Jiøí Horák Krásní dnové koloèavští

Jiøí Horák Krásní dnové koloèavští

/1/

Jiøí Horák Filmové literární scénáøe

Jaroslava Jiskrová – Máj, 2012

/2/

/3/

Krásní dnové koloèavští

Fotografie na titulním listì: autor v létì 1971 v Krkonoších pøi natáèení filmu O Snìhurce odpoèívá po noèním psaní svého scénáøe.

© Jiøí Horák – heiress, 2007, 2012 Photography © Miloš Jirsa, Richard Polák a archiv autora, 2007, 2012 Typography ©Miloš Jirsa, 2007, 2012 ISBN 978-80-86643-56-4

/4/

OBSAH Západ slunce (na motivy Isaaka Babela) . . . 7 Liška Bystrouška (na motivy Rudolfa Tìsnohlídka) . . . 49 Marie a zahradník (na motivy Vladimíra Neffa) . . . 119 Krásní dnové koloèavští (pùvodní scénáø) . . . 191 Nahoøe a dole (na motivy Františka Stavinohy) . . . 265 Edièní poznámka . . . 347 Krásní dnové koloèavští (filmová synopse) . . . 349

/5/

/6/

Západ slunce Na motivy povídek Isaaka Babela

Nad vraty visí rozpadlá firma POVOZNICTVÍ – MENDEL KRIK A SYNOkdysi modrá, s vìncem zlatých podkov a dvìma bílými høebci proti sobì s pøedníma nohama ve vzduchu, na které se už nedá pøeèíst jediné slovo. Domovník Anisim otvírá vrata, do dvora vjíždí s rachotícím vozem starý koèí Manas. --V kuchyni u Krikù madame Gorobèiková pøelévá donesené mléko a dává ho svaøit na kamna. Ètyøicetiletá metráková dcera Baska Kriková s ohromnými boky, vyvalenýma oèima a voletem pod bradou od Basedowovy nemoci máchá v èisté vodì právì vyprané zelené šaty. Vyždímá je a odnáší ze svìtnice. --Veliký dvùr je zaplnìn vozy a vypøaženými koòmi. Hospodáø Mendel Krik odvádí do stáje Loupežníka a Milou manželku. Nejmladší z Krikù, Ljovka, odvádí druhý pár, koèí Manas vypøahá Frejlinu a Šalamouna Moudrého. Starší syn, pìtadvacetiletý Beòa Krik, pumpuje vodu do vìder, táhlo pumpy naøíká jako tesknící žena. Baska vyjde ze stavení, pøejde dvùr a povìsí si zelené šaty na šòùru. Ze stáje vyjde hospodáø Mendel Krik a Baska k nìmu zamíøí. „Tatínku, slíbil jste mi jako vìno pár koní a vùz,“ øekne Baska. „Oè jde?“ „Jeden starší vdovec s dospìlými dcerami by si mì s tím vìnem vzal,“ øekne Baska. „Zajdu dnes za ním a na všechno se ho vyptám.“ VÉ,

/7/

„O žádném vdovci nechci slyšet!“ oboøí se Mendel Krik na Basku. „Tatínku, nikdo jiný mì nechce,“ protestuje bezmocnì Baska. „On taky ne! Chce pár koní a pùldruhatunový vùz!“ øekne Mendel Krik, obrátí se a zmizí ve dveøích stáje. Baska vykroèí zpátky ke stavení. Ve dveøích stáje se znovu objeví hospodáø Krik, rozhlédne se a zamíøí rázným krokem pøes dvùr. Strhne mokré zelené šaty ze šòùry a vrací se s nimi do stáje. Mendel Krik zmuchlá šaty do mokrého žvance, dívá se kolem, kam by je dal, a pak je schová pod hromadu øezanky. --Hospodáø Mendel Krik vyjde ze stáje a zaostøí pohled do jednoho místa. Jako hypnotizován jde k Šalamounovi Moudrému a zvedne koni zadní kopyto. „Co to je?“ „Guma, hospodáøi,“ øekne po pravdì starý koèí Manas. „Všichni teï takhle kovají.“ „Ale já nejsem všichni!“ zaøve Mendel Krik, vrhne se na koèího Manase, popadne ho za límec a vleèe ho do stáje. „Guma! Copak jsem Rothschild? Já ti dám gumu!“ --V kuchyni je ticho, v kamnech blýská žírný oheò, madame Gorobèiková kraluje nad hrnci. Ve velkém se vaøí voda a oblévá pìnou snìhobílé taštièky. V nazlátlé polévce se houpá tuèná slepice. V troubì se peèe koláè s tvarohem a rozinkami. Voda se vaøí a v nazlátlých vlnách se houpá slepice. Pot, rùžový jako krev, øine se po tváøích madame Gorobèikové. Baska se vrátí do kuchynì, dá si na plotnu mezi hrnce ohøát žehlièku a vynáší ven oválný škopek s vodou, ve kterém máchala zelené šaty. --Baska vychrstne vodu ze škopku na dvùr a uslyší øev starého koèího Manase. Beòa pumpuje vodu do vìdra, táhlo pumpy naøíká jako tesknící žena. Baska odloží oválný škopek, jde pøes dvùr k natažené šòùøe, ale nedojde k ní. Obrátí bìlmo svých oèí ke dveøím stáje, padne na zem a zmítá se v záchvatu. Její bratøi, Ljovka a Beòa, pøibìhnou ke kvílející Basce a táhnou ji pod pumpu. Ze stáje vybìhne tatínek Mendel Krik a bìží k pumpì. Beòa zaène pumpovat, Ljovka popadne plné vìdro a obrátí ho

/8/

na Basku. Pod mokrými kartounovými šaty, pøilepenými k tìlu, se mocnì dmou obrovské prsy. Ljovka odchází s druhým vìdrem do stáje, tatínek Krik stojí nad Baskou. „Snad mì pánbùh potrestal,“ øekne mrtvì, „abych trpìl za všechny…“ Baska se vzpamatuje, zamžiká oèima a pohne se. Honem si stáhne mokré šaty pøes kolena. Hospodáø Mendel Krik se obrátí a vrací se do stáje. --Zmáèený koèí Manas heká na hromadì slámy vedle pohozeného vìdra a tøe si zápìstí. Na cihlové podlaze leží kus provazu. Mendel Krik popadne oba konce pøeøíznutého provazu, podívá se na železný hák ve zdi a znovu na pøeøízlé konce provazu. „Kdo to udìlal?“ zaøve divoce. „Taková škoda!“ --Zapadající slunce vøe na nebi, západ je hustý jako zavaøenina. Slunce zachází a na blízkém kostele naøíkají zvony. TITULKY

Parádní ložnice u Krikù. Na zdi jsou v jednom rámu podobizny Lva Tolstého a generála Skobeleva. Dvojportrét je ozdoben papírovými rùžemi. Vìtšinu místnosti zaplòuje giganticky široká postel. Kolébka rodiny je zastlána peøinami, nahoøe leží množství vyšívaných podušek, pohozená mandolína. Beòa si obléká novou košili a vystrèí z límce hlavu ještì s vlhkými vlasy. S pohvizdováním pøejde bez kalhot k židli, rozvazuje stuhu na krabici a z hedvábného papíru vytahuje švihácké lakovky. Pøivoní k nim a položí je vedle sebe na postel. Lakýrky záøí novotou. Beòa rozbalí druhý balíèek a rozloží na postel velký pestrý šátek s kvìtinami a tøásnìmi kolem dokola. Z odstupu si jej prohlíží, za stálého pohvizdování jej zase složí, zabalí do hedvábného papíru od bot a pøeváže stuhou. --V zahradì u Krikù je prostøený stùl. Mendel Krik veèeøí. Madame Gorobèiková sedí vedle muže a rozhlíží se jako vrah. „Odejdi, hanebný synu,“ øekne Mendel Krik, když dojde Ljovka ke stolu.

/9/

„Tatínku,“ odpoví Ljovka, „vemte si ladièku a narychtujte si uši.“ „Oè jde?“ „Je jedno dìvèe,“ øekne Ljovka. „Má blond vlasy. Jmenuje se Tabl. Tabl rusky znamená holubièka. Zakoukal jsem se do toho dìvèete.“ „Ljubèina dcera,“ vysvìtlí muži madame Gorobèiková. „Nejstarší.“ „Zakoukal ses do krmièky prasat,“ øekne tatínek Krik, „a její matka drží s banditama.“ „Necitelný otèe,“ vysouká si Ljovka rukávy a vztáhne na otce rouhaèskou ruku, „jak jste mohl øíci, co jste øekl?“ „Mohl jsem!“ rozkøikne se Mendel a vyškubne se mu. Madame Gorobèiková vyskoèí ze svého místa a stoupne si mezi nì. „Mendele,“ zajeèí, „rozbij Ljovkovi ciferník! Snìdl mi jedenáct kotlet!“ „Snìdl jsi matce jedenáct kotlet!“ rozkøikne se Mendel Krik a pøistoupí k synovi. „Vèera,“ zajeèí madame Gorobèiková. „Jedenáct!“ „Vèera! Jedenáct!“ uchopí tatínek Krik Ljovku, ale ten mu vyklouzne a vybìhne ze dvora. --Beòa to vidí a slyší otevøeným oknem z parádní ložnice. Vtáhne hlavu dovnitø, už je obleèen, a s pohvizdováním maèká gumový balonek barevného flakonu voòavky. Pøejde k zrcadlu, odloží flakon, prohlédne se z odstupu zleva i zprava v zrcadle a ještì si pøihladí vlasy. Teï je se svým zevnìjškem spokojen. Do záòadøí si vloží balíèek ovázaný stuhou a odchází. --Beòa vyjde na zápraží a zamíøí v lakovaných šviháckých støevících pøes dvùr k vratùm. Pøed domem sedí na lavièce Ljovka. Spatøí Beòu a vykroèí mu vstøíc. „Benèiku,“ øekne Ljovka a Beòa se pøed ním zastaví, „vezmem to na sebe a lidi nám pøijdou líbat nohy. Zabijeme tatínka, kterému už lidi neøíkají Mendel Krik. Lidi mu øíkají Mendel Pogrom. Zabijeme tatínka, ponìvadž – copak mùžeme ještì èekat?“ „Ještì není èas,“ øekne Beòa, „ale èas se blíží. Poslouchej jeho kroky a nestùj mu v cestì. Uhni stranou, Ljovko!“

