JUBILEJNÍ KONFERENCE CZEDER

6/2012

JUBILEJNÍ KONFERENCE CZEDER

DESÁTÝ ROČNÍK KONFERENCE ČESKÉ DNY PRO EVROPSKÝ VÝZKUM (CZEDER, 25. 10. 2012), BYL VĚNOVÁN PŘÍPRAVĚ DALŠÍHO RÁMCOVÉHO PROGRAMU PRO VÝZKUM A INOVACE, JENŽ POD NÁZVEM HORIZONT 2020 (H2020) POBĚŽÍ V PŘÍŠTÍM FISKÁLNÍM OBDOBÍ EU, TJ. V LETECH 2014–2020. HLAVNÍMU KONFERENČNÍMU JEDNÁNÍ PŘEDCHÁZELO KOLOKVIUM ZAMĚŘENÉ NA PROBLEMATIKU ŘÍZENÍ VELKÝCH VÝZKUMNÝCH INFRASTRUKTUR, JEJICHŽ VÝSTAVBA JE FINANCOVÁNA Z NÁRODNÍCH PROSTŘEDKŮ A STRUKTURÁLNÍCH FONDŮ.

(Zpravodajství na stránkách 2 a 15)

Spolupráce univerzit s průmyslem v 7. RP Problematika „full cost“ v centru pozornosti poskytovatelů i příjemců dotací Evropské programy a činnosti v oblasti fotovoltaiky v roce 2012 Produktové inovace jako součást moderní firemní strategie

Stalo se… JUBILEJNÍ KONFERENCE CZEDER Jde o velmi efektivní podněty k internacionalizaci českého výzkumu a vývoje, která je nezbytná, má-li ČR obstát v náročné globální konkurenci. N. Witzanyová (rovněž z MŠMT) podala hlavní charakteristiky účasti ČR v dosavadních rámcových programech. Upozornila, že přes řadu různých forem podpory, které mohou získat z veřejných prostředků čeští účastníci projektů současného 7. RP, je zapojení českých pracovišť v některých oborech nedostatečné, a proto souhrnný příspěvek EK českým týmům má nižší úroveň, než jaká odpovídá alikvotní části příspěvku ČR do rozpočtu EU. S dalšími referáty vystoupili R. Lečbychová z Evropské komise (DG Research and Innovation), A. Fiala z Evropské komise (DG CONNECT), M. Mugabushaka z Výkonné agentury Evropské výzkumné rady (ERC), která řídí program IDEAS, J. M. Leceta, ředitel EIT, a R. Allisonová z Technopolis Group. Desátý ročník konference České dny pro evropský výzkum (CZEDER, 25. 10. 2012), který stejně jako všechny předchozí ročníky organizovalo MŠMT ve spolupráci s Technologickým centrem AV ČR, byl věnován přípravě dalšího rámcového programu pro výzkum a inovace, jenž pod názvem Horizont 2020 (H2020) poběží v příštím fiskálním období EU, tj. v letech 2014-2020. Hlavnímu konferenčnímu jednání předcházelo kolokvium zaměřené na problematiku řízení velkých výzkumných infrastruktur, jejichž výstavba je financována z národních prostředků a strukturálních fondů. Provozní náklady těchto infrastruktur budou v řádu miliard korun. Kolokvium poskytlo příležitost sdílet zkušenosti s problematikou řízení dnes běžících infrastruktur ve starých členských státech EU. V zahajovacím projevu konference CZEDER zdůraznil T. Hruda, náměstek ministra školství mládeže a tělovýchovy, příležitosti, které České republice umožňuje ze zapojení do rámcových programů.

Konference poskytla prostor ke sdílení zkušeností s účastí a s přípravou na program H2020, který má posílit propojení vzdělávání, výzkumu a podnikání. V závěru konference naznačil R. Haňka, hlavní vědecký poradce premiéra ČR a člen Rady pro výzkum, vývoj a inovace, že ty členské státy, které ve svém vlastním prostředí cíleně rozvíjejí takové propojení, se vesměs velmi úspěšně podílejí na řešení projektů 7. RP. Jestliže tedy dojde k navrhovanému zvýšení rozpočtu H2020, pak to svědčí o tom, že členské státy EU o takové propojení hodlají usilovat i prostřednictvím tohoto programu a ČR musí aktivně využít příležitostí, které jí v tomto směru rámcový program nabízí. (Podrobné informace a souhrn z konference, i z předcházejícího kolokvia, přednesených referátech a vystoupeních jsou přístupné na www.tc.cz)

Dozazy na přednášející a živé diskuse probíhaly i o přestávkách mezi jednáními konference.

REDAKCE ECHO FOTO B. KOČ

Vážení čtenáři, editorial skýtá příležitost, jak upozornit na důležitá témata čísla a též na to, o čem se v tomto čísle ECHA nepíše. O evropské krizi víme všichni. O tom, že nejde o krizi finanční, nýbrž o krizi nazírání na evropské hodnoty, z nichž vyrůstá EU, bylo napsáno mnoho. Jistě každý ví, že tato krize má dopad na fiskální politiku EU. Zatímco neexistuje úplná shoda v tom, zda mají členské státy přispívat do rozpočtu EU stejně jako dosud, všechny členské státy by však shodně uvítaly, kdyby z rozpočtu EU získávaly i nadále alespoň tolik, jako získávají nyní. Takové stanovisko koneckonců vyjádřila na bruselském summitu 22.-23. listopadu i ČR. Evropský účetní dvůr (ECA), tedy „nejvyšší kontrolní úřad EU“, uveřejnil 6. listopadu 2012 ve výroční zprávě „Členské státy a Evropská komise musejí lépe řídit výdaje“, svůj náhled na to, jakým způsobem některé členské státy spravují evropské dotace. ECA zkoumal v sedmi členských státech smysluplnost ustanovení a pravidel, podle nichž národní administrativy nakládají s evropskými dotacemi. Rozumějme: nezkoumal, jak jsou tato pravidla příjemci dotací porušována, nýbrž podle 11 kritérií zjišťoval, jak účelně a efektivně jsou koncipována. Společné evropské hodnoty se projevují v tom, že téměř u všech sedmi zkoumaných států dospěl ECA nejčastěji k závěru, že jejich národní pravidla jsou „v souladu“ s daným kritériem či jsou zvolena „účelně“. Místo onoho „téměř u všech sedmi států“ bychom měli přesněji říci „s výjimkou jednoho státu“, či ještě přesněji: jedině u České republiky ani podle jednoho z 11 kritérií nedospěl ECA k závěru, že její pravidla jsou „v souladu“ či jsou zvolena „účelně“ (3x jsou hodnocena „částečně v souladu“ a 2x jako „částečně účelná“, ve zbylých 6 případech je hodnocení „není v souladu“ či „neúčelné“). Zpráva je

ECHO Informace o evropském výzkumu, vývoji a inovacích ISSN 1214 – 7982 Tištěná verze ISSN 1214-7982, on-line verze ISSN 1214-8229 Evidenční číslo MK ČR E 15277 Vydavatel: Technologické centrum AV ČR Ve Struhách 27, 160 00 Praha 6 Tel. 234 006 100 e-mail: [email protected] Vydávání je podporováno projektem OK 09002 MŠMT REDAKČNÍ RADA: Ing. Karel Aim, CSc. [email protected] RNDr. Vladimír Albrecht, CSc., předseda [email protected] Ing. Miloš Hayer, CSc. [email protected] Ing. František Hronek, CSc. [email protected] RNDr. Miloš Chvojka, CSc. [email protected] Prof. RNDr. Josef Jančář, CSc. [email protected] Ing. Miroslav Janeček, CSc. [email protected] Ing. Karel Klusáček, CSc., MBA [email protected] Ing. Naděžda Witzanyová [email protected] Redakce: Ing. Břetislav Koč, tel.: 724 247 074, e-mail: [email protected] Tisk: Art D Redakční uzávěrka 20. 11. 2012

v češtině dostupná na stránkách ECA: http://eca.europa.eu, komentáře jistě netřeba. Ale i tento editorial chce být specifický, pokud jde o problematiku evropského výzkumu. Je-li řeč o snížení rozpočtu EU, pak je ovšem nebezpečí, že bude snížen i navrhovaný rozpočet programu Horizont 2020. Proto 44 nositelů Nobelovy ceny a 6 nositelů Fieldsovy medaile (vrcholné ocenění v matematice) zaslalo dopis představitelům EU, v němž apelují na Evropskou radu, Evropský parlament a Evropskou komisi, aby výdaje na evropský výzkum nebyly kráceny (znění dopisu na dále uvedené webové stránce). Souběžně s těmito aktivitami vznikla petice, která se dožaduje téhož, avšak s vahou 150 tis. podpisů (od 23. 10 do 30. 11.) nejen z členských států EU, nýbrž z celé Evropy, z Argentiny, Austrálie, Číny, Ruska, USA atd., viz http://www.no-cuts-on-research.eu/index. php?file=petition.htm. Více než 1650 podpisů petice pochází z ČR, většinou z akademických a univerzitních pracovišť. Z české strany jde zřejmě spíše o vyjádření určitého kolegiálního postoje vůči výzkumníkům z ostatních členských států, protože jak pravidelní čtenáři ECHA jistě vědí, Česko je dlouhodobě donorem evropského výzkumu, neboť do něj přispíváme různými formami více, než kolik jsme schopni svou účastí získat zpět. Jinými slovy, zatímco zmíněnou petici „A top priority for Europe: secure the EU research and innovation budget“ podepsalo 1650 českých občanů, petici s názvem a jemu odpovídající výzvou : „A top priority for the Czech Republic: double the Czech participation in the EU research and innovation programmes“ by zřejmě z českých pracovišť výzkumu a vývoje podepsal jen málokdo. A závěrem dvě desítková jubilea: za mimořádně velké účasti proběhly 10. české dny pro evropský výzkum, kterým předcházelo velmi zajímavé kolokvium o evropských výzkumných infrastrukturách. Kolegové mne upozornili, že ECHO v tichosti minulým číslem „oslavilo“ 50. vydání. Obávám se, že nejméně v deseti číslech je probíráno téma „málo významné účasti ČR v rámcových programech EU“. Jménem celé redakce přeji čtenářům dobrý rok 2013 a hodně energie, abychom se uměli z té „sebemarginalizující“ pozice vymanit. VLADIMÍR ALBRECHT

