mimo d ěk př ik ýv l: v yp áč ené d veř e b y l y t ed y v ys v ět le n y. „Jst e s i jist , že v t é chv í li ne byla už v ne šťast n ík o v i a n i j isk r a ž ivo t a?“ „B yl u ž v p á nu , b la ho r o d í, “ p o k ř ižo va l s e Kr o v, př es s vo u o bhr o ublo st zř e jmě do jat . „P o zna l i js me, že je p o ně m, ned a lo se už nic dě lat . T ako vá r ána ! A d o sr d ce. “ „A co vr ažed ná z br aň ? T u jst e ne na š l i?“ udeř il ma jo r Ver der . „N ikde. T en lo t r ji u r č it ě o d nes l. “ „Ř ík a l jst e, “ po kr ačo va l neú na v n ě so u d ce, „že P o chů v p o k o j b y l z e vn it ř u za mč e n?“ „Na k l íč a ješt ě na zá vo r u, “ př ik ýv l Kr o v. „Ko ndukt ér Br o ks t o do svěd č í. P ro t o js me mu se l i t y d veř e v yp áč it . “ „Br o k s pak o d eše l?“ „Ano , b la ho r o d í. V t u r ánu sed l na jed no ho z ko ní, po st il ió na a ko lář e, co sp r avo va l p o št u , nec ha l t ad y a u jíž dě l zpát ky do P er no va, že t o bude hlás it p o lic i i. P ak se m t ak y hned př ije l i st r ážn í c i. “ „A u ž se ne vr át il? “ „Zat ím ne, a le p ř ijed e ne js p íš t eď r áno , čeká, že ho budet e cht ít vys le c hno u t . “ „Do br á, “ o d p o věd ě l p a n Ker st or f, „t o je zat ím všec hno . Ale žádá m vá s dů r azně, a b yst e zd e zů st a l, nika m n eo d chá ze l a b y l ná m k d yk o li k d is p o z ic i. Ješt ě vás bu d e me p o t ř ebo vat . “ „K s lu ž bá m, b la ho r o d í. “ .
Zat ím p ř iše l st r ážn ík a o z ná m il, že př ij e l ko nd u k t ér Bro k s. Výp o vě ď t o ho t o d r u hé ho sv ědka byla st e jně d ů lež it á jak o Kr o vo va. U ved l i p r o t o Bro k se o k amž it ě d o šenko vny. P o věd ě l s vé j mé no , př íjme n í, věk a za mě st ná ní a p o d ro bně v yp o v ída l o cest u jíc íc h, k t eř í v R iz e nas ed li do vo z u, o neho dě do st avníku, a jak se P o ch a je ho sp o luce st ujíc í r o zho d li, že př es p í v kab ak u U z lá ma né ho kř íže. Je ho v ýp o věď s lo vo o d slo va po t vr dila v ýp o v ěď k r č mář o vu i t o , jak z lo č in o dkr yl i a že mu s i li v yr a z it d v eř e do po ko je, p o něvad ž P o ch n a je j ic h vo lá n í neo d p o v íd a l. P o zo r no st i vš ak zas lo už i lo sdě le n í, že ba nk o v n í s lu h a mlu v i l c est o u snad až t ro chu p ř íl iš nep r o zř et elně o ú če lu s vé c est y i o znač né m o bno su, kt er ý ve z l d o Re ve lu. „Jed no je jist é, “ do da l Br o ks, „že je ho p o u zd ro mo h l v id ět k d ek d o , sá m js e m ho na t o u po zo r nil. A t en d r u hý ce st uj íc í? M íst o si zap lat il až do Re ve lu, nez n á m ho a do t vář e js e m mu ne v id ě l. N ic víc ne ví m. “ „Ne b y lo u jed ná no , že p ř ijd et e naz ít ř í spr avit vů z ?“ „B ylo , v aše b la ho ro d í. A že P o ch a je ho spole č n ík p o jed o u d á l. “ „A p ř ece t en cest u jíc í t o ho r ána o čt vrt é o deše l sá m. “ „V šak mě t o t ak é p ř ek vap ilo , kd yž mi Kr o v ř ekl, že t en č lo věk je už pr yč. “ „Co jst e s i o t o m mys l i l?“ „Ze s e c ht ě l mo ž ná st av it v P er no vě, a p r ot o že t am bylo už je n d va náct ver st , v yd a l se t a m pěšk y. “ „P ak je a le s p o d iv e m, že neše l u ž večer . .. “ „M át e pr avdu, “ o dpo vědě l Br o k s, „t ak y jse m na t o mys l i l. S nad t en neča s. . . “ V ýs lec h ko ndukt ér ův sko nč il, a k d yž Br o k s o d eše l, p r a v i l ma jo r Ver d er do kt o r u Hamino v i: „S o hled á n í m mr t vo ly jst e již ho t o v?“ „Ano , ma jo r e, “ o dpo vědě l do k t o r. „M íst o , vzh led a zp ů so b r á n y jse m s i př esně p o zna me n a l, záp ad k a no že za nec ha la na t ě le zř et e lný o t isk k d o v í, jest l i t o ne bu d e d ů lež it á st o p a. Mů žet e dát Po cha př e vézt do Rig y. “ „Nu ž e, p áno vé, mys lí m, že js me hot o vi. Ale dř ív než o d jede me, “ pr avi l p ak pan Ker st or f, „c ht ě l b yc h s i ješt ě jed no u pr o hléd no ut po ko j t o ho záhad né ho ho st a. .. Mo žná že ná m je št ě něco unik lo . “ Veš l i z no vu do po ko je, kr č mář za n i m i , k d yb y b y lo t ř eba d o p ln it v ýp o vě ď. S o u d ce Ker st o r f c ht ě l něč í m důk lad ně p r o hr abat po p el v k r bu , je st li a n i t a m nezů st a lo n ic p o d ezř e lé ho : sp at ř il v ko ut ě želez ný po hr a bá č, zd vihl ho a shle d a l, že je o hnut ý a d ivně po kr o u cen. B yl t o h le t en ná st ro j, k t er ý p o s lo u ž il k v yp áč e n í o kenice do P o cho va po k o je ? Zd á lo se t o v íc než p r a vd ěp o d o bné. A k d yž s i p ř ipo me nu l i po dezř e lé šk r á b nu t í na o k enn í m r á mu , d o še l k záv ěr u sko ro j ist é mu . S d ě li l je j s vým spo le č n ík ů m, so t va v yš li z ho sp o d y a Kr o v b y l z d o slec hu . „Z lo č in mo hl i spá c hat je n t ř i l id é: n ěk d o zve nč í, kr č mář nebo ce st u jíc í. P o hr abáč a st o p y na o k ně nep ř ipo ušt ějí po chybno st i. Cest u jíc í vědě l, že v P o cho vě po uzdř e b y l z nač n ý o b no s, ot evř e l v no c i o kno u své ho po ko je, vylez l j í m a p o hr abáče m v yp áč i l o k en ic i u dr uhé ho po ko je. P ak zavr ažd i l sp íc ího ba nk o v n ího s lu hu, ukr ad l pe níze a vr át i l se d o s vé ho p o k o je, o d k u d o čt vrt é ho d ině r an n í nep o zná n o d eše l. Vr ahe m j e nepo chybně o n. “ K t o mu se da lo so t va co do dat . Kd o však b y l o ne n cest u jíc í a p o d ař í se z j ist it je ho t o t o žno st ? „Vě c se zř e jmě z bě h la p ř es ně t ak, jak t o v yl íč i l p a n so u d ce Ker st o r f, “ p r a v i l na t o ma jo r Ver d er . „Ale p ř i vyš et řová ní může vyjít je št ě le cco s na je vo . Mu s í me b ýt o p at r ní. P o k o j ce st u jíc ího i P ochů v má m za vř ít a hl ídat , st ejně jak o kr č mář e. “
Vš ic h n i so u h la s i li a ma jo r se vr át il do kr č my v yd at r o zk az y; p a n Jo ha nse n v yu ž i l c h v íle a o dved l so u d ce Ker st o r fa st r ano u. „M ys l í m, ž e je zá ho d no , ab yst e zna l je št ě jed nu o ko lno st , “ pr avi l vá žn ě. „N ik o mu js e m se o n í zat ím nez m ín i l. Má m t ot iž č ís la ukr ade nýc h ba nk o vek . B ylo j ic h st o padesát po st u r ublec h a P o ch mě l o pis č íse l v po uzdř e. Dělá vá m e t o t ak vžd yc k y. Upo zo r ním na t a čís la zd e jš í b a nk y i ba nk o v n í d o my v ce lé m Ru sk u , co ř íkát e?“ „S nad b y bylo lépe, kd ybyst e t o zat ím n ed ě la l, o d p o věd ě l so u d ce p o k r át k ém p ř e mít á n í. „Z lo d ě j b y se o t o m mo hl d o věd ět , o d jed e d o c iz in y a t a m u ž vžd yck y na jd e ně jak é t o míst o , kde t a čís la ne budo u znát . Nechme mu vo lno st , mo ž ná že se c h yt í sá m. “ Za o k a mž ik o d váže l u ž k o čár ce lo u s po leč no st zpát ky do R ig y. Ka bak U z lá ma n é ho k ř íže zů st a l p o d do zo r em a st r ážníc i se mě li st ř ídat ve dne v no c i.
VIII. S L A V N O S T N Í H O S TI N A Š est náct ého dubna, dr uhý d e n p o v yše t řo ván í v kr č mě U z lá ma né ho k ř íže, pr o cháze la se p o u n iver s it ní m n ád vo ří v Děr p t u , jed no m z p ř ed n íc h mě st l ivo nsk ýc h, sk u p in a mla d ýc h st u dent ů. P o d v yso k ým i bo t ami j i m c hr ast il p ís ek , b lů z y j im pá sa l y k o žené ř e me n y, na hla vác h mě l i š viháck y na r aže né čap k y kř ik la výc h bar e v. Jed e n p ř es dr uhé ho se c hvást a li, jak é lahů d k y c h yst a jí k d neš n í ho st ině n a o sla vu u n iver s it ního s vát ku: t en v y ch va lo va l čer st vé št ik y a z na me n it é st ro eml in g y, ma lé r ybk y v r o so lu , s e sk le n ičk o u je mn é k m ín k y o b z vláš ť výt eč né, dr u h ý se ho led b a l z věř ino u, baža nt y a t et ř ívk y, t ř et í s l ibo va l z na men it o u šu nk u, p ir o hy a pašt ik y. „T y t i mo hu vskut ku do po r učit , mi l ý Ka r le, jak t ěž iv js i lepš í ne jed l, “ uza vř e l své ch v a lo zpě vy. „Do br á, “ o d p o věd ě l o s lo ve n ý, „ho st ina bude zř e jmě ve lko lepá - a le za jed n é p o d mín k y, S ieg fr ied e, že ná m ji nezka z í př ít o mno st t ěch s lo va nsk ýc h. . . “ „An i n áp ad “ z vo la l S ieg fr ied . „Na naš i o s la vu nes m í a ni jede n z t ěch s lo va nsk ýc h c há mů ! Zač í na j í no s it hla vu př íl iš vz hůr u. “ „V šak j i m j i u ž d o k áže me sr az it i“ o dpo vědě l Kar e l. „H la vně ať se má n a p o zo r u t en je j ic h vůdc e. Je n po čk e j, j ak ho u sad ím, je st li s e bu d e p o k o u šet do st at na n aše m íst o ! Mo c ner ad byc h o deše l z u niv er s it y, d o k u d ho ned o nut ím, ab y se p o n íž i l př ed ná mi Ně mc i, kt er ým i t ak po hr d á. “ „O n i je ho v e lk ý p ř ít e l Go sp o din! “ z a hr o z il S ieg fr ied pěst í do zad ní část i nád vo ř í. „A vš ic hn i o st at n í, co b y s e nad ná s r ád i po výš i l i! “ do da l Kar e l. „U vid í, je st l i t ak snadno zd o la jí Ně mc e! S lo va n, t o př ece zna me ná s lo va - a s lo va, po uhá s lo va pr ot i ná m mno ho nez mo ho u! “ „Ho ch ! S lá v a! “ o zva lo se k o le m. B ylo zř e j mé, že se ne je n d o bř e př ipr a vi l i na s la vno st ní ho st inu, a le že se chyst a li v yvo lat sp o r a snad i hádku s e s lo va nsk ým i ko leg y. A Kar e l je ho ž j mé no a jmě n í mě lo na o st at n í ne ma l ý vl iv, mo hl je nad mír u s nad no st r hno u t do p o lit o vá n ího d né sr ážk y. Kd o v la st ně byl i t i d va, ko le m n ic hž s e na u n iv er s it ě so u st ř eďo va li S lo va n é a Ně mc i? Kar e l ne b y l n ik d o jin ý než s yn ba nkéř e Fr a nka Jo ha nse na a Ja n, vůč i ně mu ž Kar e l a S ieg fr ied ne šet ř il i v ýh r u žn ý m i s lo v y b y l s yn r ižsk é ho p r o feso r a D im it r ije N ik o la je v iče N ik o le va. S t ar é han so v n í měst o Děr pt p r áve m p la t ilo za jed no z ne jhezč íc h v kr a jíc h Ba lt ick ýc h a je ho s la v ná u n iver s it a za jed nu z n e jdů le ž it ě jš íc h a n e jn avšt ě vo va ně jš íc h ve v ýc ho d n í E vr o pě. Náro dno st ní ne ná vist me z i ž iv le m s lo v a nsk ý m a ně meck ým byla však i t ad y st e jn ě s i ln á jak o v o st at n íc h mě st ech est o nsk ýc h, l ivo nsk ýc h a kur o nsk ýc h, z v lá šť mez i mlá d ež í; a t ak b y l v Děr p t u o p r avd u k li d j en v dob ě u ni v er s it n íc h p r á zd ni n, k dy n e s n es it e ln á ved r a v yp u d ila ho r ko kr evné st u d ent y - do j ej ic h d o mo vů . J a ko j ed n o z k d ys i k v et ou cí c h mě st ha n s y, lež íc í na k ř ižo vat ce h la vníc h s i ln ic je n dvě st ě k ilo met r ů o d Rig y a p o u h ýc h st o t ř icet o d P et ro hr adu , byl D ěr pt t aké síd le m k vet o ucího o bcho du , i zd e o vše m v r u k o u ně meck ýc h. E st o nc i, kt eř í t u t vo ř í do mác í o b yv at elst vo , zů st ali je n d ě ln ík y, nád e n ík y ne bo s lu hy. A st e jně jako mě l t ehd y ně meck ý ž ive l vr c h me z i děr pt sk ým o byvat e lst ve m, mě l v t é d o bě p ř e va hu i na u niv er s it ě: z d e v ít i set st u d ent ů b y lo S lo va nů na ne jv ýš p ad esát . A mez i t ě mi st ál Ja n N iko le v na př ed ním m íst ě. Jeho př át elé
ho u zná va l i k d yž n e za s vé ho vůdce, pak a lespo ň za m lu v č ího v čet n ýc h k o n flik t ec h, kt er é mno hd y nedo k áza la za mez it a ni uč e no st a o bezř e lo st sa mo t né ho r ekt o r a. Os mn áct ilet ý J a n, st at n ý, u r o st lý, př ím ýc h a p r o n i k av ýc h o č í a hezk é ho o b liče je, b y l na p r vn í p o h led m lad ík mil ý a pr aco vit ý, váž ně j iž zau jat ý st aro st mi o budo ucno st , t ř ebas k o nč i l na u n iv er s it ě t ep r ve d r u h ý r o k . On a je ho sest r a I lk a s i ne b y l i p o d o bn i je n t vá ř í, a le i po va ho u: o ba st e jně váž ní, r o zmys ln í a pr o nik nut í po c it e m po v in no st i, Ja n s nad v íc, ne ž b y se p at ř ilo na je ho mlád í. T ím se v ys vět lo va lo , že s i ho př át elé ve l ice váž i l i i pr o je ho ho r livo st , s kt ero u se zast áva l s lo va nsk é m yš le nk y. Je ho p ř ít e l Go sp o d in p o cháze l z bo hat é est o nské r o diny v Re ve lu ; ačko li o r o k st ar š í, ne b y l zd a lek a t ak ro zváž ný jako Jan, sp íš než s lo ve m út o čil p ěst í, mě l r ád zá ba vu a vě no v a l se sp o r t u, ale pr o své do br é sr dce pat ř il k t ěm, na ně ž se mo h l Ja n k d yko li spo le hno ut . I s lo va nšt í př át elé ho vo ř il i t eď v úst r aní o př ípr avác h na s la vno st , kt er á ro k co ro k vzr u šo va la st udent ské spo lk y d ěr p t sk é u n iver s it y. A vz nět liv ý Go spo d in se po dle s vé ho zv yk u u p ř ímn ě r o zho rlo va l: „T o se r o zumí, ne c ht ě jí ná s na ba nket u, Ně mč í c i p r o k lat í! Naš e p ř ísp ě vk y o d mít li, je n a byc ho m ne mě l i pr ávo se h o ú čast n it - ne js p íš by ji m b ylo ha nba s i s n á mi p ř ip ít ! Ale je n se n et ěšt e, můž et e mít po ho st ině, dř ív než do jde na zák u sk y! “ „Je t o n ič e mno st , so uhlas í m, “ m ír nil ho Jan, „a le st o jí za t o se s nim i k vů l i t o mu p ř ít ? Vza l i s i d o h la v y, že s i udě l a jí s la vno st bez ná s - Buďs i! Bu d e m t edy o s la vo vat sa m i - a bez nic h. A na pi je m se k e ct i u niver s it y st e jně ves e le, ne- l i ve se le j i! “ Je nže p r áv ě t o mu h le o hniv ý Go spo d in necht ě l r o zu mět , nepr o sadit spo leč no u ho st inu , t o by byl ú st up - a pro č po ř ád je n u st u p o vat ? „O v še m, Je ne, “ pr a vil po dr ážd ěně, „n i k d o nep ochybu je, že bys mě l mé ně o d vah y n ež p r a vd y, a le t ak s e m i zdá, ž e c ho vá ní Jo ha nse na a je ho ku m p ánů u ž př esahu je meze - a já t o ho má m do st !“ „T ak ho nec h s po ko je m, Go sp o d ine, “ o d p o vědě l k lid ně Ja n, „a nest ar e j se o ně j! Za p ár mě s íců o dt u d o ba o dejdet e a víckr át se neset kát e aspo ň ne za o ko lno st í, k d y se bude jed nat o náro dno st a ro d. .. “ „Mo žná, “ o d sek l Go sp o d in, „vše cka čes t , když se č lo věk o vládá jako t y, a le je st li o d t u d o dejdu a nedá m t o mu Ně m c i, co s i za s lo už í, věř m i ne bu d u m ít p o ko j! “ „Do br á, “ p ř ik ýv l s m íř liv ě Ja n N iko le v, „a le nezad á ve j me s i a lespo ň d n es a ned r ážd ě me ho bez p ř íč in y. . . “ „Bez p ř íč in y?“ z vo la l o h n iv ý m lad ík. „P ř íč in má m na t is íc: je ho o bliče j se m i ne l íb í, je ho cho v á n í mě u r áž í, pr o t iví s e mi je ho hla s, ne ní m i vho d t en je ho zp u p n ý p o hled, je ho po výše no st , v k t er é ho je ho sp o leč n íc i je št ě p o d po r u jí, pr o t o že ho u znáv a jí za s vé ho vůd ce. . . Chceš je št ě da lš í ?“ „T o všec hno je h lo u p o st , Go spo dine, “ pr o hlás i l Ja n a u cho p il d r u ha p ř át e lsk y za r u k u , „do k u d ná s př ímo neu r a z í, ne v id ím v t o m vš e m dů vo d, pro č ho pro vo ko vat . Ovše m kd yby mě ur az i l, neček a l b yc h na nic na bi l byc h s e v t u chví l i, na mo u čest !“ „A m y b yc ho m byli př i t o bě! “ vo la l i o st at n í. „T o ví m, “ t r va l na s vé m neú st upný Go spo din. „Ale d iv í m s e, že Ja n ne vid í ne bo nec hce v id ět , že Kar e l má spad e no př edevš í m na ně j. “ „P r o č mys líš ?“ „P r o t o že Jan N ik o le v s Kar le m Jo ha ns e ne m se př ece z na j í o d jin u d ! “
Ja n věd ě l v íc n ež d o bř e, nač nar áž í Go spo din: nepř át e lst ví mez i Jo ha nse n y a N ik o le v y st udent i z na l i, i t o , že h la v y o bo u r o d in st o jí p r o t i so bě v n ast áva j íc íc h vo lbác h a že jed né z nic h př eje l id, že ji po dpor ují úř ad y. . . Ja n neo dpo věd ě l, je n ma l ičk o z bled l, a le naše l do st s il, a by se o pano v a l: po d íva l s e hn ě v iv ě na k o nec nád vo ř í, kde s i o káza le vykr ačo va la ko ho r t a Kar la Jo ha nse na, a p r av i l vá ž n ým, t ro chu ro zechvě l ým hlase m: „O t o mh le ne mlu vme, Go spo dine ! N ik d y jse m nezat aho v a l p a na Jo ha nse na d o na š ic h sp o r ů, a k éž se Kar e l zac ho vá vůč i mé mu o t ci t aké t ak. “ „Ja n má pr avdu, “ př ik ýv l jed e n ze st u d ent ů . „Go sp o d in š láp l ved le. Nest ar e jme se o t o , co se d ě je v R ize, a le o naš i vě c t ady v Děr pt u. “ „S p r á v ně, “ př ida l s e Ja n N iko le v. „Dr ž me se zp át k y a v yč k e j me ; jak se v še vyv ine. . . “ „Bu ďs i, “ so uhlas i l ko neč ně Go sp o d in s ne va l no u o cho t o u, „uz ná vá m. Ale je n je st li t o uzna jí i o st at ní. Jso u p o bo uř eni, Jene, upo zo r ňu ji t ě na t o. “ „D ík y t vé mu p ř ič in ě n í, Go spo dine, bo hu že l. “ „Ne m ys li, st ač í jed e n o po vr ž liv ý po hled, jed no ur áž livé s lo vo - a bude o he ň na st ř eše! “ „Do br á ! “ u s má l se Ja n. „Bu d e me ho t edy hledět has it ša mpa ňsk ým. “ Žád n ý d iv, že r ek t o r u n iver s it y mě l vážné o ba v y, jak sk o nč í t en h le d e n. Nest ane se ba nk et zám inko u k nepo ko jů m? Kd yž ne budo u pro vo ko vat S lo va né, neu č in í t ak Němc i? V ěd ě l u ž d á vno , že se po lit ické spo r y a zápas s lo va nsk é ho ž iv lu s ně me ck ým me z i st u d ent y př io st ř u jí. Ve lká vět š ina ně mecká ho d la la na un iv er s it ě zac ho v at t r ad ice a zás ad y, po cháze j íc í už z do b je jího za lo že n í, o vše m v lád a b y la ve l m i d o bř e info r mo vá na, že pr á vě t am je o hnisko o dpo r u p r o t i p o r u šťo vac ímu hnut í. A d a lo s e p ř ed v íd at , jak é b y b y l y d ů s le d k y nep o k o jů ? Ačko li děr pt ská univ er s it a b y la st ar á a zas lo u ž i la ú ct y, n ic b y j i neu c hr á n i lo o d car o va zása hu , k d yb y s e po st avila pr ot i je ho s na há m. P r o t o t aké r ek t o r i p r o feso ř i, t ř ebas p ř á li věc i ně meck é, bed l ivě s ledo va l i po č íná n í st u d ent st va a bá l i se jak ýc hk o li nás i lno st í. Kdo můž e ř íc i, kde m ládež sko n č í, p u st í- l i se s t ako vo u vášn í m íst o do st udia do nebe zpeč né po lit ik y? Den u b íh a l, st udent ů na univer s it n í m ná d vo ř í va le m př ib ýva lo . P ř ednášk y s e t o ho dne nek o na l y, a t ak se m yš le nk y t o č il y je n a je n k o le m ba nk et u a t aje né ho nep ř át e lst v í. Mo žná ž e vz h led e m k nap jat é ná lad ě by bylo lépe s la vno st zak ázat . .. Ale n ep o d r ážd ilo b y t o spo lk y ješt ě víc a ne byl by t ř eba pr ávě t e n zák az ne jv ít a ně jš í zá m in k o u k ne po ko jů m, ji mž se c ht ě lo př ede jít ? U niver s it a ne n í st ř ed n í ško la, kde. by t o spr av i l d r o b n ý t r est nebo d ů t k a, t ad y b y se mu s i lo v y lu čo vat - a t o by bylo věr u na p o váže n o u. Kar e l Jo ha nse n, S ieg fr ied a je j ic h p ř át elé b y l i p o ř ád p o spo lu , p r ávě t ak jak o Ja n N ik o le v, Go spo din a s lo va nská sk u p in a. P r o cháze li se p o nád vo ř í, t u a t am k n i m p ř iš l i o st at ní, jako by ček a l i r o zk azy s v ýc h vů d ců , a u p ř e ně se p o zo ro va li: o č i pr o vo kova l y, ú st a však zat ím m lč e la. Ja n byl k l id ný a t vář il se, jak o b y s i n iče ho ne v š í ma l, a le co ús il í ho st á lo , aby zkr ot il Go spo d ina! T en je n p ás l p o Kar lo vi, po se be me nš í m d ů vo d u k e sp o r u a hád ce. A p ak b y d o za jist a nezů st a lo je no m p ř i sr ážc e t ěch dvo u. Ko neč n ě zaz ně l z vo nek a o zná m il z ač át ek ho st iny. Kar e l Jo ha nse n v če le něk o lik a set ně meck ýc h st u d ent ů za míř i l k ve lké po s lu c hár ně, kt er á ji m b yl a v yh r aze na. Br z y zůst a lo na pust é m n ád v o ř í je n p ad e sát s lo va nsk ýc h p ř át el. Věr u že b y b y l i udě la l i ne jlé pe, kd yby b y l i o d eš li a o s la vi li s vát ek sa mi a po své m, jak r ad i l Ja n; nad ar mo se v šak o t o m s naž i l př es věd č it s vé dr uhy: jako b y je ne v id it e ln ý mag net př it aho va l k po s lu c h ár ně, co c h v íl i p ř ist u p ova l i k o t evř en ý m o k nů m, p o st áva li u nic h, na hlíž e li d o v n it ř , po slo u cha l i, ček a li. . .