/ 10 /

Ljovka ustoupí stranou, aby nestál èasu v cestì, a Beòa vykroèí. Ljovka bratra doprovází dlouhým pohledem. Pak se pohne a loudá se po cestì od vrat za Beòou. --Kuchynì u Krikù. Na oknì s pelargoniemi se páøí mouchy, od cigarety na okraji stolu se vine modrý proužek dýmu. Mendel Krik si krájí na stole tabák. Polonahá Baska se sklání nad škopkem na židli a madame Gorobèiková jí myje hlavu. Náhle se ozve vrzání na housle. Mendel Krik vzhlédne, za oknem stojí starý Golubèik v zprohýbaném cylindru, zavrže na malé houslièky a udìlá pár smìšných grimas svými promodralými ústy. Mendel Krik pøejde ke dveøím a otevøe je. Do kuchynì vpochoduje vyhrávající Golubèik v šosaté chlamidì, z níž vylézá vatýrovaná podšívka, a ve starých køápech na nohou. „Má poklona, madam Gorobèiková, ruèinku líbám madmazel,“ uklání se Golubèik za Baskou, která s ruèníkem pøitisknutým na mohutná prsa mizí ve dveøích pokoje. „Dobrý den, hospodáøi,“ uklání se Golubèik s cylindrem v ruce Mendelovi. „Bùh vede moje kroky a dnes mì pøivedl sem, abyste vyslechl, co si lidé povídají,“ zašklebí se Golubèik a znovu si posadí cylindr na hlavu. „Mluvte a posaïte se k tomu,“ øekne Mendel Krik a zavøe dveøe. „Kdepak máte syny?“ rozhlédne se Golubèik. „Zeptejte se ho na nìco jiného,“ zabruèí madame Gorobèiková a utírá si mokré ruce. „Zeptejte se mì na nìco jiného,“ øekne Mendel Krik hned po madame Gorobèikové a vrátí se ke stolu s tabákem. Golubèik usedne ke stolu a našpulí ústa. Mendel Krik si potáhne z odložené cigarety a krájí tabák. „Beòa je vᚠsyn,“ øekne Golubèik, „a Marusja je v jiném stavu.“ Mendel Krik vzhlédne, oèi mu vylezou z dùlkù, brada spadne. Zírá na Golubèika, který se zavrtí, ošije a udìlá smìšnou grimasu svými promodralými ústy. „V jiném stavu?“ øekne Mendel Krik a rozchechtá se. „Marusja je v jiném stavu!…“ „Kdo je ta Marusja?“ zeptá se madame Gorobèiková, strnulá u škopku jako myš pøed hadem. „Marusja Jevtušenková,“ zakroutí Golubèik oèima a našpulí ústa.

/ 11 /

„Marusja je v jiném stavu,“ smìje se Mendel Krik jak dítì, „bìda celému Izraeli!“ „Bìda, Mendele,“ pøikývne Golubèik, „naši se bojí pogromu.“ „Nevykládejte mi tady hlouposti,“ oboøí se na nìho pøísnì Mendel Krik a otírá si uslzené oèi. „Ta Marusja je Ruska.“ „Aj,“ vyrazí madame Gorobèiková k manželovi, pøevrhne židli i škopek s vodou, rezavì ohnivý kocour vyskoèí od kamen a madame Gorobèiková zaène muži drásat hruï. „Mendele, jaké mᚠsyny? Jaké jsi mi dal syny, šupáku prokletý?! Nestùj, Mendele! Dìlej nìco! Aj, Mendele!…“ Mendel Krik odstrèí madame Gorobèikovou, až se staøena svalí na zem, kde bije hlavou o podlahu; trhne šupletem, rozevøe ohmataný sešit a popadne všechny bankovky, které vykøiknou uvnitø, až vezmou Golubèikovi dech. „Kde ta Marusja bydlí?“ vyrazí Mendel ke dveøím a Golubèik s houslièkama za ním. Náhle se Mendel ve dveøích obrátí, vrátí se ke stolu a znovu vytáhne šuple a z nìho sešit. Golubèik se chytí za krk, aby nevykøikl. Mendel Krik všechny velké bankovky vrátí do sešitu, zavøe sešit i šuple a otoèí klíèkem. „Tøetí domek za kováøem,“ øekne Golubèik. Mendel Krik znovu odemkne šuple, vytáhne sešit, vrátí do nìho ještì polovinu drobných bankovek a staèí plácnout Golubèika pøes dlouhé køivé prsty, které se objevily mezi penìzi. Zamkne šuplík a s klíèkem v kapse vykroèí ke dveøím. --„Já žádnej potrat nechci! Ani doma, ani u doktora!“ rozkøikne se uprostøed prázdného dvora na Beòu Krika pøíští den v pravé poledne Marusja Jevtušenková. „Já jsem tì milovala, Benèiku, a seš prokletej!“ A vmete mu do oblièeje ètyøi pìtirublovky. Beòa se dívá, jak jeho láska odchází. Poledne leží na prázdném dvoøe, ètyøi špinavé pìtirublovky se válejí v horkém prachu. „Miluji ženy, a na té zemi, v tom prachu je moje srdce,“ øekne Beòa Krik a obrátí se na svého mladšího bratra Ljovku: „Zabijeme tatínka.“ Semjonek, sedmiletý syn domovníka Anisima, vyrazí na bosých

/ 12 /

nohách pøes dvùr, otevøenými vraty vyletí na ulici a rozerve polední ticho: „Ženské,“ køièí na všechny strany, „ženské a lidi, Mendel Pogrom bude nebožtík!“ --Slunce zrudne, západ je podpálený ohnivým sluncem, které se øine do mrakù jako krev z rozpáraného kance, a na blízkém kostele naøíkají zvony. „Èas se blíží,“ øekne Beòa na dvoøe Ljovkovi, „nestùj mu v cestì. Uhni stranou, Ljovko.“ Ljovka ustoupí stranou, aby nestál èasu v cestì. Ze smìru, kde stál, pøichází Baska, která vyšla z døevìné budky záchodu. „Dnes veèer,“ øekne jí Beòa, „až uvidíš, že nás dìdek zabil, rozbìhni se a rozraž mu hlavu cedníkem. A je konec s firmou Mendel Krik a synové.“ „Amen a mnoho štìstí,“ øekne Baska a vyjde pøed vrata. --Baska vyjde pøed vrata a vidí, že k nim jde celá Moldavanka na návštìvu. Lidé jdou v houfech, jako se chodí z kostela na jarmareèní rynk. Kováø Pjatirubel s tìhotnou snachou a s vnouèaty, Chaim Drong se svým koèím, starý Bucis s neteøí, Golubèik s houslièkami a kozou, Arje-Lejb, šišlavý Mojsejka, pramáti pøedmìstských banditù Maòka, na šedohnìdém høebci jede Ljubka Kozák, Tabl jde s Rusem, jednooký Froim Graè sám v plátìné kavkazské pláštìnce, jdou i žebráci, belhají se mrzáci a s nimi všichni ostatní. Tìch ostatních je sto nebo dvì stì nebo dva tisíce. --Lidé si posedají v zahradì a vytahují si jídlo. Øemeslníci se vyzují, pošlou si dìti pro pivo a položí hlavy na bøicha svých žen. --„Mendel Pogrom je nᚠotec,“ øekne na dvoøe Ljovka Beòovi, „a madam Gorobèiková je naše matka, ale lidi jsou psi, Benèiku. Pracujeme pro psy.“ „To si musím rozmyslet,“ øekne Beòa a vtom udeøí hrom. Povoz Mendela Krika se øítí s rachotem ulicí. Mendel stojí pevnì rozkroèený na voze, malinový pot se mu øine po tváøích a opilým hlasem si prozpìvuje. Bièem víøí nad zpìnìnými koòmi, kteøí letí zbìsilým cvalem.