OBSAH str. 2

Jubilejní konference CZEDER

str. 3

Editorial Vladimír Albrecht

str. 4

Spolupráce univerzit s průmyslem v 7. RP Vladimír Albrecht

str. 9

Problematika „full cost“ v centru pozornosti poskytovatelů i příjemců dotací Lenka Chvojková

str. 13

Jednotný evropský trh se znalostmi Jana Kratěnová

str. 13

Evropské programy a činnosti v oblasti fotovoltaiky v roce 2012 Veronika Korittová

str. 15

CZEDER 2012 – panelová diskuse

str. 16

Produktové inovace jako součást moderní firemní strategie Václav Suchý 3

Spolupráce univerzit s průmyslem v 7. RP RÁMCOVÉ PROGRAMY EU SE DLOUHODOBĚ ORIENTUJÍ NA ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ, KTERÝM ČELÍ EVROPSKÁ SPOLEČNOST. VÝSLEDKY DOSAŽENÉ V PROJEKTECH RP MAJÍ PROKAZATELNĚ PŘINÁŠET PROSPĚCH SPOLEČNOSTI, TJ. OBČANŮM, Z JEJICHŽ DANÍ JSOU VÝZKUMNÉ, VÝVOJOVÉ A INOVAČNÍ AKTIVITY V TĚCHTO PROGRAMECH FINANCOVÁNY. PRO DOSAŽENÍ TAKOVÉHO ZÁMĚRU JE DŮLEŽITÉ, ABY SE PROJEKTŮ ÚČASTNILY PRŮMYSLOVÉ PODNIKY, KTERÉ MOHOU VÝZKUMNÉ VÝSLEDKY VYUŽÍT PRO NOVÉ TECHNOLOGIE A NOVÉ PRODUKTY. JDE TEDY O TO, JAK V 7. RP SPOLUPRACUJÍ PRŮMYSLOVÉ PODNIKY S OSTATNÍMI ÚČASTNÍKY A V TOMTO SDELENÍ ANALYZUJEME SPOLUPRÁCI UNIVERZIT S PRŮMYSLEM. Evropská komise (EK) vydává databázi E-CORDA, která přibližně s jednoročním zpožděním (za momentálním současným stavem) udává informace o všech účastnících v běžících projektech 7. RP. V současnosti je k dispozici aktualizace z.listopadu tohoto roku, v tomto sdělení však vycházíme z letošního červnového vydání databáze E-CORDA, která uvádí údaje o projektech zahájených od začátku 7. RP (tj. od r. 2007) až po projekty, jejichž smlouva byla podepsána v prvních měsících roku 2012. Typ účastníka

Počet účastí

%

UNI

31 740

38,4

REC

21 446

25,9

PRC

22 844

27,6

PUB

4 188

5,1

OTH

2 493

3

Celkem

82 711

100

vedlo k nejednoznačnostem zvláště u podniků z oblasti „průmyslu služeb“. Nyní ke stejnému účelu hodlá EK zvažovat soukromé komerční společnosti, pro které nadále budeme používat anglickou zkratku PRC (Private for profit companies – bez výukových institucí), a budeme je považovat za účastníky z průmyslového sektoru. Databáze E-CORDA obsahuje údaje o 15 525 zahájených projektech, na jejichž řešení se podílí 82 711 týmů. Tabulka 1 uvádí rozdělení typů těchto účastníků. Na řešení 5 433 projektů pracují konsorcia, v nichž je zastoupen alespoň jeden průmyslový tým (tj. PRC). Spolupráci univerzit s průmyslovými týmy budeme nyní charakterizovat indexem, který udává, jak velká část z celkových účastnických nákladů univerzit daného státu připadá na účast univerzit v konsorciích, v nichž je alespoň jeden průmyslový tým. Tento index, který označíme IUcP (index spolupráce univerzit s průmyslovým sektorem), je tedy pro danou zemi definován poměrem

∑ nákladů univerzitních týmů v projektech, na jejichž řešení se podílí PRC

IUcP = ––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––– ∑ nákladů všech univerzitních týmů

Databáze rozlišuje tyto typy účastníků: UNI = univerzity, PRC = soukromé komerční společnosti, PUB = veřejné (často státem založené) instituce, REC = výzkumné organizace, OTH = ostatní, tj. nepatřící do žádné z předchozích kategorií. EK vždy udávala statistiky o účasti průmyslu a v hodnoceních průběhu předchozích rámcových programů uváděla indikátor „průmyslové penetrace“, který udával procento projektů, jichž se účastnil alespoň jeden průmyslový tým. Ani tehdy však nebyla kategorie „průmyslový tým“ jednoznačně specifikována, což

Index IUcP představuje jednu z mnoha možností, jak měřit schopnost univerzitního sektoru daného státu spolupracovat s evropským průmyslem (tj. bez ohledu na teritoriální afiliaci průmyslových týmů). Je zřejmé, že základní podobu takové míry spolupráce univerzit s průmyslem lze stanovit prostě jako podíl počtu univerzitních týmů, které v projektech 7. RP spolupracují s průmyslem. Index IUcP však vyjadřuje „finanční závažnost“ spolupráce univerzit s průmyslem, a proto mu dáváme přednost před indexem založeným jen na počtu účastí.

počet univerzitních týmů

náklady univerzitních týmů mil. €

Tabulka 1 - Zastoupení jednotlivých typů účastníků v běžících projektech 7. RP.

počet univerzitních týmů

náklady univerzitních týmů mil. €

Graf 1 - Počty univerzitních týmů v projektech s průmyslovým partnerem a jejich výdaje na účast v těchto projektech. 4

0,9

4000

0,8

3000 0,7

2500

0,6

2000 1500

index IUcP

počet univerzitních týmů

3500

0,5

1000 0,4

500 0

0,3 LU MT

IE

PT SK

CZ

EL AT

IT

SI

DE RO ES DK BE

SE

počet univerzitních týmů

FI

PL

CY FR

NL HU UK LT

EE

LV BG

IUcP

Graf 2 – Členské státy jsou seřazeny podle klesající hodnoty indexu IUcP (bodový graf – škála na pravé straně, sloupce ukazují počty univerzitních týmů, které se účastní projektů s (alespoň jedním) průmyslovým partnerem. V bodové části grafu 1 jsou členské státy seřazeny podle celkových výdajů (mil. €) jejich univerzit na účast v projektech s průmyslovým partnerem, sloupce pak ukazují počty univerzitních týmů v těchto projektech. Je vidět, že počty univerzitních týmů a jejich výdaje jsou velmi silně korelovány. Největší výdaje na spolupráci s průmyslovým sektorem tedy mají univerzity Spojeného království, výdaje německých univerzit dosahují jen asi 3/4 výdajů britských, italské univerzity pak investují přibližně polovinu britských výdajů. Překvapivě málo vydávají francouzské univerzity na spolupráci s průmyslem: univerzity ze sedmkrát menšího Švédska investují do této spolupráce zřetelně více než francouzské univerzity, které investují dokonce méně než univerzity belgické. Pořadí zemí odráží do jisté míry charakter institucionální struktury výzkumu v dané zemi. Spolupráce univerzit s průmyslem má velkou tradici v UK, také švédský průmysl dlouhodobě intenzivně spolupracuje s tamními univerzitami. Ve FR jde častěji o spolupráci výzkumných institucí s průmyslem. Poznamenejme, že souhrnné výdaje univerzit z nových členských států na účast v projektech s průmyslovým partnerem představují asi 4,3 % celkových výdajů EU-27. Výdaje českých univerzit na spolupráci s evropskými průmyslovými partnery jsou na úrovni 3 % výdajů britských. Každopádně pořadí zemí v grafu 1 naznačuje, že vazba mezi počtem univerzitních týmů v projektech s průmyslovým partnerem a velikostí populace daného státu je malá – např. výdaje univerzit NL, SE, BE jsou mnohem vyšší než výdaje univerzit FR. Přesto však je jasné, že výdaje menších států nemohou dosáhnout výdajů velkých států. Index IUcP závislost na velikosti populace zcela eliminuje a lze jím tedy měřit schopnost univerzitního sektoru daného členského státu spolupracovat s evropským průmyslem.

nákladů na účast univerzitních týmů z LU připadá na projekty s průmyslovým partnerem. Z předchozího grafu víme, že největší počet univerzitních účastí (v projektech s průmyslovým partnerem) má UK, avšak index IUcP pro UK má hodnotu 0,51, tedy UK patří k zemím s velmi vysokou účastí univerzitních týmů, avšak jen polovina nákladů na jejich účast připadá na projekty s průmyslovým partnerem. Jen ve čtyřech státech, tj. LT, EE, LV a BG, je hodnota indexu IUcP menší než 0,5. Graf 2 ukazuje, že CZ (ale též SK) patří k zemím, jejichž univerzity mají sice menší účast v projektech s průmyslovým partnerem (než by odpovídalo státům jejich velikosti), avšak na tuto účast připadá 69 % celkových nákladů na účast českých univerzit v 7. RP (u SK jde o 70 %). Poznamenejme, že 204 české univerzitní týmy se účastní projektů 7. RP, na jejichž řešení se podílí alespoň jeden evropský průmyslový tým. Jestliže se tedy na domácí scéně opakovaně poukazuje na slabou spolupráci univerzit s průmyslovými podniky, pak se v rámcovém programu ukazuje, že pokud se české univerzity účastní 7. RP, pak na spolupráci s průmyslem vydají větší díl ze svých celkových nákladů na účast než univerzity z většiny ostatních členských států. Index IUcP ovšem shrnuje celé spektrum projektů, v nichž účast průmyslových týmů může mít velmi rozličné důvody. Index IUcP nijak nerozlišuje, jak velký zájem na řešení daného projektu mají průmyslové týmy. Zaměříme se proto dále na spolupráci univerzit s průmyslem v těch projektech, jejichž rozpočet z více než 50 % hradí průmyslové týmy. Pro takto vybrané projekty zopakujeme konstrukci indikátoru IUcP. Tenokráte půjde tedy o to, jaký podíl univerzitních nákladů připadá na účast v projektech, v nichž na aktivity průmyslových partnerů je alokováno více než 50 % jejich celkového rozpočtu. Pro stručnost budeme hovořit o „projektech 50+“ a indikátor označíme I50+. Poznamenejme, že projektů 50+ je 1 856, takže se jedná přibližně o třetinu projektů, v nichž je alespoň jeden průmyslový partner.

Členské státy EU-27 jsou v bodové části grafu 2 seřazeny podle klesající hodnoty indexu IUcP. Sloupcový graf pak znovu udává, kolik univerzitních týmů daného státu spolupracovalo v projektech 7. RP s průmyslovými partnery.

V bodové části grafu 3 jsou státy EU-27 seřazeny podle klesající hodnoty indikátoru I50+ a sloupcový graf udává počty univerzitních účastí v projektech 50+.