A ú čast n íc i b a nk et u zača l i p r o zpěvo vat , o zva l y s e hluč né př íp it k y, hla vy se r o zo hňo va l y hned po pr vníc h po hár ec h. Ok n y sp at ř ili J a na N ik o le v a a o st at ní a p u st il i se d o ušt ěpačnýc h po zná mek . Ja n u č in i l po s led ní po kus. „P o jď me p r yč! “ v yb íd l s vé k o leg y. „Ne ! “ o d po vědě l Go spo din. „Ne ! “ p ř id a li se i j in í. „T ak n ep o s lec h net e ? Nep ů jd et e se mno u?“ „Ne ! “ o zv a lo se jak o z jed něc h úst . „Radš i s i po s lec hne me, co s i t i o p il í Ně mc i d o vo lu jí - a jest li se ná m t o nebu de líbit , pů jde me na ně a t y s ná m i! “ Uv n it ř se r o zmá ha l hluk, ř inko t sk le n i c p ř i k ažd é m p ř íp it k u a r o zváš ně n é vo lá n í: „Ho ch! “ hř mě lo jako v ýst ř e ly z d ě l. P ak sp u st il i v jed no t vár né m t ř íčt vr t ečn ím t ak t u st aro u lat insko u p íse ň, t o lik o blíbe no u na ně meck ýc h u n iv er s it ác h: „Gau d ea mus ig it ur , Ju v e nes d u m su mu s ! P o st ju cu nd a m ju ve nt u t em, P o st mo lest a m se ne ct ut em No s habe b it hu mu s ! V mlá d í bu ď me ves e lí, ža lo st i s e st ř ezme; až u vad ne mla d o st jar á, až p o mino u lét a st ar á, ze mě s i nás vez me ! “ P r avd a, s lo va t o ne jso u p ř íl iš vese lá a po hř ební nápě v s e ho d í na s la vno st n í ho st inu a s i jako De pr o fu nd is k e s vat eb n í mu ves e lí, a le ně me ck é mu d u c hu t o zř e jmě vyho vu je. A t u se o zva l s yt ý, s iln ý h las: „Ó R ig o kr ásná a r o k o d ro ku Kr ás n ě jš í kr ví nás, livo r nsk ýc h o t ro k ů ! Však p ř ijd e d e n a v yr v e me t ě Němců m! Vzhůr u br at ř i, a žeň me je, k a m dá vno pat ř í! “ T o Go sp o din za no t o va l t u bo jo vno u r u sk o u p íse ň. A p o ně m se p u st il i d o zp ěvu i o st at ní. „Bo že, car a chr a ň! “ r o z lé ha la se ve le b ná r u ská hymna r o zle hl ým n ád vo ř ím. . . Vt o m se r o zlét ly d veř e p o s lu c hár ny a d o br á st o vka st udent ů se vyř ít i la ve n. Ob st o u p il i s lo va nsko u skup ink u , p o bo u ř eno u k ř ik e m a d r z ý m i p o su ňk y p r o t iv n ík ů , a ačko li Kar e l Jo ha n se n zů st al u vnit ř a Jan N iko le v je n bez mo c ně p ř ih líž e l hr o z íc í bo uř i, s naž i l i se s v ým Gau d ea mu s ig it u r p ř eh lu š it a p ř ekř ičet r u sk o u h ymnu, je jíž d ů st o jná me lo d ie vít ězně pr o nika la t ím z běs i l ým ř e ve m. Zo u fa l ý r ekt or a něko lik pr o feso r ů sp ěcha lo za kr o čit ; c ho d ili o d skup in y k e sku p in ě a po ko ušeli s e uk lid nit r o zváš ně né m lad ík y, p ř ip r a ve n é p u st it se d o se be h la va ne h la va. Ned ař ilo s e ji m t o, aut o r it a r ekt o ro va byla t at am - a co t ak é mo h l z mo c i upr o st ř ed Němců, k t er ých va le m p ř ib ýv a lo ? T eď u ž se z p o slu c hár n y hr nu li i o st at ní, nád vo ř í s e r yc h le p ln i lo , n ik d o u ž b y ned o k áza l zvlád no ut t en po bo u ř en ý d a v. Ja n N ik o le v a je ho p ř át elé, t ř ebas j ic h byla je n hr st k a, neu st u p o va li p ř ed v yh r ů žk a m i a nadá v k a mi a o v lád a li se ze vše c h s il. Vt o m však př ist o u p il k e
Go sp o d ino v i S ieg fr ied s e sk le n ic í v r u ce a v yc hr st l mu v íno p ř ímo d o t vář e. To b y lo p r v n í st ř et nut í, t eď vzp la ne bo j. Ale z at ím se na sc ho d išt i z e sá lu o bje vi l Kar e l Jo ha nse n - a o bě st r any s e zar az il y. Zást u p se r o zest o upil a s yn ba nk éř ů v z a míř i l u l ičk o u k e sk u p ině, k d e st ál J a n N iko le v. Kar e l Jo ha nse n b y l k l id n ý, ve t vář i ne mě l z lo st , zat o t ím vět š í o po vr žen í a p o hr d án í, č í m bl íže př i chá ze l k e s v é mu so u p eř i. P o h lu k u a k ř ik u n ast a lo t eď je št ě hr o zivě jš í t ic ho . Zdá lo se, že sp o r zne p ř át ele n ýc h st u d e nt ů v yř e š í me z i se bo u t i d v a. Go sp o d in po čka l, až Kar e l př i jd e o p ár k r o k ů b líž, a zast o u p il mu ce st u. Jan ho zad r že l. „T o je mo je vě c! “ ř ek l t iše a c h lad no k r ev ně o d st r č il s v é ho p ř ít e le. P ak se o br át il k zást upu a na h las, ab y ho vš ic hni s l yše l i, leč k l id ně pr avi l: „Vá s jso u st o vk y a ná s je n p adesát . Můžet e zač ít . Bude me se br án it a po d le h ne me. Zat o v y s e zac ho vát e jako zba bě lc i! “ Od p o vědě l mu je n z bě s il ý ř e v. P ak s i pa no vač ným ge st e m vyž áda l s lo vo Kar e l Jo ha nse n. Zást u p zase zt ic h l. „S p r á v ně, nap r ásk at vá m, t o b y do káza li o pr avdu je n z ba bě lc i. Ale je t u me z i vá m i n ěk d o , k do se chce b ít ?“ „V š ic h n i! “ vykř ik l hlo uček S lo v a nů . T u se však zno vu o zva l Ja n: „Já! A c hce- l i Kar e l so u bo j, jse m mu k d isp o z ic i… “ „T y?“ z vo la l Kar e l a p o su nk e m d a l na je vo své o po vr žení. „Ano , já ! “ o d p o věd ě l Ja n. „V yber s i d va ze svýc h př át e l. . . Já s i už svědk y zvo li1 . “ „S t ebo u že b yc h se mě l b ít ?“ „O v še m. Z ít r a, ne js i- l i p ř ip r a ve n, ne bo hned, je st li t i t o je vho d. “ . P o do bné b it k y mez i st u d ent y ne jso u vzá cno st í a je do bř e, že úř ady nad ni m i mho u ř í o č i; ná s ledk y so ubo jů t ot iž ne b ýv a j í n ik d y p ř í l iš v áž né. T ent o k r át t o o vše m mo h lo sk o nč it ne b la ze, so up eř i b y l i p o d r ážd ěn i v íc než jind y. Kar e l s i za lo ž i l r u ce, z měř i l s i Ja na o d hla vy k pat ě a po s měš ně pr avi l: „T ak t y s is už vybr a l s vědk y?“ „T ad y jso u , “ o d vět il Ja n a u k áza l na Go spo dina a d a lš ího st u d ent a. „A m ys l íš, že s vo lí?“ „Js me p ř ipr a ve ni! “ z vo la l Go sp o d in. „Do br á, “ po kr ačo va l Kar e l, „je nže je t u jed na př ekážka: já s e s t ebo u t o t iž nec h c i b ít ! “ „Co že? A p r o č?“ zep t al se p ř ekvape ně Ja n. „P r ot o že se s yne m vr aho vým s e čest n ý č lo věk nikd y nebi je ! “
IX. ODHALENÍ Hned p o ná vr at u v yš et ř u jíc í ko mis e r oz lét la se po R ize zpr áva o k r vav é m z lo č inu v ka baku U z lá ma né ho k ř íže i o hr o zné m o su d u ba nk o v n ího s lu h y P o cha. Ve mě st ě ho zna l k d ek d o , d en co den ho pot káva li na u lic íc h, jak s br aš no u p ř es r a me no a s po uzdr e m na mo saz né m ř et ízk u v p o d p až í c ho d il zá vo d u Jo ha nse nů pr o peníz e. B yl t o člo věk m i l ý, ú s lu ž ný, vžd y vese lé m ys l i a lid é ho mě l i r ád i a v áž il i s i ho . Po zít ř í mě li ko neč ně st át se Z ina ido u P ar enso vo u p ř ed p r o t est ant sk ým duc ho v ní m jako že n ic h a ne vě st a. A t u byl P o ch za vr až d ěn v o sa mě lé k r č mě k d es i na p er no vsk é s i ln i c i! T a zpr áva ud eř ila jako ble sk. Ubo há Z in a id a s e t o do zvěd ě la ná h le, z no vino vé zpr ávy, bez jak ýc h ko li po dr o bno st í; je n ú t ěch a a po dpo r a so usedů a p an í Jo h an se no vé j í p o mo h l y p ř est át t en hr o zn ý o t ř es, jin ak by s i s nad byla zo ufa la. Ale b y lo - li o z ná me no , k d o b yl o bět í, jmé no vr aho vo zůst a lo zat ím nez ná mo . Nezb ýv a lo než v yčk at na v ýs ledek šet ř ení - a k d o ví, jest li p ř i nes e asp o ň ně jako u o dpo věď. Ať b y l vr a he m kdo ko li, každ ý ho p ro k lín a l. Ne st ač í ne jpř ís ně jš í t r est po d le zák o na, ř ík a l i lid é a lit o v a li ča sů , kd y b y l z lo č in ec n e lít o st ně mu č e n, než s i o d p yk a l t r est . V kr ajíc h Ba lt ick ých s e t ot iž je št ě do nedávna za c háze lo s o d so u zen ým i k s mr t i napr o st o ne mi lo sr d ně: ne jd ř ív je mu č i l i r o zž ha ve ný m i k le št ěmi a p ak j i m d á va l i v ysáz et met la m i někd y i šest t is íc r a n, je ž byl y o vš e m vyp láce n y u ž je n mr t vo le. J in d y byli o dso uzenc i zaž iva za zd ívá n i, d o k u d nez e mř e l i hlad y, po kud t ím ne mě l i b ýt d o nu cen i k v ýp o věd i. J íst ji m dá va l i t o lik o so le n é maso n ebo nak lád a né r yb y a a ni kapku vo d y k za hná ní ž íz n ě - a t ako vý výs lec h v ynut il už lec jak é př iz ná ní. T o o vše m b y la již je n m in u lo st ; t r va l- l i n yn í v Rusku t r est smr t i z a z lo č in y po lit ick é, za z lo č iny hr de ln í byl zr u še n a na hr aze n d o ž ivo t n í nu ce no u p r ac í v do lec h s ib iř sk ýc h. O vš e m o d vézt sur o vého vr aha z k a baku U z lá ma né ho k ř íže jed no d u še na S ib iř , t o se r o zho ř čené mu o byvat e lst vu R ig y zdá lo př ece je n p ř í li š m i lo sr d né. Ma jo r Ver der se do st avil ihned p o p ř íje zd u z vyš et řo vání do ka nce lář e s vé ho p ř ed st ave né ho , po lice jn ího p luko v n ík a Rag e no va, k t er ý u ž net r pě livě o čekáva l p o d ro bně jš í zpr á vy o lo upež né vr ažd ě, ab y mo h l, bu d e- li t o nut né, info r mo vat k r a jsk é ho g uber nát or a. Ma jo r po d ro bně r e fer o va lo vš ec h o ko lno st ech, za nic hž byl z lo č in sp ác há n, o st o p ách, k t er é př i pr o hlídce o bje v i l i, i o v ýs le d k u šet ř en í d o k t o r a Hamin a. „V id í m, “ po zna me na l p luko v n ík , „že mát e s iln é p o d ezř en í na o no ho záh ad né ho no cle ž n ík a. “ „Ano , p ane p luko vníku. “ „A co k r čmář Kr o v, nec ho va l se bě he m vyšet řo vání ně jak po dezř e le ?“ „T ak é mě p o cho p it e lně nap ad lo , že by vr a he m mo hl být i o n, “ o dpo věd ě l ma jo r , „o vš e m v ce lé m je ho do savad ní m jed ná ní js e m neo bje vi l nic, co by t o mu jak k o li na s vědčo va lo . A pak: po d le st o p na o k ně u p o k o je o no ho ce st u jíc ího , je nž t ak ča s ně r á no o d eše l, a z t o ho, že se v je ho po ko ji na še l po hr a báč, kt er ý m zř e jmě v yp áč i l o k en ic e, so u d ím, že o p acha t eli ne ní t ř eba po chybo vat . “ „N ic mé n ě bu d e zá ho d no h líd at Kr o va dál. “ „Nep o c h ybně, pa ne p luko vníku , d va st r ážn íc i zů st a li v k r č mě a k r č mář e js m e u p o zo r n ili, že ho úř ad y je št ě př ed vo la j í. “ „A že b y t u vr aždu sp ác ha l někd o z ve nč í, k d o se d o P o cho va p o k o je v lo up a l, t uh le mo ž no st vyluču jet e úp lně ?“ v yp t áv a l se p lu k o v n ík Rag e no v.
„Ne c hc i sa mo zř e j mě t r vat př íl iš t vr d o š íjn ě na s v é m st ano v isk u , “ o d p o věd ě l ma jo r , „a le př ipo uš t ím t o o pr avdu jen st ěž í. Kd yž m ys l í m na P o cho va sp o lu cest u jíc ího , zd á se mi t o v ylo uče né . “ „P o zo r u ji, že jst e o je ho v ině pe vně př es věd če n. “ „Ne je n já, i so u d ce Ker st o r f, do kt o r Ha min a pa n Jo ha nse n. Uva žt e, jak ú zk o st livě s e s naž i l, a by ho nikdo nep o zna l - u ž p ř i p ř íc ho d u , i k d yž o d cháze l. “ „A ne naz nač il, ka m jde ?“ „An i s lo ve m. Ale je do st pr avd ěp o do b né, že mě l v ú m ys lu do st at se do P er no va, ačk o li s i m íst o zap lat il až do Reve lu. “ „A ne v id ě l i čt r náct ého ne bo p at náct ého dubna v P er no vě ž ád né ho po dezř elé ho c iz in c e ?“ „N ik o ho , “ za vr t ě l hla vo u ma jo r Ver d e r , „a p ř i t o m byla po lic ie na no ho u, Br o k s o h lá s i l vr ažd u h ned čt r náct ého r áno. Mo žná že už pachat e l dá vno zmiz e l a p en íze s n í m. “ „Mát e p r avdu, ma jo r e, z vlá šť k d yž jso u p ř íst a v y t ak b l ízk o . J ist ě se mu u ž na sk yt la p ř ílež it o st unik no ut . “ „Na sk yt ne, pa ne p luko vníku, “ o p r av i l h o ma jo r , „p r o t o že zat ím s e as i p la v ba po Balt ick é m mo ř i a ve F in s k é m zá li vu st ěž í u vo lni la. Zpr ávy, kt er é jse m do st al, p o t vr zu jí, že ješt ě an i jed na lo ď ne mo h la v yp lo u t na š ir é mo ř e. Bud e- l i t ed y c ht ít pr chno ut po mo ř i, mu s í p ár d n í p o čk at . Bu ď něk d e ve v n it r o ze mí, ne bo v něk t er é m p ř íst avu : v P er no vě, v Re ve lu. . . “ „… a ne bo v R ize, “ do po vědě l p lu k o v n ík . „P r o č b y se se m ne mo h l vr át it ? T ad y se mu mo ž ná lép e p o d ař í z mást po lic i i st o py. “ „P ř íl iš p r a vděpo do bné t o není, p a ne p lu k o vn í ku, ale mus í me ko neč ně m ys l it na všec hno . V k ažd é m p ř íp ad ě se le d zd vihne t epr ve ko nce m t ýd ne, a t ak má me je št ě do st i ča su na d ů k lad né p r oh l íd k y v e měst ě i v p ř íst avu . “ P lu k o v n ík s c hvá l il vš ec hna ma jo r o va o p at ř en í a r o zš íř i l je na c e lé k r a je Ba lt ick é. Ma jo r Ver d er s l íb i l, že mu bu de pr avide lně po dávat zpr ávy, a po k u d jd e o v yšet řo ván í, na so u d ce Ker st or fa s e lze napr o st o spo le hno ut . Ost at ně po t o mt o ro zho vo r u už p lu k o v n í k Rageno v t aké nepo chybo va l, že b y vr a he m ne b y l t e n z á had n ý ce st u jíc í z po št o vního do st avníku: př íl iš mno ho p ř it ěžu jíc íc h o k o lno st í st á lo prot i ně mu . Ale k d o t o b yl? A jak se p o d ař í z jist it je ho t ot o žno st , když ho ne z na l a n i k o nd u k t ér Bro k s, an i k r č mář Kr a v ? Neza h léd l i je ho t vář , ned o v ed li ř íc i, byl - li m lad ý ne bo st ar ý. . . P o jak é st o p ě se pak p u st it ? Kt er ým s měr e m vé st i pát r ání? Jak é d a lš í s věd k y n a j ít , co d ě lat d á l, ab y s v it la a lesp o ň ně jak á nad ě je na ko nečný úsp ěc h? V t o m s i p lu k o vn ík Rage no v r ad y ne věd ě l. Leč zá h y, dř ív ne ž se kdo nad á l, d o š lo k o br at u, ve k t er ý n ik d o an i ve s nu ned o u fa l. Kd yž t o ho jit r a sest av i l d o k t o r Hamin s v o u koneč no u so u d n í lék ař sk o u zpr ávu o z lo č inu U z lá ma né ho k ř íž e, p ř ine s l j i d o kance lář e so udce Ker st o r fa. „Žád ná no vá st o p a?“ p t a l se s upř ímn ým zá jme m. „Žád ná, d o k t o r e, “ o d p o věd ě l za m yš le ně vyš et ř uj íc í so udce. „Věr u ne ví m, co d á l. “ Na zp át ečn í ce st ě pot kal do kt o r Hamin k o nzu la De la p o rt a. Vyp r á vě l mu o z lo č inu i o o bt íž íc h, k t er é se ko le m naku p il y. „Op r a vd u , “ p r av i l k o nzu l, „zdá se, že pacha t ele m je skut ečně t en po d iv n ý cest u jíc í. O vše m s i lně po chybu j i, ž e se ho p o d ař í v yp át r at . .. P ř ik ládát e zř e jmě ve lk o u vá hu z j išt ě n í, že r á na byla z asaze na fins k ým no že m a že západ k a zan ec ha la o t isk k o le m r án y. Bu d iž ! Ale j ak po dle t o ho na jít t en nůž ?“ „Kd o ž v í. . . “ o dpo vědě l do kt or Hamin. „S t áva jí se n ěk d y p r ap o d iv né věc i. “
„U v id í me, “ p r a v il p a n De lap o r t e. „Abyc h nez a p o mn ě l, mát e n ě jak é zp r á v y o p anu N ik o le vo vi?“ „Zp r á v y? Jak b yc h mo h l m ít ? Je n t o, že je na cest ách. “ „V í m, ví m, “ o d po věd ě l k o nzu l, „a už p lné t ř i d ny! Č ím dé le na t o mys l ím, t í m je mi t o po d iv ně jš í… An i v čer a nedo st a la s leč na N iko le vo vá se be me nš í zp r á vu . “ „P o jď me za n í, “ n a vr h l d o k t o r, „t ř eba jí l ist ono š př ine s l do p is d ne s r á no , ane bo je D im it r i j N ik o la je v ič u ž dá vno do ma. “ Za míř i l i k př ed měst í, na je ho ž ko nc i st ál pr o feso r ův dů m. S lu žka je o kamž it ě zav ed la d o po k o je. „Vr át il se t at ínek ?“ p t a l se d o kt or hned ve d veř íc h. „Do su d ne, “ o d p o věd ě la I lk a a v bled é m, zt r ápe né m o blič e j i se j í zr ač i la st aro st . „A d o st ala jst e, s leč no , ale sp o ň zpr ávu, ka m je l?“ zept a l se ko nzu l. I lk a je n m lčk y z a vr t ěla h la vo u. . „Je t o divné, pr o č je t ak dlo u ho p r yč, “ po kr ačo va l do kt o r , „a pr o č vů bec o d cest o va l. . . “ „Je n a b y s e t at ínk o v i n ěco nest a lo , “ šept a la d ívka st ís ně ným hlase m. „P o s led n í d o bo u ne jso u v L ivo nsku z lo č iny žád no u vzác no st í. . . “ „Ne s m í me př e há nět , “ uk l id ňo va l j i d o kt o r Ham in, sp íš p ř ek v ap e n ne ž znep o k o je n, že se N ik o le v je št ě ne vr át il . „Cest o vat se dá zat ím do st i be z pečně. Ov še m, u P er no va b yla s ice sp ác há na vr ažd a . . . , ale ne ní- l i z ná m vr a h, je z ná ma o běť: ne šťa st ný ba nko vní s lu ha o d Jo ha n se nů P o ch. “ „V id ít e, m il ý d o kt o r e, “ vzd yc h la s i I lka , „ce st y ne jso u zda leka t ak jist é jak o dř ív. A bu d o u t o u ž sk o ro čt yř i d ny, c o t at ínek o deše l. Ne c hc i př e há nět , a le ne mo hu se z ba v it z lé ho t u šen í. . . “ „Up o k o jt e se, d r a há, “ p r a v i l lé kař a vz a l ji za r uce; „ne s m ít e se t o mu t o lik p o d d ávat . Kd yž vá m D i m it r ij N ik o la je v ič o z ná m il, ž e bude d va t ř i d ny pr yč, ne mu s í vá s znep o k o jo vat , že se po zdr žel. “ „Ř ík át e u p ř ímn ě, co s i mys lít e, pa ne do kt o r e?“ po díva la se na ně ho pát r avě. „Jak b y ne, I lk o , za jist é. A ne mě l byc h ani t u ne jme nš í st ar o st , ujiš ťu ji v ás, k d yb yc h vědě l, pr o č v la st ně o d e je l. . . Mát e je št ě t en l íst ek, kt er ý vá m nap s a l p ř ed o d cho de m?“ „T ad y je. “ Z no vu a z no vu po zo r ně čet li t u st r u čno u v ět u a le n ic no vé ho se z n í v yč íst ned a lo . „Vr át il se t en večer p o zd ě ji ne ž o byče jn ě, pamat u jet e s e ?: Ř ík a l, že se zd r ž e l na ho d ině, “ vzp o m ín a la s i I lk a. „P r a vd a, zd á lo se m i, ž e je n ě jak za m yš le ně jš í než jind y. P r o miňt e, že se n a t o pt ám, a le co d ěla l D im it r ij, k d yž js me o deš li?“ „Da l m i d o br o u no c a šel d o své ho po ko je. “ „A ne mo hl ho pot o m je št ě někd o nav št ív it ? T o b y sn ad v ys v ět lilo t en n á h l ý o d jezd . “ „Ne, u r č it ě ne. Má m za t o , že šel as i hne d spát , nes l yše la jse m pak už nic. “ „A neo d evzd a la mu s lu žk a t ř eba ně jak ý do pis ne bo vzkaz ?“ „V y lo u č e no , pane do kt o r e. Kd yž se za vá m i za vř e ly d o mo v n í d veř e, nik d o víc je neo t evř e l. “ „B yl t ed y zř e jmě r o zho d nu t u ž večer , že r áno o djed e. “ „O t o m ne ní po chyb, “ př ik ývl p a n D e lap o r t e. „A kd yž jst e s i pak r áno př ečet la o t ců v vzk a z, “ p o k r ačo va l do kt o r, „nes naž i la jst e s e do vědět , kt er ý m s měr e m o d eše l?“ „Ne, a t ak é p r o č? T at ínek mě l j ist ě důvo d, pro kt er ý s e nec ht ě l niko mu s věř it , an i mně. . . A má m- l i st aro st , p ak ne pr oto, že o deše l, a le že je t ak dlo uho pr yč. “
P o pr avdě a ni do kt or a nez nep o k o jo va lo t o , že N ik o le v o d e je l, z at o t ím v íc, p r o č mu se l o dejet … P ak se o ba ro z lo u č ili a s l íb i l i, že s e př ijdo u ješt ě ve čer na D i m it r ij e N ik o la je v iče p o zep t at . I lk a zů st a la na p r ahu do mu, do kud nez m ize l i v zat áčce. P ak , zamyš le ná a su žo va ná s mu t ným i př e dt ucha mi, vr át ila se zpát k y do po ko je. S k o ro v t éže d o bě d o š lo v k a nce lář i ma j o r a Ver der a k př ekvapu jíc í mu o br at u , k t er ý vne s l do z lo č inu U z lá ma né ho kř íž e nečeka ný vzr uc h. T o ho d ne r áno vr át ila se d o R ig y po lice jn í čet a st r áž mist r a E cka z neú sp ěš n é ak ce. S t r ážmist r se ne mo hl z ba vit p o ch y b no st í, zd a u p r ch l ík ze s i biř sk ýc h do lů sk u t ečně za hyn u l v k r ác h r o zbo uř en é P er na vy, t ím sp íš, že nešť ast níko vo t ělo ne b y lo na leze no ani v př íst avu a ni p ř i ú s t í ř ek y; a t ak h ned p o ná vr at u po spíc ha l k ma jo r u Ver der o vi, a by mu o t o m p o d a l zp r á vu . A t u se d o zvěd ě l o vr ažd ě v k a bak u U z lá ma né ho kř íže. Oka mž it ě se da l o hlá s it u své ho př edst ave né ho , sr az il p o d p at k y a ř íz ně r ap o rt o va l: „Do vo lt e mi o hlás it , pa ne ma jo r e: V id ě l js e m vr a ha z kr č m y na per no v sk é s iln ic i! “ Ma jo r Ver der se na ně ho př ekvap e ně p o d íva l: „Ze js i v id ě l vr a ha b a nk o v n ího s lu h y ?“ „Ano , b la ho r o dí. “ „T y js i P o cha z na l?“ „Z na l a v id ě l js e m ho nap o s led y več er t řináct ého d u b na. “ „Kd e ?“ „V k a bak u k r č mář e Kr o va. “ „P r a vd a, s l yše l jse m, že js i t a m byl. S á m Kr o v t o uved l ve s vé výpo věd i, “ p ř ik ýv l ma jo r Ver der . „Ano , b la ho r o d í, o d po číva l js e m t a m s jední m s vým st r ážníke m, než js e m s e vr át il do P er no va. A o s mě lu j i s e t vr d it , že je st li je vr a he m, jak se d á př ed p o k lád at , o nen cest u jíc í, k t er ý je l s P o che m v d o st avn ík u a p ř esp a l s ní m v k r č mě - p ak t aké vím, kdo t o je. “ Ma jo r je n v yt ř ešt il o č i. „A k d yž do vo lít e, p ane ma jo r e, “ po kr ačo va l st r áž mist r E ck a dmu l se p ýc ho u , že mů že jede n neú sp ě c h o d č in it t ak závaž ným ú spěc he m j in ým, „ř ek nu vá m i je ho jmé no . Obá vá m se je n, že mi ne bud et e věř it . “ „P r o č ne, mlu v ! “ „I k d yž jse m s t ím ce st u jíc í m ne m lu vil a i kd yž mě l t vář peč l ivě zakr yt o u káp í, p o zna l jse m ho do bř e: b yl t o pro fe so r Niko le v z R ig y! “ „D i m it r ij N ik o le v ?“ u ža s l ma jo r . „T o není mo ž ná! “ „Do vo li l jse m s i u p o zo r n it , bla ho r o dí, že m i t o nebudet e cht ít věř it , “ o pako va l st r áž mist r . Ma jo r vst a l, ner vó zně p ř ec háze l d lo u hým i kr o k y po kance lář i a šept a l s i: „D i m it r ij N ik o le v. . . p ro fe so r Niko le v, k and idát v budo uc íc h vo lbác h, nadě je s lo v a nsk é st r any, o d p ů r ce Jo ha nse nů a chr á ně ne c vlád y - t en že by byl vr a he m ne šťa st né ho P o cha? T o už by st á lo za t o ! - Js i s i t ím napr o st o jist ?“ zept a l se ná hle s t a je no u r ado st í a zast av il se př ed st r áž mist r e m E cke m. „Nap r o st o !“ „A o p u st il vů b ec R ig u ?“ „Bezpo ch yb y, b la ho r o d í, asp o ň t é no ci. Ost at ně, t o se dá snad no zjist it . “ „P o š lu d o je ho byt u st r ážníka, “ r o zho d l ma jo r , „a pa nu Jo ha nse no vi vzk á žu, ab y se m o k a mž it ě p ř iš e1 . T y t ad y zůst aň! “ „Jak r ačt e po ro u čet , b la ho r o d í. “ Za d e set minut byl už Fr a nk Jo ha n s en u ma jo r a a st r ážmist r př ed n í m o pako va l s vo ji v ý p o věď.