/ 13 /

Vtom se Semjonek prosmýkne jako had kolem nìèích nohou, vybìhne na ulici a rozkøikne se z plných plic: „Obrate, strejèku! Synové vás chtìjí vraždit!…“ A uskoèí. --Mendel Krik se vøítí se zpìnìnými koòmi do dvora. Železná ruka sevøe opratì a konì z nejprudšího bìhu stojí na místì. Mendel zvedne biè, otevøe ústa a… zmlkne. Lidé, usazení kolem dokola, na nìho tøeští oèi. Beòa je pøipraven vlevo, Ljovka vpravo. „Lidé, hospodáøi,“ øekne Mendel sotva slyšitelnì a nechá klesnout ruku. S rukou klesne i biè. „Tady vidíte mou krev, jak na mì vztahuje ruku.“ Mendel seskoèí z vozu, vrhne se k Beòovi a pìstí mu zasáhne koøen nosu. Oba se do sebe zuøivì zaklesnou. Vtom zasáhne Ljovka. Zvrátí otci hlavu, pìstmi mu vyráží zuby a rozbíjí nos. Otec zkroutí Ljovkovi ruce a srazí ho na zem vedle bratra. Sedne Ljovkovi na prsa a ženské zavøou oèi, aby nevidìly jeho rozbitou tváø zalitou krví. V té chvíli se s køikem vyøítí z domu Baska. „Za Ljovku,“ žene se od zápraží k místu rvaèky, „za Beòu, za mne, za Basku, a za všechny lidi,“ a rozrazí tatínkovi hlavu cedníkem. Lidé vyskoèí, mávají rukama a rozbìhnou se k nim. Dav sevøe všechny Kriky a stejnì prudce se rozprchne na všechny strany. Uprostøed velkého kruhu zùstane ležet bradou vzhùru jen tatínek Mendel Krik. Skrz kruh se prodere madame Gorobèiková a bokem, vrabèími poskoky se k nìmu pøiblíží. „Nemlè, Mendele,“ øekne šeptem, „vstaò, køiè nìco, Mendele…“ Když ale uslyší ticho na dvoøe, vyøítí se od nìho a zaène bìhat po dvoøe jako tøínohý pes. Z kruhu vystoupí jednooký Graè a pøistoupí k ležícímu Mendelovi. „Je po òom,“ øekne a odvrátí se. Beòa a Ljovka se navracejí od kádì u pumpy, kde se opláchli a dali trochu do poøádku. Odtáhnou Mendela pod pumpu a proudem vody ho omývají jako pøedtím Basku. Táhlo pumpy naøíká jako tesknící žena, krev teèe žlábkem jako voda a voda teèe jako krev. Chaim Drong pøistoupí blíže. „Kaput,“ øekne, ale kováøský mistr Ivan Pjatirubel mu zamává ukazováèkem tìsnì pøed nosem.

/ 14 /

„Tøi na jednoho,“ øekne Pjatirubel. „Ó, jak jsem mravnì rozhoøèen! Ale ještì není veèer. Ještì jsem nevidìl takového junáka, který oddìlá starého Krika…“ Arje-Lejb usedne vedle tatínka Krika, otøe mu kapesníkem rty, políbí ho na èelo a tiše mu øíká: „Kdysi žil král David, král židovský, který mìl mnoho žen, mnoho polností a pokladù, a umìl plakat v pravou chvíli.“ „Nefòukej nám tady,“ rozkøikne se na nìho Chaim Drong a šouchá Arje-Lejba do zad, „nejseš doma na høbitovì!“ Potom se Chaim Drong obrátí k ležícímu tatínkovi Krikovi a øekne: „Vstávej, špeditére! Vstaò a øekni nìco sprostýho!“ Mendel Krik po chvíli rozevøe oèi, pohne rty a øekne: „Jsem mrtvý, synové mì zabili. A hospodaøí synové.“ Ljovka pohlédne tázavì na Beòu. „Øekni lidem,“ oznámí Beòa, „že zaplatím každému všechno, co jim byl tatínek dlužen, jinak a nemám v životì žádnou radost.“ --Krikùv dvùr se podobá bazaru pøed výprodejem. Povoznické vozy, koòské postroje, chomouty, náøadí, všechno vystavené zboží je samý lesk a blesk. Každé zboží má svou vlastní cenu, mezi vìcmi prochází spousta lidí, prohlížejí, ohmatávají, zkoušejí. Nìmci osadníci pokuøují z dýmek a kouø z jejich zahnutých troubelù se zaplétá do støíbrných strniš neholených staøeckých tváøí. Hospodáøi konkurenèních povoznických firem v èele s Froimem Graèem a Chaimem Drongem se drží stranou v hlouèku. Beòa Krik je usazený za stolkem, od nìhož se táhne až k vratùm fronta dodavatelù. Ljovka Krik v kartounové košili vyvádí vyhøebelcovaného konì, pøedvádí ho v bìhu a s vysoko zvednutou hlavou na dvoøe a vykøikuje: „Šalamoun Moudrý, pìt let starý, okovaný gumou!“ Koèí Manas stojí opodál, po tváøích mu stékají slzy. Chaim Drong pøistoupí ke koni a prohlíží mu zuby. --Polovièní tatínek Mendel Krik leží v posteli se zmalovaným oblièejem, vytluèenými zuby a modøinami. Madame Gorobèiková sedí u mužova lùžka jak zneuctìná vrána na podzimní vìtvi, oèi zapíchnuté do okna. „Mendele,“ zajeèí, „pánbùh nás opustil. Už to zaèalo!“

/ 15 /

Tatínek Mendel Krik se namáhavì nadzvedává na lokty, zahlédne pøes okno výsek dvoru a padne zpátky do peøin. „Snad mì pánbùh potrestal, abych trpìl za všechny.“ Koèí Chaima Dronga vyvádí ze vrat dvora Šalamouna Moudrého v kompletním nablýskaném postroji. Koèí Manas jde s pláèem za nimi jako pes za svým pánem. První èlovìk ve frontì u stolku dává Beòovi tøi potvrzenky o dodávkách: „Jeèmen, øezanka, oves.“ „Kolik?“ podívá se Beòa na lístky a odpoèítává peníze. Ljovka již pøedvádí dalšího konì a vykøikuje: „Klisna Frejlina, šest let, okovaná železem!“ --V kuchyni bzuèí páøící se mouchy, studená kamna jsou plná špinavých hrncù, na podlaze leží hromádka rozšlapaného smetí. Mezi neumytým nádobím a talíøi sedí na stole ohnivì rezavý kocour a pochutnává si na telecím sulcu. --Záøivé oko zapadajícího slunce visí nad obzorem èerveným jako nedìlní datum v kalendáøi a na blízkém kostele naøíkají zvony. Baska v pánských botách, v oranžových šatech a v klobouku s ptáèky sedí na lavièce pøed domem a pøišívá k hedvábnému prádlu krajky. Kolem lavièky se potlouká veèer, Solomon Kaplun projde kolem Basky, nakrucuje se jako dìvèe, které poznalo lásku, a zaène rozpøahovat ruce a ukazuje, jak by Basku objímal. Baska na nìho upírá kravské oèi a pokrývá ji pozvolný, jemný rumìnec. --K veèeru je Krikùv dvùr prázdný, opuštìný stolek uprostøed dvora je jediná vìc, která tu zbyla. Táhlo pumpy naøíká jako tesknící žena, Beòa se myje pod proudem tekoucí vody a cestou do stavení se utírá. Jde pøes dvùr utrmácený víc, než kdyby mìl v tìle patnáct jízd z pøístavu na nákladové nádraží a zpátky. Od otevøených vrat k nìmu spìchá Baska. „Benèiku,“ øekne hromovým hlasem, „podívej se na toho mládeneèka: má nožky jako panenka, objímala bych takové nožky…“ „Solomon Kaplun,“ vysvìtlí bratrovi Ljovka a jde do stavení. Beòa se pootoèí a otevøenými vraty spatøí Basèinu lásku. ---

/ 16 /

Ljovka v kuchyni nahlíží do prázdných hrncù, tøíská poklicemi a nádobím. „Benèiku,“ obrátí se na vcházejícího bratra, „povšimni si zavilého barbarství naší matky madam Gorobèikové. Zanedbává domácnost!“ „Drž ten novomanželskej párek pod mikroskopem, Ljovko,“ odhodí Beòa ruèník a obléká si košili, „ponìvadž se mi zdá, že se proti nám piklujou.“ Ljovka kousne do objevené chlebové kùrky. Seschlá kùrka chrupne, divže mu nevylomí zub. Ljovka s ní praští o zem a jde spát. --Je noc, velkolepý vzduch proudí do okna pokoje a madame Gorobèiková chrápe jako kormidelník. Náhle zmlkne. Tatínek Mendel Krik ztuhne vedle postele. Je napùl obleèený. Madame Gorobèiková se pøevrátí na druhý bok a znovu usne. Mendel se rychle doobléká a zapíná. Zpod polštáøe vytáhne pytlík s mincemi, v druhé ruce sevøe holínky a pøejde po špièkách ke dveøím. Dveøe vrznou, tatínek Krik vystrèí hlavu jak èmuchající myš a vyklouzne ven. --Ljovka vyleze ze stavení hned po otci a spatøí Beòu, jak se plíží u zdi z druhé strany dvora. „Psst,“ pøiloží Beòa prst ke rtùm. Tatínek Mendel Krik neslyšnì pøejde k oknu domovníkova domku. „Anisime,“ øekne tichým hlasem a ukne na okénko, „Anisime, srdce moje, otevøi mi vrata.“ Anisim vyleze z domku rozježený jako seno. „Hospodáøi,“ øekne, „snažnì vás prosím, nedìlejte si ostudu pøede mnou, pøed prostým èlovìkem…“ „Otevøeš mi vrata,“ zašeptá tatínek ještì tišeji, „já to vím, Anisime, srdce moje…“ „Vra se do stavení, Anisime,“ vyjde ze stínu Beòa a položí tatínkovi ruku na rameno, Anisim spatøí pøímo pøed sebou tváø Mendela bílou jak papír a odvrátí se, aby tváø svého hospodáøe takovou nevidìl. „Už mì nebij, Benèiku,“ øekne starý Krik, „já svého otce zbil taky jenom jednou.“ „Hanebný otèe,“ odpoví Beòa zlomenému Mendelovi, „jak jste mohl øíct to, co jste øekl?“