Z grafu je patrné, že v každém členském státě alespoň třetina veškerých výdajů univerzit připadá na účast v projektech s průmyslovým partnerem. Nejvyšší hodnotu IUcP má LU, v tomto případě téměř 90 % veškerých

I v tomto případě nejvíce univerzitních týmů, které se podílejí na řešení projektů 50+, má UK (516), na druhém místě je DE (480). Stejně jako u projektů s alespoň jedním průmyslovým partnerem i v tomto případě 5

0,35

600

0,3

0,25 400 0,2 300 0,15

index I50+

počet univerzitních týmů

500

200 0,1 100

0,05

0

0 MT LU SK

EL RO

IT

LT

ES DE PT AT HU

IE

SE

FR DK CZ

počet univerzitních týmů

PL

FI

BE CY

SI

UK LV BG NL

EE

150+

Graf 3 - Členské státy EU jsou seřazeny podle klesající hodnoty indexu I50+ (bodový graf – škála na pravé straně), sloupce ukazují počty univerzitních týmů, které se účastní projektů 50+. s určitým odstupem následují italské univerzity a početné francouzské univerzity mají v projektech 50+ menší účast než univerzity španělské, a dokonce i nižší účast než univerzity (sedmkrát menšího) Švédska. Pokud jde o index I50+, je vidět, že u zřetelné většiny členských států se pohybuje v intervalu 5 – 10 %. Z hlediska finančních ukazatelů má tedy účast univerzitních týmů v projektech 50+ spíše jen marginální význam. U čtyř států (MT, LU, SK a EL) má index I50+ vyšší hodnotu než 20 %, tj. více než pětina veškerých nákladů jejich univerzitních týmů připadá na účast v projektech, na jejichž výsledcích má silný zájem průmysl. Naproti tomu UK má stejně jako v případě indexu IUcP jednu z nejnižších hodnot indexu I50+ (6,4 %); britské univerzity se tedy ze všech evropských univerzit nejčastěji zapojují do projektů, jejichž rozpočet z převážné části hradí průmysl, avšak investují do těchto projektů menší díl svých nákladů na účast než univerzity v mnoha dalších členských státech EU. ČR se hodnotou indexu I50+ 8 % řadí do středu zemí EU-27, avšak projektů 50+ se účastní pouze 30 českých univerzitních týmů, což je mnohem menší účast, než jakou mají univerzity států s porovnatelně velkou populací (AT, EL,PT, SE atd.), či dokonce s populací výrazně menší (DK, FI, IE). Na základě pouhých statistických údajů o účasti českých univerzit v průmyslových projektech lze stěží dospět k objektivnímu hodnocení spolupráce našich univerzit s evropským průmyslem. Samotné počty účastí nenaznačují, zda univerzitní týmy přicházejí s novými originálními řešeními, o která usiluje průmysl, či zda české univerzity nabízejí metodiky (např. laboratorní či pořizování dat a jejich zpracování), jejichž implementace je pro evropský průmysl ekonomicky zajímavější než např. spolupráce s univerzitami ze starých členských států EU. Malá spolupráce českých univerzitních týmů s evropským průmyslem může být ovšem též důsledkem toho, že právě v domácím prostředí není tato spolupráce nijak rozvinuta. Často se argumentuje tím, že malý zájem českých průmyslových podniků o výzkumnou kapacitu univerzit 6

je důsledkem vlastnické struktury průmyslových (soukromých) podniků. Z druhé strany je zřejmé, že už samotné vzdělávání v oblasti přenosu znalostí z univerzit do průmyslu není na českých univerzitách rozvinuto na úrovni, která je běžná ve starých členských státech. Z dat, které obsahuje databáze E-CORDA, lze do určité míry analyzovat vliv „teritoriální afiliace“ soukromých podniků na jejich spolupráci s univerzitami. V tabulce 2 jsou pro všechny členské státy EU uvedeny četnosti jednotlivých typů účastníků v běžících projektech. Státy jsou seřazeny podle klesající četnosti účastí průmyslových týmů, tj. podle sloupce PRC. Lze usuzovat, že univerzity daného státu by měly nejčastěji spolupracovat s průmyslovými týmy z DE, FR, UK atd., tj. podle četnosti účasti průmyslových týmů z jednotlivých členských států. Tabulka 2 ale též naznačuje, že členské státy mají celkem dosti rozmanitou účastnickou strukturu. Typickým představitelem států, v nichž silně převažuje účast univerzit, je UK, podobně je tomu u SE, DK, IE, CY. Ve všech těchto státech mají univerzitní účastníci přinejmenším 4x častější účast než výzkumné instituce. I v případě NL, AT, LT, HU (a dalších států) převažují univerzitní týmy nad výzkumnými institucemi. Naproti tomu účast francouzských výzkumných institucí je téměř 3x častější než účast francouzských univerzit, konečně i v ES mají jasnou převahu účastníci z výzkumných institucí a též u PT lze konstatovat vyšší účast výzkumných institucí než univerzit. DE a IT jsou pak největšími představiteli států, jejichž univerzity, výzkumné instituce a průmyslové podniky mají přibližně stejně četnou účast. Do této skupiny patří i ČR. Je nanejvýš pravděpodobné, že účastnická struktura daného státu odráží institucionální strukturu jeho systému výzkumu a vývoje a ta zase vychází z určitého národního pojetí systému VaV, univerzitních tradic atd. Detailnější analýza ukazuje, že v projektech 50+ německé univerzity skutečně spolupracují s průmyslovými týmy v pořadí uvedeném v tab. 2, tedy na prvním místě s domácími průmyslovými týmy. Avšak francouzské univerzity nejčastěji spolupracují v projektech 50+

s francouzskými průmyslovými týmy, stejně tak italské univerzity spolupracují nejčastěji s italskými průmyslovými týmy. Podobně i španělské univerzity mnohem častěji spolupracují se španělskými průmyslovými podniky, než bychom usoudili podle četností z tab. 2. Země

UNI

REC

PRC

PUB

OTH

DE

3863

3211

3616

301

150

FR

1312

3326

2682

280

269

UK

6446

1116

2451

334

180

IT

2444

2086

2437

284

137

ES

1597

2228

1964

370

182

NL

2071

1132

1248

167

118

BE

1098

740

909

132

478

SE

1500

366

700

179

37

AT

832

478

658

126

59

EL

765

884

631

59

43

DK

853

193

416

131

38

FI

617

559

381

75

55

PT

397

452

364

76

66

PL

592

453

354

91

14

IE

641

100

324

52

25

CZ

297

277

277

34

55

HU

409

261

276

102

22

RO

195

214

197

81

21

SI

171

176

146

80

16

BG

151

167

122

41

29

EE

114

49

104

20

57

CY

124

14

101

21

38

SK

114

83

100

33

14

LU

18

20

65

16

15

LT

123

45

56

48

7

MT

25

6

38

53

3

LV

101

66

20

27

7

I v 7. RP tedy platí, že univerzity z daného státu spolupracují v projektech zejména s průmyslovými podniky z tohoto státu. Takto naznačená tendence neplatí beze zbytku, dosti zřetelně se od ní odlišují např. britské univerzity, které spolupracují častěji s německými a francouzskými průmyslovými týmy než s průmyslovými týmy z UK. Tedy v případě spolupráce britských univerzit s evropským průmyslem se do jisté míry reprodukuje zastoupení průmyslových týmů z tab. 2. Přes tyto nepočetné výjimky data naznačují, že v projektech 50+ hraje významnou roli, jak je rozvinuta spolupráce univerzit a průmyslového sektoru už v daném národním prostředí. České univerzity spolupracují v projektech 50+ s 302 průmyslovými týmy z celého světa. Graf 4 ukazuje, ze kterých zemí pochází 90 % těchto týmů. Graf 4 potvrzuje očekávání, že české univerzity budou nejčastěji spolupracovat s průmyslovými týmy z pěti zemí, které jsou v tab. 2 na prvních pěti místech. Pak už následuje 17 českých průmyslových týmů, s nimiž spolupracují české univerzity v projektech 50+, což je zřetelně vyšší četnost, než by odpovídalo celkové účasti českých průmyslových týmů v 7. RP, jak je uvádí tab. 2. Naznačuje to, že i české univerzity vykazují v 7. RP tendenci ke spolupráci s českým průmyslem, která převládá v mnoha členských státech EU. Lze se domnívat, že rozvoj spolupráce zdejších univerzit se zdejším průmyslem by pravděpodobně zvýšil účast ČR v projektech 50+. Zásadní však je, že si české univerzity vybudovaly či dostaly příležitost spolupracovat se 231 průmyslovým podnikem ze starých členských států a 24 podniky z nových členských států a s dalšími průmyslovými podniky z technologicky vyspělých států, např. s 11 švýcarskými podniky. Rámcový program tak nepochybně skýtá českým univerzitám možnost uplatnit svůj výzkumný potenciál v evropských projektech, na kterých mají velký podíl průmyslové podniky a společnosti. Výsledky těchto projektů nejspíše najdou i tržní uplatnění.

Tabulka 2 - Struktura účastí jednotlivých typů účastníků z členských států EU. Stejně tak lze doložit tendenci rakouských univerzit spolupracovat zejména s rakouskými podniky: z tab. 2 je sice zřejmé, že francouzGraf 4 - Geografická distribuce četností průmyslových podniků, které spolupracují s českými univerzitami v projektech 50+. Uvedených 17 zemí zahrnuje 90 % všech takto spolupracujících podniků.

ských či italských průmyslových týmů se 7. RP účastní přibližně čtyřikrát více než týmů rakouských, avšak počty rakouských, francouzských či italských průmyslových podniků, s nimiž spolupracují rakouské univerzity v projektech 50+, jsou vyrovnané, pohybují se okolo 80.

Závěrem uvádíme v tabulce 3 oborovou strukturu projektů 7. RP, v nichž české univerzity spolupracují s 302 průmyslovými podniky z celého světa. Tabulka zjevně nepokrývá celou oborovou strukturu 7. RP, neboť české univerzity např. vůbec nespolupracují se soukromými podniky v projektech 50+ v medicínském výzkumu (priorita Zdraví v 7. RP), v potravinářském, zemědělském a biotechnologickém

70 60 50 40 30 20 10 0 DE

UK

FR

IT

ES

CZ

PL

CH

NL

EL

BE

IE

DK

SE

TR

AT

7

výzkumu (priorita KBBE), v oblasti energetického výzkumu (priorita Energie), v oboru životního prostředí (priorita Envi) a ovšem ani v sociálních a humanitních vědách (i když v nich existuje řada projektů 7. RP, na jejichž řešení se podílejí průmyslové týmy, nejčastěji jako koncový uživatel výsledků). Nejčastěji české univerzity spolupracují se soukromými podniky v prioritě NMP (nanotechnologie celkem 121 podniků, z toho 6 podniků z ČR) a dále v oblasti leteckého výzkumu (93 podniků, z toho opět 6 z ČR). Spolupráce v oblasti ICT (celkem 44 podniků, z toho pouze 1 z ČR) nutno nejspíše považovat za poměrně slabou, neboť jde o prioritu, na kterou je alokována daleko největší část rozpočtu 7. RP. Obor – priorita 7. RP

ČR

EU-11 EU-15

W

Celkem

Informační a komunikační technologie (ICT)

1

2

38

3

44

Nanovědy, nanotechnologie, materiály a nové výrobní technologie (NMP)

6

11

89

15

121

Transport (včetně letecké dopravy)

6

6

75

6

93

Bezpečnost

0

0

3

0

3

Vesmír

0

0

4

1

5

Akce Marie-Curie

0

1

0

3

4

Výzkum ve prospěch MSP

4

4

22

2

32

Celkem

17

24

231

30

302

Tabulka 3 - Počty průmyslových týmů spolupracujících s českými univerzitami v projektech 50+. EU-11 zahrnuje nové členské státy bez ČR, EU-15 jsou staré členské státy, W státy mimo EU.