T o b ylo so ust o pro bankéř e! Z lo č in, d o ko nce lo u p ež ná vr ažd a, v yd á v a l m u zne n ad á n í vša nc ú hla vního nepř ít e le, k t er ého t ak váš n iv ě ne n á v i d ě l! D i m it r i j N ik o le v - Po chů v vr a h ! „Ješt ě jed no u se t ě pt ám, “ o pako va l ma jo r př ís ně, „může š s vo u výpo věď o d p ř ísá h no ut ?“ „Na č ist é s vědo mí! “ pr o hlás i l E ck p e v n ý m h la se m. „A jest li neo d je l?“ pr a vi l Fr a nk Jo ha n se n. „Od je l, b la ho r o d í, mu se l o d jet , “ ř ek l E ck. „V no c i ze t ř iná ct ého na čt r náct ého ne mo hl být do ma, vžd yť js e m ho n a v la st n í o č i vidě l a po zna l. “ Vt o m se vr át il st r ážn ík a st r učně o zná m i l: „P r o feso r N iko le v o pust il R ig u t ř in áct ého d u bn a čas ně zr á na a d o sud se ne vr át il. “ E ck o va v ýpo věď ne mo hla t ed y b ýt p ř esv ěd č ivě j i d o k ázána. „T ak p ř ece t o t ak b ylo , “ r o zvádě l st r ážm ist r své do had y. „N iko le v o deše l z do mo va h ned na ú s v it ě a n ased l s P o che m d o r ev e lsk é p o št y. Ne ho d a se j i m st ala k o le m sed mé več er , o ba d va př iš l i as i v o s m d o k abak u U z lá ma n é ho kř íže a zů st a li t a m na no c. Jest li b y l t ed y P och za vr ažd ě n s vým spo luce st ují c ím, je vr a he m N ik o le v a n ik d o jin ý. “ Fr a nk Jo ha ns e n se vr át il d o mu ; t a st r ašná zpr á va ho o hr o mi la, a le zár o ve ň mu p ř iš la vho d: po mě st ě se jist ě b le sku r yc h le r o zh lás í, k d o je p ac ha t ele m z lo č inu , a p ak . .. Je n š ťast no u ná ho do u a st aro st livo u p éč í do kt o r a Ha m ina nedo st a la s e t a hr o zná z vě st až k I lce N ik o le vo vé. Kd yž se ve čer s pa ne m D e lapo rt em seš l i v j íd e ln ě, nez m ín i l i se o t o m a n i s lů vk e m. N iko le v vr ahe m - ne, t o mu věř it ne mo h l i. Zat o t eleg r a f se r o zťu k a l a o zna mo va l vše m po lic e jní m st anic í m v š ir é m o ko lí, ž e p o D imit r i ji N ik o la je vič i N ik o le vo vi, so ukro mé m pr o feso r u z R ig y, sed mačt yř icet ilet é m, st ř ed n í p o st avy, pr o šed iv ě l ýc h vo u sů a v la sů , je v yh lá še no na lé ha v é p át r án í p r o d ů vo d né po dezř ení z lo upežné vr ažd y. A t ak se t a zp r áva d o st ala š est náct ého dubna do po led ne i do Děr pt u a Kar e l Jo ha nse n se j i do zvědě l jako jede n z p r v n íc h. A p r o t o t ak é mo h l v yn é st ve spo r u s Ja ne m N ik o le ve m př ed je ho univer s it n ím i p ř át e li s vů j p o s led n í, st r ašn ý t r umf.
X. VÝSLECH D im it r ij N ik o le v s e vr át il d o mů v no c i na s ed m náct ého d u b n a k l id ný a sp o ko je n ý, že zů st a l ces t o u nep o znán. Ut r áp ená I lk a je št ě nesp a la. K jed né st ar o st i jí př ib yla no vá: so t va večer p a n De lap o r t e a do kt o r Hamin o deš l i, p ř ine s l p o št o vn í p o se l t e leg r a m z Děr pt u, že naz ít ř í p ř ije de je j í br at r Ja n; dů vo d ná h l ého p ř íjezd u u d á n ne b y l a I lk a s i ho za ž ivý s vět ned o ved la v ys vět lit . Ale jak se j í u le h č ilo , k d yž o t ř et í ho d ině r a nní za s lec hla, že o t ec st o up á po sc ho d ech d o své ho p o ko je. P o ně vadž u ní nezak lep a l, mě la za t o , že bude lép e, ab y s i p o na má h a vé ce st ě le h l a o dpoč inu ! Až se r o zední a t at ínek vst ane, mo ž ná že se ho zep t á, pro č t ak náhle a bez vys vět le ní mus i l o de jet . S o t va se naz ít ř í r á no sh led a li, N iko le v po líb i l dcer u na t vář a vlíd ně pr avi l: „Nu , t ak jse m zase do ma, dr ahé d ít ě, d í k y Bo hu. . . B yl js e m pr yč t ro chu d é le, než jse m mě l v ú m ys lu , a le je n o t yř iad vacet ho din. . . “ „Zd á se, že js i u na ve n, t at ínk u , “ po zna mena la I lk a. „T r o chu s i do po led ne o dpo činu a p o o bě d ě p ůjd u d o ho d in y. “ „Ne b y lo b y lép e p o čk at do zít ř ka? Ž áků m js e m vzk áza la, že js i na cest ách. “ „Ne, ne, I lk o , ne mo hu je u ž nec hat dé le čekat . Nebyl t u nikdo , kd yž jse m by l p r yč ?“ „N ik d o , je n do kt or a pan De lapo r t e, t vů j o d cho d je ve l ice př ekvap il. “ „Máš p r a vd u , “ zar az i l se N ik o le v, „nik o mu jse m o t o m neř ek l. A pr o č t ak é! Kvů l i k r át k é cest ě. .. “ V íc o t o m ne m lu v i l a I lk a se ne vypt á va l a, je n c ht ě la vědět , jest li se ne vr ac í z Děr pt u. „Z Děr p t u ?“ o p ak o va l u d iv e ně. „P r o č právě z Děr pt u?“ „P r o t o že s i ned o v ed u v ys v ět lit včer e jš í t e le gr a m. “ „T e leg r a m?“ t r hl se bo u N iko le v. „Od k o ho ? M lu v ! “ „Od Ja n a. Ozna mu je, že d ne s př ijede. “ „Ja n ? T o je věr u d iv n é. Co pak ho se m ved e ? Nu co ž, do cela r ád ho za s jed no u u v id í m. “ A p r o t o že cít il, že by s nad př ece je n mě l dc eř i vys vět lit , p ro č t ak náh le a bez r o z lo u čen í o d cest o va l, ospr aved lňo va l se: „Ro zu mě j, mu s i l js e m t ak znenad á ní o de jet o pr avdu z váž n ýc h d ů vo d ů . .. “ „Je n k d yž js i p o ř íd i l, t at ínk u , “ u s má la S e I lka. „P o ř íd i l. . . ano . . . dr ahé d ít ě, “ př is věd č i l a d í va l se ú k r ad k e m na dcer u, „a do u fá m, ž e t o nebu d e m ít nep ř í je mn é nás led k y. “ V íc se už o t o m ne z mín i l. P o r anním ča j i o deše l N iko le v d o své h o po ko je, sr o v na l l ist in y a d a l se d o pr áce. V do mě za v lád lo o p ět o bvyk lé t ic ho a I lku a ni ve s nu ne napad lo , jak á r ána zas á h ne co nev id ět je jic h k l id ný dů m. Od b i lo p r á vě čt vr t na jed nu, kd yž d o b yt u p r ofeso r a N iko le va př iše l po lice jn í st r ážn ík . Ode vzd a l s lužce do pis a n ař íd i l j í a b y ho b ez mešk á n í d o nes la s vé mu páno v i. An i se nezep t a l, jest li je do ma: d ů m b yl t o t iž o d včer e jšk a ne nápad ně st ř ežen. V d o p ise st á lo :
Vá žen ý p ane Dů ra zn ě Vás žádám, abyst e se n ep ro d l en ě d ost avi l do mé kancel áře v n eo d kl a d n é zál eži t ost i . Očekávám Vá s i h n ed p o d o ru čen í t o h o t o li st u . J. M. Kerstorf, vyšetřující soudce
P ro fe so r byl z je vně př ek vape n; z b led l a ned o k áza l sk r ýt s vé z nep o k o je n í. P ř eho d il s i p láš ť, seše l d o lů d o jíde ln y a ř ekl I lc e: „Do st a l jse m p r á vě vzk a z o d so udce Ker st o r fa. Žádá mě, a byc h se k ně m u o k amž it ě d o st av il. Hned se za s vr át ím. “ „S o u d ce Ker st o r f?“ p o d iv i la se d ívka. „Co t i může c ht ít ?“ „Ne ví m. . . “ o d vět il N ik o le v a o d vr át il s e. „Ne mů že t o b ýt něco k vů li Ja no vi, a pr oč t ř eba mus i l o d jet z Děr pt u?“ „Opr á vd u ne v í m, I lk o . . . mo žná. . . snad. . . Však se t o br zo do zv íme. “ Od eše l a dceř i neu n ik lo , jak je r o zr ušen. Š e l se st r ážníke m t é měř mec ha n ick y a an i nep o zo ro va l, že je st ř ed e m po zor nost i a z lo mys ln ýc h po hledů. V so u d n í budo vě byl u vede n d o k a nce l ář e so u d ce Ker st p r fa, k d e u ž ček a l i ma jo r Ver d er a so u d n í p ísař . „P a ne N iko le v e, “ zača l so u d ce, „da l jse m vá s za vo lat , abyst e mi po da l b l iž š í in fo r mac e ve věc i, je j í mž v yš et ř o vání m j se m byl po věř en. “ „P r o s ím, o č jd e ?“ „Račt e se p o sad it a v ys le c h nět e mne. A ne buď t e, pro sím, př ek vape n, že o t ázk y se budo u t ýkat vá s, va še ho so uk r o mí. Mě l b yst e n a n ě o d po v íd at bez vyt áček v zá j mu věc i i s vé m v la st ním. “ N ik o le v sk lo ni l m lčk y hla vu, zk ř íž i l r u ce n a hr u d i a ček a l. S o u d ce ro zlo ž i l p o st o le v yš et ř o vac í pr ot o ko ly a k l id n ý m , vážn ý m h lase m se zep t a l: „P a ne N iko le ve, byl jst e t eď něk o lik d n í m i mo d o mo v ?“ „Ano , byl. “ „A mů žet e mi ř íc i, a le p ř es ně, pro s ím, k d y jst e o pust il R igu ?“ „T ř iná ct ého d u bna za s v ít á n í. “ „A k d y jst e se vr át il?“ „D ne s v no c i, k o le m t ř et í ho d iny. “ „Od e še l jst e sá m?“ „O v še m, d o ce la sá m. “ „Kd yž jst e o d jížd ě l, p o u ž il jst e r eve l ské po št y?“ „Nu. . . ano, “ o dpo věd ě l N ik o le v vá ha vě. „A zp át k y?“ „P ř ije l js e m t ě leg o u . “ „Kd e jst e ji se h na l?“ „As i pad e sát ver st o dt u d , na s i lnic i do Rig y. “ „Ř íkát e t ed y, že jst e o dcest o va l r áno t ř ináct ého d u b na, je t o t ak ?“ „Ano , o šest é ho d ině. “ „Je l jst e v po št o vní m do st avníku sá m?“ „Ne, ješt ě s jed n ím ce st u jíc í m. “ „Z na l jst e ho ?“ „Ko ho ? Ac h ne, n ik o li. “ „Ale br z y jst e se d o věd ě l, že t o byl P o ch, ba nko vní s lu ha z á vo du br at ř í Jo ha nse nů. “ „Za j ist é. B yl t o po vída vý č lo věk a neu st á le se ba v i l s k o nd u k t ér em. “ „Ho vo ř il o o so bníc h věcec h?“ „V ýh r ad ně. . . “ „A co ř ík a l? Vzp o me ňt e s i, p r o sím. “
„Ab yc h p r a vd u ř ek l. “ že jed e do Reve lu, v ně jaké zá lež it o st i br at ř í Jo ha nse nů a… “ „A d á l?“ „V íc u ž s i n ep a mat u ji, v š í ma l js e m s i ho vo r u je n let mo , neza jí ma l mne. “ „Že v ás neza j í ma l?“ v yst ř e li l z ne nadá ní ot ázku ma jo r Ver der . „Ne, p a ne ma jo r e, “ o dpo vědě l N iko le v a ud ive ně s e na ně ho po díva l. „A pr o č by mě t o t ak é mě lo za j í mat ?“ „T o b yc h pr ávě r ád z jist il, “ o d p o věd ě l Ker st o r f. P ro feso r je n p o k r čil r a me n y, jako by nec h áp a l s m ys l t ěc h s lo v. „Ne mě l vá š sp o lu cest u jíc í p o uzd ro , jak é o b yče jn ě no s íva j í b a nk o v n í s lu ho vé, kt eř í cho d í pr o p en íze ?“ p o k r ačo va l so udce. „Mo žná, a le ne vš i m l jse m s i t o ho . “ „Ne mů žet e ná m t ed y ř íc i, jest li se mu t ř eba z neo pat r no st i nepo va lo va lo p o sed ad le ne bo je st li je mo h l i vidět lidé, kt eř í př ic háze l i na st anic íc h k do st avník u ?“ „Dř í ma l jse m v k o u t ě zaba le n do p lá št ě, o pr avd u jse m ne v id ě l, co mů j sp o lu cest u jíc í d ě la l ne bo nedě la l. “ „Ale k o ndukt ér Bro ks t o t vr d í ur č it ě. “ „P ak t o mu as i t ak bylo . Já ne mo hu je ho v ýp o věď a n i p o p ř ít , an i p o t vr d it . “ „V y sá m jst e s Po che m ne ho vo ř il?“ „Cest o u ne. Po pr vé js me spo lu p r o mlu v i l i, k d yž se p o ne ho d ě d o st av n ík u jed na lo o t o , seh nat něk d e p o b líž no c le h. “ „A t o jst e po celý d e n sed ě l v ko ut ě s káp í peč l ivě st aženo u do t vář e?“ „P eč l iv ě ? P r o č p ečliv ě ?“ zep t a l se N iko lev s d ů r aze m na t o s lo vo . „P r o t o že vá m š lo zř e jmě o t o , aby vá s nikdo nepo zna l! “ vmís i l se z no va d o v ýs le c hu Ver der a je ho po zná mka o bsa h o va la zř e j mé o bv in ě n í. D im it r ij N ik o le v ch v i lk u mlč e l a pak je n ř ekl: „Zac ht ě lo se m i c est o vat na zapř e no u a do mní vá m se, ž e na t o má v L ivo n sk u k ažd ý s vo bo dný č lo věk p r á vo jak o všu d e jin d e. “ „V ýbo r ná o p at r no st , “ o d vět il ir o nick y ma jo r , „a by pak č lo věk a nepo zna l i svěd k o vé, s kt er ým i by mo hl být ko n fr o n t o ván. . . “ Zase nar ážk a - a ve lm i p o váž l ivá - je jíž vý zna m ne mo hl pr o feso r nepo znat a p o n íž o čiv id ně z bled l. „Nep o p ír át e t ed y, že jst e t o ho dne ces t o va l s ba nko vní m s lu ho u P o che m? “ uzavř e l so u d ce. „Ne, p o k u d je t o mů j sp o lu cest u jíc í z r eve ls ké ho do st avníku. “ „T o je až p ř íl iš j ist é! “ u t ro u sil ma jo r . S o u d ce Ker st o r f pot o m po kr ačo va l: „Cest u jst e mě l i zat ím b ez n e ho d, o po ledná c h jst e se as i na ho d inu zast a v il i k o běd u , v y jst e s i da l př iné st jíd lo st r ano u do ko ut a šenko vny, zř e jmě st á le v ú mys lu zů st at nep o znán. . . P ak je la po št a dál, počas í bylo špat né, ko ně vzdo r o va li bo u ř i je n s v yp ě t ím všec h s i l . A v pů l o s mé se st a la ne ho da: z lá ma la se p ř ed n í n áp r av a a ro zp ad lo se ko lo , jed en ků ň upad l a po vo z se př evr át il. . . “ „Vá že n ý pa ne, “ př er uš il ho ná h le N ik o le v, „s mě l b yc h věd ět , p ro č a k vů l i če mu se mn e n a t o všech no p t át e?“ „V zá j mu spr a ved lno st i, pa ne N iko le ve, je n v zá jmu spr a ved lno st i. Kd yž t ed y ko nd u k t ér Bro k s z jist il, že vů z už do ne jb l ižš í st anic e v P er no vě ne do jed e, r o zho d l jst e se p ř esp at v k r č mě, kt ero u bylo vid ět ve vzdá le no st i as i d vo u set k r o k ů d ále po s il nic i. V y sá m jst e na n i u p o zo r n il. “ „Ne z na l js e m j i a t o ho večer a jse m d o n í vst o u p il p o p r vé. “ „Bu d iž, a le j ist ě nep o p ř et e, že jst e cht ě l r adě j i př espat t am, než j ít s k o nd u k t ér em a ja mš č ik e m pě šk y do P er no va. “
„P r a vd a, než se t r má cet za t o ho hr o zného ne času d va náct ver st , zdá lo se m i výho d ně jš í p ř ečk at no c v k r čmě. A mů j s po luce st ujíc í š e l s e mno u. “ „V y jst e ho k t o mu p ř imě l ?“ „Ne nu t il js e m ho k niče mu. Ale p r o t o že se p ř i ne ho d ě p o r an il - o dř e l s i, t uším, no hu - st e jně by b yl do P er no va ned o še l. B y lo t o p ro něho št ěst í, že t a kr č ma. . . “ „Ve l ik é št ěst í! “ z vo la l ma jo r Ver der po bo uř en. D im it r ij N ik o le v se o br át il, d á va je nepo kr yt ě na je vo své o po vr žení. S o udce Ker st o r f ne c ht ě l, a by výs lec h o dbo č il nežádo uc ím s měr e m, a r yc h l e po k r ačo va l no v ým i o t ázk ami: „Kd yž jst e o dcháze l i do kabak u U z l á ma né ho k ř íže, o d eš li k o nd u k t ér s po st il ió ne m d o P er no va, že?“ „U z lá ma né ho kř íže ?“ o pako va l N iko le v. „Ne vědě l js e m, ž e se t é kr č mě t ak ř ík á. “ „U v ít a l v ás t a m k r č mář Kr o v. P o žáda l js t e ho o po ko j a P o ch t aké. Kr o v v á m na b íd l v ečeř i, ba nk o v n í s lu h a p o večeř e l, vy jst e o dmít l. “ „Ne mě l jse m h lad , b y lo mi mi le jš í j ít hned spát . “ „S t e jně jak o časně r á no o d ejít a neče kat , až se vr át í ko ndukt ér , není- l i ž pr avd a. T o jst e t ak é ř ek l k r č mář i a o debr a l jst e se do své ho po ko je. “ „P ř es ně t ak , “ o d po věd ě l p r o fe so r a ne skr ýva l, že už ho t a spo ust a ot ázek p o něk u d u na vu je. „Vá š p o ko j byl na ko nc i st ave n í v le vo o d šenk o v n y, k d e je št ě p o píje lo něk o lik ho st ů. “ „Ne v í m, pan e Ker st o r fe. A o paku ji vá m , že jse m t u kr čmu nez na l a že js e m t am b y l p o ne jpr v v ž ivo t ě. A p ak: za t my jse m př iš e l, za t my o deše l. “ „D lo u ho př ed ná vr at e m ko ndukt ér a, k la d u na t o váhu , “ p o zn a me na l so u d ce, „d lo u ho p ř ed návr at e m k o nd u k t ér a, kt er ý pro vás mě l př i j ít , až spr aví vůz. “ „Ne ček a l js e m na ně ho , “ ř ek l N iko le v, „po ně vadž do P er no va t o bylo už je n dva ná ct ver st . “ „Do br á ! J ist o je, že v ás t o napad lo už ve čer a že jst e t o pro ved lo čt vrt é ho d ině r anní. “ Na t o Dixp it r ij N iko le v neo dpo věd ě l. „A n yn í, “ p o k r ačo va l so u d ce, „je ko neč ně na čase, a byc h se vás o pt al, nač m i za jist é o cho t ně o d po v ít e: co b ylo př íč in o u vaš í ce st y, k níž jst e s e, jak se zd á “ o d ho d la l n ak vap a t a jně a o k t er é jst e s e de n př edt ím s vým žáků m - vše c h js me se na t o dot azo va li - an i nez m ín i l?“ T ep r ve t at o o t ázk a znep o k o jila zř e j mě pr o feso r a N iko le va na ne jv yš š í m ír u . „O so b n í zá le ž it o st , “ pr avi l ko ne č ně p o dlo u hé m v á há n í. „P ř es ně j i? “ „Nep o v ažu j i za nu t né se o t o m š íř it . “ „O dp ír át e výpo vě ď ?“ „Od p ír á m. “ „P o v ít e mi asp o ň, jak ý b y l c í l vaš í ce st y?“ „T o je ved le jš í. “ „M íst o jst e s i zap lat il až d o Reve lu, mě l jst e co dělat t am?“ Žád ná o d po věď. „Zd á se, že sp íš e v P er no vě, “ po kr ačo va l so udce, „pr o t o jst e neč eka l n a spr ave ný do st avn ík . P t ám se vás důr az ně : bylo t o v P er no vě ?“ D im it r ij N ik o le v neo d p o věd ě l a ni t ent o kr át . „Jak s i p ř e jet e, “ p o k r čil so u dce r a me ny. „O čt vr t é ho dině r a n n í jst e po d le výpo věd i kr č mář e vst a l. Kd yž jst e vyše l z po ko je, v p lá št i a s káp í hlu bo k o do o čí jak o večer , na b íz e l v á m k o fl ík ča je ne bo sk le ničku ko ř a lk y. Od m ít l jst e a zap la t il za po k o j. P ak k r čmář su nd a l ze dveř í z á vo r u a o de mk l, načež jst e se d a l r yc h l ý m k r o ke m s mě r e m k P er no vu. Je v t o m, co jse m ř ek l, něco nespr á vné ho ?“
„Nap r o st o n ic. “ „P t á m s e vás t ed y nap o s led : c hcet e mi p o vědět , pro č jst e se vyd a l na ce st u a k a m?“ „P a ne Ker st o r fe, “ ř ek l c h lad ně N iko le v, „st á le ješt ě ne ví m, ka m všec hn y t y ot ázk y míř í, a n i p r o č js e m b y l př ed vo lá n do vaš í k a nce lář e, a př ece jse m o d po v íd a l na vše, na co o dpo věd ět js e m p o v ažo va l za s vo u p o v in no st . Na o st at n í n e. Má m za t o , že t o je mé pr á vo . Do dává m o st at ně, že jse m t o učin i l v do br é m ú m ys lu . Kd yb yc h c ht ě l t u cest u zapř ít , a t o z důvo dů, za něž s i o dpo vídá m já s á m, kd yb yc h cht ě l t vr d it , že jse m do st avníke m ne je l a spo lu cest u jíc í m ba nko vního s lu h y n e b y l, k t er ak b yst e m i t o mo h l v yvr át it ; kd yž js e m po d le vá s s t ako vo u p ečlivo st í skr ýva l s vo u t o t o žno st , že mne a n i k o nd u kt ér an i P o ch a vů bec n ik d o nepo zna l?“ T u h le o t ázku po lo ž il pr o fe so r Nik o le v s e zna č ným se beo vládá ní m „a s no t no u d ávk o u p o hr dání. Ale byl ne má lo ř ek vap en, k d yž u s l yš e l ná s led u j íc í o d p o věď: „Jest liže vás, p a n e N ik o le ve, nepo z na l P o ch a ni Br o ks, po zna l vás j in ý svěd ek . “ „J in ý s v ěd ek ?“ „Ano , hned u s l yš ít e je ho v ýp o věď. - P ř ive ďt e st r ážmist r a E cka! “ P o lice jn í st r áž mist r vst o u p il, po vo je ns ku po zdr avi l s vé ho př edst avené ho a m lčk y ček a l… „V y jst e st r ážmist r E ck o d šest é čet y?“ z ept al se so udce. S t r áž mist r po vědě l, kdo je, jak o u má ho d no st a fu nkc i, a N iko le v na ně j hled ě l jak o na č lo věk a, k t er ého vid í po pr vé: st á le ješt ě nec háp a l ce lo u t u hr u . „B yl jst e t ř in áct ého d u b na večer v k abak u U z lá ma né ho kř íž e ?“ zača l so u d ce. „Ano , b la ho ro d í, st av i l js e m se t a m na zpát eč ní ce st ě z výpr avy po d é l P er na v y, k d e js e m pát r al po upr ch l ík o v i, k t er ý ná m u n ik l sk o k e m d o ř ek y mez i led o vé k r y. “ P ř i t ét o o dpo věd i ne mo hl pr o fe so r N ik o le v zat a jit po hnut í, je ho ž s i so u d ce do bř e po vš i ml, n e ř ek l však n ic a st r ážmi st r po kr ačo va l: „As i o d d vo u ho d in jse m je št ě s jed ním st r ážn ík e m o d p o čív a l v k a bak u U z lá ma n é ho k ř íže. Zr o vna js me s e c ht ě li vydat na da lš í ce st u k P er no vu, kd yž ve š li d va mu ž i. Na s i ln ic i se j i m po ro u cha l d o st av n ík a h led a l i v k r č mě no c le h. Ko nd u k t ér s po st il ió ne m a s k o ň mi o deš l i do P er no va pr o ko lář e. Jed ní m z t ěc h cest u jíc íc h byl ba nko vní s lu ha P o ch z R ig y. Z n á m ho u ž d áv no a t ak jse m se s ní m d a l d o ř eč i. P o k u d jd e o d r uhého cest ujíc ího zd á lo se mi, že s i ně jak p ř íl i š p eč liv ě sk r ýv á o b l ič e j p o d k áp í p lášt ě. T o mi bylo po dezř e lé a s na ž il jse m s e v yp át r at , k do t o je. “ „Ko na l js i je n s vo u po v in no st , E cku, “ př ik ýv l ma jo r Ver der . „P o ch mě l t ro chu o d ř eno u no hu, a t ak s i hned sed l za st ů l a po lo ž il na n ě j po u zd ro se začát ečn í. mi p ís me ny f ir m y br at ř í Jo ha nse nů, př ivá za né ř e t ízke m k p asu . P o ně vadž v kr č mě po p íje lo ješt ě as i p ět še st ho st ů , u po zo r n il, jse m ho , ab y t o své p o u zd ro zb yt ečně neu k azo va l, o pat r no st je o pat rno st . Kd yž Kr o v ved l t o ho d r u hého cest ujíc ího do po ko je, d áva l js e m p o zo r - a t u se mu káp ě o dhr nu la a na o ka mž ik jse m mu vid ě l d o t vář e. “ „A t o vá m p o st ačilo ?“ „N ap r o st o, bla ho ro dí. “ „P o zna l jst e ho ?“ „S p o le h l ivě. Čast o jse m ho t ot iž p o t k ával t ad y v R ize. “ „Kd o t o b yl?“ „P r o fe so r Nik o le v. “ „P o zna l b yst e ho zas?“ „Za j ist é - t ad y je! “ A u k áza l na N iko le va.