/ 17 /

„Mohl jsem!“ rozkøikne se Mendel a udeøí se pìstí po hlavì. „Mohl jsem, Benèiku!“ rozkøikne se z plných plic a zavrávorá jako epileptik. „Tady mám kolem sebe tenhle dvùr, kde jsem prožil polovinu lidského života. Vidìl mì, jak jsem se stal mužem své ženy, otcem svých dìtí a pánem svých koní. Vidìl mou slávu a moje ruce, ty zlé ruce moje. A teï mi otevøete vrata, synové drazí, a se dneska dìje to, co já chci, a odejdu z tohohle dvora, který vidìl pøíliš mnoho…“ „Tatínku,“ odpoví Beòa a nezvedne oèi, „vrate se ke své manželce.“ Madame Gorobèiková se vyøítí v noèní košili ze stavení mezi nì. „Aj,“ køièí, zaène se válet po zemi a mrskat ve vzduchu starýma žlutýma nohama. „Mendele Pogrome a synové moji, vy fakani moji… Co jste se mnou udìlali, vy fakani, kam jste dali mé vlasy, mé tìlo, kde jsou moje zuby, kde je mé mlád텓 Staøena jeèí, strhává si košili z ramenou, a když se postaví na nohy, zaène se toèit na místì jako pes, který chce kousnout sám sebe do ocasu. Poškrábe synùm tváøe, zlíbá synùm tváøe a drásá jim líèka. „Starý zlodìji,“ øièí madame Gorobèiková a skáèe kolem muže, kroutí mu kníry a tahá ho za nì, „starý zlodìji, mùj starý Mendele…“ Její øev probudí všechny sousedy, ve tmì vzplanou žluté obdélníky oken, košilaté dìti vybíhají první z domù, zaènou pískat na p횝aly a Moldavanka spìchá ke skandálu. Ljovka popadne Benèika za límec a zaène jím tøást jako hruškou. „Benèiku,“ øekne, „tejráme starce… Mnì teèou slzy, Benèiku…“ „Tobì teèou slzy,“ odpoví Beòa, sebere v ústech sliny a plivne Ljovkovi do oblièeje. „Hanebný bratøe,“ zašeptá, „podlý bratøe, nech mi volné roce a neple se mi pod nohama.“ A Beòa popadne hùl a rozbìhne se ke vratùm, na která naléhá nápor sebìhlého davu. „Tatínku,“ vezme Ljovka Mendela Krika a madame Gorobèikovou a odvádí je do stavení, „jdìte s manželkou odpoèívat.“ --Baska v pánských botách, v oranžových šatech a v klobouku s ptáèky sedí na lavièce pøed domem a pøišívá k hedvábnému prádlu krajky. Došije poslední nit, rozpláèe se slabým hláskem, který se je-

/ 18 /

jímu hlasu nepodobá, a jde povìsit prádlo na šòùru. Pak se vydá za Beòou. „Každé dìvèe,“ øekne v slzách nedojatému Beòovi, „má v životì své zájmy, jen já žiju jak noèní hlídaè v prázdném skladišti. Buï se mnou nìco udìláš, Benèiku, nebo skoncuju se životem.“ Beòa vyslechne svou sestru do konce a spatøí na šòùøe šest kalhotek pro Gullivera, obroubených krajkami. „Zítra, Basko,“ øekne Beòa, „promluvím s jeho otcem.“ --Zlatý vývìsní štít záøí nad nejlepším koloniálem na Trhovém rynku. Uvnitø to voní dalekými zemìmi a všemi moøi svìta. Uèedník polévá cementovou podlahu krámu, dírkou v hrnci kreslí èúrkem po zemi sprosté obrázky a hvízdá si písnièku, kterou se sluší hvízdat jen dospìlým. Majitel Kaplun sedí ve vestì na výsluní u secesní tøpytivé pokladny a jí meloun, èervený meloun s èernými jadérky. Pøes sklenìné dveøe uvidí Beòu, jak míøí pøes sluncem vypálený Trhový rynk pøímo k jeho sklenìným dveøím, a meloun mu pøestane chutnat. Zvonek nad dveømi zaklinká. Uèedník ztichne. „Má poklona, Beòo,“ øekne Kaplun a poposedne. „Golubèik mi ohlásil, že si pøijdeš pro èajíèek. Tady jsem ti pøipravil liberku, nìco extra…“ „Naè mlátit prázdnou slámu, mesijé Kaplun,“ øekne Beòa a Kaplun extrovní liberku lisovaného èaje bezmocnì odloží. „Baska je moje sestra a jako o takové mluvím. Má prádlo s krajkama, tøi tisíce vìna a já sám za ni ruèím. A komu je to málo, a jde do pekla!…“ „Proè bysme chodili do pekla,“ zadrmolí pøekotnì Kaplun a nabídne Beòovi pøedem odmítnutý meloun, „proè takhle mluvit, Benèiku, když vím, že jsi èlovìk, který vidí lidi taky kolem sebe, ale… ale je tady ještì madam Kaplunová, madam Kaplunová, velkolepá dáma, o které sám pánbùh neví, co si pøeje…“ „Ale já vím,“ pøeruší Beòa s ohromujícím klidem majitele koloniálu, „já vím, že se Baska chlapci zamlouvá, ale my se nezamlouváme madam Kaplunový…“ „Ne, vy se mi nezamlouváte,“ zvolá v té chvíli madame Kaplunová, poslouchající za dveømi, a vrazí do krámu, celá rozpálená, s dmoucím se poprsím, „nezamlouváte se mi, tak jako se èlovìku

/ 19 /

nezamlouvá smrt. Nezapomínejte, že nᚠnebožtík dìdeèek mìl koloniál, nᚠnebožtík tatínek mìl koloniál a my že se musíme držet své branže…“ „Tak se držte,“ øekne Beòa klidnì rozpálené madame Kaplunové, zvoneèek nad dveømi zacinká a Beòa odchází, jak pøišel. „Jednou by mohl zaèít vyplácet i naše dluhy,“ hrozí se madame Kaplunová a Solomon Kaplun, poslouchající za dveømi, vrazí do krámu: „Já si nìco udìlám!“ zvolá hlasem, který se tragickému hlasu nepodobá. „Proè by sis nìco dìlal,“ øekne odevzdanì tatínek Kaplun, pohladí syna po ruce a dívá se pøes sklo dveøí za vzdalujícím se Beòou, „proè takhle mluvit, chlapèe, když oni nám to udìlají stejnì dobøe bez tebe.“ --Baska se strojí v parádní ložnici u zrcadla do oranžových šatù. „Už jde!“ prosmykne se dveømi tam i zpátky Semjonek, Baska popadne klobouk s ptáèky a vybìhne z ložnice. Baska vybìhne s kloboukem v ruce pøed vrata, ale nikoho nevidí. Usadí se na lavièce s kloboukem položeným vedle sebe a èeká. Když spatøí pøicházet Beòu, nasadí si klobouk s ptáèky, vstane a tøe nohy o sebe. Ale Beòa ji nevidí, projde kolem a vidí nad vraty žalostnou firmu POVOZNICTVÍ – MENDEL KRIK A SYNOVÉ. Ljovka si staví k vratùm donesený žebøík, vylézá k vývìsnímu štítu a poradí se s Beòou: „Mám s tím udìlat konec?“ „Až navìky,“ øekne Beòa a koèí Manas i domovník Anisim se pokøižují, každý jinou rukou. Ljovka strhne vývìsní štít, sleze a odnáší s Beòou žebøík. Baska se zvedne z lavièky a jde za nimi. --Baska jde za Beòou, ale Beòa ji nevidí. „Benèiku, jsi mùj bratr,“ øekne Baska šeptem, který se jejímu šepotu nepodobá, „proè se vyhýbᚠmým oèím, proè mlèíš jak paøez?“ „Basko,“ øekne Beòa s ohromujícím klidem, když uloží s Ljovkou žebøík, „tomu mládenci se zamlouváš, ale my se nezamlouváme madam Kaplunový… Chtìj nìkoho, kdo má koloniál,“ øekne Beòa a jde si po svých.