ZÁVĚR Rámcový program si klade za cíl zvýšit konkurenceschopnost EU. Toho nelze dosáhnout bez intenzivní spolupráce univerzit s průmyslem. Statistická data o účasti univerzit jasně ukazují, že v porovnání s ostatními členskými státy britské univerzity investují do projektů s průmyslovými partnery absolutně největší částku (přibližně o 30 % více než univerzity německé). Zde nezbývá než počkat na vyhodnocení efektu takto vynaložených prostředků. Pokud se ptáme „jak závažný může být přínos spolupráce českých univerzit s průmyslovým sektorem pro

zvýšení konkurenceschopnosti ČR“, pak analýza ukázala, že je nutno přihlédnout k celkově malé účasti českých univerzit v projektech s průmyslovým partnerem. Analýza účasti však ukázala, že ta část celkových nákladů českých univerzit na účast v 7. RP, která připadá na projekty, v nichž je alespoň jeden průmyslový podnik, je ale skutečně významná, jde o 6. nejvyšší podíl ze všech členských států EU. Pro posílení konkurenceschopnosti ČR je nepochybně příznivé, že když se české univerzity zapojí do rámcového programu, pak jsou jejich aktivity celkem intenzivně zaměřeny na spolupráci s evropskými průmyslovými partnery. Kategorie „projekty s alespoň jedním průmyslovým týmem“ zahrnuje ovšem velmi široké spektrum záměrů účastníků, může jít o výzkum, v němž průmyslový tým hraje vlastně marginální roli, až po průmyslový výzkum směrovaný k brzkému tržnímu uplatnění. Proto jsme analyzovali spolupráci univerzit s průmyslem v projektech, jejichž celkové náklady minimálně z jedné poloviny hradí evropské průmyslové podniky (projekty 50+). Ukazuje se však, že do těchto projektů univerzity z valné většiny členských států EU investují pouze 5 – 10 % ze svých celkových nákladů na účast v 7. RP, v případě ČR jde o 8 %. To ovšem vyvolává otázku, zda rámcový program vytváří příznivé podmínky pro účast univerzit v projektech, které z velké části hradí evropské průmyslové podniky. Spolupráce univerzit s průmyslovými podniky v projektech 50+ je nejspíše silně ovlivněna tím, jak je tato spolupráce rozvinuta v národním prostředí. Naznačuje se totiž, že v těchto projektech spolupracují častěji univerzity a podniky z téhož státu, než by odpovídalo zastoupení průmyslových týmů z jednotlivých států v celém 7. RP. Je tedy pravděpodobné, že spolupráce univerzity s průmyslovým sektorem v projektech 50+ je iniciována už na národní úrovni. 7. RP. České univerzity v projektech 50+ spolupracují s 285 zahraničními průmyslovými podniky a jen se 17 českými průmyslovými podniky. Bohužel se ukazuje, že v některých oborech, v nichž zdejší průmysl disponuje značným kapitálem (produkce a distribuce energie, farmaceutický průmysl, potravinářství), vůbec k žádné spolupráci v projektech 50+ mezi českými univerzitami a soukromými podniky nedochází. Naproti tomu tato spolupráce je celkem dobře rozvinuta v nanotechnologiích a nových průmyslových procesech a dále též v dopravním a zejména leteckém výzkumu. Je tedy velmi pravděpodobné, že aktivity zaměřené na posílení spolupráce univerzit s průmyslem na naší domácí scéně by mohly vyvolat i efekt vyšší účasti ČR v rámcovém programu a ČR by už nemusela být tak zřetelným donorem evropského výzkumu, jako je nyní. Přesto i bez ohledu na možnosti takové spolupráce v ČR je zřejmé, že rámcový program skýtá našim univerzitám dobrou příležitost spolupracovat s evropským průmyslem. VLADIMÍR ALBRECHT, TECHNOLOGICKÉ CENTRUM AV ČR, [email protected]

Nová publikace: Úspěšné projekty 7. RP – příběhy a výsledky Technologické centrum vydává publikaci Úspěšné projekty 7. RP - příběhy a výsledky, která formou rozhovorů shrnuje zkušenosti úspěšných řešitelů s projekty 7. rámcového programu. Jedním z důvodů, proč zmíněná publikace vychází, je „alespoň trochu narušit naši evropskou laxnost“ a přispět k podnícení chuti „pustit se už konečně do toho“, jak v předmluvě zmiňuje dr. Albrecht. Z rozhovorů vyplývá, že za úspěšnou účastí stojí mj. správná volba týmu, pilná práce, orientace v daném oboru, „nestát na místě“, ale aktivně vyhledávat příležitosti, atd. 8

Zejména mladí vědci často zdůrazňují vliv dobrého vedoucího, jehož prostřednictvím se k evropským projektům dostali, a často jim právě účast v projektech pomohla nastartovat úspěšnou vědeckou kariéru. Věříme, že publikace prostřednictvím rozhovorů s řešiteli přinese příjemnější a optimističtější pohled na účast ČR v 7. rámcovém programu než pohled prostřednictvím čísel publikovaných ve Zprávách o účasti ČR v 7. RP, které Technologické centrum pravidelně zpracovává. Publikace vyjde v tištěné formě koncem prosince.

Problematika „full cost“ v centru pozornosti poskytovatelů i příjemců dotací Problematika full cost (vykazování plných nákladů projektů) patří mezi oblasti, které jsou stále aktuální v Evropě i České republice, a to především v souvislosti s řešením projektů VaVaI a vykazováním nákladů na jejich řešení. Této problematice se již podrobně věnovalo ECHO 2/2009. Full cost znamená vykazování skutečně vynaložených (plných) nákladů na projekt (zakázku), a to nákladů přímých i nepřímých. Sledování a vykazování přímých nákladů na řešení projektu nedělá organizacím potíže, odlišné to však je u nepřímých nákladů, proto se současné diskuse zaměřují především na problematiku skutečných nepřímých nákladů a metodiky jejich rozpočítávání na projekty VaVaI (metodiky full cost, FC). Jedná se o oblast, která zatím není jednotně upravena a aplikována v pravidlech národních a mezinárodních poskytovatelů ani v interních směrnicích řešitelských organizací. METODIKA FULL COST A POSKYTOVATELÉ Pravidla českých poskytovatelů uplatňovaná v jednotlivých programech VaVaI se ve vztahu k problematice full cost značně liší. Častá je úhrada nepřímých nákladů pevnou procentní sazbou ve výši stanovené poskytovatelem – tzv. flat rate. Existují ale také programy a poskytovatelé, kteří vyžadují nebo umožňují využívání metodik full cost. Jedná se např. o projekty Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpI) Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, programy Technologické agentury ČR či Ministerstva zemědělství (NAZV) a další. Požadavky na full cost metodiky však zatím nejsou napříč všemi poskytovateli ani programy jednotné, což působí mnohé problémy příjemcům podpory i finančním kontrolám. Snaha o koordinovaný přístup na národní úrovni vyústila v organizaci konference Full cost: výzva či hrozba, která se uskutečnila v Brně dne 11. října 2012, a je detailněji popsána v samostatné kapitole tohoto článku. V Evropě v současné době probíhá komunitární program EU na podporu výzkumu, vývoje a demonstrací – 7. RP (2007 - 2013), ve kterém Evropská komise (EK) umožňuje úhradu nepřímých nákladů prostřednictvím flat rate i full cost (European Commission: Guide to Financial Issues relating to FP7 Indirect Actions. Brussels, Version 2007-2012). Požadavky EK na metodiky full cost jsou však nepřehledné a jejich uplatňování je často považováno za příliš administrativně náročné. EK proto v současném legislativním návrhu pravidel nového rámcového programu Horizont 2020 (2014-2020) ve snaze o administrativní zjednodušení pravidel ustupuje od využití metodik full cost a navrhuje pouze jedinou flat rate ve výši 20 % přímých nákladů (European Commission: PROPOSAL for a Regulation of the European Parliament and of the Council laying down the rules for the participation and dissemination in Horizon 2020 – COM(2011) 810 final. Brussels, 30. 11. 2011). Evropský parlament v návrhu své zprávy s tímto přístupem nesouhlasí a navrhuje uplatnění flat rate i full cost (European Parliament – Committee on Industry, Research and Energy: DRAFT REPORT on proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council laying down the rules for the participation and dissemination in Horizon 2020-2011/0399(COD). Brussels, 4. 6. 2012); v době přípravy článku bylo očekávano hlasování EP v rámci výboru ITRE. Rada EU pro konkurenceschopnost na svém říjnovém zasedání legislativní návrh EK na jedinou flat rate podpořila, navrhla však vyšší sazbu o 5 %. Zasedání předcházely ostré diskuse mezi členskými státy na setkáních

Pracovní skupiny pro výzkum (orgán Rady EU). Zatímco ČR a řada starých členských států v čele s Německem, Velkou Británii, Španělskem a Nizozemskem usilovaly o začlenění full cost do pravidel nového programu, většina nových členských států a např. Francie a Švédsko spíše podporovaly využití jediné flat rate. I když ještě není jasné, jak budou finální pravidla připravovaného programu vypadat, je zřejmé, že problematika full cost bude diskutovaným tématem. Nyní budou probíhat v Bruselu diskuse, na kterých se budou Rada EU, Evropský parlament a Evropská komise snažit najít společný kompromis. Podle časového harmonogramu schvalovací procedury dokumentů by projednání a schválení mělo proběhnout do konce roku 2013 tak, aby od 1. ledna 2014 mohl být Horizont 2020 zahájen. Současná situace v RP EU je znázorněna na schématu.

Skutečné nepřímé náklady (FC) Skutečné nepřímé náklady (FC)

60 % flat rate 20 % flat rate

2007-2013

Limit 7 % pro CSA 20 % flat rate pro ERC 10 % flat rate pro MC

CERTIFIKACE

2014-2020

HORIZONT 2020 Legislativní návrh EK (30/11/2011)

20 % flat rate 100 % úhrada celkových nákladů (70 % proj, blízko trhu)

50 – 100 % úhrada celkových nákladů podle typu aktivity, projektu a instituce

?