P ro fe so r klid ně vys lec hl t ut o v ýp o vě ď a p r av i l: „S t r áž mist r se zř e jmě ne m ý l í, kd yž t vr d í, že mě v t é k r čmě vidě l. T ehd y js e m s i o vše m ne vš i ml, že mne po zna l. N ic mé ně nec háp u , p a ne Ker st o rfe, pr o č t a ko nfr o nt ace, kd yž jse m vá m př ece nep o p ř e l, že jse m v k r č mě U z lá ma né ho kř íž e skut ečně no co va l. “ „S t r p en í, pa ne N iko le ve, do zv ít e se t o h ned , “ o d p o věd ě l so u d ce. „Ale p o ř ád ná m nec hcet e ř íc i, co b ylo ú če le m vaš í c est y?“ „Op ak u j i, že ne. “ „Mu s í m vás upo zor nit , že si t ím jed in ě š k o d ít e. “ „Š k o d ím? P r o č?“ „P o ně vad ž so u du by u bylo ve lm i mno ho p r áce se z j išťo v á n ím, jak a co se t é no c i v kabak u U z lá ma né ho k ř íže st a lo . “ „Co se t am st a lo ?“ o p ak o va l p r o fe so r nechá pa vě. „Ano . . . Nes lyš e l jst e n ic v d o bě o d o smi več er do čt yř ho d in r á no ?“ „N ic, sp a l js e m a ž d o chv í le, kd y byl čas vst át . “ „An i jst e ne vidě l nic po dezř e lé ho , k d yž j st e o dchá ze l?“ „Nap r o st o n ic. Ale k o neč ně za č íná m c hápat , o č jde: jse m zř e jmě z ap let en d o ně jak é váž né věc i a p ř ed vo la l jst e mě za svědka, že?“ „Za s vědka ? S nad jak o o bv in ě né ho ! “ z vo la l ma jo r Ver der . „P a ne ma jo r e, “ p o zna me na l so udce př ís ně, „ž á dá m vás, abyst e s e ne v y jad ř o va l dř íve než so ud a vyčk a l je h o ná lezu . “ Je n st ěž í se ma jo r o p ano va l. „T ak p r o t o jst e mne t ed y př ed vo la l i! “ ř e k l s i t é měř je n p r o se be N ik o le v. P ak p o h léd l so udc i př ímo do o čí a zep t al s e p ev n ý m h lase m: „Z če ho jse m o b v ině n ?“ „Ba nk o v n í s lu ha P o ch b y l v no c i z e t ř ináct ého na čt r náct ého dubna v k a bak u U z lá ma né ho kř íž e zavr ažd ě n. “ „Co ř ík át e! Za vr ažd ě n ?“ z vo la l N iko le v v ne lí če né m ú d iv u . „Ano , a má me z j išt ě no , že p achat e le m j e ces t u jíc í, k t er ý p ř esp a l v p o k o ji, ve kt er ém jst e no co va l. “ „A p r o t o že t ím c est u jíc í m jst e nepo chybně vy, D i m it r ij i N iko le ve. . . “ vp ad l o p ět ma jo r Ver d er . „Já že jse m vr a h! “ př er uš il ho p ro feso r , o d st r č il s vo u ž id l i, v ysk o č il a še l k e dveř í m, k de st á l st r ážmist r E ck . „P o p ír át e t o ?“ zep t al s e so u d ce a t aké vst al. „Jso u vě c i, k t er é č lo věk nepo t ř ebu je po pír at , prot o že se po pír a j í sa m y, “ o dpo vědě l N ik o le v. „Je t o př íl iš váž n é, p ane N ik o le ve. . . “ „Ne ho d lá m o t o m vů bec ho vo ř it , pane Ker st o r fe, “ o dpo vědě l pr o fe so r na výso st o po vr ž liv ě. „Ale s mě l b yc h se d o věd ět , p ro č o bvině ní padá pr á vě a jed ině na ce st u jíc ího , kt er ý st r áv il no c v o no m po ko ji?“ „P r o t o že na o k ně b y l y o b je ve ny nek la m né st o py, že vr a h j ím t é no c i pr o lez l, vyp áč i l o k en ice u P o cho va po ko je a vlo u pa l se t a m. A pr ot o že po hr abá č, kt er ým t o o k no v ypáč i l, js me na š li pr á vě v po koj i o no ho cest ujíc ího . “ „Je- li t o mu t ak, je t o př ine j me nš í m po d ivné, “ za m ys l i l se N iko le v a do d a l: „Ale t vr d ít e- li, že z lo č in ne mo h l sp ác hat n ik d o , k do b y s e k P o cho v i do st al j in ak a o d jinud , d o k azu je t o , že vr ažda byla do ko nána, než jse m o deše l?“ „V y b yst e vini l kr č mář e ? P ř i v yš et ř o ván í se p r o t i ně mu neo b je v i lo se b e me nš í po d ezř en í. “ „Ne v in í m niko ho , pane Ker st o r fe, “ o d p o věd ě l c h la d ně p r o fe so r Nik o le v, „a l e má m s nad p r á vo ř íc i, že já js e m t en p o sled n í, je ho ž b y mo h la sp r a ved lno st po dezír at z po do bné ho z lo č inu ! “
„Ab yst e věd ě l v še: b y la t o spro st á lo upežná vr ažda, “ vm ís i l se z no vu ma jo r Ver d er . „Bank o v k y z P o cho va p o uzdr a zm ize l y. “ „T ím sp íš ! “ v yk ř ik l N ik o le v. S o u d ce Ker st o r f r yc h le zak r o čil: „P a ne N ik o le ve, p o ř ád ješt ě mi nec hcet e sdě lit a ni dů vo d cest y, a ni pr o č jst e o d eše l z kr č my u ž ve čt yř i r áno , ani ka m jst e pot o m še l? “ „J iž jse m ř ek l, že ne. “ „Nu ž e, p ak bud e mo c i spr a ved lno st pr áve m ř íc i: Ne bylo vá m ne z ná mo , že ba nk o v n í s lu ha mě l př i so bě z nač n ý o b n o s; k d yž jst e p o ne ho d ě d ost av n ík u ved l P o cha d o k r č my U z lá ma né ho k ř íže, napad lo vás, že ho o lo upít e. V př íz n iv é ch v í l i jst e vyle z l o kne m ze s vé ho p o ko je, d r u h ý m o k ne m jst e se v lo u pa l k P o cho v i, za vr ažd i l jst e ho , ab yst e se z mo c ni l ko ř ist i, a o čt vr t é ho d ině r a n n í jst e se v yd a l u lo upe né pe níze něk a m sk r ýt . “ „A k d e je nak o ne c st ejn ě na jde me ! “ do p lni l ma jo r . „Nap o s led y se vá s pt á m, “ pr a v i l váž n ě a d ů r azn ě so u d ce Ker st o r f, „po v ít e ná m, ka m jst e še l, k d yž jst e o p u st il kr č m u?“ „Nap o s led y o paku ji, že ne ! “ o dpo věděl pr o fe so r . „Zat knět e mě, mát e- li k t o mu p r ávo . “ „N ik o li, pa ne N iko le ve, “ uza vř e l so u d ce k ne j vět š ímu př ek vape ní ma jo r a Ver d er a, „v ýp o věd i, s věd č íc í p r o t i vá m, jso u s ice ve lic e váž né, a le vyšet řo vá n í ne n í d o su d sko nče no . A pak: mu ž vaš e ho po st avení, zná m ý s vo u po ct ivo st í a bezú ho n ným ž ivo t em. . . Neve z mu vás do vyš et řo vac í vaz by, pr o zat ím jst e vo ln ý. Bu ďt e však p ř ip r a ve n, že vás so u d ješt ě zavo lá. “
XI. NA PRANÝŘI Ma jo r Ver der nebyl sá m, kdo ček a l, že p o t o mt o v ýs le c hu bu d e N iko le v zat čen. P ro fe so r o depř el udat důvo d y, p r o č se v yd a l na ce st u , o d epř e l v ys vět lit , p r o č o čt vrt é ho dině r anní o pust il k va p ně k r č mu a ka m še l, o dmít l ř íc i, k d e me šk a l t y t ř i dny, než s e vr át il do R ig y - jak b y t o vše p r o t i ně mu neu t vr d ilo u ž i t ak d o st vážné p o d ezř en í? P ro č t ed y ne b y l zat čen ? P r o č se s mě l vr át it do mů a ne b y l o d ved e n d o pev no st n ího věze n í? P r a vd a, mě l být i př ipr a ve n, že ho so ud zavo lá, a le nez n eu ž i je vo lno st i a nepr chne, k d yž n y n í p o z na l, jak ne z vr at ně b y l u s věd če n ? Av šak st e jně jako by s e bylo Fr a nku Jo hanse no vi a je ho ně mecké st r an ě v ýbo r ně ho d ilo nečeka né o bvině n í a za t čen í p o lit ick é ho o d p ů r ce, slo va n sk ý m zá měr ů m a s na há m by př ines lo n e na p r av it e ln é šk o d y. P ro t o si g u b er nát o r gener á l Go r ko v yhr ad il k o neč n é r o zho dnut í, má- li b ýt p r o feso r Nik o le v zat čen, a b y l o d ho d lá n t o nepř ipu st it , do k u d by o je ho v in ě mo h la b ýt se be me n š í p o ch yb no st . A t ak o dpo led ne, kd yž mu p lu k o v n ík Rag e no v p ř in e s l p r o t o ko l o v ýs1 ec hu , mlu vi l př e d ev š í m o t ét o nebl ahé zá le ž it o st i, a jak o ní po dat zpr ávu vlád ě. P o zo r ně p ř ečet l sp is y a za myš le ně pr avil: „Ať již je N ik o le v v in e n č i n ik o li, ně me cká st r ana t o ho využ i je - už pr ot o , že je S lo va n. A d o bř e v ít e, jak é jse m s ní m mě l p lá n y. A t eď z ni čeho n ic t ako véh le o bvině ní! “ „Va še E xc e le nce má p r avd u , “ o dpo vědě l plu k o vn ík , „st a lo se t o za o ko lno st í ve l ice nep ř íje m n ýc h. “ „M ys l ít e, že je sk u t ečně p ac hat e le m? “ „Ne mo hu na t o Vaš í E xce le nc i o d po věd ět , a zv láš ť ne t ak , jak byc h s i pr o pana N iko le va př á l. Zdá l se vžd y ho den všeo be c né ú ct y. “ „Ale p r o č se zd r áhá v ys vět lit t u t ajup l no u cest u ? Jak ý mě la, p r o bů h ú če l a c íl? Má zř e j mě vá ž né d ů vo d y, že mlč í. “ „Ať je t o mu jak c hce, Vaše E xce le nce s i jist ě r áč ila po vš i mno ut , že s Po che m ho v d o st avn ík u s ved la je n p o uhá ná ho da a že st e jná ná ho da je za ved la i d o kabak u U z lá ma né ho k ř íže. “ „Mát e p r avdu, pluko vníku, uz ná vá m t o a je t o vážná ná m it k a. T ím sp íš b y o vše m mo h l z m ír n it p o d ezř en í, ne- l i je set ř ást ú p lně, k d yb y s i d a l ř íc i a u p ř ímn ě p r o mlu vi l o t é nenadá lé c est ě. Vžd yť se o n í n ez m ín i l a n i v la st n í dceř i. “ „S o u h la s ím, a p ř ece z t o ho , že mlč í, ne l ze do kazo vat je ho vinu. P ř est o že b y l t é no ci v Kr o vo vě k r č mě, nec hc i, ne m o hu pr o st ě uvěř it , že by byl sc ho pen sp ác hat vr ažd u . “ Gu ber nát o r cít il, ž e by s e p lu ko v n ík r á d zast a l D i m it r ije N ik o le va, S lo va n a, jak o b y l o n. O st at ně i o n sá m b yl o c ho t en př ip u st it je ho v in u , je n k d yb y mě l i o p r avd u nez vr at né a p ř esvěd č iv é dů kaz y. „N ic mé n ě nu t no u zn at , “ p r avi l gu ber nát o r a zavř e l vyš et řo vac í akt a, „ž e po d ezř en í p r o t i n ě mu je váž né. Nezap ír á - a t aké ne můž e - že st r áv i l o su d no u no c v t é nešťa st né k r č mě, an i t o, že př esp a l v p o k o ji, na je ho ž o k ně b y l y o bje ve ny čer st vé st o py a kde byl na le ze n p o hr a báč, nep o ch yb n ě nást r o j, k t er ý m by la v yp áče na o k en ice d o Pocho va po ko je. “ „T o vše chno je pr avda, E xce le nce, “ o d p o věd ě l p lu k o v n ík Rag e no v, „a le ce l ý je ho d o savad ní ž i vo t , je ho po ct ivo st a č est ná pr áce. . . A pak, E x ce le nc e: co žp ak mo h l věd ět , že bank o v n í s lu h a p o jed e s ní m, a na víc s no t no u část ko u? A t vr d íl i se, že ho myš le n k a sp ác h at zlo č in napad la, t epr ve kd yž u vidě l po uzd r o a s lyš e l o je ho o bsa hu , b ylo b y je št ě t řeba do kázat , že se do st al do t ako výc h
ne s náz í, že b y se ner o zp ak o va l spác hat ani vr aždu, je n a by z íska l p e níze. . . A b y l t ak o v ý důkaz př ed lo že n? A p ř ip o u št í vů be c čest n ý a sk r o mn ý N ik ole v ů v ž ivo t , ab y někdo uvěř il, že ho nedo st at ek p eněz d o h na l k z lo č in u ?“ „Zce la spr á vně, p luko vníku, z p o d ezř en í ne lz e zat ím č in it jist o t u, “ u za vř e l gu ber nát o r. „Nec hť se v yš et ř u je d á l. No vé šet ř ení a no vá s vědect ví da j í mo ž n á p ev ně jš í po dk lad k o bvině ní. Na s o u d ce Ker st o r fa je o st at ně nap r o st é spo le hnut í: t en se ř íd í vžd y je n s v ý m s věd o mí m a nep o d le h n e p o li t ick ým vl iv ů m. Uč in i l sp r á v ně, že zat ím nec ha l pr o fe so r a na s vo bo dě. Budo u- li t o ho no vé o k o lno st i vyžado vat , věř t e, že bu d u p r v n í, k d o p ř ik á že, ab y b y l v saze n z a mř íže. P o měst ě se zat ím š íř i lo ne b la hé vzr u še ní. Vět š ina o byvat e lst va mě la z a t o , že N ik o le v bu de o k a mž it ě zat čen: jed ni, z e jmé na ve vyš š íc h vr st vác h, pr ot o že ho p o važo va li z a vin íka, dr uz í, ne- l i p r o n ic j in é ho , t ed y a b y n eu p r ch l. P o bo uř ilo p r o t o k d eko ho , když byl spat ř en, jak se bez ú ho n y vr ac í zp ět do své ho do mu. S t r ašná no v in a p r o n ik la i k I lce. Vědě l a už, z čeho je o t ec o bvině n i jak é ur ážk y se d o st alo br at r u Jano v i. O ba so ur o zence ut vr zo va lo v je j ic h př es věd če n í v o t co vu ne vinu př ede vš í m př át elsk é p ř isp ě n í d o k t o r a Hamin a a k o nzu la De lap o r t a: bez o t ále n í p ř ispěc ha li, so t važe byl pr o feso r př ed vo lá n k v yšet ř u jíc ímu so u d c i, d o d áva l i j i m m ys li a je n s ne jvět š í m ús i l í m je o dvr át il i o d ú mys lu bě žet za o t cem d o so u dní ka nce lář e. „Zů st aňt e t u s ná m i, “ uk l id ňo va l je d o k t o r Ham in. „D i m it r ij N iko la je vič se j ist ě vr át í zce la o sp r av ed ln ě n. “ „V id ít e, ca je č lo v ěk u p lat né, “ ho ř eko va la d ív ka, „ž e je ce l ý ž ivo t po ct iv ý a čest n ý, k d yž můž e být kd yko li t ak han e b ně o b v in ě n! “ „P r á vě p r ot o se mus í me br á nit i“ v yk ř ik l Ja n. „S p r á v ně, “ př is vědč i l do kt or , „a le i k d y b y se p ř iz na l, o d po vědě l byc h, že s e ne js p íš p o mát l, a neu věř i l b yc h t o mu. “ V t ako vé ná ladě se D i mit r i j N iko le v shle da l se s vým i dět mi, s do kt o r em Ha min e m, s p a ne m De lap o r t em a s ně ko lika da lš ím i př át e li, kt eř í ho př iš l i p o d po ř it . Avš ak m ys l l idu byla r o z jit ř ena a cest o u do mů mu se l v ys lec hno u t ne jed no ha ne bné s lo vo a mr zko u vyhr ů ž k u . Dět i ho po líb i l y, p ř át elé mu st isk l i r uk u a ne sk r b l i l i p r o je v y n e ju p ř ímn ě jš í o d d ano st i. A zat ím co se ve nku př ed d o me m sr o t il p o št va n ý d a v, mu s i l N iko le v p o d ro bně vypr avo vat , co se ud álo v so udco vě kanc e lář i, o nes l ýc ha né m o bv in ě n í, o zau jat o st i ma jo r a Ver der a i o důst o jné zdr že nl i vo st i so u d ce Ker st o r fa. N ic mé ně b y lo z n át , že se mu hnu s í za bývat se ce lo u t o u nechu t no u zá le ž i t o st í. P ř át elé p o zna l i, že s i po t ř ebu je o dpo čino ut , být sá m a mo ž ná hled at zap o mně n í v p r ác i, a p or o u čeli se. „L id é jso u po bo uř eni, “ po zna me na l na o d cho d u p an De lap o r t e k do kt o ro vi, „a ačk o li je p a n N i ko le v nepo chyb ně ne v i ne n, d o k u d se ne na jd e p r a vý pa c hat e l, nep ř est a ne ho p ro nás led o vat zášť je ho nepř át el. “ „Bo hu že l, t o ho se t aké o bává m, “ o d p o věd ě l d o k t o r . „Je st li js e m s i něk d y př á l, ab y b y l z lo č i n ec co ne jd ř ív d o p aden, p ak je t o , věř t e, t ent okr át . Jo hanse no vé P o cho v y s mr t i ur č it ě využ i j í - však jst e s lyš e l ja k, Kar e l bez důkazů naz va l Ja na s yn e m vr aho v ý m. P r o k lat á ce st a, p ro č se na n i D im it r i j v yd á va l, co ho t o je no m nap ad lo ! “ N ik o le vo vo pro pušt ění po výs lec hu n ed a lo sp át zejmé na r ižsk ý m Ně mců m a t ěch b y la vět š in a. Ro d in a Jo ha nse no va, je jí př át e lé, š le c ht a a měš ťa né o bv iňo va l i guber nát o r a i p luko v ník a R a g eno va, že p r o fe so ro vi jako S lo va no v i st r an í a že ka žd ý jin ý, kd yb y na ně m lp ě lo t ak t ěžk é o bv in ě n í, sed ě l by u ž d áv no v p e vno st i. Jo hanse no vi p ř ímo z u ř ili p r o t i vr a hu n ešť ast né ho Po cha, ve
sku t ečno st i však je št ě více pr o t i nep a t r né mu p r o fe sů r k o v i, so u p eř i mo c né ho ba nk éř e. „P at r ně t o t ak bylo , “ o pako va l Fr a nk J o han se n u ž p o k o lik át é. „N ik o le v p ř i o d jezd u zř e j mě ne t u š il, že p o jed e s P o che m, ani že P o ch po veze t ak ve lk ý o bno s: Ale zá h y se t o do věd ě l a po neho dě navr hl, a by š l i na no c do kr čmy U z lá ma n é ho kř íže. A t a m s i u m ín i l, že P ocha o kr ade. A jak r ačt e vidět , nez a lek l se a n i vr ažd y. Kd yž s e u ž nec hce př iz nat , pro č z Rig y o de je l, ať a spo ň ř ek ne, p r o č z k abaku pr c hl je št ě př ed s v ít á n í m, k a m š e l a k d e st r áv i l t y t ř i d n y, je no mže t o ho se, p áno vé, ned o čk á me. P ř iz na l by se t ím ke z lo č inu vžd yť př ec e spěc ha l u k r ýt s vů j lup. A p r o č že lo upi l? U j iš ťu j i vás: je v zo ufa lé fina n č n í s it u ac i. Z a čt yř i ned ě le p r o p ad ne mo je p o hledá vka a N iko le v ve l ice do bř e vědě l, že o d k lad nep o vo lí m, u ž ze zá sad y ne. A kde by pak s e hna l o s mnáct t is íc r u b lů , ab y zap lat il? S t ímh le o vš e m v yr uku ji, a ž př ijde ča s, t o bude mů j t r umf! “ T ak o v ý byl Fr a nk Jo ha nse n: neú p r o sn ý, k r u t ý a mst ivý. U p r o feso r a b yla zat ím n ař íz e na d o mo vní pr o - , hlídka ; vyko na li j i o smn áct ého d u b na so u d ce Ker st or f, ma j o r Ver der a st r ážmist r E ck. N iko le v je n o po vr ž liv ě př ihl íž e l a s po hr da vý m c h lad e m o dp o v íd a l n a o t ázk y, k t er é mu k lad l i. P r o hr aba l i se v je ho p sac í m st o le a ve skř ín íc h, pr o hléd li je ho list in y, d o p is y i p o z ná mk y o př íj mec h a v yd á n íc h a př es vědč i l i se, že pro fe so r skut ečně ž ije je n a je n z t o ho , co mu vyne so u so u k r o mé ho d in y, a že p o u d á lo st ech, jež ho st ihly, bu d e m ít za j ist é no u z i i o t ent o skro vný zdr o j o bž iv y. P o peněz íc h z P o cho va po uzdr a neo bje vi la p r o h líd k a a n i st o p u. Jak t ak é, k d yž po d le ba nkéř o va m ín ě n í mě l do st a do st času u k r ýt bezp eč ně s vů j lu p h ned p o činu na m íst o , kt er é se po cho pit e lně zdr á há p r o zr ad it . A p o k u d jd e o b a nk o vk y, je j ic h ž č ís la mě l ba nk éř p o zna me ná na, sho do va l se s ním. pa n Ker st o r f, že se neo bje v í, d o k u d b y se t ím z lo dě j, a ť je t o k doko li, v yd á v a l v ne bezp eč í, a že a s i up l yn e d lo u há d o ba “ než př ijdo u do o běhu . P ř át elé D i m it r ije N ik o la je v iče ve l ice záhy po zna l i s m ýš le n í o b yv at e lst v a ne je n v R ize, a le i p o ve nk o vě, k de t a udá lo st vyvo la la mo c né vzr u še ní. Věd ě li d o bř e, že veř e jn é mín ě ní se vyj adř u je př e váž ně p r o t i p r o feso r o vi, že ně meck á st r ana se s naž í o nát lak na úř ady, a by vymo hla je ho zat čení a u r yc hl i la so u d , nap r o t i t o mu že však. dr o bn ý l id , d ěln íc i, p o d r u ho vé a mu ž ic i, zkr át k a do mác í o b yv at e lst vo je vc e lk u o cho t no se N iko le va zast at a u jmo u t pr o t i nep ř át e lů m, i k d yž sp íše je n z p ř ir o zené ho s lo va nské ho c ít ění ne ž z př es věd č e n í o je ho ne v ině. O vše m co z mo ho u t i u bo z í? Neo meze n ý m i p r o st ř ed k y, k t er é ma jí Jo ha nse no vé a je j ic h st r ana k d ispo z ic i, lze na ně s nad no půso bit , svést je k v ýt r žno st e m a př inut it t ak g uber nát o r a, ab y u st o u p il p ř ed h nu t ím, je mu ž o d po ro vat b y bylo na po váže no u. Ačk o li se př ed pr o fe so ro vým d o me m n eu st á le sr o co va ly sk u p in y v ýt r žník ů , o cho t n ýc h s lo už it t o mu, kdo jim zap lat í, N ik o le v zů st a l c h lad no kr evný, ž e t o až b y lo s p o d ive m. Na na lé ha vé pr o sb y I lk y a Ja n a v y mo h l na ně m d o kt o r Hami n s lib , že zat ím ne bu d e v yc ház et z do mu: hr o z ilo mu vskut ku ne bezpeč í, že ho na u lic i něk d o pot upí a t ř eba i nap ad ne. P o kr čil je n r a me ny, s vo lil a zdr žo va l s e ce lý d e n ve s vé p r aco v ně. Ned á va l ho d iny a ni m i mo dů m, a ni t ě m žáků m, kt eř í cho d íva l i k ně mu ; st á le je n mlč e l, ne vyh ledá va l r o zho vo r ů a ani s lo ve m ne nar áž e l n a t o , z čeho b yl o b v iňo vá n. Z mě ni l se t ak, že t o je ho dět i i př át e le až znep o k o jo va lo - a niko li be z př íč in y. P ro t o t ak é d o kt o r Hamin, je ho p ř ít e l ne jo d d a ně jš í, t r ávi l u nic h všec he n s vů j vo ln ý č as. P a n De lap o r t e a p ár p ř át el sc ház ív a lo se več er co večer v pr o fes or o vě do mě, bez u st ání zo st o uzené m, ačk o li ho p o l ic ie z r o zkazu p luko v n ík a Rag e no va d ne m i no c í st ř ež ila. B y l y t o s mu t né več er y a D im it r i j N ik o la je vič s e jic h zúčast ňo va l je n zř ídkakd y. . . Ale br at r a sest r a neb y l i asp o ň sa m i v t ěch d lo u hýc h, t r apnýc h ho d inác h. P ak př át elé