/ 20 /

„Mluvím s tebou jako s bratrem,“ øekne Baska Ljovkovi. „Ten mládenec mì chtìl, Ljovko, takovou, jaká jsem.“ „Beru si to na starost,“ odvìtí Ljovka, „vytrestáme s pomocí boží všecky ty majitele koloniálù.“ A Ljovka vykroèí ke stavení. --V pokoji otevøe jednu zásuvku, pak druhou a z tøetí vytáhne revolver. Semjonek se prosmykne dveømi ven. --Støapatá hlavièka se mihne dvorem a chlapec na bosých nohou rozøízne øevem pustou ulici. „Ženské,“ rozjeèí se jako siréna, „ženské a lidi, Kaplun bude nebožtík!“ Koèí Manas a domovník Anisim uhnou na dvoøe z cesty Ljovkovi a pokøižují se opaènì než poprvé. --Nad Kaplunovým krámem se tøpytí zlatý vývìsní štít a pøed koloniálem je shromáždìna celá Moldavanka. Mladé dìvèe pøináší Maòce, pramáti pøedmìstských banditù, obrovskou tašku. „Teta Chana si vzpomnìla, že jste šla moc nalehko,“ podává jí tašku. „Trdlo,“ prohlédne Maòka tašku. „Mìlas vzít nùši.“ „Nùši?“ vyplázne dìvèe oèi. „Mᚠpravdu,“ omrkne Maòka vybavení ostatních, „vem dvì.“ Dìvèe odbíhá a na Trhový rynk pøichází Ljovka. „Už jde,“ sdìlují si jeden druhému a všichni, buï sami, nebo navzájem si zavazují oèi. Ljovka pøejde rynk, dav se rozestoupí a Ljovka vejde špalírem do krámu. --Nad dveømi zaklinká zvonek. „Má poklona, Ljovko,“ pøistrèí mu Kaplun na pultì liberku lisovaného èaje, „Beòa si tady zapomnìl liberku èaje,“ a zmlkne, když Ljovka strèí balíèek do kapsy a místo nìho vytáhne revolver. „Nad první láskou vašeho syna se neslitovala madam Kaplunová, ale hlavou rodiny urèil pánbùh muže, a to jste vy, mesijé Kaplun. Když se pokøižujete, zemøete jako køesan.“

/ 21 /

„Proè bych se køižoval,“ rozklepe se Kaplun a usmìje se na pøátelský jícen revolveru, „proè takhle mluvit, Ljovko, když vím…“ Tøeskne výstøel. Kaplun rozhodí ruce a sveze se na podlahu. Ljovka ho vezme za zápìstí, zkusí mu tep, schová revolver a vyjde špalírem davu z krámu. Zvonek zaklinká. „Já nešastná vdova,“ zabìduje madame Kaplunová za dveømi za krámem. --Maòka, už s nùšemi, jedním okem kouká. Hvízdne pronikavì na prsty, všichni si strhnou zavázané kapesníky, šátky a roušky z oèí a celá Moldavanka se hrne ke Kaplunovùm nakupovat zboží všech zemí i plody moøí. Je jich sto nebo dvì stì nebo dva tisíce. --Okénky u stropu praží do kumbálku vinného sklípku Ljubky Kozáka slunce. Dvanáct lupièù pøedmìstského podsvìtí sedí kolem stolu pøi poradì; ti, co nesedí, leží pod lavicemi a pod stolem. „Zahajuji dnešní schùzi,“ øekne Míša Jablíèko a upraví si medaili na prošoupaném kabátì. „Život je špína,“ øekne z podlahy Sávka Bucis a lokne si vína, „svìt bordel, lidi podvodníci.“ „Hanebný èin Ljovky Krika zasluhuje naše rozhodné a všeobecné odsouzení!“ pokraèuje Míša, unesen spravedlivým hnìvem. „Koloniál Kaplunù vzkvétal na kontrabandu, který naše firma nedodávala. Proto to Kaplunùm patøí. Ale to, co Ljovka udìlal, pánové, máme dìlat my. Vzal nám práci. Vzal chléb našim dìtem a uèinil nás nezamìstnanými. A nejen to: potupil nᚠstav, pánové. Každý z nás, komu zbyla špetka hrdosti a cti, aby se nyní stydìl pøijít lidem na oèi!“ „Byla to èistá práce,“ vylézá Bejk zpod stolu zadkem napøed, kalhoty se mu napnou a prasknou. „Když ho vezmem mezi nás, bude to vypadat, že jsme to udìlali my.“ Bejk se rozmáchle otoèí na všechny pøítomné, vykroèí, zakopne o rozhozené nohy Sávky a padne na zem. Katka pøináší víno, pøekroèí Bejka i Sávku, mlèky staví zelené džbánky na stùl a bere si prázdné. „Možná,“ øekne Peršan a podá Katce poslední prázdný džbánek,

/ 22 /

„možná,“ opakuje. „Urèitì nás ale bude pøíštì o jednoho víc pøi dìlení.“ „Svìt je bordel,“ promluví z podlahy Sávka, obrácený s dobráckým úsmìvem opilství na Katku odnášející prázdné džbánky. „Dobrá, Kapluna udìlal on,“ øekne Kolka. „Ale když z toho sám nic nemá, tak je hlupák. A další hlupáky už neberem.“ „Jak víš,“ namítá Kavka, „s èím on chodí pod èepicí, ten Ljovka?“ „Vim,“ hlásí se rukou Bejk a znovu vstává. „Já vim na sto procent, že Ljovka žádnou èepici nenosí.“ „Tím to hasne,“ uzavøe Míša rozpravu. „Teï brnkneme decentnì komisaøi, jelikož naše firma byla s ramenem spravedlnosti vždycky zadobøe. Kdo je pro?“ A sám zvedne ruku. Lupièi hlasují jednomyslnì po nìm, Kavka zvedne ruku ležícímu Sávkovi. „Život je špína,“ opakuje Sávka, „lidi podvodníci…“ --Otevøenými vraty vpochoduje na dvùr Ljubky Kozáka Golubèik, vrže na houslièky a na špagátì za sebou vede kozu. Uprostøed dvora se zastaví, smekne zprohýbaný cylindr a uklání se na všechny strany. Pak pøejde k pøístavku, posadí se na zem pod okénko a pøitáhne si k sobì hlavu kozy za rohy. „Ruèinku líbám, madmazel,“ zašklebí se na kozu. „Našel jste ho?“ ozve se tiše dívèí hlas. „Jsou lidé, kteøí si myjí ruce, a jsou lidé, kteøí všechno splachují dovnitø,“ vytahuje Golubèik ze záòadøí bonboniéru s obrázkem a podá ji do okénka nad sebou. „Tenhle dáreèek nesu z vlastního uvážení.“ „Kde je?“ pøeruší ho netrpìlivý šepot. „Lidé s obchodním duchem by øekli u konkurence,“ zavrtí se Golubèik a udìlá na kozu smìšnou grimasu. „Nalévat mu ráèí osobnì madam Køivoruèka.“ „Míša Jablíèko to ví taky,“ ozve se dívèí hlas. „Když si nepospíšíte, bude to vìdìt i policejní komisaø.“ Golubèik protáhne tváø a našpulí ústa. Pak se vzpamatuje. „Už se práší za koèárem,“ sbírá se polekanì ze zemì a z prázdného okénka si vezme zelenou pìtirublovku, kterou vmžiku spolkne bezedná kapsa jeho vatýrovaného kabátu. „Veèer pøijïte na sklenièku,“ ozve se ještì za ním a Golubèik již

/ 23 /

za sebou táhne kozu spìšnì zpátky pøes dvùr ke vratùm. Když zmizí, vyjde od pøístavku Katka s bonboniérou v ruce a pøechází prázdný dvùr do stavení. --Golubèik jde s kozou na provázku kolem vyrabovaného koloniálu Kaplunových. O kus dál instalují z chodníku do otevøené výkladní skøínì èervený automobil. Kolem je dav èumilù. Golubèik pøejde kolem a na konci rynku zùstane stát. Z hostince madame Køivoruèky právì èetníci vyvádìjí spoutaného Ljovku, jemuž se pletou nohy, a usazují ho do policejní drožky. Ve vetešnickém krámku na protìjším chodníku spustí vystavený gramofon s obrovskou troubou operní árii „Smìj se, paòáco“. Golubèik zamrká víèky a našpulí ústa, jako by se chtìl rozbreèet. Ljovka a policajti se usadí, koèí práskne do koní a drožka se rozjede. --Beòa vyjde ze stavení a svižným krokem míøí pøes dvùr a otevøenými vraty zmizí na ulici. Za ním ze dveøí stavení spìchá Golubèik, na provazu za sebou vede kozu. Golubèik chce bìžet za Beòou, koza se vzpírá, Golubèik ji táhne za rohy, za uši, tlaèí ji zezadu, ale marnì. Golubèik vytáhne z kapsy zelený lupen pìtirublovky a láká kozu na nìj. Koza bankovku ignoruje. Golubèik zùstane bezmocnì stát. Koza k nìmu pokroèí a pìtirublovku mu sežere. --„Míšo, jdu za tebou s vážnou vìcí,“ øekne Beòa mezi dveømi s lahví a nìkolika balíèky a sáèky v ruce, „a vážné vìci nelze øešit mezi dveøma.“ Míša Jablíèko zašilhá po lahvince, olízne se a odloží dýku i brousek, kterým na ní pracoval. „Mám zahradu,“ bere si Míša panamák, „a v té zahradì je èerstvý vzduch i místo pro oba.“ --Pøed domem èeká koèí s drožkou. Konì mají na hlavách pytlíky s ovsem. Koèí jde k plotu a odbývá si malou potøebu. V zahradì za plotem sedí u stolu Beòa s Míšou Jablíèkem. Není slyšet, o èem spolu hovoøí. Koèí se vrátí od plotu ke koním a sundavá jim z hlavy pytlíky s ovsem.