Evropský parlament

Rada EU

(EHLER Draft Report, 4/6/2012; 28/11/2012 hlasování v ITRE hlasování EP)

(Rada pro konkurenceschopnost 10/10/2012)

Full cost

20 % flat rate

100 %, 70 %, 50 % nebo 35% úhrada celkových nákladů podle typu akce, instituce a metody vykázání nepř. nákladů

25 % flat rate 100 % úhrada celkových nákladů (70 % proj. blízko trhu; výjimka pro neziskové organizace – 100 %)

Schéma - Pravidla pro vykazování a úhradu nepřímých nákladů v 7. RP a příprava pravidel pro Horizont 2020. Pravidla pro vykazování a úhradu nepřímých nákladů u dalších mezinárodních a národních programů i poskytovatelů v Evropě jsou velice různorodá. Full cost je podporován například poskytovateli ve Velké Británii, Irsku, Švédsku či Finsku, ale také některými jednotlivými institucemi a programy v dalších zemích. Detailnější analýza této problematiky neexistuje, je však zřejmé, že požadavky těchto poskytovatelů a programů i výše úhrady nepřímých nákladů se liší. METODIKA FULL COST A PŘÍJEMCI (ŘEŠITELSKÉ ORGANIZACE) Soukromé subjekty většinou nemají s realizací metodik full cost problém, protože jsou již dlouhodobě zvyklé existovat v tržním prostředí a kalkulovat skutečné přímé i nepřímé náklady svých projektů, smluvního výzkumu i dalších aktivit (výjimku mohou tvořit např. malé a střední podniky). Organizacemi, které se této problematice teprve začínají věnovat, jsou vysoké školy a veřejné výzkumné instituce. Ty jsou nuceny v posledních letech reagovat na narůstající podíl účelového financování 9

a pravidla poskytovatelů. Pokud organizace neznají skutečné náklady svých činností, nemohou rozhodovat, které oblasti aktivit a sektory podporovat a rozvíjet a které ne. A pokud nejsou v rámci nastaveného dotačního režimu schopny uhradit své skutečné náklady, může dojít i v případech, kdy podávají dobrý vědecký výkon, k ohrožení jejich finanční stability a udržitelnosti.

interní metodiky pro sledování skutečných nepřímých nákladů, které využívá vůči národním poskytovatelům nebo pro interní potřeby. V 7. RP tyto metodiky nevyužívají, protože buď nevyhovují požadavkům EK (řada institucí však již pracuje na jejich zdokonalení), nebo jen proto, že považují za administrativně jednodušší využít standardní flat rate ve výši 20 %.

Řada českých veřejných organizací již zahájila kroky k přípravě a aplikaci metodik full cost. Je to náročný proces jak z pohledu metodického, tak finančního, personálního a časového. Řada institucí, konkrétně vysokých škol, čerpá na tento účel veřejné finanční prostředky z Operačního programu Vzdělání pro konkurenceschopnost (OP VK) nebo využívá podporu v rámci Rozvojových programů pro veřejné vysoké školy. Přestože většina z nich považuje metodiku full cost za důležitý nástroj řízení instituce a tvorbu metodiky tak podřizuje tomuto primárnímu cíli, zároveň se snaží vytvářet metodiky, které by byly akceptovatelné poskytovateli dotací. V ČR v tomto ohledu hrají asi největší roli požadavky programu OP VaVpI.

KONFERENCE „FULL COST: VÝZVA ČI HROZBA? ANEB FULL COST NEBO FLAT RATE?“

Při pohledu na situaci v Evropě a v 7. RP zjistíme, že v současné době v 7. RP aplikuje metodiky full cost splňující požadavky programu pouze desetina vysokých škol z EU. Jak je patrné z grafu, jedná se především o instituce ze starých členských zemí. Některé z nich dokonce získaly certifikaci své metodiky od EK, např. University of Amsterdam (NL), Leiden University (NL), University of Edinburgh (UK), University of Surrey (UK) a University of Southampton (UK). Z českých vysokých škol zatím žádná metodiku full cost v 7. RP nevyužívá.

V průběhu konference zazněly zkušenosti se zaváděním a využíváním metodiky full cost od národních i zahraničních poskytovatelů dotací (např. MŠMT, TA ČR, MZV ČR, RP EU, Finské grantové agentury pro technologie a inovace) i příjemců (např. MU v Brně, VŠE v Praze, ČVUT v Praze, MZLU v Brně, VŠB-TUO Ostrava, Univerzita HK, TU Liberec, Amsterdam University, Maynooth University). Velká pozornost byla věnována také vymezení pojmu full cost, jeho vazbě na financování výzkumu a vývoje v ČR a legislativnímu prostředí.

Dne 11. října 2012 se uskutečnila v Brně konference s názvem Full cost: výzva či hrozba? Aneb full cost nebo flat rate? Akce byla zorganizována Masarykovou univerzitou v Brně a Karlovou univerzitou v Praze pod záštitou ministra školství Petra Fialy, který ji podpořil slovy: „Jsem velmi rád, že se konference pořádá. To téma pokládám za velmi významné. Věřím, že nám tato konference pomůže mít více jasno v tom, jakým způsobem otázku financování projektů a výzkumných institucí do budoucna řešit“.

Konference potvrdila, že vysoké školy, veřejné výzkumné instituce i další organizace veřej13 12 UK ného sektoru financované především z veřej3 10 ných finančních prostředků musí v posledních NL letech reagovat na narůstající podíl účelového 9 ES 1 financování, a proto je pro ně znalost plných 9 DE 3 nákladů zásadním faktorem pro dlouhodo6 IT 1 bou finanční udržitelnost instituce a prove6 AT 2 ditelnost jednotlivých výzkumných projektů. 4 BG Jednotliví poskytovatelé nastavují pravidla pro 3 3 RO vykazování a financování nepřímých nákladů, 2 3 PT a tak ovlivňují modely financování institucí 1 2 i podmínky hospodářské soutěže na trhu, kde SE 2 se výsledky projektů uplatňují. Jak vyplynuEL 1 lo z diskusí na konferenci, úhrada předem 1 SI stanovené flat rate pro nepřímé náklady je 1 HU administrativně nejjednodušší, avšak nezohled1 DK ňuje ekonomickou realitu a rozdílné zatížení 1 CY nepřímými náklady u různých příjemců a často 0 5 10 15 20 25 30 vede k nedostatečné úhradě skutečných nepřímých nákladů instituce. Oproti tomu využití počet VŠ s full cost v 7. RP (tj. skutečné nepřímé náklady nebo zjednodušená metodika) metodik full cost je nezpochybnitelným nástropočet VŠ s full cost v 7. RP, ale pouze s 1 projektem (tj. možnost chyby/neznalosti jem řízení instituce, přináší transparentnější pravitel) vykazování nákladů, otevírá se však problém Graf – Počet vysokých škol z EU využívajících v 7. RP metodik full cost [E-Corda, 6/2012; konzultace nejednotnosti pravidel jednotlivých poskytovatelů, obavy z finančních kontrol a především s FaL NCP, 2011] problém dofinancování části nepřímých nákladů nehrazených poskytovatelem účelové podpory. Tyto a další otázky Přesto, že většina vysokých škol z EU v 7. RP metodiky full cost nevybyly na konferenci diskutovány více než 150 zástupci vysokých škol, užívá, není jim tato problematika tak vzdálená, jak by se na první veřejných výzkumných institucí i poskytovatelů. Závěry z konference pohled mohlo zdát. Jak ukázaly výsledky dotazníkového šetření jsou uvedeny dále. Tyto závěry budou sloužit i MŠMT k rozhodování realizovaného v roce 2011 (detailnější výsledky zmíněného dotaznío dalším postupu v oblasti full cost na národní úrovni. Podrobnější kového šetření je možné nalézt ve sborníku z konference „Full cost: informace se nachází na webové stránce konference http://conferenvýzva či hrozba“), téměř polovina z těchto institucí již má nějaké ce.muni.cz/fullcost2012/cs/home. FR

10

28

Závěry konference „Full cost: výzva či hrozba? Aneb full cost nebo flat rate?“ Konference s názvem „Full cost: výzva či hrozba? Aneb full cost nebo flat rate?“ se konala v Brně dne 11. října 2012. Akce s mezinárodní účastí byla organizována Masarykovou univerzitou a Univerzitou Karlovou v Praze pod záštitou ministra školství Petra Fialy. Konference se zúčastnilo více než 170 účastníků. Na základě přednesených a diskutovaných příspěvků a průběhu panelové diskuze lze formulovat následující závěry:

1. Je žádoucí, aby se na národní úrovni vyjasnil a sjednotil přístup poskytovatelů k problematice full cost (primárně poskytovatelů podpory na výzkum, vývoj a inovace). Problematika full cost je již řadu let velice diskutovanou problematikou, avšak stále bez konkrétního obsahu, odpovědí a jasné budoucnosti.

Z konference v této části vyplynulo následující doporučení: Zřídit odbornou komisi Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) pro problematiku metodiky full cost. Tato odborná komise by měla zajistit jednotný výklad tématu full cost napříč českými poskytovateli a iniciovat aktivity směřující k efektivnímu využití metodik full cost v českém prostředí. Jejím cílem by bylo zejména: - Zhodnotit možnosti a přínosy využití metodiky full cost českými poskytovateli a doporučit MŠMT a Radě pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) závazný postup. - Iniciovat (a koordinovat) proces zaměřený na upřesnění metodických principů full cost, sjednocení terminologie a potřebnou úpravu legislativních norem ČR. - Poskytovat metodickou podporu poskytovatelům při úpravě pravidel způsobilosti výdajů (nákladů) pro nově připravované výzvy a programy (programová období). - Zajistit osvětu směrem k příjemcům. - Navrhnout optimální systém kontroly nepřímých nákladů vykázaných metodikou full cost včetně případné možnosti schvalování metodiky instituce ex-ante (tzv. certifikace).

2. Modely full cost jsou nezpochybnitelným nástrojem interního řízení instituce. S narůstajícím podílem účelového financování institucí však narůstá i význam využití těchto metodik vůči externím poskytovatelům. Úhrada předem stanovené flat rate pro vykazování a úhradu nepřímých nákladů je sice administrativně zřejmě nejjednodušší, avšak často vede k nedostatečné úhradě skutečných nepřímých nákladů instituce. Respektování skutečné výše nepřímých nákladů vypočtených příjemcem podle vlastní metodiky full cost se tak jeví jako žádoucí.

3. Zároveň je potřebná další diskuse o podobě nejvhodnějšího modelu pro vykazování a úhradu nepřímých nákladů v projektech (nejen výzkumu, vývoje a inovací), tj. např. zda zachovat možnost volby mezi pevnou sazbou flat rate a skutečnými nepřímými náklady podle metodiky full cost; nebo určit pevnou sazbu flat rate a navýšit ji pouze pro instituce schopné doložit metodiku full cost; nebo vyžadovat metodiku full cost a pevnou sazbu flat rate umožnit pouze v přechodném období apod. Model by však měl být dostatečně flexibilní, měl by zohledňovat výhody i nevýhody flat rate a full cost a poskytovat příjemcům i poskytovatelům prostor pro realizaci dlouhodobých strategických rozhodnutí. Tyto diskuse by měly probíhat v rámci Odborné komise MŠMT (viz bod 1).