o d cháze l i, Ja n a I lk a s e uc hýl i l i d o s v ý ch p o k o jů , p o zo ro va li n e p ř át elsk ý r u c h do le na ' u l ic i a se sr dce m st ís ně ný m p o slo u c ha l i, jak o t ec p ř ecház í p o p r aco v ně se m a t a m, jak o b y ne b y l s t o na lézt zt r acený k l id. Ro zu mí se, ž e J a n a ni nepo mys l i l na n ávr at d o Děr p t u. Jak t r ap né b y b y lo o b je v it se za t ako výc h o ko lno st í na u n iv er s it ě ! Jak b y ho u v ít a l i n ě mečt í k o leg o vé, co by mu ř ek li př át e lé, k t eř í s i ho d o su d t o lik váž i l i? S n ad b y b yl p ř i ně m je n Go sp o d in, o st at ní j ist ě u ž po d le hl i veř e jné mu m íně ní. A jak by se mo h l o v lád no u t př ed Kar le m Jo ha nse ne m? „T e n b íd ák ! “ o pako va l do kt or u Ha mino v i. „Ot ec je p ř ece ne vin e n ! Až na jd o u p r avé ho v in í k a, p o zna jí: jak mu kř ivd il i! A Kar la Jo ha nse na po t o m do nut ím, a b y p yk a l za s vé u r ážk y! Ko neč ně - p r o č čekat , vyz vu ho hned ! “ Je n st ěž í ho do kt or uklidni l. „T r p ě livo st , Jene, “ r ad il mu p ř át e lsk y, „je n žád no u nepř ed lo ž e no st i Až př ijd e čas, já p r v n í t i ř ek nu: Jd i a ko ne j s vo u p o v in no st !“ Ja n nec ht ě l co u v no u t a je n s naž né pr o sby se st ř iny ho nako nec o dvr át il y o d č inu , k t er ý by býva l ce lo u s it uac i je no m p ř io st ř il. Už večer t o ho d ne, k d y se vr át il do R ig y a pak o d výs lec hu, pt a l se D im it r i j N ik o le v, jest li mu nep ř iše l d o p is. L ist o no š však př ines l po uze no vin y. Na dr u h ý d en r á no , v d o bě, k d y se r o znáš í p o št a, v yše l z e s v é p r aco v n y a ček a l v d o mo v n íc h d veř íc h. V t é c h v í li b ylo př ed mě st í ješt ě pust é a je n d vo jice st r ážn ík ů p at ro lo va la p ř ed do me m. I lk a zas lec h la o t ce a v yš la za ní m na pr áh do mu. „V yh l íž íš l ist o no še?“ „Ano . . . a ně jak d lo u ho ne jd e. “ „Co t ě nap ad á, t at ínk u , je št ě je br z y. O c hlad i lo se, mě l bys jít do vnit ř . Ček áš d o p is ?“ „S nad . V la st ně n e v ím. . . Ale nezdr žu j se t u se mno u, vr ať se do po ko je. “ Z p r o fe so ro va c ho vá ní bylo zř e jmé, že ho I lč ina př ít o mno st př ivád í d o r o zp ak ů . Vt o m se o bje vi l l ist o no š: je n o m no v in y a p ár t isk o p isů . N ik o le v se zac h mu ř e ně vr át il d o p r aco vn y. A t ak se t o o pako va lo i večer a r á no zas. Od ko ho ček al d o p is a co na t o m do p ise z áv is e lo , b y l s nad v ně jak é so u v is lo st i s t o u ne bla ho u cest o u - t o se I lk a ne do zvě dě la, ot ec mlče l jako hr o b. T o ho r ána o o smé p ř ibě h l i d o kt o r Hami n a pa n De lapo rt e a př á li s i o ka mž it ě m lu v it s I lko u a Ja ne m. P ř iš li j im o z ná mit , že po p o led nác h bu d e s la v no st n í P o chův po hř e b, a p o r ad it se, ne bud e- li zá ho d no u č in it ně jak á o p at ř en í, p o něvad ž p r ů vo d mu s i l jít n a r iž sk ý hř bit o v př ed měst ím a pr á vě ko le m je jic h. d o mu . Co všec hno se př i t o m mů že st át , t ěžko př ed v íd at . Od Jo han se nů se b y lo mo ž no nad ít v še ho . Ze cht ěli o svěd č it lásku k věr né mu za měst na nc i i vdě č no st za je ho t ř icet ilet o u p r áci v z á vo dě a v yp r a v it mu p o hř e b se vš í n ád her o u bu d iž ; a le by lo až p ř íl iš zř e jmé, že j i m t o je př ede vš í m zá m inko u po št vat veř e jn é m íně ní a vyvo lat nepo k o j… G uber nát o r pr ý do ko nce „nař íd il s i lno u p o lice jn í as ist e nc i. Za t ak o v ýc h o ko lno s t í b y p o d le názo r u d o kt o r a Hamin a b y lo ne j lep š í, k d yb y se o t o m D i m it r ij N iko la je vič nedo zvědě l, a po ně vadž t ak jak o t ak t r áv il c e lé d n y ve s vé p r aco vně a dolů př ic háze l je n k jíd lu, ne bylo t ř eba s e st r acho vat o je ho bezp eč í. P ř i o běd ě, na k t er ý I lk a p o zva la i o ba př át ele, se mno ho . ne m lu vilo , o po hř bu nep ad la a n i z m ín ka. Ne jed no u však p r u d k é v ýk ř ik y zac h vě l y st olo v n ík y, je n pr o feso r , jak se zd á lo , n es l yš e l nic. P o o bědě st isk l p ř át e lů m r u k u a o deše l zno vu do pr aco vn y. Ja n, I lk a, d o kt o r a ko nzu l zů st a li v j íd e lně ; č eká ní bylo t r apné, st e jně jak o m lče n í p ř er ušo va né je n o bča s kř ike m a n ad ávk a mi sr o cen í d o le n a u l ic i. H luk s e vz má ha l, lid é v šec h vr st ev zap la vo va l i př ed měst í a ne jv íce se j ic h s hr o mážd i lo
p ř ed p r o feso r o vým do me m. B ez u st án í l á li t o mu , k o ho v eř e jn é m ín ě n í v in i lo Z vr ažd y ba nko vního s luhy. S nad by b y lo b ýv a lo v sk u t k u p ro zír a vě jš í n ař íd it , a b y b y l zat čen, byl by a spo ň mi mo ne b ezp eč í , že p ad ne d o r u ko u ro zlíce n é mu d a vu . O p ů l jed né kř ik vzr o st l: t o bylo z na me n í, že p r ů vo d se b líž í. Do me m se r o zlé ha l y p r udké vý kř ik y, u l ice vř e la . K ne jv ět š í mu ú žasu vš ec h o pu st i l p r o feso r Niko le v s vo u pr aco vnu s o k n y d o d vo r a a o bje vil se mez i nim i. „Co se t o d ěje ?“ p t a l se u d ive ně. „Ode jd i, D im it r ij i, “ n a bád a l ho do kt or , „t en neš ťast ný P o ch má d nes po hř e b. “ „Ac h, mo je o běť ! “ p r a v il ho ř ce Niko le v. V t é chv íl i p ř ic háze l p r ů vo d k do mu. Hned za r ak ví, o zdo beno u květ ina m i a vě nc i, š la Z in a id a P ar e n so vá jako vd o va, pak kr áče l i br at ř i Jo ha nse no vi s r o dino u a za mě st na nc i je j ic h zá vo du, za nim i př át e lé a st r aníc i, pr o něž b y l o bř ad je n po uho u zá minko u k po lit ick é ma n ife st ac i. P ř ed d o me m s e p r ů vo d zast av i l. J ako by t o ani po hř eb ne b y l, t o lik b y lo všu d e k o le m h lu k u , k ř ik u a v yh r ů žek . P luko vník Rag e no v a ma jo r V er der se s i lno u čet o u po lic e jní b yl i s ice p ř ip r av e n i zas á hno ut , co však b y s ved l E ck se s v ý m i st r ážn ík y pr o t i r o zvášn ě n ý m zá st upů m? „Ode jd i, p r o sím t ě, “ zap ř ísa h a li o t ce Jan a I lka. Ale D i mit r i j N ik o le v jak o b y nes l yš e l, p ř ist o upil k o knu a cht ě l je ot evř ít . „Neo t v ír e j! “ v yk ř ik l d o k t o r. „T o je š íle nst ví! “ „P r o č ne ! “ o dvět il N iko le v a d ř ív, ne ž t o mu mo hl i za br á nit , ot evř e l o k no a zů st a l v ně m st át . Po d o k ne m se o zva l zuř ivý ř e v: „S mr t vr ahu ! S mr t vr ahu ! “ P ro fe so r Nik o le v, r u ce zk ř íže né na pr so u a h la vu hr d ě v zt yče no u , bez h nu t í a m lčk y ja k o so cha o po vr žení hledě l d o lů d o zást u p u . P r ů vo d se zat ím o pět hnu l. S k ř ik e m h n a la se sk u p in a v ýt r ž n ík ů k d o mo vn í m vr at ů m a po ko uše la se je v yr a z it . Je n st ěž í se st r ážníků m po dař ilo t o mu zabr á n it . P luko vník Rag e no v po cho pil, ž e je d ině o ka mž it é zat čení mů ž e N iko le vo vi zac hr á nit ž ivo t – a ješt ě hr o z ilo ne bezpeč í, že bude na míst ě uk a me no vá n. Da lš í t lu p a zaú t o čila na dům, zd vih l y se k lack y, lét a ly ka me ny. V t o m o ka mž iku vys ko č il ze zást u p u jak ýs i č lo věk , v ybě h l n a sc ho d y, po st av il se př ed e d v eř e a mo hut ným h las e m, p ř er u š il r á mu s a k ř ik : „T ak d o st u ž! P ř est aňt e!“ Vš ic h n i co uvl i př ed je ho ve lit e ls k ý m p o čín á n í m. „Kd o jst e?“ zep t a l s e ma jo r Ver der . „Up r c h l ík ze s ib iř sk ýc h do lů , k t er ého cht ě l D i m it r ij N iko le v zac hr á nit z a cenu s v é ct i a k t er ý p ř ic ház í zac hr á nit je j za ce nu vla st ního ž ivo t a!“ „Jak se jme nu jet e ?“ př ist o upil k ně mu p l u k o vn ík Rag e no v. „V lad i m ír Ja no v! “
XII. SPLACENÝ DLUH T o t ed y byl t en št va nec, kt er ý p r c ha l n ek o neč no u st ep í, p ř es ho r y a d e s ít k y ř ek , v yh ýb a l se l idsk ým o byd l í m, sk r ýv a l se v o p u št ěn ýc h c hat r č íc h, k t er ý u n ik l ce ln í m st r ážníků m u P e jpus ské ho jez er a i s mečce v lk ů n a bř ehu E mb ac hu , t o b y l t en u p r ch lík, k t er ému p o mo h l d o br ý m l ynář a kt er ý se je n zázr ake m zac hr á n i l p ř ed p o lice jn í h líd k o u st r áž mist r a E cka sko ke m na p lo vo uc í kr u r o zbo uř en é P er na v y t ěs ně p ř ed c íle m s vé cest y. P o čt yř ech let ech upr c hl ko neč ně ze s ib iř sk é ho vyhna n st v í, šťa st ně se do st al až do ro dného kr aje a na lez l ú t u lek v P er no vě, k de čeka l na př ího d ný o k amž ik , aby nased l na lo ď a o dp lu l do Fr a nc i e ne bo Ang l ie, kde snad na jde vyt o uže no u vo lno st a k lid . Úk r yt sice n aše l, a le b y l j iž zce la bez pe něz. Nap sa l p r ot o Dim it r ij i N iko le vo v i a p r ávě je ho d o p is b y l d ů vo d e m, p r o č se pr o feso r v yda l t ak náh le na cest u . . Že s e s t ím N iko le v ne s věř i l a n i p ř á t elů m a n i d c eř i, b y lo p o cho p it e lné: neo pat r né s lo vo , sebe me n š í nar ážka mo hla z mař it nad l id ské st r ádání, k t er é up r ch l ík na d lo u hé ce st ě p o d st o upil, a z hat it ce lý p lá n na sa mé m pr a hu s vo bo d y. A p ř ed zp át ečn í ce st o u ho zas V lad i m ír zapř ísa ha l, a by se I lce a ni s lů vk e m nez m iňo va l, že je v P er no vě, že se vů be c vr át il, do kud mu da lš í m l ist e m nepo d á zp r ávu , že u ž je za hr a n ice m i a v bezpeč í. N ik o le v o d je l t ed y z R ig y t a jně, a ačko l i s i zap lat il až do Reve lu, aby u t a ji l c íl s vé ce st y, mě l v ú m ys lu v yst o up it už večer v P er no vě. A ne být ne ho d y dva ná ct ver st o d měst a, b yl b y t u cest u vyko na l beze všec h s víze lů. Ža lo st ná sho d a o ko lno st i však je ho zá měr p ř e k az ila a na v íc ho u vr h la d o k r ut ého p o d ezř en í, o kt er ém o vše m ne mě l v t é chví l i a ni t uše ní, P o o d cho d u z kr čm y v yk r o č il t ed y po pust é siln ic i k P er no vu , d v ě ho d in y r yc h lé c hů z e - a s v ýc ho d e m s lu nce b y l u ž ve mě st ě a v ho st inc i, kde se V lad i m ír M ic ha jlo v i č u b yt o va l p o d c iz í m j mé ne m. Jak se o ba r ado va li z e s hled á n í p o t ak d lo u h é d o bě, po t o lik a ú t r apách a t o lika ne be zpeč íc h! N i ko le v s u le hče ní m o devzd a l V lad i m ír o vi t o bo lku s ce l ý m j mě ní m M ic ha i la S er ge je viče J a no va, d l o uze V lad i m ír o v i v yp r áv ě l o je ho o su d u i o p o s led n íc h d nec h, a po ně vadž se c ht ě l na v last n í o č i p ř e s věd č it , že u p r c h l ík šťast n ě v sed l na sp áso no s no u lo ď, zůst al s ní m v P er no vě. Od jezd se vš ak po zd r žel a N ik o le v se mu se l vr át it . V lad i m ír s l í bi l, že nap íše, je n co se do st ane na c iz í bř e h a pak s nad budo u mo c i o t ec i dcer a př ijet za ní m a zač ít no vý ž ivo t da lek o o d zo t ro čené v la st i. Návr at e m d o R ig y zača l y p r o D im it r ije N iko le v a t r ag ick é u d á lo st i: v ýs lec h, o bv in ě n í z hnu s né ho z lo č inu , ne ná vi st spo luo bča nů, ko nec k l id né pr áce, zhr o u cen í ce lé ho do savad ního ž ivo t a. Jak b y mu t eď b y lo p o mo h lo , kd yb y p r o mlu v i l, k d yb y v ys v ět li l ú če l s vé cest y i je j í d l i Ale co pak mo hl zr ad it s yn a své ho p ř ít e le a pr o zr ad it ženic ha s vé d cer y? Nep r o mlu v í, d o k u d se sp o le hl iv ě ned o zv í, že se V lad i m ír o v i p o d ař ilo šťa s t ně unik no ut . Mar ně však ček a l na je ho zpr ávu. A t u v ne jv yš š í no u z i, v o k a mž ik u , k d y u ž se nad ní m vz ná še l st ín p o t u p né s mr t i, o b je v i l se V lad i m ír J ano v sá m, o dvr át il Hr o z íc í nešt ěst í, pr o h lás i l se a d o br o vo lně se v yd a l do r uko u záko na. Kd yž se d veř e do mu o t evř e ly, sp ěc h a l V lad i m ír , p r o vázen p lu k o v n ík e m Rage no ve m, na ho r u d o jí de lny. T a m p ad l D i m it r ij i N iko la je vič i do nár u č í, p ř iv inu l I lk u k sr d c i, o b ja l se s Ja ne m, st isk l r uce př át e lů m a jed ní m d ec he m vypr a vo va l: „Kd yž jse m se v P er no vě d o vědě l, z jak ha ne bné ho z lo č inu D i m it r ije N ik o la je v iče o bviňu jí, že mu př isu zu j í v r ažd u z k r č my U z lá ma n é ho kř íže, kd yž
no v in y p ř ine s l y zp r ávu , že s e zdr áhá vy svět lit př íč inu s vé ce st y, ačko li mu st ač ilo ř íc i jed no jed in é s lo vo , jed iné j mé no , aby s e o spr aved lni l, kd yž je však p ř est o za mlče l, je no m a b y mn e ne zr ad il , po cho pil js e m, co je mo u po vinno st í: bez vá há n í js e m s e v yd a l na ce st u - a t ad y mne mát e! Co jst e c ht ě l uč in it p r o mn e v y, D im it r i j i N iko la je vič i, t o jse m n e mo h l n eu č in it já p r o vás a p ro I lk u . . . “ „Ne je d na l js i d o bř e, V lad im ír e, “ zo u fa le vykř ik l N iko le v, „pr o č js i t o ud ě la l ! Jse m p ř ece ne vine n, ne mě l js e m se če ho o bávat a mo je ne vina by se byla br z y pr o k ázala. “ „Ne je d na l js e m d o bř e, I lk o ?“ o br át il se V lad i m ír v po hnut í k d ívce. „Neo d p o víd e j, d ít ě, “ zap ř ísa ha l ji N iko le v, „ne ne může š spr a ved l iv ě r o zho d no ut mez i o t ce m a žen i ch e m! Váž í m s i t ě, V lad i m ír e, že js i t ako vé jed nán í p o va žo va l za s vo u po vinno st , ale nec h v á lí m, že s t ak u č in i l. Kd yb ys b y l r o zu mně jš í, p o cho p il b ys, ž e b y lo lep š í na j ít bezp eč né út o čišt ě a pak m i nap sat . Hned p o t o m byc h byl pr o mlu vi l a o d ha l i l d ů vo d s vé c est y. Co ž p ak b yc h ne vydr že l ješt ě pár dní t y s mut né zk o u šk y, d o k u d b ys n e b yl v b ezp eč í?“ „Ne, t at ínk u , “ ned a la se o d b ýt I lk a, „ať se dě je co ko li, V lad i m ír jed na l do bř e a čest ně a d o s mr t i mu za t o bu d u vděč na . “ „D ík y, I lko , d ík y! “ st isk l j í V lad i mír d o jat ě r uku. „S t ačí mi, že jse m mo h l va še mu o t ci uspo ř it i je n jede n jed in ý d e n o bv in ě n í a d u še v n íc h mu k . “ Co však dá l? T ř eb as J a no va p ř ived la zp át ky do R ig y je ho š lec het no st a po cit p o v in no st i, nepř e st al, být ješt ě p r o t o po lit ick ý m v ěz ně m a u p r c h l í k e m z nuce nýc h pr ac í. „V lad i m ír e Ja no ve, “ o br át il se na ně ho pluko vník Rage no v a v je ho hlas e b y lo z nát la ska vo st , mír ně no u zd r žen l ivo st í v lád n ího ú ř ed n ík a, „mu s í m ko nst at o vat , že jst e se o své vů l i a nez á ko nně vr át il z vyhna nst ví, a nez bývá mi než o t o m nep r o d le ně zp r a v it g u ber nát o r a. Nevid ím dů vo du, pro č vás, zat í m nepo ne c hat v t o mt o do mě, d át e- li m i č es t né s lo vo , že se nepo kusít e o út ěk. “ „S l ibu j i vá m t o , ne mě jt e o ba v, “ o dpo vědě l V la d im ír a p lu k o v n ík o d eše l; t ak é d o kt o r Hamin a pan De lapo r t e opust ili z áh y d ů m. Z b yt eč no se š íř it o t ěch něko lika o ka mž ic íc h št ěst í, jak ýc h pr o fe so ro va r o d ina j iž d á v no neza ž ila. I lk a a V la d im ír se ko neč ně o pět spat ř ili a t eď ne věd ě li, co si p o věd ět i d ř ív ; d ivže ne spř ád a li p lá n y d o bu d o u cna - jako b y zap o mně l i, v jak ne bla hé je Ja no v s it u ac i, na je ho o d so u zen í i n a n ás led k y út ěk u , jež mo ho u b ýt hr o zné. Je n ho d inu , t r va la t a šťast ná chví le ; p luk o vník se vr át il a st r učně o zná mi l: „Je ho E xce le nc e ge ner á l Go r ko př ik áz a l, že s e mát e o ka mž it ě o de br at d o pev no st i a v yčk at t am r o zho d nu t í z P et rohr adu. “ „Jse m vá m k s luž bá m, p luko vn ík u , “ o d po věd ě l p e v ně V lad i mír . Ro zlo u č il i se a Ja no v o d eše l z do mu, do ně ho ž př ines l t o lik, št ěst í. . . P o t ét o událo st i ne bylo už o o sp r aved l ně n í D i m it r ije N iko la je viče N iko le v a po chybno st í. Že br at ř i Jo h a nse no vé t omu ve s vé zá št i a u m íně no st i nec ht ě li uvěř it , že ma jo r Ver d er se zř ejmo u ne l i bo st í v id ě l, jak mu o p ět jed e n s lo va n un ik l, ž e b a nk éř o v i p ř át e lé m lu vi l i o ce lé zá lež it o st i bez va l né ho nad še ní, t o mu se ne lze d iv it . A ne lze se d iv it a ni t o mu, že o vše m je št ě zda leka ne s lo ž il i zbr a ně. Ale veř e jn é m ín ě n í se r áze m u k lid ni lo a dů m pr ofe so r a N iko le va by l t ěžce zko u šené r o d ině o p ět bezp eč ným d o mo ve m. Od t é chví le s e vš ec he n z á je m o b yv at e l R ig y p ř e nes l na u p r c h lík a, k t er ý se ner o zp ak o va l o bět o vat svo u svo bo du a snad i ž ivo t , aby zac hr á ni l p ř ít e le s vé ho ot ce a o t ce své ne vě st y. I v nepř át elské m t ábo ř e ve le bi l y že ny š lec het no st V lad i m ír a J a no va - k d ek d o se ješt ě d o bř e pa mat o va l na je ho lá sku k I lce N iko le vo vé a na je jic h ná hlé r o zlo uč ení t ěs ně př ed s vat bo u. Jak as i n yn í r o zho d ne car ? P o š le upr chl íka zp át k y na S ib iř , bu d e je ho ne věst a, sot va o ku sila
Kr at ičk é ho št ěst í, z no vu o dso u zena k věčné mu p láč i, ne bo se mu o d mě no u za š lec het n ý č in d o st ane mi lo st i? Zá je m a s ymp at ie k Jano vo v i nez na me na l y však a ni zda leka, že by vš ic h n i r áze m p o važo va l i D i m it r ije N iko le va z a ne v in n é ho . P ř ed evš ím v yso k é ně meck é k r u h y s i nedo ved l y př edst avit , že b y zá st u p ce slo v a nsk ýc h z á jmů mo h l u n ik no u t o bža lo bě. No v in y je j ic h st r any ps a l y pr o t o st ále zdr že nlivě a s k r a jn í ned ů věr o u : vr ah s ice d o su d ne b yl u s věd čen, a le o běť t u je a vo lá o po mst u ! A t ak Fr ank Jo han se n v y ja d ř o va l je n míně ní mno ha l id í, kd yž nepř e st áva l t vr d it : „Dů vo d y N iko le vo vy cest y jso u t ed y t eď z ná m y: je l za J a no ve m - do br á! Ve čt yř i ho d in y r á no o deše l z kr čmy do P er no va - t aké do br á! Ale st r ávi l no c ze t ř in áct ého na čt r náct ého d u bna v ka baku U zlá ma né ho kř íže - a no ne bo ne ? B y l t am P o ch t éže no c i za vr ažd ě n a o kr aden - ano ne bo ne ? Může být vr a he m někdo j in ý než cest u jíc í z p o k o je, k d e se na še l ná st ro j, kt er ým byl neš ťast n ík ů v p o k o j ná s ilně vypáč e n - ano nebo ne ? A byl t ím cest u jíc í m N iko le v - ano ne bo ne ?“ Na t yt o o t ázk y b y la sa mo zř e j mě jed iná o dpověď: k l id ná. Ale pr ávě t ak do bř e se da lo pro t i ba nk éř o v ý m a no ne bo ne na m ít no ut : Mo hl být z lo č in sp ác há n něk ý m j in ý m - a no ne bo ne ? Mo h l být p achat e le m t ř eba kr č mář Kr a v - a no n e bo ne ? A mo h l sp íš o n než N ik o le v za vr ažd it P o cha, buď než pr o fe so r o deše l, ane bo p o je ho o dcho du - ano ne bo ne ? A vědě l pr á vě Kr a v, že v po uzdr u banko vn ího s lu hy je z nač ná čá st k a - ano nebo ne ? V yšet řo vání ne vz ne s lo s ic e pr o t i kr č mář i žád né po dezř ení, t o však je št ě p r an ic nedo kazo va lo . Ovš e m p r á vě t ak b yl so u d o cho t en p ř ip u st it , že p ach at e le m mo hl být někt er ý z t ulák ů , k t eř í b y l i p o s led n í d o bo u po zo ro ván i na mno ha m íst ech v ho r n í m L ivo nsku. A t o b ylo i m ín ě n í p lu k o vníka R age no va, kd yž o t o m nás ledu j íc ího dne ho vo ř il s ma jo r e m Ver der e m. „Ne v í m, ne ví m, ma jo r e, “ vr t ě l h la vo u . plu k o vn ík , „a le že b y N ik o le v v y lez l v no c i o k ne m ze s vé ho p o ko je a d r u hým se vlo upa l k P o cho vi, t o se mi věr u nezd á p ř íliš p ř e s věd č iv é. “ „A st o p y?“ na m ít l ma jo r . „S t o p y? B y lo d o k ázá no , že jso u čer st vé ? T en ka bak st o jí o sa mo t ě, hned p ř i s iln ic i. . . Nen í v y lo u č e no , že se ně jak ý t u lák t ehd y ne bo i d ř ív p o k o u še l t o o k no v yp áč it . “ „C ht ěl b yc h je n upo zo r nit , pane p lu k o v n ík u : vr a h s i b y l u r č it ě jist , že ko ř ist bu d e st át za t o a N iko le v t o vědě l nad e v š i p o ch yb no st . “ „S t e jně jak o jin í. V ít e d o bř e, jak byl P ach ne pr o zř et elný: po víd a lo t o m k d ek o mu a po uzdr o mo hl vidět led ask d o . Nevěd ě l t o i Kr o v ? A k o nd u kt ér Bro k s a ja mš č ik o vé, k t eř í se st ř íd a l i na st anic íc h? A t o nepo čít á m dř evo r ubce a mu ž ik y z še nko vny. “ P lu k o v n íko vy vývo d y mě l y za jist é vá hu : p o d ezř en í ne lp ě lo p o u ze n a N ik o le vo v i. Z býva lo st á le je št ě do k ázat , že b y l v t ak zo u fa lé p e něž n í s it uac i, z n íž se mo hl vyma nit jed ině kr ádež í sp o je no u s vr aždo u. „Ať je n so u d ce Ker st o r f v yš et ř uje d á l, “ za k o nč il p lu k o v n ík . „Až bu d e v yš et řo ván í uza vř e no , bude m s nad mo u d ř e jš í. “ A so u d ce, nevš í ma je s i veř e jn é ho m ín ě n í a je ho p r o mě n p o d v l iv e m po lit ick ýc h v áš n í, v yš et řo va l skut ečně co ne jpeč l ivě j i. T eď u ž ko neč ně věd ě l, co se p r o fe so r st ále zp ěčo v a l p r o zr adit , t eď už z na l dů vo d y, pr o č se N ik o le v vyd a l na cest u - a t ím víc s e pr o t o vzp ír a l p o myš le n í, že b y v in ík e m b y l p r á v ě o n. Ale p ak t ed y kdo ? P ř ed vo la l s i ce l o u ř ad u svěd k ů : p o st il ió n y, k t eř í je l i s po št o u z R ig y až d o P er no va, muž ik y a dř evo r ubce, kt eř í po p íje l i v k abak u , k d yž p ř iše l P o ch, každé ho , kdo věd ě l, za jak ý m ú če le m je l ba nk o v n í s lu ha d o Re ve lu - všec hno bez výs ledku.