/ 24 /

--„Klaním se, madam Peskinová,“ vstoupí Beòa do svìtnice, kde Míšova manželka myje v neckách svou ètrnáctiletou dceru. „Vzduch je hotová pohádka, ale èlovìk aby se nejdøív kapku ožral, než se dá s vaším manželem do øeèi… Je to tak nudnej patron, že bude lepší, když nebude nudit další.“ „To jste si našel pravýho, komu co vykládat,“ prohlásí madame Peskinová, popadne dceru za vlasy a zbìsile s ní škube na všechny strany. „Kde je, ten dobrodruh?“ „Odpoèívá v zahradì a já se porouèím,“ øekne Beòa, vyjde a madame Peskinová jde za ním. --Beòa usedne pøed domem do drožky, pokyne madame Peskinové a konì vyrazí tryskem ulicí. Madame Peskinová jde na zahradu. --Míša Jablíèko sedí v panamáku u zahradního stolu, hlavu sklonìnou. „Dobrodruhu,“ øekne madame Peskinová, „tak ty spinkᚅ Já dostávám záchvat nad tvou dcerou, která si nechce nechat umejt hlavu… Pojï, pobeseduj si se svou dcerou… Bonabaku!“ Madame Peskinová vrazí štulec do ramene Míši Jablíèka. Ten se zhroutí na stùl, ze zad mu trèí rukoje dýky. „Není živej,“ øekne madame Peskinová po pravdì. „Je mrtvej.“ A dá se do øevu, na který se sbíhají sousedé. --„Smìj se, paòáco“ vyhrává gramofon ve vetešnickém krámku na Trhovém rynku, pøes který se žene drožka s Beòou. Koèí zastaví konì, Beòa si v drožce stoupne, aby vidìl pøes hlavy zevlounù namaèkaných u výkladní skøínì pøekrásný èervený automobil. --Policejní komisaø sedí za stolem ve své pracovnì. „Kdo jsi,“ zeptá se komisaø a škytne, „odkud jsi pøišel a co chceš?“ „Chci mluvit s policejním komisaøem,“ øekne Beòa a zavøe za sebou nohou dveøe. „Jsem Beòa Krik. Bratr vámi zatèeného Ljovky Krika…“ Komisaø se pohne a pootevøe zásuvku stolu. „Jsem èistý, šéfe,“ ukáže Beòa komisaøi ruce dlanìmi dopøedu,

/ 25 /

„v rukou nic nemám, v botách nic nemám a venku na mì nikdo neèeká… Pus mého bratra, šéfe. Øekni si cenu…“ „Raète se posadit,“ zavøe komisaø zásuvku, ze skøíòky vytáhne láhev koòaku, dvì sklenky a vývrtku. „Mùžeme si pohovoøit,“ škytne komisaø, „jako èlovìk s èlovìkem.“ Beòa se posadí, chopí se podané láhve a vývrtky. „Pøinesu k tomu delikatesy,“ øekne komisaø a vyjde do boèních dveøí. --Sotva za sebou komisaø zavøe dveøe, pøiskoèí v sousední místnosti k secesnímu telefonu, zatoèí klièkou a šeptem køièí: „Haló? Okamžitì pøevezte vìznì Krika do mìstské pevnosti. Dejte mu pouta a ètyøi muže eskorty. A vy se za pár minut pøijïte jen tak náhodou na mì podívat!… Ano, ke mnì!“ A zavìsí sluchátko do vidlice. --Beòa s uchem na dveøích z druhé strany všechno slyší. Skokem je vmžiku zase v køesle u koòaku. Pøehlédne pracovnu. Elektrický lustr, secesní telefon s dvojitou šòùrou, akvárium s rybièkami. Láhev koòaku je otevøená, sklenky plné. Z vedlejší místnosti se vrací komisaø, na tácku nese horu sušenek, bonbonù, oèek, okurek a jiných lahùdek. --Chodbou v budovì policejního komisaøství kráèí inspektor Gelèík. Zastaví se pøed polstrovanými dveømi, upraví se a po zaklepání vstoupí. „Pøál jste si, abych se na vás pøišel…“ Gelèík zmlkne a oèi mu vylezou z dùlkù. Tam, kde visel elektrický lustr, visí na dvojité telefonní šòùøe policejní komisaø s vyplazeným jazykem. Pod ním, na psacím stole, stojí prázdné akvárium a v nìm… – je vùbec slušné zveøejnit, co je v nìm? Gelèík se vzpamatuje, ustupuje zpìt ke dveøím a koktá: „Nic jsem nevidìl… já nic nevidìl… já nic…,“ vyklouzne na prázdnou chodbu, otøe kliku kapesníkem a zkontroluje lupou, zda na ní nezanechal nežádoucí otisky prstù. Rozhlédne se a po špièkách ode dveøí uteèe. ---

/ 26 /

V kumbálku vinného sklípku planou svíèky. Peršan a Bejk pøinášejí zcela zpitého desátého a pak i jedenáctého lupièe pøedmìstského podsvìtí na poradu. Uloží je na zem a na lavici a sami usednou ke stolu. Kavka spoèítá i ty, co leží pod lavicemi a pod stolem, a odkašle si: „Dnešní druhou schùzi jsem svolal, abyste mì zvolili za nového šéfa. Pøed zahájením,“ øekne Kavka a setøe si slzu z oka, „navrhuji uctít památku Míši Jablíèka minutou ticha.“ Kavka a tøi další lupièi, kteøí jsou toho schopni – Peršan, Bejk a Kolka –, pietnì povstanou. Sávka leží dál na zemi a strašnì chrápe. „Madam Ljubka mi øekla, kde vás najdu,“ vstoupí do sklípku Beòa a pøehlédne ležící i stojící. „Vemte mì do party.“ Kavka se podívá na každého lupièe zvl᚝ a pak na Beòu. „Moc øeèí nenadìláš,“ øekne Beòovi, „ale èlovìk zrovna prosí, abys ještì nìco øek.“ „Naè mlátit prázdnou slámu,“ øekne Beòa, „zkuste to se mnou.“ Sávka pøestane chrápat, probudí se a posadí. „Nebudeme mlátit slámu,“ øekne Kavka Beòovi. „Musíme se poradit. Poèkej venku.“ Beòa souhlasnì pøikývne a vyjde. --Katka nese zelené džbánky s vínem, do chodby pøed ni vyjde Beòa. „Beòo!“ rozzáøí se Katka. Beòa se ohlédne, ustoupí jí z cesty a povzdechne si: „Kromì vìèné lásky jsou na svìtì ještì peníze, rodièe, dluhy a sourozenci.“ „Pøijï potom nahoru,“ ohlédne se ještì Katka. „A proè ne?“ ozve se za Beòou Arje-Lejb, který se tu objevil neznámo odkud. „Mùžeš se vyspat s Ruskou a ta Ruska s tebou bude spokojená. Je ti pìtadvacet let, Beòo. Vychází tvoje hvìzda. Jsi tygr, jsi lev!“ snaží se Arje-Lejb, ale Beòa se nesmìje, Beòa se ani neusmívá. Strèí mu pomaèkanou bankovku, obrátí se na místì a vstoupí, odkud vyšel. „Prašivé peníze,“ mumlá Arje-Lejb, vykroèí chodbou a oèi mu záøí nad neèekaným darem. --„Vyzkoušíme tì na Tartakovském,“ oznamuje Beòovi zajíkavì Kavka. „Žádný žid nemá tolik drzosti, kolik má ten dobrý

/ 27 /

muž penìz. Ty peníze pøines sem,“ ukáže Kavka nesmìle pøed sebe na stùl. „A dál?“ „Potom budeš pøijatý.“ „Potom už o to asi nebudu stát,“ øekne Beòa. „Tartakovský už byl pøepadený devìtkrát. Vaší firmou, Kavko. Neúspìšnì.“ „Život je špína…,“ øekne Sávka na zemi a lokne si vína. „A ty… ty ho udìláš?“ zeptá se Kavka. „Zítra,“ pøikývne Beòa a otoèí se k odchodu. Kolka ho chytí za rukáv: „Vem mì s sebou!“ Beòa se zarazí a obrátí se k nìmu. Pak pøikývne: „Dobrá.“ „Svìt je bordel…,“ øekne Sávka. „Tak vem i nás! Všechny!“ navrhne okamžitì Peršan, ale Kavka ho hned tiší: „Nebo aspoò nás,“ a naznaèuje, že jen ty z pøítomných, kteøí jsou fit. „Lidi jsou podvodníci,“ ozve se Sávka ze zemì a Beòa na nìm skonèí pohledem. „Dobrá,“ pøikývne. --Kanceláø Tartakovského se podobá kanceláøím v londýnském City z dob Dickense. U hlavního stolu sedí vedoucí Solomon. Anglièan pracuje u svého stolu zahalený kouøem z dýmky. Dáma u kasy poèítá na poèitadle. Písaø Muginštejn podává Solomonovi dopisy k podpisu. Solomon se podepisuje elegantním a rychlým pohybem pera, zálibnì se na podpis podívá a podepisuje další dopis. „Co je tohle?“ Na dalším dopise je kaòka. Solomon vzhlédne k Muginštejnovi, ten sklopí hlavu, odvrátí tváø a provinile si mne prsty od inkoustu. Solomon dopis zmuchlá, hodí jej na podlahu a ještì za ním odplivne: „Tfuj!“ Muginštejn snaživì pøikroèí k odhozenému dopisu a také na nìj plivne: „Tfuj!“ Vtom se ve dveøích a v oknech z ulice objeví ètyøi maskovaní lupièi: „Ruce vzhùru!“ Osazenstvo kanceláøe pøekvapenì vstává a zvedá ruce nad hlavy.