Z konference tak vyplynuly další závěry: - V ČR v rámci probíhající novelizace zákona 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, zohlednit skutečnosti popsané v bodech 1-3. Tím získají poskytovatelé dotací i příjemci patřičnou právní jistotu. - Čeští poskytovatelé by měli v nově vyhlašovaných výzvách umožnit příjemcům volbu full cost pro vykazování nepřímých nákladů.

4. V dlouhodobé perspektivě je možné očekávat, že zavedení full cost přispěje k zajištění lepší finanční udržitelnosti českých vysokých škol a dalších výzkumných organizací. Aby však tento cíl byl naplněn, musí být zavedení full cost doprovázeno i některými technickými úpravami národní legislativy, které umožní pokrýt nefinancované nepřímé náklady z některých zdrojů instituce.

Z konference proto vzešla následující doporučení: - Pro účely implementace full cost v prostředí vysokých škol a veřejných výzkumných organizací provést technickou úpravu pravidel poskytování „příspěvku na vzdělávací činnost“ ze strany MŠMT a dalších pro jejich použití i na kofinancování nepřímých nákladů projektů z důvodu nastavení pravidel některých poskytovatelů.

5. Požadavky poskytovatelů i finanční kontroly metodiky full cost by měly do co nejvíce respektovat obvyklou účetní a manažerskou praxi

příjemce. Aplikace metodiky full cost musí primárně odrážet interní potřeby příjemce, a tak by neměly být požadavky poskytovatelů na metodiku příliš limitující a komplexní a měly by respektovat praxi finančního řízení příjemců. Požadavek na stanovení celkových nákladů (včetně nepřímých) vyplývá i z pravidel státní pomoci (zamezení přenosu tzv. nepřímé podpory).

Z konference vzešla dále následující doporučení příjemcům: - Implementovat metodiku full cost, protože přispívá k větší transparentnosti a efektivitě finančního řízení institucí a omezuje rizika plynoucí z pravidel státní podpory. - Současně však ponechat na rozhodnutí každé instituce příjemce, zda se přikloní k uplatnění flat rate či full cost při vykazování nepřímých nákladů do projektů.

11

Klady a zápory uplatňování Full cost a Flat rate v prostředí VŠ a V. V. I. Flat Rate

Full Cost

administrativně jednoduchá příprava rozpočtu, vykazování nákladů i následná finanční kontrola

příprava rozpočtu, vykazování nákladů i následná finanční kontrola musí odrážet požadavky poskytovatele i interní metodiku příjemce

+ +

-

kontroly ze strany poskytovatele v případě použití flat rate nemusí kontrolovat uplatněné náklady ve stanoveném limitu flat rate (i když tyto náklady musí být doložitelné účetními doklady pro kontroly finančních úřadů z hlediska účetnictví)

nutnost kontroly metodiky a uplatňovaných nákladů ze strany poskytovatele (riziko nálezů auditu a vracení finančních prostředků; nároky na poskytovatele), a tím větší administrativní náročnost

+ lehce využitelné všemi příjemci + není nutný koordinovaný přístup napříč poskytovateli účelové

- nemožnost využití institucemi, které zatím metodiku full cost nemají - odlišné požadavky poskytovatelů na metodiku full cost komplikují

podpory

využívaní metodik příjemci, protože je jednak nutí vytvářet více účelových metodik k vykazování nepřímých nákladů a jednak neumožňuje jednotné nákladové srovnávání institucí

-

+ umožňuje vykazovat a hradit skutečné náklady takže zohledňuje

nezohledňuje rozdílné zatížení nepřímými náklady u různých příjemců a tak se účast v daném programu stává pro jedny více výhodná, zatímco jiné může od účasti v programu odradit

rozdílnou nákladovou náročnost aktivit realizovaných různými příjemci a tak žádné instituce finančně nezvýhodňuje

-

nízká sazba nutí příjemce dotovat účast v projektu z jiného zdroje (např. i z jiných veřejných zrojů), což může vést k ohrožení finanční stability a udržitelnosti institucí, k převádění nepřímých nákladů do přímých a zkreslování tak věrného obrazu účetnictví

- vysoká sazba vede k potenciální ziskovosti projektu a využití financí

+ zohledňuje skutečnost, že instituce musí být schopné uhradit své skutečné náklady a, zajišťuje nákladovou transparentnost instituce

vůči jiným zdrojům příjemce, což může být interpretováno jako neoprávněné použití dotace

-

+ omezuje riziko výskytu veřejné podpory a „cenového dumpingu“

-

+ umožňuje nákladové porovnávání s obdobnými institucemi v oboru

způsobuje v případě nízké sazby porušování podmínek hospodářské soutěže, neboť dofinancování nepřímých nákladů z jiných veřejných (dotačních) zdrojů může zejména při komercializací výsledků vést jednak k veřejné podpoře a jednak k porušování rovných podmínek hospodářské soutěže a k dumpingovým cenám neumožňuje nákladové porovnávaní žadatelů o veřejné (dotační) zdroje ZÁVĚR Z konference vyplynulo, že uplatňování úplných nepřímých nákladů je důležitým metodickým principem finančního řízení. Schopnost instituce alokovat úplné náklady (včetně podílu režijních / nepřímých nákladů) k jednotlivým činnostem je přitom základní podmínkou pro zajištění transparentnosti financování institucí. Uplatnění pevné sazby (flat rate) na podíl nepřímých nákladů na celkových nebo přímých nákladech (dle uplatněného modelu) v případě její nedostatečné výše vede k netransparentnosti v alokaci nákladů v důsledku tendence k přesouvání nadlimitních nepřímých / režijních nákladů vůči jiným zdrojům financování, násilné transformaci nepřímých nákladů na náklady přímé aj. V případě přesouvání nadlimitních nepřímých / režijních vůči jiným dotačním zdrojům financování však současně vede k možnému neoprávněnému použití takových dotací. Kromě toho může docházet ke skryté veřejné podpoře, pokud se komercializují výstupy projektů financované zcela či částečně s podporou dotací a porušování rovných podmínek hospodářské soutěže z důvodu dumpingových cen takových výstupů. Určitou demotivující informací konference bylo sdělení, že není jisté, zda bude v rámcovém programu Horizont 2020) full cost uplatněn. Rámcové programy původně metodu full cost předpokládaly a zaváděly, ve snaze o administrativní zjednodušení však nyní EK v legislativním návrhu pravidel nového programu od problematiky full cost ustupuje a navrhuje pouze jedinou flat rate. Rada EU pro konkurenceschopnost na svém říjnovém zasedání tuto myšlenku podpořila. Postoj Evropského parlamentu ještě není jasný, v návrhu své zprávy však požaduje podpo12

při žádostech o účelovou podporu či kalkulaci cen smluvního výzkumu, zamezuje přelévání veřejné podpory do soukromého sektoru

ru flat rate i full cost. Nyní budou probíhat v Bruselu diskuse, na kterých se budou Rada EU, Evropský parlament a EK snažit najít společný kompromis a pravidla nového programu EU by měla být definitivně schválena nejpozději do konce roku 2013. Není však vyloučené, že se již v programu Horizont 2020 problematika full cost neobjeví. Tato informace však nemá žádnou souvislost ani žádný vliv na princip full cost jako princip transparentního financování veřejných institucí. Mělo by být obecně samozřejmým zájmem veřejných institucí umět alokovat úplné náklady ke svým činnostem. Pokud pak poskytovatel prostřednictvím nedostatečné výše flat rate poskytne pouze část finančních prostředků na krytí skutečných nepřímých/režijních nákladů, pak se tím pouze říká, že pokud jsou tyto nepřímé režijní náklady vyšší, musí příjemce takové dotace zajistit jejich spolufinancování z jiných zdrojů. Příjemce se pak může rozhodovat, zdali je schopen takové spolufinancování zajistit a může transparentně a lépe plánovat a řídit svoje finanční prostředky. V případě uplatnění nedostatečně vysoké flat rate pak také ale rozhodně neplatí, že deklarované 100% financování projektu z dotace poskytovatelem je skutečně 100%, nýbrž vyžaduje spolufinancování do výše dofinancování skutečných nepřímých / režijních nákladů alokovaných na takový projekt. Mělo by rovněž být proto v zájmu poskytovatelů, aby hospodaření příjemců s poskytovanými prostředky bylo transparentní. (Zdroj: http://conference.muni.cz/fullcost2012/cs/documents) LENKA CHVOJKOVÁ, TECHNOLOGICKÉ CENTRUM AV ČR, CHVOJKOVA@ TC.CZ

Jednotný evropský trh se znalostmi Zhodnocování existujícího duševního vlastnictví, tj. využití duševního vlastnictví formou prodeje, licencování a za použití jiných metod s cílem jeho transformace do zboží a služeb, je dnes v ERA jedním z největších problémů v oblasti duševního vlastnictví vůbec. Nevyužívaní duševního vlastnictví, a to zejména patentů, vede k tomu, že technologie a vynálezy chráněné předmětnými patenty zůstávají nepovšimnuty, což ve svém důsledku snižuje celkový inovační potenciál ERA. Jedním z možných nástrojů pro řešení problému nevyužívaného duševního vlastnictví je vytvoření platformy, v jejímž rámci by docházelo k efektivnímu setkávání nabídky a poptávky po duševním vlastnictví, zejména po patentech. Tím se zabývá rovněž tzv. Závazek č. 22 Unie inovací (viz Sdělení EK o Unii inovací – http://eur-lex.europa.eu/ LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2010:0546:FIN:CS:PDF), podle něhož „do konce roku 2011 předloží EK v úzké spolupráci s členskými státy a zúčastněnými stranami návrhy na rozvoj evropského trhu se znalostmi pro patenty a licence. Ten by měl být založen na zkušenostech členských států s obchodními platformami, které slaďují nabídku a poptávku na trzích umožňujících finanční investice do nehmotných aktiv, a na dalších nápadech, které by mohly vdechnout nový život opomíjenému duševnímu vlastnictví, jako jsou patentová sdružení a zprostředkovatelské služby v oblasti inovací“. EK v současné době zatím žádný návrh pro vytvoření jednotného evropského trhu se znalostmi nezveřejnila. Uvnitř i mimo ERA již bylo vytvořeno několik národních iniciativ s cílem podpořit využití patentového potenciálu. Mezi tyto iniciativy patří například webové platformy pro výměnu duševního vlastnictví, patentové fondy a služby pro lepší zhodnocování patentů. Webové platformy pro výměnu duševního vlastnictví jsou představovány webovými stránkami, které obsahují různě detailní nabídky a poptávky zejména po patentech. Tyto platformy byly založeny např. ve Španělsku, Německu nebo Spojeném království. Patentové fondy, tj. fondy, které získají práva k patentům například formou exkluzivní licence nebo převodem patentů na fond, tyto patenty dále licencují a tak zhodnocují duševní vlastnictví. Patentové fondy jsou založené na myšlence spolupráce se špičkovými odborníky v různých oblastech, kteří jsou schopni posoudit potenciál patentu, a tudíž výhodnost investice spočívající v nabytí například exkluzivní licence k patentu a pravděpodobnost úspěchu při dalším licencování patentu. Na patentové fondy se mohou běžně obracet různé subjekty, např. univerzity, veřejné výzkumné