I ko ndukt ér Bro k s b yl něk o lik r át vys l ýc há n, ne bo ť lépe než kdo ko li j in ý z na l P o cho vo po s lá n í a věd ě l, jak z na č n ý o bno s má p ř i so b ě. Br o k s mě l o vše m nez vr at né a l ib i: p o ne ho d ě d o r az il s p o st i l ió ne m a s k o ň mi d o P er no va a p ř esp a l t am v ho sp o d ě na st an ic i - na t o mě l spo lehl ivé s vědk y. A t ak mo žno st , že vr ažd u spác ha l něk do zvenč í, zdá la s e být vylo uče n a. Kt er ak by t ak é mo h lo nap ad no ut ná ho dné ho t ulák a o kr ást ba nko vního s lu hu led a b y se byl ně jak do vědě l už v R iz e o všec h o ko lno st ech je ho cest y, s ledo va l po celý d e n s vo u o běť a r o zho dl se p ak využ ít ne ho d y, jež P o cha do nu t ila uch ý l it i se več er d o o sa mě lé ho kab ak u . Ačk o li i t a h le d o mně nk a b y la p ř i jat e lná, zůst áva lo mno h e m p r a vd ěp o d o bně jš í, že z lo č in sp á cha l někdo z t ěch, k d o st r áv il i o su d no u no c v n ešť ast né kr č m ě - a t i b y l i je n d va: k r č mář Kr o v a p r o feso r Niko le v. Od o kamž iku, k d y b y la vr ažd a o d ha le na, zd r žova l se Kr o v ve své m k a baku, př ís ně hlíd á n st r ážn ík y. Něk o lik r át ho v yš et ř u jíc í so ud ce p ř ed vo la l d o R ig y a po dr o bil d lo u h ý m a ze vr u b n ý m v ýs le chů m, a le nic v je ho cho vá n í a ni ve výpo věd íc h nez a vd á va lo p ř íč in u k p o d ezř en í. Zp o čát k u ho st r ážn íc i d o P er no va do pr o váze li, po t o m ho ne chá va li c ho d it sa mo t ného a s led o va li ho je n p o t ají: vžd yck y še l př ímo u cest o u k so udci a pak zase zpát k y, s nik ý m s e ne ba v i l, n ik d e se neza st avo va l, nikd y se nezdr že l; nako nec už c ho d il k v ýs le c hů m sá m - a nic se nest a lo . An i v k r č mě ho n ik d o ne na všt ěvo va l, nikd y se ne s naž i l. s v ý m st r ážců m u n ik no u t , ve d ne v no c i b y l v šu d e k lid , až se j i m u ž zd á lo , že na t é sa mo t ě t r čí z byt eč ně a zbů hd ar ma mař í ča s. Kr o mě t o ho nepř est á va l Kr o v t vr d it , že vr a he m je be zespo r u N iko le v, pr ot o že t en mo h l sp ác hat zlo č in ne js n áze. „A v no c i jst e o p r avd u nes l yš e l nic ? Š r a mo t , r ány. . . “ vypt áva l se ho zno vu a zno vu so u d ce. „N ic, b la ho r o d í. “ „Ale vr a h p ř ece mu se l v yp áč it o kno .. . “ „Mů j p o ko j je do dvor a, “ há j i l se Kr o v, „a o k na ho st in sk ýc h p o k o jů jd o u na s iln ic i. A p ak : b y lo zr o vn a t ak st r ašné po vět ř í a bo uř ka - t o by jede n ne s l yše l snad an i r á nu z dě la. “ S o u d ce Ker st o r f ho p o k ažd é bed l ivě po zo ro va l, a b yť mu v h lo u b i d u še r o st lo st ále vět š í po d ezř ení, ne mo hl v je ho t vr zen í v yp át r at p r ažád no u sk u lin u ne bo ne sr o vna lo st , kt er á b y k r č mář o vu pr avd o mlu vno st uved la v po chybno st ; a t ak je n d o u fa l, že se mo žn á Kr o v nako nec př ece je n ně jak pr o zr adí. Čt yř i d n y už up l ynu ly o d chv í le, k d y b y l V lad i m ír Ja no v za vř e n do r iž sk é pev no st i. Gu ber nát o r nař íd i l v yk áz at věz ni s a mo st at no u celu a z ac házet s ním se vš í o h led u p lno st í: byl t ot iž př es věd če n, že t o t o o p at ř en í bu d e na v yš š íc h m íst ech sc hvá le no , ať se u ž ce lá z á lež it o st pro Jano va r o zř eš í jakko li. I ná v št ěv y mu po vo lil. A t ak den co d en p ř ic háze l i p ř ed e v š ím Ja n a I lk a, d lo u ho a d ů věr ně s n í m r o zp r ávě li a k o ji li se je d ino u nadě j í: že car ve s vé ve lko mys lno st i d o ce la u r č it ě v ys l yš í p o ko r né p r o sb y neš ťast n é r o d in y, t ak k r u t ě st íha né, že V lad i m ír a I lka ne budo u už o d lo u čen i a n i t is íc i ver st , an i d o ž ivo t n í m t r est em, st r aš ně jš í m je št ě n ež t a hr o zná vzdá le no st . A jest liže car udě l í V lad im ír o v i mi lo st , neo dlo ž í už sno ub e nc i sv at bu an i o jed in ý d e n. Gu ber nát oro va p ř ímlu va i z v lášt n í ú lo ha D i m it r ije N ik o la je viče N iko le va v R ize př ed vo lb a mi a v zá měr ec h p et ro hr ad sk é v lád y je j ic h nadě je je no m ut vr zo va ly. P o něk o lika d nec h s e Ja n N ik o le v r o z lo učil s r o d ino u a v yd a l s e zp át ky d o Děr pt u. T en, k t er ého na z va l i s yn e m vr a ho vým, vr ace l s e na u ni ver s it u s hla vo u vzt yče no u . Je z byt eč né m lu vit o u v ít á n í, je ž mu p ř ip r a v i l i p ř át elé, a le st e jně zb yt ečné je p o z na me ná vat , že ně mečt í st udent i, vede ni Kar le m Jo ha nse ne m, se s t ím zd a lek a ne s m íř i l i: n e, t o nesk o nč í k l id ně a be z výbuc hu.
A k v ýb u c hu t ak é d o šlo , do ko nce hned naz ít ř í. Ro zu mí s e, že Ja n o ka mž it ě v yz va l Kar la, a by mu d a l zado st iu č in ě n í za s vé nič e mné jed ná ní; Kar e l nad u t ě o p ako va l, že s e b ít n e bu d e, a ur ážk y j ešt ě st u p ňo va l. Ja n mu v yťa l p o líček a t ep r ve t o do nu t ilo d o mýš liv c e k so ubo j i. B il i se a Kar e l Jo ha nse n byl t ěžce r aně n. Jak o b lesk z č ist ého n e be ú č inko va la t a zpr áva, kd yž př iš la do R ig y. P a n Jo ha nse n s c ho t í nep r o d le n ě o d je l i o šet ř o vat na s mr t zr aně né ho s yna. Kd yž ne za P o cho vu , t ed y za t u h le k r e v ji m N i k o lev k r u t ě zap lat í I p ř ísa ha l i s i v d u c hu . Mez it ím p ř iš la z P et ro hr ad u o dpo věď st ran V la d imír a Ja no va. Ne bez dů vo du d o u fa l i je ho p ř át elé v car o vu š lec het no st : u p r ch lík o v i, k t er ý u n ik l ze s ib iř sk ýc h d o lů , u d ě li l pa no vník m ilo st a Jano v b y l p r o p u št ěn na s vo bo d u .
XI I I . NOVÁ S T OP A M ilo st p ro Vlad im ír a Ja no v a způso bi la r o zr uch ne je no m v R iz e, a le i ve vše c h k r a jíc h B a lt ick ýc h: spat ř o va lť se v t o m z je v n ý d ů k az, že v lád a př e je p r o t in ě meck ým s na há m, a s lo va n sk é o b y vat e lst vo t o u v ít a lo s r ad o st í. Š lec ht a a mě šťa nst vo caro vu lask a vo st po cho pit e lně ne sc hva lo va lo ; zdá lo se j i m, že kr o mě Ja no v a t ýk á se i D i m it r ije N iko le va, a t o ji m ne be zpeč ně hat ilo je j ic h p ř ed vo le b n í p lá ny. V lad i m ír Ja no v po sp íc ha l i z p e v no st i p ř ímo k e s v ý m d r a h ý m. Jak á r ad o st zavlád la v t o m ne ve l ké m do mě, do ně ho ž se, jak s e zd á lo , o p ět vr ace lo zt r acené št ěst í! Ve čer se u ča je se š li ne jdů věr ně jš í př át e lé, bla ho př á li o mi lo st ně né mu a n ik d o u ž nepo c hybo va l, ž e i pr o feso r o vo t r áp en í je š ťast n ě u ko nce. A kt er ak se j i m r o zbu š i la sr d ce, jak je d o ja lo , když I lka pr o hlá s i la pr o st ě a upř ímně: „Až bu d et e cht ít , Vlad i mír e, r áda se st anu vaš í že no u. “ S vat ba se mě la k o nat za šest nedě l a v př íze m í př ic hyst a li pr o Jano va t ic hý, ú t u ln ý p o k o j, kde se u byt o va l. S bu d o u cno st í s i o ba s no u be n c i h la vu ne lá ma l i: I lk a s ic e vě no ne mě la, a le V lad i m ír m o hl za č ít s děd ict ví m po ot ci, jež mu N ik o le v t ak o bět avě u cho va l - a dvacet t is íc r u b lů b y lo p r o začát ek do st a do st . B yla- l i t eď N ik o le vo va r o d ina š ťast na, šťast ně jš í než kd y jind y, jak j inak t o v yp ad a lo u Jo ha nse nů ! I k d yž b ylo mo ž no do ufat , že Kar lo vo zr aně ní se ča se m v y léč í, bu de- l i p ř e veze n d o R ig y a peč l ivě o šet řo ván, př ece je n s e zdá lo , ž e v bo ji Fr a nk a Jo ha nse na s pr o feso r e m, d o mně le už na d o br o v yř íze n ý m, z ača lo v ít ěz st v í na jed no u ba n k éř i u n ikat : zbr aně, j ic hž s e Jo ha nse n ve s vé m z ášt í ner o zp ak o va l po už ít , jako by zt r áce ly s v o u s ílu a mo c. P e něž ní nes ná z so upeř e, d lu h, kt er ý s nad ne bude mo c i v d o lé h a jí c í lh ů t ě zap lat it r t o b ylo vše, co mu t eď zbýva lo , a by s vé ho po lit ic k ého so ka po ko ř il. Veř e jné míně ní, míně ní lid í nezú čast ně n ýc h a ne st r annýc h, p o ma lu zap o mín a lo na o b v in ě n í u va le né n a pr o feso r a N ik o le va, b a zd á lo s e, že se o br ac í pr o t i kr č mář i U z lá ma né ho kř íže. A jak b y ne: vylo uč í- l i se mo ž no st , že z lo č in ec mo h l v n ik no u t do k abak u zve n č í, mu se lo t eď po d ezř en í p ad no ut právě na Kr o va. An i so u dce Ker st o r f se ne mo h l z ba v it ned ů věr y p r o t i k r č mář i. B y l a o důvo dněná. Nec ht ě l Kr o v se t ř ást vinu t ř eba t ím, že t vr do š íjně o bviňo va l ce st uj íc ího ? Ne na st r ažil. o n t y st o py u o k na p o ko je ? Nep o st av il o n zp át k y k e k r bu p o hr abáč, kt er ým vypá č il o ke nic i? N espác ha l t e n z lo č in o n - bu ď p ř ed o d cho d em, a ne bo po o dcho du D im it r ije N iko le va, na ně ho ž t ím vš í m pak s ved l po d ezř en í? N e b y la t o no vá st o p a, již bylo t ř eba s le do vat , a nepo vede k c í l i, bu d e- l i se p o st u po vat s ro zvaho u ? Od t é do by, co se po návr at u V lad i m ír a Ja no va zdá lo , že už N iko le va d é l e o bviňo vat ne lze, mě l Kr o v p r áv e m dů vo d k o bavá m: je ho p o st aven í ne bu de j iž zd a lek a t ak jist é jako do po sud. Za k ažd o u cenu b y lo p ř ece nu t no na j ít p ac hat e le - neso u st ř ed í se t eď po zo r no st p r ávě na ně ho ? N ik o le vo vi p ř át e lé d o bř e věd ě li, ž e je n jed iná věc může sko nco vat t u ce lo u zá le ž it o st a zavř ít Jo ha nse nů m ú st a na do br o : vypát r ání, zat če ní a o d so u zen í v in ík a. Neust áva li pr ot o po po há nět v yšet řo vání a napo má ha l i mu t ím, že shr o maž ďo va l i zp r á v y a s věd ect ví z t é i o né st r any. Je jic h důkaz y pr ot i kr č mář i b y l y za n ed lo uho do t é mír y př es vědč ivé, že se so udce Ker st or f r o zho d l vyko nat U z lá ma né ho kř íž e dr uho u pro hlídk u . A t ak p át ého k vět na p ř ije li ma jo r Ve r der a st r ážmist r E ck po d vede n í m so u d ce Ker st o r fa z no vu d o nešťa st né kr čm y. O spa lí st r ážníc i, kt eř í mě li v d o mě s lu ž bu, ne h lá s i l i n ic no vé ho : Kr o v s e bez do hle du ne vzd á l i l, v p o k o jíc h, o d n ic hž k l íče mě l y v r uko u úř ady, ne b y lo o d po s led n í p r o h l íd k y n ič í m h nu t o .
„Mo c d o bř e vím, bla ho r o dí, “ p o zn a me na l Kr o v, k t er ý se ú ř ed n ík ů ho r liv ě u ja l, „že mě d o t o ho cht ěli vše l i jak zap l ést . .. ale dá P á nbů h, že s nad už d nesk a o d jed et e p ř esvěd č e n ý o mé ne v in ě. “ „U v id í me, “ o d po věd ě l c h lad ně pa n Ker st o r f. „Nu, pusť me se d o t o ho . “ „Ho d lát e pr o hléd no u t celý d ů m?“ zept a l se ma jo r . „Ano . - A v y p o jďt e s ná mit ce o br át il s e na Kr o va. Kr č mář o cho t ně u p o slec h l, co ž o pět svědč ilo je n v je ho pr o sp ěch. S o ud ce, ma jo r a st r ážníc i z no vu pr o hl íže l i Kr o vů v p o k o j i p ř íst avk y, d ů k la d n ě p r o h led a l i z a hr adu a pát r a li u každ é ho st ro mu , p o d é l ž iv é ho p lo t u i v z á ho nec h, kd e r o st lo něco ze le n in y. Je st li t u lo upež spác ha l Kr o v, mo žná že s vů j lu p něk d e zak o pa l - a t o by bylo nad m ír u d ů l ež it é v yp át r at . H led á n í však bylo mar né. P o kud jd e o p en íze, na le z li v k r č mář o vě sk ř íni je n pár dro bnýc h ba n ko vek, celke m nece l ýc h st o r u b lů . „Ne zap o mín e jt e, p an e Ker st o r fe, “ pr a vi l ma jo r Ver der t iše, „že o d z lo č inu je Kr o v st ř ežen, st r ážn íc i se m p ř iš li hned č t r náct ého r áno . “ „T o v ím, “ př ik ýv l so udce, „a le p o o d cho d u D im it r ije N iko le va t ad y b y l kr č mář p ř ece je n p ár ho d in sá m. “ „Je nže , zat ím js me ne na š l i a ni se be m enš í st o pu, kt er á by s vědč i la pr o t i ně mu. “ „Mát e p r avdu, do sud nic. O vše m je št ě js me ne sko nč il i. - De jt e mi k l íče o d t ěch dvo u po ko jů , ma jo r e ! “ Od e mk l i po ko j, kde byla sp ác há na v r ažd a. Zů st a l o p r avd u t ak , jak ho zan ec ha l i po pr vní pr o hlídc e: n eu st la ná p o st el, p o lšt ář p o t ř ís ně n ý k r v í, na po d laze k a lu ž za sc h lé k r ve, k t er á se t áhla až ke dveř ím - a le no vé st o py žád né. Za vř e li z no vu o kenice, za mk li, vr át il i se d o šenk o v n y a p u st il i s e d o dr u hé ho po ko je, ve k t er é m př espa l úd a jn ý v r ah. Ne jp r ve p r o h léd l i d veř e: nik d e se be me nš í z ná mka po ně jaké m ná s i lí. O s t at ně i st r ážníc i mo hl i po t vr d it , že se je n ik d o nep o k u s il o t evř ít . V po ko ji byla hust á t ma. S t r áž mist r E ck ot evř e l o k no a př ir az il o k e n ice k e zd i. An i t ad y se o dpo sledka pr a nic nez mě ni lo : v jed no m k o ut ě st ála po st el, u ní hr ubý st ů l, n a ně m že lez n ý d r žák s napo lo sho ř e lo u lo u č í. V jed no m r o hu b yla s la mě ná ž i d le a ve dr u hé m st o lička, vpr a vo st ála zavř e ná sk ř íň, vle vo kr b ze d vo u p lo ch ýc h k a me n n ýc h k vád r ů ; so p o u ch, nad o hn išt ě m r o zš íř e n ý, sa h a l až na st ř echu. Na p o st eli, ve skř íni a ni v zá su vk ác h s t o lu ne na š l i nic, co by mě lo ně jak ý v ýz na m p r o da lš í pá t r ání. P o hr abáč v r o hu u k r bu p r o h léd l i o bz v lá šť p o d r o bně: ne sp o r ně ho mo hlo být po už it o p ř i p á čení o kenice v so u sed n í m p o k o ji, a le pr á v ě t ak b y b y l st ač i l i j in ý ná st ro j, t ř eba o byče jná hů l, t ak byla o kenice c hat r ná. P o k u d jd e o st o p y k o le m o k na, ned a lo se z jist it ani po ne jbed l ivě jš í m zko umá n í, p o šk r aba l- l i někdo o mít ku př i p r o lé zá n í o su d né no c i, ne bo jest li t a m b y l y u ž dř ív. S o u d ce Ker st o r f se vr át il k e k r bu. „T o p il s i t ad y v áš ho st ?“ zep t a l se Kr o va . „Ur č it ě ne, “ za vr t ě l h la vo u kr č mář . „A p r o h léd li jst e př i pr vní p r o h líd ce p o p el?“ „Ne v zp o mín á m s i, “ o dvět i l ma jo r Ver d er . „Ud ě lá me t o t ed y t eď. “ S t r áž mist r se sk lo ni l k e kr bu - a t u sp at ři l v le vé m r o hu jak ýs i o ho ř e lý pap ír : zb y l z ně ho je n r ůžek a zt r ácel se v po pe lu. Jaké př ek v ap e n í, k d yž v t o m k o usk u p o zna li z b yt ek st o r ublo vé ba nko vk y! Č ís lo b y lo sp á le no - a čím j in ým než lo u č í na st o le, kd yž o he ň v kr bu ne b y l r o zd ě lá n ? Na v íc b y l t en c íp ek zt ma v l ý zasc h lo u k r ví.
Neb y lo p o c hyb: vr a h zř e j mě z ak r vá ce n ý ma r u k a ma jed nu ba nk o vk u z P o cho va po u zd r a u maza l a pak ji z o pat r no st i sp á li l. Ba nk o vk a v šak ne sho ř e la a z b yt ek se st a l zd r cu j íc ím s věd ect v í m. B ylo mo žno se je št ě do mýš let , že z lo č in spác h a l někdo zve nč í? Ma jo r a st r áž mist r se na se be po díva li jako lid é, je j ic hž názo r je už dá v no ja s n ý, a le po ně vadž pa n Ker st o r f mlč e l, m lče l i i o n i. Zat o Kr o v se n e mo h l ud r žet : „T ak v id ít e t o, bla ho ro dí, co jse m v á m ř ík a l! P o ř ád je št ě p o ch ybu jet e, že js e m t o neu d ě la l?“ P an Ker st or f pe č livě u lo ž i l c ípek ba nko vk y do s vé ho záp is níku a st ro ze p r o h lás i l: „P r o h líd k a, p áno vé, je zat ím sko nče na. P o je de me ! “ Fr a nk Jo ha nse n se do zvěd ě l o výs led k u š et ř en í h ned d r u hé ho d n e zr á na. P o d le č ís la se ned a lo z j ist it , p at ř ila- li ba nk o v k a k t ěm, k t er é vez l P o ch, a le b y lo t o na ne jv ýš pr a vd ěp o d o bné. Zp r áv a s e r o znes la jako ble sk. P ř át elé D i m it r ije N ik o le va b y l i zd r ce n i: p ř íp ad se zř e jmě d o st áva l d o d r u hé ho st adia - ane bo se sp íš e vr ace l na s a m ý začát ek . Jak k r u t é zko ušk y hr o z ily je št ě r o d in ě b lá ho vě d o u fa j íc í, ž e z lé c h v í le jso u t yt a m! O t o v íc jás a li st o u p enc i Jo ha nse nů. B yl i by o ka mž it ě nař íd i l i N iko le va zat k no ut a po st avit př eď so ud: p ř ed po ro t o u b y u ž neu n ik l t r est u , jak é ho s i za t en o d po r n ý č in z as lo už i l. V lad i m ír u Ja no vo vi se po dař ilo u t a jit t u no vo u r ánu asp o ň p ř ed Dim it r i je m N ik o la je v iče m; d o zv í se t o t ak jako t ak, a le č í m po zdě ji, t ím lépe. A co se mě lo st át , st alo se: už o dpo led ne byl D i m it r ij N iko le v z no vu o bes lá n dá k ance lář e v yšet ř u jíc ího so u d ce. Př ekvapen, a le k lid ný vyd a l s e na ce st u. P an Ker st o r f ho v yz va l, a b y se po sad il, a pr avi l hla se m, v ně mž neskr ýv a ně zně lo p o h nu t í: „P a ne “ N ik o le v e, včer a b y la za mé ho dozo r u pro vede na v kr č mě U z lá ma né ho k ř íže d r u há pr o hlídk a. St r ážníc i d o p o d ro b na p r o h led a li ce l ý d ů m, n ic no vé ho se v p o d st at ě nez jist ilo , je n v p o k o ji, kde jst e ze t ř iná ct ého na čt r náct ého dubna p ř esp a l, se n aš lo t o h le. “ A p o d a l pr o feso r o vi r ůžek st át o vk y. „Co t o je ?“ zept a l se N iko le v ne c hápa vě. „Z byt ek spá le né ba nko vk y. B yl a o dho zena do po p ela v k r bu . “ „S nad ne jed n a z u k r ad en ýc h ?“ „S n e jv ět š í pr avděpo do bno st í, “ p ř ik ýv l s o u d ce. „Ne bu ďt e prot o př ekvape n, zd á- li se, že t o svědč í pr ot i vá m. “ „P r o t i mě ?“ o dpo vědě l pr o fe so r ir o nick y. „Co ž už t o ho po dezř ení ne ní d o st ? A co p ak mě an i V la d imír Ja no v s vým př ícho de m do st at ečně neo spr a ved ln i l?“ P an Ker st o r f s e v yh n u l o d p o věd i. Up ř eně se d íva l na N iko le va, z je ho ž ne mo c né t vář e b y lo p a t r no , že se je št ě zda lek a nezo t avil z du še vního r o zr u še n í p o t o lik a ú t r apách. A jak se zdá lo , st á le je št ě ji m ne mě lo b ýt k o nc e, o p ět pro t i ně mu v yvst ává no vé p o d ezř en í. N ik o t ev s i př e je l r uko u po če le a p r av i l: „Ř ík át e, že t en zbyt ek ba nk o vk y jst e naš l i v po k o ji, k d e jse m p ř e no co va l?“ „Ano , p ane N ik o le ve. “ „A b y l t en po ko j po pr vé pro h líd ce u za vř e n. P eč liv ě u za mče n. A o d t é do b y ho nikdo neo t evř e l. “ „N ik d o se t edy ne mo hl do st at do vn it ř ?“ „V y lo u č e no . “ S o u d ci b ylo bezpo chyb y vho d, že se ú lo hy vyst ř ída l y a že s e N iko le v sá m u ja l o t ázek .