/ 28 /

Kavka, Peršan, Bejk a Kolka skáèou okny do kanceláøe, mávají revolvery a zaujímají východy. Na oblièejích mají smìšné karnevalové masky z barevného kartonu. Všechny lze snadno poznat, zvláštì Kavku, jemuž maska každou chvíli padá. Dveømi vchází Beòa Krik s velkým koženým kufrem a Kolkovi, kterému revolver zbìsile poskakuje v ruce, pøidrží ústí hlavnì. „Jen klid, klid. Pøi práci si odvykni být nervózní.“ Beòa položí kufr na stùl a obrátí se na tøesoucího se Muginštejna, bílého jako smrt. „Je nadžidák v podniku?“ „N-n-není,“ vrtí zápornì hlavou vydìšený Muginštejn. „A kdo ho tady zastupuje?“ pøehlédne Beòa pøítomné. Celé osazenstvo kanceláøe s rukama nad hlavou stoèí oèi na vedoucího Solomona. „Já,“ øekne Solomon, zelený jak tráva. Beòa mu stáhne vzpažené ruce a pøátelsky mu položí ruku na rameno. „Tak se pokøižuj a s pomocí boží nám otevøi trezor.“ Solomon padne zoufale na kolena, vrtí hlavou, spíná ruce a chytá Beòu za nohy. „Ne, prosím, to ne! Pane lupiè, smilujte se! Proboha živého!… Tartakovský mì zítra zabije!…“ Beòa vytáhne z kapsy revolver, pøiloží mu ústí pod ucho a palcem odjistí pojistku. Ta cvakne a Solomon ztuhne. „Zítra,“ øekne Beòa. „Já bych to musel udìlat hned. Tak co?“ Solomon pøikyvuje a leze po ètyøech k trezoru. Z kapsy vytáhne svazek klíèkù, odemyká zámky a masivní dveøe trezoru se otevírají. Uvnitø se objeví bohatství Tartakovského. K pokladu se pøiblíží zkøivený oblièej Peršana, pod èernou klenbou oboèí hoøí jeho rozšíøené oèi. Beòa otevøe kožený kufr a pokyne Solomonovi na pokladnu: „Co je tam, bude tady!“ Zlato, šperky, mince, bankovky, akcie a brilianty se zaènou v rozklepaných rukách Solomona stìhovat do kufru. Anglièan užasle vytøeští oèi: „To být really pržepad? Až budu povídat in my club, nebude vìržit nobody!“ „Drž hubu!“ vrazí Peršan Anglièanovi troubel dýmky, která mu prve vypadla, mezi zuby. „Thank you,“ pøendá si Anglièan dýmku do druhého koutku úst a pukne.

/ 29 /

Beòa vybere mezi šperky briliantovou dámskou brož, pøistoupí k pokladní, která drží vzhùru své tlusté ruce, a pøipevní jí brož na prsa. Mohutné poprsí pokladní se vysoko zvedá, potom opìt klesá. Dáma je zmatená. Pøevalí oèi z Beni na brož. Ruce má vzhùru, v podpaží má tmavé skvrny od potu. Kavka pøistoupí k pokladní, oèichává ji a znechucenì se odvrátí. Maska mu spadne na bradu. Starý úøedník se vzpaženýma rukama pøešlapuje na místì a prosebnì se obrací na Bejka. „Pane lupiè…, už nemohu vydržet, já mám kýlu…“ Bejk velice pozornì ohmatává starcovo bøicho a pak mu dovoluje, aby dal ruce dolù. Staøec pøikroèí k pokladní a závistivì si prohlíží brožku. „Nádherný dvoukarátek,“ šeptá a mlaská jazykem. Odevzdávání drahocenností pokraèuje. Beòa napomene Solomona: „Jen žádný spìch.“ Sedne si do køesla, nohu si pøehodí pøes nohu. Muginštejn pøed ním stojí se zdviženýma rukama, Beòa si zapálí doutník. V oknì se objeví opilý Sávka s natrženou maskou a s revolverem v ruce. „Ho-hu-ho!“ vpadne do kanceláøe a zapotácí se. „Nezlob se, Benèiku, zpozdil jsem se. Ale teï!…“ Sávka zadupe nohama, hvízdne na policejní p횝alku a zaène mávat rukama. Vtom padne výstøel. Muginštejn se chytí za bøicho a klesne na zem. Pokladní zajeèí a skácí se v mdlobách na podlahu. Potom si chytí rukou brož na prsou a køeèovitì ji sevøe v dlani. Beòa je již na nohou. Pøebìhne ke kase a otoèí klikou. Zásuvka s cinknutím vyjede, Beòa ji vezme a pøevrátí do kufru. „Volejte špitál! Všechny doktory sem!“ køikne na Solomona. Ten se pohne k starodávnému telefonu a zaène toèit klièkou. „Mazat pryè!“ „Pane lupiè,“ zaškemrá starý úøedník, „s doutníkem se špatnì utíká.“ Beòa mu ho dá a popadne kufr. Bandité prchají, na podlaze se svíjí Muginštejn. Beòa bìží poslední. Staøec s kýlou èurá na pokladní, která leží pod stolem. Beòa se vrátí od dveøí, vyškubne Sávkovi revolver a øekne: „Jestli zemøe, pøísahám, Sávko, že budeš ležet vedle nìj!“

/ 30 /

Pokladní se probere a staøec postaví na stùl mosaznou konvici na èaj, kterou jsme pøedtím pøes desku stolu nevidìli. Beòa vybìhne ze dveøí. --Na operaèním stole leží Muginštejn, nad jeho otevøeným bøichem se sklání primáø a sekundant s asistenty. Primáø právì vyjme Muginštejnovi kulku z bøicha. „Zašít,“ pokyne sekundantovi a prohlíží si vyjmutou kulku. Kulka pak cinkne do nastavené smaltované misky asistentky, primáø si svléká rukavice a další sestra mu již vzadu rozvazuje tkanièky pláštì. Asistentka nese kulku policejnímu inspektorovi, který èeká u okna v bílém plášti pøes ramena. Inspektor Gelèík se radìji dívá z okna, pøesto se o nìho pokoušejí mdloby. Asistentka odloží misku, kápne pohotovì z lahvièky na tampon èpavek a v poslední chvíli mu ho pøiloží k nosu. Inspektor mocnì vdechne a èpavek ho doslova postaví na nohy. „Dìkuji vám, dìkuji,“ opakuje vdìènì asistentce, „jsem køehká duše, skládám básnì…,“ a vyvalí své roztøesené panenky pøes skla okna. --Pøed nemocnici dorazí èervený automobil. Gramofon spustí „Smìj se, paòáco“ a lupièi vystoupí. Kolka s Bejkem zùstanou u automobilu, Beòa s Peršanem míøí svižným krokem pøímo ke vchodu. --Inspektor hekne. Panenky v jeho oèích vystøídá mléèné bìlmo, nohy se pod ním podlomí a on žuchne na zem. „To nám tady nedìlejte,“ øekne primáø s rukama pod proudem vody z vodovodu. Sekundant udìlá uzlík za posledním stehem na bøiše Muginštejna a odstøihne nit. Asistentka znovu pøikládá ležícímu Gelèíkovi tampon s èpavkem k nosu. Ostatní už pøendávají Muginštejna na pojízdný vozík. Policejní inspektor však na èpavek nezabírá. Primáø si utírá ruce a vykroèí k nìmu. Sestra otevøe dveøe a vyjíždí s Muginštejnem na chodbu. Když vyjede, zaène náhle couvat s vozíkem zpátky. Na operaèní sál vstoupí Beòa. Primáø ztuhne v pùli cesty k ležícímu Gelèíkovi a ostatní znehyb-

/ 31 /

ní. Peršan zùstane u dveøí. Opøen o veøej vhazuje si do úst sluneènicová semínka, každé rozlouskne a slupku vyplivne. Beòa pohlédne na Muginštejna, chce nìco øíci, a spatøí ležícího inspektora a pøejde k nìmu. „Co je tohle?“ obrátí ho nohou z boku na záda. „Jak raète vidìt,“ øekne primáø a zaène fialovìt, „policejní inspektor.“ Beòa se od nìho odtáhne jak od mršiny a pohlédne na Peršana. Ten k nìmu pøejde, skloní se nad ním a dá mu zleva i zprava pár facek. Inspektor se rázem probere a breptá: „Dìkuji, dìkuji vám. Já jsem køehká duše…“ A spatøí Beòu. Takže hekne a složí se znovu. Peršan svùj zákrok zopakuje, a jakmile komisaø zamžiká oèima, ukáže mu palcem na dveøe. „Ano, já… promiòte…,“ koktá, když se zvedá, leze po kolenou, vstává, uklání se a chvatnì couvá ke dveøím, až za nimi zmizí. „Primáø?“ obrátí se Beòa na šéfchirurga. „K službám, prosím,“ pøikývne primáø, fialový jako inkoustová tužka. „Mám interes, aby se pacient Josif Muginštejn uzdravil. Pro všecky pøípady se vám pøedstavuji: Beòa Krik. Kafr, nafukovací polštáøe, extra pokoj – dejte mu bez váhání všecko, co potøebuje. A jestli ne,“ øekne Beòa a zaboøí ruku do vyboulené kapsy béžových kalhot, ale vytáhne ji, „tak si pamatujte, že na každého doktora, a je to tøeba doktor filozofie, staèí tøi lopaty hlíny.“ Sestra vyrazí s vozíèkem ze sálu, fialový primáø zaèíná modrat a horlivì pøikyvuje: „Mùžete být ujištìný, že udìláme naprosto všechno, co je v našich…“ a zmlkne. Beòa štítivì, jako by sahal do záchodu, vezme do dvou prstù v bílé rukavièce z misky kulku, odtáhne okraj své kapsy a kulku spustí do kapsy. Modrý primáø sklapne pusu. Beòa si stáhne jednu i druhou bílou rukavièku a odhodí je na zem. --Automobil záøící èervení a chromem pøejede Trhový rynk a uhání ulicí. Za sebou nechává jen oblaka kouøe, prachu a tázavé pohledy náhodných chodcù.