instituce a další, které mají problém najít potenciálního zájemce o své patenty. Patentové fondy byly založené například ve Francii, Německu a jsou také jedním z programů Evropského investičního fondu. V současné době je již zřejmé, že ne všechny z těchto národních iniciativ jsou úspěšné. Národní inciativy, které jsou sice úspěšné, mají ale jeden nedostatek: dále podporují fragmentaci trhu v rámci ERA tím, že se omezují na jedno konkrétní území. Právě možný jednotný evropský trh se znalostmi, zejména prostřednictvím patentů, by měl překonat fragmentaci a umožnit vstup na tento trh všem hráčům, tj. i těm, jejichž schopnosti a možnosti vstupu na trh jsou podstatně menší v porovnání s velkými společnostmi. Univerzity a veřejné výzkumné instituce jsou tradičně v horším postavení, pokud se jedná o využívání, licencování a převod jejich patentů. S tím souvisí také jejich nedostatečné znalosti v oblasti řízení duševního vlastnictví. Navíc je nepochybné, že v důsledku různých legislativ a postupů jsou v ERA udělovány patenty různé kvality, což vede k nejistotě a nepředvídatelnosti, pokud mají být takové patenty nabízené a poptávané na trhu se znalostmi. To následně vede k tomu, že je složité stanovit hodnotu patentů, pokud má dojít k jejich obchodování. Proto předchází obchodování s patenty často dlouhý proces určování hodnoty a vyjednávání ceny patentu. To vše nejenže nepřispívá, ale v důsledku dokonce vytváří předpoklady pro to, aby patenty produkované v ERA zůstávaly i nadále opomíjeny. V současnosti dochází k absurdní situaci, kdy je na úrovni ERA různými finančními mechanismy podporováno vytváření výzkumných výsledků, ale chybí finanční mechanismus na podporu prezentace, marketingu a zejména spojení nabídky a poptávky po těchto výsledcích. Jednotný evropský trh se znalostmi by nepochybně mohl napomoci těm výzkumným výsledkům, které sice nejsou ve stadiu komerční využitelnosti, ale mají značný potenciál. Tento potenciál ve spojení s jiným duševním vlastnictvím ve vhodném prostředí jednotného trhu může vyústit v přeměnu výsledku výzkumného projektu v ekonomickou hodnotu spočívající ve zboží nebo službě. Zbývá tak pouze doufat, že EK bude v příštím období podporovat jak vytváření nových znalostí, tak i jejich efektivní nabídku, poptávku a možnost využití. Jednotný evropský trh se znalostmi by se tak mohl stát efektivním mezistupněm mezi produkováním výzkumných výsledků a jejich komercializaci. JANA KRATĚNOVÁ, TECHNOLOGICKÉ CENTRUM AV ČR, [email protected]

Evropské programy a aktivity v oblasti fotovoltaiky v roce 2012 Evropská komise zveřejnila na počátku listopadu 2012 na stránkách DG ENERGY dokument „Evropské programy a činnosti v oblasti fotovoltaiky-2012“ (viz http://ec.europa.eu/energy/technology/projects/ doc/2012/photovoltaics_programme_2012.pdf. Dokument uvádí, že ve výzkumných a demonstračních projektech z oblasti fotovoltaiky bylo během prvních pěti výzev 7. RP dosud investováno zhruba 195 mil.€. Trvalý nárůst výroby elektřiny z fotovoltaiky opravňuje k úvahám, zda se těžiště fotovoltaiky už nepřesunulo z oblasti technologického vývoje a demonstrací ke klasickému tržnímu uplatnění. K tomu by se mělo přihlížet i při volbě vhodné podpory na národních úrovních. Podle odhadů byla do konce roku 2011 v Evropě celkově instalována fotovoltaická kapacita přesahující 51 GW, zatímco v roce 2010 dosahova-

la jen 30 GW. Největším trhem v roce 2011 byla Itálie, kde bylo nově připojeno do sítě 9,1 GW, ta je následována Německem se 7,5 GW, a Francií s 1,6 GW. V roce 2011 byla ze zemí mimo Evropu nejaktivnější Čína, která instalovala 2,2 GW, a USA s 1,9 GW. Podpora výkupních cen elektřiny přispěla k tomu, že fotovoltaika přestala být okrajovou technologií, a zároveň umožnila i masivní investice do výroby elektřiny z fotovoltaických zařízení. Přes nasazení řady komplexních podpůrných schémat, která měla za cíl zvýšit dynamiku oboru, neočekávaly příslušné úřady jednotlivých členských států tak významný nárůst trhu v oblasti fotovoltaiky. Podpůrná schémata byla vesměs redukována a jejich nynější omezování v kombinaci s nastavením 13

limitů a restrikcemi v přístupu k financování povedou pravděpodobně k tomu, že se zpomalí nárůst instalací fotovoltaických zařízení v Evropě a expanze oboru se přesune do Asie a USA. EU vytváří pro obnovitelné zdroje právní rámec a legislativní nástroje. V roce 2011 publikovala EK Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050 (Roadmap for moving to a competitive low carbon economy in 2050), shrnující možné cesty k dekarbonizaci energetického sektoru, a v červnu 2012 Sdělení k obnovitelné energii, s cílem dát průmyslu informace o dlouhodobějším směřování sektoru. Rezervy jsou ve čtyřech hlavních oblastech: jednotný trh, podpora obnovitelných zdrojů i obchodování s nimi a obnovitelné zdroje v oblasti Středozemního moře. Velký potenciál produkce elektrické energie z obnovitelných zdrojů vidí EK v oblasti Středozemního moře, čemuž odpovídají i kooperační mechanismy obsažené ve Směrnici o obnovitelných zdrojích energie 2009/28/ES. Aby se zabránilo deformacím trhu, chystá EK návod pro vytváření podpůrných schémat s cílem mít k dispozici stabilní předvídatelný rámec tak, aby se pokračujícímu nárůstu dostávalo nezbytné podpory, ale přitom aby tato podpora ani nevytvářela významný deficit elektrické energie, ani nevedla k nepřijatelnému navyšování cen elektřiny. Podpora obchodu s obnovitelnými zdroji by měla vést k jejich využívání tam, kde je to nákladově efektivní. Dne 13. srpna 2012 vstoupila v účinnost Směrnice 2012/19/EU o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ), přičemž členské státy mají za úkol uvést svou legislativu do souladu se směrnicí do 14. února 2014. Do rozsahu směrnice spadají i fotovoltaické panely. Výrobci budou povinni registrovat prodeje nového zařízení do národních registrů jednotlivých členských států a budou jim stanoveny povinnosti z hlediska zacházení s odpady, včetně financování. V 7. RP bylo pro léta 2007 až 2013 publikováno sedm výzev, které obsahovaly rovněž témata z oblasti fotovoltaiky. Dokument obsahuje popis projektů podaných na základě výzvy 7. RP roku 2011. Celkem jde o osm projektů, z nichž u některých nebyla v době přípravy článku článku dosud uzavřena grantová dohoda. Stručně jsou zmíněny i příslušné výzvy 7. RP 2012 a 2013. Do jednoho z popsaných projektů,

projektu FAST TRACK, který koordinuje Forschungszentrum Jülich GmbH, je zapojen Fyzikální ústav AV ČR, v. v. i. Co se týče cílů pro léta 2014 až 2020, jak se jimi zabývá návrh programu Horizont 2020, měly by být náklady na solární energii včetně fotovoltaické v roce 2020 poloviční oproti roku 2012. Podpora spolupráce v programu Intelligent Energy – Europe (IEE) má za cíl snižování netechnologických tržních bariér. Projekty IEE přispívají k rozvoji a implementaci politik a právního rámce EU a přispívají k vytváření příznivých podmínek na trhu pro technologie využívající obnovitelné zdroje včetně fotovoltaiky. Projekt PV Grid, který navazuje na již ukončený projekt PV LEGAL, vytváří databázi s popisem administrativních postupů spojených s instalací fotovoltaických systémů v zemích EU. K mobilizaci investic do využívání obnovitelné energie ze strany místních a regionálních úřadů slouží nástroj ELENA (European Local Energy Assistance). Program IEE by měl dále pokračovat jako součást Horizontu 2020 a zaměřit se na tři hlavní oblasti: implementace politik na evropské, národní a místní úrovni; vytváření kapacity v oblasti formování názorů veřejnosti, transferu znalostí a technologií; a na financování. Program NER (New Entrants Reserve) je financován z prodeje 300 mil. emisních povolenek Systému obchodování s emisemi EU (Emission Trading System - ETS). První výzva k podávání projektů byla vyhlášena v listopadu 2010. Konečné rozhodnutí EK se očekává do konce roku 2012, přičemž mezi kandidáty jsou i dva projekty z oblasti fotovoltaiky. Jedna z Evropských průmyslových iniciativ, iniciativa Solární Evropa (Solar Europe Industrial Initiative - SEII) byla vyhlášena v červnu 2010 a spadá pod ni jak fotovoltaika (PV), tak koncentrovaná solární energie (CSP), kdy se převádí sluneční světlo na teplo pomocí parabolických zrcadel, které sluneční záření soustředí na olejový přijímač. Získaná tepelná energie je pak ve výměníku využita k získání páry pro parní turbínu. Bylo vytvořeno sedm projektových klastrů, které se mají stát klíčovou součástí aktivit v rámci „SOLAR-ERA.NET“. Účastní se zde 18 organizací ze 14 zemí. ČR však účastníkem není. V současné době vzniká implementační plán pro léta 2013-2015. VERONIKA KORITTOVÁ, TECHNOLOGICKÉ CENTRUM AV ČR, [email protected]

Pokyny EK ke snížení záborů půdy Zábor půdy (tedy trvalé zakrytí území nepropustným umělým materiálem) je jednou z hlavních příčin degradace evropské půdy. V letech 2001-2006 bylo podle Evropské agentury pro životní prostředí každoročně zabráno 920 km2 půdy a od poloviny 50. let 20. století vzrostla plocha měst v EU o 78 %, zatímco počet obyvatel pouze o 33 %. Dnes mají oblasti Evropy klasifikované jako příměstské stejné množství zastavěné půdy jako městské oblasti, ale jsou pouze z poloviny tak hustě osídlené. Zábor půdy má dopady na zemědělskou produkci a zajišťování potravin, vytváří velké tlaky na vodní zdroje, zvyšuje riziko záplav, negativně ovlivňuje biodiverzitu, snižuje evapotranspiraci a podobně. EK z těchto důvodů v květnu 2012 publikovala Pokyny týkající se osvědčených postupů pro omezení záborů půdy, zmírnění jeho důsledků a jeho kompenzaci (Guidelines on best practice to limit, mitigate or compensate soil sealing). Pokyny obsahují příklady osvědčených postupů, které se týkají například územního plánování, regenerace průmyslových pozemků, ochrany půd, informačních kampaní, systémů kompenzací či hospodaření s vodou. 14

Je třeba zdůraznit, že omezování záborů půdy by mělo mít logicky přednost před opatřeními na zmírnění dopadů (využívání propustných materiálů, zelená infrastruktura, přírodní systém sběru vody) a kompenzačními opatřeními (opakované využití ornice, odkrytí půdy, poplatky za zábor). Pokyny by měly být využívány zejména v orgánech regionální a městské samosprávy, které by měly být schopny stanovit reálné cíle týkající se záboru a monitorovat ztráty půdy na svém území. EK se tyto Pokyny snaží prosazovat i v oblasti výzkumu; příkladem může být 7. RP. V pracovním programu pro poslední výzvu v oblasti životního prostředí byl požadavek na podporu implementace Pokynů zahrnut ve dvou oblastech (Městská biodiverzita a zelená infrastruktura a Udržitelná péče o evropskou půdu). JANA ČEJKOVÁ, TECHNOLOGICKÉ CENTRUM AV ČR, [email protected]

Stalo se… CZEDER 2012 – PANELOVÁ DISKUSE DO PANELOVÉ DISKUSE NA TÉMA „EXCELENCE, NEBO PLOŠNÉ ROZŠIŘOVÁNÍ ÚČASTI“ BYLI POZVÁNI ZÁSTUPCI ŠESTI ZEMÍ, LIŠÍCÍCH SE NEJEN VELIKOSTÍ POPULACE, ALE I ÚROVNÍ INVESTIC DO VÝZKUMU A VÝVOJE. JEJICH VÝDAJE NA VaV UVÁDÍME VE FOTOGRAFIÍCH JAKO PROCENTO HRUBÉHO DOMÁCÍHO PRODUKTU. ŠVÝCARSKO (3,05 %)

Sofia Karakostas ze švýcarské organizace EU Grant Access (www.grantaccess.ch) měla snadnou roli. Zdůraznila, že CH nemá žádnou strategii pro zlepšení účasti, nýbrž jejich úspěšná účast je důsledkem švýcarské kultury, v níž excelence je samozřejmým projevem vysoce autonomních institucí. CH je vůbec nejúspěšnější zemí v projektech Evropské výzkumné rady (ERC).

SLOVENSKO (0,63 %)

Daniel Straka ze Slovenské organizace pro aktivity výzkumu a vývoje (www.sovva.sk) v přednášce „Co najdeme za horizontem“ velmi přesvědčivě analyzoval, jak souvislosti mezi platem výzkumníků a finančními ukazateli účasti zemí v 7. RP, tak celou strukturu příčin malé účasti SK v 7. RP. SK má jedinou účast v projektech ERC. Zájem slovenského tisku právě o jeho osobu zcela pohltil pracovní kapacitu úspěšného výzkumníka.

NĚMECKO (2,82 %)

Kathrin Stratmann, koordinátorka německých NCP pro 7. RP z EU Buero německého Ministerstva pro vzdělávání a výzkum (www.eubuero.de), uvedla, že v Německu se řeší 425 projektů ERC, Německo striktně trvá na tom, aby excelence byla jediným kritériem pro tyto projekty a hlavním kritériem pro projekty příštího H2020. Zdůraznila, že DE usiluje úspěšně o to, aby projekty řešili nejlepší výzkumníci z celého světa. POLSKO (0,74 %)

Z vystoupení Zygmunta Krasinského z polské Akademie věd (www.kpk. gov.pl) bylo patrné, že se Polsko potýká se svou malou účastí v rámcových programech stejně jako ČR. Uvedl, že PL má systém grantů na přípravu projektů 7. RP, u grantů ERC přichází PL s návrhem na změnu jejich hodnocení: napříště by větší váhu mělo mít hodnocení vědecké hodnoty vlastního projektu než hodnocení žadatele o grant.

RAKOUSKO (2,76 %)

Ylva Huber z rakouské Agentury na podporu výzkumu FFG (www. ffg.at) zmínila široké spektrum služeb, které FFG poskytuje univerzitám a malým a středním podnikům. FFG, v níž jsou soustředěni všichni NCP, je pověřena rozsáhlými úkoly, aby se ještě zlepšila účast AT v H2020, i když AT patří k velmi úspěšným zemím v 7. RP a rakouská pracoviště jsou častými hostiteli ERC projektů.

ESTONSKO (1,63 % )

Rein Kaarli z estonského Ministerstva vzdělávání a výzkumu (www.hm.ee) demonstroval velký pokrok, kterého dosáhlo malé Estonsko v minulých 20 letech ve výzkumu a vývoji. EE založilo svou grantovou agenturu už v r. 1990 a úspěšně realizuje svůj dlouhodobý program budování center excelence, jehož pozitivní důsledky se projevují i v úspěšné účasti EE v 7. RP. VLADIMÍR ALBRECHT, FOTO B. KOČ

Stalo se… PRODUKTOVÉ INOVACE JAKO SOUČÁST MODERNÍ FIREMNÍ STRATEGIE TECHNOLOGICKÉ CENTRUM AV ČR USPOŘÁDALO 9. ŘÍJNA 2012 JAKO AKTIVITU SÍTĚ ENTERPRISE EUROPE NETWORK ČR CELODENNÍ SEMINÁŘ VĚNOVANÝ OTÁZKÁM INOVACÍ VÝROBKŮ A PODMÍNKÁM JEJICH ZAVÁDĚNÍ NA TRH. SEMINÁŘ BYL POSLUCHAČI VELMI KLADNĚ HODNOCEN, ZÚČASTNILO SE CELKEM 52 POSLUCHAČŮ, PŘEDEVŠÍM Z TECHNOLOGICKY A INOVAČNĚ ORIENTOVANÝCH FIREM A Z ORGANIZACÍ A ORGÁNŮ STÁTNÍ SPRÁVY PODPORUJÍCÍCH INOVAČNÍ PODNIKÁNÍ. Seminář zahájil Petr Hladík z TC AV, který v úvodním referátu upozornil na skutečnost, že podle současných odhadů bude do r. 2015 až 90 % světové hospodářské produkce vyráběno mimo EU. Jinak řečeno, úspěšné produktové inovace jsou za této situace pro evropské i české firmy nutnou podmínkou ekonomického přežití. Významnou podpůrnou strukturou, která českým i dalším evropským firmám poskytuje bezplatné poradenství a řadu služeb na podporu jejich inovačních snah, je mezinárodní síť Enterprise Europe Network, nyní úspěšně působící již v 52 zemích světa. Rostoucímu významu průmyslového designu ve vztahu k tržnímu úspěchu vybraných nových výrobků se ve svém příspěvku věnoval blíže Zdeněk Pavlíček (DIVAN DESIGN, s. r. o.). Na konkrétních příkladech úspěšných českých inovací z posledních let dokládal, že k úspěšnému tržnímu prosazení často vede úzká spolupráce a vzájemné provázání otevřeného tvořivého myšlení designéra s pragmatičtěji zaměřeným myšlením technického konstruktéra. Z této spolupráce potom vycházejí nové výrobky, které překvapují nejen neotřelým vnějším vzhledem, ale i novými vylepšenými užitnými vlastnostmi. Příkladem jsou např. multifunkční nemocniční lůžka firmy LINET nebo svahové travní sekačky Spider. Širší geopolitický a sociální kontext inovací probíhajících ve světě přiblížil posluchačům v dalším příspěvku Zdeněk Souček (Management Focus). Jádrem jeho referátu však nebyly pouze dějinné analogie, ale spíše otázky budoucího vývoje – totiž vědecky podložený odhad technologických faktorů a globálních trendů, které budou ovlivňovat inovace a úspěšnost firem během nadcházejících 15 let. Hospodářské vyhlídky českých firem tento odborník považuje za potenciálně stále velmi slibné, ovšem za předpokladu, že v budoucnu bude zformulována jasná vize dalšího směřování našeho státu i jeho jednotlivých průmyslových sektorů. Otázkám spotřebitelských výrobkových preferencí a možnostem jejich předvídání do budoucna se věnoval ve svém referátu také David Šimák

(IDEALISTI, s. r. o.), který se podrobněji zabýval analýzou změn v chování českých spotřebitelů, jež úzce souvisejí se současnou ekonomickou depresí. Jak zavádění nových výrobkových inovací vypadá prakticky v reálném firemním prostředí, přiblížil posluchačům na základě svých dlouholetých zkušeností z řady českých firem Petr Kolář (USSPA, s. r. o.). Podle jeho poznatků je nejlepší firemní ochranou proti konkurenci neustálé inovování produkce a zásadním faktorem, který rozhoduje o úspěchu či nezdaru nově zaváděné inovace, je vůle firemního managementu dotáhnout prvotní vizi změny do reálného tržního uplatnění. Moderní firemní metody řízení inovací, zejména tzv. design management, byly námětem příspěvku Lenky Novotné (Plastia, s. r .o.). Tato relativně mladá podnikatelská disciplína využívá postupů projektového i procesního řízení s cílem řídit a kontrolovat kreativní proces. Aspekty designového managementu se dnes ve světě rozšiřují nejen do oblasti vlastního průmyslového designu, ale i do dalších firemních aktivit včetně výroby, obchodu, kontroly kvality, do managementu značek apod. České firmy jsou v aplikaci těchto moderních postupů doposud velmi zdrženlivé a pro bližší spolupráci s designéry existuje u mnoha z nich velký využitelný potenciál. V závěrečném příspěvku Anna Beránková (Happy Materials) informovala o nedávno vzniklé Knihovně materiálů, která nabízí možnosti zajímavých inspirací pro designéry a pracovníky z řady různých oborů – od obalů přes oděvní průmysl až po architekturu. Bližší informace o zmíněné knihovně často netradičních či zcela nových materiálů s přesně definovanými technologickými vlastnostmi lze získat na adrese www.happymaterials.com. Tuto přednášku vhodně doplnila i malá výstavka hmotných vzorků některých konkrétních materiálů zmíněné knihovny, jež si posluchači mohli nejen prohlédnout, ale i ohmatat. VÁCLAV SUCHÝ, TECHNOLOGICKÉ CENTRUM AV ČR, SUCHY@ TC.CZ