„Jak je mo ž né, že ne b y la na lez e na už t ehd y?“ „S á m s i t o nedo vedu vys vět lit a d iv í m se t o mu, do dat ečně ji t a m vš ak n ik d o ne mo h l d át . “ „D iv í m se st e jně jako vy, “ po do t k l p r o feso r se st ejno u ir o n ií jak o pr ve. „Ale sp íš mě t o př ivád í do ro zpaků - prot ože mát e be zpo chyb y za t o, že jse m t u ba nk o vk u spá l i l a ho d il do kr bu já. “ P an Ker st o r f je n p ř ik ýv l. A N ik o le v p o k r ačo va l ješt ě ir o ničt ě ji: „Nu , a p o ně vadž t a ba nko vka b y la v ba l í k u , kt er ý leže l v p o u zd ř e ba nko vn ího s lu h y, a p oně vad ž b y la z t o ho po uzdr a ukr adena, kd yž byl P o ch za vr aždě n, n e n í po ch yb y, že z lo d ě je m je ces t ujíc í, k t er ý v t o m p o k o ji sp a l. A p o ně v ad ž jse m v t o m p o ko ji sp a l já, jse m t u d íž já i vr a h. . .“ „Mo žno o t o m p o ch ybo vat ?“ o pt al se pa n Ker s t or f a bed l ivě ho po zoro va l. „An i v ne j me nš ím. Všec hno t o do sebe n ár a mně zap ad á, v ývo d y jso u napr o st o spr áv né. . . Mo hu však pr ot i vaš i m p o st av it s vé ?“ „P r o s ím, p a ne N ik o le ve. “ „T e hd y jse m o d eše l z k a bak u U z lá ma né ho kř íže r áno o čt vr t é. B yl už z lo č i n v t é c h v í l i d o k o nán ? Ano , p o k ud jse m ho spác ha l já, niko li, jest liže jse m ho ne sp ác ha l. Na t o m o st at ně ne zá lež í. . . Al e mů žet e t vr dit , že vr a h ne mo hl po mé m o d cho d u u činit vše c hna o pat ř ení, a b y p o d ezř en í b y lo s va le no na c est u jíc ího , t o zna me n á na mn e, d o st at se d o po ko je, po lo ž it t am po hr abáč, ho d it do kr bu zak r vác e no u ba nko vku, kt ero u př edt ím o p á li l, a p ak p o šk r abat zve nč í o k no , je n ab y d o k áza l, že js e m j í m p r o lez l já, kd yž jse m še l za bít ba nko v ního s lu hu ?“ , , Z t o ho , co ř ík át e, p ane N iko le ve, z j evně vys vít á, že z no vu o b v iň u jet e kr č mář e Kr o va. “ „Kr o va ne bo k o ho k o li j in é ho ! O st at ně není mo u st aro st í pát r at po pachat eli. Já se má m br á n it –a br án í m se. “ P ana Ker st o r fa t en r o zho d n ý pr ot iút o k př ekva p il. Co pr ávě s l yš e l, ř ík a l s i sá m u ž mno ho k r át .. . Ješt ě p o ř ád se zd r áha l př ipu st it , že by t e n č est ný č lo v ěk mo h l sp ác hat t ak hnu s ný č in. Ale p o d ez ír at Kr o va na zák ladě pr o hl íd ek , výs le c hů a s vě dect ví se t aké neda lo . T o mu s i l N ik o le vo v i v d a l š í m výs lec hu d ů r azně p ř ipo me no ut . „Nu d o br á, “ pr a vi l ko ne č ně pr o feso r , „r o zho dno u t , na k o m z ná s d vo u , jest l i na Kr o vo v i, ne bo na mn ě, lp í t ak t ěžká o bža lo ba - t o je va še věc. Každ ý sp r aved l iv ý č lo v ěk , k t er ý o ce lé zá le ž it o st i u va žu je c hlad ně a bez zau jat o st i, mů že a mu s í t eď u z nat , že mne se net ýká. Z dů vo du, kt er ý z nát e, ne mo hl js e m m lu v it o ú čelu s vé ce st y: t o b yla - jed iná ne ja s ná st r ánka a t a byla V lad i m ír e m Ja no ve m veř e jn ě o b jas ně na. . . A je- li p ach at e le m z lo č in u k r č mář n e bo něk d o j in ý? O t o m se mu s í vys lo vit i so ud ! P o ku d jd e o mne, nep o ch yb u j i, že v ine n je Kr o v. Věd ě l, že P o ch jede do Re ve lu s p o u zd r em p ln ý m p e něz, věd ě l, že jse m ho d la l o de jít o čt vrt é ho d ině r a nní, vě dě l vše, co bylo po t ř eba vědět , cht ěl- l i sp ác hat vr ažd u a s vé st p o d ezř ení na nez ná mé ho cest ujíc ího , kt er ý př iš e l s ba nk o v n í m s lu ho u. .. Mát e- li však p o ř ád je št ě za t o , že jse m P o c ha za vr a žd il a o k r ad l já, po st avt e mne př ed p o ro t u ! Bu d u se br án it . A je st li mn e př est o o d so u d í, bu du aspo ň vědět , co si m ys l it o spr aved lno st i lid ské ! “ D im it r ij N iko le v m lu vi l da leko mé ně v zr u šen ě, ne ž b y se d a lo č ek at , a p an Ker st o r f ho nep ř er u šo va1 . A k d yž se pr o feso r nako nec zept a l: „P o dep íšet e r o zk az, ab yc h b y l zat čen ?“, o d po vědě l s o udce pevně: „Ne, p a ne N ik o le v e. “
XIV. POSLEDNÍ RÁNA Je p o cho p it e lné, že t eď se u ž jed na lo po uze o kr čmář e Kr o va a pr o feso r a N iko le va. Ná le z o ho ř e lé ba nko vk y v k r b u d e fin it iv n ě v y lo u č i l p o d ezř en í, že b y z lo č in mo h l sp á c hat něk d o zve nč í. A př ece, ačko li se t o mu d iv i li i l id é ne j m ír n ě jš í, ne byl a ni na jed no ho , an i n a d r u hého v yd á n zat yk ač. S a mo se bo u , že no vá st o p a po dr áždila m ys l l idu z no vu a je št ě víc r o zdě li l a veř e jn é m ín ě ní. N iko le v byl S lo va n - a vš ic hni ba lt ičt í S lo va né se zpěčo va l i u věř it , že by vin íke m byl o n; Kr o v - b y l p ů vo du ně me cké ho - a Ně mc i se ho sa mo zř e jmě ho r liv ě za st áva l i, sp íše vša k ze zášt i vůč i N iko le vo vi, ne ž že by je ně jak o bz vlá šť za j í ma l bez vý zn a mný ve nko vsk ý kr č mář . V no vinác h s e záp o l ilo č lá nk y, ho vo ř ilo s e o t o m v d o mec h š le cht ic k ýc h, v mě šťa nsk ýc h př íbyt c íc h, v o bcho dníc h p í sár n ác h i v c hat r č íc h m u ž ik ů , d ě ln ík ů a nád e n ík ů . P o st ave n í gu ber nát o r a se st áva lo č í m d á l c ho u lo st ivě jš í m. Do ba o bec níc h vo le b se bl íž i l a a S lo va né o t o t vr do š íjn ě j i p r o hla šo va l i D i m it r ije N iko la je vič e N iko le va za své ho kand id át a p r o t i Fr a nk u Jo ha nse no vi. Ro d ina bo hat ého ba nkéř e, je ho př át elé a o bc ho d n í z ná m í z áp as i l i vš e mi pr o st ř edky, a že t o , byl y p ř ed e vš í m pen íze, k t er ými p r o no v in y s vé st r any nešet ř il i, ne ní t ř eba o bz vlášť př i po mín at . Úř ad y a so ud y vin i l i ze s la bo st i, ba doko nce ze st r anicko st i, a po žado va li o k amž it é zat čen í p r o fe so r a Nik o le va, k dežt o mír ně jš í c ht ě li, a by byl a le sp o ň zat čen kr č mář i o n. B y lo na ne jv ýš z a pot ř ebí, a by ce lá z á lež it o st sko nč ila, ať u ž jak k o li, než se so upeř íc í st r any u t k a jí na vo le b n ím p o li. Od ch v í le, kd y byl D im it r i j N ik o le v nap o sled y v ys l ýc h á n, u p lyn u l t ýd e n. B ylo čt r náct ého k vět na. Naz ít ř í p r o p ad ne zá vaz ek po dep sa n ý N ik o le ve m b a nk o v n ímu d o mu br at ř í Jo ha nse nů. Ned o st av í- l i se r áno k p o k la d ně s o s mn áct i t is íc i r u b lů , bu d e p o hná n k so udu. A p r ávě na t o Jo ha nse no vé če k a li: d lu ž n ík o v i hr o z ilo , že ne v yv áz ne. Bu ď nezap lat í, a pak, i kd yb y u d á lo st U z lá ma né ho k ř íže do pad la pr o ně ho p ř íz n iv ě, k d yby se ve vyš et řo vá ní o b je v i l y no vé, p ř it ěžu j íc í o k o lno st i p r o t i k r čmář i, Kr o v by l zat čen, o d so u zen a pr o feso ro va ne vina t ím byla ja s ně pr o kázána, ma j í ho v hr st i p o hledá vko u, kt ero u ne b y l s t o v yr o vn at ; bez m i lo st i j i bu d o u vy má hat , t ř eba e xek u c í, a d a j í s i t ak zap lat it za Kar lo vu kr e v i za vše, co mu s i l i o d své ho so u p eř e až do su d sné st . A kd yž zap lat í, ne bude po chyb, že pe n íze po cháze j í z k r ád eže ; p ř í l iš do bř e vědě l i, že je n st ěž í a za ce nu vše c h s v ýc h p ř íjmů d o k áza l zap lat it z p ět ad vacet i t is íc u bo hýc h s ed m - k d e b y se h n a l t ak na jed no u zbyt ek, kd yby s i ho neo p at ř il z lo č in e m? P ř íšt í d e n se c hýli l k po led n i a D im it r i j N i k o le v s e k p o k lad ně ba nk o v n ího d o mu ned o st avi l. O čt vr t é ho d in ě o d p o led n í mu ba nk éř i p o s la l i p íse mno u u p o mín k u ; nic net uše a po uho u č ir o u n áho d o u p ř ija l j i V lad im ír Ja no v, kt er ý p ř iše l p o s lu ot evř ít . Let mo na hléd l do o t evř ené ho list u - a po cho p il vše. Vědě l př ece, že N iko le vů v o t ec b yl p ř ed s mr t í ve ve lk ýc h pe něž níc h nes náz íc h, po cho pil, že s yn se za ně ho zř e jmě zar u č i l, a jest li o t o m do sud ne ho vo ř il a ni s dět mi a ni s n í m, p ak jist ě je n pr o t o, aby j i m nepř id ě lá va l je št ě v íc st ar o st í, k t er ýc h b y lo d o st u ž t ak , a snad že i d o u fa l v yr o vnat zbyt ek úspo r ami a p ilno u pr ac í. T o všeck o po cho p il a h ned s i u vědo mi l, co je t eď je ho po vinno st í: zac hr á n it D im it r ije N ik o la je v iče, p r o t o že pr ávě t eď ho zac hr ánit mo hl. Č i s nad ne mě l o něch d vac et t is íc r u b lů , k t er é je ho ot ec pr o feso ro vi př ed let y s věř il a jež mu t en p o ct ivec d o ha léř e v P er no vě vr át il? Zap lat í t ěch o s mnáct t is íc, vyr o vná
ce lý d lu h a uc hr á ní N iko le va o d da l š í po hr o my, r o zho dl se bez d lo u hé ho r o zmýš le n í. B ylo p r á vě pět ho din a ba nko v n í zá vo d zav ír a l o šest é. Nes mě l zt r at it an i o k amž ik . Běže l d o s vé ho po ko je, vza l z ps ac ího st o lu pot ř ebno u ho t ovo st a n ik ým nepo zo ro ván za m íř i l k do mo v n í m d v eř ím. Vt o m se v šak st ř et l s I lk o u a Ja ne m, kt erý se o pět vr át il do R ig y, a by byl o t c i p o bo k u . „Jd et e p r yč, V lad i m ír e ?“ p o d ivila se d ívka. „Je n n a ch v i l ičk u , mu s í m ješt ě něco zař íd it , do večeř e js e m zpát k y. “ „Jd ět e, Vlad i m ír e, a vr aťt e. se br z y. Kd yž jst e do ma, jse m vžd yck y k l id ně jš í. Neu st á le ž iju ve st r achu , ab y o t ec. .. “ „Je d nes sk l íče ně jš í než kd y j ind y, “ po z na me na l Ja n a o č i mu p lá l y hně v e m. „T i lo t ř i ho nak o nec za b i jí! Je ne mo c ný. . . a mo žná víc, než s i m ys l í me. “ „P ř e há n íš, p ř ít e l i, “ na m ít l V lad i m ír , „D im it r ij N iko la je vič je du še vně t ak s iln ý, že ho je ho nep ř át elé n ik d y ne z mo ho u. “ „Ké ž b y t o b yla p r avd a, V lad i mír e ! “ po vzd yc hla s i d ívka. „T r p ě livo st ! Za pár dní bude ko nec v še m t ěm zk o u šk á m, věř t e mi. “ S t isk l I lce r u ku a za d vacet minut vc há ze l už do ho no s né ho po rt álu ba nk y br at ř í Jo ha nse nů . P o k lad na b y la o t evř ena, V lad i m ír př ist oup il k o k énk u . P o k lad n ík ho zd vo ř ile o d k ázal p ř ímo na ma jit e le zá vo d u. „V lad i m ír Ja no v i“ z vo la l mla d š í Jo ha nse n, kd yž do st a li na všt íve nku. „J ist ě ho p o sla l N iko le v. Ne jsp íš bude p r o s it o p ro d lo u žen í lh ů t y ne bo o o bno ve ní úp isu. . . “ „An i d e n, a ni ho d inu! “ o dpo věd ě l t vr d ě je ho br at r Fr ank . „H ned z ít r a t o d á me so u d u. - Nu co ž, ať jd e d á l! “ „P á no vé, “ u k lo n i l se V lad i m ír , „př iš e l j se m ve věc i po hled á vk y, kt ero u mát e u p ro feso r a N iko le va. Dne s pr o pad á, po sla l i jst e mu u p o mínk u . “ „T ak je st , p ane, “ o d po věd ě l Fr a nk Jo ha nse n. „Část k a č iní o s mnáct t is íc r ublů jist in y a ú ro k ů , “ po k r ačo va l J a no v. „P ř es ně t o lik . “ „A je t o zb yt ek d lu hu , k t er ý se vá m pa n D im it r ij N iko la je vič N iko le v za váza l zap lat it p o smr t i s vé ho o t ce. “ „Za j ist é, “ p ř ik ýv l ba nk éř , „a le o dk lad již po vo lit ne může me, v žád né m p ř íp ad ě. “ „Kd o žád á o o d k lad , p á no vé ?“ us má l se i r o nick y V lad i m ír . „P e n íze js me mě l i d o st at p ř ed po led ne m. . . “ „Do st anet e je t ed y d o šest é. Do mnívá m se, že pro t o hle zpo ždění vá š zá vo d p lat y zast avo v at nemu s í. “ „P a ne ! “ vzk yp ě l Fr a nk Jo ha ns e n, po dr ážděn t ím ir o nick ým a c hlad ným t ó ne m. „Ne set e ná m s nad t ěch o smn áct t is íc r u blů ?“ „T ad y jso u! “ o dpo vědě l V lad i m ír Ja no va, vy t áh l ba l ík ba nk o vek . „Kde j e d lu ž n í ú p is ?“ Jo ha nse no vé n e b yl i p ř ek vap e n ím a vzt ek y s c ho pni s lo va. M ladš í př ist o up il k o celo vé p o k lad ně, o t evř e l j i, z p o uzdr a vynda l úp is a po lo ž il ho na st ů l. Ja no v s i ho po zo r ně p r o hléd l a o devzda l j i m s vazek ba nko vek: „Račt e s i je p ř ep o č ít at !“ Fr a nk Jo ha nse n z b led l, r u k a se mu c hvě l a. „V t o m mu však zap lá l y o č i, o blič e j s e mu r o zho ř e l d ivo ko u r ado st í a vít ěz ně zvo la l: „P o s lo u c he jt e do bř e, pane Jano v e: t yt o bank o vk y b y l y u k r ad e n y! “ „Uk r ad e ny? “
„P ř es ně t ak - a z po u zd r a nešťast né ho P ocha. “ „Ne, t o nen í mo ž né! “ v yd ec h l V lad i m ír . „Vžd yť t o jso u ba nko vk y, kt er é m i p ř ines l d o P er no va D imit r i j N ik o le v, js o u t o peníze, jež mu kd ys i s věř i l mů j ot ec.. . “ „T ím s e vš e v ys v ět lu je, “ t r iu m fo va l bankéř . „Ne mo hl vá m je vr át it , a t ak v yu ž i l p ř í lež it o st i. . . “ V lad i m ír J a no v se zap o t áce l a o kro k couvl. „Má me t u je j ic h č ís la, t ad y je sez na m, “ vr áže l Jo ha nse n hlo u b a hlo ub o st ř í svýc h s lo v d o nešť ast n ík o va sr d ce a vyt á hl ze zásu vk y pap ír po psaný č ís l ic e mi. „P a ne. . . pane. . . “ za j ík a l se V lad i m ír z dr cen a ne b y l st o pro nést “ so u v is lé s lo vo . „A p o n ě vadž, jak s á m ř íkát e, ne set e b a n k o vk y o d p a na N ik o le va, “ p o k r ačo va l ba nk éř , „u kr ad l je D i m it r ij N ik o le v na še mu ba nk o v n í mu s lu ho v i, k t er ého ne jd ř ív e v ka baku U z lá ma né ho kř íže su r o vě zavr ažd i l! “ V lad i m ír Ja no v c ít il, že mu jde hla va ko le m, že ho s mys l y o po ušt ějí… A př ece v t é sp let i m yš le nek p o zn a l, že D i m it r ij N iko la je vič je z niče n na do br o .. . N ik d o u ž ne bu d e p o ch ybo vat , že kd yž do st al o d V lad i m ír a Ja no va l ist , je l ho p r o sit o po sho vění, a ne mu vr át it pení ze, kt er é už dávno ne mě l, že se v po št ě ná ho d o u set k al s P o che m a d o vědě l se, ko lik pe něz veze v po uzdř e, že ho zab i l a o kr ad l a že p ak u lo u p ené ba nk o vk y po d le o devzda l s ynu s vé ho př ít e le. „D i m it r ij N ik o la je v ič ! D im it r ij že by. . . “ o pako va l zo u fa le. „Ko ne č ně t o ho d ar ebák a má me ! “ uza vř e l Fr a nk Jo ha nse n a st r čil s vaz ek ba nk o vek d o zásu vk y. „T eď t o už ne ní po dezř ení, t eď je t o jist ot a, sku t ečn ý dů k az! Do bř e mi r ad il p a n Ker st o r f, abych s e o čís lec h ba nko vek ne z miňo va l, že se vr ah dř ív ne bo p o zd ěji st ejně po lap í. A st a lo se ! Oka mž it ě jdu k ně mu a za ho d inu bud e u ž N ik o le v za mř í že mi! “ V lad i m ír Ja no v vybě hl na u lic i a jak o s mys lů z ba ve n ý u t ík a l k p r o feso r o vu d o mu . S na ž il se za p u d it bo u ř livé m yš le nk y, nec ht ě l t o mu u věř it , do k ud se ne v y jád ř í N ik o le v sá m. Vžd yť t o o p r avd u b y l y t y ba nk o vk y, k t er é mu D i m it r ij N ik o la je v ič př ine s l do P er no va, ne v yd a l z n ic h d o su d an i jed i no u! V p ř íze m í ne byla našt ěst í a ni I lk a a n i Ja n: z jed in é ho p o h led u b y b y l i po zna li, že se na r o d inu p ř iv a li lo no vé nešt ěst í, t ent o kr át neo dvr at né. . . Vr ávo r a l po scho dech do pro fe so ro vy pr aco vny. N ik o le v sedě l u st o lu, hla vu v d la n íc h. „Co p ak je ?“ z ep t al s e u na ve n ě. „D i m it r ij i N ik o la je v ič i, “ z vo la l V lad i m ír , „m lu vt e, pro bo ha vá s pr o sím. . . po vězt e mi v še. . . Nev í m. . . o sp r aved lňt e se. . . To př ece ne ní mo ž né ! V yjádř et e se. . . ro zum mě o po u št í. . . “ „Co žp ak t o mu ne bu d e k o nec ? Zas e ně ja ké no vé nešt ěst í?“ zept a l se N ik o le v zo u fa le jak o č lo věk , k t er ý je u ž př ipr ave n na vše c hno a kt er ého žádná r ána o su d u ne mů ž e p ř ek vap it . „Z če ho se má m o spr aved ln it ? Už i t y m ys l íš, že js e m. . . “ Ja no v mu neda l do mlu vit a s nad l id sk ý m o v lá dání m za šept a l: „D i m it r ij i N iko la je vič i př ed ho d ino u p ř iš la u p o mín k a. . . “ „Od br at ř í Jo ha nse nů ! “ do po věd ě l N i k o le v. „Už t ed y v íš, v jak é js e m s it u ac i. . . Zap lat it ne mo hu – a d lu h pad ne na h la vu m ýc h d ět í. V id íš, ž e s e nemůže š st át mý m s yn e m. . . “ V lad i m ír jako by př es le c hl po s led n í vět u a pokr ačo va l: „D i m it r ij i N ik o la je v ič i, nap ad lo mě, abych ce lo u t u zálež it o st sko nco va l. . . “ „T y?“ „Mě l jse m p ř ece p e n íze, k t er é jst e mi v P er no vě o devzda l. . . “ „A le t y pat ř í t o bě, Vlad i m ír e! J so u po t vé m o t ci, o pat r o va l jse m je pr o t ebe! “
„Ano , v í m t o , a pr ávě pr o t o, že b y l y mé, mě l js e m p r á vo jic h p o u ž ít . Vza l js e m t y ba nk o vk y a še l jse m k Jo ha nse nů m. . . “ „P r o bů h! T o že js i u d ě la l?“ z vo la l N ik o le v a c ht ěl ho o be jmo ut . „Ale pr o č? P ro č? B y lo t o t vé jed in é j mě n í! A t vů j o t ec t i je věr u neza nec ha l, a bys jí m p lat i l d lu h y o t ce mé ho ! “ „O t o t eď ne jd e, D i m it d ji N ik o la je vič i, “ př er uš il ho r yc hle Ja no va, c hvě l s e vzr u še n í m. „T y b a nk o vk y t o t iž. . . byl y uk r adeny. . . Po cho vi. . . U z lá ma né ho kř íž e. Jo hanse n mě l je j ic h č ís la… “ „Ne ! Ne ! “ v yk ř ik l N ik o le v, že t o bylo s l yš et po celé m do mě. Vzáp ět í př ibě hl i I lka a Ja n. P ř isk o č il i k ne šťa st níko vi, V lad i mír s i je n zak r y l t vář . Nena p ad lo je p t át se p o vys vět le ní, př ede vš í m s e s na ž il i po mo c i o t ci. P ř inu t il i ho , ab y s e o p ět po sad il: dus i l s e a sot va se dr žel na no ho u. „Bo že mů j, P o cho v y p e n íz e. . . “ šept a l bezvlád ným i r t y. „P ak jse m z nič e n… zniče n nado br o . .. “ Od st r čil dět i, a než mu v t o m mo hl y zabr á nit , vyr az i l ze d veř í, se bě hl s e sc ho dů , o t evř el do mo vní vr at a a pád il na u lic i. Ja n a I lk a se n ec háp a vě o br át il i na V lad i m ír a a t en ji m se sk lo pe nýma o č im a a p ř er ýva n ý m hla se m v yp r avo v a l, co pr ávě u č ini l: c ht ě l N iko le va zac hr á nit , a zat ím ho zn ič i l. Vt o m p ř iš la s lu žk a a v y lek a ně hlás i la, že do le jso u st r ážníc i a pt a jí se p o p anu N ik o le vo vi. P ř iš l i pr ý zat kno u t vr aha z k a bak u U z lá ma né ho k ř íže. Zat ímco st r ážníc i pr o hledá va l i d ů m, a b y se p ř esvěd č il i, že pr o feso r skut ečně ne n í d o ma, V lad i mír , Ja n a I lka, pu ze n i st ejno u o ba vo u , v ybě h l i na u l ic i. C ht ě l i na j ít n ešť ast né ho ot ce, př ivést ho do mů , neo p u st it ho , b yť se je ho p o sled n í s lo v a zd á la př iz ná ní m ke vše mu, v co t ak d lo u ho ne mo hl i a nec ht ě li u věř it . B yla j iž no c. So u sed é zah lé d li pr o fes o r a, jak běž e l vz hůr u po př edměst í. V lad i m ír , Ja n a I lk a sp ě c ha l i za ním. Do šli až k e st ar é měst ské hr ad bě, p ř ed ni m i v čer né t mě leže l u ž je no m hř bit o v. . . Po pár kro c íc h st anu l i u t ě la zhr o u cené ho na k r a ji s i ln ice. B yl t o Dim it r ij N ik o le v. U ně ho le že l zak r vác e n ý f in sk ý nůž… Do ma mo hl do kt o r Hamin z j ist it u ž je n t o, co způso bilo s mr t : Niko le v spá c ha l se be vr ažd u st e jno u zbr a ní, jako u b y l za b it P o ch, a fin s k ý nů ž za nec ha l ko le m r ány o t isk na v las p o d o bn ý o t isku z j išt ěné mu na t ě le ne šťa st né ho ba nko vního s lu h y. D im it r ij N ik o la je v ič p o zna l, že je z niče n, a zavr ažd i l s e sá m, a b y u n ik l t r est u za svů j hr o zn ý č in . . .
XV. NAD HROBEM Dr a ma, k t er é t ak neček aně r o zvíř i lo m ys l o byvat e l kr a jů Ba lt ick ýc h, b y lo t ed y u k o nce. Ješt ě jed no u po ot ř esné s mr t i muže, př edst avit e le s lo va nsk é ho ž iv lu , z v ít ěz i lo ně mect ví. Ale ne je n t o : se be vr ažda za t ak st r ašnýc h o ko lno st í, vzáp ět í p o t o m, co se o b je v il y a b y l y p o znán y u lo u p e n é ba nk o vk y, v y lu čo va la jak ék o li p o ch yb no st i o v ině D im it r i je N iko le va. S a mo se bo u , že t ent o nenad á l ý z vr at vr át il kr č mář i Kr o vo vi napr o st o u bezp eč no st a d o br é jmé no . A v p r a v ý čas: p ř íšt ího d ne c h yst a l se so ud ce Ker st o r f p o dep sat na ně ho zat yk ač. T ak é Jo ha nse no vé byl i spo ko je n i. I k d yž j i m ne b y l zap la ce n d lu h, z ísk a l i a le sp o ň u lo up e né p e n íze a ješt ě t ř i t is íc e na víc z č ást k y, kt ero u př ine s l Ja no v. P ř ed evš í m byl vš ak zn iče n N ik o le v a po st up s lo va nst ví vít ěz ně zast ave n. P o pro fe so ro vě p o hř bu neo p ust il i I lku a Jana je n t ř i ze st ar ýc h př át e l: V lad i m ír , do kt or Ha min a pa n De lapo r t e. Br at r a sest r a ne vědě l i, pr o č ž ít , Jan se n a u n iv er s it u vr át it ne mo hl, I lk a t r áv i la ce lé d ny do ma. Všecko se ji m zd á lo nep o cho p it elné, i co se t ýk a lo je j ic h o t ce, v je ho ž č in ne byl i sc ho pni u věř it ; zo u fa le se u t vr zo va l i v t o m, že je n neust á lé út r ap y z mo hl y je ho duc ha, že sp ác ha l s e be vr aždu v p o ma t en í m ys l i, že je ho do brovo lná s mr t zda leka n e n í p ř iz ná n í m k vr aždě U z lá ma né ho kř íže. Lze vů bec t ak h le u važo v at ? ř íká va l s i V lad i m ír a bá l se i je n po mys l it na t o, co b ylo v e sku t ečno st i nez vr at ně do kázáno . Ale jak by se byl y t y pr o k let é Ba nk o vk y do st a ly do r uko u Dim it r ije N ik o la je v iče, k d yb y je b y l n eu kr ad l zavr ažd ě né mu P o cho v i? Mno ho k r át o t o m ho vo ř il i s do kt or em H a mi ne m. „V šeck o byc h př ipust il, m i l ý V lad i m ír e, p ř ip u s t il byc h, že D i m it r ij P o ch a neo k r ad l, t ř ebas p en í ze, k t er é vá m o devzda l, byl y ne spo r ně z P o cho va po uzd r a, p ř ip u st il b yc h, že a n i je ho sebe vr ažda nedo kazu je je ho vinu a že se mo h l o p r avd u za bít v zác hvat u š íle nst v í - a l e jed na vě c vš ec hno vy vr ac í: D i m it r i j u k o nč il s vů j ž ivo t st e jno u z br an í, kt er á z ba vi la ž ivo t a i P o cha. A t o, byť je t o st r ašné a jakko li nepo cho p it e lné, p ř esvě dču je nad s lu n ce jas ně j i. . . V lad i m ír Ja no v př ed t ímt o o čiv id n ý m d ů k aze m je n sk lá ně l h la vu ; o p r avd u ne věd ě l, co na t o ř íc i. „Jak ý o sud st ihne t eď je ho neš ťast né d ět i… , “ p o vzd yc h l s i d o k t o r . „Ja n bu d e mý m br at r em, I lk a mo u ženo u! “ pr ohlá s il pe vně V lad i m ír a 'd o k t o r mu je n m lčk y st isk l r uku. „S nad jst e s i ne m ys le l, d o k t o r e, že b yc h t eď I lk u o p u st il? J á mi lu j i j i a o na mn e. Co žpak za t o vše může, ubo há ? V m ýc h o č íc h je p o ř ád t o u ne js vět ě jš í a ne jš le c het ně jš í byt o st í. . . S vat ba se je no m zd r že la. . . A nepů jde- li t o jinak, o d ejd e me o d t u d - a t ř eba n a kr a j s vět a. P u st ím se o p r áce, ně jak zač ne me do a zle ná m s nad ne bude. “ „V id í m, ž e jse m se ve vá s ne zk la ma l, má t e šle c het né sr dce, V lad i m ír e. Do br á, chc et e si I lk u vz ít , a le je n bu d e- l i c ht ít Ilka ?“ „Kd yb y se zd r á ha la, ne mě la b y mne r áda . .. “ „Kd yb y se zd r á ha la, p ak , věř t e, pr ávě je n pr ot o , že vás mi lu je a že b y nec ht ě la, ab yst e se něk d y mu se l za je j í l ásku st yd ět . “ Up lyn u lo čt r náct d ní. . . Ja n, I lka, V lad i m ír a d o kt o r Hamin se t é měř ner o zchá ze l i, b ýv a li p o sp o lu ce lé d ny, i večer y t r ávil i spo le č ně - a býva l y t o več er y s mu t né, p ř ed lo u hé. Ja no v s e o svat bě nez m iňo va l, a a ni I lka na t o nik d y nep ř iv ed la ř eč. Ko n eč ně se r o zho d l, že d ívku př inut í, a by se vyjádř ila. S o t va s n í zů st a l t o ho dne v jíde lně na ch vi lk u s á m, p ř e mo h l o st yc h a vzr uše ně pr avi l:
„I lk o , k d yž jse m př ed čt yř mi let y o deše l z R ig y, k d yž jse m b y l o d vá s o d lo u čen a po s lá n na - S ib iř , s l íb il jse m vá m, že ; na vás nikd y ne zapo me nu . Zap o mně l js e m?“ „Ne, n ik d y, V lad im ír e. “ „S l íb i l js e m vá m, že vá s nep ř est a nu mít r ád. .. Změ ni la s e mo je láska ?“ „An i v ne j me nš í m, V lad im ír e, st e jně ja ko ne mo je k vá m. A kd yb yc h b y la do st ala p o vo le n í, b y la b yc h š la za vá m i a st ala se t a m vaš í že no u. “ „Že no u zlo č in ce… “ „Že no u v yh n a nce ; V lad i m ír e, “ o pr avila ho dívk a. Ja no v t uze d o bř e v yc ít i l, co mě la z na me nat t at o o dpo věď, t en r o zdíl d vo u s lo v. Ale nec ht ě l se o t o m š íř it a r adě ji p o kr ačo va l: „Nu v id ít e, a d o p ad lo t o t ak , že jst e ne m use la j ít až bů hvíka m, a byst e se st a la mo u že no u . .. Oko lno st i se z mě n i l y a p ř iše l jse m já, abyc h se st a l vaš í m muže m. “ „Jak k r u t o u mát e pr avdu, ř ík át e- li že s e o ko lno st i z mě ni l y. Ac h a no , z mě n i l y se st r ašně. . , “ sk lo n i la I lk a h la vu a zac hvě la se. „Uk l id nět e se, I lko , sna ž ně vá s o t o pro sím, ne budu vá s d lo u ho zdr žo vat . .. Cht ě l b yc h vás je no m po pro sit , abyst e sv é mu s l ibu do st ála. . . “ „S vé mu s lib u ?“ o d p o věd ě la d ívka a nebyla už s t o zadr žet pláč. „Kd yž. . . kd yž js e m vá m ho d áva la. . . b yla jse m ho dna ho dát . Ale dne s. . . “ „Ne m lu vt e t ak. Jst e po ř ád ho d na, abyst e ho sp lni la! “ „Už d á vno ne, V lad i m ír e. Na t o , co js me za mys le l, mus í me zapo me no ut . “ „V ít e d o bř e, že na t o n ik d y nezapo me nu l P ř ed čt r náct i d ny js me mo hli b ýt svo ji, kd yb y. . . “ „Ano , a d ík y Bo hu, že , k svat bě nedo š l o. Aspo ň ne mu s ít e ani l it o vat , an i se st yd ět , že jst e se do st al do ro d in y z neu ct ěné t ak o vo u ha n bo u !“ „P ř ísa há m vá m, že b yc h n ik d y ne l it o va l. A ni k d y b yc h se nest yd ě l b ýt muže m I lk y N ik o le vo vé. “ „Do br á, věř í m vá m, V lad im ír e ! Z ná m p ř íliš do bř e vaš i š lec het no st . Milu jet e mě z c e lé s vé d u še, a le ne v íc ne ž já vá s. A pr o t o, Vlad i m ír e, je n pr ot o vá m mu s í m ř íc i: N ikd y, nikd y ne bude, ne s m í b ýt d cer a vr a ho va ž e no u Vlad im ír a Ja no va! “ T ýd ny p l yn u l y, vzr u še n í k o le m z lo č inu ut ic hlo , váš ně s e vybo uř il y. Fr a nk Jo ha nse n b y l z no vu z vo le n a o ro dinu N i k o le vo vu jak o b y se u ž n e st ar al. Zat o Jan a I lk a nezap o mín a l i na d luž ní úp is, kt er ý po depsa l je j ic h o t ec: p o važo va li z a s vo u po vinno st , aby a spo ň v t éhle zá lež it o st i o č ist il i je ho pa mát k u . B ylo t ř eba zp e něž it ne ve lk ý m a jet ek, kt er ý j i m zů st al, pr o dat ot co vsk ý d ů m, p r o feso r o vu kniho vnu, každo u ma l ičk o st . Obět u jí- l i s vé p o s led n í, s n ad se j i m p ř ece je n po dař í vyr o vnat i t en t íž iv ý d lu h. A p ak se u v id í. . . I lk a mů že dá v at ho d iny, na jd e- l i n ě jak é, t ř eba i v j iné m mě st ě, Jan bude hledět do st at se něk a m d o o bcho d u. Zat ím však bylo t ř eba ně jak ž ít a t ěch ně co ú sp o r , co I lk a zaho sp o d ař ila z ot co výc h skr o vnýc h p ř íj mů , d en ze d n e u b ýv a lo . V lad i m ír Ja no v se p o zr u šené m za s no ube ní mu s il po cho p it e lně o dst ěho vat , byd le l o vše m je n o pár kro ků dal a b ýv a l u N ik o le vo vů st ejn ě čast o jak o dř ív. Obět av ě ji m r ad i l, s jed ná va l kup ce, zař izo va l nut né z á lež it o st i, je n a by s e br at ř ím Jo ha nse nů m mo h lo co ne jdř ív z ap lat it . Něko likr át na bíze l I lc e, co mu zb ýv a lo z p e něz p o o t ci, leč v žd yck y m ar ně. O bd ivo va l se je j í ve lko mys lno st i, st ále j i z bo žňo va l a zno vu a z no vu j i p r o s il, a b y s e p o d ro b ila na lé ha v ý m p r o sbá m o t co výc h př át e l a př ivo li la k s ňat k u , nev y mo h l však o d n í n ič e ho , an i nad ě je ; ve s vé m r o zho d nu t í b yla neúpr o sná, t ř ebas jí sr dce puka lo .
Den za d ne m z at ím u t ík a l, a ž jed no u zr ána v p o lo v in ě zář í p ř in es l p o se l n a ad r esu Ja n a a l lk y N iko le vo výc h z v lášt n í a nečeka ný l ist : st ar ý, sed mde sát ilet ý po p Ak se je v, k t er ého si ce lá p r avo s la vná R iga váž i la jako o pr avdo vé ho svět ce a mo u d r é ho důvěr níka a u ně ho ž h led a la i I lka něko likr át út ěchu, zva l je o ba, ab y se t ého ž d ne o p át é do st av il i na r ižs k ý hř bit o v. „P r o č ná s z ve ? Co t o zna me ná ? A pr o č zr o vna na hř bit o v?“ nec hápa la I lk a, zv lá šť k d yž se p ohř bu o t ce sebe vr a ha o dm ít la c ír ke v zúča st nit . . . „P ů jd e me, I lk o ?“ zep t a l se Ja n. „M ys l í m, že byc ho m mě li. Ot ec Aks e je v je č lo věk ú ct yho dný a mo udr ý, jest li ná s p o zva l, má k t o mu za j ist é váž né dů vo d y. “ „Už ne jed no u jse m se mo d l i la na ot co vě hr o bě, “ o dpo vědě la I lk a, „pr o č byc h t ed y neš la i d ne s. “ Ve st ano ve no u ho d inu p ř iš l i br at r se se s t ro u na hř bit o v. Ke s vé mu př ek vape n í se t am s h led a l i s V lad im ír e m Ja no ve m a do kt or em Ha m ine m; i o ni do st ali p o po vo po zvání. M lč k y a v r o zpac íc h k r áče li k zap ad lé mu k o u t u u hř b it o vn í zd i, k d e o d po číva l D i m it r ij N ik o le v. P o p k leče u hr o bu a t iš e se mo d l il z a neš ťast ní k o vu d u š i. Za s lec h l k r o k y, zd v ih l s vo u kr ásno u bílo u hla vu a vst a l. P o k ynu l, p ř íc ho z ím, a by př i st o upil i bl íž, a k d yž se V lad im ír a I lk a po st avi l i každ ý z jed né st r any pr o st ého ro vu , p r av i l v l íd ně: „V lad i mír e Ja no ve, p o d ejt e mi s vo u r u k u . “ P ak se o br át il k d ívce: „I v y m i po de jt e svo u, I lko Nik o le vo vá. “ V lo ž i l t y d vě r u ce jed nu d o d r u hé a p r o nes l váž ným hla se m: „V lad i m ír e J ano ve a I lko N iko le vo vá, o ddává m vá s p ř ed Bo he m. “ I lk a se V lad im ír o vi pr udce vyt r h la. „Uk l id nět e se a nec ht e r uku v t é, do kt er é pat ř í, “ pr a vi l t iše po p. „Za s lo u ž ít e s i t o o ba. “ „Mů j bo že. . . já. . . “ v yk ř ik la I lk a, „já - dcer a vr aho va ?“ „Dc er a č lo v ěk a ne v in n é ho , na ně mž ne lp í a ni t a vina, že se sá m z ba v i l ž ivo t a!“ o d po vědě l o t ec Akse je v a p o k ř ižo va l se š ir o k ým p r a vo s la v n ým k ř íže m.
XVI. ZPOVĚĎ T ř i d ny p ř ed ne nad á lo u s vat bo u I lk y N i ko le vo vé a V lad i mír a Ja no va do š lo na p er no vsk é s i ln ic i v ka baku U z lá ma né ho kř íže k zd á nlivě bez význ a mn é u d á lo st i, kt er á však mě la věr u neček a né ná s ledk y: kr č mář Kr o v ná hle o ne mo c ně l. S nad se uhř á l ne bo n ast yd l a t ěžk ý z áp a l p l ic ho zne nadá ní sk lát il na lůžko . V yso k á ho r ečk a mu va le m u b ír a la s il, t ěžce, př er ýva ně d ýc ha l a c ít il, že s mr t je nab l ízk u . T r ápen výč it ka m i s vědo mí d a l zavo lat o t ce Ak se je va a p ř er ýva n ý m h la se m s e mu vyzpo vída l. A pr ot o že š lo o věc i př í l iš z á važ né a pr o t o že Kr o v s i t o v ýs lo v ně př á l, po p zpo věď sep sa l a u m ír a jíc í p o d ep sa l, a by mo hla být po je ho s mr t i o d evzd á n a ú ř ad ů m. T ř et ího dne z večer a Kr o v sko na l a ne j bl iž š í D i m it r ije N ik o le va b y l i pr vní, na ko ho se o t ec Ak se je v o br át il a k d o se d o zvěd ě l i p r a vd u , t ak d lo u ho t aje no u. Kd yž t ehd a v o né d u b no vé no c i př iš e l N iko le v s P o che m d o k a baku U z lá ma n é ho kř íže, ne ved lo se Kr o vo vi zr o vna ne j lépe. Už de lš í ča s š ly o bcho d y b íd ně, c ht ě l o de jít , zač ít j inde, na lep š í m, a le k d e vz ít p e n íze, b y l n a d ně. A t u mu zč ist a jas na př ine s l o sud po d st ř ech u v P o cho vě p o u zd ř e t ako vé bo hat st v í! Ro zho d l se, ž e ba nko vního s lu hu o lo upí. Opat r no st mu s ice káza la vyč kat , až nez n á mý c est u jíc í čas n ě r áno o dejde , ale nako nec už neo vlád l ho r ečno u ned o čk a vo st a o dr uhé ho d ině s pů lno c i o demk l po t ic hu dr uhým k líč e m a vp l íž i l se d o Po cho va po ko je. P o ch však ne sp a l, so t va na ně j pad lo svět lo s vít iln y, t r hl s e bo u a z ved l s e n a p o st eli. Kr o v s i v hr ůze u vědo mi l, ž e h o bank o v n í s lu ha p o zna l, v yt r h l o d pasu f in sk ý nů ž se záp ad k o u , vr h l s e na ne šťast níka a zas ad il mu s mr t e lno u r ánu p ř ímo d o sr dce. Vše bylo d íle m něk o lika vt eř in a P o ch ani ne hles l. Jak o s mys lů z ba ve ný pr o hr aba l Kr č mář p o u zdr o. Naše l v ně m pat náct t is íc v st o r ublo výc h ba n k o vk ách, a le i l íst ek a na ně m o sudnýc h pár s lo v: S ez na m č íse l ba nk o vek , je ho ž o pis je v r uko u p . Jo han se nů . P ro k lat ě! zak le l v d u c hu , je p o vše m, pe níze jso u v pek le, z t ěchhle ba nko vek ne bu d e s mět vydat ani jed ino u, c h yt l i b y ho , než b y st ač il p r v n í r o z mě n it . Z b yt eč ná lo up ež - ješt ě vr ažda pr o n ic za n ic ! A t u mu h la vo u b lesk l ďá b e lsk ý ná p ad : sv a lí po dezř ení na t a je mné ho cest u jíc ího , k t er ý sp í ve d r u hé m p o ko ji, a bu d e- li m ít št ěst í, snad i. . . P o šp ičk ác h, so t va d ýc ha je, p r o t áh l se d o ciz in co va po ko je. Nezná m ý ho st t vr d ě sp a l, hla vu za bo ř eno u hlu bo ko do po lšt ář e. Př es o pěr adlo ž id le v ise l kabát . Kr o v za š mát r al p o k ap sá c h, na hm at al o b je mno u p e něže nk u - a k á me n mu sp ad l z e sr dce: d vacet t is íc r u b lů ve s t o vkách I P at náct t is íc z nic h ho r ečn ě vy mě n i l za ba nk o vk y z P o cho va po uzdr a, t ř eso ucími se pr st y za st r čil pe něž e nk u zp át k y d o ka bát u a jak o st ín se vyt r at i l do šenk o vn y. J ešt ě p ř ed r o zbř eske m u k r yl p e n íze i vr a žed no u zbr a ň po d st ro m ve s mr ko vé m lese, že je po lic ie p ř i p r v n í a n i př i dr u hé pr o hlídc e ned o k áz a la vypát r at . A p o o d cho d u t aje mn é ho ho st a do k o nč il o st at ní: po škr aba l o mít k u p o d o k ne m, v yp áč i l p o hr a báče m o k en ic i a r o zb il t abu lku, po hr abáč p o st av i l k e k r bu v p o k o ji nez ná mé ho no c ležn ík a, zno vu z e vnit ř za mk l P o cho vu j iz bu , d o ko nce je št ě sp u st il zá vo r u , v yp áč e n ým o kne m vyle z l a k l id ně ček a l na p ř íc ho d Br o k se. Š t ěst í mu př á lo , mě l pe níze - a co víc : st r ážm ist r E ck po zna l v zá had né m cest u jíc ím D i m it r ije N ik o le va Z R ig y a po dezř ení, jak kr č mář př edpo k lád a l, so ust ř ed ilo se v ýhr ad ně na ně ho . Vžd yť vš eck y st o py i o ko lno st i t o pot vr zo va ly, že p achat e le m z lo č in u b yl o n. Ale so t va se k ar t a o br át ila a pr o fe so r N iko le v z ís ká va l p íď za p íd í p ůd u k dů k azů m o s vé ne vině, vym ys li l Kr o v, k s mr t i v yd ěše n r o st o u cím ne b ezp e č ím,
že r u k a zák o na p ad ne na p r av é ho viník a, no vo u, ješt ě z lo t ř ile jš í le st : po maz a l k r v í st o r u b lo vo u ba nko vku, o pá lil j i a ž na jed in ý r ů žek, vyle z l v no c i, k d yž st r ážn íc i spa l i, t a jně na st ř echu a ho d il t en k o u sek p ap ír u d o k r bu v u za m čené m p o ko ji, k d e t ehd y př espa l N iko le v. A t am b yl t ak é d o lič n ý p ř ed mět d en nat o př i d r u hé p r oh l ídce na leze n. T eď už snad ne mo h l n ik d o p o ch ybo vat , kdo je lup ič a vr a h. N ik o le v v šak zů st a l na s vo bo dě a Kr o v r áno co r áno v hr ůze č eka l, že bu d e zat čen o n. Je št ě jed no u se p r o t o o dho dla l k zo ufa lé mu a hazar d ní mu č in u : bu ď ze se be set ř ese p o d ezř en í nad o br o , ne bo … Kd yb y byl vědě l, že pr á vě t o ho d ne d o st ano u k o nečně Jo ha nse no vé d o r u k o u u lo u p en é ba nk o vk y a s n i m i i p o s led n í d ů k az p ro t i N iko le vo v i! Ale o t o m ne mě l ani t uše ní. Osu d né ho dne r áno př edst ír a l p ř ed vo lá n í k d a lš í mu v ýs le c hu , st r ážn íc i, o mr ze l í a s o st r ažit o st í j iž d á v no ot upělo u, ho klid ně nec ha l i j ít , a za so u mr ak u se bez p ř ek ážek d o st a l d o R ig y. P o t ulo va l se ko le m pr o fe so ro va do mu, o dho d lá n N ik o le va z a vr ažd it , ab y se zd á lo , že se t r ápen výč it ka m i s vědo mí o dso ud il sá m a sp ác ha l se be vr aždu. Oko lno st i mu v yš l y vst ř íc: v id ě l, jak N ik o le v v yb ě h l jak o s mys lů z ba ve ný z do mo vníc h vr at a běže l s i ln ic í k hř b it o vu . Š e l za n ím a p o p ár k r o cíc h ho na o sa mě lé m m íst ě, n ik ý m n ev id ě n, p r o bo d l st e jn ý m no že m, k t er ý m p ř ed ned á v ne m za bi l P o cha. Vr ažed no u zbr a ň ne c ha l le žet u mr t vého t ěla a je št ě v no c i se vr át il do mů. No v ý z lo č in a o bje ve ní uk r ad e n ýc h b a nk o vek p o s lo už il y Kr o vo vi, ja k o ček áva l, že p ac hat e le m b y l D i m it r ij N iko le v, pr o kázalo se t eď nad s lu nce ja s ně ji. V yšet ř o ván í mu s i lo b ýt po važo váno za uzavř e né a Kr o v, zba v e n po d ezř en í, c h yst a l se k lid n ě u ž ívat ho ř kého o vo ce t é dvo jná so bné vr až d y. V ymě ně né ba nk o vk y mo h l n yn í bez ne be zpeč í ut r ácet a zař íd it s i ko neč ně ž ivo t , jak ý s i p o lét a p ř ed st avo va l. D lo u ho se však ze s v é ho nenadá lé ho bo hat st ví net ěš il. Ne mo c a st r ach z bl íž íc í se s mr t i p ř i mě l y ho k p íse m né zpo věd i, př i kt er é o devzda l o t ci Ak se je vo v i i t akř ka net k nu t é p eníze, záko nit é děd ict ví V lad i m ír a Ja no va. T ak t o a t ep r ve t eď b y la D im it r i ji N i ko la je vič i N iko le vo vi a je ho r o d ině vr áce na č est a t akt o a t ep r ve t eď sko nč il o zr ušujíc í dr a ma, kt er é v t é do bě t o lik p o bo u ř ilo mys l o byvat e l kr a jů Ba l t ick ýc h. . .