/ 32 /

Automobil zaboèí do tiché ulice s nízkými domky a zastaví u okraje chodníku, kde èeká Kolka. Gramofon spustí „Smìj se, paòáco“. Beòa v èokoládovém kabátì, béžových kalhotách a malinových botách vyskoèí z auta. Za ním vylézá advokát s aktovkou. „Nadžidák?“ kývne Beòa na protìjší stranu ulice, kde stojí drožka a dav zvìdavcù ze sousedství. „Pøivezl tetì stovku,“ pøikývne Kolka. „Za Josifa?“ Kolka pøikývne a Beòa vykroèí pøes ulici k domku, advokát spìchá za ním. Dav zvìdavcù se pøed nimi rozestoupí. Beòa se u dveøí obrátí na advokáta. „Vy až pak. Tohle ještì úøední nebude.“ A vykroèí sám do domku. --Na stole leží bankovka. Ruvim Tartakovský sedí v kuchyòce na židli a rozkládá rukama. Na podlaze se svíjí drobounká rozcuchaná teta Pesja. Jakmile Beòa vstoupí, Tartakovský vyskoèí ze židle a zaène na nìho køièet: „Ty držko zlodìjská, ty bandito vrahounská, aby ses do zemì propadnul! To sis navyk pìkné móresy – zabíjet živé lidi!“ „Mesijé Tartakovský,“ zaène Beòa tiše, „dva dny a dvì noci už oplakávám drahého zesnulého jako rodného bratra. Je mi ale známo, že vy byste mìl chu vykašlat se na moje mladé slzy. Ale co stud, mesijé Tartakovský, do jaké ohnivzdorné pokladny jste schoval svùj stud? Vy jste mìl to srdce pøivézt matce našeho zesnulého Josifa mizernou stovku? Mozek se mi zježil, když jsem to slyšel…“ Beòa vytrhne z kapsy béžových kalhot revolver: „Dávej!“ zaøve. „Teï hned všechno, co mᚠu sebe, a penzi až do smrti, a si žije sto dvacet let!“ Beòa se pohne, ústí revolveru se k nìmu blíží: „A jestli ne, tak spolu vyjdem z tohohle baráku, mesijé Tartakovský, posadíme se do mého automobilu…“ „Beòo, nedìlej hlouposti, Beòo,“ prosí Tartakovský, vytahuje prkenici a rozklepanými prsty vyndavá bankovky na stùl. „Já jsem jí dával víc, ale ona…“ Beòa palcem odjistí pojistku, ta cvakne, Tartakovský obrátí prkenici a na stùl vypadne všechno, co v ní mìl.

/ 33 /

„Víc nemám. Vidíš sám…“ Beòa mu vytáhne hodinky, odepne øetízek a stáhne prsten. Shrábne bankovky, stlaèí Tartakovského do židle, ústí revolveru mu vtiskne mezi žebra. Pøes ruku s revolverem si pøehodí špinavý ruèník a houkne ke dveøím: „Raète vstoupit!“ Advokát vejde do kuchynì, Beòa kývne na protìjší židli a øekne: „Dohodli jsme se po dobrém, jako pøátelé.“ Advokát ví své, radìji se nedívá vlevo ani vpravo, vmžiku vyloví z aktovky vše potøebné k podpisu smlouvy a vtiskne Tartakovskému namoèené pero do ruky. „Tady prosím,“ ukne prstem na pøíslušné místo. Tartakovský se bezmocnì podepíše. Pak podruhé. A potøetí. „Kolik je to?“ zeptá se hluše. „Hned to bude,“ obrátí advokát lahvièku s inkoustem, èernou zátkou mázne staøence válející se na podlaze palec a obtiskne ho na všechny tøi listiny. Jednu listinu i psací náèiní si hned ukládá do aktovky. „Jsem mrtvý èlovìk,“ øekne Tartakovský. „Jsem starý, nemocný, mrtvý èlovìk.“ Beòa zvedne jednu bankovku a dá ji advokátovi. „Bylo mi ctí, pánové,“ øekne advokát na ústupu a vybìhne. „Jsem mrtvý èlovìk,“ blábolí Tartakovský, „upadl jsem do rukou faraonových…“ Beòa si ho už nevšímá a poklekne k naøíkající staøence. „Teto Pesjo,“ øekne a vezme ji za ruce, „jestli chcete mou hlavu, mùžete ji mít, ale pamatujte, že chyby dìlají všichni, i pánbùh.“ Staøena, vytržená z náøku, spatøí po podlaze rozházené bankovky a zaène je chtivýma rukama sbírat, aniž ustane v pláèi a v kvílení. Beòa se napøímí a pokraèuje: „Stala se strašlivá chyba, teto Pesjo. Ale copak to nebyla od pánaboha chyba usadit Židy v Rusku, aby se trápili jak v pekle? Co by na tom bylo špatného, aby Židi žili ve Švýcarech, uprostøed prvotøídních jezer, horského vzduchu a samých Francouzù? Chyby dìlají všichni, i pánbùh.“ „Jsem starý, nemocný, mrtvý èlovìk,“ opakuje Tartakovský. Beòa vezme listinu s nalepenými kolky, nadvakrát ji pøekládá a podává staøence. „Poslouchejte mì ušima, teto Pesjo. Tady máte èerné na bílém

/ 34 /

zaruèeno sto rublù mìsíènì až do smrti, žijte si sto dvacet let. Josif bude mít pohøeb první tøídy, šest koní jak lvù, dva vozy vìncù, sbor zpìvákù…“ „Upadl jsem do rukou faraonových,“ opakuje Tartakovský. --Po obou stranách ulice jsou rozestaveni strážníci v parádních uniformách. Støedem ulice ujíždí drožka a prudce zastaví, dva policejní sluhové vybìhnou na obì strany k strážníkùm a hned zase bìží zpátky. Vozka práskne bièem, drožka znovu vyrazí vpøed. Oba strážníci si navlékají nitìné rukavièky. Drožka již zastavuje u další dvojice. Za posledním domem drožka prudce zaboèí a zastaví. Oba sluhové se vztyèí, vypnou hrudì s jednou medailí a salutují. Kolem nich míjí pohøební prùvod. Pøed prùvodem jde kantor v slavnostním hábu, za ním šedesát chlapcù v èerných pláštìnkách a vysokých sametových èapkách. Zpìváci jsou chlapci, ale zpívají dívèími hlasy. Tøi páry bílých koní s èernými chocholy na hlavách, nádherný pohøební vùz, funebráci v livrejích a s cylindry. Za vozem s rakví jde staøièká teta Pesja, matka zavraždìného. Ze stran ji podpírají Tartakovský a starosta synagogy. Družièky v bílém jdou jako pøi procesí a za nimi jedou dva nízké vozy vìncù a kvìtin. Pak jdou tichými kroky èlenové sdružení úøedníkù a písaøù, za nimi advokáti, doktoøi medicíny a bohatí kupci. Dámy mají klobouky se závoji, náušnice, v èerných rukavièkách drží bílé kapesníèky. Teprve za nimi jde kapela, pak plaèky, porodní báby andìlíèkáøky, žebráci a mrzáci s berlemi a na invalidních vozících, zamìstnanci Tartakovského, trhovkynì, mlékaøky a za nimi všichni ostatní. Tìch dalších je sto nebo dvì stì nebo dva tisíce. Pohøební vùz zastaví pøed vraty høbitova, funebráci vyndají mládeneckou rakev a položí ji na pøichystané máry. --Èervený automobil vyletí ze zatáèky a øítí se ulicemi mìsta. Vzadu je pøipevnìn obrovský vìnec. Smuteèní stuhy se pøi zbìsilé jízdì divoce tøepotají ve vzduchu jako èerní hadi. --Pøes celé plátno je jen bílá a støíbrná rakev, houpající se na ramenou šesti mužù. Tartakovský, Solomon, Anglièan, staøec s kýlou a další dva kolegové zesnulého nesou rakev høbitovním stromoøa-

/ 35 